OBSAH: * úvaha * schůzka ODV * soutěž Stezka písmáků * poezie * příběhy * informace * knihovnička * píseň _______________________________________________________________________________________________________________________________
Chci pro své dítě to nejlepší? Před dvěma měsíci začal školní rok, přesto už několik týdnů před tím většina rodičů sháněla školní tašky, sešity, pravítka, tužky, pastelky, přezůvky, oblečení pro různé školní aktivity apod. Někteří však již na jaře pomáhali svým potomkům vybrat tu nejlepší školu. Sháněli informace, ptali se přátel, pročítali internetové stránky, snad se na některé školy jeli i podívat. A poté co zvolili, zaplatili svým dětem doučování, aby byly co nejlépe připraveny na přijímací zkoušky. Při těch jim pak drželi palce a opravdově se radovali, když přišla obálka z kladnou odpovědí. Ani po prvním září však nic nekončí. Rodiče pomáhají svým potomkům vybrat kroužky, sportovní oddíly a nebo zvolit nějaký hudební nástroj a dobrého učitele. Proč to všechno dělají? Promiňte otázku - i mezi vámi čtenáři je celá řada rodičů, ať už těch současných, nebo těch, kteří své děti již vychovali, ale i těch, kteří na tu první cestu, svých ratolestí, ke škole, ještě čekají - tedy proč to všechno děláte? Skoro každý rodič chce pro své dítě to nejlepší. Skoro každý rodič chce své dítě co nejlépe připravit na budoucnost. Dát mu perspektivu. To, co dělají dnes, má důsledky v budoucnosti. Dobrým rodičům jde o budoucnost svých dětí. Proč? Snad proto, že je mají rádi. Dovolte abych byl osobní. Chcete pro své děti to nejlepší? Co proto děláte? Je smutné, že biblická zpráva je téměř v protikladu s většinovým přesvědčením lidí. Dobrá budoucnost? To je dobré vzdělání na prestižní škole. Pracovat jako manažer, právník, plastický chirurg, počítačový expert, finanční poradce, nebo politik. Manželka musí být předně krásná a inteligentní, manžel bohatý a s dobrým postavením. Dům by měl být na dobré adrese, prostorný a pohodlný. No a pro všechny případy mít k dispozici toho nejlepšího právníka. Chcete toto pro své děti? Přečtěme si biblický oddíl – epištolu Filipenským kap. 2, verše 2 – 10: Ježíš byl roven Bohu. Byl schopen jedním slovem stvořit novou Zemi i s člověkem. Mohl být kdekoli, ale rozhodl se být zde na zemi a vzdát se veškerého postavení a možností. Mohl přijít s autoritou a mocí - přišel jako služebník lidí. Mohl přijít v krásném těle a už tím upoutat pozornost lidí. Čtěme však Izaiáše 53,2-3… Mohl mít bohatství jako Šalamoun, ale narodil se ve chlévě a jeho jediným majetkem byly kvalitní šaty. Zní to paradoxně až naivně - kdyby za tím nebyla pointa. A tou je získání důvěry člověka. Paradoxem je, ne že by Bůh byl nevěrný a tím podemlel pevný břeh důvěry v sebe, ale člověk sám svou nevěrou v sobě nastartoval proces, který už není v jeho moci zastavit. Člověk už nedokáže důvěřovat Bohu, dokonce neumí věřit člověku, snad už jen sám sobě. Bůh stvořil člověka se záměrem být mu zdrojem věčného života. Člověk však se již nedokáže o Boha takto opřít, na jeho místo umístil sebe. Svou budoucnost tedy spojil se svým vzděláním, se svými schopnostmi, postavením, krásou, výší konta… To bych se však již opakoval. Tento přístup je krátkozraký a už vůbec ne na věčnost. Naštěstí Bůh to tak nechce nechat a nenechá. Důvěra se však nedá vysvětlit ani nařídit. Je nám k ničemu autorita i peníze. Důvěra vzniká na základě zkušenosti. V oddíle z Izaiáše 49,15-16a vidíme: jestliže se rodič snaží udělat pro své dítě to nejlepší, pak Bůh ještě víc! Ježíš, při svém pobytu na zemi, otřásl bezcenným hodnotovým žebříčkem svých současníků a nevšímal si toho, že mnohé to rozčílilo do červena. Věděl, že nesmí uhnout, má-li jim (nám) dát šanci na budoucnost. Urážky, bičování, plivání do tváře, to komentoval slovy „nevědí co činí“. Neuhnul ani před smrtí, ačkoli s ní neměl žádné zkušenosti a znamenala vzdát se i toho posledního, a to trvalého kontaktu s Bohem (zdrojem života). To vše udělal ne proto, že by se neuměl prosadit a zjednat pořádek, ale proto, že mu moc záleží na naší budoucnosti.
1
Bůh přece již v ráji velmi dobře věděl, za kterým keřem se skrývají Adam s Evou. Přesto však volí otázku „Adame kde jsi?“ A tím otevírá člověku možnost vylézt a říct Bohu: „Tady jsem, neumím se vrátit“. Je nesmysl sedět za keřem a svou budoucnost vidět v co nejlépe poskládaném oblečení z fíkových listů. Bůh dělá všechno proto, aby pro nás bylo možné vylézt a začít mu věřit a přijmout ho za zdroj své věčné budoucnosti. Co děláme pro to, aby i naše děti tohle pochopily? Co děláme pro to, aby i naše děti měly budoucnost? Budoucnost nejen na několik desítek let, ale na věčnost? Děláme maximum pro to, aby se nenechaly zmást většinovou snahou lidské společnosti získat co nejlepší oděv z fíkových listů? Chceme pro své děti to nejlepší? Představte si kanystr benzínu a podobný kanystr s vodou. Co má větší hodnotu – litr benzínu nebo vody? Kdyby nám měl teď někdo vypsat poukázku na 100 litrů benzínu nebo 100 litrů vody, kterou bychom zvolili? Zdá se, že benzín je cennější. Dobrá, mohu tedy benzínem zalít vaši kytku? Proč ne? Vy pro ni nechcete to nejlepší? Že ano? Zdá se, že benzín je cennější jen z určitého úhlu pohledu. Pro budoucnost vaší květiny vůbec ne. Tu může zaručit jedině voda. Bůh to tak určil, protože ji stvořil. Chcete pro budoucnost svých dětí to nejlepší? Jestliže se snažíme zajistit svým dětem co nejlepších příštích 50 let, snažíme se, alespoň se stejným nasazením, připravit je na věčnou budoucnost? Snažíme se o to jako rodiče? Kolik času a úsilí tomu věnujeme za týden? Alespoň tolik jako přípravě do školy? Snažíme se o to jako oddíl nebo středisko? Máme to na mysli, když ve svém středu hledáme lidi, kteří budou pracovat s dětmi? Jde nám o to, aby to byli lidé s živým vztahem k Bohu a se schopností rozumět světu dětí? Mají takoví lidé ve vašem oddíle / středisku podporu, podmínky pro svoji činnost ve prospěch dětí? Chceme pro své děti to nejlepší? David Čančík
_____________________________________________________________________________________
V listopadu projednal odbor duchovní výchovy následující hlavní témata: •
postup do 2. kola soutěže Stezka písmáků • poznatky ze setkání ICCS v Bratislavě, a jeho organizaci. jehož se zúčastnil br. Dabrowski. • celkové znění Metodiky duchovní • návrh ODV k úpravě organizačního řádu výchovy. Junáka ___________________________________________________________________________________
6. ročník Stezky písmáků První kolo soutěže úspěšně proběhlo za účasti 367 soutěžících, což sice znamenalo méně než v roce 2004, celkově však nad celkovým průměrem této soutěže. Z řad dětí a mládeže (do 16 let věku včetně) se účastnilo celkem 361 soutěžících, 6 soutěžících byli dospělí „mimo pořadí“. Postup do 2. kola získali: Kategorie Nejmladší Mladší Starší Všichni
Počet soutěžících 27 68 87 CELKEM 182
Týmy/jednotlivci 6/9 22/10 41/4 69/23
Do 2. kola se také kvalifikovali 4 soutěžící „mimo pořadí“. Řešení otázek z minulého čísla NDS 141 (na straně 16): 1.b); 2.c); 3.b) 2
Další otázky z 1. kola Stezky písmáků 2005 (správné řešení v příštím čísle Na dobré stopě) 1.
Ježíš poradil svým učedníkům, aby se v životě řídili především tímto pravidlem: a) „Člověče přičiň se, Pán Bůh ti pomůže.“ b) „Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost - a všechno ostatní vám bude přidáno.“ c) „Nebuďte jako nezodpovědní ptáci, kteří se o nic nestarají - a pak umírají hlady.“
2. Když učedníci na Ježíše naléhali, aby jim také řekl o konci tohoto světa, Ježíš odpověděl: a) „O onom dni vám raději nic neprozradím, protože byste to strachy neunesli, ale na má slova dojde.“ b) „O onom dni bych vám měl mnoho co říci, ale ne teď, nýbrž až budu vzkříšen. Teď byste mi totiž nevěřili.“ c) „O onom dni a hodině neví nikdo, ani Syn, jenom Otec sám. Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.“ 3. Čím byl Nehemjáš v době, kdy se dozvěděl o zkáze Jeruzaléma? a) Velitelem izraelských vojsk, které v té době bojovala po boku perského krále proti Egyptu. b) Známým izraelským prorokem. c) Královským číšníkem na dvoře perského krále. 4. Kdo to byl Ezdráš? a) místodržitel, nástupce Nehemiášův. b) kněz a znalec zákona. c) jeden z Izraelských nepřátel. 5. Pavel za víru Efezských v Pána, o které slyšel, nepřestává a) prosit a posilovat se v ní také sám. b) děkovat a psát o ní dalším sborům. c) děkovat a stále se za Efezské modlit. 6. Vyber, co dodává apoštol, když říká: „…zanechte lži a mluvte pravdu… a) …každý vždy a všude, vždyť tak to chce Bůh.“ b) …bratří a sestry, vždyť jste všichni uvěřili.“ c) … každý se svým bližním, vždyť jste údy téhož těla.“ 7. Jak zní významný výrok Pavlův? a) Probuď se, kdo spíš, vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus. b) Probuď se, kdo spíš, opusť tmu, a zazáří ti světlo Boží. c) Probuď se, kdo spíš, věř v Pána, a vstaneš z mrtvých. _____________________________________________________________________________________
Kravaťáci Přestože jsem letos v Herlíkovicích (8. – 11. 9. 2005) několikrát prohlašoval, že tentokrát opravdu nic nenapíšu, protože mi nebylo dobře,
doma mi to nedalo a také mi už trochu otrnulo, i když dosud pokašlávám přece jen jsem něco napsal. O tanci.
V závěru prázdninových dní se náhle na noční obloze objeví zimní souhvězdí Orion. Neúprosná časomíra nebeské mechaniky nám oznamuje, že budou pomalu končit radovánky na vodních březích, aby je vystřídaly děje společenské. A tak druhý zářijový čtvrtek jsem na nádraží očekával příjezd vlaku, aby mne dovezl do Horského domova v Herlíkovicích, rekreačního zařízení ČCE. Zde opět po roce jsme setkali známí i dosud neznámí ve dnech plných debat i vycházek po horách. Na sobotu byl naplánován společenský večer. (…) 3
Konečně nastala sobota. My kravaťáci jsme hlouběji zalovili ve svých baťozích vytáhli černé šaty a kol krku upevnili vázanku. Takto oděni jsme vyrazili do společenské místnost. Zde se již vše chystalo k tanci. Dámy ve svých nejlepších šatech nastoupily na parket. K nim jsme se přidali my v slavnostním oděvu. Někteří z pánů ne tak společensky oděni se začali zdráhat, ale paní Bohunka je přesvědčila, aby i oni se zařadili mezi nás připravené oddat se víru tance. První začal tančit Jindřich, ne však se žádnou s přítomných žen, ani ne na parketu, ale se svým fotoaparátem na židlích, tvrdě, že naše počínání bude dokumentovat. Ale paní Bohunka byla neoblomná: i on nakonec musel opustit své bezpečné místo na vrcholcích židlí a stanout na parketu po boku dámy. Zaujali jsme taneční postoj. Avšak místo očekávané mazurky se z reproduktorů začaly linout divoké tóny hudební produkce domorodců z jižních zemí. Nastal všeobecný zmatek. Paní Bohunka sice hudbu hned vypnula, aby našla správnou melodii, ale než stačila spustit ladnou melodii mazurky, některé tancechtivé páry začaly tančit už bez hudby. Když konečně z reproduktorů začala znít správná hudba a tančili všichni, situace se stávala nepřehlednou. Tu se stávalo, že některý z pánů měl i více tanečnic najednou, a někoho nezbývala žádná. Úvodní tanec zdárně skončil, a tak jsme mohli se věnovat modernější hudbě. Je pravda, že jsme občas museli doplnit tekutiny vypocené tanečními rytmy, a také jsme mlsali sladké pečivo dovezené Bohoušem jako výslužka ze svatby. Kolem půlnoci už tanec utichal. Sesedli jsme se u klavíru za zpěvu křesťanských písní. Před ulehnutím čekalo Bohouše ještě jedno překvapení: po posteli mu hopkala žabička. Ale dříve, nežli se mohl polibkem přesvědčit, neníli to zakletá princezna, Vlastík, jeho spolubydlící, ji vzal a vypustil (vyhodil) na louku. V neděli ráno nás bylo vidět v místním kostelíku. Oblečeni v obyčejném oděvu a také zpěv nic moc. A tak nezklamal jediný Bohouš, který jako správný křesťan i na službách Božích byl v kravatě a černém obleku. Ladislav Marek Kutná Hora, 12. září 2005 (Pozn.: slovo kravaťáci používá jeden můj bývalý spolužák pro označení lidí vyššího pracovního i společenského postavení = lidé nosící v zaměstnání oblek s kravatou.) Je zajímavé číst o setkání v rámci Českobratrské církve evangelické, kdy se tančí. Mnozí starší členové křesťanských komunit dodnes mají výhrady. Není také obvyklé, aby se tančilo na skautských setkáních – třeba i vysloveně společenských. Nicméně přinejmenším jedna skupina má k tanci blízko – roveři a rangers (pomineme-li některá představení u táborového ohně, kde kromě „indiánských tanců“ můžeme někdy zaznamenat i baletní scény). -red._____________________________________________________________________________________
Příběh jedné paní Jedna paní se chtěla rychleji a levněji najíst, a tak šla do sa moobsluhy, kde u dlouhých úzkých stolů je možno si sednout na vysoké židličky. Koupila si polévku, dala si ji na stůl a vtom si uvědomila, že si zapomněla vzít lžíci. Když se vrá tila se lžící, ztuhla: Viděla, že její polévku již jí černoch. Chtěla se rozčílit, ale když on právě po
zvedl oči a viděla v nich tolik ra dosti a dobrosrdečnosti, nemohla to udělat. Chvíli se dívala v údivu, jak mu chutná. Černoch si najednou uvě domil, že jej toužebně pozoruje a v její ruce spatřil lžíci. Na oka mžik se zarazil, ale hned dobro srdečně paní nabídl, aby jedli z talíře společně. Paní to s rozpaky přijala, ale nemohla se
4
zlobit, protože viděla v jeho tváři tolik dobroty. Když polévku dojedli, černo chovi se rozzářily oči, pozvedl prst a dal jí najevo, ať okamžik počká. Rychle přinesl sendvič a společně pokračovali v jídle. Paní byla jeho jednáním mile překvapena a nedovedla pochopit tuto zvláštní příhodu a kde vzal peníze na send vič, když si nekoupil ani polévku. Když černoch jídlo dojedl, mile se s ní rozloučil a s radostně září címa očima odešel. Paní chtěla též odejít. Sáhla po kabelce, kterou si odložila vedle polévky, a vidí, že kabelka
tam není. Velmi se ulekla. Nyní po chopila, že ten dobrácký černoch jí ukradl kabelku a zaplatil sendviče z jejích peněz. Zhrozila se své hlouposti. Se vztekem vyskočila a začala se rozhlížet, kde je, ale ten již mezitím odešel z místnosti. Plna zuřivosti nebyla schopna ani křičet a jen beznadějně zakrou tila hlavou. Tu spatřila, že o tři místa dále je na stole osamocená polévka a vedle ní je kabelka. S hrůzou pochopila, že se vrá tila se lžící na jiné místo, než kde původně zanechala svou polévku. /ze Zpráv z Medzugorje/
_____________________________________________________________________________________
JENOM KDYŽ Jenom když sítí hmoty, která škrtí duši,
a nešilháš po mísách kaviáru,
pokorným zrakem nebe zahlédáš,
když nedbáš, že se tomu smějí třeba,
jenom když srdce tvé ve svodech zradu tuší
jen když svou duši uchráníš od zmaru,
a jako vládce citadely bdělou stavíš stráž, jen a jen tehdy, když i o jenom když velitelem sám sobě
samotě
umíš být vždy, když duši v ohrožení
neklesáš nikdy ve cti ani o
vždy znovu staví svět a v zlobě
píď dolů,
hledí tě urážet tak, že žluč ti pění,
i kdyby sám jsi stanul, jako pilíř v plotě pak jsi jak jeden z rytířů od Kulatého stolu
jen když jsi tím, kdo svoje lidství chrání jak rezervaci plnou vzácné flory,
a co víc, bratře: právem mužem zvou tě!
jen z čistých pramenů vždy piješ vodu z dlaní a kleknout dokážeš na důkaz své pokory, jen když jsi skromný až po kůrku chleba Ladislav Rusek - Šaman, prosinec L. P. 2004. (Psáno jako vlastní variace na Kyplingovu báseň "Když".) _____________________________________________________________________________________
UPOZORNĚNÍ Rádi bychom znovu uvedli, že redakce musí od roku 2006 zvýšit roční předplatné „Na dobré stopě“ při zasílání obyčejnou poštou ze současných 110,- Kč na 120,- Kč. Předplatné bude možné složit také na lednovém semináři ELŠ. Předplatné se platí na KALENDÁŘNÍ ROK. Prosíme, připravte si tuto částku. Děkujeme za pochopení. _____________________________________________________________________________________ 5
osiřelé tábořiště Jaroslav FOGLAR
K O U Z E LN Á LÉ TA Většina chlapců - a často i děvčat - školního věku touží po tom, aby už byli dospělí, protože nebudou muset chodit do školy, nikdo je nebude věčně napomínat,všechno jim zakazovat. Nebudou už muset doma poníženě škemrat o každou korunu, ale budou si je sami vydělávat a utrácet je za co budou chtít. Nebudou se muset doma zpovídat, kde byli večer tak dlouho, budou si moci po libosti nakládat se svým volným časem. Starší a staří lidé zase naopak touží po tom, aby byli mladí, i když se jim tato touha nemůže nikdy splnit. Já považuji za nejkrásnější část lidského žití přece jen chlapecká nebo dívčí léta. Těch několik kratičkých, tak vzácných a tak rychle ubíhajících kouzelných let,když už nejste dětmi, také zase ale ještě ne“dospívajícími“. Tedy věk zhruba od deseti do čtrnácti, nejvýše do patnácti let! Věk kdy vás baví zakládat si kroužky, party,chodit do oddílů s romantickou barvitou činností, shánět si klubovny a pak si je zařizovat, sbírat štítky od sirek, obaly od žiletek a žvýkaček, chodit na dobrodružné výpravy, sedět a zpívat u táborových ohňů, hrát vzrušující hry a číst dobrodružné knížky. Věk, kdy vás láká vše tajemné a neznáme - a vy máte sžíravou touhu něco napínavého báječného prožít. Je to opravdu jen několik těchto kouzelných let, kdy vás tohle vše „drží“, baví, zajímá, naplňuje celou vaši mysl. Je to doba kratičká, kratší než celé předchozí dětství a mnohem kratší, než potom věk dospělosti, který trvá desítky let. Pokud tedy v těchto letech ještě jste, važte si jich, každého jejich dne si važte,a snažte se vždy prožít jej co nejplněji. Neutíkejte z těchto let, nechtějte být předčasně dospělí! Nestrojte se jako dospělí, nekuřte, neosvojujte si zvyky dospělých, netvařte se dospěle! Buďte pravými nefalšovanými príma kluky a děvčaty, zapálenými pro vše, co s těmito několika kouzelnými roky souvisí a co vás bohužel přestane bavit, až z nich vyrostete. /z výpisků oldskauta/ _____________________________________________________________________________________ 6
Schůzka Ústřední duchovní rady skautů katolické církve Ve středu 26. 10. 2005 se na faře v Litomyšli sešla na své pravidelné schůzce Ústřední duchovní rada skautů katolické církve. Ústřední duchovní rada pod vedením otce biskupa Františka Václava Lobkowicze se snaží pomáhat skautům v ČR přípravou materiálů pro duchovní program oddílů, duchovní růst členů, koordinačním a informačním servisem a dalšími aktivitami. Na programu schůzky ve Litomyšli bylo personální složení ÚDR, aktualizace adresáře duchovních rádců, nabídka kurzů s duchovním zaměřením a seminářů pro skautské činovníky, internetové stránky ÚDR, vydání knihy Rover naslouchá Kristu aj. Aleš Mikula tajemník ústředního duchovního rádce _____________________________________________________________________________________
Zpráva ze 3. pastoračního semináře ICCS Střední Evropa Bratislava 21. – 23.10.2005 Seminář byl zahájen v pátek 21.10. ve večerních hodinách. Následovala krátká prezentace zastoupených zemí (účastníci semináře byli z ČR, SR, Maďarska, Lichtenštejnska, Polska a SRN (skautská organizace DPSG). Program v sobotu byl zahájen společnou o PL – kněz má pouze funkci poradce, modlitbou v 9:00. Současně proběhlo zamyšlení oddíly působí často nezávisle na nad úryvkem ze Starého zákona o Mojžíšovi a farnostech hořícím keři. o LI – celkem funguje 10 oddílů, některé Následovala analýza na téma „Jaké jsou mají vlastního duchovního vůdce, jiné potřeby dnešní mládeže v oblasti duchovní nikoli dimenze?“. Tato analýza byla prováděna ve o SK – 10 kněží spolupracuje s katolickými skupinách kreslením obrázku, který má potřeby skauty, projevuje se však nedostatek dnešní mládeže v duchovní oblasti vyjadřovat. času pro tyto aktivity; uskutečnili V následné diskusi byl sestaven seznam skautskou pouť do zahraničí následujících nástrojů, které by mohly (měly) být o CZ – nedostatek času kněží, pro práci v této oblasti využity: problematika rivality mezi „katolickou - získávání zájmu mládeží“ a skautingem - tento problém - příručky byl následně označen jako obecný; - příležitosti pro vlastní rozhodnutí dětí k problematice bylo doporučeno přijmout - způsoby řešení dílčích situací na obecné úrovni následující opatření: - rituály využít k propagaci skautingu (obzvl. - kultura katolického) skauty - kněze – osobnosti - pojetí skautingu jako komunity (v ČR např. prof. Halík) - příklady zkvalitnit (vytvořit) prezentaci duchovních - formace vůdců sekcí na oficiálních stránkách - solidarita jednotlivých organizací - odpovědnost navrženo bylo rovněž uskutečnění - naslouchání druhým. formačního semináře pro pastorační Odpolední část programu byla zahájena pracovníky v katolických skautských diskusí o spolupráci církve a skautských oddílech pro středoevropský region. organizací v zastoupených zemích. Přítomní Dále byla otevřena problematika získávání zástupci sdělili k této věci následující: mladých lidí. SK informovalo o existujících o DE (DPSG) – kněží jsou přímo voleni do zvláštních oddílech pro Romy a „děti z ulice“. PL některých orgánů organizace (právo zmínila své aktivity v oblasti roznášení rozhodovat) - to plyne zejména z faktu, Betlémského světla lidem (obzvl. dětem) že se jedná o ryze katolickou organizaci v těžkých životních situacích, o nichž informuje o HU – oddíly obvykle pracují při rovněž prostřednictvím internetu. farnostech, duchovní vedení zastává Program v neděli byl zahájen společnou mší většinou místní kněz svatou. V další části dopoledne byly formulo vány následující návrhy:
7
1) Polsko navrhlo, aby se ICCS-EM stalo zastřešujícím orgánem pro akci „Betlémské světlo“. K tomuto bylo sděleno, že akce byla založena rakouskou rozhlasovou stanicí, tedy nikoli skauty. Z těchto důvodů je možno navrhované zastřešení realizovat teprve pro rozvoz světla z Vídně do jednotlivých zemí. Bude však rovněž uvažována možnost rozšíření rozvozu Betlémského světla do mimo evropských zemí.
2) Byla opět zmíněna možnost uskutečnění semináře pro členy duchovních odborů jednotlivých středoevropských zemí, kteří by následně pořádali obdobné semináře pro vedoucí oddílů ve svých zemích. Takový seminář by se uskutečnil v roce 2007 v délce trvání 5 – 6 dní. 3) Polsko nabídlo uskutečnění příštího semináře v Polsku. Na základě dohody účastníků se tento uskuteční v termínu 28. 9. – 1. 10. 2006 v Czenstochowe.
Námět pro ČR (nevyplynul přímo z průběhu zasedání, ale z kuloárních diskusí v průběhu semináře): 1) Vytvořit adresář (elektronický) katolických oddílů. 2) Obnovit setkávání vůdců katolických oddílů, včetně jejich formace. 3) Prezentace/popularizace společných akcí katolických oddílů. Zpracoval: Ing. Vojtěch Dabrowski _______________________________________________________________________________________________________________________________
POVINNÉ ODDÍLY SKAUTSKÉHO STŘEDISKA Odbor duchovní výchovy se v souvislosti s celkovým zaměřením připravované Metodiky duchovní výchovy na všechny věkové kategorie členů Junáka zabýval také jedním bodem návrhu organizačního řádu, konkrétně dosavadním zněním článku dle následující citace (tzv. první čtení): (45) Každá ZOJ má alespoň tři výchovné jednotky, z nichž nejméně dvě jsou oddílem mladších členů. Výjimku z tohoto ustanovení smí udělit nadřízená VOJ, a to pouze v odůvodněných případech a nejdéle na dobu jednoho roku. V mimořádných případech může nadřízená VOJ se souhlasem jí nadřízené jednotky, příp. VRJ, udělit výjimku i opakovaně. Ve zdůvodnění uvedl místopředseda odboru v e-mailu br. Vlastimil Mackovi – Macounovi: Duchovní výchova jako pomoc i praxe zaměřená na osvojení celoživotní orientace na základě skautského slibu a zákona pomocí skautské metody nemůže vycházet z toho, že by v rámci OJ existovaly "preferované" či "konstituční" oddíly, jak to uvádí výše citovaný paragraf, a jakési oddíly "další", které neznamenají pro samotné středisko důvod k řádné existenci. Zvláště při vytváření žebříčku hodnot člověka hraje klíčovou roli věk roverský a také věk "mladší dospělý", tj. zhruba od 19 - 25 let. Jen namátkou uvedeme, že např. letáky skautských svazů Německa, jež byly nedávno k dispozici ve 4. patře na Senovážném nám. (a jež jsou na webu), uvádějí tuto kategorii věkem 16 20 let. V tomto věku, který je charakterizován studiem a převážně ještě nikoliv rodičovstvím (jež je významné z hlediska potenciálních dětských členů našeho svazu), má právě pro tento charakter významnou úlohu z našeho pohledu, neboť mladému člověku poskytuje tolik
potřebný čas ke studiu a příležitosti k získávání podnětů a zkušeností, z nichž povětšinou bude čerpat po celý zbytek života. Zařazení oddílů R+R případně juniorských klubů OS mezi oddíly, které poskytují základ pro zřízení řádného střediska pouze na základě výjimky, nemůžeme proto považovat nadále za správný a odpovídající skutečnosti i očekávané budoucnosti Junáka jako svazu, perspektivního nejen pro děti, ale i pro starší mládež a dospělé členy. Nechceme tím říci, že ve středisku postačí jen minimum dětí - i když současné slabé populační ročníky ukazují na určitý trend v tomto směru, se kterým obtížně bojují i školy a další organizace - ale chceme zdůraznit, že právě věk 16 - 20 resp. 25 let musí být předmětem lepší péče nejen co do výchovy skautské obecně, ale i duchovní výchovy speciálně. Z logiky věci tedy zároveň vyplývá, že právě organizační řád by měl napříště obsahovat ustanovení 45 ve znění, které navrhujeme upravit takto: 8
"(45) Každá ZOJ má alespoň tři výchovné jednotky, z nichž nejméně jedna je oddílem mladších členů, a dalšími nejméně dvěma výchovnými jednotkami může být oddíl roverů a/nebo rangers obvykle ve věku 16-20 let či juniorský oddíl dospělých ve věku od 19 let výše a/nebo Klub OS (složený z dospělých členů Junáka)."...dále text: "Výjimku z tohoto ustanovení smí udělit nadřízená VOJ, a to ...udělit výjimku i opakovaně." již beze změny. _____________________________________________________________________________________
KNIHOVNIČKA Br. Eduard Marek – Hroznýš, který již několikrát přispěl do našeho měsíčníku, mi věnoval jednu vzácnost: knížku J. Nováka, jejíž titulní stranu zde otiskuji. Vydala ji SKAUTSKÁ KNIHOVNA jako SVAZEK XVIII nákladem „Svazu Junáků skautů a skautek“, tiskem knihtiskárny Blahoslav Praha II (není datována, ale zřejmě ten výtisk, který jsem dostal, pochází z Československa 30. let minulého století – soudím tak podle obsahu první z uvedených her, v níž po deseti létech vzpomínají chlapci na skautské hlídky, jež v roce 1918 hlídaly Národnímu výboru v Praze významné dokumenty). V předmluvě pro knížku, kterou napsal Dr. Josef Šimánek, se mimo jiné praví (ponecháváme zásadně jeho výrazy a pravopis poloviny minulého století): „Mluvené (ovšem jen dobře mluvené) slovo má svou přitažlivost, má své vlastní kouzlo, a dovedeme-li je zasaditi do příznivého prostředí a doprovoditi je i krásnými dojmy optickými, nemůžeme se minouti cíle u většiny posluchačů a diváků. Ale zde právě stojíme před nejslabší stránkou našich skautských podniků. Vyjádřiti sebe svým způsobem by zde mělo býti první zásadou a podmínkou. Bohužel však jsme v tomto směru viděli dosud málo programů a projevů, kde by skauti vyjadřovali sebe (a to dokonce i svým způsobem!), ačkoli skauting svou novostí a výraznou pečetí má právě nejvíce možností k vyplněni těchto podmínek, i když béřeme spravedlivý zřetel ke skutečnosti, že obrazy skautského života, rozvíjející se v přírod,ě stylisují se poměrně dosti nesnadno na scéně v uzavřených prostorách. Příčina záleží především v nedostatku svěžích a nových prací, které by byly naplněny poutavým dějem, skautským duchem, měly uměleckou cenu a nepůsobily nepřekonatelných obtíží účinkujícím. Tento stesk se týká jak dramatických her a scén, tak i originálních zpěvů, výjevů a obrazů. Vše, co skautský pořadatel uvede na scénu, musí míti svou barvu, svůj oheň a musí míti ovšem i skautskou krev. To znamená, uměti vyjádřiti sebe. A1e musí míti i dobré, harmonicky sehrané a schopné představitele, kteří by dovedli diváka „chytit", a to znamená, vyjádřiti sebe svým způsobem. Často, přespříliš často jsme viděli na skautských akademiích výkony, které sice mohly potěšiti rodiče a příbuzné těch, kteří se produkovali, ale daleko méně potěšily diváky. Pořadatelstvo musí v takovém momentu zanechati veškerých ohledův a sentimentalit. Výjev, který se výborně uplatní při táborovém ohni o rodičovských návštěvních dnech, může zůstati úplně mrtvým na scéně před širším obecenstvem, jemuž chybí orientace po intimním a detailním životě skautově, a které se přišlo pobavit. Ale právě, že je zde u většiny publika „tabula rasa“, daly by se vykonati často pravé zázraky. Čeho potřebujeme na skautských programových večerech především, je objektivnější a větší zřetel k sobě samotným. Jedině tak přimějeme obecenstvo, aby i ono našlo pravdivý a vřelý zřetel k nám. 9
Nutno se tedy postarati - třeba cestou soutěže, která bývá nejplodnější a pomáhá tudíž vyřešiti i otázku pestré změny: 1. O barvité a temperamentní, životně prožehnuté skautské písně s cenným básnickým textem (a ovšem i o výborné zpěváky), abychom nemuseli zase sahati k písním trampským. 2. O dobré, napínavé, vtipné a dějově bohaté skautské scény, prodechnuté i svěžím humorem a lehkou satirou, která je solí večera. 3. Třeba-li, i o melodram, lesní baladu s původním textem a původní hudbou, z péra povolaných umělců. Kniha tato je prvým pokusem v tomto směru. K recitacím přináší hojnost vybrané látky almanach „Českoslovenští básníci našim skautům“. Řada vhodných básní k recitaci našla by se i v jiných knihách. Program skautského večera mohl by pak vypadati takto: 1. Recitace. 2. Scéna (důrazně skautská, svěží, vtipná, dějová!). 3. Melodram. 4. Hudba. 5. Meloplastika (vyjádření lesní poesie rythmickými, vhodně dramatisovanými tanečními výjevy, s mythologickými zjevy (dryady, oready, etc.), symbolisujícími přírodu a její působení). 6. Skautské písně. 7. Číslo satirické. 8. Ukázky z lehké atletiky skautské (pozor na výběr a vhodnou režii!) a skautské dovednosti (uzly, laso, oheň, etc.). 9. Hudební doslov. Rozhodně nutno vypustiti všecky dětské říkánky a deklamovánky! Čím méně ústupků učiníte vychozeným zvyklostem obecenstva a čím důrazněji vyslovíte svou skautskou osobnost a skautskou poesii, tím většího získáte úspěchu. Kompromis - i v programu - je prvním a největším nepřítelem ideje, která má a musí míti především svou pevnou, ušlechtilou a důsledně vyhraněnou formu.“
Kniha obsahuje 33 her resp. proslovů a 18 recitací (básní). Uvádím jen jednu hru: Matka: Nechtěl bys raději „Robinsona Crusoe“ a „Posledního Mohykána“ a zůstat raději doma? Syn: Ne. K čemu knihy, když mohu být sám Robinsonem i Mohykánem? Teta Růžena: Ale to je nerozumné. Doma máš měkkou postel a dobré jídlo! A chceš jít do lesa mezi loupežníky a spáti pod stanem jako cikán... Syn: Teto, spala jsi už někdy ve stanu? Teta Růžena: Já . . . jak ti to napadlo? Syn: Pak ovšem nevíš, jak je to krásné! Ach, chci být v hučícím lese, ve větru, v záři blesků a hluku hromu ... Teta Růžena: To je hrozné, co povídá ... Syn: ... tam si budeme rozprávěti, se zajíci běhat o závod, v řece se koupat, stopovat, kouřit dýmku míru. A sami si budem vařit zbojnická jídla a jak budu opálen! - Dovolte mi do tábora!
Tři momentky ze skautského života. Tyto nenáročné obrázky hrají se dobře u táborového ohně, kde na výpravě tolik nezáleží. Na jevišti nutno je režírovati vzhledem k jejich krátkosti tak, že obrázek první a poslední hrajeme před oponou, kdežto třetí na otevřeném hledišti, kde je připraven skautský tábor pro další ev. program. J. N. Obraz 1. Rodinná rada Syn (se zářícím obličejem, přinesl dobré vysvědčení). Otec: Nu, teď si můžeš přáti něco pěkného - ale nesmí to být drahé! Syn: Chtěl bych jíti se skauty do tábora. Otec (drbe se za uchem). 10
Otec: A ... tak jdi spánembohem, ale ať se nevrátíš jako cikán! Matka: A nos dvoje kalhoty a vlněné punčochy, abys nenastydl! Teta Růžena (překvapením nemůže ani promluviti). Syn: Sláva, smím do tábora!
Obraz 3. Ztracený syn Podvečer. Otec čte noviny. Matka zamyšlena u okna. Teta Růžena plete... Zazní zvonek. Matka (vyskočí): To je on! Věděla jsem, že dnes přijde. (Spěchá ven, ale po chvilce vrací se s dopisy a novinami.) Byl to listonoš! Otec: Píše konečně? Matka (smutně): Ne, docela nic! Za tři týdny poslal nám jedině lístek: „Vše v pořádku, pošli čokoládu.“ Teta Růžena: Zapomínáš na balík špinavého prádla! Myslím, že ty ručníky a spodky byly posledními jeho pozdravy. Varovala jsem vás stále, abyste jej nepouštěli do skautského tábora. A teď jistě leží někde na dně řeky. A bez spodků, věřte mi! Nebo jej uloupil orel. Všechno je možno! Není nic v novinách o tom? Otec: Ne. Kdyby se mu něco stalo, však by nám to vůdce oznámil. Jednoduše je líný na psaní. Tu čokoládu jsi mu ovšem neposlala?! Matka: Ovšemže poslala! Otec: Nu ano, pak má přijít domů! Ale naučím ho způsobům, nezdárníka! Dveře se rozletí, do pokoje vpadne Syn: Maminko! (Tlumok, hůl a klobouk letí elegantně do kouta a padne matce kolem krku). Otec: (k tetě): Ale vypadá báječně! Teta: Jako cikán! Matka: Nu, měl jsi se dobře? Vypravuj! Syn: Maminko, to bylo krásné! Ale nyní ti to nemohu vypovědět! Otec: A proč jsi nepsal? Syn: Což jsi mi nenakázal, abych šetřil? Otec: No . . . to už neříkám nic! Teta Růžena: Hlavní, žes tu zase! (pohnutým hlasem.) Pojď na mé srdce, hochu! - (vyčítavě) Ale ty boty sis mohl přece vyčistiti! (Konec.)
Obraz 2. Jídelní lístek v táboře Vrchní kuchař s bílou zástěrou a čepicí, přistoupí k vůdci, sedícímu uprostřed skautů a pokloní se s rukama na prsou skříženýma. Kuchař: Velmožný pane a veliteli, tvůj nejoddanější sluha dovoluje si k tobě vznésti dotaz ... Vůdce (přeruší jej): Vím, co chceš; říkám ti naposled: rýžovou polévku, brambory a karbanátky. Kuchař: Uhodl jsi mé přání, ó veliteli! Ale, co k večeři? Vůdce: Kaši z ovesných vloček a … Hlasy: Co? Cože? Ovesnou kaši? Neslýcháno! Stávkujem! To nejde! Vůdce: Ale, hoši, vždyť je to tak výživné... a pak: co budeme dělati s vločkami, jež máme ve spižírně? - Ale konečně... tedy pro dnešek: kukuřičnou kaši ... Hlasy: Ha, to je zrada! To jsou úklady proti našim životům! Pryč s kuchařem! Je proti nám! Pryč s vedoucími tábora! Nechceme pánů! Vůdce: Jakže? Otevřená vzpoura? Nikdy! Kdo jest věrný svému vůdci, ke mně! Hlasy: Já, já, já, já ... (všichni zvedají ruce). Vůdce: Děkují vám, moji věrní? A nyní hurá na povstalce! - Ale kde jsou? Není někdo z nich pod stolem, či někde ve stanu? Nikdo? Všichni věrní! Nu, to musím odměnit! Budou tedy k večeři švestkové knedlíky! (Ohromný křik a jásot, vůdce povalen s pařezu, na němž seděl.)
Presentuje čtenář: V. Jech – Kamzík
11
JAKÝ MÁ BÝT PŘEDSTAVENÝ ? V příbězích o zakladatelích mnišství se vypráví o tom, jak jeden představený monastýru ležel na smrtelném loži. Pozval k sobě bratry a poprosil je, aby přečetli úryvek z Písma. Pak bratry vyzval, aby přečtené vysvětlili. Všichni se snažili co nejlépe vykládat a vysvětlovat. Jen jeden neříkal nic. Umírající se jej zeptal: „A co si o tom myslíš ty?” „Nevím”, řekl bratr. Poslední vůle umírajícího byla, aby právě ten, který otevřeně přiznal svojí nevědomost, se stal představeným monastýru.
♣ ♣
♣
Malý ptáček Ráda bych se s vámi podělila o nevšední zážitek. Dnes dopoledne mi volala kamarádka Dina, která se vrátila z dovolené u rodičů v Sarajevu. Drndaly jsme jako obvykle, abychom si honem honem stihly všechno říct. Když vtom – otevřenými balkónovými dveřmi vlítl dovnitř malý ptáček – sýkorka a ve zmatku začala vrážet do oken, jak se urputně snažila najít východ z tohoto neznámého prostoru. Přerušila jsem hovor a šla sýkorku chytit, abych ji mohla pustit na svobodu. Ne a ne ji však polapit. Poletovala celá vyplašená z místa na místo, takže opakovaně narážela do oken. Pak se naštěstí zachytila drápky o záclonu a já ji mohla vzít do dlaní a vynést ven. Když jsem vyšla na balkón – sluníčko zářilo radost pohledět – otevřela jsem dlaň a mírným pohybem ruky naznačila sýkorce, že už je volná a může si letět, kam bude chtít. Trošku se zavrtěla a potom se na mě jakoby s údivem podívala – a zůstala mi sedět na prstě. Chvíli jsem na ni nevěřícně koukala, nevěda, co si počít. Byla tak droboučká, tak hezká. A tak jsem ji začala jemně hladit po peříčkách a chlácholila ji slovy: „Broučku, jsi v pořádku? Vždyť musíš být celá polámaná, jak ses bouchala o to okno! Vždyť ty jsi, chudáčku, určitě celá otřesená, viď...“ Pořád jsem se ji snažila uklidnit, protože jsem viděla, jak ještě poplašeně dýchá a je celá
rozrušená. Dívala se mi do očí těma svýma malinkýma hnědýma očičkama a bylo jí u mě zjevně docela dobře. Po chvíli se pomalu uklidnila, ale neodlítla. A tak jsem ji – když jsem se dosyta nabažila tohoto nečekaného něžného kontaktu s tím malým ptáčkem-zpěváčkem – opatrně postavila na okraj truhlíku, kde nám právě nádherně kvetou bílo-fialové a vínově červené petúnie a rozloučila se s ní. Přitom jsem ještě myslela na to, že ten náš studený truhlík ji musí studit do nožiček a že musím manžela co nejdříve poprosit, aby už konečně vyrobil to dřevěné krmítko pro malé ptáčky, po kterém už dlouho toužím. Tento mini-příběh má ještě zajímavý dovětek: právě včera jsem po dlouhé době vytáhla z tajného koutu ve skříni obrázek zasazený do vínově červeného důstojného rámu, který mi před lety daroval jeden kněz v Itálii: je to krásná modlitba od sv. Františka z Assisi, která je ozdobena jemnými ornamenty a v levé části obrázku je spodobněn sám svatý František, ke kterému se slétají ptáčci. O tomto světci je známo, že byl tak hodný a laskavý a tak moc vyzařoval kolem sebe dobrotu, že se ho ptáčci vůbec nebáli. Přilétali k němu – a on je krmil přímo z ruky. Jakoby se mi takto – skrze tu malou sýkorku-tulačku – svatý František se svým poselstvím pro můj život – sám znovu připomněl.
12
A tak jsem si – tentokrát s hlubším zamyšlením – opět přečetla slova jeho modlitby (volně přeloženo): Ó, Pane, učiň ze mě nástroj, skrze který přichází na Zem Pokoj: Tam, kde je nenávist, učiň, ať přináším Lásku. Tam, kde je hněv, učiň, ať přináším Odpuštění. Tam, kde je rozkol, učiň, ať přináším Jednotu. Tam, kde jsou pochybnosti, učiň, ať přináším Víru. Tam, kde je pochybení, učiň, ať přináším Pravdu. Tam, kde je zoufalství, učiň, ať přináším Naději. Tam, kde je smutek, učiň, ať přináším Radost. Tam, kde je temnota, učiň, ať přináším Světlo. Ó, Pane. Učiň, ať nežádám příliš: Ať obdržím radu, když potřebuji poradit. Ať jsem pochopen, když potřebuji pochopení. Ať jsem milován, když toužím po Lásce. Protože je to tak, že: Dáš-li, dostaneš. Odpustíš-li, bude ti odpuštěno. Zemřeš, aby ses narodil pro Život Věčný. Sv. František P.S. Jsou věci mezi nebem a zemí, kterým nerozumíme, pouze je cítíme. V okamžiku, kdy jsem hladila tu malou něžnou sýkorku, jsem cítila takovou lásku k tomu tvorečkovi a přála jsem si, aby něco podobného mohli zažít i ti,
kteří si vůči lásce vybudovali kolem svých srdcí kamennou zeď, aby k nim nemohla přijít. Kéž láska přijde ke každému člověku, aby těch, kteří žijí v míru sami se sebou i s těmi druhými – se všemi živými tvory na Zemi - bylo co nejvíce…
Autorka: Alena Břeňová
Dne: 11. října 2005
Jsme moc rádi, že se nám opět sestra Ještěrka ozvala a že právě k adventní době nám poslala tento příběh i svůj překlad známé modlitby bratra Františka. - red. _____________________________________________________________________________________
Tuto informaci jsme vybrali z posledního čísla slovenského časopisu „Médium″ 8/2005. 13
_____________________________________________________________________________________
V tomtéž čísle Média jsme nalezli článek s názvem „PRÍSTUP K MLADÝM″, který přetiskujeme: PREČO BUDEME MAŤ O 10 ROKOV DESATINU ČLENOV? Skauting stagnuje a ako každý vie, kto sa nerozvíja, zaostáva, a preto upadá. Veľa mladých ľudí zo skautingu odchádza a pokiaľ neodídu priamo, stáva sa pre nich iba akýmsi prázdninovým táborom. Skautskí vodcovia často zvaľujú svoju neschopnosť zaujať na konzumnú spoločnosť. Stratená sviežosť programu asi ťažko udrží mladých, plných života, ktorí chcú cez deň zažívať adrenalín a v noci spoznávať podobných ľudí, po troche spánku vstať a robiť zmysluplné činnosti, ktoré ocení spoločnosť a sami mať pocit, že dokážu byť aktívnou menšinou spoločnosti. Nepopieram, že zaujať dnes mladých ľudí je náročné, nie však nemožné. Čím je človek náročnejší na svoj program, tým je zväčša schopnejší a aktívnejší. Ale sú to práve títo, ktorí chcú robiť mnohokrát viac ako väčšina, a preto hľadajú niečo viac. Skautskí vodcovia sa nevedomky snažia "krátkych naťahovať a dlhých skracovať" a myslia si, že vytvoria "ideálny oddiel". Rover, mladý človek, v ktorého podstate je skúmať veci na základe svojho prežitku a nie poučiek, ktorých má doma a v škole viac ako nadostač, potrebuje priestor a slobodu poznania. Ak, samozrejme, hovoríme o schopných a energických ľuďoch, ktorí sú hybnou silou a nie o nešťastných psychologických prípadoch, ktorým direktívny prístup vyhovuje nie preto, že sú poslušní (ako skautský zákon káže), ale kvôli tomu, že sami nie sú schopní rozhodovať o sebe, nieto ešte o skupine. Títo ľudia sa ale nemôžu nikdy stať prirodzenými vodcami. Ak dosiahnu vek, v ktorom je už vhodné, aby nahradili niekoho, kto už nemá čas, chuť alebo oboje, dostanú do rúk "páky skautských vodcov" a tým je transmisia zachovaná. Viest ľudí liberálne je náročné a mnohí skautskí vodcovia sú radi, ak ich po vyhrážaní trestom (niekedy i fyzickým) skaut poslúchne a spraví to, čo od neho vodca alebo skupina
očakáva. Ale môže snáď' niekto, kto chce všestranný rozvoj svojich členov, brať ľuďom priestor len preto, že nevie, ako ich inak "prinútiť"? Pochopiteľne, nemôže byť reč o tom, že skauting je organizáciou, ktorá robí to, čo o sebe tvrdí. Motivácie skautských vodcov sú veľakrát rôzne pokrivené. Ani dogmatický skautský zákon nezabraňuje nikomu, aby sa stal vodcom pre iné ako idealistické ciele. Akýsi výber ale predsa len funguje a tým je zborový vodca. Ten je rozhodujúcim členom pri výbere oddielového vodcu. Pri situácii, v ktorej sa mnohí nachádzajú, keď' je oddielových vodcov nedostatok, je pochopiteľná nízka selektivita výberu. Pre niektorých je skauting lacnou cestovnou kanceláriou, ak sú účastníkmi sponzorovaného zahraničného podujatia, alebo sú tu iba kvôli svojmu partnerovi, robia prácu, ktorá ich nebaví a svojim postojom domotivujú okolie.
14
Skautský vodca, ktorý svoju prácu robí z nadšenia, po stretnutí s politickým podtónom akcie organizovanej skautingom stráca veľkú dávku motivácie. O to horšie vníma dobrovoľník, ak ľudia
pracujúci za mzdu na idealisticky zameranom podujatí mu dohovárajú, aby pracoval lepšie. Je to ako tlačiť na pílu. Tí ktorí pracovať chcú, pracovať budú a tí, ktorí nie, asi nie sú správne motivovaní. Michal Čermák – Horo, Médium č.8/2005
_____________________________________________________________________________________
Základní informace pro účastníky 8. středoevropské jamboree Orbis 2006 proběhne ve dnech 29. 7. - 6. 8. 2006 v Mariánském údolí u Brna. Je určeno skautům a skautkám ve věku 12 - 17 let (včetně). Orbis 2006 jako mezinárodní setkání zve skauty a skautky z celé Evropy, očekává se účast zemí: Slovensko, Polsko, Německo, Rakousko dále pak Maďarsko, Albánie, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Estonsko, Chorvatsko, Jugoslávie, Litva, Lotyšsko, Makedonie, Moldávie, Slovinsko, Rumunsko, Ukrajina a Holandsko. Oficiálním jazykem našeho jamboree je čeština a angličtina. Cena celé akce je 60 € / 1700 Kč při úhradě poplatku v plné výši do 30.4.2006 (70 € / 2000 Kč při úhradě poplatku v plné výši do 31.5.2006, 80 € / 2300 Kč při úhradě poplatku v plné výši do 15. 7. 2006). V ceně je zahrnuto • ubytování Účastníci budou rozděleni do 7 subcampů, kde budou spát ve vlastních stanech. • hygiena K dispozici samozřejmě budou umývárky (sprchy, WC). strava (snídaně, svačina, oběd, večeře) Strava bude zajištěna od 29.7. (sobotní snídaně) do 6.8. (nedělní snídaně). Pití bude k dispozici ihned po vašem příjezdu. • program Zajištění hike, ticket a plaza activities, atelierů ... • ceny Účastníci dostanou upomínkové předměty. Ti houževnatější budou moci získat odborku Orbis 2006. _____________________________________________________________________________________ •
Akce „Postavme školu v Africe“ pokračuje… Krátce po vyhlášení této charitativní sbírky se za iniciativy zástupkyně zpravodaje OS za Jihočeský kraj Junáka, již v prosinci 2004 oldskautky a oldskauti z Táborska připojili se svojí sbírkou – vybrali 1000 Kč a dalších 1000 Kč získali prodejem svých výrobků. Jak je známo, pokračuje sbírka organizovaná nadací Člověk v tísni a Junákem, i letos. Na svém jednání v Českém Těšíně se koncem října 2005 přidalo také náčelnictvo oldskautů a vyzvalo své zpravodaje OS ve všech skautských krajích, aby ve sbírce pokračovali. 15
Je velká naděje, že nezůstane jen u jedné školy, postavené rovněž péčí celého Junáka – dětí, mládeže i dospělých – Africe, a že nebudou nepřekonatelné problémy s pořízením pozemků pro školy. _____________________________________________________________________________________ ROZVOZ B E T LÉ M S K É H O S V Ě T LA Tak jako v předcházejících létech připravují brněnští skauti a skautky i letos rozvoz Betlémského světla, které přijede z Vídně těsně před Vánocemi. Přesné informace bude možno nalézt na:
www.betlemske-svetlo.sky.cz prosíme, sledujte tyto webové stránky. - red. _____________________________________________________________________________________ PÍSEŇ
_____________________________________________________________________________________
NA DOBRÉ STOPĚ – duchovní rádce skautských oddílů * Vydává: Odbor duchovní výchovy Junáka v počtu 200 výtisků * * Redakce: Vladislav Jech (
[email protected]), Zelenečská 34, 198 00 Praha 9, tel. 281 865 223, Jiří Zajíc (
[email protected]) a Petr Krampl (
[email protected]). * * Technické zázemí: Zuzana Vankeová, Adéla Čapková a David Čančík. * * Předplatné pro rok 2006 zasílejte redakci podle těchto pravidel: pro dodání poštou 120,- Kč, příspěvek čtenářů webových stránek 50,- Kč; sponzorské předplatné je neomezeno. * * Prosíme o přesné údaje pro rozesílání poštou. * Bez jazykové korekce. * 16
