50 dní pro roztroušenou sklerózu
10. ročník výstavy děl osob s roztroušenou sklerózou mozkomíšní Cesta za duhou HUB Praha, Drtinova 10, Praha 5 12. – 30. listopadu 2012
Veronika Bratrychová, DiS. a Klára Zápotocká, B.A. Kurátorky výstavy Cesta za duhou Vážení a milí, jsme moc rády, že se nám opět podařilo uspořádat letošní jubilejní 10. ročník výstavy Cesta za duhou. Každý rok jsme plné očekávání, jaká díla od vás obdržíme a každým rokem také přibývají noví autoři s nový-
Záštitu nad 10. ročníkem výstavy Cesta za duhou převzala
mi výtvarnými technikami. Máme radost, že máte chuť a sílu podělit se
paní Lenka Kohoutová, poslankyně Parlamentu České republiky
pro nás pokaždé velký zážitek. Jsme s vámi již sedmým rokem a tak
o svůj příběh, který sdělujete skrze vaše díla. Výběr prací na výstavu je víme, že život přináší i těžké zkoušky. Díky těmto okamžikům, které mohou být velmi náročné, je pak ale možné silněji si uvědomit a prožít okamžiky štěstí. Věříme, že dokážeme prožít hloubku a důležitost zkoušek, které k nám přicházejí, a že je budeme schopni správně uchopit a načerpat z nich sílu. Přejeme nám všem hodně štěstí a sil (nejen pro výtvarnou tvorbu) v dalším roce.
3
Lenka Kohoutová
prof. MUDr. Eva Havrdová, CSc.
Poslankyně Parlamentu České republiky
Vedoucí RS Centra Neurologické kliniky 1. LF UK a VFN
Vážené dámy, vážení pánové,
Proč by nás mělo oslovovat jen umění vytvořené prefesionály? Protože
mám tu čest Vás opět pozvat ke čtení již desátého vydání sborníku Cesta
mají lepší techniku? Nezáleží víc na sdílnosti citu, který k uměleckému pro-
za duhou.
jevu vede?
Za těch deset let výrazným způsobem pokročila lékařská věda. Zažili
Co nám chce říci dnešní výstava?
jsem pády několika vlád, povodně, sucha, rozkvět i úpadek naší ekono-
Možná to, že umění může člověku pomoci poprat se s nemocí, která je
miky, vítězství našich sportovců na Olympiádách i Paralympiádách. Také
nepředvídatelná a záludná. Někteří se pomocí umění mohou zbavit dé-
se změnila legislativa a celkové podmínky podpory ze strany státu – jestli
monů, kteří je škrtí, jiní mohou vyznávat, kolik krásy kolem sebe objevili,
k lepšímu či horšímu, to je na jinou publikaci. Nicméně to, co je důležitější,
když byli nuceni se ve svém životě zastavit.
je fakt, že za tuto dekádu se nezměnila síla v těch z vás, kteří jste nuceni
Věrohodný umělecký projev nepracuje s klišé a frázemi, fenomény, kte-
se každý den poprat s překážkami, které vám nastražila vaše nemoc.
rými je naše doba hojně vycpána. Naopak. Umožňuje nám nahlédnout
I nadále přetváříte tuto těžkou životní zkoušku v něco hmatatelného,
do čisté studánky citu a nechat se jí obohatit.
inspirujícího, co jasně dokazuje, že nemoc nad vámi nemá převahu. Za to
Přeju Vám, aby Vás tato výstava i letos obohatila. Abyste na ní našli nové
si vás nesmírně vážím a vážit budu.
přátele.
Vy, kteří jste museli přizpůsobit část vašeho života nevítané dámě, jménem Skleróza a příjmením Roztroušená, nám po těch deset let dokazujete, že nemocí život nekončí, ba naopak tato zkušenost se může přetvořit v něco tak krásného, jako jsou díla zveřejněná v této publikaci. Krásné čtení nám všem!
4
5
PhDr. Kamila Řasová, Ph.D.
Kateřina Bémová
Ředitelka obecně prospěšné společnosti CEROS
Nadační fond Impuls
Vážení přátelé Cesty za duhou,
„Všichni na jevišti tohoto velikého světa stojíme,
Jsem ráda, že se opět podařila zorganizovat výstava Cesta za duhou,
a cokoli se tu koná, všech se týče.“
která spojuje umění s problematikou roztroušené sklerózy mozkomíšní. Jsem také ráda, že zde mohu připomenout cíle naší společnosti – zajistit
Jan Ámos Komenský
nemocným s roztroušenou sklerózou mozkomíšní včasnou, komplexní, trvalou a vysoce odbornou rehabilitační léčbu. Věřím, že podobné projekty, na kterých se setkávají lidé s RS společně
Sešel se rok s rokem a další Cesta za Duhou nás spěchající opět zastavuje
s odborníky, budou i nadále pokračovat!!!
a pokládá důraz tam, kde být má a kde ho často nevidíme. Míjíme. Někdy vidět ani nechceme.
www.ceros.cz
To, co je důležitého na cestách, kromě cesty samotné, jsou milníky, křižovatky… CZD je právě jednou z křižovatek, kde se protínají různé cesty. Je to příležitost se zastavit a podívat na cesty druhých, podívat i na svoji cestu druhýma očima. Příležitost si alespoň na chvíli obout boty toho druhého, ujít s ním jeho míli… CZD slaví své 10. narozeniny (Komenský by slavil 420.), blahopřejeme a do mnoha dalších desetiletí přejeme hodně sil všem, kterým Cesta za Duhou jejich cestu životem nejenom kříží, ale i lemuje.
6
7
Hana Vágnerová
Karel Hrkal
Občanské sdružení SMS
Prezident Unie ROSKA
Je tu další ročník Cesty za duhou a s ním další příležitost k zastavení
Unie Roska je svépomocné občanské sdružení, jehož posláním je pomá-
a zamyšlení.
hat lidem s roztroušenou sklerózou žít kvalitní, důstojný a plnohodnotný život. V České republice realizuje již více než 20 let rozsáhlé humani-
Mám pocit, že s přibývajími léty od stanovení diagnozy RS, jak tak spolu
tární programy prostřednictvím 38 regionálních organizací Roska. Své
rosteme (ta má bude letos plnoletá :-), dospíváme k vzájemnému respektu.
nezastupitelné místo v nich má i podpora a propagace umělecké tvor-
Už to není dítě ani puberťačka s výkyvy, keré mě vyváděly z míry.
by lidí s roztroušenou sklerózou. Vedle vlastní seberealizace umělce má
Teď už se známe lépe a já postupně poznávám, co mi chce říct.
tato tvorba z více důvodů bezesporu pozitivní vliv na kvalitu jeho života
Jsem přesvědčená, že každá nemoc - a vlastně všechno, co se člověku
včetně zdravotního stavu. Umělci s roztroušenou sklerózou svým pozi-
děje – v sobě nese informaci.
tivním přístupem daným jejich uměleckou prací v zásadě aktivně „bojují”
Já jsem si poselství RS vyložila jako výzvu ke změně. Přehodnotila
se svou nemocí.
jsem své priority, začala si vážit každého dne a naučila se prožívat život
Výstava „Cesta za duhou” představuje právě umělecká díla autorů s roz-
s vděkem a radostí.
troušenou sklerózou. Tento rok je to již její 10. ročník a věřím, že naváže
Myslím, že o podobném přístupu svědčí i tato výstava. Jsou to díla lidí,
na ty předchozí, které byly velice úspěšné. Vážíme si toho, že i naše orga-
kteří se – každý po svém – vyrovnávají s životem s RS. Ukazují, že život
nizace Roska sdružené v unii při této ojedinělé akci nechybí.
jde dál a že ho nemoc postrčila mnohdy netušeným směrem, ale dala
Umělecké aktivity lidí s RS provází prakticky každou akci Rosky. Svou ne-
mu nový rozměr, ukázala mu příležitost, zvolit si tu svoji Cestu za du-
zastupitelnou úlohu v tom má vydavatelská činnost Rosky, zejména ča-
hou :o) Přeji všem autorům, aby si užívali tento dar a divákům přeji, aby
sopis Roska, který dává potřebný prostor uměleckým aktivitám roskařů.
si z Cesty za duhou odnesli tu sílu, která autory vedla k jejímu vytvoření.
Roskaři se pravidelně zúčastňují dovednostních soutěží osob se zdravotním postižením, kterými jsou např. mezinárodní a národní Abilympiády na kterých získali nejedno ocenění. V roce 2011 světová abilympiáda osob se zdravotním postižením v Soulu (Korea) – pletení košíků a reportážní fotografie. V roce 2012 – Slovenská abilympiáda osob s RS – dva účastníci a dvě druhá místa a národní abilympiáda osob se zdravotním postižením v Pardubicích – dvě první místa. Pravidelně se také účastníme meziná-
8
9
s roztroušenou sklerózou včetně uměleckých děl, které vytvořili.
Ing. Michal Bartoš
Závěrem bych chtěl upřímně poděkovat všem vystavujícím umělcům,
Ředitel společnosti Merck spol s r. o.
rodního veletrhu NON-HANDICAP v Praze kde prezentujeme činnost lidí
těm, kteří se zasloužili o realizaci 10. výstavy „Cesta za duhou” a také všem, kteří třeba i svou přítomností na ní podpoří její vzácné poslání pomoci lidem s nelehkou roztroušenou sklerózou.
Již po desáté se setkáváme s vámi všemi na vaší i naší „Cestě za duhou“. Cesta to není snadná. Pro vás, kteří v každodenním životě narážíte na nejrůznější překážky v té vaší cestě. A pro nás a naši snahu vám tu vaši cestu alespoň trochu usnadnit. Každým rokem si říkáme, že to nebylo snadné. Není to snadné ani v letošním roce, kdy jsou na nás na všechny kladeny stále větší nároky. Na vás, abyste se nevzdali a dokázali si poradit s onemocněním, se kterým musíte bojovat. Na vaše lékaře, aby byli schopni pro vás zajistit léčbu, kterou potřebujete. A v neposlední řadě i na nás, abychom dokázali překonat všechna úskalí při vstupu nových léků na trh a při zajištění těch stávajících. „Cesta za duhou“ je tradičním setkáním nás všech. Ať je i ta letošní tak úspěšná, jako byly ty předchozí.
10
11
Cesta za duhou Autoři
Lucie Česalová Děkuji své rodině, svému příteli a všem blízkým za podporu. A také za to, že se jejich chování ke mně nikdy nezměnilo. Díky...
Malované žárovky, výška 9 cm a 13,5 cm, 2012
Všem ostatním přeji spoustu krásného.
14
15
Figurka sedící panenky z plátu hlíny, do které byla vtlačena krajka, keramika, výška 17 cm, 2012
Jana Dobiášová Těchto keramických výtvorů si považuji více jak těch minulých. Poté co jsem přišla z onkologických důvodů o jednu ruku, tyto výrobky jsem vytvořila jen jednou rukou. S minimální pomocí někoho druhého. Nechci to vzdát.
Špičatý strom na šperky, keramika, z jednoho kusu šamotové hlíny, výška 41 cm, 2012
16
17
Bez názvu, olej, 30x24 cm, 2012
Petr Garbaczewski Ke své nemoci se nechci moc vyjadřovat. Každý se s ní musí vyrovnat sám, ať chce nebo ne. Motto: V životě je důležité stále něco dělat, aby nezbyl čas na umírání. Bez názvu, olej, 50x70 cm, 2012
18
19
„Nesnáším psy!!! Co tenhle tady mezi námi dělá?“, barevná fotografie, 30x21 cm
„Co pořád na těch kočkách vidíte?“, barevná fotografie, 30x21 cm
Hana Hakenová
Rodinná sešlost., barevná fotografie, 30x21 cm
20
21
Bez názvu, barevná fotografie, 30x20 cm, 2012
Zdenka Hamáková Pro tento ročník výstavy „Cesta za duhou“ jsem vybrala svoje fotografie koní. Koně mne provázejí již od počátku mé nemoci v roce 2002, kdy jsem absolvovala hipoterapii. Tato vnímavá, trpělivá a citlivá zvířata pacientům s RS pomáhají nejen při rehabilitaci, ale nabíjí nás též obrovskou dávkou energie a harmonie. Bez názvu, černobílá fotografie, 20x30 cm, 2012
22
23
Alena Holá Čím dál tím méně toho stačí ke štěstí. Třeba, že je krásný den, že příroda je tak nádherná. Nebo se dívat, jak vnouček Fanoušek zvědavě zkoumá svět. Stačí jeho prstík a změní noc
Fanoušek, olej, 64x74 cm, 2012
na prosluněný den. Ale je to opravdu tak málo? Co na tom, že se pomalu blíží šedesátka. Že bolí každý krok. I tak přece život za to stojí žít.
24
25
Jabloňová panna, 220x80x50 cm, 2012
Petr Horňák
Jabloňová panna, 220x80x50 cm, 2012
26
27
Peter Jarabák Aj napriek nepriaznivému roku, kedy mi zistili ďalšiu vážnu chorobu, stále ma neopúšťa vášeň k maľovaniu. Znovu sa teším na to, že budem vystavovať a tešiť sa z každej správy od Vás. Hviezdna noc, akryl, 35x49 cm, 2012
28
29
Hawaii (USA), barevná fotografie, 30x21 cm, 2002
Hawaii (USA), barevná fotografie, 30x21 cm, 2002
Doc. RNDr. Dana Komínková, Ph.D. Ráda bych své fotografie z krajin vzdálených, věnovala těm, kteří si myslí, že s RS se cestovat nedá, ale i těm, kteří pochopili, že RS je nemůže zastavit žít své sny, a kteří se denně vydávají na cesty krátké i dlouhé. Na cesty, na kterých se stávají lepšími a laskavějšími, na cesty do vlastního nitra. Tasmánie, barevná fotografie, 30x21 cm, 2006
30
31
Soubor květiny, kresba tužkou, 21x29,7 cm, 2012
Růžena Koutníková Kreslení je pro mě únik od všech starostí, které jsem měla, a tenhle rok byl pro mě hodně smutný. A když si sednu a vezmu tužku do ruky a začnu malovat, je to něco, co ničí můj smutek. Je to radost pro mě, ale snad moje kresby potěší i Vás…
32
Soubor květiny, kresba tužkou, 21x29,7 cm, 2012
33
Jitka Kozlíková Rok se s rokem sešel a je tu už 10. ročník výstavy Cesta za duhou. Letošní ročník je pro mne plný velkých změn a poznání. Prostřednictvím internetu jsem se poznala s mnoha zajímavými lidmi, s některými z nich jsem měla možnost seznámit se i osobně . Stali se mými přáteli a já jim za to děkuji. Jedna z mých korálkových kamarádek vyhověla mojí prosbě. Co o mně napsala si můžete přečíst právě teď: „Když mě Jitka požádala, abych o ní napsala do katalogu, byla jsem velmi poctěna. Seznámily jsme se sice teprve před 3 roky (jak jinak, než přes korálky), ale od prvních okamžiků se mi vloudila do srdíčka
Bez názvu, souprava šperků z korálků, 2012
jako velmi optimistická, poctivá, vytrvalá a statečná holka, kterou ani její nemoc RS nesrazila na kolena. Z její bižuterie vždy vyzařuje nadšení a řemeslná dokonalost. Každý projekt je pro ní výzvou a posouvá ji dál nejen v dokonalosti jejich výrobků, ale i tím, že vlastně intenzivně rehabilituje. Upřímně Jitce přeji, aby NEJEN ve svém koníčku mohla překonávat stále vyšší cíle.“ Zuzana Šreiberová, kamarádka P.S.: Zuzko, moc děkuju za milá slova. A ještě jedno tradiční poděkování – manželovi, rodině, přátelům, lékařům… a mým kočičkám. www.jkoralky.webnode.cz
Bez názvu, souprava šperků z korálků, 2012
34
35
Michaela Kuklová Hlína a hliník (nádoba byla vypálena v listí, zabarvení tomu odpovídá), akryl, 65x81 cm, 2009
36
37
Čirá radost, akryl a olej na lepence, 29,5x29,5 cm, 2012
Jitka Lustyk „Přišla ke mně čirá radost po shlédnutí stránky: http://www.czmms.net/ Přeju Vám všem vše dobré :-)“ www.jitkalustyk.cz
38
39
Svět techniky, olej, 79,5x69 cm, 2001
Jan Müller Vůbec nevím, co si mám o sobě myslet. Jediné co vím je, že jak stárnu, tak si stále více vážím slušných lidí. Někdy to ale nejde poznat.
40
Slečna, olej, 39x50 cm, 2008
41
Kuličky, souprava šperků z korálků, 2012
Vlasta Pávová S korálky jsem se začala seznamovat na pracovní terapii Rosky Jihlava a teď to jsou moje kamarádky doma i na cestách a jsem ráda, když
Kuličky, souprava šperků z korálků, 2012
se svými výrobky mohu potěšit své známé.
42
43
Soubor fotografií „Maraton s RS“, barevná fotografie, 18x13 cm
Stanislava Perlínová MARATON s roztroušenou sklerózou Stačí nápad a chytlavá hlava s několika šikovnými lidmi kolem… A jednoho březnového víkendu se konal Maraton s roztroušenou sklerózou. Sešlo se kolem stovky lidí – lékařů, zdravotníků, příznivců a hlavně pacientů s diagnózou G 35. Kdo nezažil, nepochopí! Cvičilo se 24 hodin nepřetržitě, atmosféra byla skvělá… Pro mnohé ten správný IMPULS! Soubor fotografií „Maraton s RS“, barevná fotografie, 18x13 cm
44
45
Iveta Pilařová Na letošní výstavu Cesta za duhou jsem vybrala pět obrázků z kolekce nazvané „Okno“. Jde o malované výhledy z okna bytu, ve kterém jsem v průběhu let 2002 – 2004 bydlela, v ulici Na dlouhém lánu ve Vokovicích. Obrázky odrážejí nádhernou náladu barevného podzimu! Jakoby stále stejný pohled, zdánlivá nuda obyčejné křižovatky i neopakovatelná atmosféra ulice, stavební práce v pozadí. V těchto letech jsem trpívala na časté chřipky a čas, trávený v posteli, se zdál být nekonečný! A také nudný. A tak jsem jednou přisunula stůl k oknu, vzala prkno s papírem a barvy, vylezla na stůl a rozhodla se oprášit práci s barvou a štětcem. První skica protějšího činžáku se mi zalíbila a druhý den jsem formát A3 dokončila. Chřipka mi nikdy nešla zdolat rychle a to byla výzva k dalšímu obrázku… začalo mě bavit v obrázcích pokračovat… kdykoliv byl čas. Do doby,
Z cyklu „Okno“, akryl, akvarel, 42x29,7 cm, 2003
než jsem se stěhovala do nového podnájmu, jsem „stihla“ 56 obrázků A3 nebo A2 formátu, každý obrázek je opatřen datem svého vzniku a také glosou, již jsem považovala za důležité zmínit. Tato série byla spolu s promítaným videem úspěšně vystavena v Galerii Entrance v Karlín Studios v Praze v roce 2005. Procházela jsem deskami s obrázky a nemohla jsem nevzpomenout, které vzdálenosti a cesty jsem běhávala a každodenně chodila na tramvaj, do obchodů, do bytu ve 2.patře, co všechno se změnilo od let, kdy jsem zachycovala pohled z okna. Už mám zase chřipku; v pražském RS centru mi lékařka sdělila, že pro mě už nemají léky!? Doma jezdím do svého pokoje v 1. patře schodišťovou sedačkou, ploužím se s pomocí jedné nebo obou berlí, uložím do postele a podívám se na nějaký dobrý film. S malováním počkám, až budu „fit“!
Z cyklu „Okno“, akryl, akvarel, 42x29,7 cm, 2003
46
47
„Eurokov 2010“, černobílá fotografie, 20x15 cm, 2010
Věra Podběhlá Snímky byly pořízeny na setkání uměleckých kovářů z Čech i ciziny v Klášterci nad Ohří v roce 2010.
48
„Eurokov 2010“, černobílá fotografie, 15x20 cm, 2010
49
Puštík obecný – „Panečku, to se tu dnes sešlo sov“, barevná fotografie, 20,5x15 cm, 2012
Kalous ušatý – „Můžete mi, prosím, vyčistit uši?“, barevná fotografie, 20,5x15 cm, 2012
Zdena Pokorná Soví návštěva Dcera žijící ve Španělsku si u nás zakoupila soví mláďata. Několik dní bydlela na naší zahrádce (v noci v krabicích ve sklepě). Ve dne jsme je museli stále hlídat, aby je nezlikvidovala sousedovic kočka. Teď už jsou ve svém novém domově – v Pyrenejích.
„Pořádně si mě prohlédni! Jsi v mém potravinovém řetězci. Počkej, až vyrostu!“, barevná fotografie, 20,5x15 cm, 2012
50
51
Blériot, barevná fotografie, 29,7x21 cm, 2012
AN-2, barevná fotografie, 29,7x21 cm, 2012
Kristýna Salášková Je mi 21 let a s RS bojuji už 7 let. Někdy mě potrápí víc a někdy zase míň. Jsem malá a šikovná a věčně rozesmátý blázen :) Protože s úsměvem jde všechno líp! Miluju adrenalin, fotografování, pc, hudbu, četbu, psaní povídek, kreslení a grafiku.
Ciaf – Breitling Jet Team, barevná fotografie, 29,7x21 cm, 2012
52
53
Bez názvu, barevná fotografie, 20x15 cm
Jana Schrollová Tentokrát bych chtěla své fotografie věnovat lidem z našeho městského úřadu, kteří mi velice pomohli a pomáhají. Po všech těch změnách v sociálních oblastech přechodu na úřady práce, jsem dlouho čekala na různá vyjádření a přiznání ZTP, příspěvku na péči na mě i syna, to samé s jejich výplatou. Člověk byl úplně bezmocný a musí jen čekat, sám nic nezmůže, ale to známe všichni takto nemocní či jinak postižení, a tak mi pomohly hodně sociální pracovnice z našeho úřadu a další lidič-
Botanická zahrada Na Slupi, barevná fotografie, 15x20 cm
ky ve vedení úřadu. Tak tímto jim velice moc chci poděkovat za pomoc a shovívavost. Děkuji… „Jak častokrát musí člověk padnout až na zem, aby viděl, kam podruhé položit nohu a jak jít rovně.“
54
Mateo Alemán
55
Ptáci, kresba tužkou, 14x18 cm, 2012
Alena Seifertová Jmenuji se Alena Seifertová. RS mám od roku 1995. Vaše výstavy mě nutí, abych nepřestala malovat. I když obrázky tvořím na poslední chvíli před termínem. Malování mě baví. Ptáci, kresba tužkou, 14x18 cm, 2012
56
57
Kráva jde za sluncem – Kos, barevná fotografie, 30x20 cm
Na pláži – zátiší – Kos, barevná fotografie, 30x20 cm
Kamila Sosnová Věk: 36 let 6letý syn Jakub Zaměstnání: administrativní pracovnice Záliby: rodina, četba, cestování, fotografování – nejlépe vše dohromady :-) I cesta může být cíl. Není nic hezčího než cestování s rodinou a nahlížení na svět optikou objektivu. Pobřeží – Kos – Mastichari, barevná fotografie, 30x20 cm
58
59
Dobrodružná plavba Severní Korony, ilustrovaná kniha
Květa Štrbová Psát o RS je myslím zbytečné, známe ji, někdo kratší dobu a jiný už celou věčnost. Klidně bych se bez ní obešla. A musím dodat že moc ráda. O tom, co dřív šlo a teď už tak nějak jde obtížně nebo vůbec ne, to taky známe. Ale mám štěstí, že mám rodinu, milující vnoučata a pár přátel. A že můžu aspoň jedním prstem psát na klávesnici u počítače. A tak píšu a jen doufám že to třeba někdo kromě rodiny bude číst. Třeba jako moji skřítkové. Měli štěstí, dostali se do „světa“.
Dobrodružná plavba Severní Korony, ilustrovaná kniha
Ještě bych zapomněla, moc ráda jsem malovala… A náhodou mi to alespoň trochu jde i sem tam. Řekla bych „podle počasí“.
60
61
Před bouří na Haldách, barevná fotografie, 19x19 cm
Karel Titl Máme již 10. ročník výstavy CESTA ZA DUHOU a já věřím, že to nebude ročník poslední.
Srpnová noc v Písku, barevná fotografie, 21x17 cm
Přejeme si i další takové úspěšné ročníky. Nenechme se proto vtáhnout do blbé nálady, která mezi námi někdy panuje! Tvořme, malujme, fotografujme, pišme, každý jak chce, umí a může. To nám dělá radost a nikdo nám to nevezme! Zdraví Karel Titl, Písek, 41 let.
62
63
Jarní ráno, suchý pastel, 35x50 cm, 2012
Mgr. Zděnka Urbanová Od minulé výstavy se v mém životě příliš nezměnilo. Samozřejmě, stále ráda maluji a tvořím plastiky z pískovce. Zúčastnila jsem se letos se skupinou “SPOLU” jarního plenéru i letního sochařského sympozia v Zubrnicích. Moc mi to pomáhá odpoutat se od reality, překonávat zdravotní problémy a jiné nepříjemné situace
Zubrnický kostel, suchý pastel, 35x50 cm, 2012
v mém životě.
64
65
Bohuslav Večeřa Proč fotografuji? Vždycky jsem měl podvědomou touhu ukázat i ostatním lidem kolem sebe něco ze svého pohledu na svět. Otázkou ale bylo jak. Když mi dlouho zůstávalo utajeno, nakolik správně nastavit hodnoty jednotlivých funkcí fo-
Kousek modrého nad hlavou, barevná fotografie, 27x20 cm, 2011
toaparátu. Třeba clonu, čas, atd. Nikdy jsem také nepřišel na chuť vlastní výrobě obrázku. Vývojka, ustalovač, leštička, apod. to mě nikdy nechytlo, a jak se říká, nebylo to mým šálkem kávy. A tak jsem byl dlouho ochuzen o kouzlo vlastních fotografií. Až vznik a rozšíření digitálních fotoaparátů umožnil i mně, abych doplnil svoje koníčky o fotografování. Ostatně zpracování webových stránek naší Rosky, kterého jsem se časem ujal, mě k tomu přímo donutilo. A tak vznikl nový článek – fotograf, další dokumentarista amatér. Viz www.roska-jihlava.cz.
Kousek modrého nad hlavou, barevná fotografie, 27x20 cm, 2011
66
67
Paličkovaný obličej – dívčí, Ø 19,5 cm, 2010
Markéta Vindušková
Paličkovaný náhrdelník a náušnice, 2012
Jmenuji se Markéta, je mi 32 let, RS mám od roku 2003, kdy mi začaly první příznaky spojené s atakou. Mám dvě děti, dvanáctiletého syna a sedmiletou dceru. Jsem tři roky rozvedená, chodím s pomocí dvou francouzských holí. Mezi mé záliby patří ruční práce – paličkování, dále cestování a práce na PC.
68
69
Dodo a dodík, keramika, 7x12 cm, 5x6 cm, 2011
Iveta Vetráková Strom s motýli, keramika, 16 x 27 cm, 2012
70
71
Eva Zavadilová
téměř 16m dlouhým tzv. Plečnikovým obeliskem, který stojí na nádvoří Pražského hradu. Původní měl 20m, ale ten se zlomil. A Rácov, Bílý Kámen, Kamenná, Rančínov a další. Každý kámen z nich má svoji krásu, svoje upotřebení, každá vyleštěná deska má svoje kouzlo, svoji poezii. Jsou tam i ukázky žuly z Itálie, Finska, Španělska – a ty
Život ubíhá asi tak jako čtvero ročních období. Život přináší někdy něco
mi nic neřekly – přestože jsou pěkné, jsou smutné, chladí. Ale znovu s kámoškama nahoru. Uf! Teď lovecké trofeje, ukázky terčů, lovecké zbraně a povídání o oboře. A další – pohádková trasa, samá strašidla pro děti. Vše s pověstmi a krátkými pohádkami, no skoro jsem už zapomněla – skřítci, jezinky, hejkalové, čerti, drak. A divný vodník bez zeleného fráčku, bez červených botek, s holou hlavou a s vykulenýma očima. Proč tak vypadal? No – byl prý z Dalešické přehrady, také tam topil lidi a ulovené dušičky prý svítily proto, že nedaleko je přece jaderná elektrárna Dukovany! V reprezentativním sále mimo jiné exponáty bylo krásné kouzelné zrcadlo. A podle výkladu ke konci prohlídky – žena, která se do něj podívá, bude do roka hezčí a nikdy nezestárne. Naopak, když se do něj podívá muž – do roka mu vypadají vlasy a začne ztrácet zuby. Účastníci se bezděky rozhlédli po sobě navzájem a pohledy se zastavili na jednom pánovi středního věku, který si rukou lehce sklouzl po své pleši. Slečna průvodkyně se s úsměvem zeptala: „Vy už jste tady byl?“ Všichni se srdečně zasmáli, i tázaný. Prohlídka skončila, průvodkyně poděkovala za pozornost, lidé za výklad. Ale nerozešli se hned. U výklenku u okna byl stůl a na něm kniha. Ostatní s úsměvem psali svoje pocity. Také jsem napsala:
pěkného, jindy něco veselého i smutné chvilky se najdou, a já se o tyto nové zážitky a životní příběhy ráda podělím se svými blízkými a přáteli.
JÁ A MŮJ DOPROVOD Je o mně známo, že mám ráda své rodné město, jeho okolí, celou Vysočinu. Zvlášť miluji Žďárské Vrchy a malebné Telečsko, o kterém jsem se již zmínila dříve. Dnes bych chtěla shodou okolností navázat na tu krásnou krajinu a překvapit vás svým výletem na hrad Roštejn. Už jsem tu kdysi byla – v minulém století. Ano – v červenci 1968. Při své povinné praxi technika jsme vyjeli s tehdejším učitelem praxe a ještě dvěma studenty s koňmi a bryčkou až na hradní nádvoří, které samozřejmě tehdy vypadalo úplně jinak. I hrad sám, a mně ve vzpomínkách zvlášť utkvěl pohled na zvláštní věž a ohromné skály a kameny v podhradí. Tenkrát jsem se příliš nezajímala o historii a kdeže by mě napadlo, že vlastně po 44 letech se budu těšit na prohlídku tohoto hradu a na zajímavý výklad. Těšit se a taky trochu bát. Nejsem totiž vůbec tak pohyblivá, jako spousta turistů a zájemců o prohlídky na té trase A i B, kterou jsem si zvolila i já. Ale já mám proti těm všem výhodu. Mám dvě holky – kámošky, francouzské hole. Všude jdou se mnou. A věřte mi, šly jsme spolu i ty schody. Místy jsem spolehlivě zpomalila celý peleton, který dupal za mnou. Ale někteří starší turisté a i maminky s dětmi byli rádi, že zvládli cestu stejně jako já. A díky tomu jsme si všichni pěkně v klidu poslechli výklad průvodkyně od prvních zmínek o založení hradu r. 1339 pány z Rosensteinu, kteří měli ve znaku pětilistou růži, proto bylo později jméno pozměněno na Roštejn. Ale mě zaujaly jiné věci. Například erbovní sál, kde jsou všechny stěny pokryty barevnými erby různých pánů – a je jich tu přes 700. Hodovní síň s krásným interiérem, v dalších místnostech obrazy, výstava zbraní, cínového nádobí; betlém, který zabírá skoro polovinu místnosti a mimo různých přírodnin a doplňků má asi 450 vyřezávaných figurek, z nichž některé zřejmě pocházejí i od významných řezbářů z Třešně. A krásný zelený sál, plný rostlin – je to vlastně herbář. A velký namalovaný kůň, který s vysvětlivkami sloužil na výuku v nedělní škole. A po sestupu do sklepení – malé překvapení. Vysočina – jak je známo – je země z kamení. Samé skály, samé lomy. A tady expozice kamenictví. Ukázky kamene – převážně žuly z několika lomů v okolí – Mrákotín – velký a známý lom, především svým
72
Pěkné, moc děkuji Já a moje kamarádky A šourala jsem se k autu, kde na mě čekal Václav.
73
Výstava se koná díky grantu společnosti MERCK spol. s r. o. Kurátorky výstavy: Veronika Bratrychová a Klára Zápotocká Grafika: Veronika Bratrychová a Klára Zápotocká Fotograf vernisáže: Pavel Hejný Reprodukce prací: Klára Zápotocká Instalace výstavy: Jan Kočí, OneMoreTime s. r. o. Koordinátorka projektu Cesta za duhou: Hana Potměšilová
Více informací na www.cestazaduhou.cz a www.aktivnizivot.cz Obdiv patří všem autorům, kteří se na letošní výstavě Cesta za duhou podíleli.
