Římskokatolická farnost Přibyslav Kostelní 267, 582 22 Přibyslav Tel. kancelář: 569 484 672 P. Zdeněk Kubeš: 737 383 752 P. Pavel Sandtner: 605 727 555 P. Antonín Pavlas: 604 170 227 e-mail:
[email protected] www.farnostpribyslav.cz
BŘEZEN 2015 Chléb, který lámeme, není to účast na Kristově těle? „Kdo jí mé Tělo a pije mou Krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den“, říká Kristus svým učedníkům. V Eucharistii nám zanechává hmatatelný pokrm a nápoj, každodenní výživu pro věčný život. Naše nesmrtelná duše, stvořená k podobě a obrazu Božímu, potřebuje být živena samotným Bohem. Tohoto nejsvětějšího pokrmu a podílu na Kristově oběti se nám dostává při mši svaté. I po ní Kristus zůstává mezi námi přítomný ve svatostáncích kostelů na celém světě, aby přebýval uprostřed svého lidu a aby každý z nás z něho mohl neustále čerpat posilu a učinit tak z Eucharistie střed svého života. Přijímáním Eucharistie se církev upevňuje ve své jednotě. Sv. Pavel hovoří právě o této sjednocující účinnosti Eucharistie, když píše Korintským: „Chléb, který lámeme, není to účast na Kristově těle? Protože je to jeden chléb, tvoříme jedno tělo, i když je nás mnoho, neboť všichni máme účast na jednom chlebě“. Naše spojení s Kristem skrze Eucharistii působí připojení k jednotě jeho těla, jímž je církev. Eucharistie vytváří společenství a vychovává k němu. Když sv. Pavel psal věřícím v Korintu, poukazoval na to, jak je jejich rozdělení, které se projevuje při eucharistických shromážděních, v rozporu s tím, co slaví, tedy s večeří Páně. Věděl, že jsou Korinťané rozdrobeni, věděl, že se liší svým společenským postavením, charakterem,
B
původem … prostě jako my dnes. A věděl, že je tyto odlišnosti přivádějí k hádkám a sporům. Proto je apoštol vybízel, aby uvažovali o pravé povaze eucharistie, aby je tak přiměl vrátit se k duchu bratrského společenství. Tato zvláštní schopnost Eucharistie podporovat společenství, je jedním z důvodů, proč je tolik důležitá účast věřících na nedělní mši svaté. Nedělní Eucharistie svou zvláštní slavnostní, povinnou přítomností společenství a tím, že je slavena v den, kdy Kristus vstal z mrtvých a tak nám dal podíl na svém nesmrtelném životě, vyjadřuje s větším důrazem církevní rozměr. Každé společenství shromažďující všechny své členy k „lámání chleba“ se stává místem konkrétního zpřítomnění tajemství církve. Ve slavení Eucharistie se místní společenství otevírá všeobecné církvi, když prosí Otce, aby „pamatoval na církev po celém světě“ a zesilňuje v ní jednotu všech věřících s papežem a s pastýři místních církví. Vždy je také velmi důležité mít na vědomí, že společenství s Kristem je hluboce propojeno se společenstvím s bratřími a sestrami. Nedělní eucharistické shromáždění má být projevem vzájemného bratrství. Pozdravení pokoje je zvláště výrazným gestem, kterým jsou věřící zváni k vzájemné lásce, která vzniká z účasti na jednom chlebu. Starost o církevní jednotu a její podpora je úkolem každého věřícího. „Člověk je tím, co jí,“ říkal Ludwig Feurbach. Jako zastánce materialismu a ateismu, chtěl říct, že člověk je jen tělo a že náboženství je výplodem lidského egoismu. Tímto výrokem nám paradoxně pomáhá pochopit tajemství Eucharistie a jednoty. Stáváme se tím, co jíme: jediným Kristovým tělem. Asi jsme trochu pozapomněli na rozměr jednoty, na rozměr společenství, který je v Eucharistii přítomen. A přitom apoštolové dobře věděli, co jejich Mistr ve večeřadle udělal, když vzal chléb a lámal … Měli před očima oběť, ke které svým činem Ježíš odkazoval – pokojnou oběť. Pokojná oběť je symbol jednoty a společenství. My jsme Eucharistii „zredukovali“ na poděkování, ale ona je i communio – společenství. Při slavení Eucharistie „nechodíme jen k přijímání“, ale vytváříme společenství, jednotu. Pokaždé, když stojím v řadě na svaté přijímání, tedy vytvářím společenství mezi mnou a Kristovým tělem ve všech jeho významech. Když odpovídám „amen“ a přijímám do svého života Tělo Kristovo, nepřijímám tak jen Ježíše, ale i všechny bratry a sestry, kteří se mnou jeho tělo tvoří. My sami máme být „eucharistií“, 2
která sjednocuje, co je rozptýlené. Vždyť úkolem církve je přivést svět k jednotě s Bohem, aby všichni byli jedno. Tajemství Eucharistie v sobě nese sociální charakter; je tomu tak proto, že ve svátostném společenství se sjednocujeme s Pánem i se všemi ostatními, kdo ho přijímají. Sjednocení s Kristem je současně sjednocení se všemi těmi, kteří se stali nebo stanou jeho učedníky. Krista nelze mít výhradně pro sebe. Mohu mu náležet jedině ve spojení s těmi, kdo mu patří nebo patřit budou. Láska k Bohu a láska k bližnímu jsou nyní opravdu sjednoceny. Připravil P. Zdeněk Kubeš
Pastorační plán na měsíc BŘEZEN
1. 3. Duchovní obnova pro farnost (sestry boromejky) Zahájení výstavy o Matce Vojtěše 5. 3. Biblická hodina 6. 3. Křížová cesta pod vedením mužů 8. 3. Křížová cesta 13. 3. Adorace před vystavenou NSO pod vedením mládeže 13. 3. Pastorační a ekonomická rada farnosti 14. 3. Ministrantská schůzka 15. 3. Setkání manželů na faře 15. 3. Křížová cesta rodičů za děti 20. 3. Křížová cesta pod vedením dětí 21. 3. Mše svatá v domě s pečovatelskou službou 22. 3. Křížová cesta 27. 3. Křížová cesta pod vedením mládeže 28. 3. Diecézní setkání mládeže v Hradci Králové 28.3. Svátost smíření pro farnost 29. 3. Květná neděle
3
Poklady misií s Jiřím Šlégrem Ukaž mi své cesty, Hospodine, a pouč mě o svých stezkách. Žalm 25,4 Vše začalo úplně nevinně – to když jsem se šel v době svých bohosloveckých studií ze zvědavosti podívat na sestry Matky Terezy v Praze. Zařizovaly si tady svou „misijní základnu“ a potřebovaly nějaké dobrovolníky na pomoc při stěhování nábytku. Měl jsem volno, a tak jsem se vydal k domu s nápisem: SESTRY MISIONÁŘKY LÁSKY. Všude v okolí stály ambasády a skvostné vily, ale pro mě byl nejcennější právě ten dům, v němž bydlely sestry. Nabízel bohatství lásky a radosti, které nenápadně lákalo dovnitř bezdomovce, chudé, nemocné a všechny, kteří toužili právě po těchto nebeských darech. Přijdete-li někam, kde se cítíte dobře, chtěli byste tam zůstat co nejdéle. Protože u sester se bydlet nedalo, zeptal jsem se představené, zda neví o nějakém místě, kde žijí podle zásad Matky Terezy také kněží a bohoslovci. Zalistovala tlustou knihou s adresami všech jejich komunit ve světě a řekla mi o Mexiku, tehdy jedinému místě, kde žili kněží Misionáři lásky. Napsal jsem jim tedy dopis s prosbou, jestli bych je mohl navštívit. Po kladné odpovědi jsem si vyřídil vše potřebné a vyrazil. V Los Angeles při nástupu do dálkového autobusu jsem ukázal šoférovi lístek s adresou domu, kam jsem chtěl dojet. On ale jen kroutil hlavou: až do Mexika mě dovést nechtěl. Já jsem se však nedal. Na hranicích s Mexikem jsem ukazoval tu vzácnou adresu s mou cílovou stanicí dalším lidem, ale nějak jsme si nerozuměli. Až poté, co jsem své hostitele našel, zjistil jsem, že v místě, kde misionáři bydleli, názvy ulic ani čísla domů nemají a už vůbec tam nefunguje pošta. Jejich adresa nebyla do Mexika ale na P. O. BOX – do nejbližšího místa v USA. Máme ve svém životě nejrůznější cíle i „vzácné kontakty“. Řiďme se při tomto svém „cestování“ nebeskou láskou! Ona nás tímto světem provede až do cíle, v němž je pro každého nekonečně místa. Nejsou tam domy s číslem popisným ani P. O. BOX, ne však kvůli chudobě. Spíše naopak: Boží láska se přece nedá vměstnat do našeho počítání. A do tohoto domova nás zve Pan domácí už teď. Jiří Šlégr. Poklady misií s Jiřím Šlégrem. Karmelitánské nakladatelství 2009.
Připravila Marie Pleslová 4
Labyrint světa a ráj srdce Labyrint světa a ráj srdce to jest, světlé vymalování, kterak v tom světě a věcech jeho všechněch nic není než matení a motání, kolotání a lopotování, mámení a šalba, bída a tesknost, a naposledy omrzení všeho a zoufání; ale kdož doma v srdci svém sedě, s jediným Pánem Bohem se uzavírá, ten sám k pravému a plnému mysli upokojení a radosti že přichází. Jan Amos Komenský
Matka Vojtěcha Hasmandová je příkladem k následování Papež František 6. prosince 2014 schválil dekret o heroických ctnostech Boží služebnice Matky Vojtěchy Hasmandové, generální představené Milosrdných sester sv. Karla Boromejského (narozena 25. března 1914 v Huštěnovicích, zemřela 21. ledna 1988 ve Znojmě - Hradišti. V letech 1952 – 1960 vězněna komunistickým režimem). Tímto veřejným vyhlášením hrdinských ctností služebnice Boží, dostává titul ctihodná. Jinými slovy, papež oficiálně uznává, že Matka Vojtěcha Hasmandová věrně následovala příklad Ježíše Krista a dosáhla hrdinský stupeň ctností a věřící ji mohou veřejně uctívat. Stává se také příkladem k následování. Náš úkol je zviditelňovat Krista! Nést milosrdenství hřejivého srdce do chladného světa, aby z nás zazářila podoba Syna Božího! Aby všichni, kdo na nás pohlédnou, poznali, že Kristus je přítomen v Církvi i nyní! Matka Vojtěcha (12/1974 ze setkání představených a magister)
5
Služebnice Boží Matka Marie Vojtěcha Hasmandová Sestra Marie Vojtěcha (Antonie) Hasmandová odpověděla na Boží hlas už ve svých 13 letech. Svá čekatelská léta v Kongregaci Milosrdných sester sv. Karla Boromejského prožila jako školačka ve Frýdlantě nad Ostravicí a jako studentka Učitelského ústavu u sv. Anny v Praze. Po maturitě /1933/ vstoupila do noviciátu s řádovým jménem S. M. Vojtěcha. Během formačního období juniorátu a probace vyspěla v moudrou a mimořádně věrnou řeholnici. Jakmile se v Kongregaci objevila naléhavá potřeba, byla sestra Vojtěcha první, která nabídla své síly, ať už v postavení učitelky nebo ošetřovatelky, a to ve všem, co právě vyžadovala služba milosrdné lásky. Když odjížděla do Prachatic s úkolem poskytnout azyl knězi, kterého policie minula při likvidaci mužských klášterů, vtiskla jí tehdejší generální představená, M. Bohumila Langrová, do ruky obrázek, kde jí napsala heslo: „Věrná až k smrti“. To se stalo pro sestru Vojtěchu životním programem. Dne 10. 9. 1952 byla sestra Vojtěcha i hledaný kněz zatčeni. Za čin velezrady byla jako „vatikánská špionka“ odsouzena k osmi letům vězení. I v těchto podmínkách byla naplněna láskou ke všem bližním a pevnou důvěru v Boží milosrdenství dosvědčovala statečnou vírou a odpouštěním pronásledovatelům. Vězeňské strádání se však podepsalo na jejím zdravotním stavu tuberkulózním nálezem na plicích. Z pardubické věznice byla s ostatními sestrami propuštěna na základě všeobecné amnestie v květnu 1960. Jako generální představená vedla v době totality necelých 18 let své řeholní společenství ke skutečné obnově řeholního života v souladu se směrnicemi II. Vatikánského koncilu. Vyznačovala se neobyčejnou věrností v řeholních zásadách, radostnou zbožností a odvážnou prací pro nová, Bohu zasvěcená povolání.
6
V roce 1979 při příležitosti zasedání Federace boromejek v Římě se osobně setkala s papežem Janem Pavlem II. A tato událost pro ni zůstala velmi posilujícím zážitkem. Sestra Vojtěcha měla srdce vždy otevřené pro potřeby kněží, bohoslovců a sester své kongregace, stejně jako sester z jiných společenství. S důvěrou se na ni obraceli také laici s prosbou o radu a pomoc. Poslední tři měsíce života přinášela Bohu jako láskyplnou oběť svůj těžký zdravotní stav, když prožívala konečné stádium, způsobené zhoubným nádorem na plicích. Trpěla mnoho – s velkým klidem a oddaným: „ANO“. Tak, „věrná až k smrti“, odevzdala 21. ledna 1988 uprostřed sesterského společenství ve Znojmě-Hradišti svou šlechetnou duši Pánu. Za účasti více než pěti set hostů ubíral se smuteční průvod k hradišťskému hřbitov, kde byla pohřbena. Doprovodilo ji na sto dvacet kněží, řádové sestry z různých společenství a ostatní příbuzní a známí.
Z dopisu Otce kardinála Františka Tomáška: „Věřím, že drahá Matka Vojtěcha přišla na místo věčné radosti. Tam v blízkosti Boží se bude za nás přimlouvat a nám pomáhat. Těšíme se na šťastné shledání! Vzpomínejme vděčně!“ František kardinál Tomášek Připravila Marie Pleslová
7
Z duchovní závěti M. Vojtěchy ….Služte Pánu s radostí! Oddaně a věrně! V jakýchkoli podmínkách! Úsilí o svatost a milosrdná služba to jsou naše křídla k nebi. Nezklamte očekávání nebe i země! Vytrvejte v lásce a oběti! Bůh stojí za to! ….Milujte Boha, milujte se navzájem, Milujte své bližní. Čím větší bídu vidíte, s tím větší láskou a něhou se k ní sklánějte. Milosrdná láska ať zvítězí! …Ať láska zdobí vaše srdce – hluboká, pevná, nezištná – láska, která jde až ke kořenům lidské bytosti, vždyť láska je Bůh v nás! Ve Znojmě-Hradišti 4. 11. 1987
8
9
10
Bohoslužby ve farnosti Přibyslav v březnu L. P. 2015 2. 3. 3. 3. 4. 3. 5. 3. 6. 3. 7. 3. 8. 3. 3. neděle postní
9. 3. 10. 3.
7.30 18.00
18.00 18.00
Za Annu Neumeisterovou Za rodiče Křížovy, syna Václava a jeho manželku Za Jana Jaščevskýho, sestru Mílu a jejich rodiče VESNICE Za rodinu Machoňovou, Hiršovou a Kasalovou Za Josefa a Annu Matouškovy a celý rod Za Františku a Václava Henzlovy, sestru Marii a duše v očistci Za Josefa a Aloisii Novotných, syna Stanislava, zetě Otakara a duše v očistci Za Jaroslava Prokeše a rodiče Za farnost Za rodiče Filipovy, jejich rodiče a sourozence Za živé a zemřelé členy rodiny Kasalovy a Valáškovy Za rodiče Novákovy, pět synů, tři dcery, živé i zemřelé VESNICE Za Jaroslava Horského, celý rod a duše v očistci
18.00
Za Josefa Strašila, rodiče a bratry
7.30 18.00 18.00 18.00 7.00 8.00 9.30 18.00 7.30 18.00 7.30
11. 3. 12. 3. 13. 3. Výročí zvolení papeže Františka
14. 3.
7.00 8.00
15. 3. 4. neděle postní
16. 3. 17. 3. 18. 3. 19. 3. Slavnost sv. Josefa
9.30 9.30 18.00 7.30 18.00 7.30 18.00 8.00
Za Františka a Marii Rutovy, jejich rodiče a sourozence Za rodiče Pospíchalovy, zetě Jaroslava a snachu Růženu Za farnost ŽIŽKOVO POLE BEZE MŠE SVATÉ Na poděkování za dar života a za Boží požehnání pro děti a jejich rodiny Za živé a zemřelé z rodu Zábranových Za živé a zemřelé rodiny Bencovy a Horských VESNICE Za P. Josefa Malého, P. Jana Bártu a P. Jana Cimburka 11
20. 3.
18.00 18.00 7.00
21. 3.
9.00 8.00
22. 3. 5. neděle postní
23. 3. 24. 3. 25. 3. Slavnost Zvěstování Páně
26. 3. 27. 3. 28. 3.
9.30 18.00 7.30 18.00 7.30 18.00 18.00 18.00 7.00 8.00
29. 3. Květná neděle
9.30 18.30
Za živé i zemřelé z rodů Fišarů, Chalupů a Karlů Za Josefa Beránka, rodiče Kopeckých a syna Jiřího Za Václava Henzla, sourozence a rodiče z obojí strany MŠE SVATÁ V DOMĚ S PEČOVATELSKOU SLUŽBOU Za rodiče Wasserbauerovy, Kamarádovy, vnuka Josefa a oba rody Za Václava Matějíčka, Karla Kumperu a Janu Stankovou Za farnost Za Josefa Půžu a celý rod, rod Novotných a duše v očistci Za Stanislava Landu, syna Stanislava a dceru Jarmilu Za dar zdraví a Boží požehnání pro vnoučata a za dar uzdravení Za Josefa a Marii Švomovy a děti Za rodinu Půžovu, Svobodovu a Stehnovu Za rodiče Flesarovy, tři syny a dceru Růženu Za dr. Jiřího Procházku, rody z obou stran a duše v očistci Za Emílii Mokrou, snachu, rod Mokrých, Lemperů a Janáčků Za Františka a Ludmilu Holcmanovy, za živé a zemřelé z toho rodu Za farnost Změna bohoslužeb vyhrazena.
Redakce FL: P. Zdeněk Kubeš, Zdeněk Matějka, Eva Bártová. Uzávěrka pro další číslo FL je 20. 3. 2015. Příští číslo FL vyjde 29. 3. 2015.
12
