Znaky hudebního baroka. Florentská camerata

Baroko přibližně 17. století - Evropa, vznik v Itálii v 16. století z portugalského Barroco - "nepravidelně utvářená perla" Poslech: –

Adam Michna z Otradovic - Loutna česká - Nebeští kavalérové, Vánoční roztomilost

–

G. F. Händel - Mesiáš (Aleluja)

–

J. S. Bach - Toccata, Fuga

–

B. M. Šernohorský - Laudetur Jesus Christus

Polovina 16. století - Tridentský koncil - protireformační snahy katolické církve: –

Jezuitský řád - vznik v r. 1540, založen Ignácem z Loyoly - realizoval protireformační politiku kat. církve. Po příchodu do českých zemí vytváří vyspělý školský systém vychování nové vzdělané generace.

–

Obnovení činnosti inkvizice - soudu proti kacířství, existovala pak až do 19. století.

–

Zakládání poutních míst, obnovování kultu svatých - u nás vznik kultu sv. Jana Nepomuckého.

Církev podporuje rozvoj umění ve všech směrech - je bohatá, platí si nejlepší umělce. Oproti renesanci důraz na cit, převládá emocionální složka - mělo ohromovat, působit na smyslovou stránku. 2 směry: 1. Baroko dynamické 2. Baroko klasicizující Baroko bylo jasně a evidentně projevem katolické církve. Znaky: Dramatičnost, dynamičnos, expresivita (výrazovost) Památky: –

Chrám sv. Mikuláše na Malé Straně

–

sochy na Karlově mostě

–

Versaile (Francie)

–

Zimní palác (Rusko)

Představitelé: –

Petr Pavel Rubens

–

Rembrandt van Rijn

–

Caravagi

Poslech: G. F. Händel - Vodní hudba

Znaky hudebního baroka vznik melodicko-harmonického slohu (nová forma - drama per musica - počátky vzniku opery), polyfonie je ovládána harmonií (dívají se, jestli hlasy zní harmonicky) vítězství dur/mollového systému - durové a mollové tóniny. Dříve existovaly církevní tóniny (aiolská, frygická, lydická, mixoladická..) byly nahrazeny tímto systémem. naprosté odlišení vokálního a instrumentálního směru vznik nových forem: –

drama per musica

–

oratorium (pašije)

–

kantáty

–

svita

–

concerto grosso

–

sonáta

–

fuga

Florentská camerata camerata - komorní -> malá skupina vznik kolem r. 1600 - používá se jako rok nástupu baroka v hudbě Byla to skupina vzdělanců - literátů, vědců, hudebníků, ..., kteří se postavili proti renesanční polyfonii (např. že kontrapunkt neumožňuje dobré rozpoznání textu) - požadovali na prvním místě slovo, na druhém rytmus a až na třetím tón. Vytvořili doprovázenou monodii - jedna melodie, doprovázená akordy. V jejich čele byl Vincenzo Galilei (otec Galilea Galilei). Jacopo Peri - tvůrce 1. dochované opery - Euridika (1600), nedochovala se úplně 1. opera - Dafne Gulio Caccini - také tvoří opery Claudio Monteverdi - chtěl, aby byla dramatická a hudební stránka v rovnováze. Rozšířil orchestr až na třicet hráčů. Dílo - Orfeo První opery: –

měly jedno dějství

–

před začátkem byl prolog (ne předehra)

–

uzavřená čísla - Árie (zpěv jednotlivce, děj stojí, velký rozsah), recitativ (děj se posouvá dopředu, malý rozsah, doprovázen akordy), duet, instrumentální čísla, sbory (madrigaly, polyfonie) - hráli čtyři muzikanti - klávesový nástroj, smyčce, flétny.

–

převažovaly antické náměty

Poslech: Bach - Variace pro Goldberga Benátky - založeno první operní divadlo, přístupné všem lidem. Je kladen důraz na árii - sólový zpěv - dodnes typický znak italské opery. Neapol - také založeno operní divadlo, vzniká zde předehra, tvůrcem první předehry je Alessandro Scarlatti.

Opera se začíná dělit: –

vážná - seria

–

komická - buffa - vznikla z přestávek mezi dějstvími opery seria. Autor - Giovanni Batista Pergolesi - La Serva Padrone (Služka velitelka)

Barokní formy Oratorium Někdy nazýváno jako duchovní opera. Byla prováděna v oratoriích. Oratorium vzniklo v Itálii v 2. polovině 16. století. Části z Bible byly zhudebňovány a později předváděny scénicky. Skládá se z: –

uzavřených čísel (arie, duet, recitativ...)

–

sborů (polyfonní)

–

instrumentálních čísel

–

vypravěč

Pašije jsou oratoria z období velikonoc. Největší barokní tvůrci: –

Georg Friedrich Händel - Mesiáš, Juda Makabejský, Izrael v Egyptě

–

J. S. Bach - Janovy pašije, Matoušovy pašije, Vánoční a Velikonoční oratorium

Suita (Svita) V překladu pořádek. Je to cyklická forma - skládá se z určitých částí. Byla to hudba na pozadí, mnoho částí. Autoři: –

Händel - Vodní hudba

–

Bach - jeho svita nebyla orchestrální, ale klavírní (6 francouzských, 6 anglických a 6 německých svit)

Fuga Nejklasičtější barokní forma. Vyvinula se z ricercara, vyvinul ji Bach. Je to polyfonní skladba, nejčastěji 2 - 6 hlasá. Je založena na obměňování (imitaci) výrazného úvodního tématu. Druhy práce s tématem: –

augmentace - prodloužení, navýšení tématu

–

diminuce - zkrácení tématu

–

račí postup - opsání melodie pozadu

–

zrcadlový postup - intervalový převrat

Fugu můžeme rozdělit na tři části: 1. expozice - exponováno jedno či více (násobná fuga) téma 2. provedení - práce s tématem 3. coda Fuga jako forma je neperiodická a nesymetrická. Téma musí nejdříve zaznít samostatně, následně prochází všemi hlasy, nezáleží na pořadí.

Concerto grosso Je to forma pouze instrumentální. Johann Sebastian Bach (1685 - 1750) Poslech: Johann Sebastian Bach - Toccata a Fuga d moll –

zpěvák, vokalista, později v 18 letech se živil jako houslista ve Výmaru

–

v Arnstadtu se specializuje se na varhany, byl považován za nedostižného improvizátora a znalce varhan

–

později se usídlil v Köthen jako dvorní kapelník, nakonec se usídlil v Lipsku, kde také umřel. Byl tam také učitelem

–

měl potíže se zrakem

–

je považován za vrchol německé protestantské církevní hudby, dovedl na vrchol kontrapunkt a fugu

–

tvorba: –

–

–

nejpočetnější varhanní tvorba –

chorálové předehry (asi 100)

–

toccaty a fugy (Toccata a Fuga d moll)

–

preludia a fugy

–

fantazie a fugy

–

varhanní sonáty

klavírní tvorba –

klavírní suity (6 německých, 6 anglických a 6 francouzských)

–

temperovaný klavír - reakce na temperované ladění - skladby ve všech tóninách

–

Goldbergovy variace - název podle jeho žáka Goldberga

orchestrální tvorba –

–

–

Braniborské koncerty - věnováno braniborskému markhraběti, concerto grosso

vokálně instrumentální tvorba –

duchovní kantáty (asi 200) - komponoval na každou neděli v roce

–

světské kantáty - např. Kávová kantáta

–

oratoria a pašije - oratoria vánoční a velikonoční, janovy a matoušovy pašije

–

Velká mše h moll - opírá se vyjímečně o gregoriánský chorál

vrcholná díla –

Goldbergovy variace

–

Hudební obětina - pracuje s tzv. královským tématem - kánony, fugy, fantazie, sonáty

–

Umění fugy - poslední, nedokončené dílo. Ukázka všech možností fugové práce, napsáno na čtyřech notových osnovách bez předepsaného obsazení.

České hudební baroko Uplatňují se u nás stejné formy jako všude jinde v Evropě, ale převažují menší. Velké množství skladatelů a hudebníků menšího formátu.

Rané baroko Adam Michna z Otradovic –

Píše cykly písní, známý pro sbory.

–

Varhaník v Jindřichově Hradci, skladatel, básník.

–

Typická je jednoduchost - porozumitelné texty, většinou neskládal polyfonní skladby většinou čtyřhlasé písně / dvojhlas s loutnou, případně srozumitelné polyfonní skladby (Svatováclavská mše) –

Sbírky: Česká mariánská muzika, Česká svatoroční muzika, Loutna Česká

Období středního baroka Moravské centrum –

Olomouc, Kroměříž

–

Významnou osobností je Pavel Josef Vejvanovský –

Zřejmě se narodil na Hukvaldech. Absolvoval jezuitskou kolej v Opavě, naučil se hrát na trubku. Stává se dvorním trubačem, pak dvorním kapelníkem biskupské kapely, nakonec ředitelem kůru U sv. Mořice.

–

Vytvořil jedinečnou sbírku dobových skladeb.

–

Skládal drobnější věci, hlavně pro trubku. Byl inspirován lidovou tvorbou - moravskými tanci. Skladby jak světské, tak duchovní.