CENTRUM SOUČASNÉHO UMĚNÍ MISTRA TŘEBOŇSKÉHO

CENTRUM SOUČASNÉHO UMĚNÍ MISTRA TŘEBOŇSKÉHO (CSUMT) Studie

Jan Mladovsky Město Třeboň 2012

ČÁST 1 - SCHWARZENBERSKÝ ŠPEJCHAR OBSAH 1) SITUACE

3

2) SPECIFIKA TŘEBOŇSKA

9

3) UMĚNÍ OBNOVY A REGENERACE

11

4) DOCUMENTA13

13

5) CÍLE „ART-LED REGENRATION“

15

6) KULTURNÍ A PŘÍRODNÍ DĚDICTVÍ

16

7) UMĚNÍ COBY AGENCY

18

8) AKVIZICE SCHWARZENBERSKÉHO ŠPEJCHARU

19

9) CENTRUM SOUČASNÉHO UMĚNÍ MISTRA TŘEBOŇSKÉHO (CSUMT)

27

10) PROGRAMOVÁ NÁPLŇ CSUMT

27

11) KULTURNÍ A UMĚLECKÁ ZÓNA

28

12) POČÁTEČNÍ KROKY

30

13) EXISTUJÍCÍ ZDROJE A ZKUŠENOSTI

31

14) DOPORUČENÍ

34

15) ZÁVĚR

37

16) BIBLIOGRAFIE

39

17) ZKRATKY

40

VYOBRAZENÍ 1.1 RETÁBL MISTRA TŘEBOŇSKÉHO

1

3.1 SCHWARZENBERSKÝ ŠPEJCHAR

2

5.1 MARFA, INSTALACE V POUŠTI

5

5.2 KRÖLLER MÜLLER, GALERIE V LESE

5

6.1 NAOSHIMA, RYBÁŘSKÝ DŮM – GALERIE

6

6.2 NAOSHIMA, VÝSTAVA V RYBÁŘSKÉM DOMĚ

6

6.3 DOCUMENTA 13, EXPOZICE V PARKU

6

10.1 TŘEBOŇSKO ZA PROTEKTORÁTU

10

19.1 ANDĚL SEVERU

19

21.1 SCHODIŠTĚ

21

22.1 PODLAŽÍ 1

22

22.2 PODLAŽÍ 2

22

23.1 PODLAŽÍ 3

23

24.1 VEDLEJŠÍ BUDOVA

24

24.2 BÝVALÁ KANCELÁŘ

24

25.1 SCHWARZENBERSKÝ ŠPEJCHAR

25

26.1 DŮM ŠTĚPÁNKA NETOLICKÉHO PODLAŽÍ 1 A 2

26

30.1 OBLAST POD HRÁZÍ SVĚTA

30

32.1 SEZNAM NEVYUŽÍVANÝCH NEMOVITOSTÍ V K. Ú. TŘEBOŇ

32

38.1 TŘEBOŇ, KULTURNÍ A UMĚLECKÁ ZÓNA S POLOHOU BUDOV CENTRA SOUČASNÉHO UMĚNÍ MISTRA TŘEBOŇSKÉHO

38

2

ČÁST 1 - SCHWARZENBERSKÝ ŠPEJCHAR

3.1 Schwarzenberský špejchar

1) SITU ACE

Tento text je částí obsáhlejší ale zatím nezpracované studie Třeboně jako budoucího galerijního města. Celkový pohled nabídne až kompletní studie, zatímco tato část se zaměřuje na otázku Schwarzenberského špejcharu, obr.3.1; 25.1. Zpráva tykající se rozvoje Třeboně zveřejněná v roce 2012, nazvaná Otevřená strategie města Třeboně (http://www.strategietrebone.cz/home) se zabývá mimo jiné rozvojem umění a kultury. Na základě urbanistické analýzy a pohledu na stávající situaci navrhuje založit v Třeboni Centrum současného umění. V úvahu připadají dvě lokality Dům Štěpánka Netolického, obr. 26.1, na Masarykově náměstí ve středu historického centra, který je v majetku města a dále tzv. Schwarzenberský špejchar, obr. 3.1; 25.1, architektonicky hodnotná budova na předměstí pod hrází rybníka Svět kterou Otevřená strategie města Třeboně doporučuje k tomuto účelu získat. Představitelé samosprávy doporučení vyslyšeli a po uvážení stojí před rozhodnutím špejchar zakoupit.

3

Návrhem se také zabývá iniciativa skupiny lidí se vztahem k Třeboni a se znalostmi ze světa umění, kultury, architektury, politiky a podnikatelské sféry a zkušenostmi podobných projektů doma i v zahraničí. Tyto okolnosti jsou dobrým předpokladem aby studie objektivně posoudila potenciál města pro realizaci projektu CSUMT který by pomohl nastartovat proces kulturní, urbanistické a ekonomické regenerace Třeboně včetně krajinného okolí, oživil historické jádro, vytvořil pracovní příležitosti a přilákal nové investice. Centrum by mohlo nést jméno Mistra Třeboňského, obr 1.1, navazující tak na období kdy Třeboň byla městem jež dokázalo vytvořit podmínky pro vznik uměleckých děl vysokých kvalit a přiblížit se vrcholu tehdy současného světového umění. Bylo identifikováno několik charakteristik Třeboně coby atraktivní destinace předurčujících město pro realizaci CSUMT:

•

Urbanistická dispozice historického jádra města v obvodu středověkých hradeb. Malé rezidenční části dominují rozsáhlé stavby pivovaru, zámku a kláštera s kostelem. Svojí rozlohou tyto tři reprezentativní budovy dohromady zdaleka přesahují zbytek historického jádra. Dispozice tohoto urbanistického celku vděčí své jedinečnosti dvěma historickým obdobím kdy se relativně malá Třeboň stala kulturním centrem mezinárodního významu: 14. století - klášter a jeho umělecká aktivita (Mistr Třeboňského oltáře) a 16. století - zámek a kulturní a umělecké dění za posledních Rožmberků. Navazujíce na tuto minulost projekt by začlenil Třeboň opět do proudu mezinárodního uměleckého a kulturního života. Prázdné, nevyužívané, nebo nevhodně používané prostory by dostaly díky mezinárodnímu výstavnímu programu nové využití a propůjčily by tím současnému umění, jeho tvůrcům a divákům inspirující prostředí.

•

Třeboňsky archív. Archív založený ve středověku Rožmberky a bez přerušení používaný v původních prostorách zámku do dnešních dob usiluje nyní o zviditelnění svých sbírek veřejnosti. Interakce se současnými umělci by daly archívu v tomto směru nové možnosti. Nabízí se také spolupráce s archivem RIBA, Royal Institute of British Architects (http://www.architecture.com). RIBA je předním průkopníkem výstavní činnosti archiválií využívající nových technologií a výstavních strategií.

•

Anifilm. Anifilm  http://www.anifilm.cz/cs Me festival animovaného filmu který

se každoročně

koná v Třeboni a je prakticky jedinou pravidelnou mezinárodní kulturní událostí tradičně spojenou s městem. Anifilm projevil zájem o spolupráci.

4

•

Historické a urbanistické provázání Třeboně s okolní krajinou. Třeboň obklopuje jedinečná biosféra umělých jezer, hrází a stok vytvořená raným vodohospodářským projektem převážně v 16. století také za posledních Rožmberků. Česká Republika zpracovala studii tohoto fenoménu jako podklad pro žádost registrace Třeboňska pod ochranu UNESCO. Ve spolupráci s CHKO projekt by podpořil zájem města a jeho obyvatel aby registrace UNESCO byla úspěšně prosazena a přijata. Výstavní program a přidružené aktivity v okolí města by se ve svém dopadu staly praktickou demonstrací argumentů, že investice do kulturního dědictví a tradičně obhospodařovaného ekosystému vybudovaného našimi předky se dlouhodobě vyplácí.

•

Lázeňští hosté a lázeňské promenády. Lázeňští hosté by získali rozšířenou nabídku kulturních zážitků díky programu CSUMT. Projekt by rozvinul částečně již existující ale opomíjený systém lázeňských promenád sérií zastavení pojatých formou umělecky, kulturně a ekologicky naučných stezek s možností postupného rozšíření do okolní krajiny (využití seníků a jiných venkovských staveb). Příkladem může sloužit projekt amerického umělce Donalda Judda v osadě Marfa (http://www.chinati.org) v texaské poušti a holandské muzeum v přírodě Kröller Müller (http://www.kmm.nl). Obr. 5.1; 5.2.

5.1 Marfa, instalace v poušti

5.2 Kröller Müller, galerie v lese

5

•

Malebnost historického jádra města. Přívětivá atmosféra a intimní rozměry centra Třeboně smazávají rozdíl mezi interiérem a exteriérem a nabízí využití urbanistického prostoru k výstavním účelům současného umění které často charakterizuje interaktivita s okolím a diváky. Příklad japonský rybářský ostrov Naoshima (http://www.benesseartsite.jp/en/naoshima/) (http://www.benesse-artsite.jp/en/arthouse/index.html) nebo Documenta

13 v Kasselu (http://d13.documenta.de). Obr. 6.1; 6.2; 6.3.

6.1 Naoshima, rybářský dům - galerie

6.2 Naoshima, výstava v rybářském domě

6.3 Documenta 13, expozice v parku

6

•

Gastronomie místních zdrojů. Příliv nové klientely navštěvující vernisáže a další akce přidružených

programů

dá

příležitost

rozvinout

nevyužitý

potenciál

místních

gastronomických zdrojů - produkty pivovarnictví a rybářství - pomocí strategicky zacílených sponzorských akcí. Zvláště výroba alkoholických nápojů a současné umění jsou tradičně tímto způsobem propojeny. Příklad Beck’s, (http://www.becks.com) Bombay Saphire (http://www.bombaysapphire.com). Přední světové galerie a muzea mají dobré restaurace a kavárny. Kvalitní lokální gastronomie a kvalitní současné umění se tradičně snoubí pod jednou střechou.

•

Přeshraniční styky. Třeboň udržuje partnerské přeshraniční styky a zúčastňuje se přeshraničních projektů podporovaných Evropskou unií. Tato zkušenost by se mohla využít k navázání kontaktů s městy kde podobná centra úspěšně fungují. Ku příkladu Kunshalle

v Křemži

(http://www.kunsthalle.at/en/kunsthalle-krems-en)

a

Kunstverein

v

Mnichově (http://www.kunstverein-muenchen.de) nebo jistá severoitalská města.

•

Dům umění České Budějovice. V dosavadním jednání došlo ke shodě, že Budějovický Dům umění který má jeden z nejkvalitnějších výstavních programů v ČR by se mohl stát partnerem projektu se záměrem koordinovat své programy a spolupracovat jak v regionu tak v celé republice.

Projekt počítá s přidruženými aktivitami které zasluhují zvláštní zmínku:

•

Ateliér (Anex) uměleckých škol s programem spojujícím výtvarné umění a architekturu, uměleckou a kurátorskou praxi. Obsah výuky by byl zaměřen na Artled regeneraci měst a výtvarnou praxi ve spojení s výstavní činností.

•

Občanské sdružení pro podporu současného výtvarného umění – Třeboňská umělecká beseda. Sdružení by bylo klíčovým centrem zájmu občanů o výtvarné umění a zdrojem informací a osvěty o současné umělecké praxi. Sdružení by se podílelo na organizaci přidružených akcí a programů CSUMT. Mezi jeho aktivity by bylo možno počítat:

•

Přednášky a semináře

•

Workshopy.

•

Návštěvy ateliérů.

•

Návštěvy výstav, muzeí, sbírek jak doma tak v zahraničí.

7

•

Zájezdy, exkurse, výlety po stopách stěžejních událostí světa současného výtvarného umění jak doma tak v zahraničí (art fairs, mezinárodní přehlídky, bienále, realizace, atd.) jako Dokumenta13 (http://d13.documenta.de)

Dnešní umělecká scéna je sama o sobě mezinárodní, bez nutnosti použití tohoto přívlastku. Výstavní program současného umění v Třeboni dá proto město posupně do povědomí mezinárodní umělecké veřejnosti. Ať se nám to líbí nebo ne, je třeba si uvědomit ze svět současného umění je dnes v jistém smyslu podobný globální burze která zprostředkovává investice do uměleckých děl více méně stejným způsobem jako by to byly cenné papíry, zlato či komodity a že sumy o které se jedná jsou mnohonásobně vyšší než jaké se pohybují v jiných uměleckých oborech. Zpráva z roku 2012 evropské organizace The European Fine Art Foundation (TEFAF), odhaduje roční obrat transakcí s výtvarným uměním na více než 46 bilionů Euro. Začínající Dům umění v malém českém městě se samozřejmě nestane od začátku automaticky součástí systému, nicméně postupně, jakmile si získá svým programem jistou reputaci bude zaznamenán uměleckým světem přinejmenším jako otevírající se nová příležitost. Bude pak záviset na tom aby se dařilo udržet vysokou úroveň výstav, publikací, katalogů atd. a zajistit viditelnost hlavně v odborných médiích. Tím by se postupně mohlo docílit pozice vážného hráče na scéně současného umění. Existují různé způsoby organizace takového programu, pro Třeboň bez současné tradice v této oblasti by byl vhodný model otevřené výzvy spočívající v efektivně zveřejněné a zacílené výzvě v médiích a v odborných publikacích vyzívající umělce k účasti na výběrovém procesu vedeném renomovanými osobnostmi umělci/kurátory a dávající tím záruku vysoké profesionální úrovně, odezvy na veřejnosti, průvodní publicity, katalogu atd. Takovéto podmínky by daly umělci příležitost vyniknout a posílit jeho uměleckou karieru. Atraktivní by byla i možnost získat prestižní cenu spojenou s peněžitou odměnou. Podmínky: •

Finanční zajištění – dotace, granty.

•

Dostatečně velké, přitažlivé a pro umělce inspirující výstavní prostory.

•

Mezinárodní komise skládající se z dvou renomovaných osobností: Kurátor/kritik/galerista, Umělec.

•

Cena kterou udělí shora uvedená mezinárodní komise.

•

Katalog s textem renomovaného kunsthistorika/kritika, nečlena komise.

•

Program veřejných přednášek a debat s vystavujícími umělci.

•

Mezinárodní publicita, mediální viditelnost.

8

•

Výhled ročně se opakující kontinuity, založení archívu, výstavní dokumentace, sbírky atd.

Potenciální partneři: •

Státní archiv Třeboň.

•

Národní památkový ústav (NPÚ)

•

Dům umění v Českých Budějovicích.

•

Akademie výtvarných umění v Praze (AVU).

•

Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze (VŠUP).

•

Anifilm.

•

Pivovar Bohemia Regent.

•

Transit - Erste Bank.

•

Royal Institute of British Architects. (RIBA)

Jako jeden z prvních kroků který by vzbudil zájem občanů by mohla být veřejná sbírka na zakázku kvalitních kopií retáblu Mistra Třeboňského, obr 1.1, a diskuzi o jeho důstojném umístění a o období kdy se Třeboni podařilo přiblížit se vrcholu tehdy současného světového umění a nastartovat tím zájem o dnešní současné umění. 2) SPECIFIK A TŘEBO ŇSK A

Dostupné historické zdroje výmluvně hovoří o zvláštnostech Třeboňska v rámci Jihočeského kraje a celé republiky. „Podle posledního předválečného sčítání obyvatelstva v roce 1930, se poměry českého a německého obyvatelstva značně lišily podle jednotlivých jihočeských okresů…Poměr německého obyvatelstva vůči českému na sto obyvatel v okresech byl nejvyšší v správním okrese Kaplice, kde poměr činil 87,8 německého obyvatelstva ku 12,1 obyvatel české národnosti. Naopak proti tomu okres s nejvyšším zastoupením českého živlu byl správní okres Třeboň, kde poměr německých obyvatel vůči obyvatelstvu s českou národností činil 2,8 : 97,1“. (Kocina 2008) Homogenní Třeboňsko v tomto směru kontrastuje s okolními okresy jihočeského pohraničí kde došlo k demografickým a sociálním otřesům za války a po ní opakovanými odlivy obyvatelstva a přílivy osidlovatelů. Třeboň a její bezprostřední okolí se do velké míry vyhnulo těmto proměnám a zachovalo si demografickou a historickou kontinuitu jinak nepřítomnou v ostatních pohraničích oblastech České republiky které většinou dodnes nesou stopy těchto otřesů. Ať už si o tom myslíme cokoliv je přinejmenším

9

zajímavé že i okupační moc respektovala specifikum Třeboně a okolí – pouze na Třeboňsku a Náchodsku š la hranice Protektorátu během Druhé světové války souběžně s původní hranicí Československa. Obr. 10.1.

10.1 Třeboňsko za Protektorátu

Již koncem devatenáctého století ale hlavně za První republiky se Třeboň a Třeboňsko staly oblíbeným letoviskem a na „letní byt“ jezdila do Třeboně a okolních vesnic také řada významných umělců, nebo se zde usadili i na trvalo (Ema Destinová). Během Druhé světové války se na idylické Třeboňsko mezi místní venkovský živel tímto způsobem uchylovali, pokud to šlo, lidé z větších měst a především z Prahy, aby unikly nebezpečné a tristní realitě Protektorátu. Tato tradice a idylická představa, ne nutně totožná s místní zkušeností, se z podobných důvodu udržela v padesátých letech a pokračovala až do konce let šedesátých. V době normalizace období idylické představy Třeboňska pozvolna končí a začínají se vytvářet podmínky postupně vedoucí přes Sametovou revoluci k ziskem motivovanému konsumismu s nebezpečím masového turismu. Přesto Třeboň jako jedno z mála měst více méně unikla zásahům socialistického budování. Možná i komunistická moc tak dlouho respektovala třeboňskou výjimečnost že nakonec jí nezbyl čas město dle svých představ příliš přetvořit a možná ze stejných důvodů plně rozvinutý konsumismus a masový turismus je v Třeboni zatím pouze hrozbou než realitou. Třeboňskou homogenní kontinuitu je třeba brát v úvahu a pracovat s ní. Může hrát roli při zakládání CSUMT a formování počáteční reakce obyvatelstva která může být z tohoto důvodu spíše konzervativnější než by byla v místech s větší diversitou. Na druhé straně lze poukazovat na tuto kontinuitu jako charakteristiku Třeboňska kterou by občané mohli chápat jako kulturní dědictví, porozumět jí a vážit si jí. Bude snad také snazší navazovat na kulturní

10

tradice První republiky kdy bylo Třeboňsko oblíbeným letoviskem kulturní a společenské elity národa, (ku příkladu členové spolku Mánes). Do jisté míry je to dodnes patrné ve vysokém počtu Třeboňských klubů, spolků a sdružení. Obyvatelé Třeboně se rádi spolčují. Bylo by dobře pochopit tuto místní dynamiku a dokázat s ní pracovat. Město by založením CSUMT mohlo zároveň sledovat posílení místní identity a vidět ji jako součást osvětové činnosti zaměřené na zlepšení vědomí o kulturním, uměleckém a architektonickém dědictví a archeologické minulosti, a více k tomu využívat místně přístupné materiály a zdroje ku příkladu z Třeboňského archivu. 3) UM ĚN Í O BN O VY A REG ENERACE

Dnes všeobecně uznávaná argumentace staví umění a kulturu jako důležitou součást strategie efektivní samosprávy měst a obcí často podmiňující jejich úspěšný rozvoj. Třeboň jako mnoho jiných měst postihly hospodářské a společenské změny, především vetší průmyslová odvětví zaznamenaly úpadek nebo úplný zánik spojený se ztrátou tradičních pracovních příležitostí (Otavan, Gigant). Ty byly posléze postupně nahrazeny v soukromém sektoru který začal převládat ve všech oblastech ekonomiky i denního života. Podle informací městské samosprávy je dnes v Třeboni největším zdrojem pracovních příležitostí lázeňství, přidružené služby a cestovní ruch. Přesto nebo právě proto historický střed města ztratil svoji pozici centra administrace, obchodu a společenského dění a stal se v rámci cestovního ruchu sezonní destinací turistů kteří po shlédnutí památek a případném občerstvení střed města zase opouští přesto že se jim čas od času na Masarykově náměstí nabízí zábavní program nebo převážně turisticky zaměřený trh. Lázeňští hosté mají sice možnost do města zavítat, většinou však setrvávají v lázeňských areálech kde se stravují a tráví volný čas zřejmě uspokojeni nabídkou lázeňské kuchyně a zábavy. Za stávajících podmínek je v zájmu lázní aby host utratil své peníze pod jejich střechou a ne ve městě kterému se přes různé snahy nedaří nastavit služby, kulturu a zábavu tak aby lázeňské hosty celoročně ve větším počtu přitahovalo. Historické centrum tak mimo letního období dělá opuštěný dojem místo aby zde život kolotal jak by se dalo předpokládat, především proto, ž e dle informace radnice téměř čtvrtinu obyvatel Třeboně tvoří celoročně lázeňští hosté. Sezónnost je tedy v Třeboni dlouhodobým jevem přesto že by se zde dle dostupných dat teoreticky neměla výrazně projevovat. Zatím co ku příkladu Litomyšl a Telč vyvíjí snahu sezónnost potlačovat, Třeboň ji zřejmě nevidí jako problém (Hana Zoubková 2007).

11

S probíhající reformou zdravotního pojištění se zvýší ceny lázeňských pobytů což ovlivní klientelu která se bude čím dal víc rekrutovat z ř ad ekonomicky silnějších vrstev, tedy lidí kteří budou očekávat vyšší standart nejen služeb ale více méně všeho co město může nabídnout, v neposlední řadě také umění a kultury. V jisté obměně podmíněné historickými, sociálními a demografickými zvláštnostmi je to podobný osud rozpadu dosavadních struktur a jistot který postihl města na Západě o dekádu dříve. Od té doby byla vypracována ř ada projektů a více než stovka studií týmy odborníků tzv. Art-led Regeneration, (Charles Landry 1996) z nichž mnoho bylo s větším nebo menším úspěchem realizováno. Vyskytují se však starší příklady spadající do doby poválečné rekonstrukce Evropy (Kassel, Documenta), zatímco dnes lze sledovat podobné projekty na všech kontinentech světa. Je tedy možno čerpat z bohaté studnice znalostí a zkušeností. (David Harvey, 1989 The Condition of Postmodernity. Blackwell: Cambridge, Ma; Jean Baudrillard, 1981 For a Critique of the Economy of the Sign. St. Louis: Telos.) Představa že pouze hospodářské přebytky mohou vytvářet podmínky pro rozkvět umělecké a kulturní činnosti již dávno neplatí, v postindustriální ekonomice se umění a kultura podílejí na produkci zboží a služeb. V dnešní době marketingové strategie kulturních institucí podporují příznivé podmínky pro rozvoj podnikání a vytvářejí konkurenční výhody oproti jiným městům se daří lépe přilákat nové investice. S útlumem průmyslové výroby se umění a kultura stává často centrálním předmětem podnikatelské činnosti. Současné výtvarné umění stimuluje nejen další umělecké obory jako hudbu, literaturu, divadlo, film, atd. ale také s ním spojenou spotřebu módy, gastronomiky, rekreace, pohostinství a především cestovního ruchu včetně lázeňství, jenž často zahrnuje všechny tyto aspekty dohromady. Vytváří tak podmínky pro vznik nových ekonomických příležitostí závisejících na symbolických představách a způsobu myšlení postindustriální společnosti, především na souhře mezi estetikou a funkcí a pro Třeboň zabývající se regenerací svého historického jádra vysoce aktuální – na myšlení a jednání v rámci kulturně historického povědomí. Tím že postindustriální město a zvláště historické lázeňské město jako Třeboň je nuceno dávat přednost rozvoji služeb nad průmyslovou výrobou bude také nuceno (a bude to v jeho zájmu) tyto symboly estetické ekonomiky brát vážně jako základní kameny dalšího hospodářského rozvoje. Umění a jeho estetické impulsy (historické myšlení a jednání, například), jsou hlavním hráčem v postindustriální ekonomice.

12

Art-led regeneration může také zprostředkovávat pozitivní posun v myšlení a jednání městské samosprávy především lepším oceňováním role místního obyvatelstva jako hlavního aktéra v oživování hospodářské aktivity a celkové revitalizace. Dále se ukázalo že takovéto umělecké projekty přispívají k sociální soudržnosti a dobré pověsti města, omezují asociální jednání a kriminalitu, podporují spolupráci soukromého a veřejného sektoru, zájem občanů o životní prostředí, jejich autonomii, kolektivní sebevědomí, organizační schopnosti a posuzování možností budoucího rozvoje.

Bylo by mylné se domnívat ze Art-led projekty regenerace byly pouze realizovány ve velkých aglomeracích s koncentrací typických sociálních a urbanistických problému. I relativně malá místa můžou v patřičně modifikované formě úspěšně aplikovat tuto strategii a získat díky ní stejný prospěch jako velká města. Dva názorné příklady jsou uvedeny shora: Marfa, (http://www.marfa.org) v Texaské poušti a ostrov Naoshima. (http://www.benesse-artsite.jp/en) Třeboň stojí na rozcestí, na jedné straně budoucnost bez vize, na druhé straně příležitost vlastní re invence. 4) DOCU M EN TA13

Za jeden z prvních Art-led projektů lze možno považovat shora již zmíněnou Documentu v německém Kasselu, jenž se konala poprvé v roce 1955 a kterou v srpnu 2012 navštívilo vedení samosprávy Třeboně v č ele se starostou. Při té příležitosti došlo k setkání mezi představiteli Třeboně a města Kasselu a k výměně názorů na toto téma, které Třeboňský svět 9/2012 zaznamenal: „Documenta je často považována za největší a nejdůležitější přehlídku současného výtvarného umění na světě. Trvá 100 dnů a koná se pravidelně v německém Kasselu... V Kasselu letos vystavuje na 150 předních umělců z 55 zemí světa. Jejich práce zahrnují celou škálu výrazových forem a prostředků od klasických galerijních situací po časově vymezené instalace, intervence ve veřejném prostoru nebo multimediální projekty a lákají davy diváků sjíždějících se za touto olympiádou umění že všech koutů světa. Sledována předními institucemi a osobnostmi světa umění, pozvání k účasti na Documentě může znamenat zásadní zlom v profesionální kariéře vystavujícího umělce. Třeboňskou delegaci nejvíce zaujala centrální část expozice Fridriceanum, moderní kostel poblíž se současnou sochařskou výzdobou tesanou ze dřeva z předešlé Documenty od Stephana Balkenhola a

13

početné instalace v monumentálním parku Orangerie. Documenta, která se poprvé otevřela světu v roce 1955, proměňuje dvěstětisícové město v jedinou velkou galerii. Vystavuje se všude, v centru i v okrajových částech, ve starých palácích a muzeích i v nových galeriích projektovaných významnými architekty, v kinech a divadlech, v kostele, v parcích, na ulicích, dvorech, v bývalé nemocnici, v opuštěných nádražních halách, skladištích, kancelářích a továrních provozech, dokonce i na střechách domů nebo v nedostavěné mešitě. Na shlédnutí výstavy je třeba několik dní. Vše je efektivně organizováno, zabezpečeno veřejnými službami a pohostinstvím na úrovni a propojeno zvlášť uzpůsobenou veřejnou dopravou. Město zkrátka žije uměním, užívá si a zjevně se raduje. Frau Brigitte Bergholter, radní města Kasselu a zastupitelka pro zahraniční styky Třeboňské delegaci sdělila že Dokumentu během sto dní jejího trvání navštíví až milion diváků. Když člověk uváží že jen za vstupenky a přidruženosti jako katalog, průvodce a odborný výklad návštěvník může utratit kolem 200 Euro, o tržbě hotelu a pohostinství nemluvě, není divu že městu a jeho občanům jde Documenta k duhu. Na dotaz starosty Třeboně jaký je vztah města k Documentě Frau Bergholter odvětila že Documenta je pro město vitální co se týče jak jeho identity tak hospodářského rozvoje. “Kassel ist ein Documenta Stadt“ a investice do umění se město naučilo brát stejně vážně jako investice do jakéhokoliv jiného průmyslu, zvlášť když se zjistilo že jejich návratnost ostatní investice zdaleka převyšuje. Ekonomický dopad Documenty na rozvoj města a celého regionu je předmětem odborných studií, které pak byly úspěšně aplikované i jinde. Frau Bergholter dále prohlásila že starosta Kasselu tradičně zároveň zastává funkci Kulturdezendent což městu umožňuje zaručit optimální podmínky a podporu pro Documentu, zároveň však zdůraznila že tematicky a obsahově do jejího programu město nezasahuje. Tým kurátorů Documenty má naprostou volnost a město se naučilo spoléhat na jejich profesionalitu jako záruku úspěchu celého projektu což je strategie která se Kasselu dlouhodobě velice osvědčila. Frau Bergholter zdůraznila, že pozoruhodnost letošní Documenty je její motto kolapsu a rekonstrukce, neboli zhroucení a znovuvybudování těsně spojené s historií Německa a specificky města Kasselu, které z velké míry díky Documentě a umění doslova vyvstalo z trosek válečné destrukce při které více než 20 000 lidí zde přišlo o život. Kassel se stal jedním z prvních měst které úspěšně realizovalo tzv. Art-led regeneration. Starosta Třeboně zmínil, že Třeboň sice nepostihla fyzická destrukce ale že během komunistické éry došlo k destrukci společenských struktur a lidských vztahů s kterou se město potýká dodnes a že tudíž regenerace za pomoci současného umění by byla pro Třeboň aktuální. Doufejme že se Třeboni podaří tuto myšlenku perspektivně rozvinout.

14

Zpětně nelze nedocenit tuto zkušenost, kdy Třeboňská representace se mohla na vlastní oči přesvědčit čeho je současné umění schopno, že může zpracovat aktuální témata přístupným způsobem a být přitažlivé jak pro zasvěceného diváka tak pro širokou veřejnost a dodat renomé a respekt městu které dokáže nabídnout pro tvorbu současného umění nejlepší podmínky. Zvlášť přesvědčivé bylo pak slyšet představitele města vysvětlovat jak Kassel tímto způsobem získává konkurenční výhody před srovnatelnými městy a regiony což nejen pomohlo úspěšně nastartovat jeho poválečnou obnovu ale nadále průběžně přispívá podstatnou měrou k jeho celkovému rozvoji. Připomeneme li si, ž e destrukce společenských struktur a lidských vztahů je jedna z hlavních překážek rozvoje města, je možné zde rozpoznat i výzvu k činu a uvědomit si příležitosti k nápravě které se Třeboni nabízejí díky příkladu Kasselu a Documenty. 5) CÍLE „ART-LED REG EN RATION “

Přesto ž e strategie má své příznivce i odpůrce, jde o relativně dobře prozkoumanou a ověřenou oblast umělecké praxe, která zatím hledá širší uplatnění v domácím prostředí. Třeboň by se proto stala jejím průkopníkem, Art-led přínosy provázející projekt Centrum současného uměni Mistra Třeboňského by se daly shrnout do následujících bodů:

•

Zvýšení

úrovně

veřejných

zakázek

a

architektonických

realizací plnějsím

porozuměním uměleckých a urbanistických kvalit města jako předního důvodu jeho návštěvnosti a tudíž záruky prosperity.

•

Posílení místní identity oceněním uměleckého, architektonického a přírodního dědictví.

•

Posílení sociální sounáležitosti širší účastí na společenském dění a obnovou lidových a občanských tradic.

•

Zkulturnění prostředí a zkvalitnění designu díky širší informovanosti o výtvarném umění.

•

Příliv obyvatelstva s širším okruhem zájmů a vzdělání jako jedna z potenciálních demografických změn.

15

•

Harmonizace vztahu místních obyvatel a účastníku cestovního ruchu kteří lépe pochopí a ocení místní kulturní identitu odrážející se ve zvýšené kvalitě prostředí.

•

Rozšíření znalostí a participace místních obyvatel konfrontací se současnou uměleckou tvorbou jako potenciální inspirací k obohacení kulturních tradic, schopností a dovedností.

•

Rozšíření nabídky služeb díky růstu zahraničních návštěvníku s odlišnými požadavky než domácí obyvatelstvo.

•

Zvýšení kvality služeb díky růstu poptávky ekonomicky silnějších skupin.

•

Zvýšení úrovně městského prostředí a jeho provázání s okolní krajinnou biosférou lepším porozuměním role umění v péči o prostředí, zvláště pak o veřejná prostranství a městskou zeleň.

•

Rozšíření příležitostí k získání vnějších finančních zdrojů vázaných na kulturní, výtvarnou a výstavní činnost.

•

Zkvalitnění infrastruktury zejména v okolí výstavních prostor vznikem nových přístupových tras, městské zeleně, peších zón, parkovišť, atd.

•

Zvýšení vědomí o potenciálních přínosech pro Třeboňsko zápisem do Seznamu světového dědictví (SSD) UNESCO které se v mnoha příkladech překrývají s přínosy Art-led regenerace a Domu současného uměni Mistra Třeboňského.

Předchozí bod se dotýká žádosti na zařazení regionu na prestižní seznam SSD UNESCO kterou se zatím nepodařilo prosadit především kvůli nedosažení konsensu mezi hlavními aktéry. Občané Třeboňska jsou „podle mínění Ing. Jaromíra Vávry z MAS Třeboňsko lhostejní a v současném vedení města nepanuje mezi představiteli obecná shoda“ (Zoubková 2007). 6) KULTU RN Í A PŘÍRO DN Í DĚDICTVÍ

I když je návrh na registraci UNESCO jiná záležitost než návrh na založení CSUMT jsou si přesto podobné. Dá se předpokládat, že jak UNESCO tak CSUMT by ve svém výsledku

16

zvýšily vnější zájem, především zahraniční, o město a o kulturní a přírodní dědictví celého regionu a podmínily by tím nárůst cestovního ruchu. Oba návrhy jsou navíc stejnou měrou závislé na podpoře principiálních aktéru (Samospráva, místní podnikatelé, instituce a organizace a místní obyvatelé), kteří by toto potenciální zvýšení zájmu měli vzít v úvahu, vědět si rady jak ho využít ke svému i veřejnému prospěchu a získat představu jak se vyrovnat s jeho dopady, pozitivními i negativními. Téměř desetiletá historie žádosti o ochranu UNESCO vrhá světlo na marginální i skupinové zájmy stojící v cestě projektu týkajícího se uchování kulturního a přírodního dědictví světové úrovně. Díky těmto okolnostem aktivita kolem zakládaní CSUMT by mohla oživit i zájem o dotažení žádosti o zápis Třeboňska na SSD UNESCO do úspěšného konce. Lze také předpokládat ze vystavující umělci projeví zájem o toto téma jelikož je bude třeboňské kulturní a přírodní dědictví přitahovat a inspirovat a ž e se budou proto zajímat o místní situaci a názory veřejnosti a aktivizovat ji k vetší angažovanosti ve vztahu ke své slavné minulosti. Výsledná debata by mohla výrazně posílit ocenění kulturních hodnot a potenciálu města. „Z hlediska budoucího vývoje je zřejmé, ze dlouhodobá životaschopnost a obhajitelná smysluplnost existence kulturního dědictví nemůže byt založena na charitě či státních dotacích, ale na pochopeni její nezbytnosti z hlediska rozvoje osobnosti a kvality života samotných dědiců - návštěvníků, místních obyvatel i budoucích generací“ (Pásková 2002). Situace v Třeboni se může zdát složitá, nicméně komu se nakonec podaří rozetnout gordický uzel registrace Třeboňska na SSD UNESCO, zapíše se natrvalo do historie města. Propojení a spolupráce s institucemi UNESCO aktivně podporuje spojení současné umělecké praxe a ochrany uměleckých hodnot minulosti jako přirozené kontinuum kulturního dědictví:

•

Výstavy současného umění (UNESCO Headquarters, Hall Ségur, Bahrain)

•

Rezidenční stipendia (UNESCO-Aschberg Bursaries for Artists Programme)

•

UNESCO Creative Cities Network (http://www.unesco.org/new/en/culture/themes/creativity/creative-industries/creative-cities-network)

17

Za předpokladu registrace Třeboňska na SSD UNESCO toto propojení UNESCO se současnou uměleckou tvorbou by mohlo být použito jako jedna ze strategií při zakládání Centra současného umění Mistra Třeboňského a jeho výstavního programu. Akademie výtvarných uměni v Praze (AVU) projevila zájem spolupracovat na projektu CSUMT. V roce 2012 došlo k několika setkáním mezi AVU a představiteli města, obě strany identifikovaly oblasti možné spolupráce a navrhly případné cesty k její realizaci především uplatněním profesionálních znalostí a zkušeností i technických možností AVU při vzniku CSUMT. AVU by byla schopna realizovat zakázku kopie retáblu Mistra Třeboňského. Město by zase pomohlo uskutečnit v Třeboni symposium a výstavu studentů AVU jako zkušební jízdu CSUMT a výhledově založit v Třeboni trvalý AVU anex. V další fázi by mělo dojít k jednání o spolupráci mezi městem a ostatními partnery jak je zmiňuje odstavec 1). 7) UM ĚN Í CO BY AG EN CY

Umění nemusí nutně být pouze estetickým zážitkem uspokojujícím naše estetické cítění či představy, nebo vizuální komunikací dekódováním symbolických významů, ale může být zrovna tak uspokojivě interpretováno jako akční systém (Alfred Gell 1998) jehož účelem je proměna světa, zdůrazňující kontext produkce, cirkulace a spotřeby zvaný agency. K objasnění může posloužit příklad Michelangelova Davida nebo Leonardovy Mony Lisy. Divák je na jedné straně vnímá jako všeobecně obdivovaná veledíla která pro něj v rámci přejatých kritérií estetických hodnot mohou představovat umělecký a intelektuální zážitek. Zároveň však vzbuzují v jeho mysli různé spekulace - o umělci jenž dílo stvořil, o jeho životě a cílech, čím byl inspirován a jak postupoval při realizaci, o významu díla a o identitě zobrazené postavy, jakou roli hrál materiál, použitá technologie, kdo další se na díle podílel, jaká je jeho historie, kdo dílo vlastnil a komu patří nyní, jeho cena, proč se nachází právě na tomto místě, atd. To vše může mít efekt, hrát roli katalyzátoru nepředvídané akce či reakce, dát do pohybu události s bezprostředním dopadem. Obě díla takovouto funkci průběžné naplňovaly a stále naplňují. Agency je aktivita neživého světa věcí a systémů. Řekneme li třeba že ekonomika splňuje/nesplňuje [požadavky růstu hospodářství] mluvíme o agency.

18

Stejným způsobem může fungovat současné umělecké dílo které za jistých okolností může mít kolektivní efekt s dalekosáhlými důsledky. Jako jeden příklad z mnoha je Angel of the North (Anděl severu) od Antony Gormleyho, obr. 19.1. Dílo které mělo transformační efekt na anglickém severu, nastartovalo zde kulturní renesanci a postupně se stalo symbolem regionální identity místního obyvatelstva.

19.1 Anděl severu

V tomto smyslu je zamýšlený plán veřejné sbírky na kvalitní kopii oltáře Mistra Třeboňského agency vedoucí k vzniku CSUMT a výstavního programu. V případně úspěšné realizace projektu by šlo o významný podíl umění coby agency díky indexu obrazů vytvořených Mistrem Třeboňským před vice než 600 lety. 8) AKVIZICE SCH W ARZEN BERSKÉHO ŠPEJCHARU

Je možno předeslat, že na základě Otevřené strategie města Třeboně a posudku odborníků, není pochyb, že se jedná o hodnotnou budovu která si zaslouží aby byla zachována pro budoucí generace a ž e je tudíž ve veřejném zájmu aby město podniklo kroky k její záchraně. Téměř každá stavba má naplánovanou životnost a prochází od svého zrodu vývojem v kterém dříve či později musí čelit konci své užitečné existence a nevyhnutelnému rozhodnutí zdali bude obnovena nebo odstraněna. Pokud proběhne znovuzrození budovy úspěšně a je posléze opakováno, může to znamenat začátek její relativní nesmrtelnosti.

19

Stavba se stává památkou, tudíž předmětem trvalého zájmu a ochrany veřejnosti. Často je znovuzrození stavby provázeno transformací její původní funkce. Schwarzenberský špejchar dospěl do fáze konce své životnosti a pokud se pro něj nenajde nové využití je odsouzen k zániku. Po celou dobu své existence až do nedávné doby sloužil objekt původnímu účelu - jako sýpka - a možná proto se konstrukce budovy zdá být v poměrně dobrém stavu. S Otevřenou strategií města Třeboně, která je celkově pro město velkým přínosem, je sice možno ohledně špejcharu v několika níže uvedených bodech polemizovat, nicméně lze jinak souhlasit s její všeobecnou analýzou: „Hlavní budova špejcharu má čtyři podlaží a půdní vysoký prostor. Hlavní vstup do této budovy kdysi býval v předsazeném dominantním průčelí. Na průčelí budovy se nachází zdobný prvek erbu. Hlavní budova má obdélníkový půdorys s delší stranou orientovanou k hlavní cestě. V průčelí byly kanceláře vedení. V dalších prostorách se skladovalo obilí. Konstrukci hlavní budovy tvoří obvodová nosná hrázděná konstrukce (cihly a dřevěné trámy) a vnitřní nosný dřevěný skelet (systém nosných sloupů, nosné stropní průvlaky, trámy a podlahová prkna, schodiště). Zajímavostí je např. spřažení trámů sloupů v přízemí pomocí ocelových kovaných kleštin z důvodů větší únosnosti. Nebo také původně zachované celodřevěné hlavní schodiště. Celkově je nosná konstrukce budovy velice „bytelná“, protože je stavěna pro vysoké zatížení. Ve všech patrech se skladovalo obilí. Dřevěná konstrukce je inženýrsky velice propracována a také tesařsky velice kvalitně provedena. I z tohoto konstrukčního hlediska je budova unikátní. Bylo by dobré tuto konstrukci zachovat, zvláště pokud je dnes dřevo v dobrém stavu bez poškození dřevomorkou apod.“... (Pavlík 2012) V podstatě jde o typickou dřevěnou konstrukci tradiční sýpky, jichž se zachovalo vetší množství zvlášť v areálech starých pivovarů které v minulosti potřebovaly skladovat velké objemy sladovnického ječmene. Tak tomu bylo i v případě Třeboňského pivovaru kde se podobných prostor dnes nachází několik. Další sýpka je v jihovýchodním traktu Třeboňského zámku. Konstrukce špejcharu může byt řemeslně dobře propracovaná, není však unikátní. Naopak, jelikož jde o konstrukci především funkční, diktovanou maximální nosností pilířů a trámoví je její „bytelnost“ charakteristická pro sýpky tohoto typu. Dřevěné interiéry těchto staveb jsou si stylově a konstrukčně podobné a vyznačují se vesměs impozantními prostory otevřených pater často monumentálních rozměrů. Obr. 22.1; 22.2; 23.1.

20

21.1 Schodiště

Otevřené strategii lze dát za pravdu, že unikátním prvkem Schwarzenberského špejcharu je dřevěné točité schodiště, obr. 21.1, zabudované do věžovité části obvodní zdi a dále také souhlasit že: „objekt patří do okruhu tzv. Schwarzenberské cihlové architektury“ Pro více informací o Schwarzenberských stavbách klikněte zde. (Pavlík 2012).

Jak se během doby technologie výroby piva a skladovaní obilovin změnily, tradiční sýpky ztratily svoji funkčnost a jsou dnes ke svému původnímu účelu nevyužívané. Jelikož se převážně

jedná

o

atraktivní

historické

objekty

se

zajímavě

členěnými

interiéry

demonstrujícími řemeslnou zručnost našich předků, argumenty pro jejich zachování jsou přesvědčivé natolik, že často dochází k rozhodnutí budovy rekonstruovat, aniž by se přesně vědělo k jakému účelu by mohly dlouhodobě sloužit. Až dodatečně pak padne rozhodnutí, většinou z nedostatku alternativ, umístit v jejich pro jiné účely nadrozměrných prostorách buďto galerie nebo muzea. Poblíž Třeboně je sýpek rekonstruovaných tímto způsobem hned několik: v Jindřichově Hradci, Písku a Českém Krumlově. Každý ze tří případů může sloužit jako příklad nevhodného řešení takovéto kombinace. Problém spočívá v tom, že po obnově dřevěné konstrukce interiéru vznikne sice impozantní a sám o sobě velice atraktivní prostor, který je ale nadmíru dominantní a příliš temný a členěný a proto nevhodný k tradičním galerijním účelům. Ty vyžadují spíše přehledné a dobře osvětlené prostory, vymezené plochami světlých stěn hodících se pro závěsné obrazy a jako neutrální pozadí pro volně stojící objekty soch a instalací.

21

22.1 Podlaží 1

22.2 Podlaží 2

To však neznamená, ž e by se ve Schwarzenberském špejcharu nemohlo vystavovat současné umění a vyhnout se výše zmíněným problémům. Výhodou třeboňské situace by bylo, že Dům Současného umění Mistra Třeboňského by spočíval v kombinaci dvou objektů, Domu Štěpánka Netolického a Schwarzenberského špejcharu přičemž první by vystavoval převážně tradiční formy umění, závěsné obrazy a volně stojící objekty, zatímco druhý experimentální formy umění a multimediální instalace pracující přímo s prostorem špejcharu bez potřeby velkých úprav a změn.

22

23.1 Podlaží 3

...V budově se nachází vybavení k transportu obilí pomocí mechanizace a centrálního řízení do všech pater a prostor objektu. Jedná se o kompletní systém plechových potrubí (vodorovné i svislé) s rozvodnými fukary, uzávěry apod...(Pavlík 2012). Umělci by tak získali možnost reagovat nejen na impozantní architektonickou strukturu špejcharu ale i na jeho genius loci spočívající v původním technickém vybavení které by mohlo zůstat na místě a sloužit coby historické svědectví o výrobních procesech a technologiích minulosti. Objekt by sloužil k vystavování současného umění na pozadí své zachovalé funkčnosti. Tato výstavní strategie by vyžadovala pracovat s celým objektem který by se v žádném případě neměl rozdělovat a sloužit několika institucím zároveň jak to navrhuje Otevřená strategie. Tím by se narušila jeho celistvost a cenná historická výpovědnost. Budova by tím ztratila podmanivou schopnost inspirovat současnou výtvarnou tvorbu, což je jeden z pilířů celého projektu. Případná multifunkčnost objektu by měla být zastřešena pouze jednou institucí (CSUMT). ...„Z jižní strany se na hlavní budovu napojují nižší budovy. Jedná se o dvě jednopodlažní budovy s půdním prostorem. Konstrukce je hrázděná (cihly, dřevo) na venkovní fasádě neomítnutá. Dnes jsou budovy prázdné, částečně jsou zde sklady. Dřevěné konstrukce zde nejsou v tak dobrém stavu jako u hlavní budovy“... (Pavlík 2012). Obr. 25.1.

23

24.1 Vedlejší budova

24.2 Bývalá kancelář

V této části špejcharu by se mohlo nacházet technické zázemí CSUMT pokrývající provozní potřeby instituce jako sklad, depositář, dílny, ateliery, ubytovaní pro umělce. Obr. 24.1; 24.2. V přízemí by mohla být kvalitní Rybí restaurace využívající zdroje čerstvých ryb ze sousedících sádek pod hrází Světa a dobrých moravských vín z blízkého vinného sklepa.

24

25.1 Schwarzenberský špejchar – Zdroj: Cityupgrade

Dům Štěpánka Netolického. Podobným způsobem by se mělo pracovat s Domem Štěpánka Netolického. Genius loci jeho mnohokrát přestavovaného zdiva překlenuje další důležitá období Třeboňské minulosti, od renezančních dob Rožmberků až po ducha normalizačního komunismu. Obr. 26.1. Otevřená strategie města Třeboně navrhuje „vytvořit zde sídlo instituce Dům současného umění“… S jistými výjimkami tykajících se výstavního programu a návštěvní strategie lze v případě Domu Štěpánka Netolického s návrhem v podstatě souhlasit: Pro více informací o instituci DSU klikněte zde.

„Instituce se bude zabývat vystavováním současného umění. Objekt bude také prostorem pro aktivity lidí. Různých skupin. Představa je taková, že prostor bude určen nejen pro pouhé vystavování, ale především pro zainteresování místních obyvatel do problematiky současného umění. Budou se zde konat přednášky umělců, o umělcích, o různých technikách v současném umění, ale také například o moderním umění všeobecně. Tento objekt bude prostorem otevřeným a také kreativním. Je třeba zde vytvořit podmínky například pro děti, které mohou techniky současných umělců napodobovat. Mohou také skicovat a přemýšlet o vizuálním umění. Vše může být též propojeno se školami. Také je možné pořádat různé hudební a další experimentální aktivity. Tyto aktivity mohou probíhat také spoluprácí s dalšími kulturními institucemi ve městě...

25

…Bylo by dobré z tohoto domu umění vytvořit velmi živé místo, vhodné i pro setkávání určitých skupin… …Objekt by měl umožňovat úplné otevření všech prosklených částí do hlavního náměstí, a tedy i úzký kontakt mezi uměním a lidmi venku. V letních měsících by mělo jít o mísení lidí místních a turistů. Předpokladem je vhodným a citlivým způsobem tento objekt rekonstruovat a navrátit mu tak v prostorech a v estetice jeho dřívější charakter. Tento charakter poté umožní vzniku jistého pnutí mezi současným uměním a historicky očištěným prostorem“... (Pavlík 2012).

1

2 26.1 Dům Štěpánka Netolického podlaží 1 a 2 - Zdroj: Cityupgrade

26

Obě budovy by se tak doplňovaly a tvořily dohromady ideální prostředí pro vznik nové instituce usilující o obnovení kulturních a uměleckých tradic Třeboně a Třeboňska. 9) CENTRUM SOUČASNÉHO UM ĚNÍ M ISTRA TŘEBOŇSKÉHO (CSUM T)

Obě stavby by společně tvořily jednu kulturní instituci Dům současného umění Mistra Třeboňského a doplňovali se. Dům Štěpánka Netolického coby centrální a prestižní výstavní prostor klasického galerijního typu pro tradiční druh výstav kde by se postupně tvořila stálá sbírka. Schwarzenberský špejchar jako multifunkční workshop a centrum nově vzniklé umělecké komunity kde by se umění nejen vystavovalo ale zároveň tvořilo a bylo také domovem retáblu Mistra Třeboňského a soudobé průběžně se měnící instalace reagující na místní gotické veledílo. (Příkladem podobné instituce by mohla být Galerie Klatovy Klenová s jedním galerijním prostorem v centru města a druhým, větším na nedalekém zámku Klenová). Rozdělení funkcí a využití budov by bylo následující:

•

Dům Štěpánka Netolického - administrativa, galerie tradičního typu v čistém, světlém prostoru s kvalitním galerijním osvětlením, restaurace, kavárna, obchod, knihkupectví.

•

Schwarzenberský Špejchar - experimentální galerie v původním prostoru sýpky pro instalace, multimediální tvorbu, performance, práce s časem a prostorem, světlem a zvukem, workshopy, ubytováni pro stipendisty (ateliery s ubytováním pro symposia), dílny, technické zázemí, depozitář, skladiště. Rybí restaurace, bar.

Spojnice obou budov by byla osa na níž by figurovaly další místa kultury a umění, IKS, Divadlo, Kino, Zámek, Klášter-Archiv, Pivovar, Hráz Světa, Schwarzenberská hrobka, Ostende, Lázně, CHKO, Stezka kolem Zlaté stoky na Rožmberk, Seníky. Tato osa by se stala základem postupně budované Stezky umění. Nejdůležitější bude hned na začátku vytvořit promenádní spojnice vedoucí od Domu Štěpánka Netolického na Masarykově náměstí pres hráz Světa a podle Zlaté stoky až ke špejcharu které by měly sloužit také jako galerie pod širým nebem. 10) PRO G RAM O VÁ N ÁPLŇ CSUM T

Účelem

počátečního

výstavního

programu

by

bylo

pojmout

budovy

Schwarzenberského špejcharu a Domu Štěpánka Netolického jako předmět inspirace

27

a podnět k umělecké tvorbě zpočátku zaměřené na průzkum otázek spojených se záměrem realizovat kopii retáblu Mistra Třeboňského a založit v Třeboni Dům umění stejného jména. Projekt by měl dát podnět k diskusi prohlubující celé téma do té míry, že Schwarzenberský špejchar a Dům Štěpánka Netolického by bylo možné vnímat jako symbolické

metafory

Třeboňska

jehož

minulost

i

přítomnost

se

zrcadlí

v

jejich prostorách. Názvy Schwarzenberský špejchar a Dům Štěpánka Netolického nahlíženy novým způsobem, by představovaly nejen budovy samotné, ale i město a region v kterém se nachází, vlastně svým způsobem mikrosvět Třeboně a Třeboňska:

•

Svět Domu Štěpánka Netolického od doby vlády Rožmberků a počátku slavného vodohospodářského díla renesance přes nedávnou minulost normalizační přestavby až k nynější nové příležitosti prodloužení života budovy důstojnou a kvalitní rekonstrukcí na Centrum současného umění Mistra Třeboňského.

•

Svět Schwarzenberského špejcharu stylově inspirovaného anglickou viktoriánskou průmyslovou

architekturou

19.

století,

představující

romantickou

víru

starého

šlechtického rodu v progres průmyslové revoluce v prostředí venkovského Třeboňska zaváděním mechanizace, která kuriózním způsobem v případě špejcharu funkčně přežila i komunistickou éru a dosloužila až v nedávné minulosti. Nyní se budova ocitá buďto na pokraji zániku nebo znovuzrození ve formě Centra současného umění Mistra Třeboňského. Tento program by byl pouze začáteční ‘zkušební jízdou‘ nápomocnou při zrodu CSUMT. Potom co bude nová instituce plné funkční a etablovaná, by výstavní plán a strategie měly být (podobně jako v Kasselu) zodpovědností kurátora a jeho týmu. Výstavy organizované formou otevřené výzvy popsané shora budou součástí programu také spíše na začátku. Výsledně by CSUMT měl fungovat jako každá jiná galerie s plnou kurátorskou a programovou nezávislostí. 11) KULTU RN Í A U M ĚLECKÁ ZÓNA

V Třeboni by měla vzniknout Kulturní a umělecká zóna, obr. 38.1. Nešlo by o zónu ve smyslu stavebního zákona před rokem 1998 ale o zónu ve smyslu Art-led regenerace kde by rozvoj kultury a umění měl prioritu. Zóna by měla být jasně definována Uzemním plánem. Město by zde aktivně podporovalo nejenom kulturní instituce a jejich umělecké programy ale také uměleckou tvorbu a vytvářelo tzv. „Live and Work“ podmínky pro umělce, architekty,

28

designery a umělecká řemesla. Kulturní a uměleckou zónu by tvořilo území mezi oběma objekty DSUMT a v jejich okolí, to znamená Historické jádro města včetně zámku, kláštera, pivovaru Regent a Oblast pod hrázi Světa, obr. 38.1. Otevřená strategie věnuje okolí Schwarzenberského špejcharu pod hrází Světa, obr 31.1, zvláštní pozornost: Oblast pod hrází Světa „Část pod světem je velmi zajímavý prostor, který je v současné době průmyslově využíván. Jedná se však o místo, které úzce souvisí s krajinou, Zlatou stokou a rybníkem Svět. Skrze tyto dva vodní živly je místo také propojeno s lázeňskými promenádami, kdy každá tato promenáda tento prostor ohraničuje z jedné strany. Proto se domníváme, že je důležité tomuto prostoru věnovat velkou pozornost, aby nedošlo při jeho zastavování k bezcitnosti...Je proto důležité, aby se toto místo stalo do budoucna synonymem pro příjemné, s krajinou spojené místo, které není příliš zastavěno. To je mimo jiné i jedním argumentem pro přehodnocení územního plánu v oblasti stavby přeložky silnice zde. Silnice totiž velmi výrazným způsobem zničí tuto oblast s velkým potenciálem. Pro více informací o řešení přeložky klikněte zde.

Doporučujeme tedy postupně z tohoto místa vytlačit veškerou průmyslovou výrobu apod. Vše je patrno z mapy. Z mapy je také patrná logika stavění. Mělo by jít především o bytové domy a také o několik ubytovacích objektů. Na mapě je znázorněno území, které je jen "nahozeno". Má spíše než velikost a počet objektů řešit jejich uspořádání a vztahy k okolí, zastavěnost prostoru a spojnice cest. Objekty by měly být umístěny v přirozené zeleni. Nemá se tedy v žádném případě jednat o exotickou zeleň. Zeleň by naopak měla volně vcházet z krajiny. Tedy být její součástí. Podobně i domy mají být součástí cest, ohraničovat prostor kolem cest a umožňovat průhledy například na pivovar a do krajiny. Logika domů je taková, že nejvyšší domy jsou na křižovatce ulic Novohradská- Sádecká. Domy se snižují směrem severním a také směrem ke Zlaté stoce. V tomto místě je také objekt Schwarzenberské sýpky, který je podrobně řešen v jiném textu“. Pro více informací o Schwarzenberském špejcharu klikněte zde. (Pavlík 2012)

Podporou kombinovaného bydlení, ateliérů a dílen v sousedství CSUMT by pozvolna vznikla umělecká komunita usazená v části města která by tím ožila a propojila se s historickým centrem. Vytvořila by se zde nova žádoucí lokalita, atraktivní pro širší

29

veřejnost. Podstatnou roli v tomto směru by hrála také výše zmíněná Rybí restaurace a bar v prostorách Schwarzenberského špejcharu.

30.1 Oblast pod hrází Světa - Zdroj: Cityupgrade

12) PO ČÁTEČN Í K RO K Y

Bylo by neuvážené započít s rekonstrukci obou objektů bez jasné představy o jejich využití v rámci projektu CSUMT a jeho dlouhodobého provozu. Tato představa nemůže vzniknout pouze na papíře a měla by být proto konečně definována dle zkušeností získaných na základě počátečního výstavního programu ke kterému bude stačit oba objekty vyklidit, vyčistit a zajistit minimální podmínky pro přístup veřejnosti - především do špejcharu (Dům Štěpánka Netolického je pro přístup veřejnosti již více méně uzpůsoben). Jako první bude třeba založit instituci Centra současného umění Mistra Třeboňského a vše co s ní souvisí. Počátečním krokem by mělo být jmenování ústavního výboru sestávajícího se z představitelů shora uvedených partnerských institucí, relevantních zájmových kruhů a občanských sdružení jehož cílem by bylo vytvořit podmínky pro realizaci CSUMT jak po materiální tak po administrativní stránce.

30

Město by mělo využít zkušeností a nových kontaktů z Kasselu a pokusit se postavit novou instituci na Kasselském modelu. Prioritou by v tomto procesu mělo byt založení Třeboňské Umělecké Besedy jejíž modelem by se měla stát dlouholetá tradice Kunstvereinu (http://www.kunstvereine.de/web/) která má své kořeny také v Čechách. Tentokrát by pracovní kontakty s Kasselem měly být zprostředkovány přes Goethe Institute (http://www.goethe.de), prostřednictvím pobočky v Praze. Souběžně by měla probíhat veřejná sbírka na realizaci kopie retáblu Mistra Třeboňského obr. 1.1, jako iniciativa městské samosprávy objasňující občanům její účel a podrobnosti projektu Centra současného umění Mistra Třeboňského. Příští rok 2013 by se mohl uskutečnit první workshop a výstava za pomoci AVU a jejích studentů která by prozkoumala možnosti a provoz rodící se instituce a obou jejích objektů a vyzkoušela je v kontextu současné umělecké praxe. V duchu „umění coby agency“ by se počátečním tématem stal projekt sám jelikož se v něm odráží celá problematika Třeboně a Třeboňska. Šlo by o interdisciplinární projekt, propojující řadu oborů: výtvarné umění, architekturu a prostorové teorie a o umělecká díla různého charakteru, veřejné diskuse, projekce, sympózia a publikace. Na základě výsledku této akce a za pokračující spolupráce s AVU (pedagogy a studenty) by vznikly první konkrétní umělecké plány a architektonické návrhy rekonstrukce Schwarzenberského špejcharu a Domu Štěpánka Netolického k jejich trvalému využiti v rámci programu CSUMT. Tyto návrhy by byly posléze shrnuty a zpracovány v realizační plán CSUMT. 13) EXISTU JÍCÍ ZDRO JE A ZKU ŠENOSTI

Jak již bylo řečeno ve městě je množství prázdných, nevyužitých nebo nevhodně využívaných prostor, které by bylo možno použít k výstavním účelům pro zvláštní akce typu Documenta, tzn. výstav v celém městě, viz. tab. 32.1 na následující straně. Město by mělo pro tyto případy připravit půdu již nyní a obeslat majitele s dobře zpracovaným a jasným návrhem aby se předem vědělo kde všude by se mohlo vystavovat. Normálně se majitelé takovýchto nemovitostí podobným iniciativám nebrání jelikož se mezi návštěvníky příležitostně najdou lidé mající zájem o jejich využití, pronájem či koupi.

31

Nemovitost čp., ulice

Pozemek p. č.

k. ú.

Vlastník nemovitosti

Poznámka

518

Výměra pozemku 2 vm 543

20, Masarykovo nám. 89, Masarykovo nám.

Třeboň

Objekt nevyužíván

539/1

462

Třeboň

Konětopská Marie Město Třeboň

105, Masarykovo nám.

44

581

Třeboň

19, ul. Husova

516

258

Třeboň

143, ul. Husova

564

1798

Třeboň

173, ul. Husova

562/4

2243

Třeboň

Státní oblastní archiv Třeboň

122, ul. Valy Trocnovské nám. Čp. 64, Rožmberská ul. Čp. 65, Rožmberská ul. Čp. 174, ul. Dukelská

18 33/1 55

193 160 91

Třeboň Třeboň Třeboň

Selan a.s. město Třeboň Stepanov Yury

V současné době bez využití, plánovaná rekonstrukce objektu Objekt složen z bytových jednotek (užíváno), nebytového prostoru „Hubert“ – 2 výměra cca 100 m nevyužíván Objekt nevyužíván Pozemek bez využití Objekt nevyužíván

54

179

Třeboň

Stepanov Yury

Objekt nevyužíván

180/4

518

Třeboň

Hagan Milan

Objekt bývalé Komerční banky – bez využití

Třeboň

HSP CZ s.r.o.

Třeboň

STAVHOLD a.s. Agrestis s.r.o.

Areál OTAVANU, ul. Nádražní Areál Stavcentu – pila, ul. Sádecká Čp. 261 „Spejchar“, ul. Novohradská Seníky na mokrých lukách Čp. 618, ul. Jiráskova Čp. 13/II Čp. 629/II

Zdroj: Město Třeboň

127/12

1372

Třeboň

Korb Alexander, Ing. Konětopská Marie Státní oblastní archiv Třeboň

Třeboň 1727

1214

Třeboň

PTR s.r.o.

762/1

891

Třeboň

762/6

965

Třeboň

Klečka Milan, RNDr. Klečka Milan, RNDr.

Nebytový prostor nevyužíván – obřadní síň, 1 bytová jednotka – nájemník Informace nejsou známé Objekt nevyužíván

Objekt nevyužíván Soubor seníků, různí vlastníci Informace nejsou známé Objekt nevyužíván Objekt nevyužíván

32.1 Seznam nevyužívaných nemovitostí v k. ú. Třeboň

32

Město průběžně podává žádosti a získává dotace a granty a má tedy s přílivem fondů z těchto zdrojů dlouhodobé zkušenosti kterých by se mělo využít při financování CSUMT. Ve městě je dále několik institucí (IKS, Zámek, Archiv, Lázně, Muzeum) které pořádají kulturní akce a mají tudíž ve svých řadách pracovníky se zkušenostmi s organizací a dotacemi kulturních programů. CSUMT by měl spolupracovat s těmito lidmi, čerpat z jejich zkušeností a ucházet se o nejlepší z nich jako zaměstnance či konsultanty. Především IKS a Lázně jsou v této pozici, jejich zaměstnanci s přehledem o kultuře by mohli přispět spoluprací k úspěchu projektu a získat zároveň nové zkušenosti a rozšířit si tak svoji odbornou kvalifikaci. CSUMT by rozšířilo místní nabídku pracovních příležitostí. CSUMT by měl spolupracovat s osobnostmi z kulturní a umělecké sféry kteří k Třeboni a Třeboňsku mají vztah a udržují zde kontakty. Seznam jmen bude následovně doplněn Je nutné identifikovat hlavní cílové skupiny místního obyvatelstva pro program CSUMT a zaměřit na ně hlavni informační a osvětovou kampaň:

•

Pracovníci ve zdravotnictví včetně lázní a lázeňských hostů

•

Pracovníci městské správy

•

Pracovníci školství včetně studentů Obchodní akademie, Střední odborná škola a Střední odborné učiliště Třeboň, Vrchlického 567/II  ‐ počet studentů ‐ 662      
 ‐ počet zaměstnanců ‐ 103    
  Střední škola rybářská a vodohospodářská Jakuba Krčína Třeboň, Táboritská  941/II        
 ‐ počet studentů ‐  249      
 ‐ počet zaměstnanců ‐ 57    
         
 Gymnázium Třeboň, Na Sadech 308  
 ‐ počet studentů 332      
 ‐ počet zaměstnanců 34    
         
 Základní škola praktická Třeboň, Jiráskova 3  ‐ počet žáků ‐ 56      
 ‐ počet zaměstnanců 21    
           Základní umělecká škola v Třeboni, Hradební 24  ‐ počty žáků a zaměstnanců nám nejsou známy  
         
 Dům dětí a mládeže Jindřichův Hradec, pobočka Třeboň II, Na Sadech 4 

33

•

Pracovníci výzkumných ústavů a státních a krajských institucí

•

Členové veřejné prospěšných, neziskových a osvětových organizací

•

Umělci a pracovníci v kultuře a uměleckých řemeslech

•

Zaměstnanci větších firem a podniků které by mohly mít prospěch z CSUMT

14) DOPO RU ČEN Í

Městská samospráva by měla využít příležitosti zakoupit Schwarzenberský špejchar. Primární motivací by měla být záchrana historicky cenné stavby vévodící zajímavé části města a atraktivní lokalitě pod hrází Světa nedaleko historického centra. Otevřená strategie města Třeboně analyzuje tuto lokalitu a navrhuje zde nízkou rezidenční výstavbu obklopenou zelení. Město by mělo usilovat aby alespoň 30 % teto výstavby bylo tzv. ‘live and work’ jednotek a podpořit tím vznik Kulturní a umělecké zóny. Město by se mělo snažit získat si pro sebe patřičné informace a expertízu o světě umění především spoluprací s AVU, dalšími institucemi - vyčet partnerů odstavec 1) a městy jako Kassel a vytvořit s jejich pomocí podmínky pro vznik Centra současného umění Mistra Třeboňského v Domě Štěpánka Netolického a Schwarzenberském špejcharu. Nová instituce by se stala centrem budoucí Kulturní a umělecké zóny. V této souvislosti by se město mělo aktivně zastat o vznik Umělecké besedy, spolku na podporu současného umění, který by stál u zrodu CSUMT. Jak bylo zmíněno víše nedostatek souznění hlavních aktéru brání zařazení regionu na prestižní seznam SSD UNESCO a podobný osud by mohl postihnout i projekt CSUMT. Samospráva města by proto měla postupovat opatrně a krok za krokem na základě věcné a zasvěcené diskuse se snažit vytvořit veřejnou platformu na podporu Centra současného umění. Projekt bude moci uspět pokud ho třeboňská veřejnost bude podporovat a považovat za žádoucí přínos obohacující život města a nabízející nové příležitosti kulturního a ekonomického rozkvětu. K tomu bude třeba osvětový program jehož cílem by měla být obnova ztracených souvislostí s historickým a kulturním dědictvím Třeboně a Třeboňska a „znovuobjevení“ společenských vztahů v rámci kulturně historického

povědomí,

které

jsou

podmínkou

nejen

realizace

CSUMT

ale

i

hospodářského rozvoje města. Počáteční kroky by se mohly týkat malířství za doby Karla a Václava IV a konkrétně období kdy Třeboň vytvořila podmínky pro vznik uměleckého díla světové úrovně. V nejbližší době

34

by se za pomoci a pod záštitou města měl v Třeboni konat seminář pro veřejnost o díle Mistra Třeboňského, jeho vzniku, ‘zániku a znovuobjevení’, přesunu do Prahy, posledních výzkumů a o výhledu návratu do Třeboně díky iniciativě Třeboňských občanů. Město by se mělo stát oficiálním patronem tohoto umělce a adoptovat ho jako svého ztraceného syna, propagovat ho mezi místním obyvatelstvem a vzít si za cíl aby každý občan Třeboně znal jeho dílo. Jako součást tohoto osvětového programu by měla být městem vyhlášena výzva k veřejné sbírce na vyhotovení kopie retáblu Mistra Třeboňského, obr.1.1, který se dnes nachází v Národní galerii v Praze a přednáška o restaurátorských dílnách AVU které by se úkolu ujmuly. Následovat by měla série přednášek a debat o kulturním dědictví a jeho odkazu zachovaném v třeboňských stavbách, konkrétně v Domě Štěpánka Netolického a Schwarzenberském špejcharu. Otevřená strategie správně upozorňuje na problémy spojené s plánovaným silničním obchvatem. Účelem teto studie sice nebylo zabývat se touto problematikou, nicméně je nutno poznamenat ze silniční přeložka č. 154 a 155 navrhovaná v posledním uzemním planu Třeboně by měla degradující vliv především na Bertiny lázně a jádro města včetně okolí Schwarzenberského špejcharu, obr. 30.1, v jehož blízkosti by vyúsťovala. Jelikož existují alternativní varianty doufejme ze k realizaci silniční přeložky tímto způsobem nedojde a městská samospráva bude usilovat o přijatelnější řešení. V opačném případě by dopad na CSUMT a projekt Kulturní a umělecké zóny byl zásadně negativní. Jak už bylo řečeno tato obnova kontaktů se ztracenou minulostí by se měla stát symbolickým tématem obnovy obou objektů CSUMT, která by zároveň byla naplní počátečních akcí a výstav CSUMT. V případě Schwarzenberského špejcharu by šlo o nejen o počáteční otevření dveří veřejnosti k navázání kontaktů s minulostí uchované v jeho konstrukci a strukturách ale také o úspěšné počáteční propojení s jeho dvojčetem, Domem Štěpánka Netolického na Masarykově náměstí, obr. 38.1. Špejchar je v současnosti odtržen od centra a náměstí protože se nachází uprostřed bývalé industriální zóny (psychologická bariera) a je vklíněn mezi dvě silniční komunikace č. 154 a 155 (fyzická bariera). Aby otevření dveří mohlo úspěšně proběhnout a veřejnost se mohla v plném počtu dostavit bude nutné tyto dvě bariery překonat. Naštěstí je vzdálenost mezi oběma objekty pouze asi 15 minut chůze. Město by proto mělo přistoupit k vybudovaní dvou přístupových tras společných pro pěší, cyklisty a vozíčkáře a to po hrázi Světa a podél Zlaté stoky, obr. 30,1; 38.1. Obě trasy by se zároveň staly galeriemi pod širým nebem. V žádném případě by přístupová trasa pro pěší neměla vést podél silniční komunikace, ta by měla sloužit pro příjezd automobilem na parkoviště pod hrází Světa.

35

Parkování bezprostředně u špejcharu by mělo být omezené pouze pro zaměstnance, zvané hosty a invalidy. Město by mělo projekt propagovat mezi zaměstnanci samosprávy a angažovat pro jeho realizaci kulturní pracovníky IKS a lázeňské správy a pracovníky stavebního úřadu odpovědných za uzemní plán a stavební kontrolu, dále pak zajistit spolupráci Národního památkového ústavu NPÚ a CHKO. Zároveň by se mělo obnovit úsilí o zápis Třeboňska na SSD UNESCO a objasnit veřejnosti styčné body s projektem CSUMT. Město Třeboň by mělo zajistit diskusi a průběžnou publicitu projektu v mediích, Třeboňský svět by mohl referovat o jeho vývoji v pravidelné rubrice věnované kultuře a umění se sloupkem čtenářských reakcí. Před koupí Schwarzenberského špejcharu by město mělo nechat vypracovat posudek o jeho technickém stavu a o nákladech potřebných k zprovoznění objektu k výstavním účelům. V této souvislosti proběhlo několik neformálních diskusí především s architekty, umělci, kurátory a kunsthistoriky z nich někteří Schwarzenberský špejchar navštívili a zevrubně si ho prohlédli zvenčí i zevnitř. Z pozice nezaujatého pohledu a bez znalosti pozadí se jejich reakce soustředila na otázku: Jaké asi budou celkové výdaje na přeměnu špejcharu v Centrum současného umění a jaký bude konečný výsledek? Přesto že bez patřičného rozboru jsou takovéto úvahy čistě spekulativní, převládl názor, že postavit nové muzeum současného umění na zelené louce by nemuselo byt o moc nákladnější. Přitom by mohla vzniknout stavba šitá na míru, a v porovnání se špejcharem nekompromisně současná co se týče designu a stavebních technologií zaručujících podstatně nižší náklady na provoz a údržbu než u rekonstruované sýpky. Navíc by to byl na domácí poměry záslužný a revoluční počin, jelikož u nás podobná stavba zatím neexistuje. Moderní galerie a muzea umění v České republice jsou vesměs přestavby starších budov které dříve sloužily jiným účelům a potýkají se proto s různými problémy. Dá se říci že až na výjimky většina z nich galerijním účelům plně nevyhovuje. To je v příkrém kontrastu se zahraničím kde nové stavby galerií moderního umění jsou početné a v některých městech jsou to prestižní projekty předních architektů které významným způsobem obohacují kulturní scénu a přispívají k rozvoji města. Dobrým příkladem může být Bilbao, kterému se léta lidé vyhýbali kvůli baskickému konfliktu a násilnostem, až do doby kdy zde bylo otevřeno muzeum

36

moderního umění od Franka Gehryho, mimo jiné autora Tančícího domu v Praze, které město k nepoznaní proměnilo. Dnes je ve Bilbau klid, město prosperuje a muzeum je světově proslulá destinace s obrovskou návštěvností. Město by mělo započít jednaní o užší umělecké spolupráci s Národním památkovým ústavem, majitelem Státního zámku Třeboň a Ministerstvem vnitra, majitelem kláštera, pod které spadá Státní archiv Třeboň o využití budov zámku a kláštera k výstavním účelům. Správa Třeboně by měla uvážit všechny alternativy, především však zajistit že v případě akvizice špejcharu se projekt skutečně rozjede. Bylo by kontraproduktivní kdyby město budovu koupilo a ta pak stála prázdná a nadále chátrala. 15) ZÁVĚR

Cílem studie bylo zvážit potenciál Třeboně jako galerijního města, prozkoumat možnosti které se nabízí tuto vizi realizovat a porovnat Třeboň s jinými městy kde galerie a muzea současného uměni již existují. Bylo přitom nutné vzít v úvahu geopolitické, historické, demografické zvláštnosti a zvážit v jejich světle uzpůsobilost Třeboně pro vznik nové instituce. Šlo především o vypracování studie zamřené na Schwarzenberský špejchar coby centra současného umění přičemž vyvstala otázka v čem bude toto centrum Třeboni prospěšné a do jaké míry ho Třeboň potřebuje. Díky omezenému rozsahu studie bylo možné odpovědět zatím pouze dílčím způsobem s tím že bude toto téma doplněno v konečné verzi. Nicméně odpověď vyzněla kladně, ukázala že pozitivní dopady převažují nad negativními a ž e iniciativa přichází ve vhodnou chvíli z několika historicko-společenských a ekonomických důvodu, nehledě na to ze špejchar je na prodej za výhodnou cenu. Pro dosažení hlavního cíle plně rozvinutého Centra současného umění byly určeny dílčí kroky jako vznik Umělecké besedy (Kunstvereinu), veřejná sbírka na kopii retáblu Mistra Třeboňského, začáteční výstavní program a zkušební provoz Centra který by nevyžadoval velké investice do rekonstrukce objektů. Městské samosprávě byl k tomuto účelu předložen seznam doporučení (odstavec 14). Především z nedostatku č asu ale také kvůli nepředvídatelným okolnostem nebylo možno provézt jisté žádoucí konsultace a vzít v úvahu případné výsledné připomínky a názory.

37

Nezbylo tedy než posunout tyto konsultace do druhé fáze studie. Může se proto stát že dodatečně dojde ke změnám v tomto textu. Nicméně studie by se bezprostředně mohla a měla stát předmětem počáteční veřejné debaty o Třeboni jako galerijním městě. Město, ve spolupráci s výše zmíněnými partnery a neziskovými organizacemi, by na toto téma mohlo zorganizovat sérii přednášek a diskusí za účasti významných osobností ze světa umění a kultury.

38.1 Třeboň, Kulturní a umělecká zóna s polohou budov Centra současného umění Mistra Třeboňského

38

16) BIBLIO G RAFIE

Adams, Carolyn, et al. 1991 Philadelphia: Neighborhoods, Division, and Conflict in a Postindustrial City. Philadelphia: Temple University Press. Baudrillard, Jean 1981 For a Critique of the Economy of the Sign.Translated by C. Levin. St. Louis: Telos. Deutsche, Rosalyn 1996 "Agorophobia." IN Evictions: Art and Spatial Politics. Gottdiener, Mark 1986 The Social Production of Space. Austin: The University of Texas Press. Gell, Alfred 1998 Art and Agency Cladendon Press Oxford. Jacaob, Mary Jane 1995 "Outside the Loop." IN Culture in Action. Seattle: Bay Press. Jameson, Fredric 1991 Postmodernism, Or the Cultural Logic of Late Capitalism. Durham: Duke University Press. Javorský, Jan 2007 Osídlování jihočeského pohraničí v letech 1945 – 1950 Masarykova univerzita v Brně Kocina, Jan 2008 Poválečné osídlování pohraničí... Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Lacy, Suzanne 1995 "Cultural Pilgrimages and Metaphoric Journeys." IN Mapping the Terrain: New Genre Public Art. Edited by Suzanne Lacy. Seattle: Bay Press. Lefebvre, Henri 1979 "Space: Social Product and Use Value." IN Critical Sociology: European Perspectives. Edited by J.W. Freiberg. New York: Irvington Publishers. 1991[1974] The Production of Space. Oxford: Blackwell. Pavlík, Ivo., Chytilová Lucie., Chytilová Miroslava., Vosátka Ondřej 2012 Otevřená strategie města Třeboně Praha: Cityupgrade Pásková, Martina 2002 Dědictví pro turismus nebo turismus pro dědictví? Veřejná správa. Ministerstvo Vnitra ČR, Praha Phillips, Patricia C. 1995 "Public Constructions." IN Mapping the Terrain. Smith, Neil 1992 "New City, New Frontier: The Lower East Side as Wild, Wild West." IN Variations on A Theme Park: The New American City and the End of Public Space. Edited by Michael Sorkin. Soja, Edward 1995[1989] Postmodern Geographies: The Reassertion of Space in Critical Social Theory. London: Verso. Zoubková, Anna 2007 Dopady rozvoje cestovního ruchu, Památka Třeboňské rybnikářské dědictví. Universita Karlova v Praze.

39

Zukin, Sharon 1995 The Cultures of Cities. Cambridge, Ma.: Blackwell. 1996 "Space and Symbols in an Age of Decline." IN Re-Presenting the City. Edited by Anthony King. London: Macmillan. 17) ZKRATK Y

CSUMT

Centrum současného umění Mistra Třeboňského

DSN

Dům Štěpánka Netolického

SSD UNESCO

Seznam světového a kulturního dědictví UNESCO

UNESCO

United Nations Educational Scientific and Cultural Organization

CHKO

Chráněná krajinná oblast

RIBA

Royal Institute of British Architects

AVU

Akademie výtvarných umění v Praze

VŠUP

Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze

TEFAF

The European Fine Art Foundation

NPÚ

Národní památkový ústav

Poděkování Děkuji zaměstnancům třeboňské samosprávy, kteří obětavě dodali podklady a informace potřebné k vyhotovení této studie, zvláště pak Janě Vítkové a Aleně Zárubové. Dále děkuji Kateřině Šikové, Arch. Miroslavu Šikovi, Michalu Škodovi, Tomáši Paulovi a Janě Jandové za odborné rady a podporu.

© Jan Mladovsky [email protected]

40