OBSAH: Jaroslav Pánek, Cesta Historického ústavu dějinami (Úvodní slovo k prezentační výstavě v sídle Akademie věd ČR); Jan Němeček, Medaile Františka Palackého polskému historikovi Jerzymu Tomaszewskému; Jaroslav Šebek, Přednáška profesora Jerzyho Tomaszewského v HÚ AV ČR; Pavla Vošahlíková, Biografický slovník českých zemí; Jaroslav Pánek, Biografický slovník českých zemí v české kultuře a historiografii; Jaroslav Šebek, Přednáška profesora Rudolfa Jaworského v Historickém ústavu AV ČR; Václava Horčáková – Miloslav Polívka, Návštěva Otto Sagnera v Historickém ústavu AV ČR v Praze; Aleš Vyskočil, Kurz základů vědecké práce; Eva Semotanová - Lubomír Slezák, 7. veřejné slyšení v Senátu Parlamentu České republiky k problematice Česko; Bibliografie: Václava Horčáková – Kristina Rexová, Výběrová bibliografie pracovníků Historického ústavu AV ČR za rok 2003; Recenze; Nekrolog: Jan Němeček, K odkazu prof. Jaroslava Valenty; Miroslav Šesták, Rozloučení s prof. Valentou; Konference: Svatava Raková - Martin Holý, Konfese a národ v době reformací: střední Evropa ve srovnávacím pohledu; Jaroslav Pánek, 10. výročí založení Českého historického ústavu v Římě; Polemika: Jiří Ellinger, Odpověď dotčenému autorovi; Jindřich Dejmek, Ještě jedna odpověď zhrzenému recenzentovi; Zahraniční cesty, Miscellanea.
Cesta Historického ústavu dějinami (Úvodní slovo k prezentační výstavě v sídle Akademie věd ČR) Historický ústav dnešní Akademie věd České republiky1 je dítětem doby, kdy Češi pochopili vlastní – tehdy československý – stát jako přirozený rámec svého dalšího života a jako instituci, která nese významný díl odpovědnosti za kulturní a zvláště vědecký rozvoj českých zemí. Krátce po skončení první světové války a rozpadu Rakousko-Uherska – právě před 85 lety – vzešel podnět k založení ústavu z obce českých historiků a byl zformulován v pamětním spisu tehdy ještě mladého, iniciativně a polemicky založeného badatele Václava Hrubého (1885-1933). Československá vláda se námětem vážně zabývala a 17. února 1920 uložila ministerstvu školství a národní osvěty, aby takovýto 1
Historický ústav AV ČR se dosud nedočkal důkladnějšího zpracování vlastních dějin, které by bylo potřebné i proto, aby byla pramenně ověřena některá základní data, jež byla příležitostně uváděna s kolísavou nejistotou. Stručný přehled faktografie podaly [Božena KOPIČKOVÁ – Svatava RAKOVÁ], Nástin vývoje Historického ústavu, in: Miloslav Polívka – Jiří Mikulec (ed.), Historický ústav Akademie věd České republiky. Všeobecná a bio-bibliografická příručka, Praha-Brno 1999, s. 11-14.
dějezpytný ústav zřídilo. Avšak vzhledem k doporučení vlivného historika a diplomata Vlastimila Kybala (1880-1958) se měla činnost nové instituce přednostně soustředit na kritické zpřístupňování pramenů k českým dějinám, a proto dostala název Československý státní historický ústav vydavatelský.2 Počínaje rokem 1921 procházel tento ústav a jeho právní nástupci jako mlčenlivě registrující svědek českými dějinami a do značné míry odrážel jejich proměny. V prvním období se za vedení Václava Hrubého (1921-1925), Jana Bedřicha Nováka (1926-1933) a Bedřicha Mendla (1933-1939) rozvinula dosti rozsáhlá ediční činnost. Nejprve byla soustředěna na pokračování v díle Karla Jaromíra Erbena a Josefa Emlera Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae. K Regestům zanedlouho přibyly další edice pozdně středověkých a raně novověkých pramenů – Archivu Koruny české pro dobu Karla IV., mohutného Listáře a listináře Oldřicha z Rožmberka, Desk dvorských a českých Desk zemských a ve spolupráci s Československým ústavem historickým v Římě také edice listů a spisové agendy papežských nunciů u císařského dvora Rudolfa II. a dalších Habsburků (Epistulae et acta nuntiorum apostolicorum apud imperatorem 1592-1628). V době první Československé republiky se bohužel nepodařilo rozšířit badatelský program o další původně zamýšlené projekty, nicméně ústav pod vedením vynikajícího archiváře a historika Františka Roubíka (ředitelem v letech 1939-1952) jakožto heuristicko-ediční centrum důstojně přežil i těžkou dobu nacistické okupace a první léta po druhé světové válce. Spolu se vznikem Československé akademie věd se v roce 1952 ustavil i její Historický ústav, který pod vedením husitologa a badatele o italské renesanci Josefa Macka převzal starší ediční program, ale za svůj hlavní cíl pokládal výzkum českých a v moderní době československých dějin, a to v rozpětí od raného středověku do 20. století. Sovětizaci české vědy v padesátých letech odpovídalo tehdejší pojetí ústavu jako centrálního vědeckého pracoviště v oboru historických věd, odtrženého od vysokých škol, stejně jako všepronikající politizace historických publikací a tvrdé prosazování marxismu-leninismu v úloze jediné přípustné ideologie. Nicméně šedesátá léta znamenala částečnou oblevu a možnost svobodnějšího vědeckého výzkumu, který přinášel v bádání o starších a někdy i novodobých dějinách řadu výsledků trvalého významu. Jedním z nich byla i publikace Sedm pražských dnů, v níž pracovníci Historického ústavu ČSAV s minimálním časovým odstupem podali necenzurovaný soubor dokumentace o vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 a včasným
2
Údaje o podnětech ke zřízení ústavu a o jeho pojetí (včetně chystaných stanov) shrnuje přípis Ministerstva školství a národní osvěty RČS Augustu Sedláčkovi ze 14. 10. 1921; Historický ústav AV ČR, Pozůstalost A. Sedláčka (za upozornění na tento doklad děkuji PhDr. Boženě Kopičkové a PhDr. Janu Němečkovi, DrSc., který mi poskytl rovněž kopii listu uvedeného níže v poznámce 21).
2
rozšířením této knihy velice ztížili falzifikační úsilí nastupujících prosovětsky orientovaných propagandistů. Kontrola ze strany „normalizační“ moci by se byla bezpochyby dostavila i bez vydání této publikace, avšak právě její připomínka visela potom v dalších dvou desetiletích nad pracovníky ústavu jako hrozebný Damoklův meč. Politickými zřeteli vedená reorganizace vedla koncem roku 1969 ke zřízení Ústavu československých a světových dějin ČSAV, v jehož vedení se vystřídali jeden z představitelů ortodoxně marxistické historiografie Oldřich Říha (19701974) a historik hospodářských dějin Jaroslav Purš (1974-1989). Politické čistky vyhnaly z ústavu řadu vysoce kvalifikovaných vědců a vytvořily podmínky pro novou vlnu prorežimní politizace historiografie, která se nejsilněji prosadila v publikacích o období socialismu. Přestože bádání o starších dějinách bylo prohlášeno za útlumovou oblast a mělo být postupně zlikvidováno, hodnotné práce vznikaly – především zásluhou obratného manévrování Josefa Janáčka, tehdejšího vedoucího oddělení starších československých dějin – tam, kde byly věnovány období středověku a raného novověku. Jeho zásluhou, totiž vědeckou výchovou poměrně početné skupiny tehdy mladých historiků, byla rovněž zachráněna kontinuita bádání o českých dějinách od časné doby dějinné až po 18. století. Naproti tomu hlavní úkol ústavu – syntetické zpracování Přehledu dějin Československa – ztroskotal po vydání dvou obsažných, rovněž J. Janáčkem redigovaných svazků (19801982), dovedených pouze do roku 1848.3 Ve druhé polovině osmdesátých let se již částečně otevřely možnosti vědecké spolupráce se zahraničím a povolil tlak na zrušení výzkumu starších dějin, což jen prokazovalo, že dvacetileté úsilí o „normalizaci“ české historiografie skončilo naprostým fiaskem. Nepříznivě však poznamenalo českou historiografii a – stejně jako ostatní společenské vědy – ji postavilo před obtížný úkol vyrovnat dlouhodobé opožďování za vývojem oboru v západní Evropě a Severní Americe. V důsledku dalekosáhlých společenských proměn, jež se uskutečnily na přelomu roku 1989/1990, se mohla naše instituce vrátit ke svému „přednormalizačnímu“ názvu Historický ústav a zahájit novou kapitolu ve svém vývoji. Ta je neodmyslitelně spjata s osobností světově uznávaného husitologa a medievisty Františka Šmahela, který byl ředitelem ústavu v letech 1990-1998 a jemuž se podařilo i v nesnadných podmínkách reorganizací, finančních redukcí a stěhování z městského centra na pražskou periferii dát ústavu novou podobu a vě-
3
Bylo především zásluhou vytrvalosti Josefa Janáčka, že nakonec byli v Přehledu dějin Československa uvedeni také ti jeho autoři (včetně pozdějšího ředitele Historického ústavu Františka Šmahela), kteří byli mezitím z Historického ústavu s politickým zdůvodněním propuštěni a kteří se živili manuální či jinou prací mimo akademické či vysokoškolské prostředí.
3
decký program.4 Mnohostranné kontakty se zahraničím a zároveň otevřená spolupráce s vysokými školami otevřely možnost recipovat podněty zahraničních historiografií a současně zprostředkovávat výsledky domácího bádání nastupující generaci vědců. Přední tribunou naší historiografie se stal za Šmahelovy redakce Český časopis historický, který navázal na solidní tradice z doby Jaroslava Golla a Josefa Pekaře, rychle dosáhl standardní vědecké úrovně a získal renomé doma i mezi zahraničními bohemisty. V devadesátých letech se podařilo oživit ediční program Státního historického ústavu vydavatelského, obnovit velké ediční řady (Archiv český, Prameny českých dějin) a pro medievistický i raně novověký výzkum vytvořit opěrný bod v obnoveném Českém historickém ústavu v Římě. Historický ústav získal pevnou strukturu, která sice neumožňovala pokrýt všechna potřebná témata, avšak v návaznosti na podporu grantových agentur dovolovala nově rozvinout soustavný výzkum českých a částečně obecných dějin středověku, raného novověku, 19. a první poloviny 20. století, zatímco období po roce 1945 bylo nadále vyhrazeno nově založenému Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR.5 Na počátku 21. století tvoří Historický ústav AV ČR6 – spolu se svou významnou a vědecky velmi výkonnou pobočkou v Brně,7 s Českým historickým ústavem v Římě8 a s nově založeným edičním centrem v Českých Budějovicích9 – pevnou součást sítě domácích i zahraničních vědeckých a vysokoškolských institucí, které se zabývají středoevropskými dějinami od středověku do současnosti. Vzhledem k tomu se Historický ústav AV ČR stal roku 2000 iniciátorem koordinační organizace Historia Europae Centralis, která tvoří vhodnou základnu k prosazování našich a středoevropských dějin na evropském i světovém vědeckém foru.10
4
Srov. Franišek ŠMAHEL, Historia calamitatum…, Bulletin Historického ústavu ČAV 4, 1993, č. 3, s. 1; TÝŽ, Ohlédnutí za osmi lety, Bulletin Historického ústavu AV ČR 9, 1998, č. 1, s. 1. 5 O něm srov. Ústav pro soudobé dějiny AV ČR 1990-2000, Praha 2000. 6 K výhledům a dosaženým, ale i dosud nerealizovaným úkolům ústavu srov. Jaroslav PÁNEK, O perspektivách činnosti Historického ústavu AV ČR, Bulletin Historického ústavu AV ČR 9, 1998, č. 1, s. 2-5; TÝŽ, Perspektivy činnosti Historického ústavu AV ČR v letech 20022006, Bulletin Historického ústavu AV ČR 13, 2002, č. 1, s. 1-7. 7 Radomír VLČEK, Historický ústav AV ČR, pobočka Brno, Bulletin Historického ústavu AV ČR 9, 1998, č. 2, s. 1-5. 8 Zdenka HLEDÍKOVÁ, Český historický ústav v Římě, Bulletin Historického ústavu AV ČR 10, 1999, č. 1, s. 1-4; Aleš POŘÍZKA, Knihovna Českého historického ústavu v Římě, tamtéž, s. 4-5. 9 Společné pracoviště Historického ústavu AV ČR a Historického ústavu Jihočeské univerzity, jehož úkolem je ediční a badatelská činnost v oblasti českých a středoevropských dějin raného novověku, bylo zřízeno k 1. lednu 2004. 10 Jaroslav PÁNEK, Síť středoevropských historických ústavů (Úvodem k zahájení nové mezinárodní spolupráce historiků a k vydávání ročenky Historia Europae Centralis), Bulletin Historického ústavu AV ČR 13, 2002, č. 1, s. 8-10.
4
Monografickým výzkumem jednotlivých badatelů pokrývá Historický ústav AV ČR vybraná témata z více než tisíciletého období od Velké Moravy do druhé světové války, a to se zřetelem k českým, středoevropským, částečně i širším evropským a americkým dějinám. V souladu s vývojem historické vědy ve světě se těžiště výzkumu postupně přesouvá od středověku a raného novověku k moderním dějinám. V nich se výrazně uplatňují stále ještě poměrně mladí historici, kteří se již prosadili v mezinárodní konkurenci a získali nejen domácí, ale i zahraniční ocenění. Vzhledem ke svému poslání ve službách historické vědy pokračuje ústav ve starších edičních podnicích (Regesta Bohemiae et Moraviae, Monumenta Bohemiae Vaticana)11 a vytváří nové rozsáhlé edice pro 19. a 20. století (Programy politických stran, Dokumenty československé zahraniční politiky).12 Velká pozornost je soustředěna na díla širokého kulturního dosahu, která souznějí s potřebou encyklopedické systemizace rychle narůstajících, avšak atomizovaných poznatků ze společenských věd. Jde zejména o Encyklopedii českých dějin13 a Biografický slovník českých zemí.14 Nemenší pozornost si zaslouží úsilí o zmapování českého dějinného prostoru v dnes již třináctisvazkovém Historickém atlasu měst České republiky, v Atlasu církevních dějin českých zemí a v promýšleném moderním Atlasu českých dějin. Právě tato organizačně velmi náročná díla kladou zvýšené a mnohdy nepopulární nároky na vědeckou disciplinu, zároveň však prolamují hranice mezi akademickými ústavy a umožňují využít jejich specifických schopností. Součinnost Historického ústavu s Ústavem pro soudobé dějiny a Orientálním ústavem, ale i s odborníky z řady vysokých škol a dalších odborných pracovišť naznačuje nové možnosti účinné vědecké kooperace. Vědečtí pracovníci Historického ústavu, který roku 2003 získal akreditaci v oboru českých dějin na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, se vydatně podílejí na výuce pregraduálních studentů i doktorandů na několika univerzitách v Praze, Brně, Českých Budějovicích, Hradci Králové a Pardubicích, ani nemluvě o příležitostných přednáškách na mnoha domácích a zahraničních vysokých školách. Vzhledem k tomu řada z nich získala vědecko-pedagogické tituly docentů a profesorů, takže dnes má Historický ústav AV ČR poměrně velmi vysokou kvalifikační strukturu.15 11
Božena KOPIČKOVÁ, Komise pro vydávání historických pramenů diplomatické povahy při Historickém ústavu AV ČR a její pracovní skupina pro Regesta diplomatica nec non epistolaria a Regesta Bohemiae et Moraviae aetatis Venceslai IV., Bulletin Historického ústavu AV ČR 12, 2001, č. 1, s. 1-5. 12 Jan NĚMEČEK, K edičním projektům IV. oddělení Historického ústavu, Bulletin Historického ústavu AV ČR 14, 2003, č. 1, s. 1-6. 13 Jaroslav PÁNEK – Oldřich TŮMA (ed.), Manuál Encyklopedie českých dějin (Příručka pro zpracovatele – Heslář – Vzorová hesla), Praha 2003. 14 Pavla VOŠAHLÍKOVÁ, Oddělení biografických studií Historického ústavu AV ČR, Bulletin Historického ústavu AV ČR 13, 2002, č. 2, s. 1-2. 15 Ukázkou spolupráce s vysokoškolskými učiteli a studenty byl např. seminář uspořádaný Historickým ústavem AV ČR ve spolupráci s Univerzitou Karlovou, Univezitou Tübingen
5
Ve spolupráci s vysokoškolskými učiteli vydává Historický ústav několik předních vědeckých periodik oboru, zejména Český časopis historický, Slovanský přehled a Historica. Historical Sciences in the Czech Republic, a ovšem řadu oborově specializovaných sborníků.16 Historický ústav spravuje knihovnu s vybraným fondem dosahujícím přibližně čtvrt milionu svazků, která patří mezi největší odborné knihovny v rámci Akademie věd ČR a z hlediska historických věd je dnes nejbohatší v našem státě se zřetelem k akvizici vědeckých periodik a monografických publikací. Knihovna s badatelnou je otevřena odborné veřejnosti k prezenčnímu studiu a těší se stále většímu zájmu nejen badatelů, ale i náročnějších studentů historie.17 Na knihovnu navazuje výborně pracující bibliografická skupina, která ve smyslu záměrů vytčených již před 85 lety – že má totiž ústav „podporovati veškeré ediční podniky“18 – poskytuje servis celému oboru i příbuzným disciplinám. Za uplynulých čtrnáct let se Historický ústav podstatně změnil i z hlediska postavení žen. Dějepis, ještě v současné starší generaci mnohdy chápaný jako doména vousatých kmetů, se stal prostředím vlastním ženám, a ústav, který tento obor v širokém chronologickém záběru v Akademii reprezentuje, naprosto ztratil povahu maskulinního pracoviště. Zatímco před rokem 1989 byla všechna vedoucí místa obsazena pouze muži, dnes zajímají ženy padesátiprocentní podíl v užším vedení ústavu, mají předsedkyni vědecké rady, ale co je důležitější, v ústavu suverénně reprezentují celá odvětví historického bádání – metodologii, historickou geografii a kartografii, biografická studia, výzkum osvícenství a samozřejmě dějiny žen.19 Takto výrazný podíl badatelek na činnosti ústavu a celého oboru vnáší do historických věd nejen neotřelé otázky, ale i novou věcnost, smysl pro řád a pro společenskou komunikativnost vědy. Skutečnost, že i přípravu této výstavy řídila jako neoficiální generální komisařka doc. Eva Semotanová, DrSc., že text informačních letáčků o ústavu připravovala spolu s doc. Radomírem Vlčkem a PhDr. Jiřím Mikulcem prof. Svatava Raková, že se na přípravě podkladů lví měrou podílely paní Blanka Šubecová a paní Miroslava Paulová, svědčí o obrovském podílu žen na práci ústavu i na jeho nynější prezentaci. Musím proto přiznat, že se naše kolegyně tentokrát neřídily dobře míněnou radou paní předsedkyně, která docela nedávno a jejím Mezinárodním centrem pro vědeckou spolupráci v říjnu 2002; Miloslav POLÍVKA, České a německé bádání o Svaté říši římské a Habsburské monarchii od 15. do 20. století, Bulletin Historického ústavu AV ČR 13, 2002, č. 2, s. 55-56. 16 Jaroslav PÁNEK, František Šmahel jako redaktor Českého časopisu historického (Slovo na závěr 100. ročníku ČČH), Bulletin Historického ústavu AV ČR 14, 2003, č. 1, s. 13-19. 17 Blíže Libor ŠIMEK, 80. výročí založení knihovny Historického ústavu AV ČR v Praze, Bulletin Historického ústavu AV ČR 12, 2001, č. 2, s. 1-5. 18 Přípis Ministerstva školství a národní osvěty ze 14. 10. 1921 (viz pozn. 2). 19 Neméně důležitá je skutečnost, že v rukou žen spočívá hospodářská správa Historického ústavu AV ČR a že příslušné oddělení, vedené Danou Kozohorskou, se s neustále narůstajícími úkoly a problémy financování vyrovnává, a to i v celoakademickém srovnání, na příkladné úrovni.
6
vypustila do éteru varovná slova: „…není vždycky optimální, když žena ukáže, co všechno umí. Že by ženy vlastně neměly dávat příliš okatě najevo, že si poradí i bez mužů.“20 Právě za to, že kolegyně v Historickém ústavu AV ČR ukázaly, co dovedou, patří především jim, ale samozřejmě také všem mužům, kteří přiložili hlavu i ruku k dílu, velké uznání a dík. Na závěr malé ohlédnutí. Je tomu bezmála šedesát let, co skupina představitelů učených společností a samostatných vědeckých ústavů požádala československou vládu, aby pro účely vědeckého bádání poskytla výstavnou budovu bývalé České spořitelny na Národní třídě. Cílem tohoto návrhu bylo přeložit do důstojného prostředí řadu vědeckých institucí včetně Státního historického ústavu, který – jak si tehdy čeští badatelé příznačně stěžovali ministru financí a původním povoláním lékaři Vavro Šrobárovi – „vězí v kobkách kláštera sv. Tomáše, v prostředí v době zimy naprosto nezdravém“.21 Historický ústav své místo v nynější budově Akademie věd sice nenašel, zato však putoval přes Lobkovický palác na Pražském hradě a obnovený klášter Na Slovanech až po současné zakotvení v nové budově na severovýchodním okraji Prahy. U příležitosti nynější výstavy se tak Historický ústav alespoň symbolicky vrací z venkovského prostředí starobylého, nicméně poněkud odlehlého Proseku do centra metropole, dokonce do budovy, o jejíž část se kdysi neúspěšně ucházel. Přichází poučen dosavadním putováním dějinami i prostorem. Přichází s nadějí, že se v historicky krátké době do centra našeho hlavního města vrátí, aby mohl svůj vědecký potenciál dále rozvinout a nabídnout co nejširší veřejnosti. Jaroslav Pánek (Poznámkami doplněný projev, který byl ve zkrácené podobě přednesen na zahájení výstavy Historického ústavu AV ČR v budově Akademie věd ČR v Praze 2. února 2004.)
20
Alena PLAVCOVÁ, Říkali jí perpetuum mobile – Rozhovor s doc. RNDr. Helenou Illnerovou, DrSc., in: Pátek Lidových novin, 23. 1. 2004, s. 8. 21 List představitelů Královské české společnosti nauk, České akademie věd a umění a jednotlivých ústavů ministru Vavru Šrobárovi ze 4. 6. 1945 (Slovenský národný archív Bratislava, Pozůstalost MUDr. Vavro Šrobára) mi laskavě zprostředkoval PhDr. Jan Němeček, DrSc.
7
Medaile Františka Palackého polskému historikovi Jerzymu Tomaszewskému Dne 26. května 2004 byla emeritnímu profesorovi varšavské univerzity Jerzymu Tomaszewskému doc. Helenou Illnerovou, předsedkyní Akademie věd ČR předána medaile Františka Palackého za zásluhy ve společenských vědách. Slavnostní akt se uskutečnil na prezídiu Akademie věd za účasti vedení Historického ústavu, legačního rady velvyslanectví Polské republiky v Praze i dalších zástupců české historické obce. Spolupráce českých a polských historiků má velké tradice a v současné době se stále prohlubuje, ať už formou výměnných studijních pobytů či pořádáním vědeckých zasedání, týkajících se společných problémů československopolských vztahů, v oblasti novodobých dějin se tak děje jak formou spolupráce vědeckých akademických i univerzitních institucí, tak i v rámci práce českopolské historické komise. Prof. Tomaszewski v jednom ze svých článků zabývajícím se spornými problémy české a polské historiografie upozornil na fakt, že v řadě historických prací o nejnovějších dějinách z per historiků českých, slovenských i polských se projevuje kontinuita politických sporů z dob minulých: „Přitom se opakují a dokonce i rozvíjejí tehdejší stereotypy, utvořené pod vlivem dávno minulých konfliktů. Může se zdát, že někteří historikové a ještě častěji publicisté mají v úmyslu dohrávat partie, které rozehráli naši předkové a jež byly dávno rozhodnuty v reálném politickém životě… V polemickém zápalu pak zaznívají věty, že existuje pouze jediný „výlučně správný“ názor, který sdílejí všichni „skuteční Poláci“, „opravdoví Češi“ či případně „ozajstní Slováci“ včetně historiků, čili každý, kdo říká něco jiného, je zrádcem národa bez ohledu na to, co praví historická fakta.“ Soudím, že právě prof. Tomaszewski přispěl v oblasti československopolských vztahů k překonávání těchto historických stereotypů a to nejen vydáváním pramenných edic, ale i celou řadou dalších podnětných prací. Profesor Jerzy Tomaszewski se narodil 8. října 1930 v Radomsku. Po studiích na Szkołe Głównej Planowania i Statystyki (dnešní Szkołe Głównej Handlowej) získal v roce 1954 diplom magistra. Následovala aspirantura na Instytutu Nauk Społecznych v letech 1954-1956. V roce 1960 obdržel doktorát na Szkołe Głównej Planowania i Statystyki, a o čtyři roky později se na stejné škole habilitoval. V letech 1950-1954 a 1956-1964 zde prošel funkcemi zástupce asistenta, asistenta a posléze adjunkta. Od ledna 1965 se stal vedoucím v Instytutu Nauk Politycznych ve Szkole Głównej Gospodarstwa Wiejskiego. Od roku 1970 nastoupil v Instytutu Nauk Politycznych na varšavské univerzitě, kde byl v roce 1972 jmenován profesorem, v roce 1980 pak řádným profesorem. V letech 1990-2001 prof. Tomaszewski vedl Centrum Badania i Nauczania Dziejów i Kultury Żydów im. M. Anielewicza v Instytucie Historycznym na varšavské univerzitě. Absolvoval také dva dlouhodobé zahraniční pobyty, v letech 1986-
8
1987 v Institute of Advanced Studies na hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a v letech 1989-1990 v Slavic Research Center na univerzitě v japonském Hokkaido. Jeho prvotní historické práce se týkaly zejména tématiky hospodářské. Se spoluautorem Zbigniewem Landauem napsal řadu monografií: fundamentální práce „Zarys historii gospodarczej Polski międzywojennej“, která se dočkala celkem šesti vydání, dále „Historia gospodarcza Polski XIX i XX wieku“ napsaná se spoluautory I. Kostrowickou a Zbigniewem Landauem, která se dočkala čtyř vydání, a konečně (opět ve spolupráci se Zbigniewem Landauem) to byla čtyřsvazková „Gospodarka Polski międzywojennej 1918-1939,“ následované řadou dalších syntetických i analytických prací, které vyšly jak v Polsku, tak i v zahraničí, kde je možno zmínit např. „The Polish Economy in the Twentieth Century“, jež vyšla v New Yorku v roce 1985 a „Wirtschaftsgeschichte Polens im 19. und 20. Jahrhundert“, jež vyšla v Berlíně o rok později. Další polem působnosti prof. Tomaszewského byla oblast výzkumu menšin (viz např. práce „Mniejszości narodowe w Polsce w XX wieku“, vydaná ve Varšavě v roce 1990), a to nejen menšin v Polsku, ale i v dalších středoevropských i balkánských zemích. Zejména však je nutno zmínit problematiku židovskou, jíž se prof. Tomaszewski věnoval v minulých patnácti letech. Z prací věnovaných této problematice bych chtěl ve vztahu k naší historiografii zmínit zejména přípravu sborníku přednášek Židé v české a polské občanské společnosti, jenž vyšel pod redakcí profesorů Jerzy Tomaszewského a Jaroslava Valenty v Praze v roce 1999. Významnou položku v bibliografickém výčtu představují práce, týkající se Československa, resp. československo-polských vztahů. Dodnes základní edicí ke vztahům v období Mnichova zůstává jeho práce připravená opět ve spolupráci se Zbigniewem Landauem pod názvem Monachium 1938. Polskie dokumenty dyplomatyczne vydaná ve Varšavě v roce 1985, jež se pohříchu doposud nedočkala odpovídající odpovědi z české strany. Řada článků byla publikována na stránkách Slovanského přehledu, Sborníku archivních prací, Soudobých dějin, Slezského sborníku, nemluvě o polském odborném tisku. Speciálně bych chtěl zmínit i obsáhlé edice Protektorat Czech i Moraw w dokumentach polskiej służby zagranicznej a Czechosłowacka emigracja polityczna w dokumentach polskiej służby zagranicznej z roku 1939, publikované na stránkách sborníku Teki Archiwalne v letech 1982 a 1987, které vyčerpávajícím způsobem zmapovaly fondy Archiwum Akt Nowych ve Varšavě k dané problematice. Chtěl bych zmínit i významnou pomoc prof. Tomaszewského historikům z Československa, kteří kvůli normalizační perzekuci nemohli publikovat v odborném tisku. Díky tomu např. práce Jaroslava Valenty a Zdeňka Sládka mohly být publikovány na stránkách polského odborného tisku. Jenom výčet všech prací prof. Tomaszewského, vydaných nejen v Polsku, ale i v řadě zemí dalších zemí – Československu, Maďarsku, Holandsku, Německu, Velké Británii, Francii, Itálii, Izraeli, Spojených státech i v Japonsku, by
9
zabral mnoho stran, což prokazuje, že je jedním z nejvýznamnějších představitelů nejen polské, ale i světové historiografie a svou prací se významně zasloužil o rozvoj česko-polských vztahů, je u nás i v Polsku uznávaným zahraničním bohemistou. V polské historické obci patří k nejpilnějším recenzentům české historické produkce a také ho lze zařadit k největším znalcům české historiografie v oblasti starších i novodobých dějin. Je mi ctí, že jsem mohl navrhnout pana profesora na ocenění medailí Františka Palackého za zásluhy ve společenských vědách. Jan Němeček (Projev pronesený při předání Medaile Františka Palackého prof. Tomaszewskému v budově Akademie věd ČR v Praze 26. května 2003).
Přednáška profesora Jerzyho Tomaszewského v HÚ AV ČR V úterý 25. května 2004 proslovil prof. Jerzy Tomaszewski přednášku „Plány polského Ministerstva zahraničních věcí v židovské otázce 1938-1939“ v Historickém ústavu AV ČR. V úvodu stručně nastínil politické a sociální aspekty emigrace v Polsku v meziválečném období. Poté se věnoval hlavnímu tématu svého vystoupení - analýze postojů polské diplomacie v souvislosti řešení židovské otázky ve druhé polovině 30. let. V roce 1932 se stal polským ministrem zahraničí Jozef Beck, který získal díky úzkým vztahům s Piłsudskim klíčový vliv na polskou politiku. Beckovým důvěrníkem na ministerstvu zahraničí byl Wiktor Drymmer, původně důstojník polských legií, který si udržoval na ministerstvu velký vliv. V roce 1933 byl jmenován ředitelem Konzulárního odboru, do jehož kompetence zanedlouho poté spadalo také řešení židovské problematiky. K jeho nejbližším spolupracovníkům patřil Apoloniusz Zarychta, který ho ovlivňoval v antisemitském duchu. Zarychta totiž působil v intelektuálním okruhu, sdruženém kolem časopisu „Zadruga“, který se vyznačoval vyhraněnými antijudaistickými postoji. Jak prof. Tomaszewski zdůraznil, význam židovské otázky pro polskou politiku vzrostl zvláště po nástupu Hitlera k moci. V Německu totiž trvale žilo několik desítek tisíc polských Židů, kteří se stali oběťmi represí nacistických úřadů. Z tohoto důvodu usilovali o urychlený návrat do Polska, což ve Varšavě vyvolalo obavy z případných negativních sociálních důsledků. Úředníci ministerstva zahraničí proto začali připravovat návrh zákona, umožňující zbavovat polské státní příslušnosti občany, žijící dlouhodobě v zahraničí. Tento zákon byl na jaře 1938, po nacistickém anšlusu Rakouska, nakonec schválen i parlamentem. Souběžně s tím se z Drymmerovy iniciativy připravovaly také plány, jež měly řešit židovskou problematiku komplexně. Jejich součástí byly například úvahy o výrazném zredukování počtu zaměstnanců židovského původu ve státní
10
správě, vyloučení židovského etnika z kulturního a hospodářského života a hledání možností pro emigraci židovského obyvatelstva z Polska. K realizaci diskriminačních opatření však již z důvodu překotného vývoje politických událostí v roce 1939 nedošlo. V následné diskusi se hovořilo mimo jiné o problematice vztahu katolické církve k antisemitismu a roli židovských organizací v meziválečném Polsku. Jaroslav Šebek Biografický slovník českých zemí Projekt Biografického slovníku českých zemí pokročil vydáním prvního sešitu (písmeno A), jehož slavnostní prezentace proběhla ve čtvrtek 29. dubna v Literární kavárně knihkupectví Academia, z etapy příprav do fáze realizace. Redakci slovníku se podařilo získat ke spolupráci více než sto autorů, odborníků nejrůznějších specializací, kteří prostřednictvím biogramů představili veřejnosti často poprvé významné představitele svých oborů. K vyhledávání spolupracovníků i k posouzení kvality zpracovaných textů přispěla významně redakční rada slovníku. Vydáním prvního sešitu práce na rozsáhlém díle včetně řešení metodologických a organizačních otázek neskončila. Naopak, teprve další vydané sešity a svazky mohou přesvědčit veřejnost o významu a úrovní celého projektu. V současné době je v tisku další sešit, který by měl vyjít péči nakladatelství Libri na přelomu let 2004/2005. Další sešity se plynule připravují a rychlost jejich dokončení bude záviset zejména na finančních prostředcích a personálních možnostech. Závažnou překážkou, která se v posledních létech objevila před všemi tvůrci biografických publikací je nemožnost získat případně ověřit základní životní data (narození a úmrtí) zařazených osobností v evidenci obyvatelstva. Jsme však přesvědčeni, že přes zmíněné administrativní překážky přinese slovník laické i odborné veřejnosti potřebné údaje o osobnostech všech dob a oborů, které bez rozdílu etnické příslušnosti působily na území českých zemí a přispěly k rozvoji vědy, kultury, techniky, hospodářství, podílely se na politickém rozhodování a na duchovním rozvoji v regionálním i mezinárodním kontextu. Význam projektu zvýraznila i záštita prezidenta České republiky Václava Klause. Pavla Vošahlíková Biografický slovník českých zemí v české kultuře a historiografii Početná lidská společenství, ať již se utvářejí na státním, zemském, národním či jiném základě, mají svá symbolická díla zásadního významu, k nimž se hlásí jakožto k úhelným kamenům vlastní nezpochybnitelné kulturnosti. Nebývají to jen dějinami prosycená hlavní města a panovnické rezidence či jiné útva-
11
ry kulturní krajiny, muzea a další pomníky národní minulosti, ale také výtvory duchovní kultury, knihy nevyjímaje. Nejeden z národů střední Evropy nachází takovýto mezník v biblických překladech a liturgických knihách, spjatých s reformačními počátky vlastního písemnictví, v nové době pak se obrací k mohutným syntézám a encyklopediím, jež v souběhu šťastných okolností dokázaly tvůrčím způsobem a systematicky shrnout podstatné výsledky dosaženého stavu vzdělanosti. Na přelomu 19. a 20. století se stal v českém prostředí takovýmto úhelným kamenem Ottův slovník naučný, pokládaný v rámci tehdejšího „slovanského světa“ za vrcholné dílo svého druhu. Právě tato velká encyklopedie reálných a biografických vědomostí vrhla ovšem i svůj stín na vývoj české kultury. Češi na ni spoléhali po celé 20. století, nezdráhali se z uctívaného díla opisovat způsobem, který většinou vedl jen k vytváření řidších aktualizovaných odvarů. Na velikou „illustrovanou encyklopaedii obecných vědomostí“ spoléhali i v oboru biografickém a až na jednu důstojnou výjimku – Tomešův Český biografický slovník XX. století z roku 1999 – se vlastně ani nepokusili dávné dědictví rovnocenným způsobem rozvinout. Mezitím se utváření národních biografických lexikonů stalo neodmyslitelnou součástí dlouhodobých vědeckých programů ve všech okolních zemích. O celá desetiletí nás v tomto ohledu předstihli nejen Němci a Rakušané, ale také Poláci, Slováci a Slovinci. Ti všichni vytvořili v podobě mnoha či alespoň několika svazků základní informační thesaurus, zachycující významné osobnosti svých dějin. Přísné zrcadlo naší zaostalosti nastavil rovněž Biographisches Lexikon zur Geschichte der böhmischen Länder, který se péčí mnichovského Collegia Carolina rychle blíží k závěru abecedy. Jen stěží bylo možné vznášet připomínky k jeho pojetí, k výběru osobností či ke stručnosti hesel, pokud z české strany nebyl předložen žádný odpovídající protějšek. Zatímco do konce osmdesátých let minulého století bylo přípustné poukazovat na politické překážky a na nemožnost vydat obsahově vyvážený – cenzurními zásahy nepostižený – český biografický lexikon, počínaje rokem 1990 by již zněly jakékoli výmluvy falešně. Tím spíše, že vedle zmíněného Tomešova slovníku začala vycházet řada dílčích publikací – jako houby po dešti se objevovaly biografické lexikony oborové i regionální, mezi nimiž na sklonku století vynikl Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Hlad po encyklopedických a zvláště biografických slovnících svědčil o tom, že starý dluh české vědy pociťuje širší kulturní veřejnost i hodně daleko za zdmi akademických ústavů a vysokých škol. Tuto skutečnost si naštěstí včas uvědomilo nové vedení Historického ústavu Akademie věd v čele s Františkem Šmahelem, které se rozhodlo vybudovat v obnoveném ústavu oddělení biografického slovníku. V době vážných otřesů vědecké organizace a omezování financí, poskytovaných na akademický výzkum, nebylo jednoduché takovéto oddělení založit a stabilizovat. Naštěstí se ne právě vděčného úkolu ujal historik Jan Novotný, který do jeho zvládnutí vložil celoživotní zkušenosti badatele i autora životopisů velkých Čechů 19. století,
12
stejně jako svou vytrvalost a smysl pro soustavnou práci. Tento spiritus movens zamýšleného díla – Biografického slovníku českých zemí – setrval u svého předsevzetí i v letech, kdy narůstaly pochybnosti o tom, zda je takové dílo zvládnutelné, zda psaní a redigování biografických hesel není pouze podřadnou prací, nehodnou sebevědomých vědců, a zda se v době individuálních grantových projektů vůbec sluší, aby se akademický ústav něčím podobným zatěžoval. Podobné výroky zaznívaly mnohdy od kolegů, halasně brojících proti „méněcenné“ lexikografické či encyklopedické práci a zároveň neschopných napsat náročnější encyklopedické heslo na standardní úrovni, nicméně nezůstávaly bez ohlasu. Neboť hluboce zakořeněné představy o tom, že akademický ústav je především zázemím pro naplňování individuálních zájmů (a v některých případech především k uspokojování vedlejších příležitostí k výdělku) byly podhoubím pro odmítání podílu na vytváření tak velkého kolektivního díla, jakým se stal Biografický slovník českých zemí. Leč Jan Novotný - nenápadný muž uprostřed dokumentačních kartoték, počítačů a nikdy nekončících redakčních korektur – se nehodlal vzdát. Svou představu zkonkretizoval v Ukázkovém sešitě z roku 1994, jenž vyvolal velmi příznivou odezvu, a posléze ve čtyřsvazkovém Hesláři, který v letech 19972000 podal upřesněný seznam více než dvaceti tisíc osobností, hodných biograficko-lexikální pozornosti. Doktoru Novotnému, který pro velké kolektivní dílo dokázal odložit vlastní badatelské a publikační záměry, náleží nejvyšší uznání jakožto skutečnému zakladateli Biografického slovníku českých zemí. On sám si však byl dobře vědom, že jde o úkol pro několik pokolení badatelů. Proto v době, kdy sám dosáhl sedmdesátky, našel rovnocennou pokračovatelku v Pavle Vošahlíkové, historičce střední generace, která svými výzkumy středoevropských dějin 19. století dosáhla mezinárodního uznání a jež byla díky mimořádně širokému rozhledu po badatelských tématech od starověku po současnost přímo předurčena k řízení kolektivního díla, zahrnujícího životy osobností z více než tisíciletého rámce našich dějin. V součinnosti obou vedoucích redaktorů a za přispění redakční rady, v níž působí spolu s čelným encyklopedistou Josefem Tomešem významní zástupci jednotlivých historických oborů a příbuzných disciplin, se podařilo připravit do tisku počátek abecedy. Nakladatelství LIBRI, které získalo v devadesátých letech značné zkušenosti s vydáváním encyklopedické literatury, se ujalo Biografického slovníku českých zemí a poskytlo mu – za vydatného přispění Grantové agentury České republiky – nezbytné nakladatelské a distribuční zázemí. Díky němu bylo možno vydat první sešit tohoto základního encyklopedického díla širokého společenského a kulturního dosahu. Pravda, zatím jde jen o písmeno „A“, ale již to podává dostatečnou představu o budoucím mnohasvazkovém díle. Není pochyb o tom, že tu jde o projekt, jejž bude třeba realizovat po dlouhou řadu let. Nicméně vytvoření ucelené databáze s heslářem a dosavadní redakční práce dokládají, že pracovníci Historického ústavu AV ČR spolu s kolegy z mnoha dalších institucí jsou – přes všechny dosavadní pochyby –
13
k takové práci připraveni. Vstup jednoho z renomovaných pražských nakladatelství do plnění tohoto dlouhodobého úkolu dokládá, že pocit nadosobní odpovědnosti se prosazuje i na straně podnikatelů v oblasti knižní kultury. Společnými silami by měl být Biografický slovník českých zemí nejen doveden ke konci abecedy, ale měl by i podstatně přispět k rozvoji biografických studií v České republice. Bude-li tento záměr uskutečněn na srovnatelné evropské úrovni, může se nový biografický lexikon zařadit mezi klíčová díla české kultury 21. století. Jaroslav Pánek (Úvodní projev na slavnostní prezentaci prvního sešitu Biografického slovníku českých zemí /Praha 2004/ v Literární kavárně knihkupectví Academia 29. dubna 2004.)
Přednáška profesora Rudolfa Jaworského v Historickém ústavu AV ČR V úterý 1. června se v Historickém ústavu uskutečnila přednáška významného německého historika Rudolfa Jaworskeho, profesora východoevropských dějin na univerzitě v Kielu. Tématem vystoupení profesora Jaworského byl vztah mezi nacionalismem a konfesní identitou. V 19. století se totiž ve většině evropských států v souvislosti s rostoucí sekularizací projevuje trend k sakralizaci idejí nacionalismu, jehož projevem byl kult národních symbolů a mýtů, zneužívající mnohdy i prvky z křesťanské tradice. Tato pseudoreligiozita měla za cíl nahradit prožitek posvátna pro široké masy. Připomněl současně, že i církevní elity tehdy dospěly k přesvědčení, že krizi víry je možné překonat užší spoluprací se státem a podporou národních hnutí. Z tohoto důvodu je náboženská otázka velmi často instrumentalizována k politickým cílům a stává se tak i častým zdrojem společenských konfliktů. Ve svém výkladu se prof. Jaworski zaměřil zejména na vývoj ve střední Evropě. Konstatoval například, že politická reprezentace v Uhrách úzce spolupracovala s církevními kruhy na posilování maďarského národního vlivu ve státě. Silné vazby mezi konfesní příslušností a národním vědomím lze nalézt i v Polsku, kde se v udržování polské národní identity angažovali zejména příslušníci nižší kléru. Zde byla situace navíc komplikována přítomností tří, vzájemně si konkurujících, konfesí (katolické, protestantské a pravoslavné). Tyto tendence je možné zaznamenat i v českých zemích. Dokladem jsou například rozličné interpretace husitské tradice v české společnosti, které získávaly v druhé polovině 19. století stále zřetelnější politický a sociální rozměr (jako příklad uvedl Jaworski táborové hnutí). Účelové použití nacionálního prvku se výrazně projevilo také mezi německými křesťany, o čemž svědčí využití hnutí Los von Rom z přelomu 19. a 20. století nejen k rozšíření působení evangelické církve v pohraničí, ale také ke zvýšení politického vlivu německých
14
nacionálních stran. Posilování nacionálního rozměru duchovních aktivit se projevovalo i v českém i německém katolickém prostředí. Výrazem tohoto trendu byly mimo jiné i účelové interpretace spirituálních tradic a životů světců. Po přednášce se rozvinula bohatá diskuse, v níž byly například zmíněny souvislosti mezi modernizačními procesy a vývojem církevního prostředí a konkrétní příklady nacionalizace v náboženském životě v českých zemích v 19. a 20. století. Jaroslav Šebek Návštěva Otto Sagnera v Historickém ústavu AV ČR v Praze U příležitosti mezinárodního knižního veletrhu Svět knihy Praha navštívil dne 6. května 2004 Historický ústav pan Otto Sagner s manželkou Lotte, majitel nakladatelství Kubon und Sagner, Buchexport-Import GmbH. Hosty přijali zástupce ředitele ústavu Miloslav Polívka a vedoucí nakladatelství Historický ústav Václava Horčáková. V pracovní části rozhovoru byly projednány dosavadní zkušenosti s distribucí knih HÚ v Německu a obě strany projevily zájem o pokračování již dlouholeté spolupráce na poli výměny odborných publikací. Otto Sagner (narozený 25. ledna 1920) pak zavzpomínal na dějiny firmy, kterou založil 1. září 1947 ve Furth im Wald spolu s Georgem Kubonem. Nakladatelství se původně zaměřovalo především na francouzskou literaturu, avšak od roku 1949, kdy se Otto Sagner stal jeho jediným vlastníkem, se nakladatelství začalo zabývat dovozem knih a časopisů vydávaných v jazycích střední a východní Evropy a exportem německé literatury do těchto oblastí. Klienty firmy byly převážně univerzitní knihovny, vědecké ústavy a odborné knihovny. Velká část importu knih do východoevropských zemí byla uskutečňována formou výměny publikací. Pan Sagner s potěšením vzpomínal na své téměř dobrodružné cesty po východní Evropě v 50. a 60 letech, kdy navazoval osobní kontakty s vědeckými institucemi a knihovnami. Díky jeho koncepci výměny publikací se firma Kubon a Sagner stala jedním nejvýznamnějších vývozců německé literatury do zemí střední a východní Evropy. V roce 1959 firma přesídlila do Mnichova a zaměstnávala i na osmdesát pracovníků. Politické proměny v Evropě v 90. letech vedly též ke změnám v obchodu s knihami, ale firma Kubon und Sagner využívá nadále tradičních kontaktů s řadou vědeckých institucí v zemích střední a východní Evropy. Václava Horčáková – Miloslav Polívka Kurz základů vědecké práce Rada pro spolupráci s vysokými školami a přípravu vědeckých pracovníků AV ČR pořádá kurz, určený studentům doktorského studijního programu. Za cíl si klade seznámit doktorandy se základními principy prezentace výsledků
15
vědecké práce a s dalšími důležitými skutečnostmi, které využijí pro svou vědeckou přípravu. Pořádající instituce orientuje svoji nabídku především na tu část doktorandů, jejichž školitelé jsou pracovníky AV; podle možností a zájmu umožňuje přístup i doktorandům se školiteli, stojícími mimo toto prostředí. Doktorandům splňujícím daná kritéria stačí k zapsání na seminář vyplnit přihlášku. Program počítá se zájmem začínajících vědeckých pracovníků, ale své informace zde jistě najdou i ti, kteří se ve vědeckém prostředí pohybují již delší dobu. Mezi přednášejícími je většina pracovníky jednotlivých ústavů AV, z ostatních institucí participují AMU a UK, a rovněž soukromý sektor. Po absolvování přednášek se v závěrečný den koná rozbor, hodnocení a následná diskuze nad článkem, přednáškou (v českém a anglickém jazyce) a posterem, vybraným z dosavadních prezentací jednotlivých účastníků. Jeden z týdenních kurzů se uskutečnil ve dnech 22. - 26. března 2004. Jednotlivé tématické okruhy programu byly zaměřeny na: 1) obecné zásady vědeckého sdělení 2) etiku vědecké práce 3) typy a techniky prezentací, využití počítače, dataprojekci 4) psané dokumenty (techniku psaní a jednotlivé typy výstupů) 5) techniku mluveného projevu 6) přednášení, základy rétoriky 7) grantový systém a financování výzkumu u nás a v EU 8) psaní a hodnocení vědecké práce, základy scientometrie 9) využití informačních technologií, moderních informačních zdrojů, internetu 10) duševní vlastnictví a jeho komercionalizaci, patentování a patentovou ochranu 11) statistiku 12) editorskou praxi 13) využití cizích jazyků, zejména angličtiny ve vědecké práci Jistý problém představuje fakt, že výklad přednášejících je vždy přizpůsoben převažující skupině přihlášených (dle oborů), a to může některým účastníkům přinést zklamání. Je proto nutné věnovat pozornost spektru přihlášených a podle toho se rozhodnout pro návštěvu konkrétního semináře. Více informací lze získat na adrese http://www.cas.cz/cz/spol/kzvp, kde jsou mimo jiné uveřejňovány termíny kurzů. Aleš Vyskočil 7. veřejné slyšení v Senátu Parlamentu České republiky k problematice Česko Dne 11. května 2004 proběhlo v jednacím sále Valdštejnského paláce 7. veřejné slyšení na téma „Funkční rozlišování spisovných názvů Česká republika
16
a Česko a jejich cizojazyčných ekvivalentů“. Cílem slyšení bylo jednak upozornit na závažnost problému v okamžiku našeho přistoupení k Evropské unii, jednak zformulovat doporučení státním orgánům k používání názvu Česko. Jednání bylo přítomno pět senátorů a padesát sedm dalších účastníků z řad zástupců vládních institucí, médií, vysokých škol a z vědecko výzkumných pracovišť – filologové, historičtí geografové, právníci, historici a sociologové. Po zahájení slyšení předsedou Senátu P. Pithartem a senátorem J. Šulou následoval první dva bloky (A a B) krátkých referátů: J. Bičíka (Význam geografického vzdělání v současné době), L. Jelečka (České normy týkající se zeměpisných jmen), O. Paška (Jména států a jejich územních částí), L. Čižmárové (Vývoj problematiky vzniku jednoslovného názvu ČR Česko) a P. Schnura (Jméno Česko: význam jmen států pro utváření národní a státní identity) Po přestávce vystoupil ve třetím bloku (C) J. Felix, který hovořil o historickém vývoji názvů našeho státu od roku 1918 a jeho cizojazyčných mutacích), E. Horová (zabývala se anglickým ekvivalentem jména Česko), P. Krejčí (k označování České republiky ve slovanských jazycích) a L. Jeleček, který své vystoupení zaměřil na ekonomickou nutnost užívání jednoslovného názvu, zejména cizojazyčného. Následovala rozprava, názorově poměrně jednotná a podporující zavedení jednoslovného názvu České republiky. Ozvaly se ojedinělé kritické připomínky k používání názvu Česko. Nešlo však v nich o odmítnutí potřeby jednoslovného označení, spíše o zpochybnění Česka jako nejvhodnějšího označení. Výrazněji se proti Česku vyslovil jen pan senátor Martin Mejstřík, většina diskutujících se naopak vyslovila pro užívání názvu Česko jako jednoslovného geografického ekvivalentu oficiálního politického názvu Česká republika. Obecně pak bylo konstatováno, že z pohledu slovotvorných a názvoslovných zákonitostí českého jazyka jde o název přesný, funkční a spisovný (v roce 1978 bylo zařazeno do Slovníku spisovné češtiny), schválila jej také Česká názvoslovná komise a jeho užívání doporučilo Ministerstvo zahraničních věcí ČR všem státům světa. Diskutující také shodně konstatovali, že žádný zákon či dekret nemůže vnutit užívání toho či onoho jednoslovného označení státu. O tom, zda právě Česko se stane synonymem pro Čechy, Moravu a Slezsko, může rozhodnout pouze míra jeho společenské potřebnosti. V závěrečném memorandu pak doporučili účastníci slyšení státním orgánům, úřadům a společenským organizacím respektování existujících názvoslovných norem a používání Česka všude tam, kde to bude vhodné a funkční. Eva Semotanová - Lubomír Slezák
17
Výběrová bibliografie pracovníků Historického ústavu AV ČR za rok 2003 Václava Horčáková – Kristina Rexová BARON, Roman - Koncepcja polsko-czechosłowackiej konfederacji w najnowszich opracowaniach historyków czeskich. In: D. Dąbrowski (Ed.), Od rywalizacji do wspólpracy. Relacje polsko-czeskie w badaniach mlodych historyków z Polski i Republiki Czeskiej. Wrocław, Kolegium Europy Wschodniej 2003, s. 89-99. - Politická kultura v moderní polské historiografii. In: Český časopis historický 101, 2003, č. 2, s. 353-375. - XIII. Východní letní škola Varšavské univerzity. In: Slovanský přehled 89, 2003, č. 4, s. 541-544. - Místo historie a úloha učitele dějepisu při formování multikulturní společnosti. In: Český časopis historický 101, 2003, č. 1, s. 208-209. BATĚK, Tomáš - ŠIMEK, Libor - Webová stránka Historického ústavu AV ČR. In: Bulletin HÚ AV ČR 14, 2003, č. 1, s. 6-11. BOBKOVÁ, Lenka - Velké dějiny zemí Koruny české. Sv. 4/a. 1310-1402. Praha, Paseka 2003, 693 s., obr. - Jošt Moravský markrabětem braniborským. In: Ad vitam et honorem Jaroslao Mezník. Profesoru Jaroslavu Mezníkovi přátelé a žáci k pětasedmdesátým narozeninám. Brno, Historický ústav FF MU, Historický ústav AV ČR a Matice moravská 2003, s. 313-325. Rés. něm. - Bohuslav Felix Hasištejnský z Lobkovic (1517-1583). In: Comotovia 2002. Sborník příspěvků z konference věnované výročí 750 let první písemné zmínky o existenci Chomutova (1252-2002). Ústí nad Labem, Albis international 2003, s. 23-30. Rés. něm. - Horní Lužice v raně novověké Evropě. Politika - hospodářství - kultura. In: Český časopis historický 101, 2003, č. 1, s. 216-218. - Česko-míšeňská hranice na přelomu 14. a 15. stol. aneb Donínská válka. In: Marie Koldínská – Alice Velková (K vyd. připravili), Historik zapomenutých dějin. Sborník příspěvků věnovaných prof. dr. Eduardu Maurovi. Praha, Libri 2003, s. 258-270. BOBKOVÁ, Lenka - BARTLOVÁ, Milena - Velké dějiny zemí Koruny české. Sv. 4/b. 1310-1402. Praha, Paseka 2003, 581 s., příl.
18
BOBKOVÁ, Lenka - HUBKOVÁ, Jana - Bavorská zemská výstava 2003: Zimní král. In: Český časopis historický 101, 2003, č. 4, s. 1014-1016. BOBKOVÁ, Lenka - ZILYNSKÁ, Blanka - Pražské městské elity středověku a raného novověku - jejich proměny, zázemí a kulturní profil. In: Český časopis historický 101, 2003, č. 2, s. 490-493. BOUBÍN, Jaroslav - Der Versuch einer Neuordnung Europas. Das Projekt König Georgs von Podiebrad und seines Rates Antonio Marini aus dem 15. Jahrhundert. In: G. Michels (Ed.), Auf der Suche nach einem Phantom? Widerspiegelungen Europas in der Geschichtswissenschaft. Baden-Baden, Nomos Verlagsgesellschaft 2003, s. 93-106. - Bible. In: Manuál Encyklopedie českých dějin. (Příručka pro zpracovatele – Heslář – Vzorová hesla). Praha, Historický ústav AV ČR 2003, s. 358-361. BOUBÍN, Jaroslav (Ved. red.) - Mediaevalia Historica Bohemica. Sv. 9. Praha, Historický ústav AV ČR 2003, 360 s. CIBULKA, Pavel - Kdy zanikla Národní strana na Moravě? In: Ad vitam et honorem Jaroslao Mezník. Profesoru Jaroslavu Mezníkovi přátelé a žáci k pětasedmdesátým narozeninám. Brno, Historický ústav FF MU, Historický ústav AV ČR a Matice moravská 2003, s. 405-416. Rés. něm. - Bachův absolutismus. In: Manuál Encyklopedie českých dějin. (Příručka pro zpracovatele - Heslář - Vzorová hesla). Praha, Historický ústav AV ČR 2003, s. 350-353. DEJMEK, Jindřich - Nenaplněné naděje. (Politické a diplomatické vztahy Československa a Velké Británie od zrodu První republiky po konferenci v Mnichově (1918-1938). Praha, Karolinum 2003, 495 s. - Edvard Beneš - obtížná cesta k politické biografii (pokus o historiografický přehled). In: Český časopis historický 101, 2003, č. 3, s. 624-663. - Československá diplomacie. In: Manuál Encyklopedie českých dějin. (Příručka pro zpracovatele - Heslář - Vzorová hesla). Praha, Historický ústav AV ČR 2003, s. 209-240 - Historické kořeny tzv. sudetoněmeckého problému v českých zemích a Československu do roku 1938. In: Historické, právní a mezinárodní souvislosti Dekretů prezidenta republiky. Praha, Medea Kultur 2003, s. 1-19. - Tzv. sudetoněmecká otázka a vztahy Československa a České republiky po druhé světové válce. In: Historické, právní a mezinárodní souvislosti Dekretů prezidenta republiky. Praha, Medea Kultur 2003, s. 95-115.
19
- Britská diplomacie a komunistický převrat v Československu v únoru 1948. In: Slezský sborník 101, 2003, č. 3, s. 344-360. - Představy prezidenta Edvarda Beneše o poválečném mezinárodním zajištění Československa v průběhu druhé světové války (nástin problémů). In: Československá armáda v letech druhé světové války Praha, MNO 2003, s. 65-80. - Učňovská a vandrovní léta Edvarda Beneše (1904-1913). (Dvě kapitoly o intelektuálním dozrávání českého revolucionáře a politika). In: Moderní dějiny 11, 2003, s. 5-64. - Z nevydaných filozoficko-politických studií Edvarda Beneše. In: Moderní dějiny 11, 2003, s. 275-296. - Ludzie i czas. Dziewięćdziesiąte urodziny Henryka Batowskiego. In: Henryk Batowski. 1907-1999. Materiały z Sesji Naukowej PAU w dniu 18 kwietnia 2000 r. Kraków, Polska Akademia Umiejętności 2003, s. 15-34. DEJMEK, Jindřich (K vyd. připravil) - Československá zahraniční politika v roce 1936. Sv. 1. (1. leden - 31. srpen 1936). Praha, Ústav mezinárodních vztahů 2003, 627 s. (= Dokumenty československé zahraniční politiky.) DEJMEK, Jindřich (K vyd. připravil) - NĚMEČEK, Jan (Spol.) - Československá zahraniční politika v roce 1936. Sv. 2. (1. září - 31. prosinec 1936). Praha, Ústav mezinárodních vztahů 2003, 416 s. (= Dokumenty československé zahraniční politiky.) DEJMEK, Jindřich - NĚMEČEK, Jan - KUKLÍK, Jan - Historické, právní a mezinárodní souvislosti Dekretů prezidenta republiky. Praha, Medea Kultur 2003. 208 s. [Dokumentární příloha - s. 139-207] DEJMEK, Jindřich - NĚMEČEK, Jan - Mezistátní vztahy Československa a Rakouska 1918-1992. Pokus o přehlednou bilanci. In: Historické, právní a mezinárodní souvislosti Dekretů prezidenta republiky. Praha, Medea Kultur 2003, s. 117-138. DEJMEK, Jindřich - ŠEBEK, Jaroslav - Mnichovská dohoda - cesta k destrukci demokracie v Evropě. In: Bulletin HÚ AV ČR 14, 2003, č. 2, s. 55-58. DEJMEK, Jindřich – JANIŠ, Dalibor – KOPIČKOVÁ, Božena – TEJCHMAN, Miroslav - Česko-britské vztahy. In: Manuál Encyklopedie českých dějin. (Příručka pro zpracovatele - Heslář - Vzorová hesla). Praha, Historický ústav AV ČR 2003, s. 179-209. DOLEŽALOVÁ, Eva - Kleriker an der Prager Universität am Vorabend der hussitischen Revolution. In: Jahrbuch für Universitätsgeschichte 6, 2003, s. 89-106. - Teorie a praxe svěcení kleriků v předhusitských Čechách. In: Acta Universitatis Carolinae. Philosophica et Historica 2003, č. 2, s. 171-181.
20
- Liber ordinationum cleri 1395-1416. In: Semináře a studie Výzkumného centra pro dějiny vědy z let 2002-2003. Praha, Výzkumné centrum pro dějiny vědy AV ČR 2003, s. 165-170. GEBHART, Jan - Dvě z mnohých (účastnice domácího odboje Milena Krejcarová-Jesenská a Inka Bernášková-Preissigová). In: Statečné ženy, o kterých se málo ví. Praha, Ministerstvo obrany ČR - Agentura vojenských informací a služeb 2003, s. 4453. - Kolovratský palác. In: XX. století v Kolovratském a Valdštejnském paláci. Praha, HQ Kontakt 2003, s. 11-43. PELANT, Pavel - PITHART, Petr - GEBHART, Jan - JŮN, Libor (Aut.) - XX. století v Kolovratském a Valdštejnském paláci. Praha, HQ Kontakt 2003, 101 s., obr. GEBHART, Jan - KUKLÍK, Jan - Agónie politického života druhé republiky. In: Slezský sborník 101, 2003, č. 3, s. 271-284. GEBHART, Jan - ŠEDIVÝ, Ivan (Ed.) - Česká společnost za velkých válek 20. století. (Pokus o komparaci). Praha, Karolinum 2003, 313 s. HÁJEK, Jan - Vzájemný poměr a velikostní struktura českých a národnostně německých akciových bank v českých zemích v letech 1900-1924. Příspěvek k metodice statistického srovnání. In: Pocta profesoru Zdeňku Jindrovi. K sedmdesátým narozeninám, AUC, Philosophica et historica 3 - 1998, Karolinum 2003, s. 149165. - Banka. In: Manuál Encyklopedie českých dějin. (Příručka pro zpracovatele Heslář - Vzorová hesla). Praha, Historický ústav AV ČR 2003, s. 353-358. - Der Jubilar Vlastislav Lacina. In: Prager Wirtschafts- und Sozialhistorische Mitteilungen - Prague Economic and Social Papers, Bd./Vol. 6, 2001/2002 [vyd. 2003], s. 281-286. HARNA, Josef - Prezentace české historiografie na Slovensku. In: Zpravodaj Historického klubu 14, 2003, č. 1, s. 50-51. - Československá strana národně socialistická. In: Manuál Encyklopedie českých dějin. (Příručka pro zpracovatele - Heslář - Vzorová hesla). Praha, Historický ústav AV ČR 2003, s. 275-285. HARNA, Josef – ŠEBEK, Jaroslav (Ed.) - Státní politika vůči německé menšině v období konsolidace politické moci v Československu v letech 1918-1920. Edice pramenů. Praha, Historický ústav AV ČR 2002 [vyd. 2003], 376 s.
21
HARNA, Josef (Ved. redaktor) - Moderní dějiny. Sborník k dějinám 19. a 20. století. Sv. 11 = Modern History. 11, Praha, Historický ústav AV ČR 2003, 325 s. HLADKÝ, Ladislav - Kulturní a ideové vlivy českého prostředí na jižní Slovany v průběhu 19. Století a první poloviny 20. století. In: Česká slavistika 2003. České přednášky pro XIII. mezinárodní kongres slavistů, Ljubljana 15. - 21. 8.2003. Praha, Academia 2003, s. 349-359. - Slovinsko. In: Visegrád. Možnosti a meze středoevropské spolupráce. - Praha, Dokořán 2003, s. 325-340. - Česko-slovinské vztahy. In: Manuál Encyklopedie českých dějin. (Příručka pro zpracovatele - Heslář - Vzorová hesla). Praha, Historický ústav AV ČR 2003, s. 294-308. - Češi a Bosna a Hercegovina. In: Milý Bore... Profesoru Ctiboru Nečasovi k jeho sedmdesátým narozeninám věnují přátelé, kolegové a žáci. Brno, Historický ústav AV ČR, Historický ústav FF MU a Matice moravská 2003, s. 213220. - Školství v Bosně a Hercegovině v období rakousko-uherské správy (18781918). In: Místo národních jazyků ve výchově, školství a vědě v habsburské monarchii 1867-1918. Praha, Výzkumné centrum pro dějiny vědy AV ČR 2003, s. 91-101. - Kulturelle und ideologische Einflüsse der tschechischen Umwelt auf die Südslawen im Laufe des 19. und in der ersten Hälfte des 20. Jahrhunderts. In: 13. mednarodni slavistični kongres Ljubljana, 15. - 21. augusta 2003. Zbornik povzetkov - 2. del. Ljubljana, Mednarodni slavistični komite - Slovenski slavistični komite 2003, s. 56-57. Vlček, Radomír - HLADKÝ, Ladislav - Problémy české historiografie na přelomu 20. a 21. století. In: Český časopis historický 101, 2003, č. 4, s. 1007-1009. HLADKÝ, Ladislav - CHROBÁK, Tomáš - PELIKÁN, Jan - Emigrace Svetozara Pribiċeviċe v Československu. 2. část - Edice archivních dokumentů z let 1932-1936. In: Slovanské historické studie 29, 2003, s. 215-287. VYKOUKAL, Jiří a kol. (Aut.) - BĚLOŠEVSKÝ, Dmitrij - DRULÁK, Petr HLADKÝ, Ladislav - IRMANOVÁ, Eva - KOPEČEK, Michal - KUNŠTÁT, Miroslav - ŠVEC, Luboš - VYKOUKAL, Jiří (Kol.). - Visegrád. Možnosti a meze středoevropské spolupráce. Praha, Dokořán 2003, 405 s. HLADKÝ, Ladislav et al. (Ed.) - České a slovenské odborné práce o jihovýchodní Evropě. Bibliografie za léta 1991-2000. = Czech and Slovak Scholarly Works on Southeast Europe. Bibliography from 1991-2000. Brno, Ústav slavistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, Historický ústav AV ČR 2003, 400 s.
22
HLAVAČKA, Milan - Tschechen und Deutsche in den böhmischen Ländern während der letzten 200 Jahre. In: Přednášky z 46. běhu Letní školy slovanských studií. Praha, Univerzita Karlova 2003, s. 171-182. - Dětství, dospívání a rodinná strategie v korespondenci dětí knížeti Jiřímu Kristiánu Lobkovicovi. In: Porta Bohemica 2, 2003, s. 7-23. - Příklad česko-německého diskurzu z předbřeznových Čech. In: Jeden jazyk naše heslo buď. Sv. 2. Vojtěch Nejedlý. Radnice-Plzeň, Spolek divadelních ochotníků 2003, s. 11-29. - František Ladislav Rieger a Jiří Kristián kníže Lobkowicz ve vzájemné korespondenci. In: František Ladislav Rieger a česká společnost 2. poloviny 19. Století. Sborník referátů z vědecké konference konané 25. a 26. dubna 2003 v Semilech. Semily, Státní okresní archiv Semily 2003, s. 93-103. - Konflikt skrytý v toleranci. Církev a stát v předbřeznové době. In: Bůh a bohové. Církve, náboženství a spiritualita v českém 19. století. Praha, KLP 2003, s. 139-144. - V hlavní roli jazyk. In: Český časopis historický 101, 2003, č. 4, s. 1003-1006. [Jena, 21. – 23 .3 .2002; Radnice, 25. - 27. 9. 2002; Wien, 2. - 4. 10. 2002; Praha, 18. - 19. 11. 2002; Praha, 10. - 13. 6. 2003] HLEDÍKOVÁ, Zdeňka - Die böhmische Kirchengeschichte des Mittelalters nach 1945. In: Tschechische Mittelalterforschung 1990-2002. Praha, Filosofia 2003, s. 97-124. - Počátky kapituly u Všech svatých na Pražském hradě. In: Ad vitam et honorem Jaroslao Mezník. Profesoru Jaroslavu Mezníkovi přátelé a žáci k pětasedmdesátým narozeninám. Brno, Historický ústav FF MU, Historický ústav AV ČR a Matice moravská 2003, s. 461-472. - Písemnosti církevní správy pražské (arci)diecéze v pozdním středověku. In: Církevní správa a její písemnosti na přelomu středověku a novověku. Praha, Karolinum 2003, s. 27-38. HLEDÍKOVÁ, Zdeňka (Ed.) - Acta Clementis V., Johannis XXII. et Benedicti XII. 1305-1342. Praha, Academia 2003. XXXIV, 893 s. (= Monumenta Vaticana res gestas bohemicas illustrantia. Tomus prodromus. Acta Pontificum Romanorum.) HOLÝ, Martin - Šlechtické sňatky v českých zemích v letech 1500 až 1650. In: Historická demografie 27, 2003, s. 5-35. HORČÁKOVÁ, Václava - Bibliografie. In: Manuál Encyklopedie českých dějin. (Příručka pro zpracovatele - Heslář - Vzorová hesla). Praha, Historický ústav AV ČR 2003, s. 362367.
23
HORČÁKOVÁ, Václava - REXOVÁ, Kristina (Sest. a red.) - NOVOTNÝ, Jiří (Excerpce ročníků 1953-1968) - Český časopis historický. Bibliografický rejstřík sta ročníků Českého časopisu historického 1895-2002. Praha, Historický ústav AV ČR 2003. [CD-ROM] HORČÁKOVÁ, Václava - REXOVÁ, Kristina - Výběrová bibliografie pracovníků Historického ústavu AV ČR za rok 2002. In: Bulletin HÚ AV ČR 14, 2003, č. 1, s. 20-40. HRADEČNÝ, Pavel - Zdrženlivý internacionalismus. Občanská válka v Řecku a československá materiální pomoc Demokratické armádě Řecka. In: Soudobé dějiny 10, 2003, č. 1-2, s. 58-92. - „Neexistující“ exulanti. Zajatí řečtí vojáci v Československu. (Od roku 1949 do poloviny padesátých let). In: Milý Bore... Profesoru Ctiboru Nečasovi k jeho sedmdesátým narozeninám věnují přátelé, kolegové a žáci. Brno, Historický ústav AV ČR, Historický ústav FF MU a Matice moravská 2003, s. 201-212. - Česko-řecké vztahy. In: Manuál Encyklopedie českých dějin. (Příručka pro zpracovatele - Heslář - Vzorová hesla). Praha, Historický ústav AV ČR 2003, s. 380-386. CHROBÁK, Tomáš - Mezinárodní sympozium Československo a Rumunsko v rámci versailleského systému. In: Slovanský přehled 89, 2003, č. 4, s. 545-546. CHROBÁK, Tomáš – OLŠÁKOVÁ, Doubravka - Ernst Denis - životní příběh. Praha, Eva 2003, 197 s. HLADKÝ, Ladislav - CHROBÁK, Tomáš - PELIKÁN, Jan - Emigrace Svetozara Pribiċeviċe v Československu. 2. část - Edice archivních dokumentů z let 1932-1936. In: Slovanské historické studie 29, 2003, s. 215-287. IRMANOVÁ, Eva - Priority maďarské zahraniční politiky po roce 1989. In: Slovanské historické studie 29, 2003, s. 39-121. - Maďarské pojetí střední Evropy. In: Visegrád. Možnosti a meze středoevropské spolupráce. Praha, Dokořán 2003, s. 45-86. - Maďarský Visegrád. In: Visegrád. Možnosti a meze středoevropské spolupráce. Praha, Dokořán 2003, s. 156-210. - Visegrád mezi minulostí a budoucností. In: Visegrád. Možnosti a meze středoevropské spolupráce. Praha, Dokořán 2003, s. 351-367. VYKOUKAL, Jiří a kol. (Aut.) - BĚLOŠEVSKÝ, Dmitrij - DRULÁK, Petr HLADKÝ, Ladislav - IRMANOVÁ, Eva - KOPEČEK, Michal - KUNŠTÁT, Miroslav - ŠVEC, Luboš - VYKOUKAL, Jiří (Kol.). - Visegrád. Možnosti a meze středoevropské spolupráce. Praha, Dokořán 2003, 405 s.
24
JANIŠ, Dalibor - „Marchionatum Moravie in feudum donamus“. Morava v lenních vztazích ve 13. a 14. století. In: Ad vitam et honorem Jaroslao Mezník. Profesoru Jaroslavu Mezníkovi přátelé a žáci k pětasedmdesátým narozeninám. Brno, Historický ústav FF MU, Historický ústav AV ČR a Matice moravská 2003, s. 273-289. - Apelační soud. In: Manuál Encyklopedie českých dějin. (Příručka pro zpracovatele - Heslář - Vzorová hesla). Praha, Historický ústav AV ČR 2003, s. 342346. DEJMEK, Jindřich – JANIŠ, Dalibor – KOPIČKOVÁ, Božena – TEJCHMAN, Miroslav - Česko-britské vztahy. In: Manuál Encyklopedie českých dějin. (Příručka pro zpracovatele - Heslář - Vzorová hesla). Praha, Historický ústav AV ČR 2003, s. 179-209. JANIŠ, Dalibor - KOHOUTEK, Jiří - Královské hrady východní Moravy a jejich úloha v mocenskénm a správním systému ve 13. a 14. století. In: Archaeologia Historica 28, 2003, s. 357-374. JANIŠ, Dalibor - KOHOUTEK, Jiří - Hrad Buchlov a jeho úloha ve fortifikačním a správním systému středověké východní Moravy. In: Slovácko 44, 2002 [vyd. 2003], s. 167-181. KOPIČKOVÁ, Božena - Eliška Přemyslovna. Královna česká. Praha, Vyšehrad 2003, 173 s., fot. (= Velké postavy českých dějin.) - Vstup české medievalistiky do studia dětské evropské problematiky ve středověku? Glosy a otazníky. In: Dítě a dětství napříč staletími. 2. Pardubické bienále. 4. - 5. dubna 2002. Pardubice, Univerzita Pardubice 2003, s. 49-60. - Glosa k revizi základní směrnice pro vydávání ediční řady „Regesta Bohemiae et Moraviae aetatis Venceslai IV.“. In: Ad vitam et honorem Jaroslao Mezník. Profesoru Jaroslavu Mezníkovi přátelé a žáci k pětasedmdesátým narozeninám. Brno, Historický ústav FF MU, Historický ústav AV ČR a Matice moravská 2003, s. 119-124. - Archivnictví. In: Manuál Encyklopedie českých dějin. (Příručka pro zpracovatele - Heslář - Vzorová hesla. Praha, Historický ústav AV ČR 2003, s. 243-255. - Rozloučili jsme se s profesorkou Sášou Duškovou. In: Mediaevalia Historica Bohemica 9, 2003, s. 350-351. DEJMEK, Jindřich – JANIŠ, Dalibor – KOPIČKOVÁ, Božena – TEJCHMAN, Miroslav - Česko-britské vztahy. In: Manuál Encyklopedie českých dějin. (Příručka pro zpracovatele - Heslář - Vzorová hesla). Praha, Historický ústav AV ČR 2003, s. 179-209.
25
KRAFL, Pavel - Synody a statuta olomoucké diecéze období středověku. Praha, Historický ústav AV ČR 2003, 274 s., obr. příl. (= Práce Historického ústavu AV ČR. Řada B. Editiones. 2.) - Přehled česko-polských vztahů v 10.-15. století. In: Časopis Matice moravské 122, 2003, č. 1, s. 147-180. - Legátské a provinciální zákonodárství pro olomouckou diecézi od poloviny 13. století. In: Sborník archivních prací 53, 2003, č. 2, s. 551-581. - Dokumenty konfraterni czeskich, morawskich i słaskich klasztorów z pierwszej polowy XV wieku. Z archivum klasztoru kanoników regularnych lateranskich w Krakowie-Kazimierzu. In: Rocznik Biblioteki Naukowej PAU i PAN w Krakowie 48, 2003, s. 9-29. - Provincial and Legatine Statutes of the Archbishops of Prague. In: Quaestiones medii aevi novae 8, 2003, s. 289 – 300 - Statut „De hiis autem“ w rękopisie Archiwum Ziemi Morawskiej w Brnie. In: Studia teologiczno-historyczne Śląska Opolskiego 23, 2003, s. 277 - 282 - Moravská synodální statuta doby husitské. In: AUC Phil et Hist 2003, č. 2, s. 203-211. (= Z pomocných věd historických 15.) - Moravské diecézní zákonodárství v druhé polovině 15. století. In: Vývoj církevní správy na Moravě. 27. mikulovské sympozium 9. - 10. října 2002. Brno, Státní okresní archiv Břeclav 2003, s. 329-335. - Neznámá synodální statuta olomoucké diecéze z roku 1282. In: Ad vitam et honorem Jaroslao Mezník. Profesoru Jaroslavu Mezníkovi přátelé a žáci k pětasedmdesátým narozeninám. Brno, Historický ústav FF MU, Historický ústav AV ČR a Matice moravská 2003, s. 101-104. - 27. mikulovské sympozium Vývoj církevní správy na Moravě. In: Český časopis historický 101, 2003, č. 1, s. 221-222. KUČERA, Martin - Zprávy tajným inkoustem. Kapitola z dějin českého zpravodajství za první světové války (1914-1918). Praha, Masarykův ústav AV ČR 2003, 173 s., fot. - Slovenská katolická moderna jako kulturně historický fenomén. In: Živý odkaz modernismu. Sborník příspěvků z mezinárodní konference, pořádané Husitskou teologickou fakultou Univerzity Karlovy v pražském Karolinu dne 29. listopadu 2002. Brno, L. Marek 2003, s. 142-165. - K problematice výkladu českého domácího odboje 1914-1918. In: Česká společnost za velkých válek 20. století. (Pokus o komparaci.) Praha, Karolinum 2003, s. 115-135. - Sté výročí úmrtí Františka Ladislava Riegra. In: Zpravodaj Matice české 4, 2003, s. 1-3. - Československé legie. In: Manuál Encyklopedie českých dějin. (Příručka pro zpracovatele - Heslář - Vzorová hesla). Praha, Historický ústav AV ČR 2003, s. 285-294.
26
- Zamyšlení nad politickým profilem bratrů Čapků před rokem 1918. In: Zpravodaj SBČ 41, 2003, s. 8-23. KUČERA, Martin (Překlad; Doslov) Ján Motulko: Čas Herodes. Praha, Arista 2003, 48 s. KUČERA, Martin (K. vyd. připr.; Úvodní vydavatelská pozn.) – RAK, Jiří (Doslov) - František Kutnar: Obrozenské vlastenectví a nacionalismus. Příspěvek k národnímu a společenskému obsahu češství doby obrozenské. Praha, Karolinum 2003, 395 s. LACINA, Vlastislav - Válečné hospodářství ve střední Evropě a v českých zemích za první a druhé světové války. In: Česká společnost za velkých válek 20. století. (Pokus o komparaci.) Praha, Karolinum 2003, s. 45-50. - Automobilismus. In: Manuál Encyklopedie českých dějin. (Příručka pro zpracovatele - Heslář - Vzorová hesla). Praha, Historický ústav AV ČR 2003, s. 346350. - Odešel významný sovětolog a historik hospodářských dějin (K úmrtí PhDr. Zdeňka Sládka). In: Informační bulletin Společnosti pro hospodářské a sociální dějiny, 2003, č. 1, s. 11-13. LITERA, Bohuslav - Sovětská armáda a „Velký teror“ 1937-1938. In: Slovanský přehled 89, 2003, č. 1, s. 43-68. - Rozkaz NKVD č. 00447 - začátek „Velkého teroru“ 1937-1938 v Sovětském svazu. In: Slovanský přehled 89, 2003, č. 2, s. 237-247. - Současný stav a predikce spotřeby, těžby a přepravy energetických surovin v Evropě do období let 2010-2020. In: Ruské produktovody a střední Evropa. Praha, Eurolex Bohemia s.r.o. 2003, s. 9-46. - Rusko-ukrajinské střety v energetické sféře a střední Evropa. In: Ruské produktovody a střední Evropa. Praha, Eurolex Bohemia s.r.o. 2003, s. 81-101. - Ke vztahům mezi centrem a regiony ve stalinském Sovětském svazu 19281939. In: Formování stalinského mocenského systému. K problému tzv. sebedestrukce bolševiků 1928-1939. Praha, Historický ústav AV ČR 2003, s. 203238. - Sovětská armáda a „velký teror“ 1937-1938. In: Formování stalinského mocenského systému. K problému tzv. sebedestrukce bolševiků 1928-1939. Praha, Historický ústav AV ČR 2003, s. 239-266. - K problematice počtů obětí stalinského režimu. In: Formování stalinského mocenského systému. K problému tzv. sebedestrukce bolševiků 1928-1939. Praha, Historický ústav AV ČR 2003, s. 291-296.
27
LITERA, Bohuslav a kol. (Aut.) - Formování stalinského mocenského systému. K problému tzv. sebedestrukce bolševiků 1928-1939. Praha, Historický ústav AV ČR 2003, 342 s. LITERA, Bohuslav (Ed.) - LITERA, Bohuslav - HIRMAN, Karel – VYKOUKAL, Jiří - WANNER, Jan (Aut.) - Ruské produktovody a střední Evropa. Praha, Eurolex Bohemia s.r.o. 2003, 241 s., mapy. MALÁ, Dana - Skladba pražského dvora za vlády Václava II. In: Mediaevalia Historica Bohemica 9, 2003, s. 97-163. - Dvory a rezidence ve středověku - Pracovní skupina. In: Bulletin HÚ AV ČR 14, 2003, č. 2, s. 6. MIKULEC, Jiří - Der Widerstand gegen den Begriff „Leibeigenschaft“ in den kritischen Ansichten über die Untertanenstellung im barocken Böhmen. In: J. Klussmann (Ed.), Leibeigenschaft. Bäuerliche Unfreiheit in der frühen Neuzeit. Köln, Böhlau Verlag 2003, s. 199-212. - Mezi konverzí a emigrací. Videňský dvůr a náboženská loajalita šlechty v Čechách v prvních pobělohorských desetiletích. In: Šlechta v habsburské monarchii a císařský dvůr (1526-1740). České Budějovice, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích 2003, s. 397-414. - Členové a územní dosah venkovského barokního bratrstva (Myslkovice 17361760). In: Marie Koldinská - Alice Velková (K vyd. připravili), Historik zapomenutých dějin. Sborník příspěvků věnovaných prof. dr. Eduardu Maurovi, Praha, Libri 2003, s. 310-329 - „Sodalitas christianae defensionis“ a obraz katolictví na počátku třicetileté války. In: Ivana Čornejová (Ed.), Úloha církevních řádů při pobělohorské rekatolizaci. Sborník příspěvků z pracovního semináře konaného ve Vranově u Brna ve dnech 4.-5. 6. 2003, Praha, Scriptorium 2003, s. 25-34 - Pražská barokní bratrstva a smrt. In: Documenta Pragensia 20, 2002 [vyd. 2003], s. 115-126 - Jezuitská bratrstva v Chomutově. In: Comotovia 2002. Sborník příspěvků z konference věnované výročí 750 let první písemné zmínky o existenci Chomutova (1252-2002). Ústí nad Labem, Albis international 2003, s. 102-114. - Mezinárodní vědecké zasedání k náboženským migracím v raném novověku. In: Český časopis historický 101, 2003, č. 2, s. 486-487. - Oddělení raného novověku. In: Bulletin HÚ AV ČR 14, 2003, č. 2, s. 1-4. PÁNEK, Jaroslav - TŮMA, Oldřich (Uspoř.) - KOCIAN, Jiří - MIKULEC, Jiří – POLÍVKA, Miloslav - POŘÍZKA, Aleš - RAKOVÁ, Svatava – SEMOTANOVÁ, Eva (Spolupráce)
28
- Manuál Encyklopedie českých dějin. (Příručka pro zpracovatele - heslář – vzorová hesla). Praha, Historický ústav AV ČR 2003, 481 s. (= Práce Historického ústavu AV ČR. Opera Instituti Historici Pragae. Ř. E. Encyclopaedica. Sv. 1.) NĚMEČEK, Jan - Od spojenectví k roztržce. Vztahy československé a polské exilové reprezentace 1939-1945. Praha, Academia 2003, 374 s., fot. - Východiska, možnosti a realita druhého československého zahraničního odboje. In: Česká společnost za velkých válek 20. století. (Pokus o komparaci). Praha, Karolinum 2003, s. 253-264. - Německá okupační politika v protektorátu a český protiněmecký odpor. In: Historické, právní a mezinárodní souvislosti Dekretů prezidenta republiky. Praha, Medea Kultur 2003, s. 21-40. - Československá armáda za druhé světové války ve vládních vystoupeních generála Sergeje Ingra. In: Československá armáda 1939-1945 (Plány a skutečnost) Praha, Ministerstvo obrany ČR - Agentura vojenských informací a služeb 2003, s. 90-97. - K úloze žen v politice a diplomacii druhého československého zahraničního odboje. In: Statečné ženy, o kterých se málo ví. Praha, Ministerstvo obrany ČR Agentura vojenských informací a služeb 2003, s. 33-40. - Dokumenty československé zahraniční politiky 1918-1945. In: Akademický bulletin AV ČR 11, 2003, č. 3, s. 27. - K edičním projektům 4. oddělení Historického ústavu. In: Bulletin HÚ AV ČR 14, 2003, č. 1, s. 1-6. DEJMEK, Jindřich - NĚMEČEK, Jan - Mezistátní vztahy Československa a Rakouska 1918-1992. Pokus o přehlednou bilanci. In: Historické, právní a mezinárodní souvislosti Dekretů prezidenta republiky. Praha, Medea Kultur 2003, s. 117-138. KUKLÍK, Jan - NĚMEČEK, Jan - Hans Kelsen a 15. březen 1939. In: Právněhistorické studie 36, 2003, s. 151159. DEJMEK, Jindřich (K vyd. připravil) - NĚMEČEK, Jan (Spol.) - Československá zahraniční politika v roce 1936. Sv. 2. (1. září - 31. prosinec 1936). Praha, Ústav mezinárodních vztahů 2003. 416 s. (= Dokumenty československé zahraniční politiky.) DEJMEK, Jindřich - NĚMEČEK, Jan - KUKLÍK, Jan - Historické, právní a mezinárodní souvislosti Dekretů prezidenta republiky. Praha, Medea Kultur 2003, 208 s. [Dokumentární příloha - s. 139-207] ZUDOVÁ-LEŠKOVÁ, Zlatica - NĚMEČEK, Jan - Československá armáda. In: Manuál Encyklopedie českých dějin. (Příručka pro zpracovatele - Heslář - Vzorová hesla). Praha, Historický ústav AV ČR 2003, s. 264-275.
29
ZUDOVÁ-LEŠKOVÁ, Zlatica - NĚMEČEK, Jan - Vojaci 2. technickej divízie slovenskej armáda na strane Spojencov. In: Historie a vojenství 52, 2003, č. 3-4, s. 722-743. NOVOTNÝ, Gustav - Římskokatolický kněz, včelařský odborník a odborný spisovatel František Adamec. In: Jižní Morava 39, 2003, sv. 42, s. 117-136. - Prof. Ing. Josef Opletal vede exkurzi brněnských posluchačů lesního inženýrství do Jugoslávie v roce 1927. In: Život, dílo a odkaz profesora Josefa Opletala. Sborník referátů z odborné konference. Brno, MZLU 2003, s. 15-17. ONDO-GREČENKOVÁ, Martina - Les formules génerales de tous les contrats imaginables: un débat dans la République des Lettres sur la réforme de la société. In: Studies on Voltaire and the Eighteenth Century 2003, č. 1, s. 271-289. - La liberté et les libertés. Pratiques et concepts de la liberté dans la Bohème des Lumières. In: Anna Grześowiak-Krwawicz - Izabella Zatorska (Ed.), Liberté. Héritage du Passé ou Idée des Lumières?. Kraków, Collegium Columbinum 2003, s. 7-85. - „Dějiny mentalit“ a jejich proměny. In: Semináře a studie Výzkumného centra pro dějiny vědy z let 2002-2003. Praha, Výzkumné centrum pro dějiny vědy AV ČR 2003, s. 219-233. - Čína v Evropě. Habsburská monarchie ve fyziokratickém tisku. In: Marie Koldinská - Alice Velková (K vyd. připravili), Historik zapomenutých dějin. Sborník příspěvků věnovaných prof. dr. Eduardu Maurovi. Praha, Libri 2003, s. 230-249. GREČENKOVÁ, Martina - PÁNEK, Jaroslav - Mezinárodní kongres o dějinách 18. století a osvícenství v Los Angeles. In: Český časopis historický 101, 2003, č. 4, s. 997-1001. PÁNEK, Jaroslav - Mniejszości narodowe i religijne w tysiącletnich dziejach ziem czeskich. In: Przegląd historyczny 94, 2003, č. 1, s. 65-76. - Češskaja histaryjagrafija na mjažy XX-XXI st. In: Belaruski histaryčny ahljad. = Belarusian Historical Review 9, Mensk, 2002 [vyd. 2003], č. 1-2, s. 129-151. - La monarchia Absburgica come spazio per la formazione della cultura barocca. In: S. Graciotti – J. Křesálková (Ed.), Barocco in Italia - Barocco in Boemia. Uomini, idee e forme d'arte a confronto. Roma, Fondazione Giorgio Cini 2003, s. 33-46. - National and Religious Minorities in One Thousand Years of Czech History (A Paper for the European History Teachers´ Congress, Prague, 13th March 2002). In: Comenius Institute Montreal Bulletin. A review published by the Comenius Institute Montreal, volume 5 (Autumn 2003), s. 7-16.
30
- Minorities in History of the Czech Lands. In: Přednášky z 46. běhu Letní školy slovanských studií. Praha, Univerzita Karlova 2003, s. 249-263. - Friedrich V. von der Pfalz als König von Böhmen. In: Der Winterkönig Friedrich V. der letzte Kurfürst aus der oberen Pfalz. Augsburg, Haus der Bayerischen Geschichte 2003, s. 101-106. - Ruský bohemista Georgij Pavlovič Meľnikov. (Příloha: Bibliografie prací Georgije P. Meľnikova k problematice dějin a kultury Českých zemí a středovýchodní Evropy). In: Folia Historica Bohemica 20, 2003, s. 243-258. - Stát a středoevropská nadstátní organizace v myšlení šlechty na prahu novověku. In: Šlechta v habsburské monarchii a císařský dvůr (1526-1740). České Budějovice, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích 2003, s. 33-48. - Břemeno politiky. Raně novověká Svatá říše římská v proměnách moderní české historiografie. In: Jan Klápště – Eva Plešková – Josef Žemlička (Uspoř.), Dějiny ve věku nejistot. Sborník k příležitosti 70. narozenin Dušana Třeštíka. Praha, Nakladatelství Lidové noviny 2003, s. 187-200. - Prelát jako prostředník mezi dvěma národy. (Postavení olomouckého biskupa Stanislava Pavlovského v česko-polských vztazích na sklonku 16. století.) In: Ad vitam et honorem Jaroslao Mezník. Profesoru Jaroslavu Mezníkovi přátelé a žáci k pětasedmdesátým narozeninám. Brno, Historický ústav FF MU, Historický ústav AV ČR a Matice moravská 2003, s. 351-361. - První romský holocaust - česká cesta k jeho poznání. In: Milý Bore... Profesoru Ctiboru Nečasovi k jeho sedmdesátým narozeninám věnují přátelé, kolegové a žáci. Brno, Historický ústav AV ČR, Historický ústav FF MU a Matice moravská 2003, s. 345-351. - Sixt z Ottersdorfu – mluvčí stavu městského. In: Josef Válka (Ed.), Duchem, ne mečem. Fakta – úvahy – souvislosti. Praha, Nakladatelství Lidové noviny 2003, s. 90-99. - Pavel Stránský – obhájce českého národa a státu, in: Josef Válka (Ed.), Duchem, ne mečem. Fakta – úvahy – souvislosti. Praha, Nakladatelství Lidové noviny 2003, s.133-142. - Divadelní představení jako výraz sebeprezentace předbělohorského aristokrata (Vizualizace slova v Sarmacii Jana Zajíce z Házmburka). In: Marie Koldinská Alice Velková (K vyd. připravili), Historik zapomenutých dějin. Sborník příspěvků věnovaných prof. dr. Eduardu Maurovi. Praha, Libri 2003, s. 181-188. - Praha na prahu novověku. In: Praha-Čechy-Evropa. 1100 let kulturní, hospodářské a politické metropole v srdci Evropy. Publikace k výstavě. ClamGallasův palác 7. dubna-1. června 2003. Praha, Scriptorium 2003, s. 39-45. - Česko-polská konference ve Włodawě. In: Český časopis historický 101, 2003, č. 1, s. 205-207. - Mezinárodní interdisciplinární kolokvium o dějinách raně novověké kultury. In: Český časopis historický 101, 2003, č. 2, s. 480-482. - Absolutismus, habsburská monarchie a české země na konferenci v Lipsku. In: Český časopis historický 101, 2003, č. 2, s. 483-486.
31
- Konference o integraci střední Evropy za Ferdinanda I. In: Český časopis historický 101, 2003, č. 2, s. 487-490. - 13. slavistický kongres v Lublani. In: Český časopis historický 101, 2003, č. 4, s. 993-996. - Seriál přednášek o českých dějinách v Rakousku. In: Zpravodaj Historického klubu 14, 2003, č. 1, s. 57-59. - Seven Non-Classical Reasons for Teaching Classical Languagues. In: Historia Europae Centralis 2, 2003, s. 191-194. - A Peep into a Historian's Study. (František Šmahel and „The Hussite Revolution“). In: Historia Europae Centralis 2, 2003, s. 245-248. - František Šmahel jako redaktor Českého časopisu historického. (Slovo na závěr 100. ročníku ČČH). In: Bulletin HÚ AV ČR 14, 2003, č. 1, s. 13-18. - Úvodem k mezinárodní vědecké konferenci o Mnichovské dohodě. In: Bulletin HÚ AV ČR 14, 2003, č. 2, s. 58-60. - Úvodem k Manuálu Encyklopedie českých dějin. In: Manuál Encyklopedie českých dějin (Příručka pro zpracovatele - Heslář - Vzorová hesla). Praha, Historický ústav AV ČR 2003, s. 9-55. PÁNEK, Jaroslav (Aut.) – POLÍVKA, Miloslav (Překlady z němčiny) - Výprava české šlechty do Itálie v letech 1551-1552. = Die Reise des böhmischen Adels nach Italien 1551-1552. České Budějovice, Veduta 2003, 183 s., obr. PÁNEK, Jaroslav - WINTERS, Stanley B. - WINTERS, Zdenka - My life was determined by History. An Interview. Minneapolis, University of Minnesota 2003, 20 s. PÁNEK, Jaroslav - PEŠEK, Jiří - Historiker gegen die ständige Vergewaltigung der Geschichte. (Stellungsnahme der Vereinigung der Historiker der Tschechischen Republik). In: Historia Europae Centralis 2, 2003, s. 183-189. PÁNEK, Jaroslav - PEŠEK, Jiří - Istoriki protiv nasilija nad istorijej. Točka zrenija Sodružestva istorikov Češskoj Respubliki. In: Slavjanovedenije 2003, č. 1, s. 43-56. HEROLD, Vilém - PÁNEK, Jaroslav (Uspoř.) - Baroko v Itálii - baroko v Čechách. = Barocco in Italia, Barocco in Boemia. Setkávání osobností, idejí a uměleckých forem. Sborník příspěvků z italsko – českého sympozia, Praha 19. - 21. dubna 1999. Praha, Filosofia 2003, 622 s., il. - GREČENKOVÁ, Martina - PÁNEK, Jaroslav - Mezinárodní kongres o dějinách 18. století a osvícenství v Los Angeles. In: Český časopis historický 101, 2003, č. 4, s. 997-1001. PÁNEK, Jaroslav - POLÍVKA, Miloslav Ferdinand Seibt (1927-2003) - historik, bohemista a zastánce porozumění. In: Studia Comeniana et Historica 33, 2003, č. 69-70, s. 293-295. PÁNEK, Jaroslav - SEREDYKA, Jan - Ocenění zahraničním vědcům. In: Bulletin HÚ AV ČR 14, 2003, č. 2, s. 10-18.
32
PÁNEK, Jaroslav (Aut.; Překlad) - POLÍVKA, Miloslav - WARTA, Karin (Překlad) - Chomutovská divadelní hra z roku 1594. Dramatický obraz náboženských, politických a národnostních rozporů v předbělohorské stavovské společnosti. In: Comotovia 2002. Sborník příspěvků z konference věnované výročí 750 let první písemné zmínky o existenci Chomutova (1252-2002). Ústí nad Labem, Albis international 2003, s. 31-78. [Příloha: edice a překlad hry.] BŮŽEK, Václav - DVOŘÁK, Jiří - KUBÍKOVÁ, Anna - MAŠKOVÁ, Věra MINÁŘOVÁ, Jolande - NOVOTNÝ, Miroslav - PÁNEK, Jaroslav SEMOTANOVÁ, Eva - ŠIMŮNEK, Robert - VESELÝ, Jiří (Aut.) - Historický atlas měst České republiky. Sv. č. 11. Český Krumlov. Praha, Historický ústav AV ČR 2003, 16 s. text. listů, 36 mp. listů. PÁNEK, Jaroslav - TŮMA, Oldřich (Uspoř.) - KOCIAN, Jiří - MIKULEC, Jiří – POLÍVKA, Miloslav - POŘÍZKA, Aleš - RAKOVÁ, Svatava – SEMOTANOVÁ, Eva (Spolupráce) - Manuál Encyklopedie českých dějin. (Příručka pro zpracovatele - heslář – vzorová hesla). Praha, Historický ústav AV ČR 2003, 481 s. (= Práce Historického ústavu AV ČR. Opera Instituti Historici Pragae. Ř. E. Encyclopaedica. Sv. 1.) LEDVINKA, Václav (Sest.) - ČORNEJ, Petr - KAVKA, Fratišek - KOŘALKA, Jiří - LEDVINKA, Václav - PÁNEK, Jaroslav - PETRÁŇ, Josef (Aut. textů) - Praha - Čechy - Evropa. 1100 let kulturní, hospodářské a politické metropole v srdci Evropy. Publikace k výstavě. Clam-Gallasův palác 7. dubna - 1. června 2003. Praha, Scriptorium 2003, 199 s., obr. HLADKÝ, Ladislav - CHROBÁK, Tomáš - PELIKÁN, Jan - Emigrace Svetozara Pribiċeviċe v Československu. 2. část - Edice archivních dokumentů z let 1932-1936. In: Slovanské historické studie 29, 2003, s. 215-287. POKORNÁ, Magdaléna - Sto ročníků Českého časopisu historického. In: Bulletin HÚ AV ČR 14, 2003, č. 1, s. 12. - Jiljí Vratislav Jahn - první životopisec F. L. Riegra. In: František Ladislav Rieger a česká společnost 2. poloviny 19. století. Sborník referátů z vědecké konference konané 25. a 26. dubna 2003 v Semilech. Semily, Státní okresní archiv Semily 2003, s. 227-232. - Jan Laichter – nakladatel českých vědců, nakladatel Naší doby. In: Místo národních jazyků ve výchově, školství a vědě v habsburské monarchii 18671918. Praha, Výzkumné centrum pro dějiny vědy AV ČR 2003, s. 429-440. ADAM, Robert - JANÁČKOVÁ, Jaroslava - POKORNÁ, Magdaléna – SICOVÁ - ŘÍMALOVÁ, Lucie - WIMMER, Stanislav (Ed.) - Božena Němcová: Korespondence. 1. 1844-1852. Praha, Nakladatelství Lidové noviny 2003, 390 s., obr. (= Dopisy, deníky, dokumenty.)
33
POLÍVKA, Miloslav - Přemyslovští a lucemburští panovníci očima norimberského kronikáře. In: Jan Klápště – Eva Plešková – Josef Žemlička (Uspoř.), Dějiny ve věku nejistot. Sborník k příležitosti 70. narozenin Dušana Třeštíka. Praha, Nakladatelství Lidové noviny 2003, s. 231-238. - České země předhusitské a husitské doby v Müllnerových Análech říšského města Norimberka z roku 1623. In: Slovanské historické studie 26-27, 2003, s. 3-14. - Dílo Františka Šmahela o husitství. In: Akademický bulletin AV ČR 2003, č. 4, s. 8. - Historický ústav Akademie věd České republiky. [Das Historische Institut der Tschechischen Akademie der Wissenschaften]. In: Historia Europae Centralis 2, 2003, s. 54-75. - On the International Community of Historian's Support for Classical Studies. In: Historia Europae Centralis 2, 2003, s. 190. - K osmdesátým narozeninám Pavla Olivy. In: Bulletin HÚ AV ČR 14, 2003, č. 2, s. 50-51. POLÍVKA, Miloslav (Ed.) - Historia Europae Centralis. Bulletin of Central-European Institutes of History. Praha, Historický ústav AV ČR 2003, 255 s. PÁNEK, Jaroslav (Aut.) – POLÍVKA, Miloslav (Překlady z němčiny) - Výprava české šlechty do Itálie v letech 1551-1552. = Die Reise des böhmischen Adels nach Italien 1551-1552. České Budějovice, Veduta 2003, 183 s., obr. PÁNEK, Jaroslav - POLÍVKA, Miloslav - Ferdinand Seibt (1927-2003) - historik, bohemista a zastánce porozumění. In: Studia Comeniana et Historica 33, 2003, č. 69-70, s. 293-295. PÁNEK, Jaroslav - TŮMA, Oldřich (Uspoř.) - KOCIAN, Jiří - MIKULEC, Jiří – POLÍVKA, Miloslav - POŘÍZKA, Aleš - RAKOVÁ, Svatava – SEMOTANOVÁ, Eva (Spolupráce) - Manuál Encyklopedie českých dějin. (Příručka pro zpracovatele - heslář – vzorová hesla). Praha, Historický ústav AV ČR 2003, 481 s. (= Práce Historického ústavu AV ČR. Opera Instituti Historici Pragae. Ř. E. Encyclopaedica. Sv. 1.) PÁNEK, Jaroslav (Aut.; Překl.) - POLÍVKA, Miloslav - WARTA, Karin (Překl.) - Chomutovská divadelní hra z roku 1594. Dramatický obraz náboženských, politických a národnostních rozporů v předbělohorské stavovské společnosti. In: Comotovia 2002. Sborník příspěvků z konference věnované výročí 750 let první písemné zmínky o existenci Chomutova (1252-2002). Ústí nad Labem, Albis international 2003, s. 31-78. [Příloha: edice a překlad hry.]
34
POŘÍZKA, Aleš - Svěcenci z českých zemí u papežské kurie v letech 1420-1447. In: Acta Universitatis Carolinae. Philosophica et Historica 2003, č. 2, s. 245-264. (= Z pomocných věd historických 15.) PÁNEK, Jaroslav - TŮMA, Oldřich (Uspoř.) - KOCIAN, Jiří - MIKULEC, Jiří – POLÍVKA, Miloslav - POŘÍZKA, Aleš - RAKOVÁ, Svatava – SEMOTANOVÁ, Eva (Spolupráce) - Manuál Encyklopedie českých dějin. (Příručka pro zpracovatele - heslář vzorová hesla). Praha, Historický ústav AV ČR 2003, 481 s. (= Práce Historického ústavu AV ČR. Opera Instituti Historici Pragae. Ř. E. Encyclopaedica. Sv. 1.) PROKŠ, Petr - Koncepce „německé“ Mitteleuropy ve válečné politice Německa a RakouskoUherska (1916-1918). In: Slovanský přehled 89, 2003, č. 1, s. 19-42. - Střední a jihovýchodní Evropa ve válečných cílech Rakousko-Uherska (19141915). In: Slovanský přehled 89, 2003, č. 3, s. 325-342. RAKOVÁ, Svatava - Mosty mezi univerzitou a společností. Příklad Americké historické asociace a Organizace amerických historiků. In: J. Pešek (Ed.), Konsolidace vládnutí a podnikání v České republice a Evropské unii III. Univerzity a vzdělání. Praha, Matfyzpress 2002 [vyd. 2003], s. 57-67. - Pohled do zahraničí. Čím žijí sdružení historiků v USA. In: Zpravodaj Historického klubu 13, 2002 [vyd. 2003], č. 2, s. 9-18. RAKOVÁ, Svatava - Opatrný, Josef - USA. Praha, Libri 2003, 258 s., mp. (= Stručná historie států. 20.) PÁNEK, Jaroslav - TŮMA, Oldřich (Uspoř.) - KOCIAN, Jiří - MIKULEC, Jiří – POLÍVKA, Miloslav - POŘÍZKA, Aleš - RAKOVÁ, Svatava – SEMOTANOVÁ, Eva (Spolupráce) - Manuál Encyklopedie českých dějin. (Příručka pro zpracovatele - heslář vzorová hesla). Praha, Historický ústav AV ČR 2003, 481 s. (= Práce Historického ústavu AV ČR. Opera Instituti Historici Pragae. Ř. E. Encyclopaedica. Sv. 1.) HORČÁKOVÁ, Václava - REXOVÁ, Kristina - Výběrová bibliografie pracovníků Historického ústavu AV ČR za rok 2002. In: Bulletin HÚ AV ČR 14, 2003, č. 1, s. 20-40. HORČÁKOVÁ, Václava - REXOVÁ, Kristina (Sest. a red.) - NOVOTNÝ, Jiří (Excerpce ročníků 1953-1968) - Český časopis historický. Bibliografický rejstřík sta ročníků Českého časopisu historického 1895-2002. Praha, Historický ústav AV ČR 2003. [CD-ROM]
35
VLČEK, Radomír (Aut.) - REXOVÁ, Kristina (Pers. bibl. sest.) - Zemřel Milan Švankmajer. In: Český časopis historický 101, 2003, č. 4, s. 990992. ŘEPA, Milan - Hory, věrozvěstové a bodří Moraváci. In: Dějiny a současnost 25, 2003, č. 3, s. 23-26. - F. L. Rieger a česká společnost ve druhé polovině 19. století. In: Český časopis historický 101, 2003, č. 3, s. 763-764. - Politické názory Arna Nováka. In: Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity. Řada V – literárněvědná bohemistická 5-6, 2002-2003 2003, s. 177181. - Státnost a etnicita: srovnávací a nadnárodní perspektivy v Evropě. In: Český časopis historický 101, 2003, č. 4, s. 1001-1003. - F. L. Rieger jako řečník. In: František Ladislav Rieger a česká společnost 2. poloviny 19. století. Sborník referátů z vědecké konference konané 25. a 26. dubna 2003 v Semilech. Semily, Státní okresní archiv Semily 2003, s. 140-145. - Proč je Tocqueville klasikem? In: Revue politika 1 (14) 2003, s. 46-47. SEMOTANOVÁ, Eva - Dějiny trochu jinak. Doba knížete Václava. Praha, Kartografie 2003, 33 s. - Dějiny trochu jinak. Doba knížete Břetislava. Praha, Kartografie 2003, 33 s. - Dějiny trochu jinak. Doba knížete a krále Vladislava II. Praha, Kartografie 2003, 37 s. - Dějiny trochu jinak. Doba krále Přemysla Otakara II. Praha, Kartografie, 2003, 37 s. - Dějiny trochu jinak. Doba krále Karla IV. Praha, Kartografie 2003, 37 s. - Krajina Chomutovska na starých mapách. In: Comotovia 2002. Sborník příspěvků z konference věnované výročí 750 let první písemné zmínky o existenci Chomutova (1252-2002). Ústí nad Labem, Albis international 2003, s. 115-124. - Tři dějepisné mapy Aleše Pařízka z konce 18. století. In: Historická geografie 32, 2003, s. 69-92. - Česká koruna na starých mapách. In: Lenka Bobková a kol. (Vyd.), Korunní země v dějinách českého státu. I. Integrační a partikulární rysy českého státu v pozdní středověku. Praha, Univerzita Karlova 2003, s. 35-56. 9 rkp. + mapy. - Studium krajiny a srovnávací kartografické prameny. In: Krajina 2002, od poznání k integraci. Ústí nad Labem 2002 [vyd. 2003], s. 63-70. - Méně známý pramen k historické geografii Karlínského okresu ze druhé poloviny 19. století. In: Středočeský sborník historický 26-27/2000-2001. Praha, Státní oblastní archiv v Praze 2003, s. 61-78. - Mapy obrazem prostoru, doby a společnosti. In: Geografické rozhledy 12, 2002-2003, č. 4, s. 92-93.
36
- Konference „Krajina 2002 - Od poznání k integraci,“ 29. 5. - 31. 5. 2002, Ústí nad Labem. In: Historická geografie 32, 2003, s. 330-331. - Jubilejní desáté zasedání česko-polské Kladské komise historiků. In: Český časopis historický 101, 2003, č. 4, s. 1019-1021. - Den otevřených dveří v Historickém ústavu AV ČR. In: Bulletin HÚ AV ČR 14, 2003, č. 2, s. 4-5. - Historický atlas měst České republiky - transdisciplinární projekt k srovnávacím dějinám měst. In: Sociologický časopis 39, 2003, č. 2, s. 289-291. - Müllerovo kartografické dílo na CD ROM. In: Akademický bulletin AV ČR 2003, č. 7-8, s. 42-43. SEMOTANOVÁ, Eva (Aut.) - JEŽKOVÁ, Dagmar - PETRÁČEK, Jiří (Ilustrovali) - Atlas českých dějin. Díl 2. Od r. 1618. Praha, Kartografie 2003, 84 s., obr., mp. SEMOTANOVÁ, Eva (Aut. textu) - VYCHODIL, Pavel (Digitalizace a grafická úprava) - Müllerova mapa Moravy z roku 1716 ve vydání z roku 1790. Ze soukromé mapové sbírky. Mapy Moravy podle Müllera z 18. století z Mapové sbírky Historického ústavu AV ČR. Praha, Historický ústav AV ČR 2003. [CD-ROM.] JAKEŠOVÁ, Helena (Aut. scénáře, spoluaut. textů) - DRÁPELA, Milan V. SEMOTANOVÁ, Eva - GRIM, Tomáš - HÝBL, František (Spoluaut. textů) - Mapy Moravy ze 16.-18. století. = The 16th to 18th century maps of Moravia. = Die Landkarten Mährens aus der Zeit von 16. bis 18. Jahrhundert. Přerov, Muzeum Komenského v Přerově 2003. [CD-ROM] SEMOTANOVÁ, Eva – KOSTKOVÁ, Pavla – KARLÍK, Petr – BUCHTA, Ivan – UHLÍŘOVÁ, Lenka – NEDBAL, Václav - Interpretace 1. a 2. vojenského mapování. In: Vladimír Brůna – Ivan Buchta – Lenka Uhlířová, Identifikace historické sítě prvků ekologické stability krajiny na mapách vojenských mapování. AUP, Studia Geoinformatica II. Ústí nad Labem, Laboratoř geoinformatiky 2002 [vyd. 2003], s. 26-31. PÁNEK, Jaroslav - TŮMA, Oldřich (Uspoř.) - KOCIAN, Jiří - MIKULEC, Jiří – POLÍVKA, Miloslav - POŘÍZKA, Aleš - RAKOVÁ, Svatava – SEMOTANOVÁ, Eva (Spolupráce) - Manuál Encyklopedie českých dějin. (Příručka pro zpracovatele - heslář vzorová hesla). Praha, Historický ústav AV ČR 2003, 481 s. (= Práce Historického ústavu AV ČR. Opera Instituti Historici Pragae. Ř. E. Encyclopaedica. Sv. 1.) BŮŽEK, Václav - DVOŘÁK, Jiří - KUBÍKOVÁ, Anna - MAŠKOVÁ, Věra MINÁŘOVÁ, Jolande - NOVOTNÝ, Miroslav - PÁNEK, Jaroslav SEMOTANOVÁ, Eva - ŠIMŮNEK, Robert - VESELÝ, Jiří (Aut.) - Historický atlas měst České republiky. Sv. č. 11. Český Krumlov. Praha, Historický ústav AV ČR 2003, 16 s. text. listů, 36 mp. listů. SEMOTANOVÁ, Eva - ŠIMŮNEK, Robert (Red. sv.) - FROLÍK, Jan GRULICH, Petr - HRUBÝ, Vladimír - KOBETIČ, Pavel - NESEJT, František -
37
SEMOTANOVÁ, Eva - ŠRÁMEK, Pavel - ŠULC, Ivo - VOKOLEK, Vít (Aut. kol.) - Historický atlas měst České republiky. Sv. č. 13. Chrudim. Praha, Historický ústav AV ČR 2003. 1 l., 12 s., XII s. text. listů, 39 mp. listů. SLEZÁK, Lubomír - Agrarismus. In: Manuál Encyklopedie českých dějin. (Příručka pro zpracovatele - Heslář - Vzorová hesla). Praha, Historický ústav AV ČR 2003, s. 335339. STERNECK, Tomáš - „Mnohem hůře nežli nepřítel.“ (Z brněnské každodennosti v době dlouhé války s Turky 1593-1606.) In: Ad vitam et honorem Jaroslao Mezník. Profesoru Jaroslavu Mezníkovi přátelé a žáci k pětasedmdesátým narozeninám. Brno, Historický ústav FF MU, Historický ústav AV ČR a Matice moravská 2003, s. 691702. - Letní císařská návštěva v královském městě. Průjezd Karla VI. a jeho dvořanů Českými Budějovicemi v srpnu 1732. In: Jihočeský sborník historický 72, 2003, s. 175-207. - Munice královského vojska v Českých Budějovicích v červenci 1619. In: Výběr. Časopis pro historii a vlastivědu jižních Čech 40, 2003, s. 291-298. - Petr Kašpar Světecký, dva „hodní muži rošafní“ a jeden strašidelný dům. In: Výběr. Časopis pro historii a vlastivědu jižních Čech 40, 2003, s. 393-404. CHOCHOLÁČ, Bronislav - STERNECK, Tomáš - Die landesfürstlichen Finanzen in Mähren in der zweiten Hälfte des 16. Jahrhunderts. In: Friedrich Edelmayer – Maximilian Lanzinner – Peter Rauscher (Hrsg.), Finanzen und Herrschaft. Materielle Grundlagen fürstlicher Politik in den Habsburgischen Ländern und im Heiligen Römischen Reich im 16. Jahrhundert. Wien-München, Oldenbourg 2003, s. 123-142. ŠEBEK, Jaroslav - Výběr z encykliky papeže Pia XI. „Quadragesimo anno“. In: Jana Čechurová (Ed.), Antologie studijních textů k novověkým sociálním dějinám. 5/2. Praha, Karolinum 2003, s. 81-98. - Sudetoněmecký katolicismus na křižovatce mezi Henleinem a podporou československé demokracii. Německá křesťansko-sociální strana v letech 193536. In: Pocta profesoru Zdeňku Kárníkovi. Sborník příspěvků k jubilantovým sedmdesátinám. Praha, Karolinum 2003, s. 209-220. - Církev československá husitská. In: Manuál Encyklopedie českých dějin. (Příručka pro zpracovatele - Heslář - Vzorová hesla). Praha, Historický ústav AV ČR 2003, s. 367-373.
38
- Českobratrská církev evangelická. In: Manuál Encyklopedie českých dějin. (Příručka pro zpracovatele - Heslář - Vzorová hesla). Praha, Historický ústav AV ČR 2003, s. 373-379. - Politický a duchovní profil Pia XI. In: Universum 2, 2003, s. 28-31. - Pius XII. - legendy a skutečnost. In: Universum 3, 2003, s. 26-29. - Ediční činnost Historického ústavu AV ČR. In: Akademický bulletin AV ČR 2003, č. 9, s. 31. - Seminář k 300. výročí založení gymnázia v Benešově. In: Český časopis historický 101, 2003, č. 4, s. 1022-1023. [Benešov, 18. 9. 2003] - Die Hilfe des Historischen Instituts der Akademie der Wissenschaften der Tschechischen Republik bei der Beseitigung der Folgen des Hochwassers im Archäologischen Institut. In: Historia Europae Centralis 2, 2003, s. 224-225. HARNA, Josef - ŠEBEK, Jaroslav (Ed.) - Státní politika vůči německé menšině v období konsolidace politické moci v Československu v letech 1918-1920. Edice pramenů. Praha, Historický ústav AV ČR 2002 [vyd. 2003], 376 s. DEJMEK, Jindřich - ŠEBEK, Jaroslav - Mnichovská dohoda - cesta k destrukci demokracie v Evropě. In: Bulletin HÚ AV ČR 14, 2003, č. 2, s. 55-58. ŠESTÁK, Miroslav - Jazykový aspekt utváření chorvatské národní identity v 19. století. In: Slovanský přehled 89, 2003, č. 4, s. 503-509. ŠESTÁK, Miroslav (Ved. red.) - Slovanské historické studie Sv. 29. Praha, Historický ústav AV ČR 2003, 289 s. BATĚK, Tomáš - ŠIMEK, Libor - Webová stránka Historického ústavu AV ČR. In: Bulletin HÚ AV ČR 14, 2003, č. 1, s. 6-11. ŠIMŮNEK, Robert - Unikátní dokumentace. Panství Třeboň 1420-1520. (S edicí pramenů z let 1493-1523?). In: Historická geografie 32, 2003, s. 195-237. ŠIMŮNEK, Robert (Výk. red.) - Historická geografie. Sv. 32 Praha, Historický ústav AV ČR 2003, 350 s. BŮŽEK, Václav - DVOŘÁK, Jiří - KUBÍKOVÁ, Anna - MAŠKOVÁ, Věra – MINÁŘOVÁ, Jolande - NOVOTNÝ, Miroslav - PÁNEK, Jaroslav SEMOTANOVÁ, Eva - ŠIMŮNEK, Robert - VESELÝ, Jiří (Aut.) - Historický atlas měst České republiky. Sv. č. 11. Český Krumlov. Praha, Historický ústav AV ČR 2003, 16 s. text. listů, 36 mp. listů. SEMOTANOVÁ, Eva - ŠIMŮNEK, Robert (Red. sv.) - FROLÍK, Jan GRULICH, Petr - HRUBÝ, Vladimír - KOBETIČ, Pavel - NESEJT, František -
39
SEMOTANOVÁ, Eva - ŠRÁMEK, Pavel - ŠULC, Ivo - VOKOLEK, Vít (Aut. kol.) - Historický atlas měst České republiky. Sv. č. 13. Chrudim. Praha, Historický ústav AV ČR 2003. 1 l., 12 s., XII s. text. listů, 39 mp. listů. ŠMAHEL, František - Die Prager Judengemeinde im hussitischen Zeitalter (1389-1485). In: Christoph Cluse - Alfred Haverkamp – Israel J. Yuval (Hrsg.) Jüdische Gemeinden und ihr christlicher Kontext in kulturräumlich vergleichender Betrachtung (5.-18. Jahrhundert). Hannover, Hahn 2003, s. 341-363. - Das „Scutum fidei christianae magistri Hieronymi Pragensis“ in der Entwicklung der mittelalterlichen trinitarischen Diagramme. In: Alexander Patschovsky (Hrsg.), Die Bildwelt der Diagramme Joachims von Fiore. Zur Medialität religiös-politischer Programme im Mittelalter. Ostfildern, Thornbecke 2003, s. 185210, 263-275, obr. - Letmé ohlédnutí za posledním stoletím české medievistiky. In: Jan Klápště – Eva Plešková – Josef Žemlička (Uspoř.), Dějiny ve věku nejistot. Sborník k příležitosti 70. narozenin Dušana Třeštíka. Praha, Nakladatelství Lidové noviny 2003, s. 286-291. - Studie o cestě Karla IV. do Francie 1377-1378. I. Prolegomena: nové poznatky a otázky. In: Český časopis historický 101, 2003, č. 4, s. 781-817. - Studie o cestě Karla IV. do Francie 1377/1378. V. Darované knihy a drobné záhady kolem nich. In: Ad vitam et honorem Jaroslao Mezník. Profesoru Jaroslavu Mezníkovi přátelé a žáci k pětasedmdesátým narozeninám. Brno, Historický ústav FF MU, Historický ústav AV ČR a Matice moravská 2003, s. 473479. - Profesor Dr. PhDr. h. c. Ferdinand Seibt (9. května 1927 - 7. dubna 2003). In: Český časopis historický 101, 2003, č. 3, s. 746-753. - Pocta profesoru Alexandru Stichovi. In: Akademický bulletin AV ČR 2003, č. 4, s. 14-15. ŠMAHEL, František - ŽEMLIČKA, Josef - Die tschechische Mediävistik 1990-2002. In: Tschechische Mittelalterforschung 1990-2002. Praha, Filosofia 2003, s. 11-66. ŠMAHEL, František - NOVOTNÝ, Robert - SOUKUP, Pavel (Hrsg.) - Tschechische Mittelalterforschung 1990-2002. Praha, Filosofia 2003, 222 s. TEJCHMAN, Miroslav - Carol II. Rumunský - král playboy. In: Historický obzor 14, 2003, č. 1/2, s. 2033. - Bulharská okupace egejské Makedonie a západní Thrákie v letech druhé světové války (1941-1944). In: Slovanský přehled 89, 2003, č. 3, s. 431-439. - Německé menšiny v jihovýchodní Evropě za druhé světové války. In: Slovanský přehled 89, 2003, č. 4, s. 495-501.
40
- The re-establishment of Czechoslovak-Romanian relations after World War II. In: Sovietization in Romania and Czechoslovakia. History, Analogies, Consequences. Bucuresti, Polirom 2003, s. 118-124. - Relatiile cehoslovaco-romane dupa marele razboi. In: Magazin istoric 2003, s. 25-28. - Česká historiografie (1991-2000). In: České a slovenské práce o jihovýchodní Evropě. Bibliografie za léta 1991-2000. Brno, Masarykova univerzita 2003, s. 127-129. - Czech Historiography (1991-2000). In: České a slovenské práce o jihovýchodní Evropě. Bibliografie za léta 1991-2000. Brno, Masarykova univerzita 2003, s. 131-134. DEJMEK, Jindřich – JANIŠ, Dalibor – KOPIČKOVÁ, Božena – TEJCHMAN, Miroslav - Česko-britské vztahy. In: Manuál Encyklopedie českých dějin. (Příručka pro zpracovatele - Heslář - Vzorová hesla). Praha, Historický ústav AV ČR 2003, s. 179-209. TŘEŠTÍK, Dušan - Mýty kmene Čechů. (7.-10. století.) Tři studie ke „starým pověstem českým“. Praha, Nakladatelství Lidové noviny 2003, 350 s., obr., fot. (= Česká historie. 11.) - Velká Morava. Národní, či „nadnárodní“ dějiny? In: Dějiny a současnost 25, 2003, č. 3, s. 7-11. - Pověst o „praotci Čechovi“: první ústava prvních Čechů. In: Akademický bulletin AV ČR 2003, č. 9, s. 8-9. - Dějiny ve věku nejistot. In: Jan Klápště – Eva Plešková – Josef Žemlička (Uspoř.), Dějiny ve věku nejistot. Sborník k příležitosti 70. narozenin Dušana Třeštíka. Praha, Nakladatelství Lidové noviny 2003, s. 23-44. - Moravský biskup roku 976. In: Ad vitam et honorem Jaroslao Mezník. Profesoru Jaroslavu Mezníkovi přátelé a žáci k pětasedmdesátým narozeninám. Brno, Historický ústav FF MU, Historický ústav AV ČR a Matice moravská 2003, s. 211-220. BĚLINA, Pavel - ČORNEJ, Petr - KLIMEK, Antonín - TŘEŠTÍK, Dušan (Red.). Jan Pavel Kučera, 8. 11. 1620. Bílá Hora. O potracení starobylé slávy české. Praha, Havran 2003, 179 s. (= Dny, které tvořily české dějiny. 7.) VALENTA, Jaroslav - Państwowość i niepodległość w czeskiej nowoźytnej myśli politycznej. In: I. Stanowy-Kawka – W. Rojek (Red.)., Państwa europejskije na drodze do niepodległości (w drugiej połowie XIX i XX wieku). Studia ofiarowane prof. M. Zgórniakowi. Kraków, Historia Iagellonica 2003, s. 177-191.
41
- Moře plné bankovek. Epizoda z pátrání po okolnostech smrti generála Sikorského. In: Slezský sborník 101, 2003, č. 3, s. 306-313. - Za Zdeňkem Sládkem. In: Český časopis historický 101, 2003, č. 2, s. 473-474. VALENTOVÁ , Kateřina - Jezuitské školské divadlo v pražské klementinské koleji ve dvacátých letech 18. století. In: Pražský sborník historický 32, 2003, s. 105-168. - Profesoři rétoriky na chomutovském gymnáziu 1711-1714. In: Comotovia 2002. Sborník příspěvků z konference věnované výročí 750 let první písemné zmínky o existenci Chomutova (1252-2002). Ústí nad Labem, Albis international 2003, s. 89-101. VLČEK, Radomír - Alexandr A. Bezborodko - šedá eminence vlády ruské carevny Kateřiny II. In: Slovanský přehled 89, 2003, č. 2, s. 289-303. - Mezinárodní sympózium o slovanské vzájemnosti. In: Český časopis historický 101, 2003, č. 2, s. 496-497. [Banská Bystrica, 24. 10. 2002] - Naděždin, Rusko a slovanství. Slovanství v pojetí Nikolaje Naděždina a společensko-politických souvislostech doby a prostředí. In: Česká slavistika 2003. České přednášky pro XIII. mezinárodní kongres slavistů, Ljubljana 15. -21. 8. 2003. Praha, Academia 2003, s. 377-386. - Reinterpretace dějin: negace či překonávání stereotypů? In: Jaroslav Vaculík - Jiří Mihola (Ed.), Místo historie a úloha učitele dějepisu při formování multikulturní společnosti. Sborník příspěvků z mezinárodní konference. Brno, Masarykova univerzita 2003, s. 114-119. - Naděždin, Russland und Slawentum. In: 13. mednarodni slavistični kongres Ljubljana, 15. - 21. augusta 2003. Zbornik povzetkov - 2. del. Ljubljana, Mednarodni slavistični komite - Slovenski slavistični komite 2003, s. 69-70. - Ruský car Pavel I. a kníže Alexandr A. Bezborodko. In: Milý Bore... Profesoru Ctiboru Nečasovi k jeho sedmdesátým narozeninám věnují přátelé, kolegové a žáci. Brno, Historický ústav AV ČR, Historický ústav FF MU a Matice moravská 2003, s. 183-188. - Stát a národ v pojetí ruských slavjanofilů. In: Ad vitam et honorem Jaroslao Mezník. Profesoru Jaroslavu Mezníkovi přátelé a žáci k pětasedmdesátým narozeninám. Brno, Historický ústav FF MU, Historický ústav AV ČR a Matice moravská 2003, s. 383-391. VLČEK, Radomír - DVOŘÁK, Tomáš - VYKOUPIL, Libor (K vyd. připr.) - Milý Bore... Profesoru Ctiboru Nečasovi k jeho sedmdesátým narozeninám věnují přátelé, kolegové a žáci. Brno, Historický ústav AV ČR, Historický ústav FF MU a Matice moravská 2003, 405 s., fot. VLČEK, Radomír - HLADKÝ, Ladislav - Problémy české historiografie na přelomu 20. a 21. století. In: Český časopis historický 101, 2003, č. 4, s. 1007-1009.
42
VLČEK, Radomír (Aut.) - REXOVÁ, Kristina (Pers. bibl. sest.) - Zemřel Milan Švankmajer. In: Český časopis historický 101, 2003, č. 4, s. 990992. VORÁČEK, Emil - Czech historiography of Russian and Ukrainian history after november 1989. Difficulties and political context. In: Naukovi praci istoryčnoho fakul'tetu Zaporiz'koho deržavnoho universytetu 16, 2003, s. 285-299. - Stalinismus a Sovětský svaz 1927-1939. 1. Historiografie, evoluce výzkumu, problém výkladu fenoménu a jeho interpretační modely. In: Formování stalinského mocenského systému. K problému tzv. sebedestrukce bolševiků 19281939. Praha, Historický ústav AV ČR 2003, s. 11-108. - Stalinismus a Sovětský svaz 1927-1939. 2. Fenomén Stalina, možné alternativy vývoje sovětského typu socialismu a způsob jejich vyústění ve 30. letech. In: Slovanský přehled 89, 2003, č. 1, s. 97-120. - Stalinismus a Sovětský svaz 1927-1939. 3. Vznik, vývoj a praxe moci násilí v Sovětském svazu 1917-1939. Základní problémy a historiografie. In: Slovanský přehled 89, 2003, č. 2, s. 249-272. - Stalinismus a Sovětský svaz 1927-1939. 4. Kulminace teroru 1937-1938. Problém historiografického výkladu. In: Slovanský přehled 89, 2003, č. 3, s. 379-403. - 5. mezinárodní konference k otázce hospodářsko-kulturních faktorů v transformaci východní Evropy, Brémy 12. - 13. 12. 2002. In: Slovanský přehled 89, 2003, č. 1, s. 158-160. - Problém nových elit a sociální vývoj ve stalinském Sovětském svazu. In: Formování stalinského mocenského systému. K problému tzv. sebedestrukce bolševiků 1928-1939. Praha, Historický ústav AV ČR 2003, s. 109-143. - Prezentace výsledků práce k moderním středoevropským dějinám. In: Bulletin HÚ AV ČR 14, 2003, č. 2, s. 30-32. VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla - Szkoła jako czynnik integracji społeczeństwa czeskiego w drugiej połowie XIX. w. In: Społeczeństwo w dobie przemian wiek XIX i XX. Księga jubileuszowa profesor Anny Źarnowskiej. Warszawa, Instytut Historyczny Uniwersytetu Warszawskiego 2003, s. 387-398. - Životní styl české společnosti, jeho vývoj a proměny v éře modernizace do roku 1914. In: Společenskovědní předměty 2, 2003, č. 4, s. 16-19. VYSKOČIL, Aleš - Olomoucká konference o monsignoru Janu Šrámkovi. In: Český časopis historický 101, 2003, č. 4, s. 1017-1019. - Den otevřených dveří v brněnské pobočce Historického ústavu AV ČR. In: Bulletin HÚ AV ČR 14, 2003, č. 2, s. 5-6.
43
- Přednáška dr. Dušana Třeštíka na půdě Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. In: Bulletin HÚ AV ČR 14, 2003, č. 2, s. 6-7. WANNER, Jan - Kolektivizace zemědělství a krize stranického aparátu v provinciích a neruských republikách SSSR. In: Slovanský přehled 89, 2003, č. 3, s. 343-377. - Kaspické energetické suroviny a jejich význam pro střední Evropu. In: Ruské produktovody a střední Evropa. Praha, Eurolex Bohemia s.r.o. 2003, s. 47-80. - Proměny pracovních sil a problém stability tzv. středních kádrů v průběhu stalinské industrializace. In: Formování stalinského mocenského systému. K problému tzv. sebedestrukce bolševiků 1928-1939. Praha, Historický ústav AV ČR 2003, s. 145-162. - Kolektivizace zemědělství a krize stranického aparátu v provinciích a neruských republikách SSSR. In: Formování stalinského mocenského systému. K problému tzv. sebedestrukce bolševiků 1928-1939. Praha, Historický ústav AV ČR 2003, s. 163-202. LITERA, Bohuslav (Ed.) - LITERA, Bohuslav - HIRMAN, Karel VYKOUKAL, Jiří - WANNER, Jan (Aut.) - Ruské produktovody a střední Evropa. Praha, Eurolex Bohemia s.r.o. 2003, 241 s., mapy. ZACHOVÁ, Jana - Anály. In: Manuál Encyklopedie českých dějin. (Příručka pro zpracovatele – Heslář - Vzorová hesla). Praha, Historický ústav AV ČR 2003, s. 339-342. ŽEMLIČKA, JOSEF - Zpověď Kukaty, aneb chmurný příběh z dob, kdy v Čechách vládli Přemyslovci. Praha, Nakladatelství A. Skřivan ml. 2003, 220 s., obr. - Regiony a města. Přínosy mezinárodního bádání a jeho perspektivy. In: Český časopis historický 101, 2003, č. 1, s. 204-205. - České 13. století: „privatizace“ státu. In: Český časopis historický 101, 2003, č. 3, s. 509-541. - Poslední lov knížete Břetislava. (K událostem ve Zbečně před Vánocemi roku 1100.) In: Ad vitam et honorem Jaroslao Mezník. Profesoru Jaroslavu Mezníkovi přátelé a žáci k pětasedmdesátým narozeninám. Brno, Historický ústav FF MU, Historický ústav AV ČR a Matice moravská, 2003, s. 231-246. - Němci, německé právo a transformační změny 13. století. (Několik úvah a jeden závěr). In: Archaeologia Historica 28, 2003, s. 33-46. - Stará cesta do Bechyňska. K vnímání prostoru a vzdáleností v přemyslovských Čechách. In: Jan Klápště – Eva Plešková – Josef Žemlička (Uspoř.), Dějiny ve věku nejistot. Sborník k příležitosti 70. narozenin Dušana Třeštíka. Praha, Nakladatelství Lidové noviny 2003, s. 319-332.
44
- Mezinárodní komise pro dějiny měst. In: Český časopis historický 101, 2003, č. 4, s. 1001. ŠMAHEL, František - ŽEMLIČKA, Josef - Die tschechische Mediävistik 1990-2002. In: Tschechische Mittelalterforschung 1990-2002. Praha, Filosofia 2003, s. 11-66. KLÁPŠTĚ, Jan - PLEŠKOVÁ, Eva - ŽEMLIČKA, Josef (Uspoř.) - Dějiny ve věku nejistot. Sborník k příležitosti 70. narozenin Dušana Třeštíka. Praha, Nakladatelství Lidové noviny 2003, 332 s., obr., fot. KLÁPŠTĚ, Jan - PLEŠKOVÁ, Eva - ŽEMLIČKA, Josef - Nepřehlédnutelný Dušan Třeštík. In: Jan Klápště – Eva Plešková – Josef Žemlička (Uspoř.), Dějiny ve věku nejistot. Sborník k příležitosti 70. narozenin Dušana Třeštíka. Praha, Nakladatelství Lidové noviny 2003, s. 9-12.
45
RECENZE Mediaevalia historica Bohemica 9, Historická ústav, Praha 2003, 360 s. Obsah devátého čísla specializované sborníku Mediaevalia historica Bohemica přinesl opět bohatý výběr odlišně metodologicky i tématicky zpracovaných studií, zaměřených na středověké dějiny. První z devíti příspěvků je studie Vojtěcha BELLINGA Vývoj a postavení tzv. Provincie Záhvozd v raně středověkých Čechách, kde autor shrnuje výsledky dosavadního bádání a upozorňuje na problematiku geografického vymezení zkoumaného teritoria. V následující studii Jaromír–Gebhard, pražský biskup a říšský kancléř (1038-1090) (Několik poznámek k jeho životu) představuje David KALHOUS možnost nového pohledu na vztah pražského biskupa Jaromíra a vládnoucího krále Vratislava I. Následující tři příspěvky zahrnují období 13. století. První polovině tohoto věku je věnována studie Jaroslava V. POLCE Listy Inocence IV. a Jana z Wildeshausenu svaté Anežce České, prezentující tři doposud nezveřejněné listy adresované svaté Anežce České, které byly rozeznány v rukopisech formulářové sbírky papežských listin. Do stejného období můžeme zařadit i práci Markéty ŠPŮROVÉ Svědkové v listinách Václava I. a jeho bratra markraběte Přemysla (třicátá léta 13. století), věnovanou na příkladu listin Václava I. a jeho bratra markraběte Přemysla problematice využití svědečných řad v listinách. A konečně do druhé poloviny století tzv. posledních Přemyslovců se řadí studie Skladba pražského dvora za vlády Václava II. (Dana MALÁ). Na stav, perspektivy a nedostatky v českém bádání o latinsko–česko– německé beletrii za Lucemburků upozornila rozšířená textová podoba přednášky Anežky VIDMANOVÉ Latinsko-česko-německá beletrie v lucemburských Čechách, přednesené 23. června 1999 v Centru medievalistických studií v Praze. Další původní přednášku prezentovanou na stejné půdě 2. listopadu 2001 představuje obsažné pojednání Thomase KRZENCKA Methodische und Methodologische Probleme bei der Erfassung und Auswertung spätmittelalterlicher Bürgertestamente unter besonderer Beachtung böhmischer Quellen. Pozdně středověké období reprezentuje i příspěvek Pavla SOUKUPA Dobývání hradu Skály v roce 1413 a husitská teorie války (Ke spisku Jakoubka ze Stříbra o duchovním boji). Poslední studii, která vychází z interdisciplinárního výzkumu, představuje práce Tomáše KLÍRA Plužiny pozdně středověkých sídel na příkladě severovýchodního Nymburska. Téma diskuse vyplňuje ve sborníku úvaha nad nesnadným obsahem a pochopením fenoménu kacířství pod názvem Obrana kacířství: teoretické pojednání z pera Thomase A. FUDGE. Jako již tradičně je i v devátém čísle sborníku Mediaevalia historica Bohemica předložen bohatý výběr nejnovější literatury z pohledu domácích historiků. Kronika sborníku pak na závěr přináší ohlednutí za životním jubileem
46
Dušana Třeštíka (redakce), vzpomínku na Sášu Duškovou (Božena KOPIČKOVÁ) a Ferdinanda Seibta (redakce). Nechybí ani oznámení o výsledcích sympozia Královská a poddanská města od své geneze k protoindustrializaci a industrializaci, konané při příležitost 750. výročí založení města Příbora a 10. výročí vzniku Ostravské univerzity (Blanka ZILYNSKÁ) či zpráva o semináři a festivalu českých a historických filmů dějově zasazených do středověku pod názvem Film a dějiny 2002: středověk. Dana Malá Božena KOPIČKOVÁ, Eliška Přemyslovna. Královna česká (1292-1330), Praha, Vyšehrad 2003, 184 s. + 8 s. barevných fotografických příloh. První monografie věnovaná poslední Přemyslovně vyplňuje citelný dluh české historiografie vůči ženě, která byla nucena v rozporu s dobovou představou o ženském údělu výrazně zasahovat do politického dění v království, vydaného většinou nepřítomným manželem Janem Lucemburským napospas šlechtickým klikám. Autorka ukázala, že Eliščina politická porážka, ústící v roce 1325 až v útěk ze země, nebyla zaviněna její vznětlivou povahou, ale její nekompromisní, hluboko v dynastické a státně-patriotické tradici 13. století zakotvenou politickou vizí silné královské moci; nacionální motivace jejího jednání se přitom ukazuje jako nedoložitelná. Kapitoly, věnované rodinnému životu, duchovnímu prostředí, kulturním a sociálním aktivitám i majetkovým poměrům Elišky, vystavěny na plodném kontrapunktu s královnou-vdovou Eliškou Rejčkou, vycházejí z suverénního zvládnutí literatury a přesné interpretace narativních a diplomatických pramenů. Aleš Pořízka Folia Historica Bohemica 20 (2002), Praha, Historický ústav 2003, 303 s. Na jaře tohoto roku vyšel dlouho očekávaný dvacátý svazek sborníku Folia Historica Bohemica. Přináší celkem pět studií, jeden článek v rubrice Historikové raného novověku a dále třináct recenzí. Autorem první a nejobsáhlejší studie s názvem „Hrdelní kriminalita v 16. a první polovině 17. století (Sonda do života a mentality obyvatel raně novověkého venkova)“ je Petr SOKOL. Na přibližně sto stranách se autor pokusil na základě pramenů hrdelního soudnictví o zhodnocení role zločinu jako přirozené součásti všedního dne českého a moravského venkova. Analýzou jednotlivých druhů zločinů poukázal na široké spektrum dobové kriminality, které nutně vyžaduje jasnou typologizaci hrdelních zločinů (krádeže a vloupání, loupeže a loupežné vraždy, mravnostní delikty, čarodějnictví, vraždy, žhářství, pytláctví a podvody).
47
Nedávno zesnulý Josef TLAPÁK bohužel uzavřel svým článkem „K otázce skladby poddanského zatížení v zorném úhlu východočeských pramenů ze 16. a z první poloviny 17. století“ svůj dlouholetý a plodný výzkum postavení poddaných na českém venkově. Ve studii se zabýval především pozemkovými državami věnných měst českých královen – Hradcem Králové, Dvorem Králové, Jaroměří a Chrudimí. Na základě hospodářských pramenů podal přehled o celkovém zatížení poddaných (peněžité dědičné úroky, naturální dávky, roboty atd.) v této oblasti. Pokusil se též vysledovat poměr jednotlivých složek poddanského úvazku vůči vrchnosti. Další příspěvek napsal Petr MAŤA. Položil si otázku: „Kde se v roce 1617 konalo představení 'Phasma Dionysiacum Pragense'?“. Mimořádně pramenně doložená slavnost poutala již delší dobu pozornost domácích i zahraničních historiků, muzikologů a teatrologů. P. Maťa na základě analýzy několika dochovaných pramenů lokalizoval uvedení hry Phasma Dionysiacum Pragense do staré sněmovny na Pražském hradě, zatímco dosavadní výzkum je umísťoval do větších prostor Vladislavského sálu. Jaroslav MILLER je autorem studie „Tištěné prameny o českém stavovském povstání z let 1618-1621 v anglických knihovnách“. Hlavní část osmdesátistránkové studie tvoří soupis tisků v anglických knihovnách a archivech, které jsou využitelné k výzkumu počátků, průběhu a porážky českého stavovského povstání z let 1618-1620. Přestože hlavním cílem Millerova výzkumu bylo studium anglicky tištěných pramenů, zařadil do soupisu i cizojazyčné (tedy jinak než anglicky psané) pamflety, jež nalezl ve sbírkách anglických knihoven. Celkem sepsal autor 590 tisků s bohemikální tematikou (zejména z Bodleian Library v Oxfordu, z British Library v Londýně a z univerzitní knihovny v Cambridgi), sám ovšem naznačil potřebu dalšího studia těchto tisků v britských knihovnách, který by zahrnul větší počet institucí a soupis bohemikálních tisků by tak mohl být kompletnější. Martin ELBEL věnoval svou pozornost „Budování poutního místa. Svaté schody při františkánském klášteře v Olomouci“. Na příkladu založení uvedené kaple Svatých schodů ilustruje realitu barokní zbožnosti na Moravě v pobělohorské době a přibližuje proces vytváření nových poutních center v této oblasti. Ve středu jeho zájmu stál zejména františkán P. Jeroným Veit, který se o vybudování Svatých schodů nejvíce zasloužil, dále pak samotné budování této svatyně a problémy s ním spjaté. V rubrice Historikové raného novověku informoval Jaroslav PÁNEK o osobnosti významného ruského bohemisty Georgije Pavloviče Meľnikova (nar. 1951), který se ve svém bádání o dějinách českých zemí zaměřuje zejména na období 14.-17. století, přičemž jeho tematický záběr je velmi široký (dějiny Prahy, postavení židovské i německé menšiny v českých zemích, rozbor kronikářské a legendistické tvorby, osobnost a dílo Jana Amose Komenského atd.). Ke studii je připojena bibliografie prací G. P. Meľnikova k problematice dějin a kultury českých zemí a středovýchodní Evropy.
48
Obsáhlá recenzentní rubrika přináší zhodnocení třinácti domácích i zahraničních prací (jak monografií, tak edic) s raně novověkou tematikou, které vyšly v letech 1997-2002. Autory recenzí byli: Martin HOLÝ (2), Dalibor JANIŠ (2), Petr MAŤA (1), Jiří MIKULEC (1), Jaroslav PÁNEK (3), Marie RYANTOVÁ (1) a Tomáš STERNECK (3). Martin Holý Slovanské historické studie 29, Historický ústav AV ČR, Praha 2003, 289 s. V části I. (Studie) přináší předkládaný 29. svazek Slovanských historických studií tři důležité příspěvky. V jazyce originálu je zpřístupněna práce přední ruské badatelky Zoji Sergejevny NENAŠEVOVÉ, zkoumající počátky emigrace Čechů do Ruska v polovině 19. století (Načalo emigracii čechov v Rossiju v seredine XIX veka, s. 7 - 38). Svým způsobem průkopnická je fundovaná prvotina mladého začínajícího historika Ondřeje VOJTĚCHOVSKÉHO, obírajícího se problematikou formování jugoslávské informbyrovské emigrace v Československu a využívajícího se zdarem i metodiky tzv. „oral history“ (Formování jugoslávské informbyrovské emigrace v Československu, s. 123-211). Sleduje zde nejen vývoj protitovských aktivit v rámci jednotlivých skupin jugoslávských občanů, ale i postoje československých úřadů k této činnosti. Obsáhlá studie přední hungaristky Evy IRMANOVÉ se zabývá aktuální problematikou priorit maďarské zahraniční politiky po r. 1989 se zvláštním zřetelem k otázce maďarských menšin v historickém kontextu středoevropského prostoru. Zaměřila se přitom i na analýzu zahraničněpolitických koncepcí v programech politických stran v 90. letech (Priority maďarské zahraniční politiky po roce 1989, s. 39-121). V části II. (Materiály) předkládáme druhou část záslužné vědecké edice Ladislava HLADKÉHO, Tomáše CHROBÁKA a Jana PELIKÁNA, obsahující dokumenty a materiály k politické emigraci čelného jugoslávského (srbského) politika Svetozara Pribičeviće v Československu (Emigrace Svetozara Pribičeviće v Československu. 2. část – Edice archívních dokumentů z let 1932-1936, s. 215-287). Zaměřuje se na léta strávená ve Francii (1932-36) a na druhý emigrační pobyt v ČSR (druhá polovina července-první polovina září 1936), na jehož konci Pribićević, postižený rakovinou plic, v Praze zemřel. Do souboru byly zařazeny vedle materiálů z českých archivů (především z Archivu Kanceláře prezidenta) také dokumenty francouzské provenience, ilustrující například vyšetřování Pribičeviće policejními orgány v souvislosti s atentátem na jugoslávského krále Alexandra a francouzského ministra zahraničí Barthoua v Marseille v říjnu 1934. Tento důležitý materiál k dějinám meziválečné Jugoslávie a česko-jugoslávských vztahů je tak nyní přístupný vcelku (srov. 28. svazek Slovanských historických studií /Praha 2002, s. 141-242/, kde byla
49
otištěna 1.část dokumentů k období 1929-1932 a časopis Slovanský přehled /č. 3, Praha 2004, s. 447 - 468/, přinášející dodatky z července-října 1936). Jaroslav Šebek - Miroslav Šesták Historia Europae Centralis, Bulletin of Central-European Institutes of History 2, 2003, 255 s. Druhý ročník bulletinu sítě středoevropských historických ústavů vyšel se zpožděním až v roce 2004. Jeho hlavní část tvoří „profily“ deseti historických ústavů z Lipska, Prahy, Bratislavy, Záhřebu, Vídně, Varšavy, Budapešti a Lublaně. Kromě základních údajů, jako jsou adresy a stručné charakteristiky institucí, zde čtenáři najdou informace o vědeckých aktivitách jednotlivých členů nebo pracovních skupin z těchto ústavů, seznámí se stěžejními projekty, a to v prvé řadě s mezinárodními. Bulletin dále obsahuje kratší příležitostné texty, jako například německé znění stanoviska Sdružení historiků České republiky „Historikové proti znásilňování dějin“, a připomenutí jubileí předních členů středoevropské historické obce. V roce 2002 měli v tomto ohledu převahu polští kolegové – významná jubilea oslavili Janusz Pajewski (95), Marian Biskup (80), Zbigniew Wójcik (80), Stefan K. Kuczyński a Janusz Żarnowski (70) – a kromě nich připomněl bulletin sedmdesátiny Hanse Lemberga a šedesátiny Dušana Kováče. Milan Řepa Bohuslav LITERA a kol. Formování stalinského mocenského systému. K problému tzv. sebedestrukce bolševiků 1928-1939. Praha, Historický ústav AV ČR 2003, 342 s. Práce je výsledkem výzkumu, uskutečněného s finanční podporou Grantové agentury České republiky. Soubor studií pojednává z různých hledisek o stále aktuálním historickém jevu „stalinismu“, který výrazně poznamenal nejen život v samotném Sovětském svazu, ale po roce 1945 také vývoj řady zemí střední a východní Evropy, včetně tehdejšího Československa, i mezinárodní poměry ve 20. století. Přístup zmíněných autorů již nebyl bezprostředně ovlivněn studenou válkou a umožnil tedy mnohem věcnější pohled na tuto složitou problematiku a to rovněž díky řadě dokumentů z archivů v nynějším Rusku. Emil Voráček v kapitole Sovětský svaz 1927-1939. Historiografie, evoluce výzkumu, problém výkladu fenoménu a jeho interpretační modely, s. 11-108, podává podrobný přehled dosavadní stavu výzkumu stalinismu, možností archivního výzkumu, hodnocení odborné literatury a rozebírá jednotlivé interpretační modely se zdůrazněním, že se jedná o mnohem složitější otázku, než se původně soudilo. V následující kapitole Problém nových elit a sociální 50
vývoj ve stalinském Sovětském svazu, s. 109-143, se soustředil na formování nové mocenské struktury v Sovětském svazu členy bolševické strany a pozdějšímu střetávání původních starých „kádrů“ z doby revoluce a nastupujících mladších „odborníků“ s určitým vzděláním, kteří po odstranění předcházející generace funkcionářů za politických čistek opanovali na další desetiletí politický život SSSR. Jan Wanner v kapitole Proměny pracovních sil a problém stability tzv. středních kádrů v průběhu stalinské industrializace, s. 145-162, věnoval pozornost dopadům politických čistek na stav pracovních sil a na úroveň celé sovětské ekonomiky, která průběžně trpěla nedostatkem kvalifikovaných dělníků a zejména technické inteligence. Sovětský režim se to marně snažil řešit přílivem stále nových pracovních sil z venkova a urychleným „školením“ nových technických „kádrů“. V navazující kapitole Kolektivizace zemědělství a krize stranického aparátu v provinciích a neruských republikách SSSR, s. 163202, sledoval podobné záležitosti ve vztahu k sovětskému zemědělství a spory ústředního vedení bolševické strany se stranickými aparáty v regionech, které většinou znaly místní poměry, a proto se někdy vzpíraly nesmyslným a dogmatickým direktivám z centra, do čehož se většinou promítaly také složité národnostní problémy sovětské společnosti. Bohuslav Litera se v kapitole Ke vztahům mezi centrem a regiony ve stalinském Sovětském svazu, s. 203-238 podrobněji zaměřil na vztahy Moskvy s regiony v době industrializace a kolektivizace, které se vyznačovaly utužením centrálního plánování, likvidací „starých“ kádrů a omezováním autonomie jednotlivých národů a národností. V další kapitole Sovětská armáda a „velký teror“ 1937-1938, s. 239-266, se kriticky zabýval průběhem a výsledky rozsáhlých čistek v Rudé armádě, které měly velice neblahé důsledky na kvalitu velení i bojeschopnost ozbrojených sil v předvečer druhé světové války. Michal Reimann v kapitole Konec „velkého teroru“, s. 267-289, poukázal na obecné a specifické podoby stalinských čistek v souvislosti s pronikavou přeměnou vládnoucích struktur a vyhrocováním mezinárodní situace. Výsledkem bylo posílení osobní moci Stalina, avšak zároveň také oslabení celého mechanismu moci bolševické strany i sovětského režimu s negativními civilizačními dopady do politické kultury a smýšlení i chování veřejnosti. Potom na závěr Bohuslav Litera v krátké úvaze K problematice počtů obětí stalinského režimu, s. 291-296, uvádí statistický výčet obětí stalinských represí podle nejnovějších poznatků. Publikaci doplňuje Příloha celkem 15 dokumentů. Autoři ve svých studiích využili značné množství archivních dokumentů, zveřejněných materiálů i odborné literatury a přinesli ucelený i vzájemně provázaný pohled na problematiku stalinismu, takže se jejich publikace nepochybně stane vítaným východiskem pro další badatele i zájemce o moderní dějiny. Petr Prokš
51
Jan GEBHART – Jan KUKLÍK, Druhá republika. Svár demokracie a totality v politickém, společenském a kulturním životě. Praha, Paseka 2004, 320 s. Období od pádu prvorepublikové státnosti v důsledku Mnichovské dohody do nacistické okupace v březnu 1939 patří bezpochyby k nejkontroverznějším etapám našich moderních dějin. Druhá republika sice existovala jenom necelých půl roku, ale stala se politickým ztělesněním krize, jež po mnichovském diktátu velmocí zasáhla všechny oblasti společenského života. Úkolu zmapovat monograficky toto období se nejnověji ujali dva renomování autoři Jan Gebhart a Jan Kuklík. Na rozdíl od dřívějších zpracování této problematiky (např. v pracích Jana Rataje) se nesoustředili pouze na ideologické aspekty vývoje druhé republiky, ale snažili se postihnout širší okruh problémů. V úvodu své knihy sledují zejména státoprávní dopady mnichovského diktátu a jednání o nové podobě česko-slovenského soužití a vymezení se k Německu. Zahraničněpolitická problematika, související s dopady Mnichova, již byla v české i zahraniční historiografii relativně dobře zpracována, a proto pouze rámuje hlavní výkladovou linii. Ta si klade za cíl analyzovat vytváření nového politického a společenského systému, založeném na národních a autoritativních pilířích, jehož tvůrci se chtěli rychle rozejít s prvorepublikovým dědictvím. Cesta k tomu vedla přes zjednodušení stranického spektra (na dvě strany – Stranu národní jednoty a Národní stranu práce), okleštění parlamentarismu, omezení velké části občanských a demokratických svobod a odbourávání ekonomického liberalismu. Při popisu procesu etablování nové stranické struktury se autoři také dotkli u nás zatím historiograficky málo reflektovaného fenoménu generačního střetu a výměny elit. Po Mnichovu totiž o rozhodující vliv zápolili mladí političtí radikálové (zvláště z Mladé národní jednoty), kteří cítili šanci na rychlý mocenský vzestup a byli ochotni jít do tvrdé konfrontace s ideovými protivníky. Naproti tomu establishment dosavadních stran byl daleko více přístupný dohodě a jejich vztah se „odehrával v poloze přijatelných vztahů“ (s. 121). Zvláštní kapitolu věnovali i formování pravé a levé opozice proti stávajícím pořádkům, z nichž se později vytvářely nejen zárodky budoucí rezistence (např. v okruhu stoupenců Edvarda Beneše, socialistických stran a nebo KSČ), ale i kolaborace (v podobě různých fašistických hnutí). Nevynechali ani další zmínku o další existenci německé menšiny, a to jak v Sudetech, tak ve zbytku českých zemí. Jsou zde zároveň naznačeny i souvislosti pomnichovského vývoje se symptomy krize demokracie, projevující v Československu již od počátku 30. let. Již tehdy se aktivizovala různá hnutí, jejichž politický i ekonomický program obsahoval podobné prvky, které se staly součástí druhorepublikové reality. V budoucnu by pak jistě stálo za důkladnější rozbor jednotlivá sociální a myšlenková prostředí a jejich afinita k autoritativním tendencím. Vedle tradičního důrazu na politické dějiny se však v této knize dočkaly obšírnějšího zhodnocení také druhorepublikové zásahy do společenského a kul-
52
turního života. Autoři například sumarizují ekonomické a sociální důsledky Mnichova, které mimo jiné znamenaly řešení otázky desítek tisíc uprchlíků z pohraničí. V centru jejich pozornosti jsou ale zejména proměny společenského klimatu, charakterizované hledáním viníka národní katastrofy. Podařilo se jim přitom velmi dobře vystihnout touhu po satisfakci těch elit (zejména z konzervativního a katolického tábora), které se před Mnichovem cítily být v pozadí. Vlna účtování rozšířila z politických špiček (E. Beneš a jeho spolupracovníci) i na většinu prohradních intelektuálů a demokraticky smýšlejících umělců (např. Karla Čapka). K zahájení „očisty“ duchovního života posloužila i účelové zneužití historických tradic, jakou byla například svatováclavská úcta. Nedílnou součástí každodennosti se stalo i vyvolávání protižidovských nálad. Výklad autoři ukončili popisem agónie druhorepublikové státnosti, hroutící se pod tlakem nacistického režimu a slovenského separatismu. Kniha rozhodně stojí za přečtení, protože nejen uceleně vykresluje obraz neutěšené doby, ale provokuje i zamyšlení nad spodními proudy české povahy. A ty se rozhodně nehlásí ke slovu jen ve zlomových okamžicích dějin. Jaroslav Šebek Jan KUKLÍK - Jan NĚMEČEK, Proti Benešovi! Česká a slovenská protibenešovská opozice v Londýně 1939-1945. Praha, Karolinum 2004, 485 s. Československý odboj za druhé světové války je oprávněně spojován a někdy redukován, na jeho hlavní postavu - E. Beneše. Často se však opomíjí skutečnost, že Beneš musel od samého začátku čelit opozici, která byla někdy osobně motivovaná, většinou však prostřednictvím kritiky a útoků proti Benešovi útočila na exilovou vládu a celý exilový systém. Je to oblast, která byla sice zpracovaná v řadě dílčích studií, avšak systematicky se jí věnovali nyní až J. Kuklík a J. Němeček ve výše zmíněné monografii. Autoři ovšem zdůraznili, že téma práce museli vzhledem k jeho rozsahu zúžit pouze na protibenešovskou opozici některých českých a slovenských politiků v Londýně. Nemohli se tudíž věnovat rozboru postojů a politiky různých skupin v jiných zemích, zvláště v USA. Mimo musel zůstat také přístup německé emigrace ve Velké Británii jak vůči Benešovi, resp. koncepci, kterou reprezentoval, tak její představy poválečného uspořádání. Je důležité, že autoři do své monografie zahrnuli počátky čs. odboje a jeho formování v Polsku a ve Francii, kdy krystalizovalo jeho zaměření a osobní vztahy exilových politiků byly v mnohém napjaté a personální tenze se přenesly do dalších let. J. Kuklík a J. Němeček využili chronologicko problémového přístupu. Práci rozdělili do šesti obsáhlých kapitol, v nichž systematicky osvětlovali jednotlivé fáze protibenešovské opozice, její vývoj a představitele. Kapitoly zahrnují období formování čs. odboje, dále od uznání čs. prozatímní vlády do 53
potvrzení Benešova prezidentského mandátu v prosinci 1942, od počátku roku 1943 do Slovenského národního povstání a poté od SNP do konce války. Jakýmisi „stálicemi“ byli v tomto směru především Št. Osuský, významný slovenský agrární politik M. Hodža a Rudolf Bechyně, k nimž se připojovala řada dalších. Autoři věnovali pozornost také politice KSČ vůči Benešově vládě a sledují vývoj jejího postoje od původní opozice po spolupráci. Vzhledem k významu „vnějšího“ faktoru, autoři zařadili do práce kapitolu, kterou věnovali důležitému postoji polského exilu v Londýně vůči Benešovi, resp. vůči opozici proti němu. Konstatují, že polská strana ji podporovala a ve svých plánech využívala. Vzhledem k tomu, že sídlem čs. emigrace byla Velká Británie a větší část konfliktů v odboji se odehrávala na její půdě, autoři věnovali pozornost vztahu britské diplomacie a politiky, ale také jiných orgánů, členů parlamentu a veřejnosti vůči útokům proti Benešovi a opozici vůči němu. Místo závěru zvolili vhodnou formu nástinu poválečných osudů hlavních protibenešovských opozičníků. Práce J. Kuklíka a J. Němečka volně navazuje na předchozí práce obou autorů. Důkladným a detailním výzkumem posouvá naše poznání dopředu, neboť je postavena na vyčerpávajícím množství archivních materiálů, pamětí a literatury. Bohuslav Litera
54
NEKROLOG K odkazu prof. Jaroslava Valenty Dne 23. února 2004 zemřel prof. PhDr. Jaroslav Valenta, DrSc., jeden z předních českých historiků a pracovník Historického ústavu Akademie věd ČR v Praze. Odešel člověk, který toho mnoho vykonal nejenom pro českou i zahraniční historiografii, který však také byl vždy po ruce v okamžicích, kdy bylo třeba pomoci ostatním. Myslím, že řada z nás, historiků, najde ve svých vzpomínkách okamžik, kdy jim podal svou pomocnou ruku. Jaroslav Valenta se narodil 27. října 1930 v Kryrech u Podbořan. Od roku 1937 žil v Plzni, kde studoval na Masarykově reálném gymnáziu. Valentu, stejně jako celou jeho generaci, hluboce zasáhl prožitek nacistické okupace českých zemí za druhé světové války, který se stal výchozím motivem řady jeho odborných prací a zůstal nevyčerpatelným zdrojem jeho vlastenectví. Zájem o historii jej přivedl ke studiu historie a filozofie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde si jako žák prof. Milady Paulové osvojil základy historikova řemesla. Studium zakončil v roce 1954 diplomovou prací na téma polsko-sovětská válka v roce 1920. Téma československo-polských vztahů jej pak provázelo po celý život. Od následujícího roku nastoupil jako vědecký aspirant do Slovanského ústavu ČSAV, kde pracoval pod vedením významného polonisty doc. Václava Žáčka na aspirantské práci týkající sporu o Těšínsko (vyšla po úspěšném obhájení v roce 1961 pod titulem Česko-polské vztahy v letech 1918-1920 a Těšínské Slezsko). Po zániku Slovanského ústavu přešel J. Valenta do nástupnického Ústavu evropských socialistických zemí ČSAV. Šedesátá léta pro něj znamenala velký odborný růst, zúčastnil se řady zahraničních vědeckých setkání (i v rámci bilaterální československo-polské komise historiků). Jeho historická práce vyvrcholila habilitací v roce 1968 na Pedagogické fakultě v Plzni. Sovětská intervence v srpnu 1968 zakončila období „Pražského jara“, které přineslo krátké období nebývalých možností nejen pro historickou obec. J. Valenta využil možností, které toto krátké oteplení ve společnosti přineslo, včetně možností studia v zahraničí. Podílel se aktivně i na reorganizaci svého pracoviště v Ústav dějin východních Evropy ČSAV. Čistka, která následovala v období začínající normalizace, postihla všechny historiky, kteří se zapojili do „obrodného procesu“ a tedy nevyhnutelně také Valentu, který díky své neutuchající aktivitě stál vždy ve středu dění. Reorganizace ústavu na nově vzniklý Československo-sovětský institut ČSAV umožnila normalizačnímu vedení propustit řadu nepohodlných historiků, včetně J. Valenty. Následující období pro něj znamenalo nelehké období života, kdy nemohl působit v oboru a pracoval jako korektor, cizojazyčný dokumentarista a konečně jako externí technický a patentový překladatel. Nemožnost věnovat se aktivně
55
historii v rámci povolání jej však nijak nezradila od jeho práce. Samozřejmě ale normalizační režim znemožnil Valentovi stejně jako ostatním nepohodlným historikům oficiálně publikovat, a tak se jeho práce mohly objevit buď pod jménem spoluautorů a nebo jen na stránkách samizdatových Historických studií či v Polsku, kde publikoval pomoci polských historiků na stránkách varšavské Politiky nebo krakovského Przekróje. Teprve po roce 1989 se Valenta mohl plně vrátit zpět k historii. Od ledna 1990 se stal vědeckým pracovníkem Ústavu dějin střední a východní Evropy. Jeho aktivity se projevily na stránkách Slovanského přehledu, Slovanských historických studií i dalších historických periodik, aktivně působil na fóru česko-slovenské a česko-polské komise. Obdržel také velký doktorát (DrSc.), který sice obhájil již koncem 60. let, ale nebyl mu v rámci normalizačních perzekucí již předán. Po řízení na Univerzitě Palackého v Olomouci byl pak jmenován profesorem obecných dějin. V důsledku zániku Ústavu dějin střední a východní Evropy AV ČR se stal v roce 1993 vědeckým pracovníkem Historického ústavu AV ČR, kde aktivně působil až do své smrti. Devadesátá léta byla poznamenána Valentovým obrovským publikačním, vědeckoorganizačním a recenzním úsilím. Zúčastňoval se řady vědeckých zasedání a to často nejen jako referent, ale i jako jejich organizátor (viz např. vědeckou konferenci k první republice1). Organizoval i vědeckou spolupráci a to nejen v národním, ale i v mezinárodním měřítku, účastnil se aktivně i vědeckých polemik. Slovo aktivní patřilo k prof. Valentovi zcela právem. Podílel se i na ediční činnosti a spolu s Ivanem Šťovíčkem připravil edici dokumentů k československo-polským jednáním o konfederaci.2 Jeho práce se však neomezovaly jen na česko-polské vztahy (kde byl pravděpodobně nejpilnějším recenzentem polských publikací, týkajících se moderních dějin). Stejně tak aktivně diskutoval a publikoval na téma česko-německých a i česko-slovenských vztahů, stranou nezůstala ani problematika romské genocidy za okupace. Sedmdesáté narozeniny jej zastihly uprostřed pilné práce. K tomuto výročí byl vydán obsáhlý sborník k jeho narozeninám, vydaný péčí Historického ústavu AV ČR.3 Prof. Valenta dokázal s obdivuhodným úsilím překonat zákeřnou nemoc, která jej postihla před třemi lety, a vrátit se znovu zpět k historii. Leč osud mu nedopřál dokončit připravované práce. Smrt jej zastihla uprostřed tvůrčí práce nad rukopisem další knihy. Je trochu příznačné, že o smrt předního českého historika neprojevila zájem česká média, což poněkud kontrastuje s postojem polským a účastí pols1
Viz sborník z této konference: Jaroslav VALENTA - Josef HARNA - Emil VORÁČEK, Československo 1918-1938. Osudy demokracie v Evropě, díl I., II., Praha 1999. 2 Czechoslovak-Polish Negotiations of the Establishment of Confederation and Aliance, 19391944. Czechoslovak Diplomatic Documents, Praha 1995. 3 Miroslav ŠESTÁK - Emil VORÁČEK (Eds.), Evropa mezi Německem a Ruskem. Sborník k sedmdesátinám Jaroslava Valenty, Praha 2000, kde čtenáři mohou najít také podrobnou bibliografii Valentových prací.
56
kého velvyslance při smutečním aktu, kde Česká televize natočila šot z posledního rozloučení – ale pouze pro vysílání v polském jazyce. V denním tisku se nenašly ani čtyři řádky pro informaci o jeho smrti. Je to ovšem i výpověď o Valentových zásluhách a důležité roli, kterou sehrál v česko-polských vztazích. Pracovníkům Historického ústavu zůstane ve vzpomínkách jeho rázovitá postava vášnivého diskutéra s osobitým humorem, s přímým „tahem na věc“ i obrovským zanícením pro historickou práci. V okamžiku, kdy prof. Valenta dostal inspiraci pro určité téma, konferenci apod., neustal, dokud ji také nezrealizoval. Myslím, že řada z nás, mnohem mladších kolegů prof. Valenty, mu mohla jenom závidět jeho pracovní nasazení, které by mělo zůstat vzorem pro ostatní. Co říci na závěr? Snad jenom: My, kteří máme tu čest zvát se Vašimi žáky, Vašemu odkazu v historii, pane profesore, věrni zůstaneme. Soudím, že je třeba udržet kontinuitu Valentovy práce zejména na poli česko-polských vztahů, zároveň však zachovat i jeho aktivní přístup k angažovanosti historiků v aktuálních historických i historicko-politických diskusích. Jan Němeček Rozloučení s prof. Valentou Vážení pozůstalí, vážení přítomní ! Loučíme se dnes s univerzitním profesorem PhDr. Jaroslavem Valentou, DrSc, předním českým historikem novodobých dějin střední a východní Evropy a významným polonistou především. Dějiny Polska a česko (československo) polských vztahů v 19. a zvláště ve 20. století byly trvalým předmětem jeho badatelského zájmu a to již od studentských dob. Jeho významný přínos v této oblasti přesáhl limity výlučně odborného širokého ohlasu v historiografii naší, polské i mezinárodní. Valentovo životní dílo proto oficiálně ocenil jak polský stát tak polské vědecké instituce. V roce 1993 byl vyznamenán Důstojnickým křížem Záslužného řádu Polské republiky a v roce 1996 byl zvolen zahraničním členem Polské akademie věd a umění v Krakově. Jaroslav Valenta náležel ke generaci, pro kterou byl klíčovým, určujícím momentem raných formativních let hluboký prožitek nacistické okupace, hrůz a následků 2. světové války a významu spolupráce antihitlerovské koalice pro osvobození Československa. Jaroslav Valenta se narodil 27. října 1930 v Kryrech u Podbořan v úřednické rodině. Matka byla učitelkou. Od roku 1937 žil v Plzni, kde také roku 1950 maturoval. Na Filosofické fakultě UK v Praze vystudoval v letech 19501955 historii a filosofii.
57
Již ve třetím semestru byla ministerstvem školství oceněna jeho práce z polských dějin 19.století. Jako člen semináře významné české historičky Milady Paulové a její oblíbený žák si osvojil pevné základy historikova řemesla i samozřejmý požadavek široké erudice a společenské odpovědnosti. Odtud až do jeho posledních dnů byly pro Jaroslava Valentu charakteristické badatelský elán, systematická práce s archívními dokumenty a smysl pro detail i pochopení širokých historických souvislostí studovaných jevů. Valenta byl vždy precizně informován o současném stavu bádání, jeho přehled o domácích a zahraničních archívních fondech byl obdivuhodný. Konstantním rysem jeho historiografické tvorby byla vskutku buldočí vytrvalost při realizaci stanoveného badatelského úkolu, snaha vyplnit dosud bílá místa a umění správně volit a také prosadit ta aktuální témata, jejichž řešení bylo podle jeho soudu na pořadu dne. Pod vedením Milady Paulové a významného polonisty doc.Václava Žáčka napsal jako aspirant Slovanského ústavu ČSAV značně nekonformní práci o polsko-sovětské válce r. 1920 (1954) a posléze i úspěšně obhájenou kandidátskou práci Spor o Těšínsko 1918-1920 (1959), publikovanou r. 1961 a dodnes aktuální. Po zániku Slovanského ústavu r. 1963 a jeho rozdělení na část filologickou a historickou přešel Jaroslav Valenta do nástupnického Ústavu dějin evropských socialistických zemí ČSAV. Zde bylo pro mladého a sebevědomého historika charakteristické pracovní nasazení a intenzívní mezinárodní vědecká spolupráce, například v rámci bilaterální československo-polské komise historiků. Po odborné stránce dosáhl r.1968 habilitace na docenta čsl. a obecných dějin na Pedagogické fakultě v Plzni a spolupodílel se na reorganizaci svého pracoviště na Ústav dějin východní Evropy ČSAV. Hvězdná léta Jaroslava Valenty, nerozlučně spjatá s jeho angažovaností v průběhu Pražského jara nemilosrdně přerval 21. srpen 1968. V agonii následujících měsíců se také Valenta dostal do popředí nenávistných útoků jako exponent tzv. revanšistického „ostforschungu“ v Československu, nehodný pracovat v ČSAV. Pražský Ústav dějin východní Evropy, vedený brněnským profesorem Josefem Macůrkem byl zlikvidován na základě rozhodnutí samotného předsednictva ÚVKSČ z léta 1969. V prosinci 1969, těsně před vánočními svátky byl Jaroslav Valenta propuštěn z ČSAV. Sdílel tak osud řady svých kolegů a přátel. Pro člověka natolik aktivního a dělného byla zejména první léta tzv. normalizace utrpením. Řadu měsíců byl nezaměstnaný, snažil se živit jako korektor a dokumentarista, onemocněl a posléze obdržel nepatrný invalidní důchod. Nakonec získal trvalejší zdroj obživy až do r. 1989 jako externí technický a patentový překladatel. Životní opus prof. Jaroslava Valenty čítá dnes stovky bibliografických položek, přestože po dobu 20 let stál mimo oficiální československou historiografii. I za cenu velmi obtížných podmínek, bezostyšného a vyděračského nátlaku a za cenu velkého psychického strádání si však Valenta dokázal uchovat bezprostřední kontakt s historickou vědou. S pomocí zvláště
58
polských kolegů publikoval pod svým jménem řadu vědecko-populárních textů, například ve varšavském týdeníku Politika i jinde. Doma však mohl publikovat jen v samizdatových Historických studiích či pod jménem spoluautora J. Johanidese (tři společné knížky o postavách českého národního obrození (Hekovi, Pelclovi a Rettigové). Publikační exploze a intenzívní aktivita vědecko-organizační, pedagogická, přednášková atd. byla příznačná pro Jaroslava Valentu po jeho návratu do ČSAV po listopadu 1989. Od 1. ledna 1990 se stal vědeckým pracovníkem Ústavu dějin střední a východní Evropy ČSAV, členem redakčních rad Slovanského přehledu a Slovanských historických studií, několik let působil jako předseda vědecké rady Slezského ústavu ČSAV v Opavě atd. Patřil k nejaktivnějším účastníkům zasedání česko-polské a česko-slovenské komise historiků. Konečně oficiálně obdržel již v r. 1969 obhájený velký doktorát a byl po řízení na Palackého univerzitě v Olomouci jmenován profesorem obecných dějin. Také v této fázi Valentova života byla příslovečná jeho obětavá pomoc zvláště mladším a nejmladším kolegům, doktorandům a studentům, které inspiroval, a s nimiž sdílel své rozsáhlé vědomosti a badatelské zkušenosti. Zúčastnil se řady vědeckých zasedání domácích i zahraničních jako referent i spoluorganizátor. Jako předseda přípravného výboru se např. významně podílel na organizaci velké mezinárodní konference v r. 1998, věnované problematice První československé republiky. Vedle celé řady článků, velkých studií i samostatných publikací se významně podílel na zpřístupnění archívních materiálů k československo-polským jednáním o konfederaci Vedle bohaté činnosti badatelské Jaroslav Valenta v tomto období proslul jako bystrý kritický recenzent, významný a svým způsobem obávaný a respektovaný břitký polemik a glosátor, uznávaný u nás i daleko za hranicemi. Na vysoké odborné úrovni a s velkým nasazením se zapojil do celé řady polemik k nejvýznamnějším otázkám historiografie, současné politiky i mezinárodních vztahů. Velký ohlas měly a mají jeho kritiky dezinterpretací historického vývoje v česko-slovenských, česko-polských a zvláště česko-německých vztazích za druhé světové války i v meziválečném i poválečném období, problematiky romské genocidy v Protektorátu, poválečného odsunu Němců z ČSR atd. V této souvislosti nelze nezmínit i jeho činnost na půdě Společnosti Edvarda Beneše, kde ostře protestoval proti dezinterpretaci působení a politického odkazu druhého čsl. prezidenta v našich a evropských dějinách. Mimo jiné inicioval zákon, který by význam Benešovy osobnosti, působení a díla náležitě ocenil. Takovýto zákon Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky vskutku přijala, ovšem těsně před jeho schválením Jaroslav Valenta odešel. .. Naši vzpomínku na profesora Jaroslava Valentu nutno doplnit konstatováním, že k jeho mimořádným pracovním úspěchům významným ba rozhodujícím způsobem přispělo jeho rodinné zázemí. Jaroslav Valenta byl nejenom mezinárodně uznávaným vědcem-historikem, ale také i milujícím a obětavým manželem, otcem a dědečkem. V rodině především čerpal pocit životní pohody
59
a jistoty, podmiňující jeho neutuchající pracovní elán a plné rozvinutí jeho mimořádného talentu. Nadále bude žít ve vzpomínkách jeho drahých i svých přátel a kolegů. Svým životním dílem se trvale zapsal do dějin naší i světové historické vědy. Čest jeho památce ! Miroslav Šesták (Smuteční řeč na posledním rozloučení s prof. Jaroslavem Valentou 4. 3. 2004)
60
KONFERENCE A VĚDECKÁ ZASEDÁNÍ Konfese a národ v době reformací: střední Evropa ve srovnávacím pohledu Ve dnech 29. - 31. března 2004 se v renesančním zámku v Pardubicích konala konference Fóra britských, českých a slovenských historiků, které bylo založeno v roce 2000. Organizace druhého konferenčního setkání, navazujícího na první ze skotského Dundee v roce 2002, se pod záštitou předsedkyně AV ČR doc. RNDr. Heleny Illnerové, DrSc. společně ujaly Historický a Filozofický ústav Akademie věd ČR, Fakulta humanitních studií Univerzity Pardubice a Východočeské muzeum Pardubice. Úvodní slovo pronesli předsedové Fóra prof. Jaroslav Pánek (Historický ústav AV ČR, Praha) a prof. Robert Evans (University of Oxford), kteří shrnuli jeho dosavadní činnost s důrazem na význam průběžné konfrontace srovnávacího výzkumu středoevropských dějin. Kladně zhodnotil činnost Fóra i doc. Vilém Herold (Filozofický ústav AV ČR). Vědeckou část jednání zahájil svým referátem Robert Pynsent (The School of Slavonic and East European Studies, University of London) přednáškou o formování nacionalismu v českém prostředí ve 14. století. Vystoupení Františka Šmahela (CMS AV ČR a UK, Praha) porovnalo hnutí lollardů v Anglii s počátky reformního úsilí v Čechách kolem r. 1400. Referát Anne Hudsonové (University of Oxford) se zaměřil na anglické reformní hnutí Johna Viklefa. Předmětem vystoupení Pawła Krase (Katolicki Uniwersytet Lubelski) se staly otázky postavení jednoho národa proti univerzální koncepci církve, husitské reformace a představy národní identity v Polsku během 15. století. Eva Doležalová (Historický ústav AV ČR, Praha) soustředila svůj zájem na národní a náboženské aspekty české reformace v obraze západní historiografie 19. a 20. století. Další z referentů, Martyn Rady (The School of Slavonic and East European Studies, University of London) sledoval kariéru pohusitského „kondotiéra“ Jana Jiskry z Brandýsa v Horních Uhrách kolem poloviny 15. století. Robert Šimůnek (Historický ústav AV ČR, Praha) věnoval svou pozornost problému náboženské tolerance na panstvích pánů z Rožmberka do sklonku druhé třetiny 15. století. Předmětem referátu Petra Vorla (Univerzita Pardubice) bylo nacionální cítění a konfesijní vědomí v politickém životě jagellonských Čech. Druhý konferenční den byl věnován raně novověké problematice. Robert Evans se pokusil vystihnout základní rysy proměn politického a veřejného zájmu na jazykových poměrech v Čechách v době mezi kutnohorským dekretem (1409) a Obnoveným zřízením zemským (1627). Jaroslav Pánek ve svém příspěvku podal analytický výklad proměnlivé role národních a konfesijních identit v politickém zápase stavů českých zemí před Bílou horou. George W. Bernard (University of Southampton) soustředil svůj zájem na pojetí anglikánské církve jako protestantské konfese a na katolické relikty v raně novo61
věkém anglikánství. Fridrichu Falckému a jeho manželce Alžbětě Stuartovně v anglické mytologii protestantského národního impéria věnoval na příkladech dobové literatury pozornost Jaroslav Miller (Univerzita Palackého v Olomouci). Scott Dixon (Institute of European Studies, Queen´s University of Belfast) vyzdvihl souvislost mezi Lutherovou teologií a formováním německého raně novověkého národního a jazykového vědomí. Středoevropským etnickokonfesijním poměrům se věnoval i Winfried Eberhard (Geisteswissenschaftliches Zentrum Geschichte und Kultur Ostmitteleuropas, Lipsko). Několik referentů se zaměřilo na problematiku soužití, tolerance a hierarchie náboženských a národnostních identit v Uhrách. David P. Daniel (Univerzita Komenského v Bratislave) podal obraz pestrých národnostních a náboženských poměrů v této oblasti v 16. století. Ewa Kowalská (Historický ústav SAV, Bratislava) se věnovala působení reformace na pěstování národního a jazykového vědomí v uherském prostředí období rekatolizace. Reformační a renesanční emancipaci němčiny, maďarštiny a slovenštiny u hornouherské městské inteligence na základě regionální sondy načrtl Maroš Mačuha (Historický ústav SAV, Bratislava). Dalibor Janiš (Historický ústav AV ČR, Brno) se zaměřil na legislativu upravující náboženské poměry na Moravě od husitských válek po nástup rekatolizace. Příspěvek Jiřího Mikulce (Historický ústav AV ČR, Praha) charakterizoval hlavní rysy pobělohorského úsilí vzkřísit zemský patriotismus na katolických základech. Vědeckou část konference uzavřela přednáška Svatavy Rakové (Historický ústav AV ČR, Praha), která na příkladu britských kolonií v Severní Americe přinesla další pohled na řešení multikonfesijního soužití během náboženských válek raného novověku. Jednotlivé referáty a zejména následná živá diskuse potvrdily význam emancipace jednotlivých náboženských a nacionálních identit. Během jednání konference si všichni zúčastnění ověřili, že témata hierarchie, funkce a účelové manipulace jazykových, národních a konfesijních loajalit, proměny tolerančního diskursu a využitelnost konfesionalizačního modelu v heterogenním prostředí středoevropských monarchií představují atraktivní pole výzkumu mezinárodní historiografie. Setkání potvrdilo též badatelský přínos přímé konfrontace nejen výzkumných metod a přístupů, ale také konkrétních výsledků studia pro upřesnění, popřípadě revizi a rekonceptualizaci středoevropské cesty k modernizaci. Třetí den jednání patřil organizačním záležitostem Fóra. Jednalo se o tematickém zaměření příštího setkání, jehož organizace se v roce 2006 ujmou slovenští členové. Předmětem by měl být vzájemný obraz tří národů, zastoupených ve Fóru, a jejich kulturních a intelektuálních kontaktů v průběhu moderních dějin. Projednána byla i otázka vydání sborníků z konference v Dundee a v Pardubicích. Výsledky konference potvrdily, že Fórum britských, českých a slovenských historiků prokázalo jak oprávněnost svého místa v rozšiřujícím se světě mezinárodních vědeckých kontaktů, tak i nepopiratelný přínos pro rozvoj oboru.
62
Bezprostřední kontakt anglosaské historiografie s partnery ze střední Evropy přináší jiné - a leckdy i méně obvyklé - úhly pohledu na dějiny našeho regionu. Svatava Raková - Martin Holý 10. výročí založení Českého historického ústavu v Římě Český historický ústav v Římě, který je zahraniční pobočkou Historického ústavu Akademie věd České republiky (za organizační spoluúčasti Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze), byl slavnostně otevřen 6. prosince 1993 a svou činnost zahájil k 1. lednu 1994. Připomínkou této události se stalo vědecké zasedání nazvané 10 anni di attività dell'Istituto storico ceco di Roma, které se konalo v papežské koleji „Nepomuceno“ v Římě 22. března 2004 pod patronátem českých velvyslanců v Itálii Libora Sečky a při Svatém stolci Pavla Jajtnera. Zasedání, jež moderovala tajemnice Českého historického ústavu v Římě (ČHÚŘ) a vedoucí prvního oddělení Státního ústředního archivu v Praze Alena Pazderová, uvedly vedle obou velvyslanců také někdejší editorka „Kodexu“ a nyní kulturní atašé české ambasády v Římě Jarmila Krejčíková, a místopředsedkyně Akademie věd ČR Lydia Petráňová. Zatímco J. Krejčíková označila vznik ČHÚŘ, svým programem navazujícího na prvorepublikový Československý historický ústav v Římě, za výsledek úspěšné spolupráce historiků a diplomatů (zejména Františka X. Halase), L. Petráňová osvětlila právní postavení ČHÚŘ mezi Akademií věd ČR (a její Akademickou radou) a Univerzitou Karlovou jakožto zřizovateli, Historickým ústavem AV ČR, jehož prostřednictvím je ČHÚŘ financován, a Komisí ČHÚŘ, která bezprostředně usměrňuje činnost římského pracoviště (předsedou Komise ČHÚŘ byl do roku 1998 Vilém Herold, od roku 1999 je jím František Šmahel); L. Petráňová též ocenila skutečnost, že zanedlouho po svém vzniku (roku 1998) se ČHÚŘ začlenil do Mezinárodní unie archeologických, historických a uměleckohistorických ústavů sídlících v Římě. Vlastní vědecké jednání zahájila ředitelka ČHÚŘ Zdeňka Hledíková, která osvětlila zaměření ústavu a shrnula jeho výsledky za léta 1994-2003. Za tři hlavní úkoly označila vydávání vatikánských pramenů k českým dějinám pozdního středověku (Jaroslav Eršil, Zdeňka Hledíková, Aleš Pořízka), relací nunciů pro přelom 16. a 17. století (Alena Pazderová, Pavel Balcárek) a katalogu bohemikálních rukopisů ve Vatikánské bibliotéce a v dalších římských a italských knihovnách (Stanislav Petr). Přidružené výzkumy se dotýkají různých témat středověkých a raně novověkých dějin, pomocných věd historických, dějin umění, filologie, muzikologie, patristiky a dějin lékařství, přičemž je potěšitelné, že se na těchto projektech významně podílejí mladí badatelé. Rámcovou charakteristiku Zdeňky Hledíkové rozšířili svými detailními 63
referáty Aleš Pořízka, který pojednal o vývoji a perspektivách edice „Monumenta Vaticana“, Alena Pazderová, jež se věnovala českému podílu na kritickém zpřístupňování písemností nunciatury u císařského dvora na konci 16. a na počátku 17. století, a Stanislav Petr, který se zabýval soupisem a identifikací rukopisů různé provenience (italské, francouzské, či německé, zejména falcké) k českým středověkým dějinám. Zbývající dva referáty se soustředily k dílčím, nicméně velmi zajímavým tématům – římské pouti Karla IV. roku 1355 a kulturním podnětům, jež si císař odnesl z „věčného města“ (Kateřina Kubínová), a k životnímu příběhu domněle charismatického německého jezuity Hieronyma Gladicha a jeho peripetiím v době protireformace zemí habsburské monarchie v 17. století (Petr Maťa). Oba tyto referáty – stejně jako ostatní zazněly v plynné italštině – byly názornou ukázkou úspěšného bádání mladých historiků nad italskými prameny a nad bezmála nedotčenými tématy, jejichž prohloubené pramenné zvládnutí obohacuje obraz starších dějin střední Evropy. Právě důraz na dlouhodobý výzkumný program a na cílevědomou kontinuitu badatelských generací patřil mezi podnětné stránky sympozia v římském Collegio Pontificio Nepomuceno. Zajímavým doplňkem zasedání byla výstavka publikací vzniklých na základě českých výzkumů ve vatikánských a italských archivech a knihovnách. Kromě neperiodického sborníku Bolletino dell'Istituto storico ceco di Roma (I/1997, II/2000, III/2002) vzbudily pozornost zahraničních návštěvníků v oddílu „Medievalistica“ především mohutné svazky základní edice Monumenta Vaticana res gestas Bohemicas illustrantia, v části nazvané „Età moderna“ pak soupisy bohemikálních tisků (Hana Beránková, Tiskařská bohemika ze 16.-18. století ve Vatikánské knihovně a knihovně Angelice v Římě, I-II, Praha 2002). Účastníci projevili zájem rovněž o řadu prezentovaných studií, zejména pokud byly vydány v italštině. Další zpestření sympozia přinesl koncert mladého kontrabasisty Jiřího Slavíka, jehož suverénní interpretace skladeb Hanse Fryby, Johna Patitucciho a Miloslava Gajdoše symbolicky propojila badatelskou činnost ČHÚŘ s následující rozsáhlou prezentací české kultury v Římě, uspořádanou v rámci „Settimana della musica ceca“ u příležitosti vstupu České republiky do Evropské unie. Jubilejní setkání, na němž nechyběli vynikající znalec východní religiozity Tomáš Špidlík, někdejší pražský nuncius arcibiskup Giovanni Coppa a zástupci dalších římských historických ústavů, prokázalo, že přes skrovné finanční prostředky se již Český historický ústav v Římě prosadil. Jako jeden z menších, avšak respektovaných členů mezinárodní sítě společenskovědních ústavů dokázal zakotvit ve vědeckém a kulturním prostředí italské metropole. Jaroslav Pánek (Článek byl přetištěn v Bulletinu Historického ústavu AV ČR s laskavým svolením redakce Českého časopisu historického)
64
POLEMIKA Odpověď dotčenému autorovi Pan Jindřich Dejmek reagoval na mou recenzi jeho knihy Nenaplněné naděje. Politické a diplomatické vztahy Československa a Velké Británie (19181938), kterou jsem publikoval v Lidových novinách 10. ledna t.r., sérií několika textů, k nimž se vyjadřuji nakonec proto, že v nich opakovaně tvrdí, že mé soudy jsou založeny „mimo jiné na polopravdách.“ K „písemnému dotazu“ či „úřednímu zjištění“, jak pan Dejmek označuje svůj dopis, který zaslal mému přímému nadřízenému na MZV, jen tolik. Ve své recenzi, jak snad může být zřejmé nezaujatému čtenáři, jsem nevyjadřoval „názor ohledně minoritní politiky První republiky“, jehož soulad s oficiálními politickými stanovisky MZV se pan Dejmek, veden starostí o zájmy tohoto státu, následně jal zjišťovat, nýbrž pouze svůj názor na badatelský a literární výkon, který jmenovaný předvedl ve své monografii. Udělal jsem, jak nyní vidím, chybu, když jsem svolil, aby redakce LN připojila k mému jménu označení „historik a diplomat“. Nečinil jsem tak proto, jak se domnívá Jindřich Dejmek, „že jsem považoval za potřebné autoritu svých soudů podepřít tím, že jsem diplomatem - tedy zaměstnancem MZV“, nýbrž proto, že jsem se domníval, že mohu sdělit své současné povolání. Abych však příště již neuváděl pana Dejmka v omyl, že v recenzních rubrikách prezentuji oficiální stanoviska naší zahraniční politiky, požádal jsem redakci, aby označení „diplomat“ nadále za mým jménem neuváděla. Jakkoliv musel pan Dejmek vědět, že MZV svá oficiální stanoviska nevyjadřuje prostřednictvím recenzních příspěvků jednotlivých zaměstnanců v sobotních přílohách našich deníků, pro jistotu jej upozorňuji, že opravdu žádná z vět recenze nevyjadřuje oficiální stanoviska naší diplomacie; dokonce ani názor, že pan Dejmek má „mimořádné znalosti archivních fondů jak britských, tak českých“ a že tato „skvělá znalost je obdivuhodná“ a „bezkonkurenční“, který je v recenzi též vyjádřen a na kterém nemám co měnit, není oficiálním stanoviskem MZV. Vedle starosti pana Dejmka o to, zda v recenzi na jeho publikaci nebyly poškozeny státní zájmy, však stojí za průzkum především to, co považuje za ony „polopravdy“, na nichž jsem svou stať měl založit. V Odpovědi zklamanému recenzentovi nacházím jeho prst namířen na dvě. Za prvé se domnívá, že je mi třeba připomenout, že při prvním zpracování některé monografie musí převažovat primární dokumenty, přičemž výklad musí být též opřen o sekundární literaturu. Potřeby těchto dvou pilířů historické práce si prý nejsem vědom, neboť v mém „povrchním textu o tom…není ani slovo.“ Nezdá se, že by autor byl pozorným čtenářem. V recenzi je opakovaně chválen za vynikající znalosti archivních materiálů. V protikladu k jeho znalostem archiválií se však domnívám, že pokud jde o orientaci v sekundární britské literatuře, je méně zdatným. Pouhým kompilátorem se autor podle mého soudu může stát i tak, že z mono-
65
grafie učiní sled citací z úředních dokumentů, které nepodrobí žádné vlastní interpretaci, již by vložil do kontextu současných odborných debat. Druhou nepravdou, kterou v mém textu autor identifikoval, je věta, že v práci nezmiňuje „třeba nové interpretace J. Charmleyho či základní závěry a analýzy D.C.Watta nebo M. Gilberta.“ Hájí se, že Watta i Gilberta opakovaně cituje. Ano, v seznamu pramenů a literatury uvádí např. Gilbertovu práci Descent Into Barbarism, tedy 2. díl monumentální historie 20. století z roku 1999, týkající se období let 1933-1951. Jakkoliv jsem z této práce nenašel v knize žádnou citaci, jistě byla použita ke studiu širšího dobového kontextu a je proto v soupisu literatury uvedena oprávněně. Více mi vadí, že autor z Gilbertova díla nepoužil raději třeba jeho základní studii z roku 1966, The Roots of Appeasement, která je pro další debatu o britské politice usmiřování nepostradatelná. Z prací Donalda Watta (vydaných do roku 1975) také asi na čtyřech místech v knize cituje, aniž by byl schopen či ochoten srovnávat Wattovy závěry s výsledky, k nimž dospěli další historici. Pozoruhodné zásady práce s literaturou pan Dejmek ostatně prozrazuje ve své Odpovědi, když píše, že nepoužívá „novátorských přístupů ducha Johna Charmleye.“ Zdá se, že na prosemináři nedával pozor, pokud se domnívá, že literatura, s jejímiž závěry autor nesouhlasí, se má ignorovat. Že se v současné britské historické produkci opravdu orientuje pouze tápavě, dokládá i míněním, že Charmleyho „hyperkritické soudy o Winstonu Churchillovi v samotné Británii bere jen málokdo vážně.“ Ovšem, neušly mi kritické posudky Charmleyho knih. Na rozdíl od pana Dejmka mi však také neušlo, že kritičnost vůči jednotlivých názorům se v Británii nerovná vylučování z debaty. Charmleyho životopisy Chamberlaina, Churchilla, Duffa Coopera, lorda Llyoda či jeho eseje o historii konzervativní strany z něj udělaly jednoho z respektovaných politických historiků současnosti, jehož irelevantnost není nikterak zajištěna tím, že jej odmítá za veličinu uznat pan Dejmek. Měl jsem tu čest, že mi na sklonku svého života dělal vedoucího mého výzkumu v Británii R.A.C. Parker. Během dlouhých rozprav jsem s ním hovořil mj. o Charmleyem. Oba muži byli známými protivníky, přesto Charmley mnohokrát vyslovil své uznání Parkerově učitelské autoritě. Také Parker při dotazu na Charmleyho reagoval podobně - usmál se, že je to „mladý a talentovaný, leč poněkud radikální historik“, s nímž on ve většině závěrů nesouhlasí. Nenásledovalo však ani obvinění z bezvýznamnosti, ani morální odsudek. Pan Dejmek své rozčilení z toho, že na adresu jeho knihy byly vzneseny kritické připomínky, schovává raději za starost o státní zájmy, které mu poněkud ludvíkovsky splývají se zájmy vlastními, a za morální povýšenost. Způsoby, jimiž se vyrovnává s kritikou a které dělají dojem, že tradici britského gentlemanství či fair play ze svého studia vynechal, totiž obzvlášť mrzí u muže, jenž právem požívá reputace jednoho z našich nejlepších badatelů. Jiří Ellinger
66
Ještě jedna odpověď zhrzenému recenzentovi Ačkoliv nepovažuji další diskuse tohoto charakteru o své knize Nenaplněné naděje (Praha, Karolinum 2003) za příliš smysluplné, musím alespoň stručně reagovat na to, co „diplomat a historik“ Jiří Ellinger ve své odpovědi tvrdí. Autor má pravdu v tom, že mi zájmy tohoto státu jako jeho občanu nebyly nikdy cizí a snažil jsem se podle toho vždy vystupovat, nejen ve svých psaných textech. Větičky o (údajném) zklamání jedné z velmocí zodpovědných za Mnichovskou dohodu z národnostní politiky První republiky - a právě tak to český diplomat Ellinger napsal do své recenze - jim jistě neposlouží, což vyprovokovalo moji reakci. Dovede si např. představit, že by úředník Foreign and Commonwealth Office psal do Daily Telegraph nebo The Times podepsané texty, v nichž by britské historiky napadal za nedostatečnou kritičnost k britské předválečné politice v Indii nebo postup při rozpadu Impéria v padesátých letech, a ještě přitom zvýrazňoval svoji profesi? Zdá se mi zbytečné na to odpovídat. Ujišťuji jej ale, že - právě jako občan tohoto státu - nehodlám nikdy mlčet tam, kde se budu domnívat, že člověk placený za obhajobu jeho zájmů jedná naopak v rozporu s nimi. Srovnává-li takový postoj Ellingerův „kamarád“ V. Smetana v Dějinách a Současnosti s praxí agentů státní bezpečnosti minulého režimu, je to svědectvím nejen nepochopení zásadního rozdílu situace občana v státě demokratickém a ve státě totalitním, ale též zrcadlem poměru podobných lidí k jejich vlastní zemi. Není můj problém, že si to pánové Ellinger a Smetana (jejichž polemické argumenty jsou místy takřka doslova totožné) neuvědomují. Z odborné stránky disputace mi nezbývá, nežli znovu reagovat na recenzentovo tvrzení ohledně mé prý „menší zdatnosti“ v orientaci v britské sekundární literatuře. Jistě jsem ve své knize nevyužil všech titulů, jež se - ovšem mnohem více nepřímo než přímo - týkají zkoumaného tématu, Vzhledem k rozsahu britské a americké tvorby o mezinárodních vztazích sledovaného období to je ale sotva možné, což snad tuší i pan Ellinger. Musím opakovat, že práce dvou ze tří autorů, jejichž absenci mi vytýká, jsou v knize využity. Ze studií prof. D. C. Watta jsem využil ty, které osvětlují některé klíčové momenty britské politiky meziválečné éry a postrádá-li recenzent jeho knihu How War Came (1999, 2 ed.), musím jej upozornit, že její výklad začíná až tam, kde můj končí. Také z prací M. Gilberta jsem užil mnohem více, nežli přiznává, mimo jiné i jeho první - a ve své době průkopnickou - knihu o Appeaserech. Chce-li považovat za vážný nedostatek chybějící citaci Gilbertovy knihy z roku 1968, má na to jistě právo, je to ale sotva „nová interpretace“ vzhledem k množství literatury o fenoménu appeasementu, která od té doby vyšla a kterou jsem - byť ne ve stoprocentní úplnosti - přehlédl v Českém časopise historickém v roce 2002. Tam jsou ostatně zmíněny i některé práce, které jsem v textu své knihy přímo necitoval a proto neuváděl v seznamu literatury. Z celé Elingerovy výtky je tak oprávněná jedině ta její část, že jsem nevyužil knih Johna Charmleye,
67
sotva by ale - jak snad tuší i on - jakýmkoliv zásadním způsobem změnily její výklad. Obě jeho relevantní knihy - o N. Chamberlainovi a zvláště první část jeho práce o W. Churchillovi - se totiž týkají mnou studovaného tématu jen dílčím způsobem, v knize Churchill: konec slávy je např. o československé krizi necelých dvanáct stran! I ještě méně zkušenější historik nežli je pan Ellinger snad tuší, že s každým spisem, který se parciálně dotkne jinými autory podrobně rozebíraných problémů, nelze polemizovat. Pro zajímavost nezasvěcených čtenářů budiž ostatně podotknuto, že o významu Charmleovy dvoudílné revizionistické Churchillovy biografie nepřinesla prominentní English Historical Review ani řádku, i když je její rubrika stručných anotací jinak jistě poměrně soustavná. Skutečnost, že Ellingerovi (a také jeho příteli V. Smetanovi) nejvíce chybí právě užití prací J. Charmleye, je ale příznačná a - ať chtějí či nikoliv – vypovídá o jejich pohledu na dotyčné problémy moderních dějin. Pan Ellinger se v závěru své „odpovědi“ dovolává britského gentlemanství a fair play. Zřejmě do těchto kategorií zahrnuje jak právo na polopravdy ve vlastních recenzích, tak pokusy zamezit dotyčným autorům, aby na podobné útoky reagovaly, přinejmenším tam, kde byly publikovány. Případ s „kritickou“ recenzí mé knihy ostatně není v Lidových novinách zdaleka první, což samozřejmě nutí příslušné autory, aby své odpovědi publikovali jinde. To, či obecněji pluralita názorů, náleží však k výhodám demokratického státu, kde nelze uplatnit - naštěstí - jen jediný, správný názor. Nejen na dějiny, ale i na většinu dalších otázek včetně současnosti. Jindřich Dejmek
68
ZAHRANIČNÍ CESTY FRANCIE – Martina Ondo – Grečenková Limoges 8. 3. – 5. 4. 2004 Na pozvání profesora dějin raného novověku Michela Cassana na univerzitě v Limoges na Faculté des Lettres et des Sciences humaines působila ve funkci hostujícího přednášejícího („professeur invité“). V rámci třetího vzdělávacího cyklu (doktorandské studium) zde zajišťovala seminář čítající čtyři tříhodinové bloky na téma „Pouvoirs de l´ Etat éclairé: la naissance et les practiques de la bureaucratie moderne (le cas de la Monarchie des Habsbourg/Boheme au XVIIIe siecle). Kromě toho studovala fondy knihoven a archivu kraje Limousin. ITÁLIE – Jaroslav Pánek Řím 20. - 23. 3. 2004 Účelem cesty byla reprezentace Historického ústavu AV ČR na oslavě 10. výročí činnosti Českého historického ústavu v Římě a účast na sympoziu 10 anni di attività dell'Istituto storico ceco di Roma, jehož se zúčastnili čeští velvyslanci v Itálii a u Svatého stolce, bývalý nuncius v Praze Giovanni Coppa, kardinál Tomáš Špidlík a mnoho dalších hostů; s některými z nich J. Pánek jednal a poděkoval jim za podporu ČHÚŘ. Při této příležitosti vybral a nakoupil novou literaturu k evropským kulturním dějinám pro knihovnu HÚ AV ČR. JAPONSKO - Emil Voráček. Tokyo, Sapporo, Sendai, Kóbe 14. 3. – 6. 4. 2004 Cestu uskutečnil na základě grantu získaného v konkursu od Japan Society for Promotion of Science na studijním pobytu v Japonsku. Hostitelskou organizací byl Institute of Social Sciences, Chuo University v Tokyu. Tematicky byl pobyt zaměřen na výzkum problematiky občanské společnosti a možností komparativního výzkumu jejího vývoje v různých kulturních okruzích, ovšem se zaměřením na tzv. opožděně modernizované oblasti (Německo, Habsburská monarchie, Rusko, Japonsko). Tento výzkum úzce souvisí s výzkumem krize demokracie v 30. letech 20. století, na němž se podílejí pracovníci Historického ústavu. Vzhledem k dlouhodobému zájmu o moderní dějiny Ruska a problémy německé společnosti se zaměřil na komparativní studium těchto oblastí. S japonskými kolegy diskutoval zejména otázky metodologie výzkumu, využití metod historické sociologie. Součástí výzkumu byla i práce na přehledu vývoje
69
výzkumu otázky občanské společnosti v Japonsku, tedy práce částečně historiografického charakteru. Vzhledem k zájmu japonských institucí k problému výzkumu občanské společnosti ve střední Evropě, a specielně v českých zemích referoval na několika universitách. Kromě těchto návštěv se za pomoci japonských kolegů snažil proniknout obsahem již dříve vytipovaných prací k dané problematice, které jsou publikovány pouze japonsky, zejména v knihovnách Chuo University, Sapporo University, a Aoyama Gakuin University v Tokyu. Na Chuo Universitě (22. 3.), kde působí prof. Akihiro Ishikawa, v ČR snad nejznámější japonský sociolog, který se dlouhodobě zabývá mj. otázkami modernizace, se zaměřil na otázky pojetí občanské společnosti, ve smyslu interdisciplinárního výzkumu, zejména možnosti historické sociologie. Přednáška na universitě v Kóbe byla vzhledem k pozvání od historika, bohemisty, zabývajícího se habsburskou monarchií v 19. století, prof. Atsushi Otsuru, zaměřena na otázku utváření se občanské společnosti v malých lokalitách a předpoklady, resp. faktory jejího rozvoje. Zde vycházel z vlastních dosud nepublikovaných výzkumů o vývoji společnosti ve vybraných malých městech především ve východních a jižních Čechách. Diskuse byly směřovány mj. k využití dosud značně nedoceněného pramene, a sice obecních kronik (v českých zemích až na výjimky dosud minimálně publikované). Do Tohóku University v Sendai byl pozván prof. Yukino Sató, také bohemistkou. Zde se po dřívější dohodě zaměřil více na problémy občanské společnosti v období krize demokracie ve 30. letech, resp. za okupace českých zemí za druhé světové války. Vycházel z pohledu dobové československé sociologie, která jediná ze společenských věd ještě koncem 20. let v tehdejší ČSR tento problém náležitě reflektovala. Malé pracovní kolokvium k otázkám těžkostí rozvoje občanské společnosti, jehož se zúčastnil, proběhlo v Slavic Research Center na Sapporo University. Byl zde pozván prof. Tadayuki Hayashi, bohemistou, který publikoval řadu prací mj. ke krátkému Masarykovu pobytu v Japonsku v roce 1918, odkud pak pokračoval na cestě do USA. Ve velice dobře vybaveném centru, které je nejvýznamnějším výzkumným střediskem v Japonsku pro „eurasijská studia“ (tj. výzkum Eurasie, míněno Evropy a Asie), působí téměř třetina badatelů z Evropy (řada z Ruska) i asijských zemí. V tomto prostředí se věnoval problémům metodologie výzkumu občanské společnosti, mj. též otázce jejího významu pro stabilizaci společnosti v procesu demokratické konsolidace. Pochopitelně i zde byl diskutován problém různého výkladu a pojetí fenoménu občanské společnost, zejména rozdílů mezi anglosaským a německým pohledem, resp. rozdílů pohledů historiků a politologů, možnostmi jejich spolupráce na tématu. Provedl rovněž rešerše v knihovně Sapporské university, zejména v oblasti ruských a sovětských dějin 20. století. a oborových encyklopedií z oblasti jednotlivých oblastí společenských věd. Diskuse s japonskými kolegy přinesly pochopitelně mnoho zajímavých poznatků, které budou využity ve vlastním výzkumu problematiky krize
70
demokracie v období mezi světovými válkami, jakož i k podání výzkumného projektu s uvedenou tematikou. Vzhledem k četným setkáním s japonskými historiky bohemisty bude moci ve spolupráci s nimi doplnit databázi zahraničních badatelů českých dějin o několik jmen (projekt Historického ústavu, slovník: Scholars of Bohemian, Czech, and Czechoslovak History Studies). Vzhledem k těmto kontaktům připravuje výzkumnou zprávu o současném stavu japonských středo a východoevropských studií. Vzhledem k setkáním s japonskými historiky odborníky na dějiny Sovětského svazu (zejména v Sapporu), bylo možno diskutovat i některé sporné otázky výzkumu stalinismu, resp. stanoviska současné japonské historiografie (mj. prof. Hiroshi Kimura, Kimitaka Matsuzato a další), jejíž jednotliví autoři dosáhli pozoruhodných výsledků v této badatelské oblasti. Kromě přednášek, práce v knihovnách absolvoval řadu konzultací s předními odborníky na moderní japonské dějiny. Velice informativní diskusi absolvoval s prof. Shigeki Hakamada, děkanem fakulty mezinárodních vztahů na soukromé Aoyama Gakuin University v Tokyu. Týkala se především problémů celkového pohledu na komparovatelnost různých kulturních okruhů. Současně navštívil i významná muzea a další historické památky (např. Edo muzeum a Vojenské historické muzeum v Tokyu a šogunův palác v Kjótó). NĚMECKO – Eva Doležalová, Miloslav Polívka Kostnice 1. – 4. 3. 2004 Během krátkého pobytu v Kostnici navštívili tamní univerzitu a doplnili literaturu potřebnou k plnění našich výzkumných úkolů. Projednali také možnost podílet se na vědeckém zajištění kulturních akcí, souvisejících s každoročně pořádanými dny české vědy a kultury v Kostnici. NĚMECKO – Jaroslav Pánek Mnichov 4. 3. 2004 Účast na výročním zasedání Collegia Carolina; ve specializovaných knihkupectvích Ludwig-Maximilians-Universität München výběr nové literatury z německých a evropských dějin období novověku k nákupu pro knihovnu Historického ústavu AV ČR. NĚMECKO – Miloslav Polívka Mnichov 4. - 6. 3. 2004 Spolu s Jaroslavem Pánkem se zúčastnil výročního zasedání Collegia Carolina (4.3.), které projednávalo plán vědeckých akcí na léta 2004 a 2005. Při této 71
příležitosti nakoupili pro knihovnu Historického ústavu AV ČR publikace ke klíčovým otázkám česko-německých vztahů, německých a evropských dějin, které jsou důležité pro plnění hlavních úkolů HÚ: Encyklopedie českých dějin a Biografický lexikon českých zemí (publikace předány ústavní knihovně). Den poté se zúčastnil 8. mnichovského setkání bohemistů (8. Münchner BohemistenTreffen), které je velmi užitečným setkáním doktorandů zabývajících se dějinami, literární a kulturní historií českých zemí a edicemi pramenů k nim. Bylo představeno přes čtyřicet projektů autorů z České republiky, Německa, Rakouska a Švýcarska. Potěšitelnou skutečností je, že početná část referentů sestávala z doktorandů z českých univerzit, kteří jsou v současné době stipendisty na německých univerzitách. Bohužel nebyly představeny projekty mnoha doktorandů, kteří své školení absolvují na českých univerzitách. Po vystoupení doktorandů probíhala široká diskuse, jíž jsem se také zúčastnil. V jednáních se staršími účastníky kolokvia jsem získal adresy dalších bohemistů, kteří přislíbili přispět do Lexikonu českých bohemistů, který Historický ústav připravuje k vydání. Zároveň jednal s Dr. Peterem Wolfem z Bayerisches Staatsministerium für Wissenschaften, Forschung und Kunst, který se na mne obrátil, na podílu pracovníků HÚ na přípravě výstavy Bayern und Böhmen. Její realizace byla plánována na rok 2002, ale garant -Haus der Bayerischen Geschichte - odložil z finančních důvodů uskutečnění výstavy na rok 2007 a její konání přeložil z Mnichova do příhraničního města Zwiesel. NĚMECKO – Pavla Vošahlíková Frankfurt nad Odrou 12. – 13. 5. 2004 V rámci pobytu pronesla přednášku pro doktorandy Europa – Universität Viadrina „Die Nationalisierung von Prag. Der Alltag von Tschechen und Deutschen im späten 19. Jahrhundert“ NĚMECKO – Robert Šimůnek Lipsko 21. – 26. 6. 2004 Meritem pobytu byla vyžádané přednáška na téma „Umbauten an Burgen und Residenzstädten als Ausdruck adeleigen Repräsentation im spätmittealterlichen Böhmen, proslovená v Geisteswissenschaftliches Zentrum Geschichte und Kultur Ostmitteleuropas (GWZO) v rámci projektu Jagiellonen 23. 6. Náplní pobytu bylo vedle toho i studium literatury v knihovně GWZO a lipské univerzity (k problematice šlechtické reprezentace v pozdním středověku), a dále konzultace s kolegy, kteří se účastní na projektu Jagiellonen, především pak s dr. Uwe Trespem, ve spolupráci s nímž připravuje článek pro ČĆH k problematice vojenského podnikání české šlechty v pozdním středověku. 72
POLSKO – Eva Semotanová Varšava 2. – 3. 4. 2004 Zúčastnila se semináře, pořádaného sekcí sociálních věd Polské akademie věd. Jednání byli přítomni zástupci akademií věd Visegrádské čtyřky, tzn. pořádající Polské akademie věd (PAN), Akademie věd České republiky a Maďarské akademie věd. Konalo se ve varšavském areálu Mezinárodního centra biokybernetiky. Cílem semináře bylo představit projekt polských vědců „Humanistyka polska w latach 1945-1990“, řešený jako komentovaná edice dokumentů k problematice vývoje humanitních věd v Polsku v letech 1945-90. Výběr dokumentů, čítající cca. tři tisíce stran, zachycoval proměny humanitních oborů pod vlivem totalitního režimu v Polsku. Komentáře v podobě esejí ke každé ze sledovaných disciplín (filozofie, dějiny, archeologie, etnologie a etnografie, teorie literatury, lingvistika, sociologie a dějiny umění, včetně dějin divadla) v rozsahu cca. do deseti stran rukopisu podávaly výklad k vývoji oborů v daném období. Seminář zahájil profesor Henryk Samsonowicz, předseda sekce sociálních věd PAN a hlavní teze projektu přednesl profesor Jerzy Myśliński. Jednání se účastnila rovněž místopředsedkyně sekce sociálních věd paní Irena E. Kotowska, polští odborníci a (řešitelé projektu) a zahraniční hosté. Za AV ČR to byli Mgr. Eva Formánková z Ústavu pro dějiny české literatury, Dr. Antonín Kostlán, vedoucí Centra dějin vědy Ústavu pro soudobé dějiny a doc. Eva Semotanová z Historického ústavu. Ze Slovenské akademie věd přijeli doc. Juraj Podoba z Etnologického ústavu a mgr. Barbora Balážová z Ústavu dějin umění. Maďarskou akademii věd zastupovali prof. Laszlo Bek, ředitel Ústavu dějin umění, prof. Attila Pok, zástupce ředitele Historického ústavu a mgr. Magdolna Balogh z Ústavu literárních studií. Účastníci semináře vyslechli přednášky k jednotlivým oddílům projektu, mapující vývoj humanitních oborů v Polsku v letech 1945-90, a zahraniční hosté se seznámili s plánovanou realizací tištěného výstupu projektu. Polští, čeští, slovenští i maďarští odborníci se dále zabývali možnostmi pokračování projektu na mezinárodní úrovni, které by vedlo ke srovnání vývoje humanitních oborů v Polsku, Československu a Maďarsku. Na závěr jednání jeho účastníci dospěli k názoru, že téma projektu je velmi zajímavé a mezinárodní spolupráce přínosná. Je však třeba zodpovědně řešit nejen koncepční otázky, ale také organizační a finanční problematiku, neboť propojení výzkumných kolektivů čtyř zemí není jednoduchou záležitostí. Přítomní se shodli, že budou v informativním jednání pokračovat v květnu 2004 na pracovní schůzce v Bratislavě.
73
POLSKO – Jaroslav Pánek Vratislav (Wrocław) 30. 4. – 2. 5. 2004 Účast na mezinárodní konferenci Unified Europe as a Fundamental Aspect of the New Global Order, kterou pod patronátem polského prezidenta Aleksandra Kwaśniewského uspořádaly Uniwersytet Wrocławski a Uniwersytet Opolski a pozvaly na ni čestné doktory obou univerzit se žádostí o proslovení přednášek, týkajících se perspektiv jednotlivých vědních oborů v Evropské unii. J. Pánek proslovil přednášku na téma Central European Historians in Unified Europe: Some Remarks on their Role a zúčastnil se rozsáhlé mezioborové diskuse o možnostech vědecké spolupráce v blízké budoucnosti. Na žádost redakce vědy 2. programu Polské televize poskytl interview na téma perspektiv vědy ve středovýchodní Evropě a akademické peregrinace v rámci Evropské unie. POLSKO – Eva Doležalová, Josef Žemlička Gnieźno 4. – 7. 5. 2004 Zúčastnili se mezinárodní konference „Přemyslovci a Piastovci – tvůrci středověkých monarchií“, organizované Instytutem Historii Uniwersytetu im. A. Mickiewicza v Poznani a Muzeem Początków Państwa Polskiego v Hnězdně. Josef Žemlička zde přednesl referát „Strukturální proměny přemyslovských Čech – společnost, hospodářství, osídlení“ (společně s J. Klápště), Eva Doležalová referovala na téma „Odraz éry přemyslovské dynastie v pramenech a literatuře následující lucemburské doby“. POLSKO – Roman Baron, Jaroslav Pánek, Miloslav Polívka Poznaň 11. – 14. 5. 2004 Účast na IV. mezinárodní konferenci v cyklu Kultura polityczna w Polsce, kterou uspořádal Uniwersytet Adama Mickiewicza w Poznaniu. Čeští častníci zde proslovili následující referáty: Polsko a Poláci v pohledech českého středověku (M. Polívka), Polska i Polacy w oczach Czechów na początku nowego wieku (J. Pánek) a Polska i Polacy w oczach elit czechosłowackich w czasach drugiej wolny światowej (R. Baron); kromě toho vystoupili s několika menšími diskusními příspěvky k dějinám česko-polských vztahů od středověku do 20. století (zvláštní pozornost vyvolalo vystoupení R. Barona k otázce vztahu Edvarda Beneše k Polákům). Pracovníci HÚ AV ČR se účastnili rovněž prezentace nově vydaného souboru studií prof. Jana Seredyky k dějinám parlamentarismu v 16.-17. století; na tomto slavnostním zasedání J. Pánek proslovil kratší referát Jan Seredyka i historia czeskiego parlamentaryzmu. Týž
74
přednesl před početným akademickým publikem (asi 120 učitelů a studentů moderních dějin a politologie) přednášku Historycy środkowoeuropejscy w Unii Europejskiej (Rozważania nad ich rolą po 1 maja 2004 r.). M. Polívka prezentoval před poznaňskými zájemci publikace Historického ústavu AV ČR a výměnou získal pro knihovnu HÚ AV ČR řadu nových historických prací, vydaných poznaňskými vědeckými pracovišti. POLSKO – Jan Němeček Krakov 12. – 16. 5. 2004 V rámci cesty do Krakova se zúčastnil mezinárodní vědecké konference Europa unii i federaci. Idea jedności narodów i państw od średniowiecza do czasów współczesnych, kterou ve dnech 13. – 15. května uspořádala Jagelonnská univerzita v Krakově za účasti polských, španělských, francouzských, litevských, ukrajinských i českých historiků. Přednesl zde referát Czechosłowacko-polskie koncepce federacyjne w okresie II wojny światowej. Zároveň provedl archivní výzkum v Archiwum Państwowem v Krakově (fondy Starostwo Grodzkie Krakowskie a Starostwo Powiatowe w Żywcu) pro dokončení knihy o československém odboji v Polsku v roce 1939. POLSKO – Pavla Vošahlíková Varšava 26. – 29. 5. 2004 Zúčastnila se konference „Samotność i zwiazki nieformalne. Spolecznokulturowe aspekty seksualności. Wiek XIX. i XX.“, kde přednesla příspěvek „Źycie samotnych i niezameźnych kobiet na ziemiach czeskich na przelomie XIX. i XX. wieku“. RAKOUSKO – Josef Žemlička Vídeň 15. – 17. 3. 2004 V rámci studijního pobytu proslovil v Českém centru ve Vídni přednášku na téma „Die böhmisch-österreichischen Beziehungen im frühen Mittelalter (bis 1253)“.
75
RAKOUSKO – Milan Hlavačka Vídeň 12. – 17. 4. 2004 V rámci badatelské cesty studoval fondy Prezidia ministerstva vnitra, Správního soudu a Prezidia ministerské rady v Rakouském státním archivu a Haus-Hofund Staatsarchivu. Dále navštívil univerzitní knihovnu a knihovnu Právnické fakulty vídeňské univerzity, kde se soustředil na excerpci právnické dobové literatury k problematice samosprávy a v habsburské říši v druhé polovině 19. století. RAKOUSKO - Radomír Vlček Vídeň 25. - 29. 3. 2004; 16. 6. 2004 Cílem dvou krátkodobých studijních cest bylo studium literatury a pramenů k problematice slovanství národů habsburské monarchie navazující na doposud prostudované archivní a knižní fondy ve vídeňském Haus-, Hof- und Staatsarchivu, Národní knihovně a knihovně Ústavu východních dějin vídeňské univerzity. Zvláštní důraz byl položen na příprava referátu a jeho písemné podoby pro konferenci v Pardubicích („Panslavismus a národy habsburské monarchie“) a referátu „K úloze slovanské vzájemnosti při formování moderního českého národa“ pro seminář středoškolským učitelům v Brně v červnu 2004. Obě cesty se uskutečnily v rámci plnění grantu GA AV ČR „Slovanství v procesu formování novodobého českého národa. České politické myšlení a praxe“. RAKOUSKO – Jaroslav Šebek Vídeň 7. – 11. 6. 2004 Během studijního pobytu, který se uskutečnil v rámci plnění grantového úkolu GA AV ČR „Politické prostředí sudetoněmeckého katolicismu v meziválečném Československu“, navštívil Rakouskou národní knihovnu, kde studoval literaturu k problematice vývoje katolického milieu v Rakousku a v Německu v meziválečném období, zejména pak k reflexi krize demokracie. Diskuse o těchto otázkách měly dopad rovněž do německého katolického prostředí v Československu. Kromě toho studoval prameny v Rakouském státním archivu, zejména zprávy rakouského vyslance v Praze Ferdinanda Marka z 20. let 20. století, obsahující informace k činnosti představitelů sudetoněmeckého politického katolicismu a vývoje církevněpolitických poměrů v první republice.
76
SLOVENSKO – Radomír Vlček Bratislava 31. 3. 2004 Cílem jednodenní cesty do Bratislavy bylo jednání mezinárodní redakční rady periodika Slovanské štúdie, jejímž členem R. Vlček je. Kromě hodnocení posledních čísel tohoto časopisu se jednalo o přípravu monotematického čísla věnovaného otázce slovanství. Vedle zařazení článku R. Vlčka o slovanství národů habsburské monarchie a jeho vztahu k ruskému panslavismu se diskutovalo o možnostech širší publicity českých slavistických prací ve zmíněném slovenském periodiku, především formou recenzí a zpráv. Současně byla dojednána prezentace prací zařazených do Slovanských štúdií ve Slovanském přehledu a Českém časopisu historickém a prezentace českých Slovanských historických studií ve Slovanských štúdiích a Historickém časopise. SLOVENSKO – Josef Harna Stará Lesná u Popradu 21. – 23. 4. 2004 Zúčastnil se 20. setkání Česko-slovenské komise historiků, které bylo zaměřené na rekapitulaci a hodnocení činnosti komise za deset let její existence a na další perspektivy spolupráce. Na základě zpráv a recenzí v odborném tisku bylo konstatováno, že se práce komise setkává s pozitivním ohlasem. Přispěla k udržení a prohloubení spolupráce českých a slovenských historiků na společných i komparativních tématech z dějin obou národů i z dějin českých zemí a Slovenska. V budoucnu se komise ve větší míře soustředí na iniciování diskusí o teoretických a terminologických otázkách a bude podněcovat další komparativní výzkum. SLOVENSKO – Jan Němeček Smolenice 26. – 28. 4. 2004 Zúčastnil se mezinárodní vědecké konference „Integračné a dezintegračné procesy v strednej Európe v 20. storočí“, kterou uspořádalo Centrum pre európsku politiku za spolupráce Historického ústavu SAV a Österreichisches Kultur Forum za podpory International Visegrad Fund a Hanns Seidel Stiftung za účasti českých, slovenských, maďarských, rakouských, slovinských a německých historiků. Přednesl zde referát „Československý zahraničný odboj a problém federácie strednej Európy“. Zároveň s kolegy ze Slovenska a Maďarska dojednal spolupráci na přípravě dalšího svazku pamětí Juraje Slávika.
77
SLOVENSKO – Pavel Krafl Bratislava 10. – 21. 5. 2004 Cílem pobytu bylo studium edicí a literatury k listinám Moravského zemského archivu z doby Václava IV., které mají částečně hungarikální charakter. V rámci pobytu navštívil Historický ústav SAV a studoval fondy Knihovny Slovenské akademie vied, Slovenského národního archivu a Archivu hlavného mesta Bratislavy. SLOVENSKO – Jan Němeček Bratislava 31. 5. – 10. 6. 2004 Hlavním účelem cesty byla příprava grantu na International Visegrad Fund v Bratislavě za spolupráce Historického ústavu AV ČR Praha, Historického ústavu SAV Bratislava, MTA Etnikai-nemzeti Kisebbségkutató Intézet v Budapešti a Instytutu Historii Akademii Pedagogicznej v Krakově, který se týká vydání pamětí československého politika a diplomata Juraje Slávika pod názvem Moja pamäť – živá kniha ve slovenském akademickém nakladatelství Veda. Dále byl proveden výzkum ve Štátnom oblastnom archívu v Bratislavě, fond Krajský soud Bratislava za účelem vydání monografie o československém odboji v Polsku. SLOVINSKO – Ladislav Hladký Lublaň 8. – 12. 6. 2004 Cílem studijního pobytu byl sběr literatury a informací o zahraniční politice Republiky Slovinsko v letech 1991 – 2004. Shromážděný materiál poslouží k sepsání studie o současné slovinské zahraniční politice pro grantový projekt Ministerstva zahraničních věcí ČR Iluze a realita diplomacie. Komparace zahraničněpolitické agendy postkomunistických zemí (vedoucí projektu doc. dr. Jiří Vykoukal, FSV UK v Praze). V rámci pobytu byla navštívena Národní a univerzitní knihovna v Lublani a Fakulta společenských věd lublaňské univerzity. VELKÁ BRITÁNIE – Milan Hlavačka Pontypridd, Wales 19. – 23. 5. 2004 Zúčastnil se na University of Glanmorgan v Pontypridd, Wales, Velká Británie, kde se zúčastnil crossconference a zasedání steering committee projektu ESF
78
Representations of past. Wrinting history in Europe.Tento projekt je zaměřen na výzkum historiografické produkce jednotlivých členů ESF v posledních dvou stoletích a zkoumání této produkce z hlediska vytváření národních mýtů a obrazu druhého. Vedoucím tohoto projektu je právě profesor dějin na University of Glamorgan Stefan Berger. Organizace této mezinárodní akce asi z padesátkou zahraničních hostů z celého světa připadla managerovi projektu Linasi Ericssonasovi. Konference a následující zasedání řídícího grémia se vyznačovaly přátelskou atmosférou a zničujícím pracovním vypětím.
MISCELLANEA Jindřich Dejmek - 3. 6. 2004 mu Vědecká rada AV ČR udělila na základě úspěšné obhájené doktorské disertační práce „Nenaplněné naděje. Politické a diplomatické vztahy Československa a Velké Británie“ vědecký titul doktor historických věd. Jan Němeček - 11. 5. 2004 obdržel Cenu Akademie věd ČR za dosažené vynikající výsledky velkého vědeckého výzkumu za knihu „Od spojenectví k roztržce. Vztahy československé a polské exilové reprezentace 1939-1945“, vydanou v roce 2003 nakladatelstvím Academia.
79
