Být uprchlíkem. Zpráva za rok Jak se žije uprchlíkům a žadatelům o azyl ve střední Evropě

© UNHCR/ B. Szandelszky

Zpráva za rok 2010

Být uprchlíkem Jak se žije uprchlíkům a žadatelům o azyl ve střední Evropě

Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky Regionální zastoupení pro střední Evropu

Zpráva za rok 2010

Být uprchlíkem Jak se žije uprchlíkům a žadatelům o azyl ve střední Evropě

Vydal Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, regionální zastoupení pro střední Evropu v Budapešt, 2011 Fotografie v této publikaci jsou pouze ilustrativní; nejsou na nich zobrazeny osoby zmiňované ve zprávě. Všechny fotografie v kapitolách, týkajících se jednotlivých zemí, pořídili v uplynulých letech různí fotografové. Jména: jména všech žadatelů o azyl, uprchlíků a osob požívajících doplňkové ochrany byla z bezpečnostních důvodů pozměněna.

Obsah Slovo úvodem ...................................................................................................................................... 7 Bulharsko ............................................................................................................................................. 9 Metodika ................................................................................................................................... 10 Není nad domov........................................................................................................................ 10 Najít práci je těžká práce .......................................................................................................... 11 Řekni mi, kdo jsou tví přátelé, a já ti řeknu, jak jsi integrován .................................................. 12 Dnes žádné studené mléko, zítra žádná teplá sprcha .............................................................. 12 Za mřížemi kvůli žádosti o azyl ................................................................................................. 13 Zlepšení u žadatelů o azyl......................................................................................................... 13 Zlepšení u uprchlíků .................................................................................................................. 14 Doporučení ............................................................................................................................... 14 Statistika ................................................................................................................................... 15 Česká republika ................................................................................................................................. 17 Metodika ................................................................................................................................... 18 Azylové řízení je vnímáno jako zdlouhavé a nesrozumitelné..................................................... 18 Dlouhé čekání si vybírá svou daň ............................................................................................. 19 Stačila by trocha citlivosti ......................................................................................................... 20 Zdravotní péče je stále mimo dosah mnoha žadatelů o azyl a uprchlíků ................................. 20 Zranitelní žadatelé o azyl nemají odpovídající podmínky .......................................................... 21 Uprchlíky trápí trvalé problémy s bydlením............................................................................... 21 Uprchlíci vynechávají jazykové kurzy češtiny ........................................................................... 22 Zlepšení u uprchlíků a žadatelů o azyl ...................................................................................... 23 Doporučení ............................................................................................................................... 24 Statistika ................................................................................................................................... 25 Maďarsko ........................................................................................................................................... 27 Metodika ................................................................................................................................... 28 Bez dětské postýlky a zimního kabátu ..................................................................................... 28 Škola – místo pro integraci? ..................................................................................................... 29 Uprchlíci potřebují pomoc, aby si pomohli sami....................................................................... 30 Uvězněni za žádost o azyl......................................................................................................... 30 Obavy ze špatného zacházení se zajištěnými........................................................................... 31 Zlepšení u žadatelů o azyl......................................................................................................... 32 Doporučení ............................................................................................................................... 32 Statistika ................................................................................................................................... 33 Polsko ................................................................................................................................................. 35 Metodika ................................................................................................................................... 36 Nepříliš vřelé přijetí .................................................................................................................... 36 Kde si budou děti hrát? ............................................................................................................ 36 Ve školách se zlepšují služby .................................................................................................... 37 Ztraceni a zmateni .................................................................................................................... 38 Podmínky v přijímacích střediscích svědčí štěnicím................................................................. 39 Mohla by se zlepšit různorodost stravy .................................................................................... 39 Žadatele o azyl a uprchlíky trápí kvalita zdravotní péče ........................................................... 39 Integrační programy nejsou dostačující .................................................................................... 40

4

Být uprchlíkem - Zpráva za rok 2010

Je těžké najít místo, které by člověk mohl nazvat domovem ................................................... 40 Najít si legální práci je takřka nemožné..................................................................................... 41 Zlepšení v roce 2010 ................................................................................................................. 42 Doporučení ............................................................................................................................... 42 Statistika ................................................................................................................................... 43 Rumunsko .......................................................................................................................................... 45 Metodika ................................................................................................................................... 46 „Zachránili nám život“ ............................................................................................................... 46 „Jak může říct, že se mohu do Iráku vrátit?“ ............................................................................ 47 Nemocní a chudí ....................................................................................................................... 47 Čekáme… na pochopení .......................................................................................................... 48 Čekání na novou cílovou zemi .................................................................................................. 49 Zklamaní přesídlení uprchlíci dobrovolně opouštějí integrační proces ..................................... 49 Integrace začíná u základních potřeb… ................................................................................... 50 Zlepšení u žadatelů o azyl a uprchlíků ...................................................................................... 50 Doporučení ............................................................................................................................... 51 Statistika ................................................................................................................................... 51 Slovensko ........................................................................................................................................... 53 Metodika ................................................................................................................................... 54 Dobré a špatné zkušenosti v pobytových střediscích .............................................................. 54 Internet pomáhá proti pocitu izolace ........................................................................................ 54 Ukázat doklady někdy nepomůže............................................................................................. 55 Lepší tlumočnické služby jsou zapotřebí ve všech oblastech .................................................. 55 Doplňková ochrana – nejistá ochrana....................................................................................... 56 Lidé touží po strukturované výuce jazyka ................................................................................. 57 Výzvy pro děti žádající o azyl .................................................................................................... 57 Zlepšení u žadatelů o azyl a uprchlíků ...................................................................................... 57 Doporučení ............................................................................................................................... 58 Statistika ................................................................................................................................... 59 Slovinsko ............................................................................................................................................ 61 Metodika ................................................................................................................................... 62 Integrace krok za krokem.......................................................................................................... 63 Vydělávat si na živobytí ............................................................................................................. 63 Naučit se jazyk je klíč k integraci .............................................................................................. 63 Je dobré cítit se v bezpečí. Bylo by dobré cítit se také vítán. .................................................. 64 Čekání, čekání, čekání .............................................................................................................. 64 Azylový domov v Lublani ne vždy působí jako domov ............................................................. 65 Čekání na svobodu ................................................................................................................... 66 Zlepšení v roce 2010 ................................................................................................................. 66 Doporučení pro ochranu uprchlíků ........................................................................................... 67 Doporučení pro azylové řízení................................................................................................... 67 Statistika ................................................................................................................................... 67 Azylové systémy ve střední Evropě ................................................................................................. 68

5

Slovo úvodem Tato zpráva o každoročním participativním hodnocení regionálního zastoupení Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky předkládá přehled o situaci žadatelů o azyl, uprchlíků a osob požívajících doplňkové ochrany v tomto regionu a vychází z informací, které v roce 2010 získali členové výzkumných týmů. Participativní hodnocení je součástí závazku UNHCR v oblasti zohlednění věku, genderu a různorodosti (AGDM) a jeho cílem je začlenit názory a zkušenosti žen, mužů, chlapců a dívek různého věku a etnického původu do práce UNHCR na poli plánování a advokačních aktivit. Úkolem projektu je identifikovat potřeby, nedostatky a správné postupy. Multifunkční týmy složené ze zástupců vlád, nevládních organizací a UNHCR navštívily desítky míst v sedmi zemích střední Evropy. Uskutečnily cílené skupinové diskuse i individuální rozhovory a sledovaly situaci a podmínky žadatelů o azyl i uprchlíků na různých místech. V některých zemích uprchlíci vyplňovali dotazníky. Každý tým sepsal národní zprávu obsahující seznam doporučení v hlavních oblastech, jimiž je třeba se zabývat. Od roku 2005, kdy byl tento projekt ve střední Evropě zahájen, se vyřešila celá řada problémů, které uprchlíci a žadatelé o azyl nahlásili, a to díky soustředěnému úsilí vlád a nevládních organizací, které přijaly opatření ve smyslu doporučení ze zprávy předešlého roku. Kapitoly týkající se jednotlivých zemí obsahují shrnutí dosažených klíčových zlepšení, která jsou důkazem odhodlání vlád zkvalitnit plnění povinností na poli poskytování mezinárodní ochrany osobám prchajícím před násilím a pronásledováním i efektivnosti procesu participativních hodnocení v uplynulých letech. V roce 2010 jsme v některých zemích zaznamenali lepší informovanost žadatelů o azyl a uprchlíků o azylovém řízení a přístupu ke zdravotnickým a dalším službám. Ve většině přijímacích středisek je nyní k dispozici internet, dětská hřiště a bohatší výběr aktivit pro děti. Dále jsme zaznamenali, že některé vlády a nevládní organizace přijaly aktivní kroky k tomu, aby lokální hostitelské komunity lépe porozuměly nově příchozím osobám, a to formou organizování kulturních akcí či poskytování informací o zprovoznění nových přijímacích středisek. Osoby požívající doplňkové ochrany se nyní mohou v některých zemích zapojit do programů integrace a využít ubytovací střediska, která byla dříve vyhrazena jen uprchlíkům. Přesto uprchlíci i žadatelé o azyl v této zprávě vyjadřují vážné obavy. Ve všech zemích regionu zůstává hlavním problémem dostupnost bydlení a pracovních příležitostí a na některých místech čelí uprchlíci a osoby požívající doplňkové ochrany vážnému riziku bezdomovectví, a to dokonce i ti, kteří ve střední Evropě žijí již několik let. Všeobecně platí, že pro podporu integrace jsou nezbytné systematičtější a koordinovanější programy, do nichž by se zapojily nejrůznější skupiny a koalice vlád, občanské společnosti včetně náboženských skupin, podnikatelských a komunitních organizací. Žadatelé o azyl jsou stále ve větší míře zajišťováni, a to jednak na základě přísnějších vnitrostátních nařízení a jednak kvůli nedostačující kapacitě ubytovacích středisek, odkud jsou žadatelé o azyl často posíláni do zařízení pro zajištění cizinců. Žadatelé o azyl a uprchlíci zároveň usilují, aby byli pochopeni ve všech aspektech svého života, bohužel velmi často jim v tom brání omezená dostupnost tlumočnických služeb. Osoby požívající doplňkové ochrany žijí poměrně dlouhou dobu v nejistotě, vyplývající z krátkodobého charakteru jejich víz, a mají přístup k menšímu počtu služeb, přestože pocházejí ze zemí, kde probíhají vleklé ozbrojené konflikty. Statistické údaje z tohoto regionu přitom vykazují stoupající trend přiznávání doplňkové ochrany v porovnání s udělováním právního postavení uprchlíka, což s sebou nese naléhavou potřebu zkvalitnit podmínky této rozrůstající se skupiny osob v dané zeměpisné oblasti. Gottfried Koefner Regionální zástupce pro střední Evropu Budapešť, listopad 2011

Slovo úvodem

7


8


Maďarsko

Bosna a Hercegovina

Bulharsko

Chorvatsko

Rumunsko Srbsko

Černá Hora

Bulharsko

Kosovo Sofie

Makedonie Turecko Itálie

Albánie

Řecko

Bulharsko bylo sice v roce 2010 silně zasaženo hospodářskou krizí, avšak uprchlíci, kteří zde nalezli nový domov, měli lepší šanci najít zaměstnání u domácích i zahraničních společností. Ti, kteří měli štěstí, mohli využít lepšího povědomí zaměstnavatelů o jejich právech. Dalším pozitivním signálem je, že uprchlíci a další osoby požívající mezinárodní ochrany mají dnes lepší znalosti o svém právu na zdravotní péči než v minulosti. Ale tím výčet dobrých zpráv končí. Výzkumný tým připravující tuto zprávu zjistil, že je zapotřebí celé řady dalších zlepšení, má-li být integrace uprchlíků úspěšná. Podpora, kterou vláda poskytuje uprchlíkům při hledání bydlení a při výuce bulharštiny, není dostatečná; největší obtíže při překonávání těchto překážek mají svobodné matky a senioři. Dokonce i očkování dětí může být v této členské zemi EU pro mnohé uprchlíky nedostupné.

Bulharsko

Vzhledem k tomu, že Bulharsko leží v jihovýchodní Evropě a tvoří vnější hranici EU, má v rámci jeho vládního programu vysokou prioritu boj s nelegálním přistěhovalectvím. I přes tuto skutečnost však bulharská pohraniční stráž příkladným způsobem umožňuje osobám žádajícím o azyl vstup do země. Potřebné informace jsou na hranicích k dispozici v několika jazycích. Tím je však výčet pozitivních skutečností vyčerpán. Registrace žádostí o ochranu Státní agenturou pro uprchlíky (State Agency for Refugees - SAR) je často zdlouhavá a ubytování je poskytováno v nedostatečné míře a je i špatně koordinováno, takže mnozí žadatelé o azyl skončí v zajištění. Počet zajištěných osob a délka zajištění kolísají, nicméně koncem roku 2010, kdy byl prováděn výzkum pro tuto zprávu, byly tyto údaje vysoké. Tlumočnické služby, které by měly pomáhat překonat jazykovou bariéru mezi žadateli o azyl a pracovníky zařízení pro zajištění cizinců, pohraniční stráží nebo vládními úředníky zpracovávajícími žádosti o azyl, byly na velmi špatné úrovni nebo úplně chyběly. Bylo zjištěno, že životní podmínky, jako například hygiena nebo výživa pro děti, těhotné ženy či osoby se zdravotními obtížemi, jsou pod úrovní mezinárodních standardů i norem EU.

Bulharsko

9

© UNHCR/I. Grigorov

Metodika Cílem strategie zohlednění věku, pohlaví a různorodosti (AGDM), z níž tato zpráva vychází, je umožnit různorodé škále žadatelů o azyl, uprchlíků a dalších osob s nějakým statusem ochrany, aby se vyjádřili, a zdokumentovat jejich zkušenosti i perspektivy ohledně života v Bulharsku. Byl vytvořen multifunkční tým (MFT), který měl za úkol setkávat se s těmito lidmi na různých místech a který se skládal z představitelů zastoupení UNHCR v Bulharsku, Státní agentury pro uprchlíky (SAR) a různých nevládních organizací pracujících pro uprchlíky, včetně Bulharského červeného kříže, Bulharského helsinského výboru, Rady uprchlických žen a Asociace pro integraci uprchlíků a migrantů. V roce 2010 MFT prováděl pohovory s žadateli o azyl a osobami se statusem ochrany v době od května do září. Pohovory probíhaly v přijímacích střediscích v Banye (východní Bulharsko) a Sofii, v ubytovacím středisku pro cizince v Busmantsi a ve městech Sofie a Sliven, kde žijí uprchlíci. Dotazovaní žadatelé o azyl pocházeli z Afghánistánu, Alžírska, Iráku, Íránu, Libanonu, Maroka, Súdánu, Kamerunu, Jemenu a Sýrie. Azylanti a osoby s humanitárním statusem byli původem z Afghánistánu, Albánie, Iráku, Tanzanie, Palestiny a Etiopie. Pro účely této studie byli dotazováni i žadatelé o azyl a uprchlíci bez státní příslušnosti. Ve většině případů byly vedeny skupinové rozhovory se třemi až deseti lidmi z jednotlivých podskupin podle právního postavení, věku a pohlaví. Probíhaly i individuální rozhovory, a to zejména s dětmi zajištěných žadatelů o azyl. MFT použil pro strukturované diskuse tři typy dotazníků. Mezi 170 dotazovanými osobami bylo 28 uprchlických dětí nebo dětí žádajících o azyl doprovázených rodinami a dva nezletilí bez doprovodu. 25 z 52 dospělých osob se statusem ochrany dotazovaných pro účely této zprávy byly ženy. 74 z 88 dotazovaných žadatelů o azyl byli muži. Sedm osob, které se zúčastnily přípravy studie, bylo starších 55 let.

10


Není nad domov Jakmile je uprchlíkům udělen azyl, musejí urazit ještě dlouhou cestu, než se mohou stát součástí bulharské společnosti. Výzkumný tým v tomto integračním procesu odhalil mnohé výzvy. SAR organizuje Národní program pro integraci uprchlíků a je v tomto ohledu oproti mnohým evropským státům o krok napřed. Avšak poskytovaná podpora ne vždy odpovídá potřebám lidí, kteří se snaží vybudovat si v Bulharsku nový život. SAR si uvědomuje, že je zapotřebí určitých zlepšení a navázala spolupráci s několika nevládními organizacemi, například s Radou uprchlických žen v Bulharsku, aby mohla navrhnout lepší integrační opatření. V roce 2010 se Rada stala členem Integrační komise Programu pro integraci uprchlíků a jsou jí zasílány zápisy z příslušných jednání. Je však zapotřebí ještě dalších zlepšení. Příspěvek na bydlení by měl sehrát významnou roli při pomoci uprchlíkům, kteří si nemohou dovolit byt, aby si našli přiměřené bydlení a získali pocit stability, zejména během několika prvních let pobytu v zemi. Uprchlíci dotazovaní pro tuto zprávu uvedli, že když příspěvek konečně získají, je příliš nízký na to, aby jim za současné situace na trhu pokryl nájemné a služby. Některé samostatně dotazované skupiny, jako například svobodné ženy nebo lidé s početnou rodinou, uvedly, že nepoměr mezi příspěvkem na bydlení a tržním nájemným je ješ-

Bulharsko

tě markantnější. Estabraq Moaddel, třicetiletá irácká svobodná matka, vylíčila UNHCR svoji situaci: v Bulharsku žije s dcerkou přes dva roky, takže se jen stěží mohla naučit bulharsky, natož aby si našla práci, kterou by se uživila. Paní Moaddel musí bydlet v bytě společně s několika svobodnými muži ve věku 20-30 let, což je pro ni z kulturního hlediska nevhodné a vystavuje ji to riziku zneužívání. Muži platí nájemné a kupují jídlo, ona musí na oplátku vařit a uklízet dům. Zařazení do Národního integračního programu jí nepřineslo pocit stability. „Ráda bych se provdala za muže, který by mě chránil“, řekla.

Najít práci je těžká práce Najít slušné zaměstnání není o nic snazší než najít bydlení mimo přijímací středisko. Podle získaných výpovědí bylo jedinou prací, kterou uprchlíci našli, buď zaměstnání na částečný úvazek, nebo na dobu určitou a bez řádné pracovní smlouvy a sociálního i zdravotního pojištění. Velká část uprchlíků uvedla, že v roce 2010 přišli o práci v důsledku hospodářské krize. Služby v oblasti zaměstnanosti poskytované Ministerstvem práce a sociální politiky, které jsou určené pro většinové obyvatelstvo, podle jejich názoru neřeší jejich specifickou situaci. Tito uprchlíci UNHCR řekli, že jim nebyla nabídnuta žádná vhodná pracovní místa ani odborná příprava, která by jim pomohla najít zaměstnání. Uprchlíci měli také problémy s prokazováním vzdělání získaného v zemi původu, neboť úřady práce nemají mechanismy pro uznávání zahraničních dokladů o vzdělání. Někteří uprchlíci odcházejí za sezónní prací do jiných členských zemí EU. Pozitivní je, že domácí i zahraniční zaměstnavatelé v Bulharsku jsou nyní lépe informováni o právu uprchlíků pracovat, než tomu bylo před několika lety. Uprchlíci zjistili, že firmy jsou častěji ochotny je zaměstnávat.


Stále však čelí překážkám v přístupu ke zdravotní péči, ačkoli i zde došlo k určitým zlepšením. Někteří praktičtí lékaři byli známi tím, že odmítali ošetřit uprchlíky, pokud je nedoprovázel tlumočník, který věděl, že mohou ošetření poskytnout. Jiní lékaři nevěděli, že uprchlíci mají v bulharském systému zdravotnictví právo na bezplatnou péči. Na druhé straně o systému bezplatné zdravotní péče často neměli ponětí ani sami uprchlíci a jiné osoby požívající některé z forem mezinárodní ochrany. Existují však jasné signály, že v otázkách zdravotní péče dnes aktivně hledá pomoc více uprchlíků než v minulých letech.

Bulharsko

11

Řekni mi, kdo jsou tví přátelé, a já ti řeknu, jak jsi integrován Skupinové rozhovory s uprchlickými ženami odhalily v oblasti integrace specifické problémy související s pohlavím. Muži považovali metodiku uplatněnou při výuce bulharštiny za nepříliš užitečnou, avšak ženy s malými dětmi se kurzů pořádaných SAR v rámci Národního integračního programu vůbec nemohly zúčastnit, neboť neměly zajištěno hlídání dětí. Jak ukazuje případ paní Estrabaq Moaddel, péče o dcerku jí značně ztížila získání jazykových znalostí, díky nimž by se mohla osamostatnit od skupiny svobodných mladých mužů, kteří jí platí jídlo a bydlení. Další problém, o kterém se uprchlické ženy zmínily, byl nedostatek sociálních kontaktů – důkaz toho, že proces jejich integrace příliš nepokročil. Pro uprchlíky ve vyšším věku není integrace o nic snadnější. Muži a ženy starší 55 let považují navázání sociálních kontaktů za ještě obtížnější; cítí se izolovaní a chybí jim pocit bezpečí. Osoby vyššího věku častěji než jiné skupiny uváděly, že nemohou plně využívat svá práva, zdravotní péčí a bydlením počínaje a zaměstnáním konče. Většině z nich zajišťuje potraviny a jiné základní potřeby převážně rodina a ostatní příbuzní. Ti, kteří nemohou využít podpory své vlastní komunity, se ocitají v nezáviděníhodné situaci.

© UNHCR/I. Grigorov

Pokud jde o druhý konec věkového spektra, žadatelé o azyl ve věku do 17 let jsou konečně zapisováni do škol a zdá se, že jazykové kurzy pořádané v přijímacích střediscích se vyplácejí. Bohužel, některé děti školu z nejrůznějších důvodů opouštějí – buď ztrácejí motivaci, protože jsou zařazeny do nižší třídy, než by odpovídalo jejich věku, nebo jejich rodina potřebuje, aby pomáhaly při zajišťování obživy nebo se staraly o mladší sourozence. Ukazuje se, že určitou roli hraje i nedostatek speciální pomoci pro tyto děti. Některé děti si stěžovaly, že nezvládají obsah učebních osnov. Výzkumný tým také zjistil, že důležité zdravotní služby jako je očkování, nejsou dostupné pro všechny děti.

Dnes žádné studené mléko, zítra žádná teplá sprcha Přijímací střediska pro žadatele o azyl v Bulharsku dosud obecně nedosahují standardu stanoveného Evropskou unií. V některých zařízeních nejsou k dispozici nebo řádně nefungují pračky a žadatelé o azyl si tak nemohou pravidelně prát oblečení. „Není tu lednička,“ komentoval rozzlobeně podmínky v přijímacím středisku íránský žadatel o azyl Yaghoub Tehrani. „Takže musím každý den na trh, ale nemám peníze na autobus.“ Žadatelky o azyl výzkumným týmům v diskusních skupinách řekly, že nedostávají dětskou výživu. Hygienické podmínky v přijímacích střediscích neodpovídají standardům a zdá se, že se nadále zhoršují. UNHCR se dozvědělo, že na rozdíl od konce roku 2010, kdy bylo provedeno participativní hodnocení, jsou sprchy nyní funkční pouze v běžné pracovní době. Není jasné, jaké jsou možnosti mytí mimo tuto omezenou dobu.

Není tu lednička. Takže musím každý den na trh, ale nemám peníze na autobus.”

12


Bulharsko © UNHCR/I. Grigorov

Za mřížemi kvůli žádosti o azyl

Zlepšení u žadatelů o azyl

Žadatelé o azyl umístění do přijímacího střediska jsou na tom však stále lépe než ti, kteří jsou dlouhodobě zajištěni. K zajištění někdy dochází kvůli nedostatečné koordinaci mezi různými orgány a často i kvůli průtahům při registraci azylových žádostí. SAR v některých případech nedokázala zajistit potřebná místa v otevřených přijímacích střediscích, takže mnozí žadatelé o azyl byli přemístěni do Zvláštního střediska pro dočasné ubytování cizinců v Busmantsi, poblíž sofijského letiště. „Byl jsem v Busmantsi déle než měsíc. Připadal jsem si tam jako ve vězení,“ řekl irácký žadatel o azyl Kathem Al-Rassam.

Pomocí participativního hodnocení MFT již několik let mapuje problémy, které trápí žadatele o azyl. Díky trvalému sledování se v Bulharsku zlepšily některé velmi hmatatelné aspekty každodenního života žadatelů o azyl. V roce 2010 došlo mimo jiné k těmto zlepšením:

Zdá se, že od doby, kdy byly prováděny rozhovory pro tuto zprávu, délka zajištění žadatelů o azyl v této členské zemi EU ještě značně vzrostla a někteří lidé strávili v zajištění i několik měsíců.

• Jakmile se žadatel o azyl dostane do zařízení SAR, jeho registrace proběhne bez průtahů, které v minulosti způsobovaly problémy.

Zajišťovací zařízení v Busmantsi je nechvalně známé i tím, že tam úřady neposkytují tlumočnické služby. Lidé, kteří se tam svěřují s velmi osobními a často i traumatizujícími příběhy svého útěku, se potýkají s faktem, že při jednání s úřady je předáván jen velmi stručný výtah. Jsou zprávy o tom, že nedostatek kvalifikovaných tlumočníků způsobuje potíže na hranicích, v přijímacím středisku Ředitelství pro migraci i u soudů. „Když mě požádali, abych podepsal překlad, byly v něm věci, které jsem neřekl,“ uvedl Mehrdad Mozafar, svobodný žadatel o azyl z Íránu. „Tak jsem ho nepodepsal.“

• Pokud dorazíte na bulharské hranice s úmyslem požádat o azyl, získáte více a lepších informací o příslušných řízeních a ochraně uprchlíků, než v minulosti. Informace jsou k dispozici v bulharštině, arabštině, darí, angličtině, francouzštině, kurdštině, paštunštině, somálštině a turečtině.

• Doba, po kterou byli v Bulharsku zajišťováni žadatelé o azyl, se v roce 2010 zkrátila, neboť SAR pravidelně přemisťovala žadatele ze zajištění do otevřených přijímacích středisek. To platilo zejména pro Zvláštní středisko pro dočasné ubytování cizinců v Busmantsi, kde byla významně zkrácena doba zajištění rodin s dětmi a matek. (Od doby, kdy bylo vypracováno toto hodnocení, se však tento trend změnil v příhraničních oblastech, kde pohraniční policie údajně prodloužila dobu zajištění žadatelů o azyl, kteří do země vstoupili nelegálně. V některých případech to mělo za následek znepokojivé průtahy při registraci žádostí o ochranu u SAR.)

Bulharsko

13

Zlepšení u uprchlíků

Doporučení

MFT zjistil, že v roce 2010 došlo ve vztahu k uprchlíkům k těmto pozitivním změnám:

• Předcházet zajišťování žadatelů o azyl ve Zvláštním středisku pro dočasné ubytování cizinců v Busmantsi jejich rychlým předáváním do přijímacích středisek SAR.

• Uprchlíci mají obecně lepší povědomí o svých právech, zejména o právech týkajících se zdravotní péče, a v této oblasti aktivněji vyhledávají pomoc. • Zaměstnavatelé jsou lépe informováni o právu uprchlíků pracovat a častěji jsou ochotni je zaměstnávat. • Uprchlíkům je častěji nabízena možnost pracovat u místních nebo zahraničních firem, jako například v supermarketech, zatímco dříve byli odkázáni na omezený počet a výběr pracovních míst nabízených jinými cizinci nebo v rámci vlastní etnické komunity. • SAR navázala spolupráci s organizacemi uprchlické komunity (např. Radou uprchlických žen v Bulharsku) s cílem zlepšit podporu integrace. Obě organizace nyní společně pořádají kulturní akce, poskytují poradenství žadatelům o azyl a sledují zapojení zranitelných osob do integračního programu.

• Zajistit volný přístup osobám žádajícím o mezinárodní ochranu na hranicích tím, že budou k dispozici srozumitelné informace a kvalitní tlumočnické služby, a to jak na hranicích, tak ve Zvláštním středisku pro dočasné ubytování cizinců v Busmantsi. • Zabránit průtahům při registraci žádostí o ochranu agenturou SAR prostřednictvím legislativních změn a urychleným přemisťováním do přijímacích registračních středisek SAR. • Poskytnout žadatelům o azyl zajištění lepší, úplnější a srozumitelnější informace tak, aby pochopili příslušné postupy a znali všechna svá práva. • Zlepšit kvalitu azylového řízení využitím tlumočníků, kteří plně chápou svoji roli nestranných a přesných zprostředkovatelů komunikace. • Poskytovat včasnou právní pomoc, aby žadatelé o azyl porozuměli svojí situaci a mohli využívat veškerých svých práv vyplývajících z mezinárodního práva.


Zaměstnavatelé jsou lépe informováni o právu uprchlíků pracovat a častěji jsou ochotni je zaměstnávat.

14


• Zrekonstruovat obytné místnosti a společné prostory v přijímacích střediscích. Fungující pračky/prádelny, chladničky a kuchyňská zařízení by se měly stát standardem.

• Vypracovat mechanismy pro alternativní ubytování žadatelů o azyl mimo přijímací střediska, které by lépe vyhovovalo individuálním potřebám. • Urychlit otevření tranzitního centra v Pastrogoru (poblíž hranic s Tureckem), aby bylo možno předcházet případům osob bez státní příslušnosti a nepřiměřeně dlouhému zajištění žadatelů o azyl. • Zvýšit finanční pomoc (v současné době odpovídá částce 32 eur měsíčně) poskytovanou žadatelům o azyl a uprchlíkům, aby mohly být zajištěny jejich nejzákladnější potřeby. Poskytnout v rámci Národního integračního programu doplňkové potravinové balíčky. • Národní fond zdravotního pojištění a SAR by měli systematičtěji koordinovat svoji činnost, aby zajistily, že všichni žadatelé o azyl a uprchlíci budou mít včasný přístup ke zdravotní péči. • Lidem se změněným zdravotním stavem by měly být poskytnuty potřebné léky, buď během azylového řízení, nebo v přiměřené době po přiznání statusu uprchlíka. • Národní fond zdravotního pojištění a SAR by měli žadatele o azyl a uprchlíky pomocí srozumitelného informačního materiálu poučit o přístupu ke zdravotní péči. Poskytovatelé zdravotní péče by měli proškolit své zaměstnance o právech těchto pacientů.

ní. Situace osob s humanitárním statusem nebo statusem uprchlíka by měla být analyzována z hlediska bydlení, vzdělání, jazykových dovedností, pracovních příležitostí, zdravotní péče a sociálního zabezpečení.

Bulharsko

• Zajistit, aby v přijímacích střediscích byly nastoleny a udržovány základní hygienické podmínky – teplá voda, ochrana před škůdci a celková čistota.

• Nabídnout azylantům cílené integrační aktivity bez ohledu na jejich věk a sociální postavení nebo zdravotní stav. Zřídit vhodné integrační služby pro zranitelné uprchlíky. • Zajistit, aby byl Národní program pro integraci uprchlíků dostupný kromě Sofie i na dalších místech, kde bydlí uprchlíci. • Zlepšit kvalitu a dostupnost výuky bulharštiny, mimo jiné i pro žadatele o azyl či uprchlíky s rodinnými závazky. • Včas ustanovovat opatrovníky nezletilým bez doprovodu, kteří žádají o ochranu. • Zajistit, aby všechny uprchlické děti navštěvovaly jazykové kurzy bulharštiny a chodily do školy, poskytovat rodičům poradenství, aby se zamezilo předčasnému ukončování školní docházky, a zlepšit kontakt s místními školáky. • Zabezpečit zvláštní zdravotní, volnočasové nebo vzdělávací potřeby jednotlivých uprchlických dětí. • Zapojit uprchlíky, včetně uprchlíků organizovaných v rámci komunit, do řízení přijímacích středisek a zvýšit tak jejich participaci. • Bojovat s rasismem a xenofobií pomocí národního dialogu a cílených informačních kampaní propagujících pozitivní přístup k lidem, kteří potřebují mezinárodní ochranu.

• Stanovit základní data pro profil azylantů v zemi, aby mohla být navržena lepší integrační opatře-

Statistika V roce 2010 došlo v Bulharsku k 20% nárůstu počtu žádostí o azyl. Žádost o mezinárodní ochranu podalo 1025 lidí, zatímco v roce 2009 to bylo jen 853 žádostí a v roce 2008 746 žádostí. Tento trend se však v roce 2011 obrátil. Hlavními zeměmi původu žadatelů o azyl v roce 2010 byly Irák a Arménie a byl zaznamenán vyšší počet žádostí o ochranu podaných osobami bez státní příslušnosti. Naproti tomu v roce 2010 poklesl počet osob, které byly uznány za uprchlíky nebo kterým byla poskytnuta doplňková ochrana. V roce 2010 získalo právní postavení uprchlíka pouze 20 lidí, přičemž v roce 2009 to bylo 39 osob. Počet lidí, kterým byla poskytnuta doplňková ochrana, poklesl z 228 osob v roce 2009 na 118 osob v roce 2010, tedy o 48 %.

Bulharsko

15

© UNHCR/ L. Taylor

16


Polsko

Německo

Praha

Česká republika

Česká republika Slovensko Slovensko Francie

Rakousko Rako Ra kous usko ko Maďarsko

Švýcarsko

Itálie Itál It álie ie

Slovinsko Sloviinsko Sl k

Pro mnoho žadatelů o azyl a osob požívajících mezinárodních ochrany je v České republice největším problémem najít práci a důstojné bydlení. I přes jisté nedostatky ubytovacích středisek pro uprchlíky, která nabízejí jen omezené služby, jsme v roce 2010 zaznamenali vítané legislativní změny, které zpřístupňují tento druh ubytování i osobám požívajícím doplňkové ochrany a poskytují jim tak alespoň krátkodobou jistotu, než si budou hledat bydlení na soukromém trhu. Odloučené děti ovšem žijí v odlehlých oblastech Čech, kde jsou izolovány od místní komunity a nemohou navazovat vztahy, které by jim pomohly při integraci.

Česká republika

Osvojení si místního jazyka je nezbytným předpokladem pro to, aby si uprchlíci našli nový domov a práci a dokázali žít v nové zemi. Ačkoli v roce 2010 byla přijata pozitivní opatření pro zkvalitnění jazykové výuky uprchlíků, vzhledem k prodlení v jejich realizaci na straně vlády dosud nejsou patrné jejich výsledky. Jelikož vláda včas nevybrala poskytovatele služby, nebyly v roce 2010 uprchlíkům žijícím mimo integrační azylová střediska k dispozici žádné jazykové kurzy češtiny. Česká republika v tomto ohledu tudíž zdaleka neplní ustanovení vnitrostátní legislativy, ani mezinárodní závazky v této oblasti. Všeobecně platí, že žadatelé o azyl, uprchlíci a osoby požívající doplňkové ochrany pociťovali nedostatky v tlumočnických službách, pokud se chtěli dorozumět v ubytovacích střediscích, snažili se zorientovat v azylovém řízení nebo získat přístup ke zdravotní péči.

Česká republika

17

Metodika Participativní hodnocení probíhalo v říjnu a listopadu 2010. Multifunkční týmy (MFT) se skládaly z 15 osob zastupujících Odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra (OAMP), Správu uprchlických zařízení Ministerstva vnitra (SUZ), Organizaci pro pomoc uprchlíkům (OPU), Sdružení občanů zabývajících se emigranty (SOZE), Asociaci pro právní otázky imigrace (ASIM), českou kancelář UNHCR a regionální zastoupení UNHCR pro střední Evropu v Budapešti. Týmy se soustředily na podmínky přijímání žadatelů o azyl, azylové řízení a integrační pomoc poskytovanou uprchlíkům a osobám požívajícím doplňkové ochrany. Mezi použité metody patřily individuální semistrukturované rozhovory, setkání se skupinami různého složení a pozorování členů MFT. Členové týmů navštívili: • přijímací střediska na mezinárodním letišti Praha-Ruzyně a v Zastávce na jižní Moravě; • pobytové středisko v Havířově a Kostelci ve východních Čechách; • integrační středisko v Brně (jižní Morava) a České Lípě (severní Čechy); • soukromé byty v Brně; • prostory SOZE v Brně; • zařízení pro odloučené děti v Praze a Hříměždicích (jižní Čechy); a • zařízení pro zajištění cizinců v Bělé-Jezové (severní Čechy) a Poštorné (jižní Morava). Členové MFT se setkali se 68 žadateli o azyl, uprchlíky a osobami požívajícími doplňkové ochrany. Tito lidé pocházeli z Běloruska, Demokratické republiky Kongo, Íránu, Iráku, Jemenu, Kamerunu, Kazachstánu, Kosova, Kuby, Mongolska, Nigérie, Palestiny, Ruské federace, Somálska, Sýrie, Turecka a Uzbekistánu.

Azylové řízení je vnímáno jako zdlouhavé a nesrozumitelné Řada žadatelů o azyl uvedla, že nechápou, proč prvoinstanční rozhodování o jejich žádosti o azyl trvá tak dlouho (někdy dva až tři roky). Tvrdí, že nebyli o důvodu prodlení informováni a pokud se jim dostalo nějakých informací, byly jen vágní a obecné. Velmi často také nechápou, proč musejí absolvovat opakované pohovory. „Pořád mi pokládají tytéž otázky, znovu a znovu, i když už nemám co dodat,“ řekl Kyran, mladý žadatel o azyl z Kazachstánu. I přes zlepšení, k nimž v uplynulých letech došlo, někteří žadatelé o azyl uvedli, že mají stále problémy s tlumočníky, které někdy popisují jako netrpělivé a agresivní. Často také nevědí, že si mohou stěžovat. „Tlumočník se ke mně při pohovoru choval hrubě, neustále mě přerušoval a dával najevo, že mým slovům nevěří,“ řekl Serhan, žadatel o azyl ze Sýrie v jednom ze zařízení pro zajištění cizinců. Jiný žadatel o azyl uvedl, že byl vyzván, aby podepsal hlášení o proběhlém pohovoru, přestože mu nebylo přeloženo. Podobné problémy byly zmíněny i v souvislosti s kvalitou tlumočení a jednáním cizinecké policie na mezinárodním letišti.

Pořád mi pokládají tytéž otázky, znovu a znovu, i když už nemám co dodat...”

18



Česká republika

Žadatelé o azyl dále tvrdili, že nemají dostatečný přístup k právní pomoci. Právníci nevládních organizací nenavštěvují všechna střediska, kde žadatelé o azyl bydlí, a kvalita poradenství se často liší. Pracovníci v oblasti právního poradenství většinou hovoří obecně rozšířenými jazyky, jako jsou angličtina, francouzština a někdy i ruština, a nevládní organizace často nemají prostředky na zaplacení tlumočníků. To znamená, že většina žadatelů o azyl pocházejících z jiných jazykových skupin (např. Číňané, Arabové a nerusky hovořící osoby z bývalého Sovětského svazu) má pocit, že nemohou řádně komunikovat se svými právníky.

Dlouhé čekání si vybírá svou daň Dlouhé období nejistoty v případě žadatelů o azyl ještě zhoršují obtíže při hledání práce. Přestože mohou po roce azylového řízení pracovat, zaměstnavatelé je vzhledem ke krátkodobému charakteru víz neradi přijímají. „Je skoro nemožné najít si legální zaměstnání, protože vízum platí jen měsíc a pak se vždy znovu prodlužuje,“ řekl v jednom z pobytových středisek Salumbek, mladík z Čečenska. „Žádný zaměstnavatel se nepustí do nezbytného papírování, pokud si není jistý, že tu opravdu několik měsíců zůstanu,“ dodal. Přestože došlo k rozšíření volnočasových aktivit pro žadatele o azyl, stále ještě nejsou standardní a existuje jen velmi málo příležitostí, jak se naučit něco nového nebo rozvíjet své schopnosti. Mladý Kazach, který v pobytovém středisku žije již skoro rok, se členům MFT svěřil: „Ztratíte půl roku života, neděláte vůbec nic smysluplného. Neučíte se nic nového, nerozvíjíte žádné schopnosti, jen sedíte a čekáte, neděláte nic, vůbec nic.“ Na jiných místech bránily v přístupu k vybavení nepružné předpisy. V moravském zařízení pro zajištění cizinců, které disponuje kvalitní posilovnou, byli jeho obyvatelé znechuceni nařízením, které vyžaduje, aby se hlásili předem, a omezuje využití fitness centra na deset osob denně. „Když někdo z nějakého důvodu vypadne ze seznamu, ani tam nemůžete jít místo něho,“ říká Kuandyk.

Ztratíte půl roku života, neděláte vůbec nic smysluplného. Neučíte se nic nového, nerozvíjíte žádné schopnosti, jen sedíte a čekáte, neděláte nic, vůbec nic.”

Česká republika

19

Stačila by trocha citlivosti

© UNHCR/ L. Taylor

Členům MFT bylo řečeno, že někteří pracovníci ostrahy ze soukromé bezpečnostní agentury se k žadatelům o azyl chovají hrubě a arogantně, a proto doporučují, aby všichni pracovníci, kteří jsou v kontaktu s těmito osobami, prošli základním školením o potřebách mezinárodní ochrany a aby absolvování tohoto školení bylo podmínkou výkonu jejich práce. Žadatelé žijící v zařízení pro zajištění cizinců se členům MFT svěřili, že jim je běžně zakazováno používat mobilní telefony a že probíhají bezpečnostní prohlídky jejich pokojů, které považují za ponižující. Všichni zajištění lidé se již nemohou dočkat, až odsud budou propuštěni, avšak mnoho z nich se obává, jak si venku zvládnou zajistit plnění základních potřeb. „Člověk se nemůže dočkat, až se odsud dostane. Ale když vás sem umístí v létě a pustí v zimě, nemáte pak co na sebe,“ říká Lilia z Ruské federace, která v zařízení pro zajištění cizinců tráví několik měsíců. Zástupci nevládních organizací potvrdili obtíže s některými praktickými otázkami a zmínili přitom případ matky s dítětem, kterou ze zařízení propustili odpoledne, aniž by měla tentýž den k dispozici nějaký prostředek hromadné dopravy.

Zdravotní péče je stále mimo dosah mnoha žadatelů o azyl a uprchlíků Řada žadatelů o azyl, uprchlíků a osob požívajících doplňkové ochrany uváděla vážné problémy s přístupem ke zdravotní péči, přestože jsou registrováni v jednotném zdravotním systému České republiky. Nevládní organizace získaly na úhradu zdravotních poplatků nejpotřebnějších osob prostředky z fondů EU, ale ty nestačily na pokrytí celého roku 2010 pro všechny osoby, které o to požádaly. Jedna uprchlice trpící cukrovkou řekla, že si nemůže dovolit platit za inzulín. Další žadatel o azyl uvedl, že si nemůže dovolit hradit veřejnou dopravu, aby navštívil odborného lékaře v jiném městě. „Já už k lékaři ani nechodím. Když mi předepíše lék, nemám z čeho ho zaplatit, nemám ani na zaplacení receptu,“ řekla Songu z Turecka, matka dvou dětí, s níž členové týmu hovořili v jednom z pobytových středisek. Všeobecně si lidé stěžují, že nedostatek tlumočníků omezuje jejich přístup ke zdravotní péči, jelikož oni sami nedovedou lékaři podrobně objasnit svůj problém a nerozumí ani tomu, jakou jim lékař navrhuje léčbu.

20



Zranitelní žadatelé o azyl nemají odpovídající podmínky

Česká republika

V roce 2010 bylo uzavřeno pobytové středisko pro žadatele o azyl v Havířově (na severní Moravě) a jeho obyvatelé byli přemístěni do střediska v Zastávce (na jižní Moravě). „Sem tam jsme se něco dozvěděli od ostatních žadatelů o azyl, ale oficiální informace o uzavření střediska přišla na poslední chvíli,“ řekla Marjam, mladá žena z Ruské federace. „Také jsme měli jen velmi málo informací o středisku, kam jsme se měli za pár dní stěhovat,“ dodala. Mladá dívka, která se také musela stěhovat, navštěvovala poslední ročník střední školy, takže přemístění vnímala jako překážku ve studiu. Středisko musela ve velmi krátké době opustit celá řada osob, které si zde již vytvořily nové vazby a vztahy.

Sem tam jsme se něco dozvěděli od ostatních žadatelů o azyl, ale oficiální informace o uzavření střediska přišla na poslední chvíli.”

Žadatelé o azyl si dělali starosti i s horším standardem v novém domově a nedostatkem soukromí pro rodiny. „Neměla jsem ponětí, že s dcerou už nebudeme mít pokoj pro sebe, takže mě zaskočilo, když jsem vešla do našeho nového pokoje a v posteli tam uviděla ležet další ženu,“ říká Aminat z Ruské federace. „A co bylo ještě horší, její opilý přítel tam seděl u ní a odmítal odejít,“ dodává. Lidé se členům MFT svěřovali s obdobnými zkušenostmi ve vztahu k nedostatku soukromí, bezpečnostnímu uspořádání (i pro zranitelné osoby) a špatné komunikaci ze strany vedení střediska. Další žena ve stejném středisku řekla členům MFT, že správce chtěl do jejího pokoje ve dvě hodiny ráno nastěhovat nově příchozí žadatele o azyl. „Můj syn je mentálně postižený, takže jsem se bála, že z toho bude rozrušený až do rána, možná i déle. On potřebuje čas, aby si zvykl na každou drobnou změnu denního režimu, a velmi těžko se smiřoval se skutečností, že jsme se museli o pokoj dělit s další žadatelkou o azyl,“ říká Anita. Tato žena se také obávala, aby její syn nevypadl z okna, a tak požádala o přestěhování do přízemí, ovšem bylo jí řečeno, že to není možné, protože jsou všechny pokoje obsazené.

Uprchlíky trápí trvalé problémy s bydlením Nově uznaní azylanti mohou využít možnost zůstat v integračním azylovém středisku až 18 měsíců, než si najdou soukromé ubytování. Ačkoli by to mělo znamenat podporu uprchlíků na cestě k integraci, pravdou zůstává, že jim jsou poskytovány jen některé služby, sociální poradenství je omezené a právní poradenství není vůbec žádné. Navíc jsou náklady na takové bydlení poměrně vysoké a dotované soukromé bydlení zaručené vnitrostátními zákony není k dispozici. Členové MFT zjistili, že poplatky, které uprchlíci hradí v integračních střediscích, jsou často vyšší než v soukromém ubytování. Až donedávna se smlouvy související s bydlením sepisovaly jen v českém jazyce a uprchlíci je museli podepisovat v době, kdy ještě nenavštěvovali jazykové kurzy. Mnozí uprchlíci se svěřili členům MFT, že nero-

Česká republika

21

zuměli smlouvám, které podepsali, a většina z nich ani nepochopila, jak se účtuje spotřeba elektřiny, plynu a vody. Podle nezávislé studie Asociace pro právní otázky imigrace vydali v roce 2010 uprchlíci žijící v integračním středisku průměrně 75 % celkového příjmu na bydlení a museli přitom čerpat i z dávek určených na jiné účely, např. z přídavků na děti. Situace byla ještě horší pro osoby požívající doplňkové ochrany, které až do nedávné novely azylového zákona nemohly v integračním azylovém středisku bydlet. Jakmile tito lidé získali příslušné právní postavení, museli se odstěhovat ze středisek pro žadatele o azyl a najít si bydlení na soukromém trhu. Stávali se tak náchylnými ke zneužívání na trhu práce, protože si museli velmi rychle sehnat zaměstnání. Osoby s tímto právním postavením jsou nuceny si vydělávat na živobytí a často kvůli tomu nenavštěvují jazykové kurzy češtiny, na které mají nárok. „Někdo mi řekl, že můžu chodit do kurzu. Mě by to i zajímalo, ale nedovedu si představit, jak bych to prakticky zvládala. Starám se o tři děti a pracuji jako blázen, abych zaplatila nájem, na nic jiného mi nezbývá čas,“ řekla Mariman, irácká matka, která žije v jednopokojovém bytě, za nějž utratí většinu svého příjmu. „Každý den se děsím, že nedostanu výplatu nebo přijdu o práci, což by byla naprostá katastrofa,“ dodala. Členové MFT se rovněž setkali se skupinou dětí, které žijí ve specializovaném zařízení ve středních Čechách. Jednalo se o děti – žadatele o azyl i o děti požívající doplňkové ochrany. Středisko je bývalým rekreačním zařízením a leží uprostřed lesa. Podle samotných dětí i personálu poskytuje jen minimum příležitostí k integraci. Většina dětí chodí do školy ve středisku a nepřijde s místním obyvatelstvem vůbec do styku. I ti, kteří navštěvují střední školu v nedalekém městě, jsou omezeni nutností stihnout poslední autobus kolem čtvrté hodiny odpoledne. „Chápu, že to není lehké, ale nemáme tady co dělat. Žádné nové činnosti, nic se tu neučíme. Můžeme se dívat na televizi nebo si číst, ale to je asi tak všechno,“ vysvětluje Paul, kterému bylo nedávno 18 let. „Nemám žádné české kamarády, protože od chvíle, co jsem tady, jsem žádné nepoznal,“ říká.

Někdo mi řekl, že můžu chodit do kurzu. Mě by to i zajímalo, ale nedovedu si představit, jak bych to prakticky zvládala. Starám se o tři děti a pracuji jako blázen, abych zaplatila nájem, na nic jiného mi nezbývá čas.”

Uprchlíci vynechávají jazykové kurzy češtiny V rozporu s vnitrostátní legislativou neprobíhaly v roce 2010 žádné jazykové kurzy pro uprchlíky žijící v soukromém ubytování. Podle azylového zákona má každá osoba, jíž byla v České republice poskytnuta mezinárodní ochrana, právo na bezplatný jazykový kurz (v rozsahu 400 - 600 hodin). Ministerstvo školství však dostatečně rychle nevyhlásilo výběrové řízení na poskytovatele této služby. V důsledku toho nebyla v roce 2010 žádná nabídka kurzů ani pro osoby, jimž byla během roku přiznána mezinárodní ochrana, ani pro osoby, jejichž kurz, zahájený v roce 2009, byl v prosinci ukončen. (V roce 2011 již byla přijata opatření ke zlepšení situace v této oblasti.) Ani kurzy v ubytovacím středisku ne vždy splňovaly potřeby uprchlíků. Mladá žena ze Somálska se členům MFT svěřila, že když přijela před čtyřmi měsíci do střediska, byl k dispozici jen kurz pro mírně pokročilé. „Vysvětlili mi, že pro začátečníky, jako jsem já, tu nic není,“ říká Joseline. Další uprchlíci uváděli, že neměli učebnice, anebo je dostali až několika měsíců po zahájení kurzu. V mnoha případech členové MFT zjistili, že kurzy se konají v bytech uprchlíků, bez nezbytného vybavení. Uprchlíci si sice nestěžovali, ale členové MFT měli pocit, že toto uspořádání není vhodné a znamená pro uprchlíky, kteří často projevují svou pohostinnost, další zátěž. Uprchlíci – rodiče informovali členy MFT, že děti mladší 16 let nemají k dispozici jazykovou výuku, což je v rozporu s vnitrostátními zákony. Další zranitelné skupiny, jako jsou matky s malými dětmi, nemocné osoby nebo osoby s problémy učení, mají tendenci kurzy opouštět. „Nežádala jsem o kurz, protože bych pro každého učitele byla těžký oříšek,“ řekla starší žena z Ruské federace. „Snažím se učit sama. Přítelkyně byla tak hodná, že mi dala tabulku s latinkou, a já se ji pomalu učím,“ řekla Khasent členům MFT.

22


© UNHCR/ L. Taylor

Česká republika

Zlepšení u uprchlíků a žadatelů o azyl • V roce 2010 vláda novelizovala azylový zákon (novela nabyla účinnosti 1. ledna 2010) a umožnila zranitelným osobám požívajícím doplňkové ochrany bydlet v integračních azylových střediscích, a to až po dobu tří měsíců po vyřízení jejich žádosti. Toto období je stále krátké, ale jedná se o pozitivní krok pro mnoho zranitelných osob. • Ministerstvo školství přijalo opatření ke zlepšení jazykových kurzů, zejména s přihlédnutím ke zvláštním potřebám zranitelných skupin, jako jsou svobodné matky a nemocné osoby, a rozšířilo výuku i na děti. Nová metodika se musí ještě finalizovat a schválit, ovšem vláda přepracovala zadání výběrového řízení a vybrala nového poskytovatele této služby, který zahájí jazykové kurzy v září 2011. • Tlumočníci pracující pro Ministerstvo vnitra (MV) prošli školením, které na šesti různých místech České republiky zorganizovalo UNHCR. Školení se zabývalo etickými otázkami, zvláštními potřebami žadatelů o azyl a problémy v oblasti komunikace, k nimž může při pohovorech docházet. Podnět pro toto školení vzešel z diskuse mezi UNHCR a MV na téma nedostatků, které vyplynuly z předchozích participativních hodnocení. • Odpovědné osoby v azylovém řízení také prošly školením organizovaným UNHCR, které se zabývá otázkami kvality rozhodovacího procesu, jež se zdůrazňuje v rámci projektu kvality azylu. Toto školení se zabývalo i důležitými otázkami při práci s tlumočníky. • V roce 2010 UNHCR uspořádalo zvláštní školení pro učitele přesídlených dětí v rámci širšího projektu týkajícího se vzdělávacích potřeb uprchlických dětí.

Česká republika

23

Doporučení • MV by mělo informovat každého žadatele o azyl o důvodech prodlení, pokud není dodržena zákonná 90denní lhůta pro vyřízení žádosti o azyl. Pokud řízení vyžaduje další pohovory, žadatel by měl být informován o důvodech. • Pokud není rozhodnutí přijato do 90 dní, pobytové vízum žadatelů o azyl by mělo být prodlouženo ze stávajícího jednoho měsíce na tři až šest měsíců. • V rámci azylového řízení by měl každý žadatel o azyl obdržet informace o řízení v jazyce, jemuž rozumí. Jedná se o informace o azylovém řízení, o způsobu sdělení výsledku řízení a o možnostech stěžovat si na jednání ze strany úřadů.

© UNHCR/ L. Taylor

• Každá osoba v azylovém středisku by měla obdržet písemné informace v jazyce, jemuž rozumí, o možnosti stěžovat si na chování pracovníků středisek a o službách poskytovaných nevládními organizacemi. Mělo by se jednat o informace, jak podat stížnost, jak bude stížnost řešena, jak budou sděleny výsledky. Tyto informace by měly být předány každému nově příchozímu v rámci úvodního pohovoru.

24


• Během pohovorů azylového řízení by měli být v ubytovacích střediscích k dispozici tlumočníci. Tlumočníci by měli být k dispozici i žadatelům o azyl žijícím v soukromém ubytování, pokud potřebují pomoc při přístupu ke zdravotní péči a dalším službám. • Odloučené děti, ať už se jedná o žadatele o azyl, uprchlíky či děti požívající doplňkové ochrany, by měly obdržet cílené informace o azylovém řízení, možnosti odvolání, o svém právním postavení v rámci mezinárodní ochrany, o opatrovnickém systému a úloze opatrovníků a o pomoci, která je jim k dispozici. Informace by měly být poskytovány v jazyce, jímž dítě hovoří, a formou, které dítě rozumí. • Všem žadatelům o azyl, uprchlíkům a dalším osobám požívajícím mezinárodní ochrany by mělo být k dispozici právní a sociální poradenství v jazyce, jemuž rozumějí, bez ohledu na to, zda bydlí ve státních střediscích nebo v soukromém ubytování. Písemné informace o dostupných službách by měly být předávány v příslušných jazycích, a to co možná nejdříve. V případě potřeby by mohl být zdrojem pro tyto činnosti Evropský fond pro uprchlíky (ERF) bez ohledu na to, zda je poskytovatelem těchto služeb nevládní organizace či vládní úřad.

• Ministerstvo školství a Ministerstvo vnitra by měly přehodnotit jazykové kurzy v rámci státního integračního programu, aby měly všechny osoby požívající mezinárodní ochrany včetně dětí, osob se zvláštními výukovými potřebami a dalších zranitelných skupin možnost této výuky využít, aby se kurzy konaly ve vhodných jazykových učebnách a aby měli všichni studenti k dispozici učebnice. • Dětem by se mělo dostat cílené jazykové výuky. Pokud jde o přijímání děti do hlavního vzdělávacího systému, pedagogičtí odborníci by měli zhodnotit jejich zvláštní potřeby a poskytnout příslušnou pomoc. • Doporučuje se, aby Ministerstvo vnitra i nadále organizovalo školení pro odpovědné osoby a tlumočníky, kteří jsou zapojeni do azylového řízení. Odpovědné osoby by měly získávat pravidelnou zpětnou vazbu ke své práci a pohovory v rámci azylového řízení by se měly nahrávat.

• Všichni zaměstnanci (včetně zaměstnanců soukromých firem, jež pracují na základě dodavatelských smluv), kteří jsou ve styku s žadateli o azyl, uprchlíky a dalšími osobami požívajícími mezinárodní ochrany, by měli mít k dispozici minimálně vstupní školení o otázkách mezinárodní ochrany a potřebách osob, které o ni žádají. • Členové MFT se obrací na Ministerstvo školství s doporučením, aby přemístilo zařízení pro odloučené děti na jiné místo, které lépe umožní integraci dětí. Dále se doporučuje, aby byly odděleně umístěny děti žádající o mezinárodní ochranu a děti se závislostmi či jinými problémy chování, které jsou v péči státu a přebývají ve stejném zařízení.

Česká republika

• Je třeba nalézt nové strategie a zdroje pro to, aby žadatelé o azyl a osoby požívající mezinárodní ochrany měli přístup k veřejnému systému zdravotní péče a mohli jej plně využívat. Patrně sem budou muset být zahrnuty i náklady na dopravu, tlumočení a léky. Lidé by měli být co nejdříve informováni o tom, jak systém zdravotní péče funguje a jaká pomoc je jim k dispozici.

• Pokud jsou v zařízeních pro zajištění cizinců nevyhnutelné osobní prohlídky, je třeba, aby při jejich provádění byla respektována důstojnost žadatelů o azyl. • Lidé, propuštění ze zařízení pro zajištění cizinců, by měli od úřadů získat logistickou podporu a srozumitelné informace o tom, na koho se mohou v případě potřeby obrátit. • S případnou pomocí ERF by úřady měly podporovat volnočasové aktivity, jazykové, sociální a kulturní programy, které pomohou v azylových střediscích zajistit soběstačnost.

Statistika Počet žádostí o azyl v roce 2010 nadále klesal, což odpovídá trendu několika minulých let. V roce 2010 bylo podáno pouze 833 žádostí, zatímco v roce 2009 to bylo 1258 žádostí. V roce 2008 bylo v České republice podáno 1656 žádostí. Osoby žádající v roce 2010 o mezinárodní ochranu pocházely především z Ukrajiny, Mongolska a Běloruska. V roce 2010 získalo právní postavení uprchlíka 125 osob a 104 osobám byla přiznána doplňková ochrana, což oproti předešlým letům představuje výrazný nárůst. V roce 2009 bylo za uprchlíky uznáno jen 75 osob a 28 osob získalo doplňkovou ochranu. V roce 2008 získalo právní postavení uprchlíka 157 osob a 132 osob doplňkovou ochranu.

Česká republika

25

© UNHCR/ A. Szobolits

26


Polsko Česká republika

Německo

Ukrajina

Slovakia

Budapešť

Rakousko

Rumunsko

Maďarsko Slovinsko Chorvatsko k

SSrbsko bk

Maďarsko

Itálie

Bosna a Hercegovina

V roce 2010 se žadatelům o azyl a uprchlíkům v Maďarsku dostalo lepší podpory zejména v případech, kdy jednotlivci nebo soukromé organizace vynaložily více času a úsilí. Různé vládní subjekty zapojené do jednotlivých fází azylového řízení spolupracovaly efektivněji než v minulosti a zkrátily tak čekací lhůty a omezily nejistotu osob žádajících v Maďarsku o azyl.

Maďarsko

Z rozhovorů s azylanty vyplynulo, že podpora jejich integrace musí být lépe financována a systematičtější – zejména jim musí umožnit naučit se jazyk a najít si práci, což jsou klíčové prvky integrace. Oblastí, v níž došlo v roce 2010 k některým problematickým změnám, bylo častější zadržování žadatelů o azyl. Střediska pro zajištění byla na přijetí žadatelů o azyl obecně špatně připravena, vyskytly se případy násilí a v některých případech došlo údajně k odepření přístupu k azylovému řízení. Očekává se, že uzavření špatně vybavených zařízení a lepší proškolení členů ochranky by v budoucnosti mělo ulehčit život žadatelům o azyl, kteří – pokud jim bude přiznán status uprchlíka – se jednoho dne budou muset integrovat do maďarské společnosti.

Maďarsko

27

Metodika Multifunkční tým (MFT) se skládal z 27 členů zastupujících UNHCR, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo národních zdrojů, Úřad ombudsmana, Úřad pro imigraci a státní občanství a tyto nevládní organizace: Nadace Artemisszio, Sdružení Menedek, Maďarský červený kříž, Helsinský výbor a Maďarská reformovaná církev. Participativní hodnocení proběhlo v době od 27. září do 1. října 2010 na 17 místech po celém Maďarsku, mimo jiné ve městech Csongrad, Kiskunhalas, Békéscsaba, Nyírbátor, Debrecen, Bicske, Győr, Zalaegerszeg, na mezinárodním letišti v Budapešti a na základní škole Károly Thana, rovněž v hlavním městě. Participativní hodnocení se zaměřilo na následující oblasti: podmínky přijímání (včetně každodenního života ve střediscích pro žadatele o azyl, zdravotní, sociální a právní pomoci a bezpečnosti), vzdělávání, integrace a podmínky zajištění žadatelů o azyl v policejních střediscích. Členové MFT zapojili žadatele o azyl a uprchlíky do přípravy této zprávy prostřednictvím cílených skupinových rozhovorů, participativního hodnocení, polostrukturovaných rozhovorů a rozhovorů v domácnostech. Aby se tým vyhnul zkreslení způsobenému tím, že budou dotazováni jen nejotevřenější jedinci, hodnocení nebylo ve střediscích veřejně oznámeno a byly k němu pozvány vybrané osoby zastupující různé věkové kategorie a pohlaví. Tato zpráva odráží zkušenosti a názory 454 lidí, kteří jsou buď žadateli o azyl nebo získali mezinárodní ochranu. Velkou většinu z nich (416) tvoří muži a chlapci, z nichž 164 absolvovalo pohovor v zajištění. 32 dotazovaných osob byly děti, většinou odloučené od svých rodin. Zhruba 10 účastníků bylo mladších 14 let.

Bez dětské postýlky a zimního kabátu Multifunkční tým (MFT) podrobně prozkoumal podmínky přijímání uprchlíků v několika střediscích, v nichž jsou v Maďarsku ubytováváni žadatelé o azyl, a nalezl řadu problematických oblastí. V některých přijímacích střediscích nejsou zajištěny nejzákladnější hygienické podmínky, přičemž některá policejní zařízení pro zajištění, v nichž žadatelé o azyl pobývají, byla na lepší úrovni. Například v Csongradu na jihu Maďarska se pravidelně vydává čisté ložní prádlo a v Budapešti se pravidelně desinfikují matrace, což v přijímacích střediscích vyhrazených pro pobyt žadatelů o azyl prováděno není. Odloučené děti pobývající v zařízení v Bicske (západně od hlavního města), které je společně provozováno hnutím Interchurch Aid a Úřadem pro imigraci a občanství (OIN), mají špinavé ložní prádlo a rozbité sprchy. Obyvatelé střediska v Debrecenu na východě Maďarska měli na pokojích i v postelích štěnice a šváby. Ti, kdo zde byli v zajištění, neměli dostatek mýdla a šamponu. I přes určitá zlepšení v oblasti zdravotní péče, ke kterým došlo v Debrecenu (nyní je tam dvakrát týdně k dispozici dětský lékař), členové týmu zjistili nedostatky ve všech přijímacích střediscích v Maďarsku. V Debrecenu a Bicske nejsou k dispozici tlumočníci při návštěvě lékaře, v Debrecenu mají žadatelé o azyl z finančních důvodů omezený přístup k fyzioterapii a ke speciálnímu vyšetření nezbytnému pro pořízení brýlí a v Bicske platí stejná omezení pro odloučené děti. V Békéscsabě na jihovýchodě Maďarska si těhotné ženy stěžovaly, že pro ně není zajištěna vůbec žádná speciální péče. V předintegračním zařízení v Bicske nejsou dětské postýlky, dostatek plenek, ani dětská výživa, kromě mléka. Psychosociální poradenství a léčba posttraumatické stresové poruchy, dříve poskytované Nadací Cordelia na denní klinice v Bicske, byly podstatně omezeny kvůli nedostatku finančních prostředků. Ve střediscích v Nyírbátoru a Debrecenu na východě země a také v Bicske nedostávali žadatelé o azyl na zimu dostatek teplého oblečení. V zajišťovacím zařízení v Csongradu a přijímacím středisku v Békéscsabě byl nedostatek bot a oblečení pro těhotné ženy. V zařízení pro odloučené děti v Bicske obyvatelům nevyhovovala nekvalitní a nevyvážená strava, takže si začali sami vařit. Avšak finanční podpora ve výši 7 125 maďarských forintů měsíčně (při-

28



Maďarsko

bližně 26 eur v době vydání zprávy) nestačila ani na základní výživu. Také v Békéscsabě žadatelé o azyl uvedli, že jim dělá problém koupit si drobné věci denní potřeby. Stěžovali si, že ceny v místním obchodě jsou čtyřikrát vyšší než ve městě. V přijímacím středisku v Debrecenu byl problém s přístupem k právní pomoci, přestože každý žadatel o azyl v EU má právo být informován o svém řízení a jeho důsledcích. V roce 2010 členové MFT zjistili další problém v souvislosti s ubytováním žadatelů o azyl společně s jinými kategoriemi cizinců. V přijímacím středisku OIN v Debrecenu jsou nyní umístěni lidé s „tolerovaným pobytem“ (obvykle odmítnutí žadatelé o azyl, kterým je z technických důvodů dovoleno setrvat určitou dobu v zemi) a jiní cizinci pod policejním dohledem kvůli nelegálnímu překročení hranice do Maďarska, kteří ale nepožádali o mezinárodní ochranu. Vzhledem k tomu, že tyto skupiny se nacházejí v naprosto rozdílné situaci a mají odlišná práva a povinnosti, jejich pobyt pod jednou střechou může způsobit vážné problémy v každodenním životě i ve způsobu, jakým je na ně nahlíženo. MFT proto navrhuje, aby v přijímacích střediscích OIN byli umístěni buď jen žadatelé o azyl, nebo jen cizinci pod dohledem. Nejlépe by bylo, pokud by žadatelé o azyl mohli být ubytováni v soukromých domech, což by pomohlo k integraci do společnosti těm z nich, kteří budou uznáni za uprchlíky.

Škola – místo pro integraci? Velký potenciál vzdělání jako prostředku pro rychlou integraci uprchlíků a jejich dětí ještě není v Maďarsku plně využit. Členové MFT zjistili velký pokrok v případech, kdy jednotliví profesionální učitelé nebo místní obce vynaložili zvláštní úsilí. V Bicske bylo vzdělávání dětí obecně shledáno uspokojivým. Velmi dobrým dojmem zapůsobila základní škola Zsuzsy Kossuthové v Bicske. Učitelé byli zapáleni pro práci s negramotnými dětmi, flexibilním, tolerantním a profesionálním způsobem využívali individuální učební plány. Tým autorů zprávy oceňuje toto každodenní vytrvalé úsilí jednotlivců. Avšak stále chybí systematičtější přístup ke vzdělávacím potřebám odloučených a jiných uprchlických dětí. Přestože jsou zvláštní přípravné třídy dobře zorganizovány a jsou založeny na individuálních úrovních vzdělání, nemusejí splňovat kritéria povinného vzdělání dětí ve školním věku. Je třeba zajistit, aby děti mohly co nejdříve po této přípravě přestoupit do běžných tříd. V Bekescsabě a Bicske je dětem vesměs bráněno v plném přístupu k běžnému vzdělání, avšak v Debrecenu se situace podstatně zlepšila.

Maďarsko

29

Fórum, nazvané Pracovní skupina pro migranty, kterého se účastnili zástupci vlády a nevládních organizací a které sloužilo k výměně informací a koordinaci v oblasti vzdělávání, přestalo fungovat v červnu 2010, kdy se chopila moci nová vláda. Dosud nevzniklo žádné jiné fórum na podporu dobré praxe ve vzdělávání. Obecným závěrem MFT je, že podmínky přijímání žadatelů o azyl nenabízejí dostatečný základ pro integraci osobám, kterým je poskytnuta některá forma mezinárodní ochrany a které v Maďarsku začnou nový život.

Uprchlíci potřebují pomoc, aby si pomohli sami Uprchlíci cítí velký tlak na to, aby se rychle integrovali, ale v integračním procesu jim chybí nejdůležitější pomoc. Somálský uprchlík Roble Nadif to během rozhovoru o každodenních zkušenostech uprchlíků vyjádřil slovy: „Abyste někomu v jeho životě pomohli, na to nestačí dát mu třikrát denně jídlo.“ Od uprchlíků se očekává, že si najdou práci, zajistí vlastní bydlení a stanou se finančně soběstačnými, to vše během jediného roku. Obyvatelé předintegračního zařízení v Bicske měli pocit, že jedna hodina maďarštiny denně a pomoc při hledání zaměstnání nestačí. „Času je možná dost, ale pomoc, kterou dostáváme, není dostatečná,“ řekl Zemar Qaderi, svobodný Afghánec se statusem doplňkové ochrany. „Lidé v Maďarsku jsou milí a laskaví, ale maďarská vláda by pro nás měla udělat víc,“ řekl jiný Afghánec, Anoushirvan Kohistani. Roble Nadif měl dokonce konkrétní návrh: „Jestli máme kurzy kulturní orientace? Bože, jak bych si přál, abychom je měli!“ V předintegračním zařízení v Biscke není z technických důvodů možné poskytovat odbornou přípravu, která byla původně ohlášena. Ženy byly zklamány tím, že místnost s internetem je neustále zamčena, což jim ztěžuje přístup k informacím, které by jim mohly pomoci k integraci. Jeden palestinský uprchlík, který se oženil s Albánkou řekl: „Chtěli jsme, aby se sem přišly podívat místní úřady, chtěli jsme, aby sem přišli lidé z OSN, ale nic se nestalo. Chtěli jsme kontaktovat UNHCR, ale nedali nám adresu, ani telefonní číslo,“ vysvětlil. Členové MFT byli přesvědčeni, že pokud by byly v zařízení k dispozici knihy a hlídání dětí přes den, mohlo by to lidem pomoci efektivněji využít čas potřebný k hledání zaměstnání a připravit se na přijímací pohovory. Podpora při hledání zaměstnání byla celkově shledána jako nedostatečná.

30


Abyste někomu v jeho životě pomohli, na to nestačí dát mu třikrát denně jídlo.”

Uvězněni za žádost o azyl Zatímco mezinárodní právo stanoví omezení pro zajišťování žadatelů o azyl, v Maďarsku se zajištění zdá být spíše pravidlem než výjimkou. Maďarská vláda považuje nelegální překročení maďarské hranice za správní delikt a stále častěji žadatele o azyl zajišťuje, i když okamžitě prohlásí, že mají v úmyslu požádat o azyl. MFT, který zpracoval tuto zprávu, se setkal s žadateli o azyl umístěnými do policejních cel určených pro krátkodobý pobyt (do 72 hodin) a byl znepokojen nedostatkem volného prostoru, kvůli němuž jsou tato zařízení pro déletrvající zajištění nevhodná. Tým nabyl dojmu, že tento nedostatek by mohl mít za následek psychické problémy. „Z Maďarska jsme viděli jen plot tábora. Chtěli bychom poznat Békéscsabu, Debrecen, Budapešť,“ řekl 17letý Pashah Achakzai z Afghánistánu. Kvůli příliš zjednodušenému posuzováníní věku ze strany úřadů se do zajištění dostávají i chlapci a dívky. Při posouzení není uplatňována zásada „v pochybnostech mírněji“ a nepřihlíží se k nejlepším zájmům dítěte. V Kiskunhalasu, zařízení pro zajištění v jižním Maďarsku, kde je poskytováno jen omezené psychosociální a právní poradenství, příslušní úředníci zřejmě neprováděli posouzení věku vůbec. Dva afghánští chlapci sice tvrdili, že je jim 17 let, avšak úředníci jim všude uváděli vyšší věk. Jejich žádost o azyl nebyla zaregistrována a nebyli informováni o možnosti poradit se s právníkem – obě tato opomenutí jsou v rozporu s mezinárodními závazky Maďarska vyplývajícími z Úmluvy o právním postavení uprchlíků a Úmluvy o právech dítěte.

Z Maďarska jsme viděli jen plot tábora. Chtěli bychom poznat Békéscsabu, Debrecen, Budapešť.”

Obavy ze špatného zacházení se zajištěnými Několik žadatelů o azyl v Kiskunhalasu MFT řeklo, že nemají ponětí, proč jsou zajištěni a na jak dlouho. Kvůli nedostatku informací a kvalitních tlumočnických služeb, které by usnadnily komunikaci s maďarsky hovořícími pracovníky ochranky, žili tito Afghánci ve strachu, že budou vyhoštěni tam, odkud právě uprchli a kde jim mělo hrozit nebezpečí a pronásledování. Zajištěné osoby byly přemisťovány mezi jednotlivými zařízeními, čímž jim byl omezen přístup k právní pomoci. Žadatelé o azyl uvedli několik případů, které vyžadovaly zásah nadřízených: v policejním zajišťovacím zařízení v Kiskunhalasu došlo k případům slovního, psychického a dokonce i fyzického obtěžování, včetně bití a rasistických poznámek, a v Kiskunhalasu a Nyirbatoru se vyskytly výhružky ze strany ochranky. Použití vodících pout při eskortování zajištěných k soudnímu jednání, do nemocnice, banky nebo na poštu mimo areál zařízení (tj. na veřejných místech) bylo zejména afghánskými žadateli o azyl považováno za nelidské a ponižující. V Gyoru na východě země pracovníci ochranky údajně za trest přes den zamykali lidi v celách a používali proti nim pepřový sprej. „Zacházejí s námi jako se psy,“ komentoval to Sidiq Azadzoi, postarší afghánský žadatel o mezinárodní ochranu.

Maďarsko

Bylo zjištěno, že negramotní žadatelé o azyl jsou obzvlášť zranitelní, neboť žádost o návštěvu lékaře nebo právníka musí být často podána písemně. Pozitivní změny byly konstatovány v zajišťovacím zařízení v Budapešti, kde mohli muslimští obyvatelé dodržovat své náboženské zvyky, například rituální omývání v době modliteb. Žadatelé o azyl zde také dostávali ovoce a džusy, mohli si prát a sušit oblečení a jejich žádosti byly zapisovány. V Debrecenu byly také hlášeny některé pozitivní skutečnosti týkající se podmínek zajištění, mimo jiné například každodenní přítomnost tlumočníka, který usnadňoval komunikaci.


Žadatelé o azyl uvedli, že když požádali pracovníka ochranky o zakoupení věcí mimo areál zařízení, ne vždy dostali stvrzenku. V Kiskunhalasu, kde si vzhledem ke kvalitě a množství stravy museli obyvatelé sami nakupovat, se členům MFT svěřili, že mají pocit, jako by všechno stálo 30 eur. MFT je přesvědčen, že systém evidence žádostí o zboží a vydávání stvrzenek by pomohly odstranit dojem korupce.

Maďarsko

31

Někteří pracovníci ochranky nerozlišují mezi jednotlivými skupinami klientů. V policejních střediscích pro zajištění v Maďarsku žijí žadatelé o azyl společně s osobami pod policejním dohledem, včetně zločinců a drogově závislých z ciziny, kteří čekají na deportaci. Žadatelé o azyl měli pocit, že i s nimi se tu občas zachází jako se zločinci. „Ničeho jsme se nedopustili, nespáchali jsme žádný zločin, proč máme sedět ve vězení?“ ptal se Alžířan Antar Aissa.

Doporučení

Ochranka údajně zpřísnila již tak dost striktní pravidla připomínající spíše vězení se zvýšenou ostrahou. V Nyírbátoru na východě země bylo uvnitř budovy zakázáno tělesné cvičení. Telefonní hovory byly omezeny na pět minut a návštěvy zkráceny z 45 na 20 minut.

• Změnit právní úpravu takovým způsobem, aby páry žádající o azyl, které jsou zajištěné ze správních důvodů, mohly být ubytovány společně.

MFT konstatoval, že režim zajištění je obecně aplikován po dobu delší než 15 dnů, což bylo maximum povolené zákonem platným v době hodnocení. V této souvislosti je vhodné připomenout, že podle rozsudku ESLP ve věci Lokpo a Touré proti Maďarsku ze dne 20. září 2011, Maďarsko porušuje článek 5 odst. 1 EÚLP. Tato zpráva popisuje skutečnosti zjištěné v době provádění participativního hodnocení v roce 2010. Před zveřejněním zprávy se změnila právní úprava, která nyní umožňuje ještě delší dobu zajištění a lepší přístup k podpůrným službám.

• Zločince a drogově závislé držet v zajištění odděleně od žadatelů o azyl, pokud je zajištění žadatelů o azyl považováno za nevyhnutelné a je-li v souladu se zákonem, a to zejména v zajišťovacím zařízení v Budapešti.

Ničeho jsme se nedopustili, nespáchali jsme žádný zločin, proč máme sedět ve vězení?”

Zlepšení u žadatelů o azyl • Maďarská vláda vypracovala plán náboru dalších pracovníků do ochranky středisek pro zajištění. Lze doufat, že vhodně vybraná a dobře vyškolená ochranka pomůže zlepšit atmosféru a životní podmínky v těchto zařízeních. • Zlepšilo se vzdělávání dětí umístěných v Debrecenu, kde jim mají zvláštní přípravné kurzy usnadnit nástup do běžných tříd, ačkoli ne vždy se tak děje dostatečně rychle na to, aby se zabránilo stigmatizaci. • Maďarská reformovaná církev nabídla různé podpůrné programy, které měly obyvatelům pomoci s bydlením, vzděláváním dětí a výukou maďarštiny, a dále odbornou přípravu pro práci chůvy pro ženy.

32


• Zajišťovat žadatele o azyl jen ve výjimečných, odůvodněných případech. Přestat zajišťovat nezletilé. • Zavést komplexní posouzení věku zahrnující lékařské a psychosociální vyšetření, jak stanoví Obecná připomínka č. 6 (2005) Výboru OSN pro práva dítěte a jak je požadováno ve zprávě maďarského ombudsmana č. 7120/2009.

• Zajistit, aby každá zajištěná osoba v Győru, která má v úmyslu podat žádost o azyl, měla přístup k příslušnému řízení.

• Zamezit používání pout a vodících pout u žadatelů o azyl, kteří se nedopustili žádného trestného činu, pouze překročili „zelenou hranici“ s úmyslem požádat o mezinárodní ochranu. • Urychleně zlepšit právní a sociální poradenství pro zajištěné, zejména ve Středisku pro dočasné zajištění v Debrecenu a Kiskunhalasu. Bylo by vhodné přijmout sociální pracovníky, kteří by poskytovali kvalitnější sociální poradenství. • Evidovat a řádně dokumentovat všechny stížnosti zajištěných osob, aby bylo možno ověřit, zda byly předány vedení za účelem přijetí vhodných opatření. • Přidělit vyšší prioritu identifikaci a poskytování odborných sociálních služeb obětem mučení a jiných forem násilí. • Poskytovat zajištěným osobám podrobné informace o procedurách, Dublinském nařízení, důvodech zajištění a o jejich individuálním případu, aby byl zmírněn pocit nejistoty. Poskytovat informace o dobrovolném návratu a přístupu k právním poradcům, zejména v zařízení pro zajištění v Győru. • Zamezit držení žadatelů o azyl společně s cizinci podrobenými dohledu v zařízení OIN v Debrecenu, aby se předešlo nedorozuměním, napětí a frustraci, a to s ohledem na odlišný status, práva a povinnosti těchto osob. • Přistoupit k Opčnímu protokolu k úmluvě proti mučení a vytvořit nezávislé národní monitorovací mechanismy pro neohlášené kontroly v zajišťovacích zařízeních. Toto doporučení vychází ze

• Vytvořit účinné individuální integrační plány pro azylanty. • Informovat osoby požívající mezinárodní ochrany o jejich právech a povinnostech. • Pomáhat uprchlíkům najít si v Maďarsku zaměstnání, což je klíčový krok pro jejich integraci. • Zajistit, aby se cizinecké děti coby žadatelé o azyl mohly co nejdříve vzdělávat v běžných třídách a rychleji se jazykově a sociálně integrovat. • Zlepšit zdravotní služby přijetím vstřícných a ochotných specializovaných zaměstnanců, mimo jiné zubních lékařů, a to zejména do předintegračního zařízení v Bicske. Zamezit potenciálně nebezpečným nedorozuměním při lékařském ošetření tím, že při návštěvách lékaře budou poskytovány dostatečné tlumočnické služby.

Statistika V roce 2010 podalo v Maďarsku novou žádost o azyl 2 104 lidí. To je méně než polovina počtu žádostí podaných v této středoevropské zemi v roce 2009 (4 672) a rovněž méně než počet žádostí přijatých v roce 2008 (3 118). Hlavními zeměmi původu žadatelů o azyl zůstaly Afghánistán, Kosovo a Palestina. V roce 2010 také poklesl počet osob, které získaly mezinárodní ochranu: 74 lidem bylo přiznáno právní postavení uprchlíka (o 55 % méně než v roce 2009) a 173 žadatelům o azyl bylo povoleno zůstat v Maďarsku buď na základě tolerovaného pobytu nebo statusu doplňkové ochrany (o 20 % méně než v předchozím roce). Maďarsko

zjištění, že současné mechanismy dohledu nad zajištěním nezabránily tomu, aby se za mřížemi ocitly děti, ani nevedly k propuštění žadatelů o azyl, u nichž probíhalo řádné azylové řízení a kteří již strávili v zajištění 15 dní.


• Vytvořit pracovní místa v předintegračním zařízení v Bicske.

Maďarsko

33


34


Litva

Bělorusko Bělor rusko Německo

Warszawa

Polsko Ukr rajina Ukrajina

Česká republika

Slovensko

Ačkoli uprchlíci a další osoby požívající mezinárodní ochrany získávají pomoc při integraci a v mnoha ohledech mají stejná práva jako polští občané, většina jich stále obtížně hledá své místo v každodenním životě. Bydlení a práce jsou i nadále největšími překážkami a řadě uprchlíků hrozí, že se ocitnou bez střechy nad hlavou. Uprchlíci oceňují formální integrační programy, ale přesto mají pocit, že je dostatečně nepřipraví na to, jak v Polsku žít.

Polsko

Polsko

V porovnání s předchozím rokem se v Polsku v roce 2010 počet žádostí o azyl snížil o 38 %. V listopadu bylo v návaznosti na přezkum Úřadu pro cizince uzavřeno pět z patnácti přijímacích středisek. Podle úřadu byly při výběru středisek, která budou uzavřena, hlavními kritérii cena a kvalita služeb. Zároveň byla otevřena dvě nová zařízení, z toho jedno vyhrazené pro svobodné ženy. Polsko má v populaci žadatelů o azyl a uprchlíků nejvyšší podíl dětí v celé EU. Děti tvoří přes 50 % příslušníků těchto skupin, a je proto třeba zajistit, aby měly přístup ke vzdělání a volnočasovým aktivitám. V roce 2010 se i nadále zlepšovala situace v oblasti vzdělání a mnoho škol zaměstnalo nové pracovníky na pomoc dětem z řad uprchlíků a žadatelů o azyl. Zároveň však děti v některých přijímacích střediscích stále nemají k dispozici mateřské školy a možnost sportovního vyžití.

Polsko

35

Metodika V Polsku probíhaly pohovory pro zprávu AGDM v období od května do října 2010. Multifunkční týmy se skládaly ze zástupců UNHCR, Ústavu pro právní řád, Caritas, Polského červeného kříže, Helsinské nadace, Nadace pro vzdělání a tvořivost, nadace Ocalenie, pracovníků Ministerstva práce a sociální politiky, policie, Úřadu pro cizince, úřadů Mazovského, Podlaského a Lubelského kraje a zástupců městských komunitních středisek pro pomoc rodinám. Týmy navštívily sedm přijímacích středisek: Czerwony Bór v Podlaském kraji, Linin a Radom v Mazovském kraji a Lublin, Łuków, Biała Podlaska, Kolonia Horbów v Lubelském kraji. Členové týmů se rovněž setkali s uprchlíky a dalšími osobami požívajícími mezinárodní ochrany v prostorách Ústavu pro právní řád v Lublinu, Nadace pro vzdělání a tvořivost v Bialystoku a Helsinské nadace pro lidská práva ve Varšavě. Rozhovorů se zúčastnilo asi 220 osob, z nichž většinu tvořili žadatelé o azyl z Ruské federace nebo Čečenska. Obecně byla i v tomto roce poměrně vysoká účast žadatelů o azyl, uprchlíků i osob s humanitárním pobytem v procesu AGDM. Lidé se s členy týmů ochotně dělili o své obavy.

Nepříliš vřelé přijetí

Kde si budou děti hrát?

Přestože podle výsledků národního průzkumu se Poláci domnívají, že by jejich země měla přijímat uprchlíky, jelikož i sami Poláci dříve prchali do bezpečí, postoj místních komunit, kde se nacházejí přijímací střediska pro uprchlíky, bývá někdy odlišný. V Lomze a Bialystoku došlo k několika incidentům, kdy se žadatelům o azyl nedostalo od místní komunity příliš vřelého přijetí a napětí se vystupňovalo až ke slovním a fyzickým útokům. Obyvatelé Lomzy, podníceni místním politikem, usilovně lobovali za uzavření přijímacího střediska a argumentovali přitom tím, že jim cizinci berou práci a těžko dostupné bydlení. Toto středisko se zařadilo mezi zařízení, která byla koncem roku 2010 uzavřena, údajně proto, že nesplnilo výběrová kritéria. Jeho obyvatelé se přestěhovali jinam, často do soukromí v téže oblasti. Zkušenost, kterou zde mnozí žadatelé o azyl učinili, se jim však vryla do paměti, takže se doposud cítí ohroženi.

Přestože ve třech přijímacích střediscích byla otevřena nová hřiště a mateřské školy, jejich obyvatelé stále vyjadřují nespokojenost s volnočasovými aktivitami pro své děti. Pracuje zde několik sociálních pracovníků a dobrovolníků, kteří organizují návštěvy kin a muzeí. V některých odlehlých oblastech ovšem nejsou žádné aktivity, ani dobrovolníci, kteří by se takové práce ujali nebo pomáhali dětem s domácími úkoly, jelikož přítomnost pracovníků nevládních organizací klesá.

Naopak otevření nového přijímacího střediska pro svobodné žadatelky o azyl v Targoweku ve Varšavě a nového střediska Grotniki u Lodže se obešlo bez protestů místní komunity a jejich obyvatelé se zde cítí vítáni. Zprovoznění obou středisek doprovázely informační kampaně Úřadu pro cizince a nevládní organizace Polské fórum pro migraci. Podle úřadů byly právě tyto kampaně důvodem kladné odezvy místních občanů.

36


V přijímacích střediscích se děti svěřily členům MFT, že mají omezené možnosti trávení volného času, zejména za špatného počasí, kdy si nemohou hrát venku. „Rádi si hrajeme venku, ale když je ošklivo, nemáme co dělat,“ řekl Ahmed Zakulov, 11letý žadatel o azyl z Ruské federace. Během letních prázdnin se děti prý nudily, protože nebyla škola a ony musely být samy doma. V některých střediscích stále chybí dětská hřiště. Obecně se děti vyjadřovaly v tom smyslu, že jim schází krytá sportovní zařízení, kam by mohly chodit v zimě, nebo když prší. Zejména chlapci říkali, že by měli zájem o organizované sportovní činnosti a že by rádi chodili do posilovny. Skoro všechny děti žádaly o organizované hodiny plavání. I v případě, že v přijímacích střediscích existují mateřské školy, otevírají se jen na několik hodin denně, po dobu přítomnosti služby. Jindy tam děti chodit nemohou. Děti navrhovaly, aby škol-


Ve školách se zlepšují služby

Členové MFT dospěli během několika uplynulých let k závěru, že mateřské školy hrají významnou roli v procesu integrace, zejména mimo přijímací střediska. Děti, které navštěvují mateřskou školu v místní komunitě, se v nové zemi rychleji integrují, osvojí si jazyk a sociálně se zorientují. Zároveň i častější styky dospělých s polskými rodiči, které ve školkách potkávají, zjednodušují jejich orientaci ve společnosti. Pokud mají rodiče z řad cizinců možnost umístit děti do mateřské školy, mají více času na preintegrační činnosti, jako je návštěva jazykových kurzů polštiny organizovaných v přijímacích střediscích nebo odborných profesionálních kurzů.

Rádi si hrajeme venku, ale když je ošklivo, nemáme co dělat.”

V roce 2010 se i nadále zlepšoval přístup dětí z řad žadatelů o azyl ke vzdělání. Tento trend pokračuje již od roku 2005. V platnost vstoupila novela zákona, díky níž se mohou asistenti učitelů věnovat zvláštním potřebám žadatelů o azyl a uprchlíků. Některé školy zaměstnaly nové pracovníky, jiné se k tomu teprve chystají.

Polsko

ka zůstávala otevřená déle a aby tam pracovaly osoby hovořící polsky, díky nimž by se rychleji naučily jazyk.

V roce 2010 se při rozhovorech objevilo jen málo stížností souvisejících se vzděláním. Rodiče tvrdí, že nemají problémy s přijímáním dětí do škol, ani s dopravou. Pár z nich si stěžovalo, že trvalo dlouho, než děti dostaly učebnice, ale většina dětí členům MFT řekla, že chodí do školy rády a potkávají tu nové kamarády. Některé nově příchozí a velmi malé děti z Čečenska, které neumějí rusky, si stěžovaly, že mají ve škole problémy s jazykem. Prý začaly chodit do školy, aniž by uměly polsky, takže cítily jisté odcizení. Tato skutečnost může ovlivnit i počet dětí, které budou pokračovat ve školní docházce. Školy mívají potíže při určování, do které třídy dítě zařadit, zejména v případě dospívajících, kteří předtím školu moc nenavštěvovali nebo neumějí polsky.

Polsko

37

Ztraceni a zmateni Při rozhovorech v roce 2010 se ukázalo, že nejistota, kterou cizinci cítí ve vztahu ke svému právnímu postavení, na ně těžce doléhá. Žadatelé o azyl se svěřili členům MFT s narůstajícím zoufalstvím ze zdlouhavého řízení o udělení postavení uprchlíka. Obvykle v Polsku řízení o určení právního postavení uprchlíka trvá šest až osm měsíců, ale většina žadatelů o azyl, jejichž žádost byla zamítnuta, se proti rozhodnutí odvolává, čímž se proces dále prodlužuje. Ve větším měřítku panují obavy ze zamítavého rozhodnutí a z nejisté budoucnosti. Mnoho osob vyjadřuje strach z toho, že se budou muset vrátit do svých zemí. „Jenom čekáme, čekáme a čekáme,“ řekl Ruslan Magomiedov, žadatel o azyl z Čečenska. Obyvatelé přijímacích středisek mají pocit, že nejsou dostatečně rychle zpravováni o změnách v zákonech, které se jich dotýkají. Připadá jim, že se o ně nikdo nestará a často nemají kvůli práci nebo škole čas, aby jezdili do sídel nevládních organizací či jiných úřadů a dožadovali se tam aktuálních informací. Objevilo se hodně stížností na omezenou právní pomoc, kterou poskytují nevládní organizace, zejména v případě osob žijících na venkově. Specializované nevládní organizace většinou pracují ve větších městech a nemají dostatek prostředků aby pravidelně navštěvovaly všechna přijímací střediska. Cizinci ovšem také nemají prostředky na cestování do měst, kde by hledali právní pomoc. Všechny tyto problémy se ještě násobí špatnou znalostí polštiny a nedůvěrou v získané informace, která patrně vyplývá z kulturních odlišností. Zástupci vlády a nevládních organizací v MFT se vyjádřili, že podle jejich názoru je omezená znalost polštiny důvodem nedorozumění při azylovém řízení a při plnění povinností žadatelů o azyl. Pracovníci nevládních organizací se rovněž domnívají, že nedostatečné jazykové znalosti brání žadatelům o azyl a uprchlíkům při hledání pomoci u místních úřadů a policie.


V některých oblastech se žadatelé o azyl a uprchlíci zmínili, že někteří úředníci nemají dostatečné komunikační a kulturní schopnosti a nejsou způsobilí k práci s cizinci. Stěžovali si, že úředníci neochotně poskytují informace a velmi málo chápou situaci žadatelů o azyl a uprchlíků v Polsku. V oblastech, které jsou již na cizince zvyklé, je situace vnímána poněkud lépe.

38



Žadatele o azyl a uprchlíky trápí kvalita zdravotní péče

Žadatelé o azyl a uprchlíci se svěřili členům MFT, že teplejší počasí a mírnější zima roku 2010 způsobily v některých přijímacích střediscích vyšší výskyt štěnic. Odpovědné úřady tvrdí, že dochází k pravidelné dezinfekci, ale někteří obyvatelé nevpustí hygienické týmy do svých pokojů. Úřady dále tvrdí, že uschovávání potravin v ložnicích tento problém zhoršuje a omezuje účinnost dezinfekce.

Přestože se v roce 2010 objevilo méně stížností na lékařskou pomoc, přetrvává mezi žadateli o azyl a uprchlíky nedůvěra ke kvalitě zdravotní péče. Podle žadatelů o azyl někteří lékaři předepisují stejný lék na různé choroby, což vyvolává nespokojenost. Jiní ovšem tvrdí, že jsou s léčbou spokojeni. Vláda připouští, že má obtíže při hledání lékařů a zdravotnického personálu, který by pracoval v přijímacích střediscích.

Mohla by se zlepšit různorodost stravy Ačkoli se v přijímacích střediscích pro žadatele o azyl objevilo srovnatelně méně stížností na stravu, jejich obyvatelé by se rádi zapojili do sestavování jídelníčku a žádali o více ovoce a zeleniny. „Jíme jen samé brambory,“ řekl jeden respondent a stěžoval si na omezenou různorodost stravy. Ceny potravin se v Polsku zvýšily, ale kalkulace finančních kvót pro stravování zůstávají stejné, což znamená, že střediska mají na zajištění vyvážené stravy méně finančních prostředků. V některých střediscích, jako je např. Kolonia Horbów, se jídelníček s obyvateli konzultuje. V roce 2010 během ramadánu všechna střediska poskytovala kromě hotových jídel i sušené potraviny, takže jejich obyvatelé mohli dodržovat půst, pokud chtěli.

Polsko

Podmínky v přijímacích střediscích svědčí štěnicím

Mnoho cizinců v Polsku potřebuje odbornou lékařskou péči a základní péče v přijímacích střediscích není v jejich případě dostatečná. Někteří muži a ženy se složitými zdravotními problémy se zmiňují, že je těžké získat doporučení k odbornému lékaři. Lidé si dále stěžují na jazykové problémy a kulturní nedorozumění a objevily se i stížnosti na zdravotnický personál v Bialystoku a Lukowu.

Polsko

39

Integrační programy nejsou dostačující Jakmile je žadatelům přiznáno právní postavení uprchlíka nebo doplňková ochrana, mohou se zapojit do státního individuálního integračního programu. Zpravidla sem patří finanční dávky na pokrytí životních nákladů, výuka polštiny, v případě potřeby právní, psychologické či rodinné poradenství a informace o tom, jak kontaktovat úřady práce, místní komunitní skupiny a nevládní organizace, které poskytují pomoc. Obecně však uprchlíci a další osoby nepovažují tento program za efektivní. Jazykové kurzy polštiny a odborný výcvik jsou sice hodnoceny kladně, ale lidé mají pocit, že program nesplňuje jejich potřeby v oblasti integrace. Navrhují, aby trval déle a umožnil kombinovat práci a výuku jazyka. Lidé se domnívají, že některé požadavky programu integraci spíše brání, např. povinnost navštěvovat jazykové kurzy polštiny a pravidelně se scházet se sociálním pracovníkem, což může být na překážku při hledání práce na plný úvazek.

Je těžké najít místo, které by člověk mohl nazvat domovem Uprchlíci tvrdí, že potíže při hledání bydlení jsou tím nejvážnějším problémem, jemuž v Polsku čelí. Takřka každý dotazovaný uprchlík v Polsku zažívá situaci, že nemá kde bydlet a že mu hrozí bezdomovectví. Uprchlíci a další osoby požívající doplňkové ochrany říkají, že tržní nájemné si nemohou dovolit. Při pronájmu bytu musí nájemník předem složit kauci a uhradit nájemné za jeden měsíc. Uprchlíci, kteří dostanou příspěvek na integraci teprve ve chvíli, kdy opouštějí středisko, nemají tuto hotovost k dispozici. Ve větších městech je nájemné pro uprchlické rodiny příliš vysoké a na venkově je zase nedostatek bytů k pronájmu. Systém sociálního bydlení nestačí pokrýt všechny potřeby a v některých místech se na byt čeká i několik let. Uprchlíci si uvědomují, že nedostatek sociálních bytů se dotýká i samotných Poláků, ovšem ti, kteří mají větší rodiny, musí navíc čelit předsudkům na straně majitelů bytů. Vlastníci nemovitostí obvykle požadují od uprchlíků a migrantů vyšší

40


Když zjistí, že jsem z Ruska, automaticky mi zvýší nájem o několik set zlotých, i když už takhle platím víc, než si můžu ze svého platu dovolit.”

nájemné než od Poláků. Umar Dobgiegov, 48letý příjemce doplňkové ochrany z Ruské federace, vysvětluje: „Když zjistí, že jsem z Ruska, automaticky mi zvýší nájem o několik set zlotých, i když už takhle platím víc, než si můžu ze svého platu dovolit.“ I v případě, že se podaří najít byt k pronájmu, majitelé často odmítají uzavřít smlouvu (z daňových důvodů nebo proto, aby se vyhnuli problémům při jejím ukončení) a nedovolí cizincům přihlásit se k trvalému pobytu. To vyvolává další problémy, jak vysvětluje Ludmila Jakobczenková, 33letá žena z Ruské federace: „Bez trvalého pobytu nedostanete osobní identifikační číslo. A bez tohoto čísla nemůžete zapsat děti do školy nebo si dojít k lékaři. Je to nekonečný příběh.“ Ukazuje se, že nedostatek bytů je zejména v blízkosti přijímacích středisek a uprchlíci se často nechtějí stěhovat do jiného města, které neznají. Na některých místech, např. v Lublinu, neexistuje žádná vyhláška městského úřadu, která by osobám s doplňkovou ochranou umožňovala získat sociální byty. Ty jsou dostupné pouze uprchlíkům, kteří ve Varšavě završí integrační program. Lepší situace je ve Varšavě, kde město každý rok přidělí uprchlickým rodinám pět bytů. V Lublinu zase existují tzv. „chráněné“ byty, které zajistí dočasné ubytování uprchlíkům, kteří si hledají vlastní byt.

Bez trvalého pobytu nedostanete osobní identifikační číslo. A bez tohoto čísla nemůžete zapsat děti do školy nebo si dojít k lékaři. Je to nekonečný příběh.”


Polsko

Najít si legální práci je takřka nemožné Nezaměstnanost je v Polsku vysoká a stále stoupá. Ještě více se tak zhoršuje současná neochota Poláků nabízet práci cizincům. Cizincům jsou většinou nabízena špatně placená, nekvalifikovaná místa na krátkou dobu a bez řádné smlouvy. Magomied Tarabakov, uprchlík z Ruské federace, k tomu říká: „Ženy pracují jako uklízečky, muži většinou na stavbách a jen někdy se jim podaří najít kvalifikovanou práci.“ Uprchlíci a žadatelé o azyl říkají, že najít si práci je druhý největší problém, hned po bydlení. Podle uprchlíků si zaměstnavatelé myslí, že nabídnout práci uprchlíkům s sebou nese jen starosti a dodatečné náklady, protože nevědí, že osoby požívající doplňkové ochrany mají v Polsku při zaměstnávání stejná práva jako místní občané. Zaměstnavatelé se mylně domnívají, že uprchlíci potřebují pracovní povolení a že zaměstnat je bude komplikované a časově náročné. Zároveň by se uprchlíci cítili jistější, kdyby lépe znali svá práva a povinnosti při vyjednávání se zaměstnavateli.

Navíc většina cizinců nemá kvalifikaci, kterou místní pracovní trh požaduje, a špatná znalost polštiny situaci ještě zhoršuje. A ti, kteří si práci najdou, si stěžují, že jim mzda nestačí na uživení velké rodiny. Uprchlíci velmi obtížně získávají podporu v nezaměstnanosti. V rámci integračního programu dostávají zvláštní dávky, ale jakmile program ukončí, mají problém získat podporu v nezaměstnanosti, protože často nesplňují požadavek trvání pracovního poměru po dobu minimálně jednoho roku před výplatou podpory. Stávající předpis nezohledňuje zvláštní situaci uprchlíků a osob požívajících doplňkové formy ochrany.

Ženy pracují jako uklízečky, muži většinou na stavbách a jen někdy se jim podaří najít kvalifikovanou práci.”

Polsko

41

Zlepšení v roce 2010

Doporučení

• Ve snaze zlepšit vyhlídky na integraci u osob s mezinárodní ochranou rozšířila polská vláda integrační program, který byl dříve vyhrazen uprchlíkům, i na osoby s doplňkovou ochranou nebo humanitárním pobytem.

• Zlepšit přístup žadatelů o azyl k mateřským školám v blízkosti přijímacích středisek a pokud v okolí mateřské školy nejsou, zřídit je v rámci střediska. Zajistit sportovní vybavení a hračky.

• Přístup ke vzdělání pro děti z řad uprchlíků se v roce 2010 nadále zlepšoval a v porovnání s předešlým rokem poklesl počet stížností souvisejících s přístupem ke vzdělání. Nabyla účinnosti novela zákona, která umožnila asistentům učitelů zabývat se zvláštními potřebami žadatelů o azyl a uprchlíků, a mnohé školy již přijaly příslušné pracovníky. • V několika přijímacích střediscích byla otevřena nová hřiště a mateřské školy. • Nevládní organizace zajišťují více činností pro děti v Lomze, Bialystoku a Lublinu a mnohá střediska navštěvují dobrovolníci, kteří si s dětmi hrají.


• Méně stížností na kvalitu lékařské péče v porovnání s předešlými lety naznačuje zlepšení v oblasti zdravotnictví.

• Zlepšit přístup ke kvalitním zdravotnickým službám včetně odborné péče. Dále posílit předávání informací mezi lékaři a zdravotnickým personálem na jedné a žadateli o azyl a uprchlíky na druhé straně. • Zajistit přístup žadatelů o azyl k efektivní právní pomoci. • Zajistit odborný výcvik v přijímacích střediscích před zahájením integračního programu, aby lidé získali potřebnou kvalifikaci a mohli si najít práci. • Zajistit, aby žadatelé o azyl, uprchlíci a osoby s humanitárním pobytem měli informace o změnách legislativy, které se jich dotýkají, o svých právech a povinnostech a o službách, které jsou jim k dispozici. • Organizovat advokační činnost, mezikulturní výměny a kampaně pro zvyšování informovanosti ve vztahu k uprchlíkům a posílit tak vyhlídky na integraci a přijetí ze strany místní komunity, zejména v oblastech, kde se nacházejí přijímací střediska nebo kde je velká koncentrace uprchlíků. Více aktivních kroků ze strany polských úřadů, které budou informovat místní komunity o přijímacích střediscích a řešit případné spory. • Zajistit přístup k bydlení včetně sociálního bydlení pro uprchlíky a osoby, jimž byla v Polsku udělena mezinárodní ochrana.

Přístup ke vzdělání pro děti z řad uprchlíků se v roce 2010 nadále zlepšoval a v porovnání s předešlým rokem poklesl počet stížností souvisejících s přístupem ke vzdělání.

42



• Novelizovat předpisy tak, aby uprchlíci dostávali příspěvek na integraci ještě předtím, než opustí přijímací střediska, a mohli si naspořit hotovost nezbytnou pro složení kauce při pronájmu bytu. • Zprostředkovat pravidelné schůzky úředníků z různých institucí (např. policie), na nichž by se cizincům dostalo potřebných informací. • Posílit přístup na trh práce, organizovat informační kampaně mezi skupinami zaměstnavatelů o právu cizinců, jimž byla v Polsku udělena ochrana, na legální zaměstnání. • Prodloužit individuální integrační programy (v současné době jednoleté), aby uprchlíci získali více dovedností, a zajistit delší jazykové kurzy polštiny.

Polsko

Doporučení žadatelů o azyl a uprchlíků:

Statistika Ve srovnání s rokem 2009, kdy bylo v Polsku podáno nejvíce žádostí o azyl (10 587), zde v roce 2010 žádalo o mezinárodní ochranu jen 6 534 osob, což představuje pokles o 38 %. Bylo to dokonce méně než v roce 2008 (8 517 žádostí o azyl). V roce 2010 pocházela většina žadatelů o azyl z Ruska, Gruzie a Arménie. Došlo i k poklesu počtu osob, jimž byla v Polsku přiznána mezinárodní ochrana. Za uprchlíky bylo v roce 2010 uznáno jen 82 osob, tedy o 38 % méně než v roce 2009. Pokud jde o osoby s doplňkovou ochranu, došlo k 81% poklesu; v roce 2010 získalo doplňkovou formu ochrany jen 438 osob, zatímco v roce 2009 to bylo 2 377 osob.

• Zajistit kurzy polštiny po celý rok, aby si děti navštěvující školu rychle osvojily jazyk.

Polsko

43


44


Ukrajina

Slovensko

Moldava Maďarsko

Rumunsko Chorvatsko

Bukurešť

Bosna a Hercegovina Srbsko

Černá Hora

Bulharsko Kosovo

Rumunsko zasáhla v roce 2010 velmi výrazně hospodářská krize, která přinesla omezení sociálních dávek, mezd i pracovních příležitostí. Žadatelé o azyl to pocítili například tehdy, když kvůli snížení rozpočtu došlo v přijímacích střediscích k omezení dodávek teplé vody na několik hodin denně. Na druhé straně bylo i přes finanční tlak v roce 2010 dosaženo několika zlepšení včetně zajištění počítačů a internetu v přijímacích střediscích a finanční pomoci přesídleným uprchlíkům v Galati.

Rumunsko

Rumunsko

Úsilí nevládních organizací zaměřené na získávání finančních prostředků zlepšilo přístup přesídlených uprchlíků ke vzdělání a zajistilo věcné dary pro žadatele o azyl i uprchlíky. Tato pomoc byla klíčová pro žadatele o azyl, kteří nesmějí během prvního roku trvání azylového řízení pracovat. Jsou závislí na měsíčních dávkách, které v přepočtu činí 85 eurocentů na den a nepokrývají ani ty nejzákladnější potřeby života v Rumunsku.

Rumunsko

45

Metodika

„Zachránili nám život“

V Rumunsku vznikla zpráva AGDM na základě participativních hodnocení, která byla prováděna v průběhu roku 2010. Multifunkční tým zde tvořili zástupci UNHCR, jeden odpovědný pracovník a jeden úředník pro integraci (z Ředitelství pro azyl a integraci) jmenovaní Rumunským imigračním úřadem (RIO) a pracovníci nevládních organizací, které se angažují v oblasti azylu a migrace. Jednalo se o tyto nevládní organizace: Rumunské fórum pro uprchlíky a migranty (ARCA), Rumunská národní rada pro uprchlíky (CNRR), Jezuitská služba uprchlíkům (JRS) a Save the Children Rumunsko (SCR).

Afghánské ženy, které se setkaly se členy MFT v přijímacím středisku ve městě Radauti na severovýchodě země, si nemohly vynachválit první Rumuny, s nimiž přišly do styku – příslušníky pohraniční policie. „Zachránili nám život,“ svěřovaly se. „Zachránili život nám i našim dětem,“ opakovaly. Žadatelé o azyl z Asie se do Rumunska dostali v nákladním voze, kde je po dlouhé a těžké cestě plné strachu a nejistoty pohraniční stráž našla ve velmi špatném stavu.

V období od června do října se členové MFT setkávali s uprchlíky a osobami požívajícími doplňkové ochrany či osobami s tolerovaným pobytem, žadateli o azyl, odmítnutými žadateli o azyl a cizinci v zajišťovacích zařízeních. Tito lidé pocházeli z různých zemí a oblastí, např. z Afghánistánu, Albánie, Čadu, Demokratické republiky Kongo, Gruzie, Indie, bývalé Jugoslávie, Kamerunu, Moldavska, Maroka, Nigérie, Pákistánu, Somálska, Sýrie, Tibetu a Turecka. Participativní hodnocení se provádělo v následujících lokalitách: • Veškerá přijímací střediska a zařízení pro zajištění cizinců ve správě RIO v Aradu, Bukurešti, Galati (jihovýchod), Otopeni (u Bukurešti), Radauti (sever), Somcuta Mare (severozápad) a Temešváru (jihozápad); • Ubytovna JRS v Galati; • Tranzitní evakuační středisko (ETC) v Temešváru; • V Bukurešti a v ETC v Temešváru se konala setkání s uprchlíky či osobami požívajícími jiné formy ochrany. Pro účely této zprávy proběhlo i několik setkání s dětmi; jednalo se o 85 afrických a asijských chlapců a dívek ve věku od sedmi do osmnácti let. Pohovory se uskutečnily od ledna do října 2010. Členové MFT kombinovali různé metody průzkumu včetně semistrukturovaných diskusí a individuálních pohovorů, diskusních skupin, pozorování a inspekcí na místě. Hlavní témata diskuse zahrnovala zpracování žádostí o azyl (i na hranicích), podmínky přijímání a integrační programy pro osoby, jimž byla v Rumunsku poskytnuta některá forma ochrany.

46


I přes dobrý první dojem však mnoho mužů, žen a dětí, kteří hledají v Rumunsku mezinárodní ochranu, později hovoří o méně pozitivních zkušenostech a cítí se být špatně informováni o procesu, který má určit jejich další osud. Žadatelé o azyl v pěti regionálních střediscích Rumunského imigračního úřadu (RIO) se pracovníkům UNHCR svěřili, že s místními úřady komunikují velmi málo nebo nekomunikují vůbec. Několik lidí si stěžovalo, že mají nedostatečné informace o azylovém systému, přestože příslušné informace jsou dostupné v deseti jazycích (pořízené z prostředků EU) v poradenských centrech nevládních organizací v každém přijímacím středisku. Například nevěděli nic o Dublinském nařízení a jeho důsledcích ovlivňujících jejich život. Dublinské nařízení EU definuje, která země musí stanovit právní postavení uprchlíka, tj. provést azylové řízení. Ve většině případů se jedná o tu zemi EU, kde je příslušná osoba poprvé zaregistrována jako žadatel o azyl. Pokud se tato osoba přemístí do jiné země, kde má kupříkladu příbuzné, přátele nebo jejímž jazykem se dorozumí, obvykle bývá navrácena do země, kde poprvé podala žádost o azyl. Neznalost rumunštiny komplikuje problémy, jimž žadatelé o azyl čelí. Nehledě na nedávné snahy Rumunské národní rady pro uprchlíky (CNRR) zlepšit tlumočnické služby prostřednictvím projektu hrazeného z prostředků vlády a EU, členové MFT zjistili závažné nedostatky. Tlumočníci často nemají zkušenosti s azylovou problematikou a v některých místech a pro některé jazyky nejsou vůbec k dispozici. Žadatelé o azyl pokládají správní řízení za příliš dlouhé, zejména pokud čekají na rozhodnutí, která země se bude zabývat jejich žádostí o azyl v rámci Dublinského procesu. V některých střediscích si lidé stěžovali na kvalitu právního zastoupení ze strany místních advokátů.

Pro děti je ještě mnohem obtížnější dorozumět se v neznámém prostředí, v cizím jazyce a s pocitem nejistoty. Proto je nezletilým dětem bez doprovodu přidělován právní zástupce, aby jim vše vysvětlil a provedl je celým řízením. Děti si přesto stěžovaly, že jejich zástupci se do jejich řízení dostatečně nezapojují a komunikace o jejich případu není adekvátní. Atash Saghar, afghánský chlapec odloučený od rodičů, řekl členům MTF: „Soudkyně mi nepoložila ani jedinou otázku. Když jsem jí řekl, že před ní chci mluvit, odpověděla, že nemá čas a nakonec můj případ zamítla.“

Soudkyně mi nepoložila ani jedinou otázku. Když jsem jí řekl, že před ní chci mluvit, odpověděla, že nemá čas a nakonec můj případ zamítla.”

Podle vyjádření mnoha žadatelů o azyl není k dispozici základní zdravotní péče. Chybí léky na některé choroby a zdravotnický personál není vyškolen pro jednání s pacienty z Asie a Afriky, kdy kulturní a jazykové bariéry ještě zhoršují problémy v komunikaci. Lékaři a zdravotní sestry často nevědí, že žadatel o azyl má právo na pohotovostní lékařskou péči (podle článku 17 odst. 1 písm. m) azylového zákona). Pacientky navíc žádaly, aby do středisek, kde žijí, bylo přiděleno více personálu ženského pohlaví. V žádném vládním středisku této země EU není poskytována stomatologická péče. Pozitivním zjištěním je, že žadatelům o azyl s HIV/ AIDS rumunská vláda poskytuje antiretrovirovou léčbu. Stejně tak i uprchlíci ve střediscích v Temešváru a Galati vyjadřovali vděčnost za péči, již se jim od místních lékařů dostává. Žadatelé o azyl a uprchlíci velmi výrazně pocítili hospodářskou krizi, když byly kvůli rozpočtovým škrtům omezeny dodávky teplé vody v přijímacích střediscích. Tato skutečnost vyvolala celou řadu stížností. Obyvatele několika středisek rovněž trápil nedostatek čisticích prostředků. Říkali, že nemohou řádně prát oblečení, což způsobuje zdravotní problémy u jejich dětí. Žadatelé o azyl, kteří chtějí dodržovat vnitřní nařízení upravující oblast hygieny, si musí kupovat hygienické prostředky ze svých omezených dávek činících 85 eurocentů na den.

Rumunsko

V důsledku omezené komunikace žadatelé o azyl často nerozumí výsledku řízení. Mnozí si otevřeně stěžovali na kvalitu rozhodovacího procesu. „On (odpovědná osoba) tady (v rozhodnutí) tvrdí, že jsem lhala,“ svěřila se hodnotícímu týmu Aysha, mladá žadatelka o azyl z Iráku. „Ale já si myslím, že mě vůbec nechtěl poslouchat. Já jsem nelhala, říkala jsem pravdu, jak jen může říct, že se mohu do Iráku vrátit?“

Nemocní a chudí


„Jak může říct, že se mohu do Iráku vrátit?“

Rumunsko

47


Dávka 85 eurocentů na den nepostačuje na důstojný život. Sedmiletá afghánská dívka Asal Nuri v Radauti (severní Rumunsko), která se cítí odpovědná za svou rodinu, řekla členům týmu: „Kdybych měla kouzelný prsten, přála bych si, abychom já i moje rodina mohli pohodlně žít, učit se, vést život bez stresu, mít dost jídla a dalších věcí.“

Kdybych měla kouzelný prsten, přála bych si, abychom já i moje rodina mohli pohodlně žít, učit se, vést život bez stresu, mít dost jídla a dalších věcí.”

Čekáme… na pochopení Žadatelé o azyl tvrdí, že při několikaměsíčním, často i celoročním čekání na vyřízení žádosti je nejhorší to, že si během prvního roku průběhu řízení nesmějí vydělávat na živobytí. Lidé čekají den za dnem na další posun v administrativním procesu. Toto dlouhé období nejistoty si vybírá i svou psychickou daň a lidé vyjadřují přání lépe porozumět své situaci. V některých střediscích si mnoho žadatelů o azyl stěžovalo, že se k nim někteří pracovníci RIO nechovají přátelsky. Ve dvou

48


střediscích dotazovaní lidé vyjadřovali vysoké mínění o pracovnících RIO a vedení střediska, ovšem jinde se zdá, že kulturně a nábožensky citlivý přístup je spíše výjimkou než pravidlem. Jeden žadatel o azyl před pracovníky UNHCR prohlásil: „Jeden důležitý muž ve středisku mi řekl, že si mám dávat velký pozor, protože může u soudu zařídit, aby mou žádost odmítli a poslali mě zpátky domů.“ Kulturně a genderově citlivý přístup se neodráží ani ve způsobu, jakým se v některých střediscích organizují různé činnosti. V jednom středisku ženy vyjádřily přání věnovat se sportu, ale nebylo pro ně vytvořen žádný speciální rozvrh, aby mohly sportovat odděleně od mužů. V dalších střediscích se musely ženy, které nechtěly přijít do styku s cizími muži, zcela vyhýbat počítačové pracovně, protože tam pro ně nebyla vyhrazena žádná zvláštní návštěvní doba. Zřízení počítačových pracoven s přístupem k internetu ve všech střediscích představuje obrovské zlepšení oproti roku 2009. Nicméně organizace není v tomto ohledu dostatečná a dochází ke sporům mezi různými skupinami. Někteří lidé jsou přesvědčeni, že jiné skupiny osob jsou zvýhodňovány.

Další skupinou lidí, s nimiž byly provedeny pohovory pro účely této z právy, byli uprchlíci v tranzitním evakuačním středisku (ETC) v Temešváru. Díky pomoci rumunské vlády a Mezinárodní organizace pro migraci řídí UNHCR toto středisko pro potřeby dočasné evakuace osob, které potřebují mezinárodní ochranu a jejich následné přesídlení do budoucích zemí azylu. V ETC členové MTF zorganizovali skupinové diskuse s dospělými a dospívajícími osobami z Palestiny, Nigérie a Srí Lanky a se skupinami dětí ve věku od čtyř do dvanácti let z Palestiny a Srí Lanky. Hlavní obavou uprchlíků bylo dlouhé období tranzitu a nejistota v souvislosti s datem odjezdu. Uprchlíci směřující především do Švédska, Nizozemska a Velké Británie obvykle mohou odjet do dvou měsíců, ale ti, kteří se chystají do Spojených států amerických, Kanady a Austrálie, zůstávají v ETC od šesti do dvanácti měsíců, jelikož řízení je v jejich případě složitější. UNHCR může poskytnout informace o datu odjezdu teprve ve chvíli, kdy dostane písemné potvrzení ze země přesídlení. Uprchlíci byli občas nespokojení s tím, co nazývali protichůdnými informacemi o odjezdu a navrhovali, aby byl jeden den v týdnu vyhrazen informování o procesu přesídlení. Obecně byli uprchlíci spokojeni s typem a rozsahem pomoci, které se jim v ETC dostává, zejména se stravou a zajištěním denního programu. Přesto vyjádřili přání, aby mohli více chodit ven a měli nějaké kapesné, z něhož by mohli svým dětem kupovat sladkosti. Otázka hygienických potřeb poskytovaných uprchlíkům byla důležitá zejména pro dospívající mládež a ženy. Uprchlíci se vyjádřili, že některé položky by se měly změnit, aby více odpovídaly individuálním potřebám, např. šampony a hygienické vložky. ETC dává prostor kopané a basketbalu a funguje zde i posilovna. Dospívající chlapci žádali o více sportovních aktivit mimo středisko, např. plavání, a o intenzivnější jazykové kurzy angličtiny.

Osmatřicet uprchlíků kachinského původu z Myanmaru (Barmy) bylo v roce 2010 přesídleno z Malajsie do Galati v jihovýchodním Rumunsku, kde s nimi dva měsíce po příjezdu hovořili i členové MFT. Tuto skupinu trápila především současná situace, kterou v porovnání s Malajsií, kde měli práci a dobré mzdy, vnímali co do sociálních a ekonomických podmínek jako strašlivou. Tvrdili, že finanční pomoc a věcné dary v Rumunsku nestačí na důstojné živobytí a že si nemohou dovolit koupit ani mléko a plenky pro děti. Někteří nakonec odmítli finanční pomoc vlády s tvrzením, že je příliš nízká. Někteří z nich usoudili, že základní plat, který mohou v Rumunsku získat, nepokryje jejich potřeby, a většina se již nechce aktivně účastnit integračního procesu. V době konání pohovoru se jen tři rodiny učily rumunsky a hledaly si práci v místních podnicích. Většina rodin dokonce odmítla zapsat své děti do škol a mateřských škol. Uprchlíci tvrdili, že před odjezdem, v rámci kurzu kulturní orientace dostali od rumunských úřadů a UNHCR zavádějící informace o zemi svého dalšího pobytu. O Rumunsku se vyjádřili, že to není dobrá země pro přesídlení a žádali UNHCR, aby je poslalo do Spojených států amerických nebo do nějaké skandinávské země.

Rumunsko

Čekání na novou cílovou zemi

Zklamaní přesídlení uprchlíci dobrovolně opouštějí integrační proces

Několik skupinových vůdců ovlivnilo i ostatní, aby odmítli integraci a přesvědčilo je, aby se ani nezačínali učit rumunsky. Tito lidé pak uvěřili, že nejlepší by pro ně bylo co nejdříve z Rumunska odjet. Při různých příležitostech dali někteří uprchlíci jasně najevo svou neochotu respektovat pravidla nového prostředí. Došlo k ničení sprch a pálení kuchyňských sporáků. Někteří uprchlíci vyjádřili vděčnost, že je rumunská vláda přijala, i když se země nachází uprostřed hospodářské krize. Přesídlení uprchlíci z Myanmaru se mezitím přestěhovali do střediska v hlavním městě Bukurešti.

Poté, co v ETC došlo k několika případům domácího násilí, se všichni partneři, kteří ve středisku pracují, dohodli, že rozpracují příslušné postupy řešení v závislosti na momentálním složení populace v zařízení.

Rumunsko

49

Integrace začíná u základních potřeb…

Zlepšení u žadatelů o azyl a uprchlíků

Ve středisku Galati si těhotné ženy stěžovaly, že nemohou používat turecké záchody, ale jiná alternativa zde k dispozici není. Pracovník ostrahy řekl ženě s porodními bolestmi, aby si do porodnice došla sama. Teprve později středisko zavolalo rychlou záchrannou službu.

Členové MFT již několik let sledují oblasti, které žadatele o azyl a uprchlíky trápí. Díky tomu se podmínky přijímání a další praktické aspekty každodenního života osob na útěku v Rumunsku postupně zlepšují. Zde jsou některé příklady za rok 2010:

Překážky strukturálního charakteru se vztahují k trhu práce. Uprchlíci se domnívají, že jim rumunský integrační program neposkytuje nezbytnou pomoc při zahájení kariéry v nové zemi. Je pro ně obtížné získat uznání svých diplomů či dosažené kvalifikace, což znamená, že kvalifikovaní lidé mají mizivou šanci najít si práci odpovídající jejich znalostem.

• Ve všech střediscích RIO byly zapojeny počítače s přístupem k internetu, takže lidé mohou zůstat ve styku s příbuznými a sledovat vývoj jak ve své vlasti, tak v Rumunsku.

Starší uprchlíci měli pocit, že nemají takřka šanci najít si práci a nevěděli, že mají nárok na starobní důchod. Později, v rámci kulatého stolu k problematice zranitelných skupin, který zorganizovalo UNHCR, se ukázalo, že starší uprchlíci mohou využívat sociální důchody. Nevládní organizace a RIO budou pracovat na řešení.

…a završuje se v populárním televizním seriálu Tým zpracovávající tuto zprávu se v hlavním městě Bukurešti setkal i se čtyřiceti osobami požívajícími některé z forem mezinárodní ochrany. A zaznamenal i několik úspěšných případů integrace uprchlíků. Čtyřletý syn uprchlíka z Mauretánie v západní Africe získal roli v populárním televizním seriálu. Chlapec se stal jednoznačně hvězdou pořadu „Inima de Tigan” („Cikánské srdce“), který jednou týdně sledují statisíce diváků v celém Rumunsku. I jeho otec má za sebou úspěšnou integraci. Třiačtyřicetiletý muž sice nevyužívá svou lékařskou kvalifikaci, ale udělal působivou kariéru jako ředitel pekárny. A o svůj úspěch se dělí – přijímá další uprchlíky, kdykoli má příležitost.

Pro uprchlíky je obtížné získat uznání svých diplomů či dosažené kvalifikace, což znamená, že kvalifikovaní lidé mají mizivou šanci najít si práci odpovídající jejich znalostem..”

50


• Středisko RIO v Radauti okamžitě řešilo problém s dostupností praktických lékařů a zdravotní osvětou, jakmile byl v rámci participativního hodnocení odhalen. • Uprchlíci z Myanmaru (Barmy) přesídlení z Malajsie do Galati ve východním Rumunsku, kteří se cítili opuštěni a bez prostředků na zlepšení sociálně ekonomické situace, pobírají od srpna 2010 finanční pomoc. • Jezuitská služba uprchlíkům (JRS) obdržela v červnu a červenci 2010 věcné dary od soukromých institucí na pokrytí naléhavých potřeb 38 barmských uprchlíků přesídlených do Galati. Dodávky rýže byly sice dostatečné jen z 50 %, ovšem ostatní potraviny, hygienické potřeby a čisticí prostředky výrazně ulehčily život ve středisku. JRS našla i dárce zdravotnických potřeb pro ošetřovnu střediska, které pomohly při léčbě a prevenci nejběžnějších onemocnění. • V Galati doprovází partner UNHCR, organizace Save the Children Romania (SCR), rodiče a děti k lékaři, do nemocnic a lékáren a pomáhá jim se dorozumět. • SCR získala dar pro přesídlené děti z Myanmaru (Barmy) v Galati, takže nyní mohou navštěvovat mateřskou i základní školu a dostávají základní školní vybavení včetně oblečení. Rodičům byly na pomoc při komunikaci v novém prostředí rozdány rumunsko-anglické a anglicko-rumunské slovníky. Dále byly zajištěny rekreační aktivity mimo středisko a počítačové kurzy pro děti. • V tranzitním evakuačním středisku (ETC) v Temešváru polevilo napětí, které zde mezi ubytovanými žadateli o azyl panovalo v roce 2009.

© UNHCR/ T. Vintiloiu

Doporučení

• Zajistit další školení pro pracovníky, kteří vyřizují žádosti o azyl (s podporou prostředků Evropského fondu pro uprchlíky). • Videokonference by měly pomoci řešit nedostatky tlumočnických služeb při pohovorech o důvodech, proč lidé opustili svou vlast. • Zdravotnický personál v regionálních centrech RIO by se měl skládat z mužů i žen, aby o pacientky mohly pečovat lékařky.

• Vyřešit problém nedostatečných zdrojů žadatelů o azyl tím, že jim bude vydáno pracovní povolení dříve než po roce od zahájení azylového řízení. To by jim umožnilo důstojný život a snížilo jejich zranitelnost ve vztahu k zaměstnavatelům na černém trhu. • Ve středisku v Galati by měly mít těhotné ženy přístup k jiným než tureckým toaletám, jelikož ve svém stavu mají s jejich používáním problémy.

Rumunsko

• Školit pracovníky Rumunského imigračního úřadu (RIO), aby se zlepšila komunikace s žadateli o azyl a uprchlíky. Konečným cílem by mělo být, aby lidé pochopili, v jaké právní a faktické situaci se v dané době nacházejí.

• Další nevládní organizace by se měly aktivně zapojit do získávání finančních prostředků na potraviny a dary, které by zmírnily tíživou sociálně ekonomickou situaci uprchlíků a žadatelů o azyl.

Statistika V roce 2010 pokračoval trend předchozího roku a počet žádostí o azyl dále klesal. V roce 2008 o mezinárodní ochranu žádalo 1 080 osob, v roce 2009 to bylo 995 žádostí a v roce 2010 bylo v zemi podáno 887 žádostí. Žadatelé o azyl v Rumunsku pocházejí zejména z Afghánistánu, Moldavské republiky, Číny a Iráku. Počet osob, jimž bylo přiznáno právní postavení uprchlíka nebo doplňková ochrana, v uplynulých několika letech kolísal a v roce 2010 poklesl. V roce 2010 získalo 88 osob právní postavení uprchlíka a 35 doplňkovou ochranu. V roce 2009 to bylo 64 uprchlíků a 30 osob s doplňkovou ochranou. V roce 2008 získalo právní postavení uprchlíka 102 osob a 36 osobám byla přiznána doplňková ochrana.

Rumunsko

51

© UNHCR/ B. Peterlin

52


Fehéroroszország Lengyelország Németország

Csehország

Ukrajna

Szlovákia Pozsony

Ausztria Ma Magy gyar aror orsz szág ág Magyarország

Ol Olas aszo zors rszá zág g Olaszország

Románia

Sz Szlo lové véni niaa Szlovénia Szerbia Horvátország H orváátorszáág

Tato malá středoevropská země obdržela v roce 2010 zvládnutelné množství nových žádostí o azyl a jen 15 lidem poskytla status uprchlíka a o něco více než 50 dalším doplňkovou ochranu. V průběhu tohoto participativního hodnocení bylo zjištěno, že podpůrné programy mající pomáhat lidem k integraci jsou nedostatečné a mnozí stále zápasí s tím, aby se naučili jazyk, našli si práci a získali přístup k lékařské péči. Zejména lidé požívající doplňkové ochrany mají problém najít si zaměstnání a získat lékařskou pomoc, neboť jejich status není příliš znám a je chápán jako přechodný. V této skupině panuje silný pocit nejistoty, neboť její status je obnovován vždy jen na rok, a to i u lidí pocházejících ze zemí, v nichž existuje dlouhodobý konflikt.

Slovensko

Slovensko

Posílení tlumočnických služeb v celém azylovém systému na Slovensku by pomohlo zamezit nedorozuměním mezi žadateli o azyl, uprchlíky a dalšími osobami s mezinárodní ochranou a jejich hostitelskou komunitou, jakož i nedorozuměním ohledně řízení a podmínek souvisejících s jejich pobytem.

Slovensko

53

Metodika Multifunkční týmy (MFT) byly složeny ze zástupců občanské společnosti, vládních institucí a UNHCR. Jejich úkolem bylo provést strukturované rozhovory a participativní hodnocení ohledně životních podmínek azylantů, osob požívajících doplňkové ochrany a žadatelů o azyl na Slovensku. Kromě Úradu hraničnej a cudzineckej polície a Migračného úradu se na výzkumu v terénu podílelo i několik dalších útvarů slovenského Ministerstva vnitra. Výzkum probíhal v srpnu a září 2010 a zúčastnil se ho také jeden pracovník Ústredia práce, sociálnych vecí a rodiny. Z nevládních organizací zaměřených na práci s uprchlíky a žadateli o azyl na studii spolupracovaly Liga ľudských práv, Slovenská humanitárna rada a ETP Slovensko. Zastoupen byl také Slovenský výbor pre UNICEF a odborníci z kanceláře UNHCR na Slovensku a z Regionálního zastoupení UNHCR pro Střední Evropu v Budapešti. Členové MFT se setkali s azylanty a osobami požívajícími doplňkové ochrany v Košicích (východní Slovensko), Trnavě (západní Slovensko) a Bratislavě. Jednadvacet účastníků tvořili azylanti, 47 osoby s doplňkovou ochranou. Kromě toho se MFT setkal a společně hodnotil situaci s žadateli o azyl v přijímacích střediscích v Humenném (východní Slovensko), Rohovcích (západní Slovensko) a Opatovské Nové Vsi (střední Slovensko), u Útvarů policejního zajištění pro cizince v Sečovcích (východní Slovensko) a v Medvedově (za Dunajem, na hranicích s Maďarskem, severně od Györu). Nezletilí bez doprovodu byli dotazováni v Horném Orechovém na západě země ve zvláštním domově určeném pro tuto kategorii osob. Výzkumu se zúčastnilo celkem 165 lidí, z nichž pět bylo starších 50 let a 22 lidí bylo mladších 14 let. Pocházeli z více než deseti zemí, přičemž většinu tvořili Afghánci, Somálci a Iráčané.

Dobré a špatné zkušenosti v pobytových střediscích V přijímacích a ubytovacích střediscích žadatelé o azyl uváděli, že kvůli nedostatku řádně vyškolených tlumočníků jim dělá problémy sdělovat své potřeby sociálním pracovníkům a jinému personálu. Naproti tomu obyvatelé ubytovacího střediska v Rohovcích na východním Slovensku byli spokojeni se zacházením ze strany personálu střediska a s kvalitou stravy. Zejména si chválili výlety po okolí a po slovenských historických památkách pořádané sociálními pracovníky ze Slovenskej humanitárnej rady.

Internet pomáhá proti pocitu izolace Žadatelé o azyl považují přístup na internet v přijímacích střediscích za důležitý nástroj, který jim umožňuje zmírňovat pocit izolace. Avšak ne všude na Slovensku je přístup na internet k dispozici. V Rohovcích žadatelé o azyl chybějící přístup na internet kritizovali. „Rád bych si udržel přehled o tom, co se děje v mé zemi. Je to také nejúčinnější způsob, jak se mohu spojit se svojí rodinou,“ prohlásil Ind Raakin Bathia. Podobné stížnosti zazněly i v Ubytovacím středisku v Humenném na východě země. V Opatovské Nové Vsi v jižní části středního Slovenska byly dobré zkušenosti s internetovou místností, která je otevřená během dne a přístup do ní je koordinován, čímž se předchází vzniku napětí mezi obyvateli střediska. Pákistánský žadatel o azyl Salim Permal vysvětluje: „Když teď máme trvalý přístup k internetu, nikdo se nehádá, který televizní program se bude sledovat.“ Jinde si však žadatelky o azyl stěžovaly, že televizní místnosti, stejně jako tělocvičny, ovládají muži, kterých je většina, a neexistuje žádný rozvrh, který by ženám umožnil tato zařízení navštěvovat. Třicátnice původem z Afghánistánu Uzma Atash v Humenném se multifunkčnímu týmu svěřila se svým zklamáním. „Když chceme já nebo jiná žena tyto místnosti využít, není stanovena žádná doba, kdy by byly vyhrazeny jen pro ženy. Nechci v tělocvičně cvičit společně s muži. A také bych se ráda dívala na nějaké televizní seriály pro ženy,“ řekla.

Když teď máme trvalý přístup k internetu, nikdo se nehádá, který televizní program se bude sledovat.”

54



Několik žadatelů o azyl si stěžovalo na osobní doklady vydávané slovenským Migračným úradom. Uvedli, že když chtěli v bance provést vnitrostátní převod peněz a použili při tom slovenský doklad totožnosti neobsahující ochranné prvky, byli odmítnuti. MFT navrhuje, aby žadatelům byly vydávány zalaminované osobní doklady s nezbytnou ochranou proti zneužití a opotřebení.

Lepší tlumočnické služby jsou zapotřebí ve všech oblastech Dobré tlumočnické služby jsou pro žadatele o azyl a uprchlíky nezbytné k bezproblémovému a humánnímu řešení každodenních situací. MFT opakovaně vyslechl stížnosti na nedostatečné tlumočnické služby ve zdravotnických zařízeních. MFT doporučuje, aby služby těchto profesionálních prostředníků byly využívány zejména v oblasti zdravotní péče a právní pomoci. Právní poradci by měli při vysvětlování práv a povinností lidem v azylovém řízení využívat profesionální tlumočníky, aby žadatelé plně porozuměli své situaci.

MFT navštívil dvě policejní zařízení, kde jsou zajištěni cizinci, mimo jiné také žadatelé o azyl. Podle slovenské právní úpravy smí doba zajištění z jiných než trestních důvodů (například kvůli nelegálnímu překročení státní hranice) trvat šest měsíců nebo v „odůvodněných případech“ až 18 měsíců. Lidé, kteří podají žádost o azyl v zajištění, v něm zůstávají i nadále, aby se předešlo jejich útěku. Zástupci UNHCR se v jednom z těchto policejních středisek setkali se dvěma cizinci pocházejícími z Gruzie a Ruské federace, kteří tvrdili, že jim nebyl umožněn přístup k azylovému řízení, když byli předtím zadrženi pro nelegální vstup do země. „Policie nám řekla, že půjdeme do azylového zařízení, ale místo toho jsme skončili v zajištění,“ řekli. Když byly policejní orgány na tento incident dotázány, v oficiální odpovědi uvedly, že právo podat stížnost (i s pomocí advokáta nebo sociálního pracovníka z nevládní organizace) vždy je a bude hraniční policií „bezpodmínečně a nezpochybnitelně respektováno.“ MFT dospěl k závěru, že v tomto případě byl možná problém v komunikaci mezi oběma stranami. Je nanejvýš důležité, aby ve všech fázích azylového řízení byly dodržovány procesní záruky, jako například právo na nezávislého tlumočníka. Stejně tak je důležité, aby se dalo kdykoli ověřit, zda je cizincům skutečně umožněno využít práva požádat o azyl. MFT dospěl také k závěru, že pohraniční personál by měl zlepšit svoje komunikační dovednosti, zejména znalost angličtiny.

Slovensko

Slovensko

Ukázat doklady někdy nepomůže

55


Doplňková ochrana – nejistá ochrana Podání žádosti o azyl ve Slovenské republice se sebou pro žadatele nevyhnutelně přináší určité období nejistoty. Ale jakmile je jim udělen azyl, měli by získat jakousi stabilitu a určité vyhlídky do budoucnosti. Ne vždy tomu tak je. Zejména lidé s doplňkovou ochranou byli frustrováni profesními možnostmi a vyhlídkami na zaměstnání, které se jim zdály omezené. Jejich status je jim udělován vždy jen na rok. Může být sice prodloužen, avšak výjimky z jednoroční doby nejsou možné ani u osob ze zemí s dlouhotrvajícími politickými a bezpečnostními problémy. „Prodlouží mi status, abych tu mohl dostudovat?“ zeptal se irácký student Mahmoud Ayoub. „Potřebujeme azyl,“ řekl Hassan Abtidoon, 24letý Somálec. „Ale máme jen doplňkovou ochranu. Každý rok ji prodlužují o dalších dvanáct měsíců. Jak dlouho ještě?“ MFT sdílí obavy z negativního dopadu, který na tuto skupinu lidí může mít jejich nejisté postavení. Doporučuje, aby Migračný úrad při rozhodování o délce doplňkové ochrany zvážil také humanitární, rodinné a integrační faktory. Jiné středoevropské země poskytují doplňkovou ochranu na mnohem delší dobu. Například Maďarsko uděluje tento status na pět let a po jejich uplynutí jsou

56


důvody pro udělení znovu posouzeny. Polsko a Rumunsko udělují doplňkovou ochranu na dobu neurčitou až do odvolání. Slovinsko tuto ochranu poskytuje nejprve na tři roky, poté může být o dva roky prodloužena. Dočasné, omezené povolení k pobytu ještě zhoršuje choulostivou ekonomickou situaci mnoha osob s doplňkovou ochranou. Typickým příkladem je 23letý Iráčan Nyiaz Muayad, který strávil hledáním práce na Slovensku pět měsíců. „Zaměstnavatelé nemají zájem mi dát šanci, protože status doplňkové ochrany neznají. Můj pas jim připadá divný a navíc platí jen rok. A i když je přesvědčím, aby mi dali práci, potřebuji získat pracovní povolení. To je velká překážka. Není pro mne práce, ale nemohu to vzdát, protože jsem nepřijel jako turista, přijel jsem, abych tu žil v míru a vydělával si na živobytí. Když jsem konečně našel práci, nabídli mi částečný úvazek a zjednodušenou pracovní smlouvu. Nakonec jsem ale skončil bez práce, protože úřad práce vám vydá pracovní povolení, jen když máte normální pracovní smlouvu.“

Zaměstnavatelé nemají zájem mi dát šanci, protože status doplňkové ochrany neznají. Můj pas jim připadá divný a navíc platí jen rok.”

Lidé s doplňkovou ochranou měli problémy také při návštěvě lékaře, zejména pokud šlo o odborná vyšetření. Vyskytly se případy, že dokument dokládající nárok na lékařskou péči jednoduše nebyl uznán. To, zda je nárok na zdravotní péči uznán, často závisí na sociálním pracovníkovi, který má celý proces usnadnit. MFT doporučuje, aby se tento problém řešil více systémově a za účasti Ministerstva zdravotnictví a Slovensko tak mohlo dostát svým mezinárodním závazkům.

Lidé touží po strukturované výuce jazyka Uprchlíci a ostatní lidé s mezinárodní ochranou vědí, jak důležité je naučit se místní jazyk. Někteří byli se stávající výukou jazyka velmi spokojeni a projevili zájem o rozšířenou výuku slovenštiny. „Výuky slovenštiny si ceníme. V Košicích dokonce dostáváme lístky na dopravu, pokud chodíme pravidelně. Myslím, že by se nám hodilo mít více hodin, hlavně proto, že pořád nemohu najít práci,“ řekl azylant z Íránu Tajvar Saeidabadi. Sargon Takla, třicetiletý Syřan se statusem doplňkové ochrany, poukázal na potřebu získat potvrzení o schopnostech a vzdělání. „Podle mého názoru bychom měli chodit do nějaké normální jazykové školy, která nás bude moci zkoušet a vydávat nám osvědčení o znalosti slovenštiny,“ navrhl. Devatenáctiletý uprchlík z Iráku, student Mahmoud Ayoub, dodal: „Chci se konečně naučit něco užitečného a stát se inženýrem. Chci něco udělat se svým životem, abych sehnal dobrou práci. Ale jak toho mohu dosáhnout bez vysvědčení ze slovenské školy?“ MFT doporučuje, aby Ministerstvo práce, sociálnych vecí a rodiny a Ministerstvo školstva společně našly alternativní možnosti uznání dosaženého vzdělání a umožnily tak odstranit tuto významnou překážku integrace.

Výzvy pro děti žádající o azyl MFT také podrobně prozkoumal situaci nezletilých bez doprovodu, kteří čelí nejistotě při přemisťování z jednoho přijímacího střediska do druhého. Dokonce i Dětský domov v Horném Orechovém (na západě země), který má ta nejlepší zařízení pro děti, není zcela bez problémů. Celkově tomuto dětskému zařízení chybí finanční prostředky na právní pomoc, pravidelné návštěvy psychologa, učitele a na dostatek materiálů pro výuku slovenštiny. MFT s překvapením zjistil, že dívky a chlapci byli někdy umístěni společně do jednoho zařízení, a požádal o vyčlenění samostatných zařízení pro dívky.

Zlepšení u žadatelů o azyl a uprchlíků • Slovenský Migračný úrad v rámci společné iniciativy s UNHCR vydal pro žadatele o azyl aktualizované a srozumitelné informace o jejich právech a povinnostech v průběhu řízení. Informace jsou k dispozici ve 13 jazycích. • Úřady zavedly pružnější opatření, na základě kterých mohou žadatelé o azyl opouštět přijímací střediska, avšak zachovaly podmínku (zavedenou v roce 2009), že k opuštění je zapotřebí písemný souhlas. Nová opatření lépe vyhovují potřebám jednotlivých žadatelů. • Žadatelé o azyl ve středisku v Opatovské Nové Vsi mají nyní přístup na internet po celý den. Mohou také pěstovat a sklízet zeleninu a jiné rostliny ve skleníku v areálu střediska. Obě tato zlepšení umožnil projekt organizace Goodwill Society financovaný Evropským uprchlickým fondem (ERF). I žadatelé o azyl v ubytovacím středisku v Rohovcích na západním Slovensku mají přístup na Internet, a to díky projektu realizovanému Slovenskou humanitární radou z finančních prostředků ERF.

Slovensko

Realita je taková, že na slovenském trhu práce musí mít osoby s doplňkovou ochranou pracovní povolení před nástupem do zaměstnání. Ale povolení se vydává jen na základě pracovní smlouvy na konkrétní práci nebo na základě příslibu zaměstnání. Navíc se zdá, že existuje prostor pro různý výklad: bylo hlášeno několik případů, kdy úřad práce pracovní povolení nevydal, zatímco v jiných případech za podobných okolností vydána byla.

Výuky slovenštiny si ceníme. V Košicích dokonce dostáváme lístky na dopravu, pokud chodíme pravidelně. Myslím, že by se nám hodilo mít více hodin, hlavně proto, že pořád nemohu najít práci.”

Slovensko

57

• V Rohovcích byly pořízeny nové mikrovlnné a elektrické trouby, díky nimž se zlepšilo vybavení kuchyní pro žadatele o azyl v tomto středisku. • V Rohovcích byly zavedeny aktivity pro volný čas, čímž se obyvatelům významně zlepšily podmínky. Výlety na historická a významná místa Slovenské republiky pomohly žadatelům o azyl dozvědět se více o historii, kultuře a národním dědictví jejich hostitelské země. Pořádání těchto exkurzí umožnila Slovenská humanitárna rada ve spolupráci s Nadací Milana Šimečky.

Doporučení • Nedržet žadatele o azyl v přijímacím středisku v Humenném déle, než je nutné pro provedení lékařské prohlídky a dalších potřebných kontrol. Lidé by zde neměli pobývat déle než 30 dnů. Jakmile je provedena lékařská prohlídka, měl by Migračný úrad zabránit možnému nakažení nemocí od nově příchozích.


• Změnit právní úpravu povinného pobytu pro účely lékařské prohlídky ve středisku v Humenném tak, aby umožňovala odůvodněné výjimky, například má-li žadatel lékařské potvrzení o dobrém zdravotním stavu apod.

58


• Zajistit, aby nezletilým žadatelům o azyl bez doprovodu bylo umožněno zůstat ve vhodné ústavní péči místo azylového střediska. To bude vyžadovat, aby se různé orgány dohodly na příslušné právní úpravě a zdrojích. Přidělit alespoň dva pracovníky, kteří by v zařízení v Horném Orechovém na plný úvazek vykonávali opatrovnickou péči pro nezletilé bez doprovodu. • Řešit přítomnost organizovaných převaděčů nebo obchodníků s lidmi v blízkosti dětského domova v Horném Orechovém koordinovanou akcí příslušných útvarů Ministerstva vnitra. • Umožnit žadatelům o azyl využívat během návštěv zdravotnických zařízení tlumočnické služby. • Zajistit, aby právní poradci poskytující právní pomoc častěji využívali profesionální tlumočníky (namísto jiných žadatelů o azyl). • Stanovit minimální standardy bydlení a podpory pro všechny osoby požívající mezinárodní ochrany, ale zároveň umožnit individualizovanou pomoc pro zvláštní případy.

• Informovat zaměstnavatele o zákonných právech osob s doplňkovou ochranou. To lze provést formou informačních letáků, které připraví úřady společně s nevládními organizacemi. • Iniciovat legislativní změny, které umožní prodloužení statusu doplňkové ochrany na dobu delší než jeden rok, a současně prodloužit platnost dokladů totožnosti vydávaných osobám s tímto statusem. • Iniciovat novelizaci cizineckého zákona, která by umožnila osobám s doplňkovou ochranou požádat po určité době o trvalý pobyt. Tato změna by uvedla právní úpravu do souladu s rozšířenou působností Směrnice EU 2003/109/ ES, o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty, jež nyní zahrnuje i osoby požívající doplňkové ochrany.

• Uzavírat nájemní smlouvy na byty v domě Vodárenská 14 v Košicích (východní Slovensko) na dobu delší než nynější tři měsíce (jeden měsíc u nájemců, kteří neplatí řádně nájemné). Smlouvy na dobu 6 nebo 12 měsíců by odstranily pocit nejistoty, o kterém hovořili někteří uprchlíci. • Přestěhovat rodiny s dětmi bydlící v přízemí domu Vodárenská 14 v Košicích do volných bytů v horních patrech, kde je v zimě tepleji. • Přesvědčit město Košice, aby vybudovalo před domem Vodárenská 14 pro jeho obyvatele přechod pro chodce a zvýšilo tak mobilitu tělesně postižených a postarších uprchlíků i rodin s malými dětmi. Toto doporučení již bylo v roce 2011 zrealizováno.

• Iniciovat meziresortní jednání na vysoké úrovni za účelem vyřešení nedostatků v poskytování zdravotní péče osobám s doplňkovou ochranou. Dlouhodobým řešením, které dosud blokuje Ministerstvo zdravotníctva, by bylo zahrnout všechny kategorie osob (podle zákona č. 480/2002 Z. z., o azylu) do systému všeobecného zdravotního pojištění a převést financování jejich zdravotní péče na Ministerstvo zdravotníctva.

Statistika Počet žádostí o azyl v roce 2010 na Slovensku i nadále klesal, což je trend trvající několik posledních let. V roce 2010 bylo podáno jen 541 žádostí, což představuje pokles o 34 % oproti předchozímu roku, kdy bylo podáno 822 žádostí. V roce 2008 bylo podáno 910 žádostí o azyl. Hlavními zeměmi původu žadatelů o azyl byly Afghánistán, Ruská federace a Gruzie.

Slovensko

Slovensko

V roce 2010 bylo na Slovensku 15 lidem uděleno právní postavení uprchlíka. V roce 2009 tento status získalo 14 lidí, zatímco v roce 2008 to bylo 22 lidí. V roce 2010 získalo 55 osob status doplňkové ochrany, což představuje 43% pokles oproti roku 2009, kdy tuto formu ochrany obdrželo 97 lidí.

59


60


Csehország Szlovákia

Németország Franciaország

Ausztria Magyarország

Svájc Ljubljana

Olaszország

Szlovénia

Szerbia

Horvátország Horvátorsszág

Bosznia Hercegovina

Slovinsko má malou populaci azylantů a jiných osob s mezinárodní ochranou pocházejících převážně z bývalé Jugoslávie a různých zemí Afriky, Asie a Středního východu. Počet žadatelů o azyl je rovněž nízký, v roce 2010 bylo podáno jen 211 nových žádostí. Vzhledem k malé tradici přijímání migrantů z jiných částí světa je ve Slovinsku integrace pronásledovaných osob výzvou jak pro uprchlíky, tak pro domácí obyvatelstvo.

Slovinsko

Slovinsko

Tým připravující tuto zprávu během procesu zúčastněného hodnocení zjistil, že většina uprchlíků ve Slovinsku oceňuje svoje životní podmínky a možnosti vzdělání a odborné přípravy. Avšak někteří z uprchlíků se necítí vítáni. Dalšími problematickými oblastmi je velmi zdlouhavé azylové řízení, při kterém je azylová žádost posuzována často déle než dva roky, a běžná praxe zajišťování žadatelů o azyl.

Slovinsko

61

Metodika Zpráva v rámci strategie zohledňování věku, pohlaví a různorodosti (AGDM) o Slovinsku je součástí procesu, který probíhá po celý rok. Závěry tohoto procesu za rok 2010 byly společně schváleny multifunkčními týmy (MFT) v březnu 2011. Tyto tři MFT se skládaly z představitelů Ministerstva vnitra (MV, Odboru Azylového domu a integrace), nevládních organizací Mirovni inštitut, Jezuitská služba uprchlíkům (JRS), Pravno Informacijski Centre NVO a Slovenska Filantropija a Regionálního zastoupení UNHCR pro Střední Evropu v Budapešti. Participativní hodnocení prováděné v roce 2010 se skládalo ze dvou částí: dotazníku o možnostech integrace, který Ministerstvo vnitra rozeslalo osobám s mezinárodní ochranou a vyplněný předalo UNHCR a z rozhovorů s 57 žadateli o azyl a uprchlíky ve Slovinsku. Dotazníky byly zaslány 50 osobám, kterým byla ve Slovinsku poskytnuta mezinárodní ochrana. Dvaadvacet se jich vrátilo vyplněných, z toho 15 muži a 7 ženami. Respondenti pocházeli převážně ze Srí Lanky, Srbska, Burundi, Iráku, Íránu, Kazachstánu, Makedonie, Kosova a Bosny a Hercegoviny. Otázky kladené během rozhovorů byly zaměřeny na podmínky přijímání a proces místní integrace, mimo jiné na přístup ke vzdělání, zdravotní péči, sociální služby a zaměstnání. Dotazovaní však mohli sami přijít s jakýmkoli problematickým tématem a hovořit o něm. Rozhovory s žadateli o azyl a osobami s mezinárodní ochranou byly vedeny odděleně v těchto skupinách: ženy a muži, rodiny, svobodní muži a ženy a děti, včetně dětí bez doprovodu a odloučených dětí. Rozhovory proběhly na těchto místech: • Azylový domov v hlavním městě Lublani, • Středisko pro zajištění cizinců v Postojne na jihozápadě země, • Integrační dům v Mariboru, • kanceláře organizace Slovenska Filantropija v Lublani, • domovy uprchlických rodin ve městech Kamnik (střední Slovinsko), Kozina (jihovýchod) a Menges (15 km od Lublaně).


Někteří žadatelé o azyl pobývající v Azylovém domově se procesu nezúčastnili, možná proto, že se do něho zapojili v předchozím roce, ale neviděli žádné zlepšení své situace a stále ještě čekali na rozhodnutí.

62


Multifunkční týmy (MFT) se při participativním hodnocení ve Slovinsku soustředily zejména na problémy s integrací. Stejně jako pro každého nově příchozího do cizí země i pro uprchlíky je prvním krokem nalezení přístřeší. Avšak sociální nekomerční bydlení není pro uprchlíky a jiné osoby s mezinárodní ochranou ve Slovinsku dostupné. Podle stávající právní úpravy a praxe mohou o tyto byty žádat jen slovinští občané. UNHCR se od některých uprchlíků dozvědělo, že Ministerstvo vnitra (MV) jim při hledání bydlení nijak nepomohlo. Jakmile si však lidé najdou bydlení, je jim poskytována tolik potřebná pomoc, díky které zaplatí nájem. Lidé, dotazovaní pro účely této zprávy ubytovaní v soukromí, uvedli, že dostávají příspěvky na nájemné od MV i místní správy. Pokud je to zapotřebí, dostávají také finanční podporu, včetně přídavků na děti. Svobodné žadatelky o azyl žijící v soukromých bytech při rozhovoru také řekly, že jsou spokojeny s podmínkami bydlení i měsíční podporou 226 eur na životní náklady. Některé ženy si našly i práci.

Vydělávat si na živobytí Uprchlíci ve Slovinsku, stejně jako všude jinde na světě, si většinou nejraději vydělávají na živobytí sami. Jakmile je jim uděleno příslušné právní postavení, získávají i právo na práci. Avšak žadatelé o azyl ve Slovinsku nemohou pracovat prvních devět měsíců, kdy čekají na výsledek řízení o své žádosti. Během odvolacího řízení nemohou pracovat vůbec. Kromě finančních problémů pro ně omezení práva pracovat znamená také dlouhodobé přerušení pracovních návyků a znemožňuje jim rozvíjet své dovednosti, jazykové znalosti a kontakty, které by jim mohly pomoci v procesu integrace. Lidé, kteří každé ráno chodí do továrny, kanceláře nebo obchodu, se rychleji naučí jazyk i zvládání každodenních situací. Vzhledem k souvislosti mezi prací a integrací byl tým připravující tuto zprávu potěšen, že osoby s mezinárodní ochranou mohou od místních úřadů získat v podstatě tytéž dotace, které jsou dostupné pro Slovince. Jedna rodina, která se zúčastnila průzkumu, si dokázala otevřít restauraci.

Avšak uprchlíci, kteří nemohou najít práci, nemají ve Slovinsku nárok na podporu v nezaměstnanosti, neboť předtím nebyli zaměstnáni. Tato skutečnost byla pro dotčené uprchlíky velkým zklamáním. Jiní si stěžovali, že nemají dost informací o tom, jak si najít práci. Přestože měli mnozí uprchlíci a další lidé s mezinárodní ochranou ve Slovinsku, kteří se zúčastnili tohoto výzkumu, právo pracovat, nevěřili, že se jim podaří získat stálé zaměstnání.

Naučit se jazyk je klíč k integraci Naučit se místní jazyk je velmi důležitý krok v procesu integrace a zkušenosti ze Slovinska ukazují, že je uskutečnitelný. Devatenáct z 22 osob s mezinárodní ochranou, které vyplnily dotazník, navštěvovalo kurzy slovinštiny a bylo přesvědčeno, že jejich jazykové dovednosti jsou dostatečné k tomu, aby mohly volně komunikovat. Někteří žadatelé o azyl řekli, že ztratili motivaci k učení slovinštiny kvůli dlouhotrvajícímu řízení o právním postavení uprchlíka, během něhož zůstávali v nejistotě ohledně svého budoucího života v zemi. I ti, kdo si podle svých slov osvojili slovinštinu na dostatečné úrovni pro každodenní situace, uvedli, že mají problémy s přístupem k vyššímu vzdělání. Kurzy slovinštiny jsou pořádány v Azylovém domově, přijímacím středisku v Lublani, kde žije většina žadatelů o azyl, a pomáhají položit důležité základy integrace lidem, kteří budou později uznáni za uprchlíky nebo kteří získají status doplňkové ochrany. Dalším pozitivním zjištěním ohledně životních podmínek žadatelů o azyl ve Slovinsku je skutečnost, že nezletilí bez doprovodu absolvují výuku počítačové gramotnosti. To jim pomůže uspět na trhu práce buď ve Slovinsku, nebo v jejich zemi původu či dřívějšího obvyklého pobytu, pokud bude jejich žádost zamítnuta. Slovinské úřady a místní nevládní organizace jsou si dobře vědomy, že lidé s mezinárodní ochranou potřebují pro svoji integraci více než jen místo k bydlení a určitou znalost místního jazyka. Každému, kdo je ve Slovinsku přijat, proto vypracovávají osobní integrační plán. Z 22 lidí, kteří vyplnili dotazník týkající se postupu jejich integrace, jich 18 uvedlo, že mají individuální integrační plán.

Slovinsko

Slovinsko

Integrace krok za krokem

63

Je dobré cítit se v bezpečí. Bylo by dobré cítit se také vítán Dotazníky ukázaly některé dobré zkušenosti uprchlíků ve Slovinsku. Valná většina respondentů (17 z 22) si chválila životní podmínky a skutečnost, že si v této evropské zemi mohli zachovat a praktikovat svoji vlastní kulturu, tradice a náboženství. Jednadvacet respondentů napsalo, že se ve Slovinsku cítí bezpečně.

Nemůžeme se plně integrovat, jak se od nás očekává, protože – upřímně řečeno – necítíme se zde vítáni.”

Avšak při rozhovorech pro tuto zprávu bylo zřejmé, že mnozí uprchlíci se necítí vítáni. „Nemůžeme se plně integrovat, jak se od nás očekává, protože – upřímně řečeno – necítíme se zde vítáni,“ řekl 28letý svobodný Afghánec Qader Sajadi. Více než jeden respondent před členy MFT hovořil o obtěžování ze strany policie v podobě častých namátkových kontrol totožnosti a povolení k pobytu, které v uprchlících zanechaly pocit strachu a úzkosti.

Čekání, čekání, čekání Mnozí uprchlíci ve Slovinsku s hořkostí vzpomínají na slovinské azylové řízení kvůli jeho značné délce, přestože pro ně nakonec skončilo příznivě. I přes poměrně nízký počet nových žádostí o azyl za rok se zdá, že Slovinské úřady nevydávají rozhodnutí v zákonné šestiměsíční lhůtě. Dva nebo více roků čekání na rozhodnutí není pro žadatele o azyl nic neobvyklého. Zdá se, že takto zdlouhavé řízení má vliv na duševní a fyzické zdraví žadatele o azyl. „Šílím z toho,“ řekl žadatel o azyl z Kosova Milenko Komazec. „Čekám a čekám, ale rozhodnutí o azylové žádosti jsem pořád ještě nedostal. Je mi jedno, jestli bude kladné nebo zamítavé, chci se hlavně už pohnout z místa.“

64


MFT se jednomyslně shodl na tom, že v případech, kdy je mezinárodní ochrana udělena, by takto dlouhé období nejistoty mohlo mít negativní dopad na integrační proces. Nedostatečné poskytování informací žadatelům o azyl během této doby problém ještě zhoršuje. Žadatel o azyl z Íránu Mansour Rabini se zeptal: „Proč jim to trvá tak dlouho – více než rok vydávají rozhodnutí? Proč nás neinformují o důvodech zdržení? Je to hrůza, pořád jen čekat a čekat…“ Žadatelé o azyl si často stěžovali na kvalitu tlumočení. Mnozí tvrdili, že když obdrželi negativní rozhodnutí, skutečnosti v něm uvedené se neshodovaly s tím, co vypověděli úředníkům. MFT je přesvědčen, že by měla být jasněji definována úloha tlumočníků doslovně přeložit vše, co žadatelé vypoví, nikoli to jen shrnout nebo komentovat. To je důležité zejména v případě, kdy lidé líčí traumatické zážitky, kvůli kterým opustili svoji zemi. Je naprosto nezbytné, aby tlumočníci byli přesní a neutrální. MFT doporučuje, aby tlumočníci ve slovinském azylovém řízení byli vyškoleni k zajištění důkladného a přesného překladu. Mezinárodní zkušenosti ukazují, že zestručňování žadatelovy výpovědi může vést k nedorozumění a je třeba se ho vyvarovat. Při rozhovoru se svobodnými ženami bydlícími v soukromých bytech MFT zjistil, že v azylovém řízení jsou nedostačující genderově citlivé tlumočnické a překladatelské služby. Z kulturních důvodů nebo kvůli dřívějším zkušenostem sexuálního nebo genderového násilí by ženy měly mít při řízení k dispozici tlumočnice a o jejich žádostech by měly rozhodovat úřednice. Přispěje to i k tomu, že budou v průběhu řízení dříve zjištěny všechny rozhodující skutečnosti o konkrétním případu a v některých případech se tím předejde ještě zdlouhavějšímu odvolacímu řízení.

Proč jim to trvá tak dlouho – více než rok vydávají rozhodnutí? Proč nás neinformují o důvodech zdržení? Je to hrůza, pořád jen čekat a čekat…”


Azylový domov v Lublani ne vždy působí jako domov

Tři matky původem ze Srbska, Bosny a Kosova považovaly doplňkové aktivity, které pro ně a pro jejich děti zorganizoval Azylový domov, za vítané zpestření každodenní rutiny: „Z doplňkových aktivit, jako jsou výlety k moři a do muzeí, máme radost,“ řekla jedna z nich. Ostatní dvě byly zklamány, že nedostávají žádné kapesné, o které žádaly, aby si mohly koupit drobné osobní věci, například dárky k narozeninám pro děti. Čtyři děti ubytované ve středisku, se kterými MFT hovořil, byly s tamějšími životními podmínkami celkově spokojeny. Mohly chodit do nedaleké školy, dopravu jim zajišťoval Azylový domov. Rodiče byli velmi spokojeni s mateřskou školkou v Azylovém domově, ale zdálo se jim, že ve středisku je po 22:00 večer dosti hlučno na to, aby tam mohly děti spát. Betonové hřiště není pro děti příliš vhodné a snadno na něm může dojít k úrazu. Z tohoto důvodu tam děti nesmějí hrát fotbal. MFT doporučuje, aby se tyto problémy řešily a aby vedení střediska s žadateli o azyl důkladně prodiskutovalo všechny změny, které se jich dotknou.

Další obyvatelé Azylového domova byli frustrováni z vysokých poplatků za výměnu zahraničního řidičského průkazu a z omezené možnosti pracovat. Doba, po kterou nemohou žadatelé o azyl pracovat, byla v roce 2010 sice zkrácena z 12 na 9 měsíců, ale lidé jsou i tak frustrováni, neboť kromě drobných příležitostných prací ve středisku nemohou najít pracovní uplatnění. Obyvatelé Azylového domova měli rovněž problémy se zdravotní péčí. V zařízení je sice nepřetržitě přítomna sestra, která může pomoci s menšími problémy, ale lidé si stěžovali, že když byli nemocní, ne vždy byl k dispozici lékař. Také přístup k odborné léčbě byl údajně komplikovaný. Vždy ji musel schválit stálý výbor složený z vedení Azylového domova, sestry a zástupců Ministerstva zdravotnictví a nevládních organizací. Většina žádostí byla zamítnuta. Přestože se často vyskytovaly duševní problémy a deprese způsobené stresem, nebyla k dispozici psychoterapeutická léčba. Dotazovaní žadatelé o azyl sice oceňovali sportovní aktivity organizované Azylovým domovem, avšak cítili se omezeni domovním řádem, podle kterého byli povinni se večer hlásit. Srbský žadatel o azyl Petar Zupan k tomu řekl: „Nevím, proč se jako dospělý nemohu po jedenácté hodině večer zdržovat mimo azylový domov.“

Slovinsko

Slovinsko

Svobodné ženy ve státem provozovaném Azylovém domově ve slovinském hlavním městě Lublani vypověděly, že se necítí bezpečně, protože v blízkosti jejich pokojů jsou ubytováni dospělí muži. Tyto pocity měly zejména ženy, které se staly obětí domácího násilí nebo obchodování s lidmi.

65


Čekání na svobodu Jinde se žadatelé o azyl potýkají s tím, že jsou z administrativních důvodů zajištěni, zatímco úřady řeší, která evropská země má rozhodnout o jejich azylové žádosti. Podle Dublinského nařízení členská země EU vrátí žadatele o azyl do jiné země EU, pokud v ní tento žadatel již dříve podal žádost. Slovinské úřady nechtějí, aby žadatelé o azyl zadržení podle Dublinského nařízení uprchli, a proto je po dobu řešení otázky příslušnosti s druhou členskou zemí EU zajišťují. Tento proces může trvat týdny i měsíce. Praxe zajišťování není v souladu s tím, na čem se dohodly vlády zemí společně s UNHCR na půdě Výkonného výboru UNHCR (ExCom). Příslušné usnesení ExCom počítá s možností zajištění žadatele o azyl jen jako s krajním prostředkem, a to na nejkratší možnou dobu. MFT hovořil se svobodnými muži zajištěnými ve Středisku pro zajištění cizinců v Postojne na jihozápadě Slovinska. Stejně jako při předchozích návštěvách bylo poskytováno několik služeb, které měly zlepšit podmínky v této obtížné situaci. Jednalo se mimo jiné o zvláštní místnost pro modlitby, malou knihovnu s knihami v různých jazycích, psychosociální poradenství zajišťované sociálními pracovníky a přítomnost sestry od

66


7:00 do 21:00. Ti, kdo zde čekali na vrácení podle Dublinského nařízení, obdrželi jasné informace o svých právech a povinnostech. Nabízené tlumočnické služby bohužel nepokrývaly většinu zastoupených jazyků. Problematická byla v tomto zařízení mimo jiné skutečnost, že muži se nesměli po zařízení volně pohybovat a nebylo jim dovoleno nosit vlastní oblečení. Tato opatření měla za následek, že se lidé cítili jako odsouzení zločinci, ne jako žadatelé o azyl.

Zlepšení v roce 2010 • V roce 2010 byla z 12 na 9 měsíců zkrácena doba, po kterou musejí žadatelé o azyl čekat, než mohou vstoupit na pracovní trh.. Stalo se tak při jedné z novelizací slovinského zákona o mezinárodní ochraně na základě námitek UNHCR předložených Ministerstvu vnitra. • Další pozitivní změnou provedenou v rámci týchž legislativních změn bylo zavedení kapesného, které má žadatelům o azyl pokrýt menší osobní výdaje.

• Otevřená výměna názorů mezi UNHCR, slovinskými úřady a nevládními organizacemi v rámci procesu AGDM vedla k tomu, že se podmínky přijímání žadatelů o azyl ve Slovinsku v minulých letech průběžně zlepšovaly. Například v roce 2010 byli obyvatelé Azylového domova v Lublani více spokojeni se sociálním poradenstvím a službami poskytovanými rodinám než v předchozím roce. Bylo konstatováno, že sociální pracovníci věnují zvýšenou pozornost potřebám nejzranitelnějších osob, včetně dětí, nezletilých bez doprovodu a svobodných žen.

Doporučení pro ochranu uprchlíků • Stávající integrační plán pro jednotlivé osoby s mezinárodní ochranou by měl být vyhodnocen a upraven tak, aby lépe vyhovoval potřebám uprchlíků. • Všechny zainteresované strany by měly podporovat a posilovat iniciativy směřující k soběstačnosti a samostatné výdělečné činnosti.

Doporučení pro azylové řízení • Posuzování žádostí o azyl, které nyní trvá dva roky i déle, by mělo být zkráceno a uvedeno do souladu se zákonem o mezinárodní ochraně z roku 2007, podle něhož má být o žádosti rozhodnuto do šesti měsíců od jejího podání. • Úředníci, kteří vyřizují žádosti o azyl, by měli žadatelům poskytovat maximum podrobných informací o postupu řízení, mimo jiné jim vysvětlit případné průtahy. • Osoba provádějící pohovor by měla žadateli vysvětlit azylové řízení již při podání žádosti o mezinárodní ochranu a zajistit, aby žadatel porozuměl významu pohovoru a jeho roli v procesu posouzení žádosti. • Poskytovat individuální poradenství a psychoterapii obětem traumat a násilí již od příchodu do země.

• Osoby s mezinárodní ochranou by měly mít přístup k sociálnímu/nekomerčnímu bydlení.

• Žadatelé o azyl bydlící v soukromých bytech by v případě potřeby měli mít přístup k poradenství poskytovanému sociálními pracovníky, jaké mají k dispozici obyvatelé Azylového domova.

• Uprchlíci vyššího věku, zejména ti, kteří si nemohou sami zajišťovat obživu, by měli mít právo využívat systém podpory.

• Zrenovovat dětské hřiště v Azylovém domově v Lublani tak, aby mělo měkčí povrch a zamezilo se zraněním.

• Namísto vyplácení náhrad za platby pojistného na zdravotní pojištění uprchlíkům by toto pojistné mělo být placeno přímo a automaticky Ministerstvem vnitra. Bylo by tím zaručeno, že i pacienti bez finančních prostředků budou mít přístup ke zdravotnímu pojištění.

• Zavést v Azylovém domově pružnější pravidla pro odchody a příchody dospělých v nočních hodinách. • Povolit zajištěným žadatelům o azyl nošení vlastního oblečení a volný pohyb po zařízení. • Umožnit všem žadatelům o azyl v zajišťovacích zařízeních bezplatný přístup k právní pomoci a tlumočníkovi, aby mohli plně porozumět své situaci a právům.

Statistika Slovinsko

V roce 2010 požádalo ve Slovinsku o azyl 246 lidí, z toho 197 mužů a 49 žen. Pocházeli hlavně z Turecka, Afghánistánu, Bosny a Hercegoviny a Kosova. Jde o mírné zvýšení oproti 201 žádostem podaným v roce 2009 a 240 žádostem v roce 2008. V roce 2010 získalo právní postavení uprchlíka 21 lidí, přičemž v roce 2009 to bylo 16 lidí a v roce 2008 jen dva lidé. Pouze dvěma osobám byla v roce 2010 poskytnuta doplňková ochrana.

Slovinsko

67

!ZYLOVÏ¬SYSTÏMY¬VE¬STĚEDNÓ¬%VROPč

0/0)3%+ (RANICE¬ZEMÓ

0OBYTOVÏ¬STĝEDISKO

(LAVNÓ¬SILNICE¬A¬DÉLNICE

)NTEGRAčNÓ¬STĝEDISKO

(RANIčNÓ¬PĝECHOD¬NA¬VNĐJÝÓ¬HRANICI¬%5

%VAKUAčNÓ¬TRANZITNÓ¬STĝEDISKO

(RANIčNÓ¬PĝECHOD¬NA¬MOĝSKÏ¬HRANICI¬%5¬

0ĝIJÓMACÓ¬STĝEDISKO

-EZINÉRODNÓ¬LETIÝTĐ

3TĝEDISKO¬PRO¬ODLOUčENÏ¬DĐTI

(LAVNÓ¬MĐSTA

:AĝÓZENÓ¬PRO¬OSOBY¬S¬DOPLęKOVOU¬OCHRANOU

*INÉ¬MĐSTA¬A¬VESNICE 5.(#2¬KANCELÉĝ

+ANCELÉĝ¬PRO¬AZYLOVÏ¬ĝÓZENÓ 6LÉDNÓPOLICEJNÓ¬KANCELÉĝ¬PRO¬SPRÉVU¬ HRANIC¬A¬CIZINECKOU¬POLICII

0OHRANIčNÓKPOLICEJNÓ¬ZAĝÓZENÓ¬ PRO¬ZAJIÝTĐNÓ¬CIZINCĦ

.EVLÉDNÓ¬ORGANIZACE¬POMÉHAJÓCÓ¬ UPRCHLÓKĦM¬NEPRÉVNÓ¬SLUäBY ¬

:AĝÓZENÓ¬PRO¬ZAJIÝTĐNÓ¬CIZINCĦ

(LAVNÓ¬HRANIčNÓ¬PĝECHOD¬V¬ZEMI

úÓJEN¬

Bulgaria UNHCR - Bulgaria Denkoglu Street 19, 1000 Sofia, Bulgaria Tel. +359 2 980 2453, Fax: +359 2 980 1639 e-mail: [email protected], www.unhcr.bg

Czech Republic UNHCR - Czech Republic Námesti Kinských 6, 150 00 Prague 5, Czech Republic tel.: +420 257 199 861, fax: +420 257 199 862 e-mail: [email protected], www.unhcr.cz

Hungary UNHCR – Central Europe Felvinci út 27., 1022 Budapest, Hungary tel.: +36 1 336 3060, fax: +36 1 336 3080 e-mail: [email protected], www.unhcr.hu

Poland UNHCR - Poland Al. Szucha 13/15 lok.17, 00-580 Warsaw, Poland tel.: +48 22 628 69 30, fax: +48 22 625 61 24 e-mail: [email protected], www.unhcr.pl

Romania UNHCR - Romania UN House, 48A Primaverii Blvd., sector 1, 011975 Bucharest, Romania tel.: +40-21-201 78 72, fax: +40-21-210 15 94 e-mail: [email protected], www.unhcr.ro

Slovakia UNHCR - Slovakia Štúrova ul. 6, 811 02 Bratislava, Slovakia tel.: +42 1 52 927 875, fax: +42 1 52 927 871 e-mail: [email protected], www.unhcr.sk

Slovenia UNHCR – Central Europe Felvinci út 27., 1022 Budapest, Hungary tel.: +36 1 336 3060, fax: +36 1 336 3080 e-mail: [email protected], www.unhcr.si

United Nations High Commissioner for Refugees Regional Representation for Central Europe Felvinci út 27, 1022 Budapest, Hungary

Tel. +36 1 336 3060, -70 Fax: +36 1 336 3080 Email: [email protected] Website: www.unhcr-centraleurope.org

Být uprchlíkem. Zpráva za rok Jak se žije uprchlíkům a žadatelům o azyl ve střední Evropě

Recommend Documents