Cestovní zpráva z odborné exkurze ovocnářů do Holandska a Belgie, konaná ve dnech 14. – 20. srpna 2011 Je neděle 14. srpna 2011, 10 hod. večer a my vyrážíme z Brna k našemu 1200 km vzdálenému cíli cesty za ovocnáři do Holandska a Belgie. V Praze a Plzni nabíráme další účastníky, ke třetí hodině ranní osazenstvo autobusu utichá a chystá se k nočnímu zdřímnutí. Po 7 hodině ranní máme první přestávku u benzinové pumpy, provádíme ranní očistu, občerstvujeme se kávou a zjišťujeme, že náš časový harmonogram nám umožňuje zastavit na 2 hodiny v Kolíně nad Rýnem a prohlédnout si zde alespoň katedrálu ( stavba započala v roce 1248 , dokončeno - 1842 ) a centrum města. Ve 13,00 hod přijíždíme do prvního podniku na naší cestě – do jedné z největších ovocných školek Henri Fleuren v Baarlo v Holandsku. Po únavné cestě nás čeká velmi milé přivítání v podobě kávy a klasického holandského koláče. Zatímco si pochutnáváme, pan Sjaak Walraven nás seznamuje nejen s historií firmy a její produkcí, ale i s celkovou situací pěstování ovoce v Holandsku. Za posledních 10 - 15 let došlo v Holandsku k velkých změnám v pěstovaném sortimentu ovoce. Výměra jabloní klesla z cca 15 000 ha na 9 000 ha. Příčinou poklesu byla prodejní cena jablek, která šla dolů, naproti tomu cena hrušek šla nahoru. Druhou příčinou byla ztráta odbytišť hlavně v Německu, kde došlo k velkému rozšíření výsadeb nosných odrůd Elstar a Jonagold. I když došlo k poklesu ploch u jabloní o cca 6 000 ha, celková produkce jablek zůstává prakticky stejná, neboť došlo k vysoké intenzifikaci jejich pěstování – průměrný výnos u odrůdy Elstar je 40 – 50 t/ha, u odrůdy Jonagold 70 –80 t/ha. Rozšiřuje se sortiment novějších odrůd Kanzi na ploše cca 500 ha a Junami rovněž 500 ha. Oproti poklesu výsadeb jabloní došlo k dvounásobnému nárůstu plochy hrušní na cca 8 000 ha, pěstování je rovněž vysoce intenzivní, výnosy u nosné odrůdy Konference jsou kolem 60 t/ha, ale nejsou výjimkou i výnosy 70 – 80 t/ha, produkce druhým rokem po výsadbě dosahuje 20 – 30 t/ha. Slivoně se pěstují na ploše cca 700 ha a na vzestupu je rovněž pěstování třešní - 400 ha ( část pod sítěmi ). Ovocná školka Henri Fleuren byla založena v roce 1922 jako rodinná firma Henri Fleurenem, dnes na ní hospodaří třetí generace . V současnosti má 34 stálých zaměstnanců a své výpěstky pěstuje na 100 ha ploše, vždy na nových panenských půdách. Polovinu z produkce 1,2 – 1,4 mil ks ( tj. produkce celé naší republiky) představují výpěstky jabloní, 35 % třešní a višní, zbytek pak výpěstky hrušní a slivoní. Doma v Holandsku prodávají 30% produkce , vývoz představuje 70% a směřuje i do Norska, Španělska a na Ukrajinu. U jabloní hlavními odrůdami jsou Gala, Fuji, Jonagold, Braeburn, Elstar, Šampion a Idared pěstované na podnoži M9. Kvůli vývozu je sortiment velice široký. Spolupracují s prof. Tupým ze Střížovic a pěstují i české odrůdy Opál, Topaz a Red Topaz, dále klubové odrůdy Evelina a Rubens i zakrslé odrůdy jabloní, žádané jsou hlavně s červenou dužninou – Red Lane, dále sloupcovité odrůdy Red Spring, Sunlight, Moonlight, Gold Lane. U hrušní je nosnou odrůda Konference, následuje Lucasova, Xenie, Abate Fetel a Concorde pěstované na Kdouloni MC a v posledních 15 letech na ozdravené mrazuvzdorné a proti vápníku velmi odolné podnoži Eline, původem z Rumunska. Třešně a višně pěstují na Coltu, Gisele 3,5, a 6. Nosnými odrůdami jsou Regina, Burlat, Merchant, Vanda Kordia., ale pěstují i Těchlovan a kanadský a francouzský sortiment. V současnosti začínají s pěstováním 10 velmi raných a 10 velmi pozdních odrůd třešní, z nich je 5 odrůd žlutoplodých, odolných proti praskání plodů.
Cestou na plantáže firmy jsme míjeli šlechtitelskou chovnou stanici holandského teplokrevníka s idylickými pohledy na klusající a pasoucí se koně a pro Holandsko naprosto netypický a ojedinělý sad višní určený pro průmyslové zpracování na kompoty, který v letošním roce díky pomrznutí a malé úrodě většiny pěstitelů v Evropě přinesl majiteli slušný zisk – 1 € /kg. . Majitel tohoto sadu si pro tento sad nechává specielně pěstovat stromky právě u firmy Henri Fleuren. Z důvodu mechanického setřásání plodů mají stromky vyšší kmínek a jsou roubovány, ne očkovány. Dále jsme viděli 2letý porost švestek a třešní roubovaných v ruce a jabloně. Stromky pěstují v klasickém integrovaném systému (s výjimkou 7 ha jabloní pěstovaných v přísnějším biologickém systému od roku 1997), školkují v dubnu, 6x za rok kultivují, 2x použijí herbicid, 4x plečkují, 3 – 4x aplikují síru v dávce 4 – 8 kg, po půlce srpna s aplikací síry končí kvůli dobrému vyzrání dřeva. Letos je velmi dobrá kvalita výpěstků ( stromky mají 5 kvalitních výhonů ), v říjnu aplikují měď na odlistění a vyorávat začínají 25. října Dalším navštíveným podnikem byla farma pana Roberta Jansena, pěstitele 7 ha třešní a 21 ha hrušek. Nás zajímaly především sady třešňové . Třešňové sady má dva – 7letý 1,5 ha plně plodný pod sítěmi ( proti ptákům) a foliemi ( proti dešti, často zde během sklizní prší) a dvouletý mladý ještě nezastřešený. Dodává třešně vysoké kvality průměru nad 30 mm tmavého vybarvení odrůd Kordia ( na podnoži Gisela 3) a Regina ( na Gisele 5, je dobrým opylovačem) . Právě kvůli barvě sklízí probírkou třikrát a na sklizeň si najímá 20 brigádníků.. Část sadu je nižšího růstu, část vyššího růstu – zde je vyšší kvalita plodů, ale výnos je v přepočtu stejný 20 – 21 t/ha. Na tuto plochu 1,5 ha v době květu přiveze do sadu 9 úlů včelstev. Závlaha je zde prováděna postřikem ve výšce 40 cm nad zemí, tím v době květu zvýší vlhkost, ale květ neovlivní. Půdy jsou zde velmi dobré, za vegetace aplikuje listovou výživu a provádí 6 – 7 ochranných postřiků. Nový mladý sad vysázený v roce 2010 dal k překvapení samotného pěstitele letos první již významnou sklizeň. Vitalita 2letých stromků odrůd Kordia a Regina na podnoži Gisela 3 je velmi dobrá. Sadil zvláštním způsobem : vyoral rýhu a stromky zasypal kompostovou směsí, proto musí kvůli dobrému růstu hodně zavlažovat a dodávat výživu.
Druhý den jsme strávili ve Výzkumném ústavu PC Fruit v Belgii ve St. Truiden a Tongeren a trávili jsme velmi těžce to, co jsme se dozvěděli a co jsme viděli a mohli jsme belgickým pěstitelům nejen tiše, ale i hodně nahlas závidět. Přivítal nás pan generální ředitel p. R. Ginckels a představil nám ústav a jeho činnost. PC Fruit je nezisková organizace , která slouží hlavně pěstitelům ovoce v Belgii. Zaměstnává 150 pracovníků. Financována je částečně vládou 10%, , ale hlavně projekty na základě zadání ovocnářů = 45%, dalších 25% poskytují zpracovatelé, 10% pěstitelské organizace a 10% individuální zadavatelé. Má několik oddělení. Nás zajímalo především oddělení aplikovaných věd, mykologie, ekologie a 2 zkušební stanice : první na jádroviny a peckoviny a druhá na jahody a drobné ovoce. Činnost ústavu je zaměřena ryze prakticky - ověřují nové technologie a zlepšují staré se zřetelem na ekonomiku. Se současností i minulostí belgického ovocnářství nás seznámil ředitel pokusné stanice pro peckoviny a jádroviny p. Jef Vercammen. Jen pro srovnání: v roce 1995 plocha jabloní v Belgii byla 16 350 ha s produkcí cca 500 000 tun, v roce 2011 je to 7 400 ha s odhadem 315 000 tun , tedy tendence stejná jako v Holandsku: značné snížení ploch a současně nárůst intenzifikace pěstování. Rozhodujícími odrůdami byly a jsou stále odrůdy Jonagold a Jonagored ( nyní 66%), dále Golden Delicious
( 3%), Boskop (4%), Elstar (3,5%), Coxova reneta (1%), ale přibývají i odrůdy nové: 180 ha Kanzi ( 6 100 tun), 132 ha Green Star (6 500tun), 120 ha Belgica (3400 tun), dále Rubens, Junami, Weillant. Řada sadů je velmi mladých, k velké obnově došlo v posledních 5 letech. Na rozdíl od snižování ploch jabloní, byl zaznamenán nárůst ploch ve prospěch hrušní: v roce 1995 činila plocha 3 400 ha , letos 7 400 ha. Nosnou odrůdou je odrůda Konference - 90 %, následují Doynne 6 %, Durondeau 2%, ostaní 2 % . V sortimentu se objevují i nové odrůdy – Early Konference o 3 týdny ranější varieta Konference , loni sklizeň 660 tun a červená mutace Děkanky Robertovy - vysázeno 120 ha. Věková struktura je rovně velmi mladá – více než 50% výsadeb není starších 15 let a 17% ještě nenastoupilo plně do plodnosti. Obecně lze konstatovat, že v Belgii není takový zájem o nové odrůdy jako v Holandsku. S činností oddělení mykologie nás seznámil p. P Creemers. Oddělení se zabývá projekty pracujícími se změněnými klimatickými podmínkami v posledních letech, se sledováním účinku fungicidních látek se zřetelem k rezistenci a s projekty vztahujícími se ke zbytku reziduí v plodech. Nejvýznamnější místo zaujímá sledování strupovitosti – letošní rok byl nejranějším rokem nástupu této choroby od roku 2002. Rozhodující pro použití přípravku jsou teploty do a nad 12 stupňů. Vzhledem k tomu, že vyvážejí ovoce do Ruska, měli v minulých letech problémy hlavně s přípravkem Captan v důsledku přísnější normy na rezidua. U padlí sledují použití přípravků z hlediska možnosti vzniku síťovitosti na plodech. Do budoucna se chtějí zaměřit na vypracování samostatného projektu pro hrušně, kde strupovitost napadá hlavně mladé výhony. Nově je zaměstnává choroba Stemphylium, zde se infekce šíří ze zatravněných příkmenných pásů. Letos mají prvně větší problémy s padlím na hruškách, zřejmě díky větším teplotám v měsíci květnu. Oddělení ekologie se zabývá problematikou pěstování ovoce ve dvou systémech pěstování: v bioprodukci a integrované produkci. S činností nás seznámil p. Ch. de Schaetzen Pěstitelé pěstující ovoce v biosystému jsou sdruženi do organizace Bioforum. Dnes tato produkce představuje necelých 10 % produkce ovoce v Belgii určené nejen pro místní trh, ale i na vývoz. V roce 1991 bylo tímto způsobem obhospodařováno 80 ha sadů, dnes 250 ha, z toho na 190 ha je pěstováno ovoce 15 pěstiteli v intenzivních sadech a na 60 ha rovněž 15 pěstiteli na vysokých tvarech. Na 1 farmu dostávají pěstitelé roční příspěvek 496 € na poradce, který jim zprostředkovává propojení s výzkumem, radí jak zvýšit produkci a optimalizovat náklady. Při přechodu z integrovaného způsobu pěstování na biologické pěstování dostávají pěstitelé pokud splňují limit 300 ks stromů na ha jednorázovou dotaci 868 € a dotaci první 3 roky ve výši 900 €, 4. a 5. rok 620 € a od 6. roku 550 € na 1 ha. Podobně jako u nás v tomto systému směrnice vymezují použití a množství přípravků proti strupovitosti na bázi mědi a síry. Zdá se, že směrnice jsou přísnější než v Německu, protože řada přípravků zde nemá registraci a nesmí se tedy používat. Používají přírodní pyretridy, virové preparáty (Madex), Bacillus turingensis, bakteriální přípravky a minerální oleje, přípravky na matení obalečů a proti květopasu Spintor. Integrovaná produkce jako systém pěstování je v Belgii od roku 1987. Každý pěstitel je 1x ročně kontrolován jedním ze 4 kontrolních orgánů. Od roku 1999 platí jedna závazná směrnice a pěstitel má povinnost vést záznamy ošetřování. Od roku 2000 vstoupily v platnost nová mírnější pravidla. Farmy dostávají roční dotaci 250 € na ha a dnes je prakticky všechno ovoce v Belgii pěstováno tímto způsobem, který bude od roku 2014 standardem. Oddělení zkušební, pod vedením p. Jefa Vercammena ověřuje v praxi výsledky pěstování jádrovin a peckovin na svých 55 ha pokusných parcelách a dále je hodně pokusů na jednotlivých farmách. Zkoušení zahrnuje vše – od podnoží, přes odrůdy, tvary a spony, řez větví a kořenů, regulaci růstu, plodnosti, výživu a hnojení, chemickou ochranu, odolnost proti mrazu, skladovatelnost, chuťové vlastnosti, u třešní odolnost proti praskání plodů,
systémy zasíťování a zaplachtování. Je dvoustupňové, v 1. stupni je vysázeno 6 stromů, ve 2.stupni 100 – 200 stromů. Dále jsme viděli pokusy sedmi systémů pěstování hrušek zaměřených na velikost plodů a výnos v návaznosti na systémy pěstování na palmetě, mikádu, „V“ tvaru a různých typů vřeten , se závlahou i bez závlahy, s řezem kořenů i bez řezu. Pokus je hodnocen 9 let včetně ekonomických kritérií na pořízení a pracnost. U jabloní jsme shlédli pokusy zaměřené na zkoušení různých kombinací ručního a mechanizovaného řezu., u hrušní pak regulaci růstu a plodnosti při použití giberelinů. Belgičtí výzkumníci nám představili výše jmenované nové odrůdy jablek Green Star - velmi plodná a chutná odrůda, rozšiřovat se však víc nebude, Belgica – červená klubová odrůda, velmi plodná, nevhodná pro skladování, musí se rychle prodat, Kanzi – kříženec Gala a Braeburn, nutno řezat na kratší dřevo a ještě probírka ruční i chemická. Z odrůdového sortimentu hrušek zaujala především svou velikostí až 300 g velká zelená a již ve výsadbách rozšířená odrůda Xenie a zde zkoušená naše odrůda Dicolor, u které byla zdůrazněna potřeba pěstovat plody na silnějších větvích ( jinak jsou malé) a její náchylnost k erwinii. Pokračujeme návštěvou biofarmy Reinroods – Biofruit. Zde nás majitel rodinné farmy vítá jablečným moštem z bioprodukce a představuje svůj podnik. Pěstuje 10 ha hrušní a 15 ha jabloní. U hrušní je hlavní odrůdou Konference, málo Děkanka Robertova a Lucasova. U jabloní pěstuje odrůdy Jonagold a, Jonagored, Topaz, Rubinspep, Boskop a Green Star. Na tento způsob pěstování přešel před 11 lety z klasické integrované produkce. Jedním z důvodů bylo i to, že v pěstování ovoce nemá v rodině pokračovatele. Největším problémem je pro něho hmyz nalétávající sem z okolních listnatých porostů a sající na plodech. V integrovaném systému produkce je problémem v pěstování hrušek mera , v biologickém ne. Jemu činí problémy larvy chroustů a proti obalečům používá celkem úspěšně systém matení. Proti strupovitosti jablek používá síru před květem a velmi malou dávku mědi, počet ošetření je stejný jako v integrovaném systému. Aktuální informace o nebezpečí infekce obdrží od servisní služby. Strupovitosti přizpůsobil i výběr odrůd, pěstuje odolné odrůdy Topaz a Rubinstep. V Belgii a Holandsku je často problémem i strupovitost na hrušních. Kvůli skládkovým chorobám nepěstuje odrůdu Pinova, ta ve skladě z 80 % shnije, nejlepší pro uskladnění jsou odrůdy Jonagold, Jonagored a Green Star . Přípravky povolené na skládkové choroby v biologické ochraně v Německu nejsou v Belgii registrované a nesmějí se používat. Pěstování stěžuje i hnojení, v systému může používat pouze organické hnojení, on používá hnůj od kuřat v maximální dávce 2 t/ha. Nesmí používat hnojiva obsahující dusík, pouze močovinu. To má za následek kolísavost výnosů s tendencí ke střídavé plodnosti Pokud chybí důležité mikroprvky, musí požádat organizaci Bioforum o jejich schválení . Plevele likviduje pouze mechanicky. Prodej ovoce realizuje přes odbytovou organizaci. Letos očekává ve srovnání s loňským rokem velmi dobrou sklizeň i co do kvality - loni 60 % sklizně šlo na zpracování. Ve srovnání s integrovanou produkcí jsou výnosy u bioprodukce poloviční. Na sklizeň potřebuje 20 brigádníků, jinak práce zvládne 1 zaměstnanec. Ovoce sklízí jednorázově, bez probírky. Výhodou bioprodukce je na rozdíl od integrované produkce větší stabilita cen a vyšší realizační cena – u jablek 1 €, u hrušek ještě víc. Z biofarmy jsme zamířili opět na výzkumnou stanici PC Fruit, tentokrát na pokusnou stanici pro drobné ovoce v Tongerenu. Zde nás již v pokročilém odpoledni provázel p. S. Clemens, který svým nadšením a zapálením pro danou problematiku z nás rychle setřásl únavu z odpoledního horka a přejezdů. Netušili jsme, že většina z nás tu uvidí takový způsob pěstování drobného ovoce, který ještě neviděla. Stanice řeší problémy pěstitelů jahod, malin,
ostružin, angreštu a rybízů bez jejich finančního placení. Zaměřují se na dvě oblasti: na odrůdové pokusy ( mají v pokusech 80 odrůd jahod) a terminování sklizně ovoce. Postup je následující: z meristémů se za rok vypěstuje sazenice , uchovává v chladírně obdobně jako frigosadba při mínus dvou stupních , seřízne se ( u malin na 2, u ostružin na 6 výhonů) a dále pěstuje v 10 litrovém kontejneru ve skleníku s nočními teplotami po výsadbě 8 stupňů, denními 16 stupňů pro červencovou sklizeň. Na opylení se požívají čmeláci a včely, po sklizni se porost zlikviduje. Výnosy takto pěstovaných malin jsou cca 25 t/ha, u ostružin 60 t/ha. Cena malin v sezoně je cca 8 €, ostružin 3 - 4 €. V případě rychlení na únorovou sklizeň je cena 16 € za kg. Většina pěstitelů si takto pěstuje sazenice sama, pokud by je kupovala, jejich cena je 7 –8 €. Ve skleníku tak vedle sebe mohou být rostliny právě kvetoucí i plodící. Jsou zde pro ně vytvořeny ideální podmínky i z hlediska ochrany, snadno se dá větrat, neprší zde a plody nehnijí. Snadná je i likvidace „porostu“. Výživu a závlahu aplikují 4-5x denně přes počítač a voda v systému je recyklována. Červený rybíz se rovněž pro konzum pěstuje v kontejnerech pod folií, ale životnost sazenice je 6 – 8 let. Dá se rovněž rychlit, ale vzhledem ke sprchávání je rychlení nevyzpytatelné a dost rizikové ( dá se vydělat, ale i prodělat ), cena v sezoně je 2,5 € a rychleného 25 - 30 € za kg. Nejrozšířenější odrůdou jsou Rovada, Junifer, Jonkheer Van Tetst. Tímto způsobem je pěstováno v Belgii 95 % této kultury. U jahod zde zkouší a ověřují pěstování jednotlivých odrůd zavěšených v policích po 6 rostlinách vypěstovaných z frigosadby i u jednoplodících odrůd. Výhodou je, že plody nejsou znečistěné a snadná a pohodlná je i sklizeň, která je nejvíce směřována na červen až srpen. Sazenice ošetří proti chorobám před sázením do substrátu přípravkem Aliete, se závlahou dostávají výživu, tu kontroluje počítač na základě vodivosti koncentrace roztoku na začátku a konci výstupu závlahové vody. U stále plodících odrůd se z jedné rostliny sklidí 1,5 kg jahod a porost vydrží podle průběhu počasí, jednoplodící odrůdy otočí ve skleníku 2x. Takto však pěstuje jahody jen 5 % pěstitelů, zbytek pěstitelů je pěstuje klasicky na poli. V pokusech sledují účinnost přípravků proti padlí především u stále plodících odrůd. Tato problematika zaujala přítomné natolik, že se dotazy musely rázně ukončit, abychom vůbec odjeli. Po náročném dni na pozornost a soustředění je potřeba také trochu kultury a relaxace u dobrého belgického piva. Večer tedy trávíme v hlavním ekonomickém a kulturním centru Valonska – v Liege. Bývalé hornické město je třetím největším městem v Belgii, má 480 tisíc obyvatel, protéká jim řeka Máza a z historických staveb jsou snad nejvýznamnější bazilika sv. Pavla a kostel sv. Kříže připomínající bohatou biskupskou minulost ( od roku 980 – 1795). Středu a čtvrtek jsme trávili převážně u holandských ovocnářů, provázeli nás již naši staří známí: poradci pánové Peter van Arkel a Leon Jahae. Jako první jsme navštívili rodinnou farmu pana Kremerse. Farma je odlišná tím, že neprodává ovoce přes odbytové družstvo, ale má svou farmářskou prodejnu a protože se nachází v blízkosti hranic s Německem, jejími hlavními klienty jsou právě Němci. Tato farma má jedno zajímavé specifikum, je to nejvýše položená ovocnářská farma, kterou jsme navštívili. Její nadmořská výška je 220 m nad mořem (nejvyšší kopec Holandska má 320 m ) Protože farmář sám prodává, musí pěstovat široký sortiment odrůd. Na farmě pracuje jeho rodina, pouze na řez a sklizeň si najímá brigádníky. Jabloně pěstuje na 10 ha v odrůdové skladbě 2 ha Elstar , 1,5 ha Jonagold, 0,5 ha Delbar, 0,25 ha Braeburn, 0,5 ha Golden a novější odrůdy 2,5 ha Junami a 2,5 ha Weillant. Weillant má charakter klubové odrůdy, kde pěstitel musí zaplatit klubový poplatek. Je to odrůda velmi dobrá, tolerantní vůči strupovitosti, bohužel náchylná k rakovině. Sklízet se
začíná kolem 10. září a dá se skladovat až do příští sklizně. Je zde k vidění 12 letý sad s mezištěpením Sommerredu a Goldenu kvůli omezení růstu. Je u ní nutno dělat dobrou regulaci růstu za pomoci Regalisu v malých dávkách. Je velmi plodná, není třeba dělat probírku plodů, sad ve 4. roce po výsadbě dal výnos 44 t/ha. Je i velmi chutná ( v degustacích bývá na prvních místech ), velkoplodá a dobře prodejná – v prodejně za 1,4 €. Sklízí se nadvakrát proto, aby získala svou zářivou červenou barvu. Potřebuje totiž v koruně hodně světla a toho se dosahuje nám již na školeních holandských poradců několikrát demonstrovaným řezem na klik, který je zde aplikován od začátku výsadby a je velmi dobře vidět. Na 14leté výsadbě odrůdy Elstar se začal tento řez uplatňovat před 7 lety, proto je výsadba trochu křivá, ale funguje to - jsou zde vidět „ světelná okna“ a většina dřeva na stromě není starší tří let. Opět byla nutná ruční probírka plodů. Proti výparu vody , ale i kvůli výživě dává pěstitel ke kmeni kompost . Junami (kříženec Idared x Elstar) je rovněž novější odrůda, vzhledově podobná Idaredu. Má menší plody, tzn. že vyžaduje více řezu ( Regalis u jabloní používají v dávce 0,5 kg na ha a to jen na spodní patra stromů), vzdušné tvarování a dobré hnojení. Jonagold je jeho nejstarší 17letou výsadbou, stromy rostou velmi bujně . Ekonomika likvidace sadu je drahá, proto se snaží sady udržet co nejdéle. V této části Holandska je velmi úrodná půda, zde však trochu kamenitá, proto musí zavlažovat. Ročně zde spadne cca 700 mm srážek. Hrušní v plné plodnosti má 1 ha v odrůdách Konference, Concorde a Děkanka. Nově teď vysadil 1,50 ha sadu, kde nosnou odrůdou je Xenie, která je nejen dobře skladovatelná, ale vydrží i dlouho na prodejnách v regále. Před obědem jsme navštívili monumentální hřbitov amerických vojáků ze 2. světové války a s úctou mezi tisíci kříži projevili čest jejich památce. Při vojenských operacích zde padlo 40 000 spojeneckých vojáků. Na tomto pečlivě udržovaném hřbitově bylo pochováno 14 000 amerických vojáků, jejich ostatky si pozůstalí stále odvážejí domů. Dnes je zde 8 300 hrobů s mramorovými kříži, každý označuje hrob se jménem mrtvého a při jejich pročítání vám naskakuje po těle husí kůže. Hřbitov se rozkládá na ploše 26,5 ha a je americkým územím. Posíleni vydatným obědem přijíždíme na rodinnou farmu bratří Beckersů. Tato farma dvou rodin patří k pěti nejlepším v Holandsku. Provází nás jeden z majitelů pan Hugo Beckers. Jabloně pěstuje na 18 ha a sklízí z nich 900 tun jablek. Prohlédli jsme si sady s 11letou odrůdou Golden, 13letou Elstar, 10letou odrůdou Jonagold Novajo a 16letou odrůdou Jonagored. U prvního byly loni výnosy 45 t/ha, u druhého 55 t/ha, u třetího 85 t/ha a u čtvrtého 75 t/ha. Jsou zde velmi kvalitní půdy. Výživu dodává na základě rozboru půdy – celkově 80 – 90 kg dusíku ve dvou dávkách - 50 kg před květem ( doporučuje posílit na jaře stromy) a další po odkvětu. Jinak doporučují ještě dávku 25 kg po sklizni, on ji však nedává. Draslík dodává se zřetelem na citlivost jednotlivých odrůd, ne každoročně. Letos musel dělat i ruční probírku plodů, protože chemická nezafungovala. Po odkvětu ošetřil slabou dávkou Regalisu a po sklizni kvůli lepší násadě květu ošetří Ethrelem. Proti strupovitosti ošetřovali v letošním roce 22x, proti obalečům používají klasické postřiky, matení nepoužívají. Nepotřebuje zde závlahu, řez zvládnou s bratrem sami, pouze na sklizeň si najímají brigádníky. Ještě jsme viděli sad odrůdy Junami, jehož specifikem je, že je 5. generací sadu na tomtéž místě, proto byl vysázen na o 15% silněji rostoucím klonu M9. Roste přesto dost bujně a k regulaci růstu je opět používán Regalis. Mají ještě 1,7 ha sad hrušní odrůdy Konference, který je 2 roky po výsadbě založené náročnějším systémem mikádo (ten je náročnější jak na pořízení , tak na ruční práci – 400
hod/ha), výsadbový materiál byl horší, než na jaký jsou zde zvyklí, i tak však očekávají sklizeň ke 40 t, příští rok by zde výnos měl být již 25 – 30 t/ha. Tyto hrušky půjdou hned na prodej. Další navštívená farma se nachází na území Belgie. Provází nás p. X. Laduron. Je zde pěstováno 20 ha hrušní převážně odrůdy Konference, začnou sklízet koncem týdne a očekávají sklizeň 800 tun. Jabloní zde pěstují 20 ha v odrůdové skladbě Elstar, Jonagold, Fuji a Boskop. Důvodem návštěvy této farmy je ukázat nám, jak vypadá ovoce vypěstované na stromech, které se řežou mechanicky. Majitel 14 let starý sad odrůdy Jonagold dávající výnos 80 t/ha řeže z poloniny ručně a z poloviny začal loni mechanicky. Dříve musel každý rok dělat řez kořenů, což při provádění mechanického řezu nebude nutné. Než se začne s mechanickým řezem je nutno udělat mechanický řez v zimě, následuje 1. mechanický řez v březnu a 2. mechanický řez v červnu , ten způsobí, že strom nasadí více květních pupenů a lze tím tak ovlivňovat tendenci ke střídavé plodnosti. Dalším efektem je dosažení menší velikost plodů, která bude letos optimální tj. 70 – 75 mm ( dříve měl plody moc veliké). Výnos na této parcele bude stejný, ale plody budou kvalitnější co do velikosti a hlavně vybarvenosti díky lepšímu přístupu světla než v druhé polovině sadu. Majitel všechno ovoce dodává do odbytového družstva, loni to bylo 1 600 tun, letos předpokládá 2000 tun. Na sklizeň potřebuje 40 – 50 lidí a jeho ovoce se dodává hlavně do Anglie a Skandinávie. Po absolvování prohlídky těchto tří farem v horkém slunečném dni ve svižném tempu pod vedením pana Arkela jsme se těšili na poslední, tentokrát vinařskou farmu, kde jsme měli zamluvenou i degustaci vína. V Holandsku se pěstuje vinná réva na ploše 300 ha a má tradici v pěstování už od středověku .Tato stylová farma leží na jednom z mála kopečků s pěknou vyhlídkou do kraje blízko Maastrichtu. Majitel pan Matthieu Hulst obhospodařuje 8,5 ha vinohradu. Pěstuje 4 odrůdy a to Ryzlik rýnský, Müller-Thurgau, Rulandské šedé a Auxeroix a vyrábí ročně 70 – 80 000 lahví těchto odrůd a jedno kyvé z RR, RŠ a Auxeroix metodou řízeného kvašení . Jde opět o rodinnou farmu, která dříve pěstovala jabloně, hrušně a višně. V roce 1970 otec dnešního majitele založil na místech , kde se vinná réva pěstovala už ve středověku , za pomoci vinařů z Francie a Německa vinohrad. Před 4 lety, protože zájem o kvalitní víno neustále rostl, se rozhodl , že se bude věnovat výrobě vína a ukončil pěstování hrušek a jablek, ponechal si pouze 4 ha višní. Potvrdilo se opět, že není dobré se na něco moc těšit, protože tato farma nás zklamala a poznali jsme , jaký obchodní duch je pro Holanďany typický: za 12,5 € jsme ochutnali 3 vzorky vína, Müller - Thurgau, Ryzlink rýnský a Rulandské šedé . S výjimkou RR ( který byl kyselý a neharmonický ) to byla vína osvěžující, pěkně pitelná s typickou odrůdovou vůní, taková jaká umí vyrobit i naši dobří vinaři. Ale ten přístup vinaře! Naši vinaři jsou zvyklí, když vidí ze strany zákazníka zájem a znalost, si o vínu popovídat. Zde však jakýkoliv pokus z naší strany otevřít diskusi o víně byl marný , bylo znát, že majitel se nás chce co nejdříve elegantně zbavit. Největším zklamáním pro naše skalní vinaře však bylo to, že při projevení zájmu o koupí několika málo lahví nám bylo majitelem sděleno, že nic k prodeji nemá, že je vyprodaný a to i přes to, že jako pohostinní Moraváci jsme ho hned v úvodu degustace podarovali výbornými vzorky našeho skvělého vinaře pana Tetura, jehož víno získalo i pochvalu přísného kritika pana Arkela. Tímto zakončením rozladěni jsme se vrátili na ubytovnu F1 a degustací vín z našich vlastních zásob v podmínkách neodpovídajících jejich kvalitě jsme zakončili středeční exkurzní den.
Čtvrteční den jsme zahájili návštěvou farmy pana M. Slijpena, kde jsme viděli stroj na mechanizovaný řez , vyrobený firmou BMW na zakázku , cena byla 15 000 € bez DPH . Tento pěstitel se nachází v chladnější oblasti než jsme doposud navštívili, porosty má pod sítěmi a používá mechanizovaný řez , v důsledku toho dochází k z opoždění sklizně o 1 – 2 týdny. Pěstuje 11 ha jabloní v odrůdách Elstar, Jonagold, Boskop.Golden a Junami, letos vysadil Pinovu a Evelinu. Leží v oblasti , která je téměř každoročně postižena krupobitím, takže sítě proti krupobití pro něho byly nezbytností, protože pojištění je extrémně drahé. Zasíťování má od roku 2002 a připomíná chmelařskou konstrukci. Dřevěné sloupy, s výjimkou okrajových perfektně zakotvených, jsou pouze postavené na povrchu, bez zapuštění, pouze na patce. Sítě jsou drahá investice - cena 0,35 € /m . Letos začal s mechanizovaným řezem ( užší formát stromu než jsme viděli předešlý den), který nejen šetří náklady, ale dovede i výsadby ve stáří nad 10 let udržet ve velmi dobrém stavu – nerostou moc bujně a jejich vršky nejsou ovlivněny sítí, tím je zajištěna lepší světelnost. Protože chemická probírka nebyla úspěšná, musel dělat finančně náročnou ruční probírku – 200 hod na ha. Od příštího roku začne s mechanizovanou probírkou ve stádiu otevírání květů - opět šetření nákladů. Odpoledne jsme navštívili poslední farmu naší exkurze pana J Sneeperse v Belgii. Pěstuje ovoce na 15,5 ha sadů, Z toho 3 ha představují hrušně – 2,5 ha Konference a 0,5 ha Děkanka Robertova. Odrůdová skladba jabloní zahrnuje širší sortiment odrůd: 6 ha Jonagold, 2 ha Golden, 2 ha Elstar, 1 ha Boskop a 1,55 ha Kanzi - pěstování této klubové odrůdy se v posledních letech hodně rozšiřuje. Je chuťově velmi dobrá, zákazníky žádaná a pro pěstitele cenově velmi přitažlivá, bohužel trpí hodně rakovinou - běžný je až 5% roční výpadek stromů ve výsadbách. Tento pěstitel dosahuje výnosů 55 – 60 tun/ha, nemá závlahu, proto řez kořenů nedělá, nebo hned po sklizni a to pouze kolmo , ne šikmo. S pěstitelského hlediska má na rozdíl od předcházejících pěstitelů problémy s kutikulovou skvrnitostí u skladovaných jablek a s hlodavci v sadech. V pozdním odpoledni navštěvujeme podzemní štoly po vytěženém pískovci u města Maastricht. Jedná se o mnoha kilometrové chodby vysoké několik metrů, jejich historie sahá do středověku. Za 2. světové války byly schopny sloužit jako úkryt až pro 40 000 lidí. Pro tento účel zde byly vybudovány i pece na pečení chleba. Lidí se však zde ukrývalo pouze 4 000. Následuje prohlídka nejstaršího holandského města na březích řeky Mázy s bohatou historickou minulostí - Maastrichtu, města s typickou holandskou architekturou a gotickými katedrálami, přerušená silným lijákem, který část z nás přečkala v úkrytu kostela, část ( a ti na to vyzráli nejlépe ) v hospodě u výborného holandského piva a část ( těch zodpovědných a dochvilných, kteří běželi lijákem k autobusu) promokla na kůži. Je pátek ráno a před námi je po velmi deštivé noci poslední návštěva a to v belgickém šlechtitelské ústavu Better 3Fruit. Je to soukromá společnost, kterou tvoří 5 společníků: univerzita v Levenu, Belgická farmářská asociace, Evropská kooperace odrůd ovoce ( sdružuje odbytové organizace), 2 banky a Belgická burza ovoce. Šlechtění je zaměřeno na získání nových kvalitních odrůd a odolnost proti strupovitosti. Spolupracují s našim podnikem Sempra při šlechtění hrušek. Dostali jsme gumáky a vyrážíme do terénu. Provázely nás tentokrát 2 ženy paní Inge de Vite a An van den Pute. Princip šlechtění na získání nových odrůd jabloní je následující: Z výchozích 25 000 ks ve sklenících vysetých semenáčů již v porostu vyberou 10 000 ks, v květnu je vysadí do školky, kde vypěstují kvalitní semenáče, ze kterých odeberou rouby a ty přeočkují na M 27 každý
stromek jen 1x, kde 1 řada představuje 1 křížení, jsou to tak vlastně sourozenci. Následuje první stupeň sledování 4 pracovníky, z nichž každý má na starosti 1 řádek a hodnotí vzhled a chuť plodů přímo na stanovišti. Každý vybere 10 vzorků , které pak již hodnotí ve větší skupině na stanici. Vybrané plody se uskladní do chladírny a po čase se znovu hodnotí ve srovnání ke kontrolním odrůdám, kterými jsou Gala a Elstar. Dále postupují jen ty, které jsou lepší. Tímto způsobem se hodnotí 3 sklizně. V druhém stupni je již případná nová odrůda pěstována na M9 po 7 stromcích běžným pěstitelským postupem. Sledují a udržují zde tak tímto způsobem 300 hybridů . Plody 2 – 4 týdny skladují a sledují dále i to, jak se chovají v podmínkách obchodů na regálech. Z nich pak vyberou 20 potenciálních odrůd, které zašlou na vyzkoušení do odlišných klimatických a půdních podmínek na dalších zkušebních stanicích. Tyto odrůdy představují pak rovněž marketům, které jsou schopny uvést odrůdu na trh a s případnými zájemci uzavírají zkušební smlouvy na 4 -5 let, na základě kterých pak vznikne právo 1. volby uvedení na trh. Nás velmi zaujala podzimní odrůda Tunda atraktivního žlutočerveného vybarvení a aromatické chuti, ale dověděli jsme se, že schválena nebude, protože má krátkou dobu trvanlivosti a to je vlastnost, která z hlediska potřeb obchodu není pro prodejce žádoucí . Na další parcele zkoušejí odolnost jednotlivých šlechtěnců proti strupovitosti. Bez ohledu na atraktivnost plodů je zde vysázeno po jednom stromku a chemická ochrana se zde nedělá a hodnocení se provádí každý týden. Na rozloučenou jsme dostali na ochutnání jablko nové podzimní odrůdy Zari, která na rozdíl od Tundy je doporučena a bude se pěstovat. Zatímco jsme procházeli parcely jednotlivých pokusů, počasí se umoudřilo, vyjasnilo se a my jsme mohli tak pokračovat tentokráte již za kulturou do Antverp, druhého největšího města Belgie, kde jsme hodlali strávit 9 hodin nucené bezpečnostní přestávky autobusu před návratem domů. Tento čas nakonec díky kráse a atraktivnosti tohoto města vůbec nebyl tak dlouhý a únavný, jak jsme se obávali. Každý ho trávil individuálně , střídavě po památkách, na nábřeží a v hospůdkách u vynikajících druhů piv , případně jiných kulinářských specialit. V 10 hodin večer jsme vyrazili na zpáteční cestu a v sobotu po 11 hodině většina velmi spokojených účastníků vystupovala na konečné zastávce v Brně. Jak tuto exkurzi zhodnotit? Po stránce pěstitelských technologií jsme viděli perfektní sady různého stáří, kde pěstitelé dosahují výnosů 50 – 80 tun ovoce z ha. Pěstitelé 10 – 20 ha sadů mají k dispozici perfektní zázemí stran mechanizace, skladování ale i levné poradenské služby a výzkumu. O tom si nejen naši menší pěstitelé, ale mnohdy i větší podniky mohou nechat jen zdát. Neznamená to ovšem, že by řezem na klik a mechanizovaným řezem „ objevili Ameriku“. Jak pravil jeden z našich předních ovocnářů: Když před 20 – 25 lety na návštěvě u nás viděli náš způsob řezu a řez prováděný lištou, moc se divili, že něco podobného děláme a teď po letech dělají a propagují něco velmi podobného“. Zkrátka technologie se nejen vyvíjejí, ale i oprašují. O ekonomické bilanci se s námi pěstitelé nebavili. Nevíme, kolik u nich stojí stroje, hnojiva, chemické postřiky, zkrátka jaké jsou všechny jejich náklady na vypěstované ovoce. Proto nemůžeme odhadnout jejich zisky a míru rentability pěstování na základě dosahovaných výnosů a sdělené prodejní ceny – u jablek dodávaných do družstev kolem 0,45 – 0,55 €, u bioprodukce je cena 2x vyšší, ale zase jsou výnosy poloviční, u prodeje ze dvora 1 – 1,2 €, ceny hrušek jsou o něco vyšší. Sdělili nám pouze, že lidská práce je velmi drahá – hodinová mzda pracovníka je od 12 do 25 €, na odvodech musí ze mzdy za stálého zaměstnance farmáři odvést 45% na pojištění a dalších 15% na daních, proto mají minimum stálých zaměstnanců a na řez a sklizeň si
najímají brigádníky a zároveň je to nutí ke stále většímu podílu mechanizace v pěstebních technologiích. Neslyšeli jsme rovněž, že by si stěžovali na odbyt ovoce, ať už dodávají ovoce družstvům nebo realizují prodej sami. To je velký rozdíl od našich pěstitelů, kteří mají problém s odbytem při daleko menší produkci. Vzhledem k tomu, že většina produkce jde do zahraničí, mají však obavy o ztrátu odbytišť hlavně v Německu ( zvětšuje se zde soběstačnost), Skandinávii, Anglii. Rusku, Ukrajině , Španělsku, u hrušek i v Americe a že budou vytlačeni levnou produkcí z jižní polokoule. Co napsat na závěr? Optimista by možná řekl – snad jednou v budoucnu bude můj podnik vypadat podobně. Pesimista naopak , že v současných podmínkách našeho zemědělství nemáme šanci v této konkurenci přežít. Pravda bude asi někde uprostřed. Velké poděkování prostřednictvím Ing. Drahy Musilové patří i firmě BASF, která svým finančním darem přispěla ovocnářům k jejich odbornému rozhledu a osobnímu poznání moderních trendů evropského ovocnářství. Ing. Homolová Jiřina Tajemnice OUMS
