Cesta na sever II. – vyprávění o cestě do Finska Autor: Jaromír Klaška, 28. 4. 2008 18:16 Vyplouváme.
.c z
Helsinky nás přivítají deštěm, je 12 stupňů, nic moc na konec července. S vírou, že o 270 km dál bude třeba lépe, opouštíme bez problému a již opět za použití navigace hlavní město. Sílící déšť nás skoro po prázdné dálnici dovede až za Lahti, ta pak po 120 km končí. Po 150 kilometrech krásné, široké, bez výmolů a vyjetých kolejí a opět prázdné státničky, klikatící se lesy, přijíždíme do cíle naší cesty – kempu Rasua v Jämsänkoski.
eW
R
C
S představou, že za tohoto deště máme stavět stany, se mě opět rukama a za pomocí tužky podaří pronajmout chatku na dvě noci (pak už byla zadaná) s tím, že pak teprve půjdeme do stanů. Jsem zastánce teplé sprchy a čistého WC, takže 40 éček za chatku a 30 éček za oba stany na den, jsme bez problému akceptovali. Navíc ráno člověk nemusí balit stan, nebo se večer někam stěhovat. Není nad to po celodenním ježdění po RZ ugrilovat kus flákoty, dát si pár piv a štamprdlu slivovice, popřípadě svlažit tělo v jezeře!!
Tím by mohl tento článek skončit, ale nedá mě, abych nepřidal ještě pár postřehů a zážitků souvisejících přímo s rally. Středa ráno, už neprší, občas vysvitne i sluníčko a otepluje se. Vyrážíme najíždět části RZ, které jsme si vytipovali už doma u mapy. Nebyl problém na nich najít dostatek zajímavých míst, i když jsme z časových důvodu zavrhli slavnou Ouninpohju.
.c z
C
Finsko je proslulé mnoha horizonty
eW
R
Finové striktně dodržují i na hlavních asfaltových tazích předepsanou rychlost, tuším 80, ta je dost často měřena stálými radary, na které dopředu upozorňují dopravní značky. Za těch pět dní v regionu a asi 800 km, jsme je znali už nazpaměť. Ale pozor na policisty na motorkách, mají na nich radary a pokud by vás změřili, tak je to finančně v pr… Ale na druhou stranu jsme jich moc nepotkali a v průběhu závodů se hlavně starali o to, na co nejsme u nás vyjma loňské Barumky zvyklí, a to na pomoc při směrování na bezproblémové a tím plynulé parkování a následné odjezdy z RZ. Ještě k tomu parkování, vzdálenosti k mlíku se různí, od 200 m při sobotní první ranní RZ kdy asi ještě Finové vyspávali opici, až zhruba po 2,5 km při odpolední RZ v blízkosti města Keuruu (parkování po jedné straně), ale ty rozestupy co domorodci mezi auty nechávají! Při parkování na soukromých loukách vybírali místní poplatek symbolické 1 éčko.
.c z C
eW
R
Při najíždění RZ jsme občas potkali trénující posádky a příjemným zážitkem bylo setkání s jezdci týmu Subaru při jejich polední pauze. Peter velice ochotný, rád by i trochu podiskutoval, jenže moje znalost těch pár anglických slovíček by nestačila. Takže jen pár fotek, podepsání české vlajky od všech tří jezdců a jedeme dál.
.c z C
eW
R
Nejvíc potkáváme dle mého soudu s finskou RZ Fordy, Mazdy a k naší radosti i modré RSy původem z Čech. Odpoledne jsme měli naplánovanou návštěvu leteckého muzea v Tikkakoski. Za přijatelných 5 euro jsme mohli vidět krásné letadla z dob 2. světové války německé výroby, poválečné ruské stroje, zkrátka průřez toho, na čem všem finská armáda létala. Úžasné byly i stovky modelů, včetně sestav znázorňující polní letiště i s personálem. Prostě paráda, tím bych chtěl poděkovat tomu, kdo zde na eWRC dal o tomto muzeu informace a všem koho letadla zajímají návštěvu vřele doporučuji.
Hirvonenův slavný průjezd
eW
R
C
.c z
Při zpáteční cestě jsme poprvé a naposledy navštívili servis. Při srovnání prostoru a parkovacích ploch s Německem, jsme si nedokázali představit, co se tam bude dít v době závodu. Náš odhad se naplnil, když jsme jeli okolo po šejku a pak večer po SS1. Jakožto správného pivaře mě šokovala cena třetinky točené Karjälle (nebo jak se to jejich pivo jmenuje), 4,5 éčka je i na mě moc, zlatý Německo. Jenže my jsme přijeli kvůli něčemu jinému!
Večerní idylku, kdy před chatkou u piva české provenience dolaďujeme plán pohybu na následující čtyři dny, narušuje příjezd červeného Renaultu Clio s finskou RZ. „Hoši tady jsou naši,“ ozývá se chraplavě z hrdla „unaveného“ spolujezdce právě probudivšího se na zadním sedadle. Po seznámení s touto svéráznou trojicí mapující českou rally fans scénu, Béďa Plzeňák, Ruda a Franta Zlíňáci, ten druhý držitelem licence FIA, což hojně využíval při samotných závodech pro vstup do VIP zón, pobaveně sledujeme marné pokusy Bedřicha o postavení stanu, který údajně zakoupil až těsně před odletem do Helsinek v jednom pražském supermarketu! Dlouhý let a doušky slivovice zanechaly viditelné následky a nebýt obětavosti malého Estonce, spal by ten kluk „ze Plzně“ asi pod širákem až do neděle.
.c z C
eW
R
Jak jsme v následujících večerech při družných rozhovorech u skleničky (ne jedné) našich domácích produktů zjistili, pohodlná varianta - letecky Finsko 8 500 Kč, zapůjčení vozidla, zda li se ten chudáček s motorem 1,3 dá vůbec tak nazvat, 2 000 Kč/den a stravování z místních zdrojů nejen potravinových, vyžaduje náklady dle mého odhadu na asi 25 000 Kč/osoba. Pro mě jako zaměstnance a živitele čtyřčlenné rodiny, nemalý finanční rozdíl oproti naší pozemní variantě.
.c z C
eW
R
Popisovat samotné dění na trati nebylo účelem tohoto deníčku, pokud se tento pokus dá takto nazvat, takže snad jen že počet časově bezproblémově navštívených RZ 1-3-4-1 nám dal prostor ke shlédnutí celého startovního pole, bez stresů na přejezdech, s možností vnímání okolní přírody a hlavně vstřebání atmosféry tohoto vrcholu našeho milovaného sportu. K té taktéž neodmyslitelně patří místní fanoušci, někteří podle mého soudu už v poledne nevěděli kdo vlastně vede a řev právě projíždějících speciálů je budil z alkoholového deliria. Hold prohibice v pracovním týdnu udělala své. Úsměv ve mně dodnes vyvolává scéna: Sobota podvečer po RZ19 skupinka asi šesti notně již opilých fáns neustále volajících Míííííko Hirvóóóónen, obklopena hromadou plechovek od piva, sedících pohodlně v křeslech asi 30 m od trati, potud nic neobvyklého, ale ta dodávka stojící před nimi v jejich zorném poli…, Mára Felt který podle mě v téhle zatáčce „U stodoly“ také fotil, mě dá určitě za pravdu. V neděli, po projetí posledního vozu známého trojskoku na RZ Ruuhimäki, při pohledu na pokus dvou „mužiků“ o opuštění místa v poloze kterou nám přisoudil nějaký pan Darwin, jsme si uvědomili, že toto nebude přece poslední zážitek z Finska, že se musíme příští rok do těchto míst vrátit.
.c z C
eW
R
Cestu zpět jsem již popisoval průběžně dříve, takže v kostce. Trajekt nám jel, teď už si nejsem jistý ve 20:45, odpolední poklidná jízda směr Helsinky proběhla poprvé za použití klimatizace (venku příjemných 26 stupňů) a zbyly nám ještě dvě hodiny na pozorování přístavu. Při klidné plavbě došlo i na první a poslední točené za dobu od opuštění Brna, za sympatických 3,5 eura studené, orosené a 0,5 l! Po vylodění v Tallinu a teď už bezproblémovém propletení se městem, vyrážíme vstříc prázdným silnicím, které nám umožňují po svižné jízdě 110-140 km/hod dle situace (policie v Pobaltských státech nebyla vidět za světla natož teď v noci), dosáhnout asi v 8 ráno polských hranic. Po prožití zážitků popsaných výše překračujeme hranice ČR v 19 hod už našeho času. Hned za asi 5 km potkáváme v jednom klesání policejní hlídku s radarem, tak toto nám určitě v posledním týdnu nechybělo! Ale byli jsme na to připraveni, takže do státní kasy jsme nepřidali. V devět večer nás po osmi dnech a bezmála 5000 ujetých kilometrech, doma asi nejvíce vítá moje milovaná Rexinka. Ne nadarmo se říká, že pes je nejlepší přítel člověka. Přesto musím touto formou poděkovat mojí manželce, bez jejíhož pochopení by jsme těžko tento, ale i ostatní výjezdy za rally nemohli v klidu a pohodě absolvovat. Její tolerance k našemu koňovi zaslouží můj hluboký obdiv a ještě jednou velký dík.
.c z C
R
Co říct závěrem? Osm dní plných nevšedních zážitků, poznání nových zemí i kultur, vrcholné zážitky z tratí vinoucích se nekonečnými lesy, průjezdy některých „šílenců“ řítících se i 200kou mezi stromy občas popírající i fyzikální zákony, to vše ve mně zanechalo trvalé následky (diagnóza dr. Chocholouška = nevyléčitelný virus moribundus kmen rally). A vo tom to je!!
eW
Takže prasátko s 50kama se utěšeně plní a pokud zdraví nás všech vydrží, opět na přelomu července a srpna v kempu Rasua zavlaje česká vlajka a zavoní moravská slivovice. Na úplný závěr trojitá tečka s trochu nostalgie… Odkaz na eWRC deníček z Finska 2007, tentokrát letecky i s cenovou kalkulací
C
R
eW .c z
C
R
eW Konec.
.c z
