Cena 2,- Kč
IX. ročník Březen 2004
1
Před 65 lety V kalendáři byla středa 15.března 1939. Vstal jsem ráno jako obvykle na šestý vlak. Jezdil jsem do Brna na učitelský ústav. kde jsem se ve čtvrtém ročníku připravoval na maturitu. Písemky měly být coby dup a ústní zkoušky za tři měsíce. Ráno bylo nevlídné . Foukal studený vítr a mokrý sníh, který padal, bičoval nepříjemně do tváře. Tak bylo i v Brně. V té době nebylo pro studenty zvykem jezdit tramvají, protože na to neměli peníze. Chodili jsme z nádraží až na Poříčí pěšky. I brněnští spolužáci ze Židenic jezdili za příznivého počasí na Staré Brno na kole. Každý se choulil v tom chladnu do kabátu a pohledem spočíval spíše na cestu než do okolí. A právě tam, na cestě, nebylo možno nevidět provokující stopy.Ve sněhu, který byl spíš špinavý než bílý, byly otisky nacistického hákového kříže velikosti asi pěti centimetrů. Co krok, to otisk. Při bližším pohledu bylo rozpoznat, že stopu udělaly cvočky, které měl provokatér natlučené do podešve. Podobných provokací jsme byli v tom čase v Brně svědky den co den. I v novinách a v rozhlase se o nich množily zprávy. Poté, co došlo před rokem v březnu 1938 k anšlusu, k násilnému obsazení Rakouska německými nacisty, narostl i brněnským Němcům hřebínek, dostali odvahu k protistátním provokacím a stupňovali je. Ke krizi došlo 14.března 1939, kdy za Hitlerova přispění vyhlásil slovenský sněm samostatný slovenský stát a Slovensko se od českých zemí odtrhlo. Maďaři využili této situace jako supi a neváhali podílet se na kořisti. Zabrali bývalou Podkarpatskou Rus. Tak zbyly jen Čechy s Moravou a Slezskem zbavené pohraničí. Hitler měl pak už snadnou práci. Vyhověl Němcům, kteří provolávali hesla „Heim ins Reich!“ (domů do říše) a obsadil nás následujícího dne 15.března 1939. Vyhlásil nad českými zeměmi tzv. Protektorát Čechy a Morava. V Brně jsem byl svědkem, jak se toho dne po mostě přes Svratku u učitelského ústavu valily kolony nacistického vojska. Ředitel ústavu se obával nepokojů a zakázal nám dívat se z oken. Druhý den jsme šli do školy naprázdno. Ústav byl obsazen německou armádou. Oznámení na vratech sdělovalo, že se výuka překládá do obecné školy v Masarykově čtvrti. Střídali jsme se tam s prvňáčky ve vyučování, oni dopoledne, my odpoledne. Za malými lavicemi na malých židlích se nedalo dlouho sedět. Naštěstí trval tento stav jen pár dnů. Vrátili jsme se do své školy a v krajně nepříznivé atmosféře jsme se odevzali příštím dnům, které zbývaly do maturity. Po maturitě nebylo pro nás stejně místo. Čeští kantoři, kteří se přestěhovali z obsazeného pohraničí do vnitrozemí, byli pochopitelně umístěni přednostně. My, čerství absolventi, jsme jako nezaměstnaní nacházeli obživu, kde se dalo. 1.září vypukla válka. Došlo k našemu nasazení do průmyslu v Reichu nebo na zákopy před frontou v Beskydech. Daň, kterou splatila naše generace v boji za svobodu, je nesouměřitelná. Jan Kouřil
2
Drobníčky (3) Čampa a kysák Když se otevřelo jaro, otevřela se celá škála našich her. První byly na řadě kuličky. Nosily se po kapsách. Jen někteří, kteří měli šikovnou maminku, měli kuličky ve zdrhovacím pytlíčku. Kuličky jsme třídili podle velikosti a jakosti.Ta byla dána materiálem jejich výroby. Nejvíc bylo hliněných, obarvených, nebo i jen tak vypálených. Cenné byly mourované skleněnky, které hrály všemi barvami. Kdo měl tatínka někde v brněnském kovoprůmyslu, měl na dosah cíněnky, kuličky kovové, stříbřité z rozbitých ložisek. Tato různorodost kuliček poskytovala možnost vekslování, směňování, což byla vyloženě marketinková záležitost leckdy s kamuflovaným vytunelováním. S kuličkami se dalo hrát po celé Židovské ulici, protože tam nebyl žádný provoz. Mezi kočičí dlažbou nebyl problém vykroužit patou důlek. Pravidla hry se měnila podle konstelace hráčů a jejich zákulisních záměrů. Nejvíc na tom prodělali malí šprčci, co neuměli rychle počítat. Pod hrozbou hanebného vyčlenění z kolektivu starších hráčů přistoupili na vnucené podmínky. Skončilo to pro ně nakonec pláčem, ale nic naplat, hra je hra a veksl je veksl. Šmytec. Když omrzely kuličky, nastoupila čampa. Nevím, odkud se toto pojmenování hry, jinde nazvané špaček, vzalo. Moji rodiče pocházeli z Hané a tam, jak vypravovali, se této dětské zábavě říkalo semél. Ať tak, nebo tak, čampa, špaček nebo semél, je to pořád jen kousek silnější větve zdéli 10 až 12 cm z obou stran zašpičatělé. K tomu patří z téže větve jakoby štafetový kolík na odpalování. Popisovat pravidla hry by mělo smysl snad jen pro folkloristu na dochování tradice aspoň v zápisu, protože tato hra už vymřela. Jen jedna věc mi při této vzpomínce tane na mysli. Opakuji znovu, že nevím, kde je jazykový pramen této čampy a také dalšího výrazu kysák, který se k této hře váže. Kysák byla pomyslná míra, kterou hráči odhadovali vzdálenost, kam až byla čampa hůlkou odpálena. Přitom, a to je zvláštní, neměřilo se dekadickou soustavou po deseti, po stu, ale po čtyřiceti. Čtyřicet pomyslných hůlek byl kysák. Odhadl-li hráč míru kysák dvacet, znamenalo to v přepočtu šedesát hůlek. Když požádal protihráč kontrolu, při které se zjistil špatný odhad, musel chybující nadpočet hůlek spolykat. Na doplnění přibaluji informaci, kterou mi sdělili e-mailem k mému dotazu z Ústavu pro jazyk český Akademie věd: O původu výrazů kysák a čampa nám není nic známo.Šmytec. Třetí v pořadí našich jarních her byla káča. Zejména poté, co pan Hons z Nového Bydžova zhotovil po městě a v některých přilehlých ulicích nové betonové chodníky orazítkované reliéfně jeho firmou, bylo potěšením po nich prohánět káču. Zase jako všecko, i káča se třídila podle velikosti i kvality. Nejlepší káči dovedli vysoustruhovat místní stolaři. Opatřené cvočkem se krásné káči točily pod biči jen to praskalo. Hrome, napadlo mě, to je překrásná věta do pravopisného diktátu: Káči se točily pod biči. Nezbývá, než si opět postesknout, že i káču najdeme dnes už jen někde v národopisném muzeu. Šmytec. Konečně se dostávám k píšťalkám. Udělat píšťalku třebas o dvou dírkách jako mnoho jiných šikovných věcí mě naučil tatínek. Z vrby na Malovansku, to bylo ještě před 3
regulací řeky, jsem si přinesl silnější vrbový prut s bohatou mízou, z kterého jsem spirálovitě odvinul kůru a z ní smotal kornout tvaru trubky. Do toho jsem měl v úmyslu zasadit píšťalku. Ouha! Při jejím řezání jsem si prořízl kalhoty a zajel do kolena. Maminčino předchozí varování, abych dal pozor, jsem nebral na vědomí, a tak se stalo, co se stalo. Bez hlesu jsem přikryl ránu rukou a vyběhl z domu k panu doktorovi. Sám. Nebudu opakovat, jakými výčitkami mě vyprovázela maminka. Doktor Klein, ajznboňácký lékař, bydlil v Široké ulici. Ránu bez řečí ošetřil, ale nesešil. Proto mám dodnes na koleně světle zející jizvu, svědka tehdejší neposlušnosti. Jan Kouřil Šmytec. Chystá se publikace o zdejším rodákovi Ačkoliv od ukončení II. světové války uběhlo už skoro 60 let, mnohdy veřejnost málo ví o lidech, kteří v ní bojovali za svobodu naší vlasti. Mezi ně patří i plukovník letectva v.v. Karel Schoř, příslušník slavné 311. čs. bombardovací perutě RAF ve Velké Británii. Proto stojí jistě za zmínku, že ve zlínské edici Portréty letců, jež přibližuje význačné osobnosti našeho zahraničního odboje, vyjde knížka i o tomto rodákovi z Moravských Bránic (14.9.1945 mu bylo dokonce uděleno čestné občanství), jenž se svým umem, lidskostí a profesionalitou vypracoval na jednoho z předních pilotů „třistajedenáctky“. Po odchodu do Polska v červnu 1939 přešel do Francie, odkud se po její porážce dostal na britské ostrovy. V letech 1941 – 1944 podnikl s letouny Wellington a Liberator 83 operačních letů, konec války jej zastihl jako instruktora nových pilotů u výcvikové jednotky na Bahamských ostrovech. V období 1945 – 1947 působil u armádního dopravního letectva, pak přešel k Čs. aeroliniím, odkud byl však v roku 1950 propuštěn a posléze odsouzen k 16 letům vězení; v jáchymovských uranových dolech strávil skoro 10 roků života. Karel Schoř, nositel čtyř Čs. válečných křížů 1939, francouzského Válečného kříže a řady dalších našich i spojeneckých vyznamenání, zemřel 17. března 1986 v Praze. Připravovaná publikace, mapující na základě archivních materiálů i vzpomínek pamětníků jeho strastiplný životní příběh, bude doplněna desítkami fotografií a nákresy strojů, na nichž létal. Autorský kolektiv tvoří Jiří Mikulka z Moravského zemského muzea v Brně, Václav Kolesa (ten je zároveň i jejím vydavatelem) a Jaroslav Popelka. Vyjít by měla letos na podzim, kdy na 10. října připadne 90. výročí Schořova narození. Obecní úřad v Moravských Bránicích tento ediční čin vítá a vydání knihy podporuje. Jiří Mikulka, Moravské zemské muzeum Brno
Obvodní oddělení policie České republiky Ivančice informuje V roce 2003 došlo v k.ú. obce Moravské Bránice k 19 trestným činům, z toho se 7 případů podařilo objasnit, a ve 12 případech se jednalo o neznámého pachatele. Obvodní oddělení policie Ivančice v k.ú. obce Moravské Bránice šetřilo 9 přestupků. Z toho se jednalo o 2 přestupky proti občanskému soužití, 4 přestupky proti majetku, z nichž se 2 případy podařilo objasnit. Ve 3 případech se jednalo o přestupek na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomániemi – jízda pod vlivem alkoholu. Přestupky vyplývající z dozoru nad silničním provozem byly řešeny průběžně v rámci prováděných dopravních kontrol. 4
OO PČR Ivančice
Naše školy o pololetí Základní škola V letošním školním roce jsme byli poctěni návštěvou České školní inspekce, která nám sdělila, že právní subjektivitu školy jsme nastartovali velmi dobře a nyní bude už jenom zapotřebí důkladně propracovat školní vzdělávací program, který si budou školy tvořit namísto současných učebních osnov. V září jsme s radostí přijali pozvání do mateřské školy na divadlo „Bob a Bobek“. Na říjen jsme se naopak pokusili o změnu, a namísto kulturního představení zajistila paní Muchová exkurzi požární stanice v Ivančicích. V listopadu jsme už zase začali pociťovat nedostatek kultury, tak proč si nezajet opět do Brna, tentokrát do divadla Barka na „Ošklivé káčátko“. Prosinec je vždy velmi bohatý na akce nejrůznějšího druhu a ani tento nebyl výjimkou. 2. prosince jsme začali pohádkou „Čert a Káča“ v MŠ, další den proběhlo focení dětí, aby se mohly především maminky a babičky těšit ze svých mazlíčků. Dalších dvou dnů po sobě se někdo obával, jiný zase těšil, protože k nám přišli čerti s Mikulášem a andělem. Vánoční jarmark s vystoupením dětí a výstavkou jejich prací se líbil a velmi nás potěšilo, jak hezky nám někteří rodiče poděkovali. Pochvala vždy zahřeje a vynahradí a zmírní i nějakou tu kritiku, bez které se nic neuskuteční, neboť patří k životu a věci musí být neustále v rovnováze. Prosinec jsme zakončili tradiční vánoční besídkou s dárečky pod stromečkem. První měsíc nového roku byl pro radost dětem bílý a bylo možné plánovat v rámci tělesné výchovy také bruslení a hry na sněhu a ledu. Zápis do první třídy v závěru měsíce proběhl v duchu středověkých rytířských klání. Odměnou za snažení dětí byly růže a perníkové erby, které vytvořily starší děti. Také obdržely pasovací listiny za dobytí hradu učení a vědomostí. Únor byl zpestřen vystoupením kouzelníka v ZŠ, připojily se k nám také děti z naší MŠ. Koncem února jsme si navečer zajeli i s rodiči do divadla v Brně, na dětské muzikálové představení. Tolik k akcím, které se dosud uskutečnily a nyní bychom vás všechny rádi seznámili s tím, že všechny podrobné informace o škole najdete na našich webových stránkách www.sweb.cz/zsmorbranice. Mgr.Jan Navrátilová, ředitelka ZŠ, příspěvkové organizace
Mateřská škola Nový rok 2004 začal v mateřské škole třídenní návštěvou České školní inspekce. Inspektorka Jana Hlavínová z Hodonína sledovala, zdali plníme hlavní úkol, totiž jak je postaráno o děti, pokud jsou jejich rodiče v práci. Všímala si, je-li školka přitažlivá svou výzdobou a vybaveností hračkami a pomůckami. Pozorovala prostředí, v němž se děti i učitelky pohybují, a jaký je jejich vzájemný vztah. Kontrolovala také , jak je vedena potřebná dokumentace. Můžeme se pochlubit jejím hodnocením, protože byla s naší prací spokojena. Ocenila vzájemnou spolupráci ve třídách, příjemné prostředí, nové nápady, ojedinělý způsob kontrolní činnosti. Nejvíce nás však potěšilo konstatování, že naše děti jsou komunikativní, slušné, umí pozdravit, poprosit, poděkovat a pomoci kamarádovi. Zaujal ji zvlášť jeden moment, 5
kdy se děti do sebe při hře a v šatně neúmyslně strčily a okamžitě se omluvily: „Promiň, já nechtěla. Promiň mi to, ale že Tě to už nebolí, že ne, ukaž!“ Následovalo pohlazení kamaráda. Tato bezprostřednost v chování dětí inspektorku překvapila. Nesetkává se s tím jinde. Závěry inspekce nás proto potěšily a povzbudily do další práce.. Dokázaly jsme, že i na malé vesnici může mít mateřská škola dobrou úroveň. Pokud máte zájem seznámit se s celou inspekční zprávou, najdete ji na internetových stránkách, kde je veřejně přístupná. Můžete se s ní seznámit také v mateřské škole. Na těchto dobrých výsledcích se podílely především moje spolupracovnice. Využívám této příležitosti, abych jim za to poděkovala. Děkuji obecnímu úřadu za vytvoření optimálních podmínek pro naše aktivity. Děkuji nejmenovaným sponzorům, kteří mají pro nás otevřenou štědrou dlaň. Sylva Kouřilová, vedoucí učitelka MŠ Parkety vyprávějí Jistě už o mně víte. Jsem nová parketová podlaha v místní sokolovně. Všichni říkají, že jsem krásná. Proto jsem na sebe pyšná. Však jsem taky stála spoustu peněz. Moje předchůdkyně byla už stará a značně opotřebovaná. Prkénka jí nedržela a často i vypadávala.Tak se stávalo, že úzké podpatky dam uvízly v jejích škvírách. Zatím jsem přežila čtyři velké akce: hody, sokolský i myslivecký ples a šibřinky. Musím říci, že návštěvníci těchto akcí byli ke mně ohleduplní. Vzniklé šrámy se daly odstranit. Také cvičenci se snaží chránit můj vzhled tím, že čím dál méně kreslí čáry podešvemi po mé tváři. Abych si udržela stávající vzhled co nejdéle, mám svou ochránkyni, která se dovede o mě za každé situace postarat. Nebývá to vždycky snadné. Někomu se bude zdát, že mám velkou konzumaci ochranných prostředků. Já se však bez nich nemohu obejít. Jsou rozmanité a označené jen zkratkami: N, W, V, P. Vím, že cvičenci potřebují, abych byla natřena protiskluzovým P. Naopak tanečníkům na zábavě se zavděčím skluzovým V. Pro výměnu těchto make-upů musím použít přípravky W a N. Přála bych si, aby se všichni návštěvníci sokolovny chovali ke mně tak jako Božena Šafářová dosud, abych byla stále hezká a sloužila ke spokojenosti. Zpráva o činnosti Mysliveckého sdružení Moravské Bránice – Hlína -rok 2003 Myslivecké sdružení má 21 členů a 2 hosty. Myslivecké sdružení uspořádalo začátkem měsíce února ples. Dále uspořádalo ochutnávání vín při cimbálové muzice. Za rok 2003 bylo uloveno celkem 16 lišek. Konaly se 2 hony na drobnou zvěř, celkem bylo uloveno 15 zajíců, 15 bažantů, 5 srnců, 6 srn, 5 srnčat a 6 kusů černé zvěře. Byly postaveny 2 hajatelny a 1 krmné zařízení pro černou zvěř. Pro zimní období byla zajištěna vojtěška v dostatečném množství z pole mysliveckého sdružení. Bylo zakoupeno 10q ovsa pro srnčí zvěř. Pšenice pro bažanty byla zakoupena se sila v Oslavanech.
6
OVS Brno – venkov prováděla letecký rozhoz návnad proti vzteklině. Ozdravovací léčba srnčí zvěře byla prováděna medikamenty, které se přidávaly do krmiva. Hrátky s češtinou (13) V této kapitole věnujeme pozornost jednak uším, které nám slouží k naslouchání a uchám (nebo uchům)třeba na kávovém servisu, která se nám při nepozornosti podaří urazit. Každý z nás má s ušima zkušenosti. Už v dětství nás trápil zánět středního ucha a maminka dbala na to, nosit čepici přes uši. V dospělosti nám v uchu zvoní, hučí nebo v uších zalehne. Nepomůže zacpat si uši. Při poruše slyšení nám pomůže ušní lékařotolog. Z oblasti sluchového vnímání víme, že kdo má tenké uši, slyší všechno, nic mu neujde. Naopak o tom, kdo nechce moc slyšet nebo poslouchá nepozorně a roztržitě, se říká, že poslouchá jedním uchem, na jedno ucho nebo jen na půl ucha. Někdy si dokonce na uších sedí. Své svědectví potvrzujeme výrokem, že jsme slyšeli něčí výrok na vlastní uši. Stává se ovšem, že i stěny mají uši. Jde-li o vtipnou příhodu, zasmějeme se od ucha k uchu. Říká se, že i chytrák, který má za ušima, se někdy spálí a ocitne se v trapné situaci až po uši. I když zrudne až po uši, nepomůže mu škrabat se za uchem. Dobře si zapíše za uši, co se stalo. Stříhá ušima, dává si pozor, aby se nepříjemnost neopakovala. Uši nám mohou posloužit jako míra i v jiných situacích, a to příjemných i nepříjemných: po uši vězíme v dluzích, po uši jsme i zamilováni. Vyberte si. Jak je to s těmi uchy? Hrnec mívá dvě ucha. Džbán má ucho jedno. Nakonec dvě moudra: Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Velbloud uchem jehly neprojde. Jan Kouřil
Lékařská pohotovostní služba v Ivančicích Od 1. února 2004 došlo k výrazné změně v organizaci lékařské služby první pomoci (LSPP), tzv. pohotovosti. LSPP bude poskytována v nemocnici Ivančice pro správní oblast pověřených obcí Ivančice a Rosice. Pracovní doba ve všední dny je od 1800 do 600 hodin, v sobotu, neděli a ve svátek je provoz nepřetržitý celých 24 hodin. Vzhledem k velikosti spádové oblasti lékař pohotovostní služby nebude vyjíždět za pacientem, ale setrvá v místě výkonu služby, tedy v nemocnici Ivančice. Jedinou výjimkou bude výjezd lékaře k ohledání zesnulého v uvedené správní oblasti. Pokud pacient nevyužije k ošetření pracovní doby svého obvodního lékaře, dostaví se na LSPP buď po vlastní ose, nebo může využít k dovozu do nemocnice zdravotnické dopravní služby bez lékaře, a to za smluvní cenu. Tímto vozem bude sice pro komfort dopravovaného sanita s řidičem, zodpovědnost za zdravotní stav však zůstane na stejné úrovni, jako kdyby se pacient dopravoval individuálně. Po vyšetření pacienta lékař rozhodne o eventuálních dalších opatřeních v souvislosti se zdravotním stavem. Organizace služby RLP (rychlá lékařská pomoc) pro situace, které bezprostředně mohou ohrozit základní životní funkce, zůstává pro občana beze změn. MUDr. Adam, starosta Ivančic
7
(příspěvek byl převzat z Nezávislého regionálního čtrnáctideníku ZRCADLO)
Obecní úřad informuje Občané Moravských Bránic V loňském roce se přihlásilo do naší obce k trvalému pobytu 11 občanů, bylo uzavřeno 10 sňatků, narodily se 3 děti , odstěhovalo se 15 a zemřelo 6 občanů. K 31.12.2003 je přihlášeno k trvalému pobytu 895 občanů. Kontejnery Kontejnery na odvoz velkoobjemového odpadu budou přistaveny na obvyklých místech v obci (u autobusové zastávky na potoku, u sokolovny a u hasičské zbrojnice) od pondělí 29. do středy 31. března 2004. Kontejner na odvoz nebezpečného odpadu bude přistaven v sobotu 20. března 2004 a to: 700 – 745hod. u hasičské zbrojnice 800 – 845hod. u sokolovny 900 – 945hod. u prodejny potraviny Obecní knihovna Moravské Bránice, se sídlem v budově Mateřské školy Moravské Bránice, Vás zve na prohlídku svých nových knih. Otevřeno je každou středu od 1700 do 1900 hodin. Kulturní informační centrum Ivančice pořádá: - 8.3. zábavný pořad pro děti Kamarádi zkoušejí pohádku, kino Réna - 8. - 31.3. Výstava výtvarného oboru, ZUŠ Náměšť nad Oslavou, Památník Alfonse Muchy - 9.3. The Musicalmania, koncertně scénické představení ze světových muzikálů Evita, Kočky, Pomáda, Vlasy, Bídníci, Jesus Christ Superstar a dalších v podání Hudebního divadla GLAOTTIS, kino Réna - 13.3. divadelní hra Howard Katz, Divadlo na Vinohradech, Praha - 25.3. vyprávění slavného režiséra Pokec se Zdeňkem Troškou, kino Réna - 11. – 18. 7. Kurz racionální výživy 2004, Litomyšl Kulturní akce - 14.3.2004 dětské Šibřinky Trochu humoru na konec nikoho nezabije Ptá se lékař pacienta: „ Tak co, pane Novák, už se Vám paměť lepší?“ Pacient odpovídá: „Lepší, lepší, ale kdo jste Vy, že se na to ptáte?“ „Ta lékařská věda hodně pokročila“, říká postarší paní Svobodová své sousedce. „Když jsem byla mladá, musela jsem se při každém vyšetření svléknout. Ale dnes úplně stačí, když vypláznu jazyk.“ 8
Vydává OZ Moravské Bránice, vedoucí redaktor Jan Kouřil, ilustrace Magda Svobodová, studentka SOŠ
9
