50 dní pro roztroušenou sklerózu
12. ročník výstavy děl osob s roztroušenou sklerózou mozkomíšní Cesta za duhou Ministerstvo zdravotnictví Palackého náměstí 4, Praha 2 3. – 28. listopadu 2014
BcA. Veronika Bratrychová a Klára Zápotocká, B. A. Kurátorky výstavy Cesta za duhou
Letos jsme byli svědky krásně pozvolného jara a zatím to vypadá, že podzim bude také takový, všimli jste si? Je to příjemná změna. Poslední přechodová období byla extrémní. Letos na výstavě neuvidíme některé autory, jejichž práce jsme byli zvyklí vídat od počátku. Přejeme jim hodně sil na zdolání všech obtíží, které život s roztroušenou sklerózou přináší. Zároveň se k nám ale přidalo mnoho autorů nových. Vítáme je mezi námi a máme velkou radost. Život je cesta, ano, tak to můžeme říct, jsme stále v pohybu. Můžeme tuto představu malinko pozměnit a rázem se dá říct, že život je řeka, po které se plavíme v naší loďce. Někdy je velmi snadné s ní po řece plout, nechávat se unášet proudem, ovšem jindy se změní počasí, voda je rozbouřená nebo naopak příliš klidná a my musíme vynaložit velké úsilí na to, abychom se mohli pohnout z místa. Pro letošní ročník výstavy jsme vybrali jako grafický prvek řečiště českých řek. Řeka jako symbol cesty, řeky, které rozvádějí vodu po celé zemi stejně, jako cévy a žíly v našem těle rozvádějí krev a tím zásobí živinami celý náš organismus. Vše je tvořeno z vody, vodou. Stejně tak i duha. Symbol, za kterým se naše výstava pomyslně ubírá. Přejeme vám do dalšího roku dny plné barev.
5
prof. MUDr. Josef Vymazal, DrSc. Náměstek ministra pro zdravotní péči Výstava „Cesta za duhou“ evokuje už svým názvem barvitost a pestrost, spektrum tvůrčích nápadů, nekonečnou snahu přiblížit se krásnu, které však – podobně jako duhu – nelze uchopit do ruky, a tak nezbývá, než jej rukou umělecky zobrazit. Dnešní vernisáž výstavy obrazů, fotografií, básní, povídek a dalších uměleckých výtvorů je zcela unikátní právě v tom, že jejich tvůrci svojí cestou za duhou nekráčejí vůbec lehce. Brání jim v tom nelehká nemoc. Roztroušená skleróza, která poškozuje nervová centra člověka. Ono unikátní na této výstavě proto je, že právě autoři, jejichž díla tu obdivujeme, jsou pacienty postiženými touto chorobou. Ale tihle pacienti nemoci úžasně čelí: nikoliv pasivní léčbou s rukama v klíně – ale svojí aktivní a veskrze pozitivní psychikou a také svojí uměleckou tvorbou. Jako lékař i jako obyčejný člověk musím jen ocenit takový přístup k životu. Duševní aktivita pacienta je významný a nikoli jen zdravotní stav stabilizující činitel. Je totiž prokazatelné, že dobrá psychická pohoda a duševní aktivita člověka mohou zdravotní stav zlepšit. Jako náměstek ministra zdravotnictví si vážím také skutečnosti, že se 12. ročník výstavy „Cesta za duhou“ koná v prostorách ministerstva zdravotnictví a pod jeho záštitou. Proto bych chtěl nejen jménem svým, ale i jménem pana ministra zdravotnictví Svatopluka Němečka a celého ministerstva zdravotnictví popřát výstavě vysokou návštěvnost a zasloužený úspěch u veřejnosti. Autorům vystavených děl přeji neutuchající inspiraci a další tvůrčí úspěchy.
6
prof. MUDr. Eva Havrdová, CSc. Vedoucí RS Centra Neurologické kliniky 1. LF UK a VFN
Umění od počátku svého vzniku pomáhalo člověku vyrovnat se s něčím, co se ho dotýkalo a nebylo zcela uchopitelné: ať už to byly přírodní úkazy, které si nedovedl vysvětlit, vnímání sebe sama v kontextu obklopujícího světa a vesmíru, zahlcující emoce, údiv, vděčnost, ale i pocit nespravedlnosti, bezmoci, nedostatečnosti. Umění pomáhalo vyrovnat se s tím, s čím se rozum vyrovnat neuměl. Dnešní člověk se od toho pradávného liší jen velmi málo. Technickými hračkami a spoustou nesmyslných pravidel, kterými sám sebe spoutal ve snaze vytvořit bezpečnější svět, což se mu zrovna moc nepovedlo. A tak umění plní svou pradávnou roli a promlouvá ne k našemu rozumu, ale k našim srdcím. O vnitřních bojích, výzvách, s nimiž se musíme vyrovnat, selháních, která při tom zažíváme, ale i o prozření a vyšší úrovni vnímání. Osvobozuje. Pacienti s roztroušenou sklerózou mají k těmto stavům blíže. Nemoc je výzva a vnitřní boj není vždy úspěšný, nevede snadno k vyššímu poznání či prozření a změně hodnot. To, co můžeme vidět na všech našich dosavadních výstavách, jsou různé stupně tohoto procesu. Tak je odráží život. Nejsme stále nahoře, ale nejsme stále dole. A tak jako červená nit se výstavami vine naděje. Naděje a víra nás drží při životě. Můžeme je sami posilovat, ale i oslabovat. Zkusme se dívat otevřenými očima. A posílit je. Pro sebe i pro naše blízké s RS.
7
PhDr. Kamila Řasová, Ph.D. CEROS o. p. s.
Milí návštěvníci výstavy Cesty za duhou, srdečně Vás vítám a přeji příjemné chvíle s výtvarnými díly, která mají jedno společné: vytvořily je lidé s roztroušenou sklerózou mozkomíšní. Většina z nich není profesionálními výtvarníky, ale našla si prostřednictvím umění cestu k vyjádření vlastních pocitů a seberealizaci. Nejen, že tím léčí sami sebe, ale otevírají oči celé společnosti. A to je velice důležité! Sama bohužel nemám ten dar vytvořit to, co cítím, tak jako moje maminka nebo sestra Marcela. Ráda ale chodím se svými dětmi na keramiku – umazat si ruce od hlíny, vyladit se, užít si tvoření a společné chvíle s dětmi. Fandím projektům, jako je Cesta za duhou, a jsem ráda, že se ho můžeme účastnit.
8
Kateřina Bémová Předsedkyně správní rady Nadačního fondu Impuls „Když putujete za svým cílem, všímejte si při tom cesty. Cesta nás učí, jak co nejlépe dorazit do cíle, a obohacuje nás, když po ní kráčíme.“ Paulo Coelho Cesta, která učí nás všechny a obohatí každého, kdo o to stojí, je cesta, na které se potkáváme každý rok, Cesta za duhou… Dvanáct společných let, je dvanáct do tuctu, a tak jako každý podzim od první společné Cesty – když začínají listy žloutnout a v ranním vzduchu je cítit změna, se těším na tu chvíli, kdy s radostí a tichým obdivem budu stát před díly všech, kteří nevzdávají svoji vlastní nelehkou cestu a přinášejí kouzelné okamžiky do všednodenního světa, dokáží zastavit, povzbudit, zamyslet se a… posílají nás hledat své sny. „Každý den nám přináší kouzelné okamžiky, které nám pomáhají změnit se a posílají nás hledat své sny.“ Paulo Coelho Děkujeme.
9
Jana Hlaváčová SMS – sdružení mladých sklerotiků Cesta každého je jiná, každý prožívá svůj jedinečný příběh. Do té naší se nám ale cosi postavilo a často velice brzy. To něco nás může zatěžovat, bránit v rozletu. Může nám ale přinést i něco, co nás posune dál. Nové pohledy na věc, myšlenky, nové přátele a často tolik potřebné pozastavení, abychom poznali, co nám dělá radost a co opravdu chceme. Je už na nás, jak to naše „něco“ bude vypadat a bude jedině dobře, pokud kolem sebe budeme mít lidi, kteří pro nás budou inspirací a oporou. Sdružení mladých sklerotiků vzniklo jako sdružení aktivních pacientů, kteří mají vlastní představy o životě s RS a chuť něco pro jejich realizaci dělat. Proto jsme moc rádi, že můžeme být partnery Cesty za duhou. Tato výstava ukazuje způsoby autorů, jak se s nemocí vypořádat. Autoři jsou výjimeční lidé s jedinečným pohledem na svět. Vidí totiž často více, hledají smysl a krásu i běžných věcí. Umí vnímat, užívat, hluboce prožívat… a o to vše se i dělit s ostatními. Tvoří. Je skvělé, že nám Cesta za duhou umožňuje toto vše přiblížit a setkat se s tolika inspirativními lidmi na již 12. ročníku výstavy. Děkujeme a pořadatelům výstavy a autorům přejeme hodně radosti z tvorby!
10
Karel Hrkal Prezident Unie ROSKA Roska je svépomocný spolek jehož posláním je pomáhat lidem s roztroušenou sklerózou žít kvalitní, důstojný a plnohodnotný život. V České republice realizuje již více než 22 let rozsáhlé humanitární programy. Své nezastupitelné místo v nich má i podpora a propagace umělecké tvorby lidí s roztroušenou sklerózou. Vedle vlastní seberealizace umělce má tato tvorba z více důvodů bezesporu pozitivní vliv na kvalitu jeho života včetně zdravotního stavu. Umělci s roztroušenou sklerózou svým pozitivním přístupem daným jejich uměleckou prací v zásadě aktivně „bojují“ se svou nemocí. Výstava „Cesta za duhou“ představuje právě umělecká díla autorů s roztroušenou sklerózou. Tento rok je to již její 12. ročník a věřím, že naváže na ty předchozí, které byly velice úspěšné. Vážíme si toho, že i naše regionální organizace sdružené v Unii Roska při této ojedinělé akci nechybí. Umělecké aktivity lidí s RS provází prakticky každou akci Rosky. Svou nezastupitelnou úlohu v tom má vydavatelská činnost Rosky, zejména časopis Roska, který dává potřebný prostor uměleckým aktivitám lidí s roztroušenou sklerózou. Lidé s RS se zúčastňují dovednostních soutěží lidí se zdravotním postižením, kterými jsou např. mezinárodní a národní Abilympiády na kterých získali nejedno ocenění. Pravidelně se účastníme také mezinárodních veletrhů, kterými jsou výstavy NON-HANDICAP v Praze a Medical Fair v Brně. Prezentujeme na nich činnost lidí s roztroušenou sklerózou včetně uměleckých děl, které vytvořili.
11
V letošním roce také pokračovaly pravidelné výstavy děl lidí s RS v regionech, pořádaných Roskou Ostrava a Roskou Brno. Jsem rád, že lidé i s touto nelehkou nemocí tvoří umělecká díla a i takto se vyrovnávají se svým zdravotním omezením. Závěrem bych chtěl upřímně poděkovat vystavujícím umělcům, těm, kteří se zasloužili o realizaci 12. výstavy „Cesta za duhou“ a také všem, kteří třeba i svou přítomností na ní podpoří její vzácné poslání pomoci lidem s nelehkou roztroušenou sklerózou.
12
Ing. Michal Bartoš Ředitel společnosti Merck spol. s r. o. To, že se kvapem blíží další ročník výstavy Cesta za duhou, mi připomněl pohled do kalendáře a zároveň dotaz, jestli už mám připravené úvodní slovo do katalogu. Mám před sebou ty předchozí a dívám se na texty, které psali všichni ti, jichž se týká oblast roztroušené sklerózy. Těší mě, že naše společnost může opět přispět ke zdárnému průběhu této výstavy, bez které si již asi nikdo z nás neumí podzimní období představit. Ať je i tento ročník stejně tak úspěšný, jako byly i předchozí. A ať nám všem umožní opět se na chvilku zastavit a dívat se na krásná, vámi vytvořená díla.
13
Cesta za duhou Autoři
Jana Bajerová
16
Radost ze života Jsem ráda, že někam patřím. Ano, patřím do Rosky Jihlava. Jsou tam rásní lidé. Jsou a budou, protože vnitřní krása je trvalá. Další radost mám z vnoučat. A těch teda mám… Každý den je s nimi nový, krásnější a hlavně překvapivější. Člověka to ale nutí být pořád ve střehu. Byli jsme tak jednou s Roskou na výletě v obci Modrá. Je tam Archeoskanzen a Živá voda – prosklený tunel vás zavede pod hladinu rybníka. Kolem sebe tak prosklenou stěnou uvidíte život v potoce, ve velké tůni s chladnomilnými rybami nebo nahlédnete pod hladinu mokřadu. Dole v tunelu okolo nás i nad hlavou plavaly všemožné ryby. Paní průvodkyně nám je ukazovala a pojmenovávala. Upozornila nás na štiku: „Podívejte se, támhle se schovává štika, číhá tam na svoji potravu.“ Načež vnouček jen tak mimochodem prohodil: „To znám, z té se dělá ta paštiková pomazánka.“ Když jsme se vynadívali, vyšli jsme ven k přírodnímu jezírku. Tam se mohou návštěvníci osvěžit v přírodním koupališti s brouzdalištěm napájeném podzemním pramenem. Cákalo se tam několik dětí. Nabádala jsem vnoučka, aby se taky osvěžil. Ten však záporně zavrtěl hlavou a odpověděl: „Kdepak, babičko, plavky nemám a nahatej jako ty děti se bojím. Co kdyby si ta štika spletla mého pindíka se žížalou.“ No prostě, mám radost ze života.
Devět kořenek, soubor skleniček malovaných barvami na sklo
Lucie Česalová Malba na sklo je mojí velkou zálibou a také relaxací. Ručně malované kořenky vznikly vlastně náhodou, když jsem přemýšlela, jak využít skleničky od jogurtů. Postupně jsem se dostala i ke klasickým kořenkám, které jsou stejně praktické. Doufám, že mé kořenky se budou všem líbit stejně jako mně a mé rodině.
18
Devět kořenek, soubor skleniček malovaných barvami na sklo
19
HVĚZDIČKA Nemusíš být žádná hvězda, kdekdo tě hned stejně pozná. Podle čeho? Podle činů. Nebuď skromný, samozřejmost to přec není. Konat dobro pro druhé, volný čas ti zabere. Vážím si tě, hvězdičko, jsi víc než to sluníčko.
Iva Fenclová
20
PRACOVNÍ DEN Víkend uplynul a zase pondělí. Sotva člověk vypnul, aby už byl v koupeli. Poté honem do obleku, něčeho si zobnout. Doletět na elektriku a po cestě zhubnout. Do práce přiletí na kvap, dá si do pořádku resty. Mezi tím presovač zaklap, šéfovi jde radši z cesty. Po pracovní době, pospíchá do školky. Čekají už obě, rozverné to holky. Táta je zavede domů, sám si lehne na kanape. Dcerky tahají ho dolů, dnes mu to jaksi neklape. Manželka je poté doma a dětičky uloží. Ještě houkne na manžela, ať do krbu přiloží.
21
Cyklus „Barevný podzim“, barevná fotografie, 29,5x21 cm, 2012
Hana Hakenová
22
Na zdraví, barevná fotografie, 21x29,5 cm, 2012
23
Zdenka Hamáková
24
Strom, barevná fotografie, 40x56,5 cm
25
Bez názvu, kresba tužkou, 21x29,7 cm
Růžena Koutníková Mé obrázky vznikají hlavně v zimě, kdy den je krátký a večery dlouhé. Miluji slunce a příjemné teplé počasí a proto kreslím ráda květiny. Když si večer někdy prohlížím staré rodinné fotky, tak si zase kreslím obrázky podle nich. V myšlenkách se vracím zpátky a je mi dobře.
26
Bez názvu, kresba tužkou, 29,7x21 cm
27
Náramky z gumiček, ukázka různých technik, 2014
Jitka Kozlíková Sedím v naší boudě na zahradě v Hrádku nad Nisou, které láskyplně říkáme „chalupa“. Venku prší a naše temperamentní štěně Ema spí. Máme tu teplo. Díky, bráško, za kamínka, dřevo v nich příjemně praská. Je to jediný zvuk, který je slyšet. A déšť. Skoro jako na konci světa – bez elektřiny, vody, internetu. Mám to tady moc ráda. Velkým hitem letošního roku jsou náramky z gumiček. Již více než rok se mi třesou ruce a výroba korálů je pro mne čím dál obtížnější. Gumičkám třes nevadí, naštěstí. Různé náramky z nich nosí už půl rodiny. Korálků se ale nezříkám, pilně střádám nové a čekám na vhodnou příležitost. Určitě ještě přijde!
28
„Neon“, souprava šperků z korálků, technika háčkování, 2014
29
Roman Kvapil Každý den se jako veterinární lékař setkávám s různě postiženými zvířaty. A vždy obdivuji s jakou lehkostí zvládají své postižení. Jsou pro mne inspirací.
30
Bez názvu, barevná fotografie, 44,5x30,5 cm
Bez názvu, barevná fotografie, 44,5x30,5 cm
31
Lásky z venkovské zahrádky, náhrdelník z korálků, rokajlové korálky, říční perličky, mušličky, barevný korál, mačkané sklo, kámen z polymerové hmoty, nit nymo, 2013
Petra Machotková Výroba šperků se stala mojí velkou vášní a v době začátku nemoci mi zachránila zdravý rozum. Oblíbila jsem si především techniku šitého šperku. Základem je sice pracné vyšívání jednoho korálku po druhém, technika ale nabízí mnoho prostoru pro vlastní nápady. Snad mi RS tuto radost ještě ponechá.
32
Oranžáda, náhrdelník z korálků, rokajlové korálky, korálky z polymerové hmoty, nit nymo, 2013
33
Jan Müller
34
Bez názvu, olej na plátně, 65x65 cm
35
Daňkovice, barevná fotografie, 27x20 cm
Vlasta Pávová Mé fotky nejsou dokonalé, ale zachycují pro mě místa, kam se poté, co mě nemoc dohnala a sundala z kola, vyřadila z vysokohorské i normální turistiky, dostanu na svém jezdítku. Takže naše dvojka, manžel na kole a já v závěsu za ním, zvládá stovky kilometrů na cyklostezkách a cestách nejen v Česku, ale i Rakousku a Německu. A taková podvečerní „procházka“ městem také není k zahození.
36
Tak já chodím, barevná fotografie, 20x27 cm
37
Stanislava Perlínová Smírčí kříž je kamenný kříž postavený nejčastěji na místě, kde se stal hrdelní zločin nebo neštěstí. Ve středověku bylo možno při trestání provinilců uplatnit systém tzv. smírčího práva, kdy byl provinilci uložen nějaký úkol, kterým odčinil svůj zločin. Takovým úkolem kromě vyrovnání s postiženou rodinou mohlo být i vytesání a vztyčení kamenného kříže na místě, kde byl zločin spáchán. Podobným symbolem je křížový kámen, což je kříž vytesaný do kamene a nemá tudíž klasický „křížový“ obrys. Křížové kameny byly stavěny také jako upomínka na pohromy, například morové epidemie. Společnost pro výzkum kamenných křížů při Městském muzeu v Aši má ve své centrální evidenci více než 2300 kamenných křížů na území celé České republiky.
38
Úbočí, černobílá fotografie, 41x30 cm, 2008
Milhostov, černobílá fotografie, 41x30 cm, 2008
39
Drhaný náramek a náušnice, souprava šperků z korálků
Jana Píšová Této výstavy se zúčastňuji poprvé. Mám ráda ergoterapii, tady v Rosce Jihlava jí říkáme rukoprčky. Vždy když mohu a mám trochu času a moje děti již spí, tak si ráda vyrobím něco nejen pro sebe, ale i pro své kamarádky a známé. Udělám tím radost sobě i druhým a přitom taky trochu v skrytu doufám, že i Vám se moje výrobky budou líbit.
40
Drhané náramky, šperky z korálků
41
Věra Podběhlá Bylo 5. března 2008 a já se ve čtyřiceti letech dozvěděla diagnózu RS. Na jednu stranu se mi ulevilo, že konečně vím, co mi je a na druhou stranu se mě zmocnila, asi jako každého v této fázi, panika, bezmoc a pocit „konce světa“. Po dvou týdnech jsem si řekla, takto NE! Rozhodla jsem se, že tím život nekončí a je na mě, jak se s touto nezvanou návštěvnicí srovnám. Začalo to maličkostmi jako barevné stužky na záclonách, tulipány ve váze apod. Podpora rodiny a velká touha a bojovnost mě dovedly k velké převaze nad RS. Začala jsem fotit, s překvapujícím zjištěním, co člověk vidí a čeho si dříve vůbec nevšímal. Užívám si života, jak to jen jde. Díky manželovi se věnuji čtyři roky cyklistice, před dvěma lety jsem začala lyžovat. Společnost mi dělá foťák a věrná psí kamarádka Bessynka. Jezdím na koncerty, užívám si zahrady a všeho krásného, co mě potká. Když přijdou těžší chvíle, díky těmto věcem a rodině, vše překonávám. Vždy říkám: „Ty mě nedostaneš!“ A tak přeji vám všem hodně sil v tomto boji. Vždyť ereskou život nekončí.
42
Stopa v poušti – Egypt, barevná fotografie, 28x40 cm
43
Bez názvu, barevná fotografie, 13,7x10 cm
Dana Pospíšilová Jmenuji se Dana a je mi 63 let, jsem vdaná a mám dvě děti. Fotografie přírody vznikly v době, kdy jsem již byla v invalidním důchodu. V roce 2001 mi diagnostikovali roztroušenou sklerózu. Na pozadí básně je obraz malířky Aleny Srstkové – mého dvojčete.
44
Bez názvu, barevná fotografie, 15x10 cm
Bez názvu, barevná fotografie, 15x10 cm
45
Bez názvu, barevná fotografie, 27,5x20 cm
Lucie Řežábová Jmenuji se Lucie a roztroušenou sklerózu mám od roku 2008.
46
Bez názvu, barevná fotografie, 20x27,5 cm
47
Orosená krása, černobílá fotografie, 29,7x20 cm, 2014
Kristýna Salášková Jmenuji se Kristýna, je mi 23 let a s roztroušenou sklerózou bojuji už 9 let. Občas je hůř a jindy o něco lépe. Malá a šikovná, tak to o mně říkají. Taky mi říkají pískle a blázen, co nezkazí žádnou legraci. S dobrou náladou jde přece všechno lépe! Miluju adrenalin a všechno co létá, také miluju fotografování, auta, cestování, hudbu, četbu, psaní povídek, kreslení a grafiku.
48
Růžový květ, barevná fotografie, 29,7x20 cm, 2014
Barvy podzimu, barevná fotografie, 29,7x20 cm, 2013
49
Bez názvu, kresba pastelkami, 22x21,7 cm
Alena Seifertová Jmenuji se Alena a je mi 52 let. Letos moje RS bude mít osmnáctiny. Přeji jí, aby byla stále klidná, vyrovnaná a nevšímavá k mé osobě. Žijeme spolu, ale někdy bojujeme. Zatím vyhrávám.
50
Bez názvu, kresba pastelkami, 21x19 cm
51
Kamila Sosnová Dej každému dni příležitost, aby se stal nejkrásnějším dnem tvého života.
52
Levhart obláčkový – ZOO Troja, barevná fotografie, 29,7x21 cm
Motýl – Botanická zahrada Troja, barevná fotografie, 29,7x21 cm
53
Katka Šrámková Proč zrovna korálkové kytičky? Mám ráda svojí malou zahrádku na chalupě v Polné, kde jsme s manželem od jara do podzimu. Když se vrátíme domů do Jihlavy, tak si kytičkami z korálků připomenu moji malou zahrádku a těším se na příští jaro, kdy se tam opět vrátím.
54
Kytičky, souprava šperků z korálků
55
Květa Štrbová To je ona... Psát pár slov o nemoci, co vám život ničí, co se na vás neusměje, jen „boj se mne“ si křičí. Někdy je mi s tebou strašně, jsi jako můra dotěrná, dala bych tě strašákovi v poli a moc ráda ti budu nevěrná. Ona však tvrdí: já jsem tvoje, nikomu mě holka nedávej, vždyť ty se vozíš na vozíku, tak si té jízdy užívej… No tak si užívám, i když nechci, kdyby dal někdo té skleróze lekci, jak se má chovat a neotravovat, život nekrátit a někam se ztratit…
56
K slunci, enkaustika, 24x16 cm, 2014
Nad vodou, enkaustika, 24x16 cm, 2014
57
Karel Titl Jmenuji se Karel, žiji v Písku a v září oslavím 43 let. Ten čas zase tak neskutečně letí a rok 2014 opět skoro pryč. Rozhodl jsem se poslat na výstavu svůj první obraz na plátně z mladších let, který vznikl v roce 1986. Má znázorňovat, jak jsem tehdy vnímal panelákovou výstavbu v kontrastu se zchátralou, neudržovanou, starou městskou zástavbou.
58
Bez názvu, olej na plátně, 71x49 cm, 1986
59
Zděnka Urbanová Patřím do výtvarné skupiny SPOLU. Letos jsem s nimi pobývala na jarním plenéru v Zubrnicích a také jsem se účastnila v létě sochařského sympozia této skupiny. Pobyt s mými přáteli z výtvarné skupiny SPOLU mi dává elán, tvůrčí inspiraci a radost ze života. Zrovna tak mě těší studovat na Univerzitě třetího věku UJEP v Ústí nad Labem. V současné době tam studuji Základy grafologie, což je velmi zajímavý a poučný obor.
60
Zima u potoka, suchý pastel, 29,7x42 cm
61
Bohuslav Večeřa Slunce. Naše blahodárné slunce. Jedna z hvězd okolního nekonečného vesmíru, nejjasnější těleso na obloze, které mě vždy fascinovalo a přitahovalo. Jeho svit a záře. Základ vzniku veškeré energie života. Vždy jsem se snažil zachytit do své mysli zákonitosti jeho činnosti a pohybu. Snažím se také využívat veškerého tepla z jeho životodárných paprsků, ale stále tomu ještě něco chybí. Lámu si hlavu a přemýšlím, čím tomu napomoci, ale stále to ještě není ono. Snad až teď, možnosti barevné digitální fotografie mě posunuly kamsi dál a umožnily mě pokusit se zachytit alespoň průběh jeho denní dráhy nad našimi hlavami. Zdá se mi, že jsem na to konečně přišel a alespoň trochu se přiblížil kýženému. A že to asi je ta správná cesta a jak se mi po ní dosud vede kráčet, posuďte sami.
62
Dopoledne na sídlišti, barevná fotografie, 20x27 cm
63
Temnota, olej na plátně, 24x30 cm, 2014
Zdeňka Vojtěchová Jmenuji se Zdeňka a je mi 41 let. Jsem vdaná a mám třináctiletou dcerku Hanku. Bydlím v Otvovicích, což je malebná vesnička kousek od Prahy. Některá místa zde mi jsou inspirací k mojí velké lásce, kterou je od dětství kreslení a malování. Této zálibě jsem se začala více věnovat před patnácti lety po propuknutí mé nemoci. Zvláště malba mi moc pomáhá k překonání životních obtíží. Své obrázky nejraději dávám svým kamarádům, ale i lidem, které potěší.
64
Před bouří, olej na plátně, 24x30 cm, 2014
65
Jírovec maďal, barevná fotografie, 17x12,5 cm
Jana Vokrouhlíková „Láska má svoje iluze a každá iluze má svůj zítřek. Proto se už tolik milenců rozešlo, protože věřili, že jsou spojení navždy. Skutečnou zkouškou je bolest a štěstí. Když dvě bytosti přestáli tuto dvojitou zkoušku života, odhalili svoje chyby a svoje přednosti, mohou si být jisti, že až do skonání života, budou se držet za ruce.“
66
Honoré de Balzac
Lišejníky na Pitkovické stráni, barevná fotografie, 17x12,5 cm
Chumáče topolu, barevná fotografie, 17x12,5 cm
67
Eva Zavadilová Jmenuji se Eva a je mi 64 let. Mám roztroušenou sklerózu skoro 20 let a k ní bohatou škálu jiných nemocí. Nemohu dělat spoustu věcí, které bych chtěla. Ale nezvládnu ani některé, které bych nechtěla. Zkrátka mohu se trochu projít s francouzskými holemi nebo s chodítkem; sednout si – zavřít oči a vzpomínat nebo snít a potom si třeba vymýšlet. Psát básničky nebo příběhy. Někdy jsou veselejší, jindy trochu vážnější – jak to chodí v životě. Mám pak radost, když to lidi v mém okolí zaujme a pobaví. A přála bych aspoň takové malé radosti i vám.
68
Bezpečnost vždy a všude! Dodržování bezpečnosti práce není žádná novinka. Základem je, že cokoli kdokoli dělá, nesmí být „pod vlivem“. Za druhé – má mít k práci určený pracovní a ochranný oděv, obuv, pokrývku hlavy apod. Také pomůcky – tzn. nářadí – správně seřízené, nabroušené, velké nebo malé, zkrátka akorát. A tak dále. Čili – abychom pokročili. Vaří-li se například bramborový salát, hledíme především na čistotu tvořitelů, kvalitu surovin, bezpečnost práce, přístup k práci, ale také na bezpečí spotřebitele! A na tom, přátelé, především záleží. Hlavně nám. Zmiňuji se zde o tom proto, že i když pominu množství éček v některých surovinách, pálivost cibule nebo kyselost okurek či octa, mohla by přivodit jiná, naoko nepodstatná věc nepříjemnost, neřku-li smrt! A to až ve finální podobě tohoto chutného a oblíbeného pokrmu. Několik zodpovědných, zkušených a vskutku pověřených pracovníků bez momentálních příznaků jakékoli nákazy se dalo do práce. Ta byla rozdělena promyšleně a do detailu již předem. Po oloupání uvařených brambor byli jednotliví pracovníci pověřeni: a) krájením brambor, b) přesným krájením cibule, c) krájením salámu, d) krájením sladkokyselých okurek a dalšími procesy, jež spočívaly v míchání, chystání kořenidel a ochucovadel. Všechny ingredience neprozradím, protože, i přes kolektivní dílo tajemství výroby a kompletizace, je tabu. Vrátím se ke krájení surovin. Brambory – to je jasné – kolečko všichni známe, ale cibule – cibulka – najemno a kostičky, aby lahodily oku. Salám – jemné nudličky a překrojit, ještě a ještě takhle. A teď okurky, tady pozor, na nich asi nejvíc záleží. „Krájej to na drobounké kostičky, jednu jako druhou a opravdu jemně!“ Snažila jsem se, vydávala jsem ze sebe to nejlepší. Přesto se ten „nejvyšší“ několikrát zvedl ze židle a kontroloval v misce moje krásné, drobounké, okurkové kostičky. Připadala jsem si blbě a zeptala jsem se proč na tom tak záleží. „Já to řeknu, až to dokrájíš.“ Když se všechno vyklápělo na míchání do velkého škopku, zbylo pár kostiček okurek v misce. A tak se znovu ptám: „Proč?“ „Protože kostička musí být tak maličká, aby lehce vklouzla do nosu. Když se host nají nebo přejí či přepije a neudělá se mu volno, nezřídka zvrací a často i nosem. Tak aby se nám neudusil…“ Už když to začal říkat, viděla jsem za jeho brýlemi ty oči, jak se smály. Vzala jsem jednu kostičku kyselé okurky a změřila, zda by mu v nejhorším případě neuvízla. Zdaleka ne. Prošly by možná i tři vedle sebe. Takže by nikdo nebyl ohrožen. A o to šlo. Salát byl dokončen, do druhého dne se rozležel a chutnal všem.
69
Výstava se koná díky grantu společnosti MERCK spol. s r. o. Kurátorky výstavy: Veronika Bratrychová a Klára Zápotocká Grafika: Veronika Bratrychová a Klára Zápotocká Fotograf vernisáže: Jana Šašková Reprodukce prací: Klára Zápotocká Instalace výstavy: Jan Kočí, OneMoreTime s. r. o. Koordinátorka projektu Cesta za duhou: Hana Potměšilová
Více informací na www.cestazaduhou.cz a www.aktivnizivot.cz Kontakt:
[email protected] Obdiv patří všem autorům, kteří se na letošní výstavě Cesta za duhou podíleli.
Barevná verze loga na černém pozadí:
Černobílá verze loga na černém pozadí:
Barevná verze loga na bílém pozadí:
Černobílá verze loga na bílém pozadí:
