Obsah Úvod ..................................................................................................................................... 2 1.
HANDICAP NA JEVIŠTI .................................................................................................. 3
1.1 BARIÉRY PŘI PRÁCI S HANDICAPEM ................................................................................... 4 1.2 HANDICAP JAKO EXPERIMENT ........................................................................................... 5 2. 3. JAK HODNOTIT TANEC S HANDICAPOVANÝMI ................................................................ 6 2.
TANEC JAKO UMĚNÍ ..................................................................................................... 7
2. 1. HISTORIE TANCE ............................................................................................................... 8 2. 2. TANEČNÍ TECHNIKY .......................................................................................................... 9 2.3.1 CHARAKTERISTIKA SYMBOLU ........................................................................................ 10 2.3.2 SYMBOL A POHYBOVÉ DIVADLO ................................................................................... 11 2.4 UŽITÍ HUDBY K TANCI ....................................................................................................... 14 3.
VIDEO A TANEC .......................................................................................................... 14
3. 1. VIDEO JAKO ŘEŠENÍ ........................................................................................................ 16 3.2 VIDEO A DIVADELNÍ SCÉNA .............................................................................................. 17 4.
VLASTNÍ PRÁCE .......................................................................................................... 18
4. 1. SYMBOL V INTEGROVANÉ SKUPINĚ CYRANOVÝCH BOT ................................................ 19 4.2 VÝBĚR TÉMATU ................................................................................................................ 32 4. 3. TANEČNÍ TECHNIKY A INTEGROVANÁ SKUPINA ............................................................ 33 4. 4. CESTA VOZÍČKÁŘE .......................................................................................................... 33 4.4.1. PROSTŘEDÍ K NATÁČENÍ ............................................................................................... 34 4.4.2. ROZBOR SCÉN .............................................................................................................. 35 4.4.3 HUDBA K VIDEU ............................................................................................................ 37 Závěr .................................................................................................................................. 38 Résumé .............................................................................................................................. 39 Anotace .............................................................................................................................. 40 Použitá literatura ............................................................................................................... 41
1
Úvod Tématem této diplomové práce je spojení tance a videa.
Zvolené
téma vyplynulo z mého působení v Integrované skupině pohybového studia Cyranovy boty a z řešení problémů kolem organizování volnočasové aktivity tanec s handicapovanými. V této skupině pracuji jako choreograf jiţ čtvrtým rokem. Ve své diplomové práci spojuji dva nové prvky na českých amatérských
divadelních
scénách
a
to
tzv.
multimediální
tanec
s handicapovanými. Samotný tanec je nositelem symbolu a tak je úzce spojen s oblastí umění a výchovy. V kontextu s handicapovanými tanečníky se tanec stává pohybovou terapií, která spadá do oblasti speciální pedagogiky. Cesta vozíčkáře je pro mne novou zkušeností, jak zpracovat a zprostředkovat divákovi téma tanec a handicap a vše co se kolem tohoto tématu odehrává. Následující text je teoretickou částí k praktické diplomové práci a vychází převáţně z vlastní praxe.
2
1. HANDICAP NA JEVIŠTI Pro tanec s handicapovaným nebyly dosud vytvořeny metodické postupy jak integrovat handicapované tanečníky do choreografie mezi běţné tanečníky a jak učit taneční techniky handicapované jedince. Proto jsem podnítila spolupráci mezi soubory v České republice s touto tématikou a vytvořila jsem festival nazvaný Tanec a handicap, jehoţ první ročník se uskutečnil v lednu 2010 v Brně. Na tomto festivalu tak mohli choreografové, pracující s handicapovanými tanečníky, posoudit, jaký způsob integrace handicapovaných do tance je nejúčinnější a jaké taneční techniky jsou nejvhodnější. Veřejnost mohla posoudit, jaká taneční technika je pro diváky vstřebatelnější v kontextu vnímání handicapu na jevišti. Často lidé nemají vůbec představu o tom, jak můţe handicapovaný člověk - konkrétněji vozíčkář - tančit. Z těchto obav, jak jsem se nedávno dozvěděla, raději ani na představení nejdou, protoţe se bojí, ţe nesplní očekávání
diváka.
Ţe
neunesou
–
nevstřebají
představení
s handicapovanými tanečníky. Nejdříve mne to udivilo a potom jsem našla pochopení. Řekne- li se tanec, kaţdému se vybaví něco trochu jiného, podle jeho povahy, nálady, podle zkušeností a věku. A tanec s handicapovanými je pro společnost natolik abstraktní, ţe se tomuto tématu podvědomě vyhýbají. Ne kaţdý ze společnosti má moţnost se s handicapem setkat a společnost nás ani nevychovává ani nepřipravuje jak handicap vnímat na ulici natoţ na jevišti. Proto se nedivím jisté „ztuhlosti“ společnosti při uspořádání prvního ročníku
festivalu
Tanec
a
handicap,
kdy
se
na
brněnské
scéně
v bezbariérovém divadle BARKA setkalo 25 handicapovaných tanečníků (většina vozíčkáři) v jednom představení nazvané Čtvero.
3
1.1 BARIÉRY PŘI PRÁCI S HANDICAPEM Práce s handicapem na jevišti má mnoho úskalí. Jedno z těch hlavních je, ţe chybí vhodný prostor pro tréninky. Chybí bezbariérové sály, a pokud se takový najde, setkáte se s neochotou Vám ho poskytnout. Důvodem je financování členů souborů, kdy se zájemce o volnočasovou aktivitu zařazuje do počitatelných nebo nepočitatelných. Za počitatelného zájemce je brán jedinec
do
18-
ti
let.
S tím
souvisí
samotný
zájem
o
tanec
s handicapovanými. Rodiče handicapovaných dětí nemají mnohdy finance na zaplacení volnočasové aktivity. Volnočasové aktivity si tak handicapovaní jedinci zvládnou platit aţ v dospělosti. Také zájem ze strany „klasických“
1
tanečníků o tanec s handicapovanými se objevuje aţ v dospělosti. Takţe v konečném důsledku se nesplňují normy pro lukrativitu této volnočasové aktivity ve volnočasových centrech. Další vliv má na celou záleţitost i to, ţe tanec handicapovanými je v českých zemích novinkou a aţ poslední 5 let, je tato aktivita viděna více na veřejnosti. Tudíţ je toto téma obklopeno oparem nedůvěry, jak ze strany handicapovaných jedinců, tak ze strany celé společnosti. V jihomoravském
kraji
problém
s bezbariérovými
prostory
pro
handicapované tanečníky částečně řeší bezbariérové divadlo BARKA v Brně. Tento prostor je však drahý a tak většinu dotací, které skupina dostává, pohltí pronájem sálu. Pak uţ nezbývají finance na tvorbu scény, kostýmů, placení lektorů apod. Tento prostor však není tak bezbariérový, jak by bylo třeba. Účast 25 – ti vozíčkářů v jednom představení divadlo tak tak ustálo. Na tréninku taneční skupiny, při počtu dvanácti lidí, se na tento prostor vleze jeden vozíčkář. Pokud by taneční skupina byla sloţena z více vozíčkářů tak přestává být tento prostor vhodný pro tréninky. Je příliš malý pro moţnost rozvoje pohybových technik a pohybových schopností všech tanečníků ve skupině.
1
Klasický člověk – pojem, který používají v komunikaci handicapovaní lidé, když mluví o lidech bez handicapu
4
Východiskem z toho, tak říkajíc bludného kruhu, můţe být právě spojení taneční choreografie s videem. Vytvořené pohybové variace se v rámci performance natáčí v různých lokalitách města, venkova, přírody. Natočený materiál je následně sestříhán v celkovou choreografii. Výsledné video se nakonec presentujete na webových stránkách taneční skupiny nebo festivalových setkání, které jsou zaměřené na tzv. multimediální tanec, který v zahraničí není novinkou. Dokonce jej začleňují pod formu videoartu.
1.2 HANDICAP JAKO EXPERIMENT Tanec s handicapovanými je novinkou na českých amatérských tanečních scénách. Dal by se tak zařadit pod pojem experimentální divadlo. Pojem experimentálního divadla je pojmem technickým, nikoli hodnotícím, neimplikuje ţádnou apriorní hodnotu ani nehodnotu díla. Experimentálního divadla je jevem z intenzivní přechodové oblasti z umění do neumění, to znamená, ţe jakkoli má experimentálního divadla legitimní právo na nezdar (proto je experimentem), pokud při něm k vytvoření skutečně uměleckého díla nedojde, vzniklá kreace sama o sobě ţádné jiné (mimoumělecké) hodnoty nepřináší. To ale stále ještě neznamená, ţe neúspěšný divadelní experiment je stejně negativním jevem jako běţné divadelní neumění ("divadelní grafomanie", kýč apod.). Právo na existenci mu dává právě jeho experimentálnost, hledačství, které i při nezdaru přináší přinejmenším eliminaci umělecky neplodných postupů, "slepých cest". (www.divadlo.cz) Petr
Pavlovský
v článku
Experimentální
divadlo,
z roku
2001
presentované na webových stránkách Českého divadla, popisuje, ţe je to modálně-genetická oblast divadla - experimentální charakter nemusí být z představení patrný. Často je nutné znát i okolnosti a podmínky vzniku díla, protoţe právě v procesu vzniku inscenace se nejvíce nebo dokonce výhradně
uplatňují
experimentální
divadelní
postupy.
Do
oblasti
experimentálního divadla patří valnou svou částí i další pojmy a pojmenování 5
jako studiové divadlo, alternativní divadlo, divadelní dílna, divadlo-laboratoř, ateliér apod. Je příznačné, ţe ať uţ vznikaly různé nové umělecké slohy a směry 19. a 20. století v kterémkoli druhu umění, jen zcela ojediněle to bylo v divadle. Divadlo si nejméně ze všech umění (ještě méně neţ kinematografie,
ačkoli
je
většinou
méně
nákladné)
můţe
dovolit
"předběhnout dobu", tvořit "do šuplíku" s perspektivou budoucího pochopení a uznání, a to hned ze dvou důvodů: jeho díla bez autentického, synchronního, alespoň potenciálního kontaktu s konzumenty nemohou vůbec vzniknout; nedají se uchovat v čase, jsou nekonzervovatelná. Jsou ovšem moţné takové původně divadelní experimenty, které předem rezignují na veřejnou prezentaci nebo na statut umění vůbec a zaměří se na mimoumělecké přínosy takové aktivity pro její účastníky (srov. tzv. přísná divadelní studia – studiové divadlo, teatroterapie, divadelní antropologie).
2. 3. JAK HODNOTIT TANEC S HANDICAPOVANÝMI Ve 20. století vznikla řada soutěţí, které se dělí podle druhu tance. Se systémem soutěţí vznikl i systém hodnocení pro různé tance, toto hodnocení je zaloţeno na kombinaci subjektivních dojmů (radost z tance, výraz v obličeji, přirozenost, atd.) a na objektivních skutečnostech jako je obtíţnost taneční sestavy a její provedení (zvláště u akrobatických tanců se hodnotí poměr mezi záměrem a provedením). Jenţe jak hodnotit tanec s handicapovanými? Kdyţ handicap je pro společnost tak nový? Kdyţ se objeví na jevišti, diváci tleskají uţ jenom z principu a nikdo se neptá, jestli to dělají správně, jestli jsou zapojeni do děje na jevišti anebo tam jen jsou jako dekorace. Jak číst pohybová představení s handicapovanými, abychom nebyli pohoršeni, kdyţ vozíčkář je tanečníkem náhle sundán z vozíku a odtáhnut do zákulisí?
6
Tanec s handicapovanými je tedy takovým experimentem na jevišti. Dalo by se říci, ţe nadčasovým. Chvíli ještě potrvá, neţ si diváci na samotný handicap zvyknou. Z těchto důvodu vznikl v lednu 2010 festival Tanec a handicap. Na tomto festivale se sešlo pět tanečních skupin, které se zabývají tancem s handicapovanými, představily tak veřejnosti svoji práci i práci společnou. Tyto soubory jsou v průměru 4 – 5 let staré/nové. Díky stejnojmenné výstavě, která k festivalu vznikla a putuje po mnoha městech České republiky, oslovujeme potencionální nové diváky a zájemce o tanec s handicapovanými. Bouráme tím bariéru strachu z toho, ţe diváci nepojmou představení s handicapovanými a probudíme v nich zvědavost, jejíţ důsledek bude širší zájem diváků. Další ročník festivalu Tanec a handicap je předběţně plánován na rok 2012.
2. TANEC JAKO UMĚNÍ „Tanec je skrytý jazyk duše.“ Martha Graham zakladatelka taneční techniky Graham Joe Jenčík ve své knize velmi krásně charakterizuje podstatu tance, s kterou se ztotoţňuji: „Tanec, toť pohyb. Pohyb je nejzákladnější projev ţivota. Ale tanec nevzniká tam, kde tok ţivota je rovnoměrný, nýbrţ tam, kde je porušen, ať tragicky nebo komicky. Jen tam, kde je přerván propastí tragiky
nebo
vybuchuje
gejzírem
veselí,
jen
tam
můţe
vzniknout
tanec.“(Jenčík 1926;7) Tanec se odehrává v pohybu. Pohyb, je tedy změna místa v prostoru a v čase. Sem je zahrnut i klid, jenţ je dynamický jakoţto pohyb a nulové zrychlení. Nositelem tanečního pohybu je gesto. Avšak pohyb nemusí být nutně tancem. Pro tanec je zvláštní kvalita napětí. Stejně se kvalita pohybu liší, hrajeme – li basketbal či fotbal, jestliţe uklízíme byt, češeme si vlasy či vykonáváme jinou kaţdodenní činnost. Tato obyčejná gesta a kroky se 7
stávají tancem, jestliţe se v nitru tanečníka odehrává transformace. Transformací rozumíme, ţe se tanečník přemisťuje z „obyčejného“ světa do světa zvýšené senzitivity. Pak se gesta akce stávají symbolem myšlenky nebo pocitu. Obyčejné pohyby mají praktický účel nebo se jedná o malé, podvědomé, nekontrolovatelné pohyby, kterých si je jedinec zřídka vědom, dokud na sebe neupoutají pozornost.
2. 1. HISTORIE TANCE Tanec provázel člověka jiţ odnepaměti. Všude kolem byl svět plný pohybu – traviny, stromy, ptáci, zvířata. I pohyb člověka byl a je nejvíce projevem funkčním, tedy přirozenou součástí ţivota. Všechno pohybující se bylo impulsem k napodobení. Člověk různými pohyby
- gesty - nejprve
znázorňoval např. dobrý lov nebo vyhranou bitvu. Teprve tanec dal lidskému pohybu krásu. Pomocí tance uctívali lidé i určité symboly ţivotního a ročního cyklu, jako narození dítěte, svatbu, úmrtí apod., ale i návrat slunovratu nebo dobrou úrodu. Tanec měl ale i rituální nebo náboţenskou motivaci. Tanec vznikl jako radostný, ale i depresivní projev vyrovnání nebo vystupňování vnitřního napětí lidského nitra, zjistíme, ţe se z něho stal v různých etapách lidstva významný činitel náboţenský, politický, kulturní, společenský a v neposlední řadě zábavný. Tanec je lidské chování komponované z rytmických a kulturně zakotvených sekvencí neverbálních tělesných pohybů, které se liší od jiných motorických aktivit. Tento taneční pohyb má svou specifickou hodnotu a hodnotu estetickou. Kaţdý tanec má záměr. Můţe jím být primárně pohyb, tj. kreace pomíjivého kinetického obrazu, ve kterém splývají koncept (tančení myšlenka), proces (vedoucí k tanečnímu představení), medium (tělo jako nástroj) a produkce (taneční představení). Tanec je prostředek k uspořádání a kategorizování zkušenosti. Také je komplexem komunikačních symbolů a můţe srozumitelně reprezentovat segmenty psychického ţivota. 8
Tanec se však odehrává kvůli tanci samotnému. Pohyby se stávají symbolickým vyjádřením napětí, pocitů vnitřních myšlenek. Aby člověk tančil, musí cítit změny v tíţi, rychlosti, napětí a obsahu. Na počátku 20. století dochází jak v Americe, tak i v Evropě k velké proměně tance v zábavu. Dnešní tanec – moderní tanec - má mnoho tváří, které se od sebe liší různými technikami, odlišným hudebním doprovodem i rozdílným vyuţitím.
2. 2. TANEČNÍ TECHNIKY Pokud
k tanci
přistupujeme
jako
k uměleckému
výrazovému
prostředku, zaměřujeme svoji pozornost na estetické provedení pohybu, na dovednost, se kterou tanečník dokáţe vyjádřit pocity, vtáhnout nás do děje, do situace. Důleţitou roli zde hraje taneční technika. Moderní tanec se vyvíjel v době, kdy se na divadelních scénách přeformoval klasický balet, který vyjadřoval krásu, lehkost a dokonalost tvarů a pohybů. Modernisté cítili potřebu svým tanečním projevem komunikovat s diváky, donutit je k přemýšlení, představit jim problémy, vyburcovat je. Mezi hodnoty, které vyznávali průkopníci moderního tance, patřila spontaneita, autentičnost individuálního výrazu, vědomí těla a výraz emoce. Objevovala se témata, která zdůrazňovala důleţitost vztahů a konfliktů mezi nimi. Tyto tendence moderního tance měly v samém počátku zásadní vliv na rozvoj tanečně - pohybové terapie. Tanec byl obecně povaţován za prostředek socializace. Můţe navodit lepší náladu, a také je vyjádřením pocitů tanečníka, tedy můţe být povaţován za druh umění.
9
2. 3. SYMBOL V TANCI „Symbol je část, která poukazuje na celek a anticipuje plnost, ačkoli zůstává stále částečným.“ Sokrates Tanec obvykle tvořil pohyb geometrických forem, který má z části symbolický význam. Jak uţ jsem uvedla v předešlém textu. Tanec tvoří gesto a to se stávám symbolem vyjádření myšlenky pocitu. Symbol vytváří s divadelním uměním téměř neoddělitelnou součást. Na základě propojenosti těchto aspektů dochází k formulaci myšlenek, pomocí nichţ se pozorovatel můţe dobrat sdělení, které můţe podpořit rozvoj vnímání a to i následkem verbální a neverbální komunikace. S tanečním dílem bychom se měli ztotoţnit, dívat se na něj, studovat ho a posléze skrz něj i vidět, a právě k tomu je třeba i částečná znalost symbolů. Tato schopnost čtení symbolů je však také závislá na povaze pozorovatele, jeho zkušeností a věkem.
2.3.1 CHARAKTERISTIKA SYMBOLU Symbol je zaloţen na principu logické srozumitelnosti a objektivního záznamu, proto v něm můţe nalézt i jakýkoliv znak. Symbol se od obrazu liší svou nejednoznačností, smysl do něj “zapisuje” sám autor a ten je často ovlivněn celou řadou nepředvídatelných okolností. Symbol je tak druh znamení. Asi nejčastějším symbolem je pak slovo odkazující k myšlení.
10
Symboly a znamení lze rozlišovat podle více kritérií, např. takto: signál: znamení je součástí označovaného (kouř – oheň) znamení (konvenční, zástupný symbol): vztah mezi znamením a označovaným je dán zvnějšku domluvou, konvencí; musí být tedy naučen (dopravní značka, číslice, slovo) symbol
(reálné,
reprezentativní
znamení):
symbol
je
způsob
přítomnosti označovaného; vztah mezi dvěma rovinami je nikoli vnější, ale vnitřní (duše – tělo) S jakým symbolem tedy pracovat, kdyţ chceme přečíst taneční představení? Obecně divadelníci pracují se symbolem jako s poznávacím znamením, který je jednoduchou formou, avšak je bohatý a hluboký svým významem. Symbol označuje obraz či vyobrazení, v němţ určitá skupina lidí můţe nalézt skrytý smysl, který můţe nalézt pouze právě tato skupina. Symboly, které ztratily svůj hlubší smysl a staly se pouhým znamením, se nazývají klišé. Proto se dá říci, ţe kaţdý divák si z pohybového představení můţe odnést zcela jiný obraz. Záleţí na zkušenostech, věku, způsobu myšlení diváka. Jak uvádí ve své knize Hana Babyrádová, člověk se v průběhu
ţivota
individualizuje
a
zároveň
socializuje.
Jedním
z nejpřirozenějších prostředků socializace je symbol, který si člověk postupně vytváří a zároveň jej přijímá jako na určitém stupni vývoje společnosti jiţ vytvořený tvar, objevující se v řeči, v orálních, grafických a performativních projevech i v tvorbě hmotného prostředí. Psychologický a sociologický vývoj jedince tak do značné míry ovlivňuje vnímání symboliky na jevišti. ( Babyrádová;2002;31)
2.3.2 SYMBOL A POHYBOVÉ DIVADLO 11
Pro estetiku, jeţ je relevantní pro tuto práci, nabývá symbol na významu teprve s novověkým uvolněním myšlení od zavedených, tedy náboţenských,
mytických,
či
magických
světových
řádů.
Všechna
náboţenství vyjadřují své ústřední koncepty pomocí symbolů: např. kolo (symbol věčného návratu), prázdný hrob (symbol vzkříšení), cesta (symbol ţivotního putování či směřování) apod. Například Lotyšského pohybového divadlo Jukums, které pracuje se středně aţ těţce mentálně postiţenými jedinci, sestavilo představení Theatergruppe Nest of Hope na symbolech. Dalo by se říci, ţe i samotný handicap se stává na jevišti symbolem. Pokud se říká, ţe autisti a mentálně postiţení lidé jsou tzv. boţími dětmi, potom postavení tanečníka s nejtěţším mentálním postiţením do hlavní role snílka, badatele, člověka, který ţije duchovním ţivotem a pozastaví se závanu vánku a věří, ţe je to znamení, bylo symbolické. Celý příběh se odehrává okolo kaţdodenní práce na venkově, kdy na jaře se sází, rostliny kvetou apod. Postupně se na jevišti začínají objevovat symboly v podobě motýla – myšlenka, plotu – vězení, bílý holoubek – svoboda, ţebřík – stoupání na vrchol, slunce jako svatozář. Těmto symbolů jednak rozumí mentálně handicapovaní tanečníci a také široké veřejnosti vypráví ten abstraktní příběh v podobě snění, který je jen pocitem choreografů. A diváka tak tento pocit zasáhne dle jeho schopností tyto symboly vnímat a číst. Takţe je jen na divákovi zda si z představení odnese pocit, ţe společnost tyto snílky/badatele ubíjí, nebo ţe hlavní hrdina se setkal s bohem či se stal mučedníkem. A pokud vezmeme v potaz samotný handicap jako symbol, tak z tohoto představení si můţe divák odnést i to, ţe se společnost tak strašně snaţí integrovat tyto jedince, ţe jim spíše škodí a trápí je tím, ţe je nutíme se nám přizpůsobovat, kdyţ mají svůj vlastní svět, svůj vlastní způsob vnímání a vyjadřování. Představení končí tím, ţe hlavního hrdinu ubijí klacky a bílí holoubci mu dají křídla a odnáší ho pryč. V umění se chápe symbol nejen jako obraz, neboli napodobení přírody, či líbivá ilustrace daných pravd, ale také jako něco, co má zprostředkovat samu pravdu a skutečnost, né-li ji přímo vytvořit. V protikladu 12
ke statické alegorii se symbol stává kreativním prostředkem k přijímání a poznávání smyslově nedostupných sfér zkušenosti. Symbol je téměř neoddělitelnou součástí veškerého umění. Díky této propojenosti můţe docházet k formování myšlenek vedoucích k interpretaci pozorovaného díla. Symboly v něm obsaţené mohou podporovat rozvoj ve vnímání díla. Pomáhají nám se ztotoţnit s pozorovaným dílem a umoţňují nám hledat a nacházet znamení, jeţ mohou být před zraky jiných, méně vnímavých diváků skryty. To můţe vést aţ k jistému domnělému ztotoţnění se s dílem samým, či s choreografem/ umělcem a jeho původní myšlenkou, která vedla ke stvoření. V uměleckých dílech i symbolech v nich obsaţených můţe být ukryt i jakýkoliv znak, který je vytvořen objektivním záznamem myšlenek autora. Ty jsou vţdy ovlivněny celou řadou různorodých okolností, jeţ dílo spoluutváří.
Symbol
sám
se
tedy
liší
od
uměleckého
díla
svojí
nejednoznačností, jeho pravý smysl a záměr určuje autor při jeho vytváření. Kouzlo uměleckého díla tedy spočívá v moţnosti osobní volby pozorovatele, jak bude ten či onen symbol interpretovat, co si pod ním představí, jaký mu dá smysl a význam. Tyto interpretace se tudíţ mohou velmi lišit, dle interpreta i jeho osobního rozpoloţení. Symbolu se odpradávna uţívalo v mnoha různých podobách i odvětvích. Zmiňme alespoň některé. Jednou byl pokládán za základní filosofickou kategorii a to aţ do té míry, ţe byl povaţován za úplný vrchol znakové hierarchie. Podruhé byl chápán jako synonymum pro jazykový znak. Někdy označoval reálné předměty nebo se stával základní kategorií ikonografické aktivity. Jindy byl zase ztotoţňován s určitými znaky vědeckého jazyka nebo také piktografickými znaky, které slouţily a slouţí k mezinárodní komunikaci. Pro všechny výše uvedené případy se pojem symbolu více neţ osvědčil, a to i přes to, ţe se jedná o mnoho různých významů, které si tento pojem v rámci dějin získal. Toto přisuzovaní různorodých významů, které je pro symbol charakteristické s dnešní moderní dobou nekončí. Můţeme si 13
tedy dovolit tvrdit, ţe symbol bude opětovně získávat stále novou a novou podobu a to jak ve filosofii, psychologii, historii, tak i v umění.
2.4 UŢITÍ HUDBY K TANCI Všeobecně se tvrdí, ţe integrální sloţkou tance je hudba. Ţe tanec bez hudby není moţný. Ţe tanec roste z hudby. Nezbývalo by, neţ říci, ţe tanec je parasitem hudby. S tímto tvrzením, tak jako autor knihy Tanec a jeho vytváření, Joe Jenčík, nesouhlasím. (Jenčík 1926;25). Podstatou hudby je rytmus. Potom rytmus v hudbě je to co tanec potřebuje. Tanec bez rytmu totiţ není moţný, ale rytmus je v tanci samém, netřeba jej brát z hudby. Dá velkou práci shánět hudbu, na kterou je vhodné tančit – vytvářet své myšlenky – tvořit choreografii. Často se spolupracuje s hudebníky, kteří přímo komponují hudbu na pohyb a rytmus choreografie. Mnoho choreografů pracuje tak, ţe na hudbu komponuje svůj tanec. Domnívám se, ţe tento způsob práce s hudbou tanec ustrne v pohybových stereotypech.
3. VIDEO A TANEC „Nejproměnlivějším prostorem, který si mohou (např. divadelníci) představit, je divadlo, ve kterém se mohou pohybovat stěny – nebo podlaha či strop. Stále je zde rám kolem prostoru, nádoba, do které je událost vložena. Ale když k Vám mluvím, představuji si jiný přístup k prostoru – nejasnou představu prostoru, ve kterém události tvoří prostor, nebo vytváří uzly „prostorového významu.“ Richard Schechner, USA teoretik performance V zimě 2007 se časopis Taneční zóna věnoval velmi inspirativnímu tématu Technologie a techniky těla. Jeden z článků se zabývá médii a performance v live elektornic ATS šedesátých let 20. století. Autorka článku 14
píše o vývoji performance a nových technologií či médií kolem roku 1960. Píše ţe můţeme najít, pokud vycházíme z různých předpokladů uměleckých oblastí, jako jsou hudba, divadlo/ tanec a kino/film , mezi těmito uměními z hlediska pohybu do prostoru celou řadu rozhraní. Součástí pohybu do prostrou se stává zapojení a obsazení takových míst, která nejsou vyznačena jako místa umění. To byly a jsou sklady, lofty, obchody apod., které jsou dočasně vyuţity jako umělecký prostor a které do vystoupení vnášejí svou vlastní „historii“ a materiálnost. A jsou to i otevřená (neobezděná) místa a prostranství měst, někdy jsou roztroušena v krajině, takţe jejich souvislost lze rozpoznat uţ jen díky scénáři. Z oblasti tehdejších performing arts se na experimentech s novými technologiemi podíleli především tanečníci a choreografové. Decentralizace, rozpouštění akcí zaměřených na jedno centrum pohledu v prostoru jeviště, je zároveň také předpokladem pro rovnoprávnou spolupráci různých umění v rámci jednoho představení a pro experimenty s novými technikami a obrazovými médii. ( Taneční zóna 2007;9) V posledních několika letech v zahraničí začíná být velmi vnímán tzv. multimediální tanec. Cílem je vyhnout se tradičnímu prostoru pro tanec a jeho zavedených forem zábavy, moţnost vytváření kompozice ze snímků, které se pohybují samy. V zahraničí probíhá několik typů festivalů na tohle téma. Festival Internacional de Danza de video Buenos aires Athens videoart festival www.athensvideoartfestival.gr Letos v červnu bude takový festival uveden i v Brně. První ročník festivalu připravuje
brněnský
taneční
projekt
Ooerphane.
Tento
projekt
je
multimediální platformou sdruţující umělce různých odvětví. Zásadním zájmem projektu Oorphane je spojovat soudobý tanec s autorskou hudbou a výtvarným vyjádřením tak, aby vznikl harmonický celek nabízející ucelenou koncepci výpovědi o současném světě.
15
3. 1. VIDEO JAKO ŘEŠENÍ …vidět každý den tytéž předměty znova a jinak. Ucházet se o ně zrakem každý den a získat jich a dobýt jich každý den znova znamená stvořit každý den svět pro sebe a nežít z včerejšího okoralého chleba milosti a klamu. F. X. Šalda Choreografie ve smyslu uměleckého díla vzniká a zaniká v krátkém okamţiku jednoho představení, jednoho setkání tanečníků s diváky. Chápeme-li choreografii jako společnou tvůrčí aktivitu, pak vzniká a zaniká s ţivotem souboru, s existencí skupiny lidí spřízněných s potřebou hledat, tvořit, hrát si, vyjadřovat své názory. V obou případech trpí choreografie „ztrátou paměti“. Mnoho poloamatérských tanečních skupin má časté problémy s tzv. domácí scénou. Pronájem divadel je drahý a dotace chybí. Skupiny se tedy potýkají s tím, ţe sice vzniklo představení, ale není ho kde hrát. A kdyţ je, tak divadlo není dostatečně technicky vybavené (slabé nebo ţádné videoprojektory, nedostatečný světelný park, bezbariérovost apod.) Tvůrci scénických představení se také setkávají s problémem stálosti tanečníků. Scénické představení vzniká na principech dramatické výchovy2 a tak kaţdý z tanečníků vdechne něco ze sebe do těchto představení. S odchodem tanečníka představení často padá – nelze ho nahradit v plném rozsahu, aby zůstala choreografova myšlenka zcela zachovaná a představení mělo tu potřebnou dynamiku a energii. Tuto problematiku lze nejvíce pocítit na představeních,
která
se
vytváří
s handicapovanými
jedinci.
S tímto
problémem jsem se poprvé setkala jako choreograf při představení Ţidlení. Představení bylo vytvořeno pro čtyři handicapované tanečníky a šest klasických tanečníků Představení bylo po premiéře 2x reprízováno s původním obsazením tanečníků. V průběhu prázdnin dva ze čtyř 2
je jeden z pěti oborů estetické výchovy (vedle výchovy literární, výtvarné, hudební a pohybové / taneční), v němţ se pracuje s prostředky a postupy divadelního umění.
16
handicapovaných tanečníků soubor opustili. Proto v nové sezóně tyto handicapované tanečníky nahradili klasičtí tanečníci, coţ mělo za následek negativní hodnocení profesionálních divadelníků. Choreografie postavená na handicapované tanečníky najednou v provedení klasických tanečníků ztratila smysl a sílu. Sice i tak představení slavilo úspěch, ale myšlenka a dojem z představení byl najednou zcela jiný. Z těchto důvodů choreografové tanečních skupin začínají pracovat s novými médii a jinými technologiemi. Ve vzniklých videích, tak jednotlivý soubor můţe presentovat svoji práci. Jakými tématy se taneční skupina zabývá, s čím pracuje, jak přemýšlí, jaké má pohybové vzorce. Propojení videa a tance je tak východiskem pro skupiny, které nemají stálou taneční scénu. Díky tomu se tak mohou presentovat na webových stránkách a lépe tak proniknou do podvědomí potencionálních diváků. Video zaručuje choreografovi jistou stálost vyjádření se k problematice.
3.2 VIDEO A DIVADELNÍ SCÉNA Divadlo je jediným poctivým útulkem nemožnosti. Prosím Vás oceňte to. Karel Čapek Divadlo jako takové sdílí nejistotu současného umění současného světa vůbec. Nejisté je samo sebou – svým úmyslem a i svými hranicemi. Původ této nejistoty se uţ dávno ztratil z dohledu. Nebývale četní tvůrci, jimiţ disponuje současné české divadelnictví, se sdruţují ve studiových, netradičních,
otevřených,
mladých,
generačních,
autorských,
komunikativních atd. scénách; mohlo by se zdát, ţe si nemohou přijít na pravé jméno. Nicméně celkový obraz naší jevištní kultury se bez nich neobejde. Díky nedostatku moţností presentace svých myšlenek a omezenému počtu diváků na poli pohybového divadla se choreografové více zabývají hrou s kamerou a digitálním fotoaparátem. Díky těmto technologiím 17
a otevřenosti webových stránek tak v průběhu roku můţe vzniknout aţ několik videí. David Moţný3 je typický případ výtvarníka, který se léta věnoval precizní malbě a grafice a pak "se zbláznil" a začal vysedávat desítky hodin u počítače při zpracování digitálních videozáznamů. Výsledek přitom nemá vůbec daleko ke standardnímu výtvarnému myšlení, neobjevuje se ţádný rozpor.
4. VLASTNÍ PRÁCE Tancuji od raných let. Za tu dobu jsem prošla několika tanečními styly. Svoji
první
choreografii
Kapka
jsem
presentovala
v roce
2006
v bezbariérovém divadle BARKA. Jako sólistka tohoto představení jsem spolupracovala s ţivou hudbou/s muzikantem a videoprojekcí. Myšlenkou bylo zapojit tanec do filmu, kdy projekce vyprávěla příběh, a tanec s hudbou vyjadřoval náladu samotné kapky. Kapka jako symbol ve třech pojetích. Kapka vody, slza jako kapka a kapka krve. Můţe být první, ale také poslední. Ta první ţivot dá a ta druhá ţivot vezme. O rok později jsem vytvořila další multimediální představení s názvem Ve tmě jas a v tichu zvuk. V tomto představení videoprojekce podporovala příběh na jevišti. Námětem bylo setkání nevidomého s neslyšícím a způsob komunikace, kterým mezi sebou mohou mluvit - pohybem/tancem. Při představení jsem pracovala spíše se zvukem, tichem neţ hudbou ve formě skladby. Kvůli náročnosti představení na techniku mělo toto představení jen jednu reprízu. K práci s multimédii jsem se proto vrátila aţ s Integrovanou skupinou Cyranových bot v představení V lese, které mělo premiéru na jaře 2009. V této skupině působím jako vedoucí (choreograf, reţisér, osvětlovač, 3
Vystudoval MU výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě v Brně. V roce 2000 začal
pracovat s počítačem a po několika videoinstalacích a praxi ve Vjingu zaznamenal s videoklipem pro brněnskou kapelu „Naše věc“ úspěch mezinárodního formátu. Jeho tvorbu lze bezpochyby povaţovat za špičku v umění nových médií nejen v České republice.
18
scénograf) od roku 2007. A jak jiţ zmiňuji v úvodu, na jaře 2010 uzavírám čtvrtou sezónu.
foto: vlastní archiv
4. 1. SYMBOL V INTEGROVANÉ SKUPINĚ CYRANOVÝCH BOT Při tvorbě představení s Integrovanou skupinou Cyranových bot postupuji tak, ţe přinesu skupině téma, které by je mohlo zajímat. Toto téma postupně rozebíráme jakým způsobem je v hodné téma zpracovat, jaký mají k danému tématu postoj. Nakonec se vytyčí několik bodů - slov, ke kterým je 19
přiřazen symbol – gesto. Z těchto gest, která stavíme do různých situací v tanečních improvizacích, stavím finální choreografii. Vzhledem k tomu, ţe pracuji s handicapovanými, jsou tyto představení něčím výjimečná. Díky svému handicapu mají tanečníci jiné sociální zkušenosti a tím pádem jinak myslí a vnímají běţná téma jinak neţ klasičtí tanečníci.
Také
se
k němu
vyjadřují
jiným
způsobem
a
tak
se
v představeních stávají taktéţ symbolem uţ jen proto, ţe jako divák si daný handicap nedokáţe odmyslet (vozík, amputovaná končetina).
Proto i ve
většině představení mluvíme o handicapu. Tím, ţe se na jevišti objevuje handicap, říkáme, ţe handicap máme kaţdý, jen na někom je více vidět. Nechceme Váš obdiv za to, ţe jako handicapovaní jsme schopni tančit. Chceme Váš potlesk za to, ţe jste pochopili to, co Vám chceme říct. ZPRACOVANÁ TÉMATA Druhá strana dveří 2007 Dva lidé, kteří se chtějí setkat, ale brání jim v tom předsudky, strach, nerozhodnost a jedny dveře. Symbol: dveře, samotný handicap tanečníka – muţe. Postup na prestiţní festival amatérského divadla Jiráskův Hronov 2007; účast na mezinárodním festivale divadla s handicapovanými Kunst Machen – Lingen 2008 foto: Archiv Jiráskův Hronov
20
Židlení 2008 Židlení, živodlení, živoření, život není, život se mnění jako mozaika. Máš židli, bydlíš. Sedíš na židli anebo na vozíku? Je to jedno. Je to Tvůj prostor. A je jedno, jestli je bílý nebo černý. Ovlivni ten prostor a změníš celou strukturu. Tenhle je Tvůj a tento je můj. Bojuj o něj. Je to jen židle, i když je bílá. Je to jen vozík, ale co když není Tvůj? Máš svou židli a dotýkáš se její hranice svou duší. Jako mozaika, skládají se příběhy v prostoru. Tři příběhy v jedné mozaice. O židlích, o nás… Symbol: Ţidle -
Boj o svůj prostor v pracovním procesu 21
-
Boj o svůj prostor partnerských – rodinných vztahů
-
Srovnání vozíku a ţidle – stejný symbol – já sedím, Ty sedíš
Postup do gala večera na festivale Otevřeno v Kolíně 2009 foto: Jiří Taschi Vondráček
Taneční performance – Tunel 2008 Foto: Tomáš Andres
22
Bílý holoubek 2009 Bílé peří nadýchané, nikdy nevíš, co se stane. Představení postavené na odpovědích z 5-ti otázek. Co pro Tebe znamená symbol bílý holoubek? Co by pro Tebe znamenalo, kdyby se v Tvém ţivotě objevil bílý holoubek? Co znamená vypustit bílého holoubka? Co se v Tobě děje po jeho vypuštění? Co si představíš, kdyţ se řekne handicap? Co pro Tebe znamená volnost? Symbol: Bílý holoubek
Foto: Jiří Taschi Vondráček
23
V lese 2009 Když se les zrodil, nikdo jsem tam nebyl. Když se les zrodil, byl temný a hustý a my se začali bát svých vlastních iluzí. A tak jsme ho prořízli, abychom se odřízli. Procházíme se městem a vzhlížíme se v světlech. Koukáme – li vzhůru, unikáme k hvězdám… Symbol: strom, vozík jako auto, světa města jako hvězdná obloha 24
Taneční performance – Sochy v ulicích 2009 foto: vlastní archiv
Taneční performance – V lese trochu jinak 2009 foto: vlastní archiv
25
Šaráda 2010 Choreografie postavená na moţnostech a charakteru šachových figur.
26
Tanec a handicap 2010
27
V lednu 2010 jsem v Brně zorganizovala festival nazvaný Tanec a handicap. Cílem festivalu bylo představit projekt čtyř tanečních skupin, které se zabývají tancem s handicapovanými. Projekt byl pojmenován Čtvero. Tématem projektu Čtvero byla touha, kterou jsme zařadili do čtyř ročních období. Na podzim roku 2009 si choreografové rozebrali roční období, s kterým následně půl roku pracovali. Celkové představení mělo 40 min a zúčastnilo se jej 25 handicapovaných tanečníků a 30 klasických tanečníků. Projekt Čtvero bude reprízován v průběhu roku 2010 i v Ostravě a Praze. Divadelní scény: Brno 8. Ledna 2010 – bezbariérové divadlo BARKA Ostrava 17. Července – Colours of Ostrava Praha podzim 2010 K festivalu vznikla stejnojmenná výstava, kterou nafotil brněnský fotograf Jiří Tashi Vondráček: Fotografie Tanec a handicap 2010.
Vernisáţe: Brno: 1. února 2010 café Mezzanino Kopřivnice: 24. dubna 2010 k pořádanému festivalu experimentálního divadla Kopřiva Ostrava: 11. června 2010 Stará aréna Praha: 10. Září 2010 café Bar Vítkov Festival Tanec a handicap, spolu s výstavou, se těší z velkého úspěchu a zájmu veřejnosti. Přesto si veřejnost příliš neví rady s vnímáním samotného handicapu na jevišti. Mají být pohoršeni, dojati? Čemu vlastně tleskají? Úsilí a odvaze handicapovaných tanečníků, ţe se nebojí objevit na jevišti a být tak na očích veřejnosti, nebo jsou schopni vnímat sdělní, které se jim snaţí handicapovaní tanečníci vyjádřit svým tancem?
28
Projekt Čtvero Jaro – Setkání – Múzická Škola při Lidové Konzervatoři Ostrava – choreograf Tereza Vejsadová
Léto – skupina pod vedením Filipa Skály – Múzická Škola při Lidové Konzervatoři Ostrava – choreograf Filip Skála
29
Podzim - Freedom4 – Praha – choreograf Leona Kubešová
30
Zima – Cyranovy boty – integrovaná skupina – Brno – choreograf Jitka Semotamová
31
4.2 VÝBĚR TÉMATU Jako choreograf, který pracuje s handicapovanými tanečníky, jsem nejdříve potřebovala zpracovat samotné téma handicapu v společnosti a jeho vnímání. Vedl mne k tomu fakt, ţe působení handicapu ve společnosti je poměrně nové téma. A tak jako začínající lektor jsem se musela naučit učit handicapované tanečníky taneční techniky a ostatní tanečníky naučit s handicapovanými tančit, aby proběhla vzájemná integrace a handicap na jevišti tak nebyl brán jako sólový výstup, nebo tzv. „křoví“. Také je velmi důleţité pro handicapované tanečníky zpracovat svůj handicap a naučit se sním tančit. “. V neposlední řadě je podstatné naučit diváky vnímat handicap na jevišti. Nejjednodušší formou jak tohoto všeho dosáhnout, bylo zpracovat téma handicap obecně – Ţidlení, a potom se vracet k osobním příběhům handicapovaných – Bílý holoubek. Díky těmto představením nás stálí diváci znají a tak jim můţeme přinášet abstraktnější témata jako je představení V lese. Je velmi rozdílné vnímání diváků na handicap na jevišti. Pro mnohé je handicap natolik dominantní „objekt“, ţe se celou dobu soustředí na „chudáka“ handicapovaného a uţ nevnímají důvod, proč byl vozíčkář třeba sundán z vozíku a odvléknut do zákulisí. Na mnohé diváky samotný handicap působí jako nálada a tak také příliš nevnímají ostatní symboly na jevišti.
A tak jsme se za začátku velmi často setkávali s dojetím, nebo
pohoršením obecenstva. Ale skutečný význam představení divákům unikl přes sílu handicapu na jevišti. Jsou, ale i tací diváci, jejich ţivotní zkušenosti jsou natolik rozsáhlé, ţe přečetli představení tak říkajíc o A do Z a nenechali se samotným handicapem odtáhnout od zbývajícího příběhu. Vyuţili handicap jako symbol pro rozšíření informovanosti o choreografii.
32
4. 3. TANEČNÍ TECHNIKY A INTEGROVANÁ SKUPINA Na nácvicích Integrované skupiny Cyranovy boty vyučuji různé taneční techniky, jako jsou: floorwork, up side down, improvizace a kontaktní improvizace. Nejvhodnějším tanečním stylem pro handicapované tanečníky je pohybová terapie a tzv. Contamporary dance. V těchto technikách se jedná o uvolnění a otevření těla, nejen fyzická a umělecká, ale i duševní činnost. Práce s pohybem samotným. Uvědomění si celého těla a hledání způsobu jak ho dokonale ovládat. I v naprostém uvolnění se skrývá obrovské soustředění na vlastní tělo. Tanečník si tak uvědomuje lépe své tělo a moţnosti coţ tělesně handicapovaným prospívá pro rozvíjení jejich pohybových schopností v různém prostoru a směru. Znalost a uvědomění si svého těla usnadňuje i spolupráci s osobními asistenty při manipulaci s handicapovanými.
4. 4. CESTA VOZÍČKÁŘE Se souhlasem handicapovaného tanečníka s dětskou mozkovou obrnou, kvadruparetická spastická forma, který je upoután na vozíku a odkázán na celoţivotní asistenci, jsem zpracovala toto video. Pracujeme uţ spolu třetím rokem a tak se video stalo mým okem jeho myšlenek. Poprosila jsem Maika, aby napsal doprovodný text k shlédnutému videu. Každý má v životě nějakou cestu. Někdo rovnou, někdo klikatou. Nikdo neví, jaká ta jeho bude. Jednu jistotu však každý má. Každá cesta je něčím ohraničená. Ať už krajnicí a bílou čárou v technickém slova smyslu, nebo třeba… Vozíčkářova cesta nepatří nikdy k rovným a přímím. Skrývá v sobě nikdy nezodpovězenou otázku kudy a kam? Cesta ukrytá, listím zapadaná, ukrývá v sobě očekávání naděje, strach. Očekávání co přijde. Naději, že mohu jet. Strach, jestli dojedu. Pomůže mi někdo?
33
Kudy? Slepá ulice. Starý smutný dům - nemohoucí. Náhle v něm vidím sebe, jak bezradně popojíždím sem a tam. Jak se dostat z bludiště, když je jenom jeden východ, který není dokonalý. Vždy zbývá naděje. Vzhůru za světlem! Jsem tu, je tu ona. Jsme tu spolu, na chvíli bez hranic S jemnou elegancí vychází mi vstříc. Dává možnost propojení. Ať se snažím sebevíc, v zádech cítím zastuzení. Patřím sem? Patřím k ní? Jsem skutečně její partner, alespoň na tu malou chvíli? Mohu vrátit všechnu to nabízenou energii? Je možné překročit řeku zapomnění? Zapomenout, kdo jsem, když všichni kolem mne jsou tak odlišní a přitom tak stejní? Náhle je mi krásně. Ano - věřím, že ano, vede nás tanečníky stejný cíl. Potlesk – lahodný to zvuk, na chvíli jsem umělec, na chvíli jsem NĚKDO. Tleskají, pískají, protože mě vidí. Ano nevidí umělce, vidí mě… Rádi si zatleskají, rádi vzdají hold svému svědomí, které rádi umlčí. Dál, dál, dál Zas a znovu, proplést se mezi větrnými mlýny uhnou před leskem velkých tupých očí. Jen povězte mi, proč do očí mi slzy vhání pohled na oblohu, když vím, že jsem ten, kdo jsem. Michal Crhonek
4.4.1. PROSTŘEDÍ K NATÁČENÍ Pro vytvoření videa Cesta vozíčkáře jsem zvolila tyto prostředí: Chátrající hotel na brněnské přehradě Cestu v Mariánském údolí, která je vyznačena jako trasa pro vozíčkáře. Divadlo Pro zdůraznění problematiky handicapovaných jedinců ve společnosti jsem si vybrala chátrající hotel na brněnské přehradě. Tento hotel poskytl onen dojem: „Jeto rozbitý. Víme a vidíme to všichni. Jen se s tím nic moc 34
nedělá“. Tento hotel taktéţ poskytl vhodný prostor pro pohyb elektrického vozíku v uzavřené místnosti. V tomto prostředí jsem s Maiklem natáčeli sami. Bylo mnoho momentů, kdy jsem si uvědomovala naprostou závislost na cizí pomoci, při překonávání nízkých prahů domu, které měl elektrický vozík velký problém překonat. Nebo moment, kdy se Maikl nemohl dostat zpět do vozíku a trvalo nám dobrou půl hodinu, neţ jsme to spolu zvládli. Zprvu jsem nevěděla, jak mám cestu v Mariánském údolí, vyznačenou jako trasa pro vozíčkáře, chápat. Jestli je to vtip anebo to někdo myslí opravdu váţně. Pokud má Maikl problém s překonáváním nízkých prahů nechápu, co si mysleli lidé, kteří vytyčili okruh s turistickou značkou trasa pro vozíčkáře. Z trasy jsem nabyla dojmu, ţe kaţdý „turista“ vozíčkář se musí z vozíku dřív či později „ vysypat“, protoţe je cesta samý výmol a není na ní kousek rovného betonu bez hrbolů. Proto jsem tuto cestu pouţila jako symbol pro Cestu vozíčkáře – cesta, která je samý výmol – cesta, která je rozbitá. Divadlo je pak formou „nápravy“, kde se mohu vyjádřit. Je zobrazeno jako moţnost začlenění se do společnosti a komunikovat s ní.
4.4.2. ROZBOR SCÉN Ve videu se objevuje několik symbolických obrazců, které vyprávějí příběh. Objevují se zde také čistě scény, které jsou natočené jen pro upevnění celkové nálady. Jedním z motivů vyprávějící příběh je tanečnice – ţena. Při tzv. kontaktní improvizaci se druhý tanečník označuje slovem partner. A skutečně se taneční partner stává často i partnerem v ţivotě osobním. Při těchto improvizacích je třeba vnímat druhého člověka bez slov. Předvídat jeho pohyb a snaţit se o pohybové souznění. Pokud takového tanečního partnera 35
potkáme při tanci, zjistíme, ţe nám vyhovuje i v osobním ţivotě. Záběry s tanečnicí tak vyjadřují problematiku potřeby partnera, v případě Maikiho ţeny s kterou by mohl tak říkajíc souznít. Odchod tanečnice a prolnutí s ptáky, kteří symbolizují potřebu volnosti. Nohy tanečnice jsou pak postaveny do kontrastu s koly vozíku, která umoţňují pohyb. Dalším výrazným symbolem se stává rozcestník a samotná cesta zapadaná listí. Listí jako motiv co skrývá skutečnost a rozcestník, který určuje směry. Jeden ze silnějších záběrů nacházíme skoro na konci videa. Je to pohyb elektrického vozíku mezi auty. Je nebo není motorové vozidlo? Kam jej ve společnosti zařadit? Na konci videa se objevuje potlesk. Zvolila jsem tento záběr jako takovou nadsázku nad řešením celé problematiky handicapovaných, kteří se snaţí ţít „normální ţivot. Proč děláme senzaci z toho, ţe se handicapovaný člověk rozhodl naučit plavat? Jezdit na kole? Tančit? Toto video jsem pustila bez hudebního podkladu lidem, kteří se pohybují mezi handicapovanými jedinci i lidem, kteří toto téma pozorují velmi vzdáleně. Celková nálada se prolínala mezi depresí z úsilí, které handicapovaný člověk musí pouţít k tanci a náladou smíření – prostě to tak je. Divákům chyběla jistá útočnost na společnost, ve smyslu pojďte s tím něco udělat. Tato nálada se dá docílit vhodnou kompozicí hudby.
36
4.4.3 HUDBA K VIDEU Při svých tréninkových metodách, často sahám po hudbě velmi prosté, co nejméně svazující, často i nemelodické. Snaţím se tak, aby tanečníci oprostili své gesto co nejvíce od vlivu hudby. Proto nejraději pracuji přímo s muzikanty, kteří nakomponují hudbu na daný pohyb – obraz. Zvolila jsem si pro spolupráci studenku z fakulty výtvarných umění (FAVU) v Brně Markétu Cilečková. Tato studentka se věnuje elektronické hudbě. Která je schopná dát videu onu naléhavost, která divákům zprvu chyběla.
37
Závěr Ve filmu jsem se snaţila zachytit v náladě, celkovou problematiku vnímaní handicapu rozebranou v teoretické části. Cesta vozíčkáře se stala jedním z výstupů, jak společnosti ukázat problematiku handicapu. Video Cesta vozíčkáře by mělo směřovat k zamyšlení nad tématem handicapu ve společnosti. A moţná i vzbouřit k nějaké činnosti pro moţnost „normálního“ ţivota handicapovaných jedinců. Video ukazuje taneční moţnosti handicapovaného tanečníka a samotného vnímání jeho osoby ve spojení s tancem a jeho okolím. Tanec je výbornou terapií nejen pro handicapované tanečníky, rozšiřuje pohybové moţnosti a dává moţnost seberealizace a sebe vyjádření pohybem – gestem – symbolem. Učí tanečníky jisté vnímání estetiky, prostoru a abstraktního vnímání. Práce s handicapem také rozšiřuje myšlenky člověka a vede ho k tvorbě nových témat. Práce s handicapem, v jakémkoliv smyslu, je takovým experimentem, který má zatím vţdy úspěch, protoţe diváci jsou nadšeni myšlenkou, ţe se s tím něco dělá a ţe to někdo dělá. Nad kvalitou práce uţ mnozí nepřemýšlejí. Pevně tak doufám v rozšíření řad diváků, kteří v scénických představeních budou chtít hledat více neţ handicap. Protoţe handicap máme kaţdý, jen na někom je to více vidět. To co můţou klasičtí lidé ignorovat v běţném ţivotě, handicapovaní jen tak obejít nemohou. Handicapovaní také přináší do světa tance nové pohybové vzorce – nové symboly.
38
Résumé V úvodu diplomové práce Cesta vozíčkáře píši o důvodu, proč jsem se začala zabývat pojmem multimediální tanec. V první kapitole rozebírám problematiku handicapovaných tanečníků na jevišti. S čím je moţné se potýkat a jak je moţné vnímat handicapované tanečníky. Objevuje se zde pojem experimentální divadlo, do kterého tanec s handicapovanými pro svoji novost spadá. V třetí kapitole se zabývám teorií tance ve vztahu s uměním. Věnuji se zde nejen tanečním technikám, ale i významu symbolu v pohybovém divadle. V závěru kapitoly rozepisuji vliv hudby na tvorbu choreografií. V čtvrté kapitole rozebírám vztah videa k tanci a k divadelní scéně. Důvod, proč začali choreografové pracovat s multimédii. Pátá kapitola obsahuje presentaci vlastní práce s Integrovanou skupinou pohybového studia Cyranovy Boty. Obsahuje fotografie z jednotlivých představení a taneční techniky, s kterými pracuji. Tato část je věnovaná praktické části této diplomové práce. Rozepisuji zde scény s jakým symbolem a úmyslem byly natočeny, a jak nakonec byly vnímány. V závěru práce shrnuji smysl samotné práce s handicapovanými. Její přínos. Moţnosti a pohledy společnosti na tvorbu projektů s handicapovanými.
39
Anotace Diplomová práce Cesta vozíčkáře je jedním z výstupů, jak společnosti ukázat problematiku handicapu.
Snaţí se zachytit v náladě, celkovou
problematiku vnímaní handicapu, rozebranou v teoretickém textu. Video Cesta vozíčkáře by měl směřovat k zamyšlení nad tímto tématem. A moţná i vzbouřit k nějaké činnosti pro moţnost „normálního“ ţivota. Klíčová slova: handicap, divadlo, video, tanec, symbol, umění
Annotation This thesis "The way of dollyman" is in one way out, how to exhibit the problems of handicap to the society. The thesis push for to intercept in mood whole problems handicap perception, which is analyzed in theory part. Video The way of dollyman should head toward meditation on this theme. And
may
move
to
activity
for
possibility
"normal"
life.
Key words: handicap, theater, video, dance, symbol, art
40
Použitá literatura
1. LAZORČÁKOVÁ, T., ROUBAL,J., K netradičnímu divadlu; Praţská sezona 2003; ISBN 80 – 86102 – 41 – 6 2. KOLEKTIV AUTORŮ, O divadle; Lidové noviny1986-9; ISBN 80 -7106 – 018 – 6 3. JENČÍK, J., Tanec a jeho vytváření; Praha II Rašínovo nábřeţí 72 1926 4. ČERMÁKOVÁ, J., V kostýmu diváka; Praha 1985; 13 – 884 – 85 5. ČÍŢKOVÁ, K., Tanečně-pohybová terapie; Tritol, s. r. o. Praha 2005; ISBN 80 – 72 -54 – 547 – 7 6. BABYRÁDOVÁ, H., Rituál, umění a výchova; Masarykova univerzita Brno 2002; ISBN 80 – 210 – 3029 – 1 7. BABYRÁDOVÁ, H., Symbol v dětském výtvarném projevu; Masarykova univerzita Brno 1999; ISBN 80 – 210 – 2079 – 2 8. BALAŠ, R., Tance 20. Století;. 1. vyd. Olomouc: Hanex, 2003. 43 s. ISBN 80-85783-40-1 9. Taneční zóna, zima 2007; ISBN: 1213 – 3450 10. http://gvadancetraining.ning.com/profiles/blogs/athens-video-artfestival-2010 11. http://roalonso.net/en/videoarte/videodanza.php
41
42
