caritas Zblízka začnete vidět lidi

caritas Inzertní příloha Charity ČR

Číslo 3/2015

Příloha Katolického týdeníku

15. – 21. září 2015

Zblízka začnete vidět lidi Zachovejte zdravý rozum, říká KLÁRA BOUMOVÁ, migrační koordinátorka Charity ČR. Média každodenně přinášejí alarmující zprávy o vysokém počtu uprchlíků i o jejich tragédiích a lidé jsou tím znejistěni. Co se s Evropou děje? Na jedné straně lze odpovědět, že se neděje nic nového a že uprchlíků přichází přibližně stejně jako v předchozích letech. Pro srovnání: EU dnes tvoří 28 států, kam loni dorazilo přes 600 000 uprchlíků, tedy stejné množství jako v roce 1992, kdy EU tvořilo pouze 15 států, které nebyly na vlny uprchlíků vůbec připravené. Žádné velké mediální pozdvižení se ale tehdy nekonalo a zvládlo se to. A velká část byli muslimové. Na druhé straně je pravda, že uprchlíků přibývá a že je problém s jejich hromaděním na jižní hranici Evropy. Tamější země jsou přetížené a bez solidární pomoci ostatních států situaci nezvládnou. Potíž je také v informacích, které se k nám dostávají. Mnohá média fungují na principu „šokovat a ukázat to nejhorší zlo“. Pak se nám jednotlivé „nespojitelné“ informace dají v hlavě dohromady a vzniká negativní stereotyp. Zkrátka máme málo pozitivních zkušeností. Většina uprchlíků navíc vůbec do rozvinutých zemí neodchá-

vedlo a jak se u nás cítí. Od 26. září bude k vidění ve Velké Bystřici u Olomouce.

Röszke, Maďarsko. zí a z finančních důvodů zůstává ve svém regionu. Jakou odpověď na danou situaci nabízí Charita ČR? Od jara roku 2012 pomáháme uprchlíkům v Sýrii i v okolních zemích a v České republice poskytujeme služby migrantům a uprchlíkům už od začátku devadesátých let. Provozujeme síť poraden pro cizince, které nabízejí pomoc s integrací do společnosti, tedy s celkovou orientací v životě v naší republice, s výukou jazyka, při jednání na úřadech, při shánění zaměstnání a bydlení. Charitní pracovníci působí také v uprchlických zařízeních, poskytují poradenství, organizují volnočasové aktivity, zajišťují materiální pomoc. Podobnou činnost rozvíjí v Česku řada dalších neziskových organizací, ale s přílivem očekávaného většího počtu migrantů nejspíš nebudou

Foto: Richard Bouda stávající služby kapacitně stačit. Bude třeba propojit jejich práci se státní správou a samosprávou, od vlády až po jednotlivé obce. Stačí „jen“ pomáhat? Není potřeba také osvěta? Osvěty není nikdy dost. V současné vypjaté situaci padají zábrany. Publikované názory a prohlášení se nebezpečně posouvají za hranici korektního vyjadřování. V sousedních státech se o migraci diskutuje, vydávají se publikace, vysvětluje se. I my proto pracujeme s majoritní společností a snažíme se odbourávat předsudky vůči cizincům. Jedním ze způsobů je třeba putovní výstava komentovaných fotografií Jindřicha Štreita „Jsme z jedné planety“. Představuje 30 cizinců z různých koutů světa, kteří u nás našli nový domov, a je doprovázená texty, co je k tomu

S jakými mýty se setkáváte? Občas slýcháme, že nám cizinci berou práci, a zároveň je k tomu dodáváno, že nám ujídají z našeho sociálního a zdravotnického systému. Jedno však logicky vylučuje druhé. Neblahou skutečností je, že cizinci často do našeho systému přispívají, aniž z něj mají možnost čerpat. Společnost rovněž považuje příchozí za jednolitou masu, za jedno velké ohrožení. Ale podíváte-li se zblízka, začnete vidět konkrétní lidi. A to je to, co Charita ČR a jednotlivé farní, oblastní a diecézní charity dělají: poskytují služby konkrétním lidem. Tvrzení, že některé kultury a náboženství jsou s naší společností nekompatibilní, je z pohledu charitního pracovníka poněkud relativní. Například salafijští muslimové z Kazachstánu nastoupili do práce v továrně a přirozeně se zapojují do života společnosti lépe než jiní příchozí z Ukrajiny, kterým se nedaří najít práci a uplatnit se, přestože jazyková a kulturní bariéra je u nich daleko menší. Co mohou dělat věřící, naši čtenáři? Nerezignovat na zdravý rozum. I u nás se potvrzuje, že se vzrůstajícím počtem uprchlíků v Evropě se objevují pocity nejistoty. Extrémní situace (v našem státě spíše mediální) v některých lidech probouzí to nejhorší. Jiní lidé se ale naopak chtějí zapojit a nezištně nabízejí pomoc. Za to jsme velmi vděčni a počítáme, že jejich pomoc v budoucnu využijeme. ( jou)

Bez peněz z koledy by to nešlo Před osmi měsíci skončil patnáctý ročník Tříkrálové sbírky. Díky jejímu výnosu jede dnes naplno řada projektů. Rekonstrukce denního stacionáře pro lidi s mentálním postižením, podpora krizového ubytování, vybudování chráněného bydlení, podpora služeb pro lidi bez domova nebo seniory v rumunském Banátu, přístrojové vybavení domácí hospicové péče, zajištění školních obědů a volnočasových

aktivit pro chudé děti, pomoc rodinám s dětmi se zdravotním postižením, Česká nemocnice sv. Karla Lwangy v Ugandě, příspěvek na speciální rehabilitaci pro dvě děti po mozkové obrně. To je jen několik příkladů využití peněz z letošní Tříkrálové sbírky, která přinesla na projekty pro potřebné více než 89 milionů korun. Podle pravidel sbírky je její výtěžek určen na pomoc nemocným,

handicapovaným, seniorům, matkám s dětmi v tísni a dalším jinak sociálně znevýhodněným skupinám lidí, a to zejména v regionech, kde sbírka proběhla. Nejméně desetina výnosu sbírky je pak každoročně určena na humanitární pomoc do zahraničí. Zásluhou peněz z koledy se tak Charita ČR mohla zapojit i do pomoci uprchlíkům ze Sýrie a dalších zemí. „Výnos sbírky je důkazem, že lidé

kolem nás mají otevřená srdce pro potřeby těch, kteří se ocitli ve složité životní situaci,“ řekl ředitel Charity ČR Lukáš Curylo a dodal, že charitní organizace díky tomu mohou zmírňovat lidské utrpení. Děkujeme všem dárcům i koledníkům a na shledanou po Novém roce při dalším ročníku Tříkrálové sbírky. www.trikralovasbirka.cz

(red)

10

/

Caritas

Sociální byty plní očekávání Před rokem a půl vyčlenila Arcidiecézní charita Praha šest bytů pro sociálně potřebné rodiny. Od té doby se už tři rodiny osamostatnily, odešly do běžného bydlení a vede se jim dobře. Dvě děti se díky tomuto projektu navrátily z ústavní péče zpátky do rodin. „Sociální bydlení, které je doprovázeno podporou při osamostatnění, splnilo naše očekávání,“ konstatovala sociální pracovnice TEREZA FORMÁNKOVÁ.

s dětmi z našich azylových domů. Vybíráme ty, které projeví zájem a jsou už schopny z azylového bydlení odejít, ale pronájem běžného bytu je pro ně nedostupný. Co byste na základě zkušeností vzkázala zákonodárcům, kteří budou rozhodovat o podobě systému sociálního bydlení v České republice? Klíčové je podle naší zkušenosti poskytnout lidem podporu vedoucí k samostatnosti. Nájemní smlouva na byt nestačí. Sociálně vyloučení lidé ztrácejí postupně řadu běžných sociálních dovedností a návyků nezbytných pro

Kdo má šanci získat sociální byt Arcidiecézní charity Praha? Sociální byty slouží zejména matkám

samostatné bydlení a zapojení se do standardního života. Rodiny v našich sociálních bytech vedeme k samostatnému řešení situací. Učíme je hospodařit s penězi, spořit, pravidelně platit nájem nebo požádat o reálně sestavený splátkový kalendář. Podporujeme rodiče, aby samostatně hledali školky, školy a lékaře pro své děti. Klienti se na nás také obracejí o pomoc při hledání zaměstnání nebo vyplnění žádostí o dávky. Smyslem každé naší pomoci je vést lidi k tomu, aby si v podobné situaci dokázali příště poradit sami. JARMILA LOMOZOVÁ

Humanitární pomoc českobudějovické charity Pracovníci Diecézní charity České Budějovice odvezli ve druhé polovině srpna pomoc potřebným lidem v Rumunsku a Bulharsku. Místním farnostem a charitám předali finanční dar a mimo jiné potraviny jako těstoviny, cukr, olej, mouku, rýži či čaj. Nechyběly ale ani cukrovinky pro děti. Velkou část dodávky zajistily řádové sestry z Kongregace sester Nejsvětější Svátosti z Českých Budějovic. V Rumunsku byly potraviny dodány do farnosti Tileagd v diecézi Oradea poblíž maďarských hranic a také rumunské charitě v Caransebeș v oblasti Caraș-Severin. Ředitel míst-

Bída nejvíce zasahuje děti. ní charity Ludovic Mleziva tuto pomoc velmi ocenil, protože těstoviny z jižních Čech budou stačit pro vaření obědů potřebným lidem na půl roku.

Foto: archiv DCH České Budějovice Zdejší charita mimo jiné vaří denně obědy pro 60 dětí ze sociálně slabých rodin a pro 30 seniorů, jimž se jídlo dováží.

I sociální služby mají své hrdiny

Druhé místo ve fotosoutěži obsadila Marta Lacmanová z Farní charity Lovosice za soubor snímků z tamějšího azylového domu pro matky s dětmi. Druhé místo v literární části soutěže patří Alžbětě Poledníčkové z obecně prospěšné společnosti Dobromysl za příspěvek z prostředí sociálně terapeutické dílny. Odborná porota dále ocenila Pavlínu Pokornou z Oblastní charity Liberec za její „Dopis od klientky“, Pavlu Černou z Oblastní charity Pelhřimov za báseň „Třeba ženy z charity poznáš jednou taky ty!“ a Janu Bartoňovou z Trutnova za fejeton „Hrdinové sociálních služeb“. Všem oceněným, kteří získali ceny od partnerů soutěže, společnosti Botanicus a Školicího střediska Marianeum, gratulujeme.

Hrdinové sociálních služeb – literární a fotografická soutěž Charity ČR ke Světovému dni sociální práce – už zná své vítěze. Stali se jimi ve fotografické části soutěže Dita Valachová a v literární části Josef Hes. Dita Valachová, dobrovolnice Oblastní charity Pardubice, do soutěže přihlásila dvě fotografie z charitních odlehčovacích služeb Červánky v Třebosicích u Pardubic. Josef Hes z Městské charity České Budějovice získal první cenu za strhující text napsaný podle skutečné události.

„V Rumunsku je taková bída, že pro tyto lidi je to často jediné pořádné a teplé jídlo, které za den mají,“ řekl koordinátor pomoci Roman Tlapák z Diecézní charity České Budějovice. Dalším velkým problémem této balkánské země je dostupnost lékařské péče. „Ve zdravotnictví tady panuje obrovská korupce a lékaři často nejsou ochotni jezdit za svými pacienty do odlehlých vesnic,“ přiblížil Roman Tlapák. V Bulharsku pak pracovníci charity předali Salesiánskému středisku ve Stare Zagoře a Kazanlaku peníze na nové projekty. Zdejší salesiáni, jimž pomáhají dobrovolníci z Čech, se věnují hlavně práci s romskými dětmi. Provozují nízkoprahová denní centra, pomáhají dětem s doučováním, vedou je ke studiu, nabízejí volnočasové aktivity, výlety, organizují setkávání mladých maminek, sociální práci s dětmi a jejich rodinami a poskytují právní JAN ZIEGLER pomoc.

Oceněná fotografie z Červánků. Foto: Dita Valachová

(red)

/

Caritas

11

Nedocenitelný význam Tříkrálové sbírky Charita Nový Jičín začala už v minulých letech díky výtěžku z Tříkrálové sbírky realizovat a rozvíjet své pilotní projekty. Výtěžek z ní sice patří mezi řádově nižší příjmy, ale jeho význam je nedocenitelný, protože podporuje to, co jiné větší dotační tituly podpořit nemohou. Prioritou byla a doposud je podpora klientů Charitního domu blahoslavené Matky Terezy v Novém Jičíně. Charita zde provozuje azylový dům pro muže, rodiny s dětmi, matky s dětmi v tísni a v neposlední řadě noclehárnu. Pomoc lidem, kteří žijí na hranici bídy, je tu poskytována nepřetržitě. Lidský přístup, pochopení a zázemí nacházejí klienti všech věkových kategorií, s rozmanitou úrovní sociálních kompetencí. „Přišla jsem s dcerkou v zimě před Vánoci do azylového domu pro maminky a po zaplacení nejnutnějšího nám zbylo jen pár korun. Moc nám pomohlo, že jsem mohla v tuto dobu čerpat potravinovou pomoc. Neměly jsme hlad, měly jsme střechu nad hlavou, teplo, a mohla jsem tak přemýšlet, co bude dál. Dokonce i Vánoce jsme díky zaměstnancům a všem dobrým lidem prožily příjemně. Na

Tříkrálová sbírka pomáhá v Charitě Nový Jičín také klientům Charitního domu bl. Matky Terezy a jejich dětem. Foto: Petr Vlček

Osamělé matky se učí navázat láskyplnější rodinné vztahy Už čtvrtým rokem pomáhá Arcidiecézní charita Praha matkám v azylových domech a sociálních bytech zvládat výchovu a péči o děti. „V našem Azylovém domě sv. Gerarda v Brandýse nad Labem mohou využívat služeb socioterapeuta, aktivizační pracovnice či videotrenérky,“ vysvětlil ředitel domu Pavel Houška. Videotrénink interakcí, který má velký úspěch, je zaměřen na zlepšení běžné komunikace mezi dítětem a rodičem. Videotrenérka natočí na kameru maminku s dítětem v domácím prostředí, například při hře, a poté s ní rozebírá, jak by se vzájemné interakce daly vylepšit. Ženy, které vyhledávají pomoc azylových domů, zažily ve svém dětství často narušené rodinné vztahy, a neumějí pak předávat svým dětem pozornost a lásku, které samy v dět-

PETRA HRACHOVCOVÁ

Šikovné ruce pro hospic aneb lidé lidem – soutěž, která pomáhá Oblastní charita Červený Kostelec vyhlásila již desátý ročník soutěže

ství nedostaly. Pracovníci charity jim pomáhají tyto problémy překonat. „Od roku 2012, kdy jsme projekt na podporu rodičovských kompetencí zahájili, prošlo touto péčí 577 matek a dětí. Jsme rádi, že jsme jim mohli pomoci nalézt lepší vztah k sobě, dětem i ostatním,“ shrnula dosavadní výsledky projektu metodička sociálních služeb Eva Hradečná. (lom)

„ŠIKOVNÉ RUCE PRO HOSPIC ANEB LIDÉ LIDEM“ O NEJNÁPADITĚJŠÍ VLASTNORUČNÍ VÝROBEK PRO HOSPIC ANEŽKY ČESKÉ. Své výrobky můžete přihlásit do soutěže do 24. září. Vernisáž výstavy soutěžních výrobků a slavnostní ocenění soutěžících se uskuteční v pátek 2. října. Prodejní výstava darovaných ručně vyrobených předmětů od dětí i dospělých potrvá do 9. října. Výtěžek pomůže vybavit pokoje pro pacienty v Hospici Anežky (kar) České novým nábytkem.

Hlavním cílem projektu je zamezit situacím, kdy z důvodu nedostatečných rodičovských kompetencí hrozí matkám odebrání dětí.

 skupinové poradenství, interaktivní semináře, diskusní skupiny  socioterapeutické poradenství vč. nácviku modelových situací  videotrénink interakcí

ulici, bez pomoci si to jen stěží dokážu představit,“ odpověděla na dotaz jedna z klientek Charitního domu bl. Matky Terezy v Novém Jičíně. Velmi žádanou a mezi občany oblíbenou službou se stala půjčovna kompenzačních pomůcek, která je každoročně díky Tříkrálové sbírce dovybavována novými kvalitními pomůckami, jež tak mohou přinášet úlevu v tíživé životní situaci většímu množství uživatelů. Nová elektronicky ovládaná polohovací lůžka, invalidní vozíky, oxygenerátory a další přístroje pomáhají zásluhou dárců rozvíjet domácí péči. Důležitou roli hraje Charita Nový Jičín také v první pomoci lidem, kteří se ocitli v těžké životní situaci a bez prostředků, ať už z důvodu živelní pohromy, či vlastního existenčního selhání. Ze svého fondu humanitární pomoci každoročně cíleně uvolňuje finanční prostředky na pomoc potřebným. Část z výtěžku „Tříkrálovky“ tudíž putuje jak na dofinancování tohoto fondu, tak na nákup nejnutnějších potravin a materiálu pro překonání momentální krize. Zájemci o tuto pomoc jsou především z řad osob bez přístřeší, maminky s dětmi v tísni apod. Tříkrálovou sbírku pokládají lidé na Novojičínsku za dobrou a potřebnou, což dokazuje každoroční nárůst výtěžku. Dobrota obyvatel tohoto regionu má jasnou a konkrétní podobu. Jménem klientů moc děkujeme.

Péče v Hospici Anežky České v Červeném Kostelci. Foto: archiv OCH Červený Kostelec

Bližší informace najdete na www.hospic.cz.

12

/

Caritas

Být muslim automaticky neznamená být fanatik Kdo opravdu jsou cizinci, kteří hledají útočiště v naší zemi, a lze je házet všechny do jednoho pytle? Proč se najednou slovo muslim stalo v Česku synonymem pro krvežíznivou bestii? Proč náboženství dnes tolik lidí rozděluje a proč my křesťané najednou podmiňujeme přikázání miluj bližního svého tolika výhradami poukazujícími na původ, rasu a náboženskou příslušnost?

bere člověku motivaci a pocit lidské důstojnosti i respekt vůči sobě samému,“ svěřuje se Anas. Tvrdí, že je velmi důležité pomoci přijatým uprchlíkům záhy po příchodu do nové země najít práci. V České republice to legislativa neumožňuje, a možná proto není podle něho naše země pro běžence cílovou zemí.

Potřebujeme se navzájem

Ilustrační foto: Richard Bouda Anasovi není ani třicet let. Jeho druhé příjmení nemohu zveřejnit, protože se bojí o svou bezpečnost. Je napůl Palestinec a napůl Syřan. Jeho předci utekli v roce 1945 před válkou z Palestiny do Sýrie. Jeho otec tam – v naději na spokojený život v míru – založil rodinu ve smíšeném manželství se Syřankou. Narodili se jim tři synové, z nichž prostřední je právě Anas. Otec vytvořil velmi prosperující firmu, která dávala práci mnoha lidem v okolí. Všichni synové vystudovali na univerzitách a mají za sebou studentské pobyty v zahraničí. Přišla však válka a studentský aktivista Anas, hledaný jako zrádce syrskou Al-Káidou, musel, stejně jako jeho předci, utéct. Jeho příbuzní zůstali v části Sýrie, která je relativně bezpečná, ale jako rodině spojené s Anasem jim hrozí nebezpečí také. Anas je tedy nyní jak potomkem palestinských uprchlíků v Sýrii, tak syrským uprchlíkem v naší zemi. Jaké je být vlastně dvojitým uprchlíkem? Dokáže si to někdo z nás představit?

Útěk z rodné země „Připletl jsem se k incidentu na univerzitě, kdy jedni studenti zbili kvůli odlišnému názoru jiného studenta. Bylo nás několik desítek, kteří tehdy projevili vůči tomu otevřený nesouhlas. Protože byla situace velmi napjatá a opět se schylovalo k násilí, vedení univerzity povolalo bezpečnostní složky a hodně se o tom začalo mluvit. V tu chvíli jsme se dostali na seznam těch, kdo odvracejí lidi od pra-

vé víry, což je v podstatě ortel smrti,“ popisuje Anas. Uvádí však, že přes všechno ze začátku věřili, že se to spraví a že lidé prohlédnou. Sděloval velmi otevřeně, že radikálové nemají pravdu a že jim nejde o náboženství. Problémem je boj zlých lidí o moc, kteří argument náboženství jen využili, aby mohli druhé ovládat. Utéct ze Sýrie se rozhodl až po děsivé noci, kdy mu hrozilo, že ho skutečně zabijí. Jeho domov ležel přesně na hranici, kde území napravo ovládali provládní povstalci a nalevo džihádističtí radikálové. Přívrženci Al-Káidy postupně plenili jeho ulici, šli dům od domu a stříleli na místě všechny, kdo nebyli takzvaně s nimi. Když uslyšel střelbu u sousedů, popadl svého mladšího bratra a ukryl se s ním do skrýše v domě. Najednou však zaslechl zvuky tanku a věděl, že to musí být armáda. Rozhodl se tedy zariskovat a vyběhnout s bratrem, aby se ukryli za tank. Navzdory soustavné palbě zbraní se jim to naštěstí podařilo. Po tomto prožitku mu všichni z rodiny radili, aby utekl. Díky pracovním a studijním kontaktům se dostal do Itálie a odtud se spojil se strýcem, který žije už pětadvacet let v České republice. Ten mu napsal pozvání do země a v Brně teď Anas pobývá už téměř rok.

Hledání nového dočasného domova Mnozí z nás ani netuší, že Sýrie ještě v roce 2010 patřila mezi jedny z nej-

bezpečnějších zemí světa. Islámští radikálové však se zbraní v ruce začali lidem kázat, kdo je a kdo není správný muslim. Lidem, kteří doteď žili v míru, v zemi, kde vedle sebe existovalo 27 různorodých náboženství i druhů islámu. „Ty zbraně ale nemají ze Sýrie, na válce bohužel profituje mnoho podlých lidí. A nejpočetnějším terčem jejich nenávisti jsou samotní muslimové, ne lidé jiného vyznání, což si Evropané bohužel neuvědomují,“ poukazuje Anas, který má na svůj věk v hlavě myšlenky naprosto srovnané. Válka nutí lidi dospět mnohem rychleji. Vystudoval audiovizuální média a chce v oboru zůstat. Mimo jiné proto, aby pak mohl šířit své názory touto cestou, a pomoci tak své zemi. Po příjezdu do ČR se na úřadu práce či na pojišťovně nedomluvil ani svou plynnou angličtinou, proto kontaktoval na doporučení syrské komunity Poradnu pro cizince v nouzi Diecézní charity Brno. Ta mu pomohla v jednání s úřady. „Děláte opravdu potřebnou práci. Je důležité, aby někdo lidem hned na začátku pomohl se zorientovat,“ říká Anas o službách poradny, kterou Diecézní charita Brno financuje z Evropského uprchlického fondu a Tříkrálové sbírky. Anas se v současnosti snaží učit česky a čeká na povolení dlouhodobého pobytu v ČR a na potřebné dokumenty. Mezitím se pokouší hledat práci, ale po dobu celého roku ji nenašel. „Je ubíjející cítit se neužitečný a neproduktivní. Hodně to

V České republice se cítí Anas dobře i navzdory panice, kterou vyvolává ve zdejším veřejném mínění uprchlické téma. Našel si českou přítelkyni a o Češích si myslí, že jsou v jádru přátelští lidé. „Hlasité projevy xenofobie vůči muslimům ve vaší zemi jen napomáhají islámským radikálům potvrdit jejich propagandu, že je křesťanská kultura nenávidí a chce jim ublížit, a proto se musí bránit. Obyčejní méně vzdělaní lidé tomu věří. Vlastně jim tím pomáháte šířit zlo. Samozřejmě je to i naopak: když někdo tady v médiích ukáže jen islámské radikály a řekne, že tohle jsou typičtí muslimové, začne tím šířit strach. Ani jedno však není založeno na pravdě,“ zmiňuje Anas s tím, že rozhodně nechce tvrdit, že islámští radikálové nejsou nebezpeční. „Bojím se jich stejně jako vy,“ zdůrazňuje. Je však přesvědčen, že jiné kultury a civilizace se nemohou vzájemně přehlížet. Demografický vývoj jasně ukazuje, že Evropa vymírá, když zdejší rodiny mají jedno, nanejvýš dvě děti. Nepotřebujeme lidi z jiných zemí jen kvůli udržení pracovních sil, ale i k zachování naší civilizace. „Potřebujeme se navzájem. Není totiž možné, aby většina lidí nevstřebala vnímání a zvyklosti země, kam přišla. Můj strýc, který tady žije, je už vlastně Čechem. O jeho dětech ani nemluvě. Přesto nezrazují svůj původ. Pro nás je důležitá rodinná pospolitost, to je naše pravá kultura a náboženství,“ vysvětluje. Při otázce, zda má naději, že v Sýrii bude opět mír, a zda by se chtěl vrátit, jeho oči najednou zastřou očividný smutek a dojetí. Říká, že neví, co bude, a jediné, co mu zbývá, je věřit, že se do země, kterou si pamatuje jako krásnou a přátelskou, bude moci jednou vrátit. Do té doby, doufám, najde přijetí v srdci Evropy, v zemi, která snad – navzdory veškeré mediální panice – neztratí zbytky humánnosti a solidarity. Třeba jen proto, aby alespoň částečně splatila dluh za pomoc, jíž se díky humanitě tehdy západních zemí dostalo Čechům a Slovákům, kteří prchali před komunismem.

DIANA TUYET-LAN KOSINOVÁ

/

Caritas

13

Tříkrálová sbírka u nás lidem pomáhá celoročně Od útlého věku jsem chtěla pomáhat a tato potřeba, jak plynul čas, sílila. Pokud jsem mohla někomu pomoci, bez váhání jsem pomohla. „Děvče, svět nespasíš,“ slýchávaly mé uši dost často. „Já vím, nespasím, ale každá pomoc – i ta sebemenší – dělá svět lepším a snesitelnějším, stejně jako úsměv, který zahřeje a potěší,“ byla a stále je má odpověď.

koledované peníze byly dobře využity. To je bezpochyby důležité a pomáhá to dobré věci. Tak trochu se však zapomíná na takové využití sbírky, které pomáhá malým organizacím, jako jsme my, kde i malý příspěvek může pomoci mnoha lidem. Budu konkrétní: naše malá charita se nachází v lokalitě mediálně známé sociálními nepokoji, kumulací osob žijících v sociálně vyloučených komunitách a vedoucích rizikový způsob života. V našem kraji slova nezaměstnaný, dlouhodobě závislý na sociálních dávkách, dluhy, drogy, kriminalita, záškoláctví nejsou jen slova. Je to tvrdá realita všedního dne. Mnohé rodiny i jednotliví občané se u nás potýkají s kumulovanými problémy, které nejsou schopni sami řešit. Problémy se týkají dětí, financí či vztahů.

Pomůže každá koruna

Ilustrační fota: archiv Diecézní charity Litoměřice Nepomáhala jsem jen konkrétním lidem, ale rovněž jsem pravidelně přispívala na různé dobročinné akce a sbírky, a to i v době, kdy jsem neměla moc peněz na rozdávání. Neodradilo mě, ani že se několikrát potom objevila v médiích zpráva, že určitá sbírka byla podvod, a já, jak už to bývá, jsem byla jednou z těch, kteří naletěli a přispěli. Chvíli jsem přemítala, co je vlastně ten podvodník zač, jaké důvody ho k takovému činu vedou a zda si uvědomuje, že svým jednáním ubližuje těm, kteří opravdu pomoc potřebují. Přemítala jsem, zda si je vědom, že díky tomu, co udělal, mnohé lidi odradí a že ti přestanou na sbírky, tedy na dobrou věc, přispívat. Odpovědět jsem si však nedokázala a spravedlivý hněv vždy převážila nutnost a potřeba pomáhat. Jen jsem se poučila a pečlivě vybírala, komu dám to málo peněz, co jsem si mohla dovolit. V té době jsem netušila, že jednou budu sama zajišťovat takovou sbírku a že budu zažívat, co zažívají ti, kdo chodí s kasičkou po městech, dům od domu a žádají spoluobčany, aby podpořili dobrou věc a vhodili do kasiček nějaký ten peníz.

Tříkrálová sbírka V roce 2005 jsem začala pracovat v dnes již Oblastní charitě Rumburk jako poradkyně v občanské poradně. Zároveň mi byl svěřen úkol zajistit hladký průběh Tříkrálové sbírky v Rumburku, Jiříkově a okolí, kde Oblastní charita Rumburk působí. Mohla bych tvrdit, že se dnes usmívám nad

Výtěžek z Tříkrálové sbírky pomáhá v rumburské charitě celoročně. Paní T. ze Šluknova je jednou z mnohých, kteří se obrátili na naši charitu o pomoc. Tady je část její zpětné vazby: „Dobrý den, poslušně hlásím, že mi bylo povoleno oddlužení!!! Splatím více jak 50 % pohledávek! Jupííí! Chci Vám tímto ještě jednou velmi, velmi, velmi poděkovat za Vaši obětavou pomoc a psychickou podporu. Moc to pro mě znamenalo a nesmírně Vás za to, co děláte, obdivuji a vážím si toho…“

tím strachem a nervozitou, které jsem tenkrát měla, a že jsem už ostřílenou koordinátorkou, kterou nic nepřekvapí a pokaždé si ví rady. To bych ale lhala – sobě i vám čtenářům. Stále, i po těch letech, mám každou Tříkrálovou sbírku strach: jestli vše proběhne v klidu a v pořádku, jestli budeme mít dost koledníků, jestli bude pěkné počasí… Hlavně se však pokaždé sama sebe v duchu ptám: „Setkáme se i letos s lidmi, kteří mají srdce na pravém místě a kteří mají, stejně jako my, chuť pomáhat? Vykoledují díky nim Tři králové alespoň tolik, co vykoledovali o rok dříve?“ O tom ale tento článek psát nechci. Ba ani o tom, jak moc jsou důležití lidé, kteří nám pomáhají s realizací této sbírky, včetně doprovodných akcí, jako jsou koncerty či pochody Tří králů. Jejich práce a pomoc jsou nezpochybnitelné a pro nás koordinátory sbírky nedocenitelné. Díky, jež jim vyjadřujeme za jejich nezištnou pomoc, jsou upřímné. Nehodlám ani popisovat, kolik času zabere příprava takové sbírky samotnému koordinátorovi a všem odpovědným lidem. V médiích jsou převážně vyzdvi-

hovány a zviditelňovány konkrétní případy jednotlivců, jimž sbírka pomohla. Mám tím na mysli například zakoupení kolečkového křesla nebo rehabilitační pomůcky, podpoření výcviku slepeckého psa pro konkrétního postiženého člověka či uhrazení školního asistenta pro handicapované dítě. Chápu to, jelikož propagování takových příkladů, kde výtěžek Tříkrálové sbírky pomáhá, ujistí dárce, že vy-

Pro takové nešťastné duše jsou tady charita i další pomáhající neziskové organizace, jež společně nabízejí svou pomoc – a většinou zdarma. Stejně jako občané doma se i my pereme s nedostatkem finančních zdrojů, které klesají; na rozdíl od nákladů na provoz, jež stále rostou. Bez nadsázky je pro nás každá koruna důležitá a nezanedbatelnou částku na udržení našich služeb zastupuje právě výtěžek z Tříkrálové sbírky, který používáme na provoz a zajištění služeb. Každá koruna z Tříkrálové sbírky pomohla během let každé z našich tří registrovaných služeb – Nízkoprahovému zařízení pro děti a mládež, Asistenční službě pro rodiny s dětmi a nejvíce Občanské poradně. Všechny tři služby mají společné, že jsou poskytovány zdarma a pomáhají více lidem a třeba i najednou. Jejich pomoc, a to bez nadsázky, je mnohdy životně důležitá. Právě i díky finanční podpoře z Tříkrálové sbírky se nestalo, že by naši uživatelé služeb museli u nás platit. Nesetkali se ani s tím, že bychom museli některou ze služeb omezit na provozu, nebo dokonce uzavřít. Mohla bych teď uvádět čísla ze statistik, kolik uživatelů služeb se na naši charitu obrátilo za roky předešlé a využilo naši pomoc, ale neudělám to. A to přesto, že jeden náš dobrý anděl nám roky říká: „Pracujete tvrdě, odvádíte dobrou práci, ale není vám to nic platné, když se neumíte ‚prsit‘.“ Má pravdu, ale takových jako my je víc. A jiní nebudeme. Chci vás, čtenáři a možná i dárci Tříkrálové sbírky, ujistit, že i v takovýchto malých organizacích, mediálně neviditelných, peníze pomáhají a že každá koruna je opravdu užitečně využita na pomoc potřebným. Podrobné informace: www.charitarumburk.cz. PAVLA BRODINOVÁ

14

/

Caritas

Chtějí především lepší budoucnost pro své děti V Damašku přišli o práci i o dům, a tak Haddadovi před třemi lety opustili rodnou Sýrii, aby ochránili své malé dcery před válkou. Bezpečný azyl našla tato křesťanská rodina ve východních Čechách. „Kostely jsou v troskách. Křesťané i lidé jiné víry utíkají pryč. Teď je u nás Islámský stát,“ ilustruje pan Rema. Rodina má za sebou pobyt v uprchlickém táboře v Kostelci nad Orlicí a v Integračním azylovém středisku v Josefově. Oporou jim je Diecézní charita Hradec Králové, její Integrační centrum pro cizince i zdejší křesťanská komunita. „V charitě nám všichni pomáhají – vyřizovat dokumenty na úřadech, hledat bydlení a pomoc pro děti. Jsou jako naši rodiče,“ svěřuje se paní Dema. Před občanskou válkou, která zemí zmítá od roku 2011, prý v Sýrii žili muslimové i křesťané v harmonii. „Když byl mír, nebyl problém mezi křesťany a muslimy. Dříve jsme měli normální život. Rádi u nás třeba slavíme svátky s celou rodinou,“ vzpomínají Haddadovi. Mocenský boj ovšem přerostl ve válečný konflikt, který většina lidí nechtěla. Ze země uprchly už čtyři miliony obyvatel a polovinu území ovládá Islámský stát.

Haddadovi z válkou zmítané Sýrie našli bezpečný azyl pro své děti ve východních Čechách. Foto: autorka Haddadovi ještě mají v Sýrii příbuzné. Zatím jsou s nimi v kontaktu a stýská se jim, ale doma se už cítí v Hradci Králové. Mají strach se vrátit, pro své děti vidí naději na lepší život v Česku. Rema si tu našel práci, jeho žena se učí česky a také si hledá zaměstnání. Starší dcera Natalia u nás chodí do

školy, mladší Hala do školky a češtinu zvládají perfektně. „V Sýrii mám ještě rodiče. Jsme v kontaktu po internetu, ale mají proud jen hodinu denně. Nejsou tam k sehnání léky ani jídlo,“ líčí nelehký život v rodné zemi Dema. „Doufám, že válka jednou skončí, ale obnova bude trvat dlouho. Bojíme se

vrátit – máme malé děti. Náš nový život už je tady,“ říká Rema, který by jednou rád i s paní našel práci v oboru farmacie, který oba vystudovali. V Hradci Králové bydlí Haddadovi v pronajatém bytě, sice malém, ale útulném. Jsou tu spokojení a rozumějí si se sousedy. Jsou přátelští a pohostinní. Rodina je pro ně přirozeně to nejdůležitější. „V Hradci se nám moc líbí. Čeština je těžká, ale krásná. Chodím do kurzu v Integračním centru pro cizince i na jejich akce, kde jsme našli hodně přátel,“ vypráví Dema. Děti se spontánně zapojují do rozhovoru. „Ve škole mě baví matematika. Mám tam spoustu kamarádů. Moc se mi také líbil tábor Integračního centra,“ dozvídám se od dvanáctileté Natalie, jež také ráda tancuje, hraje na flétnu a maluje. Doufejme, že se jí splní sen být módní návrhářkou nebo výtvarnicí a že Haddadovi oslaví všechny příští Vánoce ve svobodné zemi, kde se cítí doma. Na rozdíl od nás zažili válku, a proto chtějí především lepší budoucnost pro své děti. Další informace: www.hk.caritas.cz a www.cizincihradec.cz. JANA KARASOVÁ

Nevím, jak bych charitě poděkovala I v české společnosti se stává, že lidé nemají co jíst, ba dokonce nemají co dát svým dětem. Jedním ze záměrů Tříkrálové sbírky 2015 byla proto pomoc lidem v tíživé životní situaci, kterým už nemůže pomoci ani sociální systém státu. Nebylo to poprvé, co se na Diecézní charitu Litoměřice obrátila paní z místního sociálního úřadu s žádostí o pomoc. Ve své práci se velmi často setkává s lidmi v tíživé sociální situaci, ne vždy jim však dokáže pomoci prostřednictvím sociálních dávek. Na základě těchto zkušeností proto navázala spolupráci s diecézní charitou, s níž už dlouhodobě spolupracuje díky charitnímu šatníku. Litoměřická charita se tedy rozhodla zařadit do záměrů Tříkrálové sbírky přímou pomoc lidem v nouzi, a to formou potravinové a hygienické podpory. „Díky spolupráci se so-

ciálním úřadem víme, že pomáháme skutečně těm, kdo naši pomoc potřebují,“ říká Veronika Vedejová, koordinátorka Tříkrálové sbírky v litoměřické diecézi. S maminkou tří dětí Ilonou jsem si telefonicky domluvila schůzku před supermarketem. Čekala jsem unavenou paní ověšenou ukřičenými dětmi, místo toho jsem si podala ruku s velmi milou, klidnou a příjemně vystupující dámou s kočárkem a dvěma skutečně dobře vychovanými chlapci. Rodina se přestěhovala do nového bytu, kde musela uhradit kauci a další poplatky. S vrácením kauce z předchozího bytu dělá majitel problémy, a tak veškeré příjmy rodiny padly na byt a na jídlo už nezbylo. Další možný sociální příspěvek může rodina dostat až za týden. Leckdo by si řekl: „Proč se stěhují, když na to nemají?“ Stěhování ale bylo nezbytné. Starý byt o velikosti 1+1 byl pro pětičlennou rodinu nejen malý, ale navíc přes veškeré rekonstrukce plný plísně. Čtrnáctiměsíční Janička díky tomu trpěla neustálými nemocemi. S paní Ilonou jsme se domluvily na nákupu potravin a nejnutnějších hygienických potřeb. Aktivně se zapojili i devítiletý Honzík s osmiletým Kubou, kteří se ujali nákupních ko-

šíků. Hned se ukázalo, že paní Ilona rozhodně není příklad člověka, který neumí hospodařit: v košíku se objevovaly ty nejlevnější a nejzákladnější potraviny doplněné plány, co z nich uvaří. Při dotazu, zda budeme kupovat maso, jsem dostala odpověď, že maso je drahé a manžel dnes přinese kuřecí stehna, to prý stačí. Někdy máte pocit, že jsou lidé za poskytnutou pomoc nevděční nebo že ji i zneužívají, u paní Ilony jsem však byla zavalena vděkem a zároveň studem za to, že někoho musí otravovat. Celé setkání bylo doprovázené slovy: „To se mi ještě nestalo, že

Děti paní Ilony s nákupem od charity. Foto: autorka

nám někdo takhle pomohl. Jsem z toho úplně celá zaskočená. Partner se snaží, nedávno ale přišel o práci a novou hledá. Věřím, že se brzy poštěstí něco sehnat. Naše rodiny pomohou, samy ale nemají vysoké příjmy, a tak je nemůžeme otravovat. Půjčku jsme také zvažovali, jenže to není řešení. Z čeho bychom ji pak spláceli? Za pomoc charity jsme moc vděční. Nevím, jak poděkovat.“ Rodina paní Ilony nebyla první, které Diecézní charita Litoměřice pomohla. Mezi dalšími byli například manželé, jimž zemřel čtyřletý syn. Maminka byla s chlapcem kvůli jeho postižení doma, žili tedy z příspěvku na péči a skromného otcova platu. Veškeré finance investovali do synova pohřbu, na jídlo už nezbylo. Šestačtyřicetiletá paní Marta trpí schizofrenií, kterou sice zvládá statečně, rodina ji však odsoudila. Přestože se svou nemocí, jíž trpí již patnáct let, vychovala tři dcery, manžel nešetřil fyzickým násilím a děti se k ní odvrátily zády. Invalidní důchod pobírá, jenže o peníze ji obrala dcera, nový důchod dostane až za tři týdny. Přespává v noclehárně, dny tráví v nízkoprahovém denním centru, nemá co jíst. EDITH KROUPOVÁ

/

Caritas

15

„Nevynechal nás,“ říká Kamala z Nepálu

Kamala a její dcery poté, co obdržely „osvědčení o vztahu“. Foto: Bikash Khadge/CAFOD

Paní Parbati stojí vedle svého zemětřesením zničeného domu. Foto: Charita Austrálie

Kamala, z opomíjené skupiny nepálského obyvatelstva Dalité, bydlí se dvěma dcerami ve věku 7 a 11 let na příkrém úbočí v přístřešku z vlnitého plechu. Nežily tak, ještě se synem a manželem, vždy. Vše se změnilo, když jejich dům poničilo letošní dubnové zemětřesení, kdy navíc zahynul i Kamalin muž. Jako první pomohla rodině místní skromná menšina osmi tisíc katolíků a následně Charita Nepál a anglická CAFOD.

Kamalina situace se zlepšila poté, kdy jí sousedé pomohli získat „osvědčení o vztahu“. Tohoto dokumentu si Kamala velmi cení, protože jí dává jistou formu identity: uvádí totiž, že její tři děti patří k ní. Za normálních okol-

Dalité jsou v Nepálu skupinou lidí na dně kastovního systému, dříve zvanou „nedotknutelní“, kam patří okolo 4,5 milionu z 26 milionů obyvatel této himálajské země. Kamalin osud však ovlivňuje i fakt, že se stala vdovou, jejíž postavení není v Nepálu takové jako u nás. Už dřívější politické změny v této zemi práva vdov zaručují, tedy alespoň teoreticky; nově vypracovaná prozatímní ústava, jež staví jakoukoli diskriminaci mimo zákon a ukotvuje vlastnická práva, není kvůli nekonečným dohadům ani devět let od započetí procesu plně dokončena. A kvůli zemětřesení se vše zjevně ještě zpozdí. Přesto se ke Kamale dostala pomoc. Od charit dostala například čočku, rýži, sůl a olej na vaření, mýdlo, saponát i dezinfekci, a navíc materiál na opravu zhroucené střechy domu. Na živobytí si nyní vydělává příležitostnou dělnickou prací na pozemcích a farmách jiných lidí. Pracuje zhruba šest hodin denně za 300 nepálských rupií (cca 72 Kč). Její čtrnáctiletý syn se rozhodl odejít ze školy a přesvědčil matku, že bude lepší, když i on začne vydělávat, a přinese tak do rodiny peníze.

Walk for Syria Pavel Doubek a Jaroslav Koudelka, dva mladíci z Brna, se rozhodli vydat na 320 kilometrů dlouhý náročný trek Skotskou vysočinou, zvaný Cape Wrath Trail. Svým putováním chtěli mimo jiné vyjádřit podporu syrským uprchlíkům v jejich těžké situaci. Od 6. do 24. srpna, kdy dosáhli Cape Wrath – Mysu hněvu, posílali fotografie a zprávy na internetovou a facebookovou stránku Walk for Syria. Kromě sdílení zážitků z cesty vyzývali své fanoušky, aby přispěli na sbírku Charity ČR na pomoc právě v Sýrii, v zemi zmítané už pátým rokem občanskou válkou, která vyhnala přes čtyři miliony obyvatel do okolních zemí. Během jejich cesty poslali dárci na charitní účet úžasných 267 870 korun a odeslali přibližně 159 dárcovských SMS, což je dalších 4 531 korun.

Nepálská žena v oblasti Gorkha, kam americká charita CRS dopravila materiální pomoc. Foto: Jennifer Hardy /Catholic Relief Services

Finanční prostředky využije Charita ČR na nákup potravin i jiné materiální pomoci a na zajištění lékařské péče a léků lidem v Sýrii. Ze srdce děkujeme oběma mladíkům za tak ušlechtilý počin i všem, kdo jejich cestu podpořili či přispěli na sbírku.

Svahy gruzínských hor se dočkaly osázení ovocnými stromy V průběhu srpna vysadili farmáři v gruzínské oblasti Maniakethi, na plochu o celkové výměře 1,5 ha, mladé stromky višní, třešní, švestek a lísek a na obnovené horské terasy nově i konzumní hrozny a borůvky. Pokračuje tak oživování pěstování tradičních plodin v okrese Khulo v odlehlé části gruzínské Adžárie, podporované již třetím rokem Charitou ČR.

ností je ke všemu třeba jméno manžela, což ženám na venkově prakticky znemožňuje získat oficiální uznání. Nicméně nejvíce ji ohromila skutečnost, když se Ananda, zástupce Charity Nepál, přišel venkovanů zeptat, co nejvíce potřebují, a Kamala byla, přestože je Dalitka, př izvána do diskuse. Jako mantru teď stále opakuje: „Nevynechal nás. Seděl s námi jako soused.“ Přes všechno, čím si prošla, posílily nedávné události Kamalino odhodlání. „Neměla jsem šanci chodit do školy, ale chci vzdělání pro své dcery,“ pronesla. „Modlím se za svého syna ve velkém městě. Jsem silná žena a povedu svoji rodinu.“ Charita Česká republika, stejně jako ostatní charity, pokračuje v práci na obnově Nepálu. V jejím případě půjde především o rekonstrukce a stavby škol v oblasti Sindhupalchok, prováděné ve spolupráci s Charitou Švýcarsko a financované z humanitární sbírky, kam do konce srpna poslalo téměř pět tisíc českých dárců příspěvky v hodnotě 7 673 186 Kč. NANA ANTO-AWUAKYE a JITKA KOZUBKOVÁ

Letos se charitní podpora zaměřila na výsadbu sadů a vinohradů na obnovených lehkých terasách a na svazích, které ohrožují půdní sesuvy. Kořeny stromků totiž svahy účinně zpevňují. Vůbec poprvé byl vysazen větší sad, když se podařilo obnovit tradiční terasy kadoni s oporou z pletených lískových větví. Guram Dzirkvadze, přezdívaný Mičurin, je jedním z místních zemědělců, kteří si uvědomili přínos ovocnářství. Účastnil se školení o roubování ovoce a vinné révy a na starost dostane ovocnou školku ve svém rodném Dioknisi. Na své náklady osadil svah nad vsí, kde hrozila eroze, a každý den se těší na letošní i budoucí úrodu. Pozadu nezůstaly ani adžárské ženy, které se letos v létě zdokonalovaly v kandování malin, jahod, švestek, višní a hrušek. Vypěstované ovoce tak získá další hodnotu a uplatnění na místním ( jik) trhu.

16

/

Caritas

Vítejte u nás! „Bratři, nemilujme slovem a jazykem, ale skutkem a pravdou,“ říkal Vincenc z Pauly, kněz, který zasvětil život práci pro chudé a který je patronem charitních zařízení. Den výročí jeho smrti 27. září je pak každoročně zároveň Dnem Charity. Místní charity pořádají při té příležitosti společenské, osvětové a kulturní akce, kterými chtějí představit široké veřejnosti svou činnost. V průběhu září a října zvou své přátele, příznivce a další lidi dobré vůle také do svých zařízení na návštěvu. Nabídku akcí v jednotlivých diecézích naleznete na http://www.charita.cz/kampane/den-charity/den-charity-2015/. Přijďte i vy – budete vítáni.

Prague Cello Quartet uchvátí publikum každého věku Váš repertoár je široký: hrajete klasiku, jazz i populární a filmovou hudbu. Jak si skladby vybíráte? Vypozoroval jsem, že lidé daleko raději poslouchají, co znají, než co neznají. Snažíme se tomu vyjít vstříc. Hrajeme populárnější skladby. Na druhé straně nehrajeme všechny populární věci. Nehrajeme písničky, které nepovažujeme za kvalitní.

Na 24. benefičním koncertě Arcidiecézní charity Praha vystoupí mezi jinými Prague Cello Quartet. Výjimečný soubor, který podle hudebníka a kritika Libora Nováčka přináší inteligentní humor plný vkusné zábavy, virtuozity, vášnivého nadšení, instrumentální akrobacie i šarmu. Jeho členem je vynikající violoncellista PETR ŠPAČEK.

Co podle vás znamená kvalitní? Písnička musí mít hezkou melodickou linii a bohatou harmonii. Kolikrát jsme fascinováni harmoniemi v popové a rockové hudbě. Třeba skupina Queen. Jejich Bohemian Rhapsody je veledílo. Senzačně zkomponované. To už není jen písnička, to je kompozice, bohatost harmonií klasické hudby, přenesená do rocku. Co vás v nejbližší době čeká? Vedle koncertního turné po Japonsku, koncertu v Římě a natočení dvou videoklipů se chystáme na soutěž do Spojených států. Pořádá ji agentura CAG pro mladé umělce z celého světa. Vítěz získá dvouletou smlouvu a podporu v začátcích své kariéry. Díky našim nahrávkám, motivačnímu dopisu a životopisům jsme postoupili do semifinále, které se koná v říjnu v New Yorku. Držíme palce. Jak se těšíte na benefiční koncert 31. října? Těším se moc. Nejvíc mě láká naplněný Obecní dům. Na benefičním koncertě jsem hrál loni a před třemi i pěti lety. Vždy je to výjimečný pocit. Vyjít před orchestr, vidět tisíc lidí v hledišti. S kvartetem to bude ještě zajímavější, protože na tak velkém pódiu budeme jen my čtyři.

ANTONÍN DVOŘÁK: NOVOSVĚTSKÁ SYMFONIE Smetanova síň Obecního domu v Praze 1 24. benefiční koncert Arcidiecézní charity Praha se slavnostním udílením Ceny Charity Česká republika pod záštitou pražského arcibiskupa kardinála Dominika Duky, OP

SOBOTA 31. ŘÍJNA 2015 OD 19.30 HODIN moderuje Vladimír Kořen Cena Charity Česká republika 2015 Slavnostní ocenění osobností, které se mimořádně zasloužily o rozvoj charitního díla, za účasti arcibiskupa pražského kardinála Dominika Duky, prezidenta Charity ČR Mons. Pavla Posáda a ředitele Charity ČR Lukáše Curyla. Prague Cello Quartet Petr Iljič Čajkovskij: Variace na rokokové téma Freddie Mercury: Bohemian Rhapsody Paul Ballard: Mr. Sandman Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, dirigent Andreas Sebastian Weiser Antonín Dvořák: Symfonie č. 9 e moll, op. 95 „Novosvětská“

Vstupenky v ceně od 300 Kč je možné zakoupit na webu www.praha.charita.cz nebo v prodejní síti Ticketportal. Každá zakoupená vstupenka podpoří týdenní provoz lůžka v České nemocnici sv. Karla Lwangy, kterou v Ugandě provozuje Arcidiecézní charita Praha. Nemůžete-li se koncertu zúčastnit a chcete-li podpořit jeho účel, zašlete prosíme finanční dar na bankovní účet Arcidiecézní charity Praha ve prospěch veřejné sbírky pro Českou nemocnici v Ugandě: 749126/5500. Více informací najdete na www.nemocniceuganda.cz.

Nabídněte sklad pro materiál humanitární pomoci Diecézní charita České Budějovice poptává za symbolické nájemné prostor (sklad), který je v přízemí, dobře dostupný a suchý, o velikosti alespoň 4 x 6 metrů, a to k dlouhodobému využití. Kontakt: Roman Tlapák, telefon 732 474 234, e-mail [email protected]. Děkujeme!

Caritas příloha č. 3/2015, Charita Česká republika. Vladislavova 12, 110 00 Praha 1, telefon 296 243 341, e-mail: [email protected]. Odpovědný redaktor: Petr Bidlo. Vyšlo 15. září 2015. Vytištěno díky finanční podpoře Nadace České spořitelny. GENERÁLNÍ PARTNER CHČR