Cesta na sever (16.6. - 18.6. 2009)
Vyrážíme a náš Éda se houpá a je zvědavý kam to bude tentokrát… Jak je tento rok u nás zvykem opět jsme vyrazili se zpožděním jednoho dne proti původnímu plánu. Odpoledne jsme konečně donosili poslední věci do auta (a nebylo jich opravdu málo) a vyrazili na sever. Předtím jsme ještě museli vybrat eura, na které jsme v tom shonu úplně zapomněli. Cesta ubíhala pomalu, jak už to s naším starým vozem bývá. Německo bylo dosti monotónní, pořád rovina a dálnice.
Cca od Berlína je Německo hlavně placka. Na které místy asi pořádně fouká. Jedny z mnoha větrných elektráren.
První setkání s mořem - severní Německo.
Trochu vzrušení přinesl až druhý den první trajekt do Dánska. Po 45 minutách plavby se však příď lodi otevřela a my jsme vyjeli na další rovinku do Dánska. Nájezd do útrob...
…opalování na palubě...
…a šmejdění v podpalubí. Pasáže s obchůdky a restauracemi, za které by se nemuselo stydět menší město.
Martin odolal náletu racků. A vítejte v Dánsku.
Cesta Dánskem se trochu protáhla, protože nedaleko před Helsingorem nám na odpočívadle prasknul ventilek u kola a museli jsme použít rezervu. Tu jsem náhodou zkontroloval den předtím a tak byla dokonce i nafouklá. Problém byl v tom, že upevňovací šroub byl tak zarezlý, že nešel žádným způsobem povolit. Nejprve jsme to zkoušeli sami. Po chvíli nám přišel pomoct starší Belgičan, který stál se svým obytňákem opodál. Stále se však nedařilo. Kolemjdoucí na nás házeli zvědavé pohledy, ale šroub pořád nic.
Menší prověrka automechanických schopností.
Naštěstí asi po hodině snažení se objevil nějaký dán s dodávkou, kde měl komplet všechno nářadí. Půjčil jsem si pilu a šroub uřízl a jelo se dále směr opravna pneumatik. Samozřejmě jsme neměli ani jednu dánskou korunu, ale brali karty. Nakonec opravu nechtěli ani zaplatit, že to nestojí ani za řeč. Pak už nás čekal jen další trajekt do Helsingborgu a byli jsme ve Švédsku.
A znovu Scandlines. Koupením kombinované jízdenky Německo-Dánsko; Dánsko-Švédsko jsme lehce ušetřili za už tak drahé trajekty.
Zavírání zádi trajektu a již odplouváme z Helsingøru.
Cesta Švédskem je opravdu dlouhá. Ani ne tak kvůli rychlostnímu limitu, ten je nastaven na naše auto akorát☺ , ale vše je tady obrovské.
Jen občas cestu zpestří návštěva parádní odpočívadla…
… zahlédnutí losa (po pár kilometrech v nekonečných švédských lesech jsme doopravdy dva viděli, hned za plotem vedle dálnice)…
…dřevěný obr Vas v Jönköpingu jehož předměstí Huskvarna znají všichni dřevorubci světa…
… či pohled na druhé největší jezero Švédska Vättern.
Po příhodě s kolem jsme pokračovali až do pozdních nočních hodin až nedaleko před Stockholm. To už jsme si také všimli, že i když byla jedna hodina v noci, tak tma se nějak nedostavovala. Ráno jsme dopoledne dorazili do Stockholmu a udělali procházku městem. Vstup do muzeí je tady docela drahý a tak zůstalo jen u venkovního okukování.
Posezení u kanálu.
Expozice starých lodí, se zajímavým povídáním a občas zajímavým vybavením.
Městský dům „Stadshuset“ kde v obrovských sálech zasedá městská rada a předávají se Nobelovy ceny a ze strany od kanálu zlacený náhrobek Birgera Jarla, otce města.
Cyklisté jsou (nejen) ve Stockholmu páni proto upozornění jsou zde naopak než u nás: „ty kdo jedeš na kole, mysli na nás“
Pompézní střídání stráží u královského zámku.
Zámek zezadu.
Nábřeží…
Vasovo muzeum - muzeum postavené okolo lodi, která se kdysi potopila.
Švédské národní muzeum.
Riksdaghuset.
Tramvaje jak před 40 lety.
Mosty křižující kanály i domy na nábřeží jsou postaveny co nejblíže nad vodou.
Úprk v dešti.
Pěší podchod pod jedním z mostů. Martinovi se moc nezdála minimální podchodná výška ;)
Ovšem korunu všemu nasadil parkovací automat. Spíše způsob placení parkovného kartou. Pro běžného Čecha nepředstavitelné… Více v osobním vyprávění ;)
Originálně řešená odpočívadla s lavičkami.
Pak ale začalo pršet a tak jsme vrazili dále směr Upsalla. V Upsalle také pršelo a tak jsme zašli do místní známé katedrály, kde zrovna probíhal nějaký církevní obřad. Dohadovali jsme se jestli jsou to křtiny nebo něco jiného. Konce jsme se však nedočkali, neboť ani po půlhodině se neblížilo rozuzlení... Prošli jsme ještě kolem místní univerzity a pak stále za deště pokračovali na sever. Skoro takto vypadal dříve obchodní dům Grand v Pardubicích:))) Kino Grand v Upsalle.
Katedrála. Zvenku megamnožství černo-červených cihel. Zevnitř švédská žula.
Detail výzdoby.
Upsallská univerzita… … ulička…
…a varování pro řidiče ;)
Již ve Stockholmu jsme se dostali do dopravní zácpy a přemýšleli jsme, jestli není nějaký svátek, protože ve čtvrtek bylo všude spousty aut jedoucích stejně jako my na sever. Za Upsallou jsme se dostali do ještě parádnější zácpy a to jsme již nepochybovali.
Nejprve jsme rychlostní silnici netrefili a užili si jízdy po silničkách na švédském venkově.
A když jsme ji konečně trefili…
Později jsme se dozvěděli, že tento víkend probíhá oslava „středu léta“ a všichni Švédi vyrážejí na sever a tam si užívají nejdelšího dne (vlastně je pořád světlo). Po hodině se však zácpa rozjela a tak jsme těsně před půlnocí za úplného světla vyhledali u benzínky místo na spaní.
Zde jsou připraveni na nápor „spacích aut“.
Roubená benzínka..
Jako téměř na všech benzínkách nezbytný přístřešek s vzduchem a pitnou vodou (doufáme;)).
Jiná benzínka, uprostřed lesů:))) Tankování a občerstvení „Dragon gate“.
No comment… ale vše neuvěřitelně čisté, zadarmo a většinou i s teplou vodou.
Další den se krajina po čase změnila a začala se příjemně vlnit.
Obrovská jezera v té plošší části.
První větší kopce - na horizontu. Rychlostní silnice E4 (na jihu dálnice) vedoucí skrz celé Švédsko.
Častá dekorace podél dálnic.
Přes různé pobřežní kopečky a podél fjordů jsme dorazili na místo srazu s Lenkou a Robertem nedaleko národního parku Skuleskogen.
Monstrózní mosty přes fjord...
Umeå už se blíží :) První ukazatel s jejím názvem.
A už je na dosah. Setkání s Lenkou a Robertem v Ornsköldsviku.
…a pohled z něho. Krajina nabyla na zajímavosti.
