Cestovatel Libor Ulbrich z eznovic s prudce jedovatou kobrou kapskou

B�EZEN 2010

BŘEZEN 2010 Ivančický zpravodaj ROČNÍK XXXIX

Ivan�ický zpravodaj RO�NÍK XXXIX

Obr. č. 1

Cestovatel Libor Ulbrich z Řeznovic s prudce jedovatou kobrou kapskou (foto k článku Rozhovor s chovatelem plazů na str. ) Mnoho úžasných fotografií uvidíte na jeho besedě Malým autem velkou Afrikou, která se koná 16. března (úterý) v 18.00 hodin v kině Réna Ivančice

Foto k �lánku Rozhovor s chovatelem plaz� na str. 48

Cestovatel Libor Ulbrich z �eznovic s prudce jedovatou kobrou kapskou Mnoho úžasných fotografií uvidíte na jeho besed� Malým autem velkou Afrikou, která se koná 16. b�ezna (úterý) v 18.00 hodin v kin� Réna Ivan�ice 1

Obrázky z cesty Libora Ulbricha po JAR

Kaspická veverka a kaspická kobra. O tom, kdo zvítězil se dočtete se na straně 48

Setkání s levhartem byl adrenalinový zážitek 2

Z USNESENÍ RADY MĚSTA Ve zveřejněných výpisech jsou vypuštěny osobní údaje ve smyslu z.č. 101/2000 Sb. (zákon o ochraně osobních údajů) v platném znění.

2. schůze konaná dne 25.01.2010 Ö Žádost o souhlas s uzavřením mateřské školy a školní družiny při ZŠ a MŠ Ivančice-Řeznovice v době pololetních, jarních a velikonočních prázdnin RM souhlasí s uzavřením mateřské školy a školní družiny při ZŠ a MŠ Ivančice-Řeznovice v době pololetních prázdnin dne 29. ledna 2010, v době jarních prázdnin ve dnech 1. až 5. března 2010 a v době velikonočních prázdnin ve dnech 1. a 2. dubna 2010. Ö Kapesní kalendáře RM schvaluje nákup kapesních kalendářů od Mikroregionu Ivančicko za 4.284,- Kč. Hrazeno bude z rozpočtu místostarosty p. Pospíchala na rok 2010. Ö Zpráva o činnosti MěP Ivančice za období od 07.12.2009 do 17.01.2010 a zpráva o činnosti MěP Ivančice za rok 2009 RM bere na vědomí zprávu o činnosti MěP Ivančice za období od 07.12.2009 do 17.01.2010 a zprávu o činnosti MěP Ivančice za rok 2009. Ö Neoprávněně odvedené sociální pojištění za zaměstnance v období 01/2007 – 06/2007 – stanovení postupu

RM schvaluje tento postup při řešení neoprávněně odvedeného sociálního pojištění za zaměstnance v období od 01/2007 – 06/2007: Město Ivančice bude požadovat vrácení neoprávněného majetkového prospěchu ve výši 3.750.748,- Kč a ukládá odboru majetkoprávnímu, aby a) požádal Okresní správu sociálního zabezpečení Brno-venkov o navrácení výše uvedené platby, b) vyhotovil a podal návrh na zahájení soudního řízení u příslušného soudu. Ö Umístění stavby RD na pozemcích p.č. 490/1,3,4,7 v k.ú. Řeznovice RM projednala žádost a doporučuje zastupitelstvu udělit M. Holému souhlas ke stavbě rodinného domu včetně příslušenství na pozemcích p.č. 490/1,3,4,7 v k.ú. Řeznovice v souladu s ust. § 188, písm. a) zák. č. 183/2006 Sb., v platném znění. Ö Umístění atrakcí o slavnostech chřestu RM uděluje pí Valdové souhlas k hostování 3 atrakcí (nafukovací skluzavka, Twister a dětský zvířátkový kolotoč) na Palackého náměstí 3

v době konání slavností chřestu ve dnech 21. a 22.05.2010. Poplatek činí 600,- Kč / 1 atrakce / 1 provozní den. Příjezd je možný 20.05.2010 po 17. hodině, odjezd nejpozději 24.05.2010 do 7.00 hodin.

předsedy Českého zahrádkářského svazu, ZO Kounické předměstí meruňkový sad.

Ö Platba za energie – Besední dům RM zamítá žádost Templářské společnosti, s.r.o., Brno o úhradu faktur za energie v Besedním domě v Ivančicích v celkové částce 173.380,- Kč.

Ö Záměr pronájmu části budov (střech) MŠ Němčice, Chřestová a Na Úvoze RM neschvaluje záměr pronájmu části budov – střech na mateřských školách Němčice, Chřestová a Na Úvoze za účelem umístění fotovoltaických panelů na výrobu el. energie.

Ö Platba za teplo – byt č. 1, Alexovice 4 RM schvaluje prominutí pohledávek ve výši 8.817,- Kč a 4.828,- Kč (jde o nedoplatky ve vyúčtování tepla v bytě č. 1, Alexovice 4 za roky 2007 a 2008).

Ö Záměr nabytí objektu č.p. 1052 na pozemku st. 119 v k.ú. Kounické předměstí – nabídka od TJ Slovan RM odkládá projednání bodu do vyjasnění stanovisek vlastníků nemovitostí.

Ö Zábavy na Réně – SRKLA Ivančice RM uděluje zájmovému a sportovnímu klubu SRKLA Ivančice, zastoupenému p. Večeřou, souhlas k pořádání tanečních zábav na Réně v roce 2010 ve dnech 21. května, 11. a 25. června, 9. a 23. července, 13. srpna a 10. září. Pořadatel (odpovědná osoba p. Večeřa) je povinen uhradit nájemné za veřejné prostranství ve výši 300,- Kč za jednu zábavu.

Ö Smlouva o právu provést stavbu – SVAK Ivančice RM schvaluje Smlouvu o právu provést stavbu pro akci „Zlepšení kvality vody v řekách Jihlava a Svratka nad nádrží Nové Mlýny – 1. část Intenzifikace ČOV Ivančice“ (investor a stavebník Svazek vodovodů a kanalizací Ivančice).

Ö Prodej pozemků – lokalita „Meruňkový sad“ RM nedoporučuje zastupitelstvu města revokaci usnesení zastupitelstva z 2. března 2009 a z 21. prosince 2009 ke snížení ceny za pozemky v lokalitě „Meruňkový sad“ dle požadavku 4

Ö Umístění stavby RD na pozemku p.č. 1302/1 v k.ú. Němčice; připojení nemovitosti sjezdem a nájezdem RM nemá námitky k výstavbě RD na pozemku p.č. 1302/1 v k.ú. Němčice dle předložené dokumentace (stavebník Ing. Krejča). RM uděluje souhlas k připojení sousední nemovitosti na pozemku p.č.

1302/1 v k.ú. Němčice sjezdem a nájezdem na vnitřní komunikaci v areálu bývalých Technických služeb. Ö Umístění stavby RD na pozemcích p.č. 498/3 a 689/2 v k.ú. Řeznovice RM doporučuje zastupitelstvu udělit J. Fučíkovi souhlas k výstavbě RD včetně příslušenství na pozemcích p.č. 498/3 a 689/2 v k.ú. Řeznovice. Ö Servisní smlouva pro automatizovaný knihovní systém RM schvaluje Servisní smlouvu na činnosti vztahující se k SW produktům firmy LANius s.r.o. (automatizovaný knihovní systém – program Clavius) s firmou Pavel Straka, Brno, IČ 66559545 za cenu pro rok 2010 v částce 8.532,- Kč bez DPH. Ö Ceník poplatků a náhrad v Městské knihovně Ivančice RM schvaluje nový Ceník poplatků a náhrad pro Městskou knihovnu Ivančice s platností od 01.02.2010 do 31.03.2010. Ö Dodatek č. 1 ke Smlouvě o dílo na „Celoroční údržbu veřejné zeleně v Ivančicích“ RM schvaluje Dodatek č. 1 ke Smlouvě o dílo ze dne 25.03.2009 s firmou Kavyl, spol. s r.o., Mohelno, IČ 49975358 na „Celoroční údržbu veřejné zeleně v Ivančicích“. Předmětem Dodatku č. 1 je zvýšení DPH z 19 % na 20% pro rok 2010, celková cena se tak navýší o 1.758,80 Kč vč. DPH.

Ö Petice „Stop těžbě bentonitu – nechme Rénu žít“ RM bere na vědomí petici „Stop těžbě bentonitu – nechme Rénu žít“ a podává tuto informaci: Město zadalo zpracovat odborný posudek o hospodárnosti těžby bentonitu a dopadu na životní prostředí. Na základě výsledků odborného posudku, může být odborem životního prostředí podán návrh na odpis ložiska bentonitu v lokalitě Réna (po předchozím souhlasu zastupitelstva města). Ö Studie proveditelnosti technologického centra, elektronické spis. služby a vnitřní integrace úřadu ORP Ivančice RM schvaluje zadání zakázky na akci „Studie proveditelnosti technologického centra, elektronické spisové služby a vnitřní integrace úřadu ORP Ivančice“ firmě Ing. Roman Fáber, IČ 46677151 za cenu 148.980,- Kč vč. DPH. Osloveny byly 3 firmy, podány 2 nabídky. RM současně schvaluje Smlouvu o dílo s firmou Ing. Roman Fáber na výše uvedenou zakázku. Hrazeno bude z dotace v rámci způsobilých výdajů Integrovaného operačního programu (výzva 06 na rozvoj služeb eGovernmentu v obcích) a rozpočtu na rok 2010. H l a s o v á n o o usnesení: pro 4, proti 1 Ö Občanské sdružení „Menšíkova 11“ RM schvaluje přistoupení k projektu občanského sdružení „Menšíkova 11“. Předmětem činnosti sdružení 5

je propagace jména herce Vladimíra Menšíka formou fotbalových utkání za účasti osobností a zároveň pomoc nemocným dětem s poruchami dýchacího ústrojí.

Ö Stížnost RM bere na vědomí stížnost podanou pí Urbanovou na tajemníka města a konstatuje, že ani rada města ani tajemník nejsou příslušní k zásahům do správních řízení ani jejich přezkoumávání.

3. schůze konaná dne 08.02.2010 Ö Dotace na realizaci oslav 150. výročí narození A. Muchy RM uděluje příspěvkové organizaci Kulturní a informační centrum Ivančice souhlas k přijetí dotace od Jihomoravského kraje na realizaci oslav 150. výročí narození A. Muchy. Ö Nový systém přeposílání informativních SMS–SOS občanům RM projednala návrh Jihomoravského kraje na rozšíření systému rozesílání varovných SMS – SOS občanům města Ivančice prostřednictvím Informačního systému krizového řízení JMK s tím, že o nabízené služby nemá město zájem (občané budou i nadále informováni dle stávajícího systému). Ö Smlouvy o poskytnutí dotace – SENIOR KLUB Ivančice o.s., PhDr. Jelínková, Sdružení pro mezinárodní spolupráci města Ivančice RM schvaluje Smlouvu o poskytnutí dotace 50.000,- Kč příjemci SENIOR KLUB Ivančice o.s. na činnost, Smlouvu o poskytnutí dotace 6

10.000,- Kč příjemci PhDr. Jelínková, Ivančice na údržbu židovského hřbitova a Smlouvu o poskytnutí dotace 20.000,- Kč příjemci Sdružení pro mezinárodní spolupráci města Ivančice na činnost. Ö Havarijní stav – 1. patro domu Palackého nám. 27 RM ukládá místostarostovi Mgr. Dočkalovi zajistit nezbytné práce k odstranění havarijního stavu na částech zařízení 1. patra domu Palackého náměstí 27, Ivančice (prostor nad knihkupectvím). Do doby ukončení oprav nebude prostor pronajímán ani předán do výpůjčky. Ö Havarijní stav – dětské hřiště v Ivančicích – Hrubšicích RM odkládá projednání bodu na příští jednání. Ö Ivančický pěvecký sbor – převod nedočerpané dotace RM souhlasí s převedením nedočerpané dotace pro Ivančický pěvecký sbor v částce 6.364,- Kč do roku 2010. Žádost o dotaci na rok 2010 bude projednána v souladu se zásadami města

Ivančice, po ukončení termínu k podávání žádostí, tj. 30.04.2010. Ö Zpráva o provedené inventarizaci majetku a závazků města Ivančice ke dni 31.12.2009 RM bere na vědomí „Zprávu o provedené inventarizaci majetku a závazků města Ivančice ke dni 31.12.2009“ předloženou inventarizační komisí. RM dále souhlasí s odpisem škody ve výši 2.830,28 Kč za 409 odpadních pytlů. RM bere na vědomí opatření učiněná tajemníkem MěÚ v záležitosti evidence a výdeje odpadních pytlů. Ö Souhlas s provedením opatření na pozemku p.č. ZE 1620/1 v k.ú. Letkovice RM, jako vlastník pozemku p.č. ZE 1620/1 v k.ú. Letkovice, uděluje H. Juránkové souhlas k provedení opatření na citovaném pozemku (spásání pozemku ovcemi). Tento souhlas je udělován za účelem poskytnutí grantu z Programu péče o krajinu. Ö Smlouva o nájmu pozemku p.č. 1158/63 v k.ú. Němčice RM schvaluje Smlouvu o nájmu pozemku p.č. 1158/63 – orná o výměře 429 m2 v k.ú. Němčice podle předloženého návrhu. Ö Smlouva o nájmu pozemku p.č. st. 31/2 v k.ú. Hrubšice RM odkládá projednání bodu. Ö Záměr pronájmu části pozemku p.č. 662/1 v k.ú. Řeznovice

RM neschvaluje záměr pronájmu části pozemku p.č. 662/1 v k.ú. Řeznovice (část pozemku podél pozemku p.č. 308). Ö Záměr pronájmu části pozemku p.č. ZE 1930/1 v k.ú. Budkovice RM schvaluje záměr pronájmu části pozemku p.č. ZE 1930/1 v k.ú. Budkovice (jedná se o část pozemku kolem chaty č.e. 37 na pozemku st. 164 v k.ú. Budkovice) dle předloženého snímku mapy. Ö Záměr prodeje pozemku st. 265 v k.ú. Alexovice RM doporučuje zastupitelstvu schválit záměr prodeje pozemku st. 265 o výměře 1 059 m2 se zbytkovou stavbou bývalé ubytovny v k.ú. Alexovice. Ö Pronájem sportovní haly – maškarní karneval pořádaný SVČ Ivančice RM schvaluje nájem sportovní haly k uspořádání akce SVČ Ivančice – maškarní karneval dne 21.02.2010. Nájemné bude stanoveno podle ceníku městské sportovní haly. Ö Zápis z jednání komise pro regeneraci památkové zóny konané dne 23.11.2009 RM bere na vědomí zápis z jednání komise pro regeneraci památkové zóny konaného dne 23.11.2009. Ö Zápis z jednání Osadního výboru Řeznovice konaného dne 06.01.2010 7

RM bere na vědomí zápis z jednání Osadního výboru Řeznovice konaného dne 06.01.2010. Ö Informace – zimní údržba města RM bere na vědomí informaci o mimořádných aspektech zimní údržby města v měsících leden a únor 2010. Ö Studie pro výstavbu domova pro seniory Město Ivančice poskytuje Jihomoravskému kraji právo používat Studii domova pro seniory k přípravě a vypracování projektové dokumentace pro územní a stavební povolení.

Ö Dohoda o ukončení smluvního vztahu se spol. Templářská společnost, s.r.o. – Besední dům RM schvaluje „Dohodu o ukončení smluvního vztahu, o úpravě vzájemných práv a povinností souvisejících s ukončením smluvního vztahu a o vypořádání vzájemných závazků“ mezi společností Templářská společnost, s.r.o. a Městem Ivančice (nájem Besedního domu v Ivančicích). Ö Výběrové řízení na vedoucího úředníka odboru majetkoprávního RM rozhodla o vyhlášení výběrového řízení na obsazení funkce vedoucího úředníka odboru majetkoprávního.

Poradna zdravotně postiženým mění adresu Poradna Národní rady osob se zdravotním postižením v Brně byla jako jediná v kraji zachována. Její pracovníci poskytují informace a rady z oblasti invalidních důchodů, příspěvků a pomůcek, sociálních dávek a výhod. Nyní se tato poradna stěhuje z adresy na Veselé 199/5 do nových prostor Cejl 32. Prostory jsou dobře dostupné vozem (parkování pro klienty u budovy), městskou hromadnou dopravou, ale i pěšky. Také se podařilo zajistit kompletně bezbariérový přístup včetně velkého výtahu. Poradnu můžete kontaktovat osobně: Po 8.30–16.00, Út 9.00–12.00, St 8.00–17.00, Čt 9.00–12.00 hod. Telefon: 542 214 110 nebo 542 214 111.

8

S květinou a s úsměvem v boji proti rakovině prsu V sobotu 6. února 2010 se v ivančické orlovně konalo Valentýnské cvičení s mottem: S květinou a s úsměvem v boji proti rakovině prsu. Celkem 21 dívek a žen přišlo svým cvičením podpořit tuto akci. Na cvičenky čekala bohatá tombola a dárečky. Sobotní odpoledne bylo plné hudby, pohybu a dobré nálady. Na cvičení se přišlo podívat i několik lidí, kteří sice necvičí, ale chtěli malým obnosem přispět na tuto charitativní akci. Pořadatelka Vlaďka Frantová vybraný obnos předala dne 15. února na chirurgickou onkologii MOÚ v Brně.

Zpráva o činnosti městské policie za rok 2009 Za uplynulý rok 2009 bylo strážníky MěP Ivančice řešeno celkem 1030 přestupků proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu dle ustanovení § 22 zák. č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Jednalo se hlavně o nepovolené parkování na chodníku, kde to není povoleno dopravní značkou, porušení zákazu vjezdu, zákazu zastavení, zákazu stání, překročení povolení rychlosti v obci, nerespektování zóny s omezeným stáním ve městě v době od 20.00 do 08.00 hod., nepovolené parkování na vjezdech, na vyhrazených parkovištích bez patřičného povolení a neoprávněný zábor veřejného prostranství vytvořený motorovým vozidlem dle přestupkového zákona č. 200/1990 Sb. (např. parkování na travnatých plochách nebo neuhrazení poplatku za parkovné na placeném parkovišti). Přestupky byly řešeny na místě domluvou nebo blokovou pokutou. Z celkového počtu zjištěných přestupků bylo oznámeno celkem 26 přestupků do správního řízení, 310 přestupků bylo vyřízeno domluvou a 524 přestupků bylo vyřízeno blokovou pokutou v celkové výši 116 400,- Kč. V uplynulém roce 2009 bylo na teritoriu města v 16ti případech prováděno měření dodržování stanovené rychlosti v obci mobilním radarem a to na ul. Dolní Hlinky, Horní Hlinky, Novohorská, Nad Klínkem, jižní obchvat a Krumlovská. Měření rychlosti bylo prováděno jak v dopoledních, tak v odpoledních hodinách. Celkem bylo zjištěno 170 řidičů, kteří překročili povolenou rychlost v obci a těmto řidičům byly na místě uloženy blokové pokuty v celkové výši 172 000,- Kč. Za přestupky proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu bylo v roce 2009 uloženo celkem 288 400,- Kč. Na příslušné odbory správních činností bylo oznámeno celkem 185 řidičů o uložení pokuty v blokovém řízení. V Ivančicích-Němčicích na ul. Ke Karlovu, kde je umístěno zařízení na měření rychlosti silničních vozidel, tzv. stacionární radar, bylo zjištěno v tomto měřeném úseku celkem 3 114 9

řidičů, kteří překročili povolenou rychlost v obci. Tyto přestupky MěP po zaevidování oznámila správnímu orgánu na OSČ MěÚ Ivančice k projednání. V uplynulém roce bylo hlídkami MěP zadrženo celkem 5 řidičů motorových vozidel, kteří požili před jízdou alkoholické nápoje a 3 řidiče, kteří řídili motorové vozidlo aniž by vlastnili příslušné řidičské oprávnění. Ve všech případech byli řidiči předáni PČR k dalšímu opatření. V 15ti případech strážníci zajišťovali dopravní nehodu do příjezdu PČR a pokud bylo nutné řídili provoz motorových vozidel do vyšetření dopravní nehody PČR. Po celý školní rok strážníci vykonávali v ranních hodinách dohled na přechodech pro chodce u ZŠ T.G.M. Na Brněnce, kdy je v tuto dobu kolem ZŠ zvýšený provoz motorových vozidel. V nočních hodinách byly prováděny kontroly na dodržování zóny zákazu stání motorových vozidel o hmotnosti větší jak 3,5 t. Přestupci byli postihováni blokovou pokutou. Při konání různých společenských a kulturních akcí strážníci zajišťovali uzavírky míst, kde se akce konaly a prováděli dohled na dodržování dopravního značení. Po linii veřejného pořádku bylo řešeno celkem 136 přestupků. Jednalo se o přestupky proti majetku (drobné krádeže, poškozování cizí věci), přestupky proti občanskému soužití (schválnosti, fyzické napadení, občanské soužití, urážky či jiné hrubé jednání) a přestupky proti veřejnému pořádku (porušení povinností stanovených v obecně závazných vyhláškách města, rušení nočního klidu, veřejné pohoršení, znečištění veřejného prostranství, poškození veřejně prospěšného zařízení, neoprávněné založení skládky nebo ukládání odpadů mimo vyhrazená místa). Z celkového počtu bylo 9 přestupků oznámeno do komise pro projednávání přestupků při MěÚ Ivančice, 3 přestupky byly oznámeny na ORR MěÚ Ivančice, 5 přestupků bylo oznámeno na OŽP MěÚ Ivančice, 1 přestupek byl oznámen na OSP MěÚ Ivančice, 18 přestupků bylo předáno dle věcné příslušnosti PČR, 25 přestupků bylo vyřízeno domluvou a 75 přestupků bylo vyřízeno na místě blokovou pokutou v celkové výši 65 500,- Kč. V 27 případech byly při výkonu služby a to jak v denní, tak noční době nalezeny značně podnapilé osoby, které ležely na veřejném prostranství. V 15ti případech se osoby podařilo hlídce probrat a z místa vykázat. V 11ti případech osoba nebyla schopna samostatného pohybu a tak po prohlídce lékařem RZP byla převezena do protialkoholní záchytné stanice Brno na vystřízlivění. Při konání tanečních zábav byl prováděn dohled na ztlumení hudby po 22.00 hodině, na veřejný pořádek v okolí místa pořádání tanečních zábav a při rozchodu účastníků tanečních zábav. V noční době byl prováděn dohled na veřejný pořádek a dodržování nočního klidu. Kontroly parkovišť, garáží, obchodů a čerpacích stanic. Na teritoriu města bylo odchyceno celkem 34 volně pobíhajících toulavých psů. V devíti případech se nepodařilo zjistit majitele a tak odchycení psi byli umístěni v útulku Přímětice u Znojma nebo v útulku Brno Kociánka. 10

Na výzvu MěP bylo odstraněno celkem 28 vraků motorových vozidel z teritoria města. Fyzickým a právnickým osobám bylo zasláno celkem 52 upozornění na zjištěné nedostatky. Jednalo se hlavně o poškozené dopravní značení, poškozené nebo chybějící kanálové rošty, nefunkční veřejné osvětlení, výtluky ve vozovkách, úklid kolem nemovitosti apod.. Pro OS Brno-venkov, PČR, NsP, HZS bylo provedeno celkem 69 asistencí. V 63 případech byly doručeny písemnosti od státních institucí osobám, která tyto písemnosti nepřebíraly poštou. Na služebně MěP bylo zaevidováno celkem 36 nálezů, jednalo se hlavně o svazky klíčů od bytů, motorových vozidel, osobní doklady, peněženky, platební karty a jízdní kola. Ve většině případů se podařilo nalezené věci předat majitelům. Nalezené věci, u kterých se nepodařilo zjistit majitele, byly uloženy na služebně MěP. Ve dvou případech byly zadrženy na teritoriu města osoby hledané PČR a dále bylo zadrženo celkem 15 osob podezřelých ze spáchání trestného činu. Ve všech případech byly tyto osoby předány PČR k dalšímu opatření. S Obvodním oddělením PČR Ivančice byly prováděny kontroly restauračních zařízení na dodržování zákazu nalévání alkoholických nápojů osobám mladším 18 let a společné dopravní akce. S Obvodním oddělením PČR Ivančice byla prováděna velmi dobrá spolupráce jak při zajišťování společenských a kulturních akcí, tak při služebních zákrocích. S HZS Ivančice a dobrovolnými hasiči Němčice byla za uplynulý rok velmi dobrá spolupráce a to jak při jejich cvičeních, tak při požárech na teritoriu města, dále při odstraňování olejových skvrn na vozovkách nebo odstraňování spadlých stromů na vozovku při poryvu větru nebo při nálezu sudů s neznámou tekutinou. V případě zjištění těchto skutečností MěP prováděla zajištění místa, aby nedošlo k úrazu osob nebo dopravní havárii. V uplynulém roce byla rovněž prováděna šetření a činěna opatření při různých oznámeních občanů, jako např. znečištění vozovek, nepovolené stavby, nepovolené překopy vozovek, poškození komunikací, poškození veřejně prospěšného zařízení, černé skládky, nepovolené kácení stromů, nepovolené ukládání odpadů, znečištění vodních toků, pálení odpadu apod. Zdeněk Šabata, MěP Ivančice

Amundseni z Ivančic Letošní tuhá zima připravila naším bezdomovcům, jejichž počet se během let různě mění, tvrdou zatěžkávací zkoušku. V některých lednových dnech nevystoupila teplota nad - 10°C, tedy šlo o dny, kterým se říká arktické. Na rozdíl od Brna, kde působí Armáda spásy se svými noclehárnami, ve kterých mohou bezdomovci mezi 22. až 6. hodinou přenocovat v teple, pak v menším městě, jako je 11

např. to naše, takovou vymoženost nemají. Někteří si dokážou domluvit útočiště u někoho, komu se jich zželí, jsou však i takoví, kteří si vypěstovali odolnost polárníka. Běžně přenocují v nejrůznějších přístřešcích, kde se netopí, někteří spí dokonce na mraze venku. Jak říkají, důležité je prý nevydechovat ven, ale pod kabát, aby se zbytečně neztrácelo teplo. Ve vlhkém chladu nebo v mrazu se přes den musí stále pohybovat, aby se zahřáli. Na zimu si však nestěžují. Časem si vypěstovali úžasnou odolnost, takže už léta netrpí nemocemi z nachlazení, dokonce neznají ani rýmu. S hygienou si hlavou nelámou a to jejich odolnost proti infekci jen zvyšuje. Dokonce v létě jednomu z nich, při spánku z pivního opojení, léčili hnisající ránu na lýtku nohy (snad odřeninu nebo spáleninu) červi, kteří se na slunci rychle vylíhli z nakladených muších vajec. Nechce se tomu věřit, ale červi byli úspěšnější než penicilin. Hnis a nekrofilní tkáně červi rychle odstranili a za týden byla rozsáhlá rána vyhojená. Odolnost bezdomovců je však, žel bohu, jediné, co dnes na těchto, často dříve pracovitých a podnikavých lidech, ještě můžeme obdivovat. Záludná nemoc – alkoholismus vymknutý kontrole – je progresivní. Zvykli si na alkohol postupně nebo v určité životní situaci a nedokázali už přestat. Pijí od probuzení až do opilecké únavy, kdy usnou. Únava a podrážděný mozek bývají příčinou popudlivosti a agresivity, takže už s nimi nelze žít. Rodina se jim rozpadá, možnost získat bydlení propijí, stávají se z nich bezdomovci. U manželů by zavčas mělo dojít k zákonnému rozvodu, neboť tu hrozí exekuce, kterou svým neodpovědným jednání mohou rodině způsobit. Bývalé rodině, třeba svým dětem, kdyby si je vzaly k sobě, by se nejspíš špatně „odvděčili“. Jsou už to totiž zcela jiní lidé než kdysi bývali. Neradostná je jejich budoucnost, alkohol není jejich rozmar, jsou těžce nemocní svou závislostí, ze které téměř není úniku. Městské policii a záchranné službě přiděvají často dost nepříjemnou práci, když je občas „zachraňují“. Buď skončí v demenčním ústavu nebo zahynou. Ale co, otužilec Amundsen také zahynul, byť při záchranné výpravě u severního pólu. Buďme však pokorní. Každého z nás může osud bezdomovce potkat, aniž bychom to předem tušili. Rozvod, požár nebo povodeň nepojištěného domu, lichvářské zadlužení a další řada nečekaných událostí. Bezdomovcem se stal i zasloužilý lékař a úspěšný pokračovatel v budování ivančické nemocnice, její dlouholetý ředitel MUDr. Heribert Keckeis. Moravský zemský výbor ho sice ocenil za jeho obětavou práci, jak v tomto čísle otiskujeme v rubrice Co je psáno v kronikách. Ale později, ve věku 70 let, byl v roce 1945 z Moravy vyhnán do válkou ožebračeného Rakouska, protože byl Němec. Tam potom přežíval, zprvu v dosti strastiplných podmínkách, téměř jak bezdomovec. Snad až jeho poslední roky byly klidné, když se dožil 86 let. Naši bezdomovci nám dokazují jako Amundsen, že se dá přežít i v krutých podmínkách. Někdy si, navzdory mrazu, prožívají i své spokojené chvilky, byt 12

jenom přežívají. Jsou však i takoví, kteří řízením osudu také o domov, včetně majetku přišli, zase však povstali a dokázali, že s vůlí a optimismem lze těžké situace překonat a zase pěkně žít. Ukázali, že život skýtá i jiné, než materiální hodnoty. Vít Karas

Společnost přátelská rodině Od roku 2004 pořádá Síť mateřských center ČR kampaň Společnost přátelská rodině. Hlavním záměrem je posílení rodiny ve společnosti a podpora prorodinné politiky. V současné době jsou ocenění udělována na třech úrovních: místní, krajské a celorepublikové. Na místní úrovni mohou být oceňovány organizace s nanejvýše místní působností a místním významem. Analogicky pak krajská úroveň zahrnuje organizace krajské působnosti a významu a úroveň celorepubliková organizace působnosti a významu celorepublikového. Místní a krajská kola tak tedy nemají charakter předkol.

Porota pro udělení certifikátů Společnost přátelská rodině pro Jihomoravský kraj za rok 2009. Zleva: koordinátorka Sítě mateřských center pro JMK Ing. Markéta Horáková, prezidentka Sítě mateřských center ČR Mgr. Rut Kolinská, hejtman JMK Mgr. Michal Hašek, herečka Alena Antalová, ředitel Masarykova onkologického ústavu v Brně prof. MUDr. Jiří Vorlíček, CSc., u mikrofonu Mgr. Martina Turečková z ivančického rodinného centra Měsíční Houpačka, , člen Rady JMK PhDr. Jiří Altman 13

Ivančické rodinné centrum Měsíční Houpačka je členem Sítě mateřských center a jeho členové by k prorodinným aktivitám rádi povzbudili i ivančické okolí. Očekávají, že kampaní mohou přispět ke zvýšení společenské prestiže rodiny. Hledají ty, kdo přispívají ke zlepšování podmínek života rodin a mají zájem ocenit je certifikátem Společnost přátelská rodině: kulturní a sportovní instituce, školy, nemocnice, výrobní podniky a firmy, média, obce, úřady. Držitelem certifikátu se mohou stát i zaměstnavatelé, kteří vytvářejí zaměstnancům podmínky, které usnadňují slaďování rodinného a pracovního života. Návrhy mohou podávat „uživatelé“ – tedy rodiny, ale i sami ti, kteří by chtěli certifikát obdržet. Podmínky pro udělení certifikátu: Oceňujeme ty, kteří ulehčují život rodin s dětmi opatřeními, která dosud nejsou u nás stále běžná – bezbariérový vstup a pohyb, rodiny s dětmi vítány, nekuřácké prostředí, rodinné slevy pro jakkoliv početnou rodinu, podmínky trvale udržitelného života. Oceňujeme i zaměstnavatele, kteří poskytují svým zaměstnancům podmínky pro slaďování rodinného a pracovního života: poskytují rodičům možnost zkrácených úvazků, umožňují jim flexibilní pracovní dobu, podporují možnost sdílených pracovních úvazků, zaměstnávají rodiče po rodičovské dovolené, umožňují rodičům s malými dětmi pracovat z domova, či poskytují jinou formu podpory na pracovišti rodičům s malými dětmi (více na http: //www.materska-centra.cz/kampane-aprojekty/family-friendly-society/). Porota Vyhodnocování probíhá na místní, krajské a celorepublikové úrovni. Členy místní poroty vybírají a jmenují zástupci mateřského centra v daném místě. Členy krajské poroty navrhují zástupci MC v daném kraji. Z navržených je vybere a jmenuje krajská koordinátorka spolu s krajskou zástupkyní. Členy poroty pro ocenění institucí s celonárodní působností nebo významem pro letošní Arménka Tatevik Badoyan, koordinátorka ivančického rodinného centra Měsíční rok jmenuje Síť MC z řad významných Houpačka, po převzetí certifikátu Společ- osobností z kulturního a politického žinost přátelská rodině. vota a z řad osobností Sítě MC. 14

Jak se podává návrh Navrhovatelé vyplní formulář „Návrh na ocenění“ (ke stažení taktéž na http: //www.materska-centra.cz/kampane-a-projekty/family-friendly-society/). Svůj návrh mohou ještě doložit dalšími dokumenty: letáky, fotografie, dobrozdání osobností či odborníků atd. Vyplněný formulář se podává k rukám organizátora, tedy přímo v rodinném centru Měsíční Houpačka na Široké 16. Taktéž můžete napsat na e-mail [email protected]. Uzávěrka nominací na rok 2010 je do 31. října 2010. Pokud vám to jednoduše přijde jako dobrý nápad, neotálejte. Držíte palec na tepu doby, chápete vstřícnost rodině jako skvělou investici do budoucna a my vám pomůžeme se zviditelnit:). Martina Turečková za r.c. Měsíční Houpačka

Stravování v penzionu pro důchodce Na Úvoze Jsem dlouholetým strávníkem kuchyně v penzionu pro důchodce – prakticky již od jeho vzniku. Nejprve jsem tam docházel jako zaměstnanec bytového družstva Réna, nyní se tam stravuji již několik roků jako důchodce. Musím říci, že s úrovní stravovacích služeb jsem po celou dobu velmi spokojený. Protože mám možnost porovnávat úroveň stravování i v mnoha jiných zařízeních, mohu kuchyň v penzionu jenom chválit. Vždy mně vychází vítězně v porovnání s ostatními poměr mezi kvalitou oběda a jeho cenou. Hezky se obědvá v klidném, čistém a útulném prostředí.

15

Předkládaná jídla jsou vždy chutná a vkusně na talíři upravená, strava je pestrá. Kuchaři jsou ochotni vyhovět v mezích jejich možností i individuálním požadavkům zákazníků, například různým dietním omezením. Je příjemné, že důchodci v našem městě se mohou kvalitně a za slušné peníze takto stravovat. Touto formou chci všem pracovníkům kuchyně poděkovat za jejich dobrou práci. Bohumil Zimmermann, Ivančice, Polní 24 K výše uvedenému se také jako dlouholetí strávníci připojují zaměstnanci SBD Réna a Jindřich Svoboda, Ivančice, Krumlovská ul.

Společenská kronika Smutné loučení Nečekaná ztráta postihla Městský úřad Ivančice dne 1. února 2010, kdy podlehl těžké nemoci vedoucí majetkoprávního odboru MěÚ Ivančice Mgr. Hanuš Bula. Mgr. Bula pracoval na MěÚ Ivančice od března 2003 a věřím, že vzpomínka na vše dobré co vykonal, jak pro zdejší občany, tak pro Město Ivančice samé, zůstane uchována v našich pamětích. Mgr. Jiří Vařejka, tajemník MěÚ Ivančice

VZPOMÍNÁME Dne 18. 3. 2010 vzpomeneme nedožitých 90. narozenin manžela, otce a dědečka Ing. ROSTISLAVA ČERNÉHO, bývalého zástupce ředitele SZTŠ v Ivančicích, účastníka protifašistického odboje ve Francii a Velké Británii, nositele několika válečných vyznamenání. Dne 30. 10. 2009 uplynulo 25 let od jeho úmrtí. Prosíme všechny, kteří znali tohoto čestného a charakterního člověka, o tichou vzpomínku. Děkuje manželka Marie a dcera Irena s rodinou 16

Můj otec Rostislav Černý se narodil v Padochově 18. 3. 1920. Nejprve studoval na gymnáziu v Ivančicích, maturoval na gymnáziu v Brně-Králově Poli (Slovanské náměstí). Ve studiu pokračoval na Vysoké škole zemědělské v Brně. Již v prvním ročnímu využil příležitosti odjet na stipendijní praxi do Francie. Když se po vypuknutí války začala ve Francii organizovat naše armáda, vstoupil do ní bez váhání jako uvědomělý vlastenec. Jejím příslušníkem byl od 26. 10. 1939. 15. 1. 1940 byla založena 1. čs. divize. V rámci této jednotky absolvoval ve Francii poddůstojnickou školu a výcvik. Připravoval se pro nasazení v boji jako dělovod. Tomu však zabránil rychlý a nečekaný průběh války a čs. vojáci byli po pádu Francie přesunuti do Velké Británie. Byli přesunuti do Cholmondeley Campu, kde byl otec registrován v hodnosti desátníka pěchoty.

Cholmondeley Camp 1940. Na společné fotografii jsou účastníci odboje, kteří studovali na reformním reálném gymnáziu v Ivančicích. Stojící zleva: Adamec, Knorr, Růžička, Šachr, Odehnal Sedící zleva: Brück, Steiner, Mucha, Černý

1. července 1941 vznikla ve Velké Británii 1.čs. samostatná brigáda, která se 1. 9. 1943 přerodila v Československou samostatnou obrněnou brigádu. Otec absolvoval školu pro výchovu důstojníků s velmi dobrým prospěchem. 30. října 1942 byl přidělen k baterii kanonů proti útočné vozbě, kde zastával funkci zástupce velitele baterie. Později v rámci Československé samostatné obrněné bri17

gády působil jako výkonný rotmistr a velitel baterie v rámci oddílu kanonů proti útočné vozbě. 30. srpna 1944 byli příslušníci Čs. samostatné obrněné brigády i s výzbrojí přepraveni do francouzských přístavů v Normandii. Až pět týdnů po vylodění ve Francii se ČSOB přesunula k francouzskému přístavu Dunkerque. Fronta se sice vzdálila více než 100 km na východ, ale město i přístav nadále zůstávaly v německých rukou. Vojáci čs. jednotek zaujali společně s britskými a francouzskými jednotkami kolem Dunkerque postavení, které tvořila linie opěrných bodů a soustava minových polí. Otec byl na základě návrhu z 20. 10. 1944 povýšen do hodnosti podporučíka. Koncem března 1945 se po tuhé zimě začala u Dunkerque probouzet bojová aktivita znepřátelených stran. Největší střetnutí nastalo v prostoru továrny Filature od 9. do 16. dubna 1945. Otec velel 15. dubna oddílu kanonů proti útočné vozbě. Cíl, vypálený statek, obsadili beze ztrát a takřka bez boje. Po obsazení této farmy a jejím zajištění začala četu střídat francouzská jednotka. V tu dobu však zahájilo dělostřelectvo silný palebný přepad, při kterém ztratila útočná skupina devět mužů. Otec byl těžce zraněný. Po uzdravení se vrátil k rodičům do rodného Padochova 13. 8. 1945. Přišel o oko, trpěl bolestmi, které mu způsobovalo jeho zranění a střepiny, které se nepodařilo vyoperovat. Dostudoval na Vysoké škole zemědělské a pak působil jako středoškolský učitel na několika středních školách. Dlouhá léta zastával funkci zástupce ředitele Střední zemědělské technické školy v Ivančicích. Zemřel v Padochově 30. 10. 1984. Byl držitelem několika významných vyznamenání: Československého válečného kříže, dvou Československých medailí za chrabrost před nepřítelem, Československé vojenské medaile za zásluhy, Pamětní medaile čs. armády v zahraničí. Irena Bukovská

50 let od úmrtí spisovatele Mirka Elpla (15. 11. 1905 – 7. 2. 1960) Mirek Elpl, vlastním jménem Eduard, se narodil v Líšni. Jeho otec, rovněž Eduard, působil v Líšni jako učitel a stal se známým spisovatelem pohádek. Malý Eduard vystudoval gymnázium v Brně a pak odešel na Vysokou školu báňskou v Příbrami. Po vydání své první povídky z hornického prostředí, v níž zachytil hrůzu v podzemí, nemohl dostat práci ve svém oboru. Teprve po šesti letech úřednické práce nastoupil jako důlní inženýr v tehdejším rosicko-oslavanském revíru na dole Kukla v Oslavanech. To už byl ženatý a začínající spisovatel. Když se na Kukle zabydlil, vedly jeho kroky záhy do Ivančic, aby tam v muzeu hledal vhodnou látku ke své tvorbě. Tehdy byl správcem muzea můj otec Miloš Navrátil. Probírání se historií nemělo konce. A tak v muzeu byl M. Elpl 18

inspirován ke knize z dávné historie Tři zlaté poháry. Je to soubor 7 historických povídek v rozpětí 400 let od 14. do 18. století. Historickou látku nepodává autor jen pro určitý příběh, ale s hlubokým ponorem se vciťuje do nitra člověka a prožívá s ním jeho boj. V knize si vybírá zajímavé situace ze života známých postav majících vztah k Ivančicím, např. Jana Blahoslava, Erasma Rüdingera, Jindřicha z Lipé, Itala Zozuli di Salino a jiných.

Židovský hřbitov v Ivančicích v roce 2009 Rok 2009 lze zhodnotit jako úspěšný, i když nás zaskočily i některé nezdary. Ke kladům lze řadit skutečnost, že firma Stafiz-K pokračovala v opravě obvodní severní zdi. Současně byla odtěžována zemina za zdí, která způsobovala svým tlakem její naklánění a zborcení. Narušeny tak byly mnohé přilehlé náhrobky. Severní zeď se podařilo opravit již skoro celou. Počítáme s tím, že v roce 2010 bude oprava zdi dokončena. Kontrolu prováděných prací kromě majitele památky zajišťovala pracovnice Národního památkového ústavu v Brně a odboru regionálního rozvoje Městského úřadu v Ivančicích. Opravy hradila Židovská obec v Brně. V roce 2009 pokračovalo také stavění povalených náhrobků. Kameníci p. Růžička a Hájek pracovali na hřbitově na počátku května. Postaveno bylo celkem 11 velkých náhrobků. Ke zvedání pomníků bylo třeba použít také techniku. Opravy hradila Židovská obec v Brně.

Náročné stavění pomníků

Dokončená práce kameníků 19

Kromě kameníků pracoval na hřbitově ještě restaurátor kamenických prací p. Blažík s pomocníkem. Restaurátoři čistili pískovcové stély od různých nánosů, včetně mechů a také kameny zpevňovali a tmelili spáry. Použité postupy mají zabránit dalšímu poškozování stél. Zejména v zimních měsících totiž dochází k narušování kamene při zatékání vody do trhlin. Činnost restaurátorů byla rovněž kontrolována pracovnicí Národního památkového ústavu v Brně. Našemu počínání na hřbitově je stále příznivě nakloněn Městský úřad v Ivančicích. Na základě podané žádosti jsme na celoroční údržbu dostali příspěvek ve výši 20 000,- Kč. Jeden kovaný plůtek opravil a doplnil p. Řihánek. Na hrobové místo bude navrácen po dokončení zednických prací. Městský úřad nám v roce 2009 přidělil tři muže, kteří v rámci alternativního trestu dostali za úkol odpracovat Stély opravené restaurátorem určitý počet hodin. V jarních měsících nám nejprve shrabali listí a později vysekávali náletové dřeviny kolem západní zdí z její vnější strany. Od podzimu nám pomáhali dva přidělení pracovníci zajišťovat celkovou údržbu hřbitova. Odstraňovali drobné nálety a břečtany na hrobech, pomáhali nakládat kontejnery shrabanou trávou, listím a opadanými větvemi. Židovský hřbitov v Ivančicích se snažíme různými způsoby také propagovat. Návštěvníkům poskytujeme různé informační materiály. V roce 2009 vydala Židovská obec v Brně za podpory Skupiny ČEZ brožurku Symbolika na náhrobcích židovského hřbitova v Ivančicích. Již v průběhu srpna byly připravovány Dny evropského dědictví. V Ivančicích proběhly ve dnech 12. a 13. září. Mezi přihlášené památky byl zařazen opět židovský hřbitov. Přístupné památky byly označeny modrou vlajkou se symbolem památek v Evropské unii. V roce 2009 nám přálo počasí a tak židovský hřbitov navštívilo 201 návštěvníků. Návštěvníkům jsme rozdávali propagační materiály naše vlastní a také ty, které připravilo ivančické Kulturní a informační centrum. Stále byl zájem i o obsáhlejší brožuru autorů K. Figera a J. Širokého: Židovský hřbitov v Ivančicích, která se prodávala za 30,- Kč. Do návštěvní knihy se nám v průběhu roku 2009 zapsalo 384 návštěvníků. Ohlas byl opět příznivý. Máme radost, že se o židovský hřbitov zajímají mladí lidé z Ivančic a okolí. Na hřbitov zavítali kromě návštěvníků z Česka zájemci z různých evropských států a z Austrálie. V roce 2009 se k nám negativním způsobem zachovala příroda. Dvakrát nás postihl velký vítr, který vyvrátil stromy a polámal množství velkých větví. Zni20

čeny byly tři náhrobky a další tři byly zlomeny. Silný vítr způsobil tak narušení stability vchodových dveří do obřadní haly. Dveře měly silně poškozeny zárubně hnilobou. Restaurátorské firma dveře demontovala, aby nedošlo k případnému poranění návštěvníků. S pořezáním a odklizením jednoho zlomeného stromu nám před koncem roku pomáhali členové místního Hasičského záchranného sboru.

Zabezpečený vstup do obřadní haly

Zlomený strom

Při opravách na hřbitově v Ivančicích proinvestovala Židovská obec Brno v roce 2009 částku 569 000,- Kč. Na realizaci nasmlouvaných prací byly získány dotace: 100 000,- Kč z grantu Jihomoravského kraje, 200 000,- Kč z grantu Nadačního fondu obětem holocaustu a 87 000,- Kč z grantu Ministerstva kultury ČR. Co nás čeká v roce 2010? Na jaře to bude dokončení úklidu a odvoz spadaného listí a větví stromů. Rádi bychom pokračovali v rekonstrukci povalených náhrobků. Dokončena bude oprava obvodní severní zdi. Problém vidíme v tom, že nemáme dostatek finančních prostředků na zahájení oprav obřadní haly na hřbitově. Zpracováno a podáno máme několik projektů a tak budeme Vyvrácené dveře čekat, zda ve výběrovém řízení uspějeme. Závěrem bych ráda moc poděkovala všem, kteří nám pomáhají. Věra Jelínková 21

Uprchlíci z Haliče a jejich hroby O uprchlících za první světové války (1914–1918), kteří našli dočasné útočiště v Ivančicích, jsme četli minule. Byla to strašná vymoženost dvacátého století – vyhánět obyvatelstvo z jejich domovů a vlastí. A to v celém Starém větě, v Asii, Evropě, Africe – tam všude zanechalo uplynulé století svůj neblahý podpis. V letech 1914–1918 to byly ještě příliš mírné začátky, a přece v Ivančicích máme i na takové události památky na židovském hřbitově. Na tomto místě bychom rádi uložili několik informací o zmíněných uprchlících jako malý pomník oněm deseti zemřelým a vlastně první důstojné připomenutí jejich osudů. Ze hřbitovní knihy ivančické Židovské náboženské obce (Sterbregister), uchovávané v archivu Židovského muzea v Praze, jsme o nich získali následující údaje: David Kurz, zemřelý 23. 11. 1914 na katar průdušek v ivančické nemocnici. Pohřben je v nové části hřbitova řada 8, hrob čís. 20. Příslušel do obce Podpora v Haliči, naposledy bydlel jako uprchlík (Flüchtling) v Medlově u Pohořelic. Věk ani stav nejsou uvedeny. Wolf Fuchs, věk 40 let, zemřel 17. 8. 1916 na zánět ledvin v ivančické nemocnici. Pohřben je v nové části hřbitova řada 8, hrob čís. 23. Byl uprchlík, narozený r. 1876 v Solatině, okres Redsutz v Bukovině. Narozené dítě beze jména rodičů Jakoba a Malke Bäckových, zemřelo 28. 11. 1916 v Oslavanech. Úmrtní list napsal dr. Tschiassny, ostatky byly uloženy ve staré části hřbitova v oddělení dětských hrobů. Pohřeb byl vypraven zdarma. Rodiče byli v té době ve věku 36 a 34 let, narodili se oba v obci Suczova v Bukovině, ale příslušní byli do Kosova v Haliči. Netti Schusterová, jedno a půlroční dítě, zemřela 25. 12. 1916 na brontichidu v Němčicích čís. 43. Pochována je na starém hřbitově v oddělení dětských hrobů. Otcem byl Josua Schuster, uprchlík. Pohřeb byl vypraven zdarma. Jakob Haspielt, stáří 5 roků, zemřel 7. 1. 1917 v ivančické nemocnici na spálu. Je pohřben na starém hřbitově v odd. dětských hrobů „vedle Harry Goldmanna“. Rodiče: manželé Osiáš a Sayfra Haspieltovi, uprchlíci z obce Trebyn, okres Hodorenka v Haliči. Toho času bydleli u Frant. Grünzwega. 22

Getti (Jente) Normandová, 70tiletá vdova po Nathanu N., uprchlice. Zemřela 16. 6. 1917 na tuberkulosu kostí. Pohřbena byla v nové části hřbitova řada 8, čís. hrobu 26. Pohřeb jí byl vypraven zdarma. Narozena r. 1848 v obci Kolence v Haliči. Naposledy bydlela v Dolních Kounicích v křesťanské obci. Hermann (Hersch) Ehrenspreiss, uprchlík 77letý, svobodný. Zemřel 28. 5. 1918 v ivančické nemocnici na stařeckou slabost (Altersschwäche). Pohřben je v nové části hřbitova řada 8, hrob čís. 28. Narozen v obci Zborow v Haliči r. 1840, posledně bytem Dolních Kounicích čís. 210. Pepi Sielbermannová, 19 let, zemřela 11. 10. 1918 na zápal plic. Pohřbena v nové části hřbitova řada 4, hrob čís. 11. Dcera Berh. Sielbermanna, svobodná, narozena 5. 6. 1899 v obci Sokolov v Haliči, posledně bytem v Ivančicích č. 246/2, (dnes Tesařovo náměstí čís. 7). Jakob Gojmann, (ve hřbitovní knize Grossmann), pětatřicetiletý, ruský válečný zajatec (na náhrobku uveden uprchlík) zemřel 24. 10. 1918 v cukrovaru v Oslavanech čís. 464 na zápal plic v důsledku chřipkové epidemie. Pohřben je v nové části hřbitova řada 9, hrob čís. 5. Narozen v obci Polonye, gubernie Vohljusk v tehdejším Rusku. Hermann Beck, stáří 17 let, zemřel 19. 2. 1919 na tuberkulosu. Pohřben je v nové části hřbitova řada 9, hrob čís. 6. Uprchlík z Haliče, narozený v obci Kosov. Naposledy bytem v Ivančicích Dr. V. Novotného čís. 34. Období válečných let 1914–1918 nepřineslo genocidu židovského obyvatelstva, jak k tomu došlo za 2. světové války (1939–1945). Přesto na východní frontě jim hrozilo nebezpečí za ústupu Rakušanů a postupu ruského vojska, neboť tito vojáci Židy krutě ponižovali, rabovali i zabíjeli. Navíc historická paměť východních židů věděla o povstání Bohdana Chmelnického, tehdy od něho uplynulo asi 270 let, kdy Židé v dotyčných zemích byli bez rozdílu vyvražděni, pokud neuprchli. Není tedy divu, že i za první světové války hromadně opouštěli své domovy, když se jim rakouské úřady snažily zajistit bezpečí. Karel Figer

23

Moudrá slova o zlu V ošklivosti mějte zlé, připojeni jsouce k dobrému. Bible Hlásím, aby se nekonaly zlé skutky, aby se nemluvila zlá slova, aby nebylo zlých myšlenek. Buddha Přemoci zlé návyky lze jen dnes, nikoliv zítra. Konfucius Zlo zraku skryté bývá nejnebezpečnější. Publius Syrus Není většího zla než nespokojenost s tím, co máme. Lao-c´ Po zlu nenastupuje vždy dobro. Může je vystřídat zlo horší předešlého. M. de Montaigne Veškeré zlo v životě pochází z duševní prázdnoty, nudy, lenosti. A. P. Čechov Dobrého je v řádu světa víc, ale to zlé člověk cítí silněji. Člověk je od přírody slabý, ale není z gruntu zlý. Kdyby lidé, tak zvaně dobří a hodní, nebyli lenoši, nebylo by zlých lidí. T. G. Masaryk Zlo nelze odstranit zlem. Horatius Zlo můžeme zničit beze zloby jedině smíchem. G. B. Shaw

Libavá Když se řekne Libavá, jen ti, kteří byli na vojně, vědí, o čem se mluví. Na úvod neuškodí trochu zeměpisu. Severovýchodně od Olomouce najdeme na mapě Oderské vrchy. Na severozápadě je ohraničuje Nízký Jeseník, na východě sahají k Moravské bráně. Na jihu se dotýkají Hané. V Oderských vrších, které dosahují svými dominantami přes 600 m, byla po druhé světové válce zabrána část území a na něm vybudován vojenský výcvikový prostor Libavá, pojmenovaný po městu v jeho centru. Hodně obcí bylo zde zničeno, a tak dnes je tato oblast velmi málo obydlena. Dva roky poté, kdy jsem skončil pětiměsíční vojenskou službu, dostal jsem povolávací rozkaz na jedenadvacet dnů vojenského cvičení na Libavé. Rozkaz určoval cílovou železniční stanici Domašov nad Bystřicí. Vyhověl jsem mu, 24

ostatně nic mi nezbývalo, a zařadil jsem se v úterý 16. srpna 1949 po vystoupení z vlaku v Domašově do podmnožiny vrstevníků, záložáků, „lačnících“ po vojenském dobrodružství v nedalekých Oderských vrších. Nikdo z přítomných nevěděl, kam nás na přistavených nákladních vozech odvezou. Ostatně, bylo to jedno. Po půlhodině jízdy jsme se octli ve vojenském táboře. Na rozlehlé náhorní plošině se objevily v řadách vyřízené obří vojenské stany. Mezi vojenskou zelenavou šedí se bělala koryta –umývárny seřazené za sebou jako ty stany. Na stranu se chodilo stranou, taky vyřízeně. Vojna byla zkrátka a dobře patrna na všem a ze všeho. Ve stanu nás bydlelo, spalo, žilo, pět. Pět desátníků aspirantů v záloze. Na denní režim jsme si zvykali těžko, protože lepší než komisňáky by byly plavky někde u vody. Byl srpen, bylo teplo, kolem lesy a kopce, panenská příroda. Báječná rekreace, ale v civilu. Nebyly žádné problémy, jak to jinak bývá obyčejně na vojně, protože daleko široko nebylo nic, co by narušovalo denní režim, co by rozptylovalo nadržené chlapy, třeba hospoda, kino nebo šantán. Každý sekal dobrotu. Až jednou se zachvěl denní řád v základech. To se objevila, a zrovna vedle našeho stanu, žloutenka. Když postihne tato zapeklitá nemoc někoho v rodině, následují nezbytná přísná opatření. A teď si představte, že se tak stalo na vojně, kde bylo pohromadě tolik chlapů! Vojenské pány a vojenské řády to nezaskočilo. Zdálo se naopak, jako by byli ve svém živlu. Rozkaz následoval rozkaz. Žloutenkáře odvezli, postižený stan označili v duchu Bible „Varujte se znamenaných!“ Nikdo z toho stanu nesměl vycházet, pokud bylo mužstvo v táboře. Na cvičák nechodili, nic nesměli dělat a lebedili si jako na rekreaci. I stravu jim donášeli. My ostatní v táboře jsme měli karanténu se všemi průvodními jevy. Když se blížil závěr cvičení, šířila se táborem obava, zdali nás pustí domů, když ještě karanténa nevypršela. Tyto starosti vyřešil zčistajasna rozkaz k závěrečnému cvičení. Hned na druhý den časně zrána jsme vypochodovali a pochodovali a pochodovali až do večera. Každý toho měl plné zuby. Odpočinek pro nohy s puchýři v potoku přišel k duhu. Večeře z polní kuchyně jakbysmet. Na nocleh na mechu pod smrkem se nezapomíná. Ráno poplach. Budíček. Příprava na bojovou akci. Pochod do terénu. Rozvinutá rojnice. Plížením vpřed! Velím družstvu, ale nevím, kde je kdo. Styk a spojení nulové. Plížíme se hustým porostem ostružin deset, možná dvacet metrů, nic se neděje. Stop! Ležíme dlouho, nekonečně dlouho a pořád nic. Kolem je ticho jako v kostele. Z dlouhé chvíle se paseme na ostružinách. Vtom se tichou poštou předává rozkaz, že je konec. Rozkaz tichou poštou? Co je to za nesmyl? Opravdu to tak bylo. Jako by se velitelé styděli zavelet nahlas: „Konec!“ V duchu se ptám, čemu je konec, vždyť ještě nic nezačalo. Taková je válka? No, nazdar! Ostružin už mám po krk, kalhoty odrané od trní, ale hlavně že je konec. Vybojovali jsme mír! 25

Celé to bojové pole se sešikovalo nečekaně brzo. Všichni spěchali do tábora, do stanu, pořádně se odrhnout, dát se jakžtakž do pucu. Cvičení zahnalo myšlenky na karanténu. Dokonce si myslím, že bylo pro tu žloutenku vyvoláno schválně. Vojenští páni – moudří páni! Poslední jednadvacátý den cvičení v záloze připadal na pondělí 5. září. Někoho napadlo, aby nás propustili už v sobotu, protože v neděli se stejně nic neděje. V sobotu jsme odevzdali všechno, co bylo vojenské, mundur i stanové kolíky. Komu nějaký chyběl, musel jej zaplatit. Byli jsme už v civilu, ale pořád ve vojenském výcvikovém prostoru. Jak z něho ven? Naléhali jsme úpěnlivě na velitele, aby nám dal propustku už na neděli. Útočili jsme na jeho politické uvědomění, že je pětiletka, a proto chceme jako uvědomělí už v pondělí pracovat a ne ještě se válet na Libavé. Nic naplat. Pětiletka nepětiletka, marnost nad marnost. Kamarád Emil měl v táboře malou škodovku. Jak ji tam dostal, nevím. Jistě ze známosti. Byl šikula, výřečný, zkrátka vyznal se. Domluvili jsme se s ním, čtveřice kluků od Brna, že se složíme na cestu a odjedeme potajmu bez propustky. V neděli po obědě, když byl v táboře klid, přišla ta chvíle. Emil nastartoval a vyjeli jsme. První překážkou byly na silnici závory. Obezřetně jsme očekávali v zákrutu silnice, kdy se závory zvednou. V protisměru se objevila velká tatrovka s návěsem. Než projela pod závorami, šlápl Emil na plyn a projeli jsme. Sluníčko hřálo, bylo nám dobře. Ale kdesi v podvědomí vrtal červík neklidu. Co když nás budou hledat? Můžeme být nakonec stíháni jako dezertéři. Nemáme propouštěcí papíry. Tyto a jiné souvislosti se v mysli pletly, ale nad tím dominovala myšlenka, že budeme doma. Vjíždíme do Dubu nad Moravou. Je tam nějaká slavnost, snad pouť nebo hody. Všude plno lidí i na silnici. Před námi se doslova vleče jiná škodovka. Křižuje mezi lidmi silnici. Emil ji chce předjet, protože my spěcháme domů! Nedaří se. Ve chvíli, kdy předjíždíme, tlačí nás soupeř do pankejtu jakoby naschvál, co to udělá. A udělalo. Začali jsme se pomaloučku, pomaloučku překlápět na levý bok, až jsme se octli na střeše v příkopu. Ani nevím, jak jsem vylezl ven. Lidé kolem nám pomohli posadit auto zase na vozovku. Pachatel ujel. Co teď? To ještě scházelo! Co když to někdo ohlásí? To by mohlo tu naši dezerci pěkně „pohnojit“. Vracíme se proto zpět do Dubu na četnickou stanici zahladit stopy. To vlastně už nebyli četníci, ale příslušníci SNB. V poschodí Emil zazvonil. Objevil se příslušník ve spodkách. Asi právě vstal z kavalce po odpolední siestě. Rozespale se ptá: „Co chcete?“ Výřečný Emil vyložil stručně a sladce celou kauzu. Příslušník konstatoval, že když nemáme žádnou újmu ani na zdraví, ani na autě, že se nic nestalo. Spěchal se s námi rozloučit, aby mohl dál pokračovat v přerušené činnosti. Počet potíží pro ten den byl naštěstí vyčerpán. Večer jsme byli doma. A tak skončila moje anabaze. Doma mě přivítala žena v naději.

26

Ústav hluchoněmých v době 1 sv. války Ponechme stranou příčiny vzniku 1. sv. války, připomeňme si válku z jiného pohledu, než-li byly válečné operace. Dne 31. července 1914 byly v Ivančicích vylepeny plakáty o všeobecné mobilizaci a hned druhý den odjížděli z Ivančic první záložáci, kteří se museli hlásit u svých útvarů. Dne 6. srpna byla ve smyslu výnosu Moravského zemského výboru zřízena v ivančickém ústavu pro hluchoněmé reservní vojenská nemocnice. Rodičům hluchoněmých dětí bylo oznámeno, že školní rok 1914–15 nebude zahájen a děti musí zůstat doma. Místnosti ústavu byly upraveny na nemocnici a léčením byl pověřen ředitel veřejné nemocnice v Ivančicích Dr. Heribert Keckeis. Léčení nemocí vnitřních pro ivančickou veřejnost převzal domácí lékař Dr. František Fišer. První zranění v počtu 39 byli přivezeni v neděli dne 13. září 1914 večer. Největší počet – 95 byl přivezen dne 25. října a pak dne 9. listopadu – 56. Všichni zranění – nemocní byli z ruské fronty. Největší počet zraněných byl v ústavu dne 10. a 11. listopadu 1914 tj. 246. U zraněných vznikly také nakažlivé nemoci a to úplavice, tyf, tetanus a cholera. Na tetanus zemřeli 2 vojáci, choleře podlehl jeden vojín. Všichni tři měli pěkný pohřeb vypravený městskou radou. Dne 23. listopadu 1914 byla zatčena dozorkyně Olga Hansová, Marie Seková, Anna Huňáčková a Marie Matějková pro velezrádné řeči v kuchyni. Zatčené ženy byly odvezeny ještě téhož dne do Brna a později do Vídně ku zeměbraneckému soudu. Ústav zůstal po celý rok 1915 jako rekonvalescentní nemocnice pro zraněné a nemocné vojáky ve službách c.k. vojenských úřadů, přičemž hospodářským vedením bylo pověřeno ředitelství ústavu. Přesto došlo k některým personálním změnám. Hned po vyhlášení mobilizace 31. července odešlo 5 členů učitelského sboru k vojsku, z nichž učitel Mayer padl 19. listopadu 1914 u Dubinska 27

v Ruském Polsku. Jiní učitelé byli přidělení do ivančický škol. Poněvadž ředitel Josef Kolář dán v dubnu 1915 do penze, byl pověřen vedením ústavu učitel Jan Válek. Účetní práce byly svěřeny učiteli K. Brudíkovi. Učitel Stanislav Pokora byl v říjnu 1915 dán k dispozici Okresní školní radě v Brně, protože byl zproštěn vojenské služby. Počet ošetřovaných se neustále měnil, uzdravení byli posíláni každých 10 dní do Brna a na jejich místo přicházeli noví. Celkový počet ošetřovaných od počátku války do konce 1915 byl 1489. Mimo zdravotního personálu se snažili zpříjemnit pobyt vojákům v ústavu také obyvatelé Ivančic i okolí. Na prvním místě byla odbočka zdejšího Červeného kříže, která téměř každou neděli zajistila nemocným přesnídávku, cigarety aj. Dvakrát vystrojila vojákům vánoční stromek, při němž každý vojín dostal dárky. Slečna Vally z Gomperzů zasílala z Vídně často vojínům cigarety, doutníky a prádlo. Žalářník zdejšího okresního soudu J. Goll sbíral neustále milodary, za něž vždy několikrát měsíčně nakoupil tabák a cigarety pro vojáky. Spolumajitel továrny v Alexovicích p. Placzek několikrát podělil nemocné ovocem, cukrovím a cigaretami. Uspořádáním koncertu přednostou stanice Vandasem a učitelem Válkem dostalo se nemocným přes 20 000 cigaret, jež jim byly rozdány tehdy, když jiných dárků nebylo. Taktéž obyvatelstvo z okolí, zvláště z Letkovic přineslo několikráte vojínům hodně zákusků a ovoce. Protože mezi vojáky bylo značné množství vojáků analfabetů, byla zřízena na popud učitele J. Válka škola, ve které se vyučovalo čtení a psaní. Vyučování toto trvalo bohužel jen několik měsíců. Následkem neustálého střídání nemocných vyučování přestalo.

28

V roce 1916 byli 10., 20. a posledního dne v měsíci uzdravení vojáci odváděni do Brna. Počet propuštěných vojínů dosáhl v r. 1915 počtu 574, tři zemřeli na tuberkulosu plic. Denně docházel do ústavu MUDr. Keckeis. Ku konci každého měsíce ředitel Zemské nemocnice U Sv. Anny MUDr. Kučera, po návrhu Dr. Keckeise definitivně určoval, kteří vojáci a kdy mají být posláni do Brna. Aby majitelé pozemků mohli včas ukončit žně a jiné polní práce, bylo až do pozdního podzimku určeno až 70 vojáků na různé polní práce. Tím bylo velmi ulehčeno ivančickým rolníkům a z blízkého okolí (majitelé většinou narukovali, ale v mnoha případech byli na žně uvolněni), kteří platili vojínům 3 K beze stravy. O zábavu a poučení vojínů se hodně přičiňoval nadporučík Köhler, jenž s ředitelstvím a vojáky podnikal poučné vycházky do průmyslových závodů v okolí. Byly také pořádány koncerty, při nichž účinkovala hornická a vojenská kapela při pluku č. 3. Při těchto koncertech bylo pamatováno i na dobročinné účely. Tak dostal Červený kříž 2000 K, zdejší sirotčí spolek 500 K. Zajištěna byla štědrovečerní nadílka, k níž přispěla zdejší odbočka Červeného kříže aj. Každý nemocný dostal hodně dárků a kuřiva. Dne 21. února 1916 nastoupil vojenskou službu dozorce Nováček a zahradník Brouček, 16. listopadu učitel Karel Brudík. Po odchodu tohoto vypomáhal při účetních pracích v ústavu v odpoledních hodinách učitel Hubert Synek. Dne 22. února byl přivezen větší počet nemocných, pro které bylo třeba otevřít další místnost. Při tom bylo zjištěno, že trámy pod kamny doutnají. Po zboření kamen byly provedeny nezbytné opravy. Mor. zemský výbor uznával velice nepříznivé drahotní poměry a poskytl zřízencům jednak finanční podpory, jednak zálohy, které dosahovaly 100-200 K pro učitele i ostatní zaměstnance ústavu. V roce 1917 zůstalo zařízení a vedení nemocnice na stejné úrovni jako v předcházejícím roce. Co se týče stravování a ošetřování vojínů, zachoval ústav si nejlepší pověst, což potvrzují uznání vyslovená při inspekcích. Ústav byl také jediným ústavem na Moravě, jenž měl zásoby brambor až do nové sklizně, z nichž ještě přenechal 30 q Zemskému ústavu pro choromyslné v Černovicích. Nejvyššího počtu ošetřovaných vojínů bylo dosaženo 17. září – 241 osob, nejmenšího od 12.–17. března počtem 54. Kromě nemocných bylo do ústavu přeřazeno 5 vojáků určených na různé práce.. Počet vojínů ošetřovaných během tohoto roku byl 837, během roku zemřelo 6 osob. Lékařské ošetřování vedl MUDr. Heribert Keckeis, počátkem každého měsíce dojížděl k prohlídce nemocných a raněných c.k. vrchní štábní lékař MUDr. Wolf. Také v roce 1917 vypomáhali někteří vojáci zdejším rolníkům při polních pracích za denní odměnu 3–5 K beze stravy. 29

Na vánoce byl opět vystrojen vánoční stromek, přičemž nemocní byli obdarováni vánočkami, cukrovím a ovocem. Hodně daroval p. Placzek, továrník z Alexovic, jeho choť s četnými hosty byla slavnosti přítomna. Za nezištnou a obětavou námahu byli vyznamenáni Červeným křížem Dr. Heribert Keckeis, milosrdná sestra Terezie, dobrovolné ošetřovatelky sl. Goldmannová a Střechová. Přesto rukovali někteří zaměstnanci ústavu např. 14. března 1917 dozorce František Široký. Ženy, odsouzené pro velezradu v r. 1914, dostaly amnestii a dozorkyně Olga Hansová nastoupila opět službu na ústavu. Počet postelí pro raněné a nemocné zvýšen ze 200 na 220. Uzavřením ústavu množily se žádosti o přijetí hluchoněmých dítek. Část jich byla sice přijata do ústavu v Lipníku, ale po celý rok docházelo ředitelství v Ivančicích mnoho dotazů, kdy budou hluchoněmí zase přijímáni. Dlouholetou válkou stouply enormně v ceně veškeré životní potřeby. Moravský zemský výbor zvýšil učitelům i ostatním zaměstnancům ústavu jejich příjmy udělením jednak různých podpor, jednak mimořádných válečných drahotních přídavků. Ani v roce 1918 se nepodařilo ředitelství a učitelskému sboru, aby ústav byl vrácen zase svému účelu. Po celý rok v něm byli ošetřováni vojáci-rekonvalescenti. Hospodářská správa a lékařské ošetřování bylo jako v dřívějších letech. Ústav byl dostatečně zásoben všemi potravinami i když opatřování tuku, léků, obvazů, prádla aj. činilo velké potíže. Kvalita mouky nebyla dobrá, byly do ní míchány různé mleté přísady např. březové dřevo, divoké kaštany, palice kukuřičné a pod. Že byl nedostatek léků a obvazů nasvědčuje, že přicházeli se zranění s papírovými obvazy. Při obecném nedostatku tuků měl ústav takovou zásobu, že mohl přenechat 1q loje Zemskému chudobinci v Drnovicích. Také v roce 1918 se počet ošetřovaných vojínů stále měnil, jedni přicházeli, druzí po prohlídce posíláni do Brna k další dispozici. Nejvyšší počet ošetřovaných byl tohoto roku 219 osob dne1. února, nejnižší 25. srpna a to 73. Během roku propuštěno 804 vojínů, zemřelo 15 osob, z toho 10 na plícní onemocnění. Denně docházel MUDr. Heribert Keckeis, ředitel veřejné nemocnice, milosrdná sestra Terezie a dobrovolné ošetřovatelky pí. Vlčková, sl. Goldmannová a Střechová. Zvláště namáhavou práci měla milosrdná sestra Terezie, která téměř každodenně přes půlnoc ošetřovala těžce nemocné vojíny. Práce schopní vojáci vypomáhali i letos při hospodářských pracích polních za denní odměnu 8-10 K s přesnídávkou a svačinou. Následkem zvýšených denních odměn nebyla poptávka po nich letos tak značná. Na vánoce byl vystrojen opět vánoční stromek. I letos byli nemocní obdarováni chotí továrníka Placzeka z Alexovic hojnými dárky. 30

Vyjednáváním mezi Zemským výborem a vojenskými úřady po 28. říjnu 1918 bylo rozhodnuto přemístit rekonvalescentní nemocnici z Ivančic do jiných nemocnic, aby ústav mohl být předán, do konce roku 1918 svému účelu. Vyklizení rekonvalescentní nemocnice se počátkem r. 1919 podařilo. Dne 3. ledna 1919 byli poslední nemocní posláni do brněnských nemocnic, zůstali tu pouze zaměstnaní ve vojenské kanceláři, kteří 10. ledna také odešli. Celkem bylo ošetřeno za trvání nemocnice v ústavu přes 3700 osob. Po vyklizení ústavu se poznalo, jakých škod v budově za 50 měsíců trvání nemocnice utrpěly jednotlivé místnosti. Do ústavu se dostavila ihned po vyklizení nemocnice stavební komise, aby zjistila, které opravy je nutno provést. Pro vysoké ceny všech materiálů byly provedeny pouze nejnutnější opravy a přesto jejich hodnota byla přes 50 000 Kč. Oficiální zrušení rekonvalescentní nemocnice v ústavu hluchoněmých v Ivančicích bylo dáno výnosem Moravského zemského výboru ze dne 31. prosince 1918. Z války se vraceli dřívější učitelé a ostatní zaměstnanci ústavu, ale bylo nutné jim dávat dovolenou na zotavení. Naštěstí nikdo nezemřel na španělskou chřipku, která si v Ivančicích vyžádala až 5 úmrtí denně. Moravský zemský výbor vyslovil v lednu 1919 poděkování MUDr. Heribertu Keckeisovi a dobrovolným ošetřovatelkám za služby vykonané v rekonvalescentní nemocnici v Ivančicích. Tak byla ukončena méně známá historie Ústavu pro hluchoněmé v Ivančicích. K článku byly použity výpisky ivančického kronikáře Františka Kuldy, které čerpal z ústavní kroniky. Zápisky jsou uloženy v SOkA Rajhrad, fond A 1, inv. číslo 1199. Ještě jedno datum je třeba připomenout. Datum 7. února 1920 současným generacím nic neříká. A přece znamenalo pro mnohé čs. legionáře v Rusku záchranu života. Toho dne bylo podepsáno příměří a byly ukončeny boje proti bolševikům. Přesto, že Československá republika byla vyhlášena již 28. října 1918, v Rusku byli legionáři vtaženi do bojů a teprve podepsáním příměří 7. února 1920 nastala možnost klidného přesunu do Vladivostoku, odkud byli loděmi odváženi z Ruska. Kolem 60 000 legionářů se vrátilo, přes 4 500 jich zahynulo. Jiří Široký

31

ZŠ TGM Zápis do 1. ročníku byl na téma „Po indiánské stezce“ Dne 2. února 2010 probíhal na naší škole zápis dětí do prvních ročníků. Vrátka do nového světa se jim otevřela od 14.00 hodin, ale zkrátka nepřišli ani ti, kteří přišli později. Akce se konala až do 17. hodiny. Zápisu se zúčastnilo 62 dětí z Ivančic i přilehlých obcí. V letošním roce byly první krůčky dětí do školního života motivovány indiánskou tématikou. Budoucí školáci se vydali po indiánské stezce, plnili úkoly na čtyřech hlavních stanovištích. Za jejich splnění sbírali razítka do pamětních indiánských listů. Aby neztratili správný směr, jednotlivými třídami je provázeli indiáni v kostýmech – byly to děti z 1. stupně. První zastávka byla určena rodičům. Po sepsání důležitých údajů se děti konečně dočkaly. Se „Zpívajícím ptáčkem“ si zanotovaly, s „Chytrými hlavičkami“ rozpoznávaly geometrické tvary, barvy, komunikovaly, počítaly, pokoušely se o opis, s „Rychlý větrem“ se zapotily a zacvičily si.

32

Zcela novou zastávkou bylo stanoviště, kde děti trénovaly a ověřovaly si své školní schopnosti s interaktivní tabulí u „Sluneční záře“. Počítače a práce s nimi jsou oblíbené. Tato disciplína byla pro děti zajímavým zpestřením náročného odpoledne. Počítačový program byl vytvořen přímo k zápisu, přiblížil dětem indiány a jejich život. Ukázal jim, jaké nové aktivity na ně v rámci školní docházky čekají. Každý si zde přišel na své. Usměvavé tváře svědčily o tom, že se záměr paní učitelek vydařil. Několik posledních týdnů žila škola přípravami této významné události, což se vyplatilo. Na organizaci zápisu se podílel celý kolektiv 1. stupně. Děti si odnášely mnoho upomínkových předmětů a dárečků. Vyráběli jim je žáci ve školní družině s paní vychovatelkou. Budoucí prvňáčci i organizátoři si odnesli krásné vzpomínky. Čas plyne velmi rychle. A tak nebude dlouho trvat a znovu se spolu shledáme. Tentokrát se budeme vídat denně. Už dnes se všichni z naší školy těšíme. Budeme si navzájem pomáhat, postupně budeme překonávat všechna úskalí na nové životní cestě školního vzdělávání. Kolektiv učitelů 1. stupně

Poznáváme sluneční soustavu Denně se ve škole dovídáme něco nového o naší Zemi, poznáváme neživou i živou přírodu. Země je však jen jednou z planet sluneční soustavy. A tak jsme se alespoň na skok podívali „na zoubek“ i ostatním planetám. Pracovali jsme ve skupinách. Nejprve jsme si zopakovali názvy všech osmi planet. Každý z nás si vylosoval jednu z nich, na kterou „odcestoval“ – blíže ji poznával. Srovnávali jsme velikost dané planety se Zemí, její složení, zbarvení, vzdálenost od Slunce i teplotu na povrchu. Práce nás bavila, vesmírný svět je velmi lákavý. Mohli jsme uplatnit i svoji fantazii, neboť jsme na závěr kreslili, jak bychom si představovali obyvatele těchto planet. První čtyři planety – Merkur, Venuše, Země a Mars jsou Slunci nejblíže a jsou zcela odlišné od ostatních. Jsou to skalnatá tělesa. Další čtyři planety – Jupiter, Saturn, Uran a Neptun jsou mnohonásobně větší, nejsou složeny z hornin, ale z kapalin a plynů. 33

Všechny planety jsou pro nás tajemné, doposud jsme na žádné nepřistáli a nemohli jsme je důkladně probádat. Každý z nás viděl někdy v televizi sci-fi film, jehož hrdiny byli mimozemšťané, jiné formy života. Jedná se však o holou fikci, neboť život ve vesmíru prokázán nebyl. Nikdo žádného živého tvora mimo Zemi doposud nespatřil. „Brány“ vesmíru jsou však ohromné – složené z desítek miliard galaxií. Nemůžeme tedy existenci mimozemských tvorů s určitostí ani vyloučit. Když dokázal vzniknout život na Zemi, mohlo se to stát i jinde. A to je právě to, co děti a příznivce sci-fi tolik láká. Vše je tajemné, neprobádané. Umožňuje nám snít, rozvíjet představy. Dospělí lidé zůstávají většinou více „ při zemi“, ale děti dokážou divy. Stačí zavřít oči, pustit tajemnou hudbu, která evokuje pocity cesty do vesmíru, a otevřou se jim stovky a tisíce námětů, jak by mohli mimozemšťané vypadat. Při tvorbě projektu o vesmíru jsme nemohli nechat tuto tajemnou bránu uzavřenou. Při malování jsme využili ojedinělou techniku experimentování s barvami a jarovou emulzí, planety jsme vyfukovali slámkami. Třída se proměnila v malou „chemickou laboratoř“. Práce všechny bavila, bylo to pro nás něco nového, doposud nevyzkoušeného. V pracovních činnostech jsme tvořili vesmírnou masku mimozemského tvora, motivem nám byl námět z časopisu ABC, který ve třídě pravidelně sledujeme. Ale nezapomínáme ani na fakta. V rámci tohoto projektu jsme získali mnoho nových vědomostí. Večernice pro nás dnes není hvězdou na obloze a pohádkovou bytostí. Už víme, že je to Venuše – planeta, jež je přibližně stejně velká jako Země. Můžeme ji dobře

34

pozorovat vždy před východem a západem Slunce. Odtud pochází její název Jitřenka nebo Večernice. Přesto se se Zemí nemůže srovnávat. Na jejím povrchu je teplota 500 °C, je pokrytá mnoha sopkami. Podobných zajímavostí jsme objevili desítky. V budoucnu nám budou brány vesmíru otevřeny ještě mnohem více. Pozvánku na dalekou cestu za tajemstvím vesmíru – planet i hvězd - přivítáme kdykoli. Dar života je však výsadou pouze na Zemi. Tato planeta je tím zcela jedinečná. A my bychom si jí měli patřičně vážit a ochraňovat ji. Vždyť je naším domovem. Za kolektiv žáků Mgr. Jarmila Loudová

Základní škola Vladimíra Menšíka Návštěva divadelního představení Aucassin a Nicoletta Jiří Voskovec kdysi řekl: „Hrát pro dobrého diváka je blaho a rozkoš. Ale získat špatného je čest a sláva.“ Pro herce většinou těmi špatnými diváky bývají

35

žáci nebo studenti, kteří chodí na povinná školní představení. Přijmeme-li Voskovcův citát doslovně, budiž hercům brněnského Divadla Radost čest a sláva za představení Aucassin a Nicoletta. Získali si naše žáky stoprocentně. Příběh o věrné lásce Aucassina a Nicoletty je anonymní dílo, zrozené ve Francii na přelomu 12. a 13. století. Jejich láska dojde naplnění po mnoha dobrodružných putováních, útrapách ve vězení, útěcích i únosech. Aucassin a Nicoletta patří k „zlatému fondu“ světové středověké literatury. Nejde však v žádném případě o nezáživné muzeální dílko. Právě díky prvkům nadsázky a romantické parodie je příběh také humorný i zábavný. O tom se přesvědčili ve čtvrtek 21. ledna i žáci 2. stupně naší školy, když vyrazili do Brna „za kulturou“. Zuzana Schmidová

TAJEMSTVÍ PRALESA aneb 800 mil po Amazonce 8. února navštívili žáci 7. tříd divadelní představení Tajemství pralesa. Jules Verne, autor námětu, je vždy zárukou napínavého dobrodružství a Mahenovo divadlo vždy jistotou skvělého uměleckého zážitku. Pondělní den jsme si užili ve svátečním, vždyť jsme jeli do kamenného divadla a všichni věděli, co se sluší a patří. Opona dokořán, první pohyb na jevišti

36

a už jsme byli pohlceni – krásné kulisy pralesa, bezvadný nápad s vorem, který se zjeví z propadliště pro orchestr a vypluje na cestu po Amazonce. Příhody Garralovy rodiny – dívky Míny, ženicha Valdeze, bratra Benita a otce s dalšími členy posádky voru – se odvíjejí od svatební cesty mladého páru. Otec Joamo chce využít cesty do Brazílie, aby zde očistil své jméno. Před mnoha lety byl totiž neprávem obviněn z krádeže diamantů a jen tak tak unikl trestu smrti útěkem z vězení. Teď se vrací a chce prokázat nespravedlivé narčení. Nakonec mu jde znovu o život, je souzen a odsouzen k smrti pověšením. Na poslední chvíli je díky rozšavnému soudci rozluštěna šifrovaná listina, která dokazuje jeho nevinu. Vše končí šťastně, koná se svatba a rodina je zbavena zlého osudu, který ji málem postihl. Divadlo si nás získalo a zachováme mu přízeň i nadále. Mgr. R. Blažková

Ruce vzhůru! Na návštěvu k nám přišla paní v uniformě Policie ČR. Zavládlo vzrůšo. Co se stalo? Pro koho přišli? Byl to falešný poplach. Paní Rosa de Pauli, maminka Nikolky z 1. třídy, nás přišla pozvat na exkurzi na místní oddělení Policie ČR. Tam se ve středu vypravili nejmladší žáci naší školy, prvňáci a druháci. Všichni byli nedočkaví, někteří se i báli, protože policie budí respekt. Děti si prohlédly a vyzkoušely výstroj, kterou musí mít každý policista při běžné obchůzce i při zásahu. Největší poprask nastal, když si všichni mohli potěžkat služební zbraň. Potom si zahráli na detektiva. Ze sklenice sejmuli svůj otisk palce a odnesli si ho domů jako suvenýr. Prohlédnout si policejní auto zevnitř, každý nemůže. Nám se to podařilo. Někteří seděli dokonce i za volantem. Jako třešnička na dortu byla prohlídka vazební cely. Tam jsme byli poprvé a doufáme, že i naposledy. Děti byly z návštěvy tak nadšené, že si i druhý den o přestávkách hrály na zloděje a policajty. Děkujeme paní Rose de Pauli za pestrý, přitažlivý, poučný program. Už se těšíme na jaro. Máme slíbenou ukázku sebeobrany a bojových umění. Marie Machová 37

. . . se zvířátky do školy! Se zvířátky do školy se v úterý 2. února vypravili budoucí prvňáčci se svými maminkami a tatínky. A aby se v budově ZŠ V. Menšíka neztratili, postupovali po barevných stopách, které je zavedly do tříd, kde na ně čekaly paní učitelky s různými úkoly. Venku bylo pěkně mrazivo, tak se malí předškoláčci hned po příchodu do školy rozehřáli v družině na trampolíně a prolézáním tunelu nebo si poskládali něco pěkného z lega. Mezi tím maminky vyplňovaly všechno to, co se vyplnit u zápisu do školy musí. A pak už hurá za zvířátky! U chytré kočičky děti skládaly puzzle, dokreslovaly chybějící části do obrázků, hádaly předměty podle hmatu a nakonec si zapívaly nebo ukázaly, jak jim jdou básničky. A panečku, asi nám rostou noví zpěváci nebo básníci! V další třídě na ně čekal huňatý medvěd, se kterým hravě zvládly počítání do pěti, rozeznávání geometrických tvarů a barev. Zahrály si na koberci velké Člověče, nezlob se, složily komín nebo hrad. Se zvířátky si zasoutěžily – kdo první složí zvířátko. A vždycky vyhráli ti nejmenší! Na barevných kobercích jim totiž šlo všechno pěkně od ruky. U papouška se malým šikulům také moc líbilo. Pracovali totiž s interaktivní tabulí, které se vůbec nezalekli – podle zvuků rozeznávali zvířátka a spojovali ty, které k sobě patří a kde která žijí. Je vidět, že moderní metody výuky jsou i pro takto malé děti velmi poutavé a lákavé.

38

Děti byly šikovné, a když u zvířátek úkoly splnily, dostaly razítko do své kartičky a sladkou odměnu. A aby vzpomínka na první školní den byla pro všechny co nejmilejší, každý si ze školy něco odnášel: budoucí školáčci plnou náruč dárečků od dětí, pastelky, nový baťůžek se školními potřebami a barevný nafukovací balonek s logem školy. Maminky dostaly krásnou kytku a nezapomněli jsme ani na tatínky. Ti, kteří přišli, dostali malou sladkost. Ještě fotečka nakonec a rozjařené tvářičky dětí a rodičů se opět vydali do mrazivého úterního odpoledne. Nikdo neplakal, nikdo se nebál, všichni se spokojeně usmívali. Možná díky tomu, že děti ve škole nebyly poprvé, protože chodí na pravidelné návštěvy s mateřskou školkou, možná to bylo tím, že je škola přivítala veselými obrázkovými stěnami na chodbách a ve třídách, možná proto, že milé paní učitelky kolem sebe šířily pohodu a příjemnou atmosféru a v neposlední řadě přece jen – se zvířátky se jde do školy vždycky zvesela! Lenka Vokurková

Novoveští plavčíci ZŠ Nová Ves pořádala 22. ledna plaveckou soutěž „Novoveští plavčíci“, na kterou se přihlásili i žáci naší školy. Závodila pětičlenná družstva, ve které byl vždy jeden zástupce z každého ročníku. Soutěže se zúčastnilo 13 družstev ze sedmi škol – Němčice, Neslovice, Nová Ves, Oslavany, Ivančice TGM, Moravské Bránice a Vl. Menšíka.

39

Za naši školu soutěžilo družstvo A ve složení: Anetka Ondovčáková (3. tř.), Vláďa Konečný (5. tř.) Tereza Bučková (2. tř.), Hanka Šulcová (4. tř), Adélka Klapalová (1. tř.) a družstvo B: Klárka Eiblová (3. tř.), Zdeněk Houser (5. tř.), Kája Šicová (2. tř.), Tina Sklenská (1. tř.), Iva Molentová (4. tř.). Hned po první disciplíně – výdrž pod vodou – se naše první skupina dostala do vedení díky Vláďovi Konečnému, který vydržel pod vodou neuvěřitelných 51 vteřin, což bylo nejvíc ze všech zúčastněných 65 plavců. Bohužel ve druhé a třetí disciplíně – štafety a „žížalení“ – obě naše družstva začala ztrácet. Pozice si naši ale zlepšili v poslední disciplíně – lovení puků a věcí plovoucích po hladině. Tím získalo družstvo A výsledné krásné 5. místo a družstvo B 7. místo. Zvítězili plavci z Němčic, druhé místo získali Bránice a třetí byla Nová Ves. Všechny děti dostaly krásné ceny, odjížděly příjemně unaveny a plné zážitků z dobře stráveného dne. Ladislava Dvořáková

Lyžařský kurz V letošním roce se opět konal lyžařský kurz pro žáky 7., 8. a 9. tříd a nově také pro žáky 6. tříd. 16. 1.–23. 1. 2010 Lipová Lázně – Jeseníky, Penzion Pod Sněhulákem, lyžařský areál Miroslav. Kurz jsme pořádali ve spolupráci se SVČ a díky tomu si mohli i letos žáci vybrat mezi sjezdovým lyžováním a snowboardingem.

40

Hlavní náplní lyžařského kurzu je naučit lyžovat začátečníky a zdokonalit v technice sjíždění už zkušenější lyžaře, totéž platí i o snowboardistech. Myslím, že tento cíl se nám podařilo splnit. Někteří žáci stáli na lyžích poprvé v životě, a proto měli nejen problémy vystoupat trochu do kopce, ale také strach sjet dolů. Během prvních dní však strach překonali úplně a zvládli jízdu v oblouku stejně dobře jako zkušenější lyžaři. Součástí výcviku těch zkušenějších lyžařů byl carvingový oblouk. Na závěr výcviku byla v pátek dopoledne uspořádána soutěž ve slalomu. Projetím připravených branek dokázal každý, že se naučil zatáčet. Poslední odpoledne jsme se se skiareálem Miroslav rozloučili volnými jízdami. Sněhové podmínky v Jeseníkách byly přímo ideální – dostatek sněhu, mráz ( někdy až moc) a téměř žádné fronty na vlecích. Užili jsme si nejen lyžování, ale i večerní diskotéky a soutěže, trochu málo přednášek a hlavně spoustu legrace. Domů jsme se vrátili bohatší o mnoho krásných vzpomínek a také získaných lyžařských a snowboardových dovedností. Na závěr bych chtěla touto cestou poděkovat pracovníkům SVČ Ivančice Simoně Chabinové, vedoucí kurzu, instruktorce a zdravotnici v jedné osobě, a Lucce Malé, instruktorce snowboardingu a Tomáši Holému, instruktorovi lyžování. I díky nim se tento kurz opravdu vydařil. Zdeňka Adamová

Navštívil nás dráček „Hasík“ „Byli u nás hasiči.Moc jsme se na ně těšili, a proto jsme pořád lítali na chodbu. Dozvěděli jsme se zajímavé věci. Ukázali nám jejich pracovní oblečení. Některé děti si ho mohly vyzkoušet. Viděli jsme i oblek, který je chrání před ohněm, vodou a chemikáliemi. Hasiči mají maskota dráčka, který je taky hasič.“ Vojta Vorel a Leonka Fraňková (2. tř.)

„Hasiči nám ukazovali své oblečení a dýchací přístroj. Dvě děti si ho mohly vyzkoušet, jak je těžký. Zkusili jsme si, jaké to je, když ohlašujeme požár. Už víme, že válení sudů nemusí být jen hra. Když člověkovi chytne oblečení, tak udělá toto: lehne si na záda, zakryje si obličej a válí sudy.“ Katka Kračmarová (2. tř.)

41

1919

Gaudeamus igitur… 2009

„Žijeme na jedné Zemi“ Na podzim roku 2009 byl vyhlášen Ústavem pro informace ve vzdělání – divizí Národní pedagogické knihovny Komenského v Praze za podpory MŠMT ČR a České komise pro UNESCO 2. ročník literární soutěže pro středoškoláky „Žijeme na jedné Zemi“, letos pod názvem Mateřský jazyk v dnešní Evropě. Této soutěže se zúčastnilo také několik studentů našeho gymnázia. Hodnocení literárních prací se ujala porota složená z předních českých spisovatelů a novinářů, jejím předsedou byl známý fejetonista Rudolf Křesťan. Dne 28. ledna 2010 se konalo slavnostní předávání cen ve Velkém zrcadlovém sále MŠMT ČR. Bylo sem pozváno 27 autorů textů, kteří se dostali do finále soutěže, aby obdrželi hlavní ceny, Čestná uznání za postup do nejužšího finále soutěže a Čestná uznání České komise pro UNESCO. Tato slavnost se konala jako předznamenání Mezinárodního dne mateřského jazyka, který se každoročně

42

slaví 21. února. Ceny předával vítězům náměstek ministryně pro regionální školství Jindřich Kitzberger, předsedkyně České komise pro UNESCO profesorka Helena Illnerová a spisovatel Rudolf Křesťan. Tohoto významného setkání se zúčastnila také studentka kvinty našeho gymnázia Lucie Kadlecová, která za svoji literární práci Jak moc si můžeme „nerozumět“ získala vynikající 2. místo. Byla dokonce požádána, aby svůj fejeton jako jediná během slavnostního předávání cen přečetla. Její příspěvek byl také uveřejněn ve sborníku nejlepších prací této soutěže a pan Rudolf Křesťan jí tento sborník nejen podepsal, ale připsal jí sem i upřímnou gratulaci. My všichni Lucce blahopřejeme a děkujeme za vynikající reprezentaci našeho gymnázia. Jana Chocholáčová

Devadesát let naší státní vlajky Devadesátiny našeho státního symbolu jsou natolik významné, že zaslouží, aby mu byla věnována pozornost i v regionálním tisku, který se jinak zabývá pouze místními událostmi. Pokud by u nás existoval „Den vlajky“, jako je tomu v řadě jiných zemí, pak by toto označení bylo v kalendáři u data 30. března. Toho dne v roce 1920 totiž československou vlajku schválilo naše tehdejší Revoluční národní shromáždění. Cesta k jejímu vzniku nebyla však vůbec jednoduchá. Vždyť dlouho nebylo ani jasno, kdo je vlastně jejím autorem. 43

Navštívíme-li pražský Vyšehradský hřbitov, najdeme tam hrob s tímto nápisem: Zasloužilý umělec Jaroslav Jareš, akademický malíř, tvůrce vlajky ČSR *18. 1. 1886, + 30. 11. 1967. Na hrobě je položena mramorová deska ztvárněná v barvách a podobně naší státní vlajky. Ze zprávy někdejší ČTK z 18. ledna 1966 se pak dozvíme, že „vláda ČSSR udělila titul zasloužilý umělec akademickému malíři Jaroslavu Jirešovi za celoživotní dílo v oboru výtvarné umění. Jaroslav Jareš je též autorem návrhu na československou státní vlajku.“ V západočeských Blovicích u Plzně je však na budově bývalé školy v Anglické ulici umístěna pamětní deska rovněž v podobě naší vlajky s textem: „Zde se narodil Jaroslav Kursa *12. 10. 1875, + 12. 6. 1950, tvůrce československé státní vlajky.“ Kdo je tedy vlastně autorem naší státní vlajky? Po vzniku Československa v roce 1918 se užívaly jako státní symboly znak s českým lvem a česká bílo-červená vlajka. To ovšem bylo jen prozatímní řešení. Bílo-červenou vlajku mělo totiž i sousední Polsko a nebyli s ní spokojeni ani Slováci, poněvadž postrádala symboliku jejich země. Proto už 31. prosince 1918 byl zřízen při prezidiu ministerské rady odborný orgán nazvaný „znaková anketa“, v dubnu 1919 přejmenovaný na „znakovou komisi“, a když začala být otázka vlajky aktuální, byl při této komisi začátkem roku 1920 ustaven „subkomitét pro vlajku“. Souběžně byl při ministerstvu národní obrany v květnu 1919 zřízen Umělecký sbor Památníku odboje, jehož úkolem bylo také vypracovat návrhy na československý znak a československou vlajku. Jeho členem se stal i malíř Jaroslav Jareš, levicově orientovaný bouřlivák. Ten už 3. listopadu 1918 otiskl v Socialistických listech svůj svérázný návrh znaku České (Československé) republiky a slovně popsal návrh vlajky s černým klínem. Podobných návrhů nakreslil pak ještě několik. Vojenským rozkazem byl však záhy vyslán na Slovensko, takže nebyl v Praze v době, kdy jednání o státních symbolech probíhala. V roce 1963 dostal vyznamenání za vynikající práci a k jeho osmdesátinám mu byl roku 1966 udělen titul zasloužilý umělec. Zdá se, že při hledání zásluh se teprve tehdy objevil problém jeho autorství československé vlajky, které by udělení tohoto titulu náležitě podepřelo. Do té doby se totiž tato otázka vůbec neobjevila. Jarešova tehdejší manželka, paní Gusta, roz. Nekolová, se tenkrát náhle rozpomněla, že při úklidu v roce 1933 přišla náhodou na Jarešovy vlajkové návrhy a že mezi nimi byla i kresba shodná s pozdější státní vlajkou. Vše bylo zaštítěno oficiálním prohlášením ČTK, jak bylo již výše uvedeno. Jareš se však z čestného titulu dlouho netěšil. Zemřel už 30. listopadu 1967 v Praze. Při jeho pohřbu ve strašnickém krematoriu byla umělcova rakev zahalena československou vlajkou. Členem subkomitétu pro vlajku byl od jeho začátku také úředník archivu ministerstva vnitra, absolvent filosofické fakulty Univerzity Karlovy Jaroslav Kursa. Z jeho ruky pocházely různé projekty státní vlajky, mezi nimi i vlajka 44

s modrým klínem, který také mohl zastupovat Slovensko. Zprvu měla délka klínu sahat do jedné třetiny vlajkovho listu, ale proti tomuto řešení se vznesla bouře odporu jak v odborných kruzích, tak i v široké veřejnosti. Klín byl proto později prodloužen do jedné poloviny délky vlajky. Ta byla pak v této podobě schválena československým parlamentem. Kursa dostal za svůj návrh finanční odměnu, ale jeho jméno brzy upadlo v zapomenutí. Zemřel v Praze a urna s jeho popelem je od roku 1994 uložena v blíže neoznačeném hrobě rodiny Burkhartovy na Ústředním hřbitově v Brně. I v odborných kruzích se dlouho věřilo v autorství Jaroslava Jareše. Teprve začátkem sedmdesátých let minulého století po důkladném studiu archivních materiálů zjistil vexilolog Zb. Svoboda, že skutečně schválený návrh vlajky pochází od Jaroslava Kursy. Přesto se však stále v literatuře objevuje mylný údaj o autorství Jaroslava Jareše. Vlajka se v našich zemích užívala jak v době první, tak i druhé republiky a byla do podzimu 1939 vyvěšována i po okupaci země. Teprve po protestech K. H. Franka ji nahradila od 10. října 1939 vlajka protektorátní (kterou se stala po obratném jednání heraldika Karla Schwarzenberga někdejší československá trikolora – vlajkový list s vodorovnými pruhy bílým, červeným a modrým). V zahraničním vojsku i v diplomatických službách byla nadále platná vlajka československá, jejíž užívání na osvobozeném území bylo obnoveno 21. srpna 1944. Ani v poválečných letech se její obraz nezměnil. Přežila prohlášení Československé republiky za republiku socialistickou, i to, že pro Českou republiku v rámci ČSFR byla přechodně (13. března 1990 – 31. prosince 1992) uzákoněna vlajka bílo-červená. Se zánikem Československa 31. prosince 1992 měla zaniknout i vlajka s klínem a podle tzv. disoluční smlouvy se oba nástupnické státy zavázaly dřívější emblémy nepoužívat. Slováci o československou vlajku neměli zájem a také Česká republika se jí formálně zřekla, ale vzápětí ji jako opuštěnou věc legálně přijala. Tento akt nebyl právně napadnutelný, a tak už 17. prosince 1992 schválili poslanci České národní rady jednomyslně zákon o státních symbolech č. 3/93 Sb., stanovící bílo-červenou vlajku s modrým klínem z roku 1920 za státní vlajku České republiky. Tím byla symbolicky prohlášena i kontinuita české demokracie s demokracií československou. (Příště 2. závěrečná část: Vyvěšování státní vlajky v Ivančicích) Dr. Ludvík Mucha

45

§ PRÁVNICKÁ PORADNA § Dotaz: Jsem soukromý podnikatel a provádím rozvoz zboží svými nákladními auty. Mám 2 zaměstnance, se kterými jsem uzavřel dohodu o hmotné odpovědnosti. Jejím předmětem je služební auto, které mám ve firemním majetku. Kontrola mě upozornila, že předmětem takovéto dohody mohou být pouze předměty, které jsou určeny k vyúčtování. Mohu za této situace svěřit zaměstnanci vozidlo proti písemnému potvrzení. J. A., obchodní organizace, Tetčice

Odpověď: Dohoda o hmotné odpovědnosti, tak i svěření předmětu proti písemnému potvrzení, zakládá zvýšenou odpovědnost zaměstnance za škodu, způsobenou zaměstnavateli. Předmětem dohody o hmotné odpovědnosti mohou být pouze předměty určené k vyúčtování, tj. hotovosti, ceniny, zboží, zásoby materiálu nebo jiné hodnoty tohoto určení. Zaměstnanec v tomto případě odpovídá za vzniklý schodek bez ohledu na zavinění. Své odpovědnosti se ale může zcela nebo zčásti zbavit, jestliže prokáže, že škoda vznikla zcela nebo zčásti bez jeho zavinění. Pokud jako zaměstnavatel svěříte svému zaměstnanci auto anebo jiný předmět proti písemnému potvrzení, zaměstnanec odpovídá na základě této zvýšené odpovědnosti za jejich ztrátu, ale nikoliv za poškození či jiné znehodnocení. V obou případech, jak u dohody o hmotné odpovědnosti nebo svěření předmětu proti písemnému potvrzení není vyloučeno, aby zaměstnanec odpovídal současně rovněž z titulu obecné odpovědnosti. Je pak na zaměstnavateli, aby zaměstnanci prokázal zavinění, a to alespoň ve formě nedbalosti. K tomu, aby bylo možné určité předměty svěřit zaměstnanci proti písemnému potvrzení, je nutné, aby zaměstnavatel vytvořil takové podmínky, aby tyto předměty mohl zaměstnanec před ztrátou chránit. Nemůže se tedy jednat o motorové vozidlo ani o vybavení kanceláře, byť mají tyto hodnoty pro zaměstnavatele značnou hodnotu. JUDr. Petronela Sojková, advokátka Rosice, Brněnská 555, tel. 546413003

46

Ahoj cukrovko, budeme s tebou muset žít (Chvilka pro tebe, Praha, červen 1997) Rozhodla jsem se napsat ti dopis, protože spousta lidí netuší, co všechno dokážeš. Nevědí, jak se s tebou naučit žít, jak se chránit před tvými útoky na jejich zdraví. Jakmile se někde objevíš, okamžitě obtěžuješ. Proč chodíš po světě nepoznána, neočekávána a s oblibou navštěvuješ lidi, kteří s tebou vůbec nepočítají? Chápu, že přicházíš ke starším lidem, kteří již mají opotřebovaný organismus. Proč si ale vybíráš i malé děti, dokonce i v peřinkách? Dokážeš se v organismu léta skrývat a vůbec nebolíš. Přesně tímto způsobem jsi přišla za mým tchánem. Nebylo mu ještě ani padesát let. Spoustu roků jsi jen číhala na svou příležitost. Nevěděl o tobě ani on, ani jeho obvodní lékař, ani nikdo jiný. Když ses „ozvala“, nedalas mu šanci, aby s tebou zápasil. Jednoduše jsi ho přemohla. Zemřel náhle a úplně nečekaně. Svého syna ti však, cukrovko, nedám! Smiř se s tím, že budete muset žít spolu, jeden vedle druhého. Přesto, že je mu teprve 10 let, dobře ví, jak na tebe. Aby ne, vždyť se znáte déle než 5 let. Když tě lékaři našli v jeho tělíčku, byl smutný a nic nechápal. Nechtěl a neuměl se smířit s tím, že už neodejdeš. Ani my, jeho rodina, jsme nemohli uvěřit kruté skutečnosti. Ze všeho nejvíc nás mrzelo, že si musí třikrát denně píchat injekce. Ale netrvalo dlouho a zvyknul si na tebe až neuvěřitelně. Aby tě zvládnul co nejúčinněji, dostal důležitou pomůcku – glukometr. Stačí jedna kapička krve, a přístroj poví, co právě vyvádíš. Bere to jako hru. Když někam jede, nikdy mu nezapomenu do zavazadla přibalit záchranný balíček s inzulínem a několika kostkami cukru. Zatím měl štěstí... Ani jednou se ještě nedostal do situace, kdy by ho potřeboval. Určitě hlavně proto, že s tebou umí žít a pevně tě držet na uzdě. (pokračování) M. Krýdlová

Jste gurmán nebo gourmet, žrout nebo labužník? Je 50 věcí na světě, které musíte ochutnat a pak klidně zemřít, takový byl podtitulek na první stránce mimořádného magazínu Mladé Fronty Dnes „Gourmet“, kterému vévodil obrázek s kopečkem zmrzliny ozdobený feferonovou papričkou. Dort Sachr, čerstvé domácí těstoviny z tuhého nudlového těsta, pasta Harisa, pečené kaštany,boršč, polenta, baklava, čerstvé nadojené mléko, mortadela, šampaňské, portské víno, kůzlečí pečeně nebo grappa – italská vínovice jsou dostupné a známé pochutinky. Horší je to s šnečími játry nakládanými 47

v oleji nebo fugu- vysoce žádaným masem z prudce jedovatého čtverzubce fugu, delikatesou, kterou připravují v Japonsku jen licencované restaurace. Teď pozor! U nás se dá v Brně v tržnici na Olomoucké ulici ochutnat polévka Pho, silný aromatický masový vývar se zeleninou a kořením, který se podává horký v misce o obsahu 3/4 litru. Brněnská tržnice je proslulá policejními raziemi na padělky všeho druhu. Pokud nehrozí policejní kontrola, působí celý areál mírně ospale. Zboží všeho druhu připomíná turecké bazary, na rozdíl od pravých tureckých se tady nekřičí a nemusíte se prodírat davy lidí. Krásná Vietnamka perfektní češtinou vysvětlí cestu a už usedáme na drobné židličky v omšelé umakartové jídelně s 12 místy u tří stolků. Naproti usrkává strávník cosi z misky a polévka Pho je opravdu na jídelním lístku i s fotografií. V televizi běží film z asijského venkova, na stolku v zavařovačkách naložené nám neznámé ingredience domácího vietnamského původu. Obrovitá miska s polévkou z hovězího vývaru s velkou porcí nudlí, kuřecího a hovězího masa se jí hůlkami a lžicí, přidává se nakrájený čerstvý koriandr, nakládané bambusové výhonky a čili. Z malého talířku se ujídá naklíčené obilí pokapané citronem, zapíjí se neslazeným silným čajem. Polévka mírně překvapí svou chutí, jsme ale v Asii a tam je všechno trochu jinak. Přivřete oči a jste na vietnamské ulici v obyčejné jídelně a jíte obyčejné jídlo, ovšem které bylo vybráno mezi 50 věcí, které jako labužník, musíte ochutnat. (Cena velké porce, kterou ani nesníte, je 80,00 Kč) Hana Karasová

Rozhovor s chovatelem plazů Majitel obchodu se smíšeným zbožím v Ivančicích-Hrubšicích Libor Ulbrich (r. 1967) bydlí v rodinném domě v sousedních Řeznovicích. Jeho koníčkem je chov terarijních zvířat. Před naším rozhovorem se právě vrátil z Karlových Varů, kam byl pozván na sympozium terarijních odborníků. Přispěl na něm přednáškou o chovu vzácných želv zuboštítých – Geoemyda spengleri. Jak říká, překvapil ho dost velký zájem, který posluchači i z ciziny o tento jeho chov projevili. Libora Ulbricha jsme si mohli poslechnout předloni na jeho besedě o cestě do Thajska. Loni na podzim strávil tři týdny v Jihoafrické republice, o které bude v kině Réna přednášet na besedě nazvané Malým autem velkou Afrikou. Poutavé vyprávění doplněné promítáním fotografií pořádá KIC Ivančice v úterý 16. března v 18.00 hodin v kině Réna Ivančice. Kdy začal, Libore, tvůj zájem o chov zvířat? Už na základní škole jsem přes různé papoušky přecházel k rybičkám, holubům, nutriím a dalším zvířatům až jsem zakotvil u plazů, kterými se zabývám dodnes. 48

Když jsi měl tyto zájmy, pokračoval jsi v nich i po ukončení základní školy, třeba studiem na toto zaměření? Chtěl jsem jít na školu Chovatel exotických zvířat do Čakovic u Prahy, ale tam je problém se dostat pro malý počet přijímaných žáků. Proto jsem šel na čtyřletou Zemědělskou chovatelskou školu do Třebíče. Po maturitě jsem pracoval v JZD a od r. 1994 mám obchod se smíšeným zbožím v Hrubšicích. Kolik exotických výprav jsi už uskutečnil a kdy to bylo? První moje větší cesta byla v roce 1990 do Vietnamu, v r. 2000 do Thajska a nyní, na podzim r. 2009, do Jihoafrické republiky. Na těchto cestách mě především zajímá pozorovat zvířata, zvláště plazy a také místní biotopy. Chováš doma kromě želviček i jiné plazy? Samozřejmě, mám doma terária s různými druhy terarijních zvířat. Různé želvy, hady a ještěry. Kdysi mně bratranec nechal dvě dvoumetrové krajty, které nám doma, než jsme je dali pryč, dorostly do 6 m délky a vážily kolem 70 kg. Ty dokázaly sežrat při krmení každá kolem dvaceti kilogramů králíků. Potom se nemusí krmit dva až tři měsíce. Vzhledem k prostorovým možnostem ovšem chovám podstatně menší druhy. Když máš doma několik let krajtu, pozná tě ten had? Nepozná, to jsou báchorky, že had pozná svého chovatele. To zvíře si buď zvykne na braní do ruky nebo nezvykne a je agresivní a kousavé. Některé druhy, jako je hroznýš královský, jsou nekousavé, i když výjimka potvrzuje pravidlo. U ještěrů je to jiné, hlavně leguáni a varani dokážou poznat konkrétní osobu. Chováš i jedovaté hady? Jedovaté hady zásadně nechovám, nechci, aby se stal nějaký průšvih. A viděl jsi je na svých cestách, např. ve Vietnamu? Samozřejmě viděl, ale představa, že se to v džungli hemží jedovatými hady, je mylná. Člověk tam musí mít 49

spíš štěstí na takového hada narazit. A navíc my, turisté, na ně ani nemáme oči, jak jsou zamaskovaní. Hadi se stahují do míst, kde žijí lidé. Tam jsou odpadky, které lákají hlodavce, a ti jsou zase potravou pro hady. Do džungle se domorodci příliš nehrnou, neboť je tam vlhko vhodné pro pijavice, kterých je tam spousta. Údajně sice žádné nemoci nepřenášejí, ale způsobují krvácející ranky, které se musí jodovým perem desinfikovat, aby se do nich nedostala infekce. Musí se člověk při cestě do exotických zemí nechat naočkovat? Ideální je zajet do Brna za MUDr. Sedláčkovou, která ví, jaké očkování je do konkrétní země povinné nebo doporučené. Ve Vietnamu a v Thajsku jsme s sebou měli i malarika, která jsme v tabletkách brali. Před cestou do jižní Afriky jsme byli naočkování jen proti břišnímu tyfu a žloutence. Je třeba být opatrný a myslím, že když jedeme sami jako baťůžkáři, tedy ne s cestovkou, tak je to bezpečnější. Vodu kupujeme balenou nebo použijeme dezinfekční tablety na její úpravu. Jíme jen ovoce, které se loupe a vaříme si sami. Jídlu a nápojům ani v nejlepším hotelu bych tam nedůvěřoval. Např. nápoj s ledem bych vůbec nepil, neboť nevím, odkud vodu na led brali.V kuchyni vám kuchař stejným nožem může nakrájet syrové maso a vzápětí třeba banán. Také pochybuji, že ti, co jedou

Naše cesta po Jihoafrické republice, kde jsme ujeli přes 6000 km. 50

na cestu „last minut“ se stihli naočkovat. Někteří si dokonce myslí, že když jedou s cestovkou, tak se jim nemůže nic stát, což je základní omyl. Nemáš nějaké obavy, když jedeš do exotických zemí? Nemám, pohybujeme se tam většinou na venkově, kde jsou lidé chudší, ale o to příjemnější a upřímnější. Spíš bych měl strach jít v noci v některém místě v Brně nebo v Praze. S kým jsi cestu do Jihofrické republiky podnikl? Nabídl mi to kamarád, který projektuje expozice v zoologických zahradách a potřeboval si nafotit tamní přírodu. Ještě jela jeho manželka, která je ošetřovatelkou v ZOO ve Vídni. Letěli jsme do Johannesburgu, kde jsme si půjčili auto, se kterým jsme cestovali. Bylo to úžasné, měli jsme štěstí na počasí, zvířata… Krásné tři týdny na přelomu října a listopadu, kdy tam vrcholí jaro. Příjemné teploty mezi 25 až 30°C, viděli jsme spoustu zajímavých biotopů. Všechno je tam tak volně nebo v nějakých rezervacích? V JAR je 13 státních rezervací, které jsou oplocené, stejně jako jsou oplocené soukromé pastviny. Volných je jen pár metrů podél silnice, jinak je to všude dost silným plotem, někdy i s elektrikou, zadrátované. Do rezervace se vjíždí branami, kde se musíte zapsat a oznámit, do kterého kempu v přírodním parku jedete. Je to i z toho důvodu, že kdybyste tam nedorazili, aby se vás vypravili hledat. Také je v parku možnost zaplatit si safari bus s průvodcem. Takže všechna velká zvířata jsou v hlídaných parcích a rezervacích. Vše kontroluje státní správa, dnes, po svobodných volbách v r. 1994, převážně tvořená černochy. Ti jsou po letech bělošského rasismu někdy nepříjemní a odměření. Dá se to však pochopit. Je otázkou, jestli jim nadvláda bílých víc dala nebo vzala. A nyní k jedovatým hadům. Narazili jste tam na ně? Samozřejmě. Hned v Kalahari jsme viděli krásnou žlutou 1,5 m dlouhou kapskou kobru, která vylézala z veverčí nory, kde hledala něco k snědku. Na dospělou veverku tato kobra neútočí, protože by ji nepolkla, ale mláďata jsou oblíbenou potravou. Dokonce jsme pozorovali, jak dospělá veverka kobru zahnala od své nory tak, že ji nejprve mávala před hlavou svým ocasem a potom se na ní otočila a začala prskat. Kobra se nejdřív vztyčila, roztáhla kápi, ale nakonec to vzdala a odplazila se pryč (viz obr. na 2. straně obálky). Z JAR je popsáno 151 druhů hadů, pouze 16 z nich je ovšem jedovatých. Z těchto šestnácti jsou pouze některé druhy opravdu nebezpečné pro člověka. Opravdu silným zážitkem bylo setkání s rodinkou bílých nosorožců nebo s levhartem, který ležel na stromě vedle cesty v poušti Kalahari.

51

V kempech se volně popásala prasata bradavičnatá

I takové může být setkání se zvířetem v národních parcích JAR 52

Která divoká zvířata jste z tzv. Velké pětky v Africe viděli? Velkou pětku jsme viděli celou, tedy slony, nosorožce, kapverdské buvoly, lvy a levharta. Kromě toho jsme viděli i hrochy, kteří jsou velmi nebezpeční. Viděli jsme i stepní zebry a vzácné horské zebry, v kempech se často procházela prasata bradavičnatá a všude bylo plno opic. Kočkodani zelení a paviáni, také tam pobíhaly mangusty žíhané, mezi stany se procházely antilopy impaly a z drůbeže perličky. Před opicemi jsme si museli dávat pozor, kromě vybírání odpadních košů totiž kradli lidem potraviny a byly v tom dost vynalézavé. Některé z nich mohou být ve snaze získat potraviny i agresivní. Třeba jsme viděli, jak si paní nesla z obchodu chleba, pavián zezadu přiběhl, chleba ji sebral a utekl. Kdo nechal otevřený karavan, koledoval si o návštěvu opic, které vše pozorovaly a čekaly na příležitost. Proto jsme si stan vždy při odchodu museli zaškrtnout zipem. Všude jsou cedule se zákazem krmení opic, a to pod vysokými pokutami, neboť, kdyby si na to opice zvykly, staly by se agresivní a strážci kempu by je museli zastřelit. Kromě těchto „zlodějů potravin“ však byly kempy bezpečné a neměli jsme o své věci strach. Co tě nejvíce zaujalo? Všechno, dodneška jsem plný dojmů, je to úplně něco jiného, než na co jsme u nás zvyklí. Afrika nikdy nepatřila mezi mé přední cíle, ovšem tohle tvrzení jsem zásadně přehodnotil.

53

Jaké jsou tam podmínky v kempech? Vynikající. Všude teplá a studená pitná voda, elektrické zásuvky, sprchy, plynové nebo elektrické vařiče, pračky, venku grily na maso. V kempech je velmi čisto. Na každém záchodě vždy plný zásobník s toaletním papírem. Kolik jste ujeli na své poznávací cestě kilometrů? Ujeli jsme přes 6000 km a pořídil jsem kolem 3000 fotografií. Přebrat je potom doma bylo dost náročné. Věřím, že na besedě, která proběhne 16. března v kině Réna, se moje fotky budou lidem líbit. Za rozhovor děkuje Vít Karas, foto Libor Ulbrich

HÁZENÁ – DOMÁCÍ ÚSPĚCH MLADŠÍCH ŽÁKŮ Ve dnech 30.–31. 1. 2010 proběhl další ročník turnaje v házené mladšího žactva Vangl Cup 2010. Turnaj organizačně zaštítilo Středisko volného času a HK Ivančice za podpory Města Ivančice a sponzorů. Ubytování bylo již tradičně zajištěno na základní škole Vladimíra Menšíka a stravování u pana Tomáše Sysla v Němčicích. Turnaje se zúčastnilo osm

54

družstev, z toho jedno domácí z Ivančic. Týmy přijely z celé republiky, nejdále k nám měli chlapci z Lovosic a Polanky nad Odrou (Ostrava), další týmy přijely z Olomouce, Prostějova, Litovle, Velké Bystřice a Brna. Turnaj byl pořádán v rámci celorepublikové soutěže mladšího žactva Handball tour. Hrálo se systémem každý s každým, celkem bylo k vidění dvacet osm zápasů. K radosti všech diváků, rodičů a hlavně pak trenéra domácích pana Drahoslava Kremláčka zvítězilo družstvo domácích, které ukázalo svoje kvality a konečně získalo úspěch na domácí půdě. Na druhém místě skončila Polanka nad Odrou a třetí Lovosice. Již tradičně všichni trenéři vybírali chlapce do ALL STAR týmu. Ze sedmi hráčů hned dvě nominace patřily domácím hráčům (Zdenek Houser, Jakub Oulehla). Turnaj byl velmi vyrovnaný a úspěch na něm viděl trenér v dobré obraně a kombinační hře, jež převyšovala individuální hru hráčů ostatních týmů, náš tým hrál kolektivně a těžil z nacvičených akcí, dodal. Celý turnaj probíhal v přátelské a sportovní atmosféře. Těšíme se na další ročník! J. Obršlík

POZVÁNKA na

turnaj ve stolním tenise pro neregistrované hráče Místo konání: Tělocvična Řeznovice Termín: sobota 13. 3. 2010 v 9 hodin Startovné: 100 Kč v ceně malé občerstvení Přihlášky: p. Doupovec, tel.: 777 022 732 S sebou: sálovky, rakety a dobrou náladu

Zveme k účasti i k povzbuzování všechny příznivce stolního tenisu…!

55

? KULTURNÍ A INFORMAČNÍ CENTRUM IVANČICE, Památník A. Muchy, tel.: 546 451 870, pořádá: 5. března (pátek), odjezd v 15.00 od Besedního domu Ivančice Zájezd - Praha - Divadlo Na Jezerce - Divadelní společnost Jana Hrušínského PANÍ PLUKOVNÍKOVÁ Komedie, která vám dodá chuť do života. Hrají: Jiřina Bohdalová, J. Štěpánková/L. Švormová, S. Stašová/V. Jeníková, Z. Maryška/R. Novák, A. Švehlík/J. Satoranský, V. Zawadská, Z. Hruška Cena (vstupenka a doprava): 850 Kč 7. března (neděle) – 28. března (neděle), galerie Památníku A. Muchy ZMRAZENÍ ČASU FOTOGRAFIE MATYÁŠE HOŠKA Makro hmyzu, Trucktrial, hudební kapely... Vstupné: 10 Kč 7. března (neděle) – 18. dubna (neděle), sklepení Památníku A. Muchy RELAX FOTOGRAFIE MATYÁŠE HOŠKA Nejlepší fotky kapely Relax rock za poslední 3 roky okem autora, dále skupiny Revolt, Turbo a další Vstup zdarma 10. března (středa) v 9.00 a 10.30 hodin, kino Réna Ivančice Pohádka pro MŠ, I. stupeň ZŠ a maminky s dětmi NENÍ DRAK JAKO DRAK Účinkuje divadýlko KUBA z Plzně Vstupné: 35 Kč 16. března (úterý) v 18.00 hodin, kino Réna Ivančice Přednáška LIBORA ULBRICHA MALÝM AUTEM VELKOU AFRIKOU Vstupné: 30 Kč 56

22. března (pondělí) v 10.00 hodin, kino Réna Ivančice Ekologicky zaměřené divadelní představení pro I. stupeň ZŠ BALYNKA Příběh štěněte detektiva Účinkuje Karlovarské hudební divadlo Vstupné: 30 Kč 23. března (úterý) v 19.00 hodin, kino Réna Ivančice Beseda s publicistou JOSEFEM KLÍMOU ŽIVOT REPORTÉRA Známý publicista a reportér pořadu „Na vlastní oči“ Josef Klíma vypráví skutečné příběhy, které natáčel. Na jejich základě ukazuje publiku, jak snadné je upadnout do tenat zločinu, ať už jako bílý kůň, vymahač, kurýr drog nebo dokonce vrah, ale také jako oběť. Také poradí, jak se proti tomuto nebezpečí bránit. Možnost dotazů z publika. Vstupné: 80 Kč 24. března (středa) v 8.00, 10.00 a 12.15 hodin, kino Réna Ivančice Pořad pro 8.–9. třídy ZŠ a střední školy JOSEF KLÍMA Vstupné: 60 Kč 27. března (sobota) v 19.00 hodin, Památník A. Muchy Ivančice FOLKOVÝ VEČER Účinkují: PAVEL POKORNÝ, DUO STRÁNÍCI, ŠVÉDOVA TROJKA Vstupné: 60 Kč 30. března (úterý) – 29. dubna (čtvrtek), galerie Památníku A. Muchy VÝSTAVA STUPAVSKÝCH VÝTVARNÍKŮ PETER ORVAN - akademický malíř – olejomalby, kované objekty SILVIA HLAVOVÁ – abstraktní malba IVETA VACHÁLKOVÁ – keramika AGNEŠA VAVRINOVÁ – olejomalby, akvarely Vstupné: 10 Kč VERNISÁŽ 29. 3. 2010 V 16.00 HODIN

57

PŘIPRAVUJEME 1. dubna (čtvrtek), odjezd v 17.30 hodin od Besedního domu Ivančice Zájezd Brno - Janáčkovo divadlo NETOPÝR Netradiční zpracování komické operety Johanna Strausse. Režie – Ondřej Havelka Přebásnění zpěvních textů – Ondřej Suchý Cena (vstupenka a doprava): 360, 300, 240 Kč Přihlášky do 20. 2. 2010!

PROGRAM KINA RÉNA St 3. 3. 2010 17.00 hod. ARTHUR A MALTAZARDOVA POMSTA Francie, fantasy, 93 min., 49 Kč (+ 1 Kč), ČESKÝ DABING Hrají: Freddie Highmore, Mia Farrow, Jimmy Fallon, Snoop Dogg, Robert Stanton Arthur se těší na setkání s princeznou Selénií, jeho návart do říše Minimojů se blíží. Minimojové chystají na jeho počest velkou oslavu. Arthur dostane nečekaně vzkaz, že Selénie je v nebezpečí. Je to však léčka. Kdo a proč ji nastražil..? Ne 7. 3. 2010 17.00 hod. ALVIN A CHIPMUNKOVÉ 2 USA, komedie, 88 min., 42 Kč (+ 1 Kč), ČESKÝ DABING Hrají: David Cross, Jason Lee, Zachary Levi a Chipmunkové Alvin, Simon, Theodor Všichni zpívají. Všichni tančí. Všichni křičí Alvin! Chipmunkové Alvin, Simon a Theodor pokračují jako demoliční četa Davea Sevilleho. Navíc toho nekontrolovatelné trio potká nové kamarádky – dívčí trio Chipettky... St 10. 3. 2010 17.00 hod. PLANETA 51 VB/Španělsko, komedie, 97 min., 42 Kč (+ 1 Kč), ČESKÝ DABING Cosi člověčího se blíží k jejich planetě... MY! Zelení obyvatelé Planety 51 žijí spokojeným životem. Jejich poklidnou idylku ruší jen strach z mimozemské invaze. Jejich obavy se jednoho dne naplní. Astronaut NASA, Kapitán Chuck se domnívá, že našel neosídlenou planetu...

58

Ne 14. 3. 2010 18.00 a 20.00 hod. IMAGINÁRIUM DR. PARNASSE USA, dobrodružný, 120 min., 49 Kč (+ 1 Kč) Hrají: Heath Ledger, Johnny Depp, Jude Law, Colin Farrell, Ch. Plummer Dr. Parnassus vyhrál nesmrtelnost v sázce s ďáblem. Později našel lásku a podepsal s ďáblem novou smlouvu. Za mládí mu vrací nesmrtelnost a přenechá mu své prvorozené dítě. Nyní nastal čas a Parnasse se trápí, jak uchránit dceru před osudem. St 7. 3. 2010 18.00 a 20.00 hod. KAWASAKIHO RŮŽE ČR, drama, 95 min., 49 Kč (+ 1 Kč) Hrají: Martin Huba, Daniela Kolářová, L. Vlasáková, L. Chudík, M. Mikulčík Za každou lží se skrývá pravda a za ní pravda ještě hlubší. Psychiatr - střed příběhu, morální autorita dostal státní ocenění. Právě tento slavnostní akt se stane katalyzátorem, který vyplaví na povrch hříchy, které lámou vaz! Ne 21. 3. 2010 17.00 a 20.00 hod. AVATAR USA, fantasy, 166 min., 49 Kč (+ 1 Kč) Hrají: Sam Worthington, Zoe Saldana, S. Weaver, M. Rodriguez, S. Lang Nejnovější událost roku! Nově objevená planeta Pandora je mírumilovné místo. Obyvatelé žijí v souladu s divukrásnou vegetaci. Posádka vyslaná ze Země zde objeví cenný minerál. Přes snahu získat si obyvatele, dochází ke střetu, který rozhodne o vývoji světa. St 24. 3. 2010 18.00 hod. PRINCEZNA A ŽABÁK USA, komedie, 97 min., 49 Kč (+ 1 Kč), ČESKÝ DABING Animovaná pohádka pro celou rodinu. Spanilá princezna sice políbí nevzhledného žabáka, ale v této pohádce vše dopadne úplně jinak. Láska si cestu najde, ať už mezi princem a princeznou nebo mezi žabákem a žábou. Kouzelná pohádka plná humoru, napětí, hudby i citu. Ne 28. 3. 2010 20.00 hod. NĚJAK SE TO KOMPLIKUJE USA, komedie, 128 min., 49 Kč (+ 1 Kč) Hrají: Meryl Streep, Alec Baldwin, Steve Martin, John Krasinski, Rita Wilson Stará láska nerezaví. Jane má tři dospělé děti. Před deseti lety opustila manžela, který ji podváděl. Na synově promoci se oba znovu potkají. Nevinná večeře se změní ve vášnivou noc. Vše se komplikuje. Jane totiž uhání i architekt Adam. 59

60

61

PLAVÁNÍ KOJENCŮ, BATOLAT, PŘEDŠKOLÁKŮ I ŠKOLÁKŮ přijďte navštívit naše lekce plavání Plavání:

– plavání ve vaně pro děti od 6-ti týdnů – plavání kojenců, batolat, předškoláčků i školáčků – letní intenzivní kurzy plavání

Plaveme na těchto bazénech:

– sportovní centrum na tř. Generála Píky 11 – areál na Kraví Hoře – bazén na ul. Rašínova – rehabilitační bazén u Milosrdných bratří

Dále nabízíme:

– cvičení pro děti od 3 měsíců do 6–ti let – Baby masáže – kurzy Baby sings – znakování dětí – CK Plaváčci – pobyty pro rodiče s dětmi s výukou – plavání a cvičení a celodenním programem – cvičení pro maminky

Kontakt a informace:

– Plaváčci s.r.o. – tř. Generála Píky 11 – tel.: 604 344 219, 733 195 054 – [email protected], www.plavacci.com

62

DOŠLO PO UZÁVĚRCE Moje gilotina (prim. MUDr. Aleš Soukal) Vážení občané, milé pacientky! Myslím že není člověka v našem okolí, který by nevěděl, co a s jakou turbulencí se rozpoutalo kolem mé osoby.Vzhledem k tomu že mi nebyl nikde dán prostor k mému vyjádření, považuji za svoji povinnost vám, které mě znáte, které jste prošly za posledních patnáct let naší porodnicí či gynekologií, sdělit něco bližšího k tématu zapomenuté špachtle v břiše pacientky. Do Ivančic jsem přišel před 15 lety z Masarykova onkologického ústavu, předtím jsem pracoval 4 roky v Tunisku, absolvoval jsem dlouhý odborný pobyt ve Francii, tím chci říct, že jsem byl dostatečně erudován. Navíc pobyt na operačním a porodním sále jsem považoval za svoji přirozenost, když jsem byl mladší i zábavu. Byl jsem tak vychován. Být primářem na okresní nemocnici znamená dát vše ostatní stranou. Je to nesmírná zodpovědnost nejen za pacienty, ale i za kolegy lékaře, za sestry, pomocnice, instrumentářky atd. Navíc v posledních letech je každý nezdar, zejména v porodnictví, skandalizován a má většinou soudní dohru. Ptám se jen, kdo bude pomáhat rodičkám při porodu za 10 let? Budou 63

mít ti, co se pro toto krásné a smysluplné povolání rozhodnou nějakou ochranu před nezdary a chybami, které budou vždy a všude? Čím je ten skandál kolem mé osoby pro lékaře ostatní? Neodradí je to, když se budou rozhodovat zda pracovat v nemocnici či na ambulanci? Jistěže odradí, zvlášť když se podívají k tomu na výplatní pásku. Ale to jsem nechtěl. Co se stalo v ivančické nemocnici? Stalo se prostě neštěstí, takové asi jako když spadne někde most, letadlo, srazí se auta, copak se to nestává? Proč se nezmínili nikde, že za 15 let se zde narodilo 8000 dětí, že porodnost vzrostla za posledních 10 let o 50%, že jsme provedli více než 8000 velkých gynekologických operací a téměř stejný počet gynekologických zákroků? Dopadly ty pacientky všechny dobře? No samozřejmě že ne, nejsem pánbůh. Ale já jsem si jist, že těch, co se nepovedly, tzn. měly komplikace i možná s trvalými následky, je maximálně 10. Ze 24.000 se nepovedlo 10, je to málo nebo mnoho? Budete možná překvapeni, když řeknu, že mám čisté svědomí, a to i co týká té nešťastné špachtle. Já jsem totiž nejenom ty pacientky rodil a operoval a často je zachránil před „žluťákem“ – prostě tam ani nemusely, já jsem se o ty lidi prostě staral. A oni to ví. A staral jsem se i o tu nešťastnou pacientku se špachtlí a i o jejího manžela a to opakovaně. Její operace byla čtyřhodinová a těžká, bylo použito prý 300 nástrojů, já jsem operoval, asistenti drželi nástroje, jeden jim prostě vyklouzl z ruky, prostě to se stalo, já jsem se zeptal jako 40 let denně, zda-li nástroje a roušky souhlasí, a když jsem se dozvěděl že ano, paní jsme břicho zavřeli. Nástroj ale nikomu nechyběl, kdyby chyběl, tak jsme ho hledali a samozřejmě našli a vyndali. Co je pro mne důležité? Nejdůležitější je, že pacientka nebyla poškozena trvale. Samozřejmě, že trpěla bolestmi a musela se podrobit 15 minutové operaci, při níž se nástroj vytáhl. Pacientce jsme se omluvili všichni včetně ředitele, byli jsme zdrceni a já jsem dosud. Co následovalo již znáte – senzace – skandál – padání hlav atd. Proč jsem nazval článek takto? Když jsem uviděl palcový titulek v novinách „Hlavy již padají“, připomnělo mi to setnuté hlavy za francouzské revoluce, stínání tehdy šlo hladce díky geniálnímu vynálezu doktora Guillotina. Nakonec setnuli i Robespierra, toho, kdo tu revoluci vymyslel. Každý nějak skončí. Mojí gilotinou je ten nástroj, který jsem používal denně 40 let a který mě nakonec zradil. A nikdy se nedovím, kterápak ta ruka ten nástroj v břiše nechala. Je to pro mě profesionálně tragické. Proč jsem nabídl řediteli moje odstoupení? Protože situace v nemocnici byla vybičovaná, ředitel musel něco udělat, tlak byl obrovský, protože jsem profesionál a musím nést odpovědnost a to nejen za sebe. Jsem primář, k operaci jsem si stoupl sám tak, jak se to patří – i když ne všude se to tak nyní dělá. Ředitel mou rezignaci přijal. Je mi 62 let, odvedl jsem zde kus dobré práce, operování mi šlo a porodní sál bavil, měl jsem co dát i mladým lékařům, ale, jak říkám, každý poslední čtvrtek nastávajícím rodičkám, pro které děláme besedy – „milé maminky, 64

všechna letadla nedoletí“ já vám nemůžu slíbit sto procent. Ale můžu vám slíbit to, že udělám vše, co jsem se naučil za 40 let, abyste dopadly dobře. A tak jsem to dělal a budu někde asi dělat dál. A já i v těchto, pro mne těžkých dnech, cítím smutnou a mlčící solidaritu u mých kolegů, sester a i u pacientek které potkávám. A nesmírně jim za to děkuji. Aleš Soukal

Tradiční masopust v Řeznovicích V sobotu 13. února v odpoledních hodinách uspořádaly řeznovické ženy tradiční masopustní merendu. Nejprve prošel obcí průvod masek doprovázený harmonikářem. Zpívalo se, tancovalo na ulici a v mnoha domácnostech bylo připraveno bohaté pohoštění. Navečer, po projití celé vesnice, se průvod masek odebral do naší hospůdky, kde byla připravena káva, čaj a tradiční koblihy. Také se povídalo, zpívalo a vzpomínalo na dřívější masopusty, kdy bylo možné, jak je to v ostatních vesnicích, pořádat večer ostatkovou zábavu. Je nám líto, že nemůžeme pro naše občany podobných akcí dělat více, protože v obci není místo, kde by se všichni mohli společně sejít a pobavit se. Dlouholetou masopustní tradici v Řeznovicích udržují pouze ženy. Jana Holá, foto Ing. Jan Polák

65

ROSTOU KOLEM NÁS Stromy na Ivančicku (I) Jedním z prvních kvetoucích stromů u nás je olše lepkavá (Alnus glutinosa). Samčí i samičí purpurové jehnědy se zakládají již v pozdním podzimu. Ze samičích jehněd se vyvíjejí dřevnaté šištice, které zůstávají na stromě po celý rok. Olše lepkavá je průkopnická dřevina. Najdeme ji v lužním lese pod Boží horou, u potůčku nad cihelnou nebo na vlhkých neobdělávaných místech. Často bývá vysazována podél vodních toků – např. na levém břehu Jihlavy mezi malovanským mostem a splavem na Réně. Bříza bělokorá nebo také bradavičnatá (Betula pendula) je strom s dlouhými tenkými převislými větvičkami, který má v mládí lepkavé listy. Hladká bílá kůra se příčně loupe. Ve stáří je hlavně na kmeni tmavá a rozpukaná. Samčí i samičí jehnědy břízy se vyskytují na jedné dřevině. Na podzim samičí jehnědy hnědnou, rozlamují se a uvolňují stovky semen. Břízu bělokorou najdeme na skalkách kolem železniční tratě od „železňáku“ směrem na Budkovice, na skalách nad Stříbským mlýnem, na kamenitých ostrozích na okraji obory a jinde. Hojnou lesní dřevinou u nás je habr obecný (Carpinus betulus), jehož podlouhle vejčité zašpičatělé listy mohou být až 12 cm dlouhé. Habr obecný kvete v dubnu a květnu. V samičích jehnědách se vyvíjejí trojlaločné listeny, které uzavírají semeno. Habry rostou v listnatém lese za zahradami na Réně, v lese pod starým železničním mostem nebo na pravém břehu Rokytné před mostem do Němčic. Habr obecný má velmi pevné a tvrdé dřevo. RNDr. Zuzana Lotreková

Použitá literatura: Klíč ke květeně České republiky (Academia 2002)

IVANČICKÝ ZPRAVODAJ vydává KIC Ivančice, Palackého nám. 12, 664 91 Ivančice, e-mail: [email protected], registrováno u MK ČR pod č. E 11378, IČ: 65268768. Odpovědný pracovník Vít Karas, tel.: 546 419 429. Cena výtisku 20 Kč. Tisk Gloria Rosice. 66

Olše lepkavá

Habr obecný - květy 68

Bříza bradavičnatá

Habr obecný 67

68