CESTA ZA DUHOU Katalog děl nemocných s roztroušenou sklerózou mozkomíšní vychází při příležitosti 9. ročníku výstavy Cesta za duhou
50 dní pro roztroušenou sklerózu
9. ročník výstavy děl osob s roztroušenou sklerózou mozkomíšní Cesta za duhou Pavilon Grébovka v Praze 1. – 30. listopadu 2011
Záštitu nad 9. ročníkem výstavy Cesta za duhou převzaly paní Lenka Kohoutová, poslankyně Parlamentu České republiky a Všeobecná zdravotní pojišťovna
prof. MUDr. Eva Havrdová, CSc. Vedoucí RS Centra Neurologické kliniky 1. LF UK a VFN Umění provází člověka od prehistorických dob. Vyjadřoval nonverbálně mnohé, co neuměl vysvětlit, co cítil, jaký postoj k tomu zaujímal, jak se s tím vyrovnával. Byly to často přírodní živly, život ve společenství, přesah. Roztroušená skleróza má mnoho společného se vším výše jmenovaným. A umění tu plní stejnou roli – nonverbálně (nebo i umělecky verbálně) vyjádřit něco, čemu nerozumíme, co neumíme vysvětlit, co cítíme, jaký postoj lze k nemoci zaujmout, jak se s ní vyrovnat. Nezřídka lze její nástup i průběh přirovnat k přírodnímu živlu. Ohrožuje život člověka ve společenství, ve vztazích. A ne výjimečně mu dá nahlédnout i přesah sama sebe. Pojďme společně poodhalit tato tajemství v dalším ročníku již tradiční výstavy Cesta za duhou. Budeme muset ztišit krok i hluk v sobě samých… …abychom nahlédli… …a porozuměli.
5
Karel Hrkal Prezident Unie ROSKA Roska je svépomocné občanské sdružení, jehož posláním je pomáhat lidem s roztroušenou sklerózou žít kvalitní, důstojný a plnohodnotný život. V České republice realizuje již více než 25 let rozsáhlé humanitární programy. Své nezastupitelné místo v nich má i podpora a propagace umělecké tvorby lidí s roztroušenou sklerózou. Vedle vlastní seberealizace umělce má tato tvorba z více důvodů bezesporu pozitivní vliv na kvalitu jeho života včetně zdravotního stavu. Umělci s roztroušenou sklerózou svým pozitivním přístupem daným jejich uměleckou prací v zásadě aktivně „bojují“ se svou nemocí. Výstava „Cesta za duhou“ představuje právě umělecká díla autorů s roztroušenou sklerózou.Tento rok je to již její 9. ročník a věřím, že naváže na ty předchozí, které byly velice úspěšné. Vážíme si toho, že i naše organizace Rosky sdružené v Unii při této ojedinělé akci nechybí. Umělecké aktivity lidí s RS provází prakticky každou akci Rosky. Svou nezastupitelnou úlohu v tom má vydavatelská činnost Rosky, zejména časopis Roska, který dává potřebný prostor uměleckým aktivitám roskařů. Roskaři se zúčastňují dovednostních soutěží lidí se zdravotním postižením, kterými jsou např. mezinárodní a národní Abilympiády, na kterých získali nejedno ocenění. Pravidelně se účastníme také mezinárodních veletrhů, kterými jsou výstavy NON-HANDICAP v Praze a Medical Fair v Brně. Prezentujeme na nich činnost lidí s roztroušenou sklerózou včetně uměleckých děl, které vytvořili. V letošním roce také pokračovala cesta výstavy uměleckých děl osob s RS „Mám RS…No a co ?!“ po dalších městech České republiky a to Českých Budějovicích a Praze. Vedle více než 100 uměleckých děl lidí
6
s roztroušenou sklerózou na ní nejdeme na 6 posterech informace o lidech s RS, kteří i přes svůj handicap pracují a tím se této nemoci nepoddávají. Po třech letech cestování po českých městech bude tato výstava pražskou derniérou ukončena, ale již dnes připravujeme její pokračování pod jiným názvem, jiným nosným tématem a samozřejmě i s jinými uměleckými díly od autorů s RS. Závěrem bych chtěl upřímně poděkovat vystavujícím umělcům, těm, kteří se zasloužili o realizaci 9. výstavy „Cesta za duhou“ a také všem, kteří třeba i svou přítomností na ní podpoří její vzácné poslání pomoci lidem s nelehkou roztroušenou sklerózou.
7
Ing. Michal Bartoš Ředitel společnosti Merck Již 20 let jsme s vámi Letošní rok je pro společnost Merck významný – na trhu v České republice působí již dvacátým rokem. Kořeny naší mateřské společnosti v Německu sahají až do roku 1668. Jako firma s více než 300letou tradicí jsme si vědomi naší mimořádné společenské zodpovědnosti. Proto je pro nás každý rok spolupráce s vámi, s pacienty s roztroušenou sklerózou, tak důležitý. Naším posláním je především dát k dispozici vašim lékařům prvotřídní léky, které vám pomáhají udržet si mobilitu a kvalitu života. Naše společnost investuje každý rok nemalou částku do výzkumu a vývoje stále lepších terapeutických možností. V neposlední řadě se zapojujeme do projektů a iniciativ pacientských organizací. „Cesta za duhou“ je krásná iniciativa. Věřím, že pomáhá mnohým pacientům i jejich rodinným příslušníkům a přátelům v každodenním boji s jejich onemocněním. Jsem vděčný organizátorům výstavy, že dali společnosti Merck, divizi Merck Serono, možnost tuto akci podporovat i v letošním roce. Prožíváme tu vaši „Cestu za duhou“ s vámi. Již po deváté se s vámi rádi setkáváme na výstavě vaší tvorby. Pro mě osobně je to poprvé, protože jsem se vrátil do České republiky v lednu tohoto roku. A to po 42 letech. O to více se těším na osobní setkání s vámi i vašimi blízkými.
8
Lenka Kohoutová Poslankyně Parlamentu České republiky Vážené dámy, vážení pánové, kdysi na dveře vašeho života zazvonila nevítaná dáma, která si zcela nezdvořile řekla o přístřeší ve vašem těle. Příjmení a jméno této dámy známe. Jménem Skleróza a příjmením Roztroušená. Museli jste jí bohužel pozvat dál a přizpůsobit jí část svého života. Tato dáma chtěla převzít nad vámi moc. Nevěděla však, že narazila na velmi odhodlané bojovníky s nevítanými hosty. Nevěděla, že bude muset například bojovat o své místo na slunci a že se bude muset povinně s vámi například vzdělávat, pracovat, cvičit nebo jet až do Afriky a slézat Kilimandžáro, protože jí prostě budete stále dávat najevo, že je nevítaná paní, divná dáma jménem Skleróza Roztroušená. Někteří z vás urputně se svým osudem bojujete, dáváte jasně najevo, že paní jménem a příjmením Skleróza Roztroušená nad vámi nevyhraje, že nikdy nad vámi nebude mít převahu. Mnozí z vás pomáháte druhým vyznat se ve své životní situaci, někteří z vás ventilují svoji nevítanou návštěvu uměním, prací, mnozí z vás pomáhají v komunitě Rosek. Od toho jsou však sny, aby se snily, a když to jenom trochu jde, aby se i plnily. Vážení a milí, dokazujete dnes a denně nám ostatním, že se vyrovnáváte každodenně s mnoha těžkostmi, ale i přes to vše zůstáváte lidmi se svými sny, se svými touhami, ale i s každodenní bolestí a radostí, nikoliv se zatrpklostí, že je u vás nastěhována jakási ženská, která si říká Skleróza Roztroušená. Jste velmi dobrým příkladem, že s nemocí život nekončí, i když se občas hůře žije… Jsem na vás pyšná a vím, že nejenom já!
9
PhDr. Kamila Řasová, Ph.D. Ředitelka obecně prospěšné společnosti CEROS Vážení přátelé Cesty za duhou, Jsem ráda, že se opět podařilo zorganizovat výstavu Cesta za duhou, která spojuje umění s problematikou roztroušené sklerózy mozkomíšní. Věřím, že projekty, kterých se aktivně účastní lidé s RS společně s odborníky, budou i nadále pokračovat!!!
10
Jana Vojáčková Nadační fond Impuls Po celou dobu obydleného světa ve všech časech a za všech okolností vzkvétaly mýty člověka a byly životní inspirací pro to, co mohlo vzejít z lidské činnosti těla a mysli. I duha je mýtus… Tajný zdroj nevyčerpatelné energie z vesmíru, která se vlévá do lidských kulturních projevů. Každý z nás vnímá svět svýma vlastníma očima. Existuje tedy tolik světů, kolik je na světě lidí. Umění nám umožňuje svůj pohled na svět zachytit a předat ho dál. Důležité je totiž nejen to, na co se díváme, ale i jak se díváme. Někdy v životě dojde k situaci, která naprosto změní náš pohled na vnímání světa, hodnot i perspektivy. Takovou situací může být i nikdy nekončící boj s roztroušenou sklerózou, která je opředena stejným množstvím mýtů jako duha. Pojítkem mezi duhou a RS budiž tedy právě ta nevyčerpatelná energie, která umožňuje posouvat hranice možného stále dál a dál…
11
Hana Vágnerová Občanské sdružení SMS Občanské sdružení SMS je registrovaná nezisková organizace sdružující mladé sklerotiky. Mladými rozumíme lidi nejen věkem, ale hlavně duchem a aktivním přístupem k životu. Sklerotiky rozumíme lidi postižené roztroušenou sklerózou (RS, sclerosis multiplex). Postiženými rozumíme lidi, kterých se RS nějak dotýká a ovlivňuje jejich život. Jsou to především pacienti s touto diagnózou, ale i jejich blízcí, příbuzní, přátelé, rodinní příslušníci nebo pečovatelé, lékaři apod. Postiženými jsme v širším slova smyslu všichni. SMS vzniklo roku 2005 jako organizace aktivních lidí a pacientů nové generace, kteří mají vlastní představu a chuť něco dělat. O tom svědčí i výstava Cesta za duhou. Přejeme autorům tohoto ročníku hodně radosti z tvorby a divákům chvilku zastavení pro potěšení.
12
13
Cesta za duhou Autoři
Chameleon, křížková výšivka dle předlohy, 23 x 23 cm
Markéta Beníšková Vyšívání mě baví a uklidňuje. Donedávna jsem vyšívala poměrně hodně, ale od té doby co se nám narodil syn, už vyšívám podstatně méně… A když nad tím tak přemýšlím, tak vlastně vůbec. Syn je totiž hodně aktivní, a tak to s ním prostě nejde. Momentálně mám rozdělané další dvě věci a přibližně deset dalších nachystaných, že se do nich pustím. Ale to vše, až syn trochu odroste. Dceři se vyšívání také líbí a už i sama něco zkoušela. Momentálně má spadeno na techniku punch needle.
16
Kosatec, křížková výšivka dle předlohy, 14 x 32 cm
17
Náušnice, šperky z korálků
Lucie Česalová Jsem jednadvacetiletá studentka Vyšší odborné školy informačních služeb v Praze, odkud i pocházím. Mezi mé největší záliby patří vytváření náušnic, přívěsků či jiných dekoračních předmětů za pomoci techniky malování na sklo. Také vytváření šperků, především tedy náušnic z korálků, flitrů a knoflíčků. Je to koníček, u kterého si ráda odpočinu od běžných denních činností, a který mi přináší radost. A jsem také velmi ráda, když se mé výrobky líbí i jiným lidem, než jen mně samotné.
18
Náušnice, malované šperky
Náušnice, malované šperky
19
Keramická kulatá mísa z plátu hlíny, keramika, Ø cca 38 cm
Jana Dobiášová Život klade, nejen mně, cestou životem stále nové a nové překážky. Ptám se proč. Možná, že znám odpověď. Abychom při překonávání překážek zesílili a měli sílu jít stále dopředu za svými novými cíli, sny… Držte mi palce, ať tu letošní překážku úspěšně zdolám.
20
Keramický „stromeček na šperky“, Ø základny cca 10 cm, výška cca 28 cm
21
Čajové obrázky, počítačová grafika, 21 x 29,7 cm, 2011
Jirka Donát Myslím si, že obrázek a slova se mohou, nebo měly by se, spojit, protože tím spojením vzniká něco jiného, něco nového, co umožní další a jiný výklad. A tak spojuji svoje obrázky a svoje slova a doufám, že v tom někdo něco najde.
22
Čajové obrázky, počítačová grafika, 21 x 29,7 cm, 2011
23
VLASY Všude dlouhé vlasy, symbol ženské krásy. Symbol uklízení, je to utrpení. Symbol přitažlivosti, hned obživnu svěžestí. Mužům hlavu zamotám, to si vlasy ponechám.
Iva Fenclová Rok se s rokem sešel, den výstavy přišel. Ciťme se všichni krásně a mrkněte i na básně.
24
JÁ A ROZUM Já – vůbec mi to nemyslí. Rozum – tak se trochu zamysli. Já – a vymyslím nesmysly. Rozum – to je jedno, aspoň něco.
Já – lidi nato řeknou kdeco. Rozum – z těch si hlavu nedělej, do práce se s chutí dej. Začni věřit sama sobě, vynikneš tak v každé době.
POTĚŠÍ – potěší mě vlídné slovo. – potěší mě vřelý úsměv. Potěší mě toho mnoho – ptačí zpěv či radost z žití. Už je tooho celkem dost, v životě se těšme pro radost.
25
Zářivá, barevná fotografie, 30 x 20 cm, 2011
Ing. Zuzana Hájková Fotografie kapek vnímám jako fotografie celého našeho okolního světa. Ve zmenšeném odrazu můžeme zahlédnout téměř cokoliv. Dokonce i nálady. Asi nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že to jsou spíše nálady naše, tedy člověka, který se na kapky zrovna dívá. V názvech fotografií jsem se snažila vyjádřit svoje pocity. Škoda, že neuslyším, jaké jsou ty Vaše :-).
26
Mrazivá, barevná fotografie, 30 x 20 cm, 2011
Společenská, barevná fotografie, 30 x 20 cm, 2011
27
„Příští rok bych chtěla jít do soutěže Miss World.“, barevná fotografie, 27 x 20 cm
Hana Hakenová
28
Meditace, barevná fotografie, 20 x 25 cm
29
Zelená Hora, černobílá fotografie, 30 x 20 cm, 2010
Zdenka Hamáková Je mi 38 let a roztroušená skleróza mi byla diagnostikována v roce 2001. Co se týká fotografování, jsem nadšený amatér, fotím skoro od malička, fotím všude, pořád a cokoli, co mě zaujme. Nejraději ale stromy.
30
Hřbitov na Fryšavě, černobílá fotografie, 20 x 30 cm, 2008
31
Zima, olej, 60 x 44 cm, 2011
Alena Holá A zase je to tady. Léto přelétlo jak krásný sen a podzim vypotřeboval všechny své barvy. Vymaloval krajinu, každý lísteček, zabalil ji do kabátu protkaného stříbrem pavučiny, do hedvábí vlnícího se ve větru. Nádherný, krásný čas. Jak kdyby se matka příroda omlouvala, že pro nás opět přichází čas temna a chladu. A přitom, když zima přes sebe přehodí mrazivý, nadýchaný šál, dovede být tak úžasná. Jen škoda, že sníh pod nohama najednou už jen nekřupe, ale nebezpečně klouže. Tak raději zavřít dveře a přes okenní rám čekat, až vykouknou hlavičky jarních kvítků. A to potrvá tak, tak zatraceně dlouho.
32
Mrazivá, olej, 39 x 55 cm, 2011
33
Améba, pastel, 23 x 20,5 cm, 2011
Jana Holubcová Jsem už čtyři roky v ústavu. Mám nystagmus a dvojité vidění, jsem úplně ochrnutá, nemohu mluvit, a tak maluji ústy. Nevím, jestli to, co vzniká, má vůbec cenu, ale pro mě velkou. RS mám 23 let, tvořím 22 let.
34
Vír. Víry II., pastel, 21,5 x 23,5 cm, 2011
35
Petr Horňák S radostí se letos zúčastňuji již podruhé; pokud mě ta „potvora“ neudolá, velmi rád se zúčastním i příští rok.
36
Temná voda, žula, mramor, Ø 70 cm
37
Peter Jarabák Jeden veľký sochár a maliar povedal: „V umení nachádzam prameň osvieženia, pokoj, lebo v ňom môžem zabudnúť často dokonca aj sám na seba“. Jeho myšlienka mi pomáha, dodáva silu a odvahu nemyslieť na nejhoršie.
38
Špania Dolina, olej, 34,7 cm x 17,3 cm, 2006
39
Doc. RNDr. Dana Komínková, Ph.D. Roztroušená skleróza mě doprovází životem už 17 let, brzy to bude už polovina mého života. A určitě to není horší polovina mého dosavadního života. RSka mě naučila hodně, vážit si každé chvilky a využít každé příležitosti pro cestování, legraci, ale i proto, jak se stát lepším člověkem. Na začátku mi doktor řekl vedle diagnózy i to, že mám zapomenout na chození po horách, stanování, cestování a spoustu dalších věcí. Dneska po 17 letech s RS to všechno dělám a v mnohem větší míře než předtím a k tomu ještě pracuji na něco málo přes 100% (možná něco víc). A moje společnice RS mi v tom nijak nebrání a spíš mě žene dopředu, protože co kdyby jednou… A na světě je spousta úžasných míst a úžasných lidí, které bych ráda viděla a potkala. Fotografování je pro mě způsobem, jak si krásné momenty a místa ještě víc vychutnat. Pocit soustředění na kompozici obrazu, zatajený dech než cvakne spoušť mého fotoaparátu a najednou vidím detaily, které dohromady dávají úžasný celek. Doufám, že se pro vás mé fotky stanou inspirací a zlákají vás na výpravu za nepoznaným a úžasným světem kolem nás.
40
Austrálie – Albamy, barevná fotografie, 30 x 21 cm
Austrálie – Flinders Peninsula, barevná fotografie, 30 x 21 cm
41
Rodina, kresba tužkou, 21 x 29,7 cm, 2009
Růžena Koutníková Kreslířka, která vám jemnými tahy přiblíží svůj svět. Sláva tvořivosti, která chmury ničí a je potěšením tvůrci i divákovi. Aneb, co se v mládí naučíš, s ereskou jako když najdeš.
42
Rodina, kresba tužkou, 21 x 29,7 cm, 2009
43
„Renesance“, souprava šperků z korálků
Jitka Kozlíková Jsem ráda, že se po roce mohu opět účastnit výstavy „Cesta za duhou“, která je pro mne výzvou – co dalšího, lepšího či náročnějšího vyrobit. Věřím, že se mi to letos povedlo. RS mi byla diagnostikována v listopadu roku 2006. Od roku 2007 jsem v plném invalidním důchodu a jako hobby a terapii zároveň jsem si vybrala právě korálkování. Děkuji manželovi, rodině, přátelům i lékařům, že mohu dělat skoro vše, co mě baví a těší. Je mi ctí výstavy se účastnit. www.jkoralky.webnode.cz
44
„Baroko“, souprava šperků z korálků
Souprava s čirými hvězdičkami, souprava šperků z korálků
45
Michaela Kuklová
46
Bez názvu, tempera, 60 x 80 cm
47
„Aqarelové skizzky“, akvarel, 29,7 x 21 cm, 2011
Jitka Lustyk Přeji všem vše dobré. www.jitkalustyk.cz
48
„Aqarelové skizzky“, akvarel, 21 x 29,7 cm, 2011
49
Stanislava Malkovská Hlaváčová Od malička ráda maluji a mám to obrovské štěstí, že je výtvarná práce mojí obživou i koníčkem až dosud. Doufám, že moje práce přináší radost a potěšení i ostatním… Pro výstavu jsem vybrala obrázky, které si maluji pro sebe, když relaxuji a nechci dát ještě pastelky z ruky!
50
Bez názvu, akvarel, 21 x 29,7 cm
Bez názvu, akvarel, 21 x 29,7 cm
51
Nirvána, barevná koláž, 27 x 21 cm, 2011
Šárka Matějová NADĚJE Na mé zahrádce mezi zdmi kde slunce často střídá stín též kvetou žluté růže a velmi často zdá se mi když bolest v noci střídá splín i zázrak přijít může. Však ono se vše ukáže A o tom jsou mé koláže.
52
DNA, barevná koláž, 20 x 29 cm, 2010
53
Dovolená bohatého námořníka, olej, 49 x 38 cm, 2001
Jan Müller Vůbec nevím, co si mám o sobě myslet. Jediné co vím je, že jak stárnu, tak si stále více vážím slušných lidí. Někdy to ale nejde poznat.
54
Všesokolský slet, olej, 39 x 47 cm, 2008
55
Bez názvu, barevná fotografie, 27 x 20 cm
Stanislava Perlínová ISTANBUL – město dvou světadílů, se stopami historie, válek, různých kultur i náboženství… – mnohamilionové město kypící životem… – město plné různých barev, vůní i chutí… – město plné vlajek; různobarevných, ale především tureckých… – město plné pro Středoevropana exotických mešit, které dýchají vlídně, a když jdete bosi po koberci, jako byste právě přišli na návštěvu… – město vlídné, jak už bylo řečeno, ale žena musí všude krok za manželem
56
Bez názvu, barevná fotografie, 20 x 27 cm
57
Iveta Pilařová Jednou jsme v kavárně s kamarádem přemýšleli, jak vlastně malovat větší formáty pláten, pokud chodíme o berlích a máme problémy nejen s rovnováhou. Vymýšleli jsme praktické způsoby provádění malby, v naší představě zvítězila metoda zavěšení se vsedě na vytvořenou kolejnici ve stropě a malovat namáčenýma štětcema, s předpokladem možnosti posouvat se zprava doleva a seshora dolů, zkrátka všemi směry po formátu plátna. Technika by jistě vyžadovala silné paže, smysl pro humor a dobrodružství a samozřejmě úctu k akční malbě. V praxi je ale malování vysezeno za stolem s opřeným plátnem nebo různým lezením po čtyřech a prostřídáním sedacích poloh, jak to tělo dovoluje. Provázeno občasným vylitím barvy, ale hlavně obrovskou touhou to nevzdat a přáním, ať se už fyzicky nehoršíme!
58
Za plotem, email, akryl, tuš, 60 x 70 cm, 2011
59
Alice Plundrová Svět okolo nás je plný barev. Barvy na nás působí, i když si to třeba ani neuvědomujeme. Proč je nám v nějaké místnosti dobře a v jiné zase ne? Trochu za to můžou barvy. Proč je nám někdy do skoku a jindy se jen plazíme? Trochu za to může naše oblečení. Takové barevné tričko nám může změnit náladu. A třeba i lidem okolo. Moje barevné výtvory mi zvedly náladu už při výrobě. Jedno z triček se jmenuje Duhová víla. Uhodnete které? Je tu podzim a zima a to je barev v přírodě málo. Zkusme si svět trochu prozářit a přemoci tu šeď všedního života. Je to snadné: oblečeme si barevná trička a třeba nám bude líp.
60
61
Bez názvu, barevná fotografie, 45 x 33 cm
Věra Podběhlá Fotografování mi pomáhá zůstat aktivní, stále mi ukazuje krásy života a také dělá radost mým blízkým.
62
Bez názvu, barevná fotografie, 33 x 45 cm
63
Babočka paví oko, barevná fotografie, 40 x 30 cm, 2011
Petra Podvolecká Kreslím a fotím, fotím a kreslím a je mi tak moc dobře… RS? Mám ji šest let. Konečně jsme s paní doktorkou přišly na ty správné injekce. Tak teď je to celkem fajn. A hlavně! Mám skvělou rodinu a dvou a půl měsíční štěně. Co víc si přát.
64
Radostná, kresba pastelkami, 25 x 38 cm, 2011
65
Bez názvu, kresba, 27 x 27 cm
Alena Pospíšilová S ereskou žiji již 16 let. Někdy je lépe, někdy je hůře. Nikdy se to nesmí vzdát. Loni jsem chodila na pohybovou rehabilitaci, která mi moc pomohla.
66
Bez názvu, kresba, 16 x 18 cm
67
Aviatická pouť, barevná fotografie, 29,7 x 21 cm
Kristýna Salášková Je mi 20 let a s RS bojuji již 6 let. Přestože je to někdy těžké, nevzdávám se… Snažím se ze svého života dostat každou volnou minutu, každou hezkou chvíli. Mezi mé zájmy patří fotografování, počítače, četba, psaní povídek, kreslení.
68
Praha, barevná fotografie, 21 x 29,7 cm
69
Mračna, barevná fotografie, 16,5 x 12,5 cm, 2011
Jana Schrollová V osud věřím a věřím, že vše co se na tomto světě děje, se děje z určitého důvodu. Pokud se něco má stát, tak se to stane, a jestli to tak má být, tak to tak bude. Ať už to bolí sebevíc, osud nezměníme.
70
Kostel sv. Cyrila a Metoděje v Karlíně, barevná fotografie, 16,5 x 12,5 cm, 2011
Podzim, barevná fotografie, 16,5 x 12,5 cm, 2010
71
Moje husy, barevná fotografie, 30 x 20 cm
Marie Šlápotová Další rok výstavy Cesta za duhou je pro mne druhou účastí. Jsem velmi ráda, že se mohu podělit i já se svými fotografiemi z venkova, kde žiji. Příroda, zvířátka a vše kolem mne je pro mne darem. Jsem plna radosti a nadšení z objevování neustálých krás našich vesnic. Jejich kouzlo je pohlazením nejen pro duši, ale i štěstím, že mohu rozdávat radost nejen sobě, ale i druhým. Jelikož kdysi patřilo k venkovu chování hus, tak jsem zachytila i já svoje husy pro radost a vzpomínky z dětství. Vám všem.
72
Bez názvu, barevná fotografie, 15 x 10 cm
Zakletá princezna, barevná fotografie, 30 x 20 cm
73
Na Vysočině, kresba pastelkami, 25 x 22 cm, 2011
Květa Štrbová Co o eresce psát? Život s ní je stále stejný, někdy mi dovolí pastelkami, tužkou a perem malovat. A tak vzpomínám, co jsem kdy viděla třeba na Vysočině nebo jen tak namaluju, kam bych se ráda podívala. Jinak si píšu pohádky o skřítcích, básničky a verše o všem možném.
74
Lesní domek, kolorovaná perokresba, 24 x 16 cm, 2011
Kamenný most, kresba pastelkami, 25 x 22 cm, 2011
75
Duby, barevná fotografie, 19 x 27 cm, 2004
Karel Titl Jmenuji se Karel Titl a letos je mi 40 let. Se svou RSkou se známe již nějaký čas a ta mi neustále připomíná, že mám hospodařit se svými silami. Po nějaké době zkouším zase trochu fotit, aby mi „nezarezl“ foťák a vyvracím si myšlenku, kterou někdo vyslovil, že „všechno bylo už vyfoceno“. Je přeci stále okolo nás něco nového nebo v jiném světle, což je možné fotoaparátem zachytit. Já říkám „fotí dnes každý, maluje kde kdo“, a pokud to tomu člověku přináší radost, tak jej to trochu i léčí. Přeji všem dobré světlo a hodně sil v boji s RSkou.
76
Ufo, barevná fotografie, 18 x 25,5 cm, 2003
77
Pouštíme draka, barevná fotografie, 27 x 20 cm
Kamila Tomanová Záliby: fotografování, četba, divadlo. Největší radostí je pro mě můj 5letý syn Kubík, který zatím netuší, co má nemoc obnáší a já pevně věřím, že to ještě dlouho nepozná. Svět není takový, jaký je, ale takový, jak se na něj díváme. Na jedné straně černobílý, na druhé straně září pestrými barvami. Na jedné straně je smutný, na druhé straně provoněný sluncem. A jak říká můj 5letý syn – jsem raketa a letím do vesmíru :-).
78
Bez názvu, barevná fotografie, 27 x 20 cm
Bez názvu, barevná fotografie, 27 x 20 cm
79
Podzim na vinicích, suchý pastel, 35 x 50 cm, 2011
Mgr. Zděnka Urbanová Jsem nadále členkou výtvarné skupiny „SPOLU“. Společně jezdíme na jarní a podzimní malování v plenéru, v posledních letech především do pěkné vesničky – do Zubrnic. Maluji především pastelem, ale letos jsem zkusila i akryl. Ve svých obrázcích si často přizpůsobím konkrétní krajinu svým představám a snům. I na té nejhorší uličce se dá najít něco přitažlivého a idylického. Letos mi největší radost způsobila účast na letním sochařském sympoziu v Zubrnicích. Podařilo se mi vytvořit z hořického pískovce malou plastiku – lyru. Bylo to pro mne fyzicky velmi náročné, ale tato, přímo galejnická práce, mi působila velké potěšení.
80
Předjaří, suchý pastel, 35 x 50 cm, 2011
81
Podzim, klihový reliéf, 42 x 29,7 cm
Michaela Vildová
82
Zátiší – jeřabiny v modrém, tempera, 29,7 x 42 cm
83
Rostlinné motivy, skicy na malovanou batiku, 42 x 29,7 cm, 2000
Helena Vincourová Od roku 1983 mám RS. Poslední čtyři roky mám ZTP/P. Před dvěma lety jsem se účastnila mnohých výstav textilních výtvarníků. Já sama jsem textilní výtvarnice, svobodné povolání. Můj obor: textil v interiéru, trojrozměrné textilní objekty, paličkování, tkaní, výšivka, šitá krajka, alternativní techniky. Má díla jste mohli vidět také na výstavách například v Praze, Chrudimi, Rakovníku, Kladně.
84
Rostlinné motivy, skicy na malovanou batiku, 29,7 x 42 cm, 2000
85
Eva Zavadilová Literární múza jihlavské Rosky, jejíž členy vždy potěší svými povídkami – příběhy ze života svého i svých blízkých. S citem a humorem již popsala dění na nejedné naší společné rekondici či jiné společné akci.
UŽ NEVĚŘÍM Sedím u stolu a zdá se mi, že slyším povědomou melodii. No jasně, vždyť je to můj mobil! Tak honem, tentokrát leží u televize; dva tři kroky a jsem u cíle – je můj! „Prosím?“ ozvu se jako vždy, když bez brýlí nezjistím hned volajícího. „Ahoj, tady Jitka.“ A náš rozhovor pokračoval. Nakonec jsme se dohodly, že se v sobotu 18. června pojedu s ní, Bohoušem a Petrem podívat do Liberce, kde se zase po roce budou udílet Hlavní ceny a Čestná uznání v různých zájmových kategoriích v soutěži o Modrého slona - Tvoříme duší. Jak víte, je to soutěž pro různě postižené spoluobčany různého věku v mnoha sociálních a zájmových organizacích. Sobotní ráno bylo zakaboněné, cesta do Prahy deštivá. Cesta ubíhala v pohodě a když jsme byli na pokraji Prahy, začal nám radit pán z předního skla: „za 800m odbočte vpravo – za 200m odbočte vpravo, pak sjeďte vpravo a hned odbočte vpravo – za 150m… a tak dál. Tak Jitka dodržovala rady a světe div se – a já taky, dojeli jsme až na místo určení přesně podle pokynů a zručnosti řidičky, i když ji Bohoušek trošku dráždil. V Liberci jsme si prohlédli radnici, krásné výstavné historické domy na náměstí a popojeli k ZOO, kde se naše akce odehrávala. Začátek byl ve 13 hodin, i když mnoho lidí bylo informováno jinak. Měli jsme dost času si prohlédnout od strmého stoupání u pokladny první exponáty a zanedlouho už jsem nadšeně prohlížela překrásné dlouhokrké žirafy i se dvěma mláďaty. Bezesporu mají ty nejkrásnější oči a nejsvůdnější řasy možná nejen v říši zvířat. A s nimi stádečko zeber. Mám ráda živou přírodu a v ZOO jsem nebyla už dlouho, takže mě uchvátil hned i pohled do dalšího výběhu slonů, z nichž jeden stál a chobotem si sypal písek na hlavu a záda; druhá – slonice – nehnutě ležela. Mezi oběma pavilony byla výstava exponátů zaslaných do soutěže o Modrého slona a tam jsme se šli samozřejmě hlavně podívat. Pomalu, opatrně a zvědavě jsem vstoupila na výstavní plochu ke stěně, kde hned na začátku výstavních exposic visely fotografie Petra Žižky a Bohuslava Večeři. Procházela jsem dál a obdivovala jsem některé originální výrobky, další práce podobné těm, které vyrábíme i my v naší Rosce. Spoustu, spoustu krásných a dojemných výtvorů od lidí různého stáří – od dětí až po seniory. Od lidí s různým postižením ať psychickým či tělesným; s různými nemocemi, bolestmi, zatíženími. Obešla jsem celou výstavu a téměř před koncem – na instalovaném kmeni stromu byly vystavené drobné výrobky naší Rosky a mně to moc potěšilo. Vyjímaly se korále, náramky, přívěsky z Fima a další drobnosti. Pomalu jsem vyšla ven a sedla jsem si tam na lavičku. Diskutovali jsme venku co kdo viděl a Bohouš s Jitkou se vrátili dovnitř ještě fotit. Já jsem venku zahlédla statnou paní v bílém tričku s logem modrého slona, a tak jsem se jí ptala, kudy nejblíže se dostaneme k malému amfiteátru, kde mělo být vyhlášení oceněných. Vysvětlila mi stoprocentní zkratku. Přesto, že mě Petr lákal ať jdu s ním, že to je sice o kousek dál, ale že to zvládnu, a co všechno uvidím cestou, rozhodla jsem se podle rady té paní, která pro mne v tu chvíli byla jedině ta správná „navigátorka“. Jít hned pod pavilonem žiraf dolů z kopce, okolo gepardů, ne k dětskému hřišti, ale pořád dál až k jezírku a tam mě to dovede. Dovedlo. Okolo jezírka, kde jsem shlédla několik divokých kačen a kačerů a hejno pelikánů, jsem si to mastila rychlostí 2km/hod. Vím to přesně, je tam elektrický měřič rychlosti. Přede mnou jel pán s paní s půjčeným čtyřkolovým vozíkem a měli stejný cíl, akorát museli vrátit ten vozík. Ale měli lepší čas, protože u těch kačen mě „vzali“. Když jsem chytla
86
druhý a třetí dech díky naučenému i podklíčkovému dýchání, zahlédla jsem je, jak s trochu kolmo postaveným vozíkem se prosoukali východem, který klapal jako velký hodinový stroj. Začala jsem také prolézat otočný klapající východ a s pomocí za mnou se tlačících, kteří měli kupodivu stejný cíl i „navigátorku“ – jsem se spolu s nimi ocitla úplně mimo areál ZOO. Vpravo – Rybářská bašta, vlevo do kopce – vstup do ZOO Liberec! Když jsem dofuněla k pokladně, paní pokladní rozjasnila tvář a mile řekla: „Jé, vy už jste tady dnes jednou byla, já si vás pamatuju“. Vysvětlila jsem jí zadýchaně svoji anabázi a ona mě poslala znovu do kopce k těm milým žirafám. Ale tentokrát jsem se už nenechala překecat. Přes hlasité dohady mnoha lidí, kteří hledali stejný cíl, jsem už přesně věděla - kde jsou gepardi a „metla“ jsem to správně, čas byl napjatý. Trápila mě i myšlenka na mé kolegy, zdali si nedělají starosti – když jsem šla tou zkratkou. Konečně jsem slyšela hluk z dětského hřiště a dorazila k jezírku. Ale tentokrát jsem zatočila vpravo. To byl ten správný tah! A už jsem zahlédla Jitku a Bohouška, v zápětí potom i Petra. Nebylo mi hned do řeči, ale na Jitčin dotaz jsem stačila odpovědět, že jsem šla sice zkratkou, ale mám za sebou už druhé kolo. Stihla jsem to akorát. Vydýchala jsem se, napila vody a pozorovala jsem, jak se plní poměrně nevelký prostor hned vedle dětského hřiště účastníky soutěže. Byla jsem tam poprvé, sedla jsem si na kraj, na židli hned za Bohouška. S Jitkou jsme sledovaly probíhající přípravy a taky jsem jí hned ukázala moji „navigátorku“. Počasí se umoudřilo, nepršelo ani nebylo velké teplo, bylo cítit trochu napětí, slyšet štěbetání dětí a chvílemi i výkřiky přijíždějících vozíčkářů, jak se s ostatními známými vítali. Bylo to chvílemi až zarážející, chvílemi tak dojemné. A po zahájení a vysvětlení postupu vyhodnocení účastníků všech kategorií soutěže Tvoříme duší o Modrého slona v Liberci 2011 – to vypuklo. Hned mezi prvními byl vyzván náš Petr Žižka k převzetí Hlavní ceny v kategorii – Fotografie. Všichni jsme mu to moc přáli, měl velký aplaus, gratulace. Ale Petr na své kamenné tváři nedal ani trochu najevo svou radost. Je to dobrý herec, jenže já ho stejně prokoukla a vím moc dobře, že mu tohle velké ocenění přináší velkou radost a zadostiučinění a že si toho Modrého slona opravdu zaslouží. To když volali jménem Bohouška, to byl jiný frajer! Ten by oblíbal a nechal by se líbat půlkou Liberce! Dostal Čestné uznání za své fotografie a my jsme měli i s ním moc velkou radost. Pozorovali jsme ostatní vyhodnocené a oceněné, zvlášť mne i Jitku zaujali klienti z ústavu, kteří byli mentálně postižení, ti se umístili v kategorii – Keramika. Tak prožívané předávání cen jsem neviděla a asi už neuvidím. Tolik radosti přerůstající v euforii, kdy se Čestné uznání rázem změní v nejúžasnějšího Oskara – to se jen tak nedá zapomenout. A potom jsme se dočkaly – Jitka i já. Čestná uznání za výrobky z pracovní terapie z naší Rosky a pro mě za literaturu. Při předávání mi ti gratulanti řekli, že mám moc pěkné příběhy, a tak mě docela potěšilo, že je snad dokonce četli. No, a potom pokračoval další program, ale my jsme šli dál – na prohlídku další části zahrady, k pavilonu bílých tygrů, kteří jsou překrásní a ve svých skleněných ubikacích si užívali odpolední siestu. Také tučňáci a především pavilon označený panáčkem a panenkou s nápisem „Zdarma“ nás velmi potěšil. Potom jsme procházkou dokončili prohlídku ZOO a okolo už známého jezírka jsme docházeli k východu. Já jsem teď dosáhla rychlosti jen 1,5km/h; ale byla jsem na pokraji sil. Došli jsme se najíst do nedaleké restaurace a potom jsme nasedli do auta, se kterým Jitka přijela co nejblíže to šlo. A vyjeli jsme domů. Počasí se zase začalo horšit a tak jsme byli rádi, že jsme v autě. Ještě krátká zastávka v Babylonu a odjezd z Liberce. V mracích se schovával Ještěd. Koukala jsem po okolí a Petr mi spolu s Bohouškem ukazovali různé pamětihodnosti, nebo aspoň jejich směr v okolí, a že tam je překrásných míst, zřícenin i dochovaných hradů a zámků! A za nedlouho už jsme byli u Prahy. A znovu byl zapojen výdobytek naší moderní doby – navigace. A na krabičce na předním skle ukazovala šipka kam se má zatočit nebo uhnout a ten pán z předního skla začal zase radit. Chvilku jsem to pozorovala, porovnávala jestli se trefil, pak jsem zase koukala ven. Ale najednou nás všechny zarazilo, že docela nestydatě nutil Jitku – a to několikrát za sebou, a docela nahlas „Odbočte vlevo“! A přitom ukazatel na Brno na několika cedulích jasně velel vpravo. Jitka se rozhodla správně! Neposlechla toho cizího chlapa a vedena snad instinktem a k mé velké úlevě dala se vpravo. A jeli jsme a drncali, až jsme dobře domů dojeli. Všichni jsme z ocenění měli radost. Ta se asi doma moc najevo nedává, jenom Václav a Vítek mi dali pusu a řekli, že „to je pěkný“. A já měla radost, protože i od nich „to bylo pěkný“. A já nevěřím ani navigátorce ani navigaci, ale těm svým chlapům.
87
Výstava se koná díky grantu společnosti MERCK spol. s r.o. Kurátorky výstavy: Veronika Bratrychová a Klára Zápotocká Grafika: Veronika Bratrychová a Klára Zápotocká Fotograf: Macciani Instalace výstavy: Jan Kočí, OneMoreTime s.r.o. Koordinátorka projektu Cesta za duhou: Hana Potměšilová Dílo použité na obálce katalogu: Peter Jarabák, Špania Dolina Více informací na www.cestazaduhou.cz a www.aktivnizivot.cz Obdiv patří všem autorům, kteří se na letošní výstavě Cesta za duhou podíleli.
Kurátorkami výstavy jsou Veronika Bratrychová a Klára Zápotocká. Děkujeme partnerům projektu Cesta za duhou.
Barevná verze loga na bílém pozadí:
Barevná verze loga na černém pozadí:
Černobílá verze loga na bílém pozadí:
Černobílá verze loga na černém pozadí:
