Cena práce
Ing. Jana Janoušková, Ph.D1. Abstrakt Srovnání podílu osobní důchodové daně ve srovnání s průměrem států EU i OECD je zajímavé, neboť podíl osobní důchodové daně je malý a má i poměrně malý vliv na „daňovou cenu“ pracovní síly. Ostřeji se ale v ní projevuje pojistné sociálního pojištění. Přestože se Česká republika se svou daňovou kvótou pohybuje okolo průměru, v této kategorii má prvenství - největší část veřejných příjmů tvoří sociální pojistné, které tvoří cca 40 % veškerých daňových příjmů. Vysoké povinné odvody zejména na straně zaměstnavatelů současně zvyšují nákladovost firem a snižují atraktivnost podnikatelského prostředí. Abstract Comparing the share of individual income tax with the EU countries average and also OECD is interesting, as the share of individual income tax is small and it has also a relatively small influence on “the tax price” of the labour force. However, the insurance rate of the social insurance is seen more sharply in it. Though the Czech Republic with its tax quota oscillates around the average, it has the primacy in this category – the greatest part of public revenues is made by social insurance premium which forms cca 40 % of all tax revenues. High obligatory tax payments mainly on the side of employers concurrently increase costs of firms and decrease the attraction of corporate environment. Klíčová slova Osobní důchodová daň, daň z příjmů ze závislé činnosti, sociální a zdravotní pojištění, daňové zatížení, cena práce Úvod Daňový systém svými parametry ovlivňuje atraktivnost země pro domácí i zahraniční společnosti, slouží jako účinný nástroj k regulaci negativních vlivů na životní prostředí a zároveň podporuje aktivitu ekonomicky činného obyvatelstva. Největší změnou zaváděného systému daní v České republice (v r. 1993) bylo bezesporu zavedení daně z přidané hodnoty a dvou univerzálních důchodových daní. Specifickým aspektem bylo obnovení sociálního pojistného jako samostatného příjmu veřejných rozpočtů. Cílem příspěvku je poukázat na daňové zatížení fyzických osob v závislé činnosti (tj. zejména zaměstnanců), které je dáno jednak výší a konstrukcí osobní důchodové daně a jednak výší sociálního pojistného. Osobní důchodová daň (v českém daňovém právu se jedná o daň z příjmů fyzických osob) se týká širokého spektra daňových poplatníků a výnos ze zdanění závislé činnosti činí téměř 4/5 z celkového výnosu daně z příjmů fyzických osob. Povinná účast fyzických osob na sociálním pojistném v podobě účasti na veřejném zdravotním pojištění a na sociálním zabezpečení a státní politice zaměstnanosti podstatně zvyšuje daňové zatížení. Zároveň je třeba mít na paměti povinné odvody sociálního pojistného zaměstnavatele za zaměstnance, které zdražují pracovní sílu a pro většinu firem 1
Ing. Jana Janoušková, Ph.D., Slezská univerzita v Opavě, Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné Univerzitní nám. 1934/3, 733 40 Karviná
[email protected]
1
jsou mzdové náklady podstatnou nákladovou položkou. Vysoký podíl příspěvků na zdravotní pojištění a sociální zabezpečení a státní politiku zaměstnanosti, který je charakteristický pro český daňový systém na celkovém zdanění, může mít negativní dopad na ekonomický růst. Zvyšují se tak náklady práce, což pak vede k její substituci kapitálem, k šedé ekonomice, popř. k netradičním formám pracovních vztahů2. 1 Vývoj daňových výnosů v České republice a sociální pojistné Od roku 1993 prošel český daňový systém určitým vývojem. Často se v daňové teorii hovoří o tzv. daňovém mixu, který lze v České republice ilustrovat v následujících grafech a tabulkách. V tabulce a grafu č.1 je zachycen vývoj jednotlivých druhů příjmů vládního sektoru k celkovým příjmům z daní v procentech. Tab. č.1: Daňové příjmy vládního sektoru v letech 1993 - 2007 v procentech Daňové příjmy (v %) Daně na zboží a služby* Pojistné na ZP a SP DzPFO DzPPO Daně z majetku a ostatní Celkem
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
35,1
34,7
34,0
34,5
34,6
33,2
34,9
34,3
32,7
31,9
31,5
31,8
32,4
33,5
33,4
33,6
36,4
37,7
39,1
40,4
40,3
39,4
39,9
40,8
40,2
40,2
40,3
39,3
39,0
39,8
7,6
12,2
13,4
14,2
14,4
14,5
13,8
13,6
13,4
13,7
13,7
13,8
13,4
12,2
12,2
18,0
14,3
13,0
10,9
9,1
10,4
10,2
10,5
11,8
12,7
13,0
12,4
13,7
14,0
13,3
5,7
2,4
2,0
1,4
1,5
1,6
1,6
1,7
1,4
1,5
1,6
1,6
1,3
1,2
1,3
100,0
100,0
100,0
100,0
100,0
100,0
100,0
100,0
100,0
100,0
100,0
100,0
100,0
100,0
100,0
Pramen: vlastní propočty z dat MF ČR * DPH+spotřební daně+ostatní
Graf č. 1: Daňové příjmy vládního sektoru v letech 1993 - 2007 v procentech
Pramen: vlastní propočty z dat MF ČR
2
KUBÁTOVÁ, K., VYBÍHAL, V. A KOL. Optimalizace daňového systému České republiky v kontextu Evropského regionu a měnícího se ekonomického, sociálního a právního prostření. Eurolex Bohemia 2004. ISBN 80-86861-05-8
2
V následující tabulce a grafu lze sledovat, jak se vyvíjely jednotlivé segmenty veřejných příjmů v letech 1993 až 2007 v absolutních částkách, tj. v mld. Kč. Tab. č. 2: Daňové příjmy vládního sektoru v letech 1993 - 2007 v mld. Kč Daňové příjmy (v mld. Kč) Daně na zboží a služby* Pojistné na ZP a SP
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
137,8
154,9
173,6
196,2
211,3
216,5
240,3
247,6
255,5
265,4
282,1
306,0
343,3
376,0
393,0
132,1
162,3
192,5
222,2
246,8
263,1
271,3
287,4
318,9
335,0
359,7
388,3
416,1
437,0
468,0
DzPFO
29,7
54,5
68,6
80,5
87,9
94,9
95,3
98,3
104,4
114,4
123,0
133,3
142,4
137,0
144,0
DzPPO Daně z majetku a ostatní
70,9
63,8
66,5
61,8
55,6
67,6
70,1
75,8
92,0
105,7
115,9
119,8
144,8
157,0
157,0
22,5
10,5
10,0
8,1
9,1
10,5
11,2
12,1
11,2
12,6
14,0
15,6
13,3
14,0
15,0
Celkem
393,0
446,0
511,2
568,8
610,7
652,6
688,2
721,2
782,0
833,1
894,7
963,0
1059,9 1121,0 1177,0
Pramen: vlastní propočty z dat MF ČR DPH+spotřební daně+ostatní
Graf č. 2: Daňové příjmy vládního sektoru v letech 1993 - 2007 v mld. Kč Daňové příjmy vládního sektoru v letech 1993-2006 (v mld. Kč)
500 450 400
Daně na zboží a služby*
350
Pojistné na zdravotní a sociálního zabezpečení DzPFO
300 mld. Kč
DzPPO
250
Daně z majetku a ost atní
200 150 100 50 0
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
Pramen: vlastní propočty z dat MF ČR
Jak prezentují výše uvedené údaje, všechny druhy daňových příjmů v absolutním vyjádření rostou. Největší růst zaznamenalo sociální pojistné a tato skutečnost je spíše negativním jevem. O to více varující, protože je současně vykazován dlouhodobý deficit a současně nerovnováha zdrojů a potřeb v oblasti sociálních výdajů3. Odvody v podobě sociálního pojistného trvale plní státní pokladnu více než třetinou, konkrétně se výše pojistného pohybuje ve sledovaném období v rozmezí 33 % až 40 %. Sociální pojistné má tendenci růst
3
Obecně lze říci, že vývoj příjmů z pojistného a jejich podíl na státním rozpočtu je ovlivňován vývojem počtu plátců pojistného a jejich složením, vývojem mezd, ze kterých je pojistné placeno, a nemalou roli hraje i úspěšnost výběru pojistného.
3
ve všech zemích OECD4, ale pokud srovnáme vývoj v České republice, patří naše země k zemím s nejvyššími odvody sociálního pojistného. Sociální pojistné má mnohem větší dopad na cenu pracovní síly v podmínkách České republiky než osobní důchodová daň. Jde zejména o část placenou zaměstnavateli za jejich zaměstnance. Tato odvodová povinnost, i když je závaznou platbou do veřejného rozpočtu, stojí poněkud v pozadí (o sociálním pojistném se často hovoří jako o „skrytém zdanění“). Sociální pojistné je velmi výhodné, protože není snižováno různými nezdanitelnými, odpočitatelnými položkami či slevami na dani (tak jak je to u důchodových daní). Navíc odvod i kontrola odvodů je jednoduchá a úniky minimální. Osobní důchodová daň skýtá široké možnosti změn a je pro svou adresnost důležitým prvkem fiskální politiky státu, s širokým dopadem na ekonomicky aktivní obyvatelstvo. Především je nutno vyjít z toho, že její podíl na daňových příjmech byl a stále je u nás ve srovnání s průměrem států Evropské unie i OECD malý, také na „daňovou cenu“ pracovní síly má poměrně malý vliv. V následujícím grafu je ilustrován podíl osobní důchodové daně (tj. zdanění fyzických osob) k celkovému daňovému výnosu v České republice a v Evropské unii. Graf č. 3: Podíl daně z příjmů fyzických osob (DPFO) v EU a v ČR v letech 1995 - 2006 Podíl DPFO na celkových daňových výnosech v EU 28,00 26,00 24,00 22,00 20,00 18,00 16,00 14,00 12,00 10,00 1995
1996 E U 15
1997
1998
1999
2000
O E C D -E urope
2001
2002
2003
E U 19
2004
2005
2006
ČR
Poznámka: OECD-Europe obsahuje všechny státy EU 15 plus ČR, Maďarsko, Island, Norsko, Polsko, Slovensko, Švýcarsko, Turecko. Pramen: Vlastní výpočty z http://stats.oecd.org/wbos/Index.aspx?usercontext=sourceoecd (data extracted on 2008/09/29 13:38 from OECD.Stat)
Rokem 2008 dochází ke zcela zásadním změnám ve zdanění fyzických osob. Upouští se od klouzavě progresivní stupnice daňové sazby s dosavadními sazbami od 12 % do 32 % a zavádí se jednotná sazba daně z příjmů fyzických osob ve výši 15 %5.
4
Publikace OECD vysvětluje jejich rostoucí podíl (z 18 % v roce 1965 na 26 % v roce 2003) hlavně tlakem na nárůst sociálních transferů v souvislosti s rostoucí nezaměstnaností, stárnoucí populací a stále většími vládními náklady na zdravotnictví. 5 Od roku 2009 se předpokládalo snížení této sazby daně na 12,5 %.
4
Tab. č. 3: Srovnání daně z příjmů fyzických osob rok 1993 rok 2005 základ daně daň základ daně daň 0-60 000 15% 60 000-120 000 9 000 + 20% 120 000-180 000 21 000+25% 180 000-540 000 36 000+32% 540000- 1080000 151200+40% 1 080 000 a výše 367200+47% Pramen: Zákon o daních z příjmů
0-109 200 109 200-218 400 218 400-331 200 331 200 a výše ---
15% 16380+20% 38 220+25% 66 420+32%
rok 2006 -7 základ daně daň 0 - 121 200 121 200 - 218 400 218 400 - 331 200 331 200 a více ---
12 % 14544 Kč+19% 33012 Kč+25% 61212 Kč+32% ---
Nelze ale hovořit o tzv. „rovné dani“, za kterou by ji mohl při zjednodušeném pohledu někdo omylem zaměnit. Tento obrat v pojetí zdanění fyzických osob si vyžádal další kroky související s opatřeními, které zajistily, aby se nezvedla daňová zátěž u žádné z příjmových skupin poplatníků. Mezi tato opatření patří zejména zvýšení slev na dani mající vazbu na osobu poplatníka a daňové zvýhodnění na dítě, s cílem nezasáhnout negativně žádné skupiny poplatníků. Cílem byla mimo jiné kompenzace znevýhodnění nízkopříjmových poplatníků, kteří uplatňovali zdanění v 12% sazbě daně, tak aby jejich zdanění nebylo vyšší. Daňové změny nespočívají pouze v úpravě daňových sazeb, ve výši slev či daňových zvýhodněních, ale podstatnou změnou je změna v postoji k hrazenému sociálnímu a zdravotnímu pojištění. Za zdanitelné výdaje od roku 2008 nelze již uznat pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na všeobecné zdravotní pojištění hrazené poplatníkem (v tomto případě zaměstnancem). Tímto se ale podstatně rozšiřuje základ daně. Zároveň se zavádí i tzv. superhrubá mzda6. Tento krok je považován vládou za kompenzační faktor výhod, které plynou poplatníkům sjednocením daně na úroveň 15 %. Je třeba si uvědomit, že se ale nejedná o skutečnou nárokovanou mzdu, ale pouze o fiktivní navýšení základu daně pro výpočet daňové povinnosti. V tomto případě se zvyšuje daňové zatížení poplatníka (protože zdanění je podrobena i část odvodu pojistného zaměstnavatele za zaměstnance, a to v úhrnu 35 % z hrubé mzdy v roce 2008) z 15 % na 20,25 %. Celkové daňové zatížení u zaměstnanců včetně pojistného představuje 32,75 % hrubé mzdy pro rok 20087. 2 Změny v souvislosti s daňovým zatížením závislé činnosti Celosvětové zpomalení růstu ekonomik má za důsledek hospodářský pokles a z toho plynoucí úpravy v rozpočtech, snížení daňových výnosů a hledaní cest ke zmírnění recese. Ke konci loňského roku došlo k rozhodnutí, že původně navrhované snížení daňové sazby z 15 % na 12,5 % nebude realizováno, včetně souvisejících změn v oblasti slev na dani, a došlo k úpravám v oblasti sociálního pojistného8.
6
Rokem 2008 se přechází na úplně nový model výpočtu daně a zálohy na daň u příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků (tj. ze mzdy). Nově základem daně se stávají příjmy ze závislé činnosti nebo funkčních požitků zvýšené o částku odpovídající pojistnému na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistnému na všeobecné zdravotní pojištění, kterou je povinen platit zaměstnavatel ze zúčtovaných hrubých mezd zaměstnance. Tento pojem našel již v praxi své místo. 7 Neberou se v úvahu slevy na dani, které lze využít ke snížení konečné daňové povinnosti. 8 Z tohoto důvodu zůstaly zachovány slevy na dani v původní výši. Pouze došlo k dílčím změnám u limitu pro vlastní příjem (68 000 Kč a to se zpětnou platností pro rok 2008) v případě uplatňování slevy na manželku (manžela).
5
Legislativní úpravou se mění stropy pro vyměřovací základ sociálního a zdravotního pojištění, které byly i pro zaměstnance zavedeny v roce 20089. U zaměstnanců s vyššími příjmy došlo: • od 1. ledna 2008 ke stanovení maximálního vyměřovacího základu pro pojistné (tzv. zastropování) v částce 1 034 880 Kč, • pro rok 2009 byl tento „strop“ zvýšen na 1 130 640 Kč. Po dosažení uvedeného vyměřovacího základu pro pojistné (hrubé mzdy) je vyměřovací základ pro pojistné nulový a další příjem již pojistnému nepodléhá. Deklarovaným cílem stanovení maximální hranice vyměřovacího základu pro pojistné bylo částečně snížit vedlejší náklady práce, zvýšit konkurenceschopnost podnikatelských subjektů a vytvořit vhodnější předpoklady zejména pro zaměstnávání vzdělané a kvalifikované pracovní síly, expertů i zahraničních odborníků v ČR. V níže uvedené tabulce jsou uvedené některé země, kde jsou zavedené horní hranice vyměřovacích základů pro pojistné na sociální pojištění. Vzhledem k různorodosti legislativních ustanovení při vymezení hrubé mzdy, existenci výjimek, diferenciaci sektoru sociálního pojištění apod. jsou uváděné hodnoty pouze orientační. Tab. č 4: Limity pro pojistné ve vybraných zemích Horní limit pro Dolní limit Země Poznámka pojistné pro pojistné Ano Zaměstnavatel nemá limit stanoven Francie Ne (ne pro nemoc. a zdrav.)
Irsko Lotyšsko Lucembursko Maďarsko Německo Nizozemí Rakousko Řecko Slovensko Španělsko Švédsko Velká Británie
Ano Ano Ano Ano
Ano Ne Ne Ne
(pouze pro zaměstnance)
Ano Ano Ano Ne Ano (od r. 2004) Ano Ano (pouze důchod.poj.)
Ne Ne Ne Ne Ne Ne Ne
Ano
Ano
Jiná pravidla pro oblast zdravotnictví
Limit platí pouze pro zaměstnance Jiná pravidla pro zdrav. a důch. poj. Specifika pro 13. a 14. platy Jiný limit pro důch. a nemoc. poj.
Zaměstnavatel nemá limit stanoven
Pramen: http://www.mpsv.cz/cs/4771, vlastní zpracování
Od 1. ledna 2009 se snižuje povinný odvod sociálního zabezpečení pro zaměstnavatele z 26 % na 25 % a u zaměstnance z 8 na 6,5 % (viz tabulka č. 5). a zaměstnanec přispívá ze svého příjmu pouze na důchodové pojištění10. Firmy (tj. zaměstnavatelé) mají dvojí závazky 9
S účinností od počátku roku 2008 je nahrazen původní, do konce roku 2007 platný maximální vyměřovací základ pro výpočet odvodů na sociální pojištění ve výši 486 000 korun ročně, 48 násobkem průměrné mzdy v ČR. Toto maximum platilo pouze pro osoby samostatně výdělečně činné. Pro zaměstnance maximální vyměřovací základ do roku 2008 stanoven nebyl. Nově se limit 1 034 880 Kč od roku 2008 aplikuje na součet vyměřovacího základu ze zaměstnaneckého poměru a z podnikání (přičemž platí, že pojistné se prioritně odvede z vyměřovacího základu zaměstnance). 10 Stejná úprava se dotkla úměrně i sazeb odvodů osob samostatně výdělečně činných, které však jsou v nemocenském pojištění dobrovolně. Celkové snížení daňového zatížení fyzických osob (ve formě snížení sociálního pojištění placeného zaměstnanci o 1,5 p. b.) se pro rok 2009 odhaduje do výše 18 mld. Kč a plně se projeví ve zvýšení čistých příjmů domácností. Pramen: http://www.parlament-vlada.cz/modules.php?name=News&file=print&sid=524
6
k institucím sociálního a zdravotního pojištění: • zaměstnavatel odvádí zdravotní a sociální pojištění, které sráží zaměstnancům z jejich hrubé mzdy, • zaměstnavatel je rovněž plátcem za své zaměstnance a zdravotní i sociální pojištění je součástí jeho zdanitelných nákladů (zvyšuje cenu práce). Tab. č. 5: Výše pojistného na sociální zabezpečení u zaměstnanců zaměstnavatel zaměstnanec Sociální zabezpečení v % z vyměřovacího základu 2008 2009 2008 2009 Nemocenské pojištění 3,3 2,3 1,1 -Důchodové pojištění 21,5 21,5 6,5 6,4 Státní politika zaměstnanosti 1,2 1,2 0,4 -Celkem 26,0 25,0 8,0 6,5 Pramen Zákona č. 589/92 Sb. o pojistném na sociální pojištění a státní politiku zaměstnanosti ve znění pozdějších předpisů, vlastní zpracování
U zdravotního pojištění ke změně výše pojistného nedochází a pojistné zůstává zachováno v původní výši, jak je uvedeno v následující tabulce. Tab. č. 6: Sazby veřejného zdravotního pojištění používané u zaměstnanců Výše pojistného u zaměstnance v % z vyměřovacího základu Zaměstnanec 4,5 Zaměstnavatel 9 Celkem 13,5 Pramen: Zákon č. 592/92 Sb., o pojistnému na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů
Jak již bylo zmíněno, Česká republika je charakteristická vysokým podílem pojistného a naopak nízkým podílem zdanění příjmů fyzických osob. To vyplývá jednak z tradice takové struktury převzaté již z centrálně plánované ekonomiky, která se projevila i při konstrukci nového daňového systému, ale také z dlouhodobého kulturního vlivu Rakouska a Německa, který formuje základní rysy českého daňového systému11. V následující tabulce je uveden podíl sociálního pojištění na celkovém daňovém výnosu vybraných zemí a OECD. Je zde patrné, že podíl sociálního pojištění v podmínkách České republiky převyšuje podíl v jiných zemích. Tab. č. 7: Podíl sociálního pojištění na celkovém daňovém výnosu ČR Maďarsko Německo Polsko Rakousko Slovensko OECD - celkem
1995 41,33 35,64 38,96 30,44 36,05 *
1996 42,95 34,31 40,25 31,20 34,94 *
1997 43,56 33,84 41,16 32,45 34,20 *
24,70
24,53
24,73
1998 44,30 33,49 40,46 32,26 34,01 38,77 24,87
1999 43,47 30,21 39,27 28,15 34,17 38,42 24,57
2000 44,19 29,31 39,04 29,18 34,15 39,95 24,49
2001 43,93 29,67 39,76 34,12 32, 80 41,59 25,30
2002 2003 44,15 43,59 30,28 30,53 40,27 40,51 32,01 41,078 33,30 33,74 40,99 41,90 25,55 26,15
2004 42,26 30,07 40,73 40,21 33,90 41,66 26,04
2005 42,93 31,26 39,93 39,73 34,47 40,40 25,61
2006 44,30 31,57 38,46 * 34,31 40,36 *
Pramen: http://stats.oecd.org/wbos/Index.aspx?usercontext=sourceoecd Poznámka: * data nejsou k dispozici
11
http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/shrnuti_cinnosti_exp_skup.html
7
Graf č. 4: Podíl sociálního pojištění na celkovém daňovém výnos Podíl sociálního pojištění na celkovém daňovém výnosu 50 45
%
40
ČR
35
M aďarsko
30
Německo
25
Polsko Rakousko
20
Slovensko
15
OECD - Total
10 5 0 1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
Pramen: vlastní zpracování ze zdrojových dat: http://stats.oecd.org/wbos/Index.aspx?usercontext=sourceoecd
Na počátku roku 2009 v rámci opatření „Národního protikrizového plánu vlády“ je navrhována další změna v oblasti sociálního pojištění v souvislosti s podporou zaměstnanosti, podnikání a konkurenceschopnosti firem prostřednictvím slev pro zaměstnavatele na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti12. Záměrem těchto slev je snížit celkové náklady práce u největšího počtu zaměstnanců, tj. zaměstnanců s nižšími a průměrnými mzdami, kteří v případě ztráty zaměstnání jsou nejvíce ohroženi. Tato sleva má degresivní charakter s cílem podpořit zaměstnanost především u zaměstnanců s nižšími mzdami13. Zachování pracovních míst znamená rovněž zamezení poklesu daňových výnosů a měl by přinést i nižší potřebu výplat sociálních dávek, které by jinak v důsledku nezaměstnanosti musely být z veřejných rozpočtů vypláceny. Opatření má dočasný charakter, a to na dobu předpokládaných negativních dopadů finančního a hospodářského útlumu ve světě. Opatření je proto omezeno obdobím do konce roku 2011. Závěr Česká republika patří mezi země s vysokým daňovým zatížením, které je ale způsobeno vysokým sociálním a zdravotním pojištěním, zvláště sumou, kterou je povinen hradit za své zaměstnance zaměstnavatel. Zvyšují se tak náklady práce, což vede k nelegálním formám pracovních vztahů. Vysoké daňové zatížení je jedním ze základních faktorů negativně ovlivňující efektivnost a pružnost trhu práce s možným dopadem na snižování tempa ekonomického růstu. Zavedení daňových legislativních změn v posledním období nepřineslo snížení daňového zatížení, ale přesun výběru daně z příjmů (zejména u fyzických osob v závislé činnosti) ve prospěch vyššího zdanění spotřeby. Bylo by proto přínosem, aby další legislativní úpravy v oblasti zdanění fyzických osob zamezily zvýšení daňového zatížení u příjmově nižších skupin poplatníků. U těchto skupin poplatníků se rovněž snižuje efekt odečitatelných položek využívaných především středními vrstvami (úroky z hypoték, příspěvky na důchodové zabezpečení atd.). Za zvážení by stálo zrušení institutu superhrubé mzdy, což by přispělo k 12
13
http://www.mpsv.cz/files/clanky/6372/navrh_zakona1.pdf Jako horní hranice mzdy pro možnost uplatnění slevy na pojistném se navrhuje 1,15 násobek průměrné mzdy.
8
vyšší transparentnosti a zjednodušení administrativy v souvislosti s daňovými povinnostmi plátce i poplatníka. Nevýhody lze rovněž spatřovat i ve výši „zastropování“ mezd, kdy příjem je vyšší než cca 95 000 Kč a dostává se do degresivního zdanění (čím vyšší plat, tím nižší daňové zatížení a nižší pojistné), a fakt, že v krátkém období zátěž reformy ponese středněpříjmová třída a zejména pak jedinci bez dětí. V současné době se stále nejedná o systémově řešení reformy veřejných rozpočtů. Daňová opatření jsou schopna stimulovat konkurenceschopnost země a podpořit existenci a udržitelnost sociálního státu, zejména v sumě jeho finančních nároků. Problémem je ale efektivnost výdajových programů, zvýšení kontrolních opatření a vytvoření dostatku nástrojů k tomu, aby nedocházelo k pasti chudoby a posílila se adresnost sociální pomoci. Literatura: JANOUŠKOVÁ, J. Reforma daňového systému České republiky se zaměřením na důchodové daně. In: Podnikanie a inovácie podnikatelských aktivit III. VŠ mezinár. podnikání ISM Slovakia v Prešove, 2008. s. 139-147. ISBN 978-80-89372-03-4. JANOUŠKOVÁ, J. Společenská odpovědnost a minimální mzda.In Čtyři roky členství zemí střední a východní Evropy v Evropské unii: důsledky a nové výzvy pro národní a regionální trhy práce. Karviná: OPF SU, 2008. ISBN 978-80-7248-466-9. KUBÁTOVÁ, K. Daňová teorie a politika. 4. vydání. Praha: ASPI, 2006. 279 s. ISBN 807357-205-2. KUBÁTOVÁ, K., VYBÍHAL, V A KOL. Optimalizace daňového systému České republiky v kontextu Evropského regionu a měnícího se ekonomického, sociálního a právního prostředí. Eurolex Bohemia 2004. ISBN 80-86861-05-8 ŠIROKÝ, J. A KOL. Daňové teorie s praktickou aplikací. Praha, C.H. Beck, 2008. ISBN 978-80-7400-005-8 Zákon č. 586/92 Sb. o o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 589/92 Sb. o pojistném na sociální pojištění a státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 592/92 Sb., o pojistnému na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů http://www.mfcr.cz http://www.mpsv.cz/files/clanky/6372/navrh_zakona1.pdf http://stats.oecd.org/wbos/Index.aspx?usercontext=sourceoecd http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/shrnuti_cinnosti_exp_skup.html
9
