Chování šetrné k ţivotnímu prostředí v domácnosti

Jméno autora Název práce Anotace práce

Markéta Votavová Chování šetrné k ţivotnímu prostředí v domácnosti Práce se zabývá vlivem domácností na ţivotní prostředí. Autorka podrobně popisuje, jak se kaţdý člověk má chovat pro úsporu energie a vody, jak správně nakupovat, chránit ovzduší, správně zacházet s odpady, jaký způsob dopravy zvolit, jak se chovat ekologicky na zahradě a správně se stravovat. Toto příkladné ekologické chování ukazuje na kaţdodenních činnostech domácností, jako je vytápění, praní, osvětlení, vaření, úklid, a další.

UNIVERZITA HRADEC KRÁLOVÉ Fakulta informatiky a managementu

Ekologie

________________________________________ CHOVÁNÍ ŠETRNÉ K ŽIVOTNÍMU PROSTŘEDÍ V DOMÁCNOSTI ________________________________________

Autor: Markéta Votavová Obor: Management cestovního ruchu (kombinovaná forma)

1 – Borůvky z vlastní zahrady

3

OBSAH OBSAH ...................................................................................................................................... 4 ÚVOD ........................................................................................................................................ 5 ENERGIE ................................................................................................................................... 6 VODA ...................................................................................................................................... 14 NAKUPOVÁNÍ ....................................................................................................................... 17 OVZDUŠÍ ................................................................................................................................ 21 ODPADY ................................................................................................................................. 23 DOPRAVA............................................................................................................................... 25 ZAHRADA .............................................................................................................................. 27 POTRAVA, VÝŢIVA A ZDRAVÍ .......................................................................................... 29 ZÁVĚR..................................................................................................................................... 34 SEZNAM OBRÁZKŮ ............................................................................................................. 35 POUŢITÉ ZDROJE ................................................................................................................. 35

4

ÚVOD Chceme-li přispět k pozitivním změnám stavu naší planety, musíme nutně začít sami u sebe. Kaţdá sebemenší pozitivní změna, kaţdý mírný posun k ekologičtějšímu myšlení je lepší neţ naprostá lhostejnost, nečinnost a pasivní přihlíţení ke zhoršování stavu našeho ţivotního prostředí. Naše domácnost není malá, nedůleţitá, ale je součástí, a to velmi významnou, celého běhu nakládání s energiemi, vodou, surovinami, potravinami, krajinou a přírodou jako takovou. Její přístup ke spotřebě se, v konečném součtu všech domácností, velkou měrou podílí na stavu ţivotního prostředí a celé Země. Proto bychom počínání ve své domácnosti měli brát s notnou dávkou důleţitosti, respektu a vědomí odpovědnosti a dle toho se chovat. Nezmění-li se stavební prvek, nemůţe se změnit celá stavba.

5

ENERGIE Energií jsme se velice rychle naučili plýtvat, nevyuţíváme jí zdaleka jen tolik, kolik nutně potřebujeme. A kolik jí vlastně skutečně potřebujeme? Přílišný komfort aţ rozmazlenost vyţaduje nadměrnou a nesmyslnou spotřebu energie, která můţe být v konečném efektu podpisem na našem vlastním zdraví, např. v podobě oslabeného imunitního systému, tedy můţe mít opačný efekt neţ, jakého jsme chtěli docílit. Překonat lenost, jak fyzickou, tak duševní, sobeckost a také sílu zvyku je u mnoha lidí téměř nepřekonatelným problémem, ovšem levným a jednoduchým řešením, jak přispět ke sníţení spotřeby energie a zlepšení stavu ţivotního prostředí.

Vytápění Jaký druh vytápění je nejekologičtější? Odpověď je taková: nejekologičtější vytápění je ta energie, která se nespotřebuje, jsou to tedy úspory energie. A také vyuţívání alternativních zdrojů, jako je například slunce. Na rodinném rozpočtu se vytápění podílí poměrně významným dílem, a proto je snahou kaţdého člověka vytápět tak, aby protopil co nejméně. Jednou z prvních snah by mělo být vytápět na co nejniţší teplotu. Je to vhodné pro zdraví, protoţe niţší teplota více stimuluje imunitní systém a ten pak lépe chrání tělo před nachlazením. Také finanční hledisko není zanedbatelné. Kaţdý stupeň, o který se zvýší průměrná teplota v bytě, představuje přibliţné zvýšení spotřeby tepla o 6 procent. [1] Jaké energie myslí na ekologii? Vedle solárních panelů se v poslední době stává velkou módou větrání pomocí zemního kolektoru, kdy je do domu přiváděn zvenku vzduch trubkami vedenými pod zemí. Tím dochází k předehřevu vzduchu na větrání v zimě, naopak v létě tento způsob větrání umoţní vzduch ochlazovat. Při volbě ekologického paliva je nutné vzít v úvahu veškeré faktory, které souvisejí. Nejde tedy jen o produkci skleníkových a dalších plynů vznikajících spalováním, ale i o jejich koloběh v přírodě, o vznik pevných odpadů, o mnoţství energie spotřebované při výrobě kotle a výstavby kotelny. Asi nejčistší energií je z hlediska ţivotního prostředí dřevo a další biomasa, neboť vyprodukovaný skleníkový plyn - CO2 - byl v minulých letech obsaţen ve vzduchu a rostliny jej s pomocí slunce ze vzduchu vázaly do své dřevní hmoty. I zde je však nutné si uvědomit, ţe při výrobě pelet je jiţ nutné nějakou energii spotřebovávat na lisování a další na dopravu. To pochopitelně sniţuje ekologickou výhodnost, i kdyţ minimálně. [1] Tepelné čerpadlo Tepelné čerpadlo, vydávané za obnovitelný zdroj, nám jiţ tak výhodné nepřijde, pokud si člověk uvědomí, ţe elektřina se vyrábí spalováním hnědého uhlí s účinností včetně přenosu elektřiny na místo spotřeby - ve výši 30 aţ 40 procent. To tedy znamená, ţe tepelné čerpadlo s topným faktorem tři nám umoţní přibliţně stoprocentně vyuţít energii uvolněnou spálením hnědého uhlí. Ani zde však není moţné takto zjednodušovat, protoţe zase odpadne část individuální dopravy paliva, emise jsou odsířeny a je zachytáván velmi účinně popílek. Naopak je nutné si uvědomit, ţe tepelné čerpadlo v největších mrazech obvykle nestačí pokrýt celou potřebu tepla, protoţe na tento výkon není naddimenzováno, a pak se spíná elektrické topení, coţ v nejkritičtějším období výrazně zvyšuje spotřebu elektřiny. [1]

6

Zemní plyn pro dvojí využití Zemní plyn se také řadí mezi fosilní paliva. Jeho výhodou však je, ţe můţe slouţit ke kogenerační výrobě tepla a elektřiny, kde je sice prvotní výroba tepla, ale elektřina je velmi zajímavý vedlejší produkt. Obdobná situace je, kdyţ se pro vytápění pouţívá odpadní teplo z tepelné elektrárny. Při porovnávání přímotopného a akumulačního vytápění elektřinou je pochopitelně výhodnější akumulační, kdy mohou dodavatelé elektřiny dálkově ovládat její spotřebu, a tím zaplňovat propady. [1] K úsporám pomohou izolace Při rozhodování, čím vytápět, je nutné vzít v úvahu moţnosti, které jsou k dispozici. U novostavby je lepší zvolit nadprůměrné tepelné izolace a pak lze vytápět i relativně drahým palivem, aniţ by celkové náklady byly vysoké. Kromě kvalitních tepelných izolací (nejšetrnější jsou přírodní materiály jako např. slaměné balíky, jsou nejlevnější a jejich izolační schopnosti jsou stejné jako srovnatelně tlustá izolace z minerální vaty, či polystyrenu. [3]). je také nutné volit alespoň pasivní vyuţívání sluneční energie vhodnou orientací ke světovým stranám a vhodnou velikostí oken včetně druhu zasklení. I u starší stavby je vhodné zváţit, jestli nám její zateplení nepřinese větší efekt neţ změna vytápění. Obvykle se na kaţdém domě najde část, kterou je moţné zateplit s minimálními náklady. Při volbě paliva obecně platí zásada, ţe čím máme spotřebu tepla vyšší, tím je vhodnější volit levnější palivo, byť vyţaduje vyšší pracnost. [1] Problémy zaizolovaného domu - moderní budovy jsou vzduchotěsné. Dobře utěsněný povrch budovy a těsná okna jsou nutně potřebná - kdyţ se chce dosáhnout v novém (nebo sanovaném) domě standardu nízké energie; tedy tepelně technického pořádku. Ovšem vzduchotechnicky nedostatečné. Pro člověka je bezpodmínečně potřebná správná míra čerstvého vzduchu - kdyţ chce mít mezi 4 stěnami dobrý pocit. Čerstvý, na kyslík bohatý vzduch podporuje naše všeobecně dobré zdraví. Nedostatečné větrání vede také k vzrůstající vzduchové vlhkosti - denně v domácnosti se 4 osobami přes umývání se, sprchování, sušení prádla, květiny, vaření atd. se odpaří cca. 10 l vody. Řešení – rekuperace. [6] Rekuperace Ţivotní úroveň roste a s ní je i spojena stále větší poptávka po energii. To logicky umoţňuje jejím výrobcům a distributorům trvale navyšovat ceny. Tento trend se nezastaví. Jistě nikdo z nás nechce omezovat svoje pohodlí. Naopak, tlak na zvyšování tepelné pohody je patrný. Jestliţe tedy chceme, aby nám v zimě bylo teplo, a letní vedra jsme snášeli bez zdravotních komplikací, je nutné změnit styl myšlení. Taková změna vyţaduje seznámit se i s jinými moţnostmi, jak dosáhnout komfortu a přitom neplatit více, neţ je nezbytně nutné. Energetickou náročnost je moţné zlepšit zvýšením izolačních standardů staveb. Nutnost větrat však zůstává a s tím je spojená i tepelná ztráta. Právě větrání je u silně izolovaných domů vzhledem k jejich vysoké těsnosti věcí nezbytnou. Týká se to především nízkoenergetických a pasivních domů, u nichţ je ztráta větráním zpravidla vyšší neţ 50% ze ztráty celkové. Čerstvý vzduch je z pohledu zdraví člověka primární záleţitostí, stejně jako potřeba jíst, pít nebo spát. Vzduch stejně jako dýchání bereme obvykle jako samozřejmost do té doby, neţ je čerstvého vzduchu nedostatek. Dokáţeme si však uvědomit, jaký přínos má řízené větrání? Hlavním argumentem je zdraví. Stačí si poloţit jednoduchou otázku. Jak dlouho dokáţe člověk ţít bez jídla, bez vody? A jak dlouho bez vzduchu? V běţném ţivotě nejde ovšem o přeţití. Jde nám o to, aby vzduch měl neustále optimální kvalitu. Jinými slovy, aby byl čerstvý. Pak přestanete pátrat, po čem jste ráno unavení, proč Vás bolí hlava. Je marné řešit následky nákupem drahých léků, kdyţ příčina - nekvalitní vzduch - zůstává. 7

Ekonomika: Taková investice se rozhodně vyplatí. Při největších mrazech proudí z výústek předehřátý vzduch o minimální teplotě 18 °C. Kvalitní rekuperační jednotka vyniká účinností zpětného zisku tepla nejméně 90%, a to v celém rozsahu otáček ventilátoru. Z toho plyne, ţe takové zařízení nám můţe eliminovat skoro úplně tepelné ztráty větráním. (Hygienicky potřebná míra na větrání znamená ale i drastickou ztrátu tepla prostřednictvím větrání: bude utraceno cca 50 aţ 75% výdajů na topení.) [6]

2 – Rekuperace [5]

Vytápění Energie pouţitá k vytápění bytů ve všech domech, které mají lokální vytápění: uhlí 574 630 bytů dřevo 167 341 bytů elektřina 247 539 bytů plyn 1 401 575 bytů Způsob vytápění bytů ve všech domech, které mají lokální vytápění: ústřední 2 816 000 bytů etáţové 311 314 bytů kamna 573 101 bytů Zdroj: Český statistický úřad [1] Nejvíce negativ má vytápění elektřinou, nevhodné je také vytápění tuhými fosilními palivy, při jejichţ spalování se uvolňuje mnoho škodlivin. Budeme-li rekonstruovat otopný systém, necháme si provést energetický audit, který navrhne úsporná opatření a určí optimální vytápěcí systém.

8

Topení v lokálních topeništích Základní zásady - pokud jste si vybrali lokální topeniště. Je důleţité v zájmu bezpečnosti celé rodiny udělat dvě základní věci. Všechna spalovací zařízení na tuhá, kapalná a plynná paliva bychom měli nechat zrevidovat, případně seřídit, od odborné firmy. Pravidelně vymetáme komíny a zajišťujeme, aby do kouřovodu nevnikal falešný vzduch. Škodlivé spaliny - při spalování za nedostatečného přístupu vzduchu vzniká oxid uhelnatý - ten můţe zavinit díky své schopnosti vázat se na hemoglobin lépe neţ kyslík, udušení. Spalování dřeva, kvalitního černého uhlí, koksu, nelaminovaného papíru a celofánu je poměrně neškodné. Spalování hnědého uhlí, plastů (zejm. PVC), polystyrenu, umělých tkanin, barviv, dřevotřísky povaţujeme naopak za velmi škodlivé. Škodliviny vzniklé spalováním takovýchto materiálů mohou dráţdit dýchací cesty a sliznice, způsobovat záněty plic, průdušek a spojivek. Mohou být karcinogenní či mutagenní, mohou přispívat ke vzniku kyselých dešťů, poškozování ozónové vrstvy Země apod. Myslím, ţe je to dost důvodů k tomu, abychom se zamysleli nad tím, co do lokálního topeniště v domě vlastně dáváme. Za naše zdraví to stojí, nebo ne? Jak sníţit únik tepla z domu Tepelné izolace Izolace by měla být součástí komplexu úsporných opatření. Dáváme přednost vnější izolaci, vnitřní izolace bychom měli vyuţívat jen výjimečně. Izolování domu svěříme odborné firmě. V některých lokalitách hrozí působení radioaktivního radonu a jeho produktů. V případě, ţe nebudeme provádět celkovou izolaci domu, je nutné poradit se s hygienikem popřípadě instalovat stopové detektory. Kaţdý z nás určitě ví, co takový radioaktivní prvek jako radon, dokáţe provést s naším zdravím. Okna Spáry v oknech utěsníme např. pryţovým nebo silikonovým vloţením vyfrézovaných dráţek Prostupu tepla plochou okna zamezíme tím, ţe nainstalujeme dvojitě a trojitě zasklená okna. V zimě na noc zatahujeme závěs, ţaluzie nebo roletu. Pokud chceme v některé z místností přes zimu větrat, je lépe kdyţ otevřeme na několik málo minut okno dokořán a pak ho zavřeme, neţ kdyţ větráme malou škvírou celý den. V době větrání máme samozřejmě vypnuté topení. Topná tělesa Na zeď za tělesa topení a ke stěně kamen umístíme hliníkovou izolační fólii (sniţuje pronikání tepla přes zeď a odráţí teplo zpět do místnosti). Zaprášená fólie ztrácí odrazivost, proto za radiátorem vysáváme. Topení nezakrýváme ţádnými parapety či deskami stolu, které zbytečně pohlcují drahocenné teplo. Teplotu regulujeme zásadně sníţením výkonu topidla, ne větráním. Nechceme přece topit "pánu bohu do oken". Vytápíme-li plynem či elektřinou, výkon topidel regulujeme termostatem nastaveným na správnou teplotu. Vnější stěny domu můţeme nechat obrůst popínavými rostlinami, které brání odlivu tepla.

9

Vhodná teplota a vlhkost v místnostech V obytných místnostech stačí teplota 20 – 21 °C, koupelně 24 °C. V loţnici a v místnostech, kde manuálně pracujeme nebo jen přecházíme (předsíň, dílna) by teplota neměla překročit 19 °C. Věřte, ţe při 21 °C nebude zima ani miminku. Vlhkost vzduchu v místnosti by se měla pohybovat mezi 50 - 65%, můţeme ji ovlivnit pomocí odpařovačů na radiátorech, nebo třeba pomocí akvárií s rybičkami, květin, dřevěných a vlněných materiálů. V kaţdé místnosti máme teploměr a nejlépe i vlhkoměr abychom tyto hodnoty mohli sledovat. [2] Nejekologičtějším přístupem při rozhodování o stavbě nového nebo lépe rekonstrukci starého domu je volba pasivního domu. Pasivní je proto, ţe většina tepla, které je potřeba na zachování tepelné pohody se do domu dostává pasivně a to z lidí, z pouţívání spotřebičů, ze slunce okny. Další teplo vyţaduje větší aktivitu, totiţ mechanické větrání zajišťující (pasivní) návrat tepla z odpadního vzduchu – jiţ zmíněnou rekuperaci. Skutečné topení, tedy aktivní zdroj tepla, se pouţívá jen po krátké období v roce, často jen prostřednictvím dohřevu čerstvého vzduchu. [3] Vegetační pokryv zdí je uţitečný tím, ţe chrání domy před orosením a poskytuje úkryt či potravu hmyzu a ptactvu. Rychleji rostou opadavé popínavé rostliny jako loubinec (psí víno), na severu je vhodnější břečťan. [3] Ohřev vody zadarmo – za pouţití solárního kolektoru. Pro osobu postačí i 2 m2 absorbérové plochy. Pro malou rodinu to můţe znamenat tepelný kolektor s plochou jen 6 m2, který za rok ušetří aţ dva tisíce kilowatthodin elektřiny. Větší plocha můţe v ročním úhrnu dodat aţ 70 % tepla na ohřev vody. [3]

Osvětlení Mnoţství spotřebované energie na osvětlení můţeme hodně ovlivnit barvou stěn, podlahy a stropu. Bílá odráţí více neţ 80 % světla, tmavozelená 15 % a černá jen 9 % světla. Není ale bílá jako bílá, stojí za to pouţívat ty nejsvětlejší „polar“, ač jsou draţší, rozhodně se vyplatí. Při volbě druhu osvětlení si můţeme vybrat z několika moţností – ţárovku obyčejnou, ţárovku halogenovou, zářivku kompaktní nebo rovnou a také LED světla. Kompaktní zářivka vydrţí svítit alespoň pětkrát déle a spotřebuje při témţe světelném toku o čtyři pětiny méně elektřiny neţ ţárovka. Při obvyklé ceně elektřiny se jiţ po několika stech hodinách svícení zářivka zcela „zaplatí“, nehledě na to, ţe za dobu její ţivotnosti by i pouhý nákup dalších ţárovek vyšel na stejné peníze jako nákup zářivky. Výhoda LED světel spočívá v tom, ţe dokáţí poskytnout potřebné osvětlení cílových ploch s nejmenším elektrickým příkonem, i kdyţ aţ na výjimky (svítící diody nejvyšších příkonů dosahují vyšší světelné účinnosti neţ zářivky, přes sto lumenů na watt příkonu) dávají při daném příkonu méně světla neţ zářivky. Úspornější jsou proto, ţe nesvítí do zbytečných směrů.

10

Porovnání spotřeby elektřiny kompaktních zářivek a žárovek zářivka 5W 7W 11 W 15 W 23 W

světelný tok 200 Lm 400 Lm 600 Lm 900 Lm 1200 Lm

ţárovka 25 W 40 W 60 W 75 W 100 W

Velké úspory elektřiny můţe přinést nejen prostá záměna ţárovek za zářivky a zářivek za LED světla, pomůţe i správná regulace světla. Ta nejlevnější, ruční, systémem zapnuto – vypnuto, můţe být při moudrém uţívání i výborně účinná. O vlivu světla a jeho barvy na zdraví se zmíním v kapitole věnované právě zdraví. [3]

Vaření Vařením se spotřebuje velké mnoţství energie. Nejméně při konzumaci syrové stavy. O závaţnou spotřebu energie se jedná zejména v případě, ţe k vaření uţíváme elektřiny. Kdyţ spočteme ztráty při výrobě v tepelných elektrárnách, ve vedení aţ k vařiči a při předávání tepla z vařiče do potravy, zjistíme, ţe více neţ 80 % energie přijde nazmar. Vařit na plynu či v zimě na sporáku na dřevo je mnohem rozumnější. [3] Z vlastní zkušenosti bych uvedla i moţnost vaření i pečení na krbových kamnech osobně tento způsob v zimě i dalších chladných dnech v roce praktikuji a mohu potvrdit, ţe je to bez problémů moţné a nepřináší ţádné velké omezování se, ani kvalita pokrmů tímto způsobem přípravy nijak „netrpí“. Většinu vařených jídel se snaţím kombinovat s nevařenými potravinami, nejčastěji s čerstvou zeleninou, ovocem nebo i ořechy a to pokud moţno z vlastních nebo místních zdrojů. Pokud nezbývá nic jiného neţ vařit na elektrickém sporáku, dbáme na to, aby dno hrnce a plotýnka měly stejný průměr a aby hrnec k plotýnce dokonale přiléhal. Vyuţíváme tepelné setrvačnosti plotýnky – můţeme ji vypnout těsně před začátkem varu, troubu těsně před dopečením. Rozhodně bychom neměli vařit bez pokličky, která brání unikání tepla, nejlepší pokličkou je další hrnec, ve kterém se ohřívá voda pro další účely nebo jiný pokrm. Energii nejvíce šetří tlakové hrnce tzv. „papiňáky“. Vynalezl je Francouz Denis Papin uţ v roce 1861. Pokud v nich vaříme, ušetříme aţ 50 % energie. Další moţností jsou sklokeramické a indukční plotny. Sklokeramické se rychle zahřejí a také rychle vychladnou, lepší jsou ale ty s indukční cívkou pod plotnou, regulující velikost topného prostoru podle velikosti nádoby a zahřívají jen ji. Musí se ovšem pouţít nádobí málo elektricky vodivé ze speciálního nerezu, smaltované, litinové. Termosku pouţívanou především k uchování teplých nápojů je moţné vyuţít i k „vaření“ a ušetřit tak energii. Například brambory, pokud je nakrájíme na menší kostky a zalijeme vařící vodou a necháme v termosce 30 – 45 minut „vařit“, připravíme vcelku velmi nízkoenergeticky.

11

Mikrovlnné trouby ušetří oproti jinému elektrickému vaření asi polovinu energie a ušetří i čas. Pečení v troubě – v zimě je nejlepší trouba v kamnech na dříví, ale jinak dáme přednost troubě elektrické před plynovou, celkově můţe být úspornější a péci lépe. [3]

Domácí spotřebiče Lednička spotřebuje více energie neţ kterýkoli jiný přístroj v domácnosti. Existuje několik moţností, jak sníţit energetickou spotřebu ledničky na minimum: - Teplota v chladničce by se měla pohybovat kolem 3-5 °C, teplota v mrazáku by se měla pohybovat mezi -17 aţ -15 °C. - Aby se šetřila energie neměla by se lednička otevírat příliš často a otevření omezit na nejkratší moţnou dobu. - Lednička by neměla stát na teplém místě, např. poblíţ topení, nebo by neměla být vystavena silnému slunečnímu záření. - Pro větší účinnost ledničky se doporučuje aspoň jednou ročně čistit spirálu kondensátoru, která se nachází na zadní nebo spodní straně ledničky. - Udrţovat rám dveří ledničky v čistotě tak, aby nebyl zanesen či poškozen zbytky zaschlého jídla. [7] Dle mého názoru není nutné ledničku pouţívat vůbec v chladném období roku, tedy v zimě. Osobně lednici v zimě skutečně nevyuţívám a to jiţ několik let. Ledničku na zimu jednoduše vypínám. Potraviny vyţadující chladné skladování, uchovávám v nejchladnější místnosti, kterou bývá obvykle chodba. Zatím jsem s jejich kvalitou neměla ţádné problémy, zůstávají stejně kvalitní. Mraţené potraviny bez problémů vydrţí zmrazené i několik dní mezi dvojitými okny nejchladnější místnosti, pokud taková okna v domě nejsou, je moţné potraviny uloţit do „truhlíků“ upevněných na parapetu z vnější strany okna. Takto můţeme bezplatně vyuţít sluţeb přírody namísto zbytečné spotřeby energie a zatěţování ţivotního prostředí. Jinou otázkou je, zda vůbec nutně potřebujeme chlazené potraviny. Pračka – její výroba je energeticky velice náročná, proto kupujeme novou aţ, kdyţ je to nezbytné nutné (neúměrně vysoká spotřeba, odpis). Pokud doma neohříváme vodu jen elektřinou, koupíme pračku s dvojím přívodem vody, studené a teplé. Je mnohem ekologičtější, kdyţ pračka odebírá vodu jiţ teplou, ohřátou neelektricky např. solárním kolektorem nebo kotlem na dřevo. Stačí prát na 40 °C, všechny moderní prací prostředky bez problému perou jiţ při této teplotě. Místo předpírky prádlo na noc necháme namočit ve vaně. Prádlo je mnohem lépe vyprané, pokud pereme v dešťové vodě místo pitné, navíc tím spotřebujeme i méně chemikálií. [3] Sušička prádla by se dala povaţovat za vcelku zbytečný a elektřinou plýtvající spotřebič. Na usušení 1 kg prádla spotřebuje 0,5 – 0,8 kWh. Slunce a vítr udělají svou práci zdarma a navíc zcela ekologicky. [3] Ţehlička – měli bychom u ní vyuţívat zbytkového tepla. Ţehlit od materiálů, které potřebují nejmenší teplotu aţ po ty s potřebou největší. [3] Měli bychom ovšem zváţit, co je skutečně nutné ţehlit, některé hospodyně ţehlí např. i ponoţky, coţ povaţuji za naprosto zbytečné plýtvání energií i vzácným časem, který by se dal vyuţít uţitečněji. Další věci jako např. ručníky apod. stačí dobře vyvěsit a poskládat.

12

Myčka nádobí – moderní myčky sniţují spotřebu vody i energie ve srovnání s běţným mytím pod zbytečně rychle tekoucí vodou. Na jeden mycí cyklus spotřebuje v průměru asi 0,6 – 1,2 kWh elektřiny a 7 – 18 l vody dle typu přístroje. Pro bezporuchový provoz je potřeba dodávat sůl na změkčení vody, ovšem lepší variantou by bylo pouţití dešťové vody. [3] Počítače a další technika - jejich fyzická ţivotnost je v řádu desítek let, v praxi jsou však zastaralé a vyřazené jiţ po několika letech. Počítače starší 4 let jiţ obvykle nesplňují poţadavky na vyuţití nového softwaru. Doprovodným jevem rozvoje jejich vyuţívání je tedy růst mnoţství elektronického odpadu. Informační a komunikační technologie od počítačů přes mobilní telefony, jejich provoz, infrastruktura, přispívají ke klimatickým změnám dvěma procenty, coţ je stejně jako např. letecká doprava. Počítače obsahují přes 30 různých chemických prvků, včetně např. olova, niklu, rtuti, stříbra či zlata, dále pak různé problematické sloučeniny jako jsou ftaláty (látky nejčastěji přidávané ke změkčení PVC) nebo bromové zpomalovače hoření. Co se spotřeby elektřiny týče, jsou notebooky mnohem úspornější neţ stolní počítače. Jejich spotřeba ovšem závisí na způsobu, jakým je uţíváme – např. leckterý počítač můţe většinu doby, kdy jej pouţíváme, běţet s menší frekvencí procesoru, a tedy i menší spotřebou, jeţ zároveň přispívá k prodlouţení ţivotnosti výrobku. Dalším přispěním k prodlouţením ţivotnosti je vypínání monitoru, při přerušení práce na půl hodiny a déle přepnutí do úsporného reţimu, v tomto reţimu má sestava jen malou spotřebu energie. Technika v reţimu „stand-by“ neboli „vypnutí“ ovšem také energii spotřebovává, proto je vţdy vhodné mít moţnost vypnout přívod elektřiny. Spotřeba stolního počítače je u velmi úsporného modelu 60 W aţ po více neţ 400 W u výkonných strojů. U tiskárny nebo kopírky bychom měli zváţit, zda se jedná o přístroj umoţňující oboustranný tisk a tisk několika zmenšených stran na jednu stranu papíru. [3] Při nákupu domácích spotřebičů bychom měli věnovat pozornost tzv. energetickému štítku, který vypovídá o úspornosti provozu výrobku. Písmenem A, A+ a A++, jsou značeny ty nejúspornější, naopak ty nejméně úsporné písmenem G. [3]

13

VODA Vraťme se k úctě, kterou lidé dříve vodě prokazovali. K úctě, kterou si zaslouţí jako jedna z podmínek ţivota na Zemi. Pokud si jí neváţíme, nemůţeme s ní šetřit. [3] Zamysleme se nad vlastní „vodní stopou“, tedy mnoţství vody, kterou spotřebováváme a snaţme se toto mnoţství podstatným způsobem sníţit. Dnešní průměrný člověk „vyspělého světa“ spotřebuje cca. 150 l vody DENNĚ!

Osobní hygiena Při osobní hygieně spotřebujeme v průměru největší mnoţství vody a to při sprchování a koupání. Měli bychom dávat přednost krátkému osprchování před napouštěním plné vany. Při jednorázovém sprchování spotřebujeme asi 30 - 50 l vody, při koupeli ve vaně cca. 150 – 180 l. Při pouţívání jednopákových „baterií“ šetříme vodu i energii, neboť nemusíme zdlouhavě mísit vodu na poţadovanou teplotu. Při čištění zubů, mytí rukou a holení by neměla vody téci nepřetrţitě. WC bychom měli pořídit, nebo nechat předělat na systém dual – s úsporným splachováním. Spotřeba vody je 6 – 7 l na velké spláchnutí a 3 l na malé. Ještě lepším splachovačem je takový, z nějţ teče voda jen po tu dobu, kdy mu dáváme mechanický signál. WC spotřebuje asi 1/3 pitné vody odebírané domácností! Nejlepším řešením jsou moderní suché záchody. Ţiviny (hlavně fosfor) patří zpět do půdy a ne do řek a moří, proto je záhodno pořídit si kompostovací záchod. Přetvoří exkrementy na vyuţitelný a uţitečný kompost. Dnes se nabízí moderní kompostovací interiérové záchody, které zvnějšku vypadají jako normální toalety, jen někde dole mají prostor, kde se tuhé exkrementy ukládají a pomalu kompostují. [3]

Mytí nádobí Nejlepším a nejšetrnějším způsobem je mytí nádobí ve dřezu nebo nádobě plné horké vody nejlépe s octem. Po umytí nádobí jen krátce opláchneme vlaţnou vodou. Snaţíme se co nejvíce omezovat pouţívání saponátů a jiných chemických přípravků. Zbudou-li nějaké tuky po vaření, v ţádném případě je nelijeme do odpadu, ale necháme jimi nasáknout např. piliny, popel či jiné podobně nasákavé odpady a uloţíme do kompostu. [3] Méně šetrným způsobem je mytí nádobí v myčce vzhledem k její ekologické stopě od výroby aţ po likvidaci a její spotřebě vody, energie a chemických přípravků (viz.: elektrické spotřebiče). Je, ale co se spotřeby vody týče, o něco úspornější neţ nejméně úsporný způsob mytí nádobí a to pod tekoucí vodou.

Praní V minulosti představovalo praní velkou dřinu, dnes je velmi snadné. Ovšem za tímto komfortem a usnadněním stojí velká spotřeba pracích chemikálií, energie a vody. Neexistuje totiţ ţádný prací prostředek, který by byl příznivý pro ţivotní prostředí, natoţ pro povrchové vody. I přesto, ţe je dnes jiţ většina pracích prostředků bez fosfátů, obsahují jiné problematické a mnohdy zbytečné látky. Jejich dávkování by se mělo odvíjet od tvrdosti vody, která vyjadřuje obsah rozpuštěných nerostů. Tvrdá voda znamená, ţe se rychleji usazuje

14

vodní kámen. U svého dodavatele vody můţeme zjistit, jaká je tvrdost vody, která můţe být od velmi měkké aţ po velmi tvrdou. Měkká voda představuje úsporu pracího prostředku. Čím je voda tvrdší, tím více je potřeba pracího prostředku. Úsporné je, pokud je to potřeba, přidat jako změkčovadlo obyčejnou sodu a pak jen podstatně menší mnoţství prášku. Na dávkování vţdy pouţíváme odměrku. Velmi vděčným ekologickým prostředkem je mýdlo. Vyrábí se zmýdelňováním tuků ţivočišného i rostlinného původu působením louhu (hydroxid sodný či draselný) nebo slabších zásaditých látek (soda, potaš) při teplotách 80 – 100 º C. Mýdlo se ve vodním prostředí velmi rychle a úplně biologicky rozkládá na látky v přírodě běţné. Nejlépe pouţíváme mýdlo přírodní, neparfémované, nebarvené a bez přídatných chemikálií. Normální hygienická teplota praní je 40 º C, proti teplotě 90 º C, která se pouţívá pouze pro vyčištění prádla nemocných či kojenců, se ušetří 60 - 70 % energie. Prací účinnost současných moderních pracích prostředků je optimalizována na nízké teploty, které svědčí i samotnému prádlu. Prací prostředek dáváme přímo do bubnu, pak je moţné sníţit dávku i o třetinu. Nepouţíváme předpírku, raději prádlo na noc namočíme do studené vody. Aviváţe, optické zjasňovače a bělící látky jsou zbytečnou obtíţně biologicky odbouratelnou zátěţí a na čistotu prádla nemají vliv. K měkkosti prádla pomůţe dešťová voda a slunce, či čerstvé povětří. Účinku aviváţe dosáhneme přidáním malého mnoţství octa do přihrádky na aviváţ. Vůni prádla zajistí voňavý sáček např. s levandulí či jinými bylinkami ve skříni, nebo můţeme vyuţít sluţby vonných výluhů na vodní bázi – přírodních květinových vod. Především ale pereme jen skutečně špinavé prádlo a pračku spouštíme, aţ kdyţ máme plný buben prádla. Mnohdy postačí prádlo vyvětrat či vyslunit a není nutno je tak často prát. [3]

Úklid Přes neustálý nátlak televizních reklam se nenecháme ovlivnit a snaţíme se o ekologický úklid, při kterém se vyhýbáme úklidových prostředkům s označením: „dezinfekční“, „baktericid“, „hubí bakterie“, „biocid“, „antibakteriální“, „s aktivním chlorem“, apod. Změnou úklidových postupů obvykle uspoříme a další odměnou nám bude zdravější domov, prostředí bez zbytečných chemikálií ve vzduchu a odpadní vodě. Desinfekční přísady v pracích a čisticích prostředcích navíc zabíjí bakterie, které jsou pro lidi uţitečné, čímţ trvale oslabují náš imunitní systém. Kromě toho jsou desinfekční prostředky smrtící pro řadu potřebných mikroorganismů, které napomáhají rozkladu splašků v čistírnách odpadních vod. Vůně – není nutné pouţívat spoustu vůní, i kdyţ nás opět reklama o také nezbytnosti přesvědčuje. Gely, voňavé čističe, osvěţovače vzduchu, kostky do záchodových mís, apod. Citlivým osobám mohou při vdechnutí takových látek vznikat zdravotní problémy, nejvíce ohroţeni jsou především alergici. Alergie prokazatelně způsobují aromatické látky v čistících a pracích prostředcích, osvěţovačích vzduchu a dalších zmiňovaných prostředcích. Např. kostky do záchodových mís nemají ţádný čistící účinek, podstatně ale přispívají k nadměrnému zatíţení ovzduší a čistíren odpadních vod. Navíc, jde o další zbytečné odpady – obaly, drţadla, atd. Vzhledem k uvedeným důsledkům bychom to jednoduše s vůněmi neměli přehánět.[3] Jako vhodná alternativa se nabízí pouţití přírodních esenciálních olejů a nejlevnější a nejpřirozenější variantou ale zůstává častější větrání.

15

Při úklidu je důleţité myslet, jako u mnoha jiných věcí, na prevenci. V ní mohou sehrát důleţitou roli kvalitní rohoţe. Nejlépe umístíme hrubou rohoţ na hrubou nečistotu přede dveře a jemnější na jemné nečistoty uvnitř. Na rohoţe se často zapomíná, přitom pomohou zachytit aţ 80 % nečistot. Mikrovláknové tzv. „švédské“ utěrky. Při jejich pouţití při úklidu můţe být ušetřeno aţ 80 % čisticích prostředků, neboť jejich předností je dobré odstraňování nečistot, ţádné další pouţití chemie a saponátů a jejich dlouhá ţivotnost. Po pouţití utěrku či mikrovláknový mop vypereme v ruce mýdlem, při velkém zašpinění např. jednou za půl roku vypereme utěrku v pračce. Vydrţí aţ několik let. [3] Při nákupu úklidových prostředků bychom měli dávat přednost výrobkům s ekologickým certifikátem. Pro získání jednotlivých certifikátů musí výrobky splňovat určitá kritéria např. u naší ekoznačky „Ekologicky šetrný výrobek“ se posuzuje biologická rozloţitelnost, ekotoxicita pro vodní organismy, dráţdivost kůţe, kontaminace patogenními organismy, recyklovatelnost obalu a dávkování. Ovšem ani výrobky s ekoznačkou nejsou zcela neškodné pro ţivotní prostředí, ale jejich dopad je podstatně niţší neţ u běţných produktů. Měli bychom dávat přednost výrobkům se shora zmíněným certifikátem v ČR a evropské ekoznačce „The Flower“ nebo ekoznačkám jiných států – aktuální seznam výrobců a výrobků s ekoznačkou najdeme na www.ekoznacka.cz. Dalším kriteriem pro výběr čisticích prostředků by měl být certifikát HHPS – Human Household Products Standard, který je certifikátem udělovaným produktům pro úklid, jeţ nebyly testovány na zvířatech. Ekologicky šetrný prostředek z dovozu díky své cestě např. přes oceán a nejen jí přece jen méně ekologický, neţ obdobný prostředek zakoupený v tuzemsku, navíc nákupem výrobků v ČR podporujeme i místní ekonomiku. Alternativou chemických čisticích prostředků můţe být obyčejná voda – nejlépe dešťová s octem – přesněji 8 % roztok kyseliny octové. [3]

Dešťová voda Pitná voda, v mnoha oblastech světa učiněná vzácnost, je u nás pouţívaná na splachování toalety, zalévání květin, stírání podlahy apod. Tuto sluţbu zastane voda darovaná a to voda dešťová, jejíţ předností je měkkost, díky níţ se snadněji rozpouštějí nečistoty a usazeniny. Pro sběr dešťové vody pouze postačí vytvořit místo, kde budeme vodu jímat. Na zalévání květin postačí otevřený rezervoár - cisterna, pro další účely je vhodný rezervoár uzavřený bez přístupu světla, kde voda zůstává zcela čirá bez rozmnoţených řas. Cisternu lze doplnit „domácí vodárnou“ dodávající vodu do samostatného rozvodu pod stálým tlakem a dešťovou vodu vyuţívat na praní a máchání tam, kde se její vynikající vlastnosti uplatní nejlépe. Podzemní nádrţe na dešťovou vodu se kolem celého Středomoří i jinde v suchých krajích uţívají po tisíce let, na mnoha místech donedávna i jako jediný zdroj vody na pití a vaření. [3]

16

NAKUPOVÁNÍ Nakupování – fenomén dnešního „západního“ světa. Masová výroba, transport, konzum, plýtvání. Většina z nás si věci, potraviny a prostředky potřebné, více či méně, k ţivotu nevyrábí, nepěstuje a nechová sama, neboť nemá moţnost, prostor, čas ani zkušenosti, máme jiné moţnosti, jiné priority. Kdyţ uţ ale musíme nakupovat, měli bychom vţdy přemýšlet, jakému výrobku na trhu dáme přednost. Zda podpoříme výrobky dováţené a tím pádem zatěţující ţivotní prostředí a podpoříme tím zahraniční ekonomiky nebo dáme přednost místním výrobkům a podpoříme ekonomiku domácí, zda dáme přednost výrobku s ekoznačkou, výrobku netestovanému na zvířatech, Fair Trade výrobku, výrobku s recyklovatelným obalem, zkrátka při nákupu bychom neměli zboţí bezmyšlenkovitě „házet“ do košíku.

Papír V případě papíru kupujeme papír recyklovaný. Na výrobu 1 tuny tohoto papíru se spotřebuje 16 m3 vody a mnohem méně energie neţ na výrobu 1 tuny papíru bílého, na kterou se spotřebuje 85 m3 vody. Při jeho bělení odtékají tisíce tun chlorovaných látek do odpadních vod např. chloroform nebo dioxin. Jsou vysoce jedovaté, vyvolávají rakovinu, poškozují chromozomy i embrya. Při výrobě nebělené recyklovaného papíru je organické znečištění vod sníţeno o 90 %. Při klasické výrobě běleného papíru představuje hlavní surovinu dřevo (asi 75 %), při výrobě recyklovaného je hlavní surovinou starý papír.

Nábytek Nábytek z masivu bývá trvanlivější, opravitelný, na rozdíl od dřevotřískového nábytku se z něj neuvolňují škodlivé látky obsaţené v lepidlech (především formaldehyd). Z dřevotřískového nábytku vybíráme ten, který má niţší obsah unikajících škodlivých látek, např. se značkou „Ekologicky šetrný výrobek“ nebo nábytek určený pro kojence a děti se značkou „CE“. Pro povrchovou úpravu volíme přírodní oleje, včelí vosk nebo vodou ředitelné nátěrové hmoty. Upřednostňujeme nábytek vyrobený ze dřeva s certifikátem FSC. Pokud je to moţné, podpoříme lokálního výrobce nábytku. Např. Městský úřad Rosice si nábytek vyrábí svými vlastními zaměstnanci. [4]

Oblečení Nejlepší variantou, jak se dle svého vkusu, originálně, vcelku levně a ekologicky ošatit, je mít po ruce šicí stroj (který, při dobrém zacházení a údrţbě vydrţí slouţit spoustu let, i po celý ţivot) a trošku té tvořivosti a šikovnosti. Pokud musíme oblečení kupovat, pak nejlépe, z domácí, místní výroby. Kromě podpory místní produkce a garance jistých pracovních podmínek přispíváme k omezení mezinárodní přepravy. Vyhledáváme Fair Trade oblečení, které je ušité za dodrţování pracovněprávních standardů Mezinárodní organizace práce. Zachovalé oblečení, které jiţ sami nepotřebujeme, předáme těm, kteří jej dále uţijí, či věnujeme charitativním organizacím nebo je dáme do bazaru. [3] Měli bychom se také zamyslet, jestli potřebujeme skutečně tolik oblečení, kolik nám visí a leţí ve skříni a zda jej skutečně nosíme. Musíme mít kaţdý poslední módní „výstřelek“ a stávat se tak obětí módy a součástí plýtvání a konzumu? Zde opět můţeme zapojit vlastní tvořivost a věci si poupravit, či předělat a nosit je v různých „modernějších“ kombinacích.

17

Květiny Obdarování květinou ne vţdy nutné potěší – ekologickou duši příliš nepotěšíme květinou z dovozu, navíc s cejchem environmentálně riskantní produkce nebo produkce vzdálené obchodu Fair trade. Naopak ji potěšíme květinou natrhanou nejlépe ve volné přírodě, ovšem pokud se nejedná o chráněné druhy. Pokud uţ musíme květiny kupovat tak nejlépe květiny sezónní a lokální. Je-li pro nás z nějakého důvodu nutné mít květinu z dovozu, poté dáváme přednost těm, které jsou certifikovány logem Fair Trade, FLP, Florverde atd.

Dětské pleny Chceme-li být šetrní k ţivotnímu prostředí, nekupujeme jednorázové pleny. Na jejich výrobu je potřeba 10 – 50 x vyšší spotřeba surovin neţ u plenek látkových. Dále se na jejich výrobu spotřebuje asi 2 – 3 x více energie neţ na výrobu plen látkových (zahrnuto je i praní a sušení). Další velkou nevýhodou jednorázových plen je mnohem větší zatíţení odpadních vod a obrovské mnoţství nerecyklovatelného odpadu (při předpokladu, ţe dítě spotřebuje denně 5 – 6 jednorázových plen, je to za celý přebalovací věk cca. 4 000 kusů, které v nasáklém stavu tvoří aţ 1 tunu nerecyklovatelného odpadu). Na trhu je moţno zakoupit tzv. „ekopleny“ – výrobci je klamně označují jako kompostovací pleny, ovšem kompostovací je pouze obal a ne celé pleny. I tyto pleny schematicky vyjadřují, z pohledu spotřebitele, vzorec neudrţitelné spotřeby: kup – pouţij – vyhoď – kup další. Výhoda těchto ekoplen spočívá tedy, v jejich recyklovaném obalu a také v tom, ţe neobsahují ţádný chlor, jiná bělidla ani parfémy. Měli bychom pouţívat látkové pleny a to hned z několika důvodů: dítě si rychleji zvykne na udrţování čistoty, nevytvářejí ţádný tuhý domovní odpad, mohou obslouţit 2 i více dětí po sobě, po opotřebení mají další vyuţití ve formě hadru, ekologicky a ekonomicky šetrná rodina můţe ušetřit - dle druhu plen – aţ Kč 20 000,- při jednom dítěti i při započtení nákladů na praní, přebalovací věk dítěte je při jejich uţívání kratší, není riziko prostupu chemických látek z pleny do kůţe dítěte a minimalizace dalších zdravotních rizik, jako je přehřívání pohlavních orgánů či nesprávný vývoj kyčlí atd. U těchto plen je moţnost výběru, buď klasických čtvercových, nebo moderních tvarovaných a přes ně navlékaných svrchních kalhotek, které je moţné sehnat i ze 100 % ovčí vlny. Ovšem naprosto nejekologičtějším a nejlevnějším řešením je bezplenková metoda, při které nevzniká ţádný odpad. Vyţaduje ovšem silné pouto mezi dítětem a matkou a zároveň jej vytváří a tím pozitivně ovlivňuje jejich vztah. Jde o to, ţe matka nebo otec se naučí vycítit, kdy jejich dítě bude konat potřebu. I malé miminko totiţ vydává před potřebou určitý signál, na který rodič reaguje. V kulturách, kde se tyto vědomosti předávají z generace na generaci, to mají maminky lehčí, snáze dovedou kombinaci intuice, pozorování a časování pouţít v praxi. [3]

18

Hračky Dětem nekupujeme hračky z PVC (polyvinylchloridu). Vyrábí se z ropy, při jeho výrobě se pouţívá škodlivý chlor, recyklovat se prakticky nedá (i když jsou i výjimky např. tato: „Beze zbytku recyklovatelné je však i PVC. Příkladem je německá firma VEKA AG, která mj. dodává plastové profily českému výrobci plastových, dřevěných i hliníkových oken, společnosti VEKRA. Závod na recyklování kompletních oken z umělé hmoty firma VEKA AG postavila a uvedla do provozu již v roce 1993 v Behringenu (Duryňsko - SRN) a dokázala tak schůdnost recyklování PVC. Zvláštní technologií koextruze je zde vyráběn profil, jehož pohledové části jsou z prvomateriálu a nepohledové z recyklátu. [8]) a při jeho spalování vznikají velmi nebezpečné látky. Hlavní škodlivinou těchto výrobků jsou změkčovadla PVC (nejčastěji zdraví škodlivé ftaláty – kromě dalších problémů aţ trojnásobně zvyšují riziko onemocnění dětí astmatem či alergií). PVC můţe být měkčeno i jinak (např. citráty, adipáty), ale ftaláty jsou levnější, proto je výrobci pouţívají v takovém rozsahu. PVC být značeno číslicí 3 v trojúhelníkové značce. Mnohem lepší, k ţivotnímu prostředí šetrnější, variantou jsou hračky ze dřeva, hračky hadrové třeba i vlastnoručně vyrobené. Pro nejmenší děti je moţné pořídit hračky (např. kousátka nebo chrastítka) vyrobená z biologicky rozloţitelného kukuřičného škrobu. Hračky se povrchem podobají plastu, ale splňují ekologická kritéria a jsou kompostovatelné. [3]

(Eko)ţena Ryze ţenská měsíční záleţitost se také vcelku podstatným dílem podílí na znečišťování ţivotního prostředí a to pouţíváním jednorázových vloţek. Jejich mnohem šetrnější alternativou je moţnost pouţívání silikonového pohárku, který se jednoduše vylívá. Silikon, ze kterého je kalíšek vyroben, je narozdíl od materiálu tamponů nepřilnavý pro bakterie a vhodný pro všechny sporty včetně jízdy na kole, plavání a lze ho pouţívat i v noci. Další moţností jsou tampony z mořské houby, které je jednoduše vymývají proudem vody, jeden tampon vydrţí aţ 6 měsíců. Obě uvedené alternativy je nutné před započetím cyklu vyvařit či jinak sterilizovat. Existují i další alternativy jako např. pratelné látkové vloţky, které nemají ţádnou nepropustnou vrstvu, uvnitř je vloţka vkládací – tento produkt neobsahuje narozdíl od jednorázových dioxiny ani zbytky po bělení. Pokud z nějakého důvodu musíme pouţívat jednorázové, pořídíme si nebělené chlorem. [3]

Barvy V kaţdé domácnosti je potřeba čas od času něco natřít např. při renovaci starého nábytku, při různých opravách. Pro tuto příleţitost bychom si měli vybírat barvy a laky ředitelné vodou. Nejenţe jsou mnohem šetrnější k ţivotnímu prostředí, ale téţ mnohem bezpečnější pro lidské zdraví. Mnoho vodou ředitelných barev je označeno značkou Ekologicky šetrný výrobek. Při nákupu napouštědel savých materiálů by měly být upřednostněny výrobky na bázi rostlinných olejů nebo přímo rostlinný olej. Na namáhané povrchy je vhodné pouţít tzv. tvrdé oleje (směs olejů vyšším obsahem pryskyřičných látek) nebo vosky. Další moţností pro šetrné úpravy povrchů je pouţití šelaku (pryskyřice ţivočišného původu), který je rozpustný v lihu, který můţe být rostlinného původu. [3]

19

Jiným druhem barev, jejichţ obchod bohatě kvete, jsou barvy na vlasy. Evropská unie zakázala 22 látek, které se pouţívají při výrobě barev na vlasy. [3] Všechny reklamy na barvy slibující, ţe při jejich pouţívání získáte překrásné, vyţivené zdravé vlasy, jsou částečně lţivé. Permanentní barvy obsahují vţdy peroxid vodíku a mnohé ještě stále i amoniak, které vlasy místo vyţivování bez pochyby ničí. Některé osoby jsou na chemické barvy na vlasy velmi citlivé, mohou jim způsobit podráţdění, opuchnutí a dokonce i problémy s dýcháním. Chemickým barvám je záhodno se vyhnout. Nechceme-li chodit s šedou kšticí, máme moţnost zvolit alternativu v podobě čisté přírodní Henny (rostlina Lawsonia), či jiných přírodních barev. Ovšem Henna se u nás nepěstuje, musí se tedy dovézt.

Vánoce Vánoce kdysi symbol klidu, setkání s rodinou, spočinutí v okamţiku – to vše vytvářelo prostor nejen k vytvoření silných pout v rodině, ale také skutečné vánoční atmosféry. V dnešní době se staly Vánoce spíše svátkem stresu, shonu, nesmyslných půjček a obrovského konzumu. Jejich původní smysl zmizel do ztracena. Místo klopení hlavy a lomení rukama, co zase letos shánět pod stromeček bychom se měli zastavit a přehodnotit, zda bychom se neměli snaţit alespoň přiblíţit onomu původnímu smyslu těchto svátků a místo shonu spíše zpomalit a nepropadnout vánočnímu nákupnímu a uklízecímu šílenství. Své blízké můţeme obdarovat poukazy na čerpání určitých sluţeb, poukaz na vlastní libovolnou výpomoc, vlastnoručně vyrobenými dárky s „duší“ – takové dárky zatěţují ţivotní prostředí jen minimálně, jsou-li vyrobeny z místních nebo pouţitých surovin (např. vlastnoručně ušité či upletené oblečení, různé produkty domácí kuchyně, ti kreativnější podarují obrazem, apod.). Pokud se rozhodneme přece jen dárky nakupovat, měli bychom dávat přednost místním produktům, výrobkům s ekoznačkou, se značkou Fair Trade. Také bychom měli uvaţovat ekologicky při balení dárků, které můţeme dostatečně zdobně zabalit jednoduše do obalů zachovaných z loňska.

20

OVZDUŠÍ Kaţdá domácnost se určitým způsobem podílí na znečišťování ovzduší, aţ jiţ přímo spalovacími procesy v domácích topeništích nebo nepřímo vyuţíváním elektrické energie vyrobené spalováním fosilních paliv. Je tedy nutností zamyslet se nad vlastní uhlíkovou stopou, která se netýká pouze produkce skleníkových plynů při spotřebě energie v domech a bytech, ale i v dopravě, energie uloţené v materiálech, které povaţujeme za odpad, emisí souvisejících s naším jídlem a snaţit se ji minimalizovat. Vlastní uhlíkovou stopu je moţno zhruba vypočítat díky kalkulačce uhlíkové stopy na www stránkách: http://kalkulacka.zmenaklimatu.cz. [3]

Topení Moţnosti vytápění domácností byly zmíněny v kapitole Energie. Pokud k vytápění pouţíváme nějaké spalovací zařízení, měli bychom jej nechávat seřizovat a revidovat od odborné firmy. Komín nechávat pravidelně čistit a zajistit, aby do kouřovodu nevnikal „falešný“ vzduch. V místnosti, kde se nachází topné zařízení, je nutné zajistit přívod vzduchu. Je potřeba si uvědomit, ţe domácí topeniště (malé zdroje) produkují aţ 60 % všech emisí tuhých znečišťujících látek ze stacionárních zdrojů v České republice. [3]

Spalování Stále velkým hříchem je domácí spalování různých druhů plastů jako např. PE (polyetylen), PP (polypropylen) a PET (polyetylen tereftalát), PVC. Nikdy nespalujme plasty, jejich pálení je mrhání surovinou, neboť jsou vcelku dobře recyklovatelné a navíc za podmínek v domácích topeništích nebo dokonce otevřených ohništích uniká celá řada škodlivých zplodin. U polystyrenu se uvolňuje toxický a rakovinotvorný styren a nedokonalým hořením mohou vznikat polycyklické aromatické uhlovodíky. Při spalování PVC, u nichţ je jiţ výroba nebezpečná, mohou vznikat zplodiny jako např. fosgen a chlorovodík. [3] Dalším hříchem je spalování rostlinného odpadu ze zahrady a z kuchyně, který je moţné kompostovat.

Cigarety Cigaretový kouř obsahuje několik tisíc chemických škodlivin, z nichţ mnohé jsou rakovinotvorné, toxické, mutagenní nebo jinak nebezpečné. [3] Uţ jejich výroba se značně negativním způsobem podepisuje na stavu ţivotního prostředí. Na pěstování tabáku je vyčleněno značné mnoţství kvalitní půdy, která by mohla být vyuţita zemědělsky nebo pro růst lesů. K jeho pěstování se pouţívá velké mnoţství pesticidů a při jeho sušení se spotřebovává značné mnoţství energie. Vyrobené cigarety obsahují velké mnoţství syntetických přísad např. parfémy, látky zajišťující konzistenci tabáku nebo jeho optimální hoření. [3]

21

Smutnou záleţitostí je skutečnost, ţe na zdraví nejsou ohroţeni pouze samotní kuřáci (rakovina plic, prsu, srdeční infarkt, mozková mrtvice), ale stejnou měrou i jejich „oběti“, kuřáci pasivní, kteří vdechují cigaretový kouř na zastávkách, pracovištích nebo restauracích. U matky, která sama kouří nebo je vystavena cigaretovému dýmu, nastává moţnost ohroţení dítěte během jeho nitroděloţního vývoje. Stojí skutečně jedovatý „poţitek“ z cigarety za všechny tyto následky?

Freony Představiteli chlorovaných uhlovodíků jsou např. právě freony, které se v domácnostech vyskytují především ve starých lednicích v podobě freonových chladících médií (v nově vyráběných spotřebičích se jiţ nevyskytují), ve sprejích na vlasy, různých lacích, v protipoţárních prostředcích, apod. Freony rozkládají ozon ve stratosféře. Ozonová vrstva zachycuje nebezpečné ultrafialové záření, její poškození, sníţení mnoţství ozonu vede nejen ke zvýšení výskytu rakoviny kůţe, ale téţ k poškozování rostlin - inhibici fotosyntézy. Je tedy rozumné nakupovat výrobky, které neobsahují freonová chladící média, jako alternativu různých sprejů s jejich obsahem (v dnešní době by se freony jako hnací plyny jiţ neměly pouţívat) volíme raději mechanické rozprašovače.

Automobily Největšími znečišťovateli ovzduší jsou především automobily s klasickými spalovacími motory. Především individuální automobilová doprava se velmi významně přispívá ke skleníkovému efektu a je značným přispěvatelem ke globálním klimatickým změnám. Hlavním produktem spalování je oxid uhličitý (CO2), hlavní skleníkový plyn. Průměrný automobil kaţdoročně vypustí do atmosféry mnoţství oxidu uhličitého více neţ 4x převyšující jeho vlastní hmotnost a způsobí exhalace zhruba 1,7 tuny CO2. [3] Jedná o problém, který můţeme opět my sami ovlivnit a to zváţením počtu individuálních jízd autem či zvolení jiné varianty vlastní dopravy – více v kapitole Doprava.

22

ODPADY Mnoţství odpadu, který lidská společnost vyprodukuje, hrozivě stoupá, je tedy nutné uvaţovat, jak nejefektivněji situaci řešit. Nejlépe omezit vznik odpadů, recyklovat jej, neboli znovu pouţít, vyuţít energeticky. Odpad je nutné třídit a s tříděním začít v domácnostech. Tím získáme druhotné suroviny, tedy suroviny získané z odpadu, které slouţí k dalšímu vyuţití. Pro představu průměrný občan ČR vyprodukuje za rok cca. 350 kg odpadu. 3 - Odpadová pyramida

Obaly Téměř třetinu odpadu tvoří obaly od zakoupeného zboţí. Snaţme se tedy nakupovat bez zbytečných obalů. Nákup můţeme přenášet ve vlastní pevné tašce namísto pokaţdé nové igelitové či jiné reklamní tašky. Ovoce a zeleninu nemusíme kupovat v dalších igelitových obalech, ale volné. Dáváme přednost zboţí ve vratných obalech nebo recyklovatelných obalech.

Opětovné pouţití Vyhýbáme se nákupu zboţí na jedno pouţití, kromě jiţ zmíněných plen a vloţek, nekupujeme jednorázové nedoplnitelné zapalovače, baterie, papírové ručníky, hliníkové či plastové nádobí, fixy,… Neţ něco vyhodíme do odpadu, můţeme se zamyslet, zda není jiţ moţné ţádné další vyuţití např. pytlíky od těstovin a dalšího zboţí moţno pouţívat jako pytlíky na svačiny, plastové tašky z obchodu jako pytlíky do odpadkového koše. Oblečení a další textilie nabídnout příbuzných a známým nebo darovat charitám. Staré knihy zanést do antikvariátu apod. Tvrdé pečivo, zbytky z kuchyně lze vyuţít jako pamlsek či dokonce krmivo pro domácí zvířata přednostně před odpadkovým košem či přidat do kompostu. [3]

Recyklace Odpad je pro jeho recyklaci nutno nejen třídit, ale téţ bychom se měli snaţit před vyhozením tříděného odpadu do správného kontejneru, co nejvíce zmenšit jeho objem. Tím předcházíme zbytečným emisím z nutnosti častějšího svozu těchto odpadů. Při třídění odpadů bychom měli být důslední. Běţně i ve vesnicích bývají oddělené kontejnery na plast, sklo (někde i zvlášť na bílé a barevné), papír (pozor na mastný papír – patří na kompost a ne do tříděného papíru), někdy i na kovy a tetrapacky, ale málokde zatím bohuţel na hliník, který od jiných kovů poznáme jednoduše zkouškou magnetem – není totiţ magnetický. Máme moţnost se obrátit na obec, či město, aby takový kontejner nebo svoz pytlů pro tento účel zajistilo, pokud městský sběrný dvůr tento odpad sbírá, další moţností je problematický hliník předat firmám, které jej dále zpracovávají např. Kovošrot, Praha 10, Dolní Měcholupy.

23

Další odpady Obzvláště opatrní a důslední bychom měli být při zacházení s nebezpečnými odpady a při jejich likvidaci. Staré zářivky, vyslouţilé spotřebiče vracíme zpět do obchodů, kde kupujeme nové. Vybité baterie na sběrná místa. Nebezpečné chemikálie a ostatní odpad, se kterým si nevíme rady, odvezeme do sběrných dvorů jako nebezpečný odpad. Staré léky předáme do specielních kontejnerů v lékárnách.

24

DOPRAVA Doprava, obzvláště doprava silniční, má zásadní vliv na znečišťování ovzduší, devastaci a fragmentaci krajiny, následný dopad na populace ţivočichů, na zdraví obyvatel, přispívá ke skleníkovému efektu, a globálním klimatickým změnám. Doprava je velmi náročná na spotřebu primární energie (spotřebuje polovinu na světě vytěţené ropy). [3] Jak můţeme přispět ke sníţení dopadu dopravy na ţivotní prostředí? Máme moţnost volby mezi mnoha způsoby, jak se dopravovat a v jednotlivých případech rozumově zhodnotit, zda je nutné se dopravovat dopravním prostředkem znečišťujícím naše ţivotní prostředí nebo zda zvolit jinou šetrnější a vlastnímu zdraví prospěšnější variantu v podobě pohybu.

Moţnosti dopravy Nejekologičtější a nejlevnější dopravní prostředek jsou vlastní nohy. Je-li to jen trochu moţné, choďme pěšky. Nejenţe ušetříme ţivotní prostředí dávky zplodin z výfuku, ale téţ přispějeme ke své lepší kondici a zdraví. Další šetrnou variantou je přesednutí z vozidla na kolo. Zajisté se kolo musí vyrobit a tím jistá ekologická zátěţ jistě vzniká, ovšem v porovnání se zátěţí na výrobu automobilu, zátěţ nesrovnatelná. Navíc při jeho provozu nevznikají ţádné zplodiny. Zaparkovat se dá téměř všude a nepotřebuje k tomu mnoho prostoru. Cyklistika ve městě představuje způsob individuální městské dopravy, proti které nemůţe mít ani nejpřísnější ekolog výhrady. Nejen ve vlastním zájmu bychom měli podporovat budování cyklistických stezek městskou zelení z center na okraje měst, ale i plnohodnotnou plošnou integraci prvků cyklistické infrastruktury a zklidňování dopravy v zastavěném území.[3] Výhrady k cyklistice jsou namístě v chráněných územích, kde cyklisté mohou způsobovat neţádoucí erozi, rušit zvěř i chodce hledající klid. Další moţností dopravy je doprava veřejná v podobě vlaku. Ve srovnání s dopravou silniční je doprava ţelezniční v mnoha ohledech k ţivotnímu prostředí mnohem šetrnější a to jak v mnoţství emisí skleníkových plynů a emisí POPs (persistentní organické polutanty – např. polychlorované bifenyly), energetické náročnosti, z hlediska mortality zvěře, průchodnosti pro zvěř, počtu usmrcených osob, mnoţství nebezpečného odpadu, záboru půdy, z hlediska vedlejších nákladů (jako např. hluku, nehod, havárií) i vzhledu krajiny. Na čem závisí otázka vlastnictví automobilu? Musíme ho opravdu vlastnit? Není pro nás v určitých ohledech spíše přítěţí neţ pomocníkem? Kolik finančních prostředků ročně utratíme za jeho provoz, údrţbu, pojištění, dálniční známku, parkovné, opotřebení vozidla, popř. i splácení půjčky? Cena benzínu či nafty není rozhodně jediným nákladem. [3] Přednostně před pouţitím automobilu můţeme vyuţít sluţeb městské hromadné dopravy, která je dozajista ekologičtější. Elektromobily a „hybridy“ jsou označovány za ekologická či ekologičtější vozidla, ovšem jsou šetrné k ţivotnímu prostředí spíše v místě jejich provozu, neboť celkově je jejich elektrický pohon vykoupen spalováním fosilních paliv, sníţení spotřeby paliva u hybridních vozů nutně znamená navýšení spotřeby elektřiny. 25

Jiná situace by nastala, pokud by se elektřina pro elektromobily získávala přeměnou odpadního tepla (např. z tepláren), které je jinak bez uţitku vypouštěno. [9] Pokud musíme auto z nějakého důvodu pouţívat, měli bychom přistoupit na tzv. carsharing, jehoţ nejběţnější formou je spolujízda – např. při cestě do práce, či školy. Existují i servery www.spolujizda.cz či www.jizdaspolu.cz, jejich prostřednictvím můţeme nabídnout volné místo ve vozidle. Taková spolujízda je, na rozdíl od autostopu, zpoplatněna, ale přesto výhodná. Dopravu leteckou bychom měli vyuţívat co nejméně, neboť je zdrojem značného znečištění ţivotního prostředí a přispívání ke globálním klimatickým změnám – škodliviny vznikající při spalování leteckého paliva, hluk, vibrace, znečištění vody a půdy v okolí letišť. Pro ilustraci např. zpáteční let Praha – New York představuje cca. 1,5 tuny CO2 na jednoho pasaţéra. Při cestování po Evropě bychom měli dát přednost vlaku, kterým se dostaneme do většiny míst za zhruba stejný čas. [3]

Spotřeba paliva Při nezbytné jízdě autem můţeme spotřebu paliva korigovat správným nahuštěním pneumatik, rychlostí a technikou jízdy. Důleţitá je téţ plynulá jízda a nikoli způsob brzda – plyn. [3]

Hluk Hluk z dopravy je příčinou zdravotních problémů mnoha obyvatel – především ve městech, kde je jich 20 – 30 % vystaveno nadlimitní hladině hluku (65 dB). [3] Problémy se spánkem, zaţívací potíţe, poruchy menstruačního cyklu, u těhotných ţen nepříznivé ovlivnění vývoje plodu, samovolné potraty, vysoký krevní tlak, zhoršení ischemické srdeční choroby, zhoršení imunity, dále agresivita, trvalá únava, poničení sluchu a pokles pracovního výkonu – to vše a nejen tyto příznaky můţe mít za následek dlouhodobější vystavování nadměrnému hluku. [10] Můţeme se snaţit o prosazení určitých opatření, která hluk z dopravy sniţují jako např. zeleň a její výsadba, organizační úpravy v podobě retardérů nebo sníţení rychlosti. Nutno zmínit, ţe nejsme to jen my lidé, kdo trpí nadměrným hlukem, ale téţ ostatní ţivočichové.

26

ZAHRADA Pro někoho můţe zahrada představovat nepředstavitelnou dřinu, pro jiného potěšení a relaxaci. Pokud si práci na zahradě dobře promyslíme a zorganizujeme, bude se jednat spíše o velice příjemně a smysluplně strávený čas. Výsledek, ať uţ této „dřiny“ nebo oné relaxace, určitě stojí za to. Mít na svém stole pokrm připravený z vlastní zahrady je skutečný dar, přinejmenším pro to, ţe víme, co jíme. Vloţená energie se nám vrátí v podobě skutečné výţivy pro naše tělo i duši. Navíc naše zelená zahrada představuje pozitivní přínos nejen pro naše zdraví, ale i zdraví našeho ţivotního prostředí.

Hnojení Chceme-li zdravé plody naší zahrady, nepouţíváme průmyslová hnojiva, místo nich vyuţijeme vlastní dobře ošetřovaný kompost, zelené hnojivo nebo trochu kompostovaného hnoje. Přehnojené rostliny jsou náchylné k chorobám a podléhají snadněji škůdcům. Naši prioritou by neměly být co největší plody, ale zdravé, kvalitní a s dobrou trvanlivostí. Při zalévání pouţíváme nejlépe dešťovou vodu. [3]

Škůdci Při hubení, ať uţ rostlinný nebo ţivočišných škůdců, se vyhýbáme pesticidům, neboť se jedná o látky nebezpečné. Zakázány jsou pesticidy s rakovinotvornými účinky a s látkami poškozujícími genetickou informaci buněk. Raději podpoříme na své zahradě biologickou regulaci hmyzu, tím ţe budeme vytvářet moţnosti pro hnízdění hmyzoţravých ptáků, podpoříme výskyt netopýrů sestavením netopýřích budek, jezírkem pro obojţivelníky, vysazením miříkovitých rostlin přilákáme dravé druhy hmyzu, jejichţ larvy poţírají mšice, apod. Místo chemickým postřiků na mšice pouţijeme silnější výluhy z kopřiv, ořechového listí, tabáku či přesličky. Nejpřirozenější a nejlevnější ochranou pěstovaných plodin a prevencí před hmyzími škůdci je vyuţívání smíšených kultur. Zejména aromatické rostliny mají na sousední plodiny ochranné účinky. Např. celer chrání kapustu a zelí před dřepčíky, řeřicha zahradní omezuje výskyt mšice listové v rajčatech atd. Myším ani hrabošům nevoní heřmánek, bezinky, drcené květy oleandru a máta, jejichţ směs můţeme sypat s pískem do jejich děr. Rozhodně je netrávíme jedy, které jsou jedovaté i pro lidi a jiná zvířata, a která jim způsobují pomalé a bolestivé umírání. Lepší variantou je klasická pastička nebo ještě lépe zaloţení hadníku (líhniště pro hady a ještěrky). [3]

Plevel Dokonalé hubení plevele je zbytečnou prací, která navíc odhaluje půdu a prudce mění mikroklima v přízemních vrstvách. Plejeme hlavně rostliny, které zeleninu výrazně utlačují, které se chytají kvést a vytrvalé plevele. Některé plevele mohou dokonce najít uplatnění v kuchyni, nebo můţeme vyuţít účinky léčivých rostlin, které mezi plevelem objevíme. [3]

27

Kompost Pro získání dobrého hnojiva pro naši zahradu a pro zuţitkování organických zbytků ze zahrady i z domácnosti zaloţíme kompost. Kompostovat lze kromě organických zbytků z kuchyně i zvířecí exkrementy, dřevěný popel, zbytky čaje a kávy, opadané listí, trávu a další organické odpady. Kompost umístíme na polozastíněné místo v zahradě. Pro kompost a jeho provzdušnění jsou důleţité ţíţaly, které přilákáme kávovou sedlinou.

Vypalování trávy Stále nezanedbatelné mnoţství lidí na jaře naprosto nesmyslně a nezodpovědně vypaluje starou trávu. Trávu nikdy nepálíme, toto jednání je protiprávní, ohroţuje široké okolí moţností poţáru, ohroţuje naše zdraví, zvýhodňuje neţádoucí druhy trav v porostu a především usmrcuje rostliny, mikroorganismy a ţivočichy, kteří se v porostu ukrývají a ţijí.

Zelená střecha Vegetační, extenzivní, zelená neboli „ozeleněná" střecha má řadu nesporných výhod. Zabraňuje přehřívání, dobře chrání před chladem. Budování ozeleněných střech pozitivně ovlivňuje ţivotní prostředí. Zelená střecha zvýší mnoţství kyslíku v ovzduší, sníţí podíl CO2, sníţí prašnost, sníţí hladinu hluku, pojme aţ 50% dešťové vody, kdy se díky jejímu následnému odpařování přes povrch zvlhčuje a ochlazuje ovzduší v okolí. Také zlepšuje mikroklima, zachytává prach a nečistoty z ovzduší, zvyšuje poţární odolnost. Menší teplotní rozdíly (- 5° C aţ + 25° C u ozeleněné střechy, proti - 20° C aţ + 80° C u normálního povrchu střechy) mají kladný vliv na klima okolí, ale navíc chrání samotnou hydroizolaci střechy, kdy bývá dosaţeno v praxi třikrát větší ţivotnosti. [11]

28

POTRAVA, VÝŢIVA A ZDRAVÍ Neţijeme proto, abychom jedli, ale jíme proto, abychom ţili. Na tuto pravdu bychom neměli zapomínat. A abychom kvalitně ţili, potřebujeme výţivnou a plnohodnotnou potravu. Člověk naší „západní“ civilizace plýtvání a nadbytku potravy, konzumuje neúměrně více neţ by skutečně potřeboval a potravou nesmyslně plýtvá, při uspěchaném stylu ţivota často upřednostňuje tzv. „rychlé“ jídlo, většinou prosté jakékoliv skutečné výţivy, zato bohaté na různé chemické přísady. Styl sedavého způsobu ţivota, technické vymoţenosti a následný zvyk na nesmírné pohodlí a lenost, zaběhlý způsob nejpohodlnější dopravy, přestavují další velký problém a tím je nedostatek pohybu. Špatná výţiva v kombinaci s nedostatkem pohybu na čerstvém vzduchu, neutěšená psychika narušená prostředím, které jsme si vytvořili (estetická pohoda krajiny, hluk, světelné znečištění, nedostatek zeleně ve městech, apod.) a hektickým stylem ţivota, který dobrovolně ţijeme, to vše se podepisuje na našem celkovém zdraví, našem způsobu uvaţování a následném jednání – na nás jako jedincích, na společnosti, na stavu naší země i celého světa. Náprava je v tomto směru nezbytná a musíme s ní začít logicky u sebe – u jednotlivce.

Všeho s mírou Potraviny - Pěstování ovoce a zeleniny spotřebovává mnohem méně energie neţ výroba masa. - Pokud jíte maso, tak kupujte maso a drůbeţ pocházející z ekofarem s označením "bio", kdo viděl stav zvířat a zacházení s nimi ve velkochovech, nebo spíše velkovýrobnách, jiné maso neţ z ekofarem by jiţ nekoupil – pro zlidštění našeho přístupu ke zvířatům vůbec doporučuji shlédnout následující video Earthlings, které naleznete zde: http://video.google.com/videoplay?docid=6361872964130308142# - Pokud máte moţnost pěstovat vlastní zeleninu, ovoce a bylinky, pěstujte je bez pouţití pesticidů – více v kapitole Zahrada. - Nákupem či konzumací ekologicky pěstovaného ovoce a zeleniny přispíváte nejen k sníţení mnoţství pesticidů, které jsou uvolňovány do ţivotního prostředí, ale je to i mnohem zdravější pro vás a prospěšnější pro pěstitele i prodejce potravin. Hledejte proto oficiální označení "bio". - Kupujte ovoce a zeleninu z místní produkce, která je zaručeně čerstvější a nejspíše nebude ošetřena voskem. Celá řada dovezené produkce je ošetřena mnoţstvím pesticidů a chemikálií. Navíc podpoříte místní podnikatele a tuzemskou ekonomiku. - Zbavte se nadbytečného tuku u masa a drůbeţe a vyvarujte se plnotučných mléčných výrobků. Spousta chemikálií vypuštěných do ţivotního prostředí se skladuje v tukové tkáni a má kumulativní efekt. - Vyhýbejte se skladování potravin v umělých hmotách. Pouţívejte skleněné skladovací nádobky k uchování potravin v ledničce, ale buďte opatrní, všechny skleněné nádobky nelze přechovávat v mrazáku. - Pouţíváte-li k uskladnění potravin plasty, vybírejte pouze ty nádobky, které jsou k tomu určené. - Nikdy nedávejte do mikrovlnné trouby potraviny v plastových nádobkách. I plasty určené ke skladování potravin mohou do potravin uvolňovat během zpracování či zahřívání v mikrovlnné troubě škodlivé chemikálie.

29

- Musíte-li pouţít plastové obaly, dejte pozor, aby se potraviny nedostaly do přímého styku s plastem, hlavně pak s polyvinylchloridem (PVC). [7] Čemu bychom se ve stravě měli vyhýbat, je bílá mouka (upřednostníme mouku celozrnnou, která není, narozdíl od bílé, zbavená důleţité vlákniny, vitaminů apod.), rafinovaný bílý cukr (místo něho pouţijeme med nebo přírodní hnědý cukr), potravinářské soli (místo ní pouţíváme sůl mořskou), ztuţeným ţivočišným a rostlinným tukům (místo nich můţeme pouţít panenský olivový olej, čistý slunečnicový olej, bio máslo, apod.), velkému mnoţství mléka (můţeme dát přednost lehčeji stravitelnému mléku kozímu a kysaným mléčným výrobkům). Pokud potraviny konzervujeme, nejlepším způsobem jejich konzervace je sušení (přírodní), zmrazení, kořenová zelena se přes zimu dobře uchovává v písku nasypaném v nějaké nádobě (např. sudu) v tmavém sklepě. Zavařování bohuţel potraviny částečně znehodnocuje, a navíc se při něm pouţívá spousta sloţek, kterým se zastánce zdravé výţivy pokud moţno vyhýbá, jsou ovšem i čistší varianty zavařování bez chemie – např. vaření povidel bez přidání cukru – povidla vydrţí i několik let. Z hlediska spotřeby energie vede sušení a zavařování. Co se týče mnoţství potravy a tekutin, které vypijeme myslím, ţe rozumné je drţet se starého známého pravidla – „Jez do polosyta, pij do polopita“. Během nemoci a sportovního výkonu je samozřejmě vhodné dodávat více tekutin. Názory na mnoţství tekutin, které bychom měli denně vypít se různí, ovšem průměrně se uvádí kolem 1,5 - 2 litrů vody denně. Jakou vodu pít? Nejlépe pitnou z vašeho vlastního kohoutku. Je pitná a měla by tedy splňovat hygienické a zdravotní poţadavky na kvalitu a navíc nespotřebováváme ţádné obaly a netvoříme další zbytečný odpad. Při výběru potravin se nenecháváme manipulovat všudypřítomnou reklamou, ale řídíme se vlastním rozumem. Navíc dnes jiţ máme snadno dostupné informace o jednotlivých výrobcích a jejich sloţení, které si, při troše zájmu, zjistíme sami a rozhodneme se, zda ten, či onen výrobek je skutečně tak zdraví prospěšný a zda se bez něj neobejdeme. Důleţité je si uvědomit, ţe jsme to my sami, kdo je zodpovědný za své zdraví a nikdo jiný! K pohybu musíme téţ přistupovat s rozumem a s mírou. Není nic horšího neţ plynout svým sedavým způsobem ţivota a pak jednou za čas vyrazit na adrenalinový víkend plný extrémního sportovního vyţití. Takové rozhýbání těla je v souladu s naším konzumním uvaţováním, ale tělu vyloţeně škodí a velmi pravděpodobně přivodí spíše úrazy neţ utuţování zdraví a protaţení těla. Další nepříliš šťastnou volbou, jak aktivně „sportovně“ trávit čas je další adrenalinové vyţití v podobě off- road jízd, jízd na čtyřkolkách či motorkách v přírodě. Nejen, ţe si díky dalšímu hluku neodpočineme, ale rušíme velice významnou měrou zvěř, ničíme přírodu, způsobujeme erozi a znečišťujeme ovzduší emisemi z výfukových plynů.

30

Stres Umění relaxace, odpočinku, vypnutí, je umění, které spousta z nás stále dobře neovládá. Je ovšem nebytností pro zachování zdraví a to jak fyzického, tak duševního. Není potřeba suţovat se po práci ještě negativem naplněnými zprávami, degradujícími klepy, násilnými programy – jakousi novodobou „kulturou“, které rozhodně k našemu odpočinku, pohodě a vzájemným a partnerským vztahům nikterak nepřispívá. Pouze graduje naše vnitřní napětí, podporuje pesimismus, plytkost, povrchnost, lhostejnost a apatii, nesnášenlivost a agresi. To vše nás vzdaluje naší pozitivní lidské stránce, našemu souladu s přírodou a jistým způsobem postupně a jistě ničí. Opět můţeme z tohoto obalu svobodně vystoupit a zvolit jinou, skutečnou formu relaxace v podobě pohybu v přírodě, hry s dětmi, meditace, zdravého spánku, kutilství a různých druhů tvořivosti, zahradničení, poslechu kvalitní hudby, četby či zdravé formy sportu a cvičení. Přejeme si zdraví, vyrovnanost a spokojenost našich dětí – nejlepším vzorem není nikdo jiný neţ rodiče a jejich ţivotní styl, který skutečně ţijí.

Pohyb Pro nás lidské bytosti je chůze tím nejpřirozenějším pohybem. Choďme pěšky, jak jen můţeme. Pohyb ve formě procházky např. lesem je pro člověka ten nejpřirozenější způsob, jak tělo rozhýbat a jednou z moţností, jak pečovat o své zdraví. Naše těla pokroucená dlouhým a dlouhodobým sezením u počítače a televize, pokroucená špatným smýšlením a celkové špatným způsobem ţivota, je potřeba narovnat a to přirozeným způsobem – doporučuji následující cvičební metodu na spirální stabilizaci a mobilizaci páteře: www.smsystem.cz, a naučit se znovu správně chodit. Opět spoléháme sami na sebe na svoji vůli a srovnáváme své ţivotní hodnoty. Bez zdraví toho v ţivotě mnoho nepořídíme, proto o něj musíme pečovat. Bohuţel většina lidí si jeho cenu uvědomí, aţ v okamţiku, kdy zdraví nejsou, jejich organismus se potýká s nemocemi, čelí následkům úrazů či jiným zdravotním problémům. Léčení nemocí, pobyty v nemocnicích, to vše je drahé a zatěţuje nejen nás samotné, ale i celou společnost. Nejlepší léčbou je prevence, předcházení nemocem a úrazům a tu máme ve svých rukou my sami!

Léky a výţivové doplňky Farmaceutický průmysl je v dnešní době skutečným gigantem, neţ si zakoupíme nějaký produkt tohoto průmyslu, opět zapojíme zdravý rozum a nepodléháme reklamám na prostředky s „fantastickými“ účinky. V oblasti redukce váhy je nabídka „zaručených“ výrobků skutečně přepestrá a mnoho z nich je naprosto nesmyslných. Před chemickými léky bychom měli upřednostňovat léčivky z místní produkce, z přírody, nebo dokonce z vlastní zahrádky. Měli bychom se soustředit na zmíněnou prevenci a naučit se naslouchat svému tělu. Blíţi-li se oslabení organismu nebo chřipka, tělo vysílá signály, které bychom neměli ignorovat. Z vlastní zkušenosti mohu jako účinnou pomoc doporučit při pocítění takovéto slabosti vypít, nejlépe během ½ hodiny, cca. 2 litry vlaţné převařené vody a chřipka můţe být zaţehnána bez pouţití jakýchkoli prášků.

31

Před umělými výţivovými doplňky upřednostňujeme vyváţený pestrý jídelníček nutričně bohaté a čerstvé potraviny jako ovoce, zeleninu, celozrnné a kysané mléčné pokrmy, luštěniny, ořechy a semena, v umírněné míře maso. Pokud je náš jídelníček sestaven z takových potravin, nemáme důvod přijímat další extra doplňky stravy. Existují situace, kdy je vhodné stravu obohatit těmito přípravky a to při dlouhodobých nemocech, po ozařování, po uţití antibiotik, při velkých sportovních či jiných fyzických zátěţích, v době těhotenství a kojení a např. u seniorů, kteří bohuţel dlouhodobě uţívají chemické léky. Bolest nemusíme vţdy řešit polykáním prášků proti bolesti, které v ţádném případě příčinu bolesti nevyřeší. Můţeme zkusit masáţe, akupresuru, akupunkturu, aromaterapii, bylinné masti, čaje, tinktury a odvary, reflexní terapii a další přírodní a přirozenější formy léčby.

Geneticky modifikované potraviny Pro a proti GMO Pro – Biotechnologie šetří ohroţené ţivotní zdroje energie Nedávno byl zveřejněn dokument konsultační společnosti Céleres Ambiental, zaměřující se na ţivotní prostředí a zemědělství, ve kterém se hodnotily přínosy zavedení biotechnologií v Brazílii v období 1996 – 2009. Prospěch pěstování GM bavlníku a kukuřice resistentních vůči hmyzu a na herbicid tolerantní sóju byl vyčíslen částkou 3,6 miliard USD, z čehoţ 63 % připadlo na sníţení výrobních nákladů během posledních 13 let a 18 % připadá na zvýšení výnosů vyplývajících přímo z pěstování GM plodin. Biotechnologie přinesla významné přímé i nepřímé zisky venkovským výrobcům, majitelům technologií i spotřebitelům. Při sledování spotřeby vody v zemědělství, pouţití biotechnologie přispělo k úspoře 12,6 miliard litrů, coţ v přepočtu na potřebu vody obyvatelstva odpovídá úspoře vody pro 287,2 tisíc lidí ve sledovaném 13-letém období. Co se týká sníţení spotřeby pohonných hmot, pěstování biotechnologických plodin přineslo úsporu 104,8 milionů litrů. Ty by dokázaly „nakrmit“ vozový park 43,7 tisíc lehkých dopravních prostředků ve stejném období. Další faktor je sníţení tvorby CO2 jako výsledku sníţeného spalování nafty v zemědělských strojích. Zpráva tvrdí, ţe došlo k redukci 270,4 tisíc tun CO2. Proti – Nikdo neví, co nás s GM potravinami čeká v budoucnu Co je na GM potravinách špatného, ţe je odmítají spotřebitelé na celém světě? V současné době nemůţe nikdo s jistotou říci, zda jsou tyto potraviny bezpečné či nikoli. Chybí nám znalosti o tom, co se stane za řadu let, budeme-li je pravidelně jíst. Způsob, jakým se dnes bezpečnost GM potravin zkoumá, není dostatečný. Nebere například v úvahu moţné vedlejší efekty způsobené cizími geny vnesenými do organismu, z něhoţ se pak potraviny vyrábějí. Problematická je moţnost výskytu nových alergií. A priori, gen z ryby nemá přirozeně v jahodě co dělat. Vneseme-li ho tam, znamená to, ţe se v jahodě vytvoří rybí bílkovina. Představte si, ţe máte rádi jahody, ale nesmíte jíst rybí maso, protoţe jste na ně alergičtí. Někde si dáte jahodový pohár (z GM jahod), ale „ryba“ uvnitř se postará třeba o alergickou reakci. Počet dětí trpících alergiemi neustále vzrůstá. Tomuto negativnímu trendu bychom se měli snaţit zabránit – a nikoli zavádět nové alergeny v podobě GM potravin.

32

Dalším problémem jsou cizí geny vnášené do GM rostlin, které způsobují rezistenci na antibiotika. Tyto geny mohou v trávicí soustavě lidí nebo zvířat přejít na choroboplodné mikroorganismy, které se pak stávají odolné vůči antibiotikům. Pokud takové patogenní mikroorganismy způsobí onemocnění, léčba antibiotiky můţe být zcela neúčinná. Kromě moţných negativních vlivů na naše zdraví představí GM plodiny riziko pro ţivotní prostředí. Biotechnologický průmysl dnes tvrdí, ţe jsou GM plodiny neškodné, i kdyţ řada vědeckých studií dokládá opak. Jsme to ale právě my, kdo svým kaţdodenním nákupem rozhoduje o tom, zda bude běţné potkávat „kočkopsy“, zda zvířata i rostliny budou pouhými patenty několika nadnárodních firem - i o tom, jak bude vypadat náš jídelníček. Jen my spotřebitelé můţeme vyvinout ten nejúčinnější tlak na potravinářské firmy a prodejce, aby potraviny, které obsahují GMO, nevyráběli ani neprodávali. [12]

Osvětlení Pro naše zdraví je důleţitý výběr barvy osvětlení. Pro přisvětlení za dne jsou vhodné zářivky se světlem téţe barvy, jako má zataţené nebe, tedy s dostatečně silnou modrou sloţkou. (označované jako cool white nebo daylight. s tzv. barevnou teplotou alespoň 5 000 kelvinů). Údaj o barvě zářivky bychom měli najít na kaţdé dobré zářivce. Pro svícení před rozedněním nebo po setmění je to ale přesně naopak, měli bychom uţívat jen zdroje slabé, o barevných teplotách velmi nízkých, s hojností červené sloţky a s co nejmenší sloţkou modrou. Osvětlení od soumraku do svítání by totiţ nemělo narušovat noční fázi metabolismu, která by v tu dobu normálně nastala. Nástup noční fáze (při níţ se nejen lépe usíná, ale také buňky při ní opravují poruchy genetické informace, které jinak mohou vést ke vzniku nádorů) je řízen právě poklesem intenzit světla dopadajícího do očí. Jak skloubit slabé osvětlování, které v noci není zdravotně závadné, s potřebou číst, psát, pracovat? Řešení spočívá v barvě světla. V noci svítíme ţlutě, tak tomu bylo i při uţití dávných zdrojů světla, totiţ plamenů, které jsou chudé na modrou sloţku, mají ţlutý aţ oranţový nádech. Máme moţnost koupit ţlutá LED světla nebo nabarvit kompaktní zářivky barvami na sklo. Rovné zářivky můţeme na noc polepit samolepící ţlutou folií, kdyţ vynecháme konce s horkými elektrodami, folie můţeme na den opět sundat. [3] Na spánek bychom si měli zajistit, co největší tmu. Přírodní tma je základní potřebou pro většinu ţivočichů. Absence přírodní tmy neznamená jen velkou kulturní změnu, ale také brání tvorbě melatoninu, zvaného také spánkový hormon. Ten se jinak vytváří během celé noci a podstatně ovlivňuje pochody v organismu. U mnoha ţivočichů, a pravděpodobně i u lidí, také poskytuje účinnou ochranu proti nádorovému bujení. [13] Světlo nám můţe slouţit, aniţ by škodilo, nemusí být v noci jedem, jakým dnes v mnoha případech bývá. [3] Spánek je pro nás velice důleţitý, proto bychom měli dbát na jeho kvalitu, délku a pravidelnost. Jeho nedostatek můţe způsobit celou řadu potíţí od obezity, přes nárůst diabetu 2. typu aţ k, jiţ zmiňovanému, nádorovému bujení. Dopřejme si tedy kvalitní spánek.

33

ZÁVĚR Co je v ţivotě vlastně skutečně důleţité? Kaţdý z nás si tuto otázku určitě nejednou poloţil. Proč by odpovědí nemohlo být prosté – ŢÍT s úctou k ţivotu. Ţít tak, jak nejlépe dokáţeme. My lidé jsme součástí přírody, tvoříme s ní tedy celek. Nejsme nejdůleţitějšími tvory na této planetě, neţijeme zde sami a je nás mnoho. To jsou skutečnosti, které musíme mít na paměti při spotřebě energie, vody, při vytváření odpadů a rozhodování se během našeho ţivota. Jaké bude mít naše jednání následky do budoucna, záleţí na nás, na lidské společnosti, která se skládá z národů, a ty z rodin. Rodiny ve svých domácnostech denně spotřebovávají energii, vodu, vytvářejí velké mnoţství odpadu, spotřebovávají spoustu surovin, vypouštějí do ovzduší nebezpečné emise a do vody jedovaté chemické látky v nakupovaných čisticích a pracích prostředcích, vybírají si určitý druh potravin jistého původu, volí jaké oblečení zakoupí, jakým dárkem potěší, do čeho přebalí svá nemluvňata, jakými hygienickými prostředky o sebe budou pečovat, čím zatopí, jakým způsobem budou svítit, jak se kam dopraví, volí druh dovolené a způsob trávení volného času, vybírají svým dětem hračky, zkrášlují svá obydlí a tím vším ovlivňují stav ţivotního prostředí. Téměř ke kaţdé této činnosti, či potřebě a k ní nutným prostředkům existuje alternativa šetrnější k ţivotnímu prostředí. Takové alternativě bychom měli, jako inteligentní bytosti, přirozeně dávat přednost a tím se podílet na zlepšování stavu Země, místo jejího lhostejného a naprosto nesmyslného ničení. Příroda nám poskytuje mnoho darů, které zdaleka nevyuţíváme a místo toho ji zbytečně zatěţujeme a devastujeme a tím si sami sobě, těm, co přijdou po nás a všem ostatním tvorům sdílejícím s námi tuto planetu, ničíme místo k ţivotu. Tak se zamysleme a konejme. Jsme na světě malý okamţik a máme jen ve svých rukou, jakou stopu zde po sobě zanecháme, kolik toho za onu chvíli dokáţeme zničit a zdevastovat nebo naopak zachránit a zachovat. Na závěr uvádím své oblíbené přísloví severoamerických indiánů: „Zemi nedědíme po svých předcích, ale půjčujeme si ji od svých dětí.“

4 – Místo k ţivotu

34

SEZNAM OBRÁZKŮ 1. Borůvky z vlastní zahrady. Zdroj: vlastní foto 2. Rekuperace. Zdroj: E SYSTEM: Příručka - rekuperace [online]. Dostupný z URL: [cit. 12-03-2011]. 3. Odpadová pyramida. Zdroj: VERONICA EKOLOGICKÝ INSTITUT: Spotřebitel a odpady. [online]. Dostupný z URL: [cit. 12-03-2011] 4. Místo k ţivotu. Zdroj: vlastní foto

POUŢITÉ ZDROJE 1. EKOLIST: Má-li být vytápění ekologické, musí být úsporné. [online]. Dostupný z URL: [cit. 09-03-2011] 2. PŘÍRODA: K přírodě přijatelnější domácnost – topení. [online]. Dostupný z URL: [cit. 10-03-2011]. 3. VLAŠÍN, Mojmír, LEDVINA, Petr, MÁCHAL, Aleš. Desatero domácí ekologie. Vydání páté, přepracované. Brno: Síť ekologických poraden, 2009, 145 s. ISBN 978-80-904520-0-8 4. EKOPORADNA: Tip na tento týden. [online]. Dostupný z URL: [cit. 11-03-2011]. 5. E SYSTEM: Rekuperace [online] Dostupný z URL: [cit. 11-03-2011]. 6. E SYSTEM: Příručka – rekuperace. [online]. Dostupný z URL: [cit. 12-03-2011]. 7. JAK BYDLET: Tipy pro ekologičtější život III – domácnost. [online]. Dostupný z URL: [cit. 12-03-2011]. 8. BYDLENÍ: PVC - recyklovatelný materiál. [online]. Dostupný z URL: [cit. 13-03-2011]. 9. NOVÁKOVINY: Alternativní energie. [online]. Dostupný z URL: [cit. 13-03-2011]. 10. HLUK A EMISE: Hluk, neprávem opomíjený nepřítel. [online]. Dostupný z URL: [cit. 13-03-2011]. 11. STAVCOM: Střešní zahrady, ozeleněné střechy. [online]. Dostupný z URL: [cit. 14-03-2011]. 35

12. HOBBY STRÁNKY: Pro a proti geneticky modifikovaných potravin a jak je poznáte. [online] Dostupný z URL: [cit. 14-03-2011]. 13. AMPER: Jan Holan - Ve zdravém domě zdravou noc. [online]. Dostupný z URL: [cit. 15-03-2011].

36