Bydlení a nábytek baroka
Baroko (z portug.) Baroko (z portug ) • počátky v p y Itálii po roce 1580, v 17. století p , univerzální sloh evropských zemí • v nábytkářství se projevuje výrazněji ve Francii y p j j ý j nebo v Anglii • dynamičtější než renesance, popírá tektoniku, y j ,p p , zdůrazňuje dekor • vychází z y tvarosloví architektury – y na nábytku y se opět objevuje římsa, sokl, pilastry, po vzoru architektury také zvlnění půdorysu, křivka, prohnutí fasády nábytku, užití tordovaného h tí f ád áb tk žití t d éh sloupku
Barokní nábytek – základní znaky Barokní nábytek základní znaky • barokní nábytek – reprezentativní uměleckořemeslný předmět • nábytek šlechtický – dýhovaný (zakrytí konstrukčních spojů, nerovností); odklon od ebenu k ořechovému dřevu • nové nábytkové typy: komoda, sekretář, další vývoj skříně, mnoho typů stolků – konzolové, odkládací, hrací • pevné čalounění, čalouněný sedák, opěradlo i područky, častější užití textilu v interiéru • rozvíjení zdobných technik – íj í d b ý h h ik marketérie; Boulleova technika, k é i B ll h ik řezba, zlacení, malba, tmelové a kombinované techniky, inkrustace (chebská technika pietra dura ad ) inkrustace (chebská technika, pietra dura ad.) • Anglie – autonomní vývoj, nábytek honosný, pohodlnější (R. a J. Adamové, G. Hepplewhite, T. Chippendale ad.) a J. Adamové, G. Hepplewhite, T. Chippendale ad.)
Francie: • dříve závislá na Nizozemí, nyní v nábytkářství vedoucí úloha • založení uměleckých dílen v galerii Louvre a Akademie (1635) • zřízení manufaktury specializované na výrobu dvorského ří í f kt i li é ý b d kéh nábytku, počátek výroby r. 1667 • dvorní ebenista André Charles Boulle ((1641 – 1732) – ) sbírka návrhů, sborník návrhů a ornamentů • marketerie z cizokrajných dřev, kovu, perleti, želvoviny; girlandy květin, detaily z litého bronzu, 25 spolupracovníků girlandy květin, detaily z litého bronzu, 25 spolupracovníků • dělení řemeslníků: ebenisté (skříňový nábytek) a chaisieres (výrobci židlí a čalouníci) • ebenisté – mistři zpracovávající tvrdé ebenové dřevo; označení nábytkového stolaře ve Francii 17. století, který původně pracoval s ebenovým dřevem; později označení každého stolaře vyrábějícího nábytek (v Anglii pojem cabinetmaker)
Louis XIII. – sloh Ludvíka XIII. (1610 – 1643) • přechodné období mezi vrcholnou renesancí a nastupujícím barokem • ořechové a částečně ebenové dřevo Louis XIV. – sloh Ludvíka XIV. (1643 – 1715) • období největšího rozkvětu francouzského nábytkářství; rozvoj intarzie a kování Louis XV. – sloh Ludvíka XV. (1715 – 1774) • opuštění rovných linií, křivky, zjemnění – rokoko André Charles Boulle (1641 – 1732) Přední francouzský tvůrce v období Ludvíka XIV. Nábytek vyráběl podle vlastních návrhů i podle návrhů současníků, např. malíře Ch. Lebruna.
Kabinet (z franc ) Kabinet (z franc.) • typ skříňky s řadou zásuvek a přihrádek, postavené na vysokých nohách • zásuvky většinou kryty dvířky, často tvoří přímo fasádu á k ětši k t d ířk č t t ří ří f ád nábytku • v období renesance a baroka, v celé Evropě v období renesance a baroka v celé Evropě • v 17. století proměna stylu kabinetů pod vlivem baroka • od počátku 17. století střediskem výroby kabinetů také od počátku 17 století střediskem výroby kabinetů také Antverpy, odkud kabinety vyváženy do celé Evropy; zde řada vynikajících tvůrců kabinetů vynikajících tvůrců kabinetů
Kabinet Neapol kolem 1650 – 1670 Ebenové dřevo, scény p malované pod sklem ve stylu malíře Luca Giordana
Kabinet, Antverpy, kolem 1670 ebenové dřevo s malbou italské krajiny na alabastru ebenové dřevo s malbou italské krajiny na alabastru
Kabinet, střední Evropa, 18. století
Stolní kabinet, Antverpy, kolem 1660 – 1680 ebenové dřevo, s výplněmi zdobenými hedvábím s výšivkami b é dř ý l ě i d b ý i h d ábí ýši k i
Sekretář (z lat.) K Komoda (z franc.) d ( f ) • sekretář – typ skříňového nábytku; od počátku 18. století do 19. století, od 30. let 18. století obliba zejména ve střední 9 l í d 30 l 8 l í blib j é ř d í Evropě • přístěnná skříň s přístěnná skříň s výklopnou psací deskou ve výklopnou psací deskou ve střední části a střední části a zásuvkami ve spodní a horní části; všechny části pevně spojeny • komoda – přístěnná skříň s velkými širokými zásuvkami (nejběžnější 3 zásuvky) • charakteristický typ nábytku 18. století, ve Francii od h kt i ti ký t áb tk 18 t l tí F ii d počátku 18. století, poté v celé Evropě, přežívá v 1. pol. 19. století • psací komoda – s nástavcem s odklopnou psací deskou; od konce 18. století ve Francii, v Itálii a střední Evropě, nejoblíbenější kolem 1800 j blíb ější k l 1800
Sekretář Morava 30. léta 18. století
Komoda Itálie 1 polo ina 18 století Komoda, Itálie, 1. polovina 18. století
Hamburger Schapp / Hamburská skříň Hamburger Schapp / Hamburská skříň • „Hamburger Schapp“ – H b S h “ vznik v Hamburku na konci ik H b k k i 17. století • hamburská dvoudveřová šatní skříň nahradila hamburská dvoudveřová šatní skříň nahradila dosavadní renesanční skříně čtyřdveřové, původem nizozemské • renesanční severoněmecké skříně čtyřdveřové se vyznačovaly plastickou řezbou na fasádě, raně barokní byly hladké dýhované ořechovou dýhou barokní byly hladké, dýhované ořechovou dýhou • tento typ skříně vyráběn i v dalších hansovních městech: Gdaňsk (zakončení skříně stupňovitě městech: Gdaňsk (zakončení skříně stupňovitě vyvýšeno), Lübeck (římsa má tvar prohnutý, segmentový)
Typy završení skříní
Hamburská skříň, severní Německo, kolem 1700 Skříň z Gdaňska, severní Německo, kolem 1700
¾ Stolový nábytek Stolový nábytek • od 17. století rozmach psacích stolů a stolů k různému použití (odkládací stolky konzolové stoly apod ) použití (odkládací stolky, konzolové stoly apod.) • materiál – dřevo, stolová deska často z mramoru • konzolový stůl – konzolový stůl – přízední stůl s tvarovanou deskou, většinou přízední stůl s tvarovanou deskou většinou na dvou předních nohách; oblíbený ve francouzském nábytkářství 18. století a rozšířený v Evropě y ý p • psací stůl – v západní a střední Evropě od počátku 17. století, později s nástavcem, přihrádkami • toaletní stolek – dámský stolek s odklápěcí částí horní desky, se zrcadlem, poprvé v 17. století, rozkvět v 18. století
Stůl Francie počátek 18 století Stůl, Francie, počátek 18. století
Stůl Itálie Antonio Corradini Stůl, Itálie, Antonio Corradini
¾ Sedací nábytek L h í áb k Lehací nábytek • všechny typy nábytku sloužící k sezení při práci, při jídle, y ypy y p p ,p j , odpočinku • některé typy (lenošky) příbuzné nábytku sloužícímu ke spaní • nové typy židlí, křesel, taburetů; pohovka, chaise‐longue ‐ křeslo Bergére: měkce čalouněné s odnímatelnými polštáři ‐ křeslo á la reine: barokní křeslo s mírně zakloněným zvlněným opěradlem, prohnutýma nohama ‐ chaise‐longue: především ve francouzském nábytkářství od konce 17. století, v 18. století v celé Evropě • taburet – čalouněné nízké sedátko na čtyřech nohách, bez opěradla • postel – bohatě zdobené, vyřezávané postele, zejména ve francouzském nábytkářství
Křeslo, soukromá sbírka, Milán, kolem 1760 – 1770 Taburet
Pohovka Itálie 18 století Pohovka, Itálie, 18. století
Barokní ložnice – návrh Barokní ložnice
Postel, konec 17. století
Boulleova technika (Boulleova práce) Boulleova technika (Boulleova práce) • speciální technika úpravy povrchu nábytku nazvaná podle ebenisty Ludvíka XIV André Charlese Boullea (1641 – 1732) ebenisty Ludvíka XIV., André Charlese Boullea (1641 1732) • intarsie cínem, mosazí a želvovinou, příp. doplněna slonovinou a různobarevnými dřevy, zejména ebenem; na slonovinou a různobarevnými dřevy, zejména ebenem; na nábytku kování • tenké destičky jednotlivých materiálů společně vyřezávány yj ý p y y do tvaru budoucího ornamentu, skládány a přilepovány na povrch nábytku ‐ pozitivní intarsie = Boulle: světlá mosaz na tmavém podkladě želvoviny ‐ negativní intarsie = contra Boulle: na kovovém základě í é á ě vytvořen ornament ze želvoviny • originálních prací málo, na konci 17., v 18. a 19. století i i ál í h í ál k i 17 18 19 t l tí technika napodobována
Psací stůl, A. Ch. Boulle, Francie , ,
Orientalismy •
• •
• •
•
od konce 16. století do Evropy přiváženy především z Číny a Japonska orientální předměty a menší nábytkové kusy s lakovanou úpravou povrchu ; rozšíření v souvislosti se zřízením Východoasijské společnosti povrchu ; rozšíření v souvislosti se zřízením Východoasijské společnosti ve druhé pol. 17. století lakované předměty módní záležitost (části nábytku posílány na Východ, opatřeny lakovaným povrchem a vráceny) lakovaný nábytek s černým podkladem (méně častý je podklad červené nebo zelené barvy) a jemnou malbou chinoiserií v Evropě oblíben celé 18 století; lakovaným povrchem zdobeny sekretáře kabinety menší 18. století; lakovaným povrchem zdobeny sekretáře, kabinety, menší skříňky, šperkovnice, kazety i postele technologie – na dřevo se nanášelo několik vrstev šelaku, nátěr se zahříval, aby vyschl a ztvrdl, poté byl zlacen a pomalován hří l b hl dl éb l l l á tradiční schéma kabinetů – pravoúhlá skříň s dvoukřídlými dveřmi na bohatě řezaném, zlaceném stolovém podstavci, dvířka i vnitřní zásuvky , p , y zdobeny reliéfy s pestrou malbou architektury, krajin, postav a vegetace. snahy o nápodobu: od 80. let 17. století pokusy napodobit lakovanou úpravu především v Anglii (zavedl král Vilém) , významné dílny také ve úpravu, především v Anglii (zavedl král Vilém) významné dílny také ve Francii (Vernis Martin) a v Drážďanech (Martin Schnell)
Čínský lakovaný kabinet, 1690 – 1700 Kabinet Anglie nebo Německo 1690 – 1700 Kabinet, Anglie nebo Německo, 1690 – 1700
Chebská práce – Egerer Reliefintarsien •
• •
•
•
•
nová výzdobná technika, vznik ve 30. letech 17. století v Chebu v dílně řezbáře a truhláře Adama Ecka; v 1. pol. 17. století v Čechách a v jižním Německu reliéfní intarsie (reliéfní klížená řezba) z různobarevných mořených měkkých dřev; domácí dřeva barvená kořenice měkkých dřev; domácí dřeva, barvená kořenice šperkovnice, truhličky, menší sekretáře a kabinety, hrací kazety na; reliéfní intarsií pojednány detaily, ale i celé plochy; náročnost provedení – velké kusy vzácné doména chebských rodin – H. G. Fischer, rodinné dílny Haberstumpfů a Haberlitzerů; na přelomu 17. a 18. století část produkce přenesena do ; p p p Prahy, objevuje se až do 19. století většinou figurální motivy a scény, předlohy z dobových grafických listů, nizozemských umělců Martena de Vose Johanna Sadelera Antonia nizozemských umělců Martena de Vose, Johanna Sadelera, Antonia Tampesty ad. pojmenování: v 19. století „pražská práce“, později „chebská práce“, pojem „chebská reliéfní intarsie“poprvé v knize H. Sturma Egerere Reliefintarsien (1961)
Truhlička české země, Cheb d há l druhá polovina 17. století
