Cesta na sever I. pohoří Rondane Josef Franc
Po několikaletém toulání po okolních horách středoevropského regionu začíná naše cestovatelské a fotografické touhy podněcovat stále více sílící "volání severu". Na přelomu srpna a září předloňského roku konečně realizujeme svoje plány a vyrážíme do velice zajímavé severské krajiny národních parků Rondane, Jotunheimen a Hardangervidda, pokochat se krásami tamní přírody. Malebná horská jezera, v nichž se zrcadlí vrcholky rozlehlých pohoří, severské lesy plné mechů, lišejníků i spousty hub, divoké horské řeky a vodopády, bizarní kamenné obelisky zasazené snad nějakým velkým
architektem
do
horských
planin
-
to
jsou
naše
nezapomenutelné vzpomínky na krajinu, která musí učarovat snad každému.
Opouštíme Hanou Průjezd přes Německo do Saßnitzu na Rujáně proběhl v pohodě, až na to, že soudruzi v bývalé NDR odmítli vzít při placení u benzínky Jirkovu platební kartu… Čas, který nám zbývá do odjezdu nočního trajektu do švédského Trelleborgu trávíme u Baltu hledáním jantaru pod křídovými útesy na severním okraji Saßnitzu (pozn. úspěšným).
Konečně v Norsku Po vylodění na švédské půdě následuje dlouhý přesun po dálnici na Göteborg a dál směr Oslo. Zatímco řidič tvrdý chleba má a musí se držet volantu, osádka vozu pokračuje ve spánku. První pohledy na míhající se okolní krajinu po úplném procitnutí dávají tušit, že se máme nač těšit. Navečer konečně zakotvujeme v útulném kempu Holungsoy na břehu jezera Vägävatnet a typická norská dřevěná chatka s trávou na střeše pro čtyři osoby za 300,- Norů (NOK) se stává místem odpočinku po naší dlouhé cestě z Hané.
Cesta do pohoří Rondane Pohoří
Rondane,
nejvyšším
jehož
vrcholem
je
Rondslottet (2 178 m), leží ve východním Norsku a je třetím nejvyšším pohořím v zemi. Jeho území je ohraničeno ze severu údolím Grimsdalen, na východě tvoří jeho hranici řeka Atna, od západu k jihu jej pak vymezuje údolí
Gudbrandsdalen.
Do
tohoto
národního
se
vydáváme
z
ležícího
údolí
v
parku
městečka
Otta,
stejnojmenné
řeky na jihozápad od pohoří. Sedm set výškových metrů z údolí k parkovišti Spranget zdolává vozidlo stoupáním silničkou přes osadu Mysusaeter, na jejímž konci následuje úsek mýtné silnice.
Placení mýtného je tu založeno na poctivosti motorizovaných návštěvníků, kteří u neuzamčené závory vypíší obálku s SPZ vozidla, vloží do ní minci 10,- Norů, zalepí a odtrhnou kontrolní ústřižek. Obálka s mincí se vhodí do kovové pokladny, ústřižek za okno vozidla- jak jednoduchá kontrola poctivosti nahoře na parkovišti. Rozlehlé parkoviště Spranget, ležící na široké náhorní plošině s opravdu panoramatickými výhledy na okolní vrcholy impozantní horské krajiny pohoří Rondane je východiskem do srdce tohoto národního parku. S plně naloženými popelnicemi na zádech se šotolinovou cestou vydáváme vstříc horám. Po hodince cesty kolem řeky Store Ula, protékající rozlehlou krajinou mechů, lišejníků a zakrslých osik, jsme u horské chaty Rondvassbu na břehu protáhlého jezera Rondvatnet, sevřeného vysokými stěnami okolních vrcholů. Odpoledne trávíme vycházkou údolím Illmanndalen pod jižními
svahy
vrcholu
Storronden,
kde
se
dostáváme
do
fotografického vytržení z nádhery a rozmanitosti místní přírody. Dravý horský potok zde protíná krajinu plnou zelení zářících mechových ostrůvků, tůněk usazených mezi trsy trávy i koberci lišejníků, které se nám ani nechce svými botami narušovat…
Noclehárna v suterénu chaty se pak
stává
táborem;
naším
základním
pohostinnosti
místní
kuchyně však využíváme pouze dnes a to degustací zeleninové chřestové polévky, která vyšla bratru korun
na
poctivých
českých
-
dvěstě
ovšem
i
s
plátkem chleba. Tím degustace končí a další dny se již rozléhá hukot našeho plynového vařiče a polévky Vitana mají opět svoje čestné
místo
jídelníčku…
na
našem
Pokus o výstup na Rondoslottet (2 178 m n.m.) K asi pětihodinovému výstupu na tento nejvyšší vrchol pohoří Rondane se chystáme s Jirkou, neboť Ivoš si rozhodně hodlá odepřít rozkoš tohoto tisícimetrového výstupu. Jako opravdový hanácký patriot odmítá jakékoliv výstupy větší než K1 (K1 = převýšení od úpatí k vrcholu nejvyšší hanácké hory Velkého Kosíře 4 420 dm n.m.). Ráno sice pohled na oblohu příliš optimismu nedává, avšak rozhodujeme se "vyrazit a uvidět". Od chaty Rondvassbu nás typická norská turistická značka tvaru písmene T hned docela příkře vytahuje do svahu, odkud se naskýtají zajímavé pohledy na jezero Rondvatnet i protilehlý horský
hřeben
Veslesmeden. svahem
s
vrcholem Kamenitým
pokračujeme
kolem
rozcestníku a po zdolání 300 metrů převýšení jsme v dolině Rondholet, sevřené z obou stran vysokými skalními hřebeny, přes něž se začínají převalovat husté, vodou
nasáklé
mraky.
A
najednou se zatahuje a přichází prudký déšť, který neustává a jenž nás při našem úprku zpět na chatu zcela promáčí, Goretex - negoretex.
Veslesmeden (2 015 m n. m.) Na přechod protilehlého hřebene Veslesmeden se vydáváme pouze s Ivošem, neboť Jirkovi, který si po včerejším slejváku dal svoje výborné trekové boty Hannwag do sušárny, v nich odešel asi nějaký procházející los, neboť ráno již v sušárně nejsou. Pravděpodobně došlo omylem pouze k záměně a jeden pár obuvi bude jistě na konci sezony v chatě přebývat, avšak tak dlouho zde opravdu nemůžeme
zůstat, neboť tolik dovolené ani polévek Vitana nemáme. A tak mu nezbývá než vzít zavděk mými sandály, což je sice v těchto zeměpisných šířkách a tomto počasí poněkud nezvyklé, ale co už dělat. Vydává se proto zatím zpět k parkovišti Spranget, kam bychom s Ivošem také měli odpoledne dojít.
Od chaty se vydáme zpět k rozcestníku na okraji jezera Rondvatnet a pokračujeme značenou cestou směrem na Doralseter. Po můstku přejdeme
řeku
impozantního
Store
kaňonu
Ula,
vtékající
Jotulhogget
do
jezera
(Obrův
a
kolem
kaňon)
ústí
pozvolna
vystoupáváme do hluboké rozsedliny Rondhalsen, která je plná suti. Cesta kamenitou táhlou planinou, značená kamennými mužíky je poměrně nezáživná a zdlouhavá; v horní části se však odkrývají hezké pohledy na jižní část pohoří i nejvyšší vrchol Rondslottet a člověk si teprve zde uvědomí ohromnou rozlehlost tohoto norského pohoří. Jak se dostáváme výš a přibližujeme se rozcestníku v sedle ve výšce 1 540 metrů, začíná se obloha, ráno modrá a slunečná zatahovat.
Silný vichr se nám při výstupu opírá do zad a zde nahoře v sedle to fičí jak na větrné hůrce.Vzhledem k tomu, že vrcholek Veslesmeden se ztrácí v mlze, rozhodujeme se vynechat výstup a sestoupit dolů do doliny Rondvassdalen, k severní části jezera Rondvatnet. Dole u rozcestníku zjišťujeme, že vzhledem k tomu, že již skončila hlavní sezona, pojede nejbližší lodní taxi zpět k chatě Rondvassbu až za 3,5 hodiny. Máme tedy dost času na čekání v silném studeném vichru, vanoucím přes jezero dolinou. Zabaleni i v pláštěnkách, ve kterých vypadáme jako osamocená hlídka werwolfů, už rezignujeme i na focení a za kamennou ohrádkou odpočítáváme čas do odplutí lodi. Obava, zda loď vůbec připluje je rozptýlena příchodem dalších turistů, mezi nimi i norské školní výpravy, zmrzlé jak sobolí lejno. Loď přichází naštěstí o několik minut dřív než silný déšť, kterému však stejně neunikneme při hodinovém přesunu s plně naloženými expedičními
popelnicemi
na
zádech
od
chaty
Rondvassbu
k
parkovišti, kde jak doufáme, čeká Jirka v autě. Cestou nás už místy mámí smysly v podobě Faty Norgány, kdy se nám kameny na
planině
vepředu
před
námi
jeví
jako
zaparkovaná
auta
na
parkovišti… Po příjezdu naší promoklé výpravy do oblíbeného kempu u jezera Vägävatnet nám příjemná správcová udělá dobrou cenu za luxusní, stylovou, plně vybavenou chatu, kde ihned zapalujeme krbová kamna a sušíme oblečení. Uvařena výtečná krmě, kterou nám naše obětavé manželky zavařily doma do sklenic, po večeři pivko, kávička a po norských zprávách jdeme na kutě… •
Lodní spojení Gjendesheim - chata Memurubu - 80,- NOK, pouze batohy - 30,- NOK
•
Lodní taxi na jezeře Rondvatnet, od chaty Rondvassbu - 60,NOK
Jízdní řád od chaty Rondvassbu a z druhé strany jezera k chatě
Jízdní řád od chaty
z druhé strany jezera k chatě
9.00
9.30
9.20
9.50
16.00
16.30
16.20
16.50
14.00 od 9.7. do 14.30 od 9.7. do 14.20 od 9.7. do 14.50 od 9.7. do 14.8.
14.8.
14.8.
14.8.
Pohoří Jotunheimen Na programu našeho norského putování je nyní návštěva pohoří Jotunheimen, které je nejvyšším horským masivem Norska i celé Skandinávie. Jeho název lze do češtiny přeložit jako "Domov obrů", což dobře vystihuje ráz tohoto vysokohorského území, jemuž vévodí stovky rozeklaných vrcholů, mohutné rozlehlé ledovce, náhorní plošiny
s
množstvím
jezer.
Sandále
by
zřejmě
nebyly
tou
nejvhodnější obuví pro turistiku v této oblasti, a tak se Jirka rozhoduje zakoupit v Ottě za mrzký norský peníz trekingovou obuv značky Columbia. Opouštíme útulný kemp a proti toku malebné řeky Sjoa se přesouváme směrem k východní části Národního parku Jotunheimen. Po cestě časté fotografické zastávky. Po přejezdu menšího silničního sedla se před námi otvírá kouzelný pohled na malebné jezero övre Sjodalsvatnet s rybářskými chatkami na břehu, v němž se zrcadlí vrcholky pohoří Jotunheimen, vytvářející nádhernou kulisu okolní lesnaté krajině. Delší přestávku, při níž naplno propuká náš "fotografický orgasmus" nám nepokazí ani mraky komárů, marně dorážejících na naši repelentovou clonu…
V přístavišti u turistické chaty Gjendesheim na východním břehu jezera Gjende, které je vodní bránou do pohoří Jotunheimen, se připravujeme na plavbu k chatě Memurubu, ležící v ústí doliny Memurudalen, z níž vtékají do jezera vody ledovcové řeky Muru. Vedeni davovou psychózou aktivně platíme v kiosku u jezera 30,Norů za svoje bágly, které pak ukládáme s visačkami na přístavní molo. Ovšem jen do té doby, než zjistíme svůj omyl - a to, že norští turisté, podle nichž jsme se řídili, si zaplatili pouze převoz svých zavazadel k chatě, zatímco se sami nalehko vydávají po hřebeni. Dobrácký prodavač v kiosku po vysvětlování pochopí náš omyl, že my chceme naopak sami plout k chatě, a s porozuměním nám vrací našich 30 Norských.
Po pětatřiceti minutách plavby tyrkysově zelenými vodami jezera Gjende přistáváme u soukromého turistického hostince Memurubu. Než se nám podaří pochopit, jaké to formuláře před ubytováním vyplnit a náš styčný důstojník si připraví jazykový překlad naší žádosti o co nejlevnější ubytování bez stravy a všeho luxusu - osloví naši výpravu recepční jazykem, který nám připadá povědomý. Z recepční se vyklube česká studentka norštiny, která je zde na brigádě. Noclehárna v suterénu chaty nás přijde na 165,- Norů, zatímco na vařiči venku u chaty ohřátá, z domova přivezená "sobí" pečeně s bramborovou kaší Knorr, z Norska do Čech a zase zpět dovezenou, nás nestojí vůbec nic… Při večerním posezení nad mapou v salonku chaty nám naše recepční zapůjčuje erární termosku, do níž má personál ráno nachystat za 15,- Norů, které předem platíme, horkou vodu k přípravě vlastních nápojů. Předpověď počasí na sobotu hlásí oblačnost…
Horskou oblastí Memurutunga Spaní v noclehárně bylo dost natěsno; nízký prostor nad hlavou, málo místa kolem, takže si ani nemůžeme pořádně rozbalit svůj putovní
tábor.
Ráno
snídáme
v
jídelně
chaty
z
vlastních
energetických zásob; termoska s horkou vodou je již připravena na výdejním pultě, a tak si chystáme šálky čaje. Veliké je však Jirkovo překvapení po zalití ovocného čaje, neboť teprve nyní zjistí, že laskavá krajanka ve snaze nám přilepšit, dala do termosky za cenu vody - kávu… Takže máme vlastně "dva v jednom" - vše v jednom hrnku. Lehce překvapeni noční sněhovou nadílkou na vrcholcích okolních hor se vydáváme na okružní výšlap.
Značená pěšina vede od chaty po můstku přes ledovcovou řeku Muru, za níž už začíná strmé třistametrové zahřívací stoupání na vrcholek Sjugurdtinden (1 300 m), z něhož se otvírají hezké výhledy na jezero Gjende i dolinu Memurudalen. Je poměrně chladněji, ale to ještě není nic proti tomu, co nás čeká po vystoupání na hřeben Lagtunga (1 443 m). Nakonec nás spolu se studeným vichrem dostihuje i sněžení v podobě ledových krystalků, které nás čelně
nastřelují
do
obličeje.
V
závětří
u
náhorního
jezírka
Sjugurdtindtjonne, menší müssli pauza, Jirka se snaží zaříkávat počasí… I v této nepohodě prochází hřebenem celkem slušné množství zakuklených turistů, mezi nimiž však není bohužel žádný krajan - ozývá se jen samé "haj, haj". S Jirkou se táhne letos v Norsku smůla; za v pohoří Rondane odcizené trekingové Hannwagy zakoupil za mrzký norský obolus Columbie, které ovšem v pohoří Jotunheimen pro změnu praskají po celé délce boty, takže náš další pobyt v tomto pohoří je již zpečetěn… Po dvou a půl kilometrovém přechodu kamenité náhorní planiny s výhledy na vysoké štíty vzdálenějších hor jsme u
rozcestníku, jenž vlevo ukazuje cestu k horské chatě Gjendebu na západním konci jezera, zatímco my odbočujeme doprava k dolině Memurudalen. Dole pod námi u jezera se náhle objevuje stádo pasoucích sobů, a tak rychle vytahujeme teleobjektivy a kamery.
Z horní části doliny Memurudalen sestupujeme podél toku řeky Muru k nádherným kaskádám a peřejím kaňonu, který tu řeka vyhloubila. K chatě dorážíme kolem 16. hodiny, což zavdává myšlenku opustit ještě dnes poslední lodí toto pohoří a přesunout se do Otty vyreklamovat Jirkovu obuv. Odjezd lodi stiháme a na její zádi v očekávání fotografických záběrů klepeme kosu ve studeném větru až do přístavu Gjendesheim. Ihned roztápíme vozidlo a přesouváme se zpáteční cestou směrem k městečku Otta. V podvečer se pak zabydlujeme v jednoduché, avšak útulné chatce lesního kempu na břehu
řeky
Sjoa.
Hrstkovou
polévku
Vitana
nádhernými křemenáči, kterých je les kolem plný.
vylepšujeme
Fotosafari podél řeky Sjoa Po vydatné snídani odjíždíme na fotosafari krajinou podél řeky Sjoa. Nádherné peřeje, kaskády i okolní severský les - nastává další fotografické bláznění za současné konzumace obrovských borůvek. Z Randsverku vyjíždíme mýtnou šotolinovou silnicí (20,- NOK) k severovýchodní části NP Jotunheimen. Zprvu lesnatá krajina plná slaťových potoků s přibývající výškou mění charakter a přechází v rozlehlou náhorní planinu plnou kamení. Z ní sjíždíme do široké, rozlehlé doliny Veodalen, v níž se nám tato dlouhá cesta pustinou zúročí - nafotíme zde několik menších sobích stád.
Při zpáteční cestě si v lese určujeme půlhodinku na houbaření, z důvodu zajištění dnešní večeře… Bože, co je tu nádherných hřibů za patnáct minut máme snad 4 kila hub! Po několika dnech se jako dobří
holubi
vracíme
zpět
do
našeho
domovského
kempu
Holungsoy, kde nám srdečná paní správcová již tradičně dělá dobrou cenu za luxusní chatu s vybavenou kuchyní, sprchou, obývacím pokojem a dvěma ložnicemi. Po vybalení expedičního vozidla nastává komplexní příprava večeře; dnes se podává drůbeží
polévka s houbami, na olivovém oleji osmažené řízky z praváků i křemenáčů s norským celozrnným chlebem, pivo Gambrinus, čaj a na závěr kávička… Musíme konstatovat, že rozhodně nejsme líní se dobře najíst.
Cesta pod Galdhøpiggen Dnešní stylovou snídani tvoří smaženice z hub. Po úspěšné reklamaci Jirkových bot vyrážíme k severní části pohoří Jotunheimen, neboť třetina expedice, silně fixovaná na návštěvu ledovce pod nejvyšší horou Galdhøpiggen (2 469 m n.m.), vyhrožuje při nesplnění požadavku prezidentu hanácké sekce převratem… V oblíbeném pekařství v městečku Lom zakupujeme dva třípatkové chleby se zapečenými olivami, a i když podle vyjádření prodavačky "Jest tvrdej" (Yesterday - pozn.překladatele) - chutná nám i tak!
Po nekřesťanském mýtném 70,- Norů za výjezd vysokohorskou silnicí z doliny Boverdalen dojíždíme k chatě Juvvashytta pod okrajem ledovce Veslgjuvbreen, kde fotograficky nadržený Jirka uhání
s
aparátem
k
ledovcovému
splazu
u
okraje
jezera
Gjuvvatnet, aby po každém záběru půl hodiny čistil objektiv od prudkého deště, přecházejícího místy v ledové krystalky, bodající do obličeje. V chatě se dozvídáme, že je vyhlášen zákaz vycházení na horské túry. Jakmile máme všichni dosti této rozkoše, sjíždíme do údolí a dlouhými údolími s krásnými vodopády objíždíme severní část pohoří. Do večera se chceme přesunout co nejblíže k náhorní plošině Hardangervidda, kterou hodláme v příštích dnech navštívit. Postupně přejíždíme velice rozlehlou oblast plnou jezer i jezírek, kterými norská krajina oplývá; na břehu i ostrůvcích uprostřed nich jsou vkusně a esteticky zasazeny typické dřevěné domky s trávou na střeše. V
podvečer
projíždíme
kolem
městečka
Geilo
a
začínáme
pokukovat po nějakém kempu s chatkami, v němž bychom dnes složili svoje kosti, avšak jako naschvál se krajina stává pustou a nehostinnou. A aby toho nebylo málo, venku se začínají všichni čerti ženit; silný západní vichr žene hustý déšť, který bičuje krajinu. Nakonec bereme zavděk u jezera Ustevatn, jež jsme si přejmenovali "Na Vyhnálově", řadovou chatkou, sice nikterak luxusní, ale přeci jen se střechou nad hlavou a kamínky, která okamžitě roztápíme. Vítr v noci sviští a lomcuje s chatkou, jejíž vrzání nás znervózňuje…
Dolů k Eidfjordu Ráno vítr nepřestává svištět a my se přesouváme dál k jihozápadu. Přes neutěšenou pustinu sjíždíme kolem dalších jezer k severní části náhorní plošiny Hardangervidda. Srdce turisty i fotografa zaplesá při zastávce před sjezdem k Eidfjordu, u vyhlídky na vodopád Voringfossen, který je nádherným přírodním výtvorem. Masy vody zde padají přes skalní stěny do hlubokého kaňonu, zaříznutého do krajiny. Dlouhými tunely s mnoha serpentinami odtud sjíždíme z náhorní planiny dolů k městečku Eidfjord, ležícímu na břehu stejnojmenného fjordu. Okrajem fjordu pokračujeme přes Kinsarvik do městečka Lofthus, ležícího na břehu navazujícího fjordu Sorfjorden. Klima nehostinné náhorní planiny se mění za teplé, vlhké podnebí, které vytváří z krajiny kolem fjordu "zahradu Norska", charakteristickou rozlehlými jabloňovými sady, které se táhnou kolem. Uprostřed jednoho takového sadu ve svahu nad městečkem se nachází slušně zařízený kemp, jehož manažer mluví polsky. Chatka pro čtyři osoby s vařičem a ledničkou, a nádherným výhledem na fjord nás přijde na 350,- Norů.
Hardangervidda Tato největší náhorní plošina v Evropě (více než 9 000 km2) se zdvíhá nad krajinu na hranici mezi východním a západním Norskem. Název "Vidda" vyjadřuje charakter této zajímavé přírodní krajiny zvlněná plošina s ledovcem zaoblenými kopci, řekami, jezery, bažinami či vřesovišti, doplněná nepříliš hustým porostem bříz a osik. Na západě plošina strmě klesá více než 1000 metrů dolů ke dvěma ramenům Hardangerfjordu - Sorfjordu a Eidfjordu. A právě odtud se k návštěvě tohoto krásného přírodního koutu vydáváme… Vysokohorskou silničkou z Eidfjordu na Holmo stoupáme 1 000 výškových metrů - tak vysoko ještě Jirkova Mazda nešplhala! Vydáváme se na 13 km dlouhý okružní výšlap zvlněným terénem náhorní plošiny. Od parkoviště na jejím okraji vyrážíme pěšinou po červených Téčkách směr Viveli (turistická chata). Za můstkem přes říčku Berdolo začíná stezka pozvolna stoupat do poměrně řídkého březového a osikového lesíku, v němž okamžitě narážíme na krásné zdravé křemenáče obřích rozměrů (dnes již víme, že se jedná o standardní norskou velikost) - a opět propuká houbařská horečka. Krásné hřiby na nás vykukují všude při cestě, a tak z houbařské rozmařilosti nakonec určujeme pravidlo, že sebereme pouze ty hřiby, které rostou maximálně do metru od stezky…! Jen těžko se dá popsat nádhera a rozmanitost přírody na Hardangerviddě, to se prostě musí vidět! Vzhledem k tomu, že celá náhorní plošina "drží vodu",
je
většina
pěšin
a
cest
podmáčených
a
dobře
naimpregnovaná trekingová obuv je zde nutností, a to i přesto, že některé nejmokřejší úseky jsou zajištěny dřevěnými chodníky. Však jsou také skandinávští turisté patřičně vybaveni kanárkově žlutými trekingovými gumáky.
Po třech kilometrech sestupuje pěšina k řece Veig, která zde v rovinaté části plošiny meandruje v širokém toku. Po jejím levém břehu pokračujeme kilometr k rozcestníku na okraji úzké soutěsky, kde hřmot řeky, sevřené skalními stěnami vytváří silnou zvukovou kulisu. Cesta vpravo přes mostek vede k turistické chatě Viveli, která je vidět na druhém břehu řeky, my však směřujeme po levém břehu pozvolna nahoru. Značená pěšina přechází k potoku Fljoto, podél jehož toku vystoupáme k rozcestníku na okraji pastviny Fljotdalsseter. Pokračujeme vlevo a podél meandrujícího potoka přejdeme na úpatí svahů Skrubbhamrane, k jejichž zdolání zbývá vystoupat 250 výškových metrů. Dostáváme se na náhorní plato s velikými bludnými balvany či obelisky a borůvkovými plantážemi, a tak doplňujeme stravu. Nahoře se pasou norské ovce, které obdivuhodně smrdí do velké vzdálenosti. Výhledy na západní část Hardangerviddy ovšem stojí za to… Úzkou pěšinou, lemovanou kamennými mužíky i velkými balvany rozličných tvarů pokračujeme na druhou stranu hřebene, z něhož sestoupíme do doliny Berastoldalen. Zpět k parkovišti postupujeme podél levého břehu říčky Berdolo, jejíž koryto je působivě zbarveno hnědočervenými balvany. Pěšina zde ovšem prochází místy silně podmáčenými loukami. Přechod některých partií náhorní planiny připomíná scény z filmu "Král Šumavy", neboť stezka se místy houpe pod nohama a občas není jisté, zda bude po došlápnutí následovat pouze vystříknutí vody anebo ponoření do bahna.
Kolečko se nám polámalo Po poslední noci v dřevěné chatě a řádné snídani s kávičkou ještě troška toho focení u jezírek za kempem.. Dnešek je ve znamení přesunu přes Oslo do přístavu Trelleborg,
kde
máme
zabukovaný noční trajekt zpět do
Saßnitzu.
…
Po
dvě
stě
metrech jízdy něco v zadní části expedičního vozu zahučí - a levé kolo
už
je
na
ráfku.
U
autobusové zastávky provedeme naše časté a oblíbené vyskládání obsahu zavazadlového prostoru, a
tým
mechaniků
od
Mazdy
briskně mění havarované kolo za zde uložené rezervní "žebřiňákové"… Po
několika
marných
pokusech
pořídit
po
cestě
v
Norsku
úzkoprofilovou nízkoprofilovou pneumatiku, se nakonec vše v dobré obrátí v pneuservisu v Notoddenu, kde jednu poslední vyštrachají z kouta skladu. Expediční řidič Olaf Spjechenzen může konečně zařadit i pátý rychlostní stupeň… Mezitím Ivoš plynně hanácky nakoupí na cestu v místním obchodě chléb, nechá jej nakrájet a prodavačce na jí sdělenou cenu zcela srozumitelně odpoví - "tomu prd rozumím", což zřejmě v nářečí norského kraje Trondelag znamená - "promiňte, prosím, ta suma mi není tak zcela jasná", načež mu částku prodavačka napíše na papír. A pak že s hanáčtinou ve světě neprorazíme…!? Doporučené mapy •
Vydavatelství STATENS KARTVERK NORGE 1:50 000
•
Kartpakke 1 Hardangervidda, vest
•
Kartpakke 4 Jotunheimen
•
Kartpakke 5 Rondane
Silniční mýta •
dálnice E6 Trelleborg - Oslo - ve Švédsku před hranicí s Norskem 20,- SEK
•
před Oslem 20,- NOK
•
silnice Mysusaeter - parkoviště Spranget (Rondane) - 10,- NOK
•
silnice Randeg - parkoviště u východní části Jotunheimen, východisko k chatě Glitterhytta - 20,- NOK
•
silnice Boverdalen - chata Juvvashytta pod Galdhopiggenem 70,- NOK
Cena ubytování •
noclehárny horských chat - 165,- NOK
•
kempy - pronájem chaty (pro 4 osoby) podle vybavenosti 300 - 550 NOK
•
sprchy na mince 10 NOK
Vyšlo v TREKINGU č. 6,7 / 2006
