Celý náš život je vlastnì adventem dobou pøípravy na pøíchod Pána

29. 11. 2015

Èíslo 1

Roèník 21

Celý náš život je vlastnì adventem – dobou pøípravy na pøíchod Pána. Milí pøátelé, vstupujeme do adventu. V kostele se rozsvítí první svíce na adventním svícnu, který nahradí kvìtinovou výzdobu, zazní Ejhle, Hospodin pøijde a další adventní písnì, zelené ornáty knìží se vymìní za fialové, atmosféra se prostì zmìní. Ona se zmìní i mimo kostel, ale trochu jinak. Pøedevším v obchodech od konce øíjna nastává doslova vánoèní invaze. Advent se decentnì pøeskoèí. Je to bez vìtšího varování. Hned se na nás vyvalí spousta vánoèních figurek, dárkù, slev a èasem se k tomu pøidají vánoèní reklamy a koledy. Nìkdy se snažím vžít do psychiky prodavaèky v supermarketu. Ta si asi na Vánoce koledy nepustí... Ostatnì i média se nenechají zahanbit a celý advent nás budou zahlcovat vánoèní hudbou, protože pøece svátky vrcholí na Štìdrý den veèer a konèí posledním rozbaleným dárkem. Je to zvláštní, že je to pøesnì tam, kde køesan oslavu Kristova narození slavit teprve zaèíná. Ale toto nepíšu proto, abych naøíkal nebo moralizoval. Prostì žijeme v takové dobì, a ta pøináší mnoho nového a sem tam i dobrého. Spíše stojí za to pøemýšlet nad tím, jak máme prožít advent my. Vzpomínám si, jak jeden mùj pøíbuzný pøed

svátky øíkával – už aby bylo po Vánocích... Mne jako dítì to pohoršovalo. Já se na Vánoce vždycky tìšil! Ale jak se tìšit v tom shonu a blázinci? Nebudu se svou radou nijak originální. Ale ono to opravdu platí: Trochu toho shonu vydržme - shánìní dárkù, úklid, peèení a zdobení k té dobì taky patøí. A my tím vyjadøujeme, že své blízké máme opravdu rádi, že nám na nich záleží. Zároveò si nenechme vzít (tøeba jen) chvíle setkání s Pánem. Mùžeme si nìkdy pøivstat na roráty, na pár minut se stavit v kostele, když jdeme kolem, doma se koneènì pravidelnìji pøi svíèce sejít na spoleènou modlitbu, pøed spaním si nìco pìkného pøeèíst... Nebojme se. Jsem pøesvìdèen, že èas, který „ztratíme“ pro Pána, nám nikdy nebude chybìt. Naopak, toto nás otevøe Božímu požehnání a pomoci. Dá nám to radost a pokoj. Spoleèná chvíle modlitby nás dá krásnì dohromady, obnoví to, co ve vztazích možná vyvanulo. Pøátelé, vezmìme advent jako šanci ve vztahu k Bohu i k druhým lidem. A že to úplnì nevyšlo v minulých letech, proè ne právì letos? K adventnímu ztišení vám ze srdce žehná o. Jan Linhart

Ježíši, ty jsi dveømi k životu Ježíši, èasto nedovedu objevit pøístup k sobì samému. Cítím se jako odøíznutý od vlastního já. Žiji bez jakéhokoli cíle. Necítím sebe samého. Kvùli tomu nemohu najít cestu ani k ostatním lidem. Pøestože s nimi mluvím, nejsem s nimi ve skuteèném kontaktu. Ty jsi o sobì øekl: „Já jsem dveøe.“ Dáváš mi klíè, abych dokázal odemknout dveøe vlastního srdce, abych mohl vstoupit do vlastního nitra a abych v sobì dokázal odhalit jádro své bytosti. Buï tìmi dveømi, jimiž mohu najít pøístup k lidem, se kterými žiji a pracuji, abych jim rozumìl a abych i jim dokázal pomáhat objevovat sebe samé. Nìkdy mám dojem, že se pøede mnou zavírají všechny dveøe k lepší budoucnosti. Jak v zamìstnání, tak i v osobním životì pøešlapuji na místì.

Otevøi mi dveøe k novým obzorùm mého života tak, aby mi otevøel pohled na to, co dává mému životu smysl. Ve všem, co mì potká, mi, prosím, ukaž, že jsi se mnou a že jsi dveømi, jimiž mohu vcházet do prostoru, ve kterém najdu sám sebe, své blízké, pøátele a život. Anselm Grün Moje modlitební knížka

ZKUSME OTEVØÍT TY „DVEØE“ ŽIVOTA PRÁVÌ V POŽEHNANÉM ÈASE ADVENTNÍM.

www.faslavicin.cz - PASTÝØ strana 1-

Pastýøský list advent 2015 Drazí bratøi a sestry, dnešním dnem vstupujeme do mimoøádného Svatého roku milosrdenství. Zaèínáme advent, který nás pøipravuje na pøíchod Spasitele. Ten pøichází jako zachránce. V Nìm nám Bùh nabízí milosrdenství, které je vìtší než každý høích. To je dùvod skuteèné nadìje. Boží moc však respektuje svobodu každého z nás. Uzdravující sílu Božího milosrdenství zakusí ten, kdo uznává, že není dokonalý, že Boží milosrdenství potøebuje a prosí o nì. Možnost odpuštìní ve zpovìdi se nabízí všem, i tìm, kdo nebyli u zpovìdi velmi dlouho. Mimoøádnou pøíležitost ke smíøení s Bohem a církví mají všichni, kteøí církev opustili, nebo upadli do církevních trestù. Všichni zpovìdníci mají pro tento rok právo rozhøešit høíchy vyhrazené biskupovi. Od zaèátku doby postní budou mít vybraní knìží v katedrálách a pøi lidových misiích možnost rozhøešit i høíchy vyhrazené papeži. Nebojte se oslovit své duchovní pastýøe, kteøí Vám rádi poradí a pomohou. Mimoøádnou pøíležitost nabízím všem, kteøí nemají pokøtìné dìti pro jakékoliv komplikace nebo zanedbání èi nedorozumìní. Jedinou podmínkou pro køest dìtí bude upøímný úmysl jim také pøedat víru a ve víøe je vyuèit. Kromì stálé možnosti ve všech farnostech bude spoleèná pøíprava rodièù na køest dìtí ve všech dìkanátních mìstech. Pøíprava zaène po Vánocích a bude uzpùsobena situaci žadatelù. Tìm rodièùm, jimž samotným chybí náboženská výchova, bude nabídnuta pomoc. Podobnì mohou dospìlí kromì svých farností i v dìkanských kostelích využít pøíležitost pøípravy ke køtu èi prvnímu svatému pøijímání a biømování, nebo najít pomoc pøi návratu k pøijímání svátostí tøebas po dlouhé dobì. Na odpuštìní od Boha i církve bychom všichni mìli odpovìdìt odpuštìním všem, kteøí se nìjak provinili proti nám. Spustit uzdravující lavinu odpuštìní! Rok milosrdenství nás zve, abychom ukonèili staré spory, odpustili staré køivdy a smíøili se se všemi. Odpouštìní je síla, která køísí k novému životu a vlévá nadìji. Odpuštìní je základním rysem køesanské kultury, je nejzøetelnìjším výrazem milosrdné lásky a barometrem vìrohodnosti naší víry. Odpuštìní je však tøeba žít každý den i v malièkostech. Pøi odpuštìní se nemusíme ptát, jestli si to

dotyèný zaslouží. Odpuštìní je nezasloužený dar, který obohacuje pøedevším toho, kdo odpouští. Hlavním dùvodem pro odpuštìní je, že Bùh odpustil nám. Abychom se taky sami stali nástrojem Božího milosrdenství, budeme si bìhem roku èasto pøipomínat skutky tìlesného i duchovního milosrdenství. Budeme se v nich prakticky procvièovat, jeden druhého povzbuzovat. Velmi se tìším na to, že se v našich farnostech nauèíme v této vìci spolupracovat a dobré skutky organizovat, že rozkvete služba dobrovolníkù Charity. Pracovníky Charit prosím, aby se ujali iniciativy. Rok milosrdenství je mimoøádnou pøíležitostí právì pro Charitu, jejíž jméno èesky znamená milosrdná láska. Osobním vrcholem Roku milosrdenství pro každého z nás bude putování ke Svaté bránì, která poprvé v dìjinách bude z rozhodnutí papeže Františka otevøena v diecézích. V Arcidiecézi olomoucké to bude v katedrále a bazilikách na Velehradì a na Svatém Hostýnì. Po opravdové pøípravì, k níž patøí obrácení, pokání a smíøení, projdeme Svatou branou jako kající poutníci, kterým už byly odpuštìny høíchy a oni pøicházejí prosit o odpuštìní trestù za nì. V olomoucké katedrále bude otevøena Svatá brána na 3. nedìli adventní pøi mši svaté, kterou zahájíme v kostele Panny Marie Snìžné v 10 hodin a prùvodem pùjdeme do katedrály, kde se otevøe Svatá brána. K této mimoøádné bohoslužbì Vás srdeènì zvu. Na Svatém Hostýnì otevøeme Svatou bránu v noci ze Silvestra na Nový rok a na Velehradì pøi pouti k Pannì Marii, Matce jednoty køesanù, která se koná v nedìli 24. ledna. Drazí bratøi a sestry, dnes vstupujeme do adventu, doby intenzivní pøípravy na pøíchod Spasitele, který je darem Otcova milosrdenství. Objevujme hodnotu ticha a mlèení, v nìmž nasloucháme Božímu slovu, rozjímáme o nìm a pøijímáme ho za své tak, že ono vytváøí náš vlastní životní styl. Heslem tohoto roku je Ježíšova výzva: „Buïte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec.“ (Lk 6,36) Kéž se toto Ježíšovo slovo vtìlí do našeho života, myšlení a skutkù. Pak bude Spasitel novì pøicházet do našich rodin i do dnešního svìta a ukáže se jako zachránce. K tomu každému z Vás žehná a všechny o modlitbu prosí arcibiskup Jan

Modlitba papeže Františka pro Svatý rok milosrdenství Tys chtìl, aby také tvoji služebníci byli podrobeni slabosti, a tak mohli soucítit s tìmi, kdo se potýkají s nevìdomostí a omylem: dej, a každý, kdo se s jediným z nich setká, zakusí, že ho Bùh oèekává, miluje a odpouští mu. Sešli svého Ducha a posvì nás všechny jeho pomazáním, aby se Svatý rok milosrdenství stal rokem Hospodinovy milosti a aby tvá církev s obnoveným nadšením mohla pøinášet radostnou zvìst chudým, vyhlásit svobodu zajatým a zdeptaným a navrátit zrak slepým. Na pøímluvu Panny Marie, Matky milosrdenství, o to prosíme tebe, jenž žiješ a kraluješ s Otcem a Duchem Svatým na vìky vìkù.

Pane Ježíši Kriste, uèil jsi nás být milosrdnými, jako je milosrdný nebeský Otec, a øekl jsi nám, že kdo vidí tebe, vidí Otce. Ukaž nám svou tváø a budeme spaseni. Tvùj láskyplný pohled osvobodil Zachea a Matouše z otroèení penìzùm, cizoložnici Marii Magdalénu od hledání štìstí jen ve stvoøených vìcech, pøimìl Petra plakat, když tì zradil, a zaruèil kajícímu zloèinci ráj. Dej, a každý z nás slyší tvá slova urèená samaøské ženì, jako bys je øíkal nám: „Kdybys tak znala Boží dar!“ Ty jsi viditelnou tváøí neviditelného Otce, Boha, který projevuje svou všemohoucnost nejvíce odpouštìním a milosrdenstvím: dej, a je církev pro svìt tvou viditelnou tváøí, tváøí svého Pána, vzkøíšeného a oslaveného.

Amen.

Skutky milosrdenství Nebylo by asi dobré, kdybych si ráno sedl a zaèal vymýšlet, kterýpak velký skutek milosrdenství bych dnes mohl vykonat. Snad nìkoho zachránit z hoøícího domu? Nebo tonoucího z øeky? Lepší asi bude vstát a vydat se vstøíc malým skutkùm milosrdenství, které se nám nabízejí témìø na každém kroku. Dovolím si pro inspiraci pøipojit malý seznam: øíct dobré slovo, opatrnì zavírat dveøe, být za všechno vdìèný, køivé slovo nepovažovat hned za urážku, leccos umìt milosrdnì pøehlédnout, uznat to dobré, co udìlal druhý… Mons. Jiøí Mikulášek - PASTÝØ strana 2 -

Na zaèátku adventu Chtìl bych vzpomenout na jeden krásný výlet, který jsem kdysi zažil s malými ministranty. Bylo to na zaèátku záøí. Nemìl jsem moc èasu, a tak jsem naplánoval alespoò krátký pùldenní výlet pro nejmenší. Program byl jednoduchý: jeli jsme dvì zastávky vlakem a odtud jsme šli pìšky zpátky k našemu kostelu. Cestou jsme si udìlali ohýnek a opekli si na nìm párky. Putování jsme si zpøíjemnili hrou zvanou plížení, chvílemi jsme si jen tak povídali. Náš výlet by se dal shrnout do jedné vìty: svezli jsme se kousek vlakem a po cestì jsme si opekli špekáèky. Avšak dìtem to úplnì staèilo. Pøiznám se vám, že ještì dnes vidím ty rozzáøené dìtské oèi, šastné z toho, že mohly jet vlakem, nadšené z rozdìlávání ohnì, radostnì hrající plížení. Mnoho se dnes mluví o výchovì. Kolik tun papíru se popíše, aby se analyzovala naše souèasná civilizace a hledaly se ideální zpùsoby výchovy. Máme množství metod, pomùcek i lékù – ale nemyslím si, že by souèasné dìti byly o moc šastnìjší než kdysi. Èím to je? Možná že zapomínáme na to podstatné. Díky našemu záøijovému výletu jsem si znovu pøipomenul, že dìti potøebují pøedevším náš èas a pozornost. A to je patrnì to nejtìžší. Proè ten výlet vzpomínám? Zaèíná advent. Je to doba pøípravy na Vánoce. V kostele budou znít malebné adventní písnì a budeme postupnì rozsvìcovat svíce na adventním vìnci. Rok co rok si kladu otázku, jak správnì prožít advent, aby to nebyla jen nìjaká fraška, ale skuteènì plodnì prožitý èas. A tak letos pøicházím s tímto nápadem: Zkusme se v adventu modlit za sebe a za své rodiny, abychom bìhem vánoèního volna mìli odvahu dávat svùj èas svým blízkým, pøedevším dìtem. Chápu, že pøed Vánocemi není moc èasu ke ztišení. Jak ale jinak chceme prožít Vánoce smysluplnì, než že se na nì pøipravíme. Svìt kolem nás žije ve shonu co nejvíc nakoupit, nazdobit, dobøe se najíst a co nejvíc toho zhlédnout v televizi. Abychom nepodlehli tomuto tlaku, potøebujeme posilu. Samo nám to do klína nespadne. Navenek to vypadá jako banální úkol. Máme se modlit. To víme a v kostele to slyšíme èasto. Když se nad tím ale hloubìji zamyslíme,

ADVENT Je jeden z veèerù konèícího adventu a já jdu náhodou pøes mìsto na smluvené setkání. Vrcholí pøedvánoèní shon. Vidím ozáøené obchody, slyším koledy, lépe øeèeno nìkolik zároveò, potkávám mnoho spìchajících lidí a na místì, kde je velká tlaèenice, jsem svìdkem náhodného setkání dvou žen. Obì vláèejí nákupní tašky a jedna øíká druhé: „To je blázinec, co? Jsem zvìdavá, jak to letos všechno stihnu.“ A druhá øíká: „Už aby to koneènì bylo všechno za námi.“ Obì souhlasnì pokyvují hlavou a já zbytek cesty pøemýšlím o vykradených Vánocích, ze kterých zbyla nepodstatná slupka hmotného bahna, shon, starosti a touha mít to za sebou. Pøemýšlím o pøedvánoèním setkání jiných dvou žen ze zaèátku našeho letopoètu v judské vesnièce Ain Karim, o jejich štìstí a nevyslovitelné radosti z toho, èím je obdaroval Bùh. A také o tìšení se na to velké, èím je vlastnì teprve obdaruje. Jdu dál a pøemýšlím, co vlastnì znamenají Vánoce pro dnešního èlovìka a znovu objevuji

Novinky ve farní knihovnì R. Cantalamessa, A. M. Valli: Mùj život ve službì slova. Proces obrácení autora-knìze od tradièní víry pøes postoje katolického intelektuála až po objevování živého Krista a moci Ducha. Elias Vella: Srdce pastýøe. Ježíš nám pøedal nové pojetí autority. Úkolem toho, kdo má moc, je sloužit a ne se nechat obsluhovat. Conrad De Meester: Nebe v mé duši. Exercicie s Alžbìtou od Trojice. Pauline Edwardsová: Malá cesta uzdravení. Svìdectví o tom, jak Bùh uzdravuje prostøednictvím modlitby vìøících a pøináší také návod modlitby za uzdravení vzpomínek. Nicky Gumbel: Ježíšùv životní styl. Ježíš nám ve známém kázání

uvìdomíme si, že to zase není tak málo. A vìøím, že díky upøímné modlitbì dokážeme už nyní v adventu moudøe rozlišovat, co ještì musíme, co je dùležité, a co bychom sice mohli udìlat, ale nestojí nám to za námahu a vlastnì to ani nemá skuteènou hodnotu. Vìøím, že díky této modlitbì nalezneme sílu umìt se bìhem Vánoc radovat z toho, že máme na sebe èas, že jsme jako rodina spolu, že si mùžeme popovídat nebo nìkam spolu zajít. Všichni to potøebujeme, ale dìti zvl᚝. Dìti èasto dostanou množství hraèek, aby se zabavily a daly nám pokoj. To, co však ve skuteènosti potøebují, je náš èas. Dárky jsou dùležité. Ale ještì dùležitìjší je, aby dárek byl vyjádøením rodièovské lásky. Dìti nepotøebují na prvním místì dárky, dìti potøebují naši lásku. Chápu, že když dìti nebudou mít pod stromeèkem tolik dárkù jako jejich kamarádi, budou se na nás možná trochu zlobit. Buïme si však jistí, že za deset, dvacet èi ètyøicet let nebudou vzpomínat na nablýskané hraèky, ale na pøítomnost rodièù, kteøí je mìli opravdu rádi. Dnešní puberák bude brblat, že nedostal nový mobil, aby se vyrovnal svým vrstevníkùm. A když ho táta bìhem Vánoc vytáhne na hory, bude mu znudìnì dávat najevo, jak ho to nebaví. Za dvacet let si však na nový mobil ani nevzpomene. A za tøicet let jeho nejhezèí vzpomínka z doby dospívání bude, jak ho táta bìhem Vánoc vytáhl na hory a povykládal si s ním poprvé jako rovný s rovným. Je to na první pohled banální úkol, který dnes nabízím jako náplò adventu – modlit se, abychom bìhem vánoèního volna mìli odvahu dávat svùj èas svým blízkým. Když to však domyslíme do dùsledkù, není to žádná malièkost. Dobøe prožité Vánoce nám nespadnou do klína. Záleží jen a jen na nás. Z knihy Pavla Moravce Mozaika – úvahy pramenící z hledání odpovìdí na provokující otázky krásu adventu jako potøebné doby nezbytné pøípravy na svátky. Èas, kdy zažiji, že nìkdo velmi bohatý mnì dal to nejcennìjší, co mìl. Svou lásku, pochopení a odpuštìní, abych z toho zase mohl rozdávat dál. Boží láska, která k nám pøichází v narozeném betlémském Dítìti, se stává støedem køesanských Vánoc, na které se každoroènì tìším. Jenže kolik lidí to tak chápe a kolik se jich takto upøímnì tìší? A tak se ptám: Jsme skuteènì pøipraveni na Vánoce? Nemyslím, jestli máme uklizeno, upeèeno, navaøeno, nasmaženo, nakoupeno, zabaleno, omašleno, odesláno, vyøízeno, i když ani tuto stránku Vánoc nechci zavrhnout a podceòovat. Ale jsme pøipraveni na to, kvùli èemu se to všechno dìje? Podle toho také prožijeme Vánoce buï radostné a požehnané, nebo jiné. Z knihy Mons. Vojtìcha Cikrleho Aby mohlo vyrùst nìco krásného na hoøe pøedstavuje køesanský životní styl. Náš životní styl však bývá z velké èásti inspirován spíše tím, èemu se øíká „západní kultura“. Pablo Dominquez Prieto: Až na vrchol. Záznam duchovních cvièení, která otec Pablo (známý z filmu Poslední vrchol) dával krátce pøed svou smrtí. Hovoøí o nutnosti „udìlat definitivní krok k nebi“. Henri Sanson: Spiritualita tøetího vìku. Moudrost v období stáøí, Moje poslední období, Za hranicemi smrti. Farní knihovna je otevøena na faøe každou støedu dopoledne od 9.00 - 11.00 hod. a odpoledne od 13.00 - 16.30 hod. Pùjèování knih je bezplatné. Mgr. Marie Fojtíková

Nejvìtší objev Uèitelka zrovna vypráví v hodinì o moderních objevech v oblasti základního školství. Aby se ujistila, že jí všichni žáci rozumìjí, ptá se: „Kdo z vás by mi dokázal jmenovat nìco dùležitého, co neexistovalo pøed padesáti lety?“ Jeden chlapeèek ve druhé lavici okamžitì zvedá ruku a volá: „Já!“ Židé øíkají, že z ráje nám zùstaly tøi vìci: hvìzdy, kvìty a dìti. Bùh sám chtìl zaèít od dítìte! - PASTÝØ strana 3 -

Pùlhodina s mým dítìtem byla nevzácnìjším okamžikem mého života Když je èlovìk ještì mladý, vìtšinou ho nic netíží a rùzné nepøíjemnosti života si ani nepøipouští. Ovšem netýká se to každého. I nìkteøí mladí lidé se potýkají se závažnými situacemi života. Mladá Italka Chiara Corbella Petrillo se musela vyrovnat se smrtí svých narozených dìtí a pak s vlastní smrtelnou nemocí. Chiara Corbella se narodila v Øímì v roce 1984 do vìøící rodiny, která se angažuje v Katolické charismatické obnovì. Když jí bylo osmnáct let (rok 2002), na pouti do Medžugorije se poznala s Enricem Petrillem, zamilovala se do nìj a po nìkolika mìsících probìhly zásnuby. Jejich vztah byl velmi živý a pohnutý a nechybìly v nìm ani rozchody. Jistì i doprovázení otcù františkánù pomohlo, aby mladý pár udìlal závažné rozhodnutí uzavøít sòatek. Ten probìhl v Assisi v roce 2008. Zanedlouho Chiara otìhotnìla… Postižené dìti se ukazují být zvláštním a neobyèejným darem A tady nastává první drama. Dítì, které nosí pod srdcem, Maria, je tìžce postižené a po narození nemùže pøežít. Enrico a Chiara se pøesto rozhodují ji pøijmout, i když mnozí jsou pøekvapeni a navrhují potrat. Dítì se narodí, ale umírá po tøiceti minutách. V ten den øekla Chiara svým nejbližším, že nezáleží na tom, jak dlouho nìkdo žije: „Ta pùlhodina s mým dítìtem pro mì byla jedním z nejvzácnìjších okamžikù mého života. Myslela jsem na Pannu Marii – i jí Pán daroval Syna, který nebyl pro ni, protože zemøel a ona se musela na nìj dívat pod køížem. Tato vìc mi dala možnost nad tím uvažovat, že si nemám myslet, že dokážu všechno ihned pochopit, a že snad i pro mì má Pán plán, kterému zatím nerozumím.“ Brzy znovu otìhotní, tentokrát je to chlapec. Ale i v tomto pøípadì se ukážou tìžká poškození a znovu jsou oba manželé pøipraveni pøijmout Davida jako svého milovaného syna. Ani on nedokázal po narození pøežít. Chiara øekla: „Pán nám chtìl darovat zvláštní dìti, Marii a Davida, ale žádal od nás, abychom je doprovodili jen po jejich narození. Dovolil nám je obejmout, pokøtít, a pak je pokornì a s vdìèností odevzdat do rukou Otce.“ Rakovina je další komplikací v následujícím tìhotenství Zakrátko byla Chiara tìhotná potøetí, ale ve stejnou dobu jí objevili nádor. „Teï nám Bùh svìøil tøetí dítì, Francesca, kterému se vede dobøe a za krátkou dobu se narodí zdravý, ale souèasnì ode mne žádá, abych se svìøila do jeho rukou, bez ohledu na nádor, který se objevil pøed nìkolika týdny a který do budoucnosti pøedstavuje velké riziko. Ale my vìøíme, že Bùh i teï vykoná velké vìci.“ Malý Francesco se narodil v kvìtnu 2011. Chiara se rozhodla, že se bude léèit až po porodu, aby neublížila dítìti, protože zákrok by pro nìj byl velmi rizikový. Podstoupila operaci a velmi bolestivou chemoterapii s nadìjí, že to ještì bude úèinné. Avšak na Zelený ètvrtek 2012 se dovìdìla od lékaøù, že nádor zvítìzil a že se nachází prakticky v terminálním stadiu. Chiara zemøela 13. èervna 2012 ve vìku 28 let. V dopise svému malému Františkovi napsala: „Jdu do nebe, abych tam byla spolu s Marií a Davidem a ty zùstaò s tatínkem. Já se budu odtud za vás modlit.“ Pøed svým narozením pro nebe Chiara všem podìkovala: „Mám vás všechny velmi ráda!“ Pohøeb byl neobyèejný, pøišlo víc než tisíc lidí. Kardinál Vallini, zástupce papeže pro diecézi Øím, øekl: „Máme tady novou Janu Berettu Molla.“ (Jana Beretta Molla byla mladá italská lékaøka, která zemøela v roce 1962. Také ona se dovìdìla v dobì, kdy byla tìhotná, že má rakovinu a odmítla léèení, které by ohrozilo život dítìte. Zemøela po porodu svého ètvrtého dítìte a v roce 2004 byla svatoøeèena papežem Janem Pavlem II.). Bez Boha by to nešlo Chiara je dìvèe našich dnù. Na YouTube se nachází dvacetiminutový záznam, na kterém se svým charakteristickým øímským pøízvukem vypráví o poèátcích svého dobrodružství

s Bohem. V jednom okamžiku øíká: „Bùh vkládá do každého z nás pravdu, není možné se s ní nesetkat.“ Manžel Enrico na otázku, co znamenají tato Chiaøina slova, øekl: „Dnešní svìt pøed potratem, pøed nemocným dítìtem, pøed starým èlovìkem na konci svého života pøedkládá laciné a falešné volby. Bùh odpovídá touto naší historií, která byla psána tak nìjak sama od sebe. My jsme byli v tìchto letech jenom diváky. Bùh odpovídá na mnohé otázky, které jsou neuvìøitelnì hluboké. Pán však odpovídá vždycky velmi jasnì. Jsme to my, kdo rádi filozofujeme a nakonec se sami zapleteme, když chceme být pány života a když chceme uniknout pøed køížem, který nám Pán daruje.“ „Ve skuteènosti,“ pokraèuje Enrico, „jestliže tento køíž žijeme s Kristem, není tak tìžký, jak se zdá. Jestli se mu odevzdáme, zjistíme, že v tomto ohni, v tomto køíži neshoøíme a že v bolesti nacházíme pokoj a v smrti život a radost.“ Pak øekl: „Když jsem vidìl Chiaru umírat, byl jsem samozøejmì nesmírnì zranìn. Pak jsem nabral odvahu a nìkolik hodin pøed smrtí jsem se jí zeptal: „Chiaro, je ten køíž skuteènì sladký, jak øíká Ježíš?“ Ona se na mne zahledìla, z posledních sil se usmála a odpovìdìla: „Ano, Enrico, je velmi sladký.“ A tak celá naše rodina vidìla Chiaru, že umírá pokojnì; vidìli jsme, že je šastná, a to je nìco úplnì jiného.“ Pøijetí Kristovy lásky pøináší sjednocení a pokoj Chiaøin otec Roberto, který byl podnikatelem a funkcionáøem v Confindustria (sdružení podnikatelù), když se dozvìdìl, že chemoterapie nepøinesla pozitivní výsledky, vzdal se svých funkcí, aby mohl být se svou rodinou a také aby zmìnil svùj život a zaèal pomáhat bližním. V jednom dojímavém svìdectví pro televizní stanici SAT2000 (i to se dá najít na YouTube) øíká: „Když jsme se na Velikonoce dovìdìli, že už se nedá nic dìlat, zaèalo pro naši rodinu nádherné období. Žili jsme spolu tak, jak nikdy pøed tím. Všichni jsme byli sjednoceni v tom, abychom zachránili Chiaru. To se však uskuteènilo jiným zpùsobem.“ Pak Roberto tiše dodává: „Od své dcery jsem se nauèil, že není dùležitá délka života, ale jak ho žijeme. Za jeden rok jsem pochopil víc než za celý svùj život a nechci promarnit to, co jsem se nauèil.“ Pak pøipomnìl, že Chiara žila okolnosti, které by zlomily mnohé, a ona je nejen snášela, ale také je pøijala. Úplnì se svìøila Bohu. Byla si jistá, že když jí Bùh dal žít tuto vìc, tak to znamená, že je to tak správné. Chiara ráda hrála na housle a ráda opakovala: „Narodili jsme se a už nikdy nezemøeme.“ Hnutí pro život 9/2015 Pøíbìh Chiary si mùžete pøeèíst v knize Smrt nemá poslední slovo, kterou napsali Christiana Pacciniová a Simone Trosi a vydalo Karmelitánské nakladatelství v letošním roce. Je to pøíbìh, kde sice nedojde k zázraku uzdravení, ale kde oba manželé zažijí víc než zázrak: pokoj shùry, radost z Boží blízkosti, která rozšiøuje srdce a dodává nadìji uprostøed bouøe. Pøíbìh Chiary, Enrica a jejich syna Francesca je silným svìdectvím o lásce, kterou „neuhasí ani velké vody“.

„Prase!“ „Huso!“ Jeden pán ve svém automobilu stoupá po horské cestì. Vtom mu zkøíží cestu žena, která svým vozem sjíždí cestu v protismìru. Žena toho muže ještì ani poøádnì nevidìla a už na nìj volala z okénka svého auta: „Prase!“ Onen muž, aby nezùstal pozadu, jí odpovídá z plných plic: „Huso!“ Jenže hned za první zatáèkou, kterou ještì nazlobený projíždìl zvýšenou rychlostí, stálo na silnici obrovské prase, do nìhož v plné rychlosti narazil. Proè hned a vždy – nebo témìø vždy – smýšlíme o druhém špatnì? - PASTÝØ strana 4 -

PØIPRAVTE CESTU PÁNU Snad všichni køesané vìdí, že advent je dobou oèekávání pøíchodu Ježíše Krista: oslavou toho prvního, který si pøipomínáme o Vánocích, a oèekáváním toho druhého na konci èasù. Velmi èasto se také hovoøí o tøetím, který je mezi tìmito dvìma, totiž o neustálém pøicházení Božím do lidského života. Toto pøicházení pro náš život tady a teï je velmi podstatné. A toho se týká i pøicházející doba adventní. V knize Zjevení 3,20 vzkazuje Kristus i nám: „Hle, stojím pøed dveømi a tluèu; zaslechne-li kdo mùj hlas a otevøe mi, vejdu k nìmu a budu s ním i veèeøet a on se mnou.“ Ten, kdo stojí za dveømi a klepe, oèekává, že mu bude otevøeno, že bude smìt vejít dovnitø. A ten, kdo vejde, nebude pouhým hostem, ale promìní se i v hostitele. „Budu s ním veèeøet a on se mnou,“ zní pøíslib spoleèného stolování. Ale jak se to má v našem životì, v naší každodennosti uskuteènit? Doba adventní je dobou pøíprav na Vánoce, je to doba shonu, doba úklidu, shánìní dárkù, peèení cukroví atd. Pøedstavme si, že Ježíš nás chce navštívit, darovat nám svou vzácnou pøítomnost. Co kdybychom si každý den našli chvíli pohody, radosti, zastavení a strávili ji s blízkými, pøáteli anebo v modlitbì s Ježíšem. Zadívat se do svìtla adventní svíce a pøipomenout si èas, kdy jsme tak toužebnì oèekávali Vánoce. Pán chce být s námi, klepe na dveøe našich srdcí a oèekává, že mu otevøeme, aby mohl vstoupit. Otevøeme své srdce Pánu, aby mohl vstoupit a promìòovat celý náš život. Advent je také doba oèekávání, radostné nadìje, že se naplní to, po èem lidské srdce nejvíc touží a Ježíš nás volá k radosti. Najdìme si v adventu nìjaký èas, tøeba veèer, a prožijme ho se svými blízkými, nebo s pøáteli u spoleèného stolu nebo nìkde jinde opravdu pro radost, pro nadìji, že být dohromady je úžasná vìc, i když máme pocit, že máme mnoho dùležité práce. Rozdávat lásku a nadìji. Náš svìt je zachvácen touhou po senzaci, shonem po rùzných mediálních hvìzdách naší doby. Nehledá uzdravení ze svých neduhù, ale svou nemoc a bolest pøekrývá hromadìním stále silnìjších zážitkù, novìjších vìcí, objevù, výkonnìjších strojù a skuteèného setkání se bojí. I my sami jsme souèástí tohoto svìta. Prosme v tomto adventu za uzdravení sebe sama i svìta kolem nás, abychom jako køesané byli nositeli svìtla a ukazovali na nadìji, kterou máme v Ježíši Kristu. Prosme znovu o lásku, aby naše srdce byla znovu naplnìná láskou, protože Bùh je láska, aby Boží láska byla znovu vylita do našich srdcí skrze Ducha Svatého, který nám byl dán. „Adventní postava“ Jan Køtitel øíká, že máme snížit pahorky a vyplnit rokliny, údolí. Jak to aplikovat pøi vstupu do adventu v našem životì? Nìkdo potøebuje odstranit pahorek nevraživosti, který v sobì nese. Jiný by mìl snížit pahorek strachu, který má pøed Bohem a ten mu nedovolí pøistoupit k nìmu s plnou dùvìrou. Další potøebuje zaplnit díru, kterou má v srdci proto, že se nestará o své blízké, jiný potøebuje zaplnit roklinu tím, že si udìlá trochu èasu na to, aby nìco z Božího obdarování opravdu vnímal. Nestaèí se jen vyhýbat se zlu, je tøeba tvoøit podle Božího plánu. Svatý Lev Veliký píše: „Uvìdom si, køesane, svou dùstojnost. Nezapomínej, jaké hlavy a jakého tìla jsi údem.“ Vždy je to závratné, že k Bohu patøíme jako Boží dìti. Toho si èlovìk potøebuje všimnout. Hlavní body, které by nás mìly v adventní pøípravì provázet. Jedním bodem je pohled zpátky, na oèekávání Mesiáše a jeho zaslíbení – to jsou starozákonní ètení z prorokù. Druhým je pøíprava na Vánoce, na oslavu toho, že Vykupitel už pøišel, že se touhy po nìm naplnily a stále v dìjinách naplòují. I my se tìšíme, že se o Vánocích Pán Ježíš novì narodí v našich srdcích. Dalším je oèekávání druhého pøíchodu Krista. Zamysleme se nad postavou Jana Køtitele, která nás provází

adventní dobou. Kdo byl Jan Køtitel a co nám o nìm øíkají evangelia? O pøedpovìdi narození Jana Køtitele nám píše jen evangelista Lukáš 1,13-17; Andìl mu øekl: „Neboj se, Zachariáši, nebo tvá prosba byla vyslyšena; tvá manželka Alžbìta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan. Budeš mít radost a veselí a mnozí se budou radovat z jeho narození. Bude veliký pøed Pánem, víno a opojný nápoj nebude pít, už od mateøského klína bude naplnìn Duchem Svatým. A mnohé ze synù izraelských obrátí k Pánu, jejich Bohu; sám pùjde pøed ním v duchu a moci Eliášovì, aby obrátil srdce otcù k synùm a vzpurné k moudrosti spravedlivých a pøipravil Pánu lid pohotový.“ Bùh má s Janem Køtitelem svùj plán a ukazuje, že pro Boha není nic nemožné. Jméno Jan znamená, Bùh je ti naklonìn. Bùh má nádherný plán i s každým z nás, jen musíme být ochotni pøijmout tento plán a plnit jeho vùli. Duch Svatý naplòuje Jana radostí už v mateøském lùnì, raduje se z pøíchodu Mesiáše. Duch Svatý naplòuje radostí také Zachariáše, raduje se z narození syna a prorocky promlouvá. Našim posláním je pøinášet radost, pøinášet nadìji se setkání s Ježíšem, že tato nadìje je pro všechny, kdo uvìøí, že Bùh nás tak miloval, že dává svého Syna, aby žádný, kdo v nìho uvìøí, nezahynul, ale mìl život vìèný. (Lk 1,39-44) V tìch dnech se Maria vydala na cestu a spìchala do hor, do mìsta Judova. Vešla do domu Zachariášova a pozdravila Alžbìtu. Když Alžbìta uslyšela Mariin pozdrav, pohnulo se dítì v jejím tìle; byla naplnìna Duchem Svatým a zvolala velikým hlasem: „Požehnaná jsi nade všechny ženy a požehnaný plod tvého tìla. Jak to, že ke mnì pøichází matka mého Pána? Hle, jakmile se zvuk tvého pozdravu dotkl mých uší, pohnulo se radostí dítì v mém tìle. A blahoslavená, která uvìøila, že se splní to, co jí bylo øeèeno od Pána.“ Jeho otec Zachariáš byl naplnìn Duchem Svatým, dobroøeèil Bohu a takto prorocky promluvil o svém narozeném synu: „A ty, synu, budeš nazván prorokem Nejvyššího, nebo pùjdeš pøed Pánem, abys mu pøipravil cestu a dal jeho lidu poznat spásu v odpuštìní høíchù, pro slitování a milosrdenství našeho Boha, jímž nás navštíví Vycházející z výsosti, aby se zjevil tìm, kdo jsou ve tmì a stínu smrti, a uvedl naše kroky na cestu pokoje.“ Chlapec rostl a sílil na duchu; a žil na poušti až do dne, kdy vystoupil pøed Izrael. (Lk 1, 67. 76-80) Zachariáš vyhlašuje nad chlapcem dobré slovo i my máme nad svými dìtmi vyhlašovat dobro a ne zlo. O veøejném pùsobení Jana Køtitele nám píší všichni evangelisté. Pøeèteme si úryvek s Matoušova evangelia (Mt 3,1-12) Za tìch dnù vystoupil Jan Køtitel a kázal v judské poušti: „Èiòte pokání, nebo se pøiblížilo království nebeské.“ To je ten, o nìmž je øeèeno ústy proroka Izaiáše: „Hlas volajícího na poušti: Pøipravte cestu Pánì, vyrovnejte mu stezky!“ Jan mìl na sobì šat z velbloudí srsti, kožený pás kolem bokù a potravou mu byly kobylky a med divokých vèel. Tehdy vycházel k nìmu celý Jeruzalém i Judsko a celé okolí Jordánu, vyznávali své høíchy a dávali se od nìho v øece Jordánu køtít. Ale když spatøil, že mnoho farizeù a saduceù pøichází ke køtu, øekl jim: „Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že mùžete utéci pøed nadcházejícím hnìvem? Neste tedy ovoce, které ukazuje, že èiníte pokání. Nemyslete si, že mùžete øíkat: „Náš otec je Abraham!“ Pravím vám, že Bùh mùže Abrahamovi stvoøit dìti z tohoto kamení. Sekera už je na koøeni stromù; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyat a hozen do ohnì. Já vás køtím vodou k pokání; ale ten, který pøichází za mnou, je silnìjší než já – nejsem hoden ani toho, abych mu zouval obuv; on vás bude køtít Duchem Svatým a ohnìm. Lopata je v jeho ruce; a proèistí svùj mlat, svou pšenici shromáždí do sýpky, ale plevy spálí neuhasitelným ohnìm.“ Jan Køtitel je prorok, který hlásá a pøipravuje cestu Mesiáši, beze strachu pøed králi, vojáky, náboženskými pøedstaviteli. Jan uslyšel ve vìzení o èinech Kristových, poslal k nìmu vzkaz po uèednících: „Jsi ten, který má pøijít, nebo máme èekat jiného?“ Ježíš

Pøevrácení zázraku Když Ježíš promìnil na svatbì v Káni Galilejské vodu ve víno, pøišel za ním jeden ze svatebèanù: „Promiò, že ruším, Ježíši, ale mohl bych tì o nìco požádat? Nemohl bys zase promìnit jednu z tìch nádob s vínem v nádobu s vodou?“ Ježíš se ho zeptal: „Nechceš si s námi se všemi pøiuknout? Vždy jsme na oslavì!“ Muž mu odpovìdìl: „Potíž je v tom, že jsem abstinent!“ Øíká se, že Bùh si mìl jednou postesknout andìlùm: „Stvoøit lidi, to nebylo nic, ale uspokojit je všechny, to dá zabrat!“ - PASTÝØ strana 5 -

jim odpovìdìl: „Jdìte a zvìstujte Janovi, co slyšíte a vidíte: Slepí vidí, chromí chodí, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvìstuje evangelium. A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží.“ Když Janovi uèedníci odcházeli, zaèal Ježíš mluvit k zástupùm o Janovi: „Na co jste se vyšli na pouš podívat? Na rákos, kterým kývá vítr? Nebo co jste vyšli shlédnout? Èlovìka obleèeného do drahých šatù? Ti, kdo nosí drahé šaty, jsou v domech královských. Nebo proè jste vyšli? Vidìt proroka? Ano, pravím vám, a víc než proroka. To je ten, o nìmž je psáno: „Hle, já posílám posla pøed tvou tváøí, aby ti pøipravil cestu.“ Amen, pravím vám, mezi tìmi, kdo se narodili z ženy, nevystoupil nikdo vìtší než Jan Køtitel; avšak i ten nejmenší v království nebeském je vìtší než on. Ode dnù Jana Køtitele až po dnes království nebeské trpí násilí a násilníci po nìm sahají. Nebo všichni proroci i Zákon prorokovali až po Jana. A chcete-li to pøijmout, on je Eliáš, který má pøijít.“ (Mt 11,2-14) Každý èlovìk ve své víøe prožívá i pochybnosti a stejnì i Jan, když slyšel o všem, co Ježíš èinil, a to se neshodovalo s pøedstavou, kterou mìl Jan o Mesiášovi. Ježíš mu odpoví mesiánskými znameními. Teï si pøeèteme z Markova evangelia o smrti Jana Køtitele, i když to popisuje i Matouš a krátce se o tom zmiòuje i Lukáš. (Mk 6,17-29) Herodes dal Jana zatknout a vsadit v poutech do žaláøe, protože si vzal za ženu Herodiadu, manželku svého bratra Filipa, a Jan mu vytýkal: „Není dovoleno, abys mìl manželku svého bratra!“ Herodias byla plná zloby proti Janovi, ráda by ho zbavila života, ale nemohla. Herodes se totiž Jana bál, nebo vìdìl, že je to muž spravedlivý a svatý, a chránil ho; když ho slyšel, byl celý nejistý, a pøece mu rád naslouchal. Vhodná chvíle nastala, když Herodes o svých narozeninách uspoøádal hostinu pro své dvoøany, dùstojníky a významné lidi z Galileje. Tu vystoupila dcera té Herodiady, tanèila a zalíbila se Herodovi i tìm, kdo s ním hodovali. Král øekl dívce: „Požádej mì, oè chceš, a já ti to dám.“ Zavázal se jí pøísahou: „Dám ti, co si budeš pøát, až do polovice svého království.“ Ona vyšla a zeptala se své matky: „Oè mám požádat?“ Ta odpovìdìla: „O hlavu Jana Køtitele.“ Dcera spìchala dovnitø ke králi a pøednesla mu svou žádost: „Chci, abys mi dal ihned na míse hlavu Jana Køtitele.“ Král se velmi zarmoutil, ale pro pøísahu pøed spolustolovníky nechtìl ji odmítnout. Proto poslal kata s pøíkazem pøinést Janovu hlavu. Ten odešel, sal Jana v žaláøi a pøinesl jeho hlavu na míse; dal ji dívce a dívka ji dala své matce. Když to uslyšeli Janovi uèedníci, pøišli, odnesli jeho tìlo a uložili je do hrobu. Jan obhajuje nerozluèitelnost manželství, a proto pokládá i svùj život. Co nám o Janu Køtiteli píše evangelista Jan? Již v Prologu o nìm

ŽEHNÁNÍ ADVENTNÍHO VÌNCE Pro mnohé lidi pøedstavuje adventní vìnec jen dekorativní pøedmìt, kterým si v adventu zdobí svou domácnost. Nemá pro nì žádný další hlubší význam. Požehnání adventního vìnce má vyzdvihnout právì tento jeho význam pro celou rodinu. Adventním vìncem vyjadøujeme nadìji, že se náš život vydaøí a že to, co se bìhem uplynulého roku pokazilo, se znovu zacelí a zahojí. Ve ètyøech svících, které postupnì každou adventní nedìli zapalujeme, má do všech oblastí našeho života zazáøit svìtlo vtìlení. Je-li adventní vìnec požehnán, už to není jen krásná pøedvánoèní výzdoba – spíše rodinì pøipomíná, že do jejich domu pøichází sám Bùh a že všechno rozporuplné v každém jednotlivci i ve vzájemných vztazích znovu spojuje v jednotu. Zelené snítky adventního vìnce nám mají pøipomínat nepomíjející život, který nám Bùh daroval vtìlením svého Syna. Všechno vyprahlé se znovu zazelená a oživuje. Svìtlo adventního vìnce záøí v temnotách, které se nìkdy rozpínají i v naší duši, a zahøívá naše vychladlá srdce.

píše (J 1,6-8.15); Od Boha byl poslán èlovìk, jménem Jan. Ten pøišel proto, aby vydal svìdectví o tom svìtle, aby všichni uvìøili skrze nìho. Jan sám nebyl tím svìtlem, ale pøišel, aby o tom svìtle vydal svìdectví. Jan o nìm vydával svìdectví a volal: „To je ten, o nìmž jsem øekl: Pøichází za mnou, ale je vìtší, protože tu byl døíve než já.“ (J 1,19-34); Toto je svìdectví Janovo, když k nìmu Židé poslali knìze a levity, aby se ho otázali: „Kdo jsi?“ Nic nepopøel a otevøenì vyznal: „Já nejsem Mesiáš.“ Znovu se ho zeptali: „Jak to tedy je? Jsi Eliáš?“ Øekl: „Nejsem.“ „Jsi ten Prorok?“ Odpovìdìl: „Ne.“ Øekli mu tedy: „Kdo jsi? A mùžeme pøinést odpovìï tìm, kdo nás poslali. Za koho se sám pokládáš?“ Øekl: „Jsem hlas volajícího na poušti: Urovnejte cestu Pánì – jak øekl prorok Izaiáš.“ Ti vyslaní byli z øad farizeù. Otázali se ho: „Proè tedy køtíš, když nejsi ani Mesiáš ani Eliáš ani ten Prorok?“ Jan jim odpovìdìl: „Já køtím vodou. Uprostøed vás stojí, koho vy neznáte – ten, který pøichází za mnou; jemu nejsem hoden ani rozvázat øemínek u jeho obuvi.“ To se stalo v Betánii, na druhém bøehu Jordánu, kde Jan køtil. Druhého dne spatøil Jan Ježíše, jak jde k nìmu, a øekl: „Hle, Beránek Boží, který snímá høích svìta. To je ten, o nìmž jsem øekl: Za mnou pøichází nìkdo vìtší, nebo byl døíve než já. Já jsem nevìdìl, kdo to je, ale pøišel jsem køtít vodou proto, aby ho poznal Izrael.“ Jan vydal svìdectví: „Spatøil jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zùstal na nìm. A já jsem stále nevìdìl, kdo to je, ale ten, který mì poslal køtít vodou, mi øekl: „Na koho spatøíš sestupovat Ducha a zùstávat na nìm, to je ten, který køtí Duchem Svatým.“ Já jsem to vidìl a dosvìdèuji, že toto je Syn Boží.“ Jan ukazuje, že Ježíš je ten Beránek Boží, který snímá høíchy svìta. To bylo ještì pøed Janovým uvìznìním. Mezi uèedníky Janovými a Židy došlo ke sporu o oèišování. Pøišli k Janovi a øekli mu: „Mistøe, ten, který byl s tebou na druhém bøehu Jordánu, o nìmž jsi vydal dobré svìdectví, nyní sám køtí a všichni chodí k nìmu.“ Jan odpovìdìl: „Èlovìk si nemùže nic pøisvojit, není-li mu to dáno z nebe. Vy sami jste svìdkové, že jsem øekl: Já nejsem Mesiáš, ale jsem vyslán jako jeho pøedchùdce. Ženich je ten, kdo má nevìstu. Ženichùv pøítel, který u nìho stojí a èeká na jeho rozkaz, upøímnì se raduje, když uslyší ženichùv hlas. A tak je má radost dovršena. On musí rùst, já však se menšit.“ (J 3,24-30) Radost Jana Køtitele spoèívá v tom, že vidí lid, který se setkává s pøicházejícím Mesiášem, to je jeho sen a cíl. To je sen o svatbì – lid a Bùh se spojují ve svatební smlouvì. Jan Køtitel prožívá své poslání v tom, že pøipravuje nevìstu (lid) na setkání s ženichem Kristem. Ludmila Dulíková Úvod Vhodný zpìv adventní písnì a znamení køíže V.: Milost a pokoj od toho, který byl, který je a který pøijde, a je s námi nyní i navìky. Odp.: Amen. Ètení Božího slova Mt 5, 14-16; Žalm 24 (23); pøímluvy Lze uvést modlitbu Pánì: Otèe náš… Žehnací modlitba Dìkujeme ti, Pane, náš Bože, za to, že nám dopøáváš milost nového zaèátku. Dej, a v prùbìhu adventní doby roste naše radost a nadìje. A jdeme vstøíc tvému Synu, Spasiteli svìta. Prosíme, a je pro nás tento adventní vìnec + znamením tvého požehnání, a je i náš život stále více prozáøen svìtlem tvé milosti. Skrze Krista, našeho Pána. Odp.: Amen. Závìr Milosrdný Bùh a nás zahrne jasem své milosti a uèiní z nás dìti svìtla, abychom s bdìlým a èistým srdcem oèekávali jeho pøíchod. Odp.: Amen. Obøad se zakonèí vhodným zpìvem. (viz Benedikcionál, MCM Olomouc 1994, str. 121 – 123)

Potlesk Vynálezce hromosvodu Benjamin Franklin (1706-1790) byl pozván do Paøíže na sympozium uspoøádané na jeho poèest. Protože neznal ani slovo francouzsky, rozhodl se tleskat jenom tehdy, když bude tleskat jedna jeho dobrá známá, které si vážil. Když slavnost skonèila, jeho syn mu øekl: „Cos to dìlal, tati? Tleskal jsi vždycky a silnìji než ostatní jen tehdy, když na tebe øeèník pìl chválu!“ Africké pøísloví jasnì øíká: „Lev, který napodobuje opici, je opice.“ - PASTÝØ strana 6 -

Balíèek Malé Helence se moc líbilo chodit nakupovat s babièkou, ale babièka nakonec vždycky ukonèila nákup ve spìchu, protože v obchodech nemìl nikdo dobrou náladu, nikdo neprohodil ani slovíèko navíc, nikdo nemìl èas na kus øeèi. Jednou nachystala babièka krásný balíèek ve zlatém papíøe a pøevázala ho èervenou stuhou. Helenka by ho ráda otevøela, podívala se, co je uvnitø,

ale babièka jí vysvìtlila, že je to velké tajemství. Druhý den se babièka s vnuèkou vypravily brzy ráno a nesly lesklý balíèek. Nejprve potkaly pana Paskala, nerudného strážníka, který nikomu nevìøil a bydlel úplnì sám. Babièka k nìmu šla a dala mu balíèek. „Co s tím mám dìlat?“ zeptal se Paskal pøekvapenì. „To je pro vás,“ øekla Helenka. Paskal mìl radost jako nikdy v životì: nìkdo si na nìj vzpomnìl! „Vidìla jsi, babièko, jak byl rád?“ radovala se Helenka. „Pøipravíme doma ještì nìjaké dáreèky?“ Babièka zavrtìla hlavou. „Ne, Helenko, jeden staèí.“ „Koneènì mám ve mìstì nìjaké pøátele,“ pomyslel si Paskal a vydal se na obchùzku s lehèím srdcem a høejivým pocitem. Cestou potkal Sebastiana, pracovníka úklidové služby neboli metaøe. Sebastian byl nesmìlý a dìti se mu smály. Když vidìl pøicházet strážníka, schoval se za kontejner. Ale Paskal mu podal balíèek a øekl: „To je pro tebe.“ „Dìkuji,“ zašeptal Sebastian nevìøícnì a šastnì. Tak se strážník a metaø spøátelili, Sebastian ale balíèek nerozbalil. „Daruji ho Dorotce,“ pomyslel si. Dorotka byla hubeòouèká dívenka s blonïatými copánky, která ho jediná zdravila. Když dostala Dorotka ten pìkný dárek, pohladila krásný zlatý papír a èervenou mašli a pomyslela si: „To musí být nìco pøekrásného. Pošlu to Zuzce na usmíøenou.“ Zuzka byla nejlepší Dorotèina kamarádka, ale pøed dvìma dny se ve škole pohádaly. Když dostala Zuzka balíèek, bìžela za Dorotkou, objala ji a pak se spoleènì rozhodly, že by ten krásný dárek mohl udìlat radost paní uèitelce, která už nìjaký èas vypadá hroznì smutnì. Paní uèitelka se rozzáøila, když tøpytivý balíèek našla na svém stole, a ten den ji vyuèování netížilo a hodiny ubíhaly jako nic. Když se paní uèitelka vracela domù, zanesla balíèek paní Ambrožové, která mìla dìti daleko ve svìtì a èasto plakala. Ani paní Ambrožová si však dárek nenechala, ale odnesla ho panu Lukášovi, který byl citlivý a zdvoøilý, ale protože pracoval na jatkách, všichni si o nìm mysleli, že je to nelida. Ani pan Lukáš si nenechal balíèek pro sebe. A tak šel dárek z ruky do ruky a všichni, kdo si ho pøedali, se na sebe usmívali a zase spolu mluvili. Za pár dní šla opìt Helenka s babièkou na nákup, z obchodù se ozývalo veselé povídání, dìti mìly chu si zase hrát. Zatímco babièka hledala v kabelce klíèe od domu, pøišla k ní paní Amálie, která bydlela o patro níž a v životì s ní nepromluvila ani slovo. „Dobrý den,“ øekla a dala jí… krásný balíèek ve zlatém papíøe, pøevázaný èervenou stuhou. „Dìkuji!“ odpovìdìla babièka s úsmìvem. „Co kdybyste nìkdy zašla na kus øeèi?“ „Hurá!“ vykøikla Helenka, když byly doma. „Balíèek se k nám vrátil! Øekneš mi už, co v nìm je?“ „Nic zvláštního,“ odpovìdìla babièka. „Jen trochu lásky.“ Bruno Ferrero Svítání pro duši

Dívenka a pohádky Byla jednou jedna holèièka, která vyžadovala, aby jí maminka každý veèer èetla aspoò jednu pohádku. Maminku jednoho dne napadlo, že koupí sérii audiokazet s pøevyprávìnými pohádkami. Holèièka se nauèila ovládat magnetofon a všechno šlo celý týden dobøe, ale potom jednou veèer zase požádala maminku, aby jí šla vyprávìt. Maminka byla pøekvapená: „Cože? Vždy už pøece umíš ovládat magnetofon!?“ Holèièka: „Ano, maminko, ale ten mì neumí vzít do náruèí!“ Všechny dìti se rodí pøímo „nemocné“ touhou být laskány a rozmazlovány. Dnes je potvrzeno, že nedostatek nìžnosti je pro dítì zákeønìjší než hlad!“ - PASTÝØ strana 7 -

… A NÌCO PRO ROZVESELENÍ … Operaèní sál. Na stole leží pacient pøipravený k operaci. Profesor se chystá udìlat první øez a otevøít bøišní dutinu. Sálová sestra jej jemnì upozoròuje: „Promiòte, pane profesore, nerada do toho zasahuji, ale ten, kterého se chystáte operovat, je náš zøízenec. Pacient ještì èeká v pøedsálí.“ Pacient se po operaci probouzí z narkózy. Vedle nìj sedí anesteziolog. Pacient se chabì usmìje, rozhlédne se po pooperaèním pokoji a vidí, že jsou stažené rolety. „Co to má znamenat, pane doktore? Pøece ještì není noc. To je to se mnou tak vážné.“ „Kdepak. Ale naproti hoøí, a já mìl obavy, abyste se neprobudil, nevidìl oheò a nemyslel si, že se operace nepovedla, a že jste v pekle.“ „Musím vám øíci,“ praví chirurg pacientovi, který se právì probírá z narkózy, „že jste pøi operaci a hlavnì pøed ní øádil jak èerná ruka. Rozmlátil jste v pøedsálí skøíò s instrumentáriem, mému asistentovi jste zlomil ruku a zøízence jste pokousal. A øval jste jak blázen, ale musím pøiznat, že tady váš soused vyvádìl ještì víc.” „Ani se nám nedivte, pane doktore, my jsme vám pøišli jenom umýt okna.“ Gynekolog v ordinaci: „Tak si, sleèno, odložte a lehnìte si zde.“ „Kdepak, pane doktore, ani nápad. To mi pøed dvìma mìsíci taky øekl jeden pán a kvùli tomu jsem teï tady u vás.“ Elegantní gynekolog jde s manželkou na procházku. Potkají upravenou naèesanou dívku v minisukni. Lékaø s dívkou se pozdravili. Manželka se zvìdavì ptá: „Kdo to byl?“ „Ale, tu znám ze zamìstnání.“ „Z tvého nebo z jejího?“ Jedny jesle byly zavøené kvùli infekènímu onemocnìní a mladá maminka – èernoška – musela brát své malé dìátko do zamìstnání. Byla zdravotní sestrou v paøížské porodnici. Za týden jí volá hlavní sestra: „Sestøièko, je mi líto, ale to své dìátko sem nebudete moct brát. Vaše kolegynì s ním dìlají nepøípustné žertíky. Ukazují ho tatínkùm a už ètyøi tatínkové nám tady omdleli.“ „Už jsem dlouho nevidìl vaši dceru, pane Rakušan,“ ptá se se zájmem starý rodinný lékaø. „Má ještì poøád ty žaludeèní obtíže a zvrací?“ „Ne, pane doktore, teï má dvojèata.“ Svatopluk Káš Anekdoty z ordinací 2

Rùženec Nìkdo ho má povìšený v autì na zrcátku (což je poøád lepší než na høebíèku), nìkdo ho nosí po kapsách a jiný ani neví, co to je. Já ho mám uložený v malém pouzdru na polièce, na stole nebo nìkde jinde, kam ho zrovna položím. Vždycky, když ho vezmu do rukou, vzpomenu, jak se ho modlili blahoslavení František, Hyacinta a Lucie z Fatimy nebo Matka Tereza z Kalkaty, kterou jsem pøi tom jednou vidìl. Rád bych se ho modlil jako oni, ale zatím mi to moc nejde. Modlím se ho jako Jiøí Barhoò z Touškova. Nìkdy popletu poèty zdrávasù, jindy zase poøadí tajemství. Napøíklad páté pøes deváté. Chudák Pán Ježíš, ten pøi tom trpí skoro víc než na Golgotì. Sotva se narodí, hned je ukøižovaný, sotva sestoupí do vody Jordánu, hned zase vystoupí na nebesa, zatímco Panna Maria, než si ji tam vezme k sobì, ho marnì hledá na hoøe Promìnìní, kde ještì není, protože je mu teprve dvanáct let, sedí v Jeruzalémském chrámì a všichni nad ním žasnou. Neménì žasnul jeden èlovìk, kterého jsem pøed èasem rùženec nìjak takto uèil: „Teda, pane faráøi, ten Ježíš mìl ale dobrodružný život, to vám povím. Je to vùbec možný?“„Co by nebylo,“ odpovìdìl jsem mu. „U Boha není nic nemožného, neznáte Písmo svaté?“ Nauèit se rùženec modlit je velmi záslužná a bohulibá vìc, a nauèit to i nìkoho druhého, dvojnásob. Jak je z pøedchozích øádkù patrné, mám v tom urèitou praxi, a proto si mohu dovolit nìco k tomu øíci. Nejprve pár technických vìcí pro toho, kdo rùženec vùbec nezná. Vypadá trochu jako náhrdelník s mnoha korálky a jedním šperkem. Tìch korálkù je padesát a ještì nìjaké k tomu, aby to nebylo málo. Ten šperk je køíž. Bez køíže to nejde. V životì ani v rùženci. Jím se rùženec zaèíná a také konèí. Dejte si zvláštní pozor na to, abyste ho bìhem modlitby neztratili, jinak totiž nikdy neskonèíte. Pán Ježíš sice øíká, že je tøeba se modlit neustále, ale za jeho dob ještì rùženec nebyl. Dále je tøeba dát si pozor, aby se nepøetrhla šòùrka s korálky neboli zrnky. Co to dá práce je potom všechna najít, sesbírat a navléknout zase zpátky. Mnì se to pøihodilo jednou veèer v obýváku. To, co jsem pak zažil, nikomu nepøeji. Hledal jsem je pod stolem a za skøíní, kam se potvùrky zakutálely, celou noc. Malou satisfakcí mi bylo aspoò to, že jsem pøi tom našel i brýle, klobouk a dva knedlíky (brýle a klobouk jsem použil hned následující den, knedlík ne, mám radìji rýži). Padesát zrnek je padesát zdrávasù. Jsou rozdìleny do pìti desátkù, aby se èlovìk staèil aspoò ètyøikrát nadechnout, když nìkam pospíchá. Spìch ale pøi rùženci není na místì. Lepší je modlit se pìknì v klidu a pomalu. Dobøe se vžít do každého tajemství, prožívat je v duchu s Pánem Ježíšem a s Pannou Marií a nemyslet pøi tom na nic jiného. Napøíklad taková žena v domácnosti, která zrovna pøipravuje obìd. Dá ráno kachnu do trouby a pak se mùže klidnì a bezstarostnì zaèít rùženec modlit. Když už je všude plno kouøe a zaèíná se dusit, ví, že je na èase, aby se otevøelo okno, kachnu podlila a pøešla na druhý desátek. Pokraèuje pak v pohodì dál, a než se nadìje, kolem poledne, když houkají sirény a jedou hasièi, má rùženec za sebou a mùže servírovat. Jak potom, po takovém dobøe pomodleném rùženci, kachna na èerno zachutná! Svatý otec Jan Pavel II. øíká, že modlitba svatého rùžence je jeho nejoblíbenìjší modlitbou. Je pøekrásná ve své jednoduchosti a hloubce. Já si to myslím také. I když se ho nemodlím jako František, Hyacinta a Lucie z Fatimy nebo Matka Tereza z Kalkaty, modlím se ho, tak jak umím. Alespoò jednou dennì. Rád bych i èastìji, jen kdyby mi netrvalo vždycky hodinu, než zjistím, kam jsem si ho položil. Z knihy Jiøího Barhonì Pane faráøi, já vás budu muset zabít

Dvì stì zlatých mincí Jeden ateista se kdysi vydal za duchovním mistrem, aby ho vystavil zkoušce. Øekl mu: „Mistøe, daruji vám sto zlaákù, když mi povíte, kde bydlí Bùh!“ Mistr se ani na okamžik nenechal uvést do rozpakù a odpovìdìl: „A já daruji dvì stì zlaákù tomu, kdo se mì zeptal, pokud mi bude schopen øíct, kde nebydlí!“ - PASTÝØ strana 8 -

Základní umìlecká škola Slavièín ve spolupráci s mìstem Slavièín a Øímskokatolickou farností Vás srdeènì zvou na ADVENTNÍ KONCERTY. 1. ADVENTNÍ KONCERT probìhne v nedìli 6. prosince 2015 v kostele sv. Vojtìcha v19. 00 hodin. Zaèátkem adventní doby k nám opìt zavítá devítièlenná hudební skupina SEŠLI JSME SE. Mladí hudebníci jsou absolventy Janáèkovy konzervatoøe Ostrava, v souèasné dobì studenti vysokých hudebních škol a také èleny Selesiánského klubu mládeže. Jejich velmi živá a emoèní vystoupení jsou zamìøena na duchovní písnì v netradièních úpravách s vlastním aranžmá a jedineèná atmosféra každého z koncertù zùstává nadlouho v srdcích posluchaèù. 2. ADVENTNÍ KONCERT se uskuteèní v sobotu 19. prosince 2015 taktéž v kostele sv. Vojtìcha v 19. 00 hodin. Konec adventní doby umocní vystoupení smyècového komorního ansámblu MUSICA MINORE. Tento soubor také není našim posluchaèùm neznámý. Nìkteøí èlenové vyšli ze slavièínské ZUŠ a ve Slavièínì už zahráli nìkolikrát. Dnes se jedná o mladé umìlce, èleny filharmonií èi hráèe významných hudebních tìles v Èeské i Slovenské republice. Proto si troufám øíct, že se mùžeme tìšit na krásný a povznášející zážitek z duchovní hudby, obohacený písnìmi mladé sopranistky a nevšedním sólovým vystoupením na tzv. královský nástroj – harfu. Tìšíme se na Vaši úèast, abychom se mohli v tyto adventní veèery podìlit o spoleèný prožitek z krásné a radostné duchovní hudby. Anna Frajtová, ZUŠ Slavièín Základní umìlecká škola Slavièín ve spolupráci s mìstem Slavièín a Øímskokatolickou farností Vás srdeènì zve na

1. ADVENTNÍ KONCERT vystoupí hudební skupina SEŠLI JSME SE Marie Hujerová – housle Marie Korpasová – housle Laura Zedníèková – viola Paulína Glacová – violoncello Michal Zedníèek – violoncello Veronika Muroòová – kontrabas Anežka Gebauerová – akordeon Barbora Jirásková – sólový zpìv Barbora Durïáková – klarinet, zobcové flétny, stipendistka Nadace ÈHF, bývalá žákynì ZUŠ Slavièín Nedìle 6. prosince 2015 - 19. 00 hodin kostel sv. Vojtìcha ve Slavièínì vstupné dobrovolné

VÁNOÈNÍ BALÍÈEK

S blížícím se èasem Vánoc a Štìdrého dne vìtšina z nás pøemýšlí, jakými dárky udìlat svým blízkým radost. Nìkteøí lidé však nemají tolik štìstí, nemohou žít se svými rodinami a zakusit atmosféru vánoèních svátkù. Na základì této myšlenky vznikl projekt Vánoèní balíèek (pod záštitou Arcidiecézní Charity Olomouc), do kterého se již ponìkolikáté Charita sv. Vojtìcha Slavièín zapojuje. Jeho cílem je udìlat radost a pøekvapit konkrétní dìti z dìtských domovù na Ukrajinì, jež žily i nìkolik let na ulici. Projekt je urèen také dìtem z chudých rodin, navštìvujících dìtské domovy jednou dennì za úèelem získání teplého jídla. I ony mají svá pøání a sny, jež jsou zcela jiné, než u dìtí v Èeské republice. Zámìrem je obdarovat dìti formou vánoèního balíèku – dárku, který je jen pro nì (v hodnotì 1 000 Kè). Dárky jsou každoroènì dìtem pøedány na Ukrajinì prostøednictvím zamìstnancù Arcidiecézní charity Olomouc. Do balíèku je vhodné dát dítìti nìco pro radost (hraèku), nìco na obleèení, vìci do školy apod. Bližší informace o zabalení balíèku a jeho obsahu vám podá: Mgr. Milena Tománková, mobil: 739 344 107 nebo Zùbková Magda, mobil: 734 435 242. Dárcem mùže být kdokoliv: jednotlivec, rodina, skupina pøátel, spoleèenství, organizace. Jedná se o jednorázové obdarování, ze kterého nevyplývá žádný dlouhodobý závazek ani pro jednu ze stran. Pokud se rozhodnete a budete chtít obdarovat konkrétní dítì, mùžete tak uèinit prostøednictvím webové aplikace a našeho pracovníka do 4. prosince 2015. Všem, kteøí se rozhodnou tyto dìti obdarovat, pøedem dìkujeme. Charita sv. Vojtìcha Slavièín Charita sv. Vojtìcha Slavièín uspoøádala dne 31.10.2015 v prostorách Sokolovny ve Slavièínì

Benefièní taneèní veèer. Akce se konala u pøíležitosti 15. výroèí dobrovolnické èinnosti Charity a byla rovnìž podìkování všem, kteøí se za ta léta na dobrovolné èinnosti Charity podíleli. K poslechu i k tanci celý veèer vyhrávala hudba „Veselanka“ z Valašských Klobouk, k dobré náladì pøispìly lidovým tónem také Slavièínské cérky a pìvecké vystoupení Antonína Šmotka. Touto cestou chceme podìkovat taneèní hudbì „Veselanka“ a všem úèinkujícím, kteøí vystoupili bez nároku na finanèní odmìnu. Velké podìkování patøí všem, kteøí nám pomáhali s pøípravou celé akce a pøedevším tìm, kdo svou úèastí podpoøili charitní dílo. Dìkujeme.

Základní umìlecká škola Slavièín ve spolupráci s mìstem Slavièín a Øímskokatolickou farností Vás srdeènì zve na

2. ADVENTNÍ KONCERT vystoupí komorní ansámbl MUSICA MINORE Ivana Frajtová – housle Michaela Petríková – housle Martin Petrík – viola Michal Hreòo – violoncello Michal Pokorný – kontrabas Ivona Køivánková – cembalo Pavlína Švestková – zpìv Ivana Švestková – harfa Sobota 19. prosince 2015 - 19. 00 hodin Kostel sv. Vojtìcha ve Slavièínì Vstupné dobrovolné

UPOZORNÉNÍ Listopadový veèer chval bude tentokrát pøesunut na 1. adventní nedìli, tedy na 29.11.2015. Zaèátek bude v 18 hodin v našem kostele. Pøijïte s námi chválit Pána zpìvem a modlitbou.

Vrabec a kachna Jednou øekl vrabec kachnì: „Co jsi to za kachnu, když máš køídla, a vùbec nelítáš?“ Kachna mu odpovìdìla: „A co jsi ty za vrabce, když máš peøí, a vùbec s ním neplaveš?“ Kdybychom promarnili èas pøemýšlením o tom, co máme, nezùstal by nám už žádný èas k tomu, abychom si stìžovali na to, co nemáme! - PASTÝØ strana 9 -

ROZPIS SLUŽEB ŽEN, KTERÉ SE OBÌTAVÌ STARAJÍ O ÚKLID NAŠEHO KOSTELA 28.11. - 4.12.

Kašparová, Buriánková, Brhelová, Raková, Bartošová, Rašková 5.12. - 11.12. Obadalová, Durïáková, Borová L., Tománková M., Kuželová L., Kuželová M. 12.12. - 18.12. Stejskalová, Borová J., Dvorská, Studénková M., Salvetová, Burešová 19.12. - 25.12. Vašíèková, Kùdelová, Rosenbergová, Šebáková, Nováková, Psotová J., Janoušková V., 26.12. - 1.1. Málková, Furmanová, Nováková O., Lengálová, Studenková A., Marková 2.1. - 8.1. Zlámalová J., Peniašková, Studeníková J., Lysáková, Dubská, 9.1. - 15.1. Kuèeròáková, Hlavicová Cvešperová, Florešová M., Goòová J., Kovaøíková M., Pfeiferová A., 16.1. - 22.1. Kozáèková L., Hudková V., Dulíková L., Ševèíková D., Žáková L., Štulíøová, Bartošová 23.1. - 29.1. Bohuslavice 30.1. - 5.2. Hrádek

RÁDI VÁM POSLOUŽÍME UDÌLENÍM SVÁTOSTÍ – nejvìtšího daru, který Kristus svìøil své církvi. Protože však je k tomu tøeba dobrá pøíprava, ohlaste se nám: Køest dìtí buï hned po narození nebo alespoò 1 mìsíc pøed køtem. (Køty jsou zpravidla 3.nedìli v mìsíci po ranní mši sv.) Pøíprava na køest dospìlých trvá zhruba 1 rok. (Køest obvykle v sobotní Velikonoèní vigilii.) Zamýšlený církevní sòatek nejménì 3 mìsíce pøedem. (Sezdáváme jen ty, z nichž je alespoò jeden z naší farnosti.) Svátost nemocných udìlujeme po individuální domluvì. Možnost ke svátosti smíøení je pøedevším v pondìlí, støedu a pátek asi hodinu pøed veèerní mší sv. ÚØEDNÍ HODINY NA FAØE Støeda --------15.00 – 16.00 Pátek 8.30 – 9.30 15.00 – 16.00 Nebo po domluvì, pøípadnì v kostele po bohoslužbách. V ostatních èasech bez záruky. TELEFONICKÝ KONTAKT: Fara (úøad) : 739 245 911 P. Miroslav (soukromé): 731 402 086 E-mail: [email protected] Web: www.faslavicin.cz Farní knihovna (na faøe): Støeda 9.00 – 11.00 13.00 – 16.30

PRAVIDELNÉ BOHOSLUŽBY VE FARNOSTI SV. VOJTÌCHA VE SLAVIÈÍNÌ NE

Kratièké pøíbìhy v rámeècích na stranách 3 až 9 jsou z knihy Pøíbìhy pro osvìžení duše Pino Pellegrina

PO, ST, PÁ SO

7.20 hodin 9.30 hodin 11.00 hodin 18.00 hodin 7.00 hodin

NE

29.11.

1. nedìle adventní – cyklus C

PO

30.11.

Svátek sv. Ondøeje, apoštola

ÈT

3.12.

sv. František Xaverský

PÁ

4.12.

sv. Barbora

NE

6.12.

2. nedìle adventní

ÚT

8.12.

Slavnost Panny Marie poèaté bez poskvrny prvotního høíchu

NE

13.12.

3. nedìle adventní, sv. Lucie

PO

14.12.

sv. Jan od Køíže

ÈT

17.12.

sv. Lazar

NE

20.12.

4. nedìle adventní

ÈT

24.12.

Štìdrý den

PÁ

25.12.

Slavnost Narození Pánì

POZVÁNKA NA RORÁTY V adventu se toho dìje celkem hodnì. Je potøeba vymyslet a obstarat vánoèní dárky, napéct cukroví a pøipravit výzdobu. Na Ježíše v tom shonu zbývá jen málo èasu, a to pøesto, že Vánoce jsou oslavou jeho narození. Bylo by milé, kdybychom si v adventu našli na Ježíše co nejvíc èasu. Proto srdeènì zveme zvláštì dìti a jejich rodièe na sobotní rorátní mše svaté, které se uskuteèní tyto adventní soboty: 5. 12.; 12.12. a 19.12. 2015. Zaèátek této ranní mše je vždy v 7 hod. Po mši svaté jsou dìti i s doprovodem zvány na faru ke spoleèné snídani. A pozor! Dìti, nezapomeòte si s sebou vzít nìjakou lampièku, lampionek nebo svícínek, do kterého se dá napø. èajová svíèka.

PASTÝØ, zpravodaj farní rodiny sv. Vojtìcha ve Slavièínì. Slouží pro vnitøní potøebu farnosti. Øídí redakèní rada. Náklad 500 výtiskù. Pøíspìvky pøijímají Jana Adámková, tel.: 608 746 325 a 731 646 734, e-mail:[email protected] a Zdenìk Durïák, tel.: 608 615 172. Mùžete je také vložit do oznaèené pokladnièky v pøedsíni kostela, která je k tomuto úèelu urèena. Nepodepsané pøíspìvky se nepøijímají. Všem pravidelným i nepravidelným dopisovatelùm upøímné Pán Bùh zapla. Náklady na 1 výtisk èiní pøibližnì 12 Kè. Srdeènì dìkujeme za vaše finanèní pøíspìvky. Další øádné èíslo vyjde 25.12.2015 na Slavnost Narození Pánì. Uzávìrka bude v nedìli 6.12.2015. Pozn. Redakce nezodpovídá za obsahy jednotlivých pøíspìvkù. Provádí pouze jazykové a stylistické korektury. V èláncích jsou otištìny necenzurované názory, postøehy a zkušenosti našich dopisovatelù a ètenáøù! - PASTÝØ strana 10 -