Být uprchlíkem. Jak se žije uprchlíkům a žadatelům o azyl ve střední Evropě

© UNHCR / BÉLA SZANDELSZKY

2009 Být uprchlíkem Z

P

R

Á

V

A

Jak se žije uprchlíkům a žadatelům o azyl ve střední Evropě

Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky Regionální zastoupení ve střední Evropě

Vydáno regionálním zastoupením Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky v Budapešti v srpnu 2010. Fotografie v této publikaci jsou pouze ilustrativní; nejsou na nich zobrazeny osoby zmiňované ve zprávě. Všechny fotografie pořídil Béla Szandelszky v letech 2009 a 2010 v přijímacích střediscích pro uprchlíky, zajišťovacích střediscích, na hranicích, v ubytovnách pro osoby bez přístřeší, v okolí měst a v soukromých obydlích uprchlíků a žadatelů o azyl v Bulharsku, České republice, Maďarsku, Polsku, Rumunsku, Slovinsku a na Slovensku.


Obsah Slovo úvodem ................................................................................6 Bulharsko ........................................................................................8 Statistika ................................................................................................................................. 8 Vývoj od roku 2005 ................................................................................................................. 9 Metodologie .......................................................................................................................... 10 Zajištění je i nadále problém.................................................................................................. 11 Ženy potřebují vědět “Kde nejlépe koupit kuře”.................................................................... 12 Frustrující cesta pokusů o integraci ...................................................................................... 13 Bude problém bydlení již brzy vyřešen?................................................................................ 15 Děti trápí jejich vlastní problémy ........................................................................................... 15 Doporučení ............................................................................................................................ 17

AGDM Zpráva 2009

3

Česká republika .............................................................................18 Statistika ................................................................................................................................ 18 Vývoj od roku 2007 ................................................................................................................ 19 Metodologie .......................................................................................................................... 19 Jazykové bariéry ztěžují uprchlíkům život ............................................................................. 19 Zranitelné skupiny si zasluhují větší pozornost ..................................................................... 21 Nejtěžší je získat práci ........................................................................................................... 22 Vzdělání ................................................................................................................................. 22 Izolace v cizím prostředí ........................................................................................................ 23 Doplňková ochrana: Azyl druhé kategorie ............................................................................ 24 Doporučení ............................................................................................................................ 25

Maďarsko .......................................................................................26 Statistika ................................................................................................................................ 26 Vývoj od roku 2005 ................................................................................................................ 27 Metodologie .......................................................................................................................... 28 Překonávání „dětských nemocí“ nového systému ................................................................ 29 Zlepšení v Debrecenu............................................................................................................ 30 Romové čelí ještě větším obtížím .......................................................................................... 31 Zajišťování se podobá věznicím s vysokou ostrahou ............................................................ 31 Mnoho somálských azylantů skončí bez přístřeší ................................................................. 33 Doporučení ............................................................................................................................ 35

Polsko............................................................................................36 Statistika ................................................................................................................................ 36 Vývoj od roku 2005 ................................................................................................................ 37 Metodologie .......................................................................................................................... 37 Jak žít s cizinci ...................................................................................................................... 38 Touha po opuštění středisek a po integraci .......................................................................... 38 Klíčová je lékařská péče o Čečence...................................................................................... 40 Zlepšení v oblasti vzdělávání dětí uprchlíků .......................................................................... 41 Vyrovnávání se s obtížnými situacemi v cizím jazyce ........................................................... 43 Potřebujeme dětská hřiště a hračky ...................................................................................... 43 Doporučení ............................................................................................................................ 44

4

AGDM Zpráva 2009

Rumunsko .....................................................................................46 Statistika ................................................................................................................................ 46 Vývoj od roku 2007 ................................................................................................................ 47 Metodologie .......................................................................................................................... 48 Podmínkou pro integraci je zaměstnání a bydlení................................................................. 48 “Rozhovor vypadal jako policejní výslech”............................................................................ 50 Špatně informované zdravotnictví ......................................................................................... 51 Politika „otevřených dveří“ v Galaţi je příkladem .................................................................. 51 Další rozhovory vedené multifunkčním týmem...................................................................... 52 Obtížná situace v Temešváru ................................................................................................ 54 Doporučení ............................................................................................................................ 55

Slovensko ......................................................................................58 Statistika ................................................................................................................................ 58 Vývoj od roku 2005 ................................................................................................................ 59 Metodologie .......................................................................................................................... 59 Žadatelé o azyl potřebují větší svobodu pohybu................................................................... 60 Nevládní organizace potřebují detailnější pravidla pro integrační projekty ........................... 61 Jazykové kurzy neodpovídají vždy potřebám ....................................................................... 62 Čím jsou mladší, tím snadněji se integrují ............................................................................. 62 Nezletilí bez doprovodu umístěni ve vhodném prostředí ...................................................... 64 Doporučení ............................................................................................................................ 65

Slovinsko .......................................................................................66 Statistika ................................................................................................................................ 66 Vývoj od roku 2005 ................................................................................................................ 67 Metodologie .......................................................................................................................... 68 „Proč trvá azylové řízení tak dlouho?“ .................................................................................. 68 I pohodlné zajištění může působit frustrujícím dojmem ........................................................ 70 Azylanti dobře vycházejí s místními přijímajícími komunitami ............................................... 71 Doporučení ............................................................................................................................ 71

Azylové trendy 2007 – 2009 ........................................................72 Asylum Systems in Central Europe 2010 ...................................75

AGDM Zpráva 2009

5


Slovo úvodem Od roku 2005 spolupracuje regionální zastoupení Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) ve střední Evropě s jednotlivými zainteresovanými subjekty, včetně vládních institucí i nevládních organizací, na přípravě každoročního zúčastněného hodnocení situace žadatelů o azyl, uprchlíků, osob požívajících doplňkové ochrany a zajištěných žadatelů o azyl ve střední Evropě. Toto hodnocení tvoří součást závazku UNHCR v oblasti zohlednění věku, pohlaví (AGDM) a slouží k identifikaci potřeb, nedostatků a správných postupů. Multifunkční týmy (MFT) každoročně navštíví desítky míst v celé střední Evropě a hovoří s dospělými i dětmi všech věkových skupin a různého etnického původu. V jednotlivých cílených diskuzních skupinách podávají účastníci rozhovorů zprávu o svých problémech a často navrhují i praktická řešení. Vše je detailně dokumentováno v závěrečných zprávách. Tyto pracovní dokumenty jsou následně spojeny do souhrnné regionální zprávy: Zpráva AGDM za rok 2009 s názvem „Být uprchlíkem“ obsahuje souhrn zpráv ze sedmi středoevropských zemí. Během posledních deseti let pomohly tyto zprávy identifikovat nedostatky v systému a mnohé z nich i napravit.

6

AGDM Zpráva 2009

Slovo úvodem

Zjištění AGDM a doporučení multifunkčních týmů každoročně vedou ke konkrétním zlepšením azylových systémů, programů péče a podpory a také integrační politiky. V rozhovorech se objevilo mnoho problémů, které by se bez metodologie AGDM nepodařilo tak snadno odhalit. Patří mezi ně nízká kvalita tlumočnických služeb, nedostatek dětských hřišť a výukových materiálů pro děti, organizace stravování muslimů během ramadánu, rozbité pračky, zamčené místnosti s přístupem k internetu a mnoho dalších, na první pohled drobných problémů, které ovšem ztěžují život a jejichž náprava někdy vůbec nic nestojí. Velkou inovací je, že AGDM systematicky ovlivňuje proces plánování a přípravu politiky v novém rozměru – z pohledu samotných lidí, jichž se týkají. Zpráva AGDM za rok 2009 poprvé zahrnuje i toto hledisko a ukazuje, jakým způsobem byly názory zainteresovaných osob zahrnuty do plánů a programů národních úřadů, nevládních organizací a mezinárodních agentur typu UNHCR, týkajících se azylové politiky a souvisejících aktivit. Toto hledisko je velmi důležité, chceme-li zjistit, co chtějí děti nebo proč mají ženy a muži obavy z různých věcí. Po pěti letech monitorování zpráva AGDM za rok 2009 přesahuje rámec pouhého hodnocení změn, které přinesl předcházející rok. Části věnované jednotlivým zemím rovněž obsahují přehled vývoje národních azylových systémů od roku 2005. Dosažený pokrok v celém středoevropském regionu je úžasný. Nejen že došlo k uvolnění dalších finančních prostředků z národních rozpočtů a Evropského fondu pro uprchlíky, ale tyto prostředky byly zároveň využívány daleko cílenějším způsobem a měly tudíž zásadní význam. Zásluhu za mnohá výrazná zlepšení je možno přímo přičíst činnosti AGDM , jelikož k nim došlo i na základě doporučení multifunkčních týmů. V Maďarsku, Polsku, Slovinsku a na Slovensku byla výroční zúčastněná hodnocení zahájena v roce 2005, Bulharsko a Rumunsko se přidaly v roce 2007 a v roce 2008 je následovala i Česká republika. Regionální zprávy UNHCR („Naslouchání uprchlíkům“ vydaná v roce 2005 a brožura „Být uprchlíkem“ vydávaná od roku 2006) neslouží jen jako pracovní nástroje pro zainteresované subjekty a zdroj informací pro média, ale je možno je nalézt i na internetových stránkách evropských a mezinárodních nevládních organizací, stejně jako v učebnicích pro univerzitní studenty v různých zemích. Byly přeloženy do osmi jazyků. (Viz http://www.unhcr-centraleurope.org). Jednou z hlavních zásad UNHCR je „dát slovo těm, kdo ho nemají“; tedy nepracovat pro uprchlíky, ale s nimi. Zúčastněné hodnocení AGDM poskytla UNHCR i vládním a nevládním partnerům nástroj, jak proměnit závazky ve skutečnost a dosáhnout úctyhodných výsledků.

Gottfried Köfner Regionální zástupce pro střední Evropu Budapešť, červenec 2010

AGDM Zpráva 2009

7


Bulharsko Statistika V roce 2009 Bulharsko přijalo 853 žádostí o mezinárodní ochranu od osob ze 47 zemí, což představovalo 9% zvýšení oproti roku 2008 (746 žádostí o ochranu). Tři sta sedm (36 %) žadatelů o azyl pocházelo z Iráku a 125 (15 %) bylo bez státní příslušnosti. Hlavními zeměmi původu žadatelů o azyl dále byly Afghánistán (58), Írán (50) a Arménie (39). Celkem 39 osob získalo právní postavení uprchlíka. To představovalo nárůst o 30 % oproti 27 osobám, které byly uznány za uprchlíky v roce 2008. Dalším 228 osobám byla poskytnuta doplňková forma ochrany, čímž celková úspěšnost žádostí v Bulharsku dosáhla 31 %, což představuje 8% pokles oproti loňskému roku.

8

AGDM Správa 2009

Vývoj od roku 2005

Bulharsko

Vybudování azylového systému od nuly je pro úřady i nevládní organizace velký úkol. Je třeba investovat značný objem lidských i finančních zdrojů a know-how. Díváme-li se zpět na toto pětileté období, je nutno uznat, že bulharský azylový systém ušel od roku 2005 dlouhou cestu a neustále se zlepšuje. Bulharsku se nejenom podařilo přijmout nezbytné zákony, ustavit azylové úřady, vyškolit pracovníky a poskytnout ubytovací zařízení, ale vláda rovněž dokázala začlenit azylový systém do širšího rámce azylové politiky Evropské Unie. V tomto období pomohla výroční zúčastněná hodnocení, prováděná ve spolupráci UNHCR, státních orgánů a nevládních organizací, určit problémy a nalézt pro ně vhodná řešení. Některé úspěchy dosažené dle zjištění AGDM: • V letech 2007 – 2008 se životní podmínky žadatelů o azyl zásadním způsobem zlepšily díky instalaci topení a nových oken v přijímacích střediscích v Sofii a Banye, kde byly rovněž opraveny podlahy a zakoupeny nové postele. • V tomto období se rovněž zlepšila bezpečnostní situace v přijímacích střediscích Státní agentury pro uprchlíky (State Agency on Refugees – SAR). • Po uzavření tranzitního střediska v Lubimetzi se zkrátila doba zajištění na hranicích po jejich nezákonném překročení. Hraniční policie nyní nemůže žadatele o azyl v rámci svých pravomocí zadržovat déle než 24 hodin. • Doba zajištění žadatelů o azyl z řad svobodných matek, rodin s dětmi a osob se zvláštními potřebami ve středisku v Busmantsi se zkrátila na dva týdny. Pracovníci SAR začali navštěvovat středisko každý týden, aby urychlili uvolnění žadatelů o azyl z tohoto střediska. • Došlo ke zrychlení procesu registrace u SAR. Průkazy totožnosti jsou na základě registrace vydávány včas. • Informační brožury o azylovém řízení jsou nyní k dispozici v arabštině, dárí, paštúnštině, kurdštině, somálštině, angličtině, francouzštině a turečtině. • Starosta ve městě Nova Zagora jmenoval příbuzné odloučených nezletilých žadatelů o azyl jejich pěstouny. Tím pádem začal do té doby nefunkční postup dobře fungovat v případech, kdy příbuzní odloučených dětí mají zájem oficiálně převzít pěstounské povinnosti. • Pravidla pro získání sociální podpory byla upravena tak, že měsíční finanční podpora uprchlíkům již není považována za příjem. To jim umožňuje získat maximální částku sociálních dávek pro rodiny. • V Sofii jsou děti žádající o azyl přijímány do škol rychleji než dříve a dostávají také školní pomůcky a výukové materiály. SAR pro tyto děti zakoupila nové školní oblečení. • Aby bylo možno bulharskou veřejnost upozornit na potřeby uprchlíků a rozptýlit její negativní vnímání této skupiny, byla médiím předložena zpráva AGDM za rok 2008 a dostalo se jí velké pozornosti a pozitivního ohlasu. V důsledků zjištění AGDM za rok 2009 SAR navrhla řadu aktivit k žádosti o financování pro rok 2010 z Evropského fondu pro uprchlíky (ERF). Patří mezi ně: • řádná výuka tlumočníků; • poskytnutí alternativního ubytování pro žadatele o azyl tam, kde je to třeba; • měsíční potravinové balíčky pro žadatele o azyl obsahující dětskou výživu; • poskytování oblečení a obuvi; • dodatečné hygienické potřeby pro ženy;

AGDM Zpráva 2009

9

• přístup žadatelů o azyl do takzvaných obecních dětských vývařoven, což je sociální instituce, která pravidelně poskytuje dětské jídlo znevýhodněným bulharským matkám; • denní péče o děti; • výroba informačních letáků o nárocích uprchlíků se zaměřením na zdravotnický personál; • dodatečné dotace na léky na chronická onemocnění v případě, že nejsou hrazeny ze zdravotního pojištění; • fondy pro nouzovou stomatologickou péči; • školení sociálních pracovníků přicházejících do styku s uprchlíky (v Banye, Sofii a Pastorgoru) i pro zaměstnance přijímacího střediska v Sofii; • informační kampaně proti xenofobii; • aktivity zaměřené na péči a integraci odloučených dětí bez doprovodu; • dodatečné potraviny pro uprchlíky s dětmi po dobu jednoho roku od přiznání právního postavení uprchlíka; • zavedení mediátorů pro uprchlíky; • odborná výuka pro mladistvé od 16 do18 let a • vytvoření kapesního průvodce pro integraci a sociální orientaci nových azylantů.

Metodologie V Bulharsku probíhalo zúčastněné hodnocení od června do září a týkalo se přijímacích středisek Státní agentury pro uprchlíky v Sofii a Banye, Zvláštního střediska pro dočasné ubytování cizinců v Busmantsi a soukromých domovů v Nove Zagore, Slivenu a Sofii. Multifunkční tým (MFT) se skládal ze zástupců UNHCR, SAR, Bulharského červeného kříže (BRC), Bulharského helsinského výboru, Rady uprchlických žen (CRW) a Asociace pro integraci uprchlíků a migrantů (AIRM) – tedy stejných institucí, které se zúčastnily hodnocení v roce 2008. MFT se setkal se 166 osobami, částečně v cílených diskuzních skupinách organizovaných na základě věku a pohlaví a částečně v rodinných skupinách, v nichž bylo: • 92 dospělých žadatelů o azyl – 73 mužů a 19 žen; • 39 dospělých držitelů právního postavení uprchlíka dle Úmluvy – 22 mužů (tři z nich nad 55 let a 19 svobodných mužů ve věku 18 – 54), 17 žen (15 žen ve věku 18 – 54; dvě ženy nad 54 let); • 32 dětských žadatelů o azyl s rodinami a • tři mladiství bez doprovodu umístění do Domu sociální péče v Assenovetzi. • Žadatelé o azyl pocházeli z následujících zemí: Afghánistán, Alžírsko, Arménie, Demokratická republika Kongo, Egypt, Írán, Irák, Izrael, Libanon, Maroko, Nigérie, Palestina, Somálsko, Súdán a Sýrie. Azylanti a držitelé právního postavení uprchlíka dle Úmluvy pocházeli z Afghánistánu, Albánie, Arménie, Iráku, Libanonu a Palestiny.

10

AGDM Zpráva 2009


Bulharsko

Zajištění je i nadále problém Za normálních podmínek by neměl být žadatel o azyl zadržován, neboť žádost o mezinárodní ochranu není zločin. V Bulharsku jsou však žadatelé o azyl na dlouhou dobu zajišťováni jak na hranicích, tak v zajišťovacím zařízení Busmantsi spadajícím pod Ministerstvo vnitra, Národní službu policie a Ředitelství pro migraci, které se nachází nedaleko sofijského letiště. Dlouho plánované otevření tranzitního střediska v Pastrogoru na turecko-bulharské hranici bylo (opět) o mnoho měsíců odloženo a vláda tak postrádá alternativní ubytovací zařízení. Doba možného zajištění na hranicích byla v minulém roce zkrácena na 24 hodin. Pro osoby, které se v době zúčastněného hodnocení nacházeli v zajišťovacím zařízení, to však byla jen slabá útěcha. „Když jsem přišel do Bulharska, chytila mne Hraniční policie. Na den mne zavřeli v jedné místnosti a pak mne poslali do Busmantsi. Tam jsem zůstal dva a půl měsíce,“ říká Issam z Iráku. Během roku 2009 bylo ukončeno prodloužené zajišťování na hranici (tj. bylo zkráceno na 24 hodin) a středisko Hraniční policie v Lubimetzi bylo uzavřeno. Zajišťovací zařízení v Busmantsi zůstává i nadále problémem. Lidé zde byli umístěni i v roce 2009, a to zejména kvůli nedostatečné kapacitě a nevyhovujícím podmínkám v přijímacích střediscích v Banye a Sofii. Čekací doba žadatelů o azyl na přemístění z Busmantsi do otevřených středisek se pohybuje od dvou týdnů do jednoho až dvou měsíců. Během zajištění mohou být žadatelé vystaveni riziku navrácení – refoulement, protože jsou promícháni s cizinci, kteří se v zemi zdržují nezákonně a čeká je nedobrovolný návrat do vlasti.

AGDM Zpráva 2009

11


Ženy potřebují vědět, kde nejlevněji koupit kuře Nabila je 30letá žena z Libanonu. Je azylantka a stejně jako mnoho jiných svobodných matek ve stejném postavení čelí při pokusech začít v Bulharsku nový život ještě větším problémům než mužští uprchlíci. Nabila se dostala do typického uprchlického začarovaného kruhu. Nemůže se zařadit do Národního integračního programu pro uprchlíky (NPIR), protože nemá nikoho, kdo by se jí staral o dítě. Během kurzů totiž není zajištěno hlídání dětí. „Kdybych svou dceru mohla někde nechat, v programu bych zůstala,“ řekla MFT. Ti, kteří se neúčastní nebo nemohou účastnit jazykových kurzů, nemají běžně přístup k sociální péči. Nedávná změna zákona stanovuje, že finanční příspěvek uprchlíkům nemá být posuzován jako příjem. To je opravňuje k získání maximální částky sociálních dávek pro rodiny. Nabile to nepochybně situaci usnadňuje, ale bohužel neřeší. „Pokud chci v budoucnosti získat práci, musím se naučit jazyk a absolvovat nějakou odbornou přípravu,“ svěřila se multifunkčnímu týmu. Státní agentura pro uprchlíky nabízí odbornou přípravu pro ženy z řad uprchlíků v typických, ale nepříliš tržně uplatnitelných profesích, jako je kadeřnice nebo švadlena. „Hledám si práci jako kadeřnice, ale všechny salony po mně chtějí, abych jim zaručila novou klientelu. Jak bych to mohla zařídit? V Sofii nikoho neznám,“ řekla multifunkčnímu týmu 25letá Sosi z Arménie.

12

AGDM Zpráva 2009

Ženy starší 29 let čelí dalším problémům. Jak sdělily MFT, je pro ně obtížnější účastnit se odborných školení než pro mladší ženy. Vládní programy pro podporu zaměstnáváni jsou omezeny na osoby mladší 29 let a osoby dlouhodobě nezaměstnané, přičemž nabídka pracovních míst i odborných školení je závislá na místním trhu.

Bulharsko

Ženy - uprchlice, které se integračního programu nemohou účastnit, nebo jej opustí předčasně, pak čelí dalším obtížím. Účast v integračním programu je předpokladem pro získání bezplatného zdravotního pojištění po dobu trvání Národního programu pro integraci uprchlíků (NPIR). Ti, kdo se školení neúčastní, si musí hradit veškeré náklady na zdravotní péči sami, což pro čerstvé azylanty představuje další finanční zátěž. Proto v mnoha případech zůstávají zranitelní uprchlíci bez zdravotního pojištění a nedosáhnou na státem podporovanou lékařskou péči. Děje se tak vinou jazykové bariéry a neschopnosti pochopit administrativní požadavky. Z diskuzí s ženami - uprchlicemi MFT zjistil, že je pro ně velmi obtížné vyjít s penězi, které mají k dispozici. Vzhledem k omezenému množství finančních prostředků potřebují ženy přesně vědět, kde pro své rodiny nakoupí jídlo za příznivé ceny. Ženy postrádají poradenství, které jim dříve poskytovala Rada uprchlických žen. „Ve skupinách sociální orientace nám dřív říkali, kde nejlevněji koupit kuře, ale tyto skupiny už se nekonají.“ Vzhledem k nedostatku peněz musela Rada uprchlických žen (CRW) přestat organizovat své sociálně orientační aktivity, v nichž se těmto praktickým otázkám věnovala. V roce 2009 zástupci CRW i nadále navštěvovali přijímací středisko v Sofii a poskytovali žadatelům o azyl konzultace.

Frustrující cesta pokusů o integraci Bulharský azylový systém se i za přispění úřadů postupně vyvíjí a vylepšuje. Po udělení ochrany vstupují její držitelé do kontaktu s vládními institucemi, které mají nulové nebo jen malé zkušenosti s uprchlíky či osobami s humanitárním statusem a nereagují na jejich potřeby adekvátně. Uprchlíci se tak vydávají na frustrující cestu pokusů o integraci. Aby člověk v Bulharsku získal nárok na sociální podporu, musí být oficiálně zaměstnán nebo veden jako nezaměstnaný po dobu nejméně devíti měsíců. Pro většinu uprchlíků je nemožné získat legální zaměstnání, protože jen málokdy dostanou smlouvu. V případě, že smlouvu mají, získají na základě jejích podmínek jen minimální pojištění a příspěvky; to ovšem není neobvyklé ani u bulharských občanů. V jiných případech nedostanou řádnou pracovní smlouvu, ale jen soukromou smlouvu, která zakládá nárok pouze na omezená sociální práva a příspěvky. Někteří uprchlíci, kteří jsou vystaveni podobným obtížím, zcela vzdávají hledání zaměstnání a pokoušejí se začít sami podnikat, přičemž záhy narazí na další překážku: bankovní úředníci jim odmítají poskytnout mikroúvěry, protože mají pocit, že jejich záruky nejsou dostatečné. Když se uprchlíci pokoušejí využít dovedností nabytých ve svých zemích původu, mohou se dostat do další slepé uličky. Často si totiž s sebou při útěku nevezmou písemný doklad o své kvalifikaci. Ti, kteří osvědčení mají, však MFT řekli, že je bulharské úřady často neuznávají. Uprchlíci, kteří nemluví bulharsky, a ti, kteří se nemohou prokázat doklady o vzdělání nebo odborné přípravě, nejsou obvykle přijati do státních odborných výukových programů. MFT v této souvislosti odhalil jeden znepokojivý trend: ve sledovaném období poklesla míra soběstačnosti. V uplynulém roce se ani jediný uprchlík nezúčastnil kurzů pořádaných úřady práce.

AGDM Zpráva 2009

13


Edon, azylant z Albánie, řekl MFT, že pro integraci v Bulharsku udělal vše, co mohl. Navštěvoval pravidelně integrační program, dokud si nenašel práci. Vlastní výdělek byl pro něj nezbytný, protože úroveň pomoci poskytovaná v rámci Národního integračního programu je příliš nízká a nijak nezohledňuje počet dětí. S ohledem na svou čtyřčlennou rodinu měl Edon jedinou možnost: pracovat. „Získání práce je podle mne prvním krokem k integraci. Integrační kurzy se ale konají v pracovní době. Musel jsem na ně přestat chodit a oni mne potrestali tím, že mi odebrali podporu a výhody týkající se ubytování.“ Pokud by existovala večerní výuka, mohl by Edon i mnoho jiných zvládnou obojí: po večerech navštěvovat kurzy a přes den se začít integrovat. V porovnání s těmito obtížemi se další byrokratický problém jeví jako drobnost. Mnoho azylantů sdělilo MFT, že mají v Bulharsku problém získat číslo sociálního pojištění. Jde o složitý a těžkopádný proces a čerství azylanti mají pocit, že je Státní agentura pro uprchlíky dostatečně nepodporuje. Mnozí z nich se tak i se svými rodinami ocitají na dva měsíce bez zdravotního pojištění, zatímco se zpracovávají jejich dokumenty. Vzhledem k obtížím tak mnozí uprchlíci nevidí v Bulharsku budoucnost pro sebe a své rodiny a vydávají se dále na západ, ačkoli vědí, že jde o porušení pravidel EU.

14

AGDM Zpráva 2009

Bude problém bydlení již brzy vyřešen? Další vážný problém, jemuž uprchlíci v minulých letech v Bulharsku čelili, se zdá být nyní vyřešen. V předchozích letech si MFT vyslechl mnoho příběhů o problémech s majiteli bytů. Vzhledem k předsudkům, které jsou v Bulharsku široce rozšířené, je pro mnoho uprchlíků obtížné nalézt domácího, který by byl ochoten pronajmout byt uprchlíkům.

Bulharsko

Pokud se uprchlíkům zahrnutým do NPIR podaří nalézt byt, mají nárok na příspěvek na nájemné. Peníze jsou však vypláceny se zpožděním až šesti týdnů. S ohledem na tržní ceny není dostačující ani výše příspěvku (maximálně 170 bulharských leva, tj. 85 eur na osobu a maximálně 450 bulharských leva, tj. 225 eur na pěti- a vícečlennou rodinu). MFT se dozvěděl o mnoha případech, kdy majitel bytu začal být nervózní a kvůli zpoždění s platbou nájemného uprchlíky vystěhoval. Mnozí majitelé také vycítili, v jak slabé pozici se jejich nájemci nacházejí, a odmítli jim vrátit složenou zálohu na nájemné. Uprchlíci tak zůstali bez střechy nad hlavou i bez peněz v kapse. V minulém roce však došlo k pozitivnímu vývoji. Díky novelizaci obecní sociální legislativy byli uprchlíci zařazeni do plánu sociálního bydlení. Doposud bylo sociálního bydlení přiděleno jednomu uprchlíkovi a očekává se, že další budou následovat.

Děti trápí jejich vlastní problémy Jeden z nejdůležitějších bodů AGDM je péče o děti a dospívající. MFT se s nimi setkává ve zvláštní skupině, aby vyslechl jejich problémy. V roce 2009 hovořil MFT s 35 dětmi a dospívajícími a zjistil, že zčásti sdílejí stejné problémy jako dospělí, ale mají rovněž své vlastní opravdové potíže. Pobyt v zajišťovacím zařízení je tvrdý i pro dospělé, ale v Busmantsi MFT zjistil, že pro mladé je to daleko horší. Děti nemají žádné hřiště ani hernu. Nejsou tam žádná sportoviště, počítačové místnosti ani hračky. Rodiny nejsou ubytovány v samostatných místnostech, ale musejí se o pokoje dělit s jinými. Zatímco dospělí jsou zdánlivě lépe připravení snášet nepříznivé životní podmínky v zajišťovacích střediscích, děti mluví otevřeně. V přijímacích střediscích v Banye a v Sofii si ti nejmenší nejvíce stěžovali na to, že mnohokrát týdně neteče teplá voda, že není kde se umýt a kde vařit, že je obtěžují švábi a další hmyz. „Špatně se mi tu spí, “ řekl MFT sedmiletý Nusret z Afghánistánu. „Postele jsou opotřebované a staré. Když konečně v deset večer usnu, strážní přijdou zkontrolovat naši místnost a probudí mne.“ „Doma jsem chodila do školy ráda, ale tady to nenávidím.“ řekla MFT 16letá Anne z Nigérie. Byla zařazena do třídy s 12letými dětmi, protože nemluvila dostatečně dobře bulharsky a neprošla testy u zápisu. Stejně jako ostatním dětem, ani jí nikdo nepomohl s učením, aby ve škole dohonila spolužáky. Od uprchlíků a žadatelů o azyl se MFT dozvěděl, že mají obavy o výživu svých malých dětí. Sociální podpora dosahuje 65 bulharských leva (tj. 32,50 eur) na osobu na měsíc, což nestačí na pokrytí základních potřeb dětí. V Busmantsi není poskytována žádná dětská strava. V ostatních střediscích dostávají batolata od 12 měsíců stejnou stravu jako dospělí. Rodiče si sami musejí kupovat mléko, ovoce, atd. Nedostává se rovněž sezónní oblečení, což je zvlášť obtížné pro rodiny s dětmi.

AGDM Zpráva 2009

15


Rodiče řekli MFT, že děti azylantů nemají nárok na sociální příspěvky z Národního programu pro uprchlíky. Nezletilí žadatelé o azyl a uprchlíci bez doprovodu jsou na tom hůře než dospělí ve stejném postavení, jelikož systém pěstounů podle všeho nefunguje. MFT se dozvěděl, že zákonní zástupci se obvykle objeví při registraci svých svěřenců, ale nenabídnou jim žádnou další podporu. Jeden chlapec si stěžoval, že už po mnoho měsíců nemá pěstouna. Jelikož nedosáhl zákonné věkové hranice, nemůže ani činit rozhodnutí ve věci svého azylového řízení. Zvlášť bizarní bulharský administrativní postup týkající se dvou malých dětí narozených rodičům – uprchlíkům byl po intervencích UNHCR ukončen. Těmto novorozencům nebylo automaticky přiznáno stejné zákonné postavení jako jejich rodičům, ale úřady namísto toho zahájily speciální azylové řízení s cílem určit, zda jsou tyto děti v postavení uprchlíků či nikoli!

16

AGDM Zpráva 2009

Doporučení • Žadatelé o azyl by měli mít neomezený přístup na území Bulharské republiky a měla by být respektována zásada non-refoulement. Za tímto účelem MFT doporučuje, aby UNHCR pokračovalo ve svých kurzech pro Hraniční policii, nevládní organizace, aby SAR i nadále distribuovala informační materiály a Evropský fond pro uprchlíky financoval přítomnost tlumočníků z neobvyklých jazyků na hranicích.

Bulharsko

• Dlouhodobému zajišťování žadatelů o azyl ve Zvláštním středisku pro dočasné zadržování cizinců by se mělo předcházet jejich včasným přemístěním do přijímacích středisek SAR. • MFT bude apelovat na SAR, aby zlepšila podmínky ubytování a zrenovovala střediska v Banye a Sofii, kde je třeba vybavit kuchyně, instalovat pračky a zlepšit údržbu. • Příjemci pomoci by měli získávat více materiální podpory, jako jsou potraviny, dětské potřeby, deky, apod. prostřednictvím SAR a Národního integračního programu pro uprchlíky. • SAR by měla zajistit přístup žadatelů o azyl a azylantů ke zdravotní péči prostřednictvím lepšího zpracovávání jejich údajů v národní databázi, poskytnout přístup ke zdravotní péči novým azylantům, omezit zdržení při přijímání žadatelů o azyl a uprchlíků a poskytnout uprchlíkům a žadatelům o azyl informační materiály. • Prostřednictvím využití Evropského fondu pro uprchlíky by měla SAR zvýšit efektivitu jazykových kurzů bulharštiny tím, že zavede nové formáty pro azylanty (pro ty, kteří jsou přijati do NPIR, i pro ty, kteří nejsou). Ke kurzům bulharštiny by měli mít přístup i žadatelé o azyl. SAR by také měla poskytnout příslušné výukové kurzy bulharštiny pro děti, zajistit, že je jim poskytována výuka přiměřená jejich věku, a urychlit tak jejich další přijímání do škol. • SAR a nevládní organizace by měly usilovat o snížení míry opuštění školní docházky. Za tím účelem by měli být rodiče motivováni k tomu, aby své děti posílali do školy. • Aby bylo možno čelit xenofobii a rasismu, které se v životě uprchlíků v kontaktu s veřejností, institucemi a školami projevují různými způsoby, je nutný konsolidovaný přístup organizací pomáhajících uprchlíkům. Finance z Evropského fondu pro uprchlíky by měly být využity pro posílení role uprchlických organizací jako prostředníků mezi úřady, žadateli o azyl a uprchlíky a pro poskytování pozitivních informací veřejnosti.

AGDM Zpráva 2009

17


Česká republika Statistika V roce 2009 požádalo v České republice o mezinárodní ochranu celkem 1 258 osob ze 61 zemí. Ve srovnání s předchozím rokem, kdy o ni požádalo 1 656 cizinců, tak Česká republika zaznamenala další pokles v počtu žádostí. Azyl byl udělen celkem 75 žadatelům a doplňková ochrana byla poskytnuta v 28 případech. Většina z žadatelů o mezinárodní ochranu pocházela z Ukrajiny (203 osob, tedy 16,2 % všech žádostí), Kazachstánu (186, 14,8 %), Mongolska (159, 12,7 %) a Turecka (66, 5,3 %). Kromě 21 uprchlíků z Myanmaru, kteří byli do České republiky přesídleni z Malajsie, byl azyl udělen především žadatelům z Ukrajiny (9), Vietnamu (8), Afghánistánu (7) a Kazachstánu (7). Doplňková ochrana byla přiznána především žadatelům pocházejícím z Ruské federace (7), Iráku (7) a Kuby (5).

18

AGDM Správa 2009

Vývoj od roku 2007 Od roku 2007, kdy se UNHCR v České republice prvně zapojilo do projektu AGDM, se UNHCR stále intenzivněji věnuje otázkám integrace. UNHCR zahájilo jednání s řadou nevládních organizací i s příslušnými orgány státní správy a iniciovalo diskuzi o změnách Státního integračního programu, a to především v oblasti přístupu ke vzdělání a výuky českého jazyka. Nadále se věnuje i otázkám souvisejícím se sociálním zabezpečením. Na základě studie z roku 2008 zaměřené na přístup uprchlíků k penzijnímu systému zorganizovalo UNHCR kulatý stůl pro odborníky ze státní sféry i nevládních organizací, jehož účastníci se shodli na potřebě legislativních změn, které by umožnily uprchlíkům pobírat v České republice penzi či její obdobu.

Česká republika

Metodologie Zúšastněné hodnocení za rok 2009 probíhalo od srpna do října 2009. Multifunkční tým (MFT) sestával z devíti členů - zástupců UNHCR, Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra (OAMP), Veřejného ochránce práv, Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU) v Praze, Sdružení občanů zabývajících se emigranty (SOZE) z Brna a Barmského centra (BC). Členové MFT se setkali s 68 jednotlivci, mezi nimiž byli žadatelé o azyl, uprchlíci nebo osoby požívající doplňkové ochrany pobývající v azylových zařízeních, zařízeních pro zajištění cizinců nebo v zařízeních pro děti cizince bez doprovodu, případně žijící v soukromí. MFT prováděl individuální, semistrukturované rozhovory i setkání s diskuzními skupinami různého složení, které byly vždy doprovázeny zúčastněným pozorováním1. Členové MFT navštívili: • přijímací střediska na mezinárodním letišti Praha a ve Vyšních Lhotách; • pobytové středisko v Havířově; • integrační střediska v Předlicích a České Lípě; • soukromé ubytování ve Zlíně a Osečku; • azylový dům SOZE v Brně; • dětský domov pro děti cizince v Hříměždicích a • zařízení pro zajištění cizinců v Bělé-Jezové.

Jazykové bariéry ztěžují uprchlíkům život Bez ohledu na právní postavení má řada osob, s nimiž byly vedeny rozhovory, problém s všudypřítomnou jazykovou bariérou, která jim brání v komunikaci prakticky se všemi osobami a institucemi v jejich okolí. Někteří žadatelé o azyl sdělili multifunkčnímu týmu, že mají jen velmi omezené informace o řízení o mezinárodní ochraně, o svém postavení a o svých právech, protože v jazyce, kterému rozumějí, se jim dostává jen minima informací. Jde-li o jazyky, které jsou v České republice zastoupeny jen vzácně, je komunikace ještě složitější. Někteří uprchlíci uváděli, že sociální pracovníci v azylových střediscích ani pracovníci na městských úřadech s nimi nejsou schopni komunikovat v jazyce, kterému by rozuměli. Totéž platí i pro nevládní organizace, které poradenské služby poskytují. 1 Zúčastněné pozorování je nedílnou součástí zúčastněného hodnocení. Zahrnuje namátkovou kontrolu zařízení (místnosti, sociální zařízení, společné prostory) a služeb (např. distribuce jídla, úklid, chování zaměstnanců centra).

AGDM Zpráva 2009

19


Mnozí žadatelé a uprchlíci, s nimiž byly vedeny rozhovory, měli pocit, že omezené možnosti komunikace a následná nedorozumění vedou k tomu, že se nemohou podílet na rozhodování o běžných záležitostech, které se jich ale bezprostředně týkají – zaměstnání, lékařské péči nebo vzdělání dětí. „Jediné, čemu rozumím je, že chtějí, abych ten papír tady podepsal, vůbec ale netuším, co se v textu píše,“ vysvětluje starší uprchlík z Pákistánu. Některé rodiny řekly tazatelům, že „se neúčastní klíčových rozhodnutí“ týkajících se jich samotných nebo jejich dětí. Sociální pracovníci podle nich často činí rozhodnutí, aniž by je projednali s rodinami, kterých se týkají. I v posledních letech české úřady zajišťovaly pro zájemce kurzy sociálního a kulturního minima, které mají uprchlíkům usnadnit jejich integraci. Přestože se schéma výuky postupně mění, řada uprchlíků si stěžovala, že informace poskytované v úvodních kurzech jsou příliš obecné a neodrážejí jejich konkrétní situaci a potřeby. Změn je třeba i v oblasti jazykové výuky. Mladý uprchlík z Myanmaru, který do ČR přesídlil z Malajsie, řekl MFT, že nebyl schopen docházet na hodiny českého jazyka, protože si našel zaměstnání. „Je mi opravdu líto, že nemůžu na hodiny chodit, ale práce je důležitější a je tak těžké ji najít, že jsem si prostě nemohl dovolit nabídku odmítnout!“ vysvětlit MFT. A protože ostatní členové rodiny navštěvují kurzy konané v době jeho pracovní doby, zaměstnaný muž neměl na výběr.

20

AGDM Zpráva 2009

Lidé, kterým byla udělena mezinárodní ochrana a jejichž mateřský jazyk není slovanský, uváděli, že potřebují intenzivnější jazykovou výuku. V této souvislosti vyšlo najevo, že sociální kontakty uprchlíků s místními obyvateli jsou značně omezené, a uprchlíci tak mají jen málo příležitostí využívat nově nabytých znalostí češtiny. Rodiče se obávají, že nedostatečná znalost češtiny negativně ovlivní vzdělání dětí. Děti mladší 16 let se neúčastnily jazykové výuky v rámci Státního integračního programu s tím, že se česky mohou naučit ve škole. Jen málokteré školy však potřebnou podporu pro osvojení si jazyka poskytují. V Předlicích se MFT dozvěděl, že některé děti uprchlíků přicházejí na základní školu bez jakékoli znalosti češtiny. Děti navštěvují kurzy češtiny v rozsahu jedné hodiny týdně, a ve škole pak nestačí výuku sledovat. MFT také zaznamenal absenci adekvátních učebnic českého jazyka pro dospívající mládež.

Česká republika

Na základě jednání se znovu potvrdilo, že vyloučení dětí do 16 let z jazykové výuky poskytované v rámci Státního integračního programu nemá žádný právní základ. Pravidla pro jazykovou výuku dětí se také zjevně liší případ od případu – někteří lektoři kurzů v rámci SIP dětem dovolují, aby se účastnily hodin určených rodičům, ve většině případů k tomu však nedochází.

Zranitelné skupiny si zasluhují větší pozornost Vnitrostátní právní úprava zohledňuje zvláštní postavení zranitelných žadatelů o azyl. V praxi ale MFT zjistil, že v práci se zranitelnými žadateli stále existují nedostatky. Někteří žadatelé o azyl v Havířově MFT sdělili, že vinou omezené kapacity pobytových středisek nejsou specifické potřeby obyvatel zařízení dostatečně zohledněny. Žadatelé o mezinárodní ochranu uváděli, že vedení střediska nevěnuje dostatečnou pozornost náboženskému vyznání, sociálním zvyklostem či kulturním rozdílům a žadatele umisťuje do jednotlivých pokojů pouze na základě aktuálně dostupného místa. „S veškerou úctou k našim křesťanským přátelům může pobyt na jednom pokoji působit obtíže, protože máme každý jiné zvyklosti související s našim náboženstvím,“ vysvětluje mladá muslimská matka dvou dětí. V některých případech může tato praxe představovat dokonce i riziko pro bezpečnost žadatelů o azyl, což byl případ dvou homosexuálních žadatelů z Íránu, jejichž žádosti o azyl byly založeny právě na obavách z pronásledování v důsledku jejich sexuální orientace. Oba však byli nuceni sdílet pokoj se dvěma dalšími žadateli z muslimských zemí, a ocitli se tak v nebezpečí, že budou obtěžováni. Ve specializovaném zařízení se MFT rovněž setkal s nezletilými dětmi, které do České republiky přicestovaly bez doprovodu svého zákonného zástupce. I přes vysokou úroveň hmotné péče může ústavní péče vyvolávat řadu problémů. Děti mají obvykle jen omezené zkušenosti s životem mimo zařízení, nechápou vážnost své situace a mají velmi nerealistická očekávání o svém budoucím životě. „Už se nemůžu dočkat, až mi bude 18 a dostanu se ven. Výborně rapuji a věřím, že se tím uživím,“ říká chlapec, který čeká, jak Ministerstvo vnitra rozhodne o jeho žádosti o azyl. Děti se také nezřídka tazatelům svěřovaly, že kvůli umístění zařízení mají jen velmi omezené kontakty mimo ústav a cítí se osaměle. Děti často zmiňovaly, že by chtěly navštěvovat intenzivní jazykové kurzy, aby mohly začít chodit do běžných českých škol mimo zařízení a najít si tam kamarády.

AGDM Zpráva 2009

21

Nejtěžší je získat práci Pro dospělé uprchlíky je nejsilnějším nástrojem integrace zaměstnání. Nabídky práce pro tuto skupinu jsou ale v ČR vzácné. Kromě přesídlených uprchlíků neměl práci žádný z uprchlíků, s nimiž se MFT setkal. MFT si opakovaně vyslechl příběhy uprchlíků, kteří si nedokázali najít práci kvůli vysoké míře nezaměstnanosti i nedostatečné znalosti češtiny. „Pokud nemluvíte alespoň trochu česky, práci nikdy nenajdete,“ řekla mladá Iráčanka, které Česká republika udělila dočasnou ochranu. Stejně jako většina uprchlíků si ale i paní Hülya myslí, že její neschopnost domluvit se česky by neměla být překážkou pro manuální práci, při níž znalost jazyka není nutná. Ani manuální práce však nemusí být optimálním řešením. Uprchlíci, kteří si dokázali najít manuální práci – především přesídlení uprchlíci z Myanmaru – často poukazují na to, že v takovém zaměstnání nemají příležitost naučit se jazyk, ani získat odborné schopnosti, díky nimž by se lépe uplatnili na trhu práce. Kromě toho většinou dostávají jen krátkodobé smlouvy bez záruky prodloužení, což u nich vyvolává vysokou míru nejistoty. Uprchlíci mají pocit, že pomoc se získáním zaměstnání není v České republice dostatečně podporována. Žádný z dotazovaných neobdržel nabídku rekvalifikačního kurzu nebo jiné formy podpory, která by mu pomohla osamostatnit se. Mladý uprchlík z Myanmaru chtěl krátce po svém příjezdu začít podnikat jako elektrikář. „Chvíli mi trvalo, než jsem pochopil, že můj plán je v této rané fázi prakticky nemožný, aniž bych se naučil česky a absolvoval rekvalifikaci, díky níž bych mohl získat oprávnění. Zároveň mi ale nikdo nenabídl žádnou alternativu, kromě uklízení, což ale opravdu nechci dělat celý život!“

Vzdělávání Uprchlíci a žadatelé o azyl s dětmi si dělají velké starosti kvůli školní docházce svých dětí. Mnozí z nich mají pocit, že vzdělávání svých dětí nedokážou nijak ovlivnit. V řadě případů rodiče hovořili o tom, že sociální pracovníci vybrali pro dítě školu, aniž by výběr s rodiči konzultovali. V některých případech školy s rodiči dětí – uprchlíků vůbec nekomunikují, protože, jak školy tvrdí, rodiče mají potíže s komunikací v češtině. Většina škol komunikuje s rodiči prostřednictvím samotných dětí, což se však dlouhodobě ukazuje jako nevhodné. V některých případech škola dokonce komunikovala prostřednictvím další česky mluvící osoby (např. sociálního pracovníka, souseda, externího učitele češtiny), přičemž ale nedokázala uspokojivě vysvětlit, jak je možné, že třetí osoba komunikující s rodinou česky jí dokáže předat informace, zatímco škola nikoli. Všechny školy by přivítaly služby tlumočníka, na které ale v současné době nemají finanční zdroje. Děti uprchlíků vyprávěly MFT o problémech, které ve škole mají. Dvanáctiletá Asel z Kazachstánu je popsala slovy: „Sedím ve třídě a snažím se poslouchat, ale většinu času ničemu nerozumím. Když přijdu domů, není tam nikdo, kdo by mi s úkoly pomohl.“ Dalším demotivujícím faktorem je skutečnost, že tyto děti bývají umístěny do tříd s mnohem mladšími spolužáky. Nejde přitom jen o to, že to může být dítěti i spolužákům nepříjemné, ale takové zařazování je problematické i z hlediska přirozeného kognitivního, psychologického a sociálního vývoje dítěte, včetně jeho dalších vzdělávacích perspektiv. Pokud jsou tyto děti umístěny do podstatně nižšího ročníku, než odpovídá jejich věku, stávající právní úprava jim neumožní dokončit základní školu a

22

AGDM Zpráva 2009


Česká republika pokračovat na škole střední v rámci běžného vzdělávacího systému. Rozhodnutí o umístění dítěte do ročníku vychází buď z odhadu ředitele nebo písemného doporučení školy, již dítě předtím v ČR navštěvovalo. Tato písemná doporučení však nevycházejí ze závěrů validního pedagogickopsychologického vyšetření, ale jsou rovněž založena pouze na odhadu pedagogů jiné školy. Ještě závažnější je skutečnost, že žádnému z dětí ani rodičů, s nimiž byly rozhovory vedeny, nebyla nabídnuta odborná pedagogická konzultace, která by jim pomohla vybrat pro jejich děti to nejvhodnější vzdělání. Při bližším prozkoumání MFT zjistil, že neprobíhá žádné hodnocení vzdělávacího potenciálu dítěte.

Izolace v cizím prostředí Při rozhovorech o dalších perspektivách života v České republice se MFT u mnoha rodin uprchlíků setkal s pocitem beznaděje. Azylanté sdělovali tazatelům, že sice mají právní status, zároveň se ale v této nové a cizí zemi cítí bez sociální podpory rodin a přátel osamělí. Každodenními povinnostmi se cítí vyčerpaní, necítí ale žádnou jistotu, že se jejich život v budoucnu zlepší. „Očekávali jsme, že získáme dotované bydlení mimo toto zařízení na dobu delší než rok. Opravdu se chceme odstěhovat, ale nejsem si jistý, jak to finančně zvládneme. Od doby, kdy jsme sem přišli, jsem totiž nesehnal práci, a to i přesto, že jsem se snažil najít jakékoli, byť i manuální zaměstnání,“ vysvětlil pákistánský uprchlík.

AGDM Zpráva 2009

23


Přesídlení uprchlíci z Myanmaru se po několikaměsíčním pobytu v Integračním azylovém středisku v České Lípe odstěhovali do soukromého ubytování v různých částech země. Mnohé rodiny se proto cítí izolované. Přátelé z Myanmaru žijí příliš daleko na to, aby se mohli pravidelně navštěvovat, a s českými sousedy se nedomluví. Po společném životě s ostatními uprchlíky z Myanmaru se jim stýská i kvůli společným modlitbám, o které teď přišli: „Je mi jasné, že je složité nalézt pro nás všechny ubytování v rozumné vzdálenosti, ale i pro nás je velmi těžké se odloučit a ztratit vzájemný kontakt,“ říká mladá matka z Myanmaru, která se se svými obavami svěřila krátce před stěhováním z integračního střediska.

Doplňková ochrana: azyl druhé kategorie „Doplňková ochrana je zapeklitá věc. Můžeme zde zůstat, ale nevíme jak dlouho,“ řekla MFT Jelena z Ruské federace. Shrnula tak zkušenost mnoha osob s doplňkovou ochranou. Ti mohou v ČR legálně pracovat, ale provizorní povaha tohoto statusu i neznalost českého jazyka mají za následek, že je pro ně prakticky nemožné nalézt práci. Dalším vážným problémem osob s doplňkovou ochranou je ubytování, protože Státní integrační program této skupině v oblasti bydlení neposkytuje žádnou podporu. Tito lidé si proto musí vlastními silami najít bydlení za tržní ceny, čímž se řada z nich ocitá ve velmi obtížných životních podmínkách.

24

AGDM Zpráva 2009

Žena z Iráku řekla MFT, že bydlí v jedné místnosti spolu se svými dvěma dětmi. Jiná žena z Ruské federace bydlí v přeplněném bytě s rodinou svého syna. Problémy s vysokým nájmem ale trápí obě ženy, i když žijí v těchto neutěšených podmínkách: „Všichni bez přestání pracujeme. Syn má dvě různá zaměstnání. Jinak si nedovedu představit, jak bychom zaplatili byt v Brně,“ říká starší žena. Z rozhovorů rovněž vyplývá, že lidé, kterým byla udělena doplňková ochrana, mají nízké povědomí o všech sociálních dávkách, na které mají nárok. MFT byl informován, že neexistuje žádný projekt zaměřený výhradně na poskytování právní pomoci poživatelům doplňkové ochrany, přestože mnozí respondenti by toto profesionální poradenství velmi potřebovali.

Doporučení Česká republika

• Přítomnost tlumočníků je třeba nejenom při azylovém řízení, ale také v azylových střediscích. Pomoc tlumočníků by měla být poskytována i lidem, kteří bydlí v soukromí. • Stávající schéma jazykové výuky v rámci Státního integračního programu je třeba přehodnotit a totéž platí o podpoře při hledání zaměstnání. • Zvláštní pozornost by měla být věnována bydlení a zaměstnávání osob, kterým byla udělena doplňková ochrana. • Jak azylanté, tak osoby, jimž byla přiznána doplňková ochrana, by měli mít k dispozici bezplatné právní poradenství. • Přístup dětí uprchlíků k odpovídajícímu vzdělání by měl být podpořen prostřednictvím jazykové výuky a zapojení odborníků z oblasti pedagogicko-psychologické diagnostiky, kteří by citlivě zhodnotili potenciál dětí a jejich potřeby podpory při výuce.

AGDM Zpráva 2009

25


Maďarsko Statistika V roce 2009 se počet osob žádajících v Maďarsku o azyl podstatně zvýšil, a to o 49,8 % na 4 672 oproti 3 118 v roce 2008. Profil skupiny žadatelů o azyl se však nezměnil. Nejpočetnější skupiny tvoří občané Afghánistánu, Gruzie, Turecka, Srbska (včetně Kosova – především etničtí Albánci a Romové) a Somálska. Celkem 31,5 % všech žádostí (1 472) bylo podáno romskými žadateli o azyl (447 ze Srbska a 1 025 z Kosova) a 270 žádostí bylo podáno odloučenými dětmi. Sedm set devadesát osm žádostí bylo opakovaných. V roce 2009 byl Úřadem pro imigraci a občanství (OIN) přiznán azyl 166 osobám a přinejmenším třem2 byl přiznán Městským soudem v Budapešti (v roce 2007 přiznal OIN tento status 160 osobám a Městský soud v Budapešti nikomu). Většina uprchlíků byla občany Somálska (100), Íránu (10) a Iráku (10). Mimoto byla 62 odmítnutým žadatelům o azyl přiznána doplňková ochrana (v roce 2008 to bylo 88) a 155 získalo povolení k pobytu (v roce 2008 to bylo 42). Celkový počet případů přiznání ochrany v roce 2009 významně vzrostl, neboť mezinárodní ochrany požívalo

26

AGDM Správa 2009

celkem 383 osob oproti 290 v roce 2008. Míra úspěšnosti žádostí o azyl dosáhla 9,7 % u azylu dle Úmluvy OAU, 3,6 % u doplňkové ochrany a 9 % u povolení k pobytu (celková míra úspěšnosti žadatelů: 22,4 %, podíl odmítnutých žádostí: 77,6 %).

Vývoj od roku 2005 V roce 2009 se výroční zúčastněné hodnocení AGDM konalo v Maďarsku již popáté. V minulých letech se tento proces ukázal jako užitečný nástroj pro učení a budování partnerství. Zúčastněné strany se na procesu podílejí vzrůstající měrou. Výhoda je zřejmá: lekce z předchozích let napomohly lépe pochopit proces, zlepšit jej a efektivněji určovat specifické prvky související s věkem, pohlavím a diverzitou. Už od zavedení pravidelných každoročních zúčastněných hodnocení před pěti lety zjišťovaly MFT, jak se maďarský azylový systém postupně zlepšuje. Některé z těchto změn mají přímou souvislost se zjištěními AGDM a následnými doporučeními. • Doporučení vzešlá z zúčastněních hodnocení byla brána v úvahu i při plánování využití Evropského fondu pro uprchlíky (ERF). Výsledkem je, že se podmínky a služby v přijímacích střediscích podstatně zlepšily. Bylo zahájeno mnoho externě financovaných projektů a obyvatelé vyjadřovali svůj souhlas s novým uspořádáním. Počet stížností v minulých letech výrazně poklesl.

Maďarsko

• Azylové právo přineslo mnoho změn, které měly přímý vliv na život žadatelů o azyl a uprchlíků v Maďarsku. Zákon nyní obsahuje zásady, jako je respektování nejlepšího zájmu dítěte a přednostní řízení pro žadatele o azyl se zvláštními potřebami. • Na začátku školního roku děti žadatelů o azyl a uprchlíků nyní dostávají stejné školní potřeby a podporu pro dojíždění do školy jako maďarští žáci. • Rodiny v přijímacích střediscích nyní dostávají na děti mladší 14 let měsíční příspěvek, takže mohou pokrýt konkrétní potřeby všech svých dětí. • Cizinecký zákon zkrátil dobu administrativního zajištění z 12 na 6 měsíců. Žadatelé o azyl mají přednostní zacházení, protože by v zajišťovacím středisku neměli strávit více než 15 dní. • Přijímací střediska v Békéscsabě a Debrecíně v současnosti nabízejí chráněné sekce a speciální služby pro svobodné ženy a ženy s dětmi. • Žadatelé o azyl a uprchlíci s postižením nyní požívají stejných výhod jako maďarští občané s postižením, včetně 90% slevy na veřejnou dopravu. • V Bicske byl vytvořen oddělený domov pro odloučené děti žádající o azyl. Projekt realizovaný Maďarskou mezicírkevní pomocí s podporou OIN je financován z Evropského fondu pro uprchlíky. Toto uspořádání lze považovat za příklad správné praxe. Obyvatelé domova mají individuální rozvojové plány a pomáhají jim sociální pracovníci, psychologové, terapeuti a učitelé. Chodí do školy a mají k dispozici pomoc při učení. • Malý, ale cenný projekt Maďarské reformované církve pomáhá zajišťovat řádné vzdělávání žadatelů o azyl a dětí uprchlíků. Žákům navštěvujícím základní školu Than Károlyho v Budapešti pomáhají sociální pracovníci a dobrovolníci se zvládáním osnov. Je-li třeba, mohou děti využít ubytování na internátu a hodiny maďarštiny. • Příkladná předškolní opatření byla za přispění Maďarské mezicírkevní pomoci zavedena v Debrecíně, v mateřské škole Pósa utca. Tyto velmi potřebné aktivity jsou plně podporovány OIN.

2 Údaje získané z Městského soudu v Budapešti nejsou bohužel zcela úplné.

AGDM Zpráva 2009

27

• V rámci OIN byl ustaven mechanizmus (a to jak v hlavním sídle, tak v terénu) sloužící ke koordinování stážistů, dobrovolníků a univerzitních studentů, kteří spolupracují s přijímacími centry OIN při získávání prostředků a vedení projektů. Výsledkem je, že počet stážistů, dobrovolníků a studentů, kteří se účastní poskytování služeb v terénu, vzrostl, což následně posílilo kapacitu OIN. • Jelikož proces integrace by měl začít co nejdříve, žadatelé o azyl už nemusí čekat na udělení právního postavení uprchlíka, aby se mohli začít učit maďarsky. Dobrovolníci v Debrecíně poskytují hodiny jazykové výuky již ve fázi určování statusu. • V roce 2010 zahájil OIN profesní směřování uprchlíků prostřednictvím běžných úřadů práce. • V přijímacím středisku v Debrecíně byla zavedena opatření umožňující dodržovat příslušná pravidla během ramadánu. • V komunitním útulku v Nyírbátoru byl zaměstnán sociální pracovník. • Regionální zastoupení v Budapešti zajistil na místa, kde se vyskytují nově příchozí žadatelé o azyl, zásobníky s informačními materiály. MFT zjistil, že se tyto zásobníky nacházejí rovněž v zajišťovacích zařízeních a jsou dobře vybaveny užitečnými informačními materiály.

Metodologie Zúčastněné hodnocení v terénu se uskutečnilo od 14. do 18. září 2009. Společně s přípravami před cestami do terénu a s následným hodnocením trvalo téměř tři měsíce. V rámci zúčastněného hodnocení byly použity tři metody: zúčastněné pozorování3, částečně strukturované diskuze v domácnostech a cílené skupinové diskuze. Na rozdíl od předchozích let se v roce 2009 mnoho setkání odehrálo v rámci cílených skupinových diskuzí, neboť dotčená populace nebyla tentokrát tak rozmanitá, což usnadňovalo vytváření cílených diskuzních skupin podle národnosti, věku, pohlaví anebo jazyka. MFT se rozdělil do tří dílčích týmů a navštívil zařízení v následujících místech: • Kiskunhalas (zajišťovací středisko Hraniční policie); • Békéscsaba (screeningové středisko OIN); • Budapešť (mezinárodní letiště); • Nyírbátor (zajišťovací středisko Hraniční policie a komunitní útulek OIN); • Debrecín (procesní středisko OIN, základní škola a školka), • Budapešť (škola), • Bicske (předintegrační středisko OIN, Domov pro opuštěné děti, základní škola); • Győr (zajišťovací středisko Hraniční policie) a • Budapešť (azylanti, útulky pro bezdomovce). Maďarský multifunkční tým se skládal z 19 členů zastupujících následující agentury: Ministerstvo spravedlnosti a vymáhání práva (MJLE), Ministerstvo sociálních věcí a práce (MSL), Úřad ombudsmana, OIN, Maďarský červený kříž (HRC), Maďarský helsinský výbor, sdružení Menedék a UNHCR. MJLE, Úřad Ombudsmana a HRC se procesu zúčastnili poprvé.

3 Zúčastněné pozorování je důležitá metoda zúčastněného hodnocení AGDM a zahrnuje neohlášené kontroly prostor zařízení (pokojů, koupelen, spoločenských míestností) a služeb (výdej jídla, úklid, chování personálu centra).

28

AGDM Zpráva 2009


Maďarsko MFT se setkal s celkem 339 žadateli o azyl a osobami požívajícími mezinárodní ochrany, čímž se více než zdvojnásobil počet dotazovaných osob z roku 2008 (156). Sto čtyřicet čtyři z nich byly ženy a dívky a 185 muži a chlapci; ze 131 dotazovaných dětí bylo 19 odloučených (12 chlapců a 7 dívek) a 28 osob bylo zajištěnými žadateli o azyl (9 žen a 19 mužů). Z hlediska věkových skupin se MFT setkal s 66 dětmi mladšími 14 let, 65 dospívajícími (14 – 18 let), 171 mladšími dospělými (18 – 40 let) a 37 staršími dospělými (40 a více let). Kromě setkání s žadateli o azyl, uprchlíky a osobami s jinou formou ochrany hovořil MFT s 56 zaměstnanci vládních agentur, zastupitelstev a nevládních organizací, kteří každodenně pracují s osobami, o něž se UNHCR zajímá.

Překonávání „dětských nemocí“ nového systému Předchozí zúčastněné hodnocení proběhlo v Maďarsku krátce poté, kdy došlo ke kompletní proměně celého azylového systému. Asistenční programy tehdy ještě plně nefungovaly. I přes malé množství žadatelů o azyl byl systém zahlcen mnoha změnami a problémy. Rok po tomto náročném začátku byl MFT příjemně překvapen skutečností, že se podařilo překonat „dětské nemoci“ nového systému a programy péče a údržby nyní běží hladce. Systém i nadále staví na přijímacích zařízeních s různými profily. Nově příchozí žadatelé o azyl nejprve přibližně 15 dní pobývají ve screeningovém zařízení Békéscsaba. Ti z nich, kteří jsou připuštěni k azylovému řízení, jsou následně přesunuti do přijímacího střediska pro uprchlíky v Debrecíně. Žádost

AGDM Zpráva 2009

29


o azyl je rovněž možno podat během pobytu v jednom ze čtyř administrativních zajišťovacích zařízení Hraniční policie a také v komunitním útulku OIN v Nyírbátoru. Odloučené děti žádající v Maďarsku o azyl jsou umístěny v Domově pro opuštěné děti. Osoby požívající mezinárodní ochranu jsou umístěny v předintegračním zařízení v Bicske. Mezi oběma hodnoceními došlo k mnoha zlepšením. Úřady vyčlenily dodatečné lidské zdroje a vzrostl i počet dobrovolníků pracujících s žadateli o azyl a osobami se zvýšeným stupněm ochrany. Největších pokroků dosáhlo procesní středisko v Debrecíně. Multifunkční tým shledal, že spolupráce mezi OIN a nevládními organizacemi se mezi lety 2008 a 2009 zefektivnila a je konstruktivnější. Přetrvávajícím problémem tohoto třífázového systému je opakované přemisťování žadatelů o azyl a uprchlíků. Pro rodiny s malými dětmi mohou být tyto časté přesuny rušivé a mohou dětem bránit při budování pocitu stability.

Zlepšení v Debrecíně Oproti roku 2008 nabízelo středisko pro žadatele o azyl v Debrecíně v roce 2009 řadu služeb, jako poskytování dodatečných mléčných výrobků a ovoce pro děti a speciální opatření při distribuci potravin muslimským obyvatelům během ramadánu.

30

AGDM Zpráva 2009

Byli zaměstnáni čtyři noví sociální pracovníci a zapojilo se i značné množství dobrovolníků z místní univerzity i odjinud. Třicet šest kamer rozmístěných po budově spolu s přítomností policie přímo ve středisku zlepšilo bezpečnostní situaci v zařízení. Obytné budovy nyní procházejí renovací. Jeden z hlavních problémů však nebyl doposud vyřešen. Hygienické podmínky v Debrecíně jsou i nadále špatné a koupelny i sprchy neprodleně vyžadují pozornost. Kolem obytných budov se nacházejí lidské exkrementy. „Rádi bychom to tu udržovali čisté, ale jak?“ ptá se matka dvou dětí z Afghánistánu. Stejně jako mnoho dalších obyvatelek si stěžovala na nízkou kvalitu pracích prášků a čistících prostředků, které má k dispozici. Problémem je i osobní hygiena. MFT zjistil, že v celém zařízení se nacházejí pouze tři funkční pračky. Matky dostávají pro své děti malé množství nevhodných plen. Mnohé ženy si stěžují, že by se potřebovaly zbavit parazitů, jako jsou například vši. MFT shledal, že v budovách pro svobodné muže jsou podmínky na hranici snesitelnosti. V jedné místnosti vhodné maximálně pro 6 osob jich bydlí až 12.

Romové čelí ještě větším obtížím Maďarsko

V celé Evropě je život Romů těžký, i když právě nejsou žadateli o azyl. Multifunkční tým zjistil, že obytné části určené Romům jsou z celého střediska nejpřeplněnější. Na rozdíl od všech ostatních dětí ze střediska odmítají školy v Debrecíně přijímat romské žáky, a to na základě tvrzení, že nevydrží delší dobu v klidu sedět, jsou i ve vyšším věku negramotné a jejich jemná motorika je nedostatečně rozvinutá a nestačí na psaní a kreslení. „V Maďarsku neexistuje úcta k Romům,“ stěžuje si žena z Kosova. Mnozí Romové se cítí diskriminováni i ze strany personálu. Multifunkční tým zjistil, že romské ženy se snaží vyhnout návštěvám jednoho z lékařů, o kterém se říká, že vůči nim používá nevhodných výrazů a gest. Některé interakce romských žadatelů o azyl s Maďary mohou být jistě nepříjemné, ale setkávání s ostatními žadateli o azyl může být přímo nebezpečné. „Opustili jsme Kosovo, protože na nás často útočili Albánci. A tady jsme se ocitli v místnosti přímo naproti stejným kosovským Albáncům, před nimiž jsme uprchli,“ říká Valon, otec tří dětí, během skupinové diskuze. Jeho dětem i dětem ostatních Romů albánští muži ve středisku často vyhrožují a někdy je i bijí. Je ale nutno zmínit, že osoby z romské komunity nejsou jedinými cíli rasistických útoků. V debrecínském zařízení je etnické napětí občas vysoké. Velké množství afrických žadatelů o azyl říká, že jim vyhrožovali nebo je i napadli jiní obyvatelé střediska, především Albánci a Afghánci.

Zajištění se podobá věznicím s vysokou ostrahou Co se týče podmínek zajištění, tak na systémové úrovni se od roku 2007 nic nezměnilo. Obavy MFT z předchozích let jsou bohužel stále platné. Administrativní zajištění je velmi přísné a jeho pravidla jsou obdobná jako v maďarských věznicích s vysokým stupněm ostrahy. Cizinci, kteří se dopustili drobného porušení předpisů, musejí snášet horší zacházení než zločinci v běžných maďarských věznicích.

AGDM Zpráva 2009

31


Tři ze čtyř pořádkových zajišťovacích zařízení fungují v nejpřísnějším možném režimu (Nyírbátor, Kiskunhalas a budapešťské letiště), přičemž v Györu platí lidštější a flexibilnější režim s větší svobodou pohybu. Žadatelé o azyl říkají, že kromě již beztak tvrdého režimu, zavedla ostraha další, ještě restriktivnější opatření, než ukládá vnitřní řád. Zadržení mají pro telefonické hovory k dispozici pouze 5 minut namísto 15. Návštěvníci mohou v zařízení pobývat pouze 12 – 20 minut namísto 45. „Můj syn musí se svou matkou cestovat přes celé Maďarsko, 600 km ze Zalaegerszegu. Pak se se mnou vidí méně než 20 minut, ačkoli máme právo na 45minutovou návštěvu,“ řekl zajištěný čečenský žadatel o azyl MFT. Tato omezení byla údajně zavedena z důvodů nízkého počtu zaměstnanců určených pro hlídání zadržených. „Omezené lidské zdroje“ však Hraniční policii nebrání v tom, aby spoutané (!!!) žadatele o azyl provázela při azylových rozhovorech policejní eskorta. Multifunkční tým rovněž považuje za znepokojující, že žadatelé o azyl v zajišťovacích střediscích stráví obvykle mnohem delší dobu než předepsaných 15 dní. Stejně jako zločinci ve věznicích s vysokou ostrahou si ani zadržení žadatelé o azyl nemohou kupovat nealkoholické pivo nebo pánské časopisy, i když na ně mají peníze. To samé platí o potravinách bohatých na vitamíny. „Celých šest týdnů jsme neměli ani kousek ovoce – ve střední Evropě, uprostřed léta!“ stěžuje si moldavský žadatel o azyl.

32

AGDM Zpráva 2009

Zadržení nemají po celý den co na práci nebo na čtení. I velitel jednoho ze zajišťovacích středisek musel přiznat, že přístup k internetu by za jejich chování „upustil dost páry“. Žádná taková možnost ale není na obzoru. V zajišťovacích střediscích jsou porušována náboženská práva. „Jenom jeden člověk nějakým způsobem dodržuje ramadán. Možná by se k němu přidali i další, ale pravidla jsou tak přísná, že to nedokážou,“ říká Danush, žadatel o azyl z Íránu. Multifunkční tým vyjadřuje své obavy z toho, že žadatelé o azyl v zajišťovacích střediscích jsou diskriminováni oproti těm, kteří jsou umístěni v procesním středisku v Debrecíně, kde mohou ramadán plně dodržovat. Těžkosti zajištění jsou ještě horší pro zranitelnější osoby: • Negramotní zadržení (včetně žadatelů o azyl) jsou vystaveni extrémně tvrdé situaci v systému, který vyžaduje písemné žádosti o cokoli, počínaje setkáním s právníkem či návštěvou lékaře až po přijímání návštěv nebo nákup zboží. • Neexistuje žádný systém pro zacházení s oběťmi mučení nebo jinak traumatizovanou osobou. Zajištěné ženy jsou obvykle zcela izolovány, protože jsou „odstřihnuty“ od „luxusu“ společenských místností a televize, které jsou dostupné pouze v sekcích vyhrazených mužům.

Mnoho somálských azylantů skončí bez přístřeší Maďarsko

V průběhu zúčastněného hodnocení byl MFT znepokojen jevem, který se v roce 2009 obzvláště zviditelnil: množstvím osob bez přístřeší mezi azylanty a osobami s jinou formou ochrany. Po běžných rozhovorech s cílovými skupinami se MFT zúčastnil dalších diskuzí s uprchlíky, kde zjišťoval, kterých uprchlíků se to týká, a pokusil se shromáždit co nejvíce informací o tomto problému. Ukázalo se, že většina uprchlíků bez přístřeší pochází ze Somálska. Somálci čelí rasově motivovaným útokům a diskriminaci častěji než jakákoli jiná skupina. Nejsou schopni nalézt dostupné bydlení ani zaměstnání, protože pocházejí ze země, v níž nezískali prakticky žádné vzdělání; je pro ně těžké se naučit maďarsky nebo získat odborné vzdělání uplatnitelné na trhu. Mají pocit, že jakákoli integrační podpora, jíž se jim v Maďarsku dostane, zdaleka nedostačuje k tomu, aby se mohli vymanit ze své složité situace. Jakmile je jim přiznán azyl, mnoho Somálců zjistí, že v Maďarsku není možné slučování rodin. To je velká rána pro lidi, kteří mají tak těsné rodinné vazby jako Somálci. Z těchto důvodů dospívá mnoho Somálců k názoru, že Maďarsko pro ně není ta pravá země, a přesouvají se do dalších států Evropské unie. Somálští uprchlíci řekli MFT, že mnoho z nich po získání postavení azylanta Maďarsko opustilo a požádalo o azyl v jiné zemi. Tvrdí, že nevěděli o Nařízení Dublin II, které zamezuje žadatelům o azyl podávat více žádostí v rámci EU. „Máme tolik problémů a podpora je tak malá, proto odcházíme do míst, kde máme příbuzné a přátele,“ řekl velmi mladý Somálec tazatelům. Podle očekávání je většina z nich nedobrovolně navrácena do Maďarska. Uprchlíci, kteří zůstali v Maďarsku v průběhu celého procesu, mají právo setrvat v předintegračním zařízení v Bicske 6 až 12 měsíců, navštěvovat jazykové kurzy a získávat integrační podporu a finanční pomoc. Pokud ale předintegrační středisko v Bicske opustí, tyto nároky ztrácejí. To znamená, že po návratu do Maďarska jsou na tom Somálci hůře než dříve. Vzhledem k neexistenci somálské komunity, na níž by se mohli obrátit, se mnoho z nich, a mezi nimi i mnohé ženy, ocitnou bez přístřeší a musejí spát venku. Podle odhadů nemá 20 až 50 somálských uprchlíků v Budapešti stálé bydliště a musí přespávat, kde se dá.

AGDM Zpráva 2009

33


Někteří Somálci – zčásti díky intervencím – získali před nadcházející zimou místo v útulcích pro osoby bez přístřeší, což však není optimální řešení. Maďarský systém péče o osoby bez přístřeší není obecně schopen přijímat cizince. Zaměstnanci útulků také většinou nehovoří cizími jazyky. Ubytování v relativně kvalitním útulku pro osoby bez přístřeší stojí měsíčně 8 500 maďarských forintů, tj. 31 eur. Bezdomovci si musejí založit bankovní účet a složit 15 000 maďarských forintů. Jen málokterý z uprchlíků si to může dovolit. Útulky se nacházejí na předměstích Budapešti, daleko od míst konání jazykové výuky i kanceláří a organizací potřebných při integraci. Uprchlíci nemají dostatek peněz na veřejnou dopravu. A tak se spirála roztáčí dál: bez znalosti maďarštiny nemohou nalézt zaměstnání a vydělávat peníze, bez peněz si nemohou pronajmout byt. „Maďaři bez přístřeší možná promarnili své šance, ale my, Somálci, jsme nikdy žádnou šanci nedostali,“ shrnul svou situaci somálský uprchlík v jednom z útulků.

34

AGDM Zpráva 2009

Doporučení • Vyčlenit pro azylový systém další finanční zdroje. • Vyhnout se outsourcingu základních služeb. Pokud se mu nedá vyhnout, ustavit systém kontroly kvality. • Bezodkladně uvést podmínky v koupelnách a na toaletách přijímacích zařízení OIN na standardní úroveň. • Vyhubit šváby v ložnicích a jídelně procesního zařízení v Debrecíně. • Přemisťovat žadatele o azyl ze zajišťovacích středisek do procesního střediska OIN v Debrecíně hned poté, co je provedeno předběžné posouzení a je rozhodnuto, že v jejich případě započne příslušný proces. • Přemístit žadatele o azyl z komunitního útulku OIN v Nyírbátoru do procesního střediska v Debrecíně, aby mohli plně využít všechny služby dostupné žadatelům o azyl.

Maďarsko

• Posílit individuální podporu při integraci osobám požívajícím mezinárodní ochranu.

AGDM Zpráva 2009

35


Polsko Statistika V roce 2009 obdrželo Polsko 10 587 žádostí o azyl. Po propadu zaznamenaném v roce 2008 (8 517 žádostí) bylo dosaženo přibližně stejného počtu jako v roce 2007. Ve stejném roce byl azyl udělen 133 osobám (193 v roce 2008) a 2 377 žadatelů o azyl získalo doplňkovou ochranu, ve srovnání s 2 595 v předchozím roce. V posledních letech v Polsku setrvale klesá počet osob, jimž je přiznávána některá z forem mezinárodní ochrany. Hlavními zeměmi původu žadatelů o azyl byly v roce 2009 Arménie, Bělorusko, Gruzie, Ruská federace a Vietnam. Na rozdíl od trendu ve většině ostatních evropských zemí v Polsku dramaticky poklesl počet dětí bez doprovodu a odloučených dětí žádajících o azyl, a to z 246 v roce 2007 na 70 v roce 2008 na pouhých 14 v roce 2009. Rovněž navzdory evropským trendům zaznamenává Polsko vysoké procento žen žádajících o azyl (44 %). [!!!]

36

AGDM Správa 2009

Vývoj od roku 2005 Stejně jako mnoho dalších zemí v regionu, tak i Polsko se snaží dovést svůj relativně mladý azylový systém na úroveň standardů zemí Evropské unie, které mají v azylové oblasti desítky let zkušeností. Změny byly v posledních pěti letech systematicky monitorovány prostřednictvím pravidelného zúčastněného hodnocení a výsledky jsou velmi pozitivní . Výtky vznesené v rámci každoročních rozhovorů AGDM vzala polská vláda velmi vážně, takže se mnohé problémy podařilo úspěšně vyřešit. Zvláště v otázce vzdělávání dětí uprchlíků se Polsko vyvinulo z pozice problematické země v roce 2005 v příklad správného přístupu pro okolní země v roce 2010. • Vzdělávání dětí žadatelů o azyl a uprchlíků se od roku 2005 neustále zlepšovalo a množství dětí docházejících do škol nepřetržitě rostlo. V březnu 2009 přijal polský parlament novelu zákona o vzdělávacím systému, aby bylo možné naplnit dodatečné potřeby dětí žádajících o azyl a dětí z řad uprchlíků. Změny zahrnují dodatečné hodiny výuky jazyka a pomoc při učení stejně jako přítomnost asistenta hovořícího mateřským jazykem dítěte při vyučování. Aby bylo školám umožněno zajištění těchto dodatečných činností, poskytuje Ministerstvo školství v roce 2010 zvláštní financování třídám, jež navštěvují děti uprchlíků. • Navzdory stížnostem vzneseným v některých rozhovorech je nutno konstatovat, že kvalita lékařské péče o dotčené osoby se v posledních dvou letech setrvale zlepšovala. Ve všech přijímacích střediscích byl vytvořen systematický a pravidelný systém lékařské péče pro žadatele o azyl. Z části také na základě zjištění AGDM vytvořily úřady tzv. „epidemiologické filtry“ ve dvou přijímacích střediscích – Biała Podlaska a Podkowa Leśna – s cílem poskytovat bezprostřední lékařskou pomoc nově příchozím. Rovněž na základě zjištění AGDM spustila Mezinárodní organizace pro migraci projekt na poskytování informací o lékařské pomoci pro dotčené osoby, a to prostřednictvím školení a distribuce letáků. • V roce 2008 byl vyřešen dlouhodobý problém osob požívajících doplňkové ochrany. Na základě provedení nutných změn v zákonech mají nyní tyto osoby nárok na účast ve státních integračních programech.

Polsko

• V roce 2009 zaznamenaly multifunkční týmy (MFT) méně stížností ohledně přijímacích podmínek ve střediscích než v předchozích letech, což jasně ukazuje, že se situace zlepšuje. • V několika přijímacích střediscích byly vytvořeny mateřské školy a hřiště, jak v předchozích letech navrhovali mnozí rodiče.

Metodologie V roce 2009 probíhalo zúčastněné hodnocení AGDM v Polsku od 15. června do 29. října. Multifunkční týmy se skládaly ze zástupců Úřadu pro cizince, úřadů Mazovského, Podlaského a Lubelského vojvodství, Městských komunitních středisek pro pomoc rodinám, policie, UNHCR a polských nevládních organizací včetně Fundacja Ocalenie, Fundacja Edukacji i Twórczości a Fundacja Instytut na Rzecz Państwa Prawa (Institut pro vládu práva). Členy MFT se poprvé stali také zástupci Polského červeného kříže. Multifunkční týmy navštívily šest přijímacích středisek v Mazovském, Podlaském a Lubelském vojvodství, konkrétně Lublin, Niemce, Puste Łąki, Moszna, Bezwola a Linin. Kromě toho se v sídle Institutu pro vládu práva v Lublinu setkaly s osobami požívajícími mezinárodní ochrany. V době konání zúčastněného hodnocení byli žadatelé o azyl v Polsku ubytováni v 19 přijímacích střediscích pro žadatele o azyl nacházejících se v pěti různých vojvodstvích. Podle údajů Úřadu pro uprchlíky bylo na konci října 2009 přiděleno ubytování ve střediscích 3 578 osobám a 2 039 žadatelů o azyl bydlelo mimo střediska a dostávalo státní podporu.

AGDM Zpráva 2009

37

Rozhovory probíhaly dle metodiky použité v předchozích letech. Dotazovaní byli rozděleni do osmi různých skupin dle pohlaví a věku. Multifunkční týmy uskutečnily rozhovory přibližně s 320 dotčenými osobami. Velkou většinu z nich tvořili žadatelé o azyl čečenského původu. Pouze v jednom z přijímacích středisek, v Bezwoli, byla většina dotazovaných z Gruzie. Zastoupení mužů bylo o něco vyšší než zastoupení žen. Obecně byla účast na straně žadatelů o azyl a osob požívajících mezinárodní ochrany v AGDM vysoká, neboť dotčené osoby měly zájem se o své problémy s multifunkčními týmy podělit.

Jak žít s cizinci Postoj veřejnosti k žadatelům o azyl a osobám požívajícím medzinárodní ochrany je v Polsku obecně pozitivní. Jsou-li však přijímací střediska umístěna v rezidenčních oblastech, přístup místních se mění. Několik verbálních a fyzických útoků, k nimž v roce 2009 došlo v Łomżi, Radomi a Bialystoku, ukázalo nárůst napětí mezi obyvateli střediska a místní populací. To v několika případech vyústilo v odpor místních úřadů proti přijímacím centrům v jejich oblasti. V lednu 2009 musel Úřad pro cizince uzavřít přijímací středisko v Katovicích z důvodu tlaku vyvíjeného ze strany vedení města. Navzdory intervencím veřejnosti, médií a UNHCR nebyly úřady ochotny svůj postoj změnit. Vzhledem k nejnovějšímu vývoji doporučuje MFT pro obohacení mezikulturního dialogu konání akcí, jako jsou dny otevřených dveří a setkání mezi místními obyvateli a jejich zahraničními sousedy. Multifunkční tým nezaznamenal pouze napětí mezi polským obyvatelstvem a obyvateli přijímacích středisek, ale také mezi jednotlivými skupinami obyvatel v rámci těchto středisek. V předchozích letech se populace uprchlíků a žadatelů o azyl v Polsku skládala téměř výhradně z Čečenců, kteří tvořili přes 90 % této skupiny. Od června 2009 začali v Polsku o právní postavení uprchlíka rostoucí měrou žádat také občané Gruzie. Jejich počet byl tak významný, že v některých přijímacích střediscích tvořili Gruzíni téměř polovinu obyvatel, což občas vyvolávalo napětí a konflikty mezi obyvateli kvůli rozdílům ve stravě a oblečení. Například v přijímacím středisku v Bezwoli, kde je počet obyvatel čečenského a gruzínského původu přibližně stejný, má každá skupina za to, že se s ní zachází hůře, než s tou druhou.

Touha po opuštění středisek a po integraci V roce 2009 zaznamenal multifunkční tým zásadní posun v povaze potíží zmiňovaných žadateli o azyl a osobami požívajícími medzinárodní ochrany. Až do roku 2008 se většina připomínek týkala jídla a podmínek života ve střediscích. V roce 2009 se oproti tomu většina diskuzí zaměřovala na integraci. Prakticky ve všech dospělých diskuzních skupinách, bez ohledu na věk či pohlaví, byly otázky integrace v popředí zájmu a diskuze byly plné emocí. Většina obyvatel tvrdila, že přijímací střediska chtějí opustit a zahájit program integrace, přičemž za největší překážku na své cestě k integraci považovali složitý přístup k bydlení a zaměstnání. Nájmy za tržní ceny jsou pro uprchlíky a osoby požívající jiné formy medzinárodní ochrany nedostupné. Navzdory tomu mají v Polsku pouze omezený přístup k sociálnímu bydlení. Osoby požívající mezinárodní ochrany mají nárok na finanční podporu, ale ta je kupodivu přiznávána až poté, když opustí přijímací středisko a zahájí skutečnou integraci. Aby získal byt, musí budoucí nájemce předem složit zálohu a zaplatit nájemné na první měsíc.

38

AGDM Zpráva 2009


Polsko

„Je to začarovaný kruh,“ říká Deni, čečenský otec pěti dětí. „Bez finanční podpory si nemohu pronajmout byt. Ale peníze vám dají jedině, když už byt máte. Jak se tedy mám odstěhovat?“ Nalezení bydlení není jen finanční problém. Místní obyvatelé někdy nechtějí byty pronajímat cizincům, zvláště pak rodinám s mnoha dětmi, což bývá mezi dotčenými osobami sídlícími v této zemi obvyklý případ. Ani polský trh nemovitostí věci nijak neprospívá. Ve venkovských oblastech prakticky neexistují nájemní byty. Ve větších městech je sice nabídka bytů lepší, ale nájmy jsou zase příliš vysoké. Multifunkční tým zaznamenal i nedostatečnou mobilitu uprchlíků a ostatních osob požívajících mezinárodní ochrany. Mnozí z nich hovoří o tom, že by rádi ze střediska odešli, ale doufají, že by mohli zůstat ve stejném místě, aby mohli udržovat kontakty se svými krajany ve středisku. Většina cílových skupin zmiňovala problémy s hledáním zaměstnání. Míra nezaměstnanosti je v Polsku vysoká a stále stoupá, což dále komplikuje již tak silnou neochotu zaměstnavatelů dávat práci cizincům. Těm se obvykle nabízejí podřadné práce, které jsou velmi špatně placené, a navíc ještě bez uzavření řádné smlouvy. Pokud zaměstnání ztratí, nedostanou vůbec nic, neboť pomoc v nezaměstnanosti je v Polsku přímo vázána na státní systém pojištění. Aby člověk mohl pobírat podporu v nezaměstnanosti, musí být předtím legálně zaměstnán nejméně jeden rok. Zoufalství, které vyjadřuje Gabir, je obecným jevem. Tento muž je zkušený stavební inženýr z Grozného, ale v Polsku sehnal pouze práci zedníka. „Obvykle mne najímají na pár týdnů, když mají hodně práce, ale nikdy mi nenabídnou normální zaměstnání. Zůstat zaměstnaný po celý jeden rok je pro mne asi stejně nepravděpodobné jako cesta na Měsíc!“

AGDM Zpráva 2009

39

Za těchto podmínek jsou pro přežití celých rodin klíčové příspěvky na integraci. Osoby s nárokem na tyto příspěvky však čelí dalším těžkostem. Ajsyat, mladá čečenská matka v Białystoku řekla multifunkčnímu týmu, že platby někdy přicházejí se zpožděním nebo bývají dočasně sníženy. „Máteli rodinu a musíte platit nájem, je třeba počítat s každou korunou,“ říká. Solidní znalost polštiny by osobám, které v Polsku požívají mezinárodní ochrany, jistě pomohla nalézt lepší a stabilnější zaměstnání. Výuka je ale přinejlepším nedostatečná a vinou chybějícího financování bývá v létě na dva měsíce přerušena. Pouze v některých místech existuje možnost účastnit se dodatečných hodin polštiny organizovaných nevládními organizacemi, jako například v Lublinu a Białystoku. Je nutno zdůraznit, že někteří z žadatelů o azyl a osob s mezinárodní ochranou, s nimiž byl v rámci zúčastněného hodnocení veden rozhovor, uvedli, že nemají zájem účastnit se hodin polštiny. Multifunkční tým doporučuje realizaci aktivit, které by pomohly dotčeným osobám pochopit a uvědomit si potřebu studia polštiny.

Klíčová je lékařská péče o Čečence Stejně jako v předchozích letech je mezi osobami, jimž byla udělena v Polsku mezinárodní ochrana, i nadále tématem sporů zdravotnická péče. Systém lékařské péče je organizován Úřadem pro cizince ve spolupráci s Centrální nemocnicí Ministerstva vnitra a veřejné správy a zahrnuje systematický přístup odpovídající zdravotním potřebám dotčených osob v přijímacích střediscích. V každém přijímacím středisku je tudíž poskytována systematická základní lékařská péče. Obyvatelé středisek mohou rovněž získat poukazy k vyšetření u specialistů. V průběhu hodnocení AGDM v roce 2009 si někteří z dotazovaných stěžovali na obtížnou komunikaci se zdravotnickým personálem a obecný nedostatek informací o dostupné péči. Ženy uváděly, že jim není příjemné chodit k mužům – gynekologům. Mnozí Čečenci vyjadřovali pochybnosti nad schopnostmi polského lékařského personálu a tvrdili, že léčba v Polsku je jiná než v jejich rodné zemi. Tam jim například byla daleko častěji předepisována antibiotika, než je zvykem u polských lékařů. V tomto případě se může jednat spíše o různé lékařské zvyklosti v jednotlivých zemích, než o přiměřenost léčby konkrétních chorob. Podle dotazovaných osob mají lékaři tendenci předepisovat na různé nemoci stejnou léčbu, což opět vyvolává nedůvěru mezi laickými příjemci péče. V několika přijímacích střediscích obyvatelé zmínili problém při volání záchranné služby. V předchozích letech mohli volat záchranáře sami, ale vinou nadužívání této možnosti byl postup v mnoha střediscích změněn. Nyní může o zavolání rychlé záchranné služby rozhodnout pouze zaměstnanec zařízení, což vyvolává napětí mezi zaměstnanci a obyvateli. Pro Maliku je to i velmi emotivní záležitost. „Jak může recepční vědět, jestli moje dítě potřebuje k lékaři nebo ne? Jako rodič nejlépe vím, je-li nemoc vážná. Moje malé dítě mělo vysokou teplotu a oni nezavolali záchranku. Co je tohle za péči uprostřed Evropy?“ Výrazná nespokojenost existuje i v souvislosti s čekacími lhůtami na vyšetření u specialistů. Většina stížností se týkala obtížné dostupnosti služby, zpoždění při získávání předepsaných léků a neexistující následné péče. Lékařská péče v Polsku je často procedurálně složitá a časově náročná a systém národního zdravotnictví není v nejlepším stavu. To se týká rovněž dotčených osob, jejichž situace se dále komplikuje komunikačními bariérami.

40

AGDM Zpráva 2009


Polsko

Zlepšení v oblasti vzdělávání dětí uprchlíků Vzdělávání dětí uprchlíků a žadatelů o azyl v Polsku je příkladem úspěchu. Když v roce 2005 hodnocení AGDM poukázalo na nízký počet těchto dětí navštěvujících školu (méně než 50 % dětí žádajících o azyl), Úřad pro cizince se společně s UNHCR a školami, místními úřady a nevládními organizacemi pokusil situaci zlepšit. Výsledkem je, že počet dětí žadatelů o azyl navštěvujících školu v roce 2008 přesáhl 95 %. V roce 2009 došlo k pozitivním změnám v zákoně o vzdělávacím systému, které umožnily realizaci dalších aktivit v oblasti vzdělávání dětí žadatelů o azyl a uprchlíků, stejně jako zajištění dodatečného financování ze strany státu. Tato právní úprava, která vstoupila v platnost 1. ledna 2010, představuje velký krok kupředu a podporuje zpřístupnění kvalitního vzdělání pro dotčené osoby. V roce 2009 zcela vymizel problém polských škol, které nebyly schopny přijímat děti nemluvící polsky. Školy přijímají děti bez omezení a navíc získávají dodatečné financování od státu na doučování. Dříve byl v celém Polsku problém s cestováním ze středisek do školy a zpět, ale ten byl očividně již vyřešen. Jedinou výjimkou jsou přetrvávající obtíže v Bezwoli, kde nebyly k dispozici dostatečné finanční prostředky na školní autobusy.

AGDM Zpráva 2009

41


Přesto existuje prostor pro další zlepšení. Hodnocení AGDM v roce 2009 odhalilo problémy, jimž čelí nově přicházející děti, které začnou chodit do školy, ale zároveň mají jen velmi omezenou znalost polštiny. Jisté obavy vzbudilo rovněž umisťování žáků do jednotlivých ročníků, protože probíhá na základě věku žáků a nikoli jejich znalostí. MFT se dozvěděl o případu 16leté gruzínské dívky, která v zemi původu nikdy nechodila do školy. V jejím případě měly polské úřady problém stanovit, do jaké třídy ji zařadit. Jedna z otázek souvisejících se vzděláváním, která ještě nebyla plně vyřešena, je přístup do mateřských škol. Jak muži, tak i ženy žijící ve střediscích říkají, že by chtěli, aby jejich děti navštěvovaly předškolní zařízení s polsky mluvícími učiteli. „Chci, aby moje dcera mluvila polsky, až začne příští rok chodit do školy. Bude to tak lepší pro ní i pro polské děti v její třídě,“ řekl během rozhovoru gruzínský otec. V porovnání s předchozím rokem došlo ke zlepšení, ale některá přijímací střediska stále nenabízejí přístup do mateřských škol. Multifunkční tým doporučil navštěvování školek, a to především mimo přijímací střediska, jako jednu z cest, jak děti rychleji integrovat. Lepší kontakty mezi polskými a cizími rodiči by zlepšily mezikulturní dialog a odstranily příčiny potenciálního napětí.

42

AGDM Zpráva 2009

Vyrovnávání se s obtížnými situacemi v cizím jazyce „Nikdy jsem ve své zemi nezažil žádné právní úkony a teď tu mám absolvovat složité azylové řízení v cizí zemi, jejímž jazykem nemluvím. Mám takový strach, že z toho nemůžu spát,“ řekl multifunkčnímu týmu George původem z Nigérie. Georgovy obavy sdílí i mnoho dalších žadatelů o azyl, kteří by uvítali lepší přístup k právnímu poradenství. Právní pomoc poskytují v Polsku specializované nevládní organizace. Tyto organizace sídlí v centru měst, zatímco přijímací střediska se nacházejí převážně na venkově. To výrazně omezuje možnost žadatelů o azyl vyhledat právní pomoc. Kvůli finančním omezením nevládní organizace snižují počet návštěv ve střediscích. To platí zvláště o vzdálených střediscích, jako jsou Moszna, Bezwola a Linin. Sociální pracovníci ve střediscích jsou příliš pracovně vytíženi na to, aby se věnovali každé jednotlivé otázce. Neznalost polštiny na druhé straně brání dotčeným osobám hledat pomoc u veřejných institucí, jako jsou místní úřady nebo policie. V mnoha cílových skupinách účastníci říkají, že by potřebovali vědět, jaké právní postavení zakládá nárok na jaký druh pomoci. „Musím všechny tyto formuláře vyplnit polsky a není tady nikdo, koho bych mohl požádat o pomoc,“ stěžuje si starší muž z Čečenska. Dotazované osoby tvrdí, že dostávají velmi málo spolehlivých informací. Často nevěří tomu, co jim říká personál, a mají pocit, že je nikdo neupozorňuje na změny zákonů.

Potřebujeme dětská hřiště a hračky Jedním z „půvabů“ zúčastněného hodnocení AGDM je skutečnost, že se ho účastní i děti od deseti let věku, kterých se jinak málokdy někdo ptá na jejich názory. To je velmi významné právě v Polsku, kde na rozdíl od ostatních evropských států děti tvoří více než polovinu dotčené skupiny.

Polsko

Ve většině přijímacích středisek si děti stěžovaly na nedostatek smysluplné náplně volného času, zvláště za špatného počasí, když si nemohou hrát venku. Zatímco některá střediska mají venkovní dětská hřiště, případně sportoviště, žádné ze středisek nemá kryté zázemí pro sport nebo dětské hry. Děti nemají ani hračky, ani sportovní vybavení. Většina chlapců potvrzovala, že by ráda chodila na sportovní tréninky a do tělocvičny. Ve střediscích umístěných ve větších městech někdy dobrovolníci pomáhají dětem s domácími úkoly nebo s organizací činnosti. V odlehlejších místech nic z toho dostupné není. „Když chodíme do školy, tak je to lepší, letní prázdniny jsou nuda,“ řekla jedenáctiletá Tamar z Gruzie multifunkčnímu týmu. Vedení střediska tvrdí, že nemá finanční ani lidské zdroje na organizaci výletů, návštěv muzeí, kin nebo bazénů.

AGDM Zpráva 2009

43


Doporučení Zjištění zúčastněného hodnocení za rok 2009 vedla k následujícím závěrům a doporučením pro zlepšení v přijímacích střediscích a v podmínkách integrace: • Zajistit přístup k efektivní právní pomoci. • Poskytovat odborné vzdělání jako předintegrační aktivitu, což by mohlo rozšířit možnosti příjemců na trhu práce. • Zlepšit dostupnost kvalitní lékařské péče, a to i s ohledem na pohlaví, včetně péče specializované. • Poskytovat informace o stávajících právních úpravách a o dostupnosti vzdělání i lékařské péče, aby se zvýšilo povědomí cizinců o podmínkách přijímacích středisek a budoucí integraci. Toho by bylo možné dosáhnout mimo jiné zvýšením počtu sociálních pracovníků v přijímacích střediscích. • Organizovat aktivity zacílené na obhajobu a informační kampaně pro místní populaci s cílem propagovat pozitivní obraz uprchlíků a podpořit jejich integraci. • Zajistit přístup k soukromému a sociálnímu bydlení osobám, jimž byla v Polsku udělena mezinárodní ochrana, s cílem usnadnit jejich integraci v zemi. • Usnadnit přístup do mateřských škol mimo přijímací střediska nebo tam, kde školky nejsou, tato zařízení vytvořit přímo ve střediscích. • Umožnit přístup do zařízení, jako jsou sportovní hřiště a tělocvičny, a dodat do přijímacích středisek hračky a sportovní vybavení.

44

AGDM Zpráva 2009

Polsko AGDM Zpráva 2009

45


Rumunsko Statistika V roce 2009 dosáhl počet žádostí o azyl 995 (z nichž 160 byly opakované žádosti), což oproti roku 2008 představuje mírný pokles. V průběhu roku 2009 byl azyl nebo postavení uprchlíka udělen 64 osobám (v 51 případech na základě administrativního řízení, ve 13 případech na základě soudního rozsudku) a 30 osob získalo doplňkovou ochranu (8 administrativně a 22 soudně) To představuje míru úspěšnosti 9,45 %, a tedy pokles oproti roku 2008, kdy pozitivní rozhodnutí obdrželo 138 osob. Složení pěti hlavních zemí původu žadatelů o azyl se změnilo: do první pětice se v roce 2009 dostal Afghánistán, Irák, Moldavská republika, Pákistán a Turecko. Byl rovněž zaznamenán významný nárůst počtu žádostí o azyl podaných osobami pocházejícími z Afghánistánu, včetně nezletilých bez doprovodu.

46

AGDM Správa 2009

Vývoj od roku 2007 Od doby, kdy byla zahájena zúčastněná hodnocení, došlo k mnoha zlepšením, například společný projekt s Německem na zvýšení kapacity zaměstnanců Rumunského imigračního úřadu (RIO), příprava informačních materiálů týkajících se různých oblastí zájmu dotčených osob, zvyšování obecného povědomí prostřednictvím různých aktivit pod vedením RIO, film přeložený do různých jazyků, který představuje jednotlivé kroky určování právního postavení uprchlíka, a pravidla přijímacích středisek dostupná v různých jazycích. Ředitelství pro azyl a integraci (DAI) spadající pod RIO využívá materiály přeložené do 11 jazyků (arabština, bengálština, čínština, angličtina, francouzština, perština, ruština, španělština, somálština, turečtina a urdština). Od doby, kdy byl v roce 2009 spuštěn dlouho očekávaný Evropský fond pro uprchlíky určený k financování různých projektů, zvláště pak právního poradenství a zastupování, si na nedostatek specializované právní pomoci stěžovalo menší množství žadatelů o azyl. Regionální střediska RIO mimo Bukurešť hodlají vypracovat informační letáky a přeložit je do 14 jazyků. Letáky budou mezi žadatele o azyl distribuovány během poradenských schůzek. Nicméně otázku specializovaného bezplatného právního zastoupení během administrativní fáze procesu určování postavení uprchlíka tento projekt neřeší. Obdobně jako u projektu financovaného ERF, který realizuje organizace Save the Children Romania (SCR) v oblasti volnočasových aktivit a který slouží i žadatelům o azyl, se nyní od projektu RIO očekává, že zvýší přijímací kapacitu, a tím následně zlepší životní podmínky, a že nabídne možnosti trávení volného času (např. vylepšení dětských hřišť a místností pro volnočasové aktivity). Významným problémem, který žadatelé o azyl zmiňovali, je nedostatečná finanční pomoc. Tento problém trvá i nadále a k jeho řešení jsou nutné jak legislativní změny, tak vyčlenění dodatečných finančních zdrojů ze strany vlády. Projekt „Quality Initiative“ (Iniciativa pro kvalitu)4 přinesl zlepšení i do oblasti kvality rozhodování o azylu. Osobám, na nichž závisí rozhodování, byla nabídnuta školení zaměřená na konkrétní otázky procesu určování právního postavení uprchlíků administrativní cestou.

Rumunsko

RIO se stále snaží najít tlumočníky. Díky tomuto úsilí bylo koncem roku registrováno 86 tlumočníků, tedy o 42 více než na konci roku 2008. Pokud jde o situaci osob s různou formou ochrany, výrazné zlepšení přinesl projekt zaměřený na poskytování dříve nedostupného státního sociálního bydlení uprchlíkům, který je financován z ERF. Novela Cizineckého zákona uvedla ustanovení týkající se přístupu k občanství do souladu se souvisejícími ustanoveními v článku 34 Úmluvy z roku 1951 o právním postavení uprchlíků. Projekt Jezuitské služby uprchlíkům Rumunsko (JRS), nabízející zdarma specializovanou právní pomoc v zajišťovacích střediscích, vyplnil důležitou a citlivě vnímanou mezeru, která vznikla v důsledku omezení financování souvisejících aktivit ze strany UNHCR.

4 Quality Assurance and Evaluation Mechanism Project (ASQAEM) v subregionu střední a východní Evropy – projekt UNHCR spolufinancovaný Evropskou komisí zaměřený na hodnocení a zlepšování procesů určování právního postavení uprchlíků.

AGDM Zpráva 2009

47

Metodologie V roce 2009 probíhalo zúčastněné hodnocení situace žadatelů o azyl, uprchlíků a osob požívajících některé z forem mezinárodní ochrany v: • regionálním středisku v Şomcuta Mare; • regionálním středisku v Bukurešti; • regionálním středisku v Temešváru; • nouzovém tranzitním středisku v Temešváru; • soukromém ubytování uprchlíků povětšinou v Bukurešti a • regionálním středisku v Galaţi. Aby se ušetřily cestovní náklady, byly vytvořeny dva multifunkční týmy (MFT); jeden pro střední Rumunsko a jeden lokální v Temešváru. MFT se skládaly ze zástupců UNHCR, RIO a následujících nevládních organizací: Generaţie Tânără, ARCA - Rumunské fórum pro uprchlíky a migranty, Rumunská národní rada pro uprchlíky (CNRR), SCR, Jezuitská služba uprchlíkům Rumunsko (JRS) a Organizace žen uprchlic (OFRR). Po přípravných schůzkách v květnu se následně od června do listopadu 2009 uskutečnily rozhovory s dotčenými osobami. MFT se setkaly celkem s cca 100 žadateli o azyl a asi 50 osobami požívajícími některé z forem medzinárodní ochrany, 10 osobami s povolením k pobytu a 20 odmítnutými žadateli o azyl. Deset z nich byly odloučené děti, pět děti s alespoň jedním rodičem, 15 bylo žen a 150 mužů. Multifunkční tým využíval kombinace různých metodik s cílem zjistit situaci dotazovaných. Patřily mezi ně částečně strukturované skupinové diskuze, individuální pohovory, diskuzní skupiny, zúčastněné pozorování a namátkové kontroly.

Podmínkou pro integraci je zaměstnání a bydlení Nejpřekvapivějším výsledkem zúčastněného hodnocení v Rumunsku s ohledem na integraci uprchlíků bylo, že navzdory mnohým technickým a byrokratickým překážkám stojícím v cestě integraci nebyla vůbec přítomna ta nejzávažnější a nejškodlivější překážka – xenofobie. Žádný z respondentů nezmínil rasistické či xenofobní incidenty. Osoby požívající v Rumunsku některé formy medzinárodní ochrany čelí při integraci dvěma hlavním překážkám: nedostatku přiměřeného a legálního zaměstnání a nedostatku dostupného bydlení. Tyto problémy se vyskytovaly i v předchozích letech. „Mám kvalifikaci, rád bych si našel legální práci, ale vždycky seženu jen práci načerno,“ říká Mohammed, inženýr z Iráku. Stejně jako mnoho dalších osob ve stejné situaci by i Mohammed rád požádal v Rumunsku o trvalý pobyt. Doufá, že bude jednou schopen přivézt sem svou ženu a děti. Předpokladem pro udělení trvalého pobytu jsou však legální zaměstnání a ověřitelný pravidelný příjem. Podle toho, co dotazovaní říkají, však oficiální instituce osobám s některou z forem mezinárodní ochrany při hledání práce nepomáhají, takže těmto lidem nezbývá než se spolehnout na vlastní síly. Končí pak většinou v šedé ekonomice a stávají se snadným cílem zneužívání. Ti z uprchlíků, kteří mají to štěstí, že práci najdou, pak obvykle pracují hluboko pod úrovní své kvalifikace, protože v Rumunsku dosud neexistuje proces uznávání zahraničních diplomů a studia. Mohammed je toho příkladem. „Mám na víc než na míchání betonu. Mohl bych být rumunské ekonomice daleko užitečnější,“ řekl multifunkčnímu týmu.

48

AGDM Zpráva 2009


Rumunsko

Druhou nejzávažnější překážkou integrace je nedostatek dostupného bydlení. Když žadatelé o azyl získají postavení uprchlíků nebo jinou formu ochrany, musejí do jednoho roku opustit regionální střediska a nalézt si vlastní bydlení. Každý, kdo požívá nějaké formy mezinárodní ochrany a absolvoval tuto jednoletou fázi integrace, má od úřadů nárok na 50% příspěvek na nájemné. I přes obtíže se sháněním dostupného soukromého bydlení žádná z oprávněných osob u RIO o tento příspěvek nezažádala.. K objasnění příčiny této situace je nutno provést další šetření. Aby měl člověk v Rumunsku přístup k systému zdravotní péče, musí se registrovat u rodinného lékaře a platit zdravotní pojištění ve výši 10 USD měsíčně. Osoby bez vlastního příjmu, které si nemohou dovolit platit pojištění, se u rodinného lékaře nemohou registrovat. V důsledku toho nemohou v případě potřeby využívat přiměřené bezplatné lékařské péče. Zdravotní pojištění je rovněž nezbytné, pokud se žádá o trvalý pobyt, který je podmínkou pro získání rumunského občanství. Chybějící bydlení a pravidelný příjem prakticky znemožňují, aby si uprchlíci do Rumunska mohli přivést své rodiny. „Dostávám nějakou peněžitou pomoc, ale to stačí s bídou pro mne. Ani v nejmenším si nemohu dovolit zaplatit za lístky pro ženu a děti a za tyhle peníze je tady živit,“ řekl multifunkčnímu týmu Pierre, uprchlík z Konga. V této souvislosti není překvapivé ani zjištění, že starší osoby požívající ochrany narážejí při hledání práce a vydělávání peněz na ještě větší problémy. V Rumunsku nemají nárok na důchod a pokud nějaký měli v zemi původu, tak o něj už přišli. Mnozí starší uprchlíci jsou tudíž závislí na pomoci při integraci a odmítají podniknout další logický krok a požádat o rumunské občanství. „Přišel bych o svůj pokoj ve středisku a musel bych jít na ulici,“ říká 55letý muž z Afghánistánu.

AGDM Zpráva 2009

49


„Pohovor vypadal jako policejní výslech“ Rumunsko podniklo v minulosti mnoho kroků ke zlepšení kvality azylového procesu, ale zúčastněné hodnocení v roce 2009 ukázalo, že v mnoha ohledech bude nutné další zlepšování. Různí žadatelé o azyl prohlašovali, že byli zavoláni k pohovoru příliš rychle poté, co podali svou žádost. Mají dojem, že jim nebyl dopřán čas vyhledat právní pomoc nebo pochopit celý proces v jeho složitosti. „Pochopit tohle všechno, celý ten azylový proces, je hrozně složité, Dublinská nařízení i to, jak se mohu odvolat,“ říká mladá žena z jedné kavkazské země. Její žádost byla zamítnuta a ona teď neví, jaká budoucnost ji čeká. V současnosti úřady poskytují písemnou informaci o azylovém řízení v 11 jazycích a dalších 14 jazykových mutací se připravuje. Pro některé jazyky je však obtížné sehnat tlumočníky, což někdy komplikuje či zcela znemožňuje vedení běžného pohovoru. Multifunkční tým zjistil, že jazykové bariéry nejsou jedinou obtíží, s níž se žadatelé o azyl potýkají. Pohovory byly někdy nepříjemné kvůli přístupu a chování některých vládních úředníků. „Vypadalo to jako policejní výslech, a ne jako pohovor. Ze své země mám několik velmi špatných zkušeností s policií, a tak mne to rozrušilo,“ vypráví Joe ze Zimbabwe. Stejně jako ve většině středoevropských zemí je i zde systém zákonných zástupců nezletilých žadatelů o azyl bez doprovodu z větší části nefunkční. Odloučené děti žijící v Bukurešti řekly multifunkčnímu týmu, že se se svými zákonnými zástupci setkávají pouze během oficiálních pohovorů a soudních

50

AGDM Zpráva 2009

slyšení. „Ta paní se mnou nikdy nemluví, takže jsem jí nemohl říci nic o tom, jak jsem doma žil a co bych si v budoucnosti přál,“ říká Rafik z Afghánistánu. On i ostatní děti mají pocit, že se nikdo nestará o jejich zájmy.

Špatně informované zdravotnictví Kvalita zdravotní péče je i nadále pro žadatele o azyl jedním z největších problémů. Obyvatelky regionálního střediska v Bukurešti vyjádřily přání mít k dispozici zdravotní sestry. „Jeden ze zdravotníků je muž. Nechápe, že v mé kultuře je obtížné hovořit o mém těle s mužem nebo mu dovolit, aby mne vyšetřoval,“ říká Fatoumata, muslimka z africké země. Dalším závažným problémem je nedostatek informací o právech, která v rámci rumunského zdravotnictví žadatelé o azyl mají. Zdravotnický personál ve zdravotnických zařízeních často neví, na jaké léčení mají žadatelé o azyl nárok, pokud vůbec na nějakou péči právo mají. Když však do věci vstoupí azyloví úředníci a překlenou tuto zjevnou informační mezeru, věci se podle všeho upraví. Žena, která musela podstoupit složitou operaci, řekla multifunkčnímu týmu: „Jsem Rumunsku i zaměstnancům střediska strašně vděčná. Byla jsem v mnoha zemích, ale nikdo se o mne nestaral tak jako Rumuni.“ MFT se také dozvěděl o HIV pozitivním žadateli o azyl, který dostává zdarma antiretrovirotika.

Politika „otevřených dveří“ v Galaţi je příkladem Hodnocení životních podmínek obyvatel se v jednotlivých regionálních střediscích lišilo. Obecným problémem bylo, že ačkoli rodiny žijí společně v jedné místnosti, tyto rodinné pokoje nejsou v regionálních střediscích umístěny v oddělené části pro rodiny. Sousedící pokoje jsou místo toho přidělovány jak rodinám, tak jednotlivcům. Jiní si stěžují na nedostatek volnočasového vybavení a čtiva, přístup k počítačům a do televizních místností a na systém vytápění. Mnozí žadatelé o azyl jsou nespokojeni s množstvím a kvalitou poskytovaných hygienických potřeb. Velmi obvyklý je mezi žadateli o azyl pocit, že mezi nimi a azylovými úřady neprobíhá výměna informací. „Nemáme dostatečný kontakt se zaměstnanci imigračního úřadu. Vypadá to, že o nás nemají zájem, protože s námi nemluví, “ říká muž z Afghánistánu. Mimoto není k dispozici dostatek profesionálních tlumočníků, což situaci dále komplikuje.

Rumunsko

Jediným místem, kde se žadatelé o azyl o zaměstnancích vyjadřovali výhradně pozitivně, bylo regionální středisko v Galaţi. Vedení tam pro obyvatele, zaměstnance a dvě zainteresované nevládní organizace (SCR a CNRR) zavedlo politiku „otevřených dveří“. Výsledkem je, že probíhají běžné denní kontakty a rozhovory, identifikují se problémy a konflikty je možno řešit hned v zárodku, takže jsou zažehnány dříve, než se vyostří. Ze střediska vyzařuje pozitivní a přátelská atmosféra a všichni členové multifunkčního týmu se shodli na tom, že způsob vedení tohoto střediska lze považovat za příkladný a měl by se stát vzorem pro ostatní rumunská zařízení tohoto druhu. Členové MFT považovali svou návštěvu v Galaţi za velmi příjemnou, zvláště poté, když žadatelé o azyl z Konga uspořádali na počest návštěvy gospelový koncert.

AGDM Zpráva 2009

51


Další rozhovory vedené multifunkčním týmem Ačkoli následující kategorie cizinců v Rumunsku nejsou hlavním předmětem zájmu MFT, nelze je ignorovat, neboť mnoho z nich může stále potřebovat mezinárodní ochranu a některé z nich je po podání nové žádosti o azyl možno považovat za žadatele o azyl nebo dotčené osoby. Kromě toho bylo zajímavé vyslechnout si jiný názor také proto, že většina členů MFT se s těmito lidmi setkává pravidelně při své běžné práci.

Tolerovaní cizinci a žadatelé o nové zařazení do azylového procesu Níže uvedená zjištění se zakládají na přímém pozorování a individuálních rozhovorech vedených JRS se třemi rodinami z Íránu, Kuby a Izraele, jejichž členové mají v Rumunsku různé právní postavení.5 Konkrétní problémy těchto rodin souvisejí s tím, že nemají sociálně-ekonomická práva, např. možnost ucházet se o legální zaměstnání, nebo nemají nárok na vládní pomoc, což vyvolává plnou závislost těchto osob na pomoci poskytované JRS či jinými nevládními organizacemi (Casa Ioana poskytuje ubytování pro svobodné ženy a rodiny a JRS poskytuje ubytování svobodným mužům)6.

5 Všichni členové izraelské rodiny jsou v procesu vstupu do nového azylového řízení. V případě kubánské rodiny je malé dítě v azylovém řízení poprvé, zatímco jeho rodiče jsou v procesu vstupu do nového azylového řízení. Případ íránské rodiny je složitější: ženě bylo přiznáno právo na nové azylové řízení, novorozeně je v prvním řízení a manžel má postavení tolerované osoby.

6 Za určitých podmínek, pokud se například někdo nachází v situaci zvláštní zranitelnosti nebo není dostupné volné místo, může JRS rovněž ubytovat rodiny s jedním rodičem nebo HIV pozitivní osoby.

52

AGDM Zpráva 2009

Jelikož úřady tuto formu právního postavení chápou jako povolení k pobytu, ale nikoli jako právo skutečně pobývat, nemají tyto osoby nárok na sociální příspěvky a lékařskou péči a mohou si hledat práci jedině na černém trhu. Kromě toho, že je pro ně obtížné sehnat práci, se tak stávají snadným cílem vykořisťování a různých forem zneužívání. Tyto osoby mohou pobývat pouze v okrese, kde jim bylo uděleno povolení k pobytu. Mezi navrhovaná řešení patří více naturálních fundrisingových aktivit zaměřených na získávání oblečení, potravin (včetně dětské výživy) a léků. Jediným dlouhodobým řešením však je legislativní úprava příslušných zákonů, aby tyto osoby získaly základní práva a mohly se samy o sebe postarat.

Cizinci ve vazbě ve středisku Otopeni Jak již bylo zmíněno, RIO provozuje dvě střediska pro cizince ve vazbě.7 JRS poskytuje pravidelnou právní pomoc ve středisku v Otopeni a občas také ve středisku v Aradu. Cizinci ve vazbě, kteří požádají o azyl, jsou okamžitě propuštěni, a to za předpokladu, že jde o jejich první azylové řízení nebo je-li jim povoleno podat novou žádost o azyl. Výjimkou z tohoto pravidla však jsou cizinci odsouzení k vyhoštění nebo ti, kdo jsou prohlášeni za nežádoucí osoby z hlediska národní bezpečnosti. Tyto osoby nejsou propuštěny ani poté, co podají novou žádost o azyl. MFT vedl rozhovory s osobami ze střediska v Otopeni. Níže uvedená zjištění jsou tudíž založena na přímém pozorování stejně jako na jednotlivých rozhovorech. Co se týče životních podmínek, v každé místnosti jsou čtyři postele a koupelna. Společná je jídelna, hala, terasa, tělocvična a knihovna a také místnost, kde je možno sledovat televizi. Mohou také využívat návštěvní místnost a místnost pro nevládní organizace. Žádná z místností nepojme najednou všechny osoby ve středisku. Ukázalo se, že největším problémem všech cizinců ve vazbě bylo, že vzhledem k nedostupnosti pravidelného, specializovaného a bezplatného právního poradenství nedokážou pochopit důvody svého zadržování a právní nástroje, které jim poskytuje zákon. Bez právního poradenství jsou tyto nástroje neúčinné, protože dotčení jednotlivci nerozumí právním dokumentům, které jsou jim předkládány v rumunštině a v angličtině. Odvolání je nutno psát rumunsky.

Rumunsko

Jedním z navrhovaných řešení je pokračovat ve specializovaném právním poradenství jak ve středisku v Otopeni, tak v Aradu. Pro různé kategorie cizinců nacházejících se ve vazbě by měl být k dispozici materiál týkající se různých právních otázek a procesů, a to v jazyce, jemuž rozumějí. Další otázky, jimž je třeba věnovat pozornost, souvisejí s volnočasovými a vzdělávacími aktivitami, jako je přístup k počítačům a k internetu, venkovní aktivity a možnost trávit více času mimo pokoje. Vzhledem k tomu, že jsou odsouzeni k pobytu v uzavřeném středisku a někteří z nich mají problém se vyrovnat se situací a nejistotou z budoucnosti, měla by být zachována psychologická pomoc, která je nyní ve středisku poskytována. Měl by být vytvořen výukový materiál a zorganizovány kulaté stoly pro zaměstnance zajišťovacích středisek i pro příslušné zaměstnance Ředitelství pro migraci, a to se zaměřením na různé zásadní otázky, které jsou vyhodnoceny jako problematické.

7 Cizinecký zákon stanoví, že následující kategorie cizinců je možno vzít do vazby a eventuálně vyhostit z území Rumunska: cizinci, jejichž povolení k pobytu vypršelo (včetně odmítnutých žadatelů o azyl a navrátilců dle Dublinských pravidel), ti, kdo byli odsouzeni k vyhoštění poté, co v Rumunsku spáchali trestný čin, a ti, kdo byli prohlášeni za nežádoucí z důvodu národní bezpečnosti.

AGDM Zpráva 2009

53


Obtížná situace v Temešváru V temešvárském středisku, které funguje jako dvě různá zařízení, je situace velmi specifická, jelikož zároveň slouží jako přijímací a ubytovací středisko pro žadatele o azyl, jejichž případy spadají pod rumunský proces určování postavení uprchlíků, a osob, které již v Rumunsku získaly nějakou z forem mezinárodní ochrany, a zároveň jako nouzové tranzitní středisko (ETC) UNHCR. V druhé jmenované části se nachází většina obyvatel zařízení. Tito uprchlíci, jejichž převážnou většinu tvoří rodiny, byli evakuováni kvůli obtížným situacím, v nichž se ocitli v zemi, do níž původně uprchli. Očekávají zde dořešení svého přesídlení a odjezd do třetích zemí, kde získají trvalý azyl a budou moci začít nový život. Vzhledem ke svému odlišnému postavení mají tyto skupiny různá práva a v jistém ohledu využívají pomoci a služeb různými způsoby. Žadatelé o azyl se mohou volně pohybovat uvnitř i vně zařízení, zatímco evakuovaní uprchlíci, kteří jsou v Rumunsku pouze v tranzitu, se při opuštění střediska musejí podrobit různým procedurám. Na rozdíl od uprchlíků v tranzitu čekajících na přesídlení dostávají žadatelé o azyl skromnou podporu, která by jim měla umožnit se o sebe postarat. To jim rovněž umožňuje rozhodovat o tom, jak své peníze utratí. Na druhé straně jsou uprchlíci čekající na přesídlení závislí na službách a jídle, které se jim v jejich konkrétním režimu poskytují, ale na druhou stranu se nemusejí starat, zda na konci měsíce vyjdou s penězi.

54

AGDM Zpráva 2009

Kromě toho mohou evakuovaní uprchlíci, jimž bylo jejich postavení potvrzeno UNHCR před jejich příjezdem, očekávat svou budoucnost v zemi azylu, zatímco žadatelé o azyl jsou přirozeně stále konfrontováni s nejistotou ohledně své budoucnosti. Obě skupiny žijící v tomtéž středisku přirozeně vidí a vnímají vzájemné výhody a nevýhody. Aby bylo možno naplnit cíle střediska, je pro zvládání občasného napětí vyvstávajícího z otázek právního postavení a přístupu ke společným službám zařízení třeba využívat poradenství a denního řádu. V době, kdy probíhalo zúčastněné hodnocení za rok 2009, se v ETC v Temešváru nacházelo 144 evakuovaných uprchlíků, převážně z Etiopie a Palestiny. Středisko nabízí oddělené ubytování pro muže a pro ženy s dětmi. Obyvatelé jsou umístěni v pokojích po 10, jelikož stávající situace (19 pokojů na 48 rodin) neumožňuje společné ubytování rodin. Evakuovaní byli o těchto okolnostech informováni již před svým přemístěním do ETC, ale přesto by velmi ocenili společné bydlení, které by poskytovalo více soukromí. Vzhledem k tomu, že často přicházejí z velmi složitých poměrů, jsou ovšem vděční jak UNHCR, tak i rumunské vládě za zlepšení své bezpečnostní situace a za příležitost přesunout se do země azylu a začít tak po přechodném pobytu v ETC novou etapu svého života. Hrozí-li vypuknutí konfliktů, například o využívání společných zařízení, až doposud dobře fungovaly strategie jejich řešení. Když např. evakuované palestinské a etiopské ženy dospěly k názoru, že nemohou sdílet stejné kuchyně a koupelny s ženami jiného etnického původu (každý pavilon má tři kuchyně a čtyři koupelny), situace se vyřešila dohodou, které koupelny a sporáky bude která skupina používat podle společně vytvořeného plánu. Dalším dobrým příkladem je zajištění rovného přístupu do počítačové místnosti a k jejímu vybavení. MFT dokonce viděl evakuované uprchlíky a žadatele o azyl, jak spolu hrají na dvoře fotbal. Je jasné, že úzká spolupráce UNHCR, RIO, zástupců občanské společnosti a různých skupin pobývajících v ETC zajišťuje hladký provoz a klidnou atmosféru ve středisku. Tato atmosféra je charakteristická dočasným, nezřídka velmi krátkým pobytem jeho obyvatel různých národností, což vede k neustálé obměně.

Doporučení MFT se shodl na následujících návrzích řešení zaměřených na problémy, které byly zjištěny během zúčastněného hodnocení v roce 2009:

Rumunsko

Doporučení pro zlepšení integračního programu • UNHCR a jeho partneři by měli zorganizovat národní konferenci pro nedůležitější zúčastněné strany s největší odpovědnosti na poli integrace, aby bylo možné na centrální úrovni řešit otázky hodné zvláštní pozornosti a na místní úrovni poskytovat potřebná školení na základě vyhodnocení potřeb. • I nadále vyjednávat s příslušnými institucemi s cílem harmonizovat příslušnou legislativu související s integrací a dopadem na práva chráněných jednotlivců, jako je například uznávání studia a předchozí kvalifikace, uznávání předchozí pracovní zkušenosti a pomoc starším uprchlíkům v přístupu k důchodu. • Lobovat u příslušných institucí tak, aby stát poskytl finanční pomoc pro usnadnění slučování rodin, nebo aby tato pomoc byla zahrnuta do víceletých programů ERF. • Zlepšit a diverzifikovat pomoc při hledání zaměstnání, kterou uprchlíkům poskytují RIO a nevládní organizace.

AGDM Zpráva 2009

55

• Vypracovat snadno pochopitelné informační materiály týkající se jednotlivých kroků integračního procesu i práv a povinností osob požívajících některé z forem mezinárodní ochrany, aby tato skupina lidí lépe pochopila, na jakou pomoc má nárok.

Doporučení ke zlepšení procesu určování právního postavení uprchlíka Druhá fáze projektu „Iniciativa pro kvalitu (Další zlepšování kvality azylu v EU)“ si klade za cíl zlepšit procesy určování právního postavení uprchlíků, zvláště na administrativní úrovni, a ostatní školící aktivity organizované UNHCR a nevládními organizacemi (včetně školení metodologie pohovoru) prostřednictvím projektů financovaných z ERF pro nevládní organizace. Dále MFT navrhuje následující: • Žadatelé o azyl by měli získat informace o procesu určování právního postavení uprchlíků a také o svých právech a povinnostech týkajících se toho, kdy a kde je žádost o azyl podána. V regionálních střediscích by měl být trvale přítomen právní poradce z neziskové organizace a měl by aktivně poskytovat právní pomoc a rady nově příchozím, a to ještě před oficiálním úředním pohovorem. • Operační skupina prodiskutuje otázku povinností zákonných zástupců tak, aby bylo nalezeno společné řešení s ohledem na míru angažovanosti zákonného zástupce. Mimoto UNHCR zorganizuje pro příslušné veřejné instituce národní konferenci zaměřenou na zranitelné skupiny (včetně odloučených dětí). • CNRR v roce 2009 vytvořila prostřednictvím projektu financovaného ERF informační materiál o mezinárodní ochraně, který by měl být přeložen do několika jazyků a dán k dispozici žadatelům o azyl prostřednictvím dobře viditelných distribučních stojanů v místech, kde jsou žádosti o azyl podávány. Zároveň je třeba získat od žadatelů o azyl zpětnou vazbu, aby se ověřila užitečnost těchto materiálů. • V rámci celého procesu určování právního postavení uprchlíků by měl být k dispozici vyškolený kvalifikovaný personál schopný hovořit cizími jazyky, aby se předešlo zmatkům a nedorozuměním, které by mohly mít za následek odmítnutí žádosti o azyl z důvodu nedostatečné důvěryhodnosti.

Doporučení na zlepšení přijímacích středisek Některá řešení navržená MFT pro zlepšení přijímacích středisek by byla ku prospěchu jak žadatelům o azyl, tak osobám požívajícím mezinárodní ochrany, které žijí v přijímacích/ubytovacích střediscích RIO. Jedná se o tato doporučení: • RIO by měla zajistit dostupnost přiměřené lékařské péče a léčby ve všech střediscích, a to buď zaměstnáním lékaře v jednotlivých střediscích nebo pomocí alternativního řešení (např. formou pravidelných návštěv lékaře z Ministerstva vnitra v případě, že není možné zajistit jiného lékaře). • Lékařský personál ve všech střediscích RIO by měl být proškolen tak, aby bylo možno zajistit lékařské prohlídky způsobem citlivým ke kultuře, náboženství a pohlaví. Lékařská oddělení ve střediscích RIO by měla mít k dispozici zásobu běžných léků, aby je mohla poskytovat v případě potřeby. Měly by také být k dispozici platné provozní postupy týkající se specializovaných lékařských prohlídek a péče (a případné hospitalizace), s nimiž by měly být seznámeny osoby žijící ve střediscích. Mělo by být zvýšeno povědomí lékařského personálu v oblasti práv žadatelů o azyl, zajištěno přijetí (nebo alespoň dostupnost) ženských členek tohoto personálu, zvláště pak v regionálních střediscích, kde jsou ubytovány ženy.

56

AGDM Zpráva 2009

• Měla by být zvýšena schopnost RIO poskytovat kurzy jazyka a kulturní orientace během přijímací fáze, a to tak, aby v okamžiku udělení jakékoli formy ochrany tyto programy nejenom pokračovaly, ale byly rovněž v souladu s požadavky pro zkoušky při získávání občanství. Pokud to není RIO schopen zajistit, měly by být nalezeny alternativy prostřednictvím nevládních organizací nebo fondů ERF. • Jednou z nejdůležitějších otázek je materiální pomoc pro žadatele o azyl. Pokud nelze zvýšit peněžní částku (v současnosti 100 rumunských lei, přičemž návrhy žadatelů o azyl se pohybovaly mezi 200 a 500 lei), měla by být poskytována materiální pomoc (například oblečení, suroviny pro přípravu jídla) nebo by měl být umožněn přístup na pracovní trh dříve než po jednom roce. • Dále se doporučuje zajištění specializované psychologické pomoci v přijímacích střediscích RIO, aby se osobám, jež utrpěly trauma, dostalo pomoci co nejdříve. Pomohlo by to při procesu určování právního postavení uprchlíka stejně jako osobám, které v jednotlivých fázích procesu přijímají rozhodnutí.

Doporučení pro zlepšení životních podmínek v přijímacích/ubytovacích střediscích RIO. • Lobovat u RIO za zvýšení množství a kvality hygienických potřeb a čistících přípravků (nebo je získávat prostřednictvím darů). • V roce 2009 čerpal RIO z fondů ERF prostředky na zlepšení infrastruktury přijímacích středisek. Všechna regionální střediska byla vybavena počítači, přístupem k internetu a médii, které by nyní měly být zpřístupněny osobám zde žijícím. Nevládní organizace by společně s RIO měly chránit investice tím, že mezi příslušnými osobami zvýší informovanost o tom, jak toto vybavení využívat, dohodnout časový plán, poskytnout dobrovolníky nebo obyvatelům zařízení svěřit zodpovědnost za počítačové místnosti, případně za vyučování ostatních v oblasti práce s počítači. • Co se týče situace v Temešváru, UNHCR by mělo toto středisko navštěvovat pravidelně každý měsíc a poskytovat rady řádným žadatelům o azyl a uprchlíkům. Zodpovědní partneři UNHCR by měli zasílat pravidelné zprávy o situaci ve středisku, podrobnosti o případech atd., aby mohly být včas podniknuty potřebné kroky.

Rumunsko

• Pokud RIO projeví zájem, mohli by se ředitelé ostatních středisek ze studijních důvodů vypravit do střediska v Galaţi.

AGDM Zpráva 2009

57


Slovensko Statistika Koncem roku 2009 bylo na Slovensku přítomno celkem 254 žadatelů o azyl z různých zemí, z nichž většina byla ubytována v jednom ze tří azylových středisek. Azyl byl udělen 22 uprchlíkům v roce 2008 a 14 uprchlíkům v roce 2009. Míra úspěšnosti žadatelů o azyl na Slovensku podle všeho odrazuje žadatele od setrvání v zemi, protože zde existuje jen malá naděje na udělení azylu. Počet osob podávajících žádost o azyl ve Slovenské republice se významně snížil, a to o celých 66 % v roce 2008 ve srovnání s rokem 2007. Údaje z roku 2009 potvrzují klesající tendenci v příchodu žadatelů o azyl na Slovensko (822 v roce 2009 a 910 v roce 2008 oproti 2 642 osobám v roce 2007). Doplňková ochrana je dostupná již od roku 2007, a to pro osoby, které by při návratu do země původu byly vystaveny riziku vážné újmy. Počet osob, které tuto ochranu získaly poprvé nebo jejichž status byl prodloužen, dosáhl počtu 82 v roce 2007, 65 v roce 2008 a 97 v roce 2009.

58

AGDM Správa 2009

Vývoj od roku 2005 Slovenská republika byla v roce 2005 jednou z prvních zemí, které začaly každoročně provádět zúčastněné hodnocení ve všech zařízeních pro žadatele o azyl a uprchlíky. Tyto pohovory každý rok vyústily v mnoho praktických doporučení pro zlepšení azylového systému. Z dnešního pohledu se vývoj dosažený za pět let jeví jako úctyhodný. Některé z nejzávažnějších problémů zjištěné v předchozích letech byly zcela vyřešeny, což vedlo k zásadnímu zlepšení celkové situace. • Životní podmínky v azylových střediscích se zlepšily díky renovaci kuchyní, vytvoření prostor pro zranitelné skupiny a novému vybavení a nábytku ve střediscích v Rohovcích a Opatovské Nové Vsi. • Vzrostl počet jazykových, odborných a profesionálních kurzů. • Přístup žadatelů o azyl na pracovní trh se zlepšil, a to díky pomoci sociálních pracovníků a úsilí úřadu práce. • Vztahy mezi žadateli o azyl a zaměstnanci středisek se zlepšily a potíže s ochrankou zcela zmizely. • Vyšší počet motivovaných sociálních pracovníků v azylovém středisku v Humenném vedl ke zlepšení objemu a kvality poskytovaných sociálních služeb. • Vyššího soukromí žadatelů o azyl v azylovém středisku v Humenném bylo dosaženo pomocí zámků, které byly namontovány do jednotlivých pokojů. • Poklesl počet stížností na kvalitu a množství jídla. Kromě toho všechna střediska zavedla praxi speciálního výběru jídel pro muslimské žadatele o azyl během ramadánu. • Zajišťovací střediska zrušila svou předchozí praxi, kdy zabavovala osobní věci zajištěných osob bez jakéhokoli písemného dokladu. Vedení nyní vede detailní seznam o zabavených předmětech a penězích. • Kvalita života nezletilých bez doprovodu ve specializovaném domově v Horném Orechovém se zásadně zlepšila poté, co byla ve středisku zřízena venkovní i krytá sportovní zařízení. • Ministerstvo vnitra a Ministerstvo práce, sociálních věcí a rodiny dosáhly dohody o umisťování dětí požívajících ochrany do dětských domovů, a to buď v Horném Orechovém nebo v jiných specializovaných zařízeních. • Úřad pro migraci spolu s UNHCR vypracoval informační letáky pro žadatele o azyl, v nichž se jasným a jednoduchým způsobem vysvětlují jejich práva a povinnosti během azylového řízení. V současnosti tyto letáky existují v 15 jazycích.

Metodologie Slovensko

Multifunkční tým (MFT) hovořil na Slovensku během zúčastněného hodnocení za rok 2009 se 153 žadateli o azyl, azylanty, osobami, jimž byla udělena doplňková ochrana, nezletilými bez doprovodu a zajištěnými osobami žádajícími o mezinárodní ochranu. Rozhovory probíhaly formou skupinové diskuze nebo individuálně. V rámci věkové skupiny 18 – 40 let byl rozhovor veden se 129 muži a 24 ženami. Co se týče dětí, proběhl rozhovor se 17 chlapci a 6 dívkami. A dále byl rozhovor veden také s 11 muži a 3 ženami ve věku nad 40 let. Multifunkční tým se skládal z úředníků z různých odborů Ministerstva vnitra a Ministerstva práce, sociálních věcí a rodiny, zástupců UNHCR a tří nevládních organizací: Ligy za ľudské práva, Slovenské humanitné rady a Ekumenické rady cirkví.

AGDM Zpráva 2009

59

Rozhovory se odehrávaly v období od 11. září do 1. října 2009 v následujících místech: • Medveďov, Sečovce (zajišťovací střediska pro cizince); • Opatovská Nová Ves (ubytovací středisko); • Trnava, Voderady (soukromé ubytování); • Rohovce (ubytovací středisko); • Gabčíkovo (ubytovací středisko pro osoby s doplňkovou ochranou); • Horné Orechové (dětský domov pro nezletilé bez doprovodu); • Humenné (přijímací středisko) a • Košice (soukromé domy azylantů).

Žadatelé o azyl potřebují větší svobodu pohybu Když žadatelé o azyl vstoupí na území Slovenska, jsou nejprve na několik týdnů umístěni do karantény v Humenném, kde se poměrně snadno smiřují se skutečností, že jejich svoboda pohybu je v této době omezena. Problémy vznikají, jakmile jsou přemístěni do přijímacích středisek v Rohovcích a Opatovské Nové Vsi. Obyvatelé těchto středisek je mohli dříve volně opouštět, pokud se přitom zdržovali na území obce. Nepotřebovali zvláštní povolení, museli se pouze při odchodu a při příchodu zapsat do návštěvní knihy na recepci. V únoru 2009 vláda změnila vnitřní řád zařízení s poukazem na to, že se tím zajistí jeho řádný provoz včetně distribuce jídla. Nyní každý, kdo opouští středisko, potřebuje písemné povolení. Žadatelé o azyl o toto povolení musejí požádat den předem. Dříve byla cesta na poštu, do obchodu, na fotbalové utkání na místním hřišti nebo procházka za hezkého dne dobrým způsobem, jak si monotónní pobyt zpestřit. Nyní je nemožné středisko spontánně opustit a žadatelé o azyl se v něm cítí uzavřeni. Nové byrokratické překážky je rozčilují. „Dřív to fungovalo dobře i bez propustek. Proč po nás chtějí písemnou propustku pokaždé, když jdeme ven? Jaký to má smysl zamknout nás ve středisku?“ prohlásil jeden z dlouholetých žadatelů o azyl během rozhovoru. „Nevím, jestli bude zítra počasí vhodné na fotbal,“ stěžoval si mladý muž. „Pokud budu každý den žádat o propustku na následující den, vedení s tím bude mít spoustu zbytečné práce.“ Obyvatelé z Opatovské Nové Vsi si MFT dále stěžovali, že tento předpis se uplatňuje tak, že nemohou jít ven dvakrát během jednoho dne. „Když se vrátíte do střediska, dozor na recepci vám propustku vezme. Nemůžete ji použít dvakrát v jednom dni, i když jste o ni řádně požádali a byla vám vystavena na celý den. Představte si, že jdete na nákup a na něco zapomenete. Už mi nedovolí si pro to dojít!“ řekl MFT muž z Bangladéše během vzrušené debaty. Podle Azylového zákona může být svoboda pohybu žadatelů o azyl omezena prostřednictvím odmítnutí propustky pouze ve výjimečných případech, a to z důvodu ochrany veřejného pořádku, nebo je-li přítomnost žadatele nutná z důvodu azylového řízení. Multifunkční tým zjistil, že propustky nejsou jen zbytečným byrokratickým procesem. Žadatelé o azyl mají rovněž dojem, že udělování propustek je někdy odmítáno jako forma kolektivního trestání za porušení provozního řádu nebo nevhodného chování některého jednotlivce.

60

AGDM Zpráva 2009


Nevládní organizace potřebují podrobnější pravidla pro integrační projekty Stejně jako ve všech ostatních středoevropských zemích se i na Slovensku v roce 2009 začala systematicky zavádět integrační politika nazvaná „Koncepce integrace cizinců“.

Slovensko

Pomoc při integraci poskytuje mnoho nevládních organizací a financuje ji Evropský uprchlický fond (ERF). Nevládní organizace musejí své projekty předložit vládě a ucházet se o jejich financování. Pravidla pro podávání žádostí o financování a pro jejich výběr jsou poměrně jasná a proces se jeví jako dostatečně spravedlivý a transparentní. Podrobnější program integrace uprchlíků by však mohl pomoci optimalizovat proces výběru a realizaci integračních projektů. Organizacím žádajícím o zdroje z Evropského uprchlického fondu by pomohlo, kdyby byly definovány standardy týkající se rozsahu nezbytných integračních aktivit a jejich rozpočtových souvislostí. V situaci, kdy tyto zásady neexistují, může docházet k rozmělnění a nedostatečné koordinaci pomoci poskytované při integraci osobám požívajícím některé z forem mezinárodní ochrany v závislosti na tom, která z nevládních organizací se o jednotlivé skupiny azylantů stará. Stávající situace některé z příjemců pomoci frustruje. „V integračním středisku mají azylanti z Kuby čtyři hodiny slovenštiny týdně, my máme jen dvě. Já se také potřebuji rychle naučit jazyk,“ prohlašuje mladá žena z Vietnamu.

AGDM Zpráva 2009

61

Rozdíly, které multifunkční tým zaznamenal v oblasti integrační podpory, sahají od výuky slovenštiny a podpory bydlení až po typ nabízených příspěvků a doby trvání samotného integračního programu. Projekty pomoci, které předkládají jednotlivé nevládní organizace, jsou založeny na jejich vlastním hodnocení potřeb, protože neexistují žádné vládní standardy. Multifunkční tým proto apeluje na úřady, aby poskytly podrobný rozpis všech zákonných nároků azylantů a osob s doplňkovou ochranou v oblasti podpory integrace.

Jazykové kurzy neodpovídají vždy potřebám Kvalita a množství hodin slovenštiny je i nadále pro osoby požívající na Slovensku některé z forem mezinárodní ochrany problematickou otázkou. Jejich obavy vycházejí ze skutečnosti, že počet hodin poskytovaných zdarma se v jednotlivých regionech liší a stejně tak je rozdílný i jejich obsah. Uprchlíci sdělili multifunkčnímu týmu, že v zemi se používá řada různých učebnic. Výukové materiály často neodpovídají úrovni znalostí nebo komunikačním požadavkům účastníků. Specifickým problémem je rozvrh hodin slovenštiny pro uprchlíky, kteří našli práci v Trnavě. Rádi by si zlepšili své jazykové znalosti, ale nemohou pravidelně docházet na hodiny, protože mnozí z nich pracují na směny. „My si teď musíme vybrat: buď práce nebo jazykové kurzy. Jenomže by to měla být práce a jazykové kurzy,“ říká uprchlík z Iráku, který mluví trochu slovensky. Stejně jako řada jeho kolegů si i on uvědomuje nutnost zlepšit si své jazykové znalosti, ale nemůže docházet na hodiny, které se konají průběhu jeho pracovní doby. „Proč nám nemohou pružně upravit rozvrh?“ ptá se.

Čím jsou mladší, tím snadněji se integrují Je starou pravdou, že čím jsou uprchlíci mladší, tím snadnější a hladší je jejich integrace do společnosti. Ani Slovensko není výjimkou. Na druhé straně starší a nemocní uprchlíci čelí velkým problémům, protože systém ne vždy nabízí řešení pro jejich speciální potřeby. Hlavní problém spočívá v tom, že fyzické nebo zdravotní problémy brání této skupině v nalezení adekvátního zaměstnání a získání dostatečných finančních zdrojů k vlastní obživě, a také v tom, že je pro ně obtížné osvojit si nové dovednosti nebo si zlepšit úroveň slovenštiny, aby se tak zvýšila jejich konkurenceschopnost na trhu práce. V důsledku toho si starší či nemocní uprchlíci, pokud jim není poskytnuto sociální bydlení, nemohou dovolit platit nájem za soukromé byty. Nemoc nebo vyšší věk rovněž zvyšují jejich potřebu péče, lékařské péče a léků, což znamená další výdaje. Mnozí z uprchlíků v produktivním věku si stěžovali, že pracovní příležitosti jsou vzácné a že jsou často zaměstnáni pouze na částečný úvazek nebo jako nádeníci. Někteří z nich vyjadřovali pochybnosti ohledně výše svých mezd a také strach ze ztráty zaměstnání za stávající hospodářské krize. „Pokud budeme mít štěstí a seženeme skutečné zaměstnání, budeme v krizi mezi prvními, koho propustí,“ říká uprchlík z Afghánistánu. Není tedy žádným překvapením, že mnoho dotazovaných jevilo známky pesimismu a deprese. Někteří z nich si stěžovali na chybějící podporu sociálních pracovníků. „Nemám nejmenší šanci si sám najít práci a můj sociální pracovník mi vůbec nepomáhá. Mám-li být upřímný, tak jsem to už vzdal,“ říká uprchlík, který je na Slovensku téměř pět let.

62

AGDM Zpráva 2009


Názory sociálních pracovníků jsou však zcela odlišné. Při debatách s MFT tvrdili, že mnoho uprchlíků nejeví o práci a hodiny slovenštiny zájem. „Pokud někdo neprojevuje žádnou vůli se integrovat, nemohu toho moc dělat. Iniciativa musí vycházet od příslušné osoby, teprve pak jí můžeme pomoci,“ říká jeden ze sociálních pracovníků. Mnozí sociální pracovníci si stěžovali, že jsou uprchlíci pasivní a mají-li problémy, tak se s nimi na ně neobrátí.

Slovensko

Nejpozitivnější příběhy integrace pocházejí od dětí azylantů nebo osob, jimž byla udělena doplňková ochrana. Velmi rychle se učí slovensky a velmi rády chodí do školy. Děti se podle všeho brzy stávají organickou součástí své třídy. „Moji kluci mají už ve třídě mnoho kamarádů a nosí dobré známky,“ řekla hrdá matka dvojčat multifunkčnímu týmu. Integraci dětí rovněž napomáhá poměrně pozitivní přístup slovenské populace. Žádný z dotazovaných nezletilých se nesetkal s nepřátelskou či rasistickou reakcí dospělých či dětí.

AGDM Zpráva 2009

63


Nezletilí bez doprovodu umístěni ve vhodném prostředí V roce 2009 se slovenská vláda poprvé ocitla v situaci, kdy musela najít přiměřené ubytování a zajistit péči a integraci nezletilých osob bez doprovodu, jimž byla přiznána mezinárodní ochrana. Skupina šesti afghánských dětí byla nejprve umístěna v Gabčíkovu, kde ale prostředí neodpovídalo potřebám dětí. Vhodné řešení se však našlo a skupina byla přemístěna do specializovaného domova pro nezletilé bez doprovodu, kde mohou rovněž navštěvovat střední školu. Multifunkční tým kladně hodnotí skutečnost, že zástupci Ministerstva vnitra a Ministerstva práce, sociálních věcí a rodiny Slovenské republiky dosáhli dohody ohledně umístění nezletilých bez doprovodu, kteří požívali nějaké formy mezinárodní ochrany, a to v zařízení vybaveném zvláště podle jejich potřeb. Ministerstvo práce, sociálních věcí a rodiny vyčlenilo pro tento účel v každém regionu SR jeden dětský domov, v tomto konkrétním případě v Horném Orechovém. Zařízení pro děti jsou bezpochyby v nejlepším zájmu nezletilých bez doprovodu, pokud není k dispozici lepší řešení, např. příbuzní, adopce, pěstounská péče, atp. Pokud by byl nezletilým bez doprovodu na Slovensku udělen azyl, byla by péče o ně organizována stejným způsobem, jako je tomu u dětí s doplňkovou ochranou.

64

AGDM Zpráva 2009

Doporučení • Multifunkční tým apeluje na migrační úřad, aby se vrátil k předchozí praxi a povolil volný pohyb žadatelů o azyl v místě jejich pobytu. Informace o přítomnosti žadatelů o azyl je možno zabezpečit tak, že se obyvatelé při příchodu a odchodu zapíší, jak tomu bylo dříve. Povinné vydávání propustek může mít za následek zbytečnou pracovní zátěž pro vedení a zbytečné napětí mezi žadateli o azyl. MFT rovněž požádal migrační úřad, aby ukončil svou restriktivní praxi v Opatovské Nové Vsi. • MFT opakovaně volá po tom, aby příslušná slovenská ministerstva zodpovědná za zavádění a doplňování Azylového zákona zmírnila podmínky pro vstup žadatelů o azyl na trh práce. S ohledem na klesající počet žadatelů o azyl v posledních letech by se to týkalo pouze zanedbatelného počtu osob a neohrozilo by to pracovní příležitosti slovenských občanů. • MFT doporučuje Ministerstvu práce, sociálních věcí a rodiny a dalším zainteresovaným stranám, aby vypracovaly podrobný rozpis minimální zaručené integrační podpory. Integrační nároky azylantů a osob s doplňkovou ochranou musejí být jasně specifikovány. • Slovenská vláda by měla rovněž poskytnout nezbytné finanční prostředky pro zavádění podrobného integračního programu, který by zajistil, že všechny osoby s některou z forem mezinárodní ochrany obdrží stejný objem integrační podpory a služeb. Míra integrační podpory by měla být stejná bez ohledu na nevládní organizaci, která ji realizuje. • Vláda by měla zvýšit rozpočet na integrační aktivity, a to jak ze státního rozpočtu, tak z Evropského uprchlického fondu. Nevládní organizace poskytující pomoc při integraci by se měly snažit o získání doplňkového financování z dalších zdrojů a kreativně rozšiřovat možnosti financování svých integračních projektů. • Jako součást integrační politiky by měl být stanoven přesný rozsah bezplatné výuky jazyka a ostatních výukových programů pro uprchlíky a osoby s doplňkovou ochranou. • Všichni příjemci by měli obdržet doporučené učebnice slovenštiny, a to v závislosti na svých jazykových znalostech. • Vyzýváme Ministerstvo vnitra a Ministerstvo práce, sociálních věcí a rodiny, aby přesněji definovala rozsah integrační podpory pro osoby s doplňkovou ochranou. Integrační program by měl činit rozdíl mezi odlišnými potřebami výdělečně činných jednotlivců a těmi, kdo se sami o sebe postarat nedokážou.

Slovensko

• Jelikož stávající zákonná úprava nedovoluje migračnímu úřadu udělit doplňkovou ochranu na delší dobu, dospěl MFT k závěru, že současná roční ochrana způsobuje zásadní problémy při integraci osob, které této doplňkové ochrany požívají. Zkušenost jasně ukazuje, že v naprosté většině případů je doplňková ochrana pravidelně prodlužována. MFT proto doporučuje migračnímu úřadu, aby svůj přístup přehodnotil a novelizoval zákon v tom smyslu, aby bylo možno doplňkovou ochranu udělovat na delší dobu.

AGDM Zpráva 2009

65


Slovinsko Statistika V roce 2009 obdrželo Slovinsko 201 žádostí o azyl, z čehož bylo 181 nových a 20 opakovaných žádostí. Sto šedesát žádostí o azyl podali muži, 41 ženy a 23 nezletilí bez doprovodu a odloučené děti. Šestnáct osob bylo uznáno za azylanty a čtyřem byla v daném období přiznána doplňková ochrana. Největší skupiny žadatelů o azyl byly původem z Afghánistánu, Bosny a Hercegoviny, Kosova, Srbska a Turecka.

66

AGDM Správa 2009

Vývoj od roku 2005 Po pěti letech provádění zúčastněných hodnocení AGDM ve Slovinsku se multifunkční tým (MFT) rozhodl nehodnotit pouze změny oproti předchozímu roku, ale shrnout celé období od roku 2005, kdy hodnocení ve Slovinsku proběhlo poprvé. Došel k obecnému zjištění, že mnohé z dřívějších problémů byly vyřešeny. Při hodnocení vyšla najevo některá působivá zlepšení v oblasti kvality azylového řízení, programů péče a podpory a úsilí o integraci dotčených osob. Většinu změn je možno připsat přímo poznatkům každoročních zúčastněných hodnocení AGDM a doporučením multifunkčního týmu v posledních pěti letech. Pozitivní vývoj jasně ukazuje, že hlasy žadatelů o azyl a uprchlíků, jakkoli nebyly vždy vítány, byly slovinskou vládou brány vážně a vedly k celé řadě změn, mezi něž patří i následující: • Posílení role právních poradců uprchlíků. Žádosti do pořadníku jsou přijímány pouze od kvalifikovaných právníků. Odměňování za právní služby poskytované příslušným osobám bylo zvýšeno na úroveň přijatelnou v rámci oboru. • Poskytování tlumočnických a překladatelských služeb se zlepšilo oproti předchozím létům do té míry, že v roce 2009 už není považováno za problém. • V Azylovém domově je každodenně v pracovní době přítomna zdravotní sestra. Sama řeší menší zdravotní potíže a posílá vážnější případy na příslušnou místní kliniku. • Zaměstnanci příslušného odboru Ministerstva vnitra pravidelně navštěvují osoby, které se přestěhovaly z Azylového domova do soukromého ubytování, a poskytují jim nezbytné poradenství. • Existuje mechanizmus, jehož prostřednictvím se vláda a nevládní organizace pravidelně setkávají na koordinačních schůzkách, kde diskutují o otázkách týkajících se žadatelů o azyl v Azylovém domově, běžně se vyjadřují k vyvstalým problémům a navrhují jejich řešení. Kdykoli je to možné, účastní se těchto schůzek i UNHCR. • Od počátku roku 2009 jsou azylantům vydávány stejné karty zdravotního pojištění jako slovinským občanům, což usnadnilo přístup ke zdravotní péči. • Kromě toho mají žadatelé v Azylovém domově v Lublani k dispozici každodenní přístup k internetu, což je významný pokrok letošního roku. • Kurzy slovinštiny jsou poskytovány denně (začátečnická a pokročilá úroveň) a probíhají ve vzdělávacím středisku „Cene Štupar“ v Lublani a „Andragoski Zavod“ v Mariboru. Projekt je spolufinancován Evropským fondem pro uprchlíky. Dostupnost těchto kurzů pomáhá dotčeným osobám aktivně se účastnit formálního vzdělávání (základní škola, střední škola, školy pro dospělé a univerzita). Neformální vzdělávání je rovněž poskytováno individuální formou, a to především nezletilým bez doprovodu, takže se následně snadněji zapojují do formálních výukových programů. • Děti v Azylovém domově mají přístup k bezplatnému základnímu vzdělání v nejbližší základní škole. Mimoto každé dítě dostává materiální a žákovskou podporu od Ministerstva vnitra a místního zastupitelstva. • Uprchlíci mohou získat granty, které jim pomohou začít podnikat a zajistit si nezávislou obživu. • Zajišťovací zařízení při Azylovém domově bylo uzavřeno. • Na život v Azylovém domově nejsou žádné další stížnosti ohledně jídla, distribuce oblečení anebo přeplněných místností, což byla v předchozích letech vždy velmi ožehavá témata.

AGDM Zpráva 2009

Slovinsko

• Po výměně agentury, která se v Azylovém domě stará o bezpečnost, již nebyly vzneseny žádné nové stížnosti na chování dozorců.

67

Metodologie Zúčastněné hodnocení za rok 2009 prováděl multifunkční tým složený ze zaměstnanců UNHCR, slovinského Ministerstva vnitra (Odbor azylu a integrace) a nevládních organizací Pravno informacijski centar (PIC) a Slovenska filantropija (SF). Rozhovory probíhaly od 22. do 25. září 2009 v Azylovém domově v Lublani, ve středisku pro cizince v Postojne a v soukromých bytech rodin v Kamniku a Celje. Třicet osob, s nimiž byly rozhovory vedeny, zahrnuje jak žadatele o azyl, tak uprchlíky sdružené do následujících kategorií: ženy a muži, rodiny, svobodní muži a ženy, děti a děti bez doprovodu. Během rozhovorů byly vznášeny otázky ohledně přijímacích podmínek a místního integračního procesu, zvláště pak dostupnosti vzdělání, zdravotnických služeb, sociálních služeb a trhu práce. Dotazovaní mohli rovněž hovořit o jiných otázkách, které jsou pro ně důležité. Mnoho žadatelů o azyl se rozhodlo, že se s multifunkčním týmem nesetká, protože se s ním sešli v předchozích letech a nespatřovali v tom žádnou výhodu, neboť osobně nezaznamenali žádné hmatatelné zlepšení s ohledem na své žádosti o azyl. Po skončení rozhovorů se členové MFT dvakrát sešli, aby shrnuli hlavní poznatky a dokončili zprávu za rok 2009.

„Proč trvá azylové řízení tak dlouho?“ Azylový domov ve slovinském hlavním městě Lublani je jediným ubytovacím zařízením pro žadatele o azyl v zemi. Je čistý a útulný a poskytuje pohodlné a domácké prostředí. Předchozí nedorozumění mezi personálem a obyvateli byla vyřešena. Žadatelé o azyl stále zmiňují jako problém dlouhou dobu přijímání prvoinstančního rozhodnutí. „Azylový domov není nepříjemné místo k pobytu. Jenomže člověk si tu připadá jako v čekárně. Já potřebuji, aby o mé žádosti rozhodli a já mohl se svým životem něco udělat,“ stěžoval si během rozhovorů žadatel o azyl z Kazachstánu. Stejně jako on cítí i další spolubydlící frustraci z dlouhotrvajícího procesu určování právního postavení uprchlíka. Většina obyvatel Azylového domova tu žije déle než dva roky a na rozhodnutí stále čekají. Mladá žadatelka o azyl prohlásila, že nechápe, proč uzavření případu trvá tak dlouho. „Začala jsem se hádat s pracovnicí, která má mou žádost na starost. Znovu a znovu se jí ptám, proč to trvá tak dlouho, a ona mi nikdy nedokáže to zdržování vysvětlit,“ říká. Žadatelé o azyl čekají v Azylovém domově dlouhé měsíce a jejich neklid a frustrace narůstá. Na základě platného Zákona o mezinárodní ochraně mohou žadatelé o azyl po uplynutí jednoho roku od podání své žádosti legálně pracovat. „Jsem zdravý, mám kvalifikaci a rád bych pro sebe a svou rodinu vydělal víc peněz. Dostal jsem dokonce pracovní nabídku. Proč mi nedovolí pracovat?“ shrnuje svůj problém hlava velké kosovské rodiny. Na restrikce při získávání legálního zaměstnání si stěžují převážně mužští žadatelé o azyl. Byli by rádi, kdyby se čekací lhůta pro přístup na trh práce zkrátila. V předchozích letech si obyvatelé Azylového domova nejvíce stěžovali na nedostatek vhodného oblečení. V roce 2009 si v tomto ohledu stěžovali pouze nezletilí žadatelé o azyl bez doprovodu. „Zaměstnanci tady nechápou, že jsme teenageři a máme odlišné potřeby,“ říkali multifunkčnímu týmu. Dávali by přednost módnějším značkám, než jsou ty, co dostávají.

68

AGDM Zpráva 2009


Nezletilí podle všeho netuší, že každý z nich má přiděleného pěstouna a právního zástupce a že sociální pracovníci v Azylovém domově odpovídají za zajištění kvalitního života nezletilých. Bylo pozorováno, že pouze nemnozí žadatelé o azyl dokázali opustit Azylový domov a nalézt si dostupné bydlení jinde. Ti, kdo z Azylového domova odešli, zůstávají většinou v Lublani, protože se tam nabízejí lepší možnosti zaměstnání. Kromě toho je nedaleko Azylový domov, kde je v případě potřeby snadno dostupné právní a sociální poradenství. Právní poradenství a informace o ochraně, jichž se žadatelům o azyl dostává, se v posledních několika letech ve Slovinsku výrazně zlepšily. Dotazované osoby podle všeho rozumějí obsahu, podstatě a účelu azylového řízení. Zlepšila se i dostupnost právní pomoci a tlumočnických služeb. Několik dotázaných se v předchozích letech přesunulo do jiných členských zemí EU a následně byli v souladu s ustanoveními Nařízení Dublin II vráceni do Slovinska. I když si někteří neradi připouštějí skutečnost, že se nemohou volně pohybovat do jiné země, uznávají, že byli řádně informováni o příslušných pravidlech EU a nařízeních týkajících se cestování do ostatních členských států EU.

Slovinsko

Ke svému běžnému životu měli obyvatelé Azylového domova jen pár stížností. Problémy, které opakovaně zmiňovali v předchozích letech, jako množství a kvalita jídla či rušivé prohlídky pokojů ze strany zaměstnanců Azylového domova, se letos neobjevily.

AGDM Zpráva 2009

69


I pohodlné zajištění může působit frustrujícím dojmem Středisko pro cizince v Postojne je zajišťovací zařízení s uzavřeným režimem pro osoby, které ve Slovinsku pobývají ilegálně, osoby, jež čeká deportace do jiných zemí anebo žadatele o azyl, na něž se vztahuje proces Dublin II. Je třeba poznamenat, že počet zadržených osob v roce 2009 oproti roku 2008 dramaticky poklesl. V roce 2009 bylo zajištěno 21 osob, zatímco v roce 2008 to bylo 102 lidí. Během zúčastněného hodnocení v roce 2009, byli v Postojne v rámci procesu Dublin II zajištěni dva žadatelé o azyl, oba svobodní muži. Žadatelé o azyl mají v Postojne přístup k psychologickému poradenství od sociálních pracovníků z Azylového domova v Lublani, kteří středisko každý týden navštěvují. Kromě toho mají každý týden k dispozici bezplatné právní poradenství a všichni žadatelé o azyl dostávají informační CD-ROM s informacemi o svých právech a povinnostech v jazyce, jemuž rozumějí. Dále zde existuje vybavená místnost určená k modlitbám věřících různých náboženství. Zajištění je těžká zkouška pro každého člověka a není snadné se s ním smířit. Multifunkční tým nicméně shledal, že životní podmínky ve středisku pro cizince v Postojne jsou uspokojivé. Všichni zajištění mohou denně cvičit v zařízení s veškerým sportovním vybavením, včetně hřišť na košíkovou a fotbal. Mimoto je všem zajištěným poskytováno sportovní vybavení včetně sportovního oblečení a obuvi.

70

AGDM Zpráva 2009

V zařízení je každý den od 7 hodin ráno do 9 hodin večer přítomna zdravotní sestra. Zajištěné osoby, s nimiž byl veden rozhovor, oceňovaly poskytované ubytování a jídlo. „Kdyby tu nebylo omezení pohybu mimo tábor, byly by místní podmínky mnohem lepší, než jsem při zajištění zažil v Turecku.“ Multifunkční tým zjistil, že v knihovně zařízení je k dispozici dostatek materiálu ke četní v různých jazycích. „Oceňuji, že zatímco tady musím sedět, mohu dobře využít volný čas, takže jsem se začal v knihovně učit anglicky,“ prohlásil jeden z žadatelů o azyl během pohovoru.

Azylanti dobře vycházejí s místními přijímajícími komunitami Přestože odbor pro integraci Ministerstva vnitra poslal všem uprchlíkům sídlícím ve Slovinsku zprávu o nadcházejícím procesu AGDM, jejich účast při zúčastněném hodnocení za rok 2009 byla nízká. Multifunkční tým proto navštívil dvě rodiny uprchlíků v jejich soukromých bytech ve dvou různých městech. Uprchlíci uvádějí, že se usazují bez problémů. Děti chodí do místních škol a rodiče nalezli práci, anebo začali podnikat. Dostávají rovněž sociální podporu a příspěvky od místních úřadů a s místní komunitou vycházejí dobře. „Jsme jediná cizí rodina v okolí, takže nás každý zná a většina lidí je ochotná a přátelská. Jsme tu rádi,“ říká jedna z žen. Dostupnost bydlení je pro uprchlíky ve Slovinsku systémový problém. Na rozdíl od slovinských občanů nemají cizinci nárok na sociální/neziskové bydlení a musejí si hledat bydlení za tržní ceny. „Měli jsme velké štěstí, že jsme našli tenhle krásný byt. Takové bydlení by normálně stálo mnohem více, ale majitel je hodný člověk a chce nám pomoci,“ říká jedna z dotazovaných rodin, která velmi dobře chápe, že je výjimkou z pravidla.

Doporučení • Problémy a záležitosti související s procesem určování právního postavení uprchlíků by měly být řešeny v kontextu Quality Initiative Project8. Na základě doporučení MFT z roku 2008 by mělo být bezodkladně řešeno zdržování prvoinstančních rozhodnutí. • Je potřeba definovat individuální přístup v případech týkajících se zranitelných osob, zvláště pak v případech souvisejících s násilím nebo špatným zacházením se ženami a dětmi, v případech týkajících se nezletilých a v případech, jež vyžadují specifický přístup v rámci azylových procesů a v souvislosti s pomocí poskytovanou zranitelným osobám. Slovinská vláda, nevládní organizace a ostatní zainteresované strany by měly spojit síly a co nejdříve vytvořit proces poradenství, konzultací a spolupráce při řešení těchto případů. • MFT doporučuje nalézt a realizovat udržitelné řešení problematiky ubytování zranitelných žen. • MFT doporučuje, aby se zainteresované strany (Ministerstvo vnitra, nevládní organizace a UNHCR) společně obrátily na Ministerstvo životního prostředí s žádostí o přehodnocení otázky přístupu k sociálnímu bydlení v tom smyslu, aby uprchlicí a držitelé povolení k trvalému pobytu měli nárok na neziskové byty.

Slovinsko

• MFT doporučuje, aby dotčeným osobám bylo usnadněno vytváření organizací uprchlíků, a tím usnadněn rozvoj komunitní samosprávy a poskytování služeb pro komunitní rozvoj.

8 Quality Assurance and Evaluation Mechanism Project (ASQAEM) v subregionu střední a východní Evropy – projekt UNHCR spolufinancovaný Evropskou komisí zaměřený na hodnocení a zlepšování procesů určování statusu uprchlíků.

AGDM Zpráva 2009

71


Azylové trendy 2007–2009 Průběžné statistické údaje za střední Evropu Celkem ve střední Evropě

2007

2008

2009

20053

16267

19388

Právní postavení uprchlíka

744

663

507

Doplňková ochrana

3607

3227

2981

Počet žádostí o azyl od dětí bez doprovodu /

553

547

398

Žádosti o azyl

odloučených dětí

72

AGDM Správa 2009

Bulharsko 2007

2008

2009

Žádosti o azyl

975

746

853


13

27

39

Doplňková ochrana

322

267

228

23

109

8

Počet žádostí o azyl od dětí bez doprovodu / odloučených dětí Hlavní země původu žadatelů o azyl v roce 2009

Irák, bez státní příslušnosti, Afghánistán, Írán, Arménie

Česká republika 2007

2008

2009

Žádosti o azyl

1878

1656

1258


191

157

75

Doplňková ochrana

191

132

28

34

12


Ukrajina, Kazachstán, Mongolsko, Turecko

Maďarsko 2007

2008

2009

Žádosti o azyl

3425

3118

4672


169

160

166

Doplňková ochrana

69

130

217

73

176

270


Srbsko (vč. Kosova), Afghánistán, Somálsko, Turecko, Gruzie, Irák

Polsko 2007

2008

2009

10048

8517

10587


212

193

133

Doplňková ochrana

2919

2595

2377

246

70

14

Žádosti o azyl


Ruská federace, Gruzie, Arménie, Vietnam, Bělorusko

* Žádosti o azyl zahrnují rovněž opakované žádosti. ** Údaje o udělení azylu a doplňkové ochrany jsou založeny na výstupech administrativních procesů určení právního postavení a nezahrnují azyl přiznaný na základě rozhodnutí soudu v odvolacím řízení.

AGDM Zpráva 2009

73

Rumunsko 2007

2008

2009

Žádosti o azyl

659

1080

995


143

102

64

Doplňková ochrana

17

36

30

30

71

43


Moldavská republika, Pákistán, Irák, Turecko, Afghánistán

Slovensko 2007

2008

2009

2643

910

822


14

22

14

Doplňková ochrana

82

65

97

154

71

28

Žádosti o azyl


Pákistán, Moldávie, Indie, Vietnam, Afghánistán, Čína

Slovinsko 2007

2008

2009

425

240

201


2

2

16

Doplňková ochrana

7

2

4

27

16

23

Žádosti o azyl


Bosna a Hercegovina, Srbsko (vč. Kosova), Turecko, Afghánistán

74

AGDM Zpráva 2009

Azylová zařízení ve střední Evropě

2010

Poznámky

76

AGDM Zpráva 2009

Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky Regionální zastoupení pro střední Evropu Adresa: Felvinci út 27, 1022 Budapešť, Maďarsko Tel. +36 1 336 3060, -70 Fax: +36 1 336 3080 E-mail: [email protected] Webové stránky: http://www.unhcr-centraleurope.org

Tato publikace byla s cílem chránit životní prostředí vytištěna na 100% recyklovaném papíře.

Být uprchlíkem. Jak se žije uprchlíkům a žadatelům o azyl ve střední Evropě

Recommend Documents