CHARAKTERISTIKAVYUČOVACÍHO PŘEDMĚTU NÁBOŢENSTVÍ (KVINTA OKTÁVA)

CHARAKTERISTIKAVYUČOVACÍHO PŘEDMĚTU NÁBOŢENSTVÍ (KVINTA – OKTÁVA) 1. Název vyučovacího předmětu: Náboženství 2. Charakteristika předmětu        

Obor přispívá k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí tím, ţe vede ţáka k: rozvíjení základních existenciálních zkušeností a otevírání se jejich křesťanské interpretaci vnímání a otevírání se celistvé skutečnosti světa, který obklopuje člověka vnímání a přijímání ţivota v jeho plnosti i s jeho rozpory porozumění křesťanskému obrazu Boha a Jeţíše jako Krista odpovědnému jednání ve společnosti na základě křesťanských mravních ideálů budování pozitivních vztahů a postoje tolerance k lidem jiných náboţenských vyznání a k rozvíjení ekumenických postojů vnímání křesťanských svátků a slavností a pochopení jejich významu pro ţivot člověka ocenění přínosu křesťanství pro vývoj lidské společnosti a kulturu jak v národním, tak světovém měřítku

3. Obsahové vymezení     

Obor Římskokatolické náboţenství je vymezen jako povinná součást školních vzdělávacích programů církevních základních škol a odpovídajících ročníků víceletých středních škol zřizovaných institucemi římskokatolické církve. Respektuje svobodu jednotlivých ţáků ve vztahu k náboţenské víře a současně nabízí orientaci v základní nauce římskokatolického náboţenství. Vychází ze základních otázek člověka spojených s hledáním smyslu ţivota a ukazuje moţnou cestu k jeho nalezení. Poukazuje na souvislost mezi tajemstvím transcendence a posledním cílem člověka. Chce rozvíjet a podporovat v ţácích základní předpoklady křesťanského ţivotního postoje a jednání. Nabízí pomoc pro orientaci v tomto světě, umoţňuje přístup k biblickému poselství, k učení katolické církve, ostatních křesťanských církví a tradici těchto církví a otevírá moţnost ţivota s církví

4. Časové vymezení 

Jedna vyučovací hodina týdně v kvintě, sextě, septimě a oktávě

5. Organizační vymezení   

Výuka je realizována v 45minutových vyučovacích jednotkách Učivo náboţenství je svázáno s poznatky v oblasti dějepisu, zeměpisu, českého jazyka a filozofie Organizace maturitní zkoušky z volitelného předmětu – náboţenství:  ústní zkouška z předmětu náboţenství  obhajoba samostatné písemné práce na odbornou problematiku před zkušební komisí. Pro výběr nepovinných zkoušek v rámci profilové maturitní zkoušky má student k dispozici nabídku MŠMT a ředitelství školy.

6.

    

       

        

    

Výchovné a vzdělávací strategie a. Kompetence k učení Učitel vede ţáky: k práci s informačními zdroji (s Písmem svatým, učebnicemi, vědeckou literaturou a periodiky, s internetem) k vypracování referátů a k jejich prezentaci k účasti na soutěţích pořádaných katechetickým střediskem k hledání a třídění informací v procesu učení, k hledání souvislostí mezi získanými vědomostmi k pouţívání odborné terminologie b. Kompetence k řešení problémů Učitel vede ţáky: k chápání Bible jako svědectví lidí o zkušenostech osvobozujícího Boţího jednání vůči člověku k základním znalostem katolické nauky, ke schopnosti popsat, v čem spočívá pohled na člověka a svět ve světle křesťanské víry k porovnávání vlastní zkušenosti a zkušenosti víry církve k vyuţívání výpočetní techniky při hledání odpovědí na náboţenské a světonázorové otázky ke zhodnocení principů křesťanského jednání v duchu solidarity a lásky k řešení problémových úloh z praktického ţivota k rozpoznávání negativních projevů různých náboţenských sekt k diskusi, analýze, hodnocení a vyuţívání získaných poznatků pro svůj ţivot c. Kompetence komunikativní Učitel vede ţáky: k dialogu o struktuře a podstatě křesťanských slavností a jejich významu pro křesťanskou spiritualitu a pro ţivot společenství církve ke společnému řešení problémových úkolů k práci ve skupinách k vyuţívání metody kritického a diferencovaného přístupu k vlastní osobě, k sebepřijetí k vyuţívání zásad kritického myšlení k prezentování výsledků vlastní práce k pojmenovávání společenských a individuálních jevů k pouţívání teologické a biblické terminologie k hodnocení a sebehodnocení d. Kompetence sociální a personální Učitel vede ţáky: k poznávání základních sociálních a historických souvislostí, které podmiňují hledání a nalézání smyslu ţivota k chápání role rodiny a jejího významu pro společnost a církev k aktivnímu zapojení se do ţivota společnosti a společenství k respektování pravidel křesťanské morálky k hodnocení a sebehodnocení

  

    

e. Kompetence občanské Učitel vede ţáky: k posouzení důleţitých pozitivních a negativních událostí světového křesťanství, k zhodnocení jejich církevní interpretace a k utváření závěrů pro vlastní kritický postoj a občanský ţivot k zodpovědnosti za ţivot ve všech jeho formách k zodpovědnému jednání, k respektování přesvědčení druhých lidí

f. Kompetence pracovní Učitel vede ţáky: k převzetí zodpovědnosti za splnění úkolů (pravidelná příprava, termíny, výstupy, forma, úroveň zpracování, prezentace) k samostatnosti v práci ke spolupráci ve skupině k osvojování základních pracovních dovedností a návyků k hodnocení a sebehodnocení

Hodinová dotace předmětu v jednotlivých ročnících: Ročníky, ve kterých je předmět vyučován

V

VI

VII

VIII

Časová dotace

1/1

1/1

1/1

1/1

Průřezová témata – Náboženství INT- integrace do předmětu PRO – projekt projektový den v rámci celoškolního tématu

OSOBNOSTNÍ A SOCIÁLNÍ VÝCHOVA

Poznávání a rozvoj vlastní osobnosti Seberegulace, organizační dovednosti, řešení problémů

1.

2.

3.

4.

Kvinta

Sexta

Septima

Oktáva

INT

INT

INT

INT

Sociální komunikace

INT

Morálka všedního dne

Morálka INT

Spolupráce a soutěž

VÝCHOVA K MYŠLENÍ V EVROPSKÝCH A GLOBÁLNÍCH SOUVISLOSTECH

1.

2.

3.

4.

Kvinta

Sexta

Septima

Oktáva

Globalizační a rozvojové procesy Globální problémy, jejich příčiny a důsledky

INT

Humanitární pomoc a mezinárodní spolupráce Žijeme v Evropě

INT

Vzdělávání v Evropě a ve světě

INT

MULTIKULTURNÍ VÝCHOVA

1.

2.

3.

4.

Kvinta

Sexta

Septima

Oktáva

Základní problémy sociokulturních rozdílů

INT

Psychosociální aspekty interkulturality Vztah k multijazykové situaci a ke spolupráci mezi

INT

INT

INT

lidmi různého kulturního prostředí

ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVA

Problematika vztahů organismů a prostředí

1.

2.

3.

4.

Kvinta

Sexta

Septima

Oktáva

INT

Člověk a životní prostředí

INT

Životní prostředí regionu a ČR

MEDIÁLNÍ VÝCHOVA

1.

2.

3.

4.

Kvinta

Sexta

Septima

Oktáva

Média a mediální produkce Mediální produkty a jejich významy Uživatelé Účinky mediální produkce a vliv médií Role médií v

INT

moderních dějinách

Tabulace učebního plánu

Vzdělávací obsah pro vyučovací předmět: Náboţenství Ročník: Kvinta – religionistika

Očekávané školní výstupy (kompetence)

Učivo (osnovy)

Přesahy a vazby (mezipředmětové vztahy, průřezová témata)

Přehled náboženství Ţák definuje religionistiku jako vědní obor. Ţák definuje pojem náboţenství, uvádí a porovnává různé hypotézy vzniku náboţenství. Ţák jmenuje nejdůleţitější světová náboţenství a jejich vznik zasazuje chronologicky a geograficky. Ţák dokáţe charakterizovat tento náboţenský směr. Ţák získává schopnost popsat jednotlivé etapy vzniku buddhismu. Ţák se orientuje v historii vzniku čínského náboţenství.

Religionistika jako věda, pojem, vznik, cíl

Dějepis a ZSV (vývoj vztahu náboţenství a společnosti)

Náboţenství, definice, vznik


Charakteristika jednotlivých náboţenství; zaniklá a ţivá


Hinduismus


Buddhismus


Čínské náboţenství


Ţák je schopen vyjmenovat základní prvky japonského náboţenství. Ţák charakterizuje religionistickou a filosofickou terminologií jednotlivá světová náboţenství. Uvádí základní rysy jejich učení, parafrázuje jejich klíčové události a jejich náboţenskou interpretaci. Identifikuje jejich filosofická východiska. Objasní vztah učení světových náboţenství a kultury národů, která je přijala. Porovnává učení světových náboţenství s křesťanstvím. Ţák charakterizuje religionistickou a filosofickou terminologií jednotlivá světová náboţenství. Uvádí základní rysy jejich učení, parafrázuje jejich klíčové události a jejich náboţenskou interpretaci. Identifikuje jejich filosofická východiska. Objasní vztah učení světových náboţenství a kultury národů, která je přijala. Porovnává učení světových náboţenství s křesťanstvím. Ţák charakterizuje křesťanství terminologií a diskurzem pozitivistické religionistiky. Ţák nachází pochopení pojmu ateismus a rozpoznává základní představitele tohoto fenoménu. Ţák rozlišuje a orientuje se v problematice nových náb. směrů. Ţák rozlišuje a charakterizuje nové náb. směry s křesťanským pozadím. Ţák identifikuje duchovní zdroje nových náboţenských směrů. Společný výstup pro všechny nové náboţenské proudy.

Japonské náboţenství


Islám


Judaismus

Dějepis a ZSV (vývoj vztahu náboţenství a společnosti) Osobnostní a sociální výchova (sociální rozvoj)

Dějepis a ZSV (vývoj vztahu náboţenství a společnosti) Křesťanství; církev, sluţba, Osobnostní a sociální výchova společenství a evangelizace (osobnostní, sociální a morální rozvoj) Dějepis a ZSV (vývoj vztahu náboţenství a společnosti) Ateismus versus důkazy Boţí Osobnostní a sociální výchova existence (osobnostní, sociální a morální rozvoj) Výchova ke zdraví (III) Nové náboţenské směry a hnutí Osobnostní a sociální výchova – znaky, dopady, charakteristika (osobnostní, sociální a morální rozvoj) Nové náboţenské směry s křesťanským pozadím

Dějepis (vývoj vztahu církve a společnosti)

Náboţenská hnutí s hinduistickým pozadím

Osobnostní a sociální výchova (sociální rozvoj)

Ţák získává schopnost kriticky zhodnotit vliv jednotlivých proudů.

Náboţenská hnutí vycházející ze západního esoterismu


Vzdělávací obsah pro vyučovací předmět: Náboţenství Ročník: Sexta - NZ a dogmatika


Učivo (osnovy)


I. pololetí – Písmo svaté NZ Ţák zařazuje NZ do dějinných souvislostí a míst. Ţák ovládá a pouţívá novozákonní biblickou terminologii. Ţák vyjmenovává knihy NZ a člení je podle obsahových a biblistických kritérií. Ţák získává schopnost vysvětlit pojmy, orientuje se v NZ podle knih, kapitol a veršů. Ţák charakterizuje evangelia se znalostí rozdílů jejich autorů, adresátů a literárních stylů. Odlišuje evangelia synoptická, Janovo a apokryfní. Ţák poznává zvláštnosti 4. evangelia ve srovnání se synoptickými ev. Ţák z textu Sk. vyvozuje charakteristiku a klíčové momenty dějin prvotní církve v dějinném a geografickém kontextu jejího okolí. Ţák formuluje a dokládá citacemi biblického textu podstatné myšlenky Pavlovy teologie obsaţené v těchto listech. Ţák charakterizuje zaměření, adresáty a stručný obsah jednotlivých listů. Ţák rozlišuje smysl a účel Pavlových pastorálních listů a rozdíl od ostatních Pavlových epištol.

Úvod do Nového zákona. chronologie NZ, doba, místo vzniku


Inspirace, kánon knih NZ

Dějepis, osobnostní a sociální výchova (sociální rozvoj)

Teorie pramenů evangelií. Literární druhy a členění NZ


Synoptická evangelia

Dějepis, osobnostní a sociální výchova (sociální rozvoj)

Janovo evangelium


Skutky apoštolů

Dějepis (pohřby, uvádění do úřadu apod.) Osobnostní a sociální výchova (sociální rozvoj)

Pavlovy velké listy (Římanům, Korinťanům)


Pavlovy kratší listy (Ef , Gal, Fil, Kol, Sol)

Dějepis Osobnostní a sociální výchova (sociální rozvoj)

Pavlovy pastorální listy (Tim, Tit, Filem.)


Ţák pomocí myšlenek z listu Ţidům klade do vzájemného vztahu SZ a NZ. Ţák charakterizuje zaměření, autory a stručný obsah jednotlivých listů. Ţák určí literární druh Janovy Apokalypsy a na základě něho určuje význam obsahu Janova Zjevení.

List Ţidům

Osobnostní a sociální výchova (sociální rozvoj)

Listy Jakuba, Petra, Jana a Judy


Zjevení apoštola Jana čili Apokalypsa

Dějepis (pohřby, uvádění do úřadu apod.) Osobnostní a sociální výchova (sociální rozvoj)

II. pololetí – Křesťanská víra Ţák poznává obsah a nauku církve, poznávání víry a historické okolnosti jejich formulování. Ţák uvádí některé charakteristiky víry a rozlišuje v ní naukový a morální akcent. Ţák je jmenuje zákl. vlastnosti Stvořitele dle nauky církve. Ţák rozlišuje, vymezuje a charakterizuje jednotlivé etapy dějin spásy dle Bible. Ţák podrobně uvádí biografii a dílo Jeţíše Krista v historických souvislostech. Ţák pojmenovává a rozlišuje dobro a zlo v jednání člověka.

Formulování křesťanské víry Dějepis (vývoj vztahu církve (apoštolské a nicejsko-cařihradské a společnosti) poznávání víry) Víra v Boha, ctnost a nauka Bůh Otec – Stvořitel Boţí ekonomie spásy.

Dějepis (pohřby, uvádění do úřadu apod.) Osobnostní a sociální výchova (sociální rozvoj) Dějepis (vývoj vztahu církve a společnosti) Dějepis Osobnostní a sociální výchova (sociální rozvoj)

Jeţíš Kristus – vtělený Boţí Syn.


Obnovení a spása člověka


Ţák nachází působení Ducha sv. Dějepis (vývoj vztahu církve ve staro- i novozákonních Duch svatý – posvětitel a společnosti) událostech. Ţák charakterizuje okolnosti Dějepis Církev, její vlastnosti a poslání; vzniku církve a definuje její Osobnostní a sociální výchova sluţba církve ve svátostech poslání. (sociální rozvoj) Ţák nazírá duchovní Dějepis (vývoj vztahu církve společenství mezi zemřelými a Společenství svatých, Panna Maria a společnosti) ţivými členy církve. Dějepis Ţák poznává dobrodiní pro Svátosti – aktualizace spásy, Osobnostní a sociální výchova člověka v účincích svátostí. (křest a svátost smíření) (sociální rozvoj) Ţák vyvozuje křesťanský Osobnostní a sociální výchova význam naděje z události Smrt a vzkříšení v Kristu (sociální rozvoj) zmrtvýchvstání. Vzdělávací obsah pro vyučovací předmět: Náboţenství Ročník: Septima


Učivo (osnovy)


Církevní dějiny Osoba Jeţíše Krista, zaloţení Ţák zařazuje novozákonní církve. Prvotní církev a apoštolská Dějepis (vývoj vztahu církve dějiny do obecného historického doba, Řím a šíření církve aţ do a společnosti) a geografického kontextu. 3. století. Ţák charakterizuje zadané období a s vyuţitím Dějepis Vnitřní krize a pronásledování odpovídajících pojmů zdůvodní Osobnostní a sociální výchova křesťanů jeho vymezení v periodizaci (sociální rozvoj) dějin církve. Ţák charakterizuje zadané Konstantinovský obrat, období a s vyuţitím dogmatický zápas, Augustin Dějepis (vývoj vztahu církve odpovídajících pojmů zdůvodní a ospravedlnění askeze; vznik a společnosti) jeho vymezení v periodizaci mnišství. Řím a východní dějin církve. patriarcháty Ţák charakterizuje zadané období a s vyuţitím Dějepis Středověká církev, první epocha odpovídajících pojmů zdůvodní Osobnostní a sociální výchova 500-700, druhá epocha 700 - 1050 jeho vymezení v periodizaci (sociální rozvoj) dějin církve. Třetí epocha 1050 – 1300, Cluny a Ţák charakterizuje 3. epochu a reformace, Gregoriánská reforma; s vyuţitím odpovídajících pojmů Dějepis (vývoj vztahu církve velké schizma 1054, kříţové zdůvodní její vymezení a společnosti) výpravy, vznik velkých rytířských v periodizaci dějin církve. řádů Ţák charakterizuje renesanci a její projevy v dějinách církve.

Čtvrtá epocha, 1300 – 1500 Avignonu, kostnický koncil; renesanční papeţství.


Ţák formuluje podstatné myšlenky teologie obsaţené v dílech osobností.

Pátá epocha, předpoklady reformace; Erasmus, Martin Luther, Katolická reforma


Ţák objasní dopady základních událostí novověkých a moderních dějin na ţivot a pozici církve.

Od baroka k osvícenství; od 1789 Dějepis do 1918; Velká francouzská Osobnostní a sociální výchova revoluce; vznik Československa (sociální rozvoj)

Ţák získává schopnost vysvětlit smysl tohoto koncilu.

První vatikánský koncil a papeţové po tomto koncilu


Ţák charakterizuje učení I. a II. vatikánského koncilu a jejich vliv na církevní praxi. Rozlišuje církevní praxi před II. vatikánským koncilem a po něm

Pontifikát Pia XI., Pia XII. a Jana XXIII.; Druhý vatikánský koncil a Pavel VI.


Ţák poznává zaměření církve po Dějepis (vývoj vztahu církve Pontifikáty po koncilních papeţích koncilních papeţích. a společnosti) Ţák uvádí souvislosti mezi účelem slovanské mise Slovanští apoštolové Cyril Dějepis (vývoj vztahu církve sv. Cyrila a Metoděje a jejím a Metoděj a společnosti) kulturně-historickým významem. Ţák na příkladu ţivota Sv. Vojtěch - první český Evropan; Dějepis (vývoj vztahu církve sv. Vojtěcha formuluje česká náboţenská hnutí a společnosti) podstatné myšlenky evropanství. Reformace a katolická reformace v českých zemích; rakouské Dějepis (vývoj vztahu církve katolictví; vznik československé a společnosti) církve; církev v době totality Ţák formuluje dnešní směřování Dnešní církev, společenství a Dějepis (vývoj vztahu církve církve. charita a společnosti) Výchova ke zdraví (III) Ţák účinně vyuţívá osvojené Komunikace ve společenství Osobnostní a sociální výchova formy verbální i neverbální církve a společnosti (osobnostní, sociální a morální komunikace. rozvoj) Výchova ke zdraví (III) Ţák cíleně pomáhá posilovat Osobnostní a sociální výchova Pozitivní hodnocení druhých pozitivní stránky druhých. (osobnostní, sociální a morální rozvoj) Ţák charakterizuje historickou roli církve v epoše reformace a katolické reformace.

Ţák produkuje neobvyklá a neočekávaná řešení, která mají ráz originality. Ţák aktivně přispívá k obohacování společného dění ve skupině. Ţák rozpoznává a usměrňuje své city, identifikuje se s nimi.

Osobnostní a sociální výchova Tvořivost v prokazování sluţebné (osobnostní, sociální a morální lásky rozvoj) Iniciativa v evangelizaci Vyjádření a komunikace citů a náboţenských postojů

Výchova ke zdraví (III) Osobnostní a sociální výchova (osobnostní, sociální a morální rozvoj)

Vzdělávací obsah pro vyučovací předmět: Náboţenství Ročník:oktáva Očekávané školní výstupy (kompetence)

Učivo (osnovy) Základy křesťanské etiky


Ţák zdůvodněně definuje moţné počátky lidské existence. Ţák vymezí křesťanské pojetí člověka od jiných redukcionistických pojetí. Ţák přijímá zodpovědnost za vlastní rozhodnutí. Ţák je schopen vyrovnat se s vlastními chybami.

Člověk jako Boţí obraz

Lidská důstojnost a svoboda Důstojnost člověka

Výchova k občanství: kým je člověk (Osobnostní a sociální výchova - osobnostní a sociální rozvoj)

Etika (Osobnostní a sociální výchova - osobnostní a sociální rozvoj) Výchova ke zdraví (III)

Sebeúcta

Ţák vyjmenovává zdroje mravnosti.

Etika Mravnost lidských skutků a vášní (Osobnostní a sociální výchova - osobnostní a sociální rozvoj)

Ţák získává citlivost pro zákon ve svém nitru.

Svědomí

(Osobnostní a sociální výchova - osobnostní a sociální rozvoj)

Ctnosti lidské a boţské

(Osobnostní a sociální výchova - osobnostní a sociální rozvoj)

Ţák rozlišuje, co získal a co vytváří sám. Ţák vyvozuje důsledky nemorálního jednání.

Hřích

Ţák s porozuměním pojmu mravního zákona identifikuje jeho vliv na vlastní chování.

Mravní zákon

Ţák rozpoznává biblický původ Desatera a jeho smysl.

Úvod k Desateru přikázání; církev jako nositelka učitelského úřadu

Ţák přijímá zákon jako nutnou normu pro ţivot. Ţák odlišuje tradiční náboţenské směry od heretického učení moderních pseudonáboţenství.

Ţák oceňuje hodnotu Boţího jména.

1. přikázání; etika a náboţenství

2. přikázání

(Osobnostní a sociální výchova - osobnostní a sociální rozvoj) Výchova k občanství Výchova demokratického občana Dějepis Osobnostní a sociální výchova (osobnostní, sociální a morální rozvoj) Etika Osobnostní a sociální výchova (osobnostní, sociální a morální rozvoj) Výchova ke zdraví (IV) Multikulturní výchova (mezilidské vztahy, etnický původ, princip sociálního smíru a solidarity) Etika Osobnostní a sociální výchova (osobnostní, sociální a morální rozvoj)

Ţák rozvrhuje svůj ţivot v liturgickém roce.

3. přikázání

Ţák docenil hodnotu rodičovského poslání.

4. přikázání

Ţák cení lidský ţivot jako hodnotu Boţího daru. Ţák jedná zodpovědně vůči prostředí, ve kterém ţije. Ţák zaujímá vlastní poučený postoj k argumentaci církve v oblasti sexuality a bere ji váţně. Ţák nachází pochopení argumentů podepřená o správná rozhodnutí v oblasti lidské sexuality a rodičovství a váţně tyto argumenty promýšlí. Ţák klade přiměřený význam hodnotě hmotného majetku a křesťanská pravidla jeho uţívání.

5. přikázání; etika a ţivotní prostředí

6. přikázání Etika a partnerství

Biologie, Etika Osobnostní a sociální výchova (osobnostní, sociální a morální rozvoj) Výchova ke zdraví (IV)

7. přikázání

Etika Osobnostní a sociální výchova (osobnostní, sociální a morální rozvoj)

Ţák chrání druhého člověka.

8. přikázání

Ţák respektuje manţelský ţivot.

9. přikázání

Ţák respektuje hodnotu získaného majetku. Ţák poznává a rozlišuje hodnotu hmotných a nehmotných skutečností.

10. přikázání; etika a ekonomika; solidarita

Ţák respektuje autoritu. Ţák poznává a rozlišuje hodnotu hmotných a nehmotných skutečností.

Etika Osobnostní a sociální výchova (osobnostní, sociální a morální rozvoj) Etika Osobnostní a sociální výchova (osobnostní, sociální a morální rozvoj) Etika Osobnostní a sociální výchova (osobnostní, sociální a morální rozvoj) Výchova ke zdraví (IV)

Církevní právo

Etika Osobnostní a sociální výchova (osobnostní, sociální a morální rozvoj) Etika Osobnostní a sociální výchova (osobnostní, sociální a morální rozvoj) Etika Osobnostní a sociální výchova (osobnostní, sociální a morální rozvoj) Výchova ke zdraví (IV) Multikulturní výchova (mezilidské vztahy, etnický původ, princip sociálního smíru a solidarity) Výchova k občanství Výchova demokratického občana Právní vědomí

Ţák nalézá a vytváří si místo v lidské společnosti.

Postoje křesťana v lidské společnosti z pohledu církve

Výchova k občanství Výchova demokratického občana

Ţák empaticky vnímá jednání druhého a předvídá jeho reakce a chování.

Empatie a společenství

Výchova ke zdraví (IV) Osobnostní a sociální výchova

Ţák vyuţívá repertoár asertivních způsobů reagování při komunikaci s druhými.

Asertivita, uvolnění agresivity

Výchova ke zdraví (IV) Osobnostní a sociální výchova (osobnostní, sociální a morální rozvoj)

Ţák rozlišuje mezi pozitivními a negativními vzory, vyuţívá napodobování kladných příkladů ve svém ţivotě.

Reálné a zobrazené vzory

Výchova ke zdraví (IV) Osobnostní a sociální výchova

Výchova ke zdraví (IV) Osobnostní a sociální výchova (osobnostní, sociální a morální Ţák se identifikuje se způsoby Spolupráce, pomoc ve společenství rozvoj) prosociálního jednání. pokřtěných, v ekumenismu Multikulturní výchova (mezilidské vztahy, etnický původ, multikulturalita, princip sociálního smíru a solidarity) Výchova ke zdraví (IV) Osobnostní a sociální výchova (osobnostní, sociální a morální Darování, dělení; charita jako Ţák určuje morální rozměr své rozvoj) projev sounáleţitosti církve s tímto činnosti a jedná podle něho. Multikulturní výchova světem (mezilidské vztahy, etnický původ, multikulturalita, princip sociálního smíru a solidarity)

CHARAKTERISTIKAVYUČOVACÍHO PŘEDMĚTU NÁBOŢENSTVÍ (KVINTA OKTÁVA)

Recommend Documents