Andrew Andraschko
MISE 1 - The Unholy Quest
Nadporučík
Dveře se otevřeli a Andrew vešel na můstek. Hlavou pokynul osazenstvu a přešel ke k pracovně kapitána. Domluvil si s ním schůzku, přestože vlastně ani nevěděl, co od něj bude chtít. Možná se jenom ujistit, co bylo v tom obžalování. Snad už ho dostal. Co když ne? Podobnými myšlenkami se Andrew zaobíral už několik hodin ve strojovně, když vyhodnocoval a ladil udržovací pole okolo Jádra a tak teď rozhodně přistoupil ke dveřím pracovny a zazvonil. Když se dveře otevřeli, vešel a postavil se před kapitána:
Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon
„Pane,“ natáhl ruku s PADDem „zde je nejnovější hlášení o stavu lodi. Můžeme vyplout. Stav lodi ještě není stoprocentní, nicméně je připravená a další závady její výkon nijak nesnižují. Jde spíše o kosmetické vady. Rozbité replikátory, osmahlé zdi a tak.“ Andrew se pokusil usmát, nicméně mu to nešlo. Teprve teď mu docházelo, jak závažné obvinění proti němu bylo vzneseno. Proč si to jenom neuvědomil když mluvil s Patrikem? Sakra, mohl si nechat vyvolat Samuela a zjistit od něj, kdo se vzorkem v poslední době pracoval. Snad ho kvůli tomu Smith nepostaví mimo službu. Blbost, proč by to měl dělat? A co když mu teď zatrhne projekt? Snad nekopíroval tři hodiny zbytečně. Snad. Smith pokynul poručíkovi, aby se usadil. Jakmile Andrew zaujal místo naproti kapitánově stolu, vzal si od něj Smith PADD s rozpisem všech zbývajících závad a časovým plánem kdy by měli být opraveny. Chvíli tyto údaje studoval než na Andreho promluvil: "Dobrá práce s opravami Posseidonu, poručíku. Zvládl jste to rychleji, než byl předpoklad admirála Rica z SB1. Bohužel toto není hlavní důvod naší schůzky. Nevím jestli již o tom víte, ale bylo vůči vám vzneseno obvinění ze sabotáže mřížky vašeho bývalého kolegy." Andrew přikývl a Smith pokračoval:"Již v tuto chvíli je k nám na cestě USS Oxford, loď třídy Nebula, která bude mít za úkol přezkoumat váš případ. Předtím však chci slyšet zda jste to doopravdy udělal a pokud ne, jaká je vaše verze tohoto případu." „A je to tady“, letělo Andrejovi hlavou „teď mu to vysvětli. Obhaj se, jak jsi si to naplánoval.“ Přestože měl Andrew na přípravu obhajoby několik hodin, vše se v tu chvíli před kapitánem nějak vypařilo. Andrew se propadl do hlouby duše a nevěděl, jak se má teď obhájit, co říci aby mu velitel uvěřil. „Jsem nevinen.“ Řekl nakonec, když už pro něj bylo ticho nesnesitelné (ve skutečnosti reagoval téměř ihned). Nejen, že to neznělo důvěryhodně, ale ani to neznělo jistě. Andrew se lekl a zopakoval to raději ještě jednou. Tentokrát už měl svůj obvyklý sebejistý hlas, nejistota zmizela a Andrew stál opět na obou nohách: „Jsem nevinen, pane. Nevím, kdo sabotoval mřížku, ale já to nebyl. Nejspíš se spletli v původních testech. Opravdu nevím. Měl jsem sice mřížku v rukách, to je pravda, ale nepoškodil jsem jí. Sice mezi mnou a panem Petersonem panuje rivalita, ale mřížku jsem nepoškodil, toho bych nebyl schopen.“ Chvíli mlčel a pak dodal: „Proč sem proboha posílají celou loď?“ "Toto je velmi vážné obvinění, poručíku", odpoví kapitán. "Jistě jste si vědom, co by to pro vás mohlo znamenat, pokud by se potvrdilo." Andrew opět přikývne. V místnosti je chvíli ticho, které přeruší až Smith: "Znám velitele Oxfordu, poručíku. Kapitán Harper povede celé vyšetřování a udělá cokoliv co bude ještě v mezích nařízení Hvězdné Flotily, aby vám dokázal vaši vinu. Oxford mimochodem přiváží ještě jednoho hosta, dr. Samuela Petersona." Andrew se zazubí. "Chci aby jste spolupracoval s vyšetřovateli jak jen to bude možné." Poté nasadil Smith vážný výraz a postavil se, Andrew udělal to samé. "Poručíku Andrew Andraschko, až do ukončení vyšetřování jste postaven mimo službu." Andrew vstal, odepnul si pecky a položil je před Smitha. Pak se postavil do pozoru: „Pane, přestože jsem postaven mimo službu, chci pokračovat v opravách na lodi, stále ještě není její stav stoprocentní a rád bych pomohl. Mám vaše povolení, nebo mám předat velení operace někomu jinému?“ "Je mi líto, poručíku", odpověděl Smith. "Předejte velení nad dokončováním oprav někomu schopnému z vaší sekce." Pak se ale usmál:"Myslím však, že díky tomu budete mít nyní více času na váš projekt s kybernetickou inteligencí " Created by John Smith & Andrew Andraschko _________________ ...but dreams have a nasty shape of turning into nightmares when you're not lookin'...
30. 6. 2004, 22:17
Andrew Andraschko
Trocha cizího klidu
Nadporučík
Andrew sebou vzteky praštil na postel. „Ten parchant. Ten hnusnej parchant!“ Andrew si najednou přišel naprosto bezmocný a bylo mu do breku. Ani sám nevěděl proč. Nejvíc ho drtilo to, že tady bude muset zůstat, nemůže ani nijak pracovat, nemůže prostě vůbec nic. Navíc ho štvalo, že jeho mřížka sice vyhrála test, ale hned nato o Peterson očernil takovou lží! A co když je to lest? Co když to na Andrewa nastražil? Třeba je to součást jeho plánu… Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon
Andrew prudce vstal. Ne, takovéhle myšlenky mu nepřináleží. Je důstojník Hvězdné federace, takovéhle myšlenky jsou přece naprosto scestné. Kdyby to byl podvod, přišlo by se na to, dříve či později a Peterson by byl, nebo bude, potrestán. Trochu ho to opravdu uklidnilo, tak vstal, přešel k replikátoru, objednal si teplou hořkou čokoládu a sedl si do křesla, které natočil tak, aby se mohl dívat na hvězdy. Jakmile si ale položil nohy na konferenční stolek, jak už to bývá, ozvalo se zapípání dveří. „Dále, je otevřeno.“ Zakřičel. Ozvalo se zasyčení dveří. „Pane poručíku, jste tu?“ Dívčí hlas, copak asi potřebuje? „Sedím tady v křesle, klidně pojďte blíž.“ „Nebojte se.“ Dodal po chvíli potichu. Když vedle sebe ucítil teplé tělo, otočil hlavu a prohlédl si ženu vedle sebe. Byla jedním slovem nádherná. Poručík přemýšlel, jak to že si jí předtím nevšiml. Byla to inženýrka. Dokonce z jeho oddělení. Stála vedle něj, v tmavé místnosti. „Světla.“ Poručil Andrew. Místnost velice rychle zalilo světlo a dívce se očividně ulevilo. Trochu ho zklamala, nebyla nádherná, jak mu přišla ve tmě, nicméně byla i tak opravdu hezká. Byla to menší hnědovláska, s nevelkým poprsím, roztomilým obličejem a hnědýma očima. „Pane, můžete se na tohle podívat?“ Andrew rukou odsunul její s PADDem. „Marné. Jsem už několik desítek minut postaven mimo službu.“ Řekl mrzutě. „Pane, prosím.“ Andrew si povzdechl a podíval se na záznam. Ukazoval jména desítek, stovek souborů. Všechny měli kódování. Všechny byly označené A1. Všechny byly nahrány v hlavním počítači. „Hm..“ konstatoval. „To jsou vaše programy, pane?“ „Ano, domácí výroba, abych tak řekl.“ „Budu to muset nahlásit kapitánovi,“ řekla odhodlaně, nicméně k jistotě měl její hlas daleko „protože nahrávat do hlavního počítače osobní soubory neznámého obsahu je zakázané přísně směrnicí 1B 39 A tečka…“ Andrew hleděl na hvězdy. Vždycky mu přišli krásné, dnes snad zářili ještě více než obyčejně. „Pojďte semnou, s někým vás seznámím.“ _________________ ...but dreams have a nasty shape of turning into nightmares when you're not lookin'...
2. 7. 2004, 1:26
John Smith Flotilní kapitán
O několik hodin později... Smith zabrán do všemožných hlášení si ani neuvědomil, že ho někdo volá. Poslední dobou měl
až příliš mnoho práce vzhledem k tomu, že neměl zatím na lodi žádného prvního důstojníka. O většinu administrace se předtím staral druhý důstojník Andrew Andraschko, ale jelikož ho byl nyní nucen Smith postavit mimo sluřbu, zbyla většina práce na něm. Interkom znova zapípal. =/\= Dostavte se prosím kapitáne na můstek =/\= John vyšel ze své pracovny a vstoupil přímo na můstek. Založen: 01. 06. 2004 Příspěvky: 281 Umístění: USS Excalibur
"Kapitán na můstku", ohlásil crewman od bezpečnosti, který stál u dveří. Smith si nedokázal vybavit jeho jméno, ale sám sobě slíbil že až bude mít konečně čas, tak si projde záznamy celé posádky Posseidonu. Zatím to však vypadalo, že tato chvíle jentak nenastane. "Co se děje ?", zeptal se John. Vulkánec, který seděl v kapitánském křesle se zvedl a udělal několik kroků ke kapitánovi: "Do sektoru před několika minutami vstoupila loď USS Oxford a její velitel si přeje s vámi mluvit." "Dejte ho na obrazovku". Ozve se známé pípnutí a na obrazovce se objeví vrásčitá tvář kapitána Harpera. "Á, Flotilní kapitán John Smith. Už jsme se dlouho neviděli, kapitáne". Na jeho tváři bylo možno rozpoznat pobavení. "Tak jsem se dozvěděl, že máte Johne na palubě sabotéra a rozhodl jsem se, že pomůžu svému starému příteli" "Kapitáne Harpere, poručík Andraschko je pouze obviněný, nikoliv odsouzený", odpověděl Smith poněkud zostra. "Nebojte Johne, to bude brzy následovat." odpoví téměř okamžitě velitel Oxfordu ."Pokud nemáte nic proti, transportuji se k vám na loď, kde budeme moci probrat co vše na něj zatím máme." "Souhlas", odpověděl Smith. Poté pohlédl na poručíka Sovika :"Doprovoďte kapitána Harpera do mé pracovny, až se transportuje na loď" _________________ Flotilní kapitán John Smith, Velící důstojník USS Excalibur "I will just have to trust that you will not let Adm. Pressman put the Enterprise in unnecessary risk and if I find that that trust has been misplaced, I will have to re-evaluate the command structure of this ship. Dismissed" -- Picard (The Pegasus) Naposledy upravil John Smith dne 5. 11. 2004, 23:45, celkově upraveno 1 krát
2. 7. 2004, 8:11
Andrew Andraschko
Piknik u cesty- část I
Nadporučík
„Jak se jmenujete?“ zeptal se Andrew, když vycházeli z turbovýtahu. „Elis,“ odpověděla mu inženýrka.„crewman třetí třídy Elis Plonová.“ dodala rychle jedním dechem. „Hm.. Elis, to je krásné jméno.“ Chvíli pokračovali mlčky. „Elis, slyšela jste někdy o projektu ARTIn?“ Inženýrce se zúžily oči, chvíli mlčela a pak nejistě zavrtěla hlavou: Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon
„Nejsem si zcela jistá. Řekla bych, že ano, ale nemůžu si vybavit o čem byl.“ Andrew mlčel. Nemělo cenu jí cokoliv vysvětlovat, uvidí a pochopí sama. Tak je to nejlepší. Tentokrát došli v tichosti až k simulátoru. Andrew položil ruku na panel, ale kupodivu nezadal žádné příkazy. Jen tam tak stál a zíral do prázdna. Deja vu. V hlavě mu běžela vzpomínka na otce. Takhle přesně naposled vcházeli do simulátoru. Co to tehdy řekl? „Vždycky používáš ten samý profesionální pohyb, Andrew. Sluší ti to. Jsem na tebe hrdý.“ Je to tak dávno. Tak dávno. Elis ho chvíli pozorovala a pak nejistě špitla: „Pane?“ Andrew k ní pootočil hlavu. Na chvíli se jí zdálo že v jeho očích zahlédla slzy: „Jsem v pořádku, jen se mi něco vybavilo.“ Povzdechl si. Když uviděl v jejích očích otázku, jen zavrtěl hlavou.
„Nechci o tom mluvit.“ Pak otočil hlavu zpět k panelu a velice rychle, velice důkladně a hlavně dlouho zadával parametry. Jeho společnici bylo jasné, že tohle není normální program. Na většinu, i složitějších programů stačí dva, tři parametry a navíc se určují verbálně. Přes záda jí proběhlo mravenčení. Na konci procedury se ozval hlas: =/\= Zadejte hlasovou autorizaci třináct =/\= Andrew mlčel, tohle byla důležitá část procesu, nesměl se splést, program byl pečlivě kódován. Stačí jedna chybka a bude ho muset celý složitě odblokovávat a tam může program vážně poškodit.. Proto si raději vše pečlivě promyslel a pak odvětil: „Třináct RA 84.“ =/\= Potvrzeno, zadejte hlasovou autorizaci šest =/\= Znovu pomlka. „Šest BA 52.“ =/\= Autorizace potvrzena, zadejte doplňkové parametry =/\= “Standartní omezené funkce, korekce nulová, vlastní nekontrolovaná povaha. Nahrát všechny rezervy, čerpat energii z primárních systémů.“ Elisa ho rychle chytila za rukáv: „To přece nesmíte, nemůžete napojit cokoliv na primární systémy, ohrožujete tím chod lodě! Zbláznil jste se?!“ Na konci už celkem hlasitě křičela a přitáhla tak pozornost několika členů posádky z okolí. Čím to, že jakákoliv hádka vždycky přitáhne takovou pozornost? „Slečno Plonová, uklidněte se. Mám dostatek zkušeností, rozhodně daleko víc než vy. Trochu jsem upravil bezpečnostní kódy, neodčerpáváme ani tolik energie, aby to stačilo na jedno silové pole. Jde jen o propojení volné paměti a lodních senzorů a počítače.. Nebojte se, loď v žádném případě není v ohrožení. Navíc mám povolení od kapitána“ =/\= Program připraven, parametry zadány, systémy aktivní =/\= „Můžeme vstoupit, Eliso. Doufám, že vám nebude vadit, když vám budu tykat, je pro mne trochu nepohodlné vás pořád oslovovat slečno, ještě navíc nevím, jestli nejste vdaná.“ Plonová kývla na souhlas a když jí Andrew znovu pobídl, vstoupila dovnitř simulátoru. Ocitla se v růžové zahradě. Přivítala jí krásná vůně a spousta motýlů, v dálce tiché šumění řeky. Nebe bylo pokryté bílými mráčky a okolí zahrady bylo zalesněné. Otočila se, aby se ujistila, že poručík jde za ní a tak se vydala po kamenné cestičce dolů, k malé lavičce, na které seděla dívka. Dívka měla temně červené, na delší mikádo ostříhané, volně spuštěné vlasy, zelené oči, štíhlou, ale rozhodně ne vychrtlou postavu. Menší poprsí měla skryté ve vlněné modré košilce, krásně opálená lýtka odhalovala taktéž modrá sukně a bílé sandálky, nohu přehozenou hezky přes nohu. Na klíně měla položenou knihu, kterou se zájmem četla. Když zaregistrovala pohyb, zvedla hlavu. Andrew jí zamával. Jako reakci odložila knihu na kraj lavičky a vyšla jim naproti. „Kde to jsme?“ Elis se cítila zvláštně. Něco tu bylo divné, přestože vše bylo nádherné, cítila se vysloveně nejistě. Něco jí vadilo. Andrew neodpověděl. Ani vlastně odpověď nečekala. Když se dívka přiblížila, beze slova objala poručíka okolo krku. Elis to ohodnotila až na moc přátelské, ale raději nic neřekla. „Seznam se s Elis.“ Pokynul Andrew rukou k dívce, která si najednou přišla trochu mimo obraz. Trochu hodně. Co se tu děje? „Těší mne.“ Červenovláska podala Elis ruku, pak se chvíli soustředila a řekla: „Takže vy jste z Kanady? To je skvělé.“ „Posadíme se?“ Navrhl Andrew. Andrew Andraschko & Elisa Plonová (NPC) & ARTIn (NPC) _________________ ...but dreams have a nasty shape of turning into nightmares when you're not lookin'...
2. 7. 2004, 23:05
Andrew Andraschko Nadporučík
Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon
Slunce mu pražilo do očí, když v tichosti přemýšlel nad tím, co bude dál. Už dlouho nepřemýšlel, ne v tom „jeho“ slova významu. Přemýšlet znamenalo někde být, odpočívat a analyzovat. Analyzovat co udělal dobře, co udělal špatně, jak napravit to, co udělal špatně a jak ještě zlepšit to, co udělal dobře, jak pomoci a jak řešit něco, aby to bylo co nejpřijatelnější. Co je vlastně přijatelné? Menší zlo? Menší zlo je pořád zlo. Nehledě na to, jak moc dobré je a pro koho, je to pořád zlo. Trochu se otřásl. Nesnášel, když musel volit mezi zly to menší. Několikrát v životě musel a nikdy už nechtěl. Časem se však vždycky něco stalo a on se bez toho neobešel. Vždy to byla jeho povinnost… povinnost, co je to povinnost? Možná to znamená být důstojníkem, umět obětovat někoho jiného? Umět poznat svojí hodnotu a nasadit za sebe krk někoho jiného. Kdo je vlastně důležitější? Flotilní admirál, nebo začínající crewman? Nikdo není z nich dvou důležitější, oba dva mají stejná práva. Jen na straně admirála jsou zkušenosti. Ale má admirál právo nasadit místo sebe život někoho méně zkušeného? Má na to právo? Slunce mu stále pražilo do očí a růže voněly. Posadil se. Elis a ARTIn byly opodál. Zahnal nepříjemný proud myšlenek, který mu před chvílí běžel hlavou a zaměstnal se jiným; už delší dobu má ARTIn jiné jméno, ale pořád si nemůže vzpomenout jí tak říkat a teď si vlastně nemohl vzpomenout ani na to jméno samotné. Ach jo. Andrew pozoroval dívky se zájmem. ARTIn předčila všechny jeho představy. Byla hravá, jelikož neměla žádné povinnosti, jen brouzdala. Její program se nesmí vypnout, je tudíž pořád aktivní. ARTIn stále žije a dýchá v prostoru počítače, ať už běží v simulátoru, nebo ne. Tohle je její svět. Takhle ona žije, v růžové zahradě. Jaké to je? Co se jí asi honí hlavou, když ví, že jí musí zavřít zase do prostoru těch kontrolek a neví, kdy jí zase pustí? Co když tomu nevěří, že jí někdy zase pustí? Poručíka bodlo u srdce. Ať chtěl, nebo ne, jeho malý prográmek mu přirostl k srdci víc, než si chtěl přiznat. Proto si také za skoro všechny svoje úspory koupil ten přenosný čip, který jí uchovává. Kdyby ho neměl, musel by její program vypnout. Co by to provedlo s algoritmy se nedá předpovědět, rozhodně by se to nelíbilo ani němu, ani křehkému holo-srdci. Znovu zavrtěl hlavou. Myšlenky mu běželi o překot a o naprostých nesmyslech. Je na čase zajít za dívkami. Vstal. V zádech ho zabolelo. Jak dlouho tu ležel? Snad několik hodin, Možná déle. Je to tu tak krásné a tiché. Počítačová dokonalost působí na většinu lidí nepřirozeně až nepřátelsky, ale poručíkovi to nikdy nevadilo. Počítače byly nedílnou součástí jeho světa a občas si při práci připadal jako jeden z nich, než jako člověk. „Proč se ti líbí červená?“ zeptala se Elis. „Je hezká, nevím, je to hezká barva.“ Váhavě odvětila dívka. Elis otočila hlavu k přicházejícímu poručíkovi. Ten jí pozdravil zvednutím ruky: „Jak jste tohle dokázal? Jak jste.. vždyť je jako člověk, je nevinná a krásná. Nevěřím, že nemá v programu uložený generátor na odpovědi odpovědí.“ Andrew si povzdechl: „Ano, je lidská. To zajisté, nicméně to je ten problém. Program je tím tak složitý, že přináší hrozivé problémy.“ Když se posadil, Elis se stále snažila přebrat co se jí vlastně snaží sdělit. „Asi takhle: jakákoliv přijatá informace celkem podstatně zvedne velikost programu. Je to jako balón. A v určité chvíli nedokáže pojmout takové množství dat, co normální počítač. Celkem samozřejmě nemá operační schopnost a program se zhroutí.“ Elis chvíli mlčela a pak pohlédla na rudovlásku: „Ale vždyť je teď napojená na hlavní databázi, provedl jste úpravy aby…“ „To sice ano, ale je schopná jen vyhledat a vytáhnout určitou informaci, ve chvíli, kdy by jsem jí napojil naplno, nevím, jak by mřížka zareagovala. S jistotou by se dříve, či později zhroutila a navíc to nejde. Počítač podobnou operaci nedovolí, respektive by to dovolil, ale bylo by potřeba mnoho dlouhodobých úprav. Bez nich to naruší jeho primární funkce a vše nakonec selže.“ „Já to ale prý zvládnu.“ Vložila se do debaty ARTIn „Alespoň podle výsledků testů.“ „Nevěřím tomu, zatím ne. Testovali to na databázích, ne funkční lodi. Šlo jen o to zatížit tvůj program co nejvíc, aby se vidělo, co zvládne. Navíc pamatuj, ty běžíš dva roky a tvůj program je zhruba pětsetkrát větší než ten původní, se kterým pracují. Ten je miniaturní, je to jen obsáhlá blokační mašinka. Ta by to možná chvíli zvládala, ale po nějaké době...“ Elis se podívala na poručíka: „Pane, dovolíte mi otázku? Vím co mi řeknete, ale chci to od vás slyšet.“
„Neudělal jsem to. Nezničil jsem tu mřížku, vážně ne. Buď byl špatně proveden původní test, nebo jí poškodil někdo třetí.“ Andrew si povzdechl. „Když jsme u toho, odkud vlastně víte, co se stalo?“ „Jste na hvězdné lodi, pane poručíku. I stěny tu mají uši, tady se taková věc nemůže utajit. Když jsem za vámi přišla, věděla to již celá sekce. Stejnak jste předal velení a to není jen tak.“ „Fajn, jsem vděčný lodním tamtamům. Teď si o mě budou šuškat i lidé na základně.“ Elis se usmála, ale nic neřekla. Pak se znovu ala do řeči s ARTIn. Jí zřejmě přišlo vhod nějaké diskutování s někým novým. Jestli to bere až tak, to si nebyl Andrew nebyl jistý, je to počítač, ale i tak k ní z bezpečnostních důvodů pouštěl jen málokoho. Výmluv měl dost, už jen z nejjednoduššího důvodu,- před spuštěním bylo nutno zadat mnoho spouštěcích algoritmů, zadat hlasovou identifikaci a pak ještě zadat dvakrát náhodně generované heslo. To je únavné i pro inženýra. Na základně se jí dařilo lépe, měl tam pro ní víc místa. Když ho dívky v diskuzi opustily, lehl si zpět do trávy, tentokrát ale tady u nich a poslouchal je. Jedna věc, kterou ARTIn kdysi udělala bylo, že kvůli němu speciálně upravila svůj vzhled, aby pro něj byl její vzhled co nejatraktivnější. Na jednu stranu ho to potěšilo, byl to jeden z prvních projevů jejího programování, přesně vystihla jeho představy o krásné ženě a prokázala, že je tvůrčí. Špatnou stránkou bylo, že se jí vzhled časem nechtělo měnit, protože dennodenně byla ve styku jen s ním a tak mu občas přišla „až moc“. Nikdy ale nedal nic najevo a teď se líbezně vznášel na jejím hlase. Vysoký melodický soprán, jak vůbec zjistila, co se mu líbí? Pod tím hlasem se mu znova začali klížit oči. Andrew Andraschko & Elisa Plonová (NPC) & ARTIn (NPC) _________________ ...but dreams have a nasty shape of turning into nightmares when you're not lookin'... 3. 7. 2004, 23:06
Sovik Poručík
Cestou v turbovýťahu mi hlavou preletelo nikoľko myšlienok o práci pána Andraschka. Nezaoberal som sa jeho obvinením príliš podrobne, nakoniec bola to povinnosť pána Travta. Turbovýťah niekoľkými prískokmi zastavil. Dvere sa otvorili a ja som hľadel prekvapenému crewmanovi priamo na kolená. Dotkol som sa komunikátora: - Sovik storjovni, turbovýťah D-2 nezastavuje vo výške podlahy a má problémy s brzdením. =/\= Hneď sa na to pozrieme, pane. =/\=
Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 61 Umístění: USS Posseidon
Dúfam, že taktické systémy fungujú spoľahlivejšie. Vyliezol som z výťahu, prešiel krátkou chodbou a hneď za rohom vošiel do transportnej miestnosti 2. Ešte som si rýchlo stihol narovnať uniformu a postaviť sa do pozoru, keď sa kapitán Harper začal zhmotňovať. - Poručík Sovik, vítam vás na palube kapitán. V Harperovej tvári som videl koľko sebazaprenia musel vynaložiť, aby mi neodpovedal narážkou na moje špicaté uši, no mentálny súboj som vyhral a tak len mlčky prešiel okolo mňa. Nekomentoval ani predĺženú cestu palubou k najbližšiemu funkčnému turbovýťahu, ktorý nás dopravil na mostík. Harper si ani poriadne neobzrel mostík a hneď vošiel do kapitánovej pracovne. Znova som si sadol do kapitánskeho kresla a venoval sa službe. _________________ Poručík Sovik, hlavný taktický dôstojík USS Posseidon Hráč měsíce USS Posseidon – Duben 2381 Naposledy upravil Sovik dne 6. 7. 2004, 18:00, celkově upraveno 1 krát
5. 7. 2004, 23:50
John Roco
Ranní rozcvička
Praporčík
Založen: 05. 06. 2004 Příspěvky: 100
John Roco se vyřítil z jídelny rychlostí blesku. Byl vděčný za to, že už začal T´Rel nudit, protože jinak by tam mohl zůstat možná ještě déle. „Počítači čas?“ vykřikl na chodbě. „Je 5 hodin, 58 minut“ ozval se počítač tradičně neutrálním hlasem. John letmým skokem vpadl do dveří právě se uzavírajícího turbovýtahu. „Paluba 7“ vyštěkl. Výtah naštěstí jel jenom asi 15 sekund než se zastavil. Málem vyrazil jeho dveře jak rychle se snažil dostat ven. Na dalších padesáti metrech pravděpodobně překonal svůj osobní rekord ve sprintu. Také se mu podařilo srazit jednoho vyděšeného crewmana, který na sebe málem vyklopil kávu, kterou měl v ruce. „Pardon“ zavolal na něj John aniž by se na něj podíval. Konečně se dostal k Travtově kanceláři. Display vedle ukazoval přesně 05:59:54. John si vydechnul, stihl to a navíc ho neviděl žádný z
Umístění: USS Posseidon
vyšších důstojníků. Setřel si pot z čela a přišel ke dveřím a zazvonil.
6. 7. 2004, 0:23
Andrew Andraschko
Intermezzo v baru
Nadporučík
„Zavřít a vypnout program.“ =/\= Potvrzeno, program se vypíná - vyčkejte – vypnuto =/\= „Nezajdeme do baru na skleničku, pane?“ zeptala se Elis nesměle.
Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon
Andrew jí v odpověď jen pokrčil rameny. Sice by raději zavítal do kajuty, sprchy a následně postele, ale proč ne? Ztichlé večerní koridory se pomalu zanořily do nočního režimu a už tak prázdné chodby se ještě více vylidnily. Po cestě do baru potkali pouze jednoho člověka. Co se týče baru samotného, byl, zcela atypicky, skoro prázdný. Andrew ještě neviděl bar, kde by bylo méně lidí, ale vysvětlil si to tak, že většina posádky je na základně a zbytek je po celodenní dřině unaven. „Co si dáš, Elis?“ „Whisky, pane.“ „OK.“ Andrew přešel k baru. Vysoký blonďatý barman se na něj usmál: „Co si dáte, poručíku?“ Buď mne odněkud zná, nebo si dal tu práci a prošel si detailně záznamy posádky, možná jen vyšších důstojníků. Třetí možnost je, že lodní tamtamy jsou ještě rychlejší a schopnější, než jsem si myslel. „Dvakrát whisky. Tu druhou dvojitou s ledem.“ Barman zvedl pravé obočí: „Ta je pro vás?“ Andrew přikývl: „Je v tom nějaký problém?“ Barman chvíli mlčel a pak nalil dvojitou whisky s ledem. Druhou dolil a s úsměvem ji posunul k Andrejovi. „Tady to je, pane. Já jen jestli se nesnažíte opít vaši mladou společnici.“ Barman se pousmál. Klesá na mne paranoia. Už vidím strašáky vážně všude. Měl bych opravdu radši zalézt do postele. „Tady to je, Elis. Jinak připil bych si na tykání. Já jsem Andrew.“ Elis chvíli zpracovávala co jí právě řekl. Nakonec se usmála, ťukla si s ním: „To jsi tedy první poručík, Andrew, se kterým si tykám.“ „V tuhle chvíli nejsem poručík, na to nezapomínej.“ Andrew se na ní smutně zadíval skrze skleničku. „A pokud mi nebude přát štěstí, možná už nikdy nebudu.“ prolétlo mu hlavou. „Ať slouží!“ usmála se na něj dívka. Andrew Andraschko & Elisa Plonová (NPC) _________________ ...but dreams have a nasty shape of turning into nightmares when you're not lookin'...
6. 7. 2004, 14:39
Andrew Andraschko
Know your enemy
Nadporučík
=/\= 6:30 – Kajuta =/\= Andrew se probudil. Ležel v posteli. Hodiny ukazovali 6:30. Čas, kdy ve službě vstával. No co, teď může taky vstát. V tom mu nikdo nemůže zabránit a alespoň nevypadne z cyklu. Tiše zívl. Uvědomil si, že je z je dechu stále cítit alkohol a tak se přesunul do koupelny a dvakrát si
vyplácl ústa. Pak následovala ranní rutina- sprcha, holení, rozcvička. K snídani si dal pomerančový džus, míchaná vajíčka a slaninu. Když obědval, myslel na včerejší večer. Elis mu hodně zvedla náladu, pili spolu až do půlnoci. Pak jí doprovodil do kajuty. Tam si ještě chvíli povídali. Vlastně ani neví jak dlouho si povídali. „Co teď?“ poškrábal se na hlavě když dojedl. Normálně by následovala cesta do práce, ale jelikož je postaven mimo službu, může dělat co chce. Rozhodl se tedy pro návštěvu simulátoru. Posilovna s ARTIn bude dobrý lék na náladu, která na něj zase začínala padat. Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon
=/\= 7:15 – Simulátor 1 =/\= „Dobré ráno.“ pozdravil dívku Andrew. Měl na sobě uniformu, jediné, co mu chybělo byla hodnost „Dobré ráno. Nečekala jsem, že se uvidíme takhle brzo po tvé poslední návštěvě.“ odpověděla mu způsobně Rudovláska. „Jsem postavený mimo službu. To přece víš, máš přístup do lodní databáze a zvláště do mého záznamu.“ Andrew shodil z ramene velkou sportovní tašku a rozepl jí. Vevnitř byl sportovní nátělník a Flotilní kraťasy vzor 5. Chladná mřížkovaná místnost na něj působila dost mrazivě, když se začal převlíkat. „Jaký program mám aktivovat?“ „Nějakou tělocvičnu. Ne, lépe posilovnu. To bude lepší. Co nejvíc strojů.“ ARTIn zavřela oči, chvíli vypadala napjatě a nakonec řekla: „Myslím, že to mám. Tohle by se ti mohlo líbit.“ Andrew si akorát natahoval kraťasy, když se okolí změnilo. Nyní stál v celkem velké hale. Zdi byly natřené na bílo a polepené různými návody na cvičení, obrázky nejsilnějších mužů na světě a různých ocenění která vyhráli svěřenci místního fitnesu. Za okny prosvítal zelený kvetoucí park. Místnost byla plná staře vypadajících, odřených a omlácených kovových přístrojů na kterých cvičili vysocí a svalnatí kulturisté. „Nevěřil jsem, že tu mají posilovnu na Růžku.“ Vydechl Andrew. V zápětí se ale zahleděl na jedenáct postav, kteří zabírali skoro všechny cvičební stroje. „Jestli chceš, můžu je vypnout, nebo zmenšit jejich počet.“ ARTIn reagovala na jeho výraz. „Redukuj počet na polovinu, prosím.“ Pět z jedenácti borců zmizelo. „Tak je to lepší. Zacvičíš si taky?“ Andrew se začal rozehřívat s malými činkami. „Ne, děkuji.“ Znovu způsobně odvětila ARTIn. Zrovna se dívala na nejbližšího kulturistu, který zvedal pětadvacetikilové činky na biceps a s nezájmem se přitom díval z okna. Nevypadal, že by ho ruce nějak tížily. „Vážně by jsi takhle mohl taky vypadat?“ zeptala se po chvíli udiveně. „Mohl.“ Řekl trochu dotčeně Andrew. „Tím jsem nemyslela, že by jsi teď nevypadal špatně, máš dobrou muskulaturu. Hodně nad normálem, hlavně v oblasti…“ „Děkuji, stačilo.“ Začal se Andrew smát. Nemohl občas z toho, jak se v jeho společnici mísily počítačové a lidské vlastnosti. Zvláště chtěla-li něco pochválit, začala to popisovat ze všech stran. Vzhled z lékařských, domy a parky z architektonických a třeba barvy z počítačově grafických vzorců. Andrew se přesunul na motýlek a začal s lehčí vahou: „Prosím tě, mohla by jsi se mi podívat na záznam toho člověka, který mne bude vyšetřovat?“ „Myslíš kapitána Oxfordu?“ „Jo, přesně toho.“ Andrew si přihodil další závaží. „A jak to mám udělat?“ ARTIn si bezradně sedla na nejbližší lavičku. „Napoj se na hlavní počítač, máš přístup do hlavní databáze. Do celé hlavní databáze. Kdyby tohle věděl kapitán, tak mne zabije, ale risknul jsem to. Vím jak ti chybí přístup k informacím. Proto prosím tě nikdy nedělej nic, co by tě mohlo nějak prozradit. Dostala by jsi mě tím do velkých problémů. Až se dostaneš do počítače, můžeš se připojit třeba přes můj přístupový
kód. Tak to bude vypadat, že jsem připojený já.“ Poručíkovo dech ztěžkl, začal trochu i rudnout. Znovu si zvedl váhu o pět kilo. ARTIn se chvíli soustředila a pak se začala usmívat. Nakonec začala mluvit hlasem lodního počítače: „Kapitán Harper, věk 54 let. Současné zařazení: Loď USS Oxford třídy Nebula UPRTD. Formální zařazení: průzkumník, nicméně z posledních akcí je známo, že slouží spíše jako loď JAGu a k osobní potřebě kontraadmirála Utera. Sám velitel byl před šesti lety převelen pod JAG“ Dívka se odmlčela. Když znovu promluvila, používala už svůj hlas: „Dál jsou různé posudky, služební záznamy, hlášení z jejich lodě, složení posádky a další podobné věci. Co přesně by jsi chtěl vědět?“ teprve teď otevřela oči. Andrew se mezitím přesunul už na další stroj: „Kde sloužil?“ „Hm. Podle toho, co je v lodní databázi dlouhou dobu sloužil pod velením kontraadmirála, tehdy komodora, Utera. Nějakou dobu i v neutrální zóně. Tohle je zajímavé. Účastnil se mnoha bitev a v pěti z nich bojoval po boku kapitána Smitha. Plnili spolu také několik misí. Vypadá to, že se celkem dobře znají.“ „Andrew dokončil sérii a otíral si obličej: „Smith se zmínil. Ale neznělo to tak, že by se zrovna milovali.“ ARTIn pokrčila rameny: „Podle záznamů jim spolupráce nikdy nečinila problémy. Ale už se dlouho neviděli. Naposledy v bitvě, kde Harper přišel o svojí starou loď.“ „Přišel o loď?“ „Informace nejsou dostupné, potřebná autorizace stupně deset.“ „Sakra.“ „Ale je tu zmínka, že se to stalo před sedmi lety. Rok byl bez lodě a pak ho převeleli na jeho nynější místo.“ „Hm. Co posudek?“ Andre znovu změnil přístroj. „Několik pochval, kříž za zranění ve službě, dvě vyznamenání za chrabrost, velice iniciativní, ve vyšetřování důkladný a tvrdý. Měla o něj zájem tajná služba. Nemá rodinu. A pak je tu.. ajaj.“ Andrew položil činky: „Co to znamenalo to ajaj?“ „V záznamu má poznámku, že od doby, co ho málem zabil spolu s jeho posádkou v neutrální zóně… hm.. jeden z jeho lidí… tak nějak nenávidí sabotéry.“ „Ajaj.“ Andrew Andraschko & ARTIn (NPC) _________________ ...but dreams have a nasty shape of turning into nightmares when you're not lookin'... 6. 7. 2004, 18:51
T'Rel
Zas tie krysi
Náčelník
Materiálový dôstojník sa zodpovedá hlavnému Operačnému dôstojníkovy. Replikátory umožnujú vyrobit takmer akúkolvek dôležitú čast, ale velké výrobné replikátory nie sú energeticky vhodné okrem prípadov pohotovosti. Ale, v takýchto prípadoch, využitie energie je striktne limitované, preto je nerozumné závisiet na dostupnosti replikovaných náhradných dielov. Preto lod musí držat v skladoch dôležité náhradné diely celý čas. Zásobovač je aj človek zodpovedný za žiadosti súčastí požadované inžiniermy. Všetky žiadosti idú cez neho, ktoré kontroluje a potom vydá prípadný náhradný diel. Dobrý zásobovač by nikdy namal byt prichytený, že nemá na sklade požadovanú vec.
Založen: 10. 06. 2004 Příspěvky: 353 Umístění: USS Posseidon
=Nákladný priestor 6= Je rozhodnuté. Dnes sa musia všetky zostávajúce veci zo stanice preniest do Nákladného priestoru 1, a potom náhradné súčiastky generátorov silových polí a holoemitorov budú prenesené do Nákladového priestoru 3. Alex sa pozrela na údaje pred sebou. Lod mohla kedykolvek 'odplávat' a sklady doposial neboli ani spolovice zaplnené požadovanými vecami a náhradnými dielmi. Mala práce až nad hlavou. Lod sa okrem toho začínala napĺnat novými členmi posádky a ona ich musela vybavit vhodným proviantom. Pri svojej práci zažila už všeličo, ale dnes mala mimoriadny zážitok. V momente ked vybavovala jednu Vulkánku za nou prišiel rozčúlený Klingon.
Dvere sykotom unikajú zrážke s rozzúrenou horou potiaceho sa svalstva a rozpumpovaný Um'drb vbieha do skladu funiac akoby ho nahnalo stádo divých gepardov. V ruke zviera divnú chlpatú zmes bezvládnych tiel hlodavcov. "ČO!" buráca svojimi hrmiacimi hlasivkami, "JE?," dodáva, jeho hlasivky zvyšujúc aplitúdu pomali už začínajú aj pískat, "TOTO!!!!" reve až na plnú hubu a cez jeho roztvorenú papulu je vidiet hrdlo ako rezonuje joho ukrutnými basmi. Zdvihol ruku ukazujúc hladovcov, priamo pred očami Alex. Držal ich za chvosty a ako mávol rukou, oni sa vdačne zakývali. Dodatočný pohlad na jeho pozadie odhaluje vyhlodaný kus uniformy. Alex ako materiálový dôstojník je za stav vydaného výstroja zodpovedná. Nevedela čo mu má na to povedat. Nebola to jej vina, že mu hlodavci zničili uniformu. Bola tým zaskočená a nemala ponatia ako sa mohli dostat na vesmírnu lod. Záver: Alex civí nechápavo na Klingona. Alex nemohla potlačit úsmev, ktorý sa jej dral na povrch pri pohlade na Klingonové pozadie, ktoré vôbec neskrýval. Ba naopak, velmi rád ho preukázal ako dôkaz. Jej úsmev však okamžite zmizol ked zbadala ako na nu Klingon vrhol svoj vražedný pohlad. Záver: Ludia ktorí sa smejú v zlých situáciách: nemali by sa smiat skôr než si nenasadia kovovú alebo pevnú železnú ochrannú helmu s plnou ochranou tváre. "Zlváštne." ozvala sa T'Rel. "Oni ušli." konštatovala s kludom situáciu. Um'drb iba ako pribito zostal stát nad jej nevzrušeným výrokom a zúfalo sa snažil všetku svoju adrenalívnom náhle vyprodukovanú energiu smerovat do snahy pravidelne nadúvat svoje mohutné plúca. Nádych....výdych..nepríčetne cuknutie okom nasledované náhlym prílivom červeného nádychu do tváre. Nádych....výdych. Márna snaha o zahájenie skludnovacieho cvičenia. Záplava adrenalínu do hlavy, následné nepatrné drkotanie zubov sprevádzané chvením celého tela. Možno sa jeho oči rozhodli že je čas natrhnút pár šlách a možno to bol iba Um'drbov spôsob vyjadrenia svojej nekonečnej náklonnosti ku krysám a ich zubom vo vlastnej prdeli, tak či onak jeho viečka začali nebezpečne vyjadrovat svoju nespokojnost s danou situáciou a pohlad na jeho tvár by zastavil aj stádo sfetovaných byzónov. "Sú mrtví?" spítala sa ho T'Rel nedochádzajúc jej v akom je Klingon stave. Záver: Um'drb čumí vybúrano na Vulkánku s kusom odtrhnutej uniformy v ruke. Záver: Nie všetky sprosté otázky si zaslúžia sporostú odpoved. "Nie." povedal nakoniec Klingon hlbokým hlasom. "Dám si ich ako zákusok k večeri. Mám rád jedlo živé." "To by som neodporúčala. Tie tvory-predpokladám- sú súčastou vedeckého výskumu. Zrejme sú geneticky upravené, ked sa dokázali dostat s klietky v sklade pre biologický materiál. Dajte ich mne. Odnesiem ich do laboratória, kde budú pod zabezpečným silovým polom." Záver: Nikdy nedráždite Klingonov. Mohli by ste príst k úrazu. Záver: Klingoni nemajú radi Vulkáncov. Záver: Klingoni sú stvorenia ktoré sa za každú cenu vyhýbajú vtipnému rozhovoru. Klingon na nu zavrčal so svojím klingonským dychom a podal jej obe krysi. Napokom T'Rel odsunul bokom a pristúpil bližie k Alex, ktorá mu už podávala nový diel uniformy. Zakrútil hlavou, otočil sa a zmizol z nákladového pristoru inak by ich tam asi obe zabil. Ked nastal čas, T'Rel sa pobrala za Sovikom do jeho pracovne. Len nechápala prečo za ním mala príst až o druhej... =OFF= Nasadí si niekedy Alex kovovú helmu ked sa bude smiat? Bude autor pokračovat v takýchto čudných záveroch? Chief Petty Officer Alexandria Hyri Quartermaster, USS Posseidon (NPC)
Crewman Um'drb (NPC) Master At Arms, USS Posseidon _________________ "Mayby I'll not make everyone happy, but I'll keep us alive." 7. 7. 2004, 19:38
James Hudlton Anonymní
Mladý, leč zkušený crewman 3. třídy, ktery právě dostal místo na lodi flotily Poseidon, pln nadšení se konečne vidal na tu cestu k novemu domovu... Je popoháněn představou úplně nové lodě třídy Prometheus... Po rozloučení s rodinou na rodné Zemi, se vydává na svou krátkou cestu.... USS Poseidon se právě nachází na orbitě Země, leč cesta musí vést přes překladiště personálu v New Yorku a poté krátkou dobu dopravním raketoplánem až na loď... Odbavení kupodivu proběhlo podle představ: James: "Zdravím, Jsem James Hudlton, byl jsem převelen na USS Posiedon a mám být dopraven na jeho palubu let 256 v 13:30" řekne poddůstojník směle... Odbavovací důstojník: "Dobře potřebuji rozkaz z ověřením, zdravotní prohlídku a vzorek krve" James okamžitě vše žádané předal... "chodba 25 B vlevo" odvetil důstojnik a popřál pěkný let... James pokývne hlavou a pomalu jde na svoje startovní stanovište... v 13:30 přesne podle plánu startuje dopravní raketoplán směr orbita USS Poseidon, průlet atmosferou sice nebyl příliš pohodlny kvůli turbulencím v oblasti New Yorku, ale pak to přišlo na obrazovce so se náhle vynořil USS Poseidon... "Dopravní raketoplán 256NY USS Poseidon. Máme pro vás na palubě jednoho poddůstojníka, James Hudlton Crewman 3. třídy, sklopte prosím štíty a otevřete dveře hangáru 256NY konec" "USS poseidon 256NY, štíty dole vrata otevřeny máte zelenou.." Raketoplán usedá na plochu hangáru, otevírají se dveře a znich vystupuje James... Rozhlídne se pořádně kolem a v duši si zajásá : Prometeus super:) Hned za dveřmi hangáru už na Jamese čeká důstojník pro přidělování kajut., přivítal ho na Poseidonu a hned začal... " máte kajutu 76 paluba 9a, vaše pracovište je přimo ve strojovně... " A tak dále.. Bylo vidět že poddůstojníka to nudí, jelikož si vše zjistil předem ale bylo mu hloupé skákat důstojníkovy dořeči... James dojde spolu s důstojnikem před svou kajutu, kde se snim důstojník rozloučí stylem " a tady máte rozpis služeb " Konečně sám pomyslí si James... a koukne se na padd na rozpis... " Cože služba mi začíná za 3 hodiny??? Sakra to jsem to dostal" řekne si s úsměvem... Po krátkém vybalování a odpočinku se rozhodne James jít za svým přímým nadřízeným se představit, jmenovitě jde za pořučíkem Andrew Andraschkem, jelikož zná rozpis kajut nečiní mu velké potíže najít jeho kajutu... Trochu nervozní si stoupne před dveře a zazvoní... 8. 7. 2004, 17:15
John Roco Praporčík
Založen: 05. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon
Podporučíka Amona Travta předcházela u poddůstojníků pověst přísného a nekompromisního velitele. Nikdo sice nevěděl, kde se ta pověst vzala, protože jeho minulost byla většině posádky neznámá a jeho záznam, který se jim dostal do rukou byl velice stručný a zcela opomíjel několik let jeho kariéry. Faktem ale zůstávalo, a John Roco to musel uznat, že byla pravdivá. Vypadalo to, že se Travt chtěl důkladně seznámit s bezpečnostním personálem lodi, protože když k němu John ráno dorazil, byly tam téměř všichni bezpečnostní důstojníci z lodi, vyjma těch, kteří měli právě službu. První co udělal bylo, že je všechny obeznámil se svými požadavky na ně. Bylo očividné, že jakékoliv zanedbávání povinností bude pro každého, kdo se něčím takovým proviní znamenat velké nepříjemnosti. Další věcí na programu bylo velké bezpečnostní cvičení, které se odehrávalo v lodním simulátoru. John tak strávil téměř deset hodin v nejrůznějších simulacích od odražení nepřátelského výsadku na loď, přes špionážní misi v Romulanské základně až po vyslýchání Cardassiankého zajatce. To vše bez jakékoliv přípravy. Později John pochopil, že cílem toho všeho nebyl ani tak, nácvik těch akcí samotných, ale že Travt chtěl jenom zjistit, jak je ten či onen z jeho podřízených schopný reagovat na neobvyklé
situace a podle toho také jednat. Po tomhle simulačním maratónu ustanovil podporučík bezpečnostní týmy. John si celý den vedl více než dobře, nakonec tohle byla ta práce, kterou chtěl vždycky dělat a ve které vynikal. Nakonec mu Travt svěřil velení jeho vlastního bezpečnostního týmu. To Johna ohromně potěšilo, v něco takového ani nedoufal. Do své kajuty se vrátil až pozdě večer, protože s Travtem a ještě několika dalšími veliteli týmů ještě po tom náročném dni v simulátoru probírali rozpisy služeb a další záležitosti. Když přišel do své kajuty, chtěl jít hned spát, protože byl velmi unavený. Zabránil mu v tom ale lodní interkom. „OPS volá crewmana Roca.“ John si lehce povzdechl a klepl do svého odznaku „Tady Roco, co se děje“ „Mám tady pro vás hovor z USS Oxford“ oznámil mu důstojník. John se zamyslel. Neměl tušení od koho by ta zpráva mohla. „Přepojte mi to do kajuty prosím“ John stisknul několik tlačítek na panelu nad replikátorem. Logo Hvězdné Flotily vzápětí vystřídala tvář důstojníka ve červené uniformě. „Zdravím vás crewmane, tak už jste se na Poseidonu zabydlel?“ zeptal se. „Ano, pane“ odpověděl John. „Ale ubytování za moc nestojí“ dodal. Muž se usmál. „Rád tě vidím Johne.“ „Já tebe taky tati ! Co děláš na Oxfordu?“ „To je mé překvapení, můžeš zkusit hádat,“ John se zamyslel, v tu chvíli ho ale napadla jenom jediná věc: „Nezavřeli tě, že ne?“ ujistil se. David Roco se zasmál. Podobný zpbůsob uvažování byl jeho synovi blízký. „Ne to naštěstí ne. Ale víš ty co, povýšili mě!“ „Děláš si legraci, to je skvělé tati!“ zajásal překvapeně John. „ Jo, Oxford mě veze zpátky na Zemi, dostanu vlastní loď. USS Ultimate.“ „Ultimate, to je třída galaxy že?“ „Správně, jeden z nejnovějších exemplářů.“ „Tak to ti gratuluji. Určitě se musíš stavit až tady budeš. Ukázal bych ti Poseidon.“ „Velení Flotily bude možná chtít abych spěchal ale na prohlídku si čas určitě najdu.“ „Dobře, budu tě čekat, zatím se měj!“ Když jejich rozhovor skončil, byl John už unavený. Měl toho za dnešek dost. Lehnul si a téměř okamžitě usnul. 9. 7. 2004, 19:10
James Hudlton
...
Anonymní
James zvoní na kajutu, ale nikdo neodpovídá tak to zkusí ješte jednou, zase nic. "Asi má zrovna někde práci" pomyslí si crewman poté se dotaže počítače: " počítači, kolik minut zbývá do začátku další směny???" počítač: " 15 minut " James si rychle uvědomí že by stejně neměl moc času na rozhovor s poručíkem a tak mu to neni ani líto že nebyl poručík ve své kajutě. "no nic je čas jít do práce" crewman přijde k nejbližšímu turbovýtahu, vstoupí do nej a klidně řekne "Strojovna", výtah se rozjede... Ani ne po 10 vteřinách se výtah opět zastaví, teď už chybí crewmanovi jen pár metrů ke dveřím strojovny. James je trochu nervózní z novych
spolupracovníků jak na něj budou reagovat.. A bylo to tady dveře se otevírají. Ale hned v tom okamžiku jako by spadl z Jamese všechden strach a vstoupí do strojovny. po jeho pravici mu akorát jde naproti inzenýr, tedy spíše inženýrka která má právě službu, je to Elis Plonová crewman 1.třídy. Jakmile přistoupila k Jamesovi blíže, hned spustil : "Madam, crewman 3.třídy James Hudlton se hlásí do služby dle rozkazu" Na to se Elis Plonová jen lehce ušměje a řekne "Tak tamhle je vaše místo dvě konzole u warpjádra, dále jste zodpovědný za inspekci a údržbu jádra, rozuměno??" "Ano madam" pokývne James. Inzenýrka v momentu kdy james kývl že souhlasí mu popřála hodně štestí a otočila se a šla za svou prací... James v poklidu přistupuje na své stanovište... " No tak stav antihmoty normální, tlak i teplota nádrží v normě a invertní pole okolo lodi také v pořádku" pomyslí si, ale i takto rutiní kontrola mu zabrala bezmála 2 hodiny, jelikož se zezačátku na nové konzoli moc nevyznal, protože na prometheu jsou z části konzole nového typu LCARS. "Je čas na inspekci injektorů, tak a teď to začne" řekne polohlasně sám prosebe, znepokojen obavou z lezení kolem jadra a nasledné dostávíní se do těžkodostupných míst kde jsou právě injektory uloženy... nejdříve se james vydal k injektorům deuteria, které se nacházejí v nejvyšší části jádr, vzal svůj trikordér a začal skenovat... =/\= strukturální integrita 99,96%, teplota v normě =/\= hlásil trikordér... "no na to že je tahle sekce nová tak to jde" pomyslel si James, přitom psaje stav injektoru do svého PADDu, jelikož chce mít podrobné záznamy o stavu lodi... "tak jo tobychom měli ted se pujdeme kouknout na stav injektoru antihmoty" pomyslel si... Ovšem cesta dolů k nejnižší části jádra byla o dosti obtížnější ale co nakonec se tam dostal.. A opět vytahuje svůj trikordér =/\= strukturální integrita 99,12%, teplota v normě =/\= "No tak tady by to chtělo brzy vyměnit..." řekl si James "Počítači čas do konce směny..." vyhrkl "T-1:01:25" na to počítač "No to sem toho moc nestihl, ješte tak akorát udělám znova revizi konzole a končím" pomyslel si... "Tak směna mi končí" zajásal si vduchu James a pln radosti z nového prostředí se vydává na tu krátkou cestu zpátky do své akjuty jelikož ješte nemá vybaleno a cítí se být unaven... "Ješte tu někoho osobně poznat" povzdychl si trochu smutně James v kajutě.. po dvou hodinách usilovné práce na zařizování si kajuty a replikování malých doplňků interijéru byl konečně s prací hotov, původně se chtěl vydat do baru, ale byl tak unavený že byl rád když si provedl osobní hygienu a došlet do postelea s myšlenkou an svůj nový domov usíná... 9. 7. 2004, 21:51
T'Rel
"Come Out, Come Out, My Pretty." Čast 1.
Náčelník
Vedecké laboratórium na palube Posseidonu by malo mat 20 vedeckých dôstojníkov, s toho pár fyzikov, niekolko geológov, biológov s ktorých sa tu momentálne žiadny z nich nenachádzal ked vstúpila T'Rel do laboratória na piatej palube-v ruke držiac bezvedomé potkany. T'Rel sa porozhliadla aby sa uistila, že tu naozaj nikto zodpovedný nieje. Zdalo sa, že tu momentálne prebiehajú jemné opravy, pretože niekolko panelov bolo odkrytých. Inžinieri sa zrejme k oprave menej významných sekcií vrátia ked dokončia prácu na dôležitejších systémoch lode. A tak se T'Rel rozhodla, že potkany sama zabezpečí.
Založen: 10. 06. 2004 Příspěvky: 353 Umístění: USS Posseidon
Zašla do vedlajšej miestnosti kde našla vyhradené miesto pre držanie malých zvierat. Pár boxov bolo sice poškodených a nefunkčných ale niekolko z nich sa dalo použit. Zatial čo jednou rukou programovala silové pole a vhodné prostredie, dávkovače jedla a pitia, nevšimla si, že sa krysi postupne prebúdzajú zo svojho bezvedomia. Naraz T'Rel z jej sústredenia vytrhlo prudké uhryznutie. Inštiktívne sa mykla a pustila krysi na zem. A to bola hrubá chyba, ktorú si T'Rel uvedomila až ovela neskôr. Obe krysi sa spalšene rozutekali krížom cez celú miestnost popod stôl
k najbližšej diere v stene. Ich úmysel bol jasný. Utiect. Skôr než si T'Rel uvedomila tú skutočnost, boli už v útrobí optických káblov a izoleárnych čipov. S tejto strany ich nechytí, prešli skrz na druhú stranu do Jefferiesového prielezu. Skonštatovala T'Rel pri prehliadke ich únikovéj cesty. Vulkánka neváhala, pristúpila k otvoru do prielezu, otvorila ho a po hlave do neho vliezla. Nestrácala čas, mohla by ich stratit, a potom by z toho mala len zbytočné problémy. Ešte štastie, že nosí vo vrecku svojej uniforme fázer typu I. Nie je to nič neobvyklé, že ho má pri sebe. Vlastne je to typické pre takticko/bezpečnostných dôstojníkov. T'Rel zahla za roh, kde predpokladala, že sa tam budú krysi práve nachádzat. Jej rozvinuté priestorové myslenie z hrania tradičnej vulkánskej hry Kkal'tow jej poslúžilo. Boli tam. T'Rel využila situáciu, vytiahla fázer, ale skôr než stihla namierit, krysi prebehli o meter dalej do dalšej škáry poškodeného panelu. Niekolko krát ju takto prehnali. Zopárkrát sa musela vracat a obíst celú sekciu aby sa k nim mohla dostat. Tie krysi boli velmi prechytralé, uvedomila si T'Rel. Nielen že sú schopné prispôsobit sa velkému množstvu odlišných životných podmienok ale majú vyvinutý velký zmysel pre sebazáchvou. Nedivila sa, že s nimi má vedecké laboratórium postranné úmysly. Potom čo ich chytí, mala by o nich napísat krátku správu pre vedecký perzonál. Ako pavúk T'Rel lezie rúrami, všetko sústredenie namierené na krysi, utekajúce vyplašené tovry. Osvetlenie prielezov na niektorých miestach nefungovalo alebo slabo blikalo, a tak celá scéne vyzerala ako s nejakého zlého filmu. Ked je v dlhej 50 metrovej chodbe, v dialke na konci vidí ako sa zastavujú. Mala ich v pasci. Nemohli nikam ujst. Zo všetkých strán ich obklopovaly holé steny. Nebolo úniku. Má dojem akoby zo zúfalstva s prenasledovania začali panikárit. Nie, oni niečo skúmajú, niečo čo ich zaujalo. Desat metrov....Pat metrov od nich sa T'Rel zastavila a s rukou natiahnutou k strelbe s fázera, zacielila... _________________ "Mayby I'll not make everyone happy, but I'll keep us alive." 13. 7. 2004, 19:53
T'Rel
"Come Out, Come Out, My Pretty." Čast 2.
Náčelník
Nevšímala si ich prosebné pohlady, lesknúce sa očká plné nevinnosti a bezbrannosti, akoby sa triasli strachom. S Vulkánkou to ani nehlo. Bola v postavení chladného lovca, ktorý loví svoju trofej. ...vystrelila...
Založen: 10. 06. 2004 Příspěvky: 353 Umístění: USS Posseidon
Ked chvílková žiara pomynula, potkany boli nevysvetlitelne preč. Nerozumela tomu. Fázer predca nastavila na ten najnižší stupen omráčenia o rozptile pol metra, aby zasiahla obe naraz. Skontrolovala nastavenie, ktoré jej to potvrdilo. Nemohla ich vaporyzovat. Museli nejako ujst. Započúvala sa či nezachytí ich piskot. Nič. Popošla bližia k miestu ich zmiznutia. A ešte bližie. Naklonila sa k zemi a vtedy to zbadala. Prešli malou škárou za panel. Neverila vlastným očiam, bola s toho frustrovaná a nevedela čo má dalej podniknút. Boli v úkryte z ktorého viedla jediná cesta von a pri jej ústí na nich nepretržite číhala. Nezdalo sa, že by sa im chcelo víst von rovno do jej náručia. Musela ich vylákat. Ale na to nemá čas. Za necelú polhodinu sa musí hlásit u Sovika. Po chvíle premýšlania prišla na niekolko alternatív. Za prvé: Mohla by sa vrátit a vybavit sa vhodnými návnadami aby ich vylákala von. Ale za ten čas by sa mohli premiestnit niekam inam a ona by ich znova musela nahánat po celej lodi. Za druhé: Jednoducho by ich mohl omráčit i odtialto. Problém bol v tom, že boli príliš hlboko zastrčený na to aby ich potom dočiahla. A prečo nepoužit možnosti transportéru? Nie, v týchto prielezoch by mohol byt prenos skreslený a navyše sú malé a sken by ich nemusel odhalit. Túto možnost tiež vyškrtla. Nakoniec ju napadla byzardná myšlinka. Ludia zvyknú zvieratá k sebe volat v nádejí, že k ním prídu. Možno by to tiež mala vyskúšat. Ale i pri viacnásobnom pokuse táto metóda zlyhala. T'Rel len rezignovane sklonila hlavu. Jej schopnosti zrejme na niečo takéto nestačia. Ako to ludia robia, že im to funguje? Asi by do toho volania mala vniest viac ludckosti. Zjemnila trochu hlas, pozmenila text volacej frázy a pokúšala svoje volanie predniest presebne. Musela sa k tomu prinútit. "Podte von, podte von, moji zlatý." Niekolko krát to zopakovala a zdalo sa, že ich to zaujalo. T'Rel bola trpezlivá. Mala už iba desat minút, ked sa pozrela na chronometer.
Pokúsala sa to trochu urýchlit. Vyzliekla si vrchný diel svojej uniformy a zložila ju tak, že vzniklo akési hniezdo, ktoré uložila pred vchod do skrýše. Chcela potkanom vnútit, že jej uniforma je lepšie miesto na prebývanie. Zdalo sa jej to celú večnost ale nakoniec sa váhavo pohli. T'Rel sa neodvážila ani pohnút. Nechcela ich vyplašit, a tak zostala bez pohnutia dovtedy, pokým sa v jej uniforme pohodlne neusalašili. Potom ich jemne zakrútila a dala si ich do náručia. T'Rel si v duchu gratulovala aká je vynaliezavá. Alebo to ich len jej pozostatkové telesné teplo v uniforme prilákalo. Kto vie. A kto sa stará? Mala ich a už ich nepustila. Spokojne driemotali skrútený v jej uniforme tmavej farby až kým neprišli naspat do laborátória. Hned na to, spokojné hlodavce umiestnila do príslušného boxu a aktivovala silové pole. Počítač od nej ešte požadoval registráciu, príslušné lekárske záznamy a vedecké poznatky na čo teraz vôbecnemala čas. A tak im v rýchlosti vytvorila nový záznam a zadala iba jediné. Ich označenia, ako Epsilon a Omikron. T'Rel vybehla a ponáhlala sa k najbližšiemu turbovítahu. Mala dostatok času príst do Sovikovej kancelárie a ohlásit sa u neho. Bohužial čas na prezlečenie jej už nezostal. Vulkánci majú čuch vyvinutejší. A ako tam tak čakala pri jeho dverách potom čo zazvonila, zacítila krysinu... _________________ "Mayby I'll not make everyone happy, but I'll keep us alive." 13. 7. 2004, 19:56
John Thunder
Delta plán
Kadet 4. ročníku
=/\= Je právě 7:00 =/\= Zaněl hlas počítače a já jsem se právě probudil. Šel jsem do kopelny osprchoval jsem se a oblékl jsem si uniformu. Šel jsem do jídelny ale všechny místa v jídelně obsazená tak jsem si přisedl k jednomu crewmanovi 3.třídy se kterým shodou okolností pracuji v hangáru. Přišel jsem ke stolu "Máte tady volno crewmane?"...zeptal jsem se. "Ano jistě, pane"...odpověděl "Ale na co tolik formalit, já jsem John" Založen: 06. 06. 2004 Příspěvky: 44 Umístění: Akademie HF
"Jo jasně já sem Mike" zeptal se" Tak co máté dneska v plánu Johne?" "Chtěl jsem zkusit zvýšit výkon motorů na Delta plánu"..odpověděl jsem "No mohli by jsem zkusit překalibrovat impulsní trysky." "Výborný nápad. Tak jdem na to." Šli jsem tedy do hangáru. Tam na nás čekal náš delta plán. řekl jsem..."Miku vezmi si co potřebuješ a zkus překalibrovat impulsní trysky" "Jo dobře" Mike překalibrovával trysky a pak řekl..."Zkus to" "Počítači, spusť předzážehovou sekvenci" =/\= Přezážehová sekvence spuštěna =/\= "Počítači, o kolik se zvýšil výkon impulsních motorů??" =/\= Výkon se zvýšil o 2% =/\= "Hmm to je málo"...řekl jsem "Zkus to jěstě Miku" Takhle jsem zkoušely zvýšit výkon asi ještě hodinu a půl. "Zkusto znovu Johne"...řekl "Počítači, okolik se zvýšil výkon motorů?" =/\= Výkon se zvýšil o 6.2% =/\=
"Výborně"...vykřikl jsem... "Skvělá práce Miku" "Až budu mít čas půjdu to říct kapitánovi"...řekl jsem..."Bude jistě rád." 13. 7. 2004, 22:47
John Smith
Uninvited visitor Part 1
Flotilní kapitán
Netrvalo příliš dlouho, než poručík Sovik dorazil i s kapitánem Harperem na můstek Oxfordu. Harper si cestou i přes velké sebezapření odpustil narážky na stav lodi a zazvonil na zvonek u kapitánovi pracovny. Aniž by čekal na odpověď, vstoupil dovnitř nepříliš osvětlené místnosti. Vulkánec to ohodnotil pouze zvednutým levým obočím, se vší důstojností se otočil a usedl do kapitánského křesla nacházejícího se jako u většiny lodí Flotily uprostřed můstku. "Johne", promluvil kapitán Harper když vešel do místnosti. Smith se zvedl od stolu a podal Harporovi pravačku. Ten ji silně stiskl a oba se dívali chvíli navzájem do očí, než ji Harper pustil a sklopil na okamžik zrak. Založen: 01. 06. 2004 Příspěvky: 281 Umístění: USS Excalibur
"Jak už je to dlouho Johne co jsme se neviděli ?", započal rozhovor Harper. "Však víš", odpověděl John. "Incident na Gamma Hydrae" "To mi radši ani nepřipomínej. Není příjemná záležitost ztratit loď a s ní 76 lidí jenom kvůli jednomu hajzlovi, kterej nás prodal Romulanům. Ale to ty nemůžeš pochopit" "Myslím že mohu, Miku. Říká ti něco systém Beta Lankal ?" Harper přikývl: "Pokud vím tak o tento systém byla jedna z největších debat, zda ho také ještě zařadit do Demilitarizovaná zóny. Žije tam civilizace která sice teprve asi před 30 lety vynalezla warp pohon, ale jejich stavebnictví je na velmi vysoké úrovni a navíc má jejich planeta velké množství vzácných surovin" John se podivil jak tohle všechno může Harper vědět, ale měl naprostou pravdu: "Nakonec Beta Lankal zůstal Federaci, ale zrovna před nedávnem začali docházet zprávy o cardassijských lodích, které se často objevovali v systému. Velení Hvězdné Flotily se domnívalo, že by mohli Cardassiané pašovat suroviny a vyslalo Posseidon, aby situaci prošetřil a pomohl ohlídat stavbu nové Hvězdné základny na orbitě planety. Velení mělo pravdu, za pašováním byli Cardassiané a když jsme transportovali z planety diplomatický tým, byli jsme jimi nečekaně napadeni. V bitvě jsem přišel o celou sekci Posseidonu a mnoho mých dalších přátel zahynulo, když se Cardassiané pokoušeli obsadit primární sekci. Takže vím jaké je to ztratit loď a posádku." "To není to samé, Johne. Tebe zradili Cardassiané, mě vlastní člen posádky, kterému jsem plně důvěřoval. Ale pojďme se raději nejdříve podívat, jaké všechny důkazy máme proti tvému šéfinženýrovi, než ho zavoláme..." _________________ Flotilní kapitán John Smith, Velící důstojník USS Excalibur "I will just have to trust that you will not let Adm. Pressman put the Enterprise in unnecessary risk and if I find that that trust has been misplaced, I will have to re-evaluate the command structure of this ship. Dismissed" -- Picard (The Pegasus) Naposledy upravil John Smith dne 5. 11. 2004, 23:46, celkově upraveno 1 krát
15. 7. 2004, 9:03
T'Rel
Duty Roster
Náčelník
ON: T'Rel vstúpila, ked sa spoza dverí ozvalo "vstúpte". Sovik sedel za stolom v nevelkej kancelárii a študoval niekolko paddov. Letmo sa na nu pozrela a pokynul jej aby si sadla. Ešte chvílu niečo tukal do paddu až ho nakoniec odložil a zamyslene sa na T'Rel pozrel. Po chvíli prehovoril: "Máte docela pestré vzdelanie. Prečo ste sa nesústredili len na jednu vec?" zaujímal sa. "Verím, že sa naskytnú situácie kde moje schopnosti využijem." Založen: 10. 06. 2004 Příspěvky: 353 Umístění: USS Posseidon
"To áno. Ale mohol z vás byt vynikajúci vedecký dôstojník alebo skvelý pilot." Pokračoval vo vyzvedaní. Chcel vedet i to čo vo svojich záznamoch jeho podriadený nemajú. "To je docela možné." opovedala stručne. Sovik zjavne vicítil, že sú jej otázky tochto druhu nepríjemné, a radčej prešiel k veci. Podal jej padd a ona sa po nom načiahla.
"Ste zranená." spozoroval Sovik. T'Rel sa zarazila a pozrela na miesto kde ukázal. Malá tržná ranka po uhryznutí potkana čo si vtedy vôbec neuvedomila. Trochu zelenej krvi, ktorá jej vytiekla už obschla. "Nie je to vážne. Dakujem za upozornenie. Navštívim ošetrovnu." Sovik sa uspokojil a pokračoval: "To je rozpis služieb. Nebudete mat len službu na mostíku, ale budete mat i na starosti údržbu tactických systémov a trikrát do týždna budete mat i nočnú službu. Za hodinu vám začína prvá služba." T'Rel si padd prezerala, zatial čo Sovik hovoril. "Dalej by som uskutočnil pár bojových simulácií kým lod opustí doky. Ešte som sa presne nerozhodol. V tomto vás budem informovat." Vulkánec sa oprel hlboko do svojho kresla a nakoniec dodal. "Ak nemáte k tomu otázky, môžete íst." T'Rel mlčky vstala a pri odchode ju odprevadil zo slovami. "A nemusím vám pripomínat aby ste sa zúčastnit vstupnej zdravotnej prehliadky a povinnému sedeniu ked príde hlavný zdravotný dôstojník a poradca." "Samozrejme pane." (OFF: Ak vôbec prídu. Zrejme si budeme musiet počkat na vyštudovaných ) kadetov. ON: Vulkánka vyšla i s paddom von a zmizla v najbližšom turbovítahu. Znova vyšla až na siedmej palube, kde sa nachádzala ošetrovna. Pozdravila sestru a požiadal ju aby ju ošetrila. OFF: Sorry Sovik _________________ "Mayby I'll not make everyone happy, but I'll keep us alive." 18. 7. 2004, 19:29
John Roco
Prohlídka
Praporčík
John Roco čekal v transportní místnosti tři. Šel sem hned jak mu skončila služba na můstku, byl rád že vůbec dorazil včas. Konečně se na transportní plošině objevil proud hmoty, který se proměnil v jeho otce. John se pousmál. „Rád tě vidím táto, vítej na Poseidonu.“ Kapitán David Roco sestoupil z plošiny a objal svého syna. „Já tebe taky“ řekl a prohlédl si ho. „Ta uniforma ti sluší“ dodal. „Pane, mám vás odvést do kajut pro hosty?“ Zeptal se crewman od transportní konzole. Založen: 05. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon
„Děkuji, ale to nebude nutné“ řekl John. „Zavedu ho tam sám.“ „Jistě jak si přejete.“ Než se však dostali ke kajutám pro V.I.P. hosty, provedl John otce po celé lodi. Bylo to poprvé co byl David Roco na palubě lodi třídy prométheus a tak si vše pozorně prohlédl. Zastavili se v hlavní strojovně, a protože už začala noční směna, byli v ní až na několik inženýrů téměř sami. „Jak dlouho se můžeš zdržet tati?“ Ptal se John. „No, zdá se že Ultimate nebude připravena k vyplutí ještě několik dní. Vyskytli se nějaké komplikace. Pokud už teď všechno půjde podle plánu vyplujeme příští týden. Ve středu chci ale odletět na Zem navštívit tvoji tetu.“ „A jak se má máma?“ „Dobře, chtěla přijít se mnou ale má spoustu práce se stěhováním na Ultimate.“ „Dobře, nezapomeň ji ode mě pozdravovat!“ „Neboj, nezapomenu. Rád bych se taky zastavil za Johnem Smithem“
„Kapitánem Smithem?“ „Jo. Znám ho už léta, chodily jsme spolu na Akademii. Jenom mám obavu, že bude teď mít moc práce. Podle toho jak se choval Harper, to nebude mít s obhajobou vašeho šéfinženýra vůbec jednoduché.“ „Ano, já vím loď už je toho plná. Ale většinou jsou to jenom řeči. Prý je podezřelí ze sabotáže nějakého výzkumného projektu?“ „Většina těch informací je tajná, ale ano, je podezřelí ze sabotáže.“ Kapitán Roco se na chvíli otočil a přesunul se k diagnostické konzoli. Vyťukal na ní několik příkazů. John ho překvapeně pozoroval. „Nevěřím, že to Andraschko udělal“ pronesl nakonec kapitán. „Jak to můžeš vědět?“ zeptal se John. „Lidé jsou různí, i důstojníci Flotily.“ „Andrew Andraschko pode mnou před pěti lety sloužil na základně Hamunaptra. Přišel tam několik měsíců před tím než jsem odešel pryč, ale za tu dobu jsem zjistil že je to nejenom schopný ale i čestný muž. Jsem si jistý, že on tu sabotáž nespáchal.“ „No, doufám, že máš pravdu tati. Pro posádku Poseidonu by to určitě nebyla dobrá vizitka kdyby byl její šéfinženýr usvědčen ze sabotáže.“ John se podíval na nedaleký display s hodinami. “No, už je pozdě a já mám zítra ranní směnu. Musím se trochu prospat. Uvidíme se později.“ „Dobře. A děkuji za prohlídku lodi“ řekl kapitán Roco a vydal se do své kajuty. John Roco a David Roco (NPC) _________________ Praporčík John Roco, bezpečnostní důstojník, SB McKinley "Zapojíme-li přístroj do zásuvky, funguje lépe" 24. 7. 2004, 19:50
Andrew Andraschko
Kdo se v tom má vyznat
Nadporučík
Když Vypnul program, zamířil poručík zpět do kajuty. Na chodbách bylo rušno, zrovna se měnily služby. Andreje to překvapilo, protože si neuvědomil, že strávil v posilovně tolik času. Povolený limit, hodinu a půl, několikrát přetáhl. Ale co, cítí se teď skvěle a trénink nebyl tolik intenzivní. Dveře od kajuty se otevřely. „Počítači, světlo!“
Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon
Když ze sebe shodil šaty, vešel do sprchy. Tok vody a její bubnování na tělo ho uklidňovalo. Dokonalá relaxace a uvolnění, dokonalá úleva. Zvonek. Rychle šáhl po ručníku. Co nejrychleji se utřel a ručník si ovázal okolo pasu. Znovu se ozvalo cinkání ode dveří. „Dále.“ Do kajuty vešla Elis s PADDem. Když uviděla poručíka, zrudla: „Omlouvám se, asi ruším. Vrátím se později.“ Andrew mávl rukou: „Jen jsem se sprchoval, počkej tady, převleču se a hned přijdu.“ Elis si sedla do křesla a po chvíli rozhlížení se zahleděla na obraz, který přímo proti ní visel. Byl na něm vyobrazen muž se sekyrou, kácející obrovský strom. Přestože v okolním lese bylo už mnoho třísek létajících od jeho sekery, strom byl naprosto zdravý, bez jediného záseku a muž již umdléval. „Tak, co pro mne máš, Elis?“ Andrew si oblékl hodně neformální košily s havajským vzorkem a bleděmodré kraťasy. Něco podobného viděla na pláži v L.A. „Chtěla jsem se poradit, našla jsem v počítači tohle a nejsem si jistá, co to je.“ Andrew si od ní vzal PADD a zadíval se na něj. „Co myslíš, že to je?“ zeptal se jí. „Přijde mi to jako poškozený počítač, nejspíš nějaký primární obvod.“
„Bravo, tudíž nechápu, co potřebuješ ode mne.“ „Nebyla jsem si jistá. Je to vážné?“ „To já nevím, od toho je diagnostika, projeď počítač diagnostikou první úrovně. Jestli najde poškozené jádro, budeme se tu muset zdržet skoro o týden déle. Tohle se opravuje strašně dlouho a je to namáhavé. Navíc se musí vyměnit půlka krytů.“ „Já vím. Mám pro tebe ještě jednu informaci. Před pěti hodinami dorazil na loď velitel Oxfordu. Doteď neodešel z kapitánovi pracovny. Nikdo neví, o čem tam jednají.“ „Skvělé. Uvidíme, co na mne vymyslí. Jaká byla služba?“ Elis se pousmála: „Celkem dobrá, nic moc se nestalo. Vlastně dorazil nový specialista na warp. Už se hlásil ve strojovně, měl teď službu.“ Andrew přikývl. Andrew Andraschko & Elis Plonová (NPC) OFF: Omlouvám se, nějak jsem to omylem hodil do samostatného témata a tak to tady vyselo doteď, než jsem si toho všiml, přeřazuju to teď sem a ještě jednou sorry. Asi jsem se překlik. _________________ ...but dreams have a nasty shape of turning into nightmares when you're not lookin'... 25. 7. 2004, 12:17
Andrew Andraschko
Noční seance
Nadporučík
Bylo půl jedenácté a Elis stále seděla u počítače. Přestože měla už dlouho po službě, střídavě pracovala a učila se. Stačilo jí málo spánku, tak šest sedm hodin denně a ona toho využívala. Chtěla časem vystudovat akademii a pro to potřebovala do začátku trochu víc než jen inteligenci. Tématem dnešního večera bylo: „počítačové jádro lodí federace třídy Prometheus SMC.“ =/\= Strojovna Elis Plonové, spíte madam? =/\= Elis si povzdechla, s úctou odložila šálek hořké čokolády, kterou před chvílí objednala v repliátoru a odpověděla: Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon
„Ne, nespím. Co potřebujete?“ =/\= Jen vám chceme oznámit, že skončila diagnostika prvního stupně jež jste nařídila. Jádro počítače je v pořádku, šlo o chybu v záložních obvodech. Loď je tudíž připravena vyrazit. Obvody jsme již vyměnily, vše funguje na sto procent. Mám informovat kapitána? =/\= „Ano, informujte ho. Ale nespěchá to. Nechcte to na zítřek.“ =/\= Dobře. Doboru noc, madam. =/\= „Děkuji.“ Elis se uvolněně opřela v křesle a protáhla se. Pak šáhla po čokoládě a rozhodla se pokračovat ve studiu. Moc jí to dnes nešlo, myslela na poručíka, ne pro to, že by jí nějak výrazněji přirostl k srdci. Sice si ho celkem oblíbila, byl to sympatický a přitažliý muž, ale to, co jí opravdu trápilo bylo, že ho neměla ráda natolik, aby mu bezmezně věřila. Všechny důkazy ke všemu ukazovali proti němu. Tížilo jí to, že nevěděla, jestli je opravdu sabotér, nebo ne. Tížilo jí, že nevěří ani tomu, ani tomu. Nemohla se na nic soustředit, ani na učení ne a tak to po deseti minutách vzdala. „Počítači, vypni program. A ztlum světlo.“ Obrazovka zhasla, světla plynule snížila svůj výkon o 72 %, čímž se místnost ponořila do šera. Elis ještě chvíli seděla, pak vstala a pomalu svlékla uniformu a bílé spodní prádlo. Zazářila bělostná kůže. Pečlivě uložila oblečení na místo a pak si vlezla do postele. V noci se jí zdálo, že na ní při odletu zapoměli a nechali jí na Hvězdné základně McKinley. Elis Plonová (NPC) _________________ ...but dreams have a nasty shape of turning into nightmares when you're not lookin'...
25. 7. 2004, 13:09
Sergej Vasilijevic Birkof
Příchod na Palubu
Crewman 1. třídy
Poté co proběhl transport na USS Poseidon se Sergej pozdravis s příjemně vypadající transportní důstojnicí, která ho přívětivě uvítala a zdělila mu místo jeho kajuty. Sergej poté hned nastoupil do turbovítahu. ,,Paluba 3" přikázal.
Založen: 25. 07. 2004 Příspěvky: 4 Umístění: USS Posseidon
Poté podle lodního navigačního systému došel ke kajutě, která mu měla být domovem pro následující časy. Na dveřích nemohl přehlédnout jmenovku John Roco. Když vstoupil do kajuty, jeho zavazadla tam na něho už čekala. Vybalil si všechny osobní věci čítající: -osobní počítač, osobně zdokonalený Padd, sadu hystorických komiksů s nostalgii vyvolávajícím názvem "The Simsons" apod.. Poté se přesunul do koupelny a pustil na sebe proud sonických vln. Po té co ze sebe spláchnul pot a zbytky kari od oběda se převlékl do čisté uniformy a dal se do čtení záznamu svého spolubydlícího. Po té co přečetl záznam ho z relaxace vyrušilo zasyačení dveří. A oslovil ho vstupující John Roco. ,,Ahoj vypadá to, že mi konečně přidělily spolubydlícího. Já jsem John Roco." řekl a podal Sergejovy ruku. Ten ji přijal a John se posadil na vedlejší křeslo. "Sergej Birkof", představil se Sergej. "Rád tě poznávám, určitě spolu budeme dobře vycházet. Teď si ale musím jít lehnout, zítra mám ranní službu" řekl Roco. Poté si lehnul a téměř okamžitě usnul. Sergej přistopil k replikátoru a objednal si vodku Stolichnaya. Po dvanácti sklenkách tohoto kvalitního moku, když se po proniknutí zkrz bezpečnostní protokoli replikátoru lehce opilí ukládal ke spánku si v duchu probíral plán na další den. Především by se měl nahlásit u kapitána a u svého přímého nadřízeného, protože prozatím netušil kdo to bude. Sergej V. Birkof & John Roco _________________ Hackerství musí pokračovat. Musíme učit nováčky tomuto umění. (...) Ať už děláš cokoli, pokračuj v boji. Ať už to víš, či nikoli, jsi-li hacker, jsi revolucionář. Nemáš se čeho bát, jsi na správné straně."
25. 7. 2004, 18:42
John Roco
Volný večer
Praporčík
Kapitán David Roco vešel do kajuty pro V.I.P. hosty. Byla to velice podobná kajuta jako je třeba kapitánova. V místnosti na něho čekala malá cestovní brašna kterou si nechal poslat z Oxfordu. Chtěl na Poseidonu strávit asi tři noci. Nejprve se posadil na pohovku a pokusil se relaxovat. Po chvíli to ale vzdal, chtěl ještě něco dělat. Nebylo zas až tak pozdě a jemu se ještě nechtělo jít spát a tak si sedl k pracovnímu stolku a zapnul počítač. Pár minut si prohlížel zprávy o úpravách na Ultimate ale nakonec se rozhodl podívat se na něco co ho teď zajímalo mnohem víc. ,,Počítači, zobraz informace o procesu proti poručíkovi Andrew Andraschkovi" Založen: 05. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon
,,Nelze provést, tyto informace podléhají utajení" Kapitán si povzdech, chvíli přemýšlel jesli to má udělat ale nakonec se rozhodl: ,,Počítači, zobraz informace o procesu proti Andrew Andraschkovi, autorizace Roco Gamma 451, stupeň prověření 10" ,,Autorizace ověřena, zobrazuji informace" odpověděl počítač a na monitoru před ním se otevřel poměrně obsáhlý spis. Kapitán věděl, že právě pravděpodobně trochu překračuje svoji pravomoc ale chtěl zjistit co se to doopravdy vlastně děje. Začal studovat spis a vydržel u toho asi dvě a půl hodiny. Nakonec počítač vypnul a vstal s PADDem plným všemožných poznámek. Byl přesvědčen o Andraschkově nevině ale musel uznat, že většina důkazů svědčila proti němu. Uklidnilo ho jenom to, že za celou dobu nenašel žádný opravdu přímí důkaz. Když už se do toho dostal rozhodl se, že si promluví se svým přítelem Johnem Smithem. Jednak ho chtěl po letech opět pozdravit a jednak si s ním chěl promluvit o Andraschkovi. Věděl, že tohle obvinění přišlo dost brzo po tom co Andrew přišel na loď a ačkoliv nepochyboval, že Smith bude usilovat o jeho očištění, možná by mu v tom mohl trochu pomoct. Bylo sice už půl dvanácté večer, ale kapitán Roco předpokládal, že John Smith bude ještě stále ve své pracovně. Lehce se usmál při pomyšlení na to, že protože je loď stále v doku na základně a střídají se na ní desítky lidí a on sem přijel za synem zcela neoficiálně, nebude možná John Smith ani vědět že je tady. O to víc bude překvapen. Vstal a vydal se svižným krokem směrem na můstek. kapitán David Roco (NPC) _________________ Praporčík John Roco, bezpečnostní důstojník, SB McKinley
"Zapojíme-li přístroj do zásuvky, funguje lépe" 25. 7. 2004, 19:39
T'Rel
Náčelník
ON: *T'Rel vojde do oštrovne a ani pri dodatočnej prehliadke nikoho nenajde* "Počítač, aktivuj PZH." V momente sa niekolko metrou od nej zjaví šíthli hnedovlasý muž: "Prosím určte povahu zdravotnej pohotovosti." povie naškrobene. "Bola som zranená, prosím ošetrite ma." oznámi T'Rel rovnako. Založen: 10. 06. 2004 Příspěvky: 353 Umístění: USS Posseidon
"Tak sa na to pozrieme. Sadnite si." priatelsky sa usmeje na vulkánku a rukou ju navedie k lôžku. "Sestra podajte mi trikóder!" "Sme tu len mi dvaja doktor." informuje ho. "Kde je celý lekársky perzonál?" spítal sa doktor zatial čo si vzal trikóder sám. "Ešte nedorazil." T'Rel zdvihla pravú ruku a ukázala mu zranenie. Doktor otvoril trikóder, natukal do neho vhodné parametry a začal skenovacím zariadením prechádzat okolo rany. "Hmmmm, nezdá sa že by tam bol zápal. Na to bude stačit kožný regenerátor." Doktor si pre neho zašiel a začal zranené miesto ožarovat fialovým svetlom. "Ako sa vám to stalo?" zvedavo sa spítal, ale ked videl ako vulkánka zaváhala, dodal: "Potrebujem to pre lekársky záznam." "Uhryzol ma tvor druhu 'rattus'." odpovedala mu nakoniec. Doktor ešte chvílu ošetroval poškodené tkanivo a T'Rel ho zaujato sledovala. "Tak, hotovo. Môžete íst." vypol regenerátor a spotešením mávol rukou smerom k dverám. Bol so svojím prvím pacientom nadmieru spokojný. "Počítač zruš..." T'Rel nestihla dopovedat, pretože ju doktor prerušil. "O nie. Ked sa hlavný zdravotník nenachádza na palube som povinný urobit záznam za neho. Ja sa potom sám vypnem." vysvetlil. "Ako chcete." T'Rel mierne kývla hlavou, obrátila sa a kludným krokom vyšla von. Doktor sa prichytil ako za nou ešte pokukuje a sleduje ju. Pokrútil nad tým hlavou. Na toto predca nebol naprogramovaný. Doktor (NPC) PZH Mark II, USS Posseidon _________________ "Mayby I'll not make everyone happy, but I'll keep us alive."
25. 7. 2004, 22:17
Sergej Vasilijevic Birkof
nahlaseni do sluzby
Crewman 1. třídy
S. V. Birkof se probudil ve sve kajute, pristoupil k umivadlu a oplachv svuj oblycej. Pak si oblekl uniformu a rozhodl se ze nejprve pujde za kapitanem. "pocitaci kde je kapitan ?" tůt tut tůt ... "kapitan je ve sve pracovne" S. V. Birkof se vydal k turbo vytahu, nastoupil do nej a rozkazal Založen: 25. 07. 2004 Příspěvky: 4 Umístění: USS Posseidon
"kapitanova kajuta" turbo vytah za pak okamziku zastavil a S. V. Birkof se postavil pred dvere kapitanovy kajuty, zmackl tlacitko a ze vnitr se ozvalo "dale"
S. V. Birkof vstoupil dovnitr "kapitane ! ... pocitacovi specialista Sergei Vasilievic Birkof se hlasi do sluzby" S. V. Birkof _________________ Hackerství musí pokračovat. Musíme učit nováčky tomuto umění. (...) Ať už děláš cokoli, pokračuj v boji. Ať už to víš, či nikoli, jsi-li hacker, jsi revolucionář. Nemáš se čeho bát, jsi na správné straně." 26. 7. 2004, 13:52
Andrew Andraschko
uninvited visitor part 2
Nadporučík
Oba důstojníci zasedli za stůl a John aktivoval obrazovku. Na ní se objevil osobní spis poručíka Andreho Andraschka, šéfinženýra na lodi USS Posseidon. "Čtyři vyznamenání, z toho jedno za Úspěšné dokončení Akademie jako nejlepší ze třídy", začal Harper. "Dále tu máme medaili za vynikající znalosti v oboru. Tak to už mne nepřekvapuje, že se mu podařilo sabotovat Petersonovu mřížku. Ten člověk je fakt expert." "Raději ho už zavoláme, aby nám to objasnil", navrhl Smith. Kapitán Harper přikývl a John se dotkl komunikátoru. Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon
=/\= Smith poručíku Andraschkovi, okamžitě se hlašte v mé pracovně =/\= Ať dělal Andrew co chtěl, nemohl si pomoct. Nakonec ze sebe musel vymlátit ten střírající vztek. Věděl, že kdyby teď někde potkal Petersona, rozmlátil by mu hlavu nejbližším tupým předmětem. A tak šel po posilovně ještě postupně běhat, plavat a boxovat. Vše aby se vybil. Byl důstojníkem flotily a tak musel zachovat chladnou hlavu. Tohle byl nejlepší způsob, jak se vyřádit (nejlepší na který přišel- Petersona zamítl, i když po tomhle by si opravdu zasloužil lekci kickboxu). Přesto, když ho zavolali, připravoval se na nejhorší. Na to, že Peterson bude u jeho obvinění. Co by udělal při jeho obvyklých poznámkách si ani nechtěl domýšlet. První přelíčení bývá nejdůležitější, je vždy jen s kapitánem a žalobcem - uvede image důstojníka a tak si Andrew dal záležet. Pomalu vešel skrze dveře a dokonalým pozorem pozdravil oba dva velící důstojníky: „Poručík Andrew Andraschko, pane.“ Ze srdce mu spadl kámen, Peterson tam nebyl. "Posaďte se poručíku", řekl Smith, ukázal na volnou židli a poté představil poslední osobu v pracovně:"Kapitán Harper, velící důstojník Oxfordu. Jak jsem vám již říkal, bude vést vaše vyšetřování." Kapitán Harper přikývl a zamračil se na poručíka. "Poručíku, nechal jsem si vyvolat váš letový plán toho dne, kdy jste převážel mřížku pana Petersona z Andorie. Předpokládám, že pokud jste jeho mřížku doopravdy sabotoval, musel jste to udělat během tohoto letu." Na obrazovce počítače se objevil celý letový plán. "Co mě však zaujalo je to, že podle letového plánu jste dorazil až dva dny později než jste měl. Podle pana Petersona to byla dostatetačná doba na to, aby jste jeho data upravil tak, aby nezkolabovala okamžitě, ale až po určité době" Smith se zamračil protože toto bylo velmi vážné obvinění. Andrew skoprněl. Na tohle nebyl připravený. Hlavou mu prolétla šílená změť myšlenek. Zahleděl se na letový plán. Podle něj měl dorazit na Andorii za týden, ale opravdu dorazil o dva dny později. Nebyl si ale jistý proč. Pak si konečně vzpoměl. „Četl jste můj letový plán a zdůvodnění mého zdržení?“ Toto byla přesně věta, kterou Harper očekával a tak ho vůbec nezaskočila a okamžitě, možná až příliš prudce vychrlil odpověď. "Jistě že jsem ho četl, za koho mne máte ? Snad si ale nemyslíte, že nám za těchto událostí bude stačit vysvětlení, že jste narazil na subprostorovou anomálii, která vám vyřadila warp pohon a vám trvalo téměř dva dny než jste ho opravil ? Navíc zde mám záznam z kontroly raketoplánu, kterou provedli technici po vašem příletu. Podle nich byl raketoplán v naprostém pořádku. Jen se sami podívejte."
Hned nato zobrazil Johnovi i jeho šéfinženýrovi na obrazovce počítače záznam z inspekce raketoplánu. Andrew se pousmál. Moc dobře věděl, že tím přilévá olej do ohně, ale to bylo to, co chtěl. Neměl v ruce moc trumfů a tak si musel nějaké udělat. Harper byl cholerik a vytočený bude plácat nesmysly, nebo alespoň snad. „Ano, nic nenašli, protože jsem ho opravil. Víte pane, já mám jedna podtržená z warpových pohonů a z dodatečného studia této technologie taktéž. Byl jsem nejlepší z ročníku a šlo jen o zdlouhavou proceduru, nic opravdu poškozeno nebylo. Musel jsem ale mít jistotu, jinak bych se při dosažení rychlosti světla rozptýlil do okolního vesmíru.“ "Poručíku, uvědomte že nemáte vůbec žádné alibi a jste jediný kdo to mohl udělat. Tím že budete zapírat si akorát ještě pohoršíte. Já to nakonec zjistím jak to bylo a vy skončíte v jedné z federálních nápravných kolonií ! Pokud se však nyní přiznáte a své přiznání potvrdíte i před soudem, zapomenu na všechny vaše předchozí lži a navrhnu soudu, aby jste byl pouze propuštěn z Hvězdné Flotily. Stojíte na tenkém ledě poručíku tak se raději tentokrát rozhodněte správně." Andrew se podíval na Smitha a uvědomil si, že se raději celou dobu dívá jinam. Chápal ho, věděl v jaké situaci je a že fakticky nemůže nic udělat. Byl jednou ve stejné situaci a také nemohl nic udělat. To je to nejhorší. „Nemám se vám k čemu přiznat.“ Řekl Andrew pevně. „Mřížku jsem nesabotoval a raketoplán opravil. Anomálie naprosto rozladila nastavení warpové matrice, takže jsem dva dny letěl na čtvrtinový impulz. Jiiné vysvětlení vám dát nemohu, protože ho nemám.“ Andrew stále čekal na hlavní důkaz, cítil v kostech, že na něj Harper ještě něco má. Kapitána Harpera rozladila Andreho odpověď natolik, že vstal prudce ze židle a kdyby ho Smith nezadržel, pravděpodobně by se již na poručíka vrhl. "Jak chcete poručíku, já jsem vám dal možnost se z toho dostat ale vy jste si raději zvolil vězení. Nyní tedy zavolám nejdůležitějšího svědka celého případu, jehož svědectví rozptýlí všechny případné pochybnosti." Harper navázel spojení s vlastní lodí a nechal poslat pro poručíka Petersona. Andrew se se zatvářil nechápavě: "Smím se zeptat pane, jak jeho svědectví dokáže moji vinu?" Odpvoěď nedostal. Po chvíli trapného ticha vešel do místnosti v doprovodu crewmana od bezpečnosti poručík Peterson. Smith kývl na crewmana aby odešel a Peterson se zatím posadil vedle Harpera a ušklíbl se na Andreho. Harper nyní položil otázku nově příchozímu: "Poručíku, jak jste došel k závěru že právě pan Andraschko sabotoval vaše data ?" "Bylo to jednoduché, pane. Andrew byl vždy jako malé dítě a nikdy po sobě nedokázal pořádně uklízet. Když jsem po zhroucení mřížky důkladně zkoumal co mohlo stát za jejím zničením, našel jsem toto:" Na obrazovce byl otevřen další soubor, na kterém pobíhala několik řádků dat. "Co to sakra je ?", zeptal se již po delší době konečně Smith. "Andraschkovi osobní kódy", zasmál se Peterson a pohlédl na svého rivala. Andrew se vymrštil: “Ty proradnej bastarde!” Andrew vypadal že každou chvíli na Petersona skočí a proto se Smith rozhodl rychle ho okřiknout než někdo zavolá ostrahu: "Okamžitě se poručíku posaďte, akorát si vytvoříte další problémy ! Jistě se vše dá vysvětlit i jinak !" Peterson si ještě neodpustil jedovatou poznámku: "Postřelená husa vždy zakejhá, viď ?" Andrew chvíli stál a rozhodoval se mezi zastřelením Petersona a posazením se. Nakonec se rozhodl se posadit. Všechno jako by zčernalo. Tlouklo mu srdce a na obličeji vystoupil pot. Nevěděl už jak se obhájit a tak jen seděl. Pak se podíval na svoje kódy na obrazovce. Všechny vypadaly věrohodně. Jak se tam jen mohly dostat?! Vždyť je nevinný!!! V místnosti byla chvilka ticha, kterou náhle přerušil zvonek kapitánovi pracovny.
Smith se otočil ke dveřím pracovny. I když v tuto chvíli nikoho nečekal, pozval osobu na druhé straně dveří dále. Dovnitř vstoupil crewman ve zlaté uniformě Hvězdné Flotily a na chvíli se zarazil když uviděl že kapitán má právě v pracovně důležité hosty. Nasucho polkl a poté se představil. "Kapitáne ! Počitačový specialista Sergei Vasilievic Birkof se hlasí do služby" Smith přikývl: "Dobrá crewmane, nyní zde však mám důležitou práci tak se raději běžte nahlásit praporčíku Lennardovi" "Ano pane", odpověděl crewman, na patě se otočil a vyšel z pracovny... Andrew se podíval na Petersona: "Můžu se tě zeptat za co? Co jsem ti udělal tak hroznýho, že si mi tohle udělal?" Peterson na kraťounký okamžik, kterého si byl vědom pouze on a Andrew sklopil zrak než Andremu pohlédl opět do očí: "Na to samé bych se mohl zeptaz i já tebe, proč si zničil mou mnohaletou práci." Andrew se otočil na Harpera: „Předpokládám, že teď už odsuď neodejdu do své kajuty, co?“ při tom se pokusil o slabý úsměv, ale vypadalo to spíš jako úšklebek. Harper se opřel v křesle a na jeho tváři byl rozpoznat pocit vítězství: "To již závisí pouze na vašem kapitánovi ale pokud bude jen trochu na mém slově záležet, zůstanete ve vězení až do doby kdy budete předán soudu." Nyní byla řada na Smithovi. Pokoušel se věřit, že jeho šéfinženýr je nevinný až do konce ale všechny důkazy hrály proti němu a on stále neřekl téměř nic na svou obhajobu. Podle něj hráli možná až příliš a nevěřil tomu, že někdo s Andraschkovo znalostmi by po sobě zanechal své autorizační kódy, ale nebylo ani na něm aby to vavracel. Na tváři se mu objevili vrásky když dával poručíkovi poslední, nyní již spíše formální otázku: "Poručíku, teď si dobře rozmyslete svou odpověď. Opravdu již nemáte co dodat ke své obhajobě ?" Andrew pokrčil rameny a postavil se: „Pane, máte mé slovo, že jsem nevinný. Mohu vám podrobně vylíčit, co bylo s mým warpovým motorem, můžu se vás zeptat, proč bych za sebou nechával svoje authorizační kódy na místě činu, Můžu vám dokázat, že Petersonova mřížka nebyla mnou upravena, ale vše záleží na úvaze tohoto soudu. Musím trvat na své nevinně a k tomu můžu přidat psychologické posudky zde stojícího Petersona, který už v institutu nebyl oblíben, proti mým. Ale záleží na vás, co budete chtít uznat. Jelikož nemám přímé alibi, musím spoléha a to, že mi tento soud dá možnost se obhájit.“ Poručík zařel oči a čekal na ortel. Pro Smithe to rozhodně nebyla příjemná volba, ale byla to jediná možnost která mu zbývala a bylo jeho povinností ji vykonat. Až příliš vážným hlasem promluvil: "Ať už vám jakkoliv poručíku věřím nebo nevěřím, nemám nyní jinou možnost než vás nechat odvést do vězení. Další slyšení proběhne zítra v 15 hodin. Jak jste všichni viděli, na loď dorazil nový počítačový specialista. Nechám ho, aby ověřil poslední důkaz ohledně kódů poručíka Andraschka. Nevěřím totiž tomu, že by je po sobě nesmazal a navíc osobní záznamy Petersona i Andraschka poukazují na to že měli mezi sebou jisté konflikty. Doufám že zítra toho již budeme vědět více" „Ano pane, děkuji pane.“ Andrew se podíval na Petersona, který znovu sklopil oči a pak se raději zadíval ven oknem. „Budu mít návštěvy, pane?“ Harper odpověděl dříve než stihl Smith cokoliv říci: "V žádném případě !" John však měl opačný názor a návštěvy poručíkovi povolil. Tím se mu podařilo naštvat jak Harpera, tak i Petersona, což mu však za současné situace vůbec nevadilo... Do místnosti vstoupili na kapitánův rozkaz dva členové ostrahy, aby doprovodili poručíka do vězení.
Andrew věnoval poslední pohled Harperovi, Petersonovi a ke Smithovi prohodil: „Děkuji pane, uvidíte, že se to vysvětlí.“ Poručík Andrew Andraschko & kapitán John Smith & poručík Peterson (NPC) & kapitán Mike Harper (NPC) _________________ ...but dreams have a nasty shape of turning into nightmares when you're not lookin'... 26. 7. 2004, 16:29
John Roco Praporčík
Johna Roca probudilo zasyčení dveří. Zdálo se, že jeho nový spolubydlící nespal ani dvě hodiny a zase se někam vydal. Asi se nahlásit nebo tak něco. Byl docela rád, že má konečně společnost, protože se tady už začínal docela nudit. Nejvíce ho ale potěšilo setkání s otcem, neviděl ho už téměř půl roku, když byl i s jeho matkou na misi do hlubokého vesmíru. S myšlenkou na rodiče zase spokojeně usnul.
Založen: 05. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon
Jeho otec si to mezitím namířil přímo na můstek do kapitánovi pracovny. Aniž by to tušil těsně se minul s kapitánem Harperema poručíkem Petersonem, kteří od kapitána právě odešli. To bylo svým způsobem štěstí, protože při svém krátkém pobytu na Oxfordu byl pozván k Harperovi na večeři a příliš si ho neoblíbil. Můstek na něj rozhodně zapůsobil, ale ne tolik jako jeho příchod zapůsobil na poručíka, který právě seděl v prostředním křesle. V poslední době se tu pohybovalo na jeho vkus až příliš vysokých důstojníků. „Kapitán na můstku!“ zareagoval jako první crewman od bezpečnosti stojící u turbovýtahu. „Pohov“ uklidňoval ho David Roco. „Nejsem tu služebně, prosím dělejte jako bych tu vůbec nebyl.“ „Pane, rozkaz pane!“ vykřikl crewman. Kapitán Roco se musel zasmát. Krom toho si vzpoměl na své začátky, kdy on sám podobně překypoval iniciativou. Potom se vydal směrem k pracovně Johna Smitha a chystal se zazvonit. John Roco & David Roco (NPC) _________________ Praporčík John Roco, bezpečnostní důstojník, SB McKinley "Zapojíme-li přístroj do zásuvky, funguje lépe"
26. 7. 2004, 19:05
Tatjana Igorevna Ozerova
vezeni..cca 1700
Lodní mistr
Tane z toho jde hlava kolem. Andrew si pro ni necha poslat crewmena a pozve ji do vezeni. No vlastne, ten crewman to rikal malinko jinak. Ze pry je porucik Andraschko ve vezeni a ze prosi inzenyrku Ozerovou aby za nim prisla. Tane, která zrovna ulozila znovu nalezene potkanky se tomu podivila a v podstate zasmala, neb to povazuje za nesmely pokus jisteho dustojnika vzit ji na rande. O to to pro ni bylo vetsi prekvapeni, když zjistila, ze Andrew opravdu sedi ve vezeni, za silovym polem a před nim stoji jakysi chlapik od ostrahy s nebezpecne vypadajicim fazerem u pasu. Tane nad tou scenkou mirne poklesla celist.. Tana: „Poruciku?“ Založen: 10. 06. 2004 Příspěvky: 30 Umístění: USS Posseidon
Když Tana vešla, Andrew ležel na kavalci s rukou pod hlavou. Když uslyšel Tanin hlas, rychle se posadil. Tana byla oblečená v uniformě a vypadala celkem zděšeně. Kdoví proč prolétla poručíkovi hlavou scéna z jednoho romantického holofilmu. „Zdravím Tano, jak vidíte, moc se mi první přelíčení nepovedlo.“ Pokusil se o úsměv. Preliceni, jake preliceni? Tedle lodi vazne chybi barman. drby se tu nesou neuveritelne spatne, jestli vubec. Asi s tim bude muset něco udelat a vzpomenout si pracne na hodiny programovani a modernich pocitacovych sledovacich systemu jez mela v tretaku na institute. Na druhou stranu. Andrew ji urcite rad se svým problemem seznami. Ostatne, nevolal by si ji sem jentak, ne? Tana: „Andrew, co to ma znamenat, odkdy je druhy dustojnik standartne zavreny za silovym polem, strojovna se zmita v chaosu a vy mi tu něco placate o preliceni? Otoci se na bezpecaka: „pustte mi dovnitr a zreplikujte nam dve kavy!“.
Bezpecak nad tou drzosti jen prekvapene zamrkal a pak zazbletl ano madam.. Andrew se musel pousmát, když viděl reakci crewmana, pak galntně uvolnil místo Taně na kavalci, sedl si na zem proti ní a napil se kávy. Chvíli ještě přemýšlel, kde začít, než nakonec spustil: „Před převelením na Posseidon jsem delší dobu pracoval ve výzkumném institutu. Naší prací bylo hlavně programování počítačů budoucnosti. Tyto počítače měli v budoucnosti nahradit nynější počítače po vzoru stanice Hamunaptra. Výzkum se vedl dobře, ale jediným problémem bylo vytvořit vhodnou matrici, kterou by jsm mohli zatížit takovým množstvím dat, které počítač nové generace unese. Byly vytvořeny jen dvě mřížky schopné tohle zvládnout.“ Andrew se osmlčel aby se mohl trochu napít kafe a urovnat si myšlenky. „Jedna z těch mřížek byla moje. Druhá mého kolegy, poručíka Edmunda Petersona. Co se týče Edmunda samotného, je to grázl. Většina lidí v institutu ho nesnášela. Co s týče mne, málem jsme se porvali, když se jednou otřel o moje přátele. Ale to není to, za co jsem byl dnes souzen. Petersonova mřížka se zhroutila. A mne obvinily z toho, že jsem za to zodpovědný. Bohůžel se mi nepovedlo se obhájit, protože Edmund nějak vložil moje authorizační kódy do svého programu. Toliko ve stručnosti události dnešního dne.“ Andrew se znovu napil kávy.
Tana: „To zni rekneme, interesantne. Ale porad nechapu, co by někdo mel z toho, ze Vas zavre. Tedy, krom zastaveni celeho projektu, ponevadz, jestli mi něco neuniklo, ted jiz funguje jen jeden model a to Vas.“ Tana se napije, ale ve vezeni se ji vubec nelibi a tak se rozhodne popohnat debatu. Tana: „Andrew, vite, ze jsem vedec, ale stejne pochybuji, ze jste si me pozval jentak, abychom potlachali. Tedy pokud nemate nejaky zvraceny smysl pro prijemna mista.. Jak Vam muzu pomoci? Ale nezapomente, ze nejsem pocitacovy specialista, ale bio-fyzicka.“ Andrew se usmál: “Ano, jste fyzička a já od váš potřebuji, aby jste na mojí obhajobu vypracovala práci o vlivu sub-prostorových anomálií na warpový pohon. Měl jsem mřížku sabotovat v době, kdy jsem jí převážel na Andorii. Ale musel jsem se zdržet, kvůli problémům s anomálií. Vše je uloženo v mém letovém deníku, snadno ho najdete v mých osobních souborech. Potřebuju vaše svědectví, že nelžu“ Tana se znovu napila a pak se usmala. Predem vedela, ze Andrew po ni bude něco chtit. Tana: „Dobře, ja se na to podivam.“ S temi slovy se zvedla a odchazi, pak se ještě v nahlem zablesku osviceni otoci a s libeznym usmevem doda.. „Pekny pobyt Andrew. Nechcete mi tu vyrobit klec pro mazlicky?“ Andrew jen mávnul rukou. -------------------------------------------------------------------------------------Ing. Tatjana Igorevna Ozerova a porucik Andrew Andraschko _________________ Ing. Tatjana Igorevna Ozerova, hlavní sestra USS Posseidon 26. 7. 2004, 21:43
Andrew Andraschko
Další směna
Nadporučík
„Počítači, spusť diagnostiku čtvrtého stupně. Cíl je udržovacího pole.“ =/\= Diagnostika spuštěna =/\= Elis poklepal znovu na panel: „Jaká je očekávaná délka procesu?“ =/\= Dvanáct sekund. =/\=
Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon
„Tady máte co jste potřebovala, madam.“ „Děkuji.“ Elis se usmála na mladého crewmana, který jí právě podával PADD. Navenek dnes sice vypadala spokojeně, ale vevnitř zuřila. Kvůli procesu jejího velíciho důstojníka se většina personálu lodě znovu odebrala na stanici na prodlouženou dovolenou a tak musela mít dvojité služby s poloviční posádkou. Navíc neměla potřebnou kvalifikaci na většinu prací, které teď vykonávala, nebýt jejího nočního studia, asi by to zdaleka nevypadalo tak, jak to vypadá. Navíc se pořádně nevyspala, dnešní směna byla strašně únavná a ke všemu jí ještě rozbolela hlava z toho hluku od warp jádra. Mohla se utěšovat jen tím, že jí Velitel pochválí, až se vrátí do služby, protože loď už byla v téměř perfektním stavu. Za chvíli už nebude co opravovat. To bude pohoda. =/\= Diagnostika hotova. Diagnostika narazila na následující problém: v terciálním obvodu udržovacího pole je výchylka. Zobrazuji na obrazovku čtyři. =/\= „Co to sakra je?“ před Elis se objevila změť jakýchsi čísel okolo udržovacího pole. „Patriku?“ Mladý inženýr, až doteď zabraný do kontroly náhradních čipů přistoupil k Elis: „Patriku, nevíš co je tohle? Něco podobného jsem nikdy neviděla.“ „Ne, nevím. Vypadá to jako nějaká porucha, ale tohle opravdu nepoznávám.“ Crewman zkusil namátkou několik povelů a když mu počítač i poněkolikáté zahlásil chybu, zeptal se: „Jak dlouho bude poručík ještě pryč?“ „Nejspíš dlouho, dneska má první přelíčení.“ „Hm. Mám tudíž dát vědět tomu novému.. jak se jen jmenuje? Ten specialista na warp? Hudton! Snad není pryč. A když, tak se vrátí. Tohle je koec konců jeho práce.“ Elis přikývla: „Sice měl službu minulou směnu, ale dej mu vědět, ať to máme z krku.“ Crewman 3. třídy Elis Plonová (NPC) _________________ ...but dreams have a nasty shape of turning into nightmares when you're not lookin'...
27. 7. 2004, 3:28
John Smith Flotilní kapitán
Andrew, Peterson i kapitán Harper nakonec odešli z Johnovy pracovny a tak teď mohl v klidu uvažovat nad tím, jak bude v tomto případu postupovat. Alespoň si to myslel než někdo zazvonil na zvonek jeho pracovny.... Chvilku uvažoval že by mohl dělat že tu již není ale pak ho stejně napadlo, že by si osoba, která nyní stála za dveřmi jeho pracovny, mohla pomocí počítače lehce zjistit kde se nachází. Chvíli zůstal sedět na gauči a až po druhém zazvonění pozval čekající osobu dál. Kapitán Roco vstoupil do nepříliš osvětlné místnosti a rozhlídl se, kde se Smith nachází. "Počítači, zvýšit osvětlení o 20%", rozkázal Smith a místnost se postupně zaplnila světlem. Založen: 01. 06. 2004 Příspěvky: 281 Umístění: USS Excalibur
"No snad to není ten kadet David Roco, kterého jsem znal ?" Kapitán Roco se usmál a poté si přisedl na gauč. "Právě ten. Rád tě vidím, Johne. Od posledně jsi koukám docela povýšil." "No ty taky", odpověděl Smith a oba se začali smát. "Slyšel jsem tě Flotila vybrala k velení na USS Ultimate. To ti moc gratuluji, Galaxy je i dnes lodí, na které je obrovskou ctí velet. Předpokládám že si ale nepřišel aby ses pouze pochlubil, Co tě sem Davide ve skutečnosti přivádí ? Ani mi nebylo řečeno žes dorazil na loď." že ? David se při poslední větě usmál. "Malé přátelské překvapení. Původně jsem se chtěl jít podívat pouze na syna..." "Syna ?", přerušil ho náhle John. "Neříkej že crewman Roco je tvůj syn ?" "Trefa do černého kamaráde. Já vím, je spíše po matce než po mně ale minimálně oči máme
totožné, toho sis tedy mohl všimnout dřív." John se usmál při pomyšlení že má na palubě syna jednoho z jeho bývalých nejlepších přátel z Akademie a pak nechal Davida pokračovat... "Za tebou jsem se však zejména zastavil kvůli tvému šéfinženýrovi. Jsem si jist, že on tu sabotáž nespáchal. Sloužil jsem s ním několik měsíců na základně Hamunaptra a věř mi, můžeš být rád, že ho máš na lodi." Smith si nebyl tolik jistý Andraschoko nevinou, přecijen ho znal teprve několik týdnů. I přesto se však nakonec s Davidem dohodli, že ho druhý den v 10 hodin navštiví a zjistí co se dá... _________________ Flotilní kapitán John Smith, Velící důstojník USS Excalibur "I will just have to trust that you will not let Adm. Pressman put the Enterprise in unnecessary risk and if I find that that trust has been misplaced, I will have to re-evaluate the command structure of this ship. Dismissed" -- Picard (The Pegasus) Naposledy upravil John Smith dne 5. 11. 2004, 23:47, celkově upraveno 1 krát 28. 7. 2004, 16:14
John Smith
The prison song
Flotilní kapitán
Druhého rána se John probudil s náladou, která nebyla o mnoho lepší než předchozího večera. Nenapadlo ho nic nového, co by mohlo poručíkovi pomoci kromě toho, že hned ráno si nechal zavolat crewmana Birkofa. Dal mu za úkol, aby se pokusil zjistit, zda nebylo s Andraschkovy kódy jakkoliv manipulováno. Například že by se někomu podařilo vložit je až dodatečně. Desátá hodina se ale již blížila a poté co ještě vyplnil několik hlášení pro velení, zamířil John k věznici…
Založen: 01. 06. 2004 Příspěvky: 281 Umístění: USS Excalibur
Andrew se v noci moc nevyspal, nejen proto, že spal v cele, ale také proto, že ho trápilo to, co se stalo. Nečekal, že by Peterson zašel tak daleko, aby zfalšoval důkazy. Myslel, že je to jen pomatení v důsledku návalu hořkosti že prohrál, ale tohle... tohle už prostě nešlo pochopit. Proč? Proč zašel tak daleko? Nejhorší na celé věci bylo, že ho pořád hlídali dva muži (jednoho sem večer ještě nechal přidat osobně kapitán Harper), jako nějakého nebezpečného vraha. Přišlo mu to hloupé, ti muži tu stojí, ani nevědí co se děje a musejí hlídat někoho, koho neznají. Kromě toho to ale působilo dost negativně na morálku, nemohl být ani chvíli sám, pořád ho pozorovali, každou minutu. Harper sem nejspíš toho druhého muže poslal kvůli tomu,- aby ho tu zdeptali. Když turbovýtah konečně zastavil na sedmé palubě, John zamířil na druhou stranu chodby, kde se nacházelo vězení. Cestou prošel kolem Holopaluby 1, Transportních místností 3 a 4 a společenské místnosti. Když procházel kolem tělocvičny, vyšel z ní právě David Roco a připojil se ke Smithovi. „Přeju pěkné ráno Johne“, rozhovořil se jako první kapitán Roco. Smith na to pouze odfrkl a prohodil něco ve smyslu „Jak pro koho…“ Společně ještě prošli kolem pracovny velitele bezpečnosti a poté vstoupili do vězení. „Počkejte venku“, rozkázal Smith dvěma crewmanům když přistoupil k cele. Ti se na sebe tázavě koukli, jeden z nich s vyšší hodností přikývl a poté oba vyšli z místnosti. John naťukal do konzole svůj autorizační kód a silové pole se deaktivovalo… Andrew ležel zády k silovému poli. Když uslyšel kroky, nějaké rozkazy a zvuk silového pole, myslel si, že mu nesou snídani. Proto když se otáčel, chtěl říci něco ve smyslu, že nemá hlad. V zápětí stál v pozoru , horečně si upravoval uniformu a přemýšlel co říci: „Eh.. pane. Dobré ráno pane kapitáne.“ Pak se podíval na druhého příchozího, který se držel trochu zpátky: „Pane komandére Roco! Kde jste se tu vzal?“ Kapitán Roco se usmál, když viděl poručíka Andraschka. Od té doby co se naposled viděli se téměř nezměnil až na to, že nyní byl dost nevyspalý a podle něj měl z tohoto případu pěknou depresi. „No nyní již kapitán, ale to není v tuto chvíli důležité. Chceme vám totiž pomoci.“ Smith pokračoval: „Přišli jsme se vás zeptat, zda máte jakýkoliv nápad, jak bychom mohli očistit vaše jméno. Původně jsem nevěděl, na jakou stranu se postavit, ale nyní se mi zdá tento případ jasně zmanipulovaný. Crewman Birkof již v tuto chvíli pracuje na tom, aby zjistil jak to bylo s těmi vašimi osobními kódy, které byly uloženy v Petersonově datech. Nevíte jak se k nim
mohl dostat ?“ Andrew rozhodil bezmocně ruce: „Přemýšlel jsem nad tím celou noc a došel jsem k závěru, že vlastně kdykoliv na institutu. Používali jsme je tam téměř pořád. Nikdy jsme nepočítali s tím, že by je někdo z nás zneužil. Pokud chcete, mám na institutu ještě pár přátel, mohl bych vám dát jejich jména, třeba by vám pomohli?“ „Obávám se, že to nám nijak nepomůže“, rozhodl Smith. „Nějaké další nápady ?“ Andrew začal vypadal dost zoufale: „Pane, doufám, že si uvědomujete, že tím, že se tam objevily mé kódy naprosto zničil jakoukoliv mojí přímou obhajobu. Pokud se ty kódy budou brát jako relevantní důkaz, strávím příštích několik let v nápravné kolonii. Možná kdybych se dostal k tomu souboru, našel bych nějakou chybku. On je dost packal. Jenže to není ve vaší pravomoci, že?“ Pak dodal: „Už na tom vlastně pracuje Birkof, že?“ „To opravdu není možné“, pronesl Smith. „Ale jsem si jist, že pokud něco na tom nebude v pořádku, Birkof to objeví. Četl jsem jeho záznam a před dvěma lety byl odsouzen za to, že se mu podařil průnik do nejtajnějších složek Hvězdné Flotily. Takže jistě rozlouskne i toto.“ „Pokud máte pravdu a zjistí se, že kódy byly vloženy dodatečně, stále nám to nic neřekne o tom, kdo opravdu mřížku sabotoval nebo zda byla špatně navržena“, doplnil Smithe kapitán Roco. „To je pravda.“ Přitakal Andrew. „Nicméně obvinění proti mne bude narušeno. Mám za to, že mřížka je chybná, to už by se mi podařilo dokázat, kdyby jsem se dostal z vězení a dostal ji do ruky. Napadlo mne, že jestliže se mřížka opravdu zhroutila, musely být chybné výsledky v testovací laboratoři.“ Andrew se významně odmlčel. „Pokud se podaří dostat mne z vězení, mohl bych se pokusit zaletět na Andorii a sehnat tam v laboratořích přesné výsledky. Tohle je speciální program, třeba něco zanedbali. Třeba.. já nevím, možná ji špatně testovali. Tím by byla dokázána moje nevina.“ Smith dodal: „Takže prozatím nám nezbývá až do odpoledního přelíčení nic jiného než čekat…“ Created by John Smith & Andrew Andraschko _________________ Flotilní kapitán John Smith, Velící důstojník USS Excalibur "I will just have to trust that you will not let Adm. Pressman put the Enterprise in unnecessary risk and if I find that that trust has been misplaced, I will have to re-evaluate the command structure of this ship. Dismissed" -- Picard (The Pegasus) Naposledy upravil John Smith dne 5. 11. 2004, 23:48, celkově upraveno 2 krát 28. 7. 2004, 22:50
Havraha ir-Llunih tr´Sari
federace.......
erei'Riov
Hranice Romulansko-Federacni neutralni zony. USS Yamato cekala na smluvenych koordinatech na romulanskou kuryrni lod IRW Hatamura. Aby vzala na palubu romulanskeho dustojnika. Ojedinela vec v dejinach, romulan a bude slouzit na lodi Federace. Ale zatim to vypadalo na bohapustou provokaci z romulanske strany. Yamato jiz dve hodiny cekala na urcenych koordinatech. Pravda priletli o neco drive, ale do T=0 zbyvaly posledni vteriny. Tu se rozjecela po lodi sirena, romulansky valecny ptak se odmaskoval primo za zadi Yamata. Založen: 28. 07. 2004 Příspěvky: 37 Umístění: USS Posseidon
romulansky komander: "Federacni lodi Yamato, tady valecny ptak Rihannskeho imperia Hatamura, zadejte koordinaty pro transport." Na mustku Yamata se jen pozdvihlo oboci nad zpusoby romulanu a po chvilce jiz v transportni mistnosti 2 se materializoval romulansky dustojnik. Hatamura pockala jen na potvrzeni transportu a znovu se zamaskovala. O dva dny pozdeji vstoupil na palubu Posseidonu romulansky dustojnik.. _________________
Havraha ir-Llunih tr´Sarine "Slouzit ve flotile je cest, ne pravo!" 29. 7. 2004, 13:07
Havraha ir-Llunih tr´Sari
federace....... 2
erei'Riov
Transportni mistnost 3, USS POsseidon Havraha se rozhledl po lodi, kterou ho prave prenesl transportni paprsek. Zhluboka se nadechl a sestoupil z plosiny. Tato lod jiz vypada trochu jako bitevni lod, nez ta vyletni lod, ktera ho sem dovezla. Barvy nejsou tak jasne a lod sama vypada, ze je zarizena uceloveji. Jeho zmirnujici se skepsi ovsem okamzite zhorsil crewman obsluhujici plosinu, nejenze ho nepozdravil, ale ani nezdvyhl hlavu. No jak myslis, pomyslel si Havraha, na rihannske lodi by si uz za tim pultikem nestal, takto ignorovat dustojnika, tady ti jen zvednu mandle. Založen: 28. 07. 2004 Příspěvky: 37 Umístění: USS Posseidon
Havraha: "Crewman! Vas ve vycvikovem zarizeni HVEZDNE FLOTILY neucili jak se zdravi nadrizeny dustojnik?!" Crewman ted prekvapene zvedl hlavu. A prekvapenim zasykl, uz prizvuk osoby, kterou pred chvili transportoval mu prisel zvlastni, ale ted ted si uvedomil, ze je v peknem pruseru. Mluvil na nej romulan obleceny v plne uniforme galea´rihanna, vcetne predpisove umisteneho disruptoru u pasu. Crewman: "Do pr...ROMULAN!" Havraha: "Ja vim odkud pochazim crewman! Jdete do hlaseni. " A dodal libeznym hlasem. "Pro vasi informaci jsem erein´arrain Havraha ir-Llunih tr´Sarine z flotily Rihannskeho Imperia. Budete mi oslovat rekhhai ci pane. Osloveni hodnosti je take pripustne, pak se na me obratite jako na erein´arrain tr´Sarine ci podporucik tr´Sarine! Doufam, ze Vam to nemusim opakovat. Pokud ano, asi bude vhodne aby se Posseidon poohledl po nove obsluze transporteru. Me zavazadla transportuje primo do me kajuty, okamzite." Crewman zacal uprostred proslovu romulana polevat studeny pot, s nim nebude zrejme neco v poradku. Kdyz se romulanuv hlas vratil do normalu a informoval crewmana o zavazadlech, nepridal mu o nic mene hrozivy. Crewman: "Ano, pane, provedu." Pote Havraha jiz na nic necekal a opustil prepravni mistnost. Behem cesty na Yamatu si znovu prostudoval plany Posseidonu i se specifikacemi, ktere mu z nej byly zaslany. Takze se nepotreboval ptat na cestu, misto toho diktoval pocitaci. Havraha: " Pocitaci, crewman z TM 3 je v hlaseni za neplne povinnosti a urazku nadrizeneho dustojnika." Cestou si nevsimal udivenych pohledu posadky, ani kradmeho kontrolovani vyzbroje v uloznych skrinkach po lodi. Kupodivu se ho nikdo nepokusil zastavit. Sam pro sebe se Havraha pousmal, ano, udelal dobre, kdyz odmitl federacni uniformu. Rihannska je pusobivejsi a tlak disruptoru v pouzdre na pase, mu preci jen v tomto nepratelskem prostredi uklidnoval. Kajuty vyssich dustojniku, kajuta podporucika Havrahy ir-Llunih tr´Sari Havraha vstoupil do kajuty a rozhledl se po ni. Ano, byla vcelku uchazejici. Pomalu dosahovala komfortu, jaky prislusi dustojnikum flotili imperia. Pocitac ho po vstupu upozornil, ze ma pro nej vzkaz od kapitana Smitha, veliciho dustojnika lodi. Havraha po vyslechnuti vzkazu jen zakroutil hlavou, ale toto neni rihannska lod a on tu neni od toho aby hladil kazdou komanderovu chybu, ostatne jiste ma pro to dobry duvod. Zacal se znovu venovat svym povinnostem.. _________________ Havraha ir-Llunih tr´Sarine "Slouzit ve flotile je cest, ne pravo!"
30. 7. 2004, 10:42
John Smith
Rihannsu officer Part 1
Flotilní kapitán
Jakmile se vrátil Smith do pracovny, zapnul počítač a začal číst hlášení která přicházela ze všech sekcí lodi. Když nic jiného tak se zdálo, se že opravy se již pomalu chýlí ke konci. Johna však zaujala stížnost na crewmana od transportérů za neplnění povinností a urážku
nadřízeného důstojníka. Nebýt toho, ani by si býval nevšiml že na loď již dorazil nový operační důstojník, podporučík Havrahy ir-Llunih tr´Sari z Romulanského Hvězdného Impéria. V poslední době se vztahy mezi těmito mocnostmi natolik zlepšili, že se dohodli na dvouměsíčním výměnném programu operačních důstojníků. Za Federaci byla určena loď Posseidon, za Romulanské Impérium warbird Hatamura. Praporčík Lennard, předchozí operační důstojník na Posseidonu, byl již na palubě romulanské lodi a John doufal, že se mu daří na novém místě dobře. Nyní ho však čekal úkol přivítat nového důstojníka a představit ho posádce. =/\= Smith podporučíku tr´Sari, jakmile se zabydlíte, dostavte se do mé pracovny =/\= Založen: 01. 06. 2004 Příspěvky: 281 Umístění: USS Excalibur
Tr´Sarine si vyslechl zprávu intercomu, ukončil práci s rozpisem služeb a vyrazil do kapitánovy pracovny. Kupodivu cestou nikoho nepotkal a dorazil na můstek. Ve chvíli, kdy si to namířil ke kapitánově pracovně se ho pokusil nesměle zastavit službu konající praporčík. Praporčík :"Eh, pane.." Zjevně neví, co si má o tomto návštěvníkovi myslet. "Smím vědět důvod vaší přítomnosti zde?" Havraha: "Praporčíku, kapitán si mě před chvílí nechal zavolat a jako službu konající důstojník o tom ZAJISTÉ víte a teď ustupte." Havraha zazvoní a po vyzvání vstoupí do kapitánovy pracovny. Pozdraví předpisovým romulanským způsobem(dlaň položená na hruď s úklonou). Havraha: "Kapitáne Smithy, jsem erein´arrain Havraha ir-Llunih tr´Sarine z Rihannskí Imperialní Flotily. Hlásím se do služby." "Vítejte podporučíku na palubě Posseidonu" , přivítá romulanského důstojníka kapitán Smith a chvíli si ho přeměřuje pohledem. "Děkuji, pane. Jsem tu abych sloužil." Poté se ho kapitán zeptal: "Měl jste nějaké potíže s tím dostat se na palubu ?" Mel jste nějaké potíže? To je zvláštní otázka, znamená to, ze na federační straně nějaké potíže byly či se o Havrahu zajímá federační rozvědka. Havraha se malinko napřímí a začne si hlídat slova. Havraha: "Vcelku žádné, pane. Cesta na Yamatu byla přijatelná. A nikde nevznikli zbytečné prodlevy či problémy. Bohužel to samé nemůžu říci o samotném Posseidonu. Crewman obsluhující transport byl velmi nedbalý.Vůbec nezkontroloval náklad, musel jsem ho na svou přítomnost upozornit a poté reagoval způsobem, který málem hraničí s urážkou mého rodu. Ale jinak si nemůžu na nic stěžovat. Posseidon vypadá jako schopná loď." Kapitán Smith očekával že něco takového nakonec přijde. "Podporučíku, musíte si uvědomit že v současnosti sloužíte na federální lodi na které platí federální pravidla a postupy a vy se jim budete muset přizpůsobit pokud nechcete strávit celou vaši cestu ve vězení. Crewman obsluhující transport dostal do záznamu napomenutí a tím považuji celou událost za uzavřenou." Havraha přikývl. "Nyní si podporučíku promluvíme o vaší uniformě..." Created by John Smith & Havraha ir-Llunih tr´Sari _________________ Flotilní kapitán John Smith, Velící důstojník USS Excalibur "I will just have to trust that you will not let Adm. Pressman put the Enterprise in unnecessary risk and if I find that that trust has been misplaced, I will have to re-evaluate the command structure of this ship. Dismissed" -- Picard (The Pegasus) Naposledy upravil John Smith dne 5. 11. 2004, 23:48, celkově upraveno 1 krát
30. 7. 2004, 17:18
T'Rel
Náčelník
Po menšej nezhode so svojou spolubývajúcou sa T'Rel vybrala na svoju prvú službu. Práve dokončila diagnostiku symetrického subpriestorového gravitónového pola a teraz sa chystala na úpravu jeho nutačnej frekvencie. Počula, že sa nalodil romulánksy dôstojník, ktorý bude zastávat funkciu velitela operácií. Ako
každý vulkán, ani ona nemala rada romulanov. No dobre, povedzme, že ich nemala v oblube. Ale čo donútoli Flotilu aby prijala do svojích radov Romulana? Výmenný program. To ich donútilo. Ich povahu by mohla opísat romulánskou fylozofiou:
Založen: 10. 06. 2004 Příspěvky: 353 Umístění: USS Posseidon
*Cudzincom sa nedá verit, nemajú mnhei'sahe, a ked im raz uveríme, obrátia sa proti nám. Každý rihannsa sa učí od S'Tasku, prvého učna Suraka na Vulkáne, ktorý bol chytený Orionskými pirátmi, ked držali svet v zajatí. Ako sa obrátil proti svojmu mučitelovi, a povedal, "Ja som Vulkánec, zrodený k mieru." A potom svojmu mučitelovi zlomil krk, potom čo oni zlomili jeho obraz Surakovej idealstickej doktríne. Ostatným sa nedá verit, iba zničit.* Ked napísala hlásenie a odoslala ho Sovikovi, nevedal sa rozhodnút čo bude po práci robit. Nemal náladu a ani chut íst do baru alebo spät do svojej kajuty. Skôr ju lákala planéta. Vo svojom živote namala vela príležitosí navštívit Zem. A to, že Posseidon ešte stále kotví v suchom doku, členovia posádky využívali na nákupy alebo návštevu rodiny či príbuzných a tak i ona chcela toho využit. Služba jej síce skončila až o pol desiatej večer, ale necítila sa unavená. Ved vulkánci môžu byt bez spánku niekolko dní... OFF: ----> pokračovanie na boarde Akademie-Akademie. _________________ "Mayby I'll not make everyone happy, but I'll keep us alive."
31. 7. 2004, 16:50
Tatjana Igorevna Ozerova
k rukam flotilniho kapitana Johna Smitha, CO USS Posseidon
Lodní mistr
USS Posseidon, 57810.51 Subprostorove anomalie a WARP pohon "warp" - zpusob cestovani, kdy je objekt(v nasem pripade hvezdna lod) na urcitou dobu castecne prenesena do jineho prostoru(dimenze). Vysledkem prolnuti techto prostoru je moznost cestovat rychlostmi prevysujici rychlost svetla.(viz. zakonitosti prostorove algebry) "subprostorova anomalie" - je anomalni(ci normalni, neni presne znamo) stav v cilove dimenzi, ktera zpusobi odlisne chovani ciloveho prostoru(pren. podprostoru) Založen: 10. 06. 2004 Příspěvky: 30 Umístění: USS Posseidon
Od prvnich pokusu s letajicimi stroji ucinilo lidstvo velky krok kupredu ve zpusobech prepravovani, pres teorie Ciolkowskeho, uspechy S.P.Koroljova, misi Appolo a prvniho "warp" pohonu Coachrana. Prave posledne typ pohonu s jistymi pravy se pouziva dnes. Nanestesti se nam nepodarilo uplne prakticky objasnit vsechny zakonistosti, kterymi se warp vyznacuje a nektere bohuzel ani teoreticky. Za idealnich podminek(tj dostatecnem prisunu energie a udrzeni stalosti okolnich prostoru) je objekt pohybujici se ve warpu schopen si tuto schopnost udrzet po neomezene dlouhou dobu. .. [1] Pokud nejsme schopni zajistit objektu podminku 1, pak nasleduje tzv kolaps prolnuti dimenzi(tj naseho prostoru a podprostoru) s nepredvidatelnymi nasledky. .. [2] Porucik Andraschko se podle jeho tvrzeni dostal do subprostorove anomalie. Pro uvedenou zavadu(rozladeni matice warp jadra) existuje pomerne vysoka nenulova pravdepodobnost, ze vznikne. Tato pravdepodobnost se pohybuje v rozmezi lim(a->0)+ do 20%. ..[3] ____________ Porucik Andraschko mi pozadal, abych jako nestranny odbornik sepsala praci o porucham podprostoru a pohonu "warp". Po prostudovani zverejnenych udaju jsem sepsala kratkou obecnou stat. Pro dalsi praci ovsem potrebuji pristup k senzorovym datum z clunu porucika Andraschka a uplnnou zpravu o stavu clunu pred a po letu. Rada bych Vas, kapitane, pozadala o udeleni pristupu k temto datum. Pokud mi dovolite pokracovat, budu Vas informovat o svem postupu. -----------------Crewman 3.tridy, Ing Tatjana Igorevna Ozerova, vedecky dustojnik USS Posseidon
_________________ Ing. Tatjana Igorevna Ozerova, hlavní sestra USS Posseidon 2. 8. 2004, 23:44
Andrew Andraschko
Back to work
Nadporučík
Andrew vešel do konferenční místnosti se třemi strážemi,- jeden muž šel před ním a dva za ním. Všichni vypadali nebezpečně a jelikož je Smith neznal, usoudil, že jsou z Harperovi lodi. Co ho ale zarazilo a trochu pohoršilo bylo, že Andrew měl na rukou bezpečnostní pouta a všichni tři muži byli ozbrojeni fazery. John by se klidně vsadil, že jsou nastavené na zabití. Harper povstal: „Tak, poručíku, dnes s vámi provedu krátký proces a zítra vás odsoudím. Ještě že jsme u Země, takže vás může nejbližší člun odvézt rovnou do trestanecké kolonie.“ Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon
Andrew vrhl zoufalý pohled na svého kapitána, moc dobře si uvědomoval, že záleží teď už jen na tom, s čím vyrukuje při obhajobě. Smith však měl narozdíl od předchozím výslechů dobrou náladu a poslouchal Harperovo další obvinění na základě nepřímých důkazů s úsměvem na tváři. Harper chtěl pokračovat, ale Smith ho zarazil „To již stačí kapitáne. Mám jasné důkazy že poručík Andraschko data během jeho cesty z Andorie nesabotoval.“ Když to slyšel Peterson, nevěřícně ztuhl a na čele se mu objevili vrásky. „Tomu nevěřím, chci tyto údaje vidět.“ V tu chvíli vstoupil do místnosti crewman Birkof s úsměvem ve tváři. Smith se na něj usmál: „Pane, mám předvést rozbor o který jste požádal?“ Smith kývl na znamení souhlasu: „Takže zde je má znalecká analýza.“ Na obrazovce všeh pánů se objevili různé údaje a data společně s prací, kterou vypracovala Tatjana. Jediný, kdo jim ale pořádně rozumněl byl Andrew. Na obličeji se mu rozlil blažený úsměv. Ještě dnes se podívá domů. „Data pana poručíka Petersona byla uměle upravena aby to vypadalo, že je náš poručík sabotoval. Jeho práce to není, nebo možná je, ale jeho kódy tam byly přidány uměle, řkl bych, že až, nebo těsně před zhroucení.m.“ Harper stejně jako Peterson vyskočili. Harpar začal ječet: „Jak to myslíte? Snad nás neobviňujete? To nemůžete myslet vážně? Nevěřím vaší analýze, stejně jste je nějakej mlíčňák! Chci aby test zopakovala kapacita na úrovni!“ Smith se však okamžitě postavil za Birkofa. „Kapitáne, požaduji od vás, aby jste k mé posádce choval stejný respekt jako já chovám k té vaší, nebo vás nechám z mé lodi okamžitě vyprovodit. Birkof je jedním z nejlepších ne-li nejlepší počítačový expert, který je v Hvězdné Flotile.“ Harper byl brunátný z těžka oddychoval, ale nakonec, až skoro pokorně, řekl: „Promiňte, myslím že jsem se do toho začal až příliš angažoval“, omluvil se Harper a zachmuřen se opět posadil. Peterson udělal to samé, ale po tváři mu sjela krůpěj potu. Harper se sice nechal snadno vytočit a vždy stál možná až příliš tvrdě za svými názory a činy, ale jinak to byl v podstatě dobrý člověk. Velení Hvězdné Flotily mělo důvody, proč ho dosadit do jeho současné pozice. „Snažil jsem se dokázat Andraschkovu vinu za každou cenu a zdá se, že jsem při tom naprosto vyvrátil možnost že by mohl být nevinný. Doufám že nyní poručíku přijmete mou omluvu.“
Andrew se pousmál na Petersona s nadějí v obličeji: „Tudíž stahujete vaše obvinění proti mě?“ „Ne!“ vmísil se do řeči Peterson. „Pane, poručík Andraschko není nevinnen, nevím, jak je možné, že ty kódy byly přidány později, ale to přece nevyvrací jeho vinu. Třeba zto udělal záměrně, aby.. aby nás zmátl. Přesně tak!“ Nyní všichni obrátili svou pozornost k Petersonovi a Harper si ho tvrdým pohledem přeměřil než odpověděl. "Andraschkovy osobní kódy, které byly použity k přístupu k datům, byly jediným jasným důkazem, že data během cesty z Andorie zmanipuloval. A jelikož se nyní ukázalo že byly zfalšované, akorát to ukázalo Andraschkovu nevinu" Poté se otočil a Andremu. "Nyní abych odpověděl na vaši otázku, poručíku. Tímto oficiálně stahuji všechna obvinění proti vám vznesená. Přesto však stále nevíme, kdo data sabotoval nebo zda byla celá mřížka špatně navržena." "To není možné !", vykřikl Peterson a pohlédl na Andreho. Andrew opětoval Petersonův pohled, ale rozhodl se ignorovat jeho poznámku: „Pane, jediné, kde se to dá zjisit, je výzumný úřad na Andorii. Znám tam jednoho člověka, mohl by mne dostat do databáze, pokud mi k tomu dáte pověření. A pokud mne kapitán uvolní z lodi.“ "Pokud mu dáte přístup do databáze, může ji změnit a zahalit tak stopy !" John jen zakroutil hlavou nad Petersonovo poznámkou, přesto mu však vnukla do hlavy nápad. "Dobrá, můžete letět poručíku Petersone s ním a na celou operaci dohlédnout." “COŽE???” vykřikli oba dvojhlasně. "A aby jste se navzájem nepovraždili, pošlu s vámi jednoho bezpečnostního důstojníka který vás bude doprovázet jako nezávislý pozorovatel. Myslím že crewman Roco by na tuto misi mohl být ten pravý." Petersonovi se tato výmluva s jeho bývalým rivalem rozhodně nezamlouvala, ale nyní mu nezbývalo moc jiných možností. Vlastně žádná když se nad tím důkladně zamyslel. "Pokud půjde Andraschko, tak já taky", řekl nakonec s očekáváním, že Andrew tuto nabídku kategoricky odmítne a to posílí jeho současnou pozici ve vyšetřování. Andrew se postavil do pozoru: “Pane, tímto oficiálně žádám o člun, typ 11, crewmana Roca a povolení k odletu na zítra v deset dvacet. K Andorii by jsme se měli dostat člunem za několik dní, zpátky by jsme mohli být do“ Andrew se na chvíli odmlčel „řekněme tří týdnů. Pokud Posseidon opustí doky, poletíme na vaší novou pozici.“ "Povolení uděleno", odpověděl Smith a usmál se. "Jste poručíku opět povolán do aktivní služby." Smith byl rád, že ho nový šéfinženýr nezklamal a že neměl na svědomí sabotáž Petersonovy mřížky. Přesto však zbývalo zjistit mnoho dalších faktů, než mohl tento případ považovat za uzavřený…
Poručík Andrew Andraschko & kapitán John Smith & poručík Peterson (NPC) & kapitán Mike Harper (NPC) & crewman Sergej Vasilijevic Birkof _________________ ...but dreams have a nasty shape of turning into nightmares when you're not lookin'... 4. 8. 2004, 22:23
Havraha ir-Llunih tr´Sari
Rihannsu officer Part 2
erei'Riov
Tr´Sarine se mírně zamračil. Celou cestu ve vězení? Zřejmě komandér není spokojen s jeho jednáním. Chce zavést rozhovor na toto téma, ale Smith ho předejde otázkou a když se komandér ptá, je nutno mu odpovědět. Jenže toto vypadá na konverzační otázku, na kterou asi kapitán nechce odpověď. Ovsem kdo se má v lidech vyznat, mají tak nevýrazné obličeje. Havraha se ve chvilce rozhodne.. Havraha: "Jak je Vám libo kapitáne." A jestli se nemýlil, tak Smith řekne co chtěl sdělit. Založen: 28. 07. 2004 Příspěvky: 37 Umístění: USS Posseidon
„Podporučíku, jelikož nyní sloužíte jako důstojník na plavidle Federace, myslím že není vhodné, aby jste zde nadále chodil v této uniformě s připevněným disruptorem. Vyvolává to u některých členů posádky nepříjemné pocity a možná až nadměrné reakce.“ Vzdát se uniformy? To by bylo jako zběhnout k federaci! Nemá zde moc věcí co Havrahu pojí s domovem a uniforma je pouto z nejsilnějších. Vždyť není většího poslání než být Galea´Rihanna´Sahne a branit Imperium. Byť třeba na misi na USS Posseidon. Havraha:" Kapitáne, velice nerad bych odkládal uniformu rihannskeho důstojníka. Chápu, že disruptor může vyvolvat jisté rozpaky, ale věnoval jsem se této otázce na Yamatu. Tam mě ujistili, že je sice neobvyklé, když někdo krom bezpečnostního personálu nosí zbraň, ale proti předpisům to není. V dohodě o -výměně- stojí, že obě strany budou respektovat kulturní rysy obou civilizací. Navíc jsem porušil protokol Galey tím, že disruptor je zajištěn." Havraha se na chvilku odmlčí, ale pokračuje. Havraha: "Když dovolíte, pro rihanna není větší ctí, než být důstojník Romulanské imperiální flotily a bránit Impérium. Ať je to na Válečném ptáku či zde na lodi federace. Tato uniforma mi připomíná romulanský lid, který v nás, v armádu, vložil svou důvěru, že ho ochráníme, připomíná mi Romulus, domov a připomíná mi kdo jsem. " Jako by se Havraha začal stydět za výlev citů, až porušení etikety, začíná opět mluvit jako tr´Sarine, syn vzenešeného domu a důstojník Impéria. "Věřte, není lehké být na palubě cizí lodi, kde vás většina považuje za nepřítele. Ovšem je-li to Váš rozkaz či přání poté uniformu Galey svléknu po dobu mého působení zde." Kapitána Havrahova řeč zaujala a rozhodně na něj udělala dojem. Neočekával, že by se mu mohlo dostat od romulanského důstojníka takovéto odpovědi a nebyl na ni tím pádem příliš připraven. Chvilku bylo v místnosti ticho než si vše promyslel a poté odpověděl. "Navrhuji kompromis, podporučíku. Bude moci na lodi nadále nosit Romulanskou uniformu, ale disruptor necháte odložen ve vaší kajutě" Havraha chtěl ještě diskutovat o disruptoru, ale pevný tón hlasu a výraz ve Smithově obličeji mu napověděli, že komandér považuje tuto záležitost za vyřízenou. Buď ber, nebo nech být. Havraha: " Kapitáne, ještě bych se rád vrátil k hodnocení posádky. Mám to chápat tak, že si přejete abych slevil z nároků, které kladu na posádku vlajkové lodi flotily?" "Co se týče nároků, od posádky Posseidonu jsou očekávány pouze ty nejlepší výkony. Tudíž není nutné, aby jste ve svých nárocích na posádku jakkoliv slevoval. Jenom po vás chci, aby jste si uvědomil že to, co již může být v Romulanském impériu chápáno jako přestupek, může být ve Federaci stále v mezích pravidel a naopak." K tomu asi není co dodávat. Pomyslí si Havraha a tak jen přikývne hlavou. Havraha: "Kapitáne, mám otázku ohledně protokolu. Na rihannských lodích je zvykem, že starší důstojníci večeří spolu. Na lodích federace, pokud vím, není tento zvyk přísně dodržován. Přesto se nám podařilo zjistit, že někteří kapitáni pořádají s vybranými důstojníky podobná -setkání-. Je to zvykem na Posseidonu?"
Smith se usmál při Havrahovo slovech, když si vzpomněl vzpomněl na dobu, kdy byl ještě navigačním důstojníkem na USS Victory. Kapitán Bellman každou neděli pořádal večeři, na které se sešli vždy všichni vyšší důstojníci a až do noci hovořili. "Na Posseidonu to zvykem nikdy nebylo a ani není.", odpověděl nenuceně Smith a zahleděl se do Romulanovo očí. Přesto by však nemusel být špatný nápad něco podobného zavést, pomyslel si Smith...
Večeře nebudou. Težko říci zda to Havrahovi vadí, spíše ne. Ještě chvilku opětuje pohled kapitána a pak promluví. Havraha: "Pokud pro mě nemáte rozkazy pane, rád bych se po skončení služby podíval na stanici a akdemii. Dovolíte mi opustit loď?" John přikývl. "Povolení uděleno. Loď bude ještě několik dní v doku takže vám dávám 3 dny volna, které můžete strávit jak je vám libo. Pokud je to již vše, můžete si dát odchod." Havraha: "Děkuji, pane." Řekl, lehce se uklonil a odešel. erein´arrain Havraha ir-Llunih tr´Sarine & flotilní kapitán John Smith _________________ Havraha ir-Llunih tr´Sarine "Slouzit ve flotile je cest, ne pravo!" 5. 8. 2004, 17:39
Andrew Andraschko
the conflict
Nadporučík
Andrew zašel do doku, aby si vybral loď. Považoval to za nutné, i když všechny čluny byly „stejné“. Vždycky to dělal, dalo se na nich totiž najít moc věcí, které by se mu mohli stát třeba i osudnými. Crewman, který hlídal čluny si zrovna četl něco na PADDu a když Andrew vešel, vyzkočil, zařval: „Dobrý den, pane!“ PADD nenápadně za zády. Andrew věděl, že by ho mohl pokárat, za to, že si ve službě čte (zřejmě román), ale jen k němu kývl rukou a vydal se k člunům typu 11. Nedivil se mu, na hlídce tu musela být nuda. Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon
Člunů tohodle typu bylo na lodi nedostatek,- dva. Andrew si sedl do prvního, nastartoval počítač a zjistil, že byl nedávno poškozen. Byl opraveý, jeho funkčnost byla 99,78%. Ale kdo ví? Chyba byla v jednom plazmovém relé blízko pohonu. Jeho výměna by znamenala kompletní rozebrání člunu a tak se spoléhalo na to, že bude fungovat. Po pravdě, jeho výpadek by nkomu neublížil, ale zpomalí to let. Přes halu se přesunul do druhé lodě, provedl stejnou startovní proceduru a zjistil, že člun je nový, ještě nepoužitý. Lkupodivu nebyl ani škrábnutý. Líbil se mu. „Co tu děláš?“ Andrew instinktivně skočil po muži za ním. Se zaúpěním ho srazil na zem a přiškrtil. Musel se hodně ovládnout, aby ho nezačal mlátit pěstí přes obličej. „Zkus to a lítáš v problémech. Postarám se, aby jsi zkončil v nápravný věznici.“ Andrew se zpožděním začal používat i racionální část mozku a uvědomil si, že Peterson, kterého rychle srazil k zemi má pravdu. Přesto na něm ležel dál. „Neslezeš ze mě?“ zaúpěl poručík. Andreova ruka mu stále přidržovala krk. „Ne dokud ti neřeknu, že tohle byla poslední kapka. Jakmle a Andorii zjistím o co jde, rozmlátim tě na atomy a nasypu je do warp jádra tady na Posseidonu! Bude to pomalej a bolestivej proces, tim si buď jistej.“ „Hloupý vyhrožování.“
Andrew ho přiškrtil: „Ale velice pádný, jelikož ti můžu v mžiku zlomit vaz.“ Nakonec přece vstal a posadil se znovu do křesla. Peterson se posail a promlul si krk: „Víš, že nic nezjistíš.“ „Uvidíme.“ Prohodil spíš k sobě Andraschko. Ruce mu kmitaly po konzole. „Ehm...“ ozval se nesměle crewman když vstupoval do člunu: „Nestalo se tu nic? Slyšel jsem křik a nějaké rány?“ Ani jeden neodpověděl, Peterson se zvedl z podlahy a odešel z doku.“ „Zapomeňte na to. Vezmu si tenhle člun, je pěkný. Připravte mi ho k odletu na zítra. V deset dvacet letíme. Dýchl na mne takovou domácí atmosférou.“ Poručík Andrew Andraschko & poručík Peterson (NPC) & crewman sloužící v doku (NPC) _________________ ...but dreams have a nasty shape of turning into nightmares when you're not lookin'... 5. 8. 2004, 22:26
John Roco
Nečekaná mise
Praporčík
„Kaltou“ John Roco němě zíral na ukončující se hru na stole před ním. Vulkánec sedící naproti se na něj podíval nic neříkajícím neutrálním výrazem. John by přísahal, že se mu vysmívá. „Dobře S´Raku. Dáme ještě jednu partii, teď už jsem vás skoro měl.“ „To se mýlíte pane, vaše prohra byla jistá už před 29 tahy.“
Založen: 05. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon
John se pokusil o úsměv a lehce kývnul hlavou: „Dobře a co třeba šachy? Na Akademii jsem byl solidním hráčem.“ „Je mi líto ale za 12 minut mi začíná služba, mám za úkol hlídat zbrojnici vzpomínáte?“ „Ale jistě, jistě, vždyť sem vám to sám nařídil. No dobrá ale zítra si zahrajeme. Nemůžu vás nechat takhle ničit moji hráčskou reputaci.“ S´Rak jenom kývnul a odešel pryč. Byl jedním ze čtyř členů Johnova nového bezpečnostního týmu. John se s nimi všemi chtěl dobře poznat, aby pak mohli tvořit lepší tým. Za těch několik málo dnů co jim velel se mu zdáli jako schopní. Pohleděl na prázdnou sklenku před sebou a rozhodl se vydat do kajuty. Když vešel dovnitř viděl Sergeje Birkofa jak leží na posteli a spokojeně si pobrukuje nějakou ruskou odrhovačku. „Tak jak to šlo?“ zeptal se John. „Víc než dobře, Andraschko je zase volný. Měl si vidět jak se tvářil Harper s tím Petersonem, když jsem jim řekl, že ty kódy jsou falešný.“ „No to není špatný na první den v práci, třeba tě kapitán za to povýší.“ „To doufám“ usmál se Sergej. „Stálo mě to spoustu nervů než se mi podařilo to rozlousknout, ten kdo to udělal musel bejt expert přes počítače. Kdyby neudělal pár drobnej chybiček, nikdy by na to nikdo nepřišel.“ „Zajímalo by mě, ale jak to s tou mřížkou bylo doopravdy“ zamyslel se John. „No myslím, že budeš mít možnost se to dozvědět“ řekl Sergej a ukázal na blikající kontrolku na panelu v rohu místosti, která značila příchozí zprávu. „Cože, proč já?“ John nechápavě přistoupil k panelu a přečetl si svoje nové rozkazy, které právě přišli přímo od kapitána. Po chvíli překvapeně vykřikl: „No to snad ne! Mám s nimi letět na Andorii prošetřit to? Vždyť jsem právě začal trénovat bezpečností tým, nemůžu odletět pryč.“ „Včera jsi tvrdil, že se těšíš na nějakou misi, tak tady jednu máš.“
„No jo, ale co to má znamenat “nezávislý pozorovatel“? Vždyť já se v počítačích vůbec nevyznám.“ „Řekl bych, že máš spíš zařídit, aby se ti dva navzájem nezabily. Podle toho co sem viděl při přelíčení to bude asi docela fuška.“ John Roco & Sergej Vasilijevic Birkof & crewman S´Rak (NPC) _________________ Praporčík John Roco, bezpečnostní důstojník, SB McKinley "Zapojíme-li přístroj do zásuvky, funguje lépe" 5. 8. 2004, 23:58
John Roco
Odlet připraven
Praporčík
John Roco se s taškou přes rameno pomalu blížil k hlavnímu hangáru. Ráno ještě stihl zařídit několik věcí, jako předat velení týmu S´Rakovi a také se rozloučil s otcem, který se konečně vydal na Ultimate. Teď už se ale jeho myšlenky upírali plně k následujícímu úkolu. Vlastně v podstatě o nic nešlo, měl jenom doprovodit dva důstojníky na Andorii a zase zpátky ale podle četných zvěstí, které slyšel se ti dva nemůžou ani cítit. Vydržet s nimi čtyři dny zavřený v člunu bude možná mnohem těžší než se zdá.
Založen: 05. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon
Když dorazil do hangáru bylo uvnitř už dost lidí. Několik techniků spolu s poručíkem Andraschkem kontrolovalo raketoplán, kapitán Harper a kapitán Smith spolu něco pobírali a poručík Peterson tiše postával u stěny hangáru, pokud možno co nejdál od Andraschka. Když zpozorovali, že už dorazil i John ujal se kapitán Smith slova: „Dobře, zdá se, že už tady jsme všichni, pánové připomínám, že vaším úkolem je vyšetřit kdo stojí za to sabotáží a jestli to vůbec byla sabotáž. To znamená, že dokud se něco podstatného neprokáže, nebudete jeden proti druhému vznášet žádná obvinění je to jasné?“ Adrew se znechuceně podíval na Petersona: „Ano pane“ řekl nakonec. Peterson něco potichu zamumlal. „Poručíku Petersone ptal jsem se jestli vám to je jasné?“ „Ano je, pane“ řekl i Peterson, ale z jeho hlasu byla znát silná nelibost. „Dobře“ kývnul Smith. „Poseidon bude v doku ještě několik dní, ale je pravděpodobné že do doby než budete zpátky už vyplujeme takže vám budeme postupně zasílat naši pozici. Crewmane Roco, vaším úkolem bude zajistit, že se oba vrátí zpátky v pořádku a také, že vyšetřování na Andorii bude probíhat korektně a bez zbytečných problémů.“ „Ano, pane“ kývnul i John Roco a potom už všichni tři nastoupili do raketoplánu. John Roco, John Smith, Andrew Andraschko, Samuel Peterson (NPC) a další (NPC) _________________ Praporčík John Roco, bezpečnostní důstojník, SB McKinley "Zapojíme-li přístroj do zásuvky, funguje lépe"
6. 8. 2004, 0:12
Andrew Andraschko
Search for Spock
Nadporučík
Andrew se posadil do pilotního křesla. Naposledy se ujistil, že oba dva jeho spolucestující již také sedí a jsou připraveni. Pak rukama přejel panely, čímž uzavřel dveře a nahodil motory: „Tady je poručík Andraschko, jsme připraveni k odletu.“ =/\= Máte zelenou, poručíku. Štastný let a brzy nashledanou. =/\= Andrew pomalu posouval ruku po panelu. Člun se rozhýbal a pomalu, skoro líně, prolétl silovým polem doku, opustil Posseidon a zamířil k Zemi. Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon
„Crewmane Roco, byl jste seznámen s plánem naší mise?“ promluvil k němu poručík, vyhýbající se dalším člunům, lodím a dokům na oběžné dráze. Tón byl formální, přestože se snažil zapřést řeč. John, který se mezitím posadil do křesla druhého pilota se na chvíli zamyslel. Potom trochu tázavě odpověděl.
"Letět na Andorii, zjistit jak to bylo s mřížkou poručíka Petersona a zase se vrátit zpět je to všechno?" Andrew přikývl: „Ano, přesně tak. Máme ale jednu menší změnu v letovém plánu.Vadilo by...“ „Ano, jistě že by to vadilo! Má me letět přímo na Andorii a co nejdříve být zpátky!“ ozval se Peterson, sedící vzadu u mapy, kde prováděl navigační výpočty. „Ano, to je pravda. Ale jak jsem se domluvil s kapitánem Smithem, stavíme se ještě na akademii. Máme tam vyzvednout ještě jednoho člena mise.“ Kontroval mu Andrew. Důraz na „kapitánem Smithem“ byl úmyslný. "Dalšího člena mise?" podivil se crewman. Andrew přikývl: „Seznámil jste se již s crewmanem Ozerovou?“ „Není to ta, co vypracovala tu práci na vaší obhajobu?“ zaúpěl Peterson. Andrew se usmál: „Přesně ta. Poletí s námi.“ No bezva, alespoň někdo komu nebudu muset říkat pane, zájásal v duchu John. "Ještě jsem neměl tu čest crewmana poznat, ale také jsem něco slyšel. Jakmile bude připravena mohu ji přenést." Andrew zavrtěl hlavou: „Nebude to tak snadné, musíme jí najít. Zatoulala se někam na akadeii a není slušné odtamtud někoho transportovat. Právě jsem odeslal žádost o uvolnění rampy, aby jsme mohli přistát na akademii. Musíme jí najít a co nejdříve odletět.“ "Rozumím, pane. Přistát na Akademii." řekl John ale z jeho hlasu bylo znát, že se mu to příliš nezamlouvá. Andrew chvíli přemýšlel, prolétali zrovna okolo hvězdné základny McKinley, a pak se nakonec stejně zeptal: „Je s tí nějaký problém, crewmane? Pokud je, řekněte mi ho, pokusím se to vyřešit.“ "Ne, pane. Žádný problém, jenom nepříjemné vzpomínky." „Jaké?“ porhodil poručík u řízení. „Panebože!“ zavzdychal Peterson: „On ti to říct nechce, musíš být tak vlezlý?“ „Ne, jen se ho ptám.“ "To je v pořádku, pane" obrátil se crewman na Petersona. "Jde o to, že když jsem tam byl naposledy nebylo to za právě příjemných okolností. Když se rozhodnete s Akademie odejít, není to nikdy příjemné." Andrew pohlédl na crewmana: „Vy jste odešel z akademie? Proč?“ John se mírně pousmál a pustil se do vyprávění: "No víte, pane. Nebyl jsem zrovna pětihvězdičkový student. Mé představy o tom jak by měl vypadat absolvent Akademie se poněkud lišily od představ komandéra T´Challa, mého třídního profesora a několika dalších. Prosazovali, že důstojník Flotily musí být vždy hlavně vědcem. Často jsme se o tom spolu přeli a já jsem se nakonec rozhodl odejít. Bylo to těžké, zvlášť kvůli mému otci, ale nakonec to pochopil." „Ach tak.“ Člun mezitím pronikal do bleděmodrých mraků a v dálc bylo vidět San Francisko. „Byli jste někdy na Andorii?“ optal se Andrew když naletěl na přistávací Vektor.
„Já ne. Slyšel jsem, že Andoriáni nemají rádi návštěvy.“ Zívl Peterson "Ne, pane. Vlastně ani žádného Andoriana neznám. Jsem stejně zvědavý jako vy." Andrew se usmál: „Já už na Andorii byl. Je to tam nádherné, jenom se k nim musíte chovat slušně.“ =/\= Tady je letová kontrola Akademie hvězdné flotily v San Francisku. Identifikujte se =/\= „Tady je člun z lodě USS Posseidon. Jsme ohlášeni a na letovém plánu.“ =/\= Potvrzeno, přistaňte na rampě devět. Letová kontrola konec. =/\= created by poručík Andrew Andraschko & crewman John Roco & poručík Peterson (NPC) _________________ ...but dreams have a nasty shape of turning into nightmares when you're not lookin'... 7. 8. 2004, 23:00
Andrew Andraschko
Case of Tana
Nadporučík
Andrew už několik hodin zoufale bloudil po akademii ve snaze najít Tanu. Nejdříve se po ní ptal, později se orientoval podle počítače a interfacu, který mu jako důstojníkovi umožňoval hledat kadeta, který by s ní měl být. Pár lidí je spolu vidělo. Tak snad bude mít štěstí. Roco se také vydal hledat, ale šel na druhou stranu, a Peterson řekl, že bude hlídat člun, tak snad bude mít jeden z nich štěstí a najde Tanu. Štestí se na něj usmálo. Z ničeho nic jí zahlédl. Byla s nějakou vulkánkou a mladým mužem zabrána do rozhovoru. Nejspíš se mu to zdálo, ale zaslechl i svoje jméno. Zavolal na ní: „Tatjano Igorevno, počkejte!“ Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon
A Tanja se zrovna zacala tesit, ze se pokocha pohledem na unikatni Fouccoltovo kyvadlo(neni zaveseno). A ono zrejme nioc. Andrew se blizi odnekud ze zahrady a uz zdalky na ni vola. S povzdechem se posadi na nedaleou lavicku. A necha jit T´Rel s Davidem, kam je jejich mlade nohy nesou. Andrew zpomalil, když viděl že si Tana sedla a loudavým krokem si přisedl. Ležérně se natáhl a zeptal se : „Tak, Tano, jak se vám líbí akademie?“ Tanja, ale momentalne vubec nema naladu na Andrewovu lezernost. Tak se zakaboni a odpovi: Tanja:" Vite, ze ani nevim? Zatim jsem byla jen v baru a v mistnim obchode, ktery mel zavreno. Pak kdyz jsem nasla svou spolubydlici a chteli sme se tu jit trosku rozhlednout, tak jste mi odvolal Vy." Andreho její odpověď celkem překvapila, ale nedal na sobě raději nic znát: „Bar je hezky udělaný, že? Slyšel jsem, e byl rekonstruovaný. Doufám, že vám nekřížím nějaké plány, ale máme úkol.“ " Ukol? Jaky ukol? Lod je v doku a vedecka sekce ma volno.." Rekne Tanja a privoni si k sipkove ruzi, co roste za lavickou. No není nádherná? A tady je to taky tak krásné. Sakra, alespoň to zkusím. „Nepromluvíme si o tom třeba v baru? Zašel bych na skleničku. Tak chce mi svadet nebo ma pro me praci?! Pomysli si Tanja. Tanja: "Andrew mozna az bude mit na lodi funkcni bar. Nerikal jste, ze mate pro me praci?!" Sice nedostal odpoved, kterou zrejme chtel slyset, ale nerekla mu ani ne. Tak snad bude aspon trosku poskojeny. „Práci pro vás mám, ale radši bych to probral nad sklenkou portského. I když tady je taky nádherně.“ Andrew se rozlédl po parku. Kolikrát tady seděl s přáteli, nebo sám. Skoro vůbec se to tu nezměnilo. Občas tu jen tak ležel, díval s na nebe a odpočíval. Ach, to byly časy. Musí si co nejdřív vybat dovolenou a zaletět sem za známými.
„Letíme na Andorii.“ Řekl věcně Tanja se rozhodla hrat hloupouckou samicku, schvalne co z Andrewa vyleze. Tanja: " Vino? Ted? Ale proc ne. Andorie? Ale to je preci strasne daleko. Andrew se zvedl, usmál se na ní a nabídl jí ruku. =/\= --- Bar na Akademii / o deset minut pozdjěi--- =/\= . Bar byl touhle dobou zavřený. Andrew se ale s barmanem přátelsky přivítal a byl i s Tanou pozván dovnitř, z čehož usoudila, že se dobře znají, nebo je skvělé být poručíkem. Nejspíše obojí. Andrew objednal víno. Když mu ho přinesly, shledala Tana, že to není replikované, ale pravé, což jí ještě více udivilo. Andrew jí nalil plnou skleničku, sobě také. Seděli u prosklené části baru s výhledem do zahrady, ve které předtím byli. Kromě nich byl v baru jen barman a ten odešel někam do skladu. „Takže, předně chci poděkovat za vaší práci. Nejspíše jste musela pracovat dlouho do noci, bylo toho přes pět stránek. Děkuju.“ Cestou do baru Tanja usilovne premyslela o co porucikovi jde. Zrejme ma nejakou rodinnou krizi a tak je o neco vice citlivy, nez normalne. Aneb chce se nekde vyplakat a mozna neco vic. Ci se mu jen bouri hormony? No je mlady a docela pohledny. Kdo vi.. Ale zavreny bar, jakob jen nahodou otevreny na porucikovo prani? To je snad prilis. Na druhou stranu Tanja se dobre bavi a tak se rozhodne hrat svou roli az do konce. Zatimco Andrew dojednava s barmanem objednavku, Tanja se pohodlne usadi na zidli a rozpusti si vlasy, pohodi hlavou, aby si je vzapeti znova sepjala. Andraschko mezitim prinesl vino, zjevne odnekud ze sklepa a dve sklenky. Zatimco Tanje dekuje za praci, tak otevre lahev a naleva. Kdyz zaplnil pulku sklenice hustou cervenou kapalinou, Tanja ho zarazi. Tanja: "Ale no tak Andrew, nenalevejte plnou sklenici. Do tri ctvrtin je az az. Za praci dekovat nemusite, byla to v podstate jen takova reserse." Andrew dolil sklenice a take usedl. Tanja prijala nabizenou sklenku a jemne ji drzi v dlani, aby se vino pomaliu zahralo na spravnou teplotu. Natoci se trosku bokem k porucikovi, aby ziskala bajecny vyhled na zahradu. Tanja: " Tak a ted mi povezte vice o tom vyletu na Andori. Doufam, ze neletime sami.." Andrew se koketně usmál: „Snad se nebojíte?“ Tanja: " Mam se ceho bat?" Andrew se usmál: “No, to záleži na tom, čeho se bojíte.“ Andrew se pousmál. „Ale sami neletíme, letí s námi ještě dva lidé.“ Tanja na chvilku sklopi hlavu, takze se diva do sklenky. Jeste dva lide? Kdo to jen muze byt? A proc to porucik tak kouskuje? Jestli chce se s Tanjou bavit o necem jinem nez o misi, mel by rychle na neco prijit. Zacina byt na ni pomalu videt, ze ji zajima vice krajina vevku nez porucikova mise. Tanja: "Dobre Andrew. Ale stale ste mi nerekl proc tam letime, jak a kdo leti s nami? A k cemu tam potrebujete me ja. Andorie je kapku z ruky. Andrew se usmál: „Andorie je opravdu trochu z ruky. Ale jelikož jste studovala můj letový plán, letěl jsem tam něco dát. To něco byla Petersonova mřížka. A my musíme prokázat, že tehdejší záznam byl špatný a mřížka byla defektní už tehdy. Chápete? Letí s námi poručík Peterson a ještě crewman Roco.“ Ve zkutečnosti ale Andrew přemýšlel, jak přimět Tanu, aby se trochu uvolnila. Chtěl si s ní trochu popovídat, ale přišelo mu, jako by najednou narážel na hezkou, ale ledovou bariéru. Tanja: "Nechapu. Porad nechapu k cemu vam tam budu dobra. A uz vubec se mi nelibi, ze budu se tremi muzi na palube maleho clunu. Vite co to znamena, pro ty male chudacky, ze budu pryc? Jak jsem zatim poznala T´Rel, tak budou v laboratori, sami, bez spolecnosti a s prisne davkovanou stravou."
“Potřebuju někoho, kdo mi pomůže. Jste vědec, pomůžete mi s analýzou. Máte aprobace v oborech, kterým moc nerozumím. To je snad dostatečný důvod, ne? A vůbec, co se týče těch dvou mužů, jeden je z bezpečnosti a ten druhý sušinka, kterého by jste hravě zvládla umírnit.” Andrew se začal trochu pochechtávat. Představil si Petersona když si dovoluje na Tanu. Bylo to opravdu směšné. Pekna spolecnost. To se ma Tanja na co tesit. No, nezbyva ji nez doufat, ze cesta probehne nerusene, rychle se "to" na mistte vyresi a po navratu na lod bude vse v poradku. Tanja: "Ale prehanite. Fyziku jste na technice musel mit take. Ale dobre, kdy odletame?" =/\= O mnoho skleniček poté... =/\= Silne vino preci jen uvolnilo atmosferu a Andrewovi jazyk. Takze se Tanja nakonec dovedela o poruciku Petersonovi vice, nez ji bylo mile. Naoplatku mu vypravela o krasach maticky Rusy. Mozna ho tam nekdy vezme. O nadherach moskvy, Rudem namesti, Mauzoleu, kde porad je socha Vladimira Iljice Lenina, rozlehlich planich te zeme a bodrem lidu. Dobrem chlebu, krasnych konich a lovu. Tanja: " Jel jste nekdy na koni Andrewe A..ech ted si uvedomuji. Vy lide ze zapadu vlastne nemate otcestvo, ci-li jmeno po otci. Mozna proto jste tak bezprostredni. A dokazete nadelat spoustu problemu behem okamziku, nastesti vetsinou usmevnych." Andrew se napil a odpověděl: „Myslíte, že jen lidé ze západu dělají bezprostřední problémy? To je trochu kruté, ale asi máte pravdu. Máme v povaze vymýšlet různé složité věci, kdežto v Rusku se od nepaměti praktivkovalo vždy to nejjednodušší.“ Když Tana zvedla oči, všimla si, že jí upřeně pozoruje a dívá se jí do očí. Byl to zvláštní pohled, ještě na takový nenarazila. „A co rodina? Máte teď přítele?“ Andrew jí dolil sklenku a smtutně pohlédl na prázdnou láhev archivního kousku. Tanja: " Praktikovalo jen to nejjedonodussi? No dovolte! Kde by bylo lidstvo bez nas. Kdyby nebylo Koroljova, Ciolkovskeho, Mendelejeva a dalsich? V Rusku se od nepameti podporovala veda a umeni. Vezmete si vernisaze v Moskve, palac v Kijeve. V nasich zemich byla vyspela civilizace davno pred tim, nez nekdo slysel o Kristofu Kolumbovi, Nebo mam snad rikat Kristof Trolejbus? Jak jsem nedavo slysela z ust rektora v San Franciscu." Je videt, ze Andrew pichl do vosi hnizda. Tanja se rozhorlila a tvare ji planou, kdo vi, zda potlacovanou zasti k zapadni civilizaci ci vypitym vinem ci spolecnosti. Tanja: " Rodina? Ale Andrew, mate to v papirech. Papa i mama jsou zivi a zdravi a spolu jsou jiz 25 let stastni." Tanja pri poslednoch slovech ztissi hlas a zadiva se do zahrady. Andrew jí s úsměvem připomene: „A co to, na co jsem se ptal? Máte přítele?“ řekl to nenuceně a přirozeně, doufal, že tak Tana dá najevo, jestli jí to vadí, nebo ne. Tanja se zachmuri a jen nerada se odtrha od pohledu do zahrady. Otoci se k Andrewovi celem a vlastne sedne si poradne. Dlouhe vlasy ji padaji pres operadlo zidle. Tanja: "Ptal jste se me na rodinu. Rekla jsem Vam to. Myslite, ze kdybych mela pritele byla bych tady a neprednasela na univerzite? A pokud to chcete slyset takzvane po lopate.. tak jsem jeste nepotkala toho praveho." Dorekne Tanja a zacne si nepritomne pohravat s prazdnou sklenici. Andrew se pousmál: “Už vám někdo řekl, že jste kouzelná, když se vztekáte.” Tanja jakoby strnula uprostred pohybu. Kouzelna, kdyz se vzteka? Paneboze, ze se vubec davala k flotile, mohlo ji tknout, ze v armade bude prevaha chlapu. Kdyby aspon zacal povidat sam neco, treba osobe, nebo nejakou ptakovinu, ne on ji pomalu zacne lichotit. Tanja: "Co myslite Andrew? Ted mi omluvte rada bych si sla zbalit pomucky a nekolik osobnich veci na tu vasi misi." Venuje Andrewovi smutny usmev a zvedne se k odchodu. Poručík Andrew Andraschko & crewman Tatjana Igoreva Ozerova _________________
...but dreams have a nasty shape of turning into nightmares when you're not lookin'... 9. 8. 2004, 1:22
Andrew Andraschko
Oběd
Nadporučík
Michael si vyzedl u replikátoru jídlo s kávou a chtěl se posadit ke kamarádům, když si všiml Elis. Seděla sama u stolu pro dva a četla si, jako obvykle, něco na PADDu. Podle toho, že se jídla ještě ani nedotkla to muselo být něco hodně zajímavého. Práce, nebo studium. Práce, určitě práce. Odhodlaně se k ní vydal. „Ehm. Je tu volno?“ Zvedla k němu obličej. Vypadala docela překvapeně: „Ach jistě, Miku, přisedni si.“ Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon
Posadil se a pustil se do jídla. Stejně ale po očku pozoroval Elis. Měl jí rád. Sám ještě ani nevěděl jak moc. Když ani po nějakých pěti minutách nezvedla hlavu od PADDu a nevěnovala mu ani slovíčko, odšoupl jídlo a neudržel se: „To tam máš tajemství vesmíru?“ v odpověď dostal jen zavrtění hlavou. „To si tu můžu povídat sám.“ Odsekl uraženě. Elis konečně položila PADD a vrhla k němu vyčítavý pohled. „Co je?“ „Jen se snažím pracovat, víš?.“ „Pracuješ přes den, v noci se učíš, nespíš, nejíš. Snad ještě sem tam něcpo vypiješ. Co pořád děláš?“ Elis v odpověď pokrčila ramena: „Je tu hrozně práce. Nejsou to už škody po bitvě, ty jsou opraveny, ale prostě sem tam něco přestane fungovat. Hlavně replikátory. Teď poslali ze SB nějakýho vědce, kterej nám bude měřit nějaký hodnoty ve warp jádře. Zrovna se tady na to koukam.“ „Nejsi snad hlavní inženýr na lodi! Tohleto je práce někoho jiného.“ „Mám teď velení.“ „Cože máš? Vždyť jsi crewman! Jsi sice služebně nejstarší a na lodi jsou jen další crewmani, ale... snad... jak je to možný? Vždyť máš jen roční přípravný kurz!“ Elis upila kafe a ďobla do jídla. Nemusela to ani zkoušet, bylo jí předem jasné že je úplně studené. Přesto jí to nedalo. „Dostala jsem zprávu od Velitele sekce. Mám to na povel než se vrátí vyšší důstojníci a ti mají dovolenou až do našeho odletu.“ Michael vybouchl: „No to je skvělý. Pán si odletí a hodí to na tebe. K čemu tu teda je? Vždyť tu nic neudělal a všechno za něj oddřeš ty! To přeci není fér. Toho chlapa by měli...“ „.. dost Michaeli! Já si myslím, že je to férový chlap a ocení mojí práci. Mluvila jsem s ním, pálí mu to a rozhodně to není flákač.“ „Tak kde je teď, když ho tu potřebujeme? Když ho ty potřebuješ?“ „Ví bůh. Nejspíš někde na půli cesty k Andorii.“ Elis se napila kávy, která se mezitím přesunula z kategorie horká do kategorie ledová. „Možná dostaneš metál za oddanost.“ Řekl se sarkazmem Michael. Pak se zvedl a dodal: „Být tebou, moc mu nevěřím. Je obviněnej ze sabotáže a víš co se říká? Na každém šprochu pravdy trochu.“ Crewman Elis Plonová (NPC) a crewman Michael (NPC) _________________ ...but dreams have a nasty shape of turning into nightmares when you're not lookin'...
11. 8. 2004, 20:35
Andrew Andraschko
What shall we do with a drunken sailor...
Nadporučík
Andrew se dopotácel k člunu zhruba hodinu po té, co opustil Romanova a Roca. Byla to dlouhá a veskrze velice náročná cesta, pro někoho, kdo tolik vypil. Po chvíli pozorování skrze okna vešel dovnitř a zabrumlal k Petersonovi, který seděl u panelu a něco tvořil: „Jsem doma lásko.“ Poručík se otočil na židli a začal se smát: „No ty vypadáš. Měl by jsi se vidět. Už dlouho jsem něco podobného neviděl. Kde jsi si sakra roztrhl uniformu?“ Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon
Andrew se podíval a vážně! Na pravém boku měla uniforma docela solidní oko.“ „To se spraví.“ „Ježiš, co jsi to pil? Smrdíš jak romulanskej bar nemluvě o tvém dechu. Mam chuť tě dát do hlášení.“ Andrew mávl rukou: „Klidně pošli velitelství zprávu priority jedna. Mě je to pro dnešek fuk. Jdu si dát sprchu a pak spát. Roco dneska nepřijde, zdrží se na akdemii, ale ráno by měla přijít crewman Ozerová.“ Poručíka překvapilo, jak moc se musel soustředit, aby to jméno vyslovil dobře. Rum se mu rozležel v těle a nemilosrdně útočil spolu s únavou a nocí na mozek. „Zítra je odlet nejpozději v jedenáct, jinak musíš zavolat.. teda poslat zprávu na velení, že se zdržíme. Máš velení dokud se neproberu.“ Když konečně vlezl do sprchy, teprve mu došlo, že není sonická, což ho dost zklamalo, ale sprcha je sprcha. Trvalo to dvacet minut. Pak konečně vylezl. Naklonil se do chodby a všiml si, že Peterson pořád pracuje. Nevěřícě nad tím zavrtěl hlavou. Poté šel do zadní části člunu, kde se svalil jen ve spodním prádle a ponožkách na postel a téměř okamžitě usnul. Poručík Andrew Andraschko & poručík Peterson (NPC) _________________ ...but dreams have a nasty shape of turning into nightmares when you're not lookin'...
11. 8. 2004, 21:08
T'Rel
Climbing
Náčelník
T'Rel visela nad hlbokou priepastou iba na jednej ruke; teda iba na troch prstoch pravej ruky, ktoré mala zaklienené v štrbine. Musela si chvílu odpočínút skôr než sa vymrští a dočiahne další výstupok previsu na obrovskej skalnej stene, kde bolo fraktálovým rozmerom povrchu dovolené vymanit sa z pút, kde hrbolky niesly menšie kópie seba sama...a tak dalej až do mikroskopična. Horolezetctvo považovala za vhodné cvičenie na posilnenie tela i mysle.
Založen: 10. 06. 2004 Příspěvky: 353 Umístění: USS Posseidon
Za ten okamich sa mohla pokochat okúzlujúcou krajinou, kde pred chvílou zašlo slnko a nebo bolo stále matne oranžové a prechádzalo do purpuru; na nepravidelné segmenty ho delilo 5, 6 mrakou, ktoré sa pomali pohybovali k obzoru a mierili ku klenbe neba, mnoho kilometrou k západu, niekde nad Vulcana Regara.
T'Rel sa jemne rozkolísala a v správnom okamihu vymrštila svoju druhú ruku na nedosiahnutelný výčnelok. Minule sa jej tento kúsok nepodaril; vlastne sa jej ešte nikdy nepodaril. Naposledi skončila s rozrazenou bradou, niekolkými škrábancami a pádom. Sama si naprogramovala tento cvičný program. Za každým dalším metrom bol výstup obtiažnejší. Konfigurácia prostredia sa rovnala Vulkánskemu podnebiu uprostred leta. A to znamenalo nielen väčšiu gravitáciu, ale i viac než 60 stupnov celzia. Pevne sa zachytila - všetky svali v jej tele sa napli - a pritiahla sa bližie aby si zaklienila i obididve nohy. Jej telo sa lesklo od potu, ktorý jej stekal po opálenej pokožke. Už len niekolko metrov a bude mat možmost dosiahnut dalšiu úroven obtiažnosti. Beeeb. Odrazu ju pPrerušilo volanie interkomu. "Mostík Crewmanovi T'Rel." "Tu je T'Rel." odpovedala trochu pridusene. "Máte hovor na subpriestorovej linke. Mám vám ho prepnút do simulátoru?" "Kto je to?"
"Volá vám Prokonzul Stovok." "Tak potom mi to dajte do mojej kajuty." Spojenie sa prerušilo a ona, pritisknutá na skale ledva sa držiac, remýšlala o tom či sa mu má ozvat.... =O pár sekúnd neskôr= Mali ste už niekedy možnost vidiet spoteného Vulkána? Tak teraz bola tá pravá chvíla, ked T'Rel prebehla do turbovítahu a z turbovítahu do svojej kajuty. Mala na sebe síce predpisové oblečenie, tréningovú uniformu dost krátku na to aby mala holé ruky a nohy. Sivé tričko bez rukávov a velmi krátke šortky. Cez rameno prehodený bieli ručník, ktorým si po ceste utrele tvár. Ak cestou stretla najakého člena posádky mužského pohlavia, určite sa za nou obrátil. _________________ "Mayby I'll not make everyone happy, but I'll keep us alive." Naposledy upravil T'Rel dne 5. 11. 2004, 22:22, celkově upraveno 3 krát 12. 8. 2004, 19:18
Tatjana Igorevna Ozerova
raketoplan kdesi cosi
Lodní mistr
Založen: 10. 06. 2004 Příspěvky: 30 Umístění: USS Posseidon
Tanja jiz potreti za necele dva dny v duchu spila Andrewovi a mezi zuby drti kletby na nej i kapitana, za tak blbe nacasovany rozkaz. Kdyby ji dali vedet jen o hodku driv, mohla si vsechny ty prenosy usetrit a ted by ji nebylo blbe, jak kdyby byla tehotna. I kdyz, je sedm rano a ji opravdu neni dobre. Mozna by se po navratu mela stavit na osetrovne, ten komander na stanici byl moc prijemny a nevypadal spatne, i kdyz Andrew.. To ji privedlo zpatky k jejim momentalnim obtizim a nalade, Jeste stesti, ze na akademii i lodi tou dobou vetsina osazenstva spi. Rozhodla se nebudit T´Rel a napsala ji jen kratky vzkaz. Vlastne, prisla T´Rel zpatky? Sebrala si par veci, vcetna satu a plavek, neco vybaveni a pocitac z labu, Pak se zhluboka nadechla a nechala se prenest na akademie. Ble, malem se pak pozvracela. Asi nemela vcera pit to vino. Pomerne rychle se zorientovala na planku akademie a zamirila k vyznacene poloze raketoplanu. Vchod do raketoplanu byl otevreny a v pracovni casti nikdo. Tanja vstoupila slozila veci do schranky a sedla si k senzorum, ze udela malou kontrolu pred letem. "Ehm, hledáte něco, slečno? Vy asi budete crewman Ozerová, že?" ozvalo se za ní. Když se otočila, stál tam poručík ve zlaté uniformě. Tanja na zidlicce nadskocila, jak se takhle po ranu lekla malem zanadavala od plnych plic. Nastesti se ovladla a z ust ji vyletlo jen cosi podobnemu zakaslani. Rozhodla se, ze co se ji tyka, dnesek uz skoncil a tak nebude pokouset osud. Postavila se tedy do pozoru. Tanja: "Ano pane. Crewman treti tridy Tatjana Igorevna Ozerova hlasi prichod." Nebyla si jista jestli se porucik ptal na to co tam dela a tak pocka jak bude reagovat. Peterson mávl rukou: "Pohov. Co tady děláte?" Tanja malinko zmenila postoj, ale porad stoji dle predpisu, tj mirne rozkrocene nohy a ruce za zady. Malinko ustoupi stranou, aby porucik videl na konzoli. Tanja: "Chystala jsem se spustit diagnostilu senzoru pred letem, pane. Rada bych v tom pokracovala, pokud nemate namitky." Peterson pokrčil rameny: "Klidně. Pro mne za mě. Už se vzbudil ten ochlasta?" Tanja: "Ano pane. Chcete abych vas informovala o vysledku? Ne, pane. Na palube jsme aktivni momentalne jen my dva. Ale nekontrolovala jsem neucelovou cast lode, pane," Ochlasta jaky ochlasta? Kdo se tady mohl ozrat? A v ocich ji problikne udiv. Peterson ukázal rukou za sebe: "Tak se mrkněte do zadu, jestli se už probral. Je v neúčelové části lodi."
Tanja: "Prominte, ale kdo, pane? Peterson otočil oči v sloup: "Andraschko, kdo jiný?" Tanja: "Ano pane. Zjistim to." Andrew a ozrat se jak sliva? To snad ne. Tomu Tanja nechce verit, ale pohled na chrapajiciho porucika, nahloda jeji presvedceni. Asi se Andrew fakt napil. Vrati se do predni casti lodi. A trochu zklamanym hlasem oznami vysledek porucikovi. Tanja: "Porucik Andraschko porad spi, pane." Peterson se zadíval na Tanu: "Tak než se vzbudí, nebo ho vzbudíme, povězte mi něco o sobě. Třeba jak jste se dostala na tuhle misi." Tanja si znova sedne ke konzoli a spusti diagnostiku ctvrteho stupne. Vzhledem k tomu, ze porucik polozil konverzacni otazku, na odpoved urcite nespecha a Tanja si muze v klidu rozmyslet, co vsechno mu muze rici. Potvrdi dotaz pocitace a obrati se na porucika. Tanja: " Zvlastni, ze se na to ptate, zrovna pred chvili jsem se tim zaobirala. Vcera jsem se spolubydlici a jednim mladym kadetem prochazela po parku v akademii, kdyz tu se prihrnula velka voda, prominte, porucik Andraschko a rekl mi, ze s nim letim na Andorii. Pry potrebuje fyzika." Zatimco to Tanja mirne nakyslym hlasem vypravy, natoci se bokem k porucikovi, aby mohla sledovat konzoli. Peterson se podivil: „Na co potřebuje fyzika? Nesvěřil se vám?“ Tanja dokoncila diagozu senzoru a tak se otocila k porucikovi opet celem. Tanja: "Rikal, ze potrebuje lepsiho fyzika, nez je on sam. Coz mi prijde docela logicke. Jen nevim, k cemu mi potrebuje. Skoncila diagnostika poruciku, dle vysledku jsou senzory v poradku." Peterson se podíval na výsledky a usmál se: „Dobrá práce. Jak dlouho sloužíte?“ Tanja nevericne vzhledne k porucikovi. Chvali ji za diagnostiku 4,stupne? Tanja: "Slouzim tri mesice. Deje se něco, pane?" Peterson zavrtěl hlavou: „Ne, nic. Jen že máte na tři měsíce služby celkem vysokou hodnost. Co s tím spáčem? Nevzbudíme ho?" Aha, tak odtu vitr vane. Pan porucik si mysli, ze mluvi s nevzdelanym hovadkem, no vyvedeme ho z omylu. Tanja: "Jak to vemete pane. V podstate mam narok na dustojnickou hodnost, ale nechtela jsem studovat dustojnickou nastavbu akademie. Ctyri a pul ruku na Polytechnice mi stacilo. Co se tyka porucika Andraschka, sice nevim, jaky je letovy plan. Ale pan Roco jeste neprisel, prace neni moc, tak si myslim, ze bude lepsi, kdyz ho nechame spat." A pohledne porucikovi do tvare. Peterson se usmál: "Vy jste studovala polytechniku? Kdo vás učil? Mám tam několik známých." Tanja: "Neurazte, ale divila bych se, kdyby ste mel zname ne Kyjevskem Polytechniceskem Instutute. Jsem ruska a studovala jsem pochopitelne v Ruskem spolecenstvi, ne zde v San Franciscu. Ale diplomovou praci mi vedl profesor Sergej Vasilijevic Makarjev." Peterson chvíli přemýšlel: "Nenapsal Makarjev práci o využití supravodičů?"
Tanja: "Ano, mimo jine. Ale profesor se hlavne zajima o aspekty bio-neuralnich datovych siti. Myslim, ze narazite na clanek, kery vysel ve Science for Europe, tam profesor srovnaval vodivost vysokoteplotnich supravodivych kabelu a bio-neuralni site. Zastava ten nazor, ze supravodice, by meli vodit prevazne energii a jen v nouzi data. Ted by mela vyjit stat, ktera je zalozena na mych a profesorovych vyzkumech, o moznem propojeni techto dvou systemu. Jak jiste vite, kdyby bylo mozne, vest bio-vlakna a supravodic v jednom potrubi vyresilo by to spoustu problemu. Mimo jine i s mistem a ochranou bio-vlaken. Zajimate se o to nejak blize, pane?" Tanja: "Ano, mimo jine. Ale profesor se hlavne zajima o aspekty bio-neuralnich datovych siti. Myslim, ze narazite na clanek, kery vysel ve Science for Europe, tam proferol srovnaval vodivost vysokoteplotnich supravodivych kabelu a bio-neuralni site. Zastava ten nazor, ze supravodice, by meli vodit prevazne energii a jen v nouzi data. Ted by mela vyjit stat, ktera je zalozena na mych a profesorovych vyzkumech, o moznem propojeni techto dvou systemu. Jak jiste vite, kdyby bylo mozne, vest bio-vlakna a supravodic v jednom potrubi vyresilo by to spoustu problemu. Mimo jine i s mistem,ochranou bio-vlaken a zalohovani rozvodnych tras. Zajimate se o to nejak blize, pane?" Mno, mým oborem je hlavně počítačová a warp technologie, nicméně by mne zajímalo, jak se vám daří vést supravodiče, které potřebují teplotu blízko absolutní nule a bi-neurální síť blízko sebe?" Tanja se pousmeje, kdyz slysi o pocitacich. Tanja: "Moc se to nedari. Zivocisna ci rostlinna tkan nema rada extremni teploty. Ale spatne jste me poslouchal, ci clanek necetl poradne. Nepracuje s klasickymi supravodici, jako vy u warpu, ale s vysokoteplotnimi. A to jeste velmi specifickymi. Dnes je bezne, ze vysokoteplotni supravodic, vede energii pri teplotach kolem 263 stupnu Kelvina. Profesor pouziva vysokoteplotni spravodice, ktere vedou pri 283 stupnich. Coz je pomalu neuveritelne.." Tanja se pomalu odmlci. Byli to krasne tri roky na fakulte. Mozna tam mela zustat, profesor naznacoval, ze docentura by na sebe nemusela dat dlouho cekat a casem by po nem mohla prevzit katedru. Mno co. Rozhodla se a ted je jako LODNIK ve flotile. Na venek se todle vnitrni vzpominani projevi tim, ze se Tanja mirne zamraci. Peterson se pousmál: "To je skoro neuvěřitelné. Tu práci jsem četl, ale je to už dávno a jak říkám, není to můj obor." "A co je tvůj obor?" Poručík Andraschko stál mezi dveřmi, rukou se opíral o rám, mnul si oči. Peterson pozvedl obočí: "Stejný jako tvůj, inženýrství hvězdných lodí, warp a počítače." Andrew ignoroval jeho odpověď a otočil se na Tanu: "Nenudí vás tu?" Tanju nastesti novy hlas nepolekal, nebo by asi uz tudle kocabku nakopla. Otocila se na zidli a uvidela Andrewa jak se ztezka opira o dvere. Chvilku to vypadalo, ze nastane slovni prestrelka mezi obema poruciky, ale pak se Andraschko neslusne odvratil od Petersona a otocil se na Tanju. Tanja s prisne neutralnim vyrazem odpovi. Tanja: "Ne, pane. Porucik schvalil muj postup pri kontrole senzoru a pak mi laskave pomohl s probranim nekolika otazek ohledne prace profesora Makarjeva." Vzhledem k tomu, ze ovzdusi mezi obema dustojniky preci jenom jiskri, omezi Tanja svou ukecanost a projevy nesouhlasu na vhodnejsi dobu. Treba projizdku na koni, nebo lov na Andorii. Neb Andrew s takovymi vecmi nema zkusenosti, jak se sam priznal. Peterson se ale rozhodl vrátit Andremu ránu: "Mimochodem, až budeme na Andorii, poručíku, byl bych rád, kdybyste se ke mě moc nehlásil. Aby jste mi nekazil image." V následující chvilce si Tana nebyla jistá, jestli si poručíci neskočí po krku a nebo se neroztřílí fázery. Jen se navzájem dívali do očí a mlčeli. Přerušil to až Andrew, který se naklonil k Taně a zeptal se: "Tak co jste to tady dělala?"
Tanja sice chape, ze se porucici nemaji radi, ale kvuli tomu nemusi na ni byt Andrew protivny. Obvzlaste, kdyz mu to pred chvilkou rekla. Nadechne se, narovna se na zidli a strohym, zpocatku mirne ukrivdenym hlasem mu odpovi.. Tanja: "Provedla jsem diagnostiku senzoru se svolenim porucika Petersona, pane. Pak byl porucik tak laskav, ze mi pomohl s vedeckou praci. Pane. Je to vse, pane?" Andrew jí neodpověděl, ještě víc se k ní naklonil jeho ruce začaly běhat po panelu. Chvíli tak ryhcle, že ani nestíhala sledovat, co dělá. Na obrazovce se mýhali nějaké mapy a pak něco s diagnostikou. nakonec se objevil letový plán. Po chvíli pozorování se Andrew podíval na Petersona: "Jseš si jistej tim průletem skze to pole asteroidů? Má stupeň tři." "Už jsem tamtudy letěl, určitě to pude." Andrew se zahleděl Taně do tváře, do očí, pak se otočil zpátky k panelům a znovu se rozběhl skrze počítač. Pak skončil na seznamu objektů na jejich letovém plánu: "Lodníku, chci aby jste tyhle věci prošla a kompletně zvážila rizika. Přestože Peterson je dobrý navigátor, dvakrát měř a jednou řež." Tanja se po malicke chvilce od Andrewa odtahne. Nemuze se nevsimnout, ze Andraschko necim prijemnym vonim, hm troska exotiky:) . Pak se zvedne od panelu a zada ji praci. Tanja to vezme na vedomi prikyvnutim a radsi ani nechce vedet co na dalsi stek porucik Peterson. Tanja se skloni nad konzoli, kde si zacne vyvolavat grafy a provozovat vypocty. "A velitel mise se bude flákat?" zavolal za Andrewem Peterson. Poručík to nevydržel, otočil se a řekl: "Víš, teď jsem vstal, dám si sprchu a jdu překontrolovat zásoby, pak podešlu veliteství zprávu, že letíme a musím ještě poslat dopis na Andorii. Ty už jsi tři hodiny vzhůru a jediný, co jsi udělal bylo, že si se tu válel v křesle. Takže sklapni." T.I.Ozerova, por.Andraschko, por. Peterson(NPC) _________________ Ing. Tatjana Igorevna Ozerova, hlavní sestra USS Posseidon 13. 8. 2004, 14:03
Amon Travt Podporučík
Založen: 07. 06. 2004 Příspěvky: 33 Umístění: Project Galaxy
Amon si zrovna začal připravovat dopředu jedno z dalších cvičení, kterým chtěl trochu více poznat schopnosti svých podřízených, aby podle výsledků mohl rozdělit výcvyk, když se na počítači objevila ikona příchozí zprávy. Obsahovala informace o dočasného odletu crewmana Roca na misi, která by měla trvat asi tři týdny. „Skvěle,“ pomyslel si, „další zdržení a to dostal teprve nedávno přiděleno velení pětičleného týmu, tedy pokud se počítá i on.“ Cvičení se tedy bude muset na dobu nepřítomnosti odložit. Zatím prostě bude kondička. Odložil PADD, na kterém předtím plánovat cvičení. Objednal si čaj u replikátoru, který po dlouhých protestech svolil a vytvořil cosi, co by se možná mohlo nazvat čajem. Podle zpráv na palubu již dorazili další členové posádky. Oči mu ulpěli na jménu Sergej Vasilijevic Birkof. Poté si ještě všiml příletu romulanského důstojníka, ale musí to brát popořadě. Stiskl odznak hvězdné flotily na své uniformě: „Crewman Bikhof. Dostavte se do pracovny velitele bezpečnosti.“ Poté se ponořil více do materiálů romulanského důstojníka. _________________ Lt. of Intelligence member of the highest command of the intelligence "What we do in live, echoes in eternity."
15. 8. 2004, 18:36
Sergej Vasilijevic Birkof Crewman 1. třídy
S. V. Birkof zrovna pospaval v kajute kdyz tu nahle uslysel hlas Amon Travta ktery ho vyzval k nabsteve jeho pracovny ... ... "SAKRA CO ZASE CHTEJ" ... ... Birkof se pomalu vzedl z postele protahl sve rozespale telo a odhodil ze sve postele nafukovaci panu znacky píechmisi se zvlhcujici vaginou ...
Založen: 25. 07. 2004 Příspěvky: 4 Umístění: USS Posseidon
... pristoupil k zrcadlu a omocil rty do sprajtu ... ... "pyco" ... ... poposel k posteli a odhodil vse ztuhle ponozky aby zase zbytecne nevyvolal chemicky poplach ... dokoncil bezne rytualy ... nevyjimaje rozpichadi vůůůdu panenky PVH Dannyho ... ... Birkof vystoupil z kajuty a vydal se k vytahu ... ... "kajuty dustojniku" ... ... .. . bžžžšššššššššššžžžůůůůššščččččččččč . .. ... ... vystoupil z vytahu a vydal se smnerem k kajute Amon Travta ... Birkof zmackl tčudlajs u dveri ... a ze vnitr se ovzalo ... ... "dale" ... ... Birkof vstoupil do kajuty Amon Travta ... ... "pane jsem zde na vas rozkaz" ... .. . _________________ Hackerství musí pokračovat. Musíme učit nováčky tomuto umění. (...) Ať už děláš cokoli, pokračuj v boji. Ať už to víš, či nikoli, jsi-li hacker, jsi revolucionář. Nemáš se čeho bát, jsi na správné straně."
15. 8. 2004, 22:48
Andrew Andraschko
The day after the day before
Nadporučík
Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon
Adrew vyšel ven ze člunu. Pracoval svižně, a tak se mu povedlo udělat práci za polovinu času, než předpokládal. Pravda, trošku to odbyl, ale pracovat s takovou kocovinou, to je hrůza. Snad si toho nikdo nevšiml, toho rumu bylo fakt až příliš. Vzal si na to kynetol z lékařské brašny, ale moc to nepomohlo. Možná se to ještě zhoršilo. Co ho to napadlo, takhle nasávat?! Ještě že ho vzbudil Tany příchod, jinak by doteď spal a možná by se probral až po poledni. No, ale co je lepší, trochu trapnosti, nebo takováhle bolest? Venku začínal krásný den. Ptáci spívali a slunce se líně šklebilo na nebi. Nebylo ještě ale horko, které tady na akademii bylo časté a ke všemu foukal příjemný vítr. Planeta Země v ryzí podobě, jako jedna z posledních ve Federaci, díky obrovskému úsilí ve 22. století, bez ovládání počasí. Andrew chvíli jen tak stál a nechal se ovívat, pak sešel z rampy a posadil se na lavičku. Přímo před ním, vedle rampy, vlála vlajka Spojené federace planet. Pokaždé, když se na ní podíval, cítil až možná přehnané patriotství. Z přemýšlení ho vytrhnul hlas crewmana Roca, který vyšel zpoza křoví: "Dobré ráno, pane" řekl s úsměvem. Andrew odvrátil pohled od vlajky a podíval se na Johna. Ten se po rozloučení s Romanovem ještě na několik hodin vrátil do simulátoru. Teď měl pod pravým okem gigantický monokl, několik krvavých šrámů na tváři. Lehkou řeznou ránu na zápěstí a mnoho dalších drobných poranění. Přesto měl na sobě čistou novou uniformu a spokojeně se usmíval. Andrew si ho změřil od hlavy až k patě. Nevěděl, co na Rocův vzhled říci a tak se zmohl jen na jednočlenou větu, která však společně s tónem vyjadřovala naprosto vše: „Crewmane?“ Roco se však zdál ve skvělé náladě a pravděpodobně si neuvědomoval, že je jeho vzhled jakkoliv odlišný od normálu. Namísto toho podával Andremu PADD. "Měl jsem trochu času tak jsem vytvořil seznam všech možných problémů , které by mohly cestou nastat. Mělo by to být zcela bezpečné, náš kurs neprotíná žádné nebezpečné oblasti, pouze několik ferengijských ochodních tras"¨ Andrew si vzal PADD, ale stále zíral užasle na Roca. „Crewmane, zřejmě si neuvědomujete jak vypadáte. Co se vám proboha stalo?“
Teprve teď si John uvědomil Andreho pohled a zběžně si prohlédl své tělo. "No, víte pane. Chtěl jsem si před naším odletem ještě trochu zarelaxovat a odpočinout. Generál Romanov mi dal přístup k několika úžasným programům z jeho databáze tak jsem je chtěl všechny vyzkoušet" řekl Roco zcela nevinným hlasem. Andrew se začal smát: „Relaxační programy říkáte? A kdo vás tak zrelaxoval?“ "No, nejdříve jeden dvoumetrový klingon, potom skupinka Jem´Hadarských vojáků dále tam bylo myslím několik Borgů, Cardassianů, jo a taky jeden Hyrogen! Jak jsem řekl pane úžasné programy!" Andrew zavrtěl hlavou. „Tomu vy říkáte ralaxace. No, odlétáme asi za dvacet minut, nechcete se tu chvíli posadit? Vypadáte, že to potřebujete a ve člunu se tvrdě pracuje.“ Poručík si nedokázal odpustit důraz na slovo tvrdě. John kývnul hlavou a přisednul si na lavičku. "Děkuji, pane. Rád. Smím-li se zeptat, pane, jak relaxujete vy?" Andrew chvíli přemýšlel a pak začal vypočítávat: „Je toho dost, rád se sprchuji, popíjím čaj, dívám se na hvězdy, poslouchám hudbu, nebo trávím čas v simulátoru. Třeba v posilovně, skvělá relaxace a pak se krásně spí. Dělám ale i hrozně dalších věcí, vždycky co se naskytne.“ Po chvilce ještě zamyšleně dodal: „Možná bych se taky měl nechat zkusit zmlátit, možná je to fajn.“ John se zasmál: "Opravdu se tomu dá říkat relaxace, uvolňuje to v člověku přebitečné napětí, dokáže pak často lépe vycházet se skutečnými lidmi a navíc je to pro bezpečnostního důstojníka docela dobrý trénink." „Proč si to vlastně nenecháte ošetřit? Ten monokl a šrámy.. vypadá to ošklivě.“ "S pohotovostní lékárničkou si to ošetřím sám. Mám zdravotnický kurs a předpokládám, že by zdejší doktor nebyl příliš nadšený, kdyby mě tam viděl znovu. V noci jsem tam byl už s generálem Romanovem" Vtom si John náhle vzpoměl na to jak vypadal poručík předešlého večera. "Vyspal jste se dobře, pane?" zeptal se. „Spánek sám o sobě šel, ale ta kocovina teď.“ Andrew zaúpěl a položil si ruce na spánky. „Kdybych včera šel s vámi, ani bych nepotřeboval nepřítele, zabil bych se sám o nejbližší kámen. Nechápu, jak jsem se mohl tak opít. Alkohol mi nevadí, ale tolik jsem ho už dávno nevypil.“ "Vím jak se cítíte, pane. Taky se mi to už párkrát stalo" usmál se Roco. Potom ale zvážněl a vypadl že se rozhoduje jestli má něco říci. Nakonec se rozhodl že ano: "Pane, vím, že mi do toho vlastně nic není, ale mohl bych vědět co je mezi vámi a poručíkem Petersonem?" Ten mu odpověděl otázkou: „Co přesně chcete slyšet?“ "No, víte pane, nelze si nevšimnout, že se vy dva nemáte zrovna příliš v lásce. Myslel jsem, že je to kvůli tomu, že vás obvinil se sabotáže své práce, ale teď se mi zdá, že to není všecho." Andrew si povzdechl:
„Ne, není. S Petersonem je to dlouhá historie. Je to můj kolega, už několik let. Původní pracovní rivalita, to bylo když jsem přišel do výzkumu, brzo přerostla v nesnášenlivost a nakonec se dá říci, že nenávist. Ona ho většina lidí nemá moc ráda. Je to krapet podrazák, krapet zbabělec. Nemůžu na něj ale zase jen házet špínu, je to i výtečný inženýr. V oboru má přehled, je velikým přínosem pro Federaci, a proto je také vlastně poručíkem. Nicméně ho nemůžu vystát a to je vzájemné.“ "Aha, tak to vás chápu, tady na Akademii jsem zažil něco podobného" pokýval hlavou John. "No, doufám, že tu cestu spolu nějak vydržíte." John s Andrem si spolu povídali ještě několik desítek minut a oba zapoměli, že již měli dávno odletět. Z lodi po nějaké chvíli vyšel Peterson a zamířil k nim. „Doufám, že tě neruším v tvém rozjímání, ale odlet byl naplánován na dobu, která utekla před sedmi minutami.Čekáme na tebe a tady na crewmana Roca, kterého jsi tu zdržel!“ Osopil se na poručíka. „Klid, ještě tu můžeme být, máme čas do jedenácti, říkal jsem ti...“ „Ale odlet byl naplánován na tuhle dobu a ty sám jsi ten rozkaz vydal!“ „Tak teď dávám rozkaz že se ještě deset minut zdržíme.“ Nevydržel to už Andrew a taky se na Petersona rozkřikl. John se podíval střídavě na oba důstojníky. Pochopil, že to co mu poručík řekl, je naprostá pravda. Ti dva se skutečně nesnášeli. Aby zabránil dalšímu konfliktu vstoupil John do jejich rozhovoru: "Pánové prosím! Trochu jsme se tu zdrželi ale náš odlet nijak nespěchá. Pokud jde o mne jsem připraven odletět ihned." „Za deset minut odletíme.“ Zopakoval Anrew. Peterson se sice nadechl, že něco řekne v odpověď, ale pak si to nejspíš rozmyslel a odešel. Zpět do člunu. Andrew se předklonil, promlul spánky a potichu řekl: „S touhle kocovinou ho dlouho nevydržím poslouchat. Povězte mi, jaké jsou tresty za napadení důstojníka?“ "No, myslím, že by se vám to příliš nelíbilo, pane. Vzhledem k okolnostem by to byla minimálně degradace o jeden stupeň. Tím by se poručík Peterson stal vaším nadřízeným, po čemž jistě netoužíte." Andrew v odpověď jen zaúpěl a prohlásil: „Jestli se o něco při tomhle letu pokusím, střelte mě, ano? Klidně, odpustím vám to a ještě řeknu že jsem se střelil úmysleně sám. Jen mne nenechte udělat takovou blbost. Proboha!“ "Rozkaz, pane" zasmál se John. "Od toho tu jsem. Teď bychom se ale měli vrátit do člunu abychom co nejdříve vyrazili. A já se musím konečně zbavit těch šrámů..." Poručík Andrew Andraschko & crewman 3. třídy John Roco & poručík Peterson (NPC) _________________ ...but dreams have a nasty shape of turning into nightmares when you're not lookin'... 16. 8. 2004, 11:34
Amon Travt Podporučík
Založen: 07. 06. 2004 Příspěvky: 33 Umístění: Project Galaxy
Amon zavřel složku, jež právě pročítal. „Crewman Birkof.“ Otevřel si jeho složku a předstíral, že v ní čte. Samozřejmě spis crewmana Birkofa moc dobře znal. Sám ho totiž tehdy nechal poslat do vězení, o čemž však crewman Birkof neměl ani potuchy. „Jak tu vidím byl jste z výkonu trestu převelen k Hvězdné flotile. Výkon trestu pro nabourání do utajovaných federačních databází.“ Uzavřel spis a podíval se na crewmana. „Doufám, že nyní již víte, na čí straně stojíte, že crewman Birkof. Zbytek trestu vám byl prominut, ale i tak máte docela velký vrub. Co vlastně od Hvězdné flotily očekáváte?“ _________________ Lt. of Intelligence member of the highest command of the intelligence "What we do in live, echoes in eternity."
19. 8. 2004, 9:41
John Roco
Asteroid field
Praporčík
Deník hlavního inženýra, hvězdné datum 57865.50 Náš člun je na kurzu už přes třináct hodin. Crewman Ozerová a poručík Peterson spí, střídají mne a crewmana Roca za čtyři hodiny. Loď je v perfektním stavu a prozatím jsme nenarazili na žádné komplikace. Zapsal velící důstojník, poručík Andrew Andraschko, hlavní inženýr a druhý důstojník lodě USS Posseidon. Andrew ukončil záznam a opřel se do křesla. Roco mezitím seděl u taktické stanice. V ruce držel PADD a zamyšleně ho pročítal. Založen: 05. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon
Andrew zívl: "Co ta data, co zpracovala Ozerová? Jak vypadají?" John se na Andreho podíval pohledem, který naznačoval, že se právě probral ze sna: "Myslíte tu diagnostiku senzorů? Není na ní nic zvláštního, všechno funguje náš kurs je optimální a tak dále..." "Ne, myslím tu mapu. Třídila a porovnávala data kvůli kurzu." "Ááá tohle" vydechl John a začal se tvářit už o něco inteligentněji. "Podle ní by s kursem, který vybral poručík Peterson neměly být žádné problémy. Jediným rizikem je pole asteroidů, kterým by jsme měli proletět asi tak za dvě hodiny. Budeme muset přejít na impuls a zabere nám to asi půl hodinky, ale pořád lepší než letět kolem." Andrew se u stanice protáhl a zeptal se: "Máte něco proti, kdybych pustil trochu hudby? Případně co posloucháte?" "Ne vůbec, poslouchám skoro všechno, teda až na klingonskou operu" zašklebil se Roco. "Co takhle konec 20. století?" John kývnul: "To je mé oblíbené období." Andrew chvíli přemýšlel a nakonec zadal: "Počítači, pusť náhodně zmixované záznamy kapel Oasis a Placebo." Z interkomu se začala ozývat hudba. Roco ji chvíli zamyšleně poslouchal, docela se mu líbila. "Co přesně doufáte že najdeme na Andorii pane?" zeptal se crewman. "Abych řekl pravdu, nemám ponětí. Cokoliv, co dokáže, že mřížka nebyla upravena. Jakékoliv záznamy, testy, nebo tak. Myslím, že Peterson nám bude házet klacky pod nohy." "Podle vás je stále přesvědčen, že jste to sabotoval vy?" "Nemyslím, že tomu věří. On totiž ví, že já to neudělal." "Potom by ale z vašeho obvinění přeci neměl žádný prospěch. Kdyby jste byl shledán vinným tak tam venku je pořád někdo, kdo tu mřížku skutečně sabotoval a kdo to s Petersonem myslí mnohem hůře než vy!" Andrew pokrčil rameny: "Pokud bych jeho mřížku sabotoval, moje by vyhrála soutěž, jelikož jeho by neobstála. Tím, že to ale prasklo bych byl z flotily vyhozen a vědecký úspěch by padl na jeho hlavu." John si to chvíli srovnával v hlavě a nakonec musel uznat, že na tom něco je. Sice stále nechápal proč by to Peterson dělal, když ta soutěž stejně ještě ani nebyla u konce. Možná, že se ta jeho mřížka opravdu zhroutila sama anebo to udělal opravdu jenom ve vyšinutí. Na to si musel počkat až na Andorii. Mezitím už raketoplán přiletěl k očekávanému poli asteroidů. Raketoplán přešel na impuls. "Pane, zachycuji z toho pole silné množství radiace. Naše senzoru budou mít pravděpodobně jenom omezený dosah a nebudeme moci použít subprostorovou komunikaci" hlásil Roco od své konzole.
"S tím jsme ale počítali, ne?" John váhavě kývnul hlavou: "Je to o něco silnější než poručík Peterson předpokládal, odhadoval bych to spíše na stupeň 4 možná i 5. Průlet bude vyžadovat maximální opatrnost." "Zvládnete to? Nemám zrovna jedničku z řízení hvězdných lodí." "Samotný průlet by neměl být až takový problém, ale starosti mi dělá ta radiace. Budu muset modifikovat frekvenci našich štítů" Andrew přikývl: "Proveďte." John rukou hbitě přejel po panelu a zadal několik úprav. "Dobře, teď by to mělo být v pořádku, vlétám do pole asteroidů. Kurs 854 čárka 21, rychlost jedna osmina impulsu. Počítač zpracovává letový plán mezi těmi kameny. Dosah senzorů je 2 000 kilometrů." "Hlavně by jsme se měli vyhnout tomu asteroidu co vydává do gamma záření. Průlet okolo něj bych neriskoval." Loď se mírně otřásla. "Štíty na 87%." "To nic, pole je příliš husté na to abychom se mohli vyhnout všem asteroidům. Beru v potaz jenom ty o průměru větším než dvacet centimetrů. Štíty to vydrží" uklidňoval Roco. Andrew se na něj vyčítavě podíval: "Tenhle byl ale poněkud větší, není liž pravda." John provinile kývnul hlavou: "Ano, pane. Ale u pole s touto hustotou musíme počítat i s tím. Letěl jste někdy Bajoranskou červí dírou?" "Myslíte tu u Deep Space 9?" "Ano, pane. Ta co vede do Gamma kvadrantu." "Ne, neletěl. Nikdy sem ještě neměl to štěstí, navíc mám dojem, že ta zóna je klasifikována jako válečná." "To je," souhlasil John. "Já se tam dostal ještě před válkou. Táta měl nějaký úkol na Novém Bajoru a mě vzal s sebou. Pro nezkušeného pilota je to dost divoká jízda." "To jste řídil vy?" John se zasmál: "Proboha to ne, bylo mi tehdy 15 let. Ale po pravdě, můj otec není zrovna elitní pilot." Andrew se usmál: "A jak se jmenuje váš otec?" "Můj otec? David Roco, kapitán David Roco," dodal John s neskrývanou pýchou v hlase. Andrew chvíli mlčel a pak nadhodil: "Divím se, že tě nedonutil zůstat na akademii." Když to dořekl, uvědomil si, že začal Johnovi tykat. Měl sice vyšší hodnost a už se trochu znali, ale nebyl v tom žádný úmysl, bylo to nějak podvědomé. Znal se s jeho otcem dobře a párkrát s ním mluvil i o synovi. Dokonce mu radil. Teď si tak nějak uvědomil, že John je o dost mladší. O dost? Je šest let dost? John na to kupodivu nezareagoval vůbec nijak. Ale rozhodně nevypadal že by mu to nějak vadilo. "No, byla to tenkrát vlastně docela náhoda. Táta chtěl abychom..." Větu nedokončil protože se loď náhle mohutně zatřásla. Za Andreho zády vybuchla jedna
konzola a kolem se rozezněly sirény červeného poplachu. "šíty na 15% procentech, pravá tryska asi ne-.." Druhý výbuch shodil poručíka na zem a třetí ho odhodil skrze poškozené dveře z kokpitu do chodbičky. Andrew se však okamžitě vrátil zpátky do křesla, ačkoliv měl na pravé ruce docela ošklivou spáleninu. "To nebyl asteroid! Jsme pod palbou" zařval Roco, který rychle kontroloval údaje na konzole. Zatímco Roco prováděl úhybné manévry, Andrew kontroloval škody: "Štíty na 10%, těžce poškozené warp pole, přišli jsme o pravou manévrovací trysku, uniká nám plazma, plášťování je protržené nad třemi bateriemi a máme poškozenou podporu života." Lodí otřásl další výbuch. "Štíty jsou dole, nemohu..." Najednou se za nimi ozval zvuk transportního paprsku. V kokpitu za nimi se materializovali tři postavy v kuklách s puškami v ruce. John instinktivně vytrhnul z opasku phaser a po jedné z nich okamžitě vystřelil. Zasáhl do hrudníku a jeden z útočníků se svalil k zemi. Druhý však crewmana zasáhl výstřelem z pušky a John omráčen padl na zem. Andrew mezitím šáhl po phaseru , ruka mu ale ztuhla uprostřed pohybu, svět se s ním zatočil a on se pomalu svezl z křesla na kolena. Uvědomil si, že ty kotrmelce po okolí před chvílí asi nebyly tak bezvýznamné, jak si myslel. Hlavu mu zalilo teplo a ticho. Těžký otřes mozku, nejspíš s bloknutou rukou, pomyslel si. Snad nemám nic s páteří. Někdo se nad ním sklonil. Andrew omdlel. Něco mu ztékalo po hlavě. Něco červeného. Krev… Created by: Andrew Andraschko & John Roco _________________ Praporčík John Roco, bezpečnostní důstojník, SB McKinley "Zapojíme-li přístroj do zásuvky, funguje lépe" 22. 8. 2004, 23:54
Andrew Andraschko
Where is the key to freedom?
Nadporučík
Poručík otevřel oči. Věci okolo sebe si uvědomil přesně v následujícím pořadí: 1.2.3.4.-
neuvěřitelná, tupá bolest v hlavě. pocit, že zvrátí všechno, co kdy požil při sebemenším pohybu. Divné bzučení Hnědý strop nad sebou.
Rukou opatrně nahmatal okraj postele a zhluboka se nadechl. Udělal při tom ale zvuk, který se spíše podobal zasténání tonoucího, než čemukoliv jinému. Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon
Crewman Roco ležel na posteli u druhé stěny místnosti, byl stále v bezvědomí. Taňa ani Peterson nebyli nikde vidět. Po zjistění a zpracování tohoto faktu Andrew ještě asi čtvrt hodiny ležel. Pak se pomalu zvedl. Podle bolesti v obličeji se musel o něco praštit. Nejspíše do nosu, jelikož měl rty a bradu od krve. Byla zaschlá, takže už je to delší doba. Bolest i tlak v hlavě rychle odeznívali a tak byl Andrew schopen za dalších pět minut vstát a relativě dobře držet rovnováhu. Problémem ale byla pravá noha, konkrétně holeň a koleno (holeň měla fialovou barvu a koleno dvojnásobný objem). Nakonec se rozhodl k Rocovi dolézt po čtyřech. Crewman ležel zády k Andremu, takže ho musel otočil. Tělo bylo bezvládné, což zprvu poručíka vyděsilo. Pak si vzpomněl, že crewman utrpěl ránu z fazeru. Tep a teplota byly znatelné, tudíž žil. Muselo to být silné omráčení. Andrew se otočil, aby se podíval zpět k sobě na postel, jestli tam není něco, čím by crewmana přikryl a málem začal sprostě nadávat. Přímo vedle svého lůžka měl federační pohotovostní lékarničku. Jak se tam dostala ho nezajímalo. Po čtyřech tudíž zase dolezl k ní, vytáhl hypospray a dal si dvojitou dávku léku proti bolesti. Pak si strl strup ze rtu, kožním regenerátorem to trochu zhojil, obvázal si nohu, píchl si něco proti otoku, nalepil regenerační náplast na holeň, vzal si ještě jednou sedativum a i s kufříkm se přitáhl k Rocovi. Trikordérem zjistil, že je v lehkém bezvědomí, vytáhl hypospray a vstříkl crewmanovi lék. Ten se opravdu začal pomalu probouzet. John otevřel oči a pohleděl na strop nad sebou. Potom se poněkud překvepeně zeptal: "My jsme pořád naživu?"
„Vypadá to tak. Podle toho, kolik sedativa jsem teď vypotřeboval to dá ale docela práci. Bolí tě něco?“ "Ani ne, jenom mám naražená žebra" potom se crewman rozhlédl kolem: "Kde to sakra jsme?" Andrew přesto pořád přejížděl crewmana trikordérem: „Nemám ponětí, zatím jsem to nezkoumal, ale podívám se na to. Mimochodem ty naražená žebra jsou mimo jiné zlomená.“ Z kufříku vytáhl regenerační jednotku: „Vyhrň si uniformu.“ John poslechl a poručík se pustil do nápravy. Znovu se rozhlédl kolem. Byli v nevelké obdelníkové místnosti ozařované oranžovým světlem, kde jediným vybavením byly dvě lehátka u stěn. John vzal do ruky jednu prázdnou náplň od hypospreje a hodil ji z místnosti ven. Jeho podezření se potvrdilo když se u východu zarazila o silové pole. „Hotovo.“ Poručík zavrávoral a tak se raději posadil. Tupá bolest se vracela a tak se rozhodl píchnout si ještě jednu dávku proti bolesti. "Tohle je očividně cela" začal Roco hodnotit situaci. Potom vstal a přišek k silovému poli. "Halóóó! Je tady někdo?" Andrew propukl v šílený smích. Zrovna si stahoval vrchní díl uniformy. čtyři dávky sedativa začínaly působit. Andrew se snažil, ale přišlo mu to vážně hrozně vtipné. Roco se na něj podíval tak neutrálním výrazem jak jenom by schopen. Pak jenom pokrčil rameny: "Máte nějaký návrh co teď, pane?" Andrew konečně stáhl uniformu, otočil se a odhalil Rocovi to, proč si musel píchnout tolik dávek sedativa. Záda měl jako jednu velikou modřinu, ramena a ruce měl popálené Na hlavě měl krvavou jizvu, nejspíš ho někdo nabral puškou. Nebylo moc těžké si domyslet kdo. „Jak to vypadá?“ zeptal se s úsměvem poručík „Zahojí se to?“ Roco vytřeštil oči: "Proboha, vy jste to ale schytal! Něco z toho vám teď můžu ošetřit ale úplně dohromady vás může dát až doktor na Poseidonu." John vzal do ruky lékarničku, vyndal několik nástrojů a pustil se do práce. "Nebude to vypadat nic moc, ale alespoň to bude míň bolet až to přestanou působit ta sedativa." Andrew v klidu seděl. Necítil teď vůbec nic, sedativa se rozležela a dočasně zničila veškerá nervová spojení s mozkem. Uprostřed léčby si začal pískat. John musel začít smát. Když skontroloval lékárničku zjistil, že si poručík vzal takovou dávku léků, že by to zkolilo i slona. Doufal jen, že mu tady teď neusne. Ošetření trvalo skoro půl hodiny a za tu dobu se nestalo vůbec nic. Když John skončil vzal lékařský trikordér a jal se skenovat okolí. Po chvíli se ovšem zamračil: "Nejde zjistit vůbec nic, někdo vymazal všechny kromě lékařských podprogramů." Andrew vstal, protáhl se, a pak pomalu přejel pohledem místnost. Pak znovu a ještě jednou. Nakonec se sebejistě vydal ke svému lůžku. Pomalu rukou přejížděl přes zeď sem a tam, až si John myslel, že je úplně mimo. Náhle se ale ozvalo lupnutí a poručík sundal ze zdi desku metr krát metr. Za ní svítilo několik desítek různých obvodů. „Ferengové.“ Usmál se. "To by mě nepřekvapovalo, to pole asteroidů se nacházelo nedaleko od jedné z jejich častých obchodních tras. Ale proč by nás napadali, nevezli jsme přeci nic cenného? „Co já vím, my taky jíme.“
"Pane?" "Ano?" John si Andreho znovu prohlédl. Choval se úplně stejně jako den před tím, když se potkal s ním a s Romanovem na nádvoří Akademie. Teď to ale Johnovi příliš nevyhovovalo. Nakonec z lékárny vyndal detoxikant a podal ho Andremu. "Píchněte si tohle, pane. Mělo by vám to pomoci se zbavit těch sedativ. Ty rány by už bolet neměly." Andrew pohlédl na Roca a vzal si do ruky nejistě hypospray. Zkušeně si ho zavedl a tiché siknutí vehnalo do oběhu neutralizační látky. Pro tělo to bylo jako rána kladivem, dnes už třetí a asi nejtvrdší. Detoxikant popravdě nestačil, ale uvedl tělo do stavu, který by se dal nazvat mírně bolestivý. Poručík zavrávoral a upadl. Sice zase hned vstal, ale tentokrát už nemohl stát naplno na poničené noze. Mozek začal zpracovávat skrze receptory okolí. Drsná kocovina. „Asi jsem si toho píchnul trochu moc.“ "Normálně se používá jedna, maximálně dvě dávky. Potíž je v tom, že začnou plně působit až tak po dvaceti minutách." Andrew si promnul oči: „Já vím, mám lékařský kurz, nicméně ta bolest.. no, to je stejně jedno. Nemá cenu to vysvětlovat. Takže..“ rozhlédl se. Před očima měl mžitky. „Pujč mi trikordér.“ Roco sice trikordér Adremu podal nicméně zamítavě vrtěl hlavou: "Už jsem to říkal, někdo vymazal všechny podprogramy kromě lékařských. Nejde z toho nic dostat." Andrew si prohlédl podrobně trikordér, přešel ke svému lůžku a natáhl se na něj: „Tohle mi chvíli zabere. Jinak nedokončili jsme naší debatu o akademii.“ "Co přesně myslíte, pane?" „Pořád ještě nevím, proč tě otec nedonutil zůstat na akademii, potažmo proč jsi odešel.“ "Táta? No ten o tom nevěděl. Řekl jsem mu to až když jsem byl pryč. Byl zrovna na misi do hlubokého vesmíru. Potom jsme spolu skoro rok nemluvili" řekl John s mírným úsměvem na rtech. "Nakonec to ale vzal." „A proč jsi odešel? Přijde mi to trochu zvláštní, když jsi nastoupil do služby.“ "No, problém byl tom, že jsem byl hrozně jednostaně zaměřený. Málokdy jsem z něčeho dostal dvojku nebo trojku. Moje vysvědčení na konci třeťáku byly samé jedničky z taktických simulací, z bezpečnostího výcviku, a podobně. Na druho stranu jsem měl čtyřky z kvantové mechaniky, molekulové fyziky a dalších. Profesor T´Chalo mě často kritizoval a zmiňoval se, že důstojník ve Flotile musí být vždy v prvé řadě vědec a badatel. Mnohokrát jsme se kvůli tomu hádali. Nakonec mi jím bylo doporučeno, abych z Akademie odešel dobrovolně. Stejně by mě ji pravděpodobně nenechal dokončit, a tak jsem nastoupil do bezpečnostního kursu Flotily." „Takhle, ale proč si tě třeba Romanov nepodržel?“ "S Romanovem to bylo trochu komplikovanější. Víte, on mě chtěl k mariňákům ale já se po druháku rozhodl dělat normálního bezpečnostního důstojníka. Jak mi tehdy řekl táta: Mariňáci se veliteli lodí nestávají. On to sice pochopil, ale už to s ním nebylo takové jako dřív. Když se to dívám zpětně, byla to asi chyba že jsem k nim nešel." „Proč jsi to odmítl? Sice by jsi nedostal velení lodě, ale zase by jsi využil svůj talent tam, kde by se hodil a dobří mariňáci se vždycky hodí. Navíc bez akademie ti steně nikdo loď nesvěří.“ "Tehdy, ve druháku, jsem byl ještě přesvědčen, že akademii dokončím. Sice jsem odešel sám, ale realita je taková, že pokud vám velící důstojník "doporučí" odchod tak se to dá jenom těžko odmítnout. Ale to je teď už za mnou. Na Poseidonu mám místo, které jsem chtěl a dělám to co jsem chtěl. Hodnost už není tak podstatná." "Když se to vezme kolem a kolem, máš pravdu." Andrew moc dobře věděl, že Roco lže, ale nechtěl z něj páčit další podrobnosti. Měl je od otce. Moc dobře věděl, že to Roca málem položilo, když se dozvěděl, že musí z akademie odejít a nemůže dokončit taktický výcvik. "Posseidon je tvoje první služba?" "Ano, a když se nad tím zamyslím tohle je moje první mise."
John se pomalu rozhlédl po cele a potom dodal: "Myslím, že budu mít na co vzpomínat." Andrew se pousmál: „No, to ještě nic není. Nejhorší mi přišla právě akademie. Tam jsem zažil takovou kocovinu, že dnešní bolest byla proti tomu sranda. A tehdy jsem neměl sedativa. Když jsme u toho, to byla pěkná střela. Hodně cvičíš?“ John se na Andreho jenom podíval. Ačkoliv se v raketoplánu už stačil ošetřit pořád měl pod okem ten monokl. Potom se zasmál: "Myslíte, když nejsem s Romanovem?" „Tak nějak. Sakra.“ Poručík se pořád štrachal v trikordéru a očividně mu to moc nešlo. "Snažím se, tak třikrát týdně zajdu do simulátoru a trochu si zatrénuju." Potom se podíval na trikordér se kterým poručík zápasil: "Myslíte, že z toho něco dostanete?" Andraschko v odpověď zafuněl: „Jestli ne, vrátim Cochranovo vyznamenání. Já moc střílet neumím, možná by jsme si mohli občas zatrénovat? Ale jsem fakt hroznej střelec.“ John v odpověď jenom pokrčil rameny: "Už jsem naučil střílet pár lidí, proč ne vás." Potom přistoupil k silovému poli a lehce do něj kopnul nohou. To rudě zajiskřilo. "Co mohli udělat s Petersonem a Ozerovou?" „Nemám ponětí, ale! Heuréka!“ Andraschko se zářivě usmál. Crewman se na něj s nadějí podíval: "Co? Funguje?" „Funguje, snad to nějakou dobu vydrží. Nejsem expert na prograování trikordérů.“ Poručík pomalu přejel po okolí. „Hm.. jsme podle všeho v okrajové části lodi. Ale je tady docela rušení. Nikde v blízkosti nejsou životní formy.“ "Divné, člověk by řekl, že nás tu bude někdo hlídat. Možná si sebou jsou až příliš jistí" „Nebo jsem to blbě naprogramoval. Ale tomu moc nevěřím. Ten dosah a zpracování je hodně umělé, ale minimálně ty lékařské podprogramy by měli něco odhalit.“ John kývnul směrem k východu: "Co to pole?" „To bude dost trvat a nevím, jestli se mi to povede, ale zkusím to. Jestli mne při tom někdo chytne, asi mu omluva stačit nebude.“ Poručík přešel k díře ve zdi, vytahal dráty a čipy, něco z nich rozebral, sem tam něco připojil na trikordér. John ho chvíli pozoroval a potom pohlédl na lékařskou brašnu. "Nepřipadá vám zvláštní, že někdo nechá ve vězení plně vybavenou lékárničku i trikordérem?" „Ani ne. Možná s námi měli soucit, nicméně si myslím, že nás spíše potřebujou živé. A v té brašně není nic důležitého a s trikordérem se dá těžko něco udělat.“ "Mě se ale nezdá, že byste si to myslel taky pane." Zasmál se crewman při pohledu na poručíka. „Je to stará loď, primitivní technologie a dříve, nebo později něco provedu, ať už úmyslně, nebo nechtěně.. Nemůžu ovšem zaručit, jestli vypnu to silové pole, zpustím poplach, nebo zapnu warp.“ "Warp" zamyslel se John. "Máte tušení jak dlouho jsme byli v bezvědomí?" "Odhadl bych to na deset až dvacet hodin. Déle určitě ne. Sakra, škoda že se nevyznáš v Bolianské technologii." „Bolianské technologii?“
"Ferengové jsou obchodníci, něco vymyslet jim nejde. Ale něco koupit, v tom jsou lepší. Jejich lodě jsou sestaveny z technologií různých ras. Najde se tu i něco ze starších federačních technik." "Na Akademi nás před Ferengy varovali" Andrew se rozesmál tak, že se musel opřít o zeď a z očí mu tekly slzy. Když se konečně uklidnil, vrátil se k práci. Padala na něj deprese. Čím déle pracoval, tím více si přpadal bezmocný. Neměl žádné nástroje, trikordér ukazoval jen tok dat a každou chvíli šlápl vedle a stálo ho vždycky spoustu úsilí, aby se nezpustilo něco, co nechtěl. Nakonec vsadil všechno na jednu kartu. Roco pomalu přecházel po místnosti. Po asi deseti minutách, kdy se mu zdálo, že poručík nedělá žádný pokrok si stupl před silové pole a zufale na něj pohleděl. "Počítači, deaktivuj silové pole!" V tom se sám leknul a uskočil o krok zpět, pole zajiskřilo a zmizelo. "Poručíku?" Andrew se usmál: „No já jsem TAK dobrej...“ crewman 3. třídy John Roco & poručík Andrew Andarschko _________________ ...but dreams have a nasty shape of turning into nightmares when you're not lookin'... 24. 8. 2004, 19:58
Amon Travt
Intelligence
Podporučík
Založen: 07. 06. 2004 Příspěvky: 33 Umístění: Project Galaxy
Amon pořádně ani nečekal na to, až mu crewman odpoví a zahleděl se do spisů ohledně romulanského důstojníka, ale nevydrželo mu to na dlouho. Vzhlédl spátky na crewmana. Dokázal rozpoznat, na co zrovna crewman myslí, to ten jeho vulkánsko-betazoidský původ, docela se bavil při myšlenkách ohledně toho, že by mu tady crewman Birkof dokázal byť zlomit vlas. Dokázal si poradit i s přesilou, k tomu byl vycvyčený a nechat někoho ‘zmizet‘ by pro něj zase nebyl takový problém. Dokázal svůj úšklebek ale dokonale skrýt. Ale nebyl zvyklí posuzovat posádku podle jejich myšlenek, ty nikdo necvyčený nemohl pořádně ovládat, to co ho na posádce zajímalo bylo to, zda plní povinnosti a neohrožije či nějak jinak nepoškozuje federaci. Nakonec proslov crewmana utnul. „Nemám na vás crewmane celý den. Chtěl bych vás jenom upozornit, že jste pod dohledem, jakékoliv další proniknutí do vám nepovolených složek federace bez povolení od oprávněné osoby a zaručuji vám, že se vám trestanecké kolonie budou zdát, jako nedosažitelný ráj. Také od vás budu očekávat případnou spolupráci, pokud to bude nutné.“ Poté se Amon zase zahloubal zpátky do svých složek. Crewman se začal nadechovat na svůj další výplod, ale k tomu mu Amon nedal příležitost. „To je vše crewmane. Odchod.“ Pokunul rukou směrem ke dveřím. Jakmile se za crewmanem zavřeli dveře, odložil Amon složky. „Čaj horký,“ řekl směrem k replikátoru. Přinesl si šálek. Na pročítání složek nyní neměl moc chuť. Složky sklidil ze stolu a otevřel si informační systém na počítači. Nejdříve pročítal zprávy s normální důležitostí. Poté se autorizoval svým prověřením a začal pročítat i utajované a neveřejně přístupné zprávy. Byla tam také zpráva o přerušení signálu s člunem převážejícím poručíka Andraschka, crewmana Roca, crewmana Ozerove a poručíka Petersona. Podle záznamů měl člun prolétat polem asteroidů, ale již několikanásobně přesáhl dobu naplánovanou na průlet a již se neozval. Je docela možné, že narazili do nějakého asteroidu a mohli ztratit podporu života. Pomyslel si. Pak ale myšlenku na takový případ zaplašil. Jak četl složku poručíka Andraschka, tak ten by si poradil, crewman Roco by se o sebe také dokázal postarat. Jistě se brzy ozvou. Zub pochybnosti mu ale již zasadil částečnou ránu. Přeci jenom ztratit lidi ve válečné době je jaksi snažší než při běžné přepravní misi. Pochyboval, že o tom kapitán již ví, byla to poměrně čerstvá zpráva. Posadil se do svého křesla a zdál se býti zadumaný, když zvažoval všechny možnosti, přičemž popíjel svůj čaj. Když ho dopil, zapnul vyťukal na počítači pár příkazů. Chvilku přes monitor přebíhala spousta údajů. Poté se objevil na obrazovce nápis, přes symbol rozvědky: Dálkové spojení navázáno. Zabezpečení: Fraktálové Poté se objevil na displeji obličej důstojníka o hodnosti nadporučíka rozvědky.
„Pane,“ ozvala se postava. „Nadporučíku. Jistě víte o ztraceném přepravním člunu převážejícího poručíka Andraschka v asteroidovém poli.“ „Počkejte,“ ozval se v odpověď důstojník. Něco vyťukával na vedlejším počítači. „Ano. Vidím. Ještě se neozvali. Hmmm. Míří se tam na to podívat USS Speleor. Nic čím by rozvědka měla zájem se zabývat.“ „Nadporučíku víte moc dobře, že pokud se neozvou bude veliký zázrak, jestliže by flotila v tom pásu něco našla, i kdyby tam letěli celou bitevní skupinou. Již se takhle ztratilo docela dost lodí Naproti tomu rozvědka má prostředky, jak podstatně efektivněji prohlédnout mlhovinu. Jenom ať zjistí, co se stalo, teda pokud se do té doby neozvou. V případě nouze, například objevení vraku, aby aktivovali bojku. Tu by už pak lodě na kraji snad měli býti schopni zachytit. Jde hlavně o průzkum.“ „Mám to brát jako rozkaz pane?“ „Chápete rychle. Postarejte se o to. Podávejte mi zprávy.“ S tím ukončil spojení. Poté odautorizoval svoje prověření na počítači a šel do jídelny. _________________ Lt. of Intelligence member of the highest command of the intelligence "What we do in live, echoes in eternity." 25. 8. 2004, 23:43
Andrew Andraschko
Stav lodi
Nadporučík
Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon
Nová příchozí zpráva odesílatel: Elis Plonová, USS Posseidon příjemnce: John Smith, USS Posseidon zpráva: bezrpioritní ve věci: Hodnocení stavu lodě USS Posseidon k hvězdnému datu 57873.76 Zpráva: Po dlouhých opravách a výměnnách všemožných částí lodě jsem ráda, pane, že Vám konečně můžu předložit na stůl hodnocení, které jste chtěl. Loď je připravena na sto procent. V součastnosti jsme přešli na úsporný režim a kontrolujeme všechna data, nicméně loď je opravdu kompletně opravena. Poslední testy to dokazují. Inženýrská sekce přešla nyní na jednosměnný provoz a část posádky se přesunula na planetu. Jsou však připraveni se kdykoliv vrátit a nastopit do služby. Očekáváme další rozkazy. Zapsala crewman 3.třídy Elis Plonová, hvězdné datum 57873.76, USS Posseidon, Země. Konec zprávy _________________ ...but dreams have a nasty shape of turning into nightmares when you're not lookin'...
26. 8. 2004, 0:03
Amon Travt Podporučík
Amon došel do jídelny. Měl docela pořádný hlad. Objednal si v replikátoru pořádnou porci špaget, ale nakonec do jídla jenom párkrát dloubnul. Nakonec ho odnesl zpátky do replikátoru a dal dematerializaci. Zašel ještě do holosimulátoru, kde se chtěl zbavit přebytečné energie. Nechal si načíst program, kde byla cestička uprostřed lesa. Běžel asi dvě hodiny ani nevěděl, kolik uběhl. Poté program vypnul. Vydal se zpátky do své kajuty. Vlezl do sprchy. Jakmile se osprchoval zasedl za svůj počítač. Nechal si znovu proběhnout nové zprávy. Zatím nic nového. Jenom si nyní všiml, že je na obrazovce informace o tom, že ho někdo scháněl, čehož si
Založen: 07. 06. 2004 Příspěvky: 33 Umístění: Project Galaxy
předtím nevšiml. Nechal tedy zprávu otevřít. Rewman T’Rel mu patrně něco chtěla, když byl na akademii. Stiskl tedy svůj znak hvězdné flotily na uniformě: „Crewman T’Rel, dostavte se do pracovny hlavního bezpečnostního důstojníka.“ Otočil se směrem k replikátoru: „Čaj černý horký.“ Vzal si šálek. Najednou mu na obrazovce vyjela příchozí obrazová zpráva s poznámkou fraktálového kódování. Amon stiskl pár tlačítek a na monitoru se objevil obraz nadporučíka rozvědky. „Pane, vámi požadovaná průzkumná loď dorazila k okraji asteroidového pole.“ „Výborně. Přepojte spojení na průzkumnou loď. Zatím na vás nemám další požadavky.“ „Mohu se zeptat, jaký je důvod přítomnosti lodi pod velením rozvědky, pane?“ „Nemůžete.“ Nadporučík se zdál býti poněkud zaskočen. „Přepojte mě,“ trval na svém Amon. „A-ano, pane. Samozřejmě.“ Obraz nadporučíka zmizel. Namísto toho se po chvilce temné obrazovky objevila jiná postava ve frčkách komandéra. „Pane. Nacházíme se na okraji asteroidového pole.“ „Ano to jsem již slyšel. Vypusťte komunikační bojku a začněte s průzkumem.“ „Vypouštíme bojku. Bojka vypuštěna. Začínáme.“ Poté se otočil. „Čvrtinový impuls posile skeny na maximum.“ Za pár minut ticha obsluha skenu najednou zahlásila objekt, jež by mohl odpovídat hledanému člunu. „Navigátor přileťte na vzdálenost osmnácti kilometrů.“ „Ano pane,“ ozvalo se vpozadí. Opětovná chvilka ticha. „Jsme na místě.“ „Děkuji navigátore ozval se komandér.“ „Chvilku na můstku panoval docela ruch. Poté se komandér otočil zpátky do obrazovky. „Pane. Našli jsme hledaný člun. Podle senzorů byl poničen palbou. Skenery neodhalili žádná mrtvá těla na palubě. Patrně je buď zajali nebo nechtěli, aby se našli. Zachytáváme také známky rezidua jež tu patrně zanechala po motorech nějaká loď směřují patrně mimo pole asteroidů. Zdá se, že měli naspěch.“ „Rozumím vyzvedněte vrak a sledujte stopu. Chci všechny informace, jež dokážete z toho vraku získat.“ „Ano pane.“ „Dejte mi vědět, když loď najdete nebo se dostanete na kraj asteroidového pole. Zatím uzavírám frekvenci.“ „Rozkaz.“ Poté obrazovka potemněla. Amon chvilku jen tak seděl. Poté sebral ze stolu šálek s čajem a vší silou jím mrštíl směrem k replikátoru. Zasáhl přesný střed zadní stěny replikátoru. Křehký šálek se rozletěl na spoustu malých střepů a čaj se roztekl po celé ploše replikátoru. _________________ Lt. of Intelligence member of the highest command of the intelligence "What we do in live, echoes in eternity."
26. 8. 2004, 23:51
Andrew Andraschko
Epochální nemoc
Nadporučík
=/\= Ošetřovna – USS Posseidon =/\= Elis ležela na lehátku a čekala na výsledky testů. Doktor je na Zemi a tak má vše na povel PZH. Neměla ráda tyhle „náhradníky“, ale co měla dělat? Několik dní měla hroznou migrénu, ráno se budila naprosto zničená a ke všemu dostala nezvykle silnou periodu. Každý den se to horšilo. Snad to není nic vážného. „Tak mám výsledky.“ Oznámil jí usměvavý menší doktůrek když se vracel z laboratoře. Proč jednou nenaprogramují nějakého pořádného chlapa? Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon
„A? Je to něco vážného?“ Elis se třásl hlas, nesnášela lékařské diagnózy od té doby, co se musela léčit dva měsíce ze zánětu ledvin. „Dal jsem vaše krevní vzorky raději ještě jednou přezkoumat, pro jistotu, abych něco nepřehlédl, ale i tak vám můžu říci, že jste učebnicový příklad lehkého přepracování.“ Chvíli bylo ticho. „Přepracování?“ zeptala se crewman „Co je to za hloupou diagnózu?“ PZH se neustále usmíval: „Není to žádná hloupá diagnóza, je to prostě diagnóza. Mimochodem stará jak lidstvo samo, občas se někde najde pracovitý člověk. Potřebujete tak tři dny odpočinku minimálně. Migréna, menstruace, testy, vše to potvrzuje. Málo spíte a moc pracujete.“ „No, teď už se vlastně ve strojovně nic neděje, jen dohlížím na ostatní, takže bych mohla pracovat dál, ne?“zeptala se s nadějí v hlase. „Bohůžel ne, musíte odpočívat. Zůtaňte v kajutě, napíšu vám uvolnění ze služby na čtyři dny. Čtěte si, relaxujte, poslouchejte hudbu, pořádně se prospěte a dvakrát denně si vezměte tohle.“ Doktor jí podával flaštičku plnou prášků. „Zmírní to vaší periodu, odstraní migrénu a posílí organizmus.“ Elis si vzala flaštičku, seskočila z lehátka na zem a usmála se: „Děkuji, moc jste mi pomohl. Asi máte pravdu, měla bych trochu odpočívat. Stejnak to tu teď bude mít na povel někdo jiný.“ Řeči o relaxaci se jí moc zamlouvali. Proč ne? Přeci jen si nějakou dovolenou zaslouží. PZH se usmál: „Za čtyři dny přijďte na kontrolu, uvidíme, jestli jste v pořádku, ale věřím, že je
to až až a budete zase zdravá jako rybička.“ Crewman 3.třídy Elis Plonová (NPC) & PZH (NPC) _________________ ...but dreams have a nasty shape of turning into nightmares when you're not lookin'... 27. 8. 2004, 12:00
T'Rel
Náčelník
Lod bola kompletne opravená, a teraz sa len čakalo na doplnenie posádky. T'Rel už bola na palube a naposledy prešla všetky taktické systémi, či sa v nich náhodou nevyskytla nejaká porucha. Síce ešte nevedela kedy lod vypláva, ale mala taký dojem, že to bude čoskoro. V Taninej neprítomnosti si svoju kajutu upravila k obrazu svojmu. Nebolo toho moc, kedže kajuta bola pre dvoch ludí príliš malá. Kým lod kotvila v suchých dokoch, jej rozpis služie bol riedky na to aby práca dostatočne vyplnovala jej volný čas. A tak sa vo volnej chvíli venovala svojím koníčkom. Práve bola v simulátore a precvičovala si novonaučenú meditačnú techniku, ked ju v tom šéf bezpečnosti vyzval aby sa dostavila do jeho kajuty. Založen: 10. 06. 2004 Příspěvky: 353 Umístění: USS Posseidon
T'Rel nevedela čo od nej môže chciet. Zrejme ju chce oboznámit s niektorými bezpečnostnými predpismi. A tak vstala, vrátila sa do svojej kajuty a čo najrýchlejšie sa prezliekla do uniformy. Nemohla predca za ním íst vo svojom pohodlnom meditačnom oblečení. Nebolo by to predpisové. Potom čo vyšla výtahom na vyšiu palubu dôstojníckých kajút, zazvonila na dvere a on ju vpustil dnu, vzpriamene sa pred neho postavila s rukami vzad a pozerajúc pred seba do neurčita. "Pane, chceli ste so mnou hovorit." Zdvorilo poviem a na moment si všimnem pár črepín okolo replikátoru. _________________ "Mayby I'll not make everyone happy, but I'll keep us alive."
29. 8. 2004, 20:26
Andrew Andraschko
A memorable death
Nadporučík
Andrew opatrně vystrčil hlavu ze dveří. Na chodbě nikoho nezahlédl, jen typická rudá světla, která oznamují červený poplach, tiše blikala. Ještě jednou se rozhlédl a pak se vrátil k Rocovi: „Na chodbě nikdo není. Připadá mi to pořád divnější a divnější.“ John prohrabával pult od kterého se obsluhovalo vězení. Něco evidentně hledal. "No, možná mají jenom nedostatek posádky. Nebo tu loď někde ukradli." Andrew se opřel o zeď a promnul si spánky: Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon
„Musíme se rozhodnout co teď. Myslím, že bychom předně měli najít nějaký pořádný terminál, odkud bych mohl vytřískat nějaké informace.“ "Musíme najít Ozerovou a poručíka Petersona. Kdoví jsetli jsou vůbec naživu," zatvářil se Roco poněkud ustaraně. „To je jasné, ale to bez informací nezvládneme. Musíme zjistit, kde jsou.“ "Rozumím, pane. Ale pouštět se na můsek nebo do strojovny by byla blbost. Ani bychom se tam nedostali. Navrhuji skusit nějaký záložní přístupový panel" řekl John zatímco z přihrádky u konzoly vytáhl postarší ferengijský disruptor. „Právě nad tím přemýšlím. Několikrát jsem držel v ruce plány Marauderu. Na každém uzlu by měla být servisní konzole. Takže když se vydáme po chodbě, měli by jsme najít nějaký terminál. Při nejhorším tam najdeme jen mapu.“ Crewman vyšel ven ze dveří se zbraní v ruce pomalu se plížil chodbou vedoucí pryč. "Držte se za mnou a buďte potichu," nařídil Andremu velitelským tónem. Crewman vyšel ven ze dveří se zbraní v ruce pomalu se plížil chodbou vedoucí pryč. "Držte se za mnou a buďte potichu," nařídil Andremu velitelským tónem. Poručík by mohl sice odvětit něco jako: „Tady rozkazuji já.“ Jenže to by musel být idiot. Moc dobře si uvědomoval, že co se zbraní a soubojů týče, má oproti němu Roco mnohem více
zkušeností. Byla to koneckonců jeho práce Proto nic neřekl. Asi půl minuty beze slova procházeli koridorem. Loď vypadala, že na ní nedávno proběhla bitva. Po podlaze se válely hromádky suti. Přepážky byly zpřerážené a z některých míst volně čnělo počkozené vedení. Nakonec došli na rozcestí, u kterého byl funkční panel. Andre k němu hned přistoupil a dal se do práce. Roco trochu poodstoupil a kryl mu záda. „Hm.. To je zajímavé.“ Andrew projížděl různé údaje. „Je to jak jsem si myslel. Všechno je blokováno přístupovými úrovněmi.“ Dodal, když už poněkolikáté Roco zaslechl chybové pípnutí. „Odsuď se dovnitř nedostanu, ale máme tu několik pozitivních míst, odkud bych se mohl napojit na centrální počítač. Tady, tady a tady.“ Ukázal na mapu. John zavrtěl hlavou: "Tohle je o sedm palub níž, trvalo by věčnost se tam dostat. Tohle je zase téměř hned vedle hlavní strojovny. Nejlepší bude se pokusit dostat sem," ukázal Roco na jeden z bodů. "Zbrojnice." Andrew se musel pousmát. „Ten bych já hodnotil jako nejhorší, protože jestli někde budou ozbrojenci, tak...“ větu už nedokončil, jelikož srazil Johna na zem. Obrazovka za nimi se pod několika ranami z disruptorů.roztříštila na úlomky, které exploze rozmetala po okolí. Oba dva cítili jak na ně padají střepy. Rozpoutala se prudká přestřelka. Dvojice Ferengů ozbrojených puškami se přiblížila z druhé strany chodby. John s Andrem se rychle schovali za roh a John ihned opětoval palbu. Ačkoliv byly nepřátelé v přesile, ukázalo se, že crewman je výrazně lepší střelec. Dvěma dobře mířenými ranami poslal oba Ferengy k zemi. Kolem se rozezněly sirény. John sebral jednu z pušek a druhou hodil Andremu. Distruptor si připevnil za opasek. Najednou se z druhé strany chodby ozvali cizí kroky. "Tudy, rychle," ukázal Roco na cestu vedoucí do centra lodi. Andrew chtěl Roca varovat, ale ten již běžel skrze střepy, zanechávaje za sebou krvavou stopu z pořezaných nohou. Nezbylo mu, než se rozěhnout za ním. Když už doháněl crewmana, stalo se něco, co Andrew už nějaku dobu čekal a ono pořád nic. Loď se otřásla pod mohutným výbuchem, který mrštil poručíka na zeď. Slyšel někde něco zakřupat. "Čím dál tím líp" pronesl Roco. Další výbuch ho ale take strazil na podlahu. Andrew se převalil na břichno a několika ranami zatlačil zpět dva Ferengy, jež je nějakou dobu pronásledovali a s mírným úšklebkem prohlásil: „Mám takový neurčitý dojem, crewmane, že na ferengskou loď někdo útočí.“ "Už mě to taky napadlo, pane." Další, tentokrát ještě silnější otřes způsobil, že se cesta před nimi zasypala sutí. John se urychleně rozhlédl kolem. Potom ukázal na chodbu vedoucí vlevo. "Hangár! Doufám, že vás učily jak pilotovat ferengijské raketoplány poručíku." „Nejsem moc dobrý pilot.“ Prohodil Andrew dost zoufale. „A hangár je, mimochodem, na druhé straně.“ John trochu svěsil hlavu: "Je to jediná možnost! Pokud ty Ferengové nejsou blázni, tak jim náš útěk bude momentálně dělat ty nejmenší starosti." Poručík se rozhlédl a pak se rozběhl k nedalekým dveřím „Sem, Kryj mě!“ John začal naslepo pálit z pušky na konec chodby odkud se vyrojil další bezpečnostní tým. Sice nikoho netrefil ale bylo to dost účinné na to, aby je to na pár sekund zastavilo. Poručík mezitím otevřel dveře a vlezl dovnitř. Z druhé strany chodby se znovu ozvali kroky. Roco ještě naposledy vystřelil a vrhnul se za Andrem. Crewman i Andrew se octli v podlouhlé místnosti, zřejmě jídelně, nebo nějaké odpočinkové
místnosti. Všude po zemi byl rozházený poničený nábytek, společně se sutí a dvěma zářivkami. Poručík doběhl k panelu, pažbou několikrát praštil nahoru nad jeho okraj a serval ochranou lištu. Vyvalila se na něj hromada obvodů, ve kterých se okamžitě začal hrabat.. „Potřebuji jenom minutku.. jen minutku...“ John disruptorem zatavil dveře, kterými se sem dostali. "No, tudy už asi neodejdeme," řekl, zatímco měl Andrew plné ruce práce. „Heuréka, ještě že jsem na akademii dával pozor. Pojď sem!“ zavolal na Roca. Roco pomalu přistoupil. Stále ale sledoval dveře kterými sem přišli. Začala do nich mlátit skupinka Ferengů. Asi jim o Johna s Andrem šlo víc, než si původně mysleli. Loď se znovu lehce zatřásla. Poručík ukázal na panel, který mezitím už stačil zašpinit krví. Zaklel, když zjistil že je z jeho ošklivě pořezané pravé ruky, ale přesto začal vysvětlovat: „Nemůžu se nabourat do ničeho velikého, ale jelikož je loď pod palbou, její ochranné mechanismy fungují trochu jinak. Bla bla bla, troch usem, trochu tam, přeskočím nezáživnou teorii, protože nejsme na exkurzi, naboural jsem se do počítače a mám přístup k primárním datům.“ Prstem přejel po obrazovce, zanechávaje na ní krevní obraz: „Tady jsou štíty, tohle by měla být strukturální integrita, tohle.. tohle asi podpora života. A tohle“ sjel rukou „je bojová pohotovost. Zbytek neumím přeložit. Podle všeho ale loď ještě vydrží hodně, takž ebych řekl, že se jí nikdo nesnaží zničit. Tudíž můžeme chvíli posečkat s naším únikem. Nechci tady Tanu nechat.“ "To ani nebudeš muset!" ozval se za nimi hlas poručíka Petersona. Roco sebou trhnul a prudce se otočil. Ze vchodu na druhé straně, kterého si předtím bůhvíproč nevšimli vyšel Peterson s pěti Ferengy ozbrojenými phaserovými puškami. Poručík měl v ruce federální phaser a mířil na Andreho. Ferengové se zajímali o Johna. Oba dva nějak instinktivně odhodily zbraně, každý na jednu stranu. „Doufám, že je ti jasné, že jsi v hlášení.“ Usmál se Andrew. „To už mi moc nevadí, poručíku. Ty a tvůj přítel se teď vrátíte tam, kde jste měli zůstat. Do cely. Až tohle zkončí, najdou vaše těla hnící někde v mezihvězdném prostoru.“ Pak se otočil k Rocovi: „Je mi líto, příteli, proti vám vlastně nic nemám. Ve špatnou chvíli na špatném místě.“ "Kde je crewman Ozorová?" vyštěkl Roco na Petersona. „V bezpečí, jediná z vás. Jí se snad nic nestane, jediný, koho jsem se chtěl zbavit, je tady poručík. Kdyby jste neutekl, mohl jsem vás také nějak dostat domů. Bohůžel se to všechno trochu zkomplikovalo.“ Loď se mírně otřásla. Andrew chtěl využít chvíle překvapení, přiskočit k Petersonovi a natáhnout ho pažbou, ale v poslední chvilce si to rozmyslel. Dělilo je víc jak šest metrů. To by ho mohl pětkrát zastřelit, než by se k němu dostal.“ "Takže takhle to je Petersone?" zuřil John. “ Vy jste to od začátku zamýšlel, že. Předpokládám, že vaše mřížka je zcela v pořádku.” „Ne, to ne. Moje mřížka byla už delší dobu k ničemu. Věděl jsem, že nemá šanci oproti Andraschkově. A tak jsem to zaonačil, aby..“ „Ty jeden slizkej hajzle!“ zařval Andrew a vrhl se na Petersona. Už to prostě nevydržel. Bohůžel měl až příliš správný odhad. Pět metrů stačilo. Palčivá bolest ho přinuila padnout na kolena a stisknout si ošklivě spálené stehno, kam ho zasáhl paprsek jednoho Ferenga. Před oči mu naskočily mžitky. Cítil, jak se propadá do bezvědomí. To už je podruhé, uvědomil si. „Andrew, ty se nepoučíš, viď?“ zasmál se poručík. John na okamžik zkoprněl. Věděl, že tohle je pravděpodobně konec. Zařadí se mezi těch několik nešťastníků, kterým skončí kariéra hned při první misi. V tom se, ale stalo něco v co už ani nemohl doufat. Mohutný otřes následovaný výbuchem konzole u stěny shodil na zem tři Ferengy a klečícího Andreho. John Roco nezaváhal, stovky hodin strávených tréningem v simulátoru mu teď konečně přišli vhod. Bleskovým pohybem vytáhl z opasku ten malý disruptor, kterého si Peterson nevšiml a vystřelil. Neomilně zasáhnul jednoho Ferenga ještě sihnul skočit za polorozpadlou přepážku. Peterson se vyděšeně rozhlédnul kolem. Obklopilo ho pole transporních parsků, které se změnilo v skupinu šesti Romulanů. Rozpoutala se krátká, ale zato krvavá přestřelka v níž dostal Peterson hned prní zásah a změnil se v oblak páry. John využil nastalého zmatku odtáhl omráčeného poručíka za límec do průlezu, který objevil za přepážkou.
Romulané Ferengy rychle vyřídili. Jeden z nich se pomalu blížil k vstupu do průlezu, kde se krčil John s omráčeným poručíkem, v ruce disruptor nabitý na poslední ránu. Najednou se ho zmocnil známý mravenčivý pocit transporního paprsku. Každá molekula jeho těla se odhmotnila a vydala se na cestu neznámo kam. O několik sekund později oba leželi, špinaví, otlučení a krvaví na podlaze v člunu. "Vypadá to, že vás musím postarat já" ozval se za Johnem známý hlas. Byla to Tana... crewman 3.třídy John Roco & poručík Andrew Andraschko & poručík Peterson (NPC) _________________ ...but dreams have a nasty shape of turning into nightmares when you're not lookin'... 30. 8. 2004, 1:28
Tatjana Igorevna Ozerova
v zajetí. aneb chlapi jsou všichni stejní
Lodní mistr
Založen: 10. 06. 2004 Příspěvky: 30 Umístění: USS Posseidon
Tanja se pomalu probírala z mrákot. Vlastně ji probírala zima. Zima, to se ji snad zda! "Počítači zvyš teplotu okolí o tři stupně." A nic. To Tanju urychleně probralo. Její zděšení se začalo prohlubovat, když zjistila, ze není na Posseidonu, ale v jakési cele, o kousek dál se válí zmlácené tělo poručíka Petersona a je jí zima. Konečně ji došlo, co tu nehraje, je nahá! Honem se začala rozhlížet po tom, co by přes sebe mohla přehodit, ale až na lékárničku nic nenašla. Ještě, ze je poručík stále v bezvědomí. Poručík! Tanja urychleně překonala svůj ostych, bafla lékárničku a sklonila se nad poručíkem. Údaje z tricorderu ji toho moc nepověděly, někdo mu zřejmě dost neuměle ořezal funkce, žel se mu to povedlo až moc. Tricorder je k ničemu. Zlostně ho odhodila. Vzala z tašky anestetikum a něco málo dezinfekce a započala ošetřovat poručíka. Bohužel, zde hostitelé nenechali ani podušku. Tak si jeho hlavu dala do klina a dále se do piplavé práce. Poručík je pěkně zřízený, samá podlitina, šok od phaseru, spousta odřenin a nádherně naběhlé levé oko, Tanja jen doufá, že ho ještě má. V tu chvíli silové pole s tichým zasyčením zmizelo a dovnitř vpochodovalo pět ferengů. fereng: „Hehe, ono to funguje. Ale to by stačilo Petersone. Máme problém! Přestaň si hrát na maškaru a zvedej se, samici můžeš mít potom. Tví kámoši unikli!“ Peterson z fleku přestal hrát nebohého chudáčka a vyskočil. Peterson: „Daimoku! Ty jeden lemple, věděl jsem, že se na vás nedá spolehnout.“ otočil se k Tanje. „Promiň, ale takhle jsem to nechtěl. Ale co se dá dělat, tvůj přítel Andraschko zkazí na co hmátne!“ Tanja se neudržela a poháněna vztekem jednu Petersonovi vrazila. Žel ač ferengy její výstup pobavil, jejich názory na ženskou emancipaci jsou víc než zřejmé, a tak přátelské polechtání phaserem, zase tak přátelské nebylo. Když šla k zemi, slyšela jak se daimok Petersonovi pošklebuje..
V zejtí, není nic, co by ženská nezvládla lépe než chlap Tanja se již dvakrát za malou chvilku probírá z mrákot, tentokrát ji probralo zřetelné otřesení lodi a výbuch v nedaleké místnosti. Pole již nemělo tolik slušnosti aby s tichým zasyčením zmizelo, ale s hlasitým prásknutím vyprchalo. Tanja málem přišla o uši, ale fereng stojící vedle její cely dopadl o poznání hůře. Tanja rychle sebrala jeho pušku, zbraně sice nikdy moc nemilovala, ale momentálně není čas na konverzaci, které dává přednost. Naštěstí je to typ, s kterým se učila zacházet. Moc se nerozpakovala a krátkou dávkou poslala ferenga hlouběji do bezvědomí. Vešla do chodby a vzápětí se poroučela k zemi i s jiným ferengem, který zrovna běžel okolo. Ač žena, tak přeci jen má Tanja nad ferengem fyzickou převahu, po krátkém „boji“ Tanja ferenga poslala pažbou pušky do říše snů. Tanja se rozběhla chodbou k panelu na jejím konci. Poměrně rychle zjistila, že jeden z hangárů je nedaleko, a že loď je pod težkou palbou nepřítele. Bohužel na loď útočí romulani, ale všechno zlé je k něčemu dobré, jejich disruptory vyřadily všechny energetické okruhy na této palubě, takže hangár je volný. Za malou chvilku si Tanja poradila s ručním otvíráním hangárových dveří a její překvapení ještě vzrostlo, když v hangáru našla federační raketoplán připravený k letu. Urychleně se v něm usadila, zkontrolovala systémy, nechala blikat kontrolku o důležitosti nákladu(to prozkoumá později) a začala pátrat po Andrew s crewmanem Rocem. Senzory ji našly v nějaké místnosti obklopené ferengy a vyměňující si phaserové pozdravy. Tanja vyvedla raketoplán z doku, schovala ho za kus trosek ferengijské lodě a teprve poté oba pány transportovala na palubu. Tanja: „Vypadá to, že vás musím postarat já.“
Řekla Tanja a s jitým pobavením sledovala oba pány, jak se rozplácávájí na podlaze. Pak si uvědomila, že je stále nahá, mírně zčervenala. Tanja: “Zatím nevstávejte a hezky ležte na břiše, mám tu menši technický problém, který se musí vyrešit“. Rezolutně pronesla a vydala se do zadní části lodičky k replikátorům.. _________________ Ing. Tatjana Igorevna Ozerova, hlavní sestra USS Posseidon 30. 8. 2004, 11:36
John Roco
Happy Trip
Praporčík
Palubní deník, hvězdné datum 57886.82 Již sedmnáct hodin sledujeme maximálním warpem stopu lodi, která napadla člun z USS Poseidon v Garbarském asteroidovém poli. Nyní je už téměř jisté, že mířila do Neutrální zóny. Nadporučík Presley provedl důkladnou analýzu části trupu raketoplánu a zjistil, že byl pravděpodobně napaden Ferengijskou lodí. S tím se shoduje i signatura warpové stopy, kterou sledujeme. Trochu mi dělá starosti nedostatek informací, které o této misi mám. Rozkazy z rozvědky byly více než stručné.
Založen: 05. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon
Kapitán Close se opřel do křesla ve své pracovně. Nebyl si vůbec jistý co má teď udělat. Ačkoliv byly vztahy s Romulany momentálně docela dobré, pořád se nevyplatilo je provokovat. Spealor byla loď třídy Oberth a to znamenalo, že by při konfrontaci s warbirdem neměla moc šancí. Z přemýšlení ho vytrhnul lodí interkom: „Můstek kapitánovi. Jsme na okraji neurální zóny.“ „Už tam jdu,“ odpověděl Close. Na můstku byl vyhlášen žlutý poplach. Všude kolem se posádka připravovala na následující události. Kapitán se obrátil na praporčíka u operační konzole. „Vyšlete signál: Tady je kapitán Close z lodi Federace Spealor. Jsme na záchranné misi. Do vašeho prostoru vletěla neznámá, pravděpodobně Ferengijská loď, která má na svědomí útok na jednu z našich lodí. Žádáme vás o povolení po nich pátrat.“ Kapitán s napětím pozoroval hlavní obrazovku, nic se ale nedělo. „Určitě tam někde jsou, jenom se nám nechtějí ukázat,“ ozval se první důstojník. Kapitán se zhluboka nadechl a znovu pohleděl k operační konzole: „Zopakujte to Philipsi.“ Čekali dalších pár sekund a pořád nic. Kapitán vypadal ustaraně. Musel teď učinit obtížné rozhodnutí. „Kormidlo, vstupte do Neutrální źony, rychlost polovina impulsu. Štíty na maximum, zbraně nechte vypnuté.“ Loď se líně vydala vpřed. Na senzorech nebyla žádná cizí loď, ale to nic neznamenalo, lodě Romulanů mohly být maskované. Několik dalších minut se stále nic nedělo. Kapitán Close nařídil opakovat výzvu na všech frekvencích každých pět minut a Spealor pomalu postupoval neutrální zónou. Potom se ale před ním prostor zavlnil a demaskovaly se dva Warbirdy. „Kapitáne!“ Vykřikl důstojník u kormidla. „Zavolejte je pane Philipsi.“ „Žádná odpověď pane!“ Jenom to dořekl, loď se mohutně otřásla a několik konzol zajiskřilo. Romulané spustili palbu. Maličká loď jim mohla jen těžko vzdorovat. „Štíty na 15%!“ „Úhybné manévry, sekvence omega. Vyšlete nouzový signál velení flotily. Kormidlo dostaňte nás odsud!“ „Warp motory nefungují pane. Zapínám plný impuls.“ „Nouzový signál vyslán“
„Štíty jsou dole!“ „Pozor, narušení jádra, protržení je neodvratitelné“ ozval se kovově znějící hlas lodního počítače. „Dobře, kapitán posádce. Opusťte loď, opakuji opusťte…“ kapitána umlčel výbuch konzole u které zrovna stál a která mu explodovala přímo do obličeje. O několik minut později obdržela stanice McKinley slabý nouzový signál… Posádka lodi USS Spealor (NPC) _________________ Praporčík John Roco, bezpečnostní důstojník, SB McKinley "Zapojíme-li přístroj do zásuvky, funguje lépe" 30. 8. 2004, 18:11
Andrew Andraschko
What? A romulan.
Nadporučík
Andrew otevřel oči. Skláněl se nad ním crewman Roco. "Jsem mrtev?" "Obávám se že ne, pane." řekl Roco s nadějí v hlase. "Proboha ! Zastřel mne! Nechci psát hlášení na tuhle misi! Dokážeš si představit, co to bude za papírování? Kde to sakra vůbec jsme?" zaklel poručík a posadil se. V puse cítil chuť krve. Nejspíš to byla ta, co mu tekla z nosu. Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon
"Jsme na člunu, který pilotuje…" Roco se zarazil. Oba se s poručíkem naráz podívali na přední průzor, kde se stále zvětšoval romulanský křižník. "Co to do háje je?" zařval poručík, který urychleně vyrazil k řízení. "Takhle to dopadá, když vezmeme na misi ženskou ještě k tomu vědce a pustíš ho k řízení!" "Crewman Ozerová se právě... ehm obléká," konstatoval John a nedokázal potlačit úsměv. Andrew se ale díval na křižník, který mířil přímo na ně. "Volají nás?" zeptal se s nadějí v hlase. Dříve než mu však Roco stačil odpovědět, zazářil levý příďový torpédomet a Andrew strhl člun do zoufalé vývrtky. Torpédo je minulo asi o nějakých dvacet metrů. "Nemám ten pocit," zhodnotil John situaci. "Támhle je nějaká mlhovina, zkuste nás tam dostat, mělo by nás to na okamžik schovat." Tanja zrovna na sebe natahovala novou bluzu, kdyz se lodicka nechutne zakymacela a ona tvrde narazila na stenu. "Au!" Tam bude paradni modrinu. S hlasitym zaklenim, ktere muselo byt slyset i ve predu se dooblekala a vydala se podivat, co to tam panove vyvadi. Andrew provedl další zoufalou vývrtku. Roco sice málem vypadl ze stanoviště, ale torpédo minulo. „Opětujte palbu!“ zakřičel poručík, i když on nejlépe věděl, že i kdyby stříleli několk měsíců, měli by jen pramalou šanci způsobit nějakou škodu romulanské válečné lodi. Roco přejel rukou po konzole. Raketoplán vytřelil slabý phaserový paprsek, který se jenom neškodně odrazil od štítů Warbirdu. "Bez efektu. Tohle nemá cenu, měli bychom převést energii ze zbraní do motorů." „STŘÍLEJTE!“ zařval poručík. "Ok když myslíte, pane. Nastavte kurs 12,4 , rychlost 1/4 impulsu." OFF: Přímo proti warbirdu Ale ne! Ti dva sasci nemohli zustat schovani. Tanja se radsi urychlene vrhla po volne sesli u pultiku ved a aktivovala senzory. Kousek dal se nachazi jakasi mlhovina, kde by se snad mohli schovat, ale to by se tam museli dostat. Tanja urychlene provede nekolik vypoctu. Ano! Pokud se jim povede dostat dostatecne blizko trupu valeneho ptaka, jejich senzory je nebudou shopny
zachytit. Tanja: "Co si takhle zahrat na schovku? Kdyz se dostaneme dostatecne blizko jejich trupu, nebudou nas moci kvuli jejich singularite najit. To by nam mohlo poskytnout dost casu." “To je to, co jsem myslel.” Přidal se Roco. „Nemyslím, že je to dobrý nápad, ale jak myslíteeee.“ Andrew provedl další vývrtku, spojil jí s otočkou a vylétl proti warbirdu. Roco několikrát vypáli z fázerů, což se neškodně odrazilo od jeho předního štítů. Andrew nikdy neviděl děsivější pohled, než ten, kdy warbird v odpověď vypálil tři torpéda. Tři, ne dvě se kterými počítal poručík. Člun dsotal přímý zásah, což ho vychýlilo z kurzu. V člunu se rozpoutalo peklo. Tanina konzole vybuchla a strazila ji k zemi. John s Andrem se jenom zázrakem udrželi ve svých křeslech. Vzduchem zavoněl oheň a škvařený kov. Raketoplán se teď bezvládně řítil místo do úkrytu přímo na primární štíty warbirdu. "Kritické poškození všech systémů. Motory, štíty, zbraně všechno je pryč.V zadní kabině je protržený trup, hoří tam a silová pole nepracují. Hermeticky uzavírám průchod. Jsme v kolizním kurzu s warbirdem. Rozmáznem se o jeho štíty," křičel John. Andrew chviličku zoufale hledal jakoukoliv záchranu na konzoli, která hlásila jedno chybové hlášení za druhým. Warbird se od nich odvrátil, vida, že už mu neutečou a počal se věnovat decimaci Marauderu, který mu neustále stěžoval pháserovou bankou život a uhnul z kolizního kurzu. „Podívejte se na Tanu.“ řekl poručík, vstávaje z křesla. John se zvedl a kleknul si k Taně. "Žije," prohlásil, když jí zkontroloval puls. Potom vyndal z nedaleké lékárničky trikordér a začal ji skenovat: "Má těžký otřes mozku, zlomenou ruku, čtyři žebra a taky popáleniny třetího stupně na obličeji. Docela spoušť ale přežije to. Píchnu ji deset kubíků inaprovalinu. Potom ji ošetřím důklanději." Ještě odvekl Tanu na sedadlo a připásal jí, aby se jí nic nestalo. Pak se podíval na Adreho který se, v šoku opíral o stěnu člunu: "Můžete nějak nahodit motory?" „Pokusím se. Jen se mi trochu motá hlava.“ Andrew si uvědomoval, že je blízko naprostému kolapsu, jelikož je jeho tělo naprosto vyčerpané a poničené. V obličeji byl bílý a dalo mu práci už jen stát. „Potřebuji nějaký stimulant, jinak se tu skácim. Co nejrychleji a co nejsilnější. Pak si to můžu odležet, ale jestli se teď nevzchopím, žádné pak už nebude.“ Roco vyndal beze slova z brašny hyposprej a něco Andremu píchnul. Andre nevěděl co to bylo a rozhodně to bylo silné. "Kdyby mě viděl lodní doktor, asi by mě zabil," prohlásil John. Andrew chvíli stát a vstřebával teplo, které se mu rozbehlo do žil, pak se otočil a došel na záď. Tam si klekl na kolena a odklopil nouzový servisní uzávěr. Do obličeje mu vylítlo několik jisker. „Fíha.. tak tohle je... síla. Jak je na tom Marauder? Kolik mám asi tak času?“ John se zase rychle vrátil ke konzole. "Jeho štíty jsou pryč, vypadá to že ho Romulané chtějí obsadit. Ale poškodili tomu warbirdu vlečný paprsek, proto jsem ještě asi tady. Ale nedávám nám víc než pár minut." „Sakra, tyhle obvody jsou úplně zničený. Tyhle taky. Do háje. Johne, mrkni se zatím na mapu, kde je nejbližší planeta třídy M, na který se nachází dostatek niklu a kovů.“ "Máme štěstí, jsme v nějaké soustavě asi tři a půl světelného roku za Neutrální zónou. Mám tady planetu třídy M 10 milionů kilometrů od nás. Zásoby kovů dostatečné, i když senzory jsou poškozeny. Nemůžu to přesně určit." „Mrkni se znovu, potřebujeme opravdu hodně bohatou planetu.“ John chvíli s konzolou bojoval. Potom se ale usmál: “Několik bohatých nalezišť těsně pod povrchem planety. “
„Dobře, bude to muset stačit. Prosímtě, co hlásí pravá warp cívka?“ "Pravá warp cívka hlásí...eh myslím že jsme pravou warp cívku někde ztratili, pane." „Jak že je to daleko na planetu? Tři světelné roky?“ "Deset milionů kilometrů, pane." Andrew vstal, přeběhl k Johnově konzoli, která byla jedinou funkční, a zobrazil si impulzní obvod. Johna ohromilo ,kolik červených světýlek se vejde na jeden panel. „Takže warp nepotřebujeme. Tudy.. Hm. .tudy by to šlo.“ John se chvíli snažil přijít na to, co poručík zamýšlí ale nakonec se zmohl jenom na otázku: "Poletí to?" „Uvidíme. Snad ano, ale dlouho to nevydrží.“ Andre přeběhl zpátky k panelu a skoro celý do něj vlezl. „Potřebuju pohotovostní nářadí, prosím tě. Konkrétně hasák a asistenta, který mi ho podá.“ John chvíli hrabal v ve všemožných přihrádkách, které na raketoplánu byly a většinou obsahovali zcela neužitčné věci. Nakonec byl ale úpěšný a hasák našel. Andrew mu ještě několikrát o něco řekl, pak vylezl a s celkem zoufalým výrazem řekl: „Hotovo.“ "Nejvyšší čas, Ferengové jsou zdá se vyřízení." Andrew si sedl ke konzoli, Johna po pravici. Zobrazil si znovu obvod, který opravoval. Část svítila zeleně. Roca ale trochu znepokojilo, žo to bylo hodně napravo nahoře a moc toho rozhodně nebylo. „Tak situace je asi taková, že tímhle přepálíme zbytek obvodů a na planetě to asi nepude opravit. Takže.. Jedem.“ Andrew zapnul impulz. Ozval se zvuk, který připomínal protržení trupu spojený s výbuchem warp jádra. Člun se přesto ustálil a zamířil požadovaným směrem. =/\= Varování, impulzní cívky jedna, dva, tři a čtyři se přehřívají. Kritická teplota za třicet dva sekund =/\= "Máme polovinu impulsu, zbývá ještě sedm milionů kilometrů. Romulané zatím nijak neraagují." =/\=" Kritická teplota za dvacet sekund" "Tři čtvrtě impulsu. Ještě čtyři milionu kilometrů" =/\="Kritická teplota za deset sekund" "OK jsme na orbitě, planeta má hodně zionizovanou atmosféru. Romulani by nás neměli objevit, leda pročesat planetu." hlásil crewman. =/\= Cívka jedna, dva, tři a čtyři dosáhly kritické teploty. =/\= Loď se pomalu roztřásla. „Pokusím se dostat nás na zem, někam k velkým ložiskům. Dávej pozor na romulany.“ Loď se zhoupla a odkudsi zezadu se začalo ozývat pištění a vrzání. Vibrace citelně narůstaly. =/\= Varování, strukturální integrita člunu pod dvacet pět procent. Varování, strukturální intergrita člunu na dvaceti dvou procentech. Přehřívání vnitřní části pláště, selhání impulzní cívky jedna s důsledkem selhání impulzních motorů =/\= „Hups...“ poručík Andrew Andraschko & crewman 3. ročníku John Roco & crewman 3. ročníku Tatjana Igorevna Ozerová _________________
...but dreams have a nasty shape of turning into nightmares when you're not lookin'... 30. 8. 2004, 23:53
John Roco
Holydays
Praporčík
Poklidná džungle okolo obrovského jezera na Ulmo IV si žila svým životem. Ptáci létali, šelmy lovily a mravenci stavěli. Nebe bylo bez mráčků, všude bylo krásné ticho. Idilku znenáhla narušil pištivý zvuk. Nejdříve byl velice slabý, rychle ale zesiloval až se nakonec změnil v ohlušující řev. Z nebe padala obrovská ohnivá koule. Těsně nad povrchem naklonila svůj kurz skoro vodorovně s hladinou, na kterou narazila, pročísla jí, rozrazila vlny a nakonec narazila na mělčinu. Byl to federační člun. Respektivě jeho část. Ta hlavní ve které byla posádka. Moc z něj nezbylo, byl ohořelý, skoro černý.
Založen: 05. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon
Andrew, který pilotoval, tu hrůzu, se v šoku vypotácel předním sklen ven, po všech čtyřech dolezl k nejbližšímu křoví a začal zvracet. Když se po několika minutách uklidnil, odpotácel se po čtyřech kus vedle a padl do písku. Crewman John Roco pomalu zvedl zkrvavěné čelo z potemnělé palubní desky. Instinktivně prohlédl své tělo a zkontroloval, jestli má všechny končetiny na správném místě. Potom se ztěžka zvedl a kulhavou chůzí se vydal za Andrem. "Příště budu řídit já," prohlásil když se k němu dobelhal. Andrew nevnímal, jeho svět pokryla již před několika minutami černočerná tma. =/\= O čtyři dlouhé hodiny později... =/\= Andrew se probral. Po pravdě nebyl v dobrém stavu, ale to věděl už delší dobu. Pomalu se zvedl na pravé ruce, levou necítil, takž musel zkontrolovat, jestli jí má. Měl, ale byla na ní regenerační jednotka. Zřejmě byla zlomená. K tomu byl děsivě špinavý a celý od krve. Jakmile se roztřásl, znovu se mu spustila krev z nosu a nekontrolovaně se roztřásl. Zřejmě měl horečku. "Kde to sem?" Andrew se nacházel v jeskyni, která byla osvětlená několika nouzovými zářivkami Bylo tu taky pohotovostní vybavení ze člunu a něco trávy, na které ležel. "Poručíku!" ozval se John. Který k němu rychle přispěchal. Na hlavě měl několik šrámů ale jinak se zdál plný energie a mile se usmíval. Andrew k němu vzhlédl: "Přežili jsme to?" John jenom pohodil hlavou: „Jako obvykle!“ "Takže teď, když jsem zvládl to přistání s jedinou nouzovou brzdnou tryskou, teplotou v kabině 42°C a přetlakem pět G na pilota, bez impulzních motorů a bez senzorů, už můžu umřít?" "Ne, pane. Máme ještě zajímavý program. Musíme se dostat z tohohle kusu kamene. Proletět Romulaským prostorem a neutrální zónou, ve které je chováno asi tak 200 Romulanských válečných lodí. A vrátit se na Poseidon." Andrew se s Rocovou pomocí znovu položil, převalil se na méně bolavý bok a zašeptal: "Dokud se neproberu, vedeš tenhle výlet ty, Roco..." Andrew znovu usnul. Ačkoliv Roco dělal co mohl, byl pořád v dost těžkém šoku. John se na něj krátce podíval a šel se podívat na vedlejší lůžko, kde ležela Tana. Její stav byl o poznání horší. Měla zlomená skoro všechna žebra. levou ruku a taky otevřenou zlomeninu na levé noze. Tu už John částečně ošetřil, ale měl přeci jen rozšířený zdravotnický kurs. Nebyl doktor. Největší starosti mu ale dělalo slabé vnitřní krvácení, které nemohl zastavit. Momentálně Tanu přímo neohrožovalo, ale pokud pomoc nepřijde včas, mohlo by ji to způsobit trvalé poškození mozku, dokonce by ji to mohlo i zabít. Crewman sebral phaser, který našel v troskách člunu a vydal se do džungle kolem. Vrátil se asi až za 15 hodin. Tou dobou už na jezerem vycházelo slunce, byl pryč celou noc. Na rameni nesl středně velké zvíře. Těžko říci co to bylo, ale vypadalo to, že to bude k jídlu. U pasu měl taky několik lahví s vodou. Když přišel do jeskyně Andraschko ještě pořád spal. Roco do něj proto mírně strčil: "Poručíku, zbuďte se. Sehnal jsem něco k jídlu." Andrew se probral. Chvíli nic neříkal, ale pak se posadil a s úlevou vydechl:
"Cítím se mnohem lépe. Jen mě bolí ruka.." „Měl jste ji zlomenou, nadvakrát. Dal bych vám něco proti bolesti, ale musíme s léky šetřit. V člunu byla jedna velká polní lékárnička a dvě pohotovostní. Víc než polovina sedativ je už pryč.“ Andrew si sundal regnerátor a prohlédl si ho. Byl vybitý.Zkusil hnout z rukou. Šlo to, kost už tedy srostla, ale svalová bolest moc neustoupil. Pak se rozhlédl kolem: "Půjč mi trikordér." „Tady. Je to nějaká starší verze, typnul bych tak patnáct let. Stejně jako ten člun.“ Andrew si vzal trikordér, zapnul ho a důkladně přejel celou jeskyni. Pak se usmál: "Tak za tohle máš bod. Je tu víc kovu, než v tajných bunkrech rozvědky. Tady nás nenajdou." John se zatvářil trochu ustaraně: "Chcete říct, vůbec nikdo nás tady nenajde. To je trochu problém." Andrew posmutněl: "Na to už jsem myslel. Napadlo mne jedno řešení, ale teď mi řekni," Andrew s námahou vstal "jak jsme na tom s technikou. Ah bože to je bolest. Píchnul jsi mi něco proti horečce?" „ Něco, málo. Ale příliš léků by vám mohlo uškodit. Co se týče techniky tak to není tak kritické. Raketoplán je samozřejmě nepoužitelný ale zachovala se většina primárního trupu. Spadli jsem asi 500 metrů odsud. Jinak něco vybavení je i tady.“ Ukázal John na několik beden v kotě jeskyně. Andrew se k nim dopotácel a namátkou otevřel jednu bednu. Vytáhl z ní několik předmětů, které Johnovi nic neříkali, něco si chvíli brumlal a pak se vrátil k němu: "No, odhaduju, že nám sem dokážu zavést teplo, recyklaci vody a jestli přežily alespoň některé součástky z replikátoru, můžu ho zkusit opravit a přemontovat sem. Pak budu potřebovat aby jsi pokácel dva obrovské stromy, nasekal je na špalíčky, řekněme metr krát dvacet centrimetrů. Asi čtyři čísla tlustý. Je potřeba jich co nejvíc. Navíc pro recyklaci budeme potřebovat alespoň třicet litrů vody, takže.. sakra. Musím se podívat na člun. A asi budu potřebovat berlu." „Dobře jdu na to. Člun je asi půl kilometru severovýchodním směrem. Je to taková malá planinka u jezera, neměl byste to minout. A co se týče berly…“ John chvíli pátral kolem. Nakonec sebral jednu tlustou větev z podlahy. „Tohle ti bude muset stačit, teda …ehm vám…pane, “ lehce se zasekl John. Andrew se usmál a nabídl Johnovi ruku: "Už se známe nějakou chvíli, pro přátele jsem Andrew." John ruku s úsměvem přijal: „Dobře. A teď do práce. Rád bych se z týhle díry dostal co nejdřív!“ Created by: poručík Andrew Andraschko & crewman 3. třídy John Roco _________________ Praporčík John Roco, bezpečnostní důstojník, SB McKinley "Zapojíme-li přístroj do zásuvky, funguje lépe" 31. 8. 2004, 21:58
Amon Travt Podporučík
Amon přecházel po místnosti, jako vzteklej pes, když zazvonil zvonek. Něco směrem ke dveřím prohodil, měl za to, že to znělo podobně jako „Dále“, nebo něco podobného a usedl za svůj stůl. Ze všech sil se snažil nyní uklidnit. Částečně se mu to podařilo. Dovnitř vstoupila crewman T´Rel a nahlásila se.
Založen: 07. 06. 2004 Příspěvky: 33 Umístění: Project Galaxy
„Takže podle zpráv jste mě zde hledala, když jsem byl na akademii. Patrně jste se chtěla nahlásit, vzhledem k tomu, že patříte do taktické části, která je s bezpečnostními složkami občas spojována.“ Zachytil krátký zvídavý pohled směřující k replikátoru. „Crewmane byl bych velice rád, kdyby jste se jako,“ jeho slova přerušil zvuk příchozí zprávy. Crewman ze své pozice nemohla vidět na obrazovku, takže stiskl pár kláves a na obrazovce se objevily bližší informace o zprávě. Byl na nich malý znak označující rozvědku. Otočil se tedy ke crewmanovi: „Jak říkám
byl bych velice rád, kdyby jste se jako člen taktické části účastnila také našich cvičení. Jsem si jistý, že by to pro vás jistě byl přínos, ale nařídit vám to samozřejmě nemůžu, vzhledem k tomu, že nejste mým přímým podřízeným. Nyní mám bohužel nějakou naléhavou práci, takže tímto prozatím považuji náš rozhovor za ukončený. Můžete jít.“ Crewman se zdála mírně rozpačitě, ale pak se obrátila a šla ke dveřím. Hned jak se za ní zaklaply dveře zadal Amon na počítači pár příkazů. Objevila se jemu nyní již známý obraz nadporučíka rozvědky. Pane pátrací loď hlásila, že dorazila na okraj pole. Našli stopu směřující směrem k neutrální zóně. Podle prohledání vraku zjistili, že se patrně jednalo o ferengijskou loď patrně třídy Marauder.“ „Výborně“ „Ještě to není všechno. V poli našli velký rozdíl mezi stopou odletovou a příletovou nepřátelské lodi.“ Amon se raději postavil. „To však znamená, že na ně čekali. Přesně museli vědět, kdy kudy poletí. Patrně došlo k narušení bezpečnosti. Dostaňte je zpátky.“ „Pane. Máme je tedy pronásledovat?“ „Přesně tak nadporučíku vyberte vhodnou loď, ať je pronásleduje. Až je dožene nebo jakékoliv neobvyklé věci mi ihned hlašte. Jste zato přímo odpovědný.“ „Ano pane. Obrazovka pohasla.“ „Marauder mohl letět rychlostí až warp 9, takže tam pošle určitě rychlejší loď. Takže něco s warpem 9,9. Ta by je měla dostihnout, když mají náskok dva dny asi ….“ ,přemýšlel usilovně, ale nakonec raději zasedl za stůl a počítal na počítači, „… asi za dvanáct no přičtěme ještě k tomu to co museli uletět za pátrání čtrnáct hodin. Snad by je mohli dohnat ještě před neutrální zónou,“ zaradoval se trochu. Konečně zase trochu získal chuť k jídlu. Odešel tudíž do jídelny, kde si dal pořádnou porci jemu zatím neznámého jídla, jelikož strašně rád experimentuje. Docela si i pochutnal. Poté se znovu navrátil na své stanoviště k pročítání spisů. U této prácezůstal až do doby, kdy byla přibližně doba večeře. Zaskočil si tedy ještě na nějaký kus replikovaného masa. Cestou zpátky se ještě zastavil v holosimulátoru na svůj obvyklý tréning. Ten trval asi dvě hodiny. Když vyšel z holosimulátoru byla loď již ponořena do nočního klidu. Směřoval tedy do své kajuty, kde ještě prohlédl spis zpráv. Žádná nová z rozvědky. Poté si dal sprchu a uložil se ke spánku. Jeho spánek však trval asi jenom tři hodiny, když ho probudil zvuk příchozí zprávy. Asi po deseti vteřinách se zvednul a přešel k počítači. Pár tlačítek a na obrazovce se objevila příchozí zpráva s logem rozvědky. Nyní již plně probuzený přijmul zprávu. Na obrazovce se objevil obraz nadporučíka rozvědky, který patrně byl hodně nervózní. Amon se podíval na čas. Mnohem později, než očekával zprávu. „Jak probíhá záchranná mise nadporučíku.“ „No pane ehmmm. Zdá se, že jsme s lodí USS Spealor třídy Oberth ztratili kontakt. Obdrželi jsme z ní nouzové volání. Patrně byla zničena.“ V Amonovi to najednou zamrzlo. Chvilku se mu zdálo, že přestává vidět. Poté se však vše vrátilo do normálu. Přešel trochu po místnosti. „Loď třídy Oberth hmmm. USS Spealor. Není to ta loď, která tam mířila z velení Hvězdné flotily?“ „Ano pane. Sám jste mi to řekl.“ „Ne, ne, ne. Já jsem vám dal přímí rozkaz, abyste vyslal speciálně loď rozvědky. Jak jste mohl tento rozkaz neuposlechnout? I když se tohleto stalo, jak jste mohl dovolit, aby dále Marauder pronásledovala? Marauder dokáže vyvinout rychlost až warpu 9, jak jste si mohl vůbec myslet, že vhodná loď pro pronásledování je loď třídy Oberth, skoro neozbrojená, jež dokáže maximálně vyvinout rychlost nějakého warpu 5. Kdy by je asi dohnali. Kde byla ta loď zničena?“ „Na okraji neutrální zóny.“ „Počkat to chcete ještě říci, že ta loď bez povolení porušila neutrální zónu a nechala se zničit? Takhle to mám pochopit? Je to přesně tak, jak se to stalo?“ „Ano pane, ale ta loď je dříve nemohla dohnat a …“ „Samozřejmě, že je nemohla dohnat, jak jste se vůbec mohl dostat na takové místo, jaktože jste další kroky se mnou nediskutoval?“ „Pane myslel jsem, že vám dám až…“ „Ne. Vůbec jste nemyslel. Neplníte rozkazy a zdá se, že pro danou funkci nemáte dostatečnou inteligenci. Vaše jméno?“ „Nadporučík Relinger pane. Ale…“ „Vzhledem k tomu, že neplníte své povinnosti a je docela možné, že kvůli vám zahynula spousta příslušníků Hvězdné flotily, vás tímto do vyšetření této záležitosti uvolňuji ze služby. Zůstaňte ve své ubykaci poručíku.“ „Pane myslím, že jste se spletl já jsem nadpor…“ „Nespletl jsem se podporučíku.“ „Ale pane?“ „Již to nebudu více opakovat praporčíku.“ Důstojník na druhé straně pouze svěsil hlavu. „Ano pane.“ „Očekávejte na vás hlášení praporčíku.“ Poté ukončil spojení. Vtu chvíli měl strašnou chuť něco rozflákat. Vytáhl svůj phaser a už už se snažil rozstřelit nevinný replikátor, ale tím by se mu neulevilo. Dal se do horečného pochodování po místnosti. „Takže. Jak z toho ven. Marauder patrně vletěl do neutrální zóny a je tady ještě zničená loď federace. Mysli. Mysli,“ běželo mu hlavou. Najednou se mu rozsvítilo. Bylo to takové to objevení myšlenky, které vám dokáže, že jste byli snad absolutně mimo, že jste na to nepřišli rovnou. „Když se máme vplížit do romulanského prostoru, musíme vypadat, jako romulané, takže nějaké plavidlo, které se používalo, jako infiltrační. Třeba Griffin a pokud je najdeme již zbytek snad nebude problém.“ Pohyboval se ale na moc tenkém ledě, což moc dobře věděl. Nakonec se rozhodl ke kroku, který považoval, jako správný. Bude muset sám na stíhací loď, kdyby se něco pokazilo. „Již nesmím riskovat.“ Vyťukal pár příkazů na počítači. Objevil se jiný důstojník rozvědky tentokráte žena v hodnosti nadporučíka. „Pane?“ ozvalo se. „Mám pro vás spoustu zřizování nadporučíku. Připravte k co nejrychlejšímu odletu infiltrační loď původně romulanského impéria třídy Griffin. Chci mít co nejdříve zburcovanou posádku a tým lékařů na palubě budeme potřebovat trochu pomoc. Dále připravte elitní výsadkový sbor speciálních jednotek na palubu. Dále pro mě sežeňte transport na danou loď. Budu potřeboval záštitové rozkazi. Řekněme nějaká krizová událost na velitelství vyžadující mou přítomnost. Kapitán Smith to jistě pochopí. Setkání transportu s lodí by nemělo být moc daleko, ale zato nemusí vzbudit moc pozornosti.“ „Rozumím pane. Jak dlouho na celou operaci mám.“ „Dávám vám šest hodin.“ „Pane jsou dvě hodiny v noci standartního času. Bude to velice těžké v tuto dobu takhle narychlo.“ „V tom případě by jste patrně neměla ztrácet čas nadporučíku.“ „Ano pane,“ řekla v odpověď. „Zatím ukončuji spojení.“ Obrazovka potemněla. Amon si trochu povzdychl a šel ke své bedně, ve které uchovával svoje speciální vybavení. Naštěstí ještě bednu ani neotevřel, takže nebude mít problém s jejím balením.
_________________ Lt. of Intelligence member of the highest command of the intelligence "What we do in live, echoes in eternity." 31. 8. 2004, 23:01
Andrew Andraschko
Podělaný romulani!!!!!!!!
Nadporučík
Poručík vyšel z jeskyně a vydal se dolů po úzké kamenité stezce směrem k troskám člunu, jak mu poradil John. Nešlo se mu nějak zvlášť dobře, všechno ho bolelo čím dál tím více, jak namáhal svaly a sedativa přestávala působit, ale tentokrát věděl, že to musí vydržet. Když John odešel lovit, byl se podívat na Tanu. Zjistil, jak moc je na tom špatně. Někde ve člunu viděl ještě jednu pohotovostní lékárničku, měl by tam být Intolenol, který se používá na vnitřní krvácení. Nevěděl, jak funguje, ale mohlo by jí to teď hodně pomoci, ne-li zachránit život. Najít člun nebylo moc těžké. Všude okolo se váleli trosky, některé z nich ještě teď doutnali. „Jak ze špatného holorománu.“ Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon
Pomalu došel k hlavní části trupu. Zhrozil se, něco takového nečekal, vlastně si ani nepamatoval jak člun vypadal po nárazu. Každopádně podle toho, co viděl, byla víc než půlka člnu rozmetána po okolí a atmosféře a s ní, samozřejmě, i většina použitelných součástek. Několikrát obešel ohořelou trosku než otevřel dveře. Ovanul ho odér spáleniny a chloru- nejspíš se protrhla nějaká nádrž. Překryl si ústa kusem látky a vešel dovnitř. Nejdříve přešel k přední konzoli. Rukou shrnul trosky a pokusil se zapnout počítač. Jak předpokládal, hlavní i vedlejší matrice byly zničené, konzole sice fungovala, ale část displeje nebyla funkční, tudíž nebylo možné nic dělat. Po tomto zjištění Andrew přešel do zadní části a otevřel několik přihrádek. Hledal lékárničku. Věděl, že tam někde byla, jen doufal, že jí nerozmetal výbuch. Asi po dvaceti minutách se na něj konečně usmálo štěstí. V poslední přihrádce, pod hromadou sutin byla promáčklá lékárnička. Rychle jí otevřel. Dva rozbité hypospreje a, krom ostatních, dvě krabičky Intolenolu. Rachle je otevřel. Jedna byla celá zničená a v druhé byly dvě dávky poškozené. „Dobře, takže zbyly tři dávky. Lepší než nic.“ Chvatně zastrčil krabičku do kapsy, lékárničku si dal do batohu z nouzových zásob, ještě dovnitř naházel nářadí a vydal se zpět. Tana ležela pořád stejně, na zádech s rukama položenýma na břiše. Byla přikrytá federační pohotovostní přikrývkou a v klidu oddychovala. Poručík se k ní pomaloučku sehnul a ruku jí položil na čelo. Hořela. Horečku držel John na 39.2°C. Níž jí srážet nechtěl, kvůli infekcím. Nešlo než nesouhlasit. Andrew přinesl hypospraj a vložil do něj první dávku léku. Pak vytáhl trikordér, sondu a důkladně jí prohlédl. Od minule žádná markantní změna, tělo se sice hojilo, ale krvácení ho decimovalo. Opatrně položil nástroje a píchl jí první dávku společně se sedativy a podpůrnými látkami, kterými opravdu nešetřil. „Neboj, to se spraví. Postaram se, aby tě zachránily.“ Andrew to řekl, ani nevěděl proč. Nejspíš potřeboval i sám sebe trochu ujistit, že žije. Po tom všem, co prožil se divil, že ještě dýchá. Bylo to skoro neskutečné. „Nějak tě odsuď dostanu, neboj. Bude to dobré.“ Zašeptal. Chvíli se na ní ještě díval, než vstal a začal vybalovat co Roco zachránil. Brzo sestavil první menší generátor na který napojil dvě světla a malý ohřívač, který dal blízko Tany, aby zůstala v teple. Delší dobu už přemýšlel, jak ho upravit, aby vydával více tepla, načež ho rozebral a přidal tam druhou ohřevnou cívku. Musel je nechat otevřené, což mohlo sice někoho popálit, ale Andrew spoléhal na to, že nikdo není tak hloupý, aby na topné těleso šahal. Pak vytáhl několik náhradních baterií, dobil fázer, který tu Roco nechal, píchl Taně další dávku léku a vydal se znovu ven sehnat díly, které potřeboval. Více než kdy jindy si teď uvědomoval tíhu zodpovědnosti. Za Tanu, za Roca. Nikdy to takhle silně nepociťoval. Co by dal za to, aby si byl jistý tím, co říkal Taně. Jestli se mu nepodaří sestavit vysílač, nikdo je nikdy nenajde. Podělaný Romulani. Podělaný Ferengové, podělaná služba! _________________ ...but dreams have a nasty shape of turning into nightmares when you're not lookin'... Naposledy upravil Andrew Andraschko dne 1. 9. 2004, 14:03, celkově upraveno 1 krát
1. 9. 2004, 0:29
John Smith
Suspicions
Flotilní kapitán
John byl ve své pracovně a vyřizoval mnoho administrativních úkolů, jelikož první důstojník ještě nebyl na lodi a Andrew letěl ještě s dalšími 2 členy posádky na Andorii. Právě si prohlížel
zprávu o surovinách, které byly právě doplněny do skladiště, když mu na obrazovce zablikal text Nová příchozí zpráva . Otevřel ji. odesílatel: Elis Plonová, USS Posseidon příjemnce: John Smith, USS Posseidon zpráva: bezprioritní ve věci: Hodnocení stavu lodě USS Posseidon k hvězdnému datu 57873.76 Založen: 01. 06. 2004 Příspěvky: 281 Umístění: USS Excalibur
Zpráva: Po dlouhých opravách a výměnnách všemožných částí lodě jsem ráda, pane, že Vám konečně můžu předložit na stůl hodnocení, které jste chtěl. Loď je připravena na sto procent. V součastnosti jsme přešli na úsporný režim a kontrolujeme všechna data, nicméně loď je opravdu kompletně opravena. Poslední testy to dokazují. Inženýrská sekce přešla nyní na jednosměnný provoz a část posádky se přesunula na planetu. Jsou však připraveni se kdykoliv vrátit a nastopit do služby. Očekáváme další rozkazy. Zapsala crewman 3.třídy Elis Plonová, hvězdné datum 57873.76, USS Posseidon, Země. Konec zprávy John si spokojeně zamnul prsty. Crewman Plonová si vedla dobře na to že byla na Posseidonu prvním rokem a až se šéfinženýr vrátí, rozhodl se že si s ním promluví o jejím povýšení. Zatím začal psát odpověď. odesílatel: John Smith, USS Posseidon příjemnce: Elis Plonová, USS Posseidon Zpráva: Crewmane, vedla jste si velmi dobře při opravách lodi a určitě se to promítne i do vašeho hodnocení. Prozatím od vás očekávám, že... Větu již nedokončil protože ho přerušil z interkomu hlas poručíka Sovika. "Kapitáne, mohl by jste se dostavit na můstek ?" "Jistě", odpověděl John a okamžitě zamířil na můstek. Mezi můstkem a pracovnou ho vždy oddělovalo pouze několik kroků a tak během chvilky stál u poručíka Sovika a romulanského OPS. Oba od sebe stáli tak daleko, jak jen to až bylo možné, aby přesto oba viděli na konzoli. "Co se děje pánové ?", zeptal se navenek neutrálně John, přesto mu však hlavou běhali myšlenky o tom, že vzájemná nevraživost mezi vulkány a romulany snad nikdy nevymizí. Slova se ujal poručík Sovik, jelikož měl do této chvíle na můstku velení. "Kapitáne, jsou to již třicet hodin a čtrnáct minut, co se měl raketoplán s poručíkem Andraschem a Petersonem ohlásit." „Jaká byla jejich poslední známá pozice ?“, zeptal se John. Havraha naťukal na konzoli několik příkazů. Jejich poslední zpráva byla že vlétají do pole asteroidů. Poslední známý kurs byl 854 čárka 21. „A jak dlouho by trval průlet tímto polem ?“ Havraha si vyvolal na obrazovce další údaje. „Vzhledem k vaší nedokonalé technologii předpokládám, že museli letět čtvrtinovým, možná až dokonce osminovým impulsem aby neriskovali ozáření radiací, která z tohoto pásu vychází. Vezmeme-li tedy v potaz, že letěli nižší rychlostí, vyplývá z toho že měli z pásu vystoupit již před více jak 10 hodinami. Možná jste měl kapitáne vybrat lepšího pilota, který nevrazí do prvního asteroidu který potká“, ušklíbl se Romulan. John obrátil pouze oči v sloup. „Jdu požádat velení, aby nám povolilo záchranou misi.“ Otočil se a zamířil do pracovny. Do zad se mu ale vpálil pohled Havrahy. „Je mou povinností Vám připomenout, že takováto akce je plýtváním zdroji a časem lodi, třídy Prometheus, kapitáne. Je velmi nepravděpodobné, že je nalezneme, radiace pravděpodobně pohřbila všechny stopy a šance je nalézt bez speciálního vybavení je nízká, pokud je co hledat.“ John po něm střelil pohledem a odměřeně odpověděl:
„My nezapomínáme na naše lidi a nerozdáváme jim kyanidové pilulky“ Poté odešel z můstku a nechal Havrahu, aby přemýšlel nad tím, co mu řekl… _________________ Flotilní kapitán John Smith, Velící důstojník USS Excalibur "I will just have to trust that you will not let Adm. Pressman put the Enterprise in unnecessary risk and if I find that that trust has been misplaced, I will have to re-evaluate the command structure of this ship. Dismissed" -- Picard (The Pegasus) Naposledy upravil John Smith dne 5. 11. 2004, 23:55, celkově upraveno 6 krát 1. 9. 2004, 12:19
Amon Travt
Supreme commander of Intelligence
Podporučík
Založen: 07. 06. 2004 Příspěvky: 33 Umístění: Project Galaxy
Amon poté ještě jednou zašel k počítači. Naťukal svojí autorizaci a prověření. Poté se spojil s vrchním velením rozvědky. Na obrazovce se objevil sám vrchní velitel rozvědky. Docela Amona překvapilo, že byl vzhůru, ale jak ho znal často pracoval i přes noc, protože trpěl nespavostí.„Pane.“ „Á Amone,“ řekl v odpověď vrchní velitel, ale zastavil se, kdž viděl Amonův ustaraný obličej. „Máš špatné zprávy?“ „Asi došlo k narušení bezpečnosti. Patrně jedna ferengijská loď napadla jeden federační člun, jež převážel čtyři příslušníky federace. Hrozí prozrazení bezpečnostních kódů. Dal jsem za úkol jednomu nadporučíkovi, aby se o to postaral a vyslal vhodnou pátrací loď. Vyslal loď třídy Oberth, která však byla patrně při pronásledování zničena v neutrální zóně, když jí loď bez povolení překročila. Jelikož se nyní ferengijská loď nachází v romulanském prostoru, budeme muset pro ně doletět infiltračním plavidlem. Zažádal jsem si o jednu loď třídy Griffin.“ „Narušení bezpečnosti? Tato událost se bude muset prošetřit to jistě víš, ale pokud doopravdy hrozí prozrazení kódů a loď je v romulanském prostoru, pak tedy máš povoleno vyslat speciální loď, ale obávám se, že v současné době mají obě naše lodě třídy Griffin svoje mise. Víš jak moc universální plavidlo to je. Zařídím ale pro tu misi jinou loď. Také ale nechci, aby tato mise měla nějaký dopad na naše v současné době snad lepší vztahy s Romulany. Co se týče té zničené lodi, jak daleko v neutrální zóně byla zničena?“ „Zatím se jenom domníváme, že byla zničena. Její poslední hlášená pozice byla na samé hranici.“ „Pokusíme se tam vyslat záchrannou loď. Hlavně mě ale nezklamte. Pokud se tahle mise nepovede, bude to pohroma a mohlo by to pro vás mít dalekosáhlé následky. Až am budete budete se muset chovat, jako Romulan. Nedejte jim možnost aby vás odhalili. Hodně šťestí. Hlašte se mi po misi. Doufám, že bude úspěšná.“ Poté obrazovka potemněla. Amon ještě chvilku přecházel po místnosti a nakonec se rozhodl ke kroku, který by se jistě velení rozvědky moc nelíbil. Vyšel ze své kajuty a směřoval přímo k výtahu. Tam jenom pronesl: „Můstek“. Výtah se na chvíli rozjel a když se otevřeli dveře stál na můstku a před sebou hleděl na kapitána, jak se naklání nad konzolí u romulanského OPS spolu s poručíkem Sovikem. _________________ Lt. of Intelligence member of the highest command of the intelligence "What we do in live, echoes in eternity."
1. 9. 2004, 13:51
Andrew Andraschko
Who cares?
Nadporučík
Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon
Trvalo skoro dvě hodiny, než se poručíkovi podařilo z boku člunu vyprostit kostru replikátoru. Další dvě hodinky hledal funkční izolineární čip, kterým by mohl vyměnit poškozený. O půl hodiny později konečně našel datovou svorku, která by se hodila na rozbitý obvod. Než to odnosil do jeskyně, uběhlo dalších třicet minut. Celou tu dobu slyšel z dálky duté údery sekery. Podle zvuků usoudil, že Roco už porazil dva stromy a teď se snaží dříví rozštípat. Jelikož neměl k dispozici pořádnou sekeru, poručík byl zvědav, jak to vyřešil. To ale teď nebyl jeho problém, za nějakou chvilku se to dozví. V jeskyni se nejdříve ujistil, že je Taně teplo, dal jí trochu napít, otřel jí vodou několikrát čelo a píchl další dávku povzbuzovačů. Týden se teď musí spoléhat sama na sebe, jelikož by další dávkou překročili povolené množství. Doufal, že se probere, bylo by to dobré znamení. Krvácení po třetí dávce Intolenolu, kterou jí dal asi před dvěma hodinami, téměř zmizelo. Žebra se již hojila, ale Tana potřebovala kostní regenerátor, který Andrew vypotřeboval na svojí zlomenou ruku. Snad půjde nějak dobýt. Mrkne se na to. Replikátor byl ale přednější. Pro všechny. První fáze, zapojení replikátoru na dva generátory bylo snadné. Horší to bylo se samotnou funkcí: „Sklenici vody.“ Nic se nestalo. „Sklenici studené vody.“ Opět nic. Andrew si povzdychl a sundal oba ochrané kryty. Replikátor byl složitý mechanismus, kterému poručík bohůžel nerozuměl až do nejmenších detailů, a i kdyby rozuměl, nemohl by tu spravit nějakou větší závadu. Takhle na venek ale vše vypadalo funkční. Prozkoušel všechny obvody, vše ale bylo v pořádku.
„Křápe.“ Andrew vrátil oba kryty na místo. „Vodu.“ Nic. Třeba je to v hlasovém vstupu, napadlo ho. Přinesl si tedy trikordér, napojil ho na replikátor a spustil umělý vstup. Replikátor se zahlásil. Malé světýlko naděje! „Vodu!“ Nic. Světýlko zhaslo. Poručík odložil trikordér a zkontroloval Tanu. Spala, horečka poněkud poklesla v důsledku zlepšení jejího stavu. Myšlenky se opět zatoulali k replikátoru. V čem může být chyba? Výkon replikátoru je dobrý, hlásí se, obvody jsou funkční. „Co ti, sakra, je?“ =/\= Po hodině =/\= „Vodu!“ Nic. Poručík už zkusil všechno, co ho napadlo, kromě výměnny gelpacku. A ten tady sežene jen těžko, pokud si ovšem zvířátka ve fabrice nemixují jen tak pro srandu Federační replikátorovou směsku. Přestože byl Andrew naprosto bez vybavení, pořád to zkoušel. Bylo mu ale již jasné, že je to marné. Replikátor byl rozbitý a nic, kromě podrobné počítačové diagnostiky nezjistí, co mu je. A na tu tady opravdu nemá vybavení. „Tak se mrknem na recyklaci vody, když nám to tu tak hezky začalo.“ _________________ ...but dreams have a nasty shape of turning into nightmares when you're not lookin'... 1. 9. 2004, 14:40
T'Rel
Náčelník
Cvičenie spolu so složkami bezpečnosti, ako povedal Travt, by bolo pre T'Rel prínosom. Už je to niekolko rokov, čo niečo také robila. Naposledy v základnom výcviku flotili. Ale takto na lodi či na stanici to ešte nezažila. Všetko je raz po prvý krát. Spomenula si na hodiny taktického velenia malých skupín. Predpokladala, že to bude niečo podobné. Tentokrát bude ale ako jedna z tej skupiny a nie ako velitel. Navyše sa zoznámi so svojimi kolegami. Oboznámi sa s ich prednostami či nedostakami, čo môže neskôr prispiet k lepšej efektívnosti spolupráce.
Založen: 10. 06. 2004 Příspěvky: 353 Umístění: USS Posseidon
Ked T'Rel vyšla z kajuty podporučíka, ihned sa zapísala ako účastník cvičení. Predpokladala, že Sovik nebude mat nič proti tomu. Okrem toho, nemala nič dôležité na práci po zvyšok dna, a tak sa znova vrátila do kajuty, prezliekla sa a vrátila sa naspät do simulátoru dokončit začatú meditáciu. Tentokrát sa pokúšala dosiahnut absolútneho oprostenia akýchkolvek skrytých emócií. Moc sa jej to nedarilo. A tak po niekolkých hodinách strávených meditáciu to vzdala. Potom si chvílu ešte pocvičila strelbu aby nevyšla z cviku, zašla si do baru na večeru a nakoniec ulahla k spravodlivému spánku. _________________ "Mayby I'll not make everyone happy, but I'll keep us alive."
1. 9. 2004, 18:59
Andrew Andraschko
Prodali nás
Nadporučík
Andrew se po dost neúspěšném lovu na součástky vrátil do jeskyně. Bylo tam teplo od kamen a dostatek světla, což mu trochu zlepšilo náladu. Tana klidně oddychovala, nevypadala, že by se něco změnilo a Roca nikde neviděl, takže shodil ze zad batoh a začal všechno velice opatrně vybalovat z provizorních ochraných obalů. Věci které přinesl byly povětšinou více, či méně poškozené a poručík doufal, že je nějak, JAKKOLIV, dokáže opravit. Ve chvílích, kdy je vyndaval a rozbaloval, si připadal jako ten nejbohatší člověk na světě. Nikdy by nečekal, že mu malá indukční cívka udělá takovou radost. Teď hrála každá součástka roli. Co na tom, že má prasklý obvod? To se nějak vyspraví a bude zase fungovat. A třeba je pak odsud vyvede.
Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon
Zatímco podrobněji zkoumal věci, které přinesl. Zaslech za sebou šelest. Otočil se a uviděl Roca, jak vchází do jeskyně, v jedné ruce měl velký svazek prken, přesně takových jaké Andrew chtěl. V druhé ruce měl ten nejprapodivnější nástroj jaký Andrew kdy v životě viděl. Obratu "skloubení tradičních metod s moderní techhnikou" dával zcela nový význam. Skládal se v podstatě ze zahnuté větve na jejíž obou koncích byly provázkem přivázány dva ruční phasery. Z nich vedl drobný kabel k iprovizovanému spínačí vprostředku větve. Roco si vyrobil laserovou pilu.
„No, crewmane, je vidět že jste se s místní přírodou už spřátelil.“ "Nemyslím, pane. Zdejší fauna je více než nepřátelská. Objevil jsem jednoho obrovkého ještěra, měl tak asi osm metrů výšky. Naštěstí mě neviděl. Ale raději jsem rychle zmizel" „No, měl štěstí že jsi to udělal, s tím co jsi si vyrobil jsi ho mohl skolit jedinou ranou.“ Roco si nebyl jistý, jestli to myslel vážně, nebo v ironii „Naházej ta polínka támhle do rohu a dej Taně trochu napít.“ Roco poslechl, když uklízel dřevo oči mu sklouzli na rozebraný replikátor. "Udělal jste nějaký pokrok, Andrew?" „No, donesl jsem to harampádí jsem. Zjistil jsem, co funguje. Kde je chyba ale nevím. Potřeboval bych pořádné vybavení a obrovský sklad plný zásob. To by se to pracovalo. Ale ještě jsem se nevzdal. Teď se hodlám mrknout na vodu, něco už jsem si přinesl, ale hlavní práce začne zítra.“ Andrew si povzdychl: „Potřebuju trochu poradit, co ti tu schází. Dokážu vyrobit tak trochu od všeho. Prozatím hodlám udělat ten recyklátor na vodu, pak ještě zpepšit osvětlení a bude to chtít zavést větší zdroj enerige. No a až nakonec ten replikátor.“ John zamyšleně zkoumal vchod do jeskyně ve které byli. Když ho několikreát konstatoval: "Měly bychom to tu opevnit. Palebná postavení tady a tady,"ukazoval. Andrew se zvedl a přešel k němu: „A jak si to přesně představuješ? Zítra snad vykutám nějaký pořádný zdroj z lodě, takže bych mohl donekonečna dobíjet tvůj fázer, ale stejně jiné zbraně nemáme.“ "Já vám to neukázal?" Podivil se John. "Tady." crewman přešel ke krabicím, které sem původně nanosil on. Andrew už některé z nich prohlížel, ale objevil jenom samé zkažené nouzové příděli a vesměs neužitečné věci. John jednu z krabic vyndal. Byla stejná jako všechny ostatní až na to, že měla dvojité dno. Když crewman ostranil hromadu nouzových dávek, uviděl poručík čtyři phaserové pušky staršího typu. "Ferengové takhle před dvěma lety pašovali zbraně. Potom jim na to ale flotila přišla a zatrhla jim to. Vzpoměl jsem si jak nám o tom říkali v bezpečnostní kursu a napadlo mě ty krabice proskenovat. A měl jsem štěstí." Poručík si vyndal jednu pušku, aktivoval hledí, zkusmo zamířil a pak jí zase deaktivovanou vrátil do krabice. „To už je lepší. Daly by se sem natahat odvařené části člunu a nějak přistavit. Pokud by jsi vykácel tohle chrastí, bylo by to tu dost nepřístupné a dobře ubránitelné. Jediný problém v obraně by bylo, kdyby někdo seskočil zhora přímo před ty valy.“ Roco se na převis podíval: "No, je to asi tak 4 metry vysoko. Pokud by někdo chtěl udělat tak než se vzpamatuje, měli bychom ho zvládnout zlikvidovat. A nebo ještě lépe, dokážete udělat minu?" „Takhle, dokázal bych zvládnout mechanismus, ale nemám tu trhavinu. A pochybuji, že jí tu nějak udělám. Jedině kdyby jsem zprovoznil replikátor a na to moc nechci spoléhat. Co to vyřešit tak, že trochu posuneme ty valy dozadu. Asi takhle sem?“ Andrew ukázal na místo asi metr a půl za nimi. „Kdyby se trochu odhrabali ty kameny, nemělo by to příliš ovlivnit dostřel ani úhel aktivní obrany.“ "Dobře, postarám se o to. Ty kameny by se mohli hodit, tady dole. Uděláme si z nich bunkr." „Moc bych na tyhle plány stejně nespoléhal, protože jestli na nás zaútočí romulanská jednotka, nejspíš o nich ani nebudeme vědět. Když jsme u toho, prohlédl jsi Tanu?“ "Dal jsem ji trochu vody, ale ještě jsem ji neskenoval. Má slabé vnitří krvácení. S tím bychom měli něco udělat, ale nemám prostředky." „Proskenuj jí, zatím se mrku tady na to.“ Poručík ukázal na hromádku věcí, které vyndal z batohu.
Roco poklekl k Taně a začal na ní projíždět trikordérem: "Hmm, to je divné, nezaznamanávám žádné krvácení." „Našel jsem v lodi ještě jednu nouzovou lékárničku. Bylo tam trochu Intolenolu. Jak vypadají leukocity?“ "Aha, to to vysvěluje. Bude v pořádku, ale ještě ji budeme držet nějaký čas v bezvědomí, musí si odpočinout." „Nemyslím, že by jsme jí museli držet. A doufám, že se brzy probere, lepší, než aby tu takhle polehávala. Nestli se zítra neprobudí, budeme muset zavést umělou výživu.“ Poručík chvíli ještě něco kutil, pak to všechno odložil a řekl: „Nevím jak ty, ale já bych si opekl kus toho zvířete, co jsi přinesl. Nerozděláme před jeskyní oheň?“ John přikývnul. "Támhle je hromada dřeva, co zbyla, když jsem dělal ty prkna." John s Adrem společně sebrali několik větví a odřezků a srovnali je na hromadu. Potom trochu poodstuupily a John jednou vystřelil phaserem. Okamžitě vzplál oheň. Crewman pak naporcoval několik fláků masa, které umístily na improvizovaný opékač, jež obrstaral poručík. Seděli zády k jeskyni, takže měli výhled na celé okolí. John sice několikrát namítl, že je může někdo spatřit, Andrew ho ale přebyl argumentem že stejnak uvidí světlo v jeskyni. Původně mlčenlivá nálada se brzo změnila v živý rozhovor: "Podle mě má Prometheus v mutli-vektorovém módu na Sovereignem lehkou převahu. Není proti němu tak lehké modulovat štíty," pokračoval John v konverzaci. Poručík pokrčil rameny: „Nejde jen o modulaci štítu. Sovereign má daleko větší palebný potenciál a výkon. Pokud soustředí palbu a jednu část zničí, další dvě už tak těžkým soupeřem nebudou. Jejich taktika je závislá na všech lodích. Sice mohou fungovat odděleně, ale 100% svého potenciálu dosáhnou pouze když jsou spolu.“ "Když už jsme u toho, víte jaká byla poslední mise Poseidonu, než jsme mi dva přišli na palubu. Slyšel jsem něco o Cardasianech." „Vím jen něco málo. Opravdu stál proti Cardassianům a v té bitvě došlo k nějakému divnému zvratu, kvůli kterému byl Posseidon tak poničený. Zemřelo tam mnoho členů posádky, včetně hlavního inženýra a prvního důstojníka. Bohůžel už si přesně nepamatuji, o co šlo. Sice jsem četl hlášení, ale nevěnoval jsem tomu moc velkou pozornost.“ Při zmínce o Posseidonu John posmutněl: „Myslíte, že nás najdou?“ Andre neodpovědel. Jenom smutně zíral do plamenů. John pokračoval: "Už asi vědí, že jsme se ztratili. Už nás možná i hledají ale i kdyby nás mohli stopovat, jsme pořád hluboko za Neutrální zónou." "Nejsem si jistý, jestli nás budou hledat i po té, co dojdou ke zničení Marauderu. Tam stopa končí a sice je to blízko, jenže přes atmosféru a jeskyni nás stejně nemohou zachytit. Hledají jehlu v kupce sena. Technicky je takové pátrání opravdu velice těžké i v podmínkách, kdy by neprobíhalo na cizím území." "Co ten vysilač jak jste o něm mluvil ráno?" „Ten by naše šance hodně zvýšil. Otázka je, jestli bude z čeho ho sestavit. Je to horší, než jsem si myslel, většina součástek z člunu je nepoužitelná a velká část zásob popadala různě do džungle a jezera. Ten pád byl katastrofa.“ "No, předpokládejme tedy, že sem nepřiletí eskadra lodí Flotily, aby nás zachránila. Máme tady dvě možnosti. Buď stvrdneme na týhle planetě na pořád, a nebo se necháme najít Romulany a budeme doufat, že se jednou nějak vrátíme do Federace." „To druhé pro mne nepřidá v úvahu. Byl bych mučen, vyslýchán a nakonec popraven.“ "Souhlasím, já mám sice nižší hodnost, ale asi bych se taky neměl zrovna nejlépe. No teď musíme doufat, že dokážeme sestavit ten vysílač, jinak tady z toho máme doživotní dovolenou u moře." „Je to celé zvláštní, viď? Celá tahle mise je padlá na hlavu. Pro mne to všechno začalo blbým
rozhovorem s přítelem. Ach jo.“ John jenom potichu zaklel: "Peterson!" „No, tomu už je to všechno jedno. Přemýšlím, co napíšu do hlášení. Jestli tam mám opravdu napsat, co to bylo za člověka, nebo se to pokusit nějak zahrát aby na něj napadlo tolik viny.“ "Jak jste řekl, jemu to už bude jedno. A nenapadá mě jak jinak byste vysvětlil to, že jsem zde. Prodal nás, parchant jeden." "Prodal." Created by: crewman 3.třídy (lodní mistr) John Roco & poručík Andrrew Andraschko _________________ ...but dreams have a nasty shape of turning into nightmares when you're not lookin'... 2. 9. 2004, 16:03
John Smith
Against commands
Flotilní kapitán
John vešel do své pracovny a okamžitě usedl k počítači. Vyťukal několik příkazů a po chvíli se na obrazovce objevil obličej mladé ženy. Chvíli si ho prohlížela a pak se zeptala: „Kapitáne, co pro vás mohu udělat ?“ John chvíli přemýšlel kolik toho může styčné důstojnici říci. „Potřebuji okamžitě mluvit s admirálem Wrightovou.“
Založen: 01. 06. 2004 Příspěvky: 281 Umístění: USS Excalibur
„To nebude pane možné, v současnosti je admirál na důležitém jednání a nepřeje si být nikým rušena.“, odpověděla žena na obrazovce a našpulila rty. „A můžete mi říct kdy to jednání končí ?“ „Mělo by pane trvat ještě kolem dvaceti minut. Mám jí něco vzkázat až se vrátí ?“ ve smithově pracovně se ozval zvonek, oznamující že někdo čeká za dveřmi. „Ano, vzkažte jí, aby mi pak zavolala zpět na Posseidon“ „Jistě pane“, odpověděla žena a ukončila spojení. zvonek opětovně zazvonil „Vstupte !“, vyzval John návštěvníka.
Amon sledoval, jak kapitán zaplul do své pracovny. Nic moc dlouho neotálel a rozešel se za ním. Zazvonil na zvonek. Zevnitř se ozvalo: "Vstupte". Amon tedy vešel. Počkal, než se za ním zavřeli dveře. "Kapitáne myslím, že bychom si měli promluvit. Jistě vás to bude zajímat. Mému nadřízenému by se jistě nelíbilo, že o tom s vámi chci mluvit." „Vaším přímým nadřízeným jsem já podporučíku Amone“, konstatoval Smith. „Co pro vás tedy mohu udělat ? V současnosti mám asi 20 minut času než se mi ozve admirál Wrightová tak prosím rychle ať to stihneme.“ Amon se trochu nadechl a začal. "Musím se vám nejprve nejspíš trochu omluvit. Můj záznam není sepsaný naprosto přesně. Nikdy jsem neodešel z rozvědky. Jsem sem pouze nasazený z bezpečnostních důvodů. Jen si vemte. Je to třída Posseidon a ještě k tomu loď vlajková celé flotily, nehledě na samotnou posádku. Co se týče bezpečnostního důstojníka, vybral jsem si tuto pozici, neboť mám s ní bohaté zkušenosti a ubezpečuji vás, že své povinnosti bezpečnostního důstojníka pokud to je možné vždy plním. Ale mojí hlavní prioritou je vnitřní bezpečnost. Takže jak říkám. Mému nadřízenému by se tohle moc nelíbilo, ale myslím, že byste to měl vědět. Jak jistě víte člun poručíka Andraschka se zatím ještě neohlásil. Rozvědce to bylo zvláštní již dávno, stejně jako flotile. Flotila tam vyslala svou loď. Rozvědka tam původně chtěla poslat jinou loď, ale díky nekompetentnosti jednoho důstojníka na ústředí se tomu tak nestalo. Daná loď, jež nesla označení USS Spealor prozkoumala dané asteroidové pole. Našla vrak člunu, ale jeho posádka nebyla nalezena. Člun byl patrně napadnut nepřátelskou lodí, když
musel přerušit rádiový klid." Nyní nechal kapitánovi trochu času, aby to rozdýchal, než bude pokračovat. John čekal hodně, ale toto rozhodně ne. Informace o tom, že je jeho bezpečnostní důstojník ve skutečnosti člen rozvědky a on o tom celou dobu nevěděl, ho nemohla nechat chladným. Víc ho ale naštvalo, že Travt celou dobu věděl co je se třemi důležitými členy posádky a až do teď se mu to neobtěžoval oznámit. Pokusil se tedy nyní zbavit negativních pocitů a když se konečně schýlil k odpovědi, nebylo již na jeho hlase téměř nic poznat. „No dobrá, nebudu se teď ptát proč jste se mi o tom zmínil zrovna teď ale místo toho chci vědět, jak je do toho zamotaná rozvědka a proč se o to vůbec zajímá.“ Amon musel uznat, že dokázal kapitán výborně skrýt své emoce. "Proč se o to rozvědka zajímá Mohu vám pouze říci, že je ohrožena vnitřní bezpečnost. Mimo jiných věcí, jako je třeba projekt ARTIn, o kterém zajisté víte. Podle dat, který jsme získali z pole asteroidů se zdá, že nepřátelská loď na ně celou dobu čekala. Musela přesně vědět, kdy bude prolétat, kudy poletí a kdo bude na palubě. Jistě si můžete spočítat, že to jasně ukazuje na to, že daná loď musela mít informátora. Někoho, kdo o tom věděl. Naším hlavním podezřelým je poručík Peterson, i když nás trochu mate, že by se nechal ztratit sám, ale nemůžeme riskovat, že to byl někdo z okolí. Vy jste jediný, komu o tom z celé posádky řeknu. To že vám to říkám by mi mohlo udělat veliké problémy. Podle dat jsme zjistili, že se jednalo o ferengijskou loď. Patrně marauder. Stopovali jsme je až na okraj pole. Jejich cesta vedla k neutrální zóně. Měla být vyslána speciální pronásledovací loď, ale styčný důstojník jenom přeposlal loď třídy Oberth, o které jsem se již zmiňoval. Nejen, že danou loď nedostihla před hranicí neutrální zóny, ale bez povolení do ní vletěla a od té doby o ní nikdo neví. Přestože jsme jim celou dobu byli v patách nedokázali jsme je dohnat před neutrální zónou. Vzhledem k vážnosti situace a ohrožené bezpečnosti se o tom nesmí dozvědět nikdo další. Je možné, že mají i někoho na velitelství hvězdné flotily to nevíme. Zatím tápeme, ale snad již máme plán." „To je velmi nepříjemná situace“, uznal John. „ Nechápu, jak mohlo plavidlo Federace jentak překročit Neutrální zónu bez povolení. To se mne ale nyní tolik netýká, chci vědět jaký tedy máte plán na záchranu mých lidí.“ "Plánujeme proniknout na romulanské území v odcizené romulanské lodi, která je nyní používána pro infiltrační účely. Jistě pochopíte, že normální loď federace neutrální zónu překročit nesmí, jinak by to mohlo skončit, jako předtím. Právě nyní je loď patrně připravována a vybírá se posádka. Jistě ten marauder neutrální zónou jen tak neprolétal. Pokusím se zjistit od spojky, jestli o tom něco nemůže zjistit. Pokud jsou do toho Romulani zapleteni, bude to vážný problém. Buď tam někde je ten Marauder nebo je možné, že jsou na jiné lodi nebo se mohlo stát něco naprosto jiného to nevíme. Jediné, co víme je, že jsou někde v romulanském prostoru a snad je dokážeme vystopovat. Pokud ale tahle akce nevyjde bude to fiasko, takže jistě pochopíte, že tato informace je přísně tajná a neměl bych vám jí jako ani ty předchozí sdělovat. Omlouvám se, ale nemohl jsem vám to říci dřív. Odněkud museli zjistit informace o tom letu a pokud mají někoho ještě na lodi, jistě chápete. Jo taky. Již nechci, aby se v této akci něco podělalo a ohrozilo to vaše lidi více, než by bylo nutné. Pro jistotu se raději sám zúčastním akce na infiltrační lodi. Moje krycí rozkazy by měli dorazit během pěti hodin. Tady vám předávám souřadnice, kde patrně Marauder vstoupil do neutrální zóny. Jsem si jistý, že to budete chtít vědět, ale za žádných okolností hlavně neleťte dovnitř." Poté podal kapitánovi PADD. John vzal PADD a důkladně si prohlédl údaje. Kousek od asteroidového pole ho zaujala bývalá romulanská základna, nyní využívána zejména obchodníky a pašeráky. „Děkuji vám podporučíku“, řekl Smith nakonec „Myslím že poletíme s Poseidonem na tyto souřadnice“ ukázal prstem na mapku „Je docela možné, že se právě na této základně mohli Ferengové zastavit předtím, než vstoupili do asteroidového pole kde napadli náš Runabout. Třeba o nich někdo slyšel nebo je dokonce viděl. Takováto šance tu určitě je. Při troše štěstí by se nám zde mohlo podařit zjistit, kdo stojí na pozadí tohoto incidentu.“ "Děkuji kapitáne. Zjistit, co stojí na pozadí incidentu a kdo je všechno do toho zapletený je jistě také velice důležité. Děkuji, že se tím budete zabývat. Věřím vašim schopnostem." Amon se podíval na ukazatel času. "Asi za čtyři a půl hodiny nejpozději bych se měl nalodit na infiltrační loď a záchranná operace se rozjede. Věřte kapitáne, že udělám vše, co bude v mých silách a silách lodi, aby se vrátili v co nejlepším stavu." Poté trochu popošlápl. "Je zde ještě něco, na co by jste se chtěl zeptat pane předtím než se půjdu připravit?" „I já věřím podporučíku ve vaše schopnosti.“ Smith nasadil vážný výraz „Jedna věc by mne ale přecijen zajímala.“ „Co uděláte pokud vás Romulani odhalí ? Tím že poletíte do Romulanského prostoru navíc v
jejich vlastní lodi naprosto porušujete podmínky Algeronské smlouvy a dáváte Federaci v risk války s Romulany, zrovna když se naše vztahy začaly po dlouhé době zlepšovat. Ví o této akci velitel Hvězdné Flotily a je vůbec toto riziko únosné ? Na mých lidech mi velice podporučíku záleží, ale čtyři lidé jsou v porovnání nic proti miliónům, kteří by mohli zemřít v případě války.“ " My přece svoje lidi nikdy neopouštíme. Mám s infiltracemi dobré zkušenosti, ale pokud by nás snad odhalily, vypadalo by to, jako klasická výzvědná operace. Myslíte, že když nyní máme s nimi dobré vztahy, že tím všechny stínové operace mizí? Obě strany mají pořád u druhých agenty rozvědky, kteří se ale v dobách příměří zabývají sběrem informací, aby dokázali odhalit případné blížící se nebezpečí. Od doby uzavření té smlouvy jsme již zachytili několik Romulanských agentů a naopak Romulané zachytili pár našich. Je to věc, o které obě strany ví, takže obavy z náhlých zhoršení vztahů se bát nemusíme. Jsou tu ale také hlediska vnitřní bezpečnosti." „Já vím že svoje lidi neopouštíme tak mne podporučíku nepoučujte. Pouze jsem vám chtěl naznačit, aby jste si dal pozor, protože jde v tomto případě o víc jak klasickou výzvědnou operaci. No pane Amone, budete to mít na starosti vy, ne já, takže hodně štěstí.“ "Nechtěl jsem vás poučovat kapitáne. Také vám přeji hodně štěstí, ať zjistíte, odkud to začalo. Nyní již budu muset jít. Kapitáne," řekl Amon a chystal se k odchodu. John přikývl a společně s Travtev vešel na můstek... Created by Amon Travt & John Smith _________________ Flotilní kapitán John Smith, Velící důstojník USS Excalibur "I will just have to trust that you will not let Adm. Pressman put the Enterprise in unnecessary risk and if I find that that trust has been misplaced, I will have to re-evaluate the command structure of this ship. Dismissed" -- Picard (The Pegasus) Naposledy upravil John Smith dne 5. 11. 2004, 23:55, celkově upraveno 1 krát 2. 9. 2004, 16:57
Andrew Andraschko
Sound of nature
Nadporučík
Andrew i John se k ránu rozhodli trochu prospat. Uložili se, ale narozdíl od Roca, který zabral okamžitě, nemohl poručík usnout. Asi půl hodiny se převaloval, načež vstal a vyšel z jeskyně, slabě ozářené ztlumeným světlem, ven na vzduch. Slunce ještě nevyšlo, tmu už ale vytřídalo raní šero. Zatím bylo chladno, ale vypadalo to na další slunečný den. „Kolik ještě takových dnů?“
Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon
Poručík se rozhlédl po schůdnější cestě a když žádou nenašel, začal šplhat po příkré kamenité stěně vzhůru, na vrcholek skály. Po cestě probudil několik zvířat, převážně ptáků, do jednoho dokonce narazil. Ve tmě pořádně ani neviděl, kam leze, a nehodlal riskovat, proto mu trvalo asi čtvrt hodiny, než se dostal na vrchol. Tam se natáhl na trávu a na chviličku zavřel oči a snažil se vnímat jen větřík, který zde foukal silněji než dole. Probudil se, když se údolí zalilo rudým světlem vycházejícího slunce. Dost ho to zklamalo, zdálo se mu, že byli zachráněni posádkou Posseidonu v čele se Smithem. „Blbost, jestli nás sem někdo přiletí zachránit, oni to určitě nebudou. S Posseidonem by jenom vletěli do Neutrální zóny a na druhé straně začne mobilizace.“ Promnul si oči a rozhlédl se. Nelezl sem nadarmo. Někam sem musí postavit vysílač. Chvíli mu trvalo, než nalezl alespoň trochu vhodný prostor. Byl víc než ideální, ještě půjde zakrýt chrastím. Nacházel se pod několika stromy, které již předzvěstovali les, který měl hranici opodál. Po chvilce přemýšlení se poručík rozhodl se tu ještě chvíli zdržet. Sedl si pod jeden ze stromů a díval se dolů na vodní plochu a lesy okolo ní. Pád raketoplánu zanechal jen minimální stopy, vlastně jen samotnou plochu přistání, voda všechy trosky pohltila a od ohně nechytila žádná část lesa. „Je to tu vlastně docela hezké. Jestli něco, tak romulané mají úctu k přírodě a tyhle planetky by jim klidně mohli sloužit k rekreaci. Jen doufám, že to ještě žádného z nich nenapadlo.“ Poručík zívl. Působilo na něj uklidňujícím dojmem, když seděl tady nahoře. Jeskyně byla sice teplá a útulná, ale moc mu připomínala v jaké situaci jsou. Navíc tam ležela Tana. „Omnis dies est alique proprius, amore mea.“ Vybavil si najednou. Řekla mu to jeho dívka, na akademii, asi před deseti lety. Měla pravdu. Kde je jí teď asi konec? Andrew zavřel oči a znovu usnul.
_________________ ...but dreams have a nasty shape of turning into nightmares when you're not lookin'... 2. 9. 2004, 17:38
Andrei IRQ Nortonov
Cest na loď USS Posseidon [Cestovní loď plující warpem 5]
Lodní mistr
Jídelna cestovní lodi: "Kam letíte?" zeptala se mě paní která si při obědě ke mně přisadla. Byla to taková strší paní se svou kočičkou, pravděpodobně letěla někam na rekreaci. "Na loď USS Posseidon, mám tam zítra nastoupit." odpověděl jsem té 'zvědavé' paní. "Hmmmm, takový švarný šohaj?"
Založen: 18. 08. 2004 Příspěvky: 27 Umístění: USS Posseidon
"Ano, nastupuji trochu dříve, to je pravda. Totiž podařilo se mi přeskočit část akademie, po složení srovnávaček." odpověděl jsem, jelikož mi bylo jasné, že na tyto otázky stejně dojde. "A jako co tam nastupuješ? Moje neteř taky slouží na lodi, je barmanka, ale jak se ta loď jmenovala..... To ti teďka neřeknu, ale možná si vzpomenu...." "Jako Crewman 1. třídy...." Tak se tento oběd pokračoval, až do dezertu. Podařilo se mi z té paní vymámit několik informací o netři. Hmmm, pak ji kontaktuju, možná bude pěkná...... Po příjemně prospané noci naše loď dorazila do místa určení. Hned po přistání jsem se vydal ke vstupu na moji novou loď. Na lodi USS Posseidon: "Vy jste pan Nortonov?" ujala se mně krásná blondína. "Ano, to jsem já..." "následujte mně" usmála se na mě a já neváhal a vydal jsem se za ní za kapitánem. Poté co jsem se nahlásil u Kapitána, tak jsem byl zaveden do mé kajuty, kde jsem se jal vybalovat své soukromé věci a začal kajutu upravovat do svého stylu..... [/b] _________________ Andrei "IRQ" Nortonov, USS Posseidon
2. 9. 2004, 19:39
Tatjana Igorevna Ozerova
břicho bolí, v zádech pícha, že by kocovina?
Lodní mistr
Založen: 10. 06. 2004 Příspěvky: 30 Umístění: USS Posseidon
Jau, bylo první co Tanju napadlo, když se probudila. Jen se obává, že něco není pořádně v pořádku. Leží pod dekou u ohniště v nějaké jeskyni a břicho jí nechutně bolí. Kdyby se jí aspoň nemotala hlava. Zkusila se posadit, ale motající se svět ji od toho velmi rychle odradil. Jenže něco dělat musí, nebo se znova propadne do mrákot a to v žádném případě nechce. S tichým syčením se vyplazila z pod deky a namířila si to rovnou k jisté divné věci, v které po chvilce poznala replikátor. Po prvních návalech bolesti toho chtěla nechat a znovu si lehnout, jenže zjistila, že za sebou nějak divně tahá nohy..tak radši pokračuje k bedýnce. Tanje docházejí samé úžasné myšlenky, teď například přišla na to, že ta bedýnka je rozbitá. Asi by měla havarovat častěji. Havarovat?! Někdo u replikátoru nechal nářadí, nejspíš Andrew podle způsobu "poklizení". Tanja se s námahou vyšplhala do sedu a začala se vrtat ve vodičích. Tu akorat vešel potichu a v zamyšlení do jeskyně Andrew. To co viděl ho málem přimělo nadskočit a udělat hlavou v jeskyni noví větrací otvor. _________________ Ing. Tatjana Igorevna Ozerova, hlavní sestra USS Posseidon
2. 9. 2004, 23:56
Andrew Andraschko
Sleeping beauty
Nadporučík
Andrew se probral a okamžitě zjistil, že spal nejméně čtyři hodiny, jelikož slunce už bylo pěkně vysoko. Rychle vstal, zjistil, že po stěně se dolů neodváží a tak velikým obloukem seběhl kopec k jezeru, odkud se vydal k jeskyni, aby ještě zastihl Roca, který chtěl dnes jít na lov. Bylo mu jasné, že je to už zbytečné, ale zkusit to musel. Když doběhl k jeskyni, všim si, že zmizel fázer, který tu ležel u ohniště, tudíž je Roco evidentně pryč. V zamyšlení, co teď udělá vešel Andrew do jeskyně, kde, ke svému překvapení, našel Tanu jak se snaží rozebrat replikátor. Zkoprněle jí chvíli pozroval, pak mu došlo, že si může hodně ublžit.
„Crewmane!“ vykřikl rozběhl se k ní. Tanja sotva vzala na vědomí blížícího se Andraschka. Sice mu chtěla odpovědět, ale z úst se jí vydralo něco jako zaúpění. Tanja:" PoAUčíkuuuu?" Andrew sebral lékárničku a trikordér, sedl si k ní a nejdříve ze všeho jí píchl dávku sedativ: Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon
„Je to lepší?“ Asi to lepší bude, jenže s novou dávkou oblbováku si Tanja začíná šlapat na jazyk a začíná činit obrovské objevy, na novo. Tan ja: "Dobré, lepší, lepšejší..ne, tak to net. Što Vy dal menja? A kde to jsme?" Andrew se pousmál, když viděl, co to s ní udělalo. Roco jí ráno musel píchnout ještě jednu dávku. „Nějaká sedativa. Jsme na planetě Ulmo IV. Tajno, teď mne ale poslouchej, musíme se vrátit támhle na lůžko. Pomůžu ti, ano? Neboj, Polož se. Přenesu tě tam.“ Jenže chtít přesvědčit Tanju o nějakém návrhu, že je lepší než ten její, je docela problém i v normálním stavu a přesvědčit nadopovanou Tanju..to je jak hádat se s děckem. Můžete ho odnést, ale pravdu mít nebudete. Tanja: "Ne, mě se tu líbí a navíc mám práci, moc práce. Vidíš, ten mrtvej vodič? Tak ten má blikat." Pronesla zcela vážně. Andrew se podíval, na co ukazovala a málem se rozesmál, protože to, co považovala za vodič, byl polazirovaný transformátor. „Přeneseme ten replikátor pak k tobě a můžeš ho klidně opravit. Teď ale musíš odpočívat, jsi zraněná.“ Tanja:" Jsem.. Ale nebudu." „Nebudeš, když uděláš to, co říkám.“ Tanja: "Nachytal se, nachytal. Ne, že nebudu, ale nepudu. Hehe." „Tak dost, takhle to nejde.“ Andrew odložil trikordér, něžně chytil Tanu a zvedl jí ze země. Překvapilo ho, jak je lehká. Držel jí teď hezky v náručí. Tanja s hrůzou zjišťuje, že najednou ve vzducu a tenhle objev se jí vůbec nelíbí. Navíc jí nohy bezvládně vlají, podle toho jak ji Andrew zvedá. Tanja: "Pust mi, šlyšíš? Todle Ti neprojde. Ja budu očeň plochaja děvuška i myšky buděš mit v celom koridore. I s bobky." Jenže se nezdá, že by tato hrozba na Andrewa učinkovala.. Andrew popravdě ani nechápal, co mu Tana chtěl sdělit. Ještě jí trochu lépe podepřel záda a vydal se k lůžku. Tanju ten projev nevole evidentně v yčerpal a dostihlo s konečnou platností sedativum. Již během cesty v náručí byla v polospánku a když ji Andrew ukládal byla v limbu. To jí ovšem nezabránilo v tom, aby se Andrewa nechytla jako klíště. Jako trošku větší blonďaté klíšťátko. Andrew jí opatrně položil na provizorní lůžko a sundal její ruce ze svého krku. Pak vytáhl trikordér a prohlédl jí. Krom zlomenin byla již v pořádku, teplota i nadále klesala a podrpůrné látky dělali co mohly. Jen měla veliké bolesti od zlomených žeber. Zaklapl tedy trikordér, posunul jí do lepší pozice, přikryl a pohladil po vlasech. Byla krásná. „Spi, bude líp. Určitě bude líp.“ Chvíli jen tak seděl, pak přešel k replikátoru, vrátil ho do původního stavu a vytáhl si nářadí: „Takže, vody je v jezeře dost, ale chtělo by jí to trochu přečistit. Hm, to nebude příliš těžké.“ Created by crewman 3. ročníku (lodní mistr) Tatjana Igorevna Ozerová & poručík Andrew Andraschko.
_________________ ...but dreams have a nasty shape of turning into nightmares when you're not lookin'... 3. 9. 2004, 13:59
Andrei IRQ Nortonov
Co je to za svět???
Lodní mistr
Jakmile jsem se z orintoval o tom co stalo před mím příchodem na loď , tak mi vyvstala otázka: Co je to svět?? Hned jsem se rozhodl jít z kapitánem: "Kapitáne crewman 1. třídy Andrei Nortonov, žádá o umístění na stanoviště a rozkazy" už jsem ani nedodal to své 'IRQ', protože situace byla vážná, moc vážná. Kapitán byl zrovna poněkud zaneprázdněn a odvětil: "Dobrá, převezměte crewmane řízení navigace." Založen: 18. 08. 2004 Příspěvky: 27 Umístění: USS Posseidon
"Ano, pane." odvětil jsem a vydal jsem se do přední části můstku zaujmout své místo. _________________ Andrei "IRQ" Nortonov, USS Posseidon
3. 9. 2004, 18:31
John Smith Flotilní kapitán
John vyšel z kajuty společně s Amonem Travtev vešel na můstek. Rozhlédl se po můstku než se jeho zrak zastavil u podporučíka Havrahy ir-Llunih tr´Sariho. Došel až k němu. "Podporučíku, informujte všechny členy posádky, aby se okamžitě dostavili na loď. Do hodiny chci aby byla loď připravena odletět." Romulan potvdil kapitánův rozkaz a začal kontaktovat jednotlivé sekce... O HODINU POZDĚJI Založen: 01. 06. 2004 Příspěvky: 281 Umístění: USS Excalibur
Na můstku bylo velice rušno jak inženýři prováděli poslední předletové diagnostiky a přícházeli hlášení z jednotlivých částí lodi. Amon se zatím vylodil a nyní se připravoval na vlastní misi. "Veliteli, poslední raketoplán dorazil na palubu", přerušil Johnovi myšlenky podporučík Havraha. "Všechny sekce hlásí, že jsme připraveni vyrazit." John přikývl a dotkl se komunikátoru. "Smith T'Rel, dostavte se na můstek. Po dobu nepřítomnosti podporučíka Travta přebíráte místo hlavního bezpečnostního důstojníka." "Ano pane, již jsem na cestě", zněla odpověď a tak John ukončil spojení a sedl si zpět do křesla. "Navigace, zadejte kurz a požádejte o povolení ke startu" Nortonov zadal již předem určený kurz k bývalé romulanské základně poblíž asteroidového pole, kde se ztratil Andraschkovo runabout. "Kurz zadán, OPS povoluje start", oznámil crewman poté co si zkontroloval ještě několik dalších údajů a zadal další příkaz. "Nosné rakety připraveny, zapínám odpalovací úsek. Úsek je pod proudem" "Start !" rozkázal Smith a Posseidon zamířil ven ze suchého doku... _________________ Flotilní kapitán John Smith, Velící důstojník USS Excalibur "I will just have to trust that you will not let Adm. Pressman put the Enterprise in unnecessary risk and if I find that that trust has been misplaced, I will have to re-evaluate the command structure of this ship. Dismissed" -- Picard (The Pegasus)
3. 9. 2004, 19:40
John Roco
Lost Haven
Praporčík
John pomalu kráčel po okraji džungle. Byly to už tři hodiny od chvíle, kdy odešel z jeskně něco ulovit. Tentokrát se mu ale příliš nedařilo. Za celou dobu neobjevil nic, co by mělo potenciál stát se dobrou večeří. No, přeci nemusí něco nosit každý den. Měli ještě dost z toho zvířete co ulovil včera. Vydal se proto pomalým krokem zpět k jeskyni. Šel trochu jinudy než předtím, doufal, že by se mu nakonec přeci jen mohlo ještě poštěstit.
Založen: 05. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon
Po asi dvaceti minutách chůze došel k jezeru. Dostal se na nádhernou písčitou pláž. Vypadalo to tam jako v ráji, krásné vysoké palmy, jemný bílý písek, průzračně čistá voda, a protože momentálně neměl naspěch rozhodl se chvíli relaxovat. Tedy, tím způsobem, který by za relaxaci povožaval jistě i Andre, protože teď taky široko daleko nebyl nikdo koho by mohl zmlátit. Natáhnul se na pláž a poslouchal šplouchání vln. Na ním se pohupovalo několik palmových listů na pozadí s nádherně modrou oblouhou. John takle ležel několik minut, potozoroval drobná hejna malých ptáčků, kteří beztarostně poletovali po obloze. Najednou s hlasitým hlubokým šuměním mezi nimi prohnal další pták, tentokrát větší. John sebou trhl. To nebyl pták, byl to romulanský stihač. Zodpověděla se tak otázka, jesli je Romulané hledají. John se rozběhl směrem k jeskyni, která se teď stala jejich domovem. Musí varovat Andreho a jeskyni ukrýt. Romulané je sice kvůli rušení nemohli zachytit, ale pokud objevý raketoplán, jakože ho asi objevý, tak se oblast okolo bude brzy hemžit romulankými pozemními silami. Jeskyně nebyla tak daleko jak si John původně myslel, během k ní dorazil poměrně brzo, asi za dvacet minut... _________________ Praporčík John Roco, bezpečnostní důstojník, SB McKinley "Zapojíme-li přístroj do zásuvky, funguje lépe"
3. 9. 2004, 20:12
Andrew Andraschko
Brutal lesson of engineering
Nadporučík
„Vodu! Vodu, vodu vodu! Proboha alespoň jeden šálek vody, ty jeden křápe!“ Andrew už nemohl dál, měl chuť replikátor vzít, kopat do něj, rozebrat a nakonec ho vyhodit. Po té co opravil čističku vody (v člunu byla celkem funkční kopie) dostal jednu chybu, pak druhou, ale replikátor pořád odmítal replikovat. Andrew si byl jistý, že je do vadný kontakt. Ale kde? Kde? Seděl u něj s nářadím už několik hodin a projížděl znovu a znovu všechny obvody. Věděl, že už je tak blízko, ale ještě to nemá. A to ho vytáčelo. V tom se zpoza rohu do jekyně vřítil Roco. Po tom sprintu do jeskyně byl celý rudý, zmohl se jenom na jedinou větu: Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon
"Jsou tady!" Andrew k němu vzhlédl: „Kdo? Přišli nás zachránit?“ v jeho hlase byly pochyby. Roco mezití skončil do jednoho palebného postavení, které předešlý den vybudovali. Spustil pušku a skrze hledí kontroloval okolí. "Romulani. Právě tady proletěl jejich stihač. Jestli nejsou slepí tak už určitě vědí kde jsme havarovali." Andrew se začal smát. John se na něj trichu nechápavě a trochu vyčítavě podíval. Kdyby to byl někdo jiný asi by ho praštil. "Crewmane, uvědomujete si, kolik je hodin? Je téměř večer." "Světlo je jěště dost." „Ale viděl jste v uplynulých hodinách místo, kde jsme havarovali?“ John se trochu uklidnil: "Pořád si ho mohli všimnout. Včera tam byl docela slušnej bordel." „Už není. Postaral jsem se o to. Pokud tu ale hlídkují romulané, nesmíme dnes zapalovat oheň, ani svítit. Pokud se nám teď nepodaří nějak zajistit vchod do jeskyně.“ John, teď už zase úplně klidně pokýval hlavou: "Dobře, ale musíme být opatrní. Snad to za pár týdnů vzdají." Potom se ale trochu zamyšleně podíval na Andreho: "Cože jste udělal s tím nepořádkem?" „No, dá se celkem dobře říci, že jsem ho část přemístil támhle dozadu, do těch chodeb a
podstatně větší část, méně použitelné haraburdím, leží v lesích okolo jezera. Jsou různě překryté chvojím, takže snad je neobjeví ani při podrobnějším průzkumu.“ John Andreho vnímal spíše napůl, zaujal ho totiž replikátor u stěny místnosti. Byl zapnutý ale John netušil, že jenom z toho důvodu, že na něm poručík před chvílí pracoval. Nakonec přišel k němu a řekl: "Pomerančový džus." Andre ho celou dobu mlčky pozoroval. Replikátor zablikal, tudíž vzbudil v Johnovi pocit, že jeho přání splní, ale to bylo také vše, co udělal. „Je to marné. Pracuju na tom, už reaguje trochu více, ale zatím se tok ničemu. Jen hloupý přístroj, který se zoufale snažím zachránit.“ Zaštkal poručík. John se zklamaně zašklebil. Měl toho za dnešní den už dost, vlastně toho měl dost za celý poslední týden. Pohotovostní lékaničku používal nejméně tisíckrát. Zlostně do rozbitého replikátoru kopl. Patrně to trošku přehal, protože značně zdeformoval jednu krycí desku. Ozvalo se slaboučké zapraskání. Potom se náhle materializovala sklenice pomerančového džusu. Andrew se nevěřícně díval na to, co Roco udělal, Pak smutně dodat: „Kdybych tohle udělal já, už by to nikdo nikdy nespravil. A tak se tu s tím morduju celý večer. Pak si přijdeš ty a kopneš. A vydáš za tisíc inženýrů. Asi bych měl vrátit diplom.“ Crewman se nevině usmál: "Štěstí. Máte snad na něco chuť?" "Dal bych si panáka." John se znovu obrátil na replikátor: "Dvě vodky, jednu s ledem." Replikátor znovu poslušně splnil příkaz. John vzal skleničky a jednu podal Andremu. "No, tím se řeší několik našich problémů. Součástky na vysílač můžete zreplikovat. Potom se zadíval na postel vedle: "Tana se ještě neprobrala? Ty sedativa co jsem jí dal ráno by už působit němely." Andrew se trochu posmál: “Už byla vzhůru, ale měla veliké bolesti, takže jsem jí dal ještě jednu dávku. Teď odpočívá, hodně jí vyčerpal ten výstup.” John s Andrem se poprvé za poslední týden pořádně najedli. Replikátor kupodivu fungoval bezvadně a tak se jim podařilo částečně doplnit i lékárničku. Usínalo se jim trochu lépe, přeci jenom jejich šance na záchranu teď byly o mnoho vyšší. A to i přes hrozbu Romulanů pátrajících na obloze. Ještě několikrát slyšeli v noci průlet stihače, žádný si jich ale nevšiml. Zatím. Created by: crewman 3. ročníku (lodní mistr) John Roco & poručík Andrew Andraschko _________________ ...but dreams have a nasty shape of turning into nightmares when you're not lookin'... 4. 9. 2004, 11:34
Andrew Andraschko
An ordinary day
Nadporučík
Elis měla velice špatný den. Uplynulé dva dny byla na Zemi, zrovna trávila čas v Paříži u kamarádky, když jí povolali zpět na loď. První věc, kterou zjistila hned, jak se vrátila byla, že velení přešlo na podporučíka Simonse, který byl také povolán na loď z dovolené kterou trávil se svojí novou přítelkyní. Byl druhý ve velení za Poručíkem. Tušila správně, že si svůj vztek vylije na ní: Podporučík seděl za stolem v Andrejově kanceláři a prohlížel si nějaké PADDy, když vešla. Rozhodla se ho nedržáždit a tak mu předvedla ukázkový pozor: „Pane, crewman třetí třídy Elis Plonová hlásí příchod. Chtěl jste semnou mluvit, pane.“ Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon
Položil pomalu PADDy, vzal si jiný, který ležel stranou a začal:
„Crewmane, měla jste to tu na povel, že?“ „Ano, pane. Teď jsem uvolněná ze služby, ale předtím ano. To je pravda.“ „A jak mi vysvětlíte, že jste se za prvé zdržela se servisními úpravami a za druhé že jste si musela nechat povola specialistu ze SB1?“ V Elis hrklo: „Pane, nemohla jsem sehnat našeho specialistu. Byl s ostatní posádkou na Zemi a já neměla spojení na OPS a... a ...“ „A co ty úpravy?“ „Měla jsem jen minimální posádku, většina techniků byla pryč a já...“ „Tak dost. Měla jste perfektní hodnocení a minulost a selhala jste, crewmane. Až se vrátí poručík, což snad bude brzy, dám mu kompletní hlášení s návrhem na udělení důtky. Měla jste pracovat svižněji. Je mi jasné jakou zodpovědnost jste na sobě měla, ale selhala jste. To je neoddiskutovatelné.“ „Pane, vždyť já mám jen pohotovostní kurz, stejně jako všichni co tu v tu chvíli byli...“ „Jste crewman třetí třídy a členka hvězdné flotily?“ „Ano, pane.“ „Tak si dejte odchod, crewmane.“ Elis se otočila a odešla. Nějakou chvíli si myslela, že je to celé vtip. Jak může dostat důtku za vzorné plnění povinností? To snad není možné! Vždyť pracovala jak to jen šlo! V tom případě jde hned teď za kapitánem a řekne mu, co za blbce sedí v poručíkově kanceláři. Ale ne, vždyť poručík jí důtku nedá Vždyť je to člověk a hlavně to není idiot, ten to neudělá. Ne. Až se vrátí, všechno vyřeší, ona mu to vysvětlí. Ano, tak to udělá, počká na něj. Elis se touhle úvahou trochu uklidnila a vydala se do kajuty, kde se vysrpchovala, najedla a pořádně prospala. Když se o dvanáct hodin později probudila, zjistila, že má dvě příchozí zprávy. První zprávu obdržela od svých přátel, kteří zrovna měli službu. Po lodi se proslýchalo, že se letí na záchrannou misi, protože poručík někde havaroval a je dost pravděpodobné, že je mrtvý. Druhá byla od Simonse,- byla oficiálně navržena na důtku. Její optimismus den za dnem narůstal. Created by crewman 3. třídy Elis Plonová (NPC) _________________ ...but dreams have a nasty shape of turning into nightmares when you're not lookin'... 4. 9. 2004, 12:11
T'Rel
Náčelník
Práve dojedám posledné sústa neskorých ranajok, ked ma v tom vyruší hlas kapitána Smitha a vyžaduje moju prítomnost na mostíku. Preglgnem a tuknem do komunikátora: "Rozkaz kapitán, už som na ceste." A tak rychlo vstanem, odnesiem špinavý riad recyklovat a vydávam sa na mostík. Po ceste premýšlam o tom, akou velkou zodpovednou úlohou ma poveril po dobu Travtovej neprítomnosti. Podla toho usudzujem, že verí v moje schopností niečo také zvládnut. A ja neurobím nič, preto aby svoj názor zmenil. Založen: 10. 06. 2004 Příspěvky: 353 Umístění: USS Posseidon
=Bridge= Dvere turbovítahu sa otvoria a ja vstúpim na mostík. Letmo sa poobzerám a všimnem si niekolko členov posádky. Podporučík Havraha ako stojí za ops a kontroluje stav senzorov. Nortonov za kormidlom a Sovik v roli zástupcu kapitána. Lod pamaly vyplávala zo suchých dokov a pilot ešte naposledy kontroluje všetky navigačné systémy, stav dilitia a parametre warp pohonu, než prejde na rýchlost svetla. Nakoniec sa i ja vydám k takticekj stanici a zaujmem svoje miesto. Spravím pár rutinných diagnostík a výsledok predpisovo zahlásim. "Taktické systémi sú v poriadku, pane. Všetky fázerové banky plne funkčné..." Takto mu vymenujem stav všetkých taktický častí ako je gravitónové pole, vlečný lúč, odpalovače torpéd a nakoniec zabezpečenie a uzavretie hangárov lode. Keby som mu všetko do puntíku nepovedala, nebola by som proste zo sebou spokojná. _________________ "Mayby I'll not make everyone happy, but I'll keep us alive."
4. 9. 2004, 15:31
Andrei IRQ Nortonov Lodní mistr
Po opuštění stanice jsem se pohodlně uvelebil u svého pultu a začal přemýšlet o tom, že jsem dlouho nečetl bibli.... "Kapitáne kurz zůstává nezmněnen, při současné rychlosti doletíme k asteroidovému poli za...5hodin". "Děkuji crewmane.." odvětil kapitán
Založen: 18. 08. 2004 Příspěvky: 27 Umístění: USS Posseidon
Tak jsem začal zkoumat je tak pro informaci mapu oblast _________________ Andrei "IRQ" Nortonov, USS Posseidon Naposledy upravil Andrei IRQ Nortonov dne 9. 9. 2004, 19:14, celkově upraveno 2 krát
8. 9. 2004, 16:35
Havraha ir-Llunih tr´Sari erei'Riov
pryč od Země
Založen: 28. 07. 2004 Příspěvky: 37 Umístění: USS Posseidon
Pro Havrahu to byl zvláštní pocit, cítit jak se tato mocná loď Federace dává do pohybu. Ze specifikací třídy Posseidon samořejmě věděl, co má očekávat, ale stejně byl překvapen. Na své konzoli sledoval jak pomalu narůstá v lodi energie a v nejvýhodnější okamžik se zažehly manevrovací rakety, loď opustila orbitální doky u StarBase. Postupně se výkon lodi stupňoval a spustěny byly impulzní motory. Teď Havraha sledoval, jak pomalu za nimi mizí Země. Po pravdě, nikdy nečekal, že se sem podívá mírovou cestou, či jinak než jako doprood praetora na nějakém warbirdu a to je ještě nepatrná možnost. Chvilku jako u vytržení se díval na obrazovku, kde mizely planety Sluneční soustavy, zná je všechny-Jupitern, tady by byl Saturn, ale je na druhé straně Slunce, Uran, Neptun a tydle dva kusy skály co počítač z nějakého důvodu zabral je Pluto s Charonem; příprava na pobyt musela být perfektní, jak jinak. Ze zemyšlení ho probralo tiché naskočení hypermototrů, dovolil si ještě jeden pohled na kapitána, ano John Smith vypadal spokojeně se svou lodí, taky bych byl, blesklo Havrahovi hlavou a pak se již plně věnoval své práci. Asi by měl poznat inženýra této lodi, křivka ideální energie pro motory byla téměř shodná se spotřebou pro ni určenou, bravo feddie. Této lodi toho moc do dokonalosti nechybí, snad maskovací zařízení, na to, že létá bez něj si Havraha asi nikdy nezvykne a jedna část jeho duše byla ráda, druhá zatím tajně smutněla, tajně i před ním samým.
u netrální zóny..1
Cestou k netrální zóně se Havrah plně zaobýval tím, že zkoumal komunikační signály ve sledovaném pásmu a jako vždy ještě něco navíc. Chvilku ho trápila myšlenka, že měl přeci jen provést přísnou inspekci všech osp stanovišť na lodi, ale seznal, že na toto má dost času a musí stačit ta, kterou udělal, když přišel na loď. Bohužel záznamy Federace jsou kapku neúplnné co se týkče asteroidového pásu, jakážtaká mapa, vyznačení proudů částic, několik zdrojů záření. Záznam trasy raketoplánu se nádherně shodoval s předpokládánou trasou, kterou dle staničních záznamů, navrhl poručík Peterson a crewman Ozerová po něm přepočítávala..?! Co se na tom člunu dělo, ale co mávne nad tím Havraha rukou, možná proto se ztratili. POZOR! Blikne mu hlavou, ta trasa je až mmoc shodná s předpokládanou, ač poručík Anderson zjevně není špatný pilot, předcházející trasa raketoplánu, není tak perfektní jako tady v poli. Buď se změnil člověk u kormidla, nebo někdo manipuloval s údaji senzorů. Havraha urychleně začal pátrat po správné variantě.
u neutrální zóny..2
Po půl hodině má Havraha jasno, se záznamy Federace někdo manipuloval, a dost nepřesně, škoda, že momentálně nemá přístup k romulanským majákům, odpověď by měl za pár chvil. Ale nic mu nebrání sledovat využítí komunikační sitě..hm..sice nenašel žádné podezřelé kroky, ale našelnáruůst spořádané energie, mířící směrem do centra neutrální zóny a do Romulanského prostoru, to může zanmenat jen přenos dat. Havraha uznal, že je čas upozornit kapitána, který si zřejmě bere misi osobně a moc neopouští můstek.
Havraha:"Kapitáne, mohl by ste na chvilku." Pronesl klidným, nevzrušeným hlasem, rihannského důstoníka, Smith se kněmu okamžitě vydal. Zatímco crewman u řídíci konzole mírně nadskočil, ještě jsme neměli tu čest, pomyslel si s mírným úšklebkem tr´Sarine. _________________ Havraha ir-Llunih tr´Sarine "Slouzit ve flotile je cest, ne pravo!" 9. 9. 2004, 8:45
Amon Travt Podporučík
Založen: 07. 06. 2004 Příspěvky: 33 Umístění: Project Galaxy
Amon seděl v transportu od rozvědky, jež ho vezl na infiltrační loď. Naložení všech potřebných věcí z Posseidonu proběhlo v pořádku a nyní se blížili k cílové destinaci. Velitel transportu se nahnul k ovládacímu pultu a stiskl pár tlačítek. Člun se pomalu začal zastavovat. "Pane právě se před námi demaskují." Amon to sledoval byla to loď třídy Hawk, takže nic moc nápadného, podle všeho v docela špatném stavu. "Vždyť je to vrak," pomyslel si Amon. Vletěli do hangáru. Poté co byla zavazadla vyložena, vyletěl transport z doku a zamířil zpátky na základnu rozvědky. V hangáru byla jenom ostraha. Nikde žádný technik, i když se zdál, že by potřeboval nutně celý oprávářský tým. Přešel k jednomu důstojníkovy z ostrahy. "Přesuňtě mé věci do mé kajuty a tyhle věci ukázal na tři bedny nechte přesunout do skladu 2." "Ano pane," znělo v odpověď. Amon zamířil z hangáru. I koridor vypadal dosti poškozeně. Došel k výtahům. "Můstek," řekl v romulanštině. Dlouho ale jeho cesta netrvala. Poměrně brzo se výtah s tupou ránou zastavil. Amon tam čekal asi deset minut, než se pokusil něco udělat. Stiskl tlačítko interkomu, ale z toho se ozývalo jenom praskání. "Skvěle," pomyslel si. Natáhl se a otevřel poklop v horní části kabiny. Tím se pak vyšplhal na žebřík, který v šachtě pro jistotu vedl a byl dostatečně daleko od dráhy výtahu pro případ, že by se výtah rozjel. Na druhé palubě někdo spravoval dveře od turbovýtahu.Rozhodl se vyšplhat až k můstku, když je již jednou na žebříku. Lezl již měl za sebou již tři paluby, když to někde nad ním zajiskřilo. Jen tak tak, že se vyhnul letícímu šroubováku, co vyděšený technik upustil. Prošplhal kolem otevřených dveří a technika, co se na něj s udivením díval bez povšimnutí. Vylezl až na první palubu a manuálně otevřel dveře. Poté vešel přímo na můstek, jako by se vůbec nechumelilo. Hnedka si ho všiml jeden důstojník s hodností poručík. "Pane." "Poručíku," odvětil mu Amon. "Patrně jste si všiml, že tu máme pár nedotažených šroubků, ale jinak je loď téměř celkem v pořádku. Trochu zlobí maskování, jak říká hlavní technik, ale štíty, zbraně a motory jsou naprosto v pořádku. Kvantová singularita v rámci mezí také je v pořádku, ale máme silně početně podstavovou posádku. Operujeme asi s 15% celkové posádky, která by tu měla být. Jsou tu ale posílené bezpečností, výsadkové, lékařské a inženýrské složky. Zbytek pokulhává." "Ale poletí to, že ano?" "Samozřejmě pane. Jsme okamžitě připraveni vyrazit." "Dobře. Aktivujte maskování. Vyveďte jí. Až budete připraveni přejděte na maximální warp k neutrální zóně tady máte koordináty. Podal PADD. Zatím mě spojte do velitelské kajuty na ústřed. Můstek je váš. Poté odešel do kajuty." "Ano pane," prohlásil porčík a začal plnit v rámci možností Amonovi příkazy. _________________ Lt. of Intelligence member of the highest command of the intelligence "What we do in live, echoes in eternity."
9. 9. 2004, 15:20
Havraha ir-Llunih tr´Sari erei'Riov
"Kapitáne, mohl by jste na chvilku ?", pronesl klidným a nevzrušeným hlasem Havraha. John se zvedl ze křesla a zamířil k OPS stanici. „Tak co tu podporučíku máte ?“, zeptal se John hlasem, z něhož bylo možno rozpoznat něco mezi starostí a zároveň zvědavostí.
Založen: 28. 07. 2004 Příspěvky: 37 Umístění: USS Posseidon
Havraha posečkal až k němu kapitán dojde a pak začal s tichým výkladem zobrazovat údaje, které poslední půl hodinu dával dohromady. Před kapitánem se rozvila mapa asteroidového pole. tr´Sarine: „Při sledování signálu a kontrole energie za letu, jsem si vyvolal údaje z člunu poručíka Andraschka, zda-li se nevyskytla anomálie v jejich systémech, která mohla zavinit havárii člunu, kterou federační monitorovací stanice opomněly zachytit.“ Havraha se na chvilku odmlčí a vyvolá údaje o letu raketoplánu, chvilku bloumá prsty po konzoli a pak barevně odliší trasu raketoplánu, trasu kterou propočítal počítač stanice a pote jejich splynutí v jednu. tr´Sarine: „Když jsem porovnal trasu člunu s trasou počítače a pilotním umem poručíka, byla
cesta až k pásu naprosto v pořádku a řekněme očekávatelná. Pak jsem na chvilku usoudil, že se změnil pilot, ale pohled do záznamů mě utvrdil o opaku. Je jasné, že toto není skutečná trasa člunu, někdo nám podstrčil špatnou, pane.“ John si chvíli prohlížel trasu, kterou mu Havraha ukazoval. Pak mu to došlo. Rozvědka. Celá akce byla považována za přísně tajnou a nebýt Travta, pravděpodobně nikdy by ho nenapadlo, že by mu mohlo velení schválně podstrčit nepravdivé údaje. John si musel dávat pozor, aby neřekl před Havrahou příliš moc, nebo naopak příliš málo, což by mu mohlo být podezřelé. Možná doopravdy nebyl dobrý nápad letět s romulanským důstojníkem na palubě vyšetřovat tento incident, ale nyní již John neměl moc dalších možností, aby nevzbudil ještě víc jeho pozornost. „Podle čeho podporučíku usuzujete, že máme špatnou verzi záznamů ? Když se na ní dívám, zdá se mi vše v pořádku. Po vstupu raketoplánu do asteroidového pole jsme s ním ztratili kontakt a od té doby nic nevíme.“ Havraha se na kapitána zkoumavě podíval. Ale pak preventivně začal znovu a pomalu vysvětlovat. Havraha: „Jak jistě víte, neexistuje tak dokonalý pilot, který by dokázal vést loď po přesně stejné dráze, jakou předtím zanesl do letového plánu. U pana Andraschka to platí dvojnásob. Záznamy senzorů nám to potvrzují až do vzdálenosti, 65 milionu km od pole. Zde najednou se trasa lodi zázračně narovnává a přesně kopíruje udanou trasu. Ověřil sem si, že na palubě člunu, se nenacházel nikdo, kdo by uměl pilotovat lépe než poručík.“ tr´Sarine se na chvilku odmlčí aby dodal svým slovům efekt a naznačil kapitánovi, že si nemyslí, že by to nezvládl -pochopit-. Havraha: „A navíc, dle technické specifikace monitorovacích stanic v oblasti, neměli bychom vidět stopu člunu tak hluboko do pole, pane. Z toho vyvozuji, že se nedíváme na skutečnou stopu člunu v kterém byli poručíci Andraschko, Peterson a crewmani Ozerova a Roco.“ "Zdá se, že máte pravdu", odpověděl po krátké pauze John. "Přesto však naším prvotním úkolem bude navštívit základnu LO-4R7, kde se pokusíme zjistit něco o našem výsadku." řekl rázně a otočil se ke kormidlu: "Navigátore, pokračujte v současném kurzu. Informujte mne půl hodiny před příletem, budu zatím ve své pracovně." "Ano, pane", potvrdil rozkaz navigátor a otočil se zpět ke své konzoli. John se otočil a předtím než vyšel z můstku, předal ještě poručíku Sovikovi velení... created by erei´arrain Havraha ir-Llunih tr´Sarine a flotilni kapitán John Smith _________________ Havraha ir-Llunih tr´Sarine "Slouzit ve flotile je cest, ne pravo!" 16. 9. 2004, 20:25
Andrew Andraschko
Summer hits
Nadporučík
Dni ubíhaly. Poručík pracoval, dnem i nocí, snažil se udělat vše, co bylo v jeho silách pro své dva společníky. Taně, která den ode dne vypadala lépe, udělal co jí na očích viděl, nosil jí květiny a exotické ovoce, pro Roca, kterého vídal spíše v noci u teplého kakaa a karet upravil pušky a dodělal zákopy, o kterých se spolu bavili. Vůbec se ním takhle po nocích hodně spřátelil. Přestože ho John pořád oslovoval pane, oba dva věděli, že jejich vztah už dávno přerostl v přátelství, a to nemalé. Přesto nebylo Andraschkovi do smíchu. Kudy chodil, řešil nějaké problémy. Teď ho trápily hlavně čtyři věi:
Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon
1) Nedostatek energie. To Andrewa znepokovalo nejvíce ze všeho. Solární baterie zdaleka nepokrývali jejch spotřebu, jelikož bylo poslední dobou zataženo a místy i sprchlo. Napadlo ho několik možných způsobů, jak je dobíjet, ale ani jeden nebyl reálně proveditelný v jejich podmínkách, rozhodně ne touhle dobou. Za těchto podmínek měli energii asi na půl roku. Pokud ale poběží nepřetržitě vysílač, jejich čas se zkrátí na necelý měsíc a půl a to jen pokud nebude monitorovat všechny modulace. 2) Stavba vysílače mu zabírala moc a moc práce. Nevěděl ale, jestli to k něčemu vůbec bude. Vycházel z předpokladu, že flotila je bezmocná, takže jediný, kdo po nich bude pátrat, bude
rozvětka. Tedy, po nich ne, po něm. Snad si ještě pamatuje jejich šifrovací kódy. Je to už dávno, co u nich pracoval. Za tu dobu je mohli změnit. Kvůli rušení ale nemusí vůbec chytit jejich vysílání. A vůbec, možná že ty řečit, že rozvětka své lidi neopouští ani v pekle, byly jen kecy. 3) Morálka všech tří upadala závratným tempem. Roco se celé dny doulal s puškou po okolí, kde, podle svých slov, hlídkoval. Andrew si ale spíše myslel, že se snaží zabít čas a konfrontovat se s myšlenkou, že zde prožije zbytek svého života. To samé Tana, akorát ta to brala trochu více s humorem. Nejspíše to bylo její ruskou náturou. A Andrew sám? Ten si to nechtěl přiznat a upíral se na stavbu vysílače. 4) Nepřátelé je pořád hledali. Planeta byla obrovská a díky ionizačnímu rušení v atmosféře je nemohli zaměřit, jeskyně a džungle je kryla před termovizí, ale kdyby je zahlédl byť jediný romulan, nikdo je už nezachrání. Roca a Tnau by snad popravili bezbolestně, ale poručíkova smrt by byla mnohem a mnohem pomalejší. A Andrew toho věděl o Federaci opravdu dost. A tomu, že by vydržel romulanské mučení, opravdu nevěřil. A nejhůře ze všeho, hrozně se bál smrti. _________________ ...but dreams have a nasty shape of turning into nightmares when you're not lookin'... 16. 9. 2004, 22:57
Andrei IRQ Nortonov
Errors in system
Lodní mistr
Poté co ke kapitánovi došel ten Romulan a něcomu pošeptal, tak jsem začal uvažovta že zkontroluju výstup ze senzorů co jde také do mojí konzole.... "Navigátore, pokračujte v současném kurzu. Informujte mne půl hodiny před příletem, budu zatím ve své pracovně." "Ano, pane", potvrdil jsem rozkaz a otočil se zpět ke své konzoli.
Založen: 18. 08. 2004 Příspěvky: 27 Umístění: USS Posseidon
Začal jsem tedy v kontrole výstupu senzorů když v tom přestala konzole reagovat, ať jsem dělal co jsem dělal. Už jsem se chystal, že zavolám interkomem kapitánovi to, že nelze splnit jeho požadavek.. "píp" ozval se systém s oznámením, že úkol byl zplněn.. Co to jenom je?? to se mně u těchto systémů ještě nikdy nestalo.... Hmmmm, teď s tím nebudu nikoho rušit a pokud se nebude opakovat neposlušnost systému tak to kapitánovi ozním až se znvovu objeví na můstuku.... _________________ Andrei "IRQ" Nortonov, USS Posseidon
17. 9. 2004, 19:10
John Smith
Warm welcome
Flotilní kapitán
John ztrávil několik příštích hodin ve své pracovně. Pokoušel se spojit s Travtem, ale podle všech osob co kontaktoval byl v současnosti nedostupný. Pravděpodobně je již na palubě romulanské lodi a letí do neutrální zóny, pomyslel si Smith když pohlédl na chronomer. =/\= Kapitán Smith na můstek =/\= John ukončil rozdělanou práci na počítači, zvedl se a vešel na můstek. "Jsme 28 minut od příletu k základně LO-4R7", oznámil navigátor. Založen: 01. 06. 2004 Příspěvky: 281 Umístění: USS Excalibur
John přikývl a posadil se do křesla uprostřed můstku. O 28 MINUT POZDĚJI... Loď ladně vyskočila z warpu poblíž bývalé romulanské základny. "Právě jsme vstoupili kapitáne do systému", nahlásil Nortonov. "Stanice Leave outpost-4romulan7 se nachází na kurzu 87 na 12, přibližne 8000 km od naší současné pozice." "Na obrazovku", rozkázal Smith.
"Nastavte přibližovací kurz k základně, plný impuls." Poté se otočil k Havrahovi: "Zjistěte mi co nejvíce informací o této základně, chci vědět jakoukoliv drobnost, která by se nám mohla hodit." Zatímco se loď přibližovala k základně, Havraha provedl její hloubkový sken. "Základna známá ve Federaci jako LO-4R7 byla Rihanským impériem opuštěna asi před 80 lety, od té doby je centrem obchodu, oprav a pašování v místním sektoru. Podle našich zdrojů je nyní pod velením bývalého ferengijského Daimona Peerka. Podle senzorů má základna štít o celkovém výkonu kolem 3 000 000 TJ, je na ní nainstalováno 28 disruptorů typu III, sedm odpalovačů photonových torpéd a stejný počet torpéd plasmových." "Docela slušná výbava", ohodnotil stanici Smith. Loď zatím dále plula ke stanici... " Kapitáne, pravděpodobně nás spatřili, zvedají štíty a nabíjejí zbraně", oznámil s naprostým klidem v hlase vulkánec. John přikývl: "Otevřete volácí frekvenci na Leave outpost a spojte mne s velitelem" Havraha vykonal bez okolků rozkaz. "Hovoří flotilní kapitán John Sm..." Nestihl se ale dopředstavit neboť ho přerušil drsný ferengský hlas: "Je mi jedno kdo jste ale Federace nemá u mé základny co dělat tak se okamžitě vraťte okdaď jste přišli !" Asi aby dodala ferengovo slovům vetší význam, vystřelila základna několik torpéd, která explodovala pouhých několik stovek metrů před přídí Posseidonu. Lodí proběhlo krátké zachvění. "Okamžitě nás vyveďte z akčního radia základny !", rozkázal Smith. Nortonov povrdil rozkaz: "Nový kurz 190 na 215" Loď provédla manévr, při které se po parabolickém kurzu dostala mimo dosah zbraní LO-4R7. Po prvních torpédech již žádná další střelba nenásledovala, pravděpodobně si nechtěl její velitel zbytečně zahrávat s lodí Federace. "Zdá se že to nebude tak lehké jak se na první pohled mohlo zdát", přemýšlel nahlas Smith. "Chci aby se všichni velitelé sekcí dostavili do zasedací místnosti za 10 minut..." _________________ Flotilní kapitán John Smith, Velící důstojník USS Excalibur "I will just have to trust that you will not let Adm. Pressman put the Enterprise in unnecessary risk and if I find that that trust has been misplaced, I will have to re-evaluate the command structure of this ship. Dismissed" -- Picard (The Pegasus) 17. 9. 2004, 20:27
Andrew Andraschko
Tick tack toe
Nadporučík
Poručík se zafuněním nasadil hlavici na tělo, zaklapl závit a kusem látky, utženým z nějakého balíčku, si otřel obličej. Dnes konečně vysvitlo slunce, skoro jako by se chtělo podívat na
poručíka, který právě dokončil práci na vysílači. Možná že ho chtělo jen připéci, což se mu moc dobře dařilo. Andrew byl jen v kalhotech a i tak se hrozně potil. Na krku mu kůže již zrudla, ale ještě si toho nestačil všimnout. „Tak, mrkneme se na tebe.“ zabrumlal si poručík a trikordérem pomalu obcházel vysílač kolem dokola. Samotná konstrukce byla metr krát 0,7 metru a metr čtyřicet do výšky. Hlavice přidávala dalších dvacet centimetrů na výšku, Bylo to hodně krabicovité zařízení, na první pohled trochu směšné, šedivé a očouzené. Nikomu to ale nevadilo a poručík měl na práci lepší věci, než se esteticky vybíjet. Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon
„Fajn.“ trikordér klapl a byl odložen k Andrewově pasu. Místo něj začal poručík pracovat s malým, dost nevzhledným panelem, který byl na pravém boku monstra. Musel při tom klečet v dost nevýhodné pozici, ale to mu ani tak nevadilo. Bál se spíše toho, že vysílač začne odesílat bez jeho vědomí, exploduje, dá mu ránu, nebo začne hrozně pištět. Kupodivu se nic nestalo a vysílač začal bezproblémů fungovat. „Že by mě v tom rychlokurzu opravdu něco naučili?“ Vysílač mu v odpověď jen tiše šuměl. Andrew začal páčkou posunovat radius zabíraných modulací. Asi po šesti minutách chytil první zprávu. K jeho zklamání byla v romulanštině. Druhá taky, třetí také. Poručík je sice nahrál, ale pochyboval, že k něčemu budou. Jedině by se mohli hodit, až (jestli) je zachrání. Po několika dalších nahrávkách romulanských blábolů přešel Andrew k další fázi operace. A to zapnutí vysílání. „To je ta těžší část.“ připomenul si. Vysílání sestávalo z určité frekvence subprostorových šumů, jež na první pohled vypadají zcela neškodně, na druhý je dokáže analizovat jakákoliv loď rozvědky jako nouzovou světlici uprostřed moře. Je to jejich jediná možná záchrana v tuto chvíli. Nevýhoda? Jestli modulaci nastavil byť jen trochu špatně, nejen, že jí zachytí loď Federační rozvětky, ale také jakákoliv jiná, protože to bude dělat vlny, jako kdyby mlátil rukou do vodní hladiny. Cvakla páčka a červená kontrolka začala blikat. „A je to, teď už jsme v rukách těch nahoře.“ _________________ ...but dreams have a nasty shape of turning into nightmares when you're not lookin'...
17. 9. 2004, 20:44
Andrew Andraschko
Čokoládová seance
Nadporučík
Elis seděla v křesle ve své kajutě a četla si knihu. Byl to titul Štastné příběhy od starého pozemského spisovatele Stephena Leacocka. Dočetla povídku Pan Alcorn na sobě pracuje a se smíchem jí zavřela. Letmým pohledem zjistila, že loď stále letí ve warpu, vstala, z replikátoru si objednala čokoládu a přistoupila k oknu. Hvězdy se líně táhly okolo Promethea, a vytvářeli tak klasický šmouhový efekt. Zrovna si upíjela čokolády, když loď z warpu vystoupila. V dálce viděla malou romulanskou základnu staršího typu.. „Co tu můžeme chtít?“ podivila se. Znovu se napila, když se na stanici něco zablísklo. Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon
„Co to k sakru...?“ Torpédo vybuchlo několik desítek kilometrů od jejího okna. Elis padla na záda, čokoláda rotovala nad ní. Neuvědomila si, jestli gravitace selhala, nebo se jí to jen zdálo. V dalším okamžiku hrneček třískl o dveře a rozlétl se na malé keramické střípky. Pomalu zvedla hlavu, akorát včas, aby viděla, jak vedle Promethea bouchla další nálož, což loď opět kvitovala otřesem, který Elis překulil ke zdi. Crewman si rukama zakryla hlavu a nohama se zapřela o stůl. Zavřela oči. Když uplynulo několik minut a nic se stále nedělo, opatrně zvedla hlavu. Loď letěla klidně ve warpu a nevypadala, že by byla nějak výrazně poškozená, zato její kajuta budila dojem, že je krátce po čokoládovém útoku, stejně jako Elisina uniforma, vlasy a obličej. „To mám z toho, že piju čokoládu z tupláku! Jak já nesnášim hvězdnou flotilu!! Jak já jí nesnášim!“ created by crewman 3. třídy Elis Plonová (NPC) _________________ ...but dreams have a nasty shape of turning into nightmares when you're not lookin'... Naposledy upravil Andrew Andraschko dne 19. 9. 2004, 0:07, celkově upraveno 1 krát
18. 9. 2004, 13:51
T'Rel
Náčelník
Moja konzola sa neobíde bez taktického skenu a prípadnej kontorle tvrdenia romulánskeho dôstojníka. Ale zdá sa, že vie čo hovorí a tak netreba k tomu nič dodávat. Kapitána očividne rozrušila vzniknutá situácia, a potom čo Sovik intercomom zvolal všetkých šéfov sekcií i on sám odišiel na oné miesto. A kedže mi kapitán udelil dočasný post šéfa bezpečnosti, ako posledná sa i ja poberám do konferenčnej miestonosti. Je to pre mna nové a neobyklé aby tak neskúsený dôstojník ako som ja sedel medzi staršími v zasadačke a diskutoval o vzniknutom probléme.
Založen: 10. 06. 2004 Příspěvky: 353 Umístění: USS Posseidon
Neprešla som výcvikom akadémie a na niečo takéto nie som pripravená. V tejto chvíli si prajem aby som bola. Sadnem si na posledné volné miesto a skôr než kapitán začne, urovnávam si v hlave pár vecí, prípadne návrhy, ktoré sa týkajú môjho aktuálneho oboru. Sovik si možno všimol alebo vicítil môj silný pocit neistoty, ktorý môže zachytit iba na telepatickej úrovni. Obráti sa zvedavo na mna.....ale nič nepovie. Jeho pohlad si nevšimnem. Zadumane sedím a hladím na upokojújúcu šed stola... _________________ "Mayby I'll not make everyone happy, but I'll keep us alive."
18. 9. 2004, 16:51
Havraha ir-Llunih tr´Sari
zasedčka
erei'Riov
Založen: 28. 07. 2004 Příspěvky: 37 Umístění: USS Posseidon
Zjistit si informace o LO-4R7 je pro Havrahu dílem okamžiku. Je to stará základna, pozůstatek přípravy na válku s Federací a meštastného spojení mezi Impériem a Klingonskou Říši. Dle předpokladu trpí špatnými štíty a nevyhovujícím zdrojem energie. Romulani ji opustili již před desetiletími. Docela tr´Sarine zajímalo, proč tehdejší rihannské velení nechalo klingony tu základnu pro ně postavit. Kdo se ale vyzná v tajných plánech Tal´Shiaru a politice senátu té doby? Havrahu napadla otázka, proč kapitán nezadal tento úkol mladé vulkánce, v kterou vložil poměrně velkou odpovědnost. Zřejmě plnně nedůvěřuje jeím zkušenostem nebo loajalitě romulana. To tr´Sarine přivedlo na myšlenky ohledně vůlkánců. Samozřejmě, možnost, že bude během svého pobytu ve Hvězdné Flotile s nimi pracovat, nebyla zanedbatelná, ale že zrovna v takovéto míře to nečekal. Tato odnož jeho rasy, která se rozhodla před dávnými věky nenásledovat cestu cti, ho tak trocu znepokojovala. Vypadají tak podobně a zároveň jsou tak cizí. Ano, chápal proč se někteří mladí idealisté nechali zlákat učením toho Spocka, ale zároveň by jim přál poznat je ve zkutečnosti, studené, chladné, kruté, barbarské. Naštěstí již byl před zasedací místností a to ho uchránilo před dalším filozofováním. Vstoupil a pozdravil ostatní shromážděné. Zaujal své místo, druhé po pravici kapitána a čekal s ostatními na příchod mladé vulkánky a komandéra Ransalové, vedoucí lékařů Posseidonu. Nemohl si nevšimnout změny atmosféry ve chvíli kdy vstoupil. Ano, jen buďte nejistí, aspoň budete blíž pocitu daleko od domova a ohromžení v cizím prostředí. Mladý podporučík, zřejmě zástupce šéfinženýra se lehce otřásl, Havraha se musel pousmát. To vyneslo ledový pohled nadporučíka Sovika, Havraha nevrušeně opětoval jeho pohled. Tu přišla komandér a chvilku po ní i T´Rel. Kapitán rozestřel situaci o našem příletu k základně a nutnosti získat informace. Poté vybídl Havrahu k podání informací o stanici. Smith: "Podporučíku tr´Sarine, prosím." Havraha se malinko napřímil a začal mluvit. tr´Sarine: "Provedu, pane. Základna označovaná jako LO-4R7 je stará klingonsko-romulanskí konstrukce. Jedná se o pozůstatek spojení Klingonské Říše a Rihannské republiky. Galea ji opustila před více než 40ti lety. Outpost nemá příliš výkonné senzory a jako každá klingonská stavba z této doby" v tuto chvíli se Havraha mírně ušklíbne a obočí mu vyletí nahoru, je jasné, že si nemyslí, že by klingoni tento problém překonali tr´Sarine: "trpí problémy se štíty a katastrofální nestabilitou energetického toku v reaktoru, ve chvíli kdy je požadován větší výdej energie. Pro Posseidon nepředstavuje obranný systém stanice větší hrozbu, během několika málo minut jeho plného výkonu, se automatický odpojí jádro stanice. V podstatě stačí silnější energetický výboj v okolí, aby si stanice musela vybrat buď štíty nebo zbraně, v žádném případě obojí." _________________ Havraha ir-Llunih tr´Sarine "Slouzit ve flotile je cest, ne pravo!"
19. 9. 2004, 11:48
Tatjana Igorevna Ozerova
jednoho chladneho vecera
Lodní mistr
Založen: 10. 06. 2004 Příspěvky: 30 Umístění: USS Posseidon
Stav crewmana ozerove se pomalu, ale jiste lepsil. Nemaly podil na tom beze vsi pochyby mela neutuchajici Andrewova pece. Sice neni zadny doktor a pri kurzu prvni pomoci moc vzhuru nebyl, ale byl pozorny a laskavy. S Tanjinymi znalostmi o biologii to stacilo. Jak se pomalu na tedle lidmi i bohem zapomenute planete plizil cas, zacalo se ochlazovat. Po kratke dohode se s Andrewem a Rocem rozhodli, ze budou riskovat prozrazeni romulanum, nez aby se nachladili ci chytli jeste neco horsiho. Rocuv psychicky stav se moc nelepsil a Tanja se tomu ani trosku nedivila. Stale casteji mizel do lesu, kde lovil a nekdy tam zustaval i pres noc. Zrovna dnesni vecer nasvedcoval tomu, ze se Roco zase jednou na noc neukaze. Ani andrew neni posledni dobou moc vesely, ted zrovna zamlkle sedi u ohniste a s urputnym vyrazem pripravuje nejakeho ptaka k veceri. Tanja ho chvilku pozoruje, a musi si uvedomit, ze kdyby se obcas usmal, byl by i hezky. Po chvilce se zvedne z luzka, vezme svuj hrnek s cajem a popojde potichu k Andrewovi. Kupodivu si ji vsiml, asi na nej pusobi divocina a zbystrila mu smysly. Tanja si sedne vedle nej. Tanja: "Jak to jde? Andrew, myslitem ze nas odsud nekdy dostanou?" Zachveje se. Tanja:"Brr..je mi zima." _________________ Ing. Tatjana Igorevna Ozerova, hlavní sestra USS Posseidon
21. 9. 2004, 18:49
Amon Travt Podporučík
Amon seděl v křesle velitelské pracovny a v ruce držel hrnek kafe. Poté se na obrazovce objevila informace o příchozím hovoru. Amon se natáhl a přes celý pult, jen tak tak, že dosáhl na správné tlačítko. „Teda pro koho je ta loď stavěná. To jsou snad všichni romulani takové opice,“ pomyslel si na chvilku. Poté, co tedy úspěšně stiskl ono tlačítko se zpátky opřel do křesla. Na obrazovce se objevil obraz poručíka rozvědky. Poručík: „Pane.“ Založen: 07. 06. 2004 Příspěvky: 33 Umístění: Project Galaxy
Amon: „Přepojte mě zabezpečenou frekvencí na velitelství kódový název delta 3 zasílám autorizaci.“ Poručík: „Ano pane,“ ozvalo se na druhé straně. Poté obrazovka pohasla. Když se znovu rozsvítila byl na ní již obraz nadporučíka rozvědky, který spadal do nejvyšší rady. Borks: „Amone,“ řekl hned přátelsky. „Co tě přinutilo mi zavolat?“ Poté se usmál. Amon: „Borksi,“ opětoval Amon zdvořilostní formuli. „Potřebuji zaštítit misi v neutrální zóně. Výkonná loď třídy Hawk bývalého romulanského impéria posílám ti specifikace.“ Borks: „Aha. To jsem mohl čekat, že si jen tak sám od sebe nebudeš chtít pokecat. Hm. Uvidím co se dá dělat. V současné situaci..“ Amon: „V současné situaci?“ podivil se Amon. Borks: „V současné situaci. Ok. Asi bys chtěl vědět něco víc.“ Amon: „To bych ocenil, když jsi to již nakousl.“ Borks: „Ok. Ok. Správně bych ti to ale říkat neměl. Takže jistě víš, že jsme s Romulany uzavřeli dočasně jakýsi mír to jistě víš.“ Amon: „Ano to vím.“ Borks: „Samozřejmě, že to musíš vědět. Chvilku jsi tam pracoval. Takže jistě si dokážeš představit, že se to určitým početním skupinkám moc nezamlouvalo. Jednalo se hlavně o hrdiny z doby války, o příbuzné těch, co tam zahynuli i některým romulanům na vysokých místech. Ti se sjednotili a zdá se, že se rozpoutala jakási romulanská válka.“ Amon: „Válka? Jak to že o ničem nevím.“ Borks: „Je to tajné, ale dostal jsem příkaz tě o tom informovat. Ten jakýsi odboj je poměrně slabší než zbytek jejich impéria, který uznává smlouvu, ale zdá se, že se snaží získat nějaké výhody, které by je mohli zvýhodnit proti ostatním. Jejich teritoria jsou střežená ani naši zpravodajci se tam zatím moc nedostali a když ano, tak mají pouze strohé informace. Je
patrné, že mají své lidi i uvnitř naší rozvědky. Nevíme kdo to je a proto se snažíme o maximální utajení i v rozvědce.“ Amon: „Nemáš náhodou nějakou alespoň přibližnou mapu, která území jsou pod kontrolou těch vzbouřenců?“ Borks: „No snad by to mělo být rychleji než to vyřízení těch ostatních věcí, co potřebujete. Udělám co nejvíce bude v našich silách, ale já sám osobně bych tam nyní letěl jenom velice nerad.“ Amon: „Díky. Máš to u mě. Zatím musím končit. Ozvi se, jakmile to budete mít hotovi.“ Borks: „Ale nečekej zázrak.“ Poté se obraz rozplynul. Když vyšel z kajuty přišel k němu šéfinženýr. _________________ Lt. of Intelligence member of the highest command of the intelligence "What we do in live, echoes in eternity." 22. 9. 2004, 0:45
John Smith
USS Posseidon, Zasedací místnost
Flotilní kapitán
Když Havraha dokončí své hlášení stanice, ozve se poručík Sovik. "V tomto musím kapitáne s ereinem tr´Sarine nesouhlasit. Informace které vám podal jsou již, jak sám zmínil, více jak 40 let staré. Za tu dobu prošla základna větší rekonstrukcí, při které byl právě nestabilní reaktor vyměněn a byl zvýšen zbraňový potenciál základny. V žádném případě tedy nemohu doporučut se k základně přiblížovat, dokovaď si nebudeme jisti, že na nás nezaútočí."
Založen: 01. 06. 2004 Příspěvky: 281 Umístění: USS Excalibur
Havraha něco zamumlal, ale John mu nerozuměl. Možná to tak bylo lepší, protože mohl s klidem přeskočit jeho pravděpodobnou nařážku na Sovika a věnova e tomu, co nyní bylo opravdu důležité. "Tak dobrá, útok jsme vyloučili", rozhodl Smith. "Nějaké další nápady ?" Jako první se ozvala Allen McBride, dočasný hlavní vědecký důstojník na lodi. "Možná bychom mohli oklamat jejich senzory. Mohli bychom se tvářit například jako klingonská loď, jejíž posádka se chce na základně odreagovat." "To je sice hezké", ozvala se Ransolová "ale co když vykouknou z okna ?" Při této myšlence se nevulkánská část osazenstva usmála, zatímco zbytek osazenstva konferenčky na to nereagoval. Vulkánci narážku určitě nepochopili, zatímco Havraha si chtěl udržet vážnou tvář. Přesto na této poznámce něco pravdy bylo. Simons celou dobu diskuzi sledoval, ale nijak se do ní aktivně nezapojil. Nyní se mu však v hlavě vybavil geniální a přitom naprosto prostý nápad. "Když tam nemůžeme letět s lodí, tak co tam poslat jeden z našich Runaboutů ? Moji lidé jsou schopni ho upravit do 12 hodin, aby nevzbuzoval žádnou pozornost !" John se rozhlédl po místnosti a u všech důstojníků, možná až u Havrahy, který preferoval cestu přímého útoku, viděl souhlas s tímto plánem. Otočil se tedy na podporučíka: "Proveďte..." _________________ Flotilní kapitán John Smith, Velící důstojník USS Excalibur "I will just have to trust that you will not let Adm. Pressman put the Enterprise in unnecessary risk and if I find that that trust has been misplaced, I will have to re-evaluate the command structure of this ship. Dismissed" -- Picard (The Pegasus)
22. 9. 2004, 5:49
T'Rel
Náčelník
"Ano pane, hned sa do toho pustím." Odpovedal poručík, vstal a vybehol preč za svojou úlohou. Smith počkal kým oddíde, chvílu ešte zauvažoval a pokračoval... "Takže, poručíčka McBride. Vy budete velit výsadku a Podporučík Havraha ako váš zástupca
pôjde s vami." Kapitán sa na neho obráti a uprie na neho tvrdý pohlad. "Dúfam, že tie informácie-i ked zastaralé-vám pomôžu orientovat sa vo vnútri stanici." Havraha poslušne prikývol ako by aspon s časti chcel odčinit svoj predošlý omyl. Smith znova polaví a uprie pohlad na neurčitý bod na stene a povie si akoby sám pre seba: Založen: 10. 06. 2004 Příspěvky: 353 Umístění: USS Posseidon
"Simons zrejme bude chciet vyslat jedného zo svojich ludí. V prípade, že by ste mali problémy s modifikáciami.....Pôjde s vami Crewman Veči Martin." povie nakoniec poručíčke a ona prikývne. "No a samozrejme T'Rel..." obráti sa na mladú vulkánku "budete mat na starosti bezpečnost, a hlavne chcem aby ste sa odtial dostali všetci živý. Nechcem žiadne nehody, či náhody. Je to jasné!" Vulkánka len prikývne a Smith dalej pokračuje: "Nech s vami ide ešte Bill Right, ten nový vezenský crewman." Teraz už ku všetkým: "Pôjdete tam inkognito. Chcem od vás rýchlu akciu. Takže žiadne chyby, lebo ked sa prezradíte už vás od tial zrejme nikdy nedostaneme. Nejaké otázky?" ... výber permited by John Smith _________________ "Mayby I'll not make everyone happy, but I'll keep us alive."
22. 9. 2004, 16:44
Andrew Andraschko
Přesladká romance I
Nadporučík
Už několik hodin se Andrew utápěl ve vzpomínkách na Zemi, své přátele tam, na zelené lesy a krásné vodopády. Tady, na planetě, už týden blikal vysílač a jediná věc, kterou zachytával v odpověď na své vysílání byly stále se opakující romulanská hlášení. Problémy s energií se den za dnem zhoršovali, ochladilo se, a tak šetřili, kde mohli. Začali třeba znovu lovit zvířata. Situace vypadala velice bídně. Ke všemu už Roco skoro nemluvil. Za poslední tři dny ho viděl asi deset minut. Bál se o něj. Ze snů ho vytrhly Tanina slova. Otočil se na ní. Chtěl něco odpovědět, ale otřásla se. Poručík bez váhání sundal svojí bundu a oblékl jí Taně. Když jí zapl až ke krku, usmál se: „Na, crewmane, bude vám tepleji.“ Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon
Tanja si jako zmrazená nechala navléct bundu. Pak si trochu smutně poposedla a zopakovala svou otázku v malinko jiném znění. Tanja: "Andrew, povězte mi pravdu, myslite, ze něs najdou naši?" „Váhám, jestli říci něco, čím vás ukonejším, nebo vás začít připravovat na to, že se odsud možná nedostaneme. Stále věřím tomu, že nás přiletí zachránit, ale dneska.. dnes mám hodně co dělat, abych si zachoval dobrou náladu.“ Poručík si povzdychl. Tanja se znovu zachvěla a smutně sklonila blonďatou hlavu.Hlavou se ji najednou, z ničeho nic, začala honit strašná spousta vpomínek, na papu s mamoj, dědušky i babsky, kam oni jechali v ozero. Její první zkušenost s koněm, jak jí puška poprvé kopla do ramene. Na studie, a na to jak si chtěla pořídit zvířátko, a nějak se k tomu nedostala, dokud nepomohla Andrejovi se systémy a našla tam dva potkany. Copak asi její kluci dělají? Stará se o ně T´Rel dobře? Potkani ji přivedli zpět na myšlenky o Posseidonu. Zvedla hlavu a s novým plamínkem odhodláni v očích se podívala na Andrewa. Tanja: "Andrew, nejdeme na to prostě špatne? Proc bychom se neměli nechat romulany nalézt?" Andrew se nejdříve usmál, pak se začal smát a nakonec se řehtal na celé kolo. Když se dosmál, přešel v východu z jeskyně a dlouze se díval na oblačný a větrný západ slunce. Tana už mu chtěla něco říct, ale poručík začal mluvit. „Víš, Tano, ono to je celkem složité. Nevím úplně přesně, co by pak následovalo, ale jedno vím určitě. Kdyby zjistili, kdo jsem já a jaký post zastávám, umučili by mne s radostí k smrti. Nejdříve by ale ze mne vyždímali všechny znalosti, které o Federaci a její moci mám. Pochybuji, že by vám dvěma, či jiným dovolili odsuď odejít jen tak. Umřeli by jste v nějaké
trestanecké kolonii po několika měsících práce. A to já nechci dopustit. To nemůžu dopustit. Jestli nás najdou? To netuším Ale myslím, že ano. Jsem si tím jist, že ano. Ale nevím kdy. Přes tuhle jistotu, je tak těžké tu jenom sedět. Zvlášť, když mám pocit, že jsme tu kvůli mně.“ Tanja chvili nevericne zirala na andrewovu histerii a pomalu v ni narustal vztek. Nejenze se rechta jako kun, a kdyz se chtela zeptat, zacal mluvit jako stary scholomet, jeden z tech co vyprovokovali studenou valku. Ci jako tajny agent, ktery se nemuze dockat valky, ale boji se to priznat, ponevadz vi, ze teprve pak bude uzitecny a kdyby to lide zjistili, byl by nepotrebny. Tanja se zhluboka nadechla a zpustila. Tanja: " To se mi zda! Mluvis jako nejakej prihloupej xenofob, ktery se boji podivat na souseda aby se nepodival do jine tvare! Ne, ba hur. Neprerusuj me! TY se chovas jako nejakej potrhlej AGENT z dob studene VALKY." Tanja se postupne dostavala do varu a zduraznovala slova, kterym prikladala nejaky vyznam. Tanja: " Romulane jsou taky LIDE, dokazes to pochopit? Maji sve city, obavy a potreby. Chrani si svuj svet, a nehcteji aby jim tma nekdo strkal nos. Myslis si, ze nedokazi pochopit, ze sme proste spadli?!" Andrew se pousmál a klidným hlasem jí odvětil: „Ne, nevěřím tomu, že to pochopí. Nejsem agent a rozhodně nechci válku, ta nikomu nepomůže. Ale nechci se také vzdát do ruky někomu, kdo mne bytostně nenávidí.“ Tanja jen mavla rukou. S poradnou vervou nakopla rozen, kterym andrew pred chvili prestal otacet. Pak se na chvilku zkroutila v bolestech, zjevne neni jeste zcela vporadku. A pomalu se belha zpatky do jeskyne, aniz by Andrewovi venovala pohled. „Crewmane!“ zavolal na ní poručík. Tanja jen zakřičela přes rameno: “Yes, sir?” Andrew jí pozoroval, jak odešla do rohu a tam si sedla „Je jako malé ustrašené zvířátko...“ prolétlo mu hlavou. Pomalu se vydal k ní. Seděla v rohu a dívala se jinam. Klekl si a potichu k ní začal promlouvat: „Tano, musíš si uvědomit naší situaci. Jsme na cizím území, porušili jsme mírovou smlouvu. Romulané zabíjejí federační důstojníky a ničí federační lodě, pokud dostanou možnost. To si to neuvědomuješ? I kdyby jsme narazili na milého a přívětivého kapitána, o čemž pochybuju, snažili se nás zabít už na orbitě. Myslíš, že teď nás sem přijdou zachránit? Přes ten chatrný mír jim nic nezabrání, aby nás vyslechli a zabili. Federaci pak jen zdělí, že nás našli mrtvé, nebo že z nás po pádu nic nezbylo. A to, že to mohou udělat, už je sám o sobě důvod, aby jsme neriskovali. Chápeš, co se tu snažím říct?“ rukou se opatrně dotknul jejího obličeje a otočil o k sobě. Tanja si pomalu nechala otocit hlavou. Chvilku jako by polozila tvar na jeho prsty, ale pak se narovnala. Tanja: "Ano, pane?" Andrew se jí mlčky zadíval do hnědých, vzdorovitých očí a konečně se odhodlal udělal něco, co chtěl provést už dost dlouhou dobu, ať to přiznával, nebo ne. Rukou jí jemně přejel za krk a políbil jí. Čekal cokoliv, kromě toho, co udělala,- Tana jeho polibek opětovala. Na planetu padala další studená noc...
created by crewman 3. třídy (lodní mistr) Tatjana Igorevna Ozerová & poručík (nadporučík) Andrew Andraschko _________________ ...but dreams have a nasty shape of turning into nightmares when you're not lookin'... 22. 9. 2004, 22:17
Bill Right
Crewman 2. třídy
Založen: 15. 09. 2004 Příspěvky: 10 Umístění: USS Posseidon
Další nudná služba. Ale co se divim? Posseidon není jako Alkatraz. Jo jo, Bille, tohle není vězeňská loď. Což je dobře. Ještě teď mě pálí ta jizva, když jsi vzpomenu na to vzpouru při poslední cestě. Hold Nausicaané se nevzdávaj snadno. Ale že jsme je zřídily. Předemnou se otevřou dveře od vězení a já vejdu. Jack, můj spolubydlící, jehož jsem přišel vystřídat, se už chystá odejít. Letmo se pozdravíme a už odchází. Cely jsou zase prázdné. No, vypadáto, že zase bude nudná služba. Hodím se do své obvyklé polohy, což znamená, že si sednu na židly a nohy dám na konzolu. Pak si vytáhnu PADD a začnu číst svou oblíbenou knihu Tajemstvé vulkánského Pon Farru . Co ti ferengové nenapíšou. Ale musím uznat, že jestli to je pravda, nebylo by špatné s nějakou vulkánkou. Ještě teď nemůžu zapomenout na pasáž na straně 25. V tom se ozve můj komunikátor. "Right, příjem." ozvu se "Crewmane, hlaste se u vrchního lodního mistra T`Rel. Předá vám rozkazy." "Rozumím." Spojení se přeruší. T`Rel? Kdo to asi je. No, trocha spoždění snad vadit nebude. Rychle začnu prohledávat seznam posádky. T`Rel, tady jsi. Vulkánka. Hmmmm, svobodná. Bill, to si přímo volá o pokus zbalit jí. Do vězení přichází moje náhrada. Hmmm, je to opět Jack. Jistě je velice šťasten, že je zpět. Rázným krokem vyrážím za tím klenotem lodi. T`Rel, připrav se, tvoje osudová láska přichází.
23. 9. 2004, 17:57
T'Rel
Náčelník
Mladý crewman zazvoní a potom čo ho T'Rel prizve dnu, vstúpi, postaví sa do pozoru pred nou a predpisovo sa zahlási. "Crewman 1. triedy Bill Right sa hlási podla rozkazu, madam." Hrdo sa vypne ako nejaký kanec v kurníku a zhypnotizovane vulkánke pozerá do očí. Vulkánka, ktorá zastáva súčasný post je velmi mladá, ale za to zvláštnym spôsobom okúzlujúcaho. Iba crewmana chladne premeria a pokyne mu aby si sadol.
Založen: 10. 06. 2004 Příspěvky: 353 Umístění: USS Posseidon
"Zrejme už viete crewman, že pátrame po troch nezvestných členov posádky. Domievame sa, že na bývalej Romulánskej stanici LO-4R7 sa nachádzajú informácie, ktoré by nám v pátraní značne pomohly. Vybrala som vás ako dašiu zložku bezpečnosti. Na výsadku, ktorý sa uskutoční po modifikácii runboutu budete mat na starosti bezpečnost ostatných členov." T'Rel crewmanovi podala padd a on si ho bezducho vzal. Zaujimavé, ako dokáže chlap iracionalne premýšlat, ked vidí peknú ženu. Napríklad jediné čo z jej reči bral na vedomie bolo to, že s nou pôjde na výsadok. Bude mat príležitost tam byt s nou sám a to bolo jediné čo ho v tú chvílu zaujímalo. T'Rel tukla do počítača, ktorý mala pred sebou a dodala: "Vidím, že ste po službe. Odporúčam vám aby ste sa pred tým trochu prespal." OFF: Naschvál som to pre teba takto nechala otvorené. Som zvedavá na tvoju reakciu _________________ "Mayby I'll not make everyone happy, but I'll keep us alive."
23. 9. 2004, 20:12
Bill Right
Crewman 2. třídy
A byla by jsi v té postely se mnou, puso? Pomyslím si. "Ano, madam. Ale předtím bych si asi zašel do baru na něco k jídlu. Připojíte se? Mohly by jsme
si popovídat.....o jistých věcech. Ohledně mise, samozřejmě." Na tváři mi začne hrát malý úsměv.
Založen: 15. 09. 2004 Příspěvky: 10 Umístění: USS Posseidon 24. 9. 2004, 15:20
T'Rel
Náčelník
"Obávam sa, že vám bude musiet stačit to, čo som vám povedala. Na podrobnejšiu osobnú inštruktáž nemám čas. Všetky podrobné údaje som vám vypracovala, tak si ich preštudujte." môj pohlad skĺzne s počítača na jeho padd, ktorý drží a jemne s ním pohupuje medzi nohami. T'Rel sa natočí bokom k počítaču a ešte chvílu sústredene pozerá do crewmanovich osobných záznamov. Bill si tento vzácny moment vychutnáva. Pohodlnejšie sa usadí do kresla a pozoruje ju pri tom s jemným úsmevom na tvári. OFF: Radčej ani nebudem premýšlat, nad čím v tej chvíli premýšlat. Založen: 10. 06. 2004 Příspěvky: 353 Umístění: USS Posseidon
Po spomýnanej chvíli sa k nemu T'Rel opät natočí: "Ak nemáte otázky, môžete íst." _________________ "Mayby I'll not make everyone happy, but I'll keep us alive."
24. 9. 2004, 20:29
Bill Right
Crewman 2. třídy
To božské stvoření se natočí ke mě bokem. Díky Bohu za těsné uniformy. "Ak nemáte otázky, môžete íst. Zvednu se, rozloučím se a odejdu. Příjdu do své kajuty, navečeřím se a jdu si lehnout. Ležím již pár hodin, ale spánek nikde. V hlavě mám stále jen tu vulkánku. To božské stvoření. Nakonec spánek příjde. A s ním sen. Krásný sen. O jedné vulkánec..... Založen: 15. 09. 2004 Příspěvky: 10 Umístění: USS Posseidon 24. 9. 2004, 21:34
T'Rel
Kontrola Zbraní
Náčelník
Erei´arrain Havraha ir-Llunih tr´Sarine zamračeně kráčel lodí směrem ke skladu zbraní. Jak tak šel mračil se čím dál tím víc, Federace! Federační postupy, federační ohleduplnost, kdyho ho Smith nechal Havrahu domluvit po té přidrzlé vulkánské poznámce, mohli si ušetřit spoustu práce a zbytečného nebezpečí. Pevně věřil tomu, že mladá vulkánka bude přínosem a ne přítěží pro výsadek. Nu co, Havrahovou povinností bude zajistit bezpečí poručíka a dohlédnout na crewmany, snad T´Rel bude použitelná, byl rozhodnut tomu věřit. Konečně došel ke skladišti, přiměl se potlačit zbytek nepříjemných názorů a dotkl se komunikačního panelu. tr´Sarine->T´Rel: "Slečno T´Rel, byla jste určena jako bezpečnostní složka pro výsadek. Dostavte se ke skladišti zbraní číslo 2. Čekám zde na Vás. tr´Sarine konec." Založen: 10. 06. 2004 Příspěvky: 353 Umístění: USS Posseidon
Po porade mala T'Rel plnú hlavu myšlienok a dostatok času aby si zrovnala v hlave, že bude skutočne zodpovedná za bezpečnost výsadku. Prečo kapitán vybral ju? Nebolo by logické vybrat poručíka Sovika, ktorý je v tomto ohlade skúsenejší? Ale čím dlhšie plnila svoje úlohy, ako bola inštruktáž crewmana Blaita, ktorého po dobu sovjej neprítomnosti určila svojim zásupcom, či rozpis služieb a oboznámenie nového vezenského dôstojníka nadchádzajúcou misiou. Tím viac si zo sebou bola istejšia. Práve sedela v kresle Travtovej kencelárie a riešila administratívne záležitosti, ked ju v tom vyrušil podporučík Havraha a zavolal ju do skladu zbraní. Tukla do kumkonu a odpovedala: "Hned tam budem." Ešte dopísala posledné riadky hlásenia a vydala sa do skladu zbraní číslo 2. a cestou tam premýšlala čo od nej môže chciet. K velkému Havrahově překvapení T´Rel přišla velmi rychle, po svých dosavadních zkušenostech se federačními zaměstnanci toto nečekal. Jak se blížila chodbou měl dobrou možnost si jí
prohlédnout. V jasném světle její černé, takřka havraní vlasy vypadaly nádherně, jak však přicházela blíž její podobnost s rihannkou byla stále méně zřetelná. Její poněkud zaoblený obličej, kazil aristokratický dojem, kterým má každá dcera vznešeného domu působit, ale největší zkázu kráse působí její oči, ta nechutná světlá modrá. Která jakoby září zpod jejího nádherně tmavého obočí, způsobila, že se havrahův mírný úsměv změnil v decentní úšklebek aby v zápětí jeho tvář nabrala neutrální výraz. tr´Sarine počkal těch několik okamžiků, než k němu došla a pozdravila ho. Docela ho mátla, k relativně dobrému vzhledu, zatím měla i velmi dobré chování, i podle jeho náročných měřítek, tak co proboha dělá ve Flotile? S lehkou úklonou hlavy začal mluvit. tr´Sarine: „Slečno T´Rel, jsem erei´arrain Havraha ir-Llunih tr´Sarine z Galea Rihanna. Zde na Posseidonu sloužím s hodností podporučíka jako hlavní operační důstojník. Máte na starosti bezpečnost výsadku. Vzhledem k tomu, že se budeme pohybovat v přestrojení za –nezávislé obchodníky-, či chcete-li pašeráky, je potřeba pečlivě zkontrolovat zbraně, které budeme mít k dispozici, a pokud by z jakéhokoliv důvody jich nebyl dostatečný počet shledám vyhovujícím je potřeba zreplikovat jinou a upravit ji.“ T´Rel ho sledovala s kameným výrazem a evidentně čekala, kdy se dovymáčkne, či to snad byla „jen“ ona vulkánská arogance? Havraha nevěděl, ale než vstoupili nemohl si odpustit poznámku. tr´Sarine: „Vhodné oslovení je hodností či tr´Sarine a pane.“ Nyní Havraha nechal crewmana ve službě otevřít dveře od skladu a pokynul T´Rel ke vstupu. T'Rel zatočila za roh koridoru a pri dverách skladu už nedočkavo na nu čakal Romulan. Každým krokom čo k nemu spravila sa jej zdalo, že si ju v duchu premeriava a hodnotí ju s každého možného uhla. Uvedomovala si, že spolupáca s ním sa stala nevyhnutnostou. Chápala pokusy federácie o lepšie vztahy s Romulanmi a navonok sa pokúsi pôsobit ako: ano sme tu pre vás a myslíme na vás v dobrom. Ale už dopredu vedela, že a i cez jeho vek, hodnost a krehké politické vztahy sa proti svojej vôli bude k nemu chovat arogantne ako len vulkánec môže vyjadrit. Celú dobu jeho monológu sa dívam romulanovi priamo do očí...mnoho vecí by šlo vytknút, či vyvrátit.....ked skončí svoju litániu, len sa zhlboka nadýchnem... ale nič nepoviem. Tvár mám nedotknutú. Som pripravená splnit jeho prianie a spoločne skontrolovat zbrane, ktoré budú použité na výsadok. Preto pristúpim k panelu a vytukám bezpečnostný kód aby sa uzamknuté dvere otvorili. Vstúpim po jeho pokyne ako prvá a vediem ho popri regálov fázerových pušiek až k desiatkom ručným fázerom, ktoré sú uložené v nabíjacích jednotách. S vedlajšieho panelu vezmem dva dignostické prístroje a jeden mu podám. "Pokial budete chciet, môžem požiadat inžinierov aby skontrolovali i samotné nabýjacie boxi, pane." s tými slovami sa obrátim a pustím sa do diagnostiky jednotlivých fázerov, s ktorých sa nakoniec vyberie pre každého člena výsadku. Ač by normálně Havrahu taková drzost popudila, musel se po všem co tu už prožil jen smutně pousmát či ušklíbnout, težko říct. Vezme si od ní jeden z předpotopních federačních přístrojů a začne kontrolovat ruční fázery. Havraha: “Děkuji, za připomenutí“ Dodá Havraha s potměšilým zábleskem v očích. Havraha: „Inženýry můžete kontaktovat sama, bude potřeba upravit tyto zbraně tak, aby nevypadaly jako vytažené ze zbrojnice federace před pár minutami. V případě, že by Vám dělaly problémy odkažte je na mě. Chci aby polovina zbraní, jež bude mít výsadek, vypadala jako federační modely staré tak dvacet let, dále budeme mít dva klingonské disruptory a ze zbytku udělejte zbraně jakoby ukradené ze zbrojnice federace. Rozlaďte jim příslušně koherenci paprsku a tak dále.“ Romulan se na chvilku odmlčí a vyndá z úložníku několik zbraní, jednu rovnou položí k servisnímu stanovišti. Havraha: „Myslím, že zbytek už zvládnete sama. Dále je potřeba dohlédnout na člun, aby vypadal náležitě upraven, zkontrolujte ho také. Samozřejmě, pokud je to moc práce, mohu člun zkontrolovat sám.“ Havraha si odomna vyslúži tvrdý pohlad: "Úpravu člnu má na starosti podporučík Simons."
oznámim mu chladne. "Ak chcete môžete zistit, ako je s úpravou daleko, pane. Ja sa postarám a výzbroj." Havraha vyzerá, že začne každú chvílu bublat, ale nakoniec sa otočí na päte a opustí sklad zbraní. Ja sa pustím do práce a prizvem si na to i zbranového experta a jedného inžinera, aby mi s tým pomohli. OFF: Created by T'Rel & Havraha _________________ "Mayby I'll not make everyone happy, but I'll keep us alive." 25. 9. 2004, 13:11
Amon Travt Podporučík
K Amonovi přistoupil šéfinženýr teda spíše šéfinženýrka. Byla to pohledná asi třicetiletá vulkánka s hodností poručíka, z níž přímo čišelo její seběvědomí. Šéfinženýr: „Pane. Potřebovala bych s vámi mluvit ve strojovně.“ Amon mírně přikývl a vydal se s poručíkem k turbovýtahu. Založen: 07. 06. 2004 Příspěvky: 33 Umístění: Project Galaxy
Amon: „Jak dlouho na této lodi již sloužíte poručíku?“ Šéfinženýr: „Moc dlouho ne byla jsem na ní přeložena po její poslední misi, jelikož její minulý šéfinženýr při ní zemřel.“ Amon: „Ta poslední mise tím myslíte toto?“ zeptal se Amon a ukázal na zničené stěny. Došli k turbovýtahu. Poručička stiskla tlačítko, kterým ho přivolala. Šéfinženýr: „Ano pane. Podle záznamů plnili standartní informační misi u základny D.V.Aletaj a byli odhaleni. Útěk se jim zdařil, ale jak asi sám již tušíte nebylo to tak jednoduché.“ Amon: „Co víte podrobněji o této lodi.“ S tichým zasyčením se otevřeli dveře turbovýtahu. Oba vešli. „Strojovna,“ poručila poručička. Výtah se pomalu rozjel. Šéfinženýr: „Tím myslíte vybavení pane?“ Amon: „Ano. Co štíty.“ Šéfinženýr: „Štíty. Přední štít je „sedmi tisícovka“ ostatní jsou „šesti tisícovky“. Berou energii hlavního obvodu a trochu také z přídavného modulu.“ Amon: „Přídavného modulu? Myslíte tím nějaký energetický zásobník?“ Šéfinženýr: „Ne tak docela. Je to v podstatě samostatný speciálně uzpůsobený energetický zdroj. Bylo nutné ho sem nainstalovat z důvodu, že tato loď normálně nemůže nést vedle standardního vybavení ještě romulanské maskovací zařízení úrovně pět, jež je nutné pro infiltrační mise. Celé je to umístěno ve skladovacím prostoru 3. Bohužel se za to muselo zaplatit několika systémy.“ Amon: „Kterými?“ Šéfinženýr: „No v podstatě se jedná o nepřítomnost speciálního skenu, který vysílá uzpůsobené impulsy, které…“ Amon: „Způsobí přetížení v systému maskování jiné lodě a je tak pro naše senzory viditelná?“ Šéfinženýr: „Ano pane.“ Amon: „Takže jakákoli byť sebemenší zamaskovaná loď by mohla být těsně vedle nás a my bychom o ní nevěděli?“ Šéfinženýr: „Přesně tak pane.“ Amon: „Takže na maskování se ptát nemusím. Co ostatní systémy. Zvenčí to vypadalo, trochu, jako vrak.“
Turbovýtah se zastavil. Oba vyšli směr strojovna. Šéfinženýr: „Od poslední mise byla již skoro zpravena, ale ještě nebyl čas jí znovu natřít a uklidit. Pokud chcete také vědět jaké motory jsou tu namontované, tak impulsní motory jsou na úrovni sedm, warpový pohon na osmičce a manévrovací trysky jsou na devítce, což znamená, že je poměrně dost pohyblivá. Zbraňové systémy jsou přibližně na úrovni lépe vybavené lodi této třídy. Na přídi jsou dva disruptory čtyřky a dva trojky. Také jsou tam dva odpalovače lehkých a jeden středních plazmových torpéd. Na zádi jsou dva disruptory dvojky a dva odpalovače středních plazmových torpéd.“ Amon: „Když to tak vezmu odkud se na to všechno bere energie? Myslel jsem, že systémy warpu třídy osm, že ta kvantová singularita takový energetický výdej nemá nebo snad ano,“ otázal se Amon a bylo vidět, že se najednou dostal na téma o kterém toho moc neví a jeho slova byla poměrně nejistá.“ Poručík ho nechala chvilku čekat napjatého. Šéfinženýr: „Samozřejmě že ne pane.“ Bylo vidět, že se Amonovi hodně ulevilo a trochu se nadmul. Dokonce se začal i usmívat, což vystřídalo jeho předtím vážná pohled. Šéfinženýr: „Ani na této lodi se nedá střílet v režimu maskování a tak se energie z přídavného modulu může používat pro jiné účely.“ Amon: „Aha. Tomu ještě rozumím. Děkuji za informace.“ Šéfinženýr: „Ano pane.“ Amon: „Co ode mne vlastně přesně potřebujete poručíku?“ zeptal se s úsměvem na tváři. Šéfinženýr: „Když jsem viděla ve zprávě rozkazů vaše jméno, vzpomněla jsem si, že jsem ho odněkud již znám.“ Amon: „Ano poručíku? A odkud?“ Podivil se Amon, jako se kdysi soudruzi v Sovětském bloku podivovali, když přivezli banány. Šéfinženýr: „Zprvu jsem si nemohla vzpomenout, ale pak jsem si vzpomněla. Bylo to na akademii v semináři o terminálovém programování.“ Amonovi rázem úsměv na obličeji zkameněl a postupně se proměnil v něco jako mírná směsice usměvu a šklebu. Poručička si toho ale nevšímala a v klidu pokračovala. Amon: „Máte asi hodně dobrou paměť.“ Šéfinženýr: „Velice dobrou pane. Vaše jméno bylo na stejné listině, jako moje, když jsem chodila do toho semináře. Nechala jsem si tedy zobrazit onen seznam a doopravdy to tak bylo. Našla jsem, že jste ten seminář úspěšně ukončil. Docela nechápu, proč jste si to nenechal zapsat do záznamu je to poměrně hodnotná znalost.“ Amon: „Asi jsem na to zapomněl. Ale podle mě to zase tak moc důležitý seminář nebyl.“ Šéfinženýr: „Žertujete pane? Je to dost ceněné. Navíc u člověka, který není inženýr je to docela zvláštnost. Ale teď k tomu, co bych od vás potřebovala. Celá loď ještě není plně doopravena a já potřebuji každého inženýra, kterého tady najdu. Část programového základu byla při bitvě při přetížení počítače ztraceno.“ Amona polil studený pot. Šéfinženýr: „Vyhradila jsem dva členy posádky, kteří mají v inženýrských věcech nejmenší zkušenosti a znalosti, ale jsou výteční programátoři, aby na tom pracovali, ale potřebovala bych, aby jste v tomto přidal také ruku k dílu.“ Amon jenom těžce polknul. Amon: „Ale…,“ snažil se rychle najít nějakou výmluvu. Šéfinženýr: „Já vím, že jistě budete mít spoustu práce, ale tohle je důležité.“ Podala mu seznam programů s popisky. Amon ho vzal. Amon: „Ale…,“ snažil se dále. Šéfinženýr: „Kdyby to šlo jinak, tak bych vás o to neprosila.“
Amon: „Ale…,“ tiše zasípal. Již to téměř vzdal, jelikož nemohl najít žádnou výmluvu. Šéfinženýr: „Výborně,“ usmála se poručík. „Já již musím jít zpátky k opravářským týmům. Hodně štěstí. Celé patro je programově izolované, takže se tady můžou zkoušet programy. Programátoři sedí v této místnosti,“ přičemž ukázala na dveře. Amon již plně rezignoval a pouze mírně pokynul. Poručička se otočila na patě a šla směr turbovýtah. Amon vešel do dveří u konzol zde seděli dva programátoři plně zaměstnáni prací, přičemž si ani nevšimly, kdo to vlastně vstoupil. Amon se rozešel k nejvzdálenějšímu terminálu, který nebyl dobře osvětlený. Moc dobře si pamatoval na onen seminář. Tehdy si ho bláhově dal jako vedlejší předmět při nadstandardním výcviku. Onen seminář se mu na jednu dobu stal noční můrou. Zkoušky dělal, jakož i všichni jeho soukmenovci ve třídě, kteří je dělali ve stejnou dobu na podruhé. Dostal naprogramovat nějaký příklad. Když si myslel, že doprogramoval chtěl program odzkoušet. Výsledky jeho práce i jeho kolegů a i některé ostatní programy již nikdy nikdo neviděl, ale naštěstí nikdo tehdy nedokázal zjistit, kdo to zavinil. Na podruhé dostal za úkol napsat program. Tehdy se to obešlo bez větších problémů a jeho program jakžtakž pracoval. Dodnes si vybavoval slova, jež mu jeho zkoušející při zapisování zkoušky řekl: „Když bych vás dneska vyhodil, tak vás budu muset zkoušet znovu. To je menší zlo, když vám ji teď dám.“ Amon se trochu zatřásl při přeběhnutí husí kůže po těle. Poté si pročetl první popisek programu a začal. Asi po neuvěřitelné hodině a půl měl první program hotový, alespoň si to myslel stačilo ho již jenom otestovat. Spustil ho tedy spustil ho. Zdálo se, že se nic neděje. Asi půl minuty si užíval krásný pocit dobře odvedené práce, když v tom vypadlo všude světlo. „Pozor přetížení paměti,“ rozeznělo se celým patrem. „Sakra. Ještě, že jsem si uložil svou práci,“ pravil jeden programátor. Po chvilce opět naběhl systém. Amon si z toho nic nedělal. Jeho program přeci pracoval prostě jenom došlo k poruše. Zkusil ho tedy znovu. Po půl minutě opět celé patro zhaslo. „Pozor přetížení paměti,“ rozeznělo se celým patrem. „Sakra co tam blbnou,“ rozčiloval se programátor. Amon proběhl okem celý kód, ale chybu neviděl. Proběhl ho ještě podruhé potřetí, ale stále nic. Tak program zatím odložil snad příště. Podíval se znovu na seznam, na kterým ještě nebyla ani jedna značka úspěšně naprogramovaného programu. Sjel prstem na druhou položku a začal programovat. „Tak Wille tohle bude poslední program a mám pro dnešek pohov,“ řekl programátor, jež se předtím rozčiloval. Již asi po další půl hodině měl kostru hotovou, ale topil se v tom příšerným způsobem. Ve svém kódu se ani sám nevyznal. Přišel čas to zkusit. Amon se zhluboka nadechl. Poté zadal volací příkaz. Žádný výpadek proudu nebo něco takového se nestalo. Po chvilce ale vykřikl onen programátor. Programátor: „Ježiši co se tam zase děje. Tohle jsem přece nenaprogramoval. Co to. No to snad ne. Vždyť to tu bylo. Nemohlo se to ztratit.“ Zadal pár příkazů do počítače. Poté vrhl rozzlobený pohled na osobu ve stínu u terminálu. Vstal ze křesla a rozešel se přičemž přímo „sršel jiskrami“. Prudce se opřel o stůl u Amona. Amon: „Ano?“ zeptal se Amon a zvedl hlavu. Teprve nyní si patrně programátor uvědomil, kdo je ten třetí. Amon: „Chcete mi něco říct?“ Programátor: „Ehh. E. Zdá se, eee, že jsem uložil program do špatného sektoru, že jo Wille.“ Will: „Jo jasně,“ řekl bavící se Will. Amon: „Ano a proč mi to říkáte?“ zeptal se hned Amon. Programátor se trochu ošil a bylo vidět, jak usilovně přemýšlí. Poté se nadechl, asi ho něco napadlo. „Chtěl jsem se vás zeptat., když to tady tak blbne, jestli nepotřebujete pomoc.“ „Velitel Travt prosím na můstek,“ ozvalo se v místnosti z komunikátoru. Amon nasadil neutrální výraz.
Amon: „Pomoc? Samozřejmě, že mi můžete pomoc. Podal mu seznam. Mohl by jste zařídit tyto programy?“ Amon se poté zvedl a vyšel z místnosti. Za ním se tiše zaklaply dveře. Will se začal smát. Programátor: „Ty se moc nesměj Wille. Ty v tom s těmi programy jedeš taky.“ Will: „Co já??? Ale vždyť… Doháje.“ Amon v tu chvíli již nastupoval do turbovýtahu směr můstek s úsměvem v obličeji. _________________ Lt. of Intelligence member of the highest command of the intelligence "What we do in live, echoes in eternity." 26. 9. 2004, 19:24
Havraha ir-Llunih tr´Sari
odlet..1
erei'Riov
Tr´Sarine po krátké poradě s poručíkem McBride již plánovanu kontrolu runaboutu nestihl a tak mu nezbývá než doufat, že feddie inženýři odvedou dobrou práci, alespoň tak dobrou jako na Posseidonu. Od doby kdy pracoval ikognito v cardassijském prostoru poporvé zaase svlékl uniformu Galea´Rihanna a oblékl si tmavý nic o původu neříkající oblek. Ostatně, kdo z cizích by ho teď odlišil od vulkánce? Utáhl poslední řemínek a pak chvilku toužebně koukal na disruptor uložený ve skříňce, ale věren slovu, která dal kapitánovi se ho ani nedotkl. A odkázán na zbraně, které upravila T´Rel se vydal na palubu raketolánů.
Založen: 28. 07. 2004 Příspěvky: 37 Umístění: USS Posseidon
V turbovýtahu Havraha potkal poručíka jak oblečen do jakésy strakaté košile s kalhotami, se širokými nohavicemi. Poručík ujevně nesvůj z ustrojení lehce roztržitě vešel do doků. Kde již všichni, až na ně dva stáli. McBride: "Panové a dámo, čeká nás poměrně nepříjemný úkol, proniknout na základnu aniž bychom vzbudili podezření. Od teď vystupujeme jako pašerácka jednotka. Struktura velení, pro případ, že byste museli mluvit na veřejném místě, já jsem zástupce kapitána naší lodi, pan Sarine a slečna T´Rel jsou vaši nadřízení, tak se na ně obracejte jako na drsňáky. Přiletěli sme sehnat několik dilithiových krystalů a případně novou zakázku, o tom však jen náznakem. Nějaké dotazy?" _________________ Havraha ir-Llunih tr´Sarine "Slouzit ve flotile je cest, ne pravo!"
29. 9. 2004, 14:38
Havraha ir-Llunih tr´Sari
odlet..1
erei'Riov
Tr´Sarine po krátké poradě s poručíkem McBride již plánovanu kontrolu runaboutu nestihl a tak mu nezbývá než doufat, že feddie inženýři odvedou dobrou práci, alespoň tak dobrou jako na Posseidonu. Od doby kdy pracoval ikognito v cardassijském prostoru poporvé zaase svlékl uniformu Galea´Rihanna a oblékl si tmavý nic o původu neříkající oblek. Ostatně, kdo z cizích by ho teď odlišil od vulkánce? Utáhl poslední řemínek a pak chvilku toužebně koukal na disruptor uložený ve skříňce, ale věren slovu, která dal kapitánovi se ho ani nedotkl. A odkázán na zbraně, které upravila T´Rel se vydal na palubu raketolánů.
Založen: 28. 07. 2004 Příspěvky: 37 Umístění: USS Posseidon
V turbovýtahu Havraha potkal poručíka jak oblečen do jakésy strakaté košile s kalhotami, se širokými nohavicemi. Poručík ujevně nesvůj z ustrojení lehce roztržitě vešel do doků. Kde již všichni, až na ně dva stáli. McBride: "Panové a dámo, čeká nás poměrně nepříjemný úkol, proniknout na základnu aniž bychom vzbudili podezření. Od teď vystupujeme jako pašerácka jednotka. Struktura velení, pro případ, že byste museli mluvit na veřejném místě, já jsem zástupce kapitána naší lodi, pan Sarine a slečna T´Rel jsou vaši nadřízení, tak se na ně obracejte jako na drsňáky. Přiletěli sme sehnat několik dilithiových krystalů a případně novou zakázku, o tom však jen náznakem. Nějaké dotazy?" _________________ Havraha ir-Llunih tr´Sarine "Slouzit ve flotile je cest, ne pravo!"
29. 9. 2004, 14:38
Bill Right
Crewman 2. třídy
Poslouchám úvodní instruktáž. Takže romulan velí? To bude zajímavé. Podívám se po ostatních členech výsadku. Všichni mají na sobě civil. Včetně mě. Tmavé kalhoty, tmavé triko a dlouhý plášť, pod nímž schovávám jeden z klingonských disruptorů. Když zkončí McBride svůj proslov, vezmi si slovo já.
Založen: 15. 09. 2004 Příspěvky: 10 Umístění: USS Posseidon
"Jak jsem byl požádán, přidal jsem do federálních záznamů, něco málo informací o o naší skupině. Takže, dovolte, abych Vás představil. Vede nás S`kana, napůl romulanka, napůl vulkánka." ukážu na T`Rel Hledaná pro pašeráctví, jako my ostatní a pro podezřní z vraždy nějakého ferenga. Dále tu máme pochopitelně bezpočet krádeží, a i pár únosů. Pak tu máme jejího "prvního muže", romulana Terixe." tentokrát je to náš romulanský kolega kdo zbystří pozornost "Z romulanské flotily vyhozen pro nevhodné chování, mírný soucit s nepřátely. Což se později změnilo a nyní je to jeden z nejobávanějších žoldáků v galaxii. Poručíku McBride, z Vás je nyní Elisabeth Weird, bývalá vědkyně v Daystromově institutu, vyhozena pro prodej několika objevů jiným mocnostem. Pan Veči Martin. Měl jste smůlu. Když byl kadet Dick Menace, vy, na Akademii, stala se tam jednomu instruktorovy malá nehoda. Havaroval s raketoplánem. Bohužel, jste moc nezakryl stopy a na tu vaši sabotáž přišly a byl jste vyhozen. A nakonec já. Jake Sharat, jeden z nejstarších "parťáků" pana Terixe. Obvykle sháním arsenál pro naše mise. Tak to je vše." Všichni přikývnou. Snad jsou se svými identitamy spokojeni. Smíchla jsem prá známích, co jsem převážel na Alkatrazu. Všichni se rozešly, překontrolovat vybavení, nebo si popovídat o misi. Já jsem přišel k T`Rel a zašeptal jí. "Také jsem tam o S`kaně napsal, že je nebezpěčně krásná a neváhá svých ženských předností použít."
29. 9. 2004, 16:56
T'Rel
Odlet s dokov
Náčelník
T'Rel sa nalodila do člnu v uniforme pašerákov. Pre človeka, ktorý bol zvyknutý na to, že ju deno denne vidí v uniforme flotily to bol mierny šok. Tmavohnedé nohavice, vysoké bledé čižmi, dlhú pelerínu s hrubými rukávmi opásanu plátenným opaskom a cez to celé mala prehodený tmavý plášt. Odvážne však mala odhalený krk. Snažila sa aby svojím oblečením nevzbudzovala pozornost.
Založen: 10. 06. 2004 Příspěvky: 353 Umístění: USS Posseidon
Po Billovom prejave T'Rel zaujala v člne pozíciu hlavného pilota. Ako bývalá pilotka mala na to i patričnú licenciu a skúsenosti. Havraha takmer sčervenal, ked zistil, že na miesto druhého pilota si sadla McBride a jemu nič iného neostávalo, len si sadnút niekam inam. Ale ked spomenul, že vo vnútri stanice zaujme vedúcu pozíciu on, čoby navitáto, hned mu to prešlo. T'Rel prešla prstíkami po farebnej konzole a spravila rýchlu dignostiku, ked sa jej v tom za chrbtom objavil Bill a zašeptal jej zo zadu do uška svoj dodatok o jej osobe. T'Rel sa k nemu natočí a vážne sa neho pozrie: "Crewman Right, nabudúce ma ušetrite od nepoctatných údajov a zaujmite svoje miesto." Bill pobavene- možno nie-si sadol do volného kresla.
Nakoniec T'Rel spustila štartovaciu sekvenciu a čln sa dal do pohybu.... _________________ "Mayby I'll not make everyone happy, but I'll keep us alive." 30. 9. 2004, 20:17
Sovik
A klbko sa zamotáva 1
Poručík
Na mostíku práve slúžili prevažne mladší členovia posádky, velitelia sekcií a ich asistenti horlivo pripravovali výsadok. Kapitán sedel vo veliteľskom kresle a pracoval na svojej konzole. Tiché melodické pípanie obsadených staníc pôsobilo upokojujúco, až príliš upokojujúco. Ako ticho pred búrkou... ...ktoré zrazu preťal silný hrom. Di-di-i-t, di-di-i-t! Na konzole pred Sovikom začalo poblikávať červené svetielko. Niekoľkými hmatmi si na obrazovke vyvolal podrobnosti o plavidle, ktoré práve vystúpilo z warpu a blížilo sa k stanici. "Pane, andoriánsky prieskumník vstupuje do systému." Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 61 Umístění: USS Posseidon
Kapitán sa po Sovikovej hláške prudko postavil a pokročil bližšie k obrazovke. Zjavne nečakal takýto zvrat. Modrá loď na obrazovke zastala. Na Sovikovom paneli preblikávali jej taktické parametre, aktuálne letové údaje, stav zbraní, prichádzali prvé scany posádky - 40 foriem života, väčšina andoriánci. Aktívne scanovali Posseidon a vymenili si zopár správ s LO-4R. V tom Sovik zbadal prudký nárast energie v ich warp jadre. Zjavne im vadila spoločnosť Posseidonu. "Aktivujú warp. Toto je zrejme najvhodnejšia príležitosť pre odlet člnu. Ak začneme presledovať tamtú loď a po čase vypustíme výsadok, je malá pravdepodobnosť že budú pri plílete podozrivý. Okrem toho môžeme od Andoriáncov získať ďalšie informácie o panovi Andraschkovi." Kapitán so Sovikom už predtým diskutovali o možnostiach odpútania pozornosti na odlet výsadku. Ferengovia museli vedieť, prečo je Posseidon tu. Preto by bol priamy odlet a následný prílet výsadku veľmi nápadný. Nakoniec sa zhodli na malej provokácií, pri ktorej si vynútia prestrelku a následne odletia. Teraz sa však naskytla jedinečná príležitosť oklamať ferengov bez zbytočných výstrelov a náhly odchod andoriáncov naznačoval, že sem neprileteli náhodou. Johnovi to bolo jasné. Letmo sa pozrel na Sovika a prikývol:"Kormidelník, kurz na prenasledovanie. Warp 9,6." Posseidon sa elegantne natočil na ľavobok, zrýchlil a vystrelil do warpu. ---------Po niekoľkých minútach už dýchal andoriáncom na päty. Senzory dali Sovikovi dostatok informácií o prenasledovanej lodi. Bol to andoriánsky prieskumník staršej výroby. Najskôr mal byť už dávno na smetisku, mal nalietaných vyše 50 rokov. Starostlivosť mu však nechýbala a tak bol vybavený silnými motormi schopnými dosiahnuť warp 7, tromi ítiovými kanónmi a dokonca dvadsiatimi plazmovými torpédami. Štíty však nestáli za moc, čiastočne to kompenzovali obratné trysky a motory. Podľa meraní bol Posseidon už skoro minútu mimo dosah diaľkových senzorov stanice. Sovik dal komunikačnej sekcií pokyn na širokopásmové rušenie andoriánskych frekvencií. Prišiel čas, aby výsadok vyrazil na svoju misiu. "Kapitán, nachádzame sa v bezpečnej vzdialenosti od stanice. Výsadok by mal čo najskôr vyraziť." "Ďakujem Sovik," odvetil Smith a ani nezdvihol pohľad od svojej konzole. Bol si vedomý, že Havrahov tím nebude mať ich podporu niekoľko hodín. Bolo to riskantné, nasadiť ďalšie životy posádky kvôli štyrom, ktorí sú už možno dávno mŕtvi. Na druhej strane si však bol vedomý, že Andraschkov a Petersonov výskum musí byť veľmi dôležitý, ak sa o ich zmiznutie zaujíma rozviedka. S ťažkou rukou stlačil komunikačné tlačítko na jeho paneli:"Hangár 1, crewman T'Rel máte povolenie k odletu. Veľa šťastia." "Rozumiem, odlietame. T'Rel končí." T'Rel spustila štartovaciu sekvenciu a čln sa dal do pohybu.... _________________ Poručík Sovik, hlavný taktický dôstojík USS Posseidon Hráč měsíce USS Posseidon – Duben 2381 Naposledy upravil Sovik dne 7. 10. 2004, 23:11, celkově upraveno 4 krát
30. 9. 2004, 22:44
Sovik
A klbko sa zamotáva 2
Poručík
John sa ešte chvíľu pozeral za člnom opúšťajúcim loď. Dúfal, že od posádky stíhanej lode dostane čo najviac informácií. Čím viac ich získa, tým skôr sa môžu vrátiť po výsadok. Všetko teraz záleží od jeho diplomacie a taktiky. "Sme na dostrel. Ich štíty sú hore, zbrane nabité. Naša obrana je plne funkčná, zbraňové systémy nie su aktivované," zahlásil Sovik od svojho stanovišťa. "V dosahu ťažného lúča budeme o dve minúty."
Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 61 Umístění: USS Posseidon
- "Zavoaljte ich." - "Kanál otvorený. Neodpovedajú." - "Tu je kapitán John Smith z federálnej lode Posseidon." _________________ Poručík Sovik, hlavný taktický dôstojík USS Posseidon Hráč měsíce USS Posseidon – Duben 2381 Naposledy upravil Sovik dne 3. 10. 2004, 19:35, celkově upraveno 2 krát
1. 10. 2004, 16:21
Jim Raynor
Kadet 3. ročníku
Přicházím na můstek, abych se nahlásil veliteli jako nový náčelník transportérů, ani posádka se neotočila, když jsem přišel... Dobrý den pane, doufám, že nepřicházím nevhod.
Založen: 16. 09. 2004 Příspěvky: 28 Umístění: Akademie HF
Pokývat hlavou... Nepřicházíte, ale radši mluvte rychle a srozumitelně crewmane, nikdo neví co se za chvíli stane. Postavím se do pozoru. Jsem váš nový náčelník transportérů Jim Raynor. Hmm, vím o vás a doufám, že budete pracovat tak jak každý crewman má. Ano pane, to budu A nechte si těch formalit, tady nejsme na akademii, tím ale nechci říct, aby jste mi tykal a podobně, všeho s mírou. A nyní můžete jít k transportům, pokud jste si loď dobře prohlédl a já věřím, že ano A už zase zablikala červená světýlka na konzolích pár členů posádky na můstku a tak jsem radši odešel, tam kam prozatím patřím. K transportům. _________________ Student akademie HF, Jim Raynor.
2. 10. 2004, 9:01
John Smith Flotilní kapitán
"Sme na dostrel. Ich štíty sú hore, zbrane nabité. Naša obrana je plne funkčná, zbraňové systémy nie su aktivované," ohlásil Sovik od svého stanoviště. "V dosahu ťažného lúča budeme o dve minúty." John se zahleděl na andorijské plavidlo. Bylo kolem 50 let staré a pro Posseidon nepředstavovalo žádnou hrozbu. A toho si musel být vědom i jeho kapitán. "Zavolejte je", rozkázal Smith.
Založen: 01. 06. 2004 Příspěvky: 281 Umístění: USS Excalibur
Mladý poddůstojník, který nahradil Havrahu u operační konzole, stiskl v rychlém sledu několik tlačítek. Byla to teprve jeho druhá služba na můstku a tak chtěl udělat na svého kapitána co nejlepší dojem. "Kanál otevřený, neodpovídají", oznámil a ještě jednou si překontroloval údaje na konzoli. John udělal několik kroků aby se dostal zpět do středu můstku, mozku celé lodě, předtím než začal mluvit. "Hovoří kapitán John Smith z federální lodi Posseidon"
žádná odpověď... "Vypněte vaše motory a oznamte důvody vaší cesty" John se opět nedočkal žádné odpovědi. Místo toho mu ale OPS oznámil že plavidlo vystupuje z warpu. Posseidon udělal během okamžiku toté a po eliptické dráze obletěl průzkumnou loď. "Andorijské plavidlo nás zaměřuje.", prohlásil Sovik. "Úhybný manévr Beta", rozkázal John a loď se díky okamžité reakci crewmana Nortonova vyhnula téměř všem výbojům. V tu chvíli už svítila na můstku i ve všech chodbách rudá světla, oznamující červený poplach. Proč každý koho potkáme po nás chce hned střílet, pomyslel si John. "Zaměřte phasery vyřaďte jejich zbraně a warp", rozkázal John. Posseidon ladně loď obletěl a jak se jeho silné phasery zabořovali do trupu nepřátelského plavidla, okamžitě tato místa vzplála. Během chvíle mohl Sovik oznámit vyřazení nepřátelského plavidla. Alespoň to si všichni mysleli. "Možná nyní budou ochotnější spolupracovat. Otevřete kanál." Odpovědi se už ale nedočkal protože ho přerušil Sovik. "Plavidlo kapitáne zažehlo motory a je na kolizním kurzu !" John okamžitě zareagoval, ale bylo již příliš pozdě: "Úhybný manévr !" Těsně před nárazem se ještě andorijské posádce podařilo transportovat přes oslabený štít na palubu Posseidonu... _________________ Flotilní kapitán John Smith, Velící důstojník USS Excalibur "I will just have to trust that you will not let Adm. Pressman put the Enterprise in unnecessary risk and if I find that that trust has been misplaced, I will have to re-evaluate the command structure of this ship. Dismissed" -- Picard (The Pegasus) 3. 10. 2004, 8:57
Jim Raynor
Nečekaný transport
Kadet 3. ročníku
Zatímco jsem postával kolem konzole u transportérů, rosvítila se červená světla a ostatním známé (mě zas tak ne) HUÍ HUÍ. Tak to se může stát jenom mě, jsem tu pár dní a už se něco děje.
Založen: 16. 09. 2004 Příspěvky: 28 Umístění: Akademie HF
Okamžitě jsem doběhl ke své konzoli a co nevidím... transportní paprsek a to aniž bych něco udělal. V transportní místnosti se objevilo několik adnoriánů, kteří nevypadali přátelsky, protože byli ozbrojení, ale to jsem nečekal, až mě uvidí a skrčil jsem se za svojí oblíbenou konzoli a stiskl komunikátor... Transportní místnost můstku, tady Jim Raynor, volám velitele... Tady Smith, co se děje? Právě se sem transportovalo trochu víc andoriánů a jsou ozbrojeni, co mám dělat, tohle jsme necvičili. Hlavně klid crewmane, zavolejte si bezpečnost a my...........(šum a praskání atd.) Najednou nastal velký náraz který mě odhodil ke zdi naštěstí pořád za konzolí. Podle pokynů pana Smithe jsem zavolal bezpečnost... Tady transportní místnost Jim Raynor, volám bezpečnost....nic, opakuji. (Po chvíli) Tady bezpečnost, už jsme byli informováni, zůstaňte v klidu, jsme na cestě, kolik jich tam máte? Ale to už jsem nestačil odpovědět, protože jsem byl omráčen jedním andoriánem, který mě srazil na zem (jestli to ještě víc šlo) pažpou své zbraně. Zjevně slyšel mojí komunikaci s bezpečností a velitelem. ... _________________ Student akademie HF, Jim Raynor.
Naposledy upravil Jim Raynor dne 3. 10. 2004, 20:42, celkově upraveno 1 krát 3. 10. 2004, 12:43
Andrew Andraschko
SWEET Alabama
Nadporučík
„Hotovo.“ Usmála se Elis. Dvě hodiny pucovala svojí kajutu od čokolády a teď, konečně, bylo všude čisto. „Hop.“ Crewman s nacvičeným rozběhem vyskočila a dopadla přesně na svojí pohovku. Byl to dárek od jejího posledního přítele, malá, ale neuvěřitelně pohodlná v zelené barvě s třemi červenými poduškami. „Mmm.. Elis se protáhla, až bluzka zaúpěla pod tím pnutím.
Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon
„Konečně chvilka klidu na čtení.“ Ležící dívka šáhla po knížce a, samozřejmě, čokoládě. Co by to bylo za idilku bez čokolády. Upila a podívala se z okna. „Hvězdy, jak já je miluji.“ Povzdychla si: „Tak, kam se nikdo nevy...“ Neuvěřitelná rána jí smetla i s pohovkou směrem na silové pole chránící okno. Tupá rána v zátylku byla vystřídána tupou ránou do hlavy, jak jí do čela narazila židlička. Neuvěřitelný hluk a skřípot, jež se nesl lodí, společně s vibracemi, jí naprosto ohlušil a dezorientoval. Pohovka rotovala někde nad ní. Něco takového ještě nezažila. Pak to utichlo, stejně, jako to začalo. Crewman padla na zem a začala zvracet. Když se po dlouhé chvíli ovládla a konečně se koncentrovala, teprve si uvědomila, že její kajuta je pohroužena do tmy a jen lehce jí osvětluje červená poplašná konzole. V pravo nade dveřmi. Byla nakřivo. A svítila jen pravá polovina. Chtěla si zavolat pomoc, ale nemohla vůbec mluvit. Z čela jí tekla krev. „Do hajzlu.“ Pomyslela si. „Do hajzlu, do hajzlu, do hajzlu!“ Chvilkovou námahou zjistila, že nohy zlomené nemá, jen nejspíše těžce naražené. S pravou rukou to bylo horší. Od ramene dolů s ní nemohla vůbec hnout. „Ošetřovna.“ Proběhlo jí hlavou. Vstala a dopotácela se ke dveřím. Narazila do nich. „Chr.. chr chr..“ Celkem rychle jí došlo, že hlasem dveře neotevře, proto levou rukou otevřela bezpečnostní pojistku a odblokavala jí. Pravá část dveří popojela. O kousek. O malý kousek. „Chr chr...“ Elis vylezla skrze škvíru ven. Na chodbě svítilo jedno světlo ze tří. Všude se váleli rozsekané panely a zdi byly podivně skřívané. Sem tam se ozvalo zaúpění, nebo praskot vedení. Poplašné sirény jsou samozřejmostí, kterou ani nevnímala. „Chr chr...“ Crewman se chvíli potácela šerem, když zakopla o nějaký předmět. Podle konzistence to bylo tělo. Něčí tělo. Sklonila se k němu a zachrčela. Neodpovídalo. Zatřásla jím. Stále nic. „Chr chr!“ Vydala se dál. Po několika potácivých minutách dorazila k silovému poli. Možná by bylo lepší použít výraz narazila. Už nějakou chvíli pozorovala, že se stav lodi ve směru její chůze prudce zhoršuje. Chodby podivně měnily tvar a těl přibývalo. „Chr chr chr!!“ Přes pole viděla něco v chodbě. To něco procházelo trupem lodě. To něco byla další loď. Vypjetím se sesunula k zemi. Ztratila hodně krve a ruka moc bolela. Created by crewman Elis Plonová (NPC) _________________ ...but dreams have a nasty shape of turning into nightmares when you're not lookin'... Naposledy upravil Andrew Andraschko dne 3. 10. 2004, 15:02, celkově upraveno 1 krát
3. 10. 2004, 13:54
Andrew Andraschko
In memoriam
Nadporučík
Simons seděl v Andrewově kanceláři. Byl se sebou spokojený. Nebylo nic, co by na Posseidonu nešlapalo jak hodinky. Loď byla v perfektním stavu. Jak by řekl jeho otec: „Byla Tip Top.“ „Pane Andraschko, vaše loď je v perfektním stavu.“ představoval si, jak ho nadporučík poplácá po rameni a prohodí něco jako: „Dobrá práce, Simonsi. Za tohle vás vyznamenám.“ Ne ne ne, řekl by tohle: „Dobrá práce, Simonsi, Za tohle vás navrhnu na povýšení.“ Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon
„Ano, přesně tak to řekne.“ Zaradoval se podporučík „A bude ze mě poručík!“ Najednou si uvědomil, že přelétává stůl. Instinktivně natáhl ruce před sebe. To by mu nejspíše zachránilo život, protože narazil do dveří svojí kanceláře svýma rukama, místo svojí hlavou. Pořád ale nechápal, co se děje. Nedošlo mu to ani ve chvíli, kdy na něj dopadl těžký, leštěný mahagonový stůl. Tímto aktem se dostal do statistiky úmrtí důstojníků ve věku 25-35 let. Created by podporučík George Simons (NPC) _________________ ...but dreams have a nasty shape of turning into nightmares when you're not lookin'...
3. 10. 2004, 14:14
Andrew Andraschko
See the sun up on the sky
Nadporučík
Madlin nikdy nebyla příliš ctižádostivá, nebo průbojná. Příkladně plnila své povinnosti, stejně jako ostatní, ale nikam se nehnala. Neměla proč. Měla ráda klid a pohodu. Převelení na Posseidon jí mile překvapilo, ale dalo se přiložit jejímu služebnímu záznamu, tudíž jí ani nijak více nezaskočilo,- očekávala ho. Rozhlédla se. Strojovna byla osvětlená jen poplašnými světly. Všude byla tma. „Počítači, nouzové osvětlení!“ zakřičela. „Připojuji se na nouzové zdroje. Nouzové zdroje poškozeny. Hrozí únik energie.“ Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon
Madlin pohlédla na jádro. Očividně nepracovalo. To ale neznamená, že nevybuchne a jestli nezprovozní energii pro strojovnu, už jí možná nebude zajímat nějaký únik energie. „Obejdi ochrané protokoly a převeď energii do strojovny.“ „Zpracovávám.. energie strojovny na 52%.“ „Bude to muset stačit.“ Praporčík chvíli čekala, než naběhnou světla a rozhlédla se. Situace jí připadala dost hrozivá. Všude se váleli zranění a lidé v bezvědomí. Přeběhla ke konzole: „Počítači, zobraz stav udržovacího pole a stav reakce ve warp jádře!“ Na panelu se objevili celkem pozitivní zprávy. „Počítači, překontroluj údaje.“ „Překontrolovány. Údaje mohou mít odchylku 1,5%.“ „Skvěle. Teď mi ukaž, co se vlastně stalo.“ Na panelu se zbrazila andoriánksá loď letící 0.3c a srážející se s Posseidonem. Praporčík si zobrazila údaje o kolizním plavidle. Nesedělo jí poškození lodě. Když zjistila složení trupu andoriánů, uvědomila si, že mají ještě štěstí, že vydrželi náraz. Obě lodě jsou teď v sobě zaklesnuté, andoriánská zničena, Posseidon téměř. „Fajn, fajn, jaký je stav trupu lodě?“ „Integrita trupu na 17%.“ „Energie?“ „Hlavní zdroje energie jsou mimo provoz. Vedení energie kompletně přerušeno na palubách 7,9,10. Vedení energie částečně přerušeno na palubách 5,6,8,11,12,13.“ „Štíty a zbraně?“ „Deflektor nefunkční. Příďové a zadové fázerové banky mimo provoz. Torpédomet jedna
funkční, hlásí však fluktuaci v odpalovacím mechanizmu. Doporučeno nepoužívat.“ „Kde je podporučík Simons?“ „V pracovně poručíka Andraschka.“ „Jaký je jeho stav?“ „Mrtev.“ „A stav posádky?“ „12 mrtvých, 35 těžce zraněných, 52 lehce zraněných. Výstraha, na lodi je 25 vetřelců.“ Madlin polil studený pot. Nebylo těžké si představit, koho to mají na lodi. Jak se sem dostali bylo prozatím vedlejší. „Byly informovány bezpečnostní složky?“ „Pozitivní.“ „Reagovali na výstrahu?“ „Odpověď neznámá.“ „Můžeš vetřelce uzamknout silovými polemi?“ „Negativní.“ „Můžeš opětovně informovat bezpečnostní složky?“ „Negativní.“ „Počítači, jaký je stav interní komunikace?“ „Mimo provoz.“ „Důvod?“ „Nedostatek energie, poškozené vedení.“ „Převeď energii do interní komunikace, informuj kapitána o stavu lodě.“ „Potřebná authorizace.“ Praporčík se rozhlédla. Okolo se váleli sténající těla. „Praporčík Madlin Reedsová. 52 - 52 - 6 omega omega.“ „Authorizace přijata. Posílám zprávu.“ Strojovna pomalu zhasla. „A můžeme začít odznova.“ zaklela Madlin vatahujíce fázer a nouzový opravářský kufřík z přihrádky. „Sem moc zvědavá, co na tohle řekne poručík, až se vrátí!“ Created by praporčík Madlin Reedsová (NPC) _________________ ...but dreams have a nasty shape of turning into nightmares when you're not lookin'... 3. 10. 2004, 14:59
Amon Travt
Visitors
Podporučík
Amon vyšel z turbovýtahu na můstek. Jeho zástupce mu vyklidil křeslo. Zástupce: „Pane. Nacházíme se na kraji neutrální zóny. Stav zamaskovaní. Zbytky Speleoru jsou na blízkých senzorech. Žádné známky života. Loď byla kompletně zničena. Poškození ukazuje na romulanské disruptory a plazmová torpéda.“ Amon trochu lítostivě pohlédl na vrak. Založen: 07. 06. 2004
Amon: „Zkusili jste i hloubkový sken?“
Příspěvky: 33 Umístění: Project Galaxy
Zástupce: „Ano pane. Nikdo živý.“ Od jedné konzole se ozvalo pípnutí. Scan: „Pane senzory ukazují šumovou anomálii. Počkejte. Shodnost se signálem rozvědky 99,85%. Na pravoboku se demaskuje romulanská loď třídy Griffin.” Amon: „Zjistěte identifikaci a poměřte jí s databází rozvědky.“ Důstojník: „Pozitivní pane. Identifikace potvrzena. Služba v rozvědce současná mise informačního typu. Velitel nadporučík Ilsij Terantu.“ „Terantu no vida,“ pomyslel si Amon, „dneska mám na přátele štěstí.“ Amon: „Dokážeme navázat spojení zamaskováni.“ Důstojník: „To potvrzuji pane.“ Amon se rozhlédl po můstku všichni již na sobě měli od začátku mise předpisové uniformy Rihanského impéria. Amon: „Proveďte.“ Důstojník: „Rozkaz pane.“ Na obrazovce se objevil důstojník v Romulanské uniformě. Obrazovka: „Tady je komandér Frilk. Okolí je jinak čisté.“ Ten hlas Amon okamžitě poznal. Amon: „Tady je velitel válečné lodi třídy Hawk. Co uděláme v životě, …“ zkusil Amon jednu ze svých hlášek, kterou měli s Ilsijem oblíbenou, ještě za jejich let na akademii. Obrazovka: „… se ozývá na věčnosti,“ dokončil velitel griffinu. Amon: „Snad tě bude zajímat, že naše senzory neodhalili žádný inteligentní život.“ Obrazovka: „Jak vidím, tvůj humor tě neopustil.“ Amon: „No snažím se.“ Obrazovka: „V pořádku. Již není pochyb.“ Amon: „Co tady přesně děláš?“ Obrazovka: „Mám pro tebe nové rozkazy.“ Amon ukázal prstem na svou pracovnu. Jeho zástupce pouze přikývl a přesměroval hovor. Amon vešel dovnitř a za ním se zavřeli dveře. Amon: „Ano?“ Obrazovka: „V sousedním sektoru bude za pár hodin prolétat romulanský konvoj a je tudíž nutné, aby jste se přesunuli z hlavní trasy, alespoň to jsem dostal za úkol vám vyřídit.“ Amon: „Potvrzuji.“ Obrazovka: „Poté se máte nahlásit velení a očekávat další rozkazy. Nemáte zatím vlétat do neutrální zóny.“ Amon zdvihl obočí, moc nerozuměl tomu, proč nemůžou zatím pokračovat. Amon: „Když tedy stejně se naše mise trochu protáhne, máš nějaký čas nebo spěcháš na nějakou misi.“ Obrazovka: „Bohužel musím pokračovat v již rozdělaném úkolu. Snad se ale brzy někde setkáme.“ Amon: „Dobře. Pozdravuj sestru, až s ní budeš mluvit.“ Obrazovka: „Cha cha. Jo uvidím, co se dá dělat. Nyní již máme odlet, takže hodně štěstí.“ Amon: „Jo tobě taky.“
Poté se ukončilo spojení. Amon vyšel z kajuty a vydal se směrem k navigačnímu. Nechal si zobrazit mapu okolního prostoru. Potřebovali něco, kde by byly ve skrytu. Uvízl mu pohled na subprostorovou anomálii, byl to jakýsi vír, který všechno vstřebával. Pokud se ale budou držet dostatečně daleko nic jim nehrozí a konvoj tam tudy jistě nepoletí. Amon: „Zadejte kurs sem a ukázal na místo na konzoli.“ Navigační: „Ano pane. Podle vašeho rozkazu a začal zadávat příkazy.“ Loď se natočila skoro do kolmice od jejího bývalého kursu a aktivovala warp. Trvalo asi pouhé čtyři minuty, než dorazili do cílové lokace. Navigační: „Jsme na místě.“ Amon: „V pořádku udržujte současný odstup. Nejvíc energie do maskování co jde.“ Amon se odebral do své pracovny a jal se kontaktovat velení. Styv utajení a bezpečnosti linky ukazovala na nejvyšší a kódování fraktátové. Na obrazovce se objevila tvář velitele rozvědky. Amon: „Pane,“ pozdravil hned Amon, „Hlásím se podle rozkazů.“ Velitel: „Udejte nám vaši současnou polohu.“ Amon zadal pár příkazů. Bylo vidět, jak je velitel dostal. Velitel: „Dobře zůstaňte na současné pozici, než dostanete nové rozkazy. Máme menší problémy v romulanském prostoru a je důležité, aby jste zatím nevlétával do neutrální zóny. Zůstaňte kde jste.“ Amonovi připadala slova velitele flotily podivná, ale rozkaz byl rozkaz. Amon: „Ano pane. Jak dlouho tady ještě můžeme ztvrdnout?“ Velitel: „To teďka nevíme. Prostě zůstaňte kde jste. My se vám ozveme.“ Amon: „Ano pane.“ Poté se spojení uzavřelo. Amon byl hodně rozladěny, ale musel poslechnout. Vyšel z pracovny. K inženýrské konzoly si zatím stoupla šéfinženýr. Amon si to namířil přímo k ní. Amon: „Jak to vypadá se škodami?“ zeptal se. Poručík začala něco vysvětlovat, ale již asi za dvě minuty se ozval důstojník od skenu. Sken: „Pane. Do prostoru právě vstupuje romulanská válečná loď třídy Raptor. Štíty má nahoře zbraně nabyté. Krátké pulzy. Asi aktivovala protimaskovací sken.“ Amon: „Cože. Jsme zamaskovaní jak jen to jde, jak nás mohli najít?“ Amonovi to připadalo nanejvýš neobvyklé. Na dálkových senzorech je objevit nemohli, to by je na blízko nemuseli používat protiskenovací zařízení. „Nějak se museli dozvědět, že tady jsme,“ proběhlo Amonovi hlavou, ale jak. Musel se rozhodovat rychle. Amon: „Zůstaňte maskovaní. Chci analýzu toho raptora. Na manévrování máte poloviční impuls. Připravte se na warp.“ Navigace: „Ano pane,“ potvrdil důstojník rozkaz. Lodí se rozezněl vzdálený výbuch a celá loď se otřásla a pak další. Šéfinženýr: „Pane právě jsem zaznamala dvě velké exploze na palubách strojovny.“ Lodí se rozezněl červený poplach. Zadala pár příkazů. Šéfinženýr: „Pane přišli jsme o maskování,“ vykřikla. Amon: „Cože. Štíty nahoru, nabít zbraně, připravte se na skok.“ Šéfinženýr: „Štíty ani zbraně nereagují, asi byl přerušen hlavní rozvod energie. Máme jenom část energie. Do warp je funkční, ale máme energii buď pro zbraně nebo pro slabé štíty.“ Amonovo nyní myslel na plné obrátky.
Amon: „Přesměrujte do těchto systému energii z maskování z přídavného modulu.“ Šéfinženýr: „Ano pane přesměrovávám.“ Taktický: „Pane raptor se chystá střílet. Pane právě vystřelil. Čas do zásahu…6..5..4“ Amon: „Úhybné manévry.“ Šéfinženýr: „Převádění energie v procesu. Bude dostatek energie.“ Taktický: „2..1.. zásah teď.“ Lodí otřásl malý náraz. Nebylo to torpédo nebo disruptor. Šéfinženýr: „Pane dochází k přepjetí v systému warp pohonu jsme dočasně bez warpu.“ Amon již o této zbrani slyšel, loď pak byla odkázána pouze na impuls a nemohla uletět. Šéfinženýr: „Pane opravářské týmy dorazili do míst údržby. Rozsah škod a umístění neodpovídá žádnému zařízení, jež by to mohlo způsobit. Jedná se možná o sabotáž.“ Amonovi při slovu sabotáž zatuhlo v žilách, ale moc času neměl. Šéfinženýr: „Pane převod energie je úspěšně zakončen. Zbraně a štíty mají dostatek energie. Na obrazovce se objevil náznak štítů.“ Amon: „Navigace: Plný impuls. Šéfinženýr: Pošlete co nejvíc lidí k poškozeným místům chci je mít pokud možno zprovozněné co nejrychleji.“ Taktický: „Pane jsme v dosahu jejich hlavních zbraní míří přímo na nás. Koncentrovaná palba.“ _________________ Lt. of Intelligence member of the highest command of the intelligence "What we do in live, echoes in eternity." 3. 10. 2004, 16:19
T'Rel
Landing on Lo-4R7
Náčelník
Motory dunia, burácajuce plamene manevrovacích trysiek steklia jemne opalenu podlahu. Mohutná konštrukcia prepravného shuttlu, ktorý nepripomína žiadny typ federačného plavidla, sa lenivo zdvýha od podlahy a pilotkine ruky hladia jeho konzolu, prepinajúc na impuls a zahajujúc standby. Závora duní otvorením a dvere hangáru sprevadzane mohutným rachotom zahajujú svoju pút, otvarajuc, ako šelma svoju papulu, bránu k nekonečnej nádhere hviezd, cakajucej aby pohltila čln v neustálej temnote. ENGAGE Založen: 10. 06. 2004 Příspěvky: 353 Umístění: USS Posseidon
Zabliká pískajuc konzola po strete s pilotkinou rukou a okolie náhle straší jemný zablesk. Shuttle vystreluje, silové pole v ústi hangáru vysiela malý záblesk a srdcia väčšej časti posádky sa rozbiehajú v zúrivých buchotoch ako ich tátoš vlieta do nekonečnej černoty, iba aby bol zhltnutý pašeráckou stanicou, z ktorej útrob možno nebude návratu. Zatial čo sa pilot sústredí na to aby čln bezpečne dopravil na miesto určenie, poručíčka McBride robí dopredné skeny o kontroly. Pár tisíc kilometrov pred stanicou rýchlost člna poklesne a vzápätí začne blikat kontrolka. "Volajú nás." oznmi T'Rel poručíčke. McBride si sama volajúceho aktivuje na svoju stranu konzoli. Na obrazovke sa objaví úplne iný fereng ako pred tým na mostíku. "Tu letová kontrola stanice LO-4R7. Kto ste a čo chcete!" spítal sa Fereng bez okolkov. T'Rel zaregistrovala, že si čln dôkladne skenujú. "Tu Elisabeth Weird s obchodnej lodi Crakatus. Sháname niekolko dilithiových kryštálov." vyštekla na ferenga, snažial sa svoju úlohu zahrat čo najlepšie. Fereng ešte mimo obrazovky niečo potukal a vrátil sa znova na obraz.
"Dok číslo 8. Máte na to den." a ukončil spojenie. Den nám bude musiet stačit. pomyslela si McBride a radčej mu neoponovala. Vedela, že by stačila jediná chybyčka a ich mysia by skončila skôr ako by začala. "V poriadku. T'Rel navedte nás do doku č.8." Čln sa pod pilotovým vedením stočil trochu stranou z priameho smeru a obyšiel jeden staničný pilier. T'Rel ešte viac znížila rýchlosť a preletela další roziahli pilier. V tesnej blízkosti doku trhne riadenie, lod sa zastaví skoro na mieste, otočí čumákom a nasmeruje ho smerom dovnútra. Pomocnými tryskami vletí dovnútra a opatrne pristane. Lenže skôr ako sa čln dotkne zeme, T'Rel bočním tahom otočí čln vo vzduchu o 180°, tak aby jeho predok mieril von z hangáru. Čln, ako drobné pierko, ladne klesol k podlahe, jeho stret s nou naznačilo iba jemné zachvenie. Z priezoru zírala velká tmavá hala, ktorý sa začínala rozsvecovat. T'Rel nakoniec zníži tah na minimum. Niekokok prvých sekúnd všetci nehybne čakajú, čo sa bude diat dalej. Je klud, počítač vyhodnocuje kontrolné údaje... _________________ "Mayby I'll not make everyone happy, but I'll keep us alive." 4. 10. 2004, 15:22
Amon Travt
Battle
Podporučík
Amon se trochu zavrtal do velitelského křesla. Nechal si na monitoru vyjet informace o vzdálenosti raptora a z které strany se přesně blíží, Amon: „Naplno vpřed, kormidlo doprava, patnáct stupňů dolů.“ Zástupce: „Naplno vpřed, kormidlo doprava, patnáct stupňů dolů,“ zopakoval zástupce. Založen: 07. 06. 2004 Příspěvky: 33 Umístění: Project Galaxy
Loď se začala naklánět ze současné pozice. Zástupce: „Střílejí pane.“ Amon: „Na stanoviště!“ vykřikl na celý můstek a pár důstojníků, kteří ještě přecházeli na zadní straně můstku si přešlo sednou na svá místa ke konzolím. Amon: „Podporučíku bezpečnostní složky do maximální pohotovosti, plně ozbrojit a zaujmout strategická místo u kritických systémů. Nechci tady již žádnou nehodu.“ Bezpečnost: „Provedu,“ zněla hned odpověď. A bezpečnostní důstojník začal zadávat něco na konzoli. Amon: „Operační již máte výsledky skenu?“ Operační: „Zatím jen zhruba pane. Identifikace lodi není úplná.“ Bezpečnost: „Patrně se jedná o vzbouřeneckou loď.“ Amon: „Poručíku chci ty systémy co nejrychleji v provozu. Postarejte se o to osobně,“ vykřikl směrem k šéfinženýrce. Šéfinženýr se zvedla a vyběhla směrem k turbovýtahu její místo okamžitě zastoupil nižší důstojník od inženýrů s hodností praporčíka. Lodí otřásli tlumené nárazy. Taktický: „Zadní štíty drží.“ Amon: „Operační již máte analýzu.“ Operační: „Již ano. šest disruptorových banek po dvou na vpřed a vzad po jedné do stran, osm odpalovačů plazmových torpédometů podle hloubkového skenu patrně těžká plazmová torpéda, pět na přední straně tři na zadní. Primární štíty. Integrita trupu na 99,94%. Rychlost plný impuls. Potvrzená přítomnost maskování. Odhaduji na typ 3.“ Na obrazovce vedle sedadla se Amonovi zobrazil obrázek romulanského raptora a na něm se objevily značky jednotlivých zjištěných systémů. „Proti tomuhle tvrdá síla jen tak stačit nebude,“ pomyslel si Amon. „O počítačových systémech toho moc nevím, i když jsem chodil na speciální kurs na akademii. Snad my alespoň ten nadstandartní velitelský k něčemu bude. Tak jak na tebe?“ pokračoval v přemýšlení. Amon: „Přímý kurs. Zaměřte jejich kvantovou singularitu. Všechny dostupné zbraně pal.“
Taktický důstojník zadal pár příkazů. Taktický: „Torpéda na cestě. Disruptory přímý zásah do štítů. Plazmová torpéda až na jedno minula cíl. Přední štíty cíle na 89%.“ Amon trochu si hluboce nadechl, jelikož doufal, že by to mohlo být lepší. Operační: „Pane vystřelily přední plazmová torpéda.“ Amon: „Úhybné manévry.“ Loď nyní začala stoupat. Třem se vyhnuly, ale dvě je zasáhli do horních štítů. Taktický: „Horní štíty na 65%.“ Amon: „Operační připravte sondu.“ Operační se hned dal do práce. Amon: „Taktický stanovte dobu jež potřebuje raptor na znovunabytí plazmových torpéd.“ Taktický: „Ano pane.“ Amon: „Poloviční impuls. Točte přímo na raptora. Připravte přední tažný paprsek nejsilnější, jaký můžete.“ Nejdříve se loď otáčela pomalu, ale jak se rychlost pomalu snižovala bylo otáčení čím dál rychlejší. Až nakonec se přímo v předním průzoru usídlil romulanský raptor. Amon: „Naplno vpřed.“ Navigace: „Ano pane.“ Raptor se začal povážlivě přibližovat. Taktický: „Pane podle všeho než proletíme kolem romulanského ptáka dokáže znovu nabít plazmová torpéda.“ Amon: „Přidejte. Musíme letět rychleji. Přetižte přední zbraně.“ Navigační: „Nejde to již jsme na 110%.“ Amon: „Tak vyždímejte 115. Přesměrujte tam energii z podpory života.“ Navigační mírně polkl. Navigační: „Ano pane.“ Poté se jeho ruce rozběhli po panelech. Taktický: „Pane mám střílet?“ Amon: „Ještě ne. Co vlečný paprsek?“ Taktický: „Ještě není připraven.“ Navigační: „Míříme přímo na raptora. Impuls na 115%. Jsme na kolizním kurzu. Náraz za deset vteřin.“ Amon: „Připravit na náraz.“ Zástupce: „Připravit na náraz.“ Navigační: „Veliteli změníme kurz.“ Amon: „Vypadnětě.“ Operační: „Pane raptor mění kurs otáčí se na pravobok.“ Zástupce: „Sledovat?“ Amon: „Ne. Naplno na pravobok. Všechny zbraně pal. Vystřelte sondu.“ Mezi loděmi to zajiskřilo, když obě vystřeli. Hawk vystřelil trochu dříve než raptor, jelikož měl po celou dobu nabyté přední zbraně. Zasáhl raptora celou palbou na blízko do předních štítů.
Raptor pak zasáhl spodních a zadních štíty Hawku třemi torpédy a třemi dvěma disruptory. Poté co se ale minuli raptor odpálil všechny zbraně do zadních štítů, jež nápor nevydrželi. Hawk opětoval také palbu, ale účinek byl mnohem nižší. Taktický: „Pane naše spodní štíty na 56%. Přišli jsme o zadní štíty.“ Celým můstkem se ještě rozezněl jiný ostrý zvuk. „Máme tady vnitřní poplach na palubách šest až osm. "Tak tohle mi teda moc nevyšlo," pomyslel si Amon. Amon: „Bezpečnost.“ Bezpečnostní důstojník pouze přikývl a vyrazil k turbovýtahu. Amon: „Co štíty raptoru?“ Taktický: „Zadní štíty na 75%. Přední štíty na 43%. Točí přímo na nás.“ Amon: „Obnovte štíty na zadní straně.“ Podíval se na mapu. „Zamiřte přímo k anomálii.“ Navigační: „Ano pane.“ Loď se znovu začala naklánět. Taktický: „Pane Raptor je na stíhacím kursu. Je opět za našimi zadními štíty.“ Amon: „Úhybné manévry.“ Disruptory se opřeli znovu do aktivovaných štítů na zádi. Štíty trochu oslabily, ale nesrazili je úplně. Amon: „Posilte zadní štíty.“ Taktický: „Pane pálí torpéda.“ Amon se podíval průzorem na blížící se anomálii. Amon: „Navigace vyrovnejte kurs, abychom letěli po tečně u anomálie, abychom nevletěli dovnitř.“ Navigační rychle provedl příkaz a loď opět měnila kurs. Amon ještě na monitoru sledoval, jak byla plazmová torpéda zachycena bgravitací a vtažena dovnitř. Míjeli anomálii. Všechny zbraně jsou nabité. Oběvilo se na panelu. Amon: „Zadní zbraně pal.“ Torpéda ale také skončila v anomálii. To mohl čekat. Disruptory toho moc neudělali. Jakmile proletěli dostatečně daleko od anomálie. Amon: „Točit přímo zpět otočka od anomálie. Deaktivujte zadní zbraně všechna energie z nich do předních.“ Loď opsala křivku a vracela se k raptoru. Kdyby se s ním nyní srazila patrně by oba spadli do anomálie. Amon: „Co tažný paprsek?“ Taktický: „Je připraven. Mám pálit?“ Amon: „Ne nestřílet. Připravte se k zachycení lodě. Kurs co nejvzdáleněji od lodi směrem od anomálie tak, abychom je zachytili.“ Taktický: „Ano pane,“ trochu se usmál. Poté ale vykřikl operační důstojník od své konzole. Operační: „Pane patrně odhalili vaši taktiku. Inicializují maskování.“ Amon pozoroval, jak se maskuje. Amon: „Vystřelte jeden disruptor.“ Taktický: „Provedu pane, ale na tuto vzdálenost jim to moc neudělá.“ Prostorem proletěl disruptor a zasáhl loď, na chvilku se trochu objevila.
Taktika: „Jak jsem říkal žádné škody.“ Amon: „Vystřelte další.“ Prostorem proletěl další výboj a znovu se na chvilku loď zobrazila. Taktický se usmál. Amon: „Pokračujte až budete dostatečně blízko chyťte je.“ Taktický se pouze zazubil. Loď ještě schytala další dva zásahy a ty jelikož již byli lodi blíž měli efekt. Taktika: „Zaznamenávám v raptoru menší výchylky energie. Jsme na dosah paprsku.“ Objevila se záře tažného paprsku. Obě lodě se začali pohybovat směrem, kterým původně letěl Hawk, ale pomalu se přibližovali anomálii.Jakmile je chytili raptor již vzdal snahu se maskovat a jal se aktivovat štíty. Amon: „Všechny zbraně pal.“ Prostorem proletěla plazmová torpéda a zasáhla raptora než stihnul nahodit štíty. Ty ale hned spadli. Taktika: „Pane jejich hlavní energetický zdroj je mimo provoz.“ Amon: „Deaktivujte tažný paprsek již jsme je zastavili. Plnou energii do motorů.“ Navigační rychle přeběhl prsty konzoli a loď začala zrychlovat. Až dosáhla potřebné rychlosti, aby se vyprostila z gravitační pasti. Naštěstí se loď nedostala moc blízko. Obrazovka ještě ukazovala, jak bezmocný raptor pomalu letí k anomálii. Amon se zvedl se svého křesla. Amon: „Postarejte se o to tady,“ řekl svému zástupci. Poté se vydal k turbovýtahu. _________________ Lt. of Intelligence member of the highest command of the intelligence "What we do in live, echoes in eternity." 4. 10. 2004, 15:35
Andrew Andraschko
Přesladká romance II
Nadporučík
Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon
Tanja v prvni chvilce vubec netusila, jak se toho Andrew mohl opovazit. Na chvilicku strnula a pak i s pro ni necekanou vasni polibek opetovala. Po prvni polibku, jakoby se jejich rty nekonecnou dobu hledaly, az konecne jeho nasli jeji, mekke, vlhke a dychtici rtiky. Jeho lehce vzruseny dech a horcouci telo ji dovadelo k silenstvi. Jeji ruka se mu pomalu sunula po jeho zadech az jemne spocinula na jeho krku. Ani nevedeli jak se zvedli, pojednou Tanja citila za svymi zady pevnou skalu. Pomalu zvedla svou nohu a pritiskla z boku svoje stehno na jeho stehno. Jak ji Andrew pevne drzel v pase, tise se rozplyvala v jeho objeti, privrela oci a lehce se zaklonila. Jak se ale zaklanela, prastila se do hlavy az ji vyhrkly slzicky a to ji vratilo zpet do reality. Co to proboha dela? Vzdyt ho skoro nezna a je ztracena v nejake dire, spine a zime. Lehce zakrouti hlavo a pokusi se vymanit z jeho sevreni. Tanja: "Andrew ne, prosim." Poručík se krapet odtáhl a levou rukou jí pohladí po tváři: „Co je, Tanjo? Tečou ti slzy. Bojíš se? Nebo ti nějak ubližuji?“ Tanja: "Ne, ne. Jen nechci aby to zacalo takhle. Chapes?" Doda a konecne se s kocici obratnosti vysmykne Andremu. Andrew se na ní chvíli dívá, ale pak se usměje, vezme jí lehce za ruku a pohladí jí po ní: „Mea culpa, Tano. Omlouvám se.“ Crewman bezradne pokrcila rameny a sla zpet k ohnisti. Zvedla povaleny rost, s urcitou namahou zatlacila vidlice zpet do ze me a ponekud marne se pokusila ocistit kralika od jehlici, travy a kousku hliny, jez se na vpodstate syrove maso nachytaly. Kdyz zjisti, ze je to marne,
jen nad tim mavne rujou a zacne maso opekat. Kdyz se otoci, porucík je uz pryc. Created by crewman (lodní mistr) Tatjana Igorevna Ozerova & poručík (nadporučík) Andrew Andraschko. _________________ ...but dreams have a nasty shape of turning into nightmares when you're not lookin'... 4. 10. 2004, 21:35
Sovik Poručík
"Možná nyní budou ochotnější spolupracovat. Otevřete kanál." Odpovědi se už ale nedočkal protože ho přerušil Sovik. "Plavidlo, kapitán, zaplo motory na plny výkon a je na kolíznom kurze !" Už pri týchto slovách Sovik zadával sekvenciu úhybných manévrov. Z taktických scanov a analýz vedel, že slabinou útočiaceho plavidla môže byť manévrovacia tryska na ľavoboku, ktorá vykazovala menšie fluktuácie. Zadal teda pravobočnú variantu manévru Gamma, ktorá mala Posseidon bezpečne vyviesť z dráhy andoriáncov. Povely odoslal ešte perd tým ako John v okamihu zareagoval : "Úhybný manévr !" Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 61 Umístění: USS Posseidon
Posseidon sa naklonil na pravú stranu a pomaly začal zrychľovať. Keď si Sovik uvedomil, že Posseidon zrýchľuje príliš pomaly, bolo už neskoro. Tesne pred nárazom sa ešte pokúsil previesť energiu do štítov na prove a ľavoboku, bezúspešne. Pri tom sa mu v hlave zbierali myšlienky hnevu a strachu. _________________ Poručík Sovik, hlavný taktický dôstojík USS Posseidon Hráč měsíce USS Posseidon – Duben 2381 Naposledy upravil Sovik dne 7. 10. 2004, 23:11, celkově upraveno 1 krát
5. 10. 2004, 9:50
Havraha ir-Llunih tr´Sari
LRO
erei'Riov
Konečně přistáli v doku stanice, Havraha chvilku uvažoval, zda nekonečně dlouhé federační procedury nedají ferengijským obyvatelům nový důvod k podezírání. Zřejmě ne, jelikož když se po několika nudných minutách T´Rel konečně otočila od konzole pilota, žádný z adminů se neozval. Tr´Sarine zrakem přelétl z okna, kterým je vidět neutěšený stav stanice, na členy výsadku a na tichý poručíkův pokyn spustil.
Založen: 28. 07. 2004 Příspěvky: 37 Umístění: USS Posseidon
Havraha:“Překontrolujte si znovu výstroj! A pamatujte, že naším cílem je získat to podělané dilithium a ne se tu s nima bratříčkovat. Když nějaký -obchodník- bude chtít moc, kašlete a něj. Samozřejmě můžete si udělat nějaké nákupy či vyrazit na nákupy, ale až bude splněno proč tu jsme!“ Poslední část věty tr´Sarine z nenadání zařval, takže se lidští členové výsadku lekli či zamračili a každý proklatý špicl, na téhle Živly opuštěné základně, to musel slyšet. Havraha se však v klidu nadechl a pokračoval dál, tentokrát již svým normální hlasem. Havraha:“Utvoříme dvě skupiny, jednu povedu já a druhou pan McBride. Mnou skupinu tvoří pan Večim. Odchod!“ Vypadá to, že ani jednomu z crewmanů se náhlý projev romulana nelíbí, ale když zbývající dvě šarže si to nechají líbit, radši mlčí a tak celý výsadek poslušně vyťapá z člunu. Venku v tom pašeráckém skladišti, kde se zbytečně válí spousta barelů, beden, součástek, prachu a dalších individuí, které by Havraha nejraději postřílel, se tr´Sarine mírně ukloní poručíkovi, zadrží Večima od odpochodování od člunu. Pak s poťouchlým výrazem ve tváři počká, až je zbytek výsadku nějakých deset metrů od nich a ještě jednou zařve. Havraha: „Jest-li zjistím, že někdo z vás, vy pacholci, udělal nějakou všivárnu, osobně mu vyříznu játra lžící!“ Ferengovi, který mířil ke skupině poručíka, se viditelně ulevilo, zatímco druhý, co mířil k Havrahovi a Večimovi, evidentně zesinal. Zjevně už měl s romulanskou přítulností svou zkušenost.
Fereng je jako každý z jeho národa malý, ovšem říci o něm, že je bezrozměrný, se říct nedá. Jeho oslizlé uši mu plandají až někam ke krku a evidentně mu již někdo jeden boltec natrhl. Crewman Večim evidentně znejistěl a otočil se na Havrahu.
Večim: „Co po nás může ten skrček chtít?“ Havraha: „Chce zjistit, zda-li budeme oškubáni, nebo naopak budeme škubat. Prostě typická reakce těchto individuí na nově příchozí“. Jakoby se na chvíli Havrahovi poodhalila budoucnost a on s jeho obvyklým úšklebkem dodal. Havraha: „Nechám na tobě, Večime, ať nás ho nějak zbavíš. Moc se s ním nemazli.“ V tu chvíli ten ferengijský tlouštík zakopl o nějaký barel, z kterého se s pištěním a zoufalým kvikotem rozeběhly myši. Fereng ve snaze nabrat rovnováhu zoufale vrávoral a setrvačností pokračoval směrem k nám. Jeho poslední pokus o nalezení rovnováhy, bylo zachycení se Večima a oba se poroučeli k na podlahu. _________________ Havraha ir-Llunih tr´Sarine "Slouzit ve flotile je cest, ne pravo!" 5. 10. 2004, 16:31
Sovik Poručík
Jedena z podstatnych inovácií triedy Prometeus bolo kompletne nové riešenie počítačových a energetických systémov a rozvodov s prepäťovými ochranami a kolektormi nastupujúcej generácie. Technický manuál udával zníženie pravdepodobnosti explózií a požiarov vedení o 47% a panelov o 60%. Len vďaka tomu sa ohňostroj na mostíku obmedzil na našťastie neobsadenú operačnú konzozlu a jedno postranné vedenie.
Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 61 Umístění: USS Posseidon
Sovik sa pri náraze pevne pridŕžal svojej stanice, no ani to mu nepomohlo. Inerciálne tlmiče sa zlomok sekundy snažili kompenzovať prudký náraz do lode, ich úsilie ukončil výpadok energie na celej lodi. Sovik cítil ako vyletel do výšky, skotúľal sa po strope a po zavadení o čosi sa ocitol opäť na zemi, na niekom kto dopadol o niečo tvrdšie. Ledva dýchal, mal asi zlomenú ruku a ktovie čo ešte. Mostík sa ocitol v tme. "Ohláste sa postupne podľa hodnosti a funkcie, " začul kapitánov hlas kúsok za ním, bez náznakov bolesti či stonania. Smith naozaj nemal okrem zopár modrín žiadne zranenia. - "Poručík Sovik - taktický, som v poriadku." - "Praporčík Kerby - vedecká stanica, je mi na zvracanie." - "Hlavný lodný majster Agwin - operačná, som v poriadku." A potom už bolo len ticho. Dvaja crewmani chýbali. "Kapitán, crewman Nortonov na tom nie je najlepšie, je v bezvedmí a zlomeniny." Sovik zafixoval Nortonova a počkal kým začal pravidelne dýchať. "Crewman Oxtor, nedokážem sa postaviť," ozvalo sa z rohu. Smith medzitým našiel núdzový poklop a vytiahol lekárničku a ďalšiu núdzovú výbavu. _________________ Poručík Sovik, hlavný taktický dôstojík USS Posseidon Hráč měsíce USS Posseidon – Duben 2381 Naposledy upravil Sovik dne 7. 10. 2004, 23:12, celkově upraveno 2 krát
6. 10. 2004, 0:00
Amon Travt
Friendly wellcome
Podporučík
Když Amon vstoupil do turbovýtahu navolil patro strojovny. „Pokud mohou někde vetřelci nejvíce uškodit je to právě zde. Musíme co nejrychleji zprovoznit vypadlé systémy. Bez maskování jsme jako kachny na ráně,“ proběhla mu myšlenka hlavou.
Založen: 07. 06. 2004 Příspěvky: 33 Umístění: Project Galaxy
Zvuk signalizoval správné patro. Dveře se otevřeli, ale když se pokusil nakouknout ven, uviděl pouze přibližující se výboje z ručních zbraní tří romulanů. Hnedle se schoval za pravou stěnu výtahu mimo jejich dostřel, ale pokud to někdo obejde, nebude ani tato strana bezpečná. Nejhorší, co ale nyní Amonovi běželo hlavou bylo to, že jelikož jsou bezpečnostní složky pro potřeby infiltrace, stejně jako i zbytek posádky, oblečeny do romulanské uniformy a doktoři se pokoušeli z nich udělat nerozeznatelné romulany, nevěděl, zda-li po něm náhodou nestřílí vlastní lidi. Vytáhl trikoder a aktivoval ho. Objevily se na něm tečky zobrazující živé bytosti a jak jsou rozmístěny.
Amon: „Počítači: Dokážeš rozeznat bytosti jež se transportovali na loď za poslední půl hodinu od zbytku?“ Počítač: „Pozitivní.“ Amon: „Počítači: Napoj se na můj tricoder. Proveď vyhodnocení. Bytosti, jež se transportovali na palubu během poslední půl hodiny označ na mém tricoderu červeně.“ Počítač: „Spojuji. Vyhodnocuji. Akce byli úspěšně vykonány.“ Amon: „Počítači: Kolik bytostí se transportovalo na palubu během poslední půl hodiny?“ Počítač: „Dvanáct bytostí.“ Amon: „Kolik z nich je stále naživu?“ Počítač: „Osm bytostí.“ Amon se podíval na tricoder. Doopravdy ti, co po něm stříleli byli nepřátelé. Zdálo se, že toto místo mají pod kontrolou, jakož i místnost s maskovacím zařízením, lépe řečeno přístupovou chodbu. Viděl ale pouze sedm rudých bodů. Zdálo se, že jeden bod se snaží dostat se k výtahu z druhé strany. Neměl moc času. Znovu se nahnul zpoza dveří, ale zase je pouze zasypala sprška výbojů. Ta chvilka mu ale stačila na omrknutí situace. Za třemi romulany na druhé straně se nacházel malý informační počítačový terminál, jako byl u většiny výstupů z turbovýtahu. Chvilku počkal a pak se rychle nahnul a vystřelil svou malou ruční zbraní přímo do panelu. Dlouho neváhal a vyskočil z turbovýtahu do kolmé chodby, která byla mimo dostřel romulanů. Ti neměli moc šancí ho trefit, neboť měli dost práce uhnout před výbuchem panelu. Amon ještě slyšel, jak na roh dopadlo pár výbojů. Amon sebou práskl o zem docela silně. Když dopadl nohou se mu rozlila tupá bolest, patrně si ji pochroumal. Do chodby zatím vběhl onen romulan, jež to obíhal, byl velice překvapen, jelikož svého soka nečekal venku a tak se dostal mnohem dříve do palebné zóny než zamýšlel. Amon moc dlouho nečekal a poslat ho k podlaze přesnou ránou. Nyní se přitiskl k rohu stěny, za níž byli tři romulani. Slyšel pomalé slabé kroky. Pokusil se nahnout za roh a vystřelit, ale na to přesně čekali. Nezískal nic jiného, než pouze další zásahy do rohu, přičemž kus rohu se odštípl a za letu říznul Amona do tváře. Věděl, že s pochroumanou nohou se to nemůže pokusit oběhnout střelili by ho do zad, jelikož by byli mnohem rychlejší. Chystal se tedy k přestřelce přímo tady. Dvakrát se nadechl a poslouchal přibližující se pomalé kroky. Čekal na sebemenší nezvyklý zvuk. Pak se ozval onen zvuk. Patrně to byl výboj z jiskřícího zničeného panelu, ale pro Amona to byl startovací povel. Skočil přímo doprostřed uličky a poslal jednoho romulana k zemi, pak se začal valit po zemi k jedné chodbě, přičemž po romulanech střílel, ale netrefil se ani do jednoho. Najednou se ale rozezněli dvě silnější rány a oba romulani padli k zemi. Z chodby přiběhl někdo oblečený do romulanské uniformy. Amon se podíval na trikoder. Na něm měla postava normální barvu, z čehož Amon poznal, že se nejedná o vetřelce. Stranex: „Pane je vám něco?“ Amon: „Myslím, že jsem si narazil holeň,“ řekl Amon a podíval se na svou nohu docela slušně otékala. Stranex: „Můžete chodit?“ Amon: „Snad ano,“ řekl a postavil se na nohy. Mírně sice kulhal, ale dalo se to zvládnout. Amon: „Váš hlas je mi nějak povědomí.“ Stranex: „To by měl pane. Rotmistr Stranex, sloužil jsem pod vámi na v elitní jednotce na SB 12. Bojovali jsme spolu při znovuzískání SB 18.“ Amon: „Teda v té romulanské uniformě bych tě nepoznal,“ usmál se trochu Amon. Stranex: „Necítím se v ní taky dobře.“ Amon: „No po skončení mise se jí zbavíš. Nyní musíme ještě sem,“ ukázal na tricoder, který ukazoval příchodovou cestu k maskování, „moment měl tu být ještě jeden.“ Amon: „Počítači kolik bytostí, jež se na palubu transportovali za poslední půl hodinu, ještě přežilo.“ Počítač: „Tři bytosti.“ Amon sebral ze země energetickou pušku. Stranex: „Jdu z jídelny. Byla tam návštěva dvou romulanů. Pokoušeli se tam zaminovat potraviny. Naštěstí jsme jim v tom zabránili. Raději jsem jí vzal, aby se někde nepovalovala,“
řekl, přičemž ukázal na jednu minu, kterou měl připevněnou k opasku. Amon: „Jsou zneškodněné?“ Stranex: „Mají odstraněnou spoušť, ale neopatrnější zacházení by je asi mohlo odpálit.“ Amon: „Fajn jdeme,“ Amon se vydal daným směrem, přičemž mírně pajdal, ale snažil se to ze všech sil potlačit. Běželi poměrně rychle. Když doběhli k přístupové chodbě našli u ní šéfinženýrku spolu s dvěma mediky, jak ošetřují chlapíka z bezpečnosti. Opodál stojí velitel bezpečnosti a hlídá chodbu, aby přes ní nikdo neprošel k nim. Amon: „Přežije to?“ Medik: „Měl namále. Zatím je stabilizovaný, ale potřebuji ho dostat na sál. Pane pokud dovolíte.“ Amon: „Samozřejmě.“ Medik: „Tři k transportu na ošetřovnu.“ Oba medici a zraněný zmizeli v záři transportního paprsku. Amon: „Poručíku. Jaký je stav,“ zeptal se hned šéfinženýrky. Šéfinženýr: „Dva romulani jsou na druhé straně a hlídají chodbu, ale..“ Amon: „Ale co? Poručíku.“ Šéfinženýr: „Myslím, že jsem našla toho sabotéra. Podle všeho je to člen bezpečnosti. Uzamknul se v jedné místnosti ve strojovně.“ Amon: „Dostaňte ho, ale chci ho živého,“ řekl k veliteli bezpečnosti. vel. bezp.: „Samozřejmě, řekl a proběhl dveřmi směr strojovna.“ Amon a Stranex se přitiskli ke stěně, která zahýbala do přístupové chodby. Byli na levé straně od chodby. Amon chvilku počkal a pak i s bolavou nohou se rozeběhl na druhou stranu, přičemž poslední část vyskočil, aby unikl před sprškou výbojů. Noha se mu opět rozbolela, ale to již byl na druhé straně. Tam trochu poklekl. Stranex na druhé straně udělal to samé a pohlédl směrem na Amona. Ten začal ukazovat souslednost povelů pomocí rukou. Jakmile skončil Stranex pouze přikývl. Amon ukázal prsty jedna, dva místo tři se ale nahnul za roh a pokropil oba rohu palbou, takže romulani na chvilku zalezli. Stranex neváhal a hodil do chodby minu, co nejdál mohl až k vyústění. Nevybuchla. Amon jí tedy zaměřil a „odpálil na dálku“ mířenou střelou. Stranex poté skočil do chodby do polohy leže, přičemž zaměřil roh na druhé straně tunelu při stěně o kterou byl opřený Amon. Když se romulani odvážili znovu uchýlit do útočných pozic, zastřělil Stranex toho napravo, zatímco Amon vyřídil toho nalevo. Amon si poté sedl. Amon: „Počítači: Kolik bytostí, jež se přenesli na palubu v poslední půlhodině ještě přežilo?“ Počítač: „Jedna bytost.“ Amon: „Počítači: Kde se nachází tato bytost?“ Počítač: „Nezjištěna žádná bytost, jež by odpovídala popisu.“ Intercom: „Juchů. Právě jsem jednoho dostal,“ ozvalo se. Amon: „Skvělá práce vojáku,“ odpověděl do interkomu. Amon: „Počítači: Kolik bytostí, jež se přenesli na palubu v poslední půlhodině ještě přežilo?“ Počítač: „Nula bytostí.“ Amon: „Ufff. Tohle máme z krku. Poručíku pusťte se do oprav.“ Šéfinženýr: „Ano pane.“ Amon: „Jakmile to bude možné, aktivujte maskovací zařízení. To je nyní priorita.“ Ze dveří strojovny vylezl velitel bezpečnosti.
vel. bez.: „Pane. Bohužel nebylo možné získat sabotéra živého. Musel jsem ho zabít v sebeobraně, když mě napadl.“ Amon: „Dělal jste co jste mohl. Postarejte se nyní o raněné.“ Stranex se zvedl z chodby a zamířil k Amonovi. Amon měl nyní již hodně velké problémy se i postavit. Asi si s nohou udělal něco víc než si myslel nejdříve. Když k němu Stranex došel, tak ho podepřel. Amon: „Díky.“ Poté zamířili na ošetřovnu. _________________ Lt. of Intelligence member of the highest command of the intelligence "What we do in live, echoes in eternity." 6. 10. 2004, 23:16
John Smith
Thirteen guyes
Flotilní kapitán
Zatímco John začínal vyndavat z poklopu nouzovou výbavu, vadával další rozkazy. Operačnímu důstojníkovi Agwinovi se zatím podařilo obnovit na můstku nouzové osvětlení. John se dotkl komunikátoru. =/\= Smith strojovně, hlašte škody =/\= Nedostalo se mu žádné odpovědi. Pravděpodobně byla vnitřní komunikace poškozena během nárazu, pomyslel si Smith a přešel k inženýrské konzoli. Během chvíle již měl před sebou kompletní pohled na loď včetně rozpisu známých škod a jednotlivých hlavních systémů. Založen: 01. 06. 2004 Příspěvky: 281 Umístění: USS Excalibur
Jak si prohlížel údaje tak mu během chvíle došlo, že muselo být zničeno téměř celé vedení systému, který měl na starosti hlášení škod. Podařilo se mu pravděpodobně získat údaje pouze z několika částí lodí a zbylé vyhodnotil jako zničené. Přesto se k těmto "zničeným" částem lodi dokázal John napojit a zjistit alespoň jejich základní stav. Nebylo to nic slavného, ale mohlo být hůř. To ale ještě John netušil že mají na palubě nezvané hosty. Právě v tu chvíli zapípala a zablikala bezpečnostní konzole. Sovik k ní přistoupil a během chvilky obeznámil kapitána se situací. "Pane, zdá se že máme na palubě vetřelce. Jsou rozděleny do dvou skupin a jedna z nich míří přímo na můstek." "Andoriáni ?" nadhodil John. Agwin, která zatím přešla k vědecké konzoli jelikož její skončila v plamenech přikývla. "Je to možné, pane. Těsně před nárazem zachytili senzory proud energie, který mohl znamenat transportní paprsek." "Můžete určit kolik jich je ?" Odpověď hlavního lodního mistra byla opět kladná, což Johna při současném stavu lodě celkem příjemně překvapilo. "Podle senzorů k nám právě míří dvanáct andoriánců a jeden člověk." Počet nepřátel byl dvojnásobný než počet současných aktivních členů posádky můstku, navíc mohl jen John doufat že i nepřátelé byli při kolizi zraněni. Přesto by však v boji muž proti muži
neměli šanci a s minimální posádkou s kterou Posseidon při této misi operoval by mohli být i útočníci potenciálně úspěšní při obsazení lodi. To ale John nehodlal dovolit. "Soviku, aktivujte kolem nich silová pole. Odřízněte je od všech možných východů. Zároveň uzavřete po lodi všechny přepážky a aktivujte silová pole, která budou moci zrušit pouze autorizované osoby s hodností podporučík a vyšší." Sovik příkazy naťukal, ale z konzole se mu ozvalo pouze zamítavé pípnutí. "Podařilo se mi druhou skupinu uvěznit v koridora 141a na palubě 8, ale skupinu která k nám míří vzhledem k protržení vedení energie na těchto palubách nikoliv." "V tom případě se asi budeme muset bránit sami", poznamenal Smith a nabyl phaserovou pušku... _________________ Flotilní kapitán John Smith, Velící důstojník USS Excalibur "I will just have to trust that you will not let Adm. Pressman put the Enterprise in unnecessary risk and if I find that that trust has been misplaced, I will have to re-evaluate the command structure of this ship. Dismissed" -- Picard (The Pegasus) Naposledy upravil John Smith dne 8. 10. 2004, 6:00, celkově upraveno 1 krát 7. 10. 2004, 20:25
Sovik Poručík
Horné paluby boli skoro komplene bez energie. Na mostíku zabezpečoval chod systémov záložný zdroj a počítač. Komunikácia s inými sekciami však bola značne obmedzená. Strojovňa, ošetrovňa, muničný sklad, transportéry, všetko bolo odrezané od spojenia. Agwin sa podarilo kontaktovať hangár, niekoľko skladov a vedeckú sekciu v spodných palubách lode. "Kapitán, máme spojenie so spodnými palubami lode," "Z mostíka môžeme kontrolovať paluby od 11 nižšie," dolpnil ju Sovik. "Terciérne obvody na pravoboku tovria izolovanú sieť a neboli poškodené. Majú však obmedzenú priepustnosť a nemáme prístup k hlavnému počítaču. Na komunikáciu a jednoduché ovládanie to však postačuje," dokončila Agwin. Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 61 Umístění: USS Posseidon
Sovik začal svoju taktickú analýzu: "Máme kontakt k pätnástim členom posádky na nižších palubách schopných služby. Korma je plne funkčná bez škôd, mali by sme byť schopný oddeliť spodný modul, musia to však potvrdiť inžinieri. Tým by sme mohli získať bojaschopnú základňu, izolovanú od zbytku lode. Naše štíty sú dole, takže v ideálnom prípade by sa nám podarilo pretransportovať andoriáncov do niektorého zo skladov a uväzniť ich tam, kým opravíme zbytok lode. Ak budú hlbšie v lodi, budeme ich musieť zneškodniť fyzicky. V prípade, že sa nám nepodarí oddeliť spodný modul, môžeme použiť raketoplány a nimi sa pokúsiť preniesť ich z paluby." Sovik sklonil pohľad na svoju konzolu. "Turbovýťahy v horných palubách nefungujú. Ich polohu dokážem určiť len približne. Ak nezablúdia a nenarazia na žiadne prekážky, môžu tu byť o sedem minút." Opäť sa sklonil nad konzolu a po niekoľkých dotykoch povrchu pokračoval:"Núdzové silové pole okolo mostíka drží. Transportovať sa sem nemôžu, ak ho budú chcieť preraziť zvonku potrvá im to aspoň ďalších päť minút." _________________ Poručík Sovik, hlavný taktický dôstojík USS Posseidon Hráč měsíce USS Posseidon – Duben 2381 Naposledy upravil Sovik dne 14. 10. 2004, 21:25, celkově upraveno 5 krát
7. 10. 2004, 23:10
T'Rel
Náčelník
K obom skupinkám výsadku sa blíži jeden fereng. T'Rel logicky očakáva, že ho Bill v rýchlosti odbaví, aby mohli nerušene pokračovat v ich povinnostiach, ale na jej prekvapenie sa akoby utiahol do ústrania. Alebo si ferenga skôr nevšimol a žene sa dobredu von, preč z hangáru. "T'Rel, odbite ho nejak a potom nás dobehnite." povedala poručíčka skôr než ich fereng mohol začut a niekolkými rýchlimi krokmi dobehla Billa. "Zdravím, zdravím. Ja som Mog." Predstavil sa fereng s výrazom neprekonatelného obchodníka. Typicky sa pri tom ušklebil a hned si 'dámu' začal aj premeriavat, pričom ju nevedel narychlo
nikam s určitostou zaradit. Ale skôr ako stihol hocičo iné povedat T'Rel ho predbehla: "Nemám záujem o žiadne vaše služby." prehovorila až nezviklo vážne a chladne čo malo za následok, že fereng ostal na nu vybúrane civiet s otvorenou hubou dokorán. T'Rel spokojená s výsledkom sa otočila na päte a odkráčala preč. Mog tam ešte hodnú chvílu ostal stál ako pako, nevšímajúc si svoje okolie. Založen: 10. 06. 2004 Příspěvky: 353 Umístění: USS Posseidon
Jeho takpovediac myšlienkové pochody narušil hluk povedla a Romulanov krvilačný pohlad, ked sa ich pohlady stretli....zrejme prepočul kolegovu konverzáciu a vyzeralo to tak, ako keby Večim dostal od svojho šéfa jasný príkaz otrepat ferenga, ktorý s nimi chcel niečo mat. Obaja sa válali po zemi a Romulan pri tom kypel zúrivostou. Krok... a další... a ešte jeden... a znova... tak si Romulan pomaly vykračuje smerom k Makkovi....zaujímavé však je, že vzdialenost medzi nimi sa nezmenšuje....asi to bude tým, že Morn rovnakým tempom ustupuje... Krok... a krok... rýchlejšie a rýchlejšie "Maaaamiiiii!!!" vydal zo seba tíško takmer nezretelne. Mogova hlava kmitá zo strany na stranu v panickom záchvate strachu a chaosu rovnako ako sa jeho ušné boltce trasú... Pohlad na Romulana... Úsmev... A frnk...a Mogove nohy trielia k starému známemu rebríku....Romulan by prisahal, že počul aj Meep Meep... _________________ "Mayby I'll not make everyone happy, but I'll keep us alive."
7. 10. 2004, 23:11
John Roco
Primary directive
Praporčík
Andrew vyšel z jeskyně. Šero se už pomalu měnilo v tmu a světlo v jeskyni začínalo být nápadné. Proto sem naposledy, když mluvili s Rocem, pověsili ty látky,- aby zakrývali jeskyni a speciálně světlo z ní vycházející. Fungovalo to celkem spolehlivě. Po několika hlubokých nádeších se vydal poručík dolů, po kamenité cestičce směrem k jezeru. Když konečně vyšel na písčitou pláž, na chvíli stuhl. V jámě po troskách někdo seděl. Chvíli mu trvalo, než si uvědomil, že je to Roco. Oddechl si, koncentroval se a vydal se k němu.
Založen: 05. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon
Když se však k Johnovi víc přiblížil, na okamžik strnul úžasem. Pokud uměl crewman něco opravdu dobře tak šokovat svým vzhledem. Neměl na sobě totiž vrchní část uniformy ale místo toho držel v levé ruce krátké kopí, měl přes sebe přehozenou nějakou těžko identifikovatelnou kožešinu. Obličej měl pomalovaný zářivými pastelovými barvami. Co však Andreho ku podivo překvapilo nejvíc byl jeho zářivý úsměv. Takhle se John tvářil často před tím, než ztroskotali na tomhle kusu kamene, od té doby však už skoro nikdy. „Johne?“ Když Roco se otočil uviděl Andreho vstal a postavil se do pozoru: „Pane, zjistil jsem, že tahle planeta není až tak úplně neobydlená jak jsme si myslely.“ John přikývl: „Asi 17 mil na západ odtud jsem objevil jeden primitivní kmen. Jsou docela přátelští a trochu mi připomínají pozemské indiány v době tak před sedmi-sty lety.“ „Čím přesně?“ John se na okamžik zamyslel, vypadalo, že se usilovně snaží vybavit si nějaké slovo. „No, ty stany“, odpověděl váhavě. Andrew pokýval hlavou: „Takže jsi s nimi mluvil?“ John kývnul:
„Náčelník mě chtěl oženit se svou dcerou“ Andrew si povzdechl. Vypadal vůbec trochu sklesle: „A co primární směrnice? Tu jsme nějak vynechali, ne?“ „Ano, pane. Dával jsem si pozor, neřekl jsem jim nic a ani jsem nepoužíval naši technologii, tedy kromě tlumočníka samozřejmě.“ „A nezakazuje primární směrnice jakýkoliv kontakt?“ „Primární směrnice zakazuje nevměšování se, Andre. Tohle bych za vměšování se nepokládal a navíc uvážíte-li naši situaci tady...“ Andrew udělal těch pár kroků, a natáhl se na pláž, vedle kamene, na kterém seděl Roco: „Moje přání je, aby jsi tam už nechodil. Vím ale a předpokládám, že ho nebudeš respektovat a chápu ho. Pokud tam tedy půjdeš, střež se jakýchkoliv technických vymožeností. Bude to ale těžký a nejspíš to nezvládneš. Chápeš?“ John vytřeštil oči a podíval se na Andreho. V jeho očích se mísila zlost s nechápavostí: „Stalo se něco, poručíku?“ „Jak to myslíš?“ Roco opakoval: „Myslím jestli se tu vyskytl nějaký problém. Ti domorodci určitě nejsou na škodu.“ John nechápal. Byl si jistý, že zpráva o tom, že je na planetě civilizace, byť jenom primitivní a že i když tu zůstanou nebudou tady žít sami Andreho potěší. On sám byl z toho zjištění více než natčen. Ale zdálo se, že Andremu to spíš vadí. „A jak by nám mohli pomoci?“ „No, snad alespoň tím, že se tu nebudeme nudit,“ řekl John a pokusil se opět se usmát. „A když Romulané plošně vybombardují planetu?“ „To je směšné, proč by to dělali!" „A co když tady budeme muset zůstat?! Co když nás Flotila nikdy nenajde. To tady chcete žít do konce života v té jeskyni?" John teď vypadal rozlobeně. Věděl, že základní směrnici neporušil. Nebo alespoň ne nijak závažně. Ale přestava že prožije zbytek života jenom ve společnosti Tany a Andreho se mu vůbec nezamlouvala. Andre zvedl k Rocovi oči: „Položím ti otázku. Odpověz upřímně, naprosto, ano?“ John přikývnul. „Kdyby někdo, kdo ti byl drahý z toho kmene, řekněme milenka, umírala. A ty jsi měl potřebnou technologii, aby jsi jí vyléčil, udělal by jsi to?“ John se na chvíli zarazil. Takovou otázku nečekal: „Ano,“ připustil nakonec. Andrew smutně pokýval hlavou: „A to je přesně to, co nesmíš. Proto tady sedím ve vesnici a neběžím za tím kmenem. Protože jednou se do takové situace dostaneme a uvidíme je umírat a nebudeme smět s tím cokoliv udělat. Chápeš? Proto je primární směrnice. Ona nechrání jen je, ale i nás.“ Crewman pomalu kývnul. I on věděl co je to základní směrnice ale takhl o tom ještě nepřemýšlel. Jenomže na druhou stranu, pokud tady opravdu budou muset zůstat už napořád, bylo jasné, že dříve nebo později to stejně udělají. Otázkou bylo jen kdy. „Ale zrovna já ti mám něco co vytýkat.“ zabručel poručík. Roco se zatvářil trochu překvapeně:
„Vy pane? Pokud vím, byl jsem to já, kdo napochodoval do té vesnice a přátelil se s těmi lidmi.“ „Jo, to jo. Já ale právě dokončil jinou věc.“ „A to?“ Poručík neodpověděl, jen ležel a pozoroval hvězdy. To Johna trochu znervóznělo. Přeci jenom, Andre málokdy něco tajil: „Pane, co jste právě dokončil?“ zeptal se trochu znepokojeným hlasem. „Ono se to špatně vysvětluje.“ John ho chápal stále méně. Nedokázal si momentálně představit nic, co by mohl poručík udělat tak závažného a přitom o tom nechtěl mluvit. Proto jenom čekal co z něj vypadne. „Kolik jich je?“ zeptal se nakonec poručík? Crewman se zamyslel: „Tam kde jsem byl tak kolem 70-ti. Určitě je tu ale takových kmenů mnohem víc.“ „Odhad?“ „Jen těžko můžete spočítat populaci takové vesnice přesně. Podle slov jednoho z nich byla část kmene momentálně někde mimo. Asi na lovu nebo tak něco.“ „A jak jsou na tom.. řekněme vývojově?“ „Jsou to prostí lidé. Používají kovy,chovají dobytek. Žádná složitá technologie ale podle toho co jsem viděl si žijí docela šťastně." „Taví železo?" John přikývnul: „Poměrně primitivním způsobem, žádné vysoké pece abyste mi rozuměl.“ „Takže jednoduché kovy? Co obchod?" Crewman byl tímto náhlým zájmem poručíka o místní lid trochu překvapen, zvláště když ještě před chvílí vypadal, že je to jenom další starost na jeho už tak dlouhý seznam. „Byly tam nějaké muly, jestli to tak chcete nazvat. Asi obchodují s okolními vesnicemi ale byl jsem tam jenom několik hodin takže...“ Roco si povzdychl: „...Takže jsem toho tolik zjistit nemohl. To by chtělo mnohem více času" Poručík stále nic neříkal. Ležel a díval se na hvězdy. Vypadali o tolik jinak, než ty na Zemi. Dvě byly veliké a jasné, zbytek byl malý, ale hlavně jich bylo obrovské množství. NA žádné z kolonizovaných planet nebylo možné vidět tolik planet. Co se teď asi děje n Posseidonu? Proč jen kývnul na tu misi, proč jen věřil Petersonovi, proč jen neletěli jinudy? Tolik otázek a nic se na odpovědích změnit nedá. Ani kapka. Ani ta nejmenší kapka. John seděl tiše vedle něj. I on byl zabrán do vlastních myšlenek. Proboha co si to jenom myslel? Že se odsud jenom tak přestěhuje do prehistorické vesnice a stane se místním mistrem v kování železa nebo něco takového. Měl by se rychle vzpamatovat. Pořád je členem Hvězdné flotily a na to by neměl zapomínat. Najednou je ovšem z myšlenek vytrhl dunivý výbuch odkudsi z dálky. Oba se tím směrem obrátily. Viděli jak z vesmíru dopadají na zemi obrovské zelené kapky, nepochybně romulanské disruptory. Andrew chvíli pozoroval bombardování a pak si smutně povzdechl: „Myslím, že ti nahoře to nevzdají. Planeta je obrovská, ale dřív, nebo později nás najdou. Pokud rychle nepřijde pomoc, jsme v háji." Created By: poručík Andrew Andraschko & crewman 3. třídy John Roco _________________ Praporčík John Roco, bezpečnostní důstojník, SB McKinley
"Zapojíme-li přístroj do zásuvky, funguje lépe" 8. 10. 2004, 19:35
Sovik Poručík
Praporčík Kerby bol pri havárií vymrštený spoza svojej konzole a po niekoľkých saltách narazil hlavou do dverí kapitánovej pracovne. Všetko pred očami sa mu zelenalo, modré kruhy sa premieňali v červené fraktály rôznych dimenzií. "Ohláste sa postupne podľa hodnosti a funkcie, " rozšifroval po niekoľkých sekundách výzvu niekoho na mostíku. "Praporčík Kerby - vedecká stanica, je mi na zvracanie." Potom už cítil len studenú hlavicu hypospreja, ktorý mu niekto priložil na krk a tvrdo zaspal. Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 61 Umístění: USS Posseidon
-----------------------------Postupne si začal uvedomovať, že spí. "... kontakt s jediným inžinierom ..." Postupne si začal uvedomovať, že spí v pohodlnej polohe. "... nemožné, pretavené ..." Postupne si začal uvedomovať, že spí na chrbte a pod hlavou má vankúš. "... -dzujem neutralizáciu, spia ..." "... ECH. Nedostatok energie ..." "... mína zapojená ..." Opäť na chvíľu tvrdšie zaspal, ale bolesť v hlave ho opäť prebúdzala. "... dva shuttle nad mostíkom ... ... rušia transportéry... ...o minútu na koniec..." Zlí andoriánci, zničili Posseidon kolíziou. To bolo jasné, ale kde je teraz? A akoto, že prežil? "... manuálne oddelenie pripravené ..." počul nejakú ženu. Jej hlas znel dosť skreslene. "VŠETCI NA BOJOVÉ MIESTA!" kričal Smith na plné ústa. Keď bol Posseidon zničený, ako môže kapitán veliť do útoku? Otvoril oči a poobzeral sa navôkol. Cez pootvorené nefunkčné dvere videl kúsok mostíka ponoreného do šera. Uvedomil si, že ležal na pohovke v kapitánovej pracovni. Na zemi pri ňom ležala phaserová puška a otvorená lekárnička. Miestnosťou zatriasol silný výbuch. Z mostíka s ozvalo slabé pípanie a Sovikov hlas, ktorý na Vulkánca znel až príliš radostne: "Piati sa rýchlo pohybujú cestou späť. Ostatný len veľmi pomaly alebo vôbec. Na mieste výbuchu pušky vypukol požiar." Nasledovali dva pokriky radosti. Keď vstal z pohovky, všimol si rozobratý panel replikaátoru s povytrhávanými drôtmi. Chcel zo zeme zdvihnúť zbraň, no zatočila sa mu hlava a opäť sa zvalil na pohovku. Snažil sa rozdýchaním okysličiť mozog a zostať pri vedomí. Neúspešne. Znova sa prebudil, posadil pomaly sa na pohovku. Na kapitánovom úradnom stole až teraz zbadal dva veľké poháre s tmavou tekutinou. Zdvihol pušku, po štyroch prešiel ku stolu a na jeden dúšok vypil prvý z pohárov. Bol v ňom čaj, veľmi dobrý čaj, ktorý ho okamžite vzpružil. "Už sú v zasadačke," oznámil Sovik na mostíku. Kerby naňho cez škáru medzi krídlami dverí z časti dovidel. S puškou na chrbte a phaserom za opaskom oscanoval zadnú stenu mostíka a prišiel si čupnúť za OPS ku Smithovi. - "Počítač, deaktivuj núdzové silové pole okolo mostíka. Autorizácia veliaceho dôstojníka Smith-Sigma-547." - "Počítač, autorizácia taktického dôstojníka Sovik-Gama-193." Bolo počuť šťuknutie komunikátora. - "Núdzové silové pole deaktivované," oznámil počítač. Za sebou začul zvuk transportéra a zbadal ako sa v modrom lúči neznáme telo ležiace na sedačke v druhej miestnosti pracovne rozložilo na atómy. Kerby ničomu čo sa dialo nerozumel. A tak si ľahol k dverám v pracovni a zaujal palebnú
pozíciu rovnakú ako ostatní - zamieril na zasadaciu miestnosť za mostíkom. Najprv sa odtiaľ ozval výbuch a potom pokriky a výstrely. Smith so Sovikom sa okamžite rozbehli k jej dverám a vtrhli dovnútra. Tváre im zlaila žiara niekoľkých oranžových výbojov. Keď výstrely utíchli, na chvíľu zmizli v zasadačke. Vrátili sa so smutnými pohľadmi. Smith zastal v hornej časti mostíka. Za ním Sovik a ďalší dvaja crewmani. "Crewman diSorrento padol," oznámil. V tom si všimol Kerbyho ako leží medzi dverami jeho pracovne. Pozrel naňho s miernou úľavou a pomaly odišiel k operačným staniciam na zadnej stene mostíka. _________________ Poručík Sovik, hlavný taktický dôstojík USS Posseidon Hráč měsíce USS Posseidon – Duben 2381 Naposledy upravil Sovik dne 14. 10. 2004, 21:25, celkově upraveno 2 krát 9. 10. 2004, 0:05
John Roco
IRW Tosax, orbita planety Ulmo IV
Praporčík
Před hlavním obrazovkou na můstku lodi třídy norexan stál vysoký Romulan a s kameným výrazem pozoroval planetu před sebou. Zlaté insignie generála Tal´Shiaru se na jeho uniformě třpytily ve svěle právě vycházejícího slunce. Najednou se za ním ozval zvuk otevírajících se dveří. Dovnitř vstoupil další Romulan, tentokrát se stříbrnou hodností komandéra z jeho tváře se dalo poznat že je k smrti vyděšený. Pomalým krokem dorazil za generála, ten se ale ani neotočil, dál upřeně hleděl na planetu pod sebou, zjevně ale poznal kdo za ním stojí. "Pro vaše vlastní dobro doufám, že pro mě máte dobré zprávy komandére," zahřměl generálův hluboký hlas. Založen: 05. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon
"Našel jste je?" Komadér zbledl: N-ne, můj pane. Neobjevili jsme žádnou stopu. Pravděpodobně všichni zahynuli při havárii." Generál se stále tvářil kameně, jenom pomalu jednou vydechnul a potom promluvil: "To ale není ta odpověď, jakou jsem chtěl slyšet." Potom se konečně otočil a pohlédl na komandéra, ten se klepal strachy. "O-odpusťe mi generále. Já-já už vás nezklamu." Když to dořekl, udělal generál takovou grimasu, která v jeho podání měla pravděpodobně znamenat úsměv. "Ano, to máte pravdu Tomalaku. Už mě nezklamete. Stráž!!" Během sekundy stály po komandérově boku dva další romulanští vojáci. "Odveďte ho a do hodiny popravte" Komandéra Tomalaka se teď zmocnila skutečná panika: "Ne, ne. Můj pane, prosím. Já-já ji najdu jenom mě... Ne!" Celou scénu pozorovalo několik dalších Romulanů. Nikdo se však neodvážil ani hlesnout. "Sub-komandére Rajaku!" Vyštěkl generál. Hned se k němu do pozoru postavil další z romulaských důstojníků. "Pane!" Tímto vás povyšuji do hodnosti komandéra s okamžitou plaností. Už se tímto zdržujeme příliš dloho. Chci abyste tu ženu našel a chci ji hned a živou. S těmi ostatními si dělejte co chcete." "Ano, pane!" Kývnul čertvě povýšenný komandér, otočil se na podpadku a zamířil pryč z můstku. "A komandére," ozval se ještě generál. "Dejte si pozor abyste mě nezklamal" _________________
Praporčík John Roco, bezpečnostní důstojník, SB McKinley "Zapojíme-li přístroj do zásuvky, funguje lépe" 9. 10. 2004, 15:39
Sovik Poručík
Na mostíku sa materializoval personál ošetrovne. Oxtora hneď odtransportovali preč. Mladý doktor podišiel ku Kerbymu: - "Pane, ako sa cítite?" Okolo hlavy a krku mu pomával scanerom trikodéra. - "Už je to lepšie. Ale ešte stále nedokážem udržať rovnováhu a občas vidím divné obrazce. A som veľmi ospalý. Čo sa stalo?"
Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 61 Umístění: USS Posseidon
- "Máte otras mozgu. Zrejme vás už niekto čiastočne ošetril. Musíte si aspoň 12 hodín oddýchnuť a pospať. Prenesieme vás do skladu 5, zriadili sme tam ošetrovňu ľahko ranených." Kerby sa ešte raz chcel spýtať, aký je stav lode. Lekár bol však rýchlejši a nariadil jeho transport. Kerby sa rozplynul v lúči transportéra a niečo neskôr zasa zhmotnil v sklade 5. _________________ Poručík Sovik, hlavný taktický dôstojík USS Posseidon Hráč měsíce USS Posseidon – Duben 2381 Naposledy upravil Sovik dne 14. 10. 2004, 21:26, celkově upraveno 1 krát
9. 10. 2004, 17:08
T'Rel
Podnik "U dvoch priatelov" Part 1.
Náčelník
Traja spoločníci sa pri svojej prechádzke skrz stanicu zatúlali do hostinca zvaného "U dvoch priatelov" . Zvláštne na tom bolo, že s dvoch partnerov ktorí ho zakladali, je na žive už iba jeden. Bol to dobre stavaný a statný Bolian. Trojica sa posadila k volnému stolu a niečo si objednala na pitie. Niekolko miestnych sa obzrelo k ich stolu, ale nevyzerali, že by sa chceli púštat do reči. Len dvojo očí sa dychtivo už od začiatku opierali o jemnú tváričku T'Rel, ktorá si uprený pohlad vôbec nevšimla. Hostinský stál za barpultom, niečo si bručal pod nosom a utiral korbel. Založen: 10. 06. 2004 Příspěvky: 353 Umístění: USS Posseidon
Naraz sa neznáme tmavožlté oči zdvihli i spolu s telom, ktoré sa niesli cez celú miestnost až sa zastavili oproti T'Rel. Muž očividne Orionec sa k nej nahol, niečo T'Rel pošepkal do uška a s úsmevom sa naspät narovnal. Pritom sa pozrel na jedny bočné dvere hostinca a T'Rel ho napodobila. Taký krajný prejav stoicismu od Orionca by nemohol brat vážne ani ten najnedokonalejší vulkánec. pomyslela si T'Rel po jeho pošepkaných slovách. "Nemám ani v najmenšom záujem." odpovedala mu T'Rel stručne a jasne. "Možno si to rozmyslíš, ked ti ukážem čo-" V tom sa do toho vložil Bill. Prudko vstal a postavil sa oproti nemu. "Prepáčte!" povedal tvrdo. "Zrejme ste dámu prepočul! Povedala jasne, že nemá záujem!" Keby Bill nemerial skoro dva metre a nebol plavovlasý, čo na Orionca urobil istý dojem, najskôr by už schytal pár rán. "S tebou sa nebavím, blondáčik!" - odsekol muž Billovi. "Hovorím tuto s černovláskou. Žiadny zasraný človiečik mi mebude hovorit čo môžem alebo nie!" - rozkričal sa. Jazyk sa mu síce trochu pletie, ale nieje opilý natolko, aby nevedel čo robí. Od niekolko stolov sa ozvalo súhlasné zamručanie a pár výkrikov. Na krátky okamžik T'Rel obrátila svoj studený, nedotknutelný pohlad k tomu horkokrvnému mužovi. Nezdá sa byt nijak prekvapená, predca len sa nachádza na mieste, kde sú muži schopní sa bit pre jediné slovo či púhy pohlad. Hostinský prišiel k Orioncovi známemu pod prezívkov "Mučil". Položil mu ruku na rameno a skúša ho ukludnit, ale to len zhorší jeho náladu a ešte viac sa rozkričí.
"Hej! Já si nájdem spôsob ako ta dostat, ty malá štetka!" - a prebodával T'Rel pohladom rovnako ako Billa. Ked však zahliadol pod Billovim pláštom disruptor, dodal: "Ešte sa uvidíme!" - precedil medzi zubami k T'Rel a odišiel z hostinca. _________________ "Mayby I'll not make everyone happy, but I'll keep us alive." 9. 10. 2004, 17:14
T'Rel
Podnik "U dvoch priatelov" Part 2.
Náčelník
Hostinský upratuje stôl v rohu, velký, originál dubový, s lavicami okolo - a pri bližšiom pohladu možno zistit, že je akosi...okúsaný, alebo skôr otesaný. Potom sa vrátil za pult, vybral sadu velkých krígelov a začal ich plnit červenou tekutinou. Vätčina hostou začala spešne dopíjat a zdvíhat sa k odchodu. Hostinský vzliadol od práce: "Kamže, kam pánovia? Najskôr zapladte."
Založen: 10. 06. 2004 Příspěvky: 353 Umístění: USS Posseidon
Oslovení pánovia hodili na stôl požadovanú menu a odporúčali sa. Až na troch mužov, ktorí pred sebou hýčkali jeden poloprázdny korbel, a jedného osamoteného muža zahaleného v tmavom plášti, traja spoločníci v hostinci osameli. "Zaujímalo by ma koho sa tak všetci boja?" preniesla kludne poručíčka a pozorovala hostinského... "Vyzerá to na klingonov..." odpovedala jej T'Rel po logickej dedukcii a hlavne potom, ked si spomenula na svoje štúdiá o hostincoch a baroch, kam chodí všelijaká čamrad... Hostinský natočil posledný korbel, prešiel k neznámej zahalenej postave sediaceho u rohového stolu - hned vedla onoho osekaného stolu, priniesol mu korbel piva...chvílu vyzeral, že niečo povie, ale potom len pokrčil ramenami a vrátil sa k svojej práci. Za chvílu bolo zvonku počut dupot mnoho tažkých topánok, drsnú hrdelnú reč a hlboký smiech, po malej chvíli sa dvere hostinca rozleteli dokorán a dovnútra sa nahrnuli klingoni - asi tak desat. Všetci vyzerazli podobne - koženné zaprášené oblečenie, všetci do jedného typické fúziky a briadky, za pásom Meq'etlh a v ruke Bat'telh - vlastne až na jedného so šedivvými fúzikmi, ktorý sa s hukotom hrne k baru. Hostinský siahol pod pult a vytiahol další Bat'telh, klingon po nej siahol, ale hostinský mu ho nemienil vydat, nastavil dlan: "Najskôr zaplat - money, rozumieš?" Klingon čosi zavrčal, siahol do vačku a v jeho prstoch sa zalesklo latinuum. Hodil ho na stôl a šiel sa posadit k svojim kamarádom, ktorí už obsadzujú stôl. Každý z nich, než sa posadil, zobral svoj Bat'telh a zasekol ho do stolu, aby bol pri ruke. Potom už hulákajú a je zrejmé, čoho sa dožadujú - krvavého vína. Hostinský už nosí na stôl velké korbely a klingoni si dávajú prvú rundu. V hostinci začína byt hlučno, byt nikto nerozumie jedinému slovu z ich reči. T'Rel sa snaží zachytit slová z ich hlaholu, ale vyzerá to, že jedinému nerozumie. Ako si jej citlivé ušká privykávajú väčšiemu hluku, pozoruje temnú postavu v rohu. Jedna vec je nemat rád klingonov, druhá vec je nemat rád klingonov, ked vám za hlavou hulákajú, trieskajú o stôl tak, že kvapaky vína cákajú na oblečenie, a ten najbližší tmavú postavu pri speve klingonských veršov "....DaHjaj SuvwI'e' jiH. tIgwIj Sa'angNIS. Iw bIQtIq jIjaH...." rytmicky štuchá svojím laktom do rebra, ked si všetci podupávajú do rytmu tak, že každého korbel v hostinci nadskakuje. Tmavá postava sa zatial nehýbe. Poručíčka si však klingonov začala prezerat o poznaie inak, snad sa jej na perách zachvel lahký úsmev. T'Rel prešla oboch svojích spoločníkov, na krátky okamžik sa u každého zastavila, u Billa o niečo dlhšie, potom bez slova vstala a zašla sa k hostinskému niečo spítat. Cestou prelietla miestnost pohladom a zkontrolovala, kde kto je. Hostinský nalieva dalšie víno klingonom, ktorí sa práve vsádzajú, kto z nich dokáže vypit korbel vína rýchlejšie - hádajú sa o to, kolko ho môžu vyliat za krk, aby pokus platil. Ked točí dalšie pivá, odpovedá T'Rel, ale nie je počut o čom sa bavia. Hostinský potom doniesol dalšiu rundu, klingoni vytahujú svoje Bat'telhty zo stolu. Traja starší nechali víno na stole a bez platenia zmizli vonku.
Hostinský prikyvuje nad tím, čo hovorí T'Rel a ukáže prstom na tmavú postavu v rohu. Popri tom bystrými očami sleduje klingonov. Potom jej zase niečo hovorí. Klingoni postavili jeden donesený odtrhnutý trám, ktorý opreli o stenu a stúpajú si na druhý koniec miestnosti. Bat'telh v jednej ruke, korbel v druhej. Niektorý z nich síce sú trochu vrávorajúci, ale všetci sú odhodlaní účastnit sa. Hostinský, medzi tím točí do korbelu cenu pre vítaza... _________________ "Mayby I'll not make everyone happy, but I'll keep us alive." 9. 10. 2004, 17:42
Bill Right
Crewman 2. třídy
Založen: 15. 09. 2004 Příspěvky: 10 Umístění: USS Posseidon
V hostinci začíná být poněkud hlučno. Tak to bývá, když se klingoni napijou. T`Rel začne pokukovat po baru. Její pohled zkončí u mě. Rty naznačím, jako bych jí chtěl dát pusu a hned se usměju. T`Rel ani nezareagovala. Že by to nebylo až tak beznadějné. T`Rel se zvedne a odejde. Já si zase začnu hledět svého pití. Mám takový divný pocit. Jako by mě někdo pozoroval. Ále, to se mi jen zdá. Ale stejně. Opatrně se otočím. Nejdřív jen trochu a pak o něco víc. A pak jí uvidím. Mladá, pohledná bajoronka, opřená o jednu stěnu baru. Její pohled by mě mohl provrtat na zkrz. Trochu to vypadá, jako by o mě měla zájem. Tak si jí také začnu prohlížet. Její postava nemá chybu, ldyž je takhle navlečená v těch těsných kalhotech a koženém vršku, kterému chybý jeden rukáv. Očividně to není výsledek rvačky, ale záměr tvůrce. Její dlouhé vlasy jí sahají skoro do půly zad. Když spozoruje, že si jí taky prohlížím, natočí ke mě své odkryté rameno a odhrne z něho vlasy. Pod nimi je nějaké tetování. Trochu vystrčím hlavu. Můj bože. Federalní označení vězňů odsouzaných na doživotí. Na Alkatrazu jsem podobných viděl spousty. Bajoranka se usměje a rukou mi naznačí, abych za ní přišel. Zvedám se od stolu a dojdu k ní, ruku na disruptoru. "Zdravím Vás, bachaři." "To je nějaký omyl. Já jsem..." "Bachař Bill Right z USS Alkatraz. Ten tvůj ksicht nezapomenu do smrti. Zabil jsi mi snoubence." Pak si vzpomenu. Tu bajoranu a pár dalších jsme převážely. Ona a jeden bajoran byly odsouzení na doživotí a opravdu velkou sbírku zločinů. Během cesty došlo ke vzpouře a vězni se dostaly z cel a získaly pár zbraní. Nakonec jsme musely začít střílet. Pamatuji si, že jsem jednoho trefil, když byl na lávce. Výstřel jím zacloumal a on přepadl přes lávku a zlomil si vaz. "Nevím, co tu děláš, nebo po kom jdeš, ale věř mi, že se postarám, aby jsi odtutd neodešel živej." Pak se otočí a odejde. Já jdu za T`Rel "T`Rel, lásko, máme problém. Je tu jedna bejvalá vězenkyně. Poznala mě....."
9. 10. 2004, 18:56
Sovik Poručík
Sovik sa vrátil ku svojej stanici. Tváril sa, že niečo robí, v skutočnosti však meditoval. V hlave si rekapituloval všetko, čo sa od strtnutia s andoriáncami stalo. Občas nahliadol späť do reality a skontroloval údaje na konzole.
Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 61 Umístění: USS Posseidon
Všetko začalo ich odletom k LO-4R. Ferengi, ktorý túto stanicu pravdepodobne vlastnil, pravdepodobne ich príchod neočakával. Aspoň nie tak rýchlo. Posádka stanice nebola v pohotovosti (ak boli niečoho takého vôbec schopní) keď prileteli. Odpálenie výstražných výstrelov bolo síce rýchle, na dlhši boj by nezvládli. Tým že sa Posseidon stiahol, dal im čas na prípravu. Prílet andoriánskej lode bol prekvapivý. LO-4R pravdepodone im určite posielala kódované správy, aby sa vrátili. Andoriánci to však z nebrali na vedomie, až kým sa sami nepresvedčili o prítomnosti Posseidonu. Jedno z možných vysvetlení je nedôvera andoriáncov voči LO-4R. Mohlo sa dokonac jednať o obchodné nezhody. S vysokou pravdepodobnosťou boli ferengovia iba sprostredkovateľmi pre andoriáncov. Kto bol objednávateľom tejto zákazky? Boli to andoriánci, alebo ešte niekto iný? Ich únik zo systému bol zúfalý čin v bezvýchodiskovej situácií. Ak by pokračovali v lete ďalej, nevyhli by sa kontorle Posseidonom, ktorá by pravdepodobne skončila v konfrontácií. Ferengovia by sa len prizerali a op boji by pozbierali cenné trosky. Takto sa radšej snažili újsť. Zaujímavý je kurz, ktorý zvolili. Namierili si to rovno k neutrálnej zóne. Bola to voľba najvýhodnejšieho kurzu (ktorým v tom okamihu bezopchybne bol), alebo malo ich smerovanie aj iný dôvod? Akonáhle ich Posseidon dostihol a pokúsil sa ich kontaktovať zaútočili. Po vyradení ich zbraní sa rozhodli pre kolíziu. Z psichologického hľadiská bol tento čin pre andoriáncov viac než nezvyčajný. Ich podvedomie veľmi silne kontorovalo pud sebazáchovy. Riskantný plán transportu na Possedion im však nakoniec vyšiel. Do skladačky, ktorú Sovik skúmal to vôbec nezapadalo. Pred kolíziou zadal úhybný manéver, ktorý bol síce vykonaný, ale zrýchlenie bolo veľmi pomalé. previesť energiu do štítov na ľavobou a prove sa
mu tiež nepodarilo. Prstami prebehol po konzole a naozaj, v zázname počítača na mostíku bol nedostatok energie vo veľkej časti lode krátko pred nárazom. Taký silný výpadok musela spôsobiť závažná technická chyba, alebo nesprávny alebo neoprávnený neoprávnený prístup niektorého z inžinierov. Pravdepodobne všetci andoriánci sa potom transportovali na loď. Vo dvoch skupinách sa snažili prebrať kontrolu. Tu bol ich postup veľmi nelogický. Jedna skupina sa pravdepodobne pokúsila dostať sa do hangáru, zastavili ich silové polia. Dvaja crewmani z bezpečnsti ich o niečo neskôr uspali nervovým plynom a teraz ich strážia vo väzení. Druhá skupina sa pustila po hranici poškodenej ľavej časti lode smerom k mostíku, namiesto toho aby sa sústredili na podporu druhej skupiny, odlákanie pozornosti a ovládnutie sekundárnych systémov v poškodenej časti lode. Takto smerovali šelme rovno do otvorenej tlamy. Sovikovu meditáciu ukončil Smith: - "Poručík, je vám niečo?" Sovik hlbokým nádychom vratil svoju myseľ späť do normálneho stavu. - "Nie kapitán, len som analyzoval situáciu." Smith sa zamračil a premeral si Sovika. Vedel, že Sovik bol úplne mimo, no vulkánci nie su schopní klamať. Preto pokračoval: - "Váš nápad zapojiť pušku na trikodér a použiť ju ako mínu reagujúcu na pohyb nám veľmi pomohol. Len tak ďalej." Sovik si v hlave premietol ako Oxtor rozobral Smithov replikátor aby získali potrebné káble na prepojenie pušky s trikodérom a ako s Agwin testovali detekciu pohybu a časovač na trikodéri. Na konzoli mu zablikalo zelené svetielko a zobrazil sa profil spodného modulu Posseidona. - "Modul C ukončil diagnostiku. Až na niekoľko menšich poškodení je plne funkčný. Pretavené sekundárne úchyty sa budú môcť opraviť až v dokoch. Podporučíčka Maoweng má velenie." _________________ Poručík Sovik, hlavný taktický dôstojík USS Posseidon Hráč měsíce USS Posseidon – Duben 2381 Naposledy upravil Sovik dne 14. 10. 2004, 21:30, celkově upraveno 1 krát 9. 10. 2004, 19:19
T'Rel
Náčelník
Bill si od T'Rel vyslúžil prísny pohlad. Jednak ju zle oslovil -čo keby ich niekto začul - a na druhej strane, až príliš prejavil svoj emocionálny stav, ktorý v danej situácii nepokladala za vhodný. T'Rel sa musela postavit na špičky aby sa cez Billovo rameno mohla pozret za odchádzajúcou ženou. Avšak iba námatkovo zachytila jej postavu. Potom spolu zašli za poručíčkou, ktorá očividne obdivovala klingonov a bola duchom neprítomná. T'Rel jej vyložila problém a navyše jej zdelila, že má kontakt na jedného Nausicaanca s prezívkou 'Shadow', ktorý by bol schopný zohnat pre nich potrebné informácie. A nenápadne naznačila o ktorú postavu v hostinci sa jedná. Založen: 10. 06. 2004 Příspěvky: 353 Umístění: USS Posseidon
McBride s toho nebola nadčená. Na radu T'Rel súhlasila s tím, že najskôr je potrebné postarat sa o tú ženu. Ak niekomu vytrúbi, že sa na stanici nachádza člen flotily, nepôjdu len po Billovi, ale aj po jeho spoločníkoch. Lahko si domyslia, že nebudú čistý a automaticky pôjdu i po nich. Napriek tomu, že T'Rel protestovala aby tu poručíčka ostala sama a dohliadala na Nausicaanca, len mlčky prijala jej uistenia, že sa vie o seba postarat sama. Neostávalo jej teda nič iné ako poslúchnut rozkaz vyšieho dôstojníka a oboznámat so situáciu aj Havrahu. Nakoniec sa spolu s Billom vybrali po stopách jeho starej známej... OFF: Lieutenant Allen McBride (NPC) Chief Science Officer USS Posseidon Crewman Bill Right (NPC) Brig Officer USS Posseidon _________________ "Mayby I'll not make everyone happy, but I'll keep us alive." Naposledy upravil T'Rel dne 14. 11. 2004, 15:59, celkově upraveno 1 krát
9. 10. 2004, 20:45
Andrew Andraschko
Pilka, nejlepší přítel člověka
Nadporučík
Madlin vyjekla, jak jí jiskry popálili na ruce. Zaklela a zavolala: "Pojďte mi sem někdo pomoct!" Chodba byla prázdná, nikde nikdo. Tipické. "Sakra, kde jsou všichni?"
Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon
Rozbitý primární obvod byl napojen přímo na konzole v téhle chodbě. Když ho rychle neopraví, vyletí půlka paluby devět, sekce A, do vzduchu. A v okolí žádná osoba, která by jí s tím pomohla! To je snad sen. Praporčík vytáhla ze svého kufříku trikordér a několikrát jím projela nad jiskřícími obvody. "Sakra, sakra! Kdyby alespoň fungovala komunikace." Když podruhé překontrolovala data a došla ke stejnému závěru, rozhodla se k riskantnímu kroku. Vytáhla laserovou pilku, dva stabilizátory a ochranou rukavici. "Když to nejde po dobrém..." Pilka projela vodiči a čipy jako nůž máslem. Paluba se ponořila do tmy. Chvilku s nic nedělo, pak naskočilo nouzové osvětlení, ale v důsledku několika předešlých událostí to s ním nevypadalo moc skvěle. Během půlminuty to vzdalo a také zhaslo. Baterka to jistí. created by praporčík Madlin Reedsová (NPC) _________________ ...but dreams have a nasty shape of turning into nightmares when you're not lookin'...
10. 10. 2004, 15:30
Amon Travt
Against commands
Podporučík
Amon trochu poposedl na lůžku na ošetřovně, zatímco se mu doktorka dívala na jeho pochroumanou nohu. Doktorka: „No zdá se, že to asi nebylo tak nevinné upadnutí, jak jste říkal. Tady na ráně jsou zbytky slitiny. Patrně jste si naštípl kost o nějaký výstupek s tupou hranou. To že jste po té noze dále pobíhal po lodi tomu teda zrovna moc nepomohlo. Kost se v bodu nalomení ohnula. Budu to muset stáhnout a přinutit kost, aby se vrátila. Poté se to dá již rychle spravit.“ Založen: 07. 06. 2004 Příspěvky: 33 Umístění: Project Galaxy
Amon: „Jak dlouho to tak může trvat?“ Doktorka: „Těžko říct asi tak dva až tři dny.“ Amon: „Nemáme zrovna moc času. Nešlo by to nějak urychlit?“ Doktorka: „No ano. Šlo by to urychlit, ale vzhledem k tomu, že to není vůbec příjemná procedura. Spíše bych řekla dosti bolestná, tak vám doporučuji, aby jste raději počkal těch pár dní.“ Amon: „Jaká procedura?“ Doktorka: „Velice bolestivá?“ Amon: „To jsem nyní nemyslel. Myslím, o jakou proceduru se jedná.“ Doktorka: „Aha v podstatě jde o to, že vám nohu srovnáme hned tady ručně. Pak by se to mělo dát okamžitě ošetřit.“ Amon: „Proveďte.“ Doktorka: „Ano pane.“ Rukou přitom zavolala sestřičku. „Takže se připravte pane.“ Amon vší silou stiskl čelisti k sobě a snažil se koncentrovat veškerou svou energii do skousnutí. Doktorka kývla na sestřičku a společně zatáhli, jak jen mohli. Amon cítil, jak se mu nohou rozlila ostrá bolest a měl co dělat, aby mu nevyhrkli slzy do očí. Zuby si drtil čím dál víc. Doktorka a sestřička neustále táhli. Po chvilce se ozvalo lupnutí a tah povolil. Amon ještě chvíli měl křečovitě skousnuto, než bolest trochu opadla. Doktorka: „Výborně, takže nyní je již kost správně.“
Doktorka vzala do ruky jiný lékařský přístroj a asi pět minut jím přejížděla nad poškozeným místem. Poté se trochu pousmála. Doktorka: „Takže nyní vás již můžu propustit. Kost srostla.“ Amon celkem rád seskočil z lůžka, poděkoval a zamířil pryč z ošetřovny. Mířil přímo k turbovýtahu. Tam řekl pouze „můstek“ a turbovýtah se rozjel. Po chvilce se zastavil a Amon vstoupil na můstek. Hnedka k němu přistoupila Šéfinženýrka. Šéfinženýr: „Pane. Maskování je již opraveno. Nyní se nacházíme v zamaskovaném stavu.“ Amon: „Dobře. Bezpečnostní jaké prohlédli jste kajutu sabotéra? Měl nějaké zprávy. S kým zvenčí naposledy mluvil?“ Bezpečnost: „V jeho kajutě jsme nic nenašli. Jeho počítač byl vymazán nezískali jsme žádná užitečná data.“ „Trochu podivné,“ pomyslel si Amon. „Buď je někdo po něm vymazal, což by znamenalo nejspíš dalšího sabotéra nebo ten počítač vymazal sám. Kdo ale přeci jenom jen tak vymaže svůj počítač chvilku před tím, než zemře, když o tom neví,“ pomyslel si Amon. „Pane zpráva z velitelství rozvědky,“ oznámil jeden důstojník. Amon: „Na obrazovku.“ Na obrazovce se objevil obraz velitele rozvědky. Amon: „Pane?“ Velitel: „Obávám se, že mám špatné zprávy. Naši zpravodajci nás … asi před hodinou informovali, … že nalezli těla všech čtyřech pohřešovaných členů federace. Jsou mrtví je mi to líto. Jakmile budete moci doleťte k výchozí základně.“ Amon: „Je to potvrzené pane?“ Velitel: „Naši zpravodajci nás o tom před hodinou informovali. Bohužel. Velitelství konec.“ Obrazovka pohasla. Velitel se zdál být nějaký nervózní, patrně ho ta zpráva také rozrušila. Šéfinženýr: „Bože.“ Amon: „Za jak dlouho budeme schopni warpového skoku?“ Šéfinženýr: „Asi za hodinu.“ Amon: „Dobře pracujte na tom. Zatím budu ve své pracovně.“ Poté zamířil k pracovně. Nechal zhasnuté světlo. Pouze za sebou nechal zavřít dveře a opřel se do křesla. Částečně se toho obával. Seděl takhle asi tři čtvrtě hodiny, když se ozval pronikavý zvuk. Interkom: „Pane máme pro vás zprávu zvenčí.“ Amon: „Rozumím.“ Poté se nahnul k panelu a aktivoval obrazovku. Na ní se objevil obličem jemu dobře známí. Amon: „Borksi,“ na chvilku se Amon pokusil trochu o úsměv. Borks: „Bohužel asi mám pro tebe špatné zprávy.“ Amon: „Jo. Už to víml.“ Borks: „Vážně? Co víš.“ Amon: „To, že se našli jejich těla. Patrně je dostali ti vzbouřenci.“ Borks: „Aha. Tak to je mi líto.“ Amon trochu zbystřel. Amon: „Tak to je ti líto? To nevypadá, že bys o tom ještě věděl.“ Borks: „No samozřejmě, že o tom nevím. To musíš snad vědět ty.“
Amon: „Ok. Dobře. Snad se nebudeme hádat. Takže, když jsi mi nechtěl říct toto, tak co je ta tvoje špatná zpráva.“ Borks: „Chtěl bych se ti omluvit, ale nedokázali jsme získat žádné nové informace. Žádný z agentů naší rozvědky v neutrální zóně se neozval již dobrý týden. Buď nemohou posílat zprávy, nebo je dostali.“ Amon: „Aha. Doufejme, že se jenom nemohou nyní ozvat a že jinak jsou v pořádku.“ Borks: „Tyky si myslím.“ Amon najednou zbystřil. Amon: „Jak rychle by jste zjistili příchozí zprávu od našich agentů.“ Borks: „Hned. Proč se ptáš?“ Amon: „Jak dlouho, že se již neozvali?“ Borks: „Již skoro týden.“ Amon: „A není možné, aby vám nějaká proklouzla?“ Borks: „Si z náš snad děláš legraci. Jediné, co se odtamtud ozvalo bylo pět zpráv na velitelství rozvědky z vaší lodi.“ Amon: „Pět? Dokážete zjistit od koho?“ Borks: „Ne. To by jsi chtěl moc. Vaše zprávy neodposloucháváme. Je něco špatně?“ Amon: „Ne ne. Všechno v pořádku. Mějte uši i oči na stopkách.“ Borks: „To bychom měli, i kdybys to neřekl,“ trochu se uchechtl. Borks: „Již musím tuto komunikaci ukončit. Je mi líto, že jsem ti nemohl pomoci.“ Amon: „Pomohl jsi mi docela dost. Zatím konec.“ Obrazovka pohasla. Amon ještě chvilku byl opřený ve svém křesle a očividně přemýšlel poté se zvedl a zamířil na můstek. Moc si nevšímal toho, že prošel již dveřmi ze zamyšlení ho vytrhl ženský hlas. Šéfinženýr: „Pane. Warpové motory jsou nyní plně funkční. Všechny ostatní obvody jakbysmet,“ řekla trochu s pýchou. Navigační: „Pane mám zadat kurz zpátky na základnu.“ To Amona probralo z jeho zasnění a konečně se rozhodl v tom, na co nyní usilovně přemýšlel. Amon: „Změna rozkazů z velení. Nový kurs přímo po dráze marauderu. Maximální warp. Máme přísné radiové utajení. Ukončete všechny komunikační linky ven a zapečeťte je.“ Bezpečnost: „Ano pane,“ trochu nerozhodně. Amon: „Proveďte.“ Bezpečnost: „Provedu,“ nyní již korektně. Amon ještě ve svém křesle, na které si nyní sednul, linky uzamknul na svojí autorizaci. Navigační: „Kurs zadán a jsme připraveni vyrazit.“ Amon: „Proveďte.“ Navigační zadal pár příkazů, loď se natočila a vskočila do warpu. … Po pár hodinách již hlásil důstojník: „Pane na dálkových senzorech zaznamenávám zničený marauder. Poblíž jsou dvě romulanské lodi. Jedna třídy raptor a jedna třídy Valdore. Jsou poblíž jedné zdejší planety.“ Amon: „Vystupte z warpu ve vzdálenosti 50-ti jednotek od vraku.“ Navigační: „Ano pane.“
Ještě chvilku loď letěla warpem a poté zpomalila na podsvětelné. Blížili se k vraku. Z levé strany byly blízko nějakému asteroidovému poli. Šéfinženýr: „Pane prachové částice od asteroidového pole můžou pomoci k našemu odhalení. Navrhuji letět trochu stranou.“ Amon: „Kdybychom z něj odletěli zase bychom nemohli proskenovat. Zdržíme se tu co nejméně.“ Sken: „Pane nezaznamenávám žádné živé bytosti na palubě. Zdá se, že loď byla pod palbou. Typuji romulany. Uvnitř lodi nejsou žádná těla jež by odpovídala našim pohřešovaným.“ Amon: „Mohli je odtáhnout nebo waporizovat. Takže na lodi ale nejsou. Anvigační vyveďte nás pomalu z toho pole. Ne moc rychle v maskování nemáme štíty a tak čím rychleji tím větší poškození.“ Navigační: „Chápu pane.“ Sken: „Pane zdá se, že ty dvě lodě se nějak moc zajímají o onu planetu. Zaznamenávám výbuchy na povrchu. Asi bombardují povrch. Zaznamenávám také z planety slabé anomálie.“ Amon: „Možná je chtějí donutit kapitulovat nebo vůbec na planetě nejsou. Jaké anomálie?“ Sken: „Počkejte. Zdá se to být. Vypadá to jako ehhh. No nevím, jak to popsat. Počítač říká že jde o přírodní úkaz, jenom snad je zarážející to, že správně nepatří na planetu.“ Amon vypadal velice zaujatě. Amon: „Poměřte to s volacími kódy rozvědky.“ Sken: „Ano pane. Již to bude. Ano.. Mám pozitivní schodu. Signál je identický z 99,86%.“ Amonovi se najednou vrátila do obličeje jiskra naděje. Amon: „Vysílejte příslušný odpovědní volací kód rozvědky.“ Sken: „Ano pane. Vysílám. Naše shoda signálu na 99,998%.“ Amon: „Výborně sledujte to.“ Sken: „Rozkaz pane.“ _________________ Lt. of Intelligence member of the highest command of the intelligence "What we do in live, echoes in eternity." 12. 10. 2004, 22:47
John Roco
Bad morning
Praporčík
Po dlouhé době spal John opět v jeskyni, nebo se spíše spát pokoušel. Hlavou se mu honily stovky myšlenek a on si nebyl jistý co má dělat dál. Když objevil, že nejsou na planetě sami, byl to určitě nejšťastnější okamžik od té doby, kdy tady ztroskotali. Teď si ale začal uvědomovat, že to není tak jednoduché jak si myslel. Poručík měl pravdu, jednou by je viďel umírat a nesměl by s tím nic udělat, i když by mohl, to byla základní směrnice, směrnice kterou přísahal dodržovat za všech okolností.
Založen: 05. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon
Kolem obličeje mu zavál chladný vítr. Roco se posadil, věděl že dnes v noci už sejně neusne. Potom pomalu vstal, oblékl na sebe vrchní díl své iniformy a vydal se k východu z jejich jeskyně. Ještě než vyšel ven, podíval se na Tanu a poručíka, oba klidně spali a o tom, že je John vzůru neměli ani potuchy. Johna by také zajímalo o čem to Andrew začal večer mluvit. Obvykle mluvil dosti otevřeně ale včera vypadal, jako by udělal něco, s čím sám nesouhlasí. No, dříve nebo později se to asi stejně dozví, takže nemá smysl se tím nadále zabývat. Když vyšel z jeskyně, vlastě nevěděl kam chce jít. Zběžně skontroloval obranná postavení, která vybudovali když se přijeli a potom se vydal směrem k jezeru. Ta pláž tam ho uklidňovala, působila přesně jako ten ráj jaký jednou viděl v nějakém holorománu, palmy, písek a většinou nádherně modrá obloha, ideální místo na dovolenou. Tahle dovolená ale už přeci jen trvala tochu moc dlouho, byli tady už téměř 6 týdnů a pořád němeli jediný náznak toho, že by je někdo chtěl zachránit. Z hlubin vlastní mysli ho vytrhnul další dunivý výbuch, tentokrát mnohem blíže než minule. John se prudce otočil. Palba z disrubtorů dopadávala jenom pár kilometrů o něho. John se zhrozil:
"Vesnice!" Okamžitě se dal do běhu. V tu chvíli zapoměl na základní směrnici i na všechno ostatní. Potřeboval se jenom ujistit, že se nestalo to čeho se bál. Ale jak se blížil k místům, kde objevil ten kmen, zdále su mu to stále pravděpodobnější. Cesta mu trvala asi 3 hodiny. Když dorazil na místo naskytl se mu opravdu zoufalý pohled. Všude byly krátery, zbytky domů hořely, a válelo se tam spousta mrtvých těl. Těla lidí se kterými mluvil ještě včera, a kteří vypadali tak šťastně a spokojeně. Johnovi se objevily v očích slzy. Za to můžou oni! Kdyby tady nepřistály, nic by se nestalo! Co jsou tři životy proti celé vesnici? Potom ale zaslechl slabý nářek a také nějaké další hlasy, které pocházeli z druhé strany vesnice. Okamžitě se tím směrem rozběhl. Jakmile doběhl, zjistil, že ne celá vesnice byla zničena. V druhé její části stálo několik Romulanů a také asi 50 přeživších vesničanů. Romulané je vyslíchali, a to ne zrovna bezbolestými metodami. Najednou jeden z Romulanů vystřelil a další starý muž se zrhoutil k zemi mrtev. Lidé o v okolí propukli v ještě větší nářek. Smutek v Johnovi náhle vystřídala obrovská zlost. Tasil z opasku svůj phaser a přikrčil za za jeden dosud stojící stan. "K čertu se směrnicemi" zamumlal, a vrhl se zpoza stanu. Při tom stihl dvakrát vystřelit a neomilně zasáhl. Ostatní Romulané byli tak zmatení, že zasáhl ještě dalšího z nich než vůbec začali opětovat palbu. To však už byl John zchovaný za kamennou zdí. Podle toho co viděl se mu podařilo spočítat, že ve vesnici jsou už jenom další tři Romulané. Nemuselo jich tady být moc, vesničané nekladli žádný odpor. John se znovu vyklonil a vystřelil. Mě štěstí, další Romulan se svalil k zemi. Zbylí dva ho ale zasypali sprškou výstřelů. Ty ale zasáhly pouze stěnu. John přeběhl na druhou stranu zídky a vrhnul se do lesa, chtěl Romulany napadnout z trochu jiného úhlu. To se mu už ale nepovedlo a dostal zásah do hrudníku. Ještě než upadl na zem, ze všch sil vystřelil na Romulany. Jednoho zasáhl a o na druhého se v zoufalé snaze zachránit se vrhli vesničani. Když John padal na zem, měl poslední Romulan v hrudi zaražen ocelový oštěp. John dopadl ztěžka na zemi. Ještě než upadl do bezvědomí klepnul do svého odznaku, štěstí že je předevčírem Andre dokázal zprovoznit i v podmínkách planety. =/\="Roco, Andreschkovi. Jsem ve vesnici...p-potřebuju..pomoc...=/\= Jesli Andre odpověl už Roco nevěděl. Hlavou se mu rozlila ostrá bolest a on upadl do bezvědomí... _________________ Praporčík John Roco, bezpečnostní důstojník, SB McKinley "Zapojíme-li přístroj do zásuvky, funguje lépe" 13. 10. 2004, 11:58
Andrew Andraschko
Held from inside
Nadporučík
Andrew vyšel z jeskyně a zadíval se na obzor. Právě vycházelo slunce. Červánky se rozlévaly po modrém nebi plném bělostných mraků. Poručík zavřel oči, zhluboka se nadechl a otočil se zpět k Taně. Spala. Klidně oddechovala. Na tváři měla blažený výraz, nejspíš se jí něco hezkého zdálo. „Semper Fi, Tano.“ Usmál se Andrew. Pak pomalu začal vylézat na skálu. Po několika minutách se konečně dostal na vchol. Už měl „vyšlapanou stezku“, takže cesta mu ubíhala daleko rychleji, než poprvé. Přešel k vysílači a zkontroloval, zdali vysílá. Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon
„Co je tohle?“ Na přijímači svítila zelená kontrolka. „Signál?“ Nechal si vyjet data. Když je překontroloval, nevěděl nejdříve, co dělat. Chtělo se mu křičet radostí, skákat, běhat, plakat a slavit, přesto se ovládl. Věděl, že není vyhráno. Pomoc je tu, ale to je vše. Musí je ještě vyzvednout z planety, kterou bombardují a prohledávají romulané. Jak na to? Jak na to? Co udělat? Chvatně sepsal kodovanou depeši: Poručík Andraschko z lodě USS Posseidon žádá o rychlou záchranu sebe a dvou dalších členů Hvězdné flotily. Planeta prohledávána a bombardována. Nutné krytí. Spěchá.
Přidal ještě svůj ověřovací kód + ověřovací kód rozvětky a vše odeslal. Pak začal sebíhat zpět k jeskyni... _________________ ...but dreams have a nasty shape of turning into nightmares when you're not lookin'... 13. 10. 2004, 23:16
Andrei IRQ Nortonov
Mostík lodi USS Posseidon
Lodní mistr
Andrei už nebyl v bezvědomí ale nedokázal otevřít oči, nebo se vůbec pohnout, avšak celím tělem se šířil omračující bolest. Slišel hlasy, které se bavili o nějakých úpravách trikordéru a fázeru. Jeden z hlasů poznal, byl to kapitán, a ten druhý? Na to mu nezbýbivala energie. Poté slyšel jak se něco montuje či demontuje. Chvilku vypl mozek a snažil se koncentrovat veškerou energii, asi po pěti minutách otevřel oči. Uviděl mostík v dezolátním stavu a kapitána se Sovikem jak rozebírají replikátor. Podíval se na svoje vlastní tělo. Pravou nohu a ruku měl zlomenou, některá žebra žebra byla polámaná. "Kapitáne...." Založen: 18. 08. 2004 Příspěvky: 27 Umístění: USS Posseidon
Kapitán se otočil a podíval se na ležícího Nortonova, přistoupil k němu: "Jak je crewmane??" "Cítím se jaksi jak ten jeden mraveneček.." Kapitán se pousmál "Pane co je s...." začal větu Andrei ale Smith mu nedal čas aby ji celou řekl: "Máme na lodi skupinu ozbrojených andoriánců...." V tom přišla na crewmana šílená únava a usnul. Kapitán SMith se otočil a vrátil se k Sovikovi _________________ Andrei "IRQ" Nortonov, USS Posseidon
14. 10. 2004, 12:45
Sovik Poručík
Keď sa Kerby zobudil, bol v sklade 5. Okolo pospávali a bavli sa niekoľkí crewmani. Vedľa neho ležal s otvorenými očami Oxtor. -"Hej, ako ti je? Tuším si dostal riadny úder do hlavy! Spal si skoro 14 hodín." Kerby naňho len vypúlil oči. Vedel, že mu sestrička chcela dať niečo na spanie. Zaspal však skôr ako sa stiha vrátiť s liekom. -"Videl som ťa na mostíku ako si nám chcel z kapitánovej pracovne pomôcť..." Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 61 Umístění: USS Posseidon
Kerby spozornel, pretože ešte stále poriadne nevedel, čo sa po zrážke s andoriánskou loďou stalo. A tak začal Oxtor rozprávať celú históriu tej dramatickej pol hodiny: -"Po zrážke som sa prebral pri zadnom turbovýťahu. Bol som trochu otrasený, no nemohol som sa postaviť. Asi si to odniesla moja chrbtica. Našťastie mi ju doktorka zoperovala a už je všetko v poriadku. Hovorí, že zajtra môžem skúsiť vstať," popisoval s úsmevom a veľkým kusom štastia, že je zasa v poriadku, svoj zdravotný stav. - "Ale späť na mostík. Sovik zistil, že andoriánci sa rozdelili na dve skupiny. Jednu sa mu rýchlo podarilo uväzniť silovým poľom niekoľko koridorov odtiaľto. Tá druhá smerovala na mostík. Nevedeli sme o nich nič presné, pretože išli po hranici dosahu funkčných senzorov. Ľavobok lode bol úplne ochromený, žiadne spojenie. Nemali sme prístup ani do hlavného počítača. Andoriánska loď sa dokonca zakliesnila do nášho trupu." Kerby pozorne počval, nebol už vôbec ospalý. Občas si odpil z pohára vody a nenechal si újsť ani slovíčko. -"Agwin sa podarilo kontaktovať s niekoľkými členmi posádky v spodnej časti lode. Medzi nimi bol len jeden inžinier a Sovik navrhol oddelenie Céčka. Spolu s dvomi skladníkmi sa pustili do opravy pretavených sekundárnych kotvení. Dvaja Travtovi ľudia zatiaľ uspali chytených andoriáncov a pretransportovali ich do väzeňských ciel." Z jeho hlasu bolo cítiť, že nemal Travta moc v láske, a zrejme o ňom nemal ani dobrú mienku. -"My sme sa zatiaľ na mostíku pokúšali pripraviť sa na obranu. Teba a Nortonova odniesli do kapitánovej pracovne. Vlastne aj mňa. Zatiaľ čo kapitán vynosil stôl od sedačky, kreslá a iné predmety na barikády, snažil som sa rozobrať jeho replikátor. Potrebovali sme z neho kábliky na ruzbušku. Sovik sa totiž rozhodol nastražiť andoriáncom na 2. palube v chodbe na mostík bobmu. Chcel nastaviť jednu pušku tak, aby ju trikodér pri známke pohybu odpálil. Trvalo mu
to dosť dlho, už som si mysel, že to nestihne. Stale len čosi ťukal do trikodéru a spolu s Agwin ho súšali na mostíku." Oxtor sa na chvíľu pozastavil a zamyslel. Kerby bol už vo veľkom napätí a zdalo sa mu, že Oxtor rozmýšľa celú večnosť. V skutočnosti si Oxtor pred očami premietal Agwin, ako ochotne pomáhala Sovikovi. Veľmi sa mu páčila, keď raz pomalšie, raz rýchlejšie prechádzala pred trikodérom. Občas jej hnedé očka hodili pohľad do pracovne. Napriek tomu, že andoriánci sa každou minútou približovali, sálal z nej úžasný pokoj. Vždy prehodila pár viet s Sovikom, ten upravil program a spustili detekciu pohybu odznova. Pár krát obišla zranených. Čupla si k Oxtorovi a jej husté zvlnené ryšavo hnedé vlásky, ho pošteklili po tvári až kýchol. Usmiala sa a zamatovým, nezvyčajne svetlým hlasom mu povedala, čo sa deje na mostíku a pomohla mu presunúť sa k ops. V tom okamihu túžil, aby pri ňom zostala navždy. Kerbyho nedočkavý pohľad ho vytrhol z rozjímania: -"No ako som už povedal, Agwin skúšala trikodér a pomohla mi dostať sa za ops. Kapitán mi prikázal koordinovať posádku v Céčku. V hangári sa zatiaľ pripravili na štart dva raketoplány a dva pracovné moduly. Napadlo ma oklamať andoriáncov ECHčkom, ale keď sme sa ho kapitán pokúsil spustiť, nemal dosť energie. Ako som si mohol myslieť, že sa nám z náhradného zdroja podarí naštartovať holoemitery?" -"Sovik teda dokončil rozbušku a išiel ju zapojiť. Andoriánci už boli na štvrtej palube. Bol preč len necelú minútu, no od okamihu čo vybehol z mostíka sme všetci počítali sekundy, kým sa vráti späť. Keď sa otovrili bočne dvere a vstúpil dnu, všetci sme si riadne vydýchli. Mína bola aktivovaná." -"Zatiaľ sa dva raketoplány presunuli nad mostík a ich posádka sa snažila kontaktovať crewmanov v odrezaných a poškodených častiach lode. Sledovali aj andoriáncov a pokúsili sa ich transportovať preč, rušili však transportéry a tak nám aspoň hlásili ich presnú pozíciu paluba 2. O minútu dorazia na koniec chodby k mosíku." Kerby to už nevydržal a skočil mu do toho: -"Vtedy niekedy som sa prebudil, nie?" -"Asi hej," prikývol Oxtor v zápale rozprávania a nenechal sa prerušiť. -"Ešte stále sme nevedeli, či mína exploduje a či ju nezbadajú skôr a nezničia. Kapitán zavelil zaujať bojové pozície. Mňa presunul Sovik k taktickej stanici. Celkom dobré miesto. Čistý výhľad, a dobre krité." "Sovik kontroloval údaje s trikodérom. Mostíkom otriasol silný výbuch. Chvíľu bolo ticho... vedeli sme že bomba explodovala. Ale čo andoriánci? Keď Sovik oznámil, že zostali piati, kričali sme od radosti, čo nám hrdlo stačilo." -"Teraz sa do akcie zapojili aj raketoplány. Kým zmätení andoriánci sa snažili dostať sa čo najrýchlejšie na mostík, zadom cez zasadačku, transportovali sa traja bezpečáci k nim a začali ich sledovať zozadu, ďalší zaistili tých, čo prežili výbuch." -"Tak preto sme všetci mierili na zasadačku," svitlo Kerbymu, no Oxtor sa opäť nenechal prerušiť. -"Andoriánci začali pracovať na našom silovom poli. To ich sa už bezpečáci zozadu nachystali, počul som však, že jeden z nich bol na stráži a varoval ostatných a tak im nevyšiel pôvodný plán, niečo s granátom. Tušim tam naši aj niekoho stratili. Preto boli tí štyria v zasadačke už varovaní. Vtedy kapitán so Sovikom deaktivovali silové pole okolo mosíka a vbehli do zasadačky. Na andoriáncov sa potom rozpútala paľba zozadu aj spredu a nedokázali sa jej ubrániť. Chcel by som vidieť, aké je to v zasadačke teraz rozstrieľané. Inižinieri sa teda riadne narobia, kým to všetko dajú do poriadku." Ich rozhovor prerušila lekárka ktorá sa kontorlovala pacientov. Boli tak zabratí do rozhovoru, že si ju vôbec nevšimli. Mnohým crewmanom povolila návrat do kajút. Medzi nimi bol aj Kerby. Dočasne mu bola pridelená náhradná kajuta, ktorú si delil s piatimi ďalšími. Modul C bol už oddelený, pripravený vyraziť výsadku na pomoc. Zatiaľ však asistoval pri oddeľovaní andoriánskeho vraku a opravávch ABéčka. venované Lenke _________________ Poručík Sovik, hlavný taktický dôstojík USS Posseidon Hráč měsíce USS Posseidon – Duben 2381 14. 10. 2004, 21:23
T'Rel
Mercy, Part 1.
Náčelník
=V čase nárazu a po nom; laboratória;...=
Príjemná vôna dreviny, útulno, teplúčko, spokojnost a bezpečie. Celá táto harmónia dostala škrt cez rozpočet jedným prenikavým nárazom agresora, ktorý narušil pohodlie dvoch členov posádky; práve spiacich vo svojom boxe. Lod sa kŕčovito vypäla v nápore bolesti a na niekolko dlhých chvíl sa zmietala v kritickom súboji o svoju existenciu. A nie len ona... Založen: 10. 06. 2004 Příspěvky: 353 Umístění: USS Posseidon
=...niekde na lodi= ...ale i crewman Um'drb, ktorý sa predieral Jeffrisovými prielezmi, bezducho sa plaziac nevedno kam. Po tom čo ho skoro na chodbe zavalilo nemal inú možnost ako vkĺznut do prielezu. Omdlel a ked sa zobudil...nevedel si spomenút kde sedí a prečo.....kto vlastne je? V nekonečnej prázdnote, všade bolo absolútne ticho... Mozog sa mu snažil na plné obráty vyhodnotit, čo z toho čo sa stalo sa vlastne stalo... Rozvody okolo neho prskali, z potrubí sa valila nepríjemná para a posledné čo ho trápilo, bola jeho zranená noha. Niečo s nou mal, nevedel čo. Najviac mu však robilo problémy niekomu sa dovolat, nič nefungovalo a navyše bol desne hladný. Je však bojovník a on sa nevzdáva. [ Cítil ako sa začína ochladzovat. ] Začul ako sa k nemu niečo z predku začalo blížit ukrutnou rýchlostou; v škále impulsnéhé pohonu mu to pripadalo. Je to krpaté a má to signatúry nejakého divného tvora. Ako mechom udretý pozoroval dvoch krysákov ako si to rázajú oproti nemu, ked si uvedomil, že sú tí dvaja malý zmrdi. "Čože!!! Kerý žid ušiel!" zahučal. Stále ale neveriacky žmurkal a striedavo pozeral na ne... Skvelá príležitost ako sa posilnit. Blislo mu hlavou a dal sa do pohybu naproti nim. Ked potkaníci zabočili, zabočil i on, ak sa niekam vyštverali, vyštveral sa i on. Stále za nimi sa plazil. Nakoniec ich zastavili vákuovo uzavreté dvierka na konci dlhého prielezu. Um'drb si ale nevšímal prosebný piskot malých stvorení, lesknúce sa malé očká a začal so zvučným baritonom z plného hrdla spievat klingonskú pochodovú hymnu. Steny sa triasli, celý prielez rezonoval, akoby sa triasla strachom. Do žíl sa mu vlievala sila. V ušiach mu hučalo, telom sa mu rozlieval adrenalín. Ked bola skladba na vrchole spustil šialený bojový pokrik pripommínajúci ručanie cardesianskej svine kríženej s medvedom a zaútočil... Neveril, že bolo miesto na lodi, kde by ho nepočuli... =OFF= Crewman Um'drb (NPC) Master At Arms, USS Posseidon _________________ "Mayby I'll not make everyone happy, but I'll keep us alive."
15. 10. 2004, 12:41
T'Rel
Mercy, Part 2.
Náčelník
=Paluba dva; nedaleko výbuchu nástražnej míny.= =/\=Pilot raketoplánu volá člena posádky v prieleze 24. Počujete...=/\= Prerušilo Um'drba vo finálnom výkone volanie intercoma. Ten si zarazene tresol po cecku a odpovedal: =/\=Tu Um'drb. Čo je!=/\= zabručal hlbokým hlasom.
Založen: 10. 06. 2004 Příspěvky: 353 Umístění: USS Posseidon
=/\=Váš prielez sa začína naplnovat nebezpečným plynom. Necítite ako sa ochladzuje. Okamžite odtial vypadnite a hermeticky za sebou zavrite. Transport nie je možný.=/\= navigoval ho niekto další z raketoplánu. To ho okamžite schladilo ako studená sprcha. Zabudol na krysy, na to že ho bolí noha a že je údesne hladný. =/\=Rozumiem.=/\= odpovdal už naplno prebraný Um'drb.
Klingon sa vykašlal na všetky krysi sveta, chytil uzáver, poriadne zatiahol a s tažkostou ho otvoril. Potkaníci vyfrnkli von na slobodu nevdeno kam a spolu s nimi i klingon. Ale ani tu na chodbe to nevyzeralo najlepšie. Všade naokolo dym, tu horelo, tam prskalo rozvodie. Pár metrov od seba však mohol rozoznat dve indiviuá a za nimi dalšie. Zbadal tikadielka a hned vedel ktorá bije. Um'drb sa s bojovím revom vrhol na nich. [ Predstavoval si ako jeho burácanie bojového pokriku zavaluje ich uši a on v bojovm eláne priskočí k jednému a vysvetlí mu zvresknutím do ucha, že je čas rozlúčit sa zo svojím úbohým životom. ] "Hu! Gha! Hu! Gha! HU!" sprevadzal Um'drb svojimi hlasivkami švihy svojho Maklethu, ktorý si majestátne mihal do kríža. Vždy ho nosí pri sebe. [ Andorian by mu odpovedal svojimi klipadlami na očiach presvedčený sečnou silou Um'drbho Maklethu a mrtvý by sa zrýpal na zem. Nejaký ten nerv by ešte trepal nožičkou až by sa nakoniec rozlúčil s týmto svetom. K druhému by sa tiež robehol. Zvalil by sa k zemi, prefrčal v kotúli pod obraným švihom nepriatelovho ramena a sekol by mu Maklethom skrz šlachy za kolenom. Andorian by sa zvalil k zemi a začal by sa trepat ako lienka na chrbte. ] Pri takejto predstave, Um'drb zavrčal a rozbehol sa smerom k nepriatelovi. Ale ten sa rozplynul pod vplyvom transportného lúča vo vzduchu. Um'drb si nespokojne vdzychol a zavrčal na prichádzajúceho bezpečáka z druhej strany. "Akurát som sa s nimi chcel pohrat..." END =OFF= Crewman Um'drb (NPC) Master At Arms, USS Posseidon _________________ "Mayby I'll not make everyone happy, but I'll keep us alive." 15. 10. 2004, 18:16
Jim Raynor
Probuzení
Kadet 3. ročníku
Otevírám oči a vidí hodně světla... Kua kde to jsem?? Snad ne tam nahoře?? jsem si pomylslel. Zvedám se z postele a zjišťuji, že jsem na ošetřovně a okamžitě si mě všimnul lékař...
Založen: 16. 09. 2004 Příspěvky: 28 Umístění: Akademie HF
Tak vy už jste se probudil pane Raynore, to je dobře, měl jste na mále. Byla to několikrát zlomená čelist, těžký otřes mozku... co jste tam sakra dělal?? To jste vyskakoval a padal pořád na hlavu?? Já nevím, nepamatuju si. Co se teď děje?? Nemám vůbec přehlad o čase. To ihned uslyšíte, ale řeknu vám jedno, nebyl jste jediný, koho ty potvory zranily, ale takové zranění jako vy neměl nikdo. Tak nevím, jestli mám být rád, nebo ne. Lékař již neodpověděl, dotkl se komunikátoru a něco říkal veliteli. Velitel už je na cestě, něco vám poví a hlavně vás chce vidět. Nestává se běžně, že by se někdo probouzel s takovými zraněními a z bezvědomí za takovou dobu. To určitě. A tak jsem čekal na příchod velitele, chtěl jsem se ho zeptat, jak to s těma potvorama, co nám to naprali do lodi vypadá. _________________ Student akademie HF, Jim Raynor.
16. 10. 2004, 9:55
Andrew Andraschko
Saviours
Nadporučík
Roco otevřel oči. Andrew se nad ním skláněl s trikordérem a hyposprejem. Něco mu musel píchnout, protože akorát měnil nádržku. "Ahh...poručíku. C-co se..."
„Klid, klid.“ Andrew ho rukou přidržel, aby se nezvedl. „Máš ošklivou ránu na hrudi a rozseklou hlavu. Rána je v pořádku, je to jen trošku hlubší, ale hlavy se bojím. Bolí tě něco?“ "H-hlava." John zavřel oči, ale hned je zase otevřel. Vypadalo to, že je pořád na pokraji bezvědomí. Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon
Poručík si svlékl horní díl uniformy a podložil jím Rocovi hlavu. Ránu, kterou měl, už předtím ošetřil z vnějšku obvazy a desinfekcí a teď se snažil vnitřně podpořit regeneraci. „Co se tu stalo?“ zeptal se. Ani ne tak proto, aby se dozvěděl zcela očividné detaily, ale protože chtěl Roca přidržet při vědomí. "Rom-Romulani...oni, napadli vesnici. Já m-musel...jsem jim pomoct a..." Crewmana přerušil záhvat kašle. Vykašlal taky něco krve, ale snažil se pokračovat: "Zabíjeli vecničany. Zaútočil jsem a... to víc si nepamatuju." „No, očividně se na tebe vrhl jeden domorodec. Díky bohu do rány nedal moc razanci, Ale i tak to je docela řacha. Něco ti dám proti bolesti a apatii, měl by jsi se cítit o hodně lépe.“ Andre naplnil hyposprej a píchnul ho Johnovi, ten se o pár sekund později opravdu viditelně probral. Znovu se pokusil posadit: "Musíme odsud pryč, oni...totiž Romulané, určitě sem pošlou posily. Měli bychom se vrátit do jeskyně." „Jasné, ale chvilku ještě lež, musím ti to alespoň trošku dohojit.“ Andrew z kufříku vytáhl další potřeby, mezi nimi například kožní regenerátor a stimulant, a pokračoval s ošetřováním: „Dnes jsem zachytil signál z orbity. Přiletěli pro nás.“ "COŽE!?" Roco se posadil tak prudce, že Andre neměm čas se ho pokusit zadržet. „Obdržel jsem kódovanou zprávu.“ "Tak...au, tak na co ještě čekáme?" John vypadal, že plánuje okamžitě odejít. Už, už se chystal zvednout když ho Andre zadržel. „Klid, klid. Teď nás musí ještě odsuď nějak dostat. Poslal jsem jim svoje kódy a doufám, že ať je tam nahoře kdokoliv, nezpacká to.“ "Myslíte, že je to Poseidon?" „Ne, ten určitě ne.“ "Měli by...měli bychom se hned vydat k tomu majáku, jestli nás budou hledat, začnou tam." „Chvíli jim to ještě zabere, budou verifikovat kódy. Nejsem si ani jistý, jestli si je všechny pamtuju správně, ale už to, že mi odpověděli znamená, že jsem jich alespoň většinu dobře.“ Poručík znovu něco píchl Johnovi, udělalo se mu ještě troch lépe: „Hlavně jsem zvědavej, jak nás odsud hodlají dostat. Snad pošlou vysvětlení.“ John si promnul oči. I přes to všechno co mu Andre píchnul měl asi pořád stále silné bolesti. "Tana to ví?" zeptal se se zájmem. „Nechal jsem jí vzkaz. Ještě spala, když jsem to zjistil.“ John souhlasně kývnul, aby naznačill, že to vzal na vědomí a potom pokračoval: "No, jsem rád, že jste zpravil ty komunikátory. Bez nich bych byl vyřízenej. Dlužím vám díky." Andrew trhal obvazy, zatímco vyprávěl:
„Hned jak jsem se vrátil zpět do jeskyně jsem tě chtěl najít, ale nedařilo se mi. Pak jsem si vzpoměl, že fungují komunikátory a snažil se zavolat. Když jsem neuspěl ani v tomhle, zkusil jsem zjistit, jestli jsi mi něco neposlal. Pak už nebylo těžký tě najít, šlo jen o to si pospíšit a nenechat se zabít.“ Když dokončil operaci s obvazy, podepřel Johna a vydali se směrem k jejich jeskyni. Vesnice domorodců byla ve stejném stavu, jako když do ní John přišel, až na to že nikde nebylo vidět jediného domorodce. Cestou míjeli jenom několik těl v romulankých uniformách. Zásahy po phraseru na nich byly více než zřejmé. „Tvoje práce?“ John v odpověď provinile kývnul Poručík se rozhodl to nijak nekomentovat, ale spoň ne teď. Později na lodi bude času dost, pomyslel si. „Počkej, počkej na chvíli. Něco mě právě napadlo.“ Andrew položil Roca na zem a odběhl někam mezi domky. Když se vrátil, nesl dva oštěpy. Zalomil je na konci, ovázal a udlal z nich tak docela účinné berle. „Takhle to bude lepší, ne?“ usmál se. "Díky." John se o berle opatrně opřel. Drželi pevně. Potom se znovu vydali původním směrem. Postupovali rychleji. "Ale k jeskyni je to asi 15 kilometrů, bude trvat než se tam se mnou dostanete." „Chvilku to zabere, to je pravda.“ Pokrčil Andrew laxně ramena. "Možná byste měl jít napřed. Jenom pro případ, že se tam objeví někdo od Flotily." „Nemyslím, že je to dobrý nápad, nechci tě tu nechat samotného. Mimo to, je tam Tana.“ John se najednou začal smát: "Myslím, že vás začínám doháňet v počtu zranění při téhle misi poručíku." „Horší to bude, až budu muset napsat hlášení. Na to se netěším nejvíc. Říkal jsem si, že možná bych mohl zahrát amnézii..“ "Docela rád bych si to hlášení potom přečetl. Chcete označit misi za splněnou?" Poručík s crewmanem vyprskli smíchy téměř naráz. „Samozřejmě, byla stoprocentně úspěšná.“ "Hmm, po pravdě řečeno, když mi přišel ten rozkaz abych letěl s vámi, nenapadlo mě, že se dostanu daleko za neutrální zónu. Na první misi to není špatné skóre." „Nasadili jsme si vysokou laťku. Jsem zvědav, jestli za tohle dostaneme alespoň vyznamenání.“ "No mám pocit, že vás čeká další frčka. Nějaké fámy jsem zaslechl už před tím, než přišlo to obvinění od poručíka Petersona." Andrew zbystřil sluh: „Myslíš? Je to teprve nedávno, co mne povýšili na poručíka. Vlastně se dá říct, že pár měsíců před převelením na Posseidon.“ John pohodil hlavou: "No, nedávno jsem potkal v jídelně jednoho poručíka od vás ze strojovny a říkal něco o tom, že by vás měli povíšit už jenom proto, že jste hlavní inženýr lodi a druhý důstojník. Ale znáte to, jedna paní povídala..." Známe, známe, pomyslel si poručík. Uvidíme. Každopádně tobě připadne nejméně medaile za statečnost, Johne. Minimálně ta. O to se už poručík postará. Created by poručík (nadporučík) Andrew Andraschko & crewman (lodní mistr) John Roco. _________________ ...but dreams have a nasty shape of turning into nightmares when you're not lookin'... Naposledy upravil Andrew Andraschko dne 17. 10. 2004, 16:06, celkově upraveno 1 krát
17. 10. 2004, 15:49
Andrew Andraschko
Need help
Nadporučík
Madlin uslyšela kroky a za nedlouho se z poza rohu vynořil kužel světla. Posvítil si na praporčíka a zeptal se: „Potřebujete pomoc?“ „Jistě, potřebuju tady posvítit.“ Madlin si ve tmě, jež zavládla před nějakou dobou na této palubě, prohlížela ženu, jež jí přišla na pomoc. Měla ovázanou hlavu, pod potrhanou uniformou viděla obvazy na pravé ruce. Na krku jí zářila hodnost crewmana třetího ročníku. Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon
„Vypadá to na poškozený obvod.“ „Vím, mám to už připravené, jen potřebuji vědět, jestli to můžu pustit.“ „Jak můžu pomoct?“ „Mrkni se k támhletomu panelu a zkus projet diagnostiku téhle sekce.“ Crewman se zvedla a přešla k obrazovce. „Panel nefunkční.“ přečetla velké červené chybové hlášení. „Tak co ten další?“ Kužel světla se přesunul o kus dál a ozvalo se známé tiché pípnutí. „Nefunkční.“ „Tak to risknem. Je to tak půl na půl. Jestli to nevyjde...“ Madlin spojila okruh. Světla se rozblikala, rozsvítila, panely počítačů naběhly, rozezvučel se filtr vzduchu, který začal vysávat dým, který se vznášel z několika menších požárů v sekci. „Tak, co je na řadě dál?“ rozzářila se Madlin. Crewman si začala oprašovat šaty. Created by crewman 3. třídy Elis Plonová & praporčík Madlin Reedsová _________________ ...but dreams have a nasty shape of turning into nightmares when you're not lookin'...
17. 10. 2004, 15:53
Amon Travt
Friends
Podporučík
Amon seděl pohodlně uprostřed můstku a něco probíral s šéfinženýrkou. Scan: „Pane, odpověď z planety, znění: Poručík Andraschko z lodě USS Posseidon žádá o rychlou záchranu sebe a dvou dalších členů Hvězdné flotily. Planeta prohledávána a bombardována. Nutné krytí. Spěchá. Následuje počkejte … potvrzený autorizační kód poručíka Andraschka a kód rozvědky.“ Založen: 07. 06. 2004 Příspěvky: 33 Umístění: Project Galaxy
Amon: „Takže je to potvrzené. Jsou na planetě. Dobře. Při záchranné misi by nás odhalili. Musíme se nějak zbavit těch lodí. Někdo nějaký návrh?“ Ticho, jako v hrobě, pak se ozval jeden hlas: „Zničit na prach.“ Byl to hlas taktického důstojníka. Amon: „Nějaký nápad, který by mohl uspět?“ Zase hrobové ticho. Amon: „Šéfinženýr myslíte, že byste dokázala zajistit …“ Můstkem se rozlehl jasný zvuk. Operace: „Pane, zachytáváme nouzové volání ze sektoru poblíž asteroidového pole. Romulanská loď patrně třídy Norexan zde byla napadena patrně vzbouřeneckou lodí. Podle zprávy je zastihli maskované a utržili vážné škody.“
Amon: „Podle toho, co víme jsou nejspíš lodě u planety také vzbouřenecké. Možná by se nám je podařilo odlákat. Navigace dostaňte nás na místo nouzového volání. Červený poplach.“ Na palubě se rozezněl poplach. Loď otočila směrem podél asteroidového pole a vletěla do warpu. Trvalo to ale snad jenom sekundu, než zase loď přešla pod rychlost světla. Operační: „Pane. Mám na senzorech dvě lodě. Loď třídy Norexan má patrně vyřazené warpové motory, jejich štíty jsou nyní na poměrně nízké úrovni. Jsou zachyceni do vlečného paprsku lodí třídy Raptor, která nevysílá standardní Romulanské signály, patrně se jedná o vzbouřeneckou loď. Pane Norexan moc dlouho tento nápor nevydrží. Raptor má trochu oslabené štíty, také patrně blokuje dálkovou komunikaci.“ Můstkem se ozval pípavý zvuk. Operační: „Pane volají nás.“ Amon: „Na obrazovku.“ Donatra: „Komander Donatra z válečné lodi Valdore. Jsme v nouzové situaci, potřebujeme pomoc. Naše štíty selhávají. Zbraně jsou převážně vyřazené. Blokují naší dálkovou komunikaci, takže se nemůžeme spojit s ostatními loďmi pod mým velením.“ Amon: „Komandére uděláme co budeme moci.“ Poté ukončil spojení. Amon: „Navigace plný impuls přímo k Raptoru. Taktický zaměřte všechny zbraně. Na jejich impulsní motory.“ Loď se rozletěla jak jen mohla. Amon si jen tak trochu pro sebe šeptl: „Doufám, že to není náš pohřeb.“ Taktický: „Jsme na dostřel.“ Amon: „Pal.“ Loď vystřelila, ale moc na tu vzdálenost Raptoru neublížila. Ten však pustil ze sevření vlečného paprsku Norexan a začal se zajímat o Hawka. Taktický: „Pane opětují palbu a blíží se přímo k nám.“ Amon: „Úhybné manévry.“ Hawka zasáhlo pouze pár disruptorů. Norexan se zatím skryl v asteroidovém pásu. Taktický: „Pane neustále zrychlují a letí přímo na nás.“ Amon: „Asi nás chtějí chytit do vlečného paprsku, navigátor přímý kurs k asteroidovému poli maximální impuls. Uvidíme, jestli nás bude následovat i tam.“ Loď se otočila o sto stupňů nalevobok a zamířila přímo k poli. Když se dostala na okraj a vlétala dovnitř ozval se zástupce: „Snižte rychlost na poloviční impuls.“ Amon: „Tento rozkaz neplatí pokračujte maximálním impulsem.“ Zástupce: „Ale pane?“ Amon: „Moc jiných možností nemáme. Nouzovou energii do motorů.“ Navigátor: „Ano pane. Tohle bude drsná jízda.“ Amon: „Deaktivujte přední zbraně, stejně nám jsou v takovéto rychlosti proti asteroidům na nic posilte zadní zbraně a štíty“ Taktický: „Podle vašeho rozkazu.“ Raptor za nimi vklouzl do pole a držel se jich, jak jen mohl i v nebezpečné rychlosti skrz, ale měl to jednodušší. Prostě kopíroval jejich trasu. Amon: „Doufám, že jste dobrý navigátor.“ Navigátor: „Pokusím se vás nezklamat, pane.“
Amon: „To doufám. Taktický pal.“ Prostorem zase proletělo pár výbojů a jelikož se tady nedalo manévrovat všechny zasáhly svůj cíl, přičemž rychlost Raptora ještě zvýšila při nárazu předanou energii zbraní, což mělo za následek oslabení štítů. Taktický: „Pane pálí. Disruptory nás zasáhly. Torpéda dopad 5, 4, 3, 2, 1 zásah teď.“ Loď sebou trhla a z konzolí vyletěli jiskry. Taktický: „Zbraně jsou nabyty.“ Amon se podíval na obrazovku jak daleko jsou za nimi? Poté vyťukal na obrazovce pár příkazů a označil jeden asteroid, jako Alfa. Amon: „Všechny disruptory pal. Všechny zadní torpéda zaměřit na opačnou stranu asteroidu Alfa.“ Taktický: „Rozkaz pane. Disruptory mají minimální efekt.“ Amon: „Torpéda pozor. Teď.“ Loď vystřelila torpéda a zasáhla asteroid od něho se nejprve odštíplo pár menších kousků a později se o odloupla větší část. Menší kousek vletěl přímo do cesty Raptoru, tam se objevil na chvilku štít. Větší část se však pohybovala mnohem pomaleji, než Amon doufal a minula loď. Taktický: „Asteroid proletěl příliš pozdě minul loď. Nicméně menší úlomek narazil do štítů a poškodil přední senzorové pole. Jejich přední štíty na 20%“ Amon: „Rozumím.“ Taktický: „Pane opětují palbu.“ Na můstku vybuchla jedna konzole, u které naštěstí nikdo nestál. Taktický: „Naše zadní štíty na 30%. Raptor posílil svoje přední štíty nyní jsou na 89%. Moc dlouho to takhle nevydržíme. Raptor se přiblížil na krátkou vzdálenost“ Amon se podíval předním průzorem před loď, což Raptor udělat moc dobře nemohl, neboť mu vadily ve výhledu. Uviděl rychle se blížící asteroidy. Jediná cesta patrně vedla kolmo směrem napravobok, ale v této rychlosti to nemohli vybrat, navíc cesta byla moře malých štěpů. Taktický: „Zbraně jsou nabyté.“ Amon: „Posilte přední štíty. Zaměřte všemi torpédy průzor můstku a přední senzorové pole stejně jako phasery. Připravte se na nouzové zastavení. Zbraně pozooor … pal. Plně napravobok nouzové zastavení.“ Ze zadní strany Hawku vyletěli torpéda a rozprskly se o přední štít raptoru, přičemž dočasně podstatně zhoršili viditelnost, a tak, zatímco Hawk prudce zatočil a inicializoval nouzové zastavení, přičemž brázdil moře štěpů, které jim pomalu likvidovali přední štíty, Raptor letěl přímo rovně a začal zatáčet příliš pozdě, přeci jenom to je těžší loď. Vletěl přímo mezi velké asteroidy, kde se objevil výbuch. Amon vstal ze křesla. Amon: „Vyveďte nás z asteroidového pole kurs k Valdore.“ Navigační: (s lehkým úsměvem) „Rád pane.“ Loď se začala pohybovat směrem z asteroidového pole. Amon: „Elesio, teda chci říct poručíku, teda šéfinženýr postarejte se o škody.“ Šéfinženýr: „Ano pane,“ řekla trochu rozpačitě a sledoval, jak se zachovalo okolí. Když odešla trochu to na můstku zahučelo. Amon: „Tak dost. Přeříct se může každý.“ Hrobové ticho. Pomalu opouštěli pole. Operační: „Pane. Volá nás IRW Valdore.“
Amon: „Na obrazovku.“ Donatra: „Jsem vám zavázaná za pomoc. Již jsem odeslala zprávu našim lodím, měli by sem přiletět za chvíli.“ Amon: „Jenom štěstí komandére. Byly jsme prostě nablízku.“ Donatra: „Jistě. Můžete mi jenom říci, co federace chce v tomto systému.“ Amonovi trochu vyschlo v krku. Amon: „Nerozumím.“ Donatra: „Během bitvy se vám poškodil vysílač. Chtěli jsme vědět, jestli se vám nepoškodili nějaké důležité systémy, abychom mohli poslat případně pomoc, ale jistě pochopíte mé překvapení, když jsme zjistili, že bytosti na palubě nejsou podle skenu romulani, ale rasy jež jsou ve vaší federaci.“ Amon: „Oslabené štíty nebyli moc dobrým krytím.“ Donatra: „Bohužel vám musím oznámit, že nebudu moci o vašem činu nikomu říci, jelikož vy jste tady přeci nikdy nebyl.“ Amonovi se poměrně ulevilo. Amon: „Děkuji komandére.“ Donatra: „Já jsem vám řekla, kdo jsem, možná by jste mohli udělat to samé.“ Amon: „Samozřejmě, stejně to nyní nic nezkazí. Nadporučík Amon Travt.“ Donatra: „Patrně jste zachránil naší loď před zničením. Dneska jste si udělal přátele v romulanském impériu. Zajímavé. Možná že by se nakonec naše rasy mohli konečně vážně dohodnout. Nejste první federační důstojník, u kterého vidím, že se staré učení mýlilo.“ Na obrazovce u Amona se objevila zpráva: Operační: Podle skenu Valdora již opravila většinu svých systémů, warpu, zbraní a štítů počítaje. Amon: „Nemýlím se, když řeknu, že ten důstojník byl patrně kapitán Pickard z USS Enterprise.“ Donatra: „Vidím, že jste dobře informovaný.“ Amon: „Byl to docela nepřehlédnutelný čin.“ Donatra: „Stejně by mě ale zajímalo, co hledá federační posádka na romulanské lodi za hranicemi neutrální zóny.“ Amon: „Máme problémy se vzbouřenci, stejně jako vy. Patrně unesli pár našich lidí.“ Donatra: „A vy nikde své lidi nenecháváte. Nemýlím-li se?“ Amon: „Přesně tak. Vypadá to, že jste se o federaci zajímala hlouběji.“ Donatra: „Nejste sám, kdo je dobře informován.“ Operační: „Pane na senzorech mám nový kontakt. Romulanská loď třídy Raptor.“ Amon: „Vaše loď jak vidím již dorazila.“ Donatra: „To není naše loď.“ Operační: „Pane podle senzorů se jedná o vzbouřeneckou loď.“ Amon: „Bojová pohotovost.“ Operační: „Pane další dvě lodě třídy Norexan právě vstoupily do systému. Jsou na stíhacím kursu.“ Donatra: „Tohle jsou již konečně naše lodě. Když mě teď omluvíte máme práci.“ Amon: „Samozřejmě komandere.“
Obrazovka pohasla. Amon: „Taktický koordinujte náš útok s ostatními loďmi třídy Norexan na Raptora.“ Taktický: „Rozkaz pane.“ Raptor proti přesile neměl moc šancí. Podle informací, který o něm získali ještě než byl zničen se jednalo o loď, která byla na orbitě planety. Alespoň, že to jednu odlákalo. Operační: „Pane volá nás Valdore.“ Amon: „Na obrazovku.“ Opět se objevila tvář komandera. Donatra: „Již tady není bezpečno. Měli by jste co nejrychleji opustit neutrální zónu.“ Amon: „Bez našich lidí nemůžeme odletět. Podařilo se nám je zaměřit. Jsou na planetě v přilehlém systému. Musíme je vyzvednout.“ Donatra: „Pak by jste je měli co nejrychleji vyzvednout.“ Amon: „To bychom rádi, ale bohužel se nemůžeme k planetě dostat. Je tam u ní jedna loď třídy Norexan. Patrně odtamtud přiletěl druhý Raptor.“ Donatra vypadala velice zaujatá jeho slovy. Donatra: „Říkáte loď třídy Norexan?“ Amon: „Ano. Patrně bombarduje planetu.“ Bylo vidět, že komandér nad něčím přemýšlí. Amon si najednou uvědomil, že ani neví, co tu původně dělali, ale rozhodl se raději se neptat. Donatra: „Vy jste pomohli nám. Pokud můžeme něco udělat abychom to oplatili, uděláme to.“ Amonovi najednou zaplesalo srdce v to ani nedoufal. Amon: „Za to vám budu velice vděčný.“ Donatra: „Výborně tedy. Ukažte nám cestu.“ Obrazovka pohasla. Amon se obrátil k navigačnímu a radostně řekl: „Dovezte nás tam.“ Navigační: „S radostí pane.“ Amon: „Bezpečnostní připravte výsadek a vemte my tam pušku.“ Bezpečnostní: „Spolehněte se pane.“ Poté bezpečnostní vyšel z můstku do turbovýtahu. Loď vstoupila na vyloženou malou chvilku do warpu. Jakmile z něj vyskočili, objevila se před nimi silueta planety a u ní jedné lodi třídy Norexan a jedné třídy Shrike, patrně sem musela doletět, zatímco byli pryč. Amon: „Volejte Valdore.“ Operační: „Odpovídají. Zvuk i obraz.“ Amon: „Na obrazovku.“ Na obrazovce se objevila tvář komandéra. Amon: „Podnikneme výsadek na planetu a vyzvedneme naše lidi.“ Donatra: „Budeme vás krýt.“ Prostorem proletěli první výboje. Taktický: „Pane. Nepřátelský Norexan právě přišel o warp.“ Amon: „Děkuji komandere. Je mi ctí.“ Donatra: „Pro mě také. Hodně štěstí, než se opět setkáme.“
Poté obrazovka pohasla. Amon: „Máte to tu na povel, pomozte našim spojencům,“ řekl svému zástupci. Zástupce: „Jistě.“ Amon odešel z můstku a zamířil do turbovýtahu. Odtamtud do hlavního hangáru. Tam již byl celý oddíl připravený a navlečený do oděvu výsadku. Amon dal pouze povel a všichni naběhli dovnitř, jako poslední šli bezpečnostní, Amon a Stranex. Amon: „Můžeme,“ zakřičel k pilotovi. Člun se odpoutal od podlahy hangáru a proletěl otevřenými vraty ven. Zamířil přímo k planetě. Amon se ještě v zadní místnosti člunu převlékl také do výsadkového oděvu. Amon: „Naším hlavním cílem je dostat odtud čtyři pohřešované příslušníky flotily, doufám, že jsou všichni ještě naživu.“ Venku se začínal ozývat pištivý zvuk prolétané atmosféry. Amon: „Mají postavený signalizační maják, takže bychom snad měli přistát v jejich blízkosti. Je možný tvrdý odpor. Hned, jakmile přistaneme, zaujměte pozice.“ Pilot: „Pane maják je na skále musím zastavit poblíž. Zdá se, že tam je jeskyně.“ Amon: „Zkuste se dostat co nejblíže k jeskyni.“ Pilot: „Rozumím.“ Amon: „Modrý poplach.“ Celý člun se ponořil do tmavě modré barvy. Letělo se dalších pár sekund. Pilot: „Ježiš.“ Člun sebou prudce hodil a zamířil přímo k zemi. Po chvíli ale zpomalil a přistál. Okolí jeskyně bylo bohužel moc kamenité a tyk musel přistát dál, než by se Amonovi zamlouvalo. Amon: „Co se stalo?“ Pilot: „Musí tu mít nějakou obranu proti vzdušným cílům. Málem nás to sestřelilo. Dolů jsem to mohl urychlit, ale nahoru se tak rychle nedostaneme. Dokud to bude aktivované bylo by bláznovství odsud odletět.“ Amon: „Budeme se o to muset postarat. Dobře. Zaujměte pozice.“ Výsadek vyskákal ven z člunu a rozprostřel se kolem, přičemž se kryl za co se dalo. „Zatím žádný kontakt,“ hlásila stanoviště. Amon: „Dobře. Doufám, že si nás nevšimli pouze romulani. Stranexi pojď se mnou.“ Poté oby vyrazili směrem, kterým měla být jeskyně. _________________ Lt. of Intelligence member of the highest command of the intelligence "What we do in live, echoes in eternity." 17. 10. 2004, 18:35
John Roco
The Hard fight
Praporčík
Andre s Johnem byli na cestě zpátky už několik hodin. Cestu si zpříjemňovali hovorem, který byl poprvé po dlouhé době naplněn silným optimismem. Andre vyprávěl různé historky z dob, kdy byl ještě na Akademii, John zase ukázal, že zná obrovské množství vtipů. Po asi pěti hodinách cesty jim k jeskyni, která se stala na čas jejich domovem zbývalo už jenom pár stovek metrů, když se před nimi náhle ozvali neznámá hlasy. Andre strhnul Roca za nejbližší houští. Ten, protože stále ještě docela belhal se nijak nebránil, spíše se tvářil velice překvapeně. Když opatrně vykoukli ven objevil se další problém: "Romulani!" zaklel potichu John. "Do háje!" zaklel poručík a vytáhl phaser.
Založen: 05. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon
"Jak je možné, že jsou vždycky tam, kde je nechci?" "Vylezte ven a zeptejte se jich," prohodil crewman, zatímco si i on kontroloval svůj phaser. "Vidím jich devět." řekl poručík, když prohlédl skrze křoví. "Jedí." dodal v zápětí. John se na Andreho podíval: „Co tu k čertu dělají Romulané na pikniku?“ "No, jelikož už asi ví, kde máme jeskyni, nejspíš se rozhodli občerstvit před..." "Tana!" Poručík přikývl. "Nejspíš tu bude víc takových týmů. Nevěřím, že by se devět Romulanů rozhodlo zaútočit na jeskyni. Předpokládám, že si myslí, že jsme tam s ní." " Tím se nám to zase trochu komplikuje. Nějaké návrhy?" "Musíme se dostat do jeskyně, ale naprosto netuším jak." "No, možná by tu byla jedna..." začal velice zdráhavě Roco. "Jaká?" "Když jsme připravovali obranu jeskyně, díval jsem se po potencionálních únikových cestách. Pravdou je, že pár metrům od jeskyně začínají hustá křoviska, která vedou daleko pryč. Bylo to naprosto neprůchodně ale asi před 14 dny jsem tam vysekal menší stezičku. Nezmínil jsem se o tom?" "Ne, nezmínil. Kdy jsi to proboha dělal, že jsem si toho nevšiml?" "V noci," vysvětlil Roco. "Nemohl jsem spát." "Co ještě děláš po nocích, o čem nevím? Nechodíš třeba rybařit?" "Jednou jsem byl, ale moc dobře to nešlo...," přiznal crewman smutně. Poručík se praštil do čela. "Veď mě, prosím tě, veď mě. Do té doby musíme nějak vymyslet, jak se dostaneme těch čtrnáct metrů za zátaras." John se začal plazit kamsi stranou od romulanů s phaserem v ruce. Kupodivu mu to šlo momentálně lépe než chůze. Andre ho bezeslova následoval. Po asi pěti minutách dorazili k začátku houštin. John měl pravdu, bylo to úplně neproniknutelné. V jednom místě byla ale opravdu vysekána uzounká cestička. "Tady, jeskyně je asi 200 metrů nahoru do kopce, ale dávejte pozor, jsou tu nějací malí hadi, plaší ale pokud na ně stoupnete..." Andrew bezeslova následoval Roca, který se plazil před ním. Tak nějak bezprostředně si uvědomil, že je strašně vystrašený. Až ho překvapilo, jak s ním strach cloumá. aždou chvílí je někdo může objevit, nebo je můžou zastřelit při pokusu dostat se do jeskyně. Může ho kousnout had, může se stát téměř cokoliv. "Bojíš se? Popravdě." zeptal se svého společníka. "Mě hadi nikdy nevadili, jednoho jsem i jako kluk doma choval," odpověděl John pohotově. "Myslím všeobecně. Neděsí tě tahle situace?" "Upřímně, mnohem víc mě děsila když jsme tu byli úplně sami a nevěděli jestli nás vůbec Flotila hledá. Teď je to zase v našich rukou, a to mě uklidňuje mnohem víc, než cokoliv jiného." Poručík se plazil na Rocem dál, pohroužen do myšlenek. Jak je možné, že má strach a neklepe se? Nemá chuť se otočit a utéci? Je to vůbec strach? Nebo co se to děje? Nakonec se rozhodl svoje pocity nerozebírat. Je schopen myslet, běhat, střílet a, v neposlední řadě, zabíjet. Mimoděk se podíval na phaser. Byl nastaven na omráčení. Přenastavil na maximální výkon.
Mezitím se dostali na konec Johnovi stezky. K Andreho překvapení se skutečně nacházeli asi 20 metrů od vchodu do jejich jeskyně. Vstali a vběhli rychle dovnitř, dříve než si jich někdo mohl všimnout. Roco okamžitě zapadnul do jednoho z jejich palebných postavení. Po šesti týdnech se tam nacházela docela impozantní zbraň. Přeci jenom, i poručík se dost často nudil. Teď měli k Rocově spokojenosti k dispozici jednu malou baterii pulsních phaserů s optickým zaměřovačem, připojenou přímo na jejich hlavní zdroj energie. Andrew si vzal pulzní pušku. Tana seděla v rohu a nevěřícně je pozorovala. "Venku se to rojí romulany." zakřičel Andrew. v odpověď se z venku začal ozývat narůstající křik. "Asi si nás všimli" , prohodil Andrew směrem k Rocovi. John skrze optiku kontroloval okolí: "Je jich hodně, vidím čtyři, ne pět skupinek po devíti vojácích! Rozkazy pane?" Andrew už taky sledoval situaci skrze optiku. Namátkou střelil jednoho romulana do nohy. "Je to sakra přesný." sděloval Johnovi, krčíce se, stejně jako on, za barikádami před obrovskou palbou, jež spustili romulané jako odvedu za raněného druha. Tana mezitím doběhla za třetí barikádu. Roco také několikrát vystřelil ale nepřátelé se rozhodně nehodlali vzdát. Kolem něj dopadlo spoustu zásahů s disruporu a on se musel schovat. Ihned se ale vrátil zpátky a znovu pokračoval v palbě. Teď se teprve ukazovalo, jak dobrou práci odvedli při opevňování jeskyně. Kamenné valy, jim poskytovali perfektní krytí a výkonné pulsní zbraně dostatečnou palebnou sílu na to, aby Romulany více než překvapily. Ti teď spíše než opětovaní palby věnovali hledání příhodných úkrytů. Přesto stále postupovali směrem k jeskyni. Po krátkém okamžiku klidu se znovu spustila mohutná disruptorová palba, tentokrát se však nepřátelé kryli lépe, takže bylo mnohem těžší je zasáhnout. Johna, už upustilo počáteční nadšení z jeho ‘nové hračky’ v podobě phaserového kanónu a začal si dělat starosti: “Je jich hrozně moc, dlouho se tu neudržíme!“ Andrew už nějakou dobu nestřílel. Roco se na něj podíval, co dělá. V tu chvíli z Andreho pušky vyšla rána. "Mám ho." usmál se poručík. Rána zasáhla do hlavy jednoho z romulanských velitelů. "Johne, kryj mne, já busu střílet mířenou palbou, ty je drž co nejdále, ano?" "Ano, pane. Udělám co budu moci," jakmile to řekl začal spolu s Tanou pálit mezi nepřátele, takže ti se zmohli jenom na několik málo odvetných výstřelů. Další rána vyšla z poručíkovi pušky o minutu později. Opět trefil velitele romulanů, na kterého tak pracně mířil. Rána ho jen škrtla, ale při síle pušky to stačilo, aby se vypařil. John dál pokračoval v palbě. Právě se mu podařilo vyhnat skupinu Romulanů z jejich úkrytu a chystal se je zlikvidovat, když v tom najednou dostal jeho kanón zásah odkudsi z protějšího kopce. John měl štěstí, o pár centimetrů vedle a vypařil by se. Tak tak stihnul uskočit, než pulsní kanón vybuchl. "Snipeři!" vykřikl naštvaně. Andrew namátkou třikrát vystřelil, ale když vedle něj dopadla rána a vypařila tři kameny, přešla ho chuť. Tana je sice kryla z výhodného úhlu, ale romulané se začali přibližovat: "Co teď?" zašeptal poručík "Není kam se stáhnout." John jenom pokrčil rameny: "Nemám tušení," mezitím všichni tři couvali, už jenom s obyčejnými puškami dovnitř do jeskyně. Roco s Andrem několikrát vystřelili ve snaze Romulany alespoň zpomalit. Vtom se jim před očima mihnul přistávající romulanský výsadkový raketoplán. "Tak tohle je konec," poznamenal suše John a párkrát vystřelil do prázdna. Nakonec došli až k zadní stěně jeskyně a všichni si našli co nejlepší úkryty. Nehodlali se Romulanům vydat zadarmo. V tom zaslechly několik hlasitých výstřelů z dálky.
"Co je zase tohle?" Divil se John a mírně pozvedl obočí . Andrew kývnul na Johna, aby ho kryl. Rychle se přemístil k předním barierám. Naskytl se mu nádherný pohled. "Johne, sem. Rychle." Ale to už pálil do řad ustupujících romulanů, na které ze všech stran dopadali rány téměř neviditelných útočníků. "Přišli nás zachránit. Tano, rychle, sem.“ John se rozhlédnul po okolí. Všiml si však, že z dálky se blíží romulanské posily, velké romulanské posily. Potom opatrně vyhlédl směrem k místům, kde se předtím skrývali snipeři. Byly tam teď veliké vypálené skvrny, očividně po zásazích ze zbraní raketoplány. Romulané se na okamžik začali stahovat zpátky, to byla šance. Otočil se tedy na své společníky: "Teď nebo nikdy, musíme se dostat dolů k našim. Držte se při zemi a střílejte jenom když to bude nutné, ať na sebe neupoutáváme pozornost. Takže na tři. Raz, dva TŘI!" Všichni tři sprintem vyběhli z jeskyně. Roco téměř zapomněl na svojí zraněnou nohu a běžel jak nejrychleji dovedl. Kousek od nich sice dopadlo několik výstřelů z disruptoru, ale Romulané stříleli dost z dálky a navíc si jich všimly pozdě. . Roco cestou ještě dvakrát vystřelil po Romulanech, kteří se přeskupovali asi 70 metrů od nich. Po asi 30 sekundách doběhli ke skupině mariňáků Federace. Created By: poručík Andrew Andraschko & crewman John Roco _________________ Praporčík John Roco, bezpečnostní důstojník, SB McKinley "Zapojíme-li přístroj do zásuvky, funguje lépe" 17. 10. 2004, 23:09
Amon Travt
Meeting
Podporučík
Založen: 07. 06. 2004 Příspěvky: 33 Umístění: Project Galaxy
Romulané se začali stahovat k nedalekému kamennému útvaru, který by jim dokázal poskytnout úkryt, alespoň na nějakou dobu. Téměř jistě by jim tak celou akci mnohonásobně zkomplikovali. Amon naznačil veliteli bezpečnosti, aby pokračovali v palbě, pak ukazal na Stranexe, aby se stáhl. Jakmile se dostali z dohledu romulanských jednotek, které měli dost práce s ostatními, při zemi se rozeběhli k onomu útvaru ze strany, kde byli mimo dohled romulanů. Když se tam dostali, byli již romulani poměrně blízko. Oba se co nejvíce přitiskly ke kamenu a čekali. Amon vzal malý PADD a pomocí přidělané malé kameře nahlédl za roh. Nic pořád nic, naní se za rohem objevila první postava, která se za něj šla schovat. Amon sundal z opasku jeden granát a odjistil ho. Chvilku počkal a pak ho hodil za roh, přičemž se oba zkrčili. Byl slyšet jenom hlasitej výkřik v romulanštině a pak výbuch, po němž se Amon i Stranex nahnali na místo výbuhu a stříleli po každém romulanovi, jež se snažil dostat se k nim. Po pár mrtvých to ale vzdali a nyní pod palbou z obou stran se dali do útěku směrem, odkud, jak Amon záhy zjistil přicházeli poměrně velké posily. Podíval se zpátky ke svým lidem. Zrovna viděl, jak dobýhal poručík Andraschko, Roco a Tana ke zbytku. Ještě ale odletět nemohli, museli ještě zlikvidovat vybavení, pokud tu nějaké je, což znamenalo, že ještě musí zadržet nepřátele. Dva tuto pozici nemohli udržet. Spolu se Stranexem tam v rychlovce nastavili silné nálože a rozeběhli se zpátky. Za nimi nálože explodovaly a zlikvidovaly úkryt, do kterého se mohli romulani opět pokusit dostat. Když se zase dostali ke svojim, Amon začal křičet rozkazy. Stranex se zařadil mezi ostatní "Druhý a třetí oddíl rozvinout. Připravte se za přírodní barikádu. Palebné postavení záklek. Rozestavení po jednom metru. Všichni si zkotrolujte munici. Rychlopalné útočné pušky. Nemějte s nimi slitování, protože pokud se dostanou k vám, také ho mít nebudou. Oddíl jedna kryje ostatní směry půlkruhová formace rozestavení po třech metrech. Druhý a třetí oddíl máte volnou palbu." Výsadkáři z prvního a druhého oddílu zaklekly do bojových postavení. V podstatě seděli na zemi a nohy měli před sebou zkřížené, což jim dávalo dobrou stabilitu. Všichni na povel "pal" začali rychlopalnými útočnými puškami kropit přibíhající posili. Po celé stráni, kterou se blížili začali padat mrtví romulané, ostatní se snažili dostat do vhodných zákrytů a opětovat palbu. Amon se nyní rozešel k trojici, která byly na druhé straně jejich linie a mluvila s velitelem bezpečnosti. _________________ Lt. of Intelligence member of the highest command of the intelligence "What we do in live, echoes in eternity."
18. 10. 2004, 17:29
Andrew Andraschko
The mission
Nadporučík
Trojice trosečníků stála za několika houštinkami, perfektně kryti ze všech stran před případným útokem jak okolním lesem, tak muži ze záchranného týmu. Andrew: „Fajn, takže teď kdo musíme najít někoho, kdo téhle jednotce velí a co nejrychleji odsuď vypadnout.“ Andrew spíše konstatoval všem známý fakt, než by říkal něco nového, ale už se mu mnohokrát osvědčilo, že říkat myšlenky nahlas je dobrý nápad a nic se tím nedá zkazit.. Někdy nejsou samozřejmé věci samozřejmostí, ale dokonce ani všeobecně známým faktem.
Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon
John ale přesto souhlasně pokýval hlavou, na znamení toho, že je mu to jasné. Rozhlédl se kolem sebe. Byli téměř u člunu. Přistoupili k jednomu důstojníkovi, který stál vedle nich. Andrew: „Kde je velitel jednotky?“ zeptal se Andrew muže, Rotmistra, který stál se zbraní připraven, jako záloha. Rotmistr: „Támhle, jde zrovna sem.“ Poručík si zaclonil rukou obličej, protože muž šel se sluncem v zádech. Nemohl se zbavit pocitu, že už ho někde viděl. Amon viděl, jak se na něj skupinka otočila, ale světlo bylo tak jasné, že téměř nic nemohli na tuhle dálku pozorovat. Viděl ale pouze tři postavy. Amon: "Poručík Andraschko, crewman Roco, crewman Ozerová, rád vás vidím živé. Neměli jste být čtyři? Co se stalo s poručíkem Petersonem?" Andrew: „Poručík Andraschko. Poručík Peterson je mrtev. Je to na celkem dlouhé vyprávění. Doporučuju se sebrat a co nejrychleji zmizet. Není tu bezpečno.“ Andrew rozhodil rukama, aby poukázal na zvuky střelby a drobných výbuchů. Andrew: „Jak rychle se může jednotka sebrat a zmizet?“ Amon: "Nerad bych se tady moc dlouho zdržoval, nevíme, kolik jich tady ještě je, ale jen tak ještě odletět nemůžeme. Máme menší problémy. Nenechali jste po sobě něco? Víte dobře, že se to buď musí zničit nebo vzít sebou." Andrew: „Proto se ptám. Na skále je vysílač. Dostat se tam ale jen tak teď nepůjde. Lézt po skále je sebevražda a obíhat to znamená dvacet minut cesty skrze lesy plné romulanů.“ Amon: "Nemáme čas to obíhat, ale nechat ho tam nemůžeme. Snad se nám ho podaří transportovat, když budeme odlétat. Co jeskyně?" Amon se již poměrně dost přiblížil ke skupince. Mrak na obloze nyní vletěl do cesty paprskům cesty a zkůsobil tak na planetě trochu příjemný stín. John stál vedle Andreho a nic neříkal, snažil se v duchu přijít na to co tady dělá Travt. Když se ale zmínili o vysilači rychle se vzpamatoval a nesouhlasně zavrtěl hlavou: John: "Ložiska těžkkých kovů nám nedovolí vysílač zaměřit, doporučuji ho zničit palubními zbraněmi až budeme strartovat. A pokud jde o jeskyni není tam nic důležitého, jenom replikátor a několik 20 let starých pušek." Amon pokýval hlavou: Andrew: „Mimochodem, neznáme se odněkud?“ zeptal se poručík trochu udiveně. Andrew: „Mám dojem, že jsem vás už někde viděl.“ Roco se tomu musel pousmát: John: "Andre, tohle je podporučík Amon Travt, můj nadřízený a velitel bezpečnosti na Poseidonu." Andrew trochu dezorientován zabrblal: „Jo, to bude asi něco takového...“ ve skutečnosti si ale nebyl pořád jistý, odkud Amona zná. Amon moc dobře věděl, odkud se s Andraschkem znal, ale nedal nic najevo. Amon: "Děkuji crewmane. Stejně se všechno co jste nechali uvnitř jeskyně musí zničit ale nikoho tam posílat nebudu už tak nám zabere dost času zničit to AA-čko, co po nás střílelo, když jsme přistávali. Baren ke mě." Jeden výsadkář z prvního družstva se zvedl z pozice a přiběhl.
Amon: "Vemte si jeden ruční odpalovač torpéd a vypalte přímo do jeskyně. Maximální výkon." Voják odběhl ke člunu pro zbraň. Jeho běh přerušil ohlušující výbuch, za ním další a ještě jeden. Když Andrew otevřel oči, všichni leželi na zemi a les okolo nich hořel. Nad hlavami jednotky proletěly dvě romulanské útočné planetární stíhačky. Andrew: „Myslím, že je nevyšší čas zmizet, než se začnou trefovat.“ zakřičel, snažíce se přehlušit pískání v uších. Amon: "Jo taky začínám mít ten pocit. Dobře stáhneme se ke člunu. Četa jedna pokuste se něco udělat s těma stihačkama." Vojáci se zvedli a vzali příhodnější zbraně, ale moc šancí na jejich sestřelení neměli. Baren byl v zákleku. Ozval se výstřel a prostorem proletělo torpédo, které vletělo do jeskyně. Následoval pořádný otřes a z jeskyně vyšlehly plameny a nakonec se zhroutila. Andrew se rozhlédl, přeběhl k Taně a společně s ostatními přebíhali ke člunu: Andrew: „Travte, je teď člun v pořádku?“ poručík ukazoval na ožehlá místa na zádi: Andrew: „Tohle vypadá jako od torpéda.“ Amon: "Podle diagnostiky je to vše v pořádku, ale musíme zničit to AA-čko, jinak budeme mastný flek. Poručíku Andraschko podívejte se na ten člun raději ještě vy. Stranexi zajisti bezpečnost člunu. Bezpečnostní se mnou." Spolu s bezpečnostním se chtěli rozeběhnou směrem, odkud předtím přišla palba. John: "Jdu taky," ozval se John, v ruce stále svírající pušku. "Znám terén a vím jak se tam dostaneme zkratkou." Amon: "Crewmane, jak vidím, máte pochroumanou nohu a nevypadáte moc nejlépe. Raději běžte do člunu. Nevím, jestli tu někdo má zdravotní kurs, ale až se dostaneme nahoru, ošetří vás doktoři." John: "Ale pane" začal odporovat John. John: "Ta noha už je téměř v pořádku a navíc..." Amon: "Ne crewmane. To není jenom noha. Takovéhle zranění se nesmí podcenit," přičemž ukazoval na místo na Rocově uniformě, kde byl krvavý flek po zásahu oštěpem. John: "Ale pane...," chtěl se znovu dohadovat John. Když ale uviděl travtův výraz rozmyslel si to: John: "Ano, pane," řekl nakonec s odevzdaným výrazem. Andrew se při oné debatě zadíval na sebe. Byl špinavý od krve, bláta a hlíny. Na obličeji měl několikadenní strniště a zjistil, že ho blastně bolí celé tělo. S Rocem byli v hrozném stavu, bude trvat týdny, než se dostanou zase do úplné kondice. Jak si toho nemohl všimnout? Tana z nich vypadala nejlépe, alespoň trochu se snažila se udržovat a hlavně většinu doby odpočívala. Andrew: „Johne, jdi do kabiny a spusť diagnostiku. Potřebujeme se odsuď dostat.“ John si pro sebe řekl, že asi nikdy nepochopí myšlení inženýrů a vědců. Andre se odsud chce co nejrychleji dostat a proto mu přikazuje aby spustil diagnostiku? Bylo přeci jasné že pokud loď nebude v pořádku stejně ji asi jen težko budou teď a tady opravovat. Romulané se už přeskupili a znavu se pustili do útoku. Nicméne, bylo kolem něj najednou tolik vyšších hodností, že se už nepokusil o žádný odpor. Řekl jenom "Ano, pane" a nastoupil do raketoplánu. =/\= Linie A =/\= Když Roco vešel do raketoplánu. Amon a velitel bezpečnosti se rozeběhli přes planinu, směrem odkud přišla předtím palba. Museli poté vyběhnout kopeček a proběhnout mezi kameny, přičemž si dávali velký pozor, aby nenarazili na romulany. Ocitli se na vršku srázu. Člun nebylo přes kameny vidět. Před nimi se rýsoval obrys protivzdušné obrany, ale byly příliš daleko. Trvalo by příliš dlouho, než by se k ní dostali. Amona najednou něco napadlo.
Vzal si svůj dalekohled a snímky, jež předtím získali na orbitě při hledání majáku. Protivzdušná obrana na nich nebyla vůbec vidět. Moc dobře věděli, jak jí zamaskovat. Amon začal naměřovat délku a něco si mumlal, pak se řekl aniž by se na něj podíval veliteli bezpečnosti. Amon: "Spoj se s Hawkem, ať vybombardují pozici ... začal číst z mapy. Siera tři pět. Palba volná." Nic se neozvalo. Amon: "Řekni to." Bezpečnostní: "To nemůžu připustit. Ne teď, když jsme tak blízko." Amon: "Co prosím," přičemž se pomalu otočil. Jenom koutkem oka zahlédl, jak na něj míří puška. Ještě rychle stačil uhnout před výstřelem a následně vykopl bezpečnostnímu pušku z ruky, ta spadla kousek dál. Amonova puška ležela taky poměrně daleko, ale to již se ve vzduchu zaleskl nůž a Amon ucítil pálivou bolest v boku. Setřásl bezpečnostního, ale ten se nedal a kopnul Amona do boku, čímž ho skoro schodil ze srázu, což se následně ukázalo, že měl úmyslu. Amon se postavil a odkopl bezpečnostního při dalším útoku. Vzal si svůj nůž. Nyní stáli proti sobě. bezpečnostní: "Nikod z vás se odsud již nedostane," přičemž se zazubil. Amon se držel za poraněnej bok. Docela dost to krvácelo. Bezpečnostní udělal dalších pár výpadů, Amon se je snažil blokovat, ale vzhledem k jeho zranění nebyl tak rychlý, jako minule a bylo vidět, že jeho protivník je doopravdy speciálně trénhovaný zabiják. Při souboji říznul ještě Amona na ruce a vykopl mu nůž. Nyní se rozeběhl, že ho dorazí, ale Amon uhnul a praštil protivníka loktem přímo do obličeje. Amon se postavil do pro něj typického bojového postavení, kdy byl připraven na vše. Protivník se jenom otřásl a znovu zaútočil, podařilo se mu ještě jednou uhodit Amona, ale ten tentokráte chytnul jeho ruku s nožem a ukázkovým prudkých chvatem mu jí přetočil proti tělu přičemž mu jí na dvou místech zlomil, přičemž se mu ještě podařilo zrazit nůž do břicha . Bezpečák padl mrtev na zem. Amon ho prohledal, jestli něco nenajde, ale muž u sebe nic neměl. Vzal phaser a vaporizoval ho. Poté se obrátil a vzal si vlastní vysílačku. Amon: "Velitel Amon Travt volá Hawk. Velitel Amon Travt volá Hawk. Odpovězte." Hawk: "Slyšíme vás." Amon: "Jaký je status?" Hawk: "Jsme čistí. Tři Valdory nám zajišťují ochranu." Amon: "To je dobře. Potřebuji vybombardovat prostor: Siera tři pět. Je to protivzdušná obrana bez jejího zničení se k vám nedostaneme. Palba volná." Hawk: "Rozumím." Amon: "Zatím konec." Prostorem proletěli diruptory a na vzdáleném kopci bylo vidět, jak byla zbraň zničena. Amon se nyní dotkl svého boku. Byla vidět velká červená skvrna, která se neustále zvětšovala. Pokusil se jít, ale nyní se mu to již moc dobře nedařilo. Podlomili se mu nohy a padl na kolena. V této pozici se Amon se dotkl komunikátoru. Amon: "Velitel Amon k člunu. Velitel bezpečnosti je mrtví." Začal kašlat, přičemž vykašlal trochu krve. "Protivzdušná obrana byla zničená. Nedostanu se k vám, musíte odletět beze mě." =/\= Linie B =/\= Amon odběhl a nechal Andrewa u člunu. Andrew: „Fajn, tak se podíváme, jak je to vážné.“ Andrew se dotkl kovových nýtů, když ho ozářil záblesk. Upadl na zem a automaticky vystřelil z fázeru. Romulan se s křikem vypařil. Andrew: „Doprdele, vždyť mě mají krejt, co tam dělají?“ letmým pohledem si ověřil, že přivařenou desku už neodendá a když se otočil zpět, z lesa začali vybíhat další romulané. Tým, který ho měl z téhle strany krýt už asi nebyl: Andrew: „Poručík Andraschko záchranému týmu, všichni se stáhnou do člunu... do prdele!“ Andrew skočil za nedaleký kámen přesně v čas, aby se vyhnul soustředěné palbě tří romulanů schovaných v lese. O Dvou věděl přibližně, kde se nacházejí, jeden střílel odněkud z rozlehlého křoví.
Andrew: „Tady je poručík Andraschko! Všichni se stáhnnou!“ Z lesa se začali nořit utíkající mariňáci. Andrew se vymrštit a kryl je plabou, utíkaje do člunu. Andrew: „Když už mám umřít, ať mě radši sestřelí, nebo se zabiju ve federačním člunu, než aby jsem se vypařil.“ Vběhl do pilotní kabiny, doslova smetl Roca z pilotního křesla, vypnul diagnostiku, nahodil motory a spustil vzletovou přípravu. Než stačil roco něco říct, na přední průzor dopadlo několik výmluvným ran z fázeru. Typické! Pomyslel si John. Jako kdyby on ty motory nahodit nedokázal. No nic, sedl si za operační konzoli a beze slova začal spouštět několik letových přípravných sekvencí. Najednou se ozval komunikátor: =/\="Velitel Amon k člunu. Velitel bezpečnosti je mrtví. Protivzdušná obrana byla zničená. Nedostanu se k vám, musíte odletět beze mě."=/\= John: "Tak to ani náhodou!" Pronesl John. "Musíme ho vyzvednout cestou, jdu ke zbraním." Andrew: „Počkej se zvednutím štítů, než se dovnitř dostane poslední mariňák... to je... teď!“ John: "Dobře, spouštím štíty a nabíjím disruptory." Andre se mezitím s Raketoplánem vznesl pár metrů nad povrch. Jakmile to udělal, rozpoutal John na zemi pod nimi hotové peklo. Andrew: "Zaměřil jsem Travtům signál, je 700 metrů, směr 154 stupňů." Poručík nedůvěřivě pozoroval chybová hlášení na displeji. Loď mezitím zasáhlo několik ran z kladiva, nejspíše po nich někdo stříel těžkou technikou, ale štít byla Johnova práce. Andrew: „Tak uvidíme...“ loď se otřásla pod dalším nárazem: Andrew: „Johne, převeď všechnu volnou energii do posílení motorů a štítů, mám dojem, že zbraně budou taky k ničemu.“ Další rána otřásla lodí. Chybových hlášení přibývalo. Štít nepřetržitě zářil, jak se romulané snažili. Andrew: „Co to bylo za idiota...“ mumlal poručík nad konzolemi. V zápští zadal kurz, člun se rozletěl vpřed, ale narůstající vibrace neznepokojovali jenom jeho. John: "Štíty na 65% a zatím drží, nevím proč se ten krám tak klepe." Mezitím se raketoplán přesunul k Travtově pozici, a také eminetního nebezpečí od Romulanů na zemi. John: "Pomalu nás sneste k zemi, výška tak 1 metr. Já vyppnu štíty aby mohl podporučík nastoupit." Andrew: „Třese se, protože se nám přetěžují motory.“ Poručík na sucho polknul. To s těmi štíty bude docela problém, máme tady na útočném vektoru dva kamarády...“ John: "Tak jinak. Hej vy!" křikl John na jednoho mariňáka z čety, která je zachraňovala. "Vezměte nějaký žebřík a hoďte ho podporučíkovi. Vypneme jen spodní štíty. " Mariňák se na něj s opovržením podíval: Mariňák: "Ty mi nemáš co rozkazovat ty idiote" začal se rozčilovat. Andrew se otočil v křesle a zařval: „Dělej, hni prdelí, nebo tě donutim si vystoupit!“ mariňák už chtěl něco říct, ale dva frčky na poručíkově krku přeci jen příliš svítili pro někoho, kdo celý život poslouchal rozkazy. Ač nerad a trochu v opovržení odpověděl: Mariňák: „Ano, pane.“ načež vstal, začal se hrabat a pár dalších mu začalo pomáhat. Loďí otřáslo několikero úderů a loď se zakymácela a nahnula napravo. Andrew: „A prosim, hněte sebou, nebo tu skejsneme nadobro.“ Dodal poručík. Amon seděl na zemi opřený o balvan a v ruce svýral obě pušky, věděl, že se mu nepodaří se tu ubránit, ale nehodlal se jim vydat a rozhodně ne živý. Vypálil par dávek po romulanech, kteří se krčili jednom houští. Jednoho zasáhl, ostatní se přemístili. Zrovna se chystal na další várku, když nad sebou uslyšel známý zvuk a viděl, jak se nad ním vznáší runabout. Otevřeli se dveře a vysunul se žebřík. Opě pušky si pověsil řemeny na krk a zmobilizoval všechny síly a pokusil se co nejrychleji doběhnout k runaboutu, ale necítil se vůbec dobře. Nechával za sebou velké
krvavé skvrny. Chytnul se žebříku a začal se hrabat nahoru. Šlo to hodně pomalu, ale dostal se dostatečně vysoko, že dosáhli na jeho ruku. Mariňák: "Nadporučíku pevně se chyťte, vytáhneme vás," zavolal jeden mariňák. Amon se chytnul a ti ho vytáhli, jak candáta. Amon: "Říkal jsem vám snad, že máte odletět," řekl Amon Andraschkovi, ale bylo poznat, že byl strašně rád, že ho tu nenechali. Amon: "Poručíku. Odvezte nás odsud. Čeká tam na nás loď. Je to třída Hawk. Pro jistotu, kdybych nebyl schopen, přeberte velení." Člun se otřásl pod další salvou nárazů: Andrew: „Štíty?“ John: "30% ale už jsme z dosahu jejich zbraní. Co motory?" Andrew: „Nevypadá to dobře.“ Poručík začal lehce stoupat. Sérií příkazů na obrazovce zobrazil radar. Dva červené body, stíhačky, se obrovskou rychlostí přesunuli daleko před ně a teď se jim řítili vstříc. Andrew: „Tohle vůbec nevypadá dobře. Všichni se držte a připravte se na nárazy.“ Loď už takhle vibrovala tak, že většina posádky měla před očima mžitky. John: "Stoupejte, z výšky 20km nás už budou moci transportovat, těm stihačkám nejsme v tomhle stavu soupeřem Andrew se pokusil nabrat vyšší vektor, ale člun se pomalu začal propadat: Andrew: „Nejde to, máme moc malou rychlost a víc z toho nevymáčknu. Předešlý pilot s tím špatně přistál!“ V dálce se zblesklo a Andrew zavřel oči. V zápětí se ozval zvuk, jako když se rozbíjí sklo, tříští kov a vybuchuje hromada elektroniky. Poručík si vyrazil dech, nemohl mluvit, ani pořádně hýbat hlavou. Jedno oko měl nateklé a krev mu tekla po čele a obličeji. Situace vypadala katastroficky. ale nebylo to nic proti stavu člunu. Podle senzorů byl těžce poškozen štíty selhávali, konkrétně přední naprosto selhaly, postranní byli na šesti procentech a zadní na 20%. Poručík se podíval na výškoměr, kurz a energii a odhodlal se k poslednímu zoufalému kroku. Provedl rycle dva výpočty, manuálně převedl všechnu energii do předního štítu, vypl všechny možné systémy, zvedl příď a zapnul warp na 1,3 sekundy. Pak upadl do bezvědomí, stejně, jako ostatní. Přilétalící Hawk a transport rovnou na ošetřovnu z rozpadajícího se člunu nikdo nevnímal. Created by lieutenant Andrew Andraschko & lieutenant (j.g.) Amon Travt & crewman John Roco & many NPC characters _________________ ...but dreams have a nasty shape of turning into nightmares when you're not lookin'... 20. 10. 2004, 22:51
T'Rel
Sledovačka bo prvé T'Relino bozkávanie.
Náčelník
Společně s T'Rel vyrážíme za bajorankou. Konečně sami. Škoda, že to není za lepších okolností. Pomalu postupujeme hlouběji do středu stanice. Bajoranka se nezastavuje a neustále zrychluje. Najednou zapadne do nějakého z obchodů. Já a T`Rel za ní. Jedná se o obchod s nějakými lahůdkami. Tady, lahůdky. No někomu třeba gagh chutná. A támhle je něco romulanského. Vineerin. Bajoranka přistoupila k nějakému klingonovy. S T`Rel přistupujeme co nejblíže. Stoupneme si na druhou stranu regálu, než stojí Bajoranka a Klingon. Pozorně se zaposloucháme do jejich rozhovoru." "Jsi si jista?" Založen: 10. 06. 2004 Příspěvky: 353 Umístění: USS Posseidon
"Jo jsem. Je to on. Ten xicht nazapomenu co budu žít." "Dobře, zlikvidujeme ho. Kde je?" "V baru." "Fajn. Sežeň Dirka, já se kouknu po Pikovy."
Bajoranka přikývne......a dá se směrek kolem mě a T`Rel. Není čas na vysvětlování. Chytnu T`Rel a políbím jí. Dávám si trochu záležet. Vždyt, kdy zase bude možnost. T'Rel sa cítila presne tak aká bola situácia. Šokovane. Bolo to tak rýchle a nečakané, že si ani nestihla uvedomit čo sa vlastne stalo-a deje. Nechala sa od Billa bozkávat s otvorenými prekvapenými očami bez toho aby niečo robila. Ale ked to trvalo až príliš dloho, rázne ho svojou silou od seba odstrčila tak, že Bill bol nútený o niekolko krokov cúvnut. Rukou si otrela ústa a nanovo si pretrela pery svojím jazykom: "Vysvetlite dôvod vášho činu!" povedala T'Rel prísne, ale dokázala ovládnut svoj hlas natolko aby nepritiahla neželanú pozornost. "Musel jsem nás zamaskovat. Ta ženská mě mohla poznat. A na nic lepšího a příjemnějšího nebyl čas. Ale omlouvám se. Příště zkusím dát vědět předem. Po týchto slovách sa T'Rel akoby upokojila. "Nabudúce sa ale zdržte bližšiemu socializovaniu." povedala T'Rel rovnako prísne a dalších poučných komentárov sa radčej zdržala, pretože na to teraz nebol vhodný čas ani miesto. "Musíme zabránit tomu aby dospeli svojim destináciam. Postarajte sa o Klingona a ja pôjdem za tou Bajorankov." Bill prikývol a aby Klingona nestratil z dohladu, hned sa za ním pobral opačným smerom ako T'Rel za Bajorankou. Sledovat ju sprvu nebolo také tažké, pretože sa moc nestarala o to, či ju niekto sleduje, ale za to neskôr ani jednoduché. T'Rel krížili cestu rôzne individuá a navyše si bola naprosto istá, že ju nenápadne sledujú traja mladíci, ktorí sa na nu povesili už na začiatku, a ktorí vyčkávajú a chcú zistit, či ozaj má kam íst, alebo či to len hrá. Už prešla z jedného konca promenády na druhú a predstierala pri tom, že je "turistkou", ktorá si len chce dopriat miestnej kultúry. Teraz mierila nižie do útrob stanice a vedela, že rozhodne musí vyzerat akoby robila niečo určitého. T'Rel vedela iba to, že sa musí udržovat v cialavedomom pohybe. Potom ju tí mladíci pofalkújúci sa okolo budú okukovat, ale nechajú ju napokoji. Akonáhle sa zastaví, (čo v jej prípade mohlo kedykolvek nastat skrz Bajoranku, ktorá sa vždy mohla zastavit a trochu sa okolo seba poobzerat), alebo začne pôsobit nepatrne neisto, pôjdu na to. Občasní okoloidúci sa pomaly vytrácali s dalším hlbším postupovaním do obytného koridoru, až nakoniec úplne vimizli. Zostala tu len T'Rel a Bajoranka, ktorá rozhodne nebola taká hlúpa ako nazačiatku vyzerala, pretože ked T'Rel zatočila za roh, dostala riadny úder loktom do tváre. T'Rel sa zvalila na zem, na moment sa jej zahmlilo pred očami a z nosa jej vystrekla krv, ale rozhodne len tak lahko sa odrovnat nenechala. Z obrovskej výhody, ktorú Bajoranka mala bola hned fatálna chyba, ked k vulkánke priskočila, chytila ju pod krk a dala jej fázer pod bradu. Mala v úmysle zo svojej prenasledovatelky niečo vytiahnut. T'Rel využila situácie a blízkeho kontaktu s nou, stisla jej rameno a precvičila si vulkánsky nervový stisk. Bajoranka tomu okamžite podlahla a na mieste sa zosipla. T'Rel neostávalo nič iné ako nájst vhodné miesto kde ju zviaže a skryje. Hned nato dostala správu od Billa, že sa úspešne postaral o Klingona a že sa stretnú v podniku U dvoch priatelov. OFF: Created by T'Rel and Bill Right _________________ "Mayby I'll not make everyone happy, but I'll keep us alive." Naposledy upravil T'Rel dne 14. 11. 2004, 15:49, celkově upraveno 1 krát 22. 10. 2004, 22:39
John Roco
Safe land
Praporčík
Crewman 3. třídy John Roco pomalu otevřel oči. Nad ním se skláněla mladá doktorka v romulanské uniformě, tvář měla ale lidskou, vlastně lidštější než si John dokázal po těch uplynulých týdnech přestavit. Byl to nádherný pohled, a i když ho stále bolela většina částí jeho těla hlavou se mu rozlil nádherný pocit úlevy a eufórie. Dokázali to! Po všech těch útrapách, kterými prošli, po únosu ferengy v poli asteroidů, útěku z jejich vězení, útěku před Romulany, havárii na planetě, šesti týdnech pobytu v divočině a nakonec tom šíleném úprku z planety to dokázali, jsou na lodi a pravděpodobně míří domů. Bylo to víc než v co mohli doufat. Konečně!
Doktorka se podívala někam stranou a zavolala na nějakou osobu: "Poručíku, už se probral!" K Johnovi přistoupil poručík Andraschko, byl hladce oholen a měl na sobě čistou uniformu zářivě se usmíval. "Jak se cítíš? Dostal jsi docela do těla. Vezmeš si dovolenou?" Založen: 05. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon
John se zasmál: "Myslím, že po dovolené v tropickém ráji nějaký čas toužit nebudu. Už se těším do služby na Poseidonu." Andrew ho poplácal po rameni: "To asi všichni, ale mám dojem, že si tu ještě nějakou chvíli poležíš, že doktorko?" Lékařka, který se mezitím přesunula k počítači jen pokývala hlavou: "Minimálně ještě dva dny." John se opřel o svůj polštář: "No, to snad nějak přežiju. Mimochodem, jak jsme na tom?" "Letíme warpem čtyři už od včerejška. Amon je stále v bezvědomí, přebral jsem velení lodě. Za půl hodiny dorazíme k NZ." "Co... au," John se pokusil trochu překulit, ale pořád měl několik nepříjemných zranění, které ještě doktorka nestihla vyléčit. "Co Romulané, byly ještě nějaké problémy?" "Ne, žádné. Všechno běží jako na drátkách." "Takže je to už za námi?" "Dá s to tak říct." John se spokojeně uvelebil do svého lůžka a usmál se: "Že to byla ale jízda co?" Andrew přikývl: "Ale mohlo to být horší." John kývnul, potom se podíval na lůžko vedle sebe, ležel tam podporučík Travt. "Jak je na tom," zeptal se? "Není mu moc dobře, ztratil hodně krve a několikrát už si doktorka myslela, že ho nezchrání, ale teď už je stabilizován a během zítřka by se měl probrat“ "To, jsem rád, nebýt jeho tak jsme teď oba mrtví." Andre chtěl ještě něco říci, ale doktorka ho předběhla: "Tak to zatím stačí poručíku, tady crewman musí jetště odpočívat. Můžete přijít zase večer pokud chcete." Poručík, ač nerad, musel uposlechnout. "Fajn, ale večer jsem tu, ať se vám to líbí, nebo ne. Zatím Johne." Creted by: Andrew Andraschko & John Roco _________________ Praporčík John Roco, bezpečnostní důstojník, SB McKinley "Zapojíme-li přístroj do zásuvky, funguje lépe"
23. 10. 2004, 18:08
Sovik Poručík
Na mostíku Posseidona A zavládol čulý ruch, každú chvíľu sa pred vstupom do turbovýťahu materializovali dôstojníci a crewmani. Osvetlenie už bolo skoro na bežnej hladine. Škody po náraze boli malé, zdemolovaný výraz mostíku dodávali improvizované barikády. Z chodby, kde vybuchla Sovikova nálož sa vrátili údržbári s hasiacimi prístrojmi. Agwin ich zbadala a prikývla im, že môžu pokračovať v zasadačke. Sovik so Smithom sa stiahli do kapitánovej pracovne. Usadili sa na pohovke, kam položili Kerbyho. Sovik hovoril tichým hlasom, pretože dvere na mostík boli ešte stále zaseknuté a pootvorené:
Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 61 Umístění: USS Posseidon
- "Modul C bol úspešne odpojený. Získali sme tak taktickú výhodu v prípade, že by sa o nás niektrá z lodí prelietajúcich okolo priveľmi zaujímala. Núdzový signál zachytili dve naše lode, Antarktis priletí o 7 hodín, Himalaya bude potrebovať deň." - "Antarktis je triedy Nova, však?" Na Smithovu otázku Sovik len prikývol a pokračoval ďalej: - "Sedem hodín pre nás môže byť kritických, kapitán. Ešte stále nemáme kontakt s 30timi členmi posádky v útrobách ABčka. Senzory Cčka by do tej hĺbky mali preniknúť. Pravdepodobne im v tom bránia zvyšky zakliesnenej andoriánskej lode. Nemáme ani údaje o tom, koľkí z nich sú ešte nažive." - "Údržbárske tímy predsa postupujú z niekoľkých strán k jadru lode, poručík. Nerozumiem aké máte obavy. Všetci andoriánci sú mŕtvi alebo vo väzení." Kapitánovi sa už Sovikove analýzy začínali zdať v súčastnej situácií trochu zbytočné. - "Krátko pred nárazom som zadal navigácií úhybný manéver, ktorý mal zrážke zarániť. Posseidon síce nabraz požadovaný kurz, naše zrýchlenie však nedosahovalo požadovaný výkon. Boli sme príliš pomalý kapitán, napriek tomu že do motorov prúdil dostatok energie. Môže sa jednať o sabotáž, ale aj o chybu pri údržbe." - "Sovik, toto je veľmi závažné obvinenie." - "Zapadá však do skladačky udalostí, ktoré sa začali falošným obvinením poručíka Andraschka. Konanie andoriáncov bolo, vzhľadom na početné psichologické a sociologické analýzy ktoré som čítal, nezvyčanjé." - "Budeme opatrní. Začnite s vypočúvaním andoriáncov." Ukončil Smith rozhovor. - "Áno kapitán." odvetil Sovik a postavil sa. Keď vychádzali z pracovne, privítala ich Agwin s dobrými správami: - "Kapitán, Cčko hlási, že sa podarilo oddeliť veľkú časť andoriánskej lode. Vyprosťovacie práce by mali ukončiť o 12 hodín. Okrem toho sú doterajšie straty len malé. Zatiaľ vieme o 8mich mŕtvych, 37tich ťažko a 21 ľahko zranených. 29 členov posádky je zatiaľ nezvestných." Smith si ešte chvíľu pozrel najnovšie správy na svojej konzoli a pretransportoval sa na Cčko. _________________ Poručík Sovik, hlavný taktický dôstojík USS Posseidon Hráč měsíce USS Posseidon – Duben 2381 Naposledy upravil Sovik dne 1. 11. 2004, 19:11, celkově upraveno 1 krát
24. 10. 2004, 19:57
John Smith Flotilní kapitán
Terciální sekce lodi byla v mnohem lepším stavu než John původně očekával. Cestou na můstek pouze vypadlo v jedné chodbě kterou procházel osvětlení, ale během několika minut se ho podařilo inženýrům zprovoznit. "To už je za tuhle hodinu potřetí", slyšel John stěžovat si jednoho inženýra jeho kolegovi, když kolem něj procházeli. Uvažoval o tom, že by se sám podíval na rozvody energie, ale na můstku ho nyní bylo zapotřebí více a tak raději vstoupil do turbovýtahu. "Můstek !" Založen: 01. 06. 2004 Příspěvky: 281 Umístění: USS Excalibur
Turbovýtah se rozjel a během cesty na můstek ještě několikrát změnil směr. Po chvíli byl John ve velícím středisku terciální sekce. I když nebylo tak velké jako v sekci primární, stále působilo velmi působivým dojmem. Na můstku bylo velmi živo, jak probíhali vyprošťovací práce zbytků andorijské lodi.
Na hlavní obrazovce bylo právě vidět, jak modul C odtahoval pomocí vlečného paprsku pravděpodobně zbytek hangáru z andorijské lodi. Zatímco John sledovoval jak je kus andorijské lodi přesouván stále dál od Posseidonu, oslovila ho zezadu žena. Otočil se s spatřil krásnou betazoidku v červené uniformě Hvězdné Flotily. Byla dočasně převelena na místo hlavního navigační důstojníka ale ve službě příliš nebyla kvůli celkem neobvyklé nemoci - Iresinovo syndromu. "Mohu pro vás pane něco udělat ?" _________________ Flotilní kapitán John Smith, Velící důstojník USS Excalibur "I will just have to trust that you will not let Adm. Pressman put the Enterprise in unnecessary risk and if I find that that trust has been misplaced, I will have to re-evaluate the command structure of this ship. Dismissed" -- Picard (The Pegasus) Naposledy upravil John Smith dne 5. 11. 2004, 20:51, celkově upraveno 1 krát 25. 10. 2004, 5:13
T'Rel
Náčelník
Nadrátovaný Klingoni sa válajú po dlážke a stoloch. Iba dvaja sú schopný akéhosi pohybu. Hostinský len nechápajúc nad tím krúti hlavou, ale inak sa v krčme nič nezmenilo. Až na niekolkých nových zákazníkov. "UŽ ste sa vrátili z okružnej cesty?" spíatla sa poručíčka McBride Billa, ktorý si k nej prisadol na vysokú barovú stoličku a upravil si plášt: "Ano-" zamumlal, oprel sa o bar a usrkol si zelenkavo červenej tekutiny, ktorú mala poručíčka pred sebou. Dúfal v niečo ostré. Založen: 10. 06. 2004 Příspěvky: 353 Umístění: USS Posseidon
"Ten Klingon mal stisk zápasníka." Zašklebil sa, na moment sa obzrel a pátral očami po známej tvári. "T'Rel by tu mala byt každú chvílu." Ked tú chvílu perkročí začne si robit o nu starosti. Jej hlas znel trochu pridusene, ked mu volala. Musel priznat, že ho T'Rel velmi zaujala. Pritahovala ho viac než si sprvu dokázal pripustit. Je taká......neprípustná. A on má rád výzvy. Nostalgicky sa pousmial, ked si spomenul na ich bozk. Stavil by sa, že niečo také zažila po prvý krát. A na prví bozk sa predsa nezabúda. Ked sa vrátia na lod bude sa musiet na nu viac zamerat. Premýšlal Bill. Zvuk krokov a jemná vôna parfému ho primäla, aby sa otočil na stoličke a uvidel, ako si vedla neho sadá k baru T'Rel. Zvláštne, že jej vônu pred tím nezachytil. Ked sa ich pohlady stretli Bill sa na nu len pousmial. "Vidím, že si mala problémy." a už aj z vrecka šikovne vitahuje vreckovku. "Nastanú komplikáciu som zvládla." odpovedala T'Rel a udivila sa ako môže vediet čo sa stalo. "Máš na tvári zaschnutú krv." povedal jej. T'Rel si krv predtým už otrela, neuvedomila si, že by jej tam mohlo niečo ostat. "Počkaj..." povedal jej, ked videl ako sa T'Rel snaží bezúspešne krv dostat dole. "...pomôžem ti." T'Rel prehltla námietku, ktorá sa jej užuž drala na jazyk; a nechala klesnút ruku, ktorou mu v tom chcela zabránit a odovzdane sledovala, ako jej zotiera naslinenou vreckovou zašpinené miesto; pričom sa jej Bill nedbalo prstom otrel o pery. Takéto misie by bral častejšie. "Mali by sme íst." prehlásila naraz poručíčka, akokeby sa práve zobudila zo snenia. "Medzi tím čo ste boli preč som dostala echo od Havrahu,..." pokračovala ked zbadala Billov nechápajúci výraz. "...máme sa vrátit spät do člnu."
"A čo informácie pre ktoré sme prišli?" spítal sa jej Bill. "No,..ten Nausiccan zmizol ked som sa otočila a na chvílu ho spustila z očí. A navyše, Havraha mal v tomto viac štastia." A tak sa všetci zdvihli a pobrali sa naspät k člnu. Havraha už na nich netrpezlivo čakal. Skoro vyšlapal dieru do podlahy, že chodil hore dole.Nepohol sa ani 100 metrov od člnu a získal informácie, ktoré potrebovali od toho ferengského skrčka, ktorý vrazil do Věčima. Stačilo sa na neho len pozriet a hned im vyklopil meno lode a súradnice na ktorých s nimi stratili kontakt.Celú spiatočnú cestu bublal o tom, aký je skvelý, aký je super a aký je dokonalý.... OFF: Lieutenant Allen McBride (NPC) Chief Science Officer USS Posseidon Crewman Bill Right (NPC) Brig Officer USS Posseidon _________________ "Mayby I'll not make everyone happy, but I'll keep us alive." Naposledy upravil T'Rel dne 14. 11. 2004, 15:47, celkově upraveno 1 krát 26. 10. 2004, 17:40
Sovik
Výsluch 1
Poručík
Sovik sa u svojej konzoly presvedčil, že loď a jej okolie je po taktickej stránke zabezpečné a odovzdal taktickú kontrolu modulu C. Na operačnej konzole pri výťahu naťukal niekoľko príkazov pre transportnú miestnosť, počkal na ich potvrdenie a postavil sa pred dvere výťahu. V nasledujúcom okamihu sa už zhmotnil v transportnej miestnosti Cčka. Po ceste k väzeňským celám dal cez interkom pokyn k pripraveniu miestnosti pre vypočúvanie. V dvoch celách boli po šiestich uväznení andoriánci. Všetci už boli prebratí a odzbrojení, oblečení vo federálnom väzenskom šatstve. Sovik pri príchode hneď zamieril ku skrinke so zbraňami. Autorizáciou zrušil silové pole okolo nej a vybral jednu phaserovú pušku. Silové pole sa znova automaticky aktivovalo. Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 61 Umístění: USS Posseidon
Postavil sa pred andoriáncov, ktorí ho zvnútra cely prebodávali vražednými pohľadmi. Sovik kontroval chladným skúmaním všetkých detailov. Chvíľu sledoval ich správanie sa, pohyb tykadiel, očí, končatín. Hlúčik andoriáncov sa v prvej fáze súboja držal statočne. Poručík privrel oči a začal ich dušami, jeden po druhom. S andoriáncami zatiaľ moc nepracoval a tak sa len uistil vo svojich pozorovaniach. Dokázal odhadnúť približnú hierarchiu medzi nimi a vytipoval si dvoch z nich. Pomalým krokom sa presunul k druhej cele. Popri tom nastavil phaser na omráčenie s maximálnym rozptylom. Na druhej skupinke chcel previesť podobnú analýzu. Jeden andoriánec však začal kričať a vyhrážať sa. Pridali sa k nemu aj ostatní. Sovik len aktivoval zvukovú clonu silového poľa. Andoriánci sa po pár minútach upokojili. Po dokonční analýzy druhej skupiny sa rozhodol pre pravdepodobne najvyššie postaveného, z prvej cely. Dozorca prizkázal ostatným stiahnuť sa k zadnému múru a deaktivoval silové pole. Andoriánec vykročil vpred a silové pole sa za ním jemným zabzučaním opäť aktivovalo. - "Na stene pred vami sa nachádza zabezpečovací systém. Vložte doňho ruky." Pozrel sa na dozorcu a vložil ruky do pút. Šťuknutie a zelená kontrolka potvrdili ich správne zavretie. Sovik prestavil pušku na štandartný rozptyl a odviedol andoriánca do vedľajšej miestnosti na výsluch. _________________ Poručík Sovik, hlavný taktický dôstojík USS Posseidon Hráč měsíce USS Posseidon – Duben 2381 Naposledy upravil Sovik dne 1. 11. 2004, 19:12, celkově upraveno 1 krát
28. 10. 2004, 23:30
John Smith
Thanks God for transporters
Flotilní kapitán
Terciální sekce - Můstek "Mohu pro vás pane něco udělat ?"
John se otočil a spatřil krásnou betazoidku v červené uniformě Hvězdné Flotily. "Možná poručíku. Na jak dlouho vidíte že budou ještě trvat vyprošťovací práce ? Máme na základně výsadek a nemáme ani ponětí o tom co se tam děje. Rád bych to zkrátil na maximální možné minimum." "Minimálně 10 hodin, pane, a to pokud obejdeme některé bezpečnostní postupy. Jinak tak 12 hodin. Musíme totiž postupovat opatrně, abychom ještě více nepoškodili strukturu lodi. Je mi líto, pane." Založen: 01. 06. 2004 Příspěvky: 281 Umístění: USS Excalibur
"Dobrá, pokračujte v práci." Přesně tak vysvětloval nemožnost postupovat rychleji i Sovik, když spolu řešili současný stav lodi, pomyslel si John. Vždy ale existují jisté možnosti. Tuto větu slyšel naposled na Akademii, když ji jemu a jeho spolužákům vtloukal do hlavy jeden z vulkánských instruktorů. Tehdy si myslel, že je to nesmysl a že jejich mise se nedala úspěšně dokončit, ale od té doby již dospěl a jeden nápad se mu právě prohnal hlavou. "Poručíku, na jednu otázku ještě !" Žena se ladně otočila a pohlédla do kapitánovo očí. "Co kdybychom použili transportéry ? Tímto způsobem bychom mohli zbytky andorijské lodi dostat i z částí, kam se náš vlečný paprsek ani inženýrské týmy nedostanou. Podle posledních zpráv co jsem četl je zatím není možno použít k přesunu osob ani citlivého materiálu, ale na zbytky andorijské lodě by to mělo bohatě stačit." Poručík přikývla oba rychle přešli k postranní konzoli, kde začali v rychlém sledu zadávat příkazy. John si nechal vyvolat hlášení o posledních testech, zatímco poručík zjišťovala stav energie ve všech transportérech. "Kapitáne, nákladové transportéry jsou bohužel naprosto zničeny, přetížení EPS vedení způsobilo zničení celého primárního transportního obvodu. Budeme se tedy muset obejít pouze s osobními transportéry 2 a 3. Pokud chcete, můžu někoho poslat aby zprovoznil ještě pětku." John přikývl a poručík se dotkla komunikátoru. "Můstek crewmanu Raynorovi. Hlaste se okamžitě v transportní místnosti pět, dávám vám 2 hodiny na její opravu a zprovoznění alespoň pro transport materiálů." Jakmile crewman rozkaz ne zrovna radostně potvrdil, otočila se zpěk ke Smithovi. "Tak právě jsme kapitáne zkrátili čas asi na polovinu..." ] _________________ Flotilní kapitán John Smith, Velící důstojník USS Excalibur "I will just have to trust that you will not let Adm. Pressman put the Enterprise in unnecessary risk and if I find that that trust has been misplaced, I will have to re-evaluate the command structure of this ship. Dismissed" -- Picard (The Pegasus) Naposledy upravil John Smith dne 5. 11. 2004, 20:44, celkově upraveno 1 krát
29. 10. 2004, 18:28
T'Rel
"The Cat in the Vat", Part.1
Náčelník
Čln opustil pašerácku stanicu, ktorá už dávno stratila svoju estetičnost a modelového príladu bola na sto honov vzdialená, a navyše ten všade prítomný odporný puch. Všetci boli viac menej spokojní s úspešnostou misie a že nenastali väčie nepredvídané komplikácie. Romulan zo svojou prednáškou, o tom ako dostat s každého efektívne to čo potrebujete, pomaly končil. Věčim vizerá že počúva a čo sa týka Billa, ten je niekde v oblakoch. Poručíčka s T'Rel boli v predu za pilotnými konzolami.
Založen: 10. 06. 2004 Příspěvky: 353 Umístění: USS Posseidon
"Cesta k budu stretnutia bude trvat hodinu a dvadsat minút, madam." oznámila T'Rel poručíčke. "Pošlite im správu, že sme už na ceste a že misia bola úspečná." T'Rel prebehla svojimi prstami po farebnej konzole a odoslala subpriestorovú kódovanú správu na predpokladané súradnice. Po chvíli prišla hláška o tom, že správa nebola prijatá. "Zvláštne, Posseidon by nás tam mal čakat. Niečo sa muselo stat." povedala mrzuto poručíčka a tukla niečo do konzoly: "Na dialkových senzoroch nič nemám."
V túto chvílu bolo naprosto zbytočné uvažovat o tom prečo ich tam Posseidon nečaká. Jediné čo posádke člnu ostávalo, bolo dostat sa bezpečne na randevu poin a vyčkávat. Havraha sa z nudy začal Billa vypitovat na podrobnosti ohladne toho ako zneškodnil Klingona. Ked s ním skončil začal s tým otravovat i T'Rel. Samozrejme, že neobišla bez kritiky a odporúčaní o tom, že by obaja mali prejst výcvikom, ktorý by mal v budúcnosti ich úspešnost v takýchto situáciách zvýšit. Už si aj robil poznámky a plány. Bol s toho v takej eufórii, že si nevšimol ako Věčim nad jeho premúdrelími rečami zaspal. Poručíčka ho po niekolkých minutách napodobila.... OFF: Sa mi nechce vypisovat, kto všetko tu je. _________________ "Mayby I'll not make everyone happy, but I'll keep us alive." Naposledy upravil T'Rel dne 14. 11. 2004, 15:52, celkově upraveno 2 krát 30. 10. 2004, 12:43
John Roco
Second chance
Praporčík
Osobní deník Johna Roca, hvězdné datum 58048.7. Před dvěma hodinami mě doktorka Hoeová propustila z ošetřovny, Travt tam ještě pořád je, ale už se probral a během dne byl měl být fit také. Je to zvláštní pocit být na palubě romulanské válečné lodi, vždycky jsem si myslel, že se na takovou nedostanu jinak než v poutech, moje kajuta je ovšem víc než dobrá, vlastně je mnohem lepší než ta co mám na Poseidonu to bude nejspíš Andreho práce. Zatím jde všechno podle plánu a doufám že už se nic dalšího nestane, bez problémů jsme proletěli Neutrální zónou a míříme warpem 6 k Zemi, kde počkáme na Poseidon. Těším se na tu loď snad ještě víc, než když jsem na ni byl přidělen, mimochodem nechci nic zakřiknout ale věřím, že nás všechny tři čeká nějaký ten metál. Konec záznamu. Založen: 05. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon
John se rozvalil na postel. Byla měkká a pohodlná, trochu ho to překvapila, vzhledem ke skutečnosti že se právě nacházel na Romulanské lodi, ale rozhodně to uvítal. Chíli jenom tak ležel, zíral do stropu a přemýšlel o tom jak si asi tak ukrátí ty dva dny co jim ještě zbývali k Zemi. Momentálně neměl vůbec nic na práci, nebo spíš měl rozkaz odpočívat, nakonec vstal a vydal se směrem na můstek. Měl by si tu loď prohlídnout, kdo ví kdy bude zase možnost. Na můstek dorazil asi po pěti minutách cesty, ale docela ho zklamal. Čekal nějaké majestátní řídící středisko jako na lodích Federace, ale na místo toho tu byla jenom obdelníková místnost asi o polovině velikosti federálního můstku. Kolem stěn byli rozmístěny všechny stanice a uprostřed stálo křeslo pro velitele. Momentálně bylo prázdné, Andre byl bůh ví kde a Travt se pořád válel na ošetřovně.Když si John všiml pohledu jednoho podporučíka, který ho se zájmem sledoval, přistoupil raději k jedné z konzolí ve stěně aby vypadal, že má něco na práci. Zobrazil si volně přístupúnlu část databáze. Pravda, na lodi rozvědky nebyla velká ale přesto se tu našlo i něco k čemu se dostal i John. Nakonec si stáhnul do PADDu posleních pět čísel novin Hvězdné Flotily a vydal se zpátky do své kajuty. Znova se položil na postel a dal se do čtění. Upoutali ho zejména zprávy ze stanice McKinley, kde se podle všeho stala jedna z největších nehod za posledních 20 let. Potom ale jeho zrak skloznul na jiný článek, u kterého byl obrázek Poseidonu, pustil se hned do čtení: Mladí kadeti se dostávají na nejlepší lodě Flotily Zdá se že doba, kdy promující kadeti museli léta sloužit na podřadných postech a lodích je už opravdu pryč. Hvězndá Flotila nyní dává každému ze svých mladých důstojníků, který se ukázal být schopný šanci začít hned v té nejlepší lize. Jedním z takových je i praporčík bezpečnosti Steve Harison, kterému se již brzy dostane pocty, sloužit na jedné z nejlepších lodí jaké Flotila vůbec má, USS Poseidon. Johnovi se sevřelo hrdlo. Toho člověka znal, byl to jeho spolužák z Akademie se kterým se opravdu neměl příliš v lásce. Vlastně se nesnášeli. Byl to slizký arogantní bastard, který se nezastavil pře ničím, aby uspěl. Pokračoval ve čtení, podle tohoto článku měl Steave nahradit několik crewmanů jako velitel několika bezpečnostních teamů, to byl jeho přímí nadřízený. Praštil PADDem spátky ne stůl. Škoda, že tahle kraksna nemá simulátor, šel by někoho zmlátit. Rozhodl se, že se půjde podívat za mariňáky, podle toho co věděl by měli právě někde trénovat. Mohl by se k nim přidat. Vyšel z kajuty a zamířil si to k výtahu, po pár metrech však narazil na Andreho. "Eh...zdravím," řekl překvapený crewman, když ho uviděl. Andrew rychle zavřel všechny složky, které měl otevřené a teprve pak se začal věnovat Rocovi:
"Ahoj Johne, ještě tě to bolí? Trošku kulháš." No samozřejmě noha. Teď přeci nemůže jít mlátit mariňáky, doktorka by ho potom zabila. "Trochu, ale bude to snad v pořádku." "Tak to je dobře." poručík se usmál zase svým oslňujícím úsměvem. Johnovi proběhlo hlavou, jak dlouho ho neviděl se takhle usmívat. "Nezajdeme do baru? Na skleničku? Mají tu skvělé martini." "No, vlastně eh..." Johnem stále třímala zlost z toho co si přečetl. Težko se teď přeorientovával na něco jiného. "Vlastně, proč ne," řekl ale nakonec. =/\= Bar =/\= Poručík si sedl před Johna a postavil před něj flašku Martini, přepravku višňového džusu a mističku višní. "Tenhle recept jsem se naučil ještě na akademii." Poručík pečlivě nalil martiny do obou kleniček, přesně je dolil višňovým džusem a vhodil višničku. "Není to žádný kouzlo, ale málokdo to ředí džusem." poručík se rozesmál. "Tak.. na zdraví. A na Zemi." "Na Zemi" , pozvedl sklenku i John přičemž si se zájmem prohlížel její obsah. Na Bar položil PADD s novinami, které v rozčilení držel stále v ruce. Poručík s Rocem vypili pití na ex. Roco pak ještě napodobil poručíka, kterýs chutí spolkl vyšeň a hodil jí do připravené mističky. Zatímco znovu naléval, zeptal se Johna: "Tak, co teď hodláš podniknout?" Roco se na něj podíval s velice smutným výrazem: "Nemám tušení," odpovědel. "Proč?" John k němu bezeslova přistrčil PADD s novinami. "Proto." "hm..." poručík si projel článek. "A co o znamená? Omlouvám se, ale tohle mi moc ndochází? Vy se nemáte rádi, nebo jak?" "Je to idiot," prohlásil John. "Na Akademii jsme spolu pořád sopueřili co se týče bezpečnosti a já ho vždycky porazil. Jeho tatínek je senátor v Radě a tak se mu to moc nelíbilo a ..." John najednou zmlkl, místo toho jenom zriřvě mával rukou. "...no prostě jsme se navzájem nesnášeli." "A co s tím chceš dělat?" John se ušlíbl: "Nevím, on mi udělá z práce na lodi peklo a nejspíš ne popereme. Obviní mě z napadení a dál už to znáte." Andrew se podrbal na hlavě, přiťuknul si s Rocem, vypil drinka zatímco připravoval další, řekl jediné, co ho napadlo: "Na to, aby jsi s ním mohl soupeřit musíš mít akademii. Pak, díky svým zkušenostem, budeš mít velení ty. Tedy, ne velení, ale nemůže se s tebou rovnat. Je to vůbec takovej problém? Velitelem je stejně hrana Travt."
John se na něj nechápavě podíval: "Přestavte si že by k vám do strojovny přidělili Petersonona nad vás. Velitelem lodi by byl stejně Smith ale..." Andrew se otřásl takovým způsobem, že to Roca až překvapilo: "Pak jedině zbývá akademie. Říkal jsi, že jsi jí nedokončil kvůli.. vědě, že ano?" "Teoretická kvantová fyzika a takové věci, Ano. Ale na Akademii se pokud vím vrátil nelze." "Proč ne?" "No..." John vypadal zmateně. "Nevím, ale myslím že to není jenom tak. Víte kolik je ve Flotile poddůstojníků, kteří nedoknčili Akademii?" Andrew S Johnem si přiťukl třetí skleničku, vypil jí a zatímco připravoval čtvrtou, rozvíjel svojí teorii: "Potřebuješ podpis dvou vyšších důstojníků. Jsem si jistý, že to Smith podepíše. Toho druhého ještě někde seženem a quatová mechanika byl obor, ze kterého jsem skládal zkoušky. Za měsíc budeš vědět víc jak T'Challo, když se bdueš snažit. Ten čas si pro ebe vynahradím, dlužím ti to už jen kvůli věcem, které jsi kvůli mě musel absolvovat." Pak pozvedl sklenku: "Cheers!" Roco si Andreho prohlédl, ten ale nevypadal že by si dělal legraci. Spíše, že už přemýšlí o tom, koho z vyšších důstojníků sežene. John se zamyslel, momentálně mu tu připadalo krajně šílené. "Mám se vrátit na Akademii?!" Andrew se usmál: "A proč ne? Nebo chceš, aby s tebou jebal nějaký pablb?" "Ne, jistě že ne, ale...víte nikdy jsem o tom takhle nepřemýšlel. Navíc poslední dobou mi Akademie vůbec Země připadala tak strašně..." Najednou se za okny objevil záblesk, jak loď vystoupila z warpu. Přes celou šířku oken baru se objevila Modrá planeta, stejěn nádrehná a majestátní jako vždycky. "...daleko." Dořekl John šokovaně pozorujíc Zemi. Andrew se usmál: "Trochu jsem upravil konfiguraci warp motorů, letí se nám lépe. No, daleko, daleko. Ale zas tak daleko už není." =/\= Poručíku Andraschko, máte tady připraven váš tansport, máme jen deset minut =/\= "Jsme na cestě." Andrew klepl na svůj komunikátor, pak se usmál, vzal Johna za ruku: "Pojď, nic není nemožné a vždycky je cesta. UVidíš. Jdeme! A to pití vem sebou!" Created by: Andrew Andraschko & John Roco _________________ Praporčík John Roco, bezpečnostní důstojník, SB McKinley "Zapojíme-li přístroj do zásuvky, funguje lépe" 31. 10. 2004, 15:39
Andrew Andraschko
Last minute travel
Nadporučík
Poručík vedl Roca lodí stejně jistě, jako kdyby byli na Posseidonu. Musel se tu hodně pohybovat za dobu, co crewman odpočíval. Nebylo to nijak zvláštní, byl inženýr a loď byla v dost dezolátní stavu, když je sem přivedli. Nejspíš byla pod útokem. Zhruba po pěti minutách dorazili do transportní místnosti. Roco se postavil na transportní paprsek, zatímco Andrew ještě něco vyřizoval u panelu s transportním důstojníkem. Co, to neslyšel, ale poručík mu docela hnusně mával před obličejem PADDem, který pak položil na terminál, postavil se vedle Johna a následně je již transportní paprsek přemístil na malý
runabout. Pilot byl mladý crewman prvního ročníku, jakmile uviděl poručíka a Johna, vyskočil: "Pánové, vítejte na runaboutu!"
Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 100 Umístění: USS Posseidon
Andrew se musel uchechtnout, stejně jako John. Nebyli už týdny zvyklí na to, že by je někdo zdravil. Bylo to.. podivné. Stejně jako čisté šaty, které měli na sobě a pocit, že jsou mezi lidmi. Že už se nemusí bát. Že jim nic nehrozí. Na křižníku to pořád zavánělo romulany, ale tady, tady už byli mezi svými. Po dalších několika málo okamžicích člun zamířil na stanici pod poručíkovo pilotováním. "Člune tři tango, tady je letová kontrola stanice McKinley, máte povolení k přistání, přeleťte na vektor šest osm, navedeme vás. Letová kontrola konec." Za oknem člunu se základna právě začala rýsova. Spolu se Zemí, vycházejícím sluncem a několika kotvícími loděmi tvořila nadpozemskou scenérii. Oběma pasažárům se hlavou míhaly vzpomínky na to, co prožili, a nejspíš ani jenen z nich nedoufal, že se tohohle ještě dočkají: "Tak tohle je pohled pro bohy!" "Tady je letová kontrola McKinley, člune tři tango, přešli jste na vektor šest osm, sledujte naváděcí světlice. Váš dok je vyklizen. Přejeme příjemnou návštěvu." Andrew se usmál, ale než stačil něco říct, ozvala se ze stanice znovu letová kontrola, tentokrát to nebyl ten mladý dívčí hlas, trochu medový, ale jiný. nezúčastěný. Tentokrát mluvil muž, jeho tón byl hrubý, ale něčím vnitřně laskavý- nejspíš zkušený velitel: "Člune tři tango, letová kontrola McKinley, opusťte tento vektor, váš nový vector je dvanáct pět. Letová kontrola konec." Poručíka to namíchlo: "Letová kontrolo, tady člun tago tři, udejte důvod změny vectoru?! Musíme obletět celou stanici, potrvá to minimálně hodinu!" "Tady je letová kontrola Mckinley pro člun tři tango." opět ten dívčí hlas "Je nám líto že vás zdržujeme, ale došlo k nouzové situaci, omlouváme se. Letová kontrola konec." John obrátil oči v sloup, otočil se a zamířil k replikátoru: "Raktajino!" Andrew otočil raketoplán a v dálce proti nim mířil Ronin. "No, to bude asi ono. Mrknem se, co nám na to řeknou senzory..." Andrew si zobrazil informace o lodi- všechno na sto procent, ale priorita jedna." "Zase nějaký admirálové. Ach jo, jak já tohle nechutný nadržování nesnášim!" John zatím spokojeně popíjel svůj drink, po to všem ho hodinové zdržení na orbitě nebmohlo rozhodit. Sám se zabýval spíše myšlenkou svého návratu na Akademii. "Romanov." Řekl nakonec. Všiml jsi jak sebou při tom pilotující crewman trhl, až málem spadl ze sedadla. Andrew se na něj podíval: "Co s ním?" "Jednou mi řekl, že kdybych se chtěl vrátit, mám s ním počítat." Andrew se usmál: "Když to řekl Romanov, snad to bude pravda." pak trochu zvážněl: "Takže to tak opravdu chceš?" John se ještě jednou zamyslel, to by znamenalo odejít z Poseidonu. Ale pořád lepší nebýt na lodi vůbec než tam být se Steavem. "Ano," řekl nakonec rozhodně. "Tady he letová kontrola McKinley, člune tři tango, přejděte na vector deset osm, omlouváme se za držení, letová kontrola konec." Andrew strhle člun prudce napravo. Do příletu do doku už mlčeli. Roco si přebíral, co to pro něj
znamená a Andrew přemýšlel, jak mu ještě pomoci. První věc co v kajutě udělá bude, že zavolá kamarádovi z prokuratury a zeptá se ho na přesné podmínky znoupřijetí na akademii. Člun jemně dosedl. John vzal jejich společné jediné zavazadlo, tedy láhav Martini a vyšli ze člunu. Pilot jim ještě horlivě poděkoval za to, že s ním letěli, čemuž se oba zasmáli. Dok byl nejdříve prázdný, pak ale dovnitř vešla nějaká žena. Když si ji prohlédli pozorně měla insignie kapitána. Postavila se před ně a natáhla k nim ruku: "Jsem kapitán Sandra Hayds, je mi ctí vás přivítat na základně McKinley. Jsme rádi, že jste se vrátili. Hlavně, že jste se vrátili živí." John přenechal formality Andremu: "Děkujeme za uvítání, ale jsme docela unaveni, rádi by jsme si odpočali." Sandra kývla: "To je mi jasné, tady crewman může jít, navigace ho dovede k jeho kajutě, ale vás poručíku potřebuji. Musíme si jednak promluvit o vaší misi a to co nejdříve, zmizení a smrt poručíka Petersona chce vysvětlení a pak si s vámi projít podrobně vaší výpověď a rozkazy k projektu, na kterém jste pracoval." John kývnul: "Děkuji, madam. Poručíku." Kývnul oběma na pozdrav a nakonec zasalutoval. Andrew se k němu ještě otočil: "V 20.00 v baru!" John gestem naznačil, že rozumí a vydal ven z hangáru. Základna se hemžila lidmi, mnohem více, než tomu bylo na lodích. Na plánu si našel, kde by asi měla být jeho kajuta. Sebevědomně si myslel že naviační systém nepotřebuje. Vydal se bez něj směrem, který turšil, že je správný. Cestou viděl několik kadetů 4. ročníku, kteří tu a tam něco kutili. Možná že za chvíli bude zase jedním z jich. Brzy však musel myšlenku na kadetskou uniformu opustit a začít se zabývat jiným problémem. Ztratil se. Přeci jenom tedy aktivoval navigační systém a po asi 15 minutách stál před kajutou pro hosty. Byla to kajuta nižší třídy, ale i tak se Johnovi velice líbila, byla daleko hezčí než na Posseidonu. Chvíli si zdřímnul a asi tak v šest odpoledne si sedl k počítači a procházel, zde už mnohem obsáhlejší datábázi. To mu vydrželo až do té doby, než se měl sektkat s Andrem v baru. Vydal se tam po své předešlé skušenosti z dostatečným přestihem, usadil se na barovou stoličku, a objednal si něco k pití. Chcíli po osmé se přiřítil Andre a chvíli bloudil po gigantickém baru očima. John na něj mávnul: "Tady poručíku." Andrew kývl na znamení, že rozumí. Nejdříve zašel si k baru pro drink, byl krvavě rudý, trčel z něj deštníček a voněl po jahodách, a teprve až pak se posadil vedle Johna. "Promiň, hrozně se omlouvám, mám spoždění asi dvacet minut, kapitán je hrozně neodbytná, trvala na kompletním hlášení a..." "Já to říkal," přerušil ho John. "Už na Hawku se to říkal." "Co?" "Že dostanete novou frčku." John vstal a napřáhl k Andremu ruku se širokým úsměvem na rtech: "Gratuluji vám, nadporučíku." Andrew se zasmál, vstal, přijal Johnovu ruku a když se posadili, nadporučík zvážněl: "Nejsem ale jediný, kdo dneska něco dostane." S tím položil před Johna malou černou krabičku. Když jí otevřel, ležela tam frčka lodního mistra a pod ní medaile za statečnost. "Hodnost byla zbytečná, když jdeš na akademii, ale alespoň ti udělá radost." John nevěřícně zíral na medaili. Neměl tušení co by měl říct. "Jo, a ještě tady... stačí podpis. Vše je už vyřízeno." Před Johnem se objevil PADD s obrovským, zářícím nadpisem: Doporučení pro dokončení studia na Akademii hvězdné flotily.
Podepsaní: Nadporučík Andrew Andraschko, kapitán Sandra Hayds, Brigádní generál Romanov. Když John i nadále mlčel, Andrew se usmál: "Stačí podpis, transport na akademii ti odlétá za tři hodiny. Čtvrtý ročník." "Zdá se, že jste nezahálel." Andre se jen rozhlédl. V dálce zahlédl dívku, v rudé uniformě, neměl si jí čas moc prohlédnout, ale byla mu povědomá i tím letmým pohledem. Zmizela v davu. Nadporučík se otočil zpět k Johnovi. "Ok, Johne tak dotoho," řekl si a zhluboka se nadechnul zcela stejným způsobem, jakým ho to Andre viděl dělat těsně před tím, bež vyskočil s phaserem v ruce na Romulany. Potom přiložil prst na PADD. Ten jenom pípnul. Ještě obrátil na barmana: "2x šampaňské prosím." "Tak, na co se napijeme?" zeptal se nadporučík. "Na nás," řekl John a pozvedl sklenku, dnes už po bůh ví kolikáté. Šampaňské bublalo a teklo krkem tak skvěle, že než se oba nadáli, zmizelo a byl čas se loučit. Nadporučík doprovodil Roca ke člunu, který mířil na akademii a popřál mu mnoho štěstí. Oba dva dělali, že se nic neděje, ale přesto věděli, že tohle je na dlouho dobu naposled, co se vidí. Alkohol pomála. Když se raketoplán zvedl a proltěl silovým polem, nadporučík zůstal stát v doku sám. „Co teď?“ zeptal se sám sebe. Created by liutenant commander Andrew andraschko and master chief John Roco _________________ ...but dreams have a nasty shape of turning into nightmares when you're not lookin'... 31. 10. 2004, 18:02
Sovik
Výsluch 2
Poručík
- "Identifikujte sa!" začal Sovik ráznym hlasom vypočúvanie. Andoriánec ale ani nemrkl a hleděl poručíkovi přímo do očí. - "Identifikujte sa!" zopakoval Sovik úplne rovnakým tónom s nezmeneným výrazom. - "Vulkánec, co jiného se dalo čekat než že bude svůj požadavek opakovat stále dokolečka." konstatoval Andoriánec a dále pokračoval v mlčení. Neměl nikdy ve zvyku říkat víc než musel a nehodlal dělat žádné vyjímky i když byl s několika kolegy zajat na palubě federální lodi.
Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 61 Umístění: USS Posseidon
Sovikovi bolo jasné, že jeho protivník už bol dostatočne ostrieľaný a tak namiesto ďalšieho opakovania výzvy privrel oči. V mysli začal vytvárať rôznofarebné obrazce od červenej cez zelenú a modrú až k fialovej. Zrýchlilo sa mu dýchanie. Obrazce sa zlučovali do zložitejších tvarov pripomínajúcixh fraktákly. A tie v Sovikovej mysli začali rotovať a ako špirála pohlcovali všetko naokolí. Zmršťovali sa do seba, ale pritom sa rozpínali až pojali celú miestnosť. Sovikovo dýchani bolo pomerne rýchle a jeho trup sa začal jenme nakláňať do strán, akokeby rotoval proti smeru hodinových ručičiek. Farby sa zliali do bielej a v Sovikovej mysli prúdilo všetko naokolo k nemu. On bol Stred, on bol Počiatok i Koniec v tejto miestnosti, v tomto vypočúvaní. A nielen v Sovikovej mysli, v miestnosti sa vzduch, teplo, tlak všetká energia začala koncentrovať okolo Sovika. Bežný človek by nič také nepocítil, tykadlá andoriáncov sú však veľmi citlivé na akékoľvek nepatrné zmeny. Andoriánec se začal v rychlém sledu otáčet po místnosti ve snaze zachytit něco, co zde vlastně ani nebylo. Tykadla se mu pohybovala ze strany na stranu a každou chvílí byl čím dál tím více zmatenější. Pak si teprve uvědomil, že Sovik má celou dobu zavřeny oči a jeho dech se čím dál tím více zrychluje. Uvažoval o tom, že by přeskočil stůl a srazil Sovika k zemi, jeho prst se však stále nacházel na spoušti phaseru a pravděpodobně by ho dokázal poslat k zemi dříve, než by se k němu vůbec dostal. Něco však udělat musel: - "Okamžitě s tím přestaňte ať je to co je to !", zařval na Sovika a postavil se. Sovik už otvoril oči a ich pohľady sa opäť stretli. Vv duchu bol spokojný so svojou taktikou. Teraz už čiastočne sledoval andoriánca. Pokračoval scéne, ktorá sa mu odohrávala v a mysli začal vytvárať ešte aj nafukujúce sa bubliny. Skombinoval tak dve cvičenia, ktoré ho kedysi otec a jeho priatelia učili. Miestnosťou zúrila silná energetická búrka, ktorá dala do pohybu všetky nehmotné a hmotné čiastočky. Malé víry sa spájali do väčších a narážali na ďalšie s opačnou rotáciou. Výboje boli čoraz mocnejšie a mocnejšie. Tepelné a
tlakové zmeny začal pociťovať už aj Sovik. - "Jsem plukovník Andorijských válečných sil Ar-Gnad, bývalý výkonný důstojník na naší lodi ! Nechte už sakra toho nebo vás okamžitě zabiju !" - "Druhú šancu už nedostanete." podotkol Sovik k Ar-Gnadovmu vyhrážaniu sa o zabití a začal rýchlym tempom zoslabovať búrku. Po necelej polminúte sa v energetickej rovine "ozvalo" už len pár výbojov a všetko v miestnosti sa upokojilo. Sovik už dýchal normálne. - "Identifikujte vašu loď," pokračoval vo výsluchu akokeby sa nič nestalo. poručík Sovik, kapitán John Smith _________________ Poručík Sovik, hlavný taktický dôstojík USS Posseidon Hráč měsíce USS Posseidon – Duben 2381 1. 11. 2004, 19:22
L´Than
Crewman 1. třídy
OFF: Rád bych pozdravil svoje nové kolegy z USS Poseidon, Jmenuji se L´Than a na palubě budu sloužit jako pilot raketoplánu/runboatu. Do služby nastoupím hned, jak skončí vaše mise, nalodím se na základně. _________________ L´Than Založen: 25. 08. 2004 Příspěvky: 11 2. 11. 2004, 14:44
Sovik
Výsluch 3
Poručík
- "Prieskumník druhej andoriánskej flotily číslo 3597," odvrkol Ar-Gnad. - "Aké boli vaše rozkazy pri prílete k LO-4R?" Andoriánec mlčal. Nesnažil sa vyhnúť Sovikovmu pohľadu. Obaja sa navzájom prebodávali pohľadmi. Bolo jasné, že bude klamať skoro vo všetkom. Sovik privrel oči. Ar-Gnadom trhlo pri pomyslení čo nastane a tak radšej odpovedal
Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 61 Umístění: USS Posseidon
- "Mail sme za úlohou vyzdvihnúť na stanici nejaký tovar. Podrobnosti neviem." - "Zaznamenali sme komunikáciu medzi vašou loďou a stanicou. Čo bolo jej obsahom?" pokračoval Sovik rýchlym tempom. Postupne ho zvyšoval a Ar-Gnad sa ho nevedomky chytil. - "Dostali sme nové súradnice, kde sme mali prevziať tovar." - "Prečo ste zaútočili na našu loď?" - "Kapitán dal rozkaz a my sme ho vykonali." - "Odvôvodnil ten rozkaz?" - "Sme profesionáli, kapitán nemusí odvôvodňovať rozkazy!" - "Kto navrhol kolízny kurz?" - "Kapitán!" - "Koľko vás bolo na lodi?" - "40!" - "Prečo neutrálna zóna?" - "Zajali ich!" Ar-Gnad si ešte nevšimol, že sa preriekol. - "Čo obsahovala správa od ferengov?" - "Že nas obišli a že ich hľadáte!" Akonáhle si Ar-Gnad uvedomil, že sa preriekol vyskočil v zápale plný zlosti na Sovika. Ten sa však uhol a ešte mu aj uštedril riadny zásah do tváre. Ar-Gnad sa ešte otriasol, no druhý zásah už bol naňho priveľa. Dokrvácaný sa zložil k zemi. Sovik sa zaradoval - konečne ten bastard dostal, čo si zaslúži. Zavolal strážnika a spoločne ho odviehli späť do cely. Potom Sovik odišiel do kancelárie vrchného dozorcu, aby osviežil sa čajom z replikátora. Pri tom prehodnocoval Ar-Gnadovu výpoveď. Bolo jasné, že vedel o ich úlohe viac ako tvrdil a na rozhodnutiach kapitána sa spolupodieľal. Taktiež bolo očividné, že ich zastaralá loď nepatrí armáde, ale pravdepodobne bola po vyradení zo služby odkúpená obchodníkmi. Ferengovia nedodržali dohodu s andoriáncami a Sovik ku koncu cítil Ar-Gnadov hnev voči nim. Hypotézu mal vulkánec už hotovú, len si potreboval overiť jej správnosť v niekoľkých dôležitých bodoch. _________________ Poručík Sovik, hlavný taktický dôstojík USS Posseidon Hráč měsíce USS Posseidon – Duben 2381
Naposledy upravil Sovik dne 6. 11. 2004, 21:36, celkově upraveno 1 krát 4. 11. 2004, 20:27
John Smith
Antarktis
Flotilní kapitán
O pár hodin později dorazila do sektoru další loď Federace. "Do sektoru právě vstoupila loď USS Antarktis. Je to vědecká loď třídy Nova, má standardní systém štítů o kapacitě 688 500 TeraJoulů, 2 standardní odpalovače photonových torpéd a 11 phaserových polí typu VIII. Pokud se dostaneme ještě do bitvy, nevydrží příliš dlouho." Podpraporčík si po tomto podle jeho názoru plně vyčerpávajícím hlášení promnul ruce a čekal, až ho za něj kapitán pochválí. Nic takového se ovšem nestalo a John odpověděl pouze něco ve smyslu beru na vědomí. Založen: 01. 06. 2004 Příspěvky: 281 Umístění: USS Excalibur
"Otevřete volací frekvenci a spojte mne s kapitánem Newmannem." Čelní pohled na loď vystřídal můstek Antarktisu. "Kapitáne Smithi, přijali jsme vaši zprávu a dorazili hned jakmile to bylo možné. Jaká je vaše současná situace ?", zeptal se postarší muž s plnovousem. "Lepší než jsme původně očekávali", odpověděl John. " Podařilo se nám na terciální sekci zprovoznit primární systémy a i velkou část systémů sekundárních. Máme tedy štíty, zbraně i warp a jsme schopni se při případném útoku bránit. Téměř veškeré části zbytků andorijské lodi byly z trupu odstraněny a podařilo se navázat kontakt s nezvěstnými týmy. Stále ale máme velké škody zejména na primární sekci do které nepřátelská loď narazila. Náš šéfinženýr už je téměř 2 týdny nezvěstný - pátrá po něm sice rozvědka ale zatím jsme nedostali žádné pozitivní informace a jeho zástupce je mrtev." Kapitán Newmann si promnul rukou vousy. "Smithi, mohu vám poslat na palubu tři inženýrské týmy plus mého šéfinženýra pokud budete chtít. Vím že to není moc, ale naše loď nemá tak početný personál jako ta vaše a navíc nesmíte zapomenout že nejsme bojové plavidlo jako vy, ale vědecká loď." John se při té myšlence pousmál. Možná bojová loď, ale v současnosti se jí Antarktis více než vyrovnal. "Děkuji kapitáne, každá pomoc bude určitě vítána. Pošleme vám souřadnice kam můžete vaše lidi transportovat." Kývl na lodního mistra Esterovou a ta přeposlala na Antarktis místa, kde bude nejvíce zapotřebí pomoc nových posil. Kapitán Newmann mohl během chvíle potvrdit že opravářské týmy jsou již na cestě. "Smithi, co pro vás ještě můžeme udělat ?" "Možná více, než si kapitáne myslíme. Před asi 30 hodinami jsme vyslali na základnu LO-4R výsadek 5 lidí... " Asi po čtvrt hodině již měl kapitán Newmann všechny informace, které potřeboval vědět k uskutečnění mise, o kterou ho John požádal. "Budeme zpět brzy kapitáne a věřte mi, najdeme váš výsadek za každou cenu a přivedeme ho zpět." John přikývl a po ukončení spojení sledoval, jak Antarktis ladně přešel na warp a zamířil k LO-4R... _________________ Flotilní kapitán John Smith, Velící důstojník USS Excalibur
"I will just have to trust that you will not let Adm. Pressman put the Enterprise in unnecessary risk and if I find that that trust has been misplaced, I will have to re-evaluate the command structure of this ship. Dismissed" -- Picard (The Pegasus) 5. 11. 2004, 20:33
Sovik
Výsluch 4
Poručík
Ako ďalšieho si na vypočúvanie zobral druhého vytipovaného andoriánca. V cele pôsobil sklúčnene, nervózne a bojazlivo. Sovik to chcel využiť a vytiahnúť z neho čo najviac informácií. Návrat dokrvaveného nadriadeného mu nedodal moc odvahy. Naopak, silný strach o vlastnú existenciu ovládal jeho telo a myseľ.
Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 61 Umístění: USS Posseidon
- "Identifikujte sa." začal Sovik vypočúvanie. - "Dunev Kor, transportný technik a skladník." - "Kto je váš veliteľ?" - "Kapitán Thimon." Dunev odpovedal so sklopeným zrakom na Sovikove otázky a dúfal, že sa vyhne Ar-Gnadovmu osudu. - "Akými činnosťami sa zaoberá vaša loď?" - "Sme podnikatelia, obchodníci. Transportujeme cenné náklady, niekedy prepravujeme pasažierov alebo sledujeme lode, či odpočúvame subpriestorové vysielanie. Nie je ľahké získať zákazky. Niekedy nám dá kapitán aj niekoľko týždňov voľno." - "Aká je vaša terajšia zákazka?" - "Mali sme na stanici vyzdvihnúť dvoch pasažierov a prepraviť ich do neutrálnej zóny." - "Máte kontakty v neutrálnej zóne?" - "Predpokladám, že kapitán má. Už sme tam niekoľko krát boli s nákladom." - "Akým?" Dunev krátko mlčal. Zjave sa rozhodoval, či si radšej zachráni krk, alebo kolegov. - "Zbrane. A ešte mnoho informačných médií." - "Viete koho ste mali transportovat teraz?" - "Nie, ale pred príletom sme mali pripraviť väzeňskú celu a jednu kajutu." - "Čo sa udialo po vašom prílete k LO-4R?" - "Odleteli sme preč. Neviem. Bol som v strjovni. Dostali pokyn udržiavať maximálnu možnú rýchlosť. Asi po minúte som dostal príkaz pripraviť transportéry na prenos na vašu loď." - "Takže váš kapitán si bol vedomý, že nám neunikne. Prečo sa rozhodol pre kolíziu?" - "To neviem," odpovedal Dunev a po prvý raz sa pozrel Sovikovi do očí. - "Nikto proti jeho rozhodnutiu nenamietal?" - "Neviem o nikom." - "Nemail ste predsa na palube nič, také cenné, že by to stálo za zničenie lode. Alebo sa mýlim." - "Nie," odpovedal neisto a opäť zdvihol zrak k Sovikovi. - "Aký tovar ste prevážali?" spýtal sa Sovik silnejším hlasom. No nedostal odpoveď. Zopakoval otázku ešte dôraznejšie. - "Nič..." - "Čo stálo za to, že ste zramovali loď federácie?" zareval Sovik na andoriánca, ktorý ešte nikdy nevidel rozhnevaného vulkánca. V tej chvíli už nedokázal potláčať strac a anténky sa mu roztriasli ako keby mrzli v treskúcej zime. - "Zajatcov." Sovik zbystril pozornosť, toto nečakal. - "Akých zajatcov?" - "Dvaja z ľudia, jeden vulkánec, cardassian a vissiánec." - "Čo sa s nimi stalo?" - "Neviem. Zostali v celách." - "Zostal na lodi ešte niekto okrem nich?" - "Nie." Sovik ťukol do komunikátora: - "Sovik kapitánovi, na palube andoriánskej lode sa nachádzalo päť zajatcov. Boli zavretí v celách. Podrobnosti vám poviem, keď ukončím výsluch." - "Ďakujem, rozumiem." odpovedal Smith. - "Kde ste ich zobrali na palubu?" - "Dvaja s nami leteli z Andorie, ďalších sme zozbierali na rozličných staniciach." - "Kto boli tí zajatci?" - "Neviem netuším. Neprehovoril som s nimi ani slovo. A od kapitána sme žiadne informácie nedostali. Ak sa jedná o chúlostivé záležitosti, nehovorí nám podrobnosti. Ale jeden federálny mal hodnosť komandéra alebo tak nejak." - "Akú mal špecializáciu?" - "Modrú." - "Ako dlho už pracujete na tomto obchode?" - "Pred rokom sme naposledy boli v neutrálnej zóne. Asi odvtedy." - "Keď ste sa transportovali na loď, v ktorej skupine bol váš kapitán?" - "Nebol s nami." - "Kontaktovali sa vaši kolegovia po vniknutí na Posseidon s niekým s posádky?" - "Náš veliteľ sa stále snažil niekoho kontaktovať. Neúspešne. Ale neviem, kto to bol."
- "Akú mal hodnosť?" - "Neviem." _________________ Poručík Sovik, hlavný taktický dôstojík USS Posseidon Hráč měsíce USS Posseidon – Duben 2381 Naposledy upravil Sovik dne 9. 11. 2004, 20:35, celkově upraveno 6 krát 6. 11. 2004, 16:44
Andrei IRQ Nortonov
Back on Bridge
Lodní mistr
Nortonov už byl opět schopný služby a nyní jel výtahem na můstek. Zrovna byl v kajutě, jelikož mu doktor nařídil pořádně odpočívat, ale Andreiovi to bylo vcelku šumafu...Halvně když bude sloužit pro dobro Federace. Kapitáne, Crewman Nortonov se hlásí do služby. Kapitán se na něj podíval skoumavím zrakem a odvětil: Ujměte se kormidla... Založen: 18. 08. 2004 Příspěvky: 27 Umístění: USS Posseidon
Ano pane.. Řekl Nortonov a přešel ke svému nejoblíbenějšímu míst hned po posteli ve své kajutě: ke kormidlu... _________________ Andrei "IRQ" Nortonov, USS Posseidon
6. 11. 2004, 19:34
T'Rel
"The Cat in the Vat", Part.2
Náčelník
Práporčička očividne zaspávala a tak sa radčej ospravedlnila a poslala za seba náhradu. Billa, ktorý si s nou s radostou vymenil miesto. Věčim už dávno spal a Havraha zalizol niekde dozadu. Usednu na sedadlo vedle T'Rel, které věnuji jeden ze svých okouzlujících úsměvů. I když to na ní není vidět, jistě jí začíná bušit srdce a začíná se do mě zamilovávat. "Tak jsem uvažoval T'Rel. Možná by jsme na lodi mohly zajít na večeři. Na nějakou soukromou. Takové krásné děvče jako vy, si nezaslouží večeřet samo. Nebo snad je ve vašem životě nějaký muž?" Založen: 10. 06. 2004 Příspěvky: 353 Umístění: USS Posseidon
T'Rel na Billa hodí kontrolný pohlad, či náhodou nežartuje. Ludia majú vo zvyku hovorit veci, ktoré nakoniec nemyslia vážne. Ale s jeho pohladu a chovania to nevedela presne určit. Vlastne, nikdy to nevedela. A tak vždycky brala veci vážne. Spomenula si na Davida Jaksona, ako boli vtedy v parku a bavili sa o páriacich rituáloch pozemštanov. Vybavila si, ako jej David vysvetloval, že pozemské pári, ktoré prechádzajú milostným vztahom, sa obvykle stretávajú na verejných miestach, kde spolu......nevedela si presne spomenút na jeho sová......prechádzajú procesom osvojenia si poznatkov o tom druhom. ...aspon tak to pochopila... Teraz bola trochu v pomykove. Bill sa píta, či je slobodná a nie či chce s nou započat "rande". Nemala rada to slovo. Bolo také....nevedecké. Nakoniec mu slušivo odpovedala, kedže Bill nie je telepat a jediná možnost u neho ako niečo takéto zistit, bolo verbálne. "Nie som vydatá ani zasnúbena." povedala stručne a jasne, hladiac pri tom pred seba na konzolu. Ale po chvíli sa zarazila a dodala: "Pokial chcete rozvinút somnou rozhovor, môžete ho teraz. Obvykle rada večeriam sama." Takže volná. Super. Bill, teď se snaž. "Dobře, tak rozhovor. Ale tu večeři nezavrhuj. Tak a o čem si teď popovídáme?" Zamyslím se. "Tak, když jsme u té večeře. Máš nějaké oblíbené jídlo? Já například miluju romulanskou kuchyni. Jejich Vinerien je to nejlepší pod sluncem." "Preferujem vulkánske vegetariánske jedlo." odpovie T'Rel tím svojím suchým tónom a dalej sa
venuje svojej práci. I ked to skôr vyzerá ako keby sa jej venovala na silu. "Vulkánskému jídlu jsem nikdy nepřišel na chuť. I když, slyšel jsem že někteří vulkánci začali jíst replikované maso. Možná by jsi to taky měla zkusit, krásko." Odmlčím se... "Ale tak mě napadá, jak jsi se dostala k svému oboru? Vulkánci mi příjdou trochu moc mírumilovní na to, aby byly u zbraní." Človeče, mne už fakt šibe.... šak takto sa baby nebalia... čo som pomatený? "Vy ludia máte tú tendenciu iracionálne veci porovnávat. Nerozumiem tomu. Už ste druhý človek, ktorý sa ma na toto píta." "My lidé si jsme trochu podobní. A kdo se na to ptal? Nějaký kamarád? A jaká byla odpověď?" nenechávám se odbýt. Bolo to povzdychnutie čo Bill u T'Rel zaregistroval? Alebo to len tak vydýchla. Zrejme bola len nespokojná z jeho reakciou. Dalo sa to trochu poznat. Asi to nedokázala tak dokonale zakryt ako obvykle. "Pítal sa ma na to jeden kadet, ked som bola navštívit akadémiu v San Franciscu. A s mierumilovnostou to nemá nič spoločné." začne T'Rel Billa poučovat. "Vulkánci dokážu vhodne zastúpit akýkolvek post." povedala to tak samozrejme. V dalšom zuaujímavom dialógu ich avšak vyruší pípanie konzoli. T'Rel niekolkými ladnými dotykmi na reflexnú plochu zistí čo sa deje. "Blíži sa k nám nejaká lod ....federálna lod." "Konečne Posseidon. To im trvalo." spoznámkuje Bill. "Nie. Je to USS Antarktis. Podla vektoru pohybu majú namierené priamo k nám." "Kontaktujú nás." oznámi Bill, ked sa rozbliká i jeho konzola. "Otvorte kanál." nariadila mu T'Rel a otočila sa s kreslom smerom k obrazovke. Hovorit bude ona. Bill jediným pohybom otvoril frekvenciu a na obrazovke sa objavil postarší muž, ktorý je podla frčiek kapitán plavidla. "Tu 'vrchní lodní mistr' T'Rel, ako vám môžeme pomôct?" Kapitán trochu mierne prekvapene, ale autotiratívne. "Tu kapitán Newmann. Aký je váš status?" "Čakáme na našu matersú lod, pane." "Na to zabudnite. Idete k nám." "Pane?" "Posseidon mal problémy. Všetko sa dozviete. Náša letová kontrola vás navedie do dokov. Antarktis koniec." obrazovka potemnela a Bill chvílu na nu čumel spoza T'Relinho chrbta. Skúmavo sa na T'Rel po očku pozrel aby zachytil jej výraz tváre, ale ako zvyčajne, bol kamenný. Nakoniec sa čln lenivo pohol k pravoboku lode, okolo gondoly až prerazil silové pole dokov a ladne dosadol na pristávaciu plochu. Na to Antarktis vystrelil ako pružina a bezpečne doviezol výsadok, ktorý nesie vzácne informácie spät k Posseidonu. OFF: Petty Officer Second Class T'Rel & Crewman Bill Right (NPC) played by Bill Right and Ensign David Jakscon _________________ "Mayby I'll not make everyone happy, but I'll keep us alive." Naposledy upravil T'Rel dne 14. 11. 2004, 15:42, celkově upraveno 1 krát 6. 11. 2004, 23:39
Sovik
Výsluch 5
Poručík
Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 61 Umístění: USS Posseidon
Sovik si naťukal niekoľko poznámok do svojho paddu a spokojný s výsledkom výsluchu sa postavil: - "Ďakujem, to mi stačí. Kráčajte štyri kroky predomnou z zabezpečovaciemu zariadeniu oproti celám. Uvoľní vám putá a potom sa vrátite do cely." - "Čo sa s nami teraz stane?" - "Budete transportovaný na Mars. Tam vás budú ďalej vypočúvať a vznesú proti vám obvinenia." - "Som nevinný, počúval som iba rozkazy nadiradených," snažil sa Andoriánec o svoju záchranu. -"Kapitán vám však neprikázal nahlásiť sa k nemu do služby. O vašej nevinne či vinne rozhodne súd. Prosím prejdite do veľajšej miestnosti." Po skončení vypočúvania Sovik odišiel do Skladu 6, kde boli uložené zbrane a prístroje zhabané andoriáncom. Po dvoch hodinách prehrabávania sa v logoch andoriánskych trikodérov sa mu konečne podarilo nájsť meno sabotéra na Posseidone. _________________ Poručík Sovik, hlavný taktický dôstojík USS Posseidon Hráč měsíce USS Posseidon – Duben 2381
8. 11. 2004, 13:50
Havraha ir-Llunih tr´Sari
USS Antarktis, aneb feddie opet zasahuje
erei'Riov
Crewman Večim na havrahův rozkaz odešel vzbudit poručíka. Ta vkračela chvilku po něm do pilotní kabiny člunu ve chvíli, kdy člun měkce dosedl na palubu lodi. Akoráte zaslechla další romulanům příkaz. Havraha: "Slečno T´Rel zažádejte o povolení ke vstupu na palubu Antarktis."
Založen: 28. 07. 2004 Příspěvky: 37 Umístění: USS Posseidon
Tu si Havraha všimne příchodu poručíka a přenechá ji místo za T´rel. Než stihne poručík protočit oči nad romulanovou formálností řijde odpověď z hangaru, pochopitelně kladná. Poručík se nenamáhá s odpovědí a rovnou vystoupí, postupně ji následuje zbytek výsadku. Venku je očekává první důstojník Antarktisu, tmavovlasy vulkánec. pokracovani, vecer, vyhazuji mi z ucebny;) vukance: "Jsem nadporučík Vutok, kapitan mi poslal, abych vas privital vas palube a zaroven mam omluvit jiste nepohodli a poruseni protokolu. Jsme mala lod a tak jsme nuceni vas ubytovan spolecne, tedy damy spolecne a pany spolecne. Doufam, ze to dustojnikum nebude zatezko." Havraha by v tu chvili spolehal na skodolibost vulkanců, poněvadz pohled, kterym ho obdaril Vutok, je dle Havrahy vice nez vymluvny. Na lodich imperia, je toto povazovano za hrubou urazku. Havraha se jen o neco vice nadechll a lehce prikyvl. Vutok: "Dale vas kapitan zada, abyste poruciku prisla za nim do pracovny za hodinu. Ukazi vam kajuty. Pane Sarine, jeste vam mam predat tuto zpravu." Podal Havrahovi padd a po zdvorilem prikyvnuti od porucika vyrazil nasledovan vysadkem z hangaru. Cestu ke kajutam(nejdrive dam samozrejme) vyplnival vulkanec zdvorilou konverzaci s porucikem, ktera havrahu naprosto nezajimala a behem cesty ke druhe kajute, se Havraha s Tuvokem decentne ignorovali k mirnemu pobaveni obou crewmanu. Vutok jim pred kabinou popral pekny pobyt a odesel za svymi povinnostmi. KAJUTA Kabina byla v celku uchazejici. Ackoliv je ocivdne dimenzovana pro pobyt crewmanu, presto ji Havraha s tichym zadostiucenim shledal na kratkou dobu vyhovujici. Zabral postel podel jedne steny a crewmanum nechal palandu u druhe. Jak se tam ulozi je jejich vec. Crewmani se ihned pustili do hodnoceni kajuty a lodi tridy Nova, snad jiz si na Havrahu zvykli, anebo ho chtelii vyoudit z kajuty. At tak nebo tak, Havraha po precteni vzkazu mirne zezelenal a odesel se sprchovat. Kdyz vylezl, crewmani meli co delat aby tzachovali dekorum. Havrahuv znechuceny vyraz nad zlatavou uniformou hvezdne flotily, kterou bude nucen po dobu pobytu na Antarktisu nosit, genialne kontrastovala s faktem, ze jeho stihle postave perfektne sedla.
VZKAZ Podporuciku tr´Sarine.. Jsem si vedom toho, ze Vam smlouva o vymene povoluje nosit
romulanskou uniformu. Presto si nepreji, abyste ji po dobu pobytu na me lodi nosil. Dekuji. Kapitan Newmann _________________ Havraha ir-Llunih tr´Sarine "Slouzit ve flotile je cest, ne pravo!" 8. 11. 2004, 16:33
Sovik Poručík
Založen: 03. 06. 2004 Příspěvky: 61 Umístění: USS Posseidon
Sovik sa rozhodol zradcu čo najskôr zadržať. - "Počítač, lokalizuj crewmana Nitada." - "Crewman Nitado sa nachádza na ošetrovni." - "Aký je jeho zdravotný stav?" - "Prosím autorizujte sa heslom tretej úrovne." - "Poričík Sovik, autorizácia s07544em87v." - "Prístup zamietnutý." Sovik sa zamračil a nestačil sa čudovať. Medzitým počítač odriekal zdvorilostný záver: "Máte ešte dva pokusy na autorizáciu. V prípade, že nedisponujete právami tretej úrovne, obrátte sa na prvého dôstojníka." Sovik si bol istý sorávnosťou zadaného hesla. Druhý neúspešný pokus mu len potvrdil, že niečo nie je v poriadku. Rozhodol sa nezdržovať sa zbytočnou komunikáciou s počítačom a vydal sa na cestu k ošetrovni. - "Sovik ops, pošlite prosím niekoho z bezpečnosti nech ma počká pred ošetrovňou." - "Zariadené, pane." Keď o minútu Sovik dokráčal k ošetrovni, nikoho pred ňou nevidel. Ani po niekoľkých minútach nikto neprichádzal. Nastavil teda svoju pušku a phaser na omráčnie a vošiel dnu. V malých miestnostiach boli zhromaždení všetci ťažko ranení. Ležali na nosítkach po obvode ošetrovne i v laboratóriu a v kancelárii. V OP doktorka práve operoval EHM a jeden doktor dvoch pacientov naraz, kým doktorka Ransolová a tri sestry sa snažili ošetrovať a sledovať menej akútne prípady. V modrých plášťoch sa predierali medzi pacientmi. Vrecká mali plné použitých náplní hyposrpayov, regenerátorov a iných medicínskych prístrojov. Prítomný zdravotnícky personál očividne nezvládal túto krízovú situáciu. Viac rúk a ešte jedna miestnosť by sa im určite hodili. Z útorb lode práve priniesli jedného z posledných zranených. "Vybil sa mi ďalší trikodér! Došlaka aj s tým," ozvalo sa odvedľa. V OP za rozpípal operačný stôl a v priebehu nasledujúcich sekúnd doktori spoločne vytrhli operovaného crewmana z objatia smrti. Sovik si letmo prezrel všetkých pacientov. Ani jeden z nich nevnímal čo sa dialo naokolo. Buď spali, alebo boli v bezvedimí, alebo ich natoľko trápili bolesti, že ich nezaujímalo nič iné. - "Toto je ošetrovňa, tú pušku tu nechcem ani vidieť. My ľudí zachraňujeme. Narozdiel od vás." Doktorka Ransolová si všimla Sovika keď prichádzala k novému pacientovi. - "Doktorka, máte tu crewmana Nitada?" No Ransolová sa už venovala novému pacientovi a nejavila o Sovika žiaden záujem. Sovik sa teda pokúsil zachytiť sestričku, ktorá práve prechádzala okolo neho: - "Sestra ukážte mi prosím crewmana Nitada." - "Ľutujem, neviem ktorý to je. Musíte sa spýtať doktorky." Sovik si pripadal, že čelí úplnej ignorancií. Sám, v streda ošetrovne plnej pacientov a zdravotníkov. Podišiel teda k doktorke: - "Potrebujem vidieť crewmana Nitada. Jedná sa o bezpečnosť lode. Musím ho zatknúť." Doktorka nechala Sovika ešte hodnú chíľu čakať, kým vybavila nového pacienta. Otočila sa s arogantným výrazom: - "Vy ste ešte tu, poručík?" - "Jediný spôsob ako sa ma zbavíte je, že mi ukážete ktorý je crewman Nitado a ja ho potom zatknem." Doktorka len vzdychla a naznačila hlavou aby ju nasledoval. Prešla cez laboratórium do ďalšej prázdnej miestnosti a naťukala niekoľko povelov do terminálu na stene. Zo steny sa onedlho vysunulo lôžko s Nitadovým zohaveným telom. - "Ste spokojný?" pozrela sa na Sovika zasunula lôžko späť do steny. Sovik sa ju ešte chcel spýtať na príčinu smrti. Jej prísny výraz ho však presvedčil, že na to bude čas aj neskôr. Sovik radšej rýchlo odišiel z márnice a zamieril rovno na mostík. _________________ Poručík Sovik, hlavný taktický dôstojík USS Posseidon Hráč měsíce USS Posseidon – Duben 2381
12. 11. 2004, 17:49
John Smith
Resumption
Flotilní kapitán
"Poslední zámek zapadl", oznámil operační důstojník po ukončení desintegrační sekvence, při které se loď opět spojila do jednoho celku. John nedávno četl studie, podle kterých by Prometheus v multi-vektorovém módu dokázal porazit i mocnou loď třídy Sovereign v případě
správně zvolených taktických manévrů. Přitom byl Prometheus dvakrát tak menší jak Sovereign, měl ale obrovskou manévrovatelnost a palebnou sílu, které se dalo využít jak ve prospěch Federace, tak stejně dobře by se jí dalo i zneužít. "Dobrá práce", pochválil Smith. "Do lodního deníku zapište, že k hvězdnému datu 58084.9 přemísťuji velení zpět na primární můstek." Založen: 01. 06. 2004 Příspěvky: 281 Umístění: USS Excalibur
Podpraporčík pořídil záznam a jakmile ho potvrdil, John se vstoupil do turbovýtahu v zadní části můstku. "Hlavní můstek" Turbovýtah se na krátkou chvíli rozjel, než o dvě paluby výše zastavil, aby nabral dalšího člena posádky. Dovnitř vstoupil poručík Sovik. "Kapitáne", oslovil velícího důstojníka jakmile vstoupil. Dveře se zavřeli a turbovýtah se opět rozjel. "Pane Soviku, jak pokračuje vaše vyšetřování ?" Poručík pokýval hlavou. "Podařilo se mi zjistit nové skutečnosti, ale raději bych o tom s vámi kapitáne pohovořil v soukromí pokud vám to nebude kapitáne vadit." John rozhodil rukama "Má pracovna je volná. můžeme to vyřídit v ní" V tu chvíli turbovýtah dorazil na určené místo a oba muži vstoupili na můstek. Inženýři se činili a již zde téměř nebyly rozeznat následky po phaserové bitvě, která se zde odehrála předchozího dne. "Kapitáne, USS Antarktis hlásí, že vyzvedli výsadek a právě jsou k nám na cestě.", ohlásil Havrahův zástupce. Ještě si vychutnával poslední okamžiky toho, než se podporučík tr´Sari vrátí a převezme svůj post. "Informujte je, že se na ně těšíme a ať se výsadek připraví na okamžitý transport, že už očekávám jejich hlášení. Do té doby bude ve své pracovně" Praporčík odvysílal zprávu a John vešel se Sovikem do své pracovny zjistit, co mu chce vulkánec tak důležitého zdělit, že to nechtěl řešit před posádkou. _________________ Flotilní kapitán John Smith, Velící důstojník USS Excalibur "I will just have to trust that you will not let Adm. Pressman put the Enterprise in unnecessary risk and if I find that that trust has been misplaced, I will have to re-evaluate the command structure of this ship. Dismissed" -- Picard (The Pegasus)
12. 11. 2004, 23:52
T'Rel
Make-up?
Náčelník
T'Rel bola velmi rada, že zo seba môže zhodit prestrojenie, v ktorom sa musela pohybovat v čase výsadku, a vymenit ho za uniformu narozdiel od Havrahu, ktorý by najradčej vo svojej romulánskej uniforme i spal. Celý čas len na všetko penil a ceril zuby a všetci naokolo začínali byt z neho nervózny. T'Rel väčšinu jeho záchvatov premeškala, lebo svoj čas využila omnoho inteligentnejšie. Najprv si spísala predbežné hlásenie, aby na nič nezabudla, potom si chvílu zameditovala uchýlená v pridelenej kajute a nakoniec sa uložila k zaslúženému spánku. Celý čas čo na Posseidon čakali predsa zotrvala na mieste pilota a únava sa na konci začínala u nej prejavovat nesústredenostou. Založen: 10. 06. 2004 Příspěvky: 353 Umístění: USS Posseidon
Zobudila ju až poručíčka, ktorá hlučne vstávala a obliekala sa. Šuchotala, pípala...no proste niečo robila. "T'Rel, ste hore?" zašepkala poručíčka T'Rel do uška. Vulkánka sa zamrvila a obrátila sa k nej tvárou. "Už nie. Potrebujete niečo madam?" povedala T'Rel normálnym hlasom.
"Nechajte tej formálnosti..." zašepkla znova poručíčka ale ked si uvedomila, že šepkat je už zbytočné pokračovala už prirodzene. "...mimo služby." "Rozkaz madam.....poručíčka.....eh, Allen?" T'Rel pripadalo divné takto oslovovat svoju nadriedenú. Bola z toho mierne zmätená. Ale čo by ste čakali po štvorhodinovom spánku. Poručíčka sa pousmiala nad rozpakmi vulkánky. Pripadalo jej to milé. Hlavne to, vidiet ju takto v posteli. Ked bola malá, predstavovala si, že vulkáni vôbec nespia, jedia len príležitostne, neutekajú a neválajú sa po zemi. Len naduto chodia a robia prednášky. Teraz sa jej splnil detský sen. Vidiet vulkána ako spí a ako vstáva. Dokonca ju pri tom zvedavo pozorovala-tajne. Ved, kedy sa jej v budúcnosti naskytne takáto príležitost. "Asi ste si moc nepospala. Za pol hodinu dorazíme k Posseidonu. Kapitán Smith poslal správu, že od nás očakáva hlásenie." povedala poručíčka, ked vyšla T'Rel z kúpelni v bielom župane a ručníkom na hlave. McBride to nedalo a musela ukojit svoju zvedavost. "T'Rel, prečo ste si nechali narást dlhé vlasy? A všimla som si, že ste sa začali malovat." potmehúcky sa pri tom Allen usmieva. "Chcete byt pre mužov atraktívna?" "Atraktívna?" prekvapene pozrela T'Rel na poručíčku. Alenn sa uchechtne. T'Rel očividne nevie, že je to pre opačné pohlavie prítažlivé. Ale prečo by to mala byt ona, čo jej takýto fakt vyjaví. Preto čakala čo jej na to T'Rel dalej povie. "Moja terajšia dlžka vlasov mi plne vyhovuje a pokial ide o líčenie. Všimla som si, že vy pozemštanky sa líčite docela často. Chcela som sa...prispôsobit. Predokladám, že to pre vás má určitý význam. Zatial som však neprišla na to aký." Zatial čo T'Rel vysvetlovala, jemne si pri tom s osuškou brhlila vlasy a chystala si ich vysušit. "Nastavila som si to na minimum automatiky." Poručíčka vedela, že tým myslí inteligentný make-up, ktorý dnešné ženy bežne používajú. "Dobre. Ja idem. Kapitán so mnou chcel pred odchodom ešte hovorit." povedala poručíčka rýchlo skôr než sa je T'Rel spíta na niečo, na čo jej nechcela odpovedat. Vulkánka prikývla a začala zo sušením vlasvov. Nakoniec ked bola hotová, dostavila sa do hangáru, kde nechala zaparkovaný čln, ktorý bolo treba naspät vrátit. Ostatný sa pinknú na lod... OFF: Otázka: Prečo sa vlastne T'Rel aj tak poručíčky nespítala, načo sa ženy líčia? Odpoved: Lebo žaba. Otázka: A načo sa to pítam a sama sebe si odpovdedám? Odpoved: Já vám reku neviem. Lieutenant Allen McBride (NPC) Chief Science Officer USS Posseidon _________________ "Mayby I'll not make everyone happy, but I'll keep us alive." Naposledy upravil T'Rel dne 14. 11. 2004, 15:41, celkově upraveno 1 krát 13. 11. 2004, 19:08
John Smith
Resolving power
Flotilní kapitán
John se Sovikem vstoupili do kapitánovo pracovny. „Budete muset poručíku omluvit tento nepořádek, ještě jsem neměl čas na to ho uklidit“, omlouval nepořádek v místnosti John a postavil zpět na nohy stolek, který se při nárazu lodi převrhl. Poté uklidil z gauče zbytky hvězdné mapy o které ho Fereng, od kterého ji kupoval, naprosto ujišťoval, že je určitě nerozbitná. Pokud se s ním ještě někdy potká, pomyslel si Smith, určitě z toho Fereng jentak nevyjde. Sovik si prisadol a začal kapitána oboznamovať s výsledkami jeho vyšetrovania:
Založen: 01. 06. 2004 Příspěvky: 281 Umístění: USS Excalibur
"Ukončil som predbežné vyšetrovanie. Moja interpretácia pozadia únosu posádky a útoku na našu loď je nasledovná: Naša skupinka andoriáncov nepatrí medzi bežných obchodníkov. Zaoberajú sa skôr špinavými prácami na objednávku - špionáž, manipulácia, vydieranie, únosy... Pravdepodobne pred rokom dostali od skupiny romulanov objednávku na únos niekoľkých vedcov. Medzi nimi bol aj pán Andraschko. Pretože svoju zákazku pravdepodobne precenili, museli jeho únos objednať u ferengov. Mali si ho vyzdvihnúť na LO-4R. Ferengovia ich však oklamali a rozhodli sa odovzdať romulanom Andraschka sami a tým si zvýčiť profit. Andraschko bol posledný, ktorý andoriánom chýbal, nemohli však už nič robiť. Pod hrozbou našej zvedavosti zamierili do neutrálnej zóny." John celou dobu co Sovik mluvil pozorně naslouchal. „To je dosti možné.“, odpověděl po krátkém zamyšlení Smith. „Předpokládám že výsadek, který by se měl vrátit už každou chvíli, tyto informace potvrdí. Ale jak říkáme u nás na Zemi, neříkej hop dokavaď nepřeskočíš“ „Význam tohoto sousloví zdá se mi kapitáne…“, chtěl začít Sovik ale přerušil ho interkom. =/\= Kapitáne, máme tu zprávu z velení Hvězdné Flotily, je určena pouze pro vás =/\= =/\= Přepojte mi to do pracovny, vezmu si to zde. =/\= =/\= Rozkaz, pane =/\= Sovik se začal zvedat že odejde z místnosti, ale John mu rukou naznačil aby zůstal. Poté k sobě natočil obrazovku počítače a jedním stiskem vystřídal logo Federace obraz postaršího muže. „Admirále“ , oslovil John velitele rozvědky a snažil se nedávat najevo překvapení. Zároveň mu projelo hlavou několik ne zrovna příjemných nápadů co by od něj mohl admirál chtít. „Kapitáne, vynecháme protentokrát formálnosti a přejdeme rovnou k věci. Podařilo se nám zachránit nadporučíka Andraschka a kadeta Roca“ „Nadporučíka ??“ „Ano, oba jsou v současnosti na stanici McKinley. Andraschko byl povýšen a crewman Roco si zažádal o návrat na Akademii z které před několika lety odešel. To ale v současnosti není důležité. Mám pro vás rozkaz, aby jste se okamžitě vrátil v doprovodu Antarktisu k Zemi kde obdržíte další rozkazy“ „Admirále, pokud je to kvůli Andraschkovi a…“ „Ne Johne, tohle je něco důležitějšího. Máš 30 hodin na to nahlásit se mi na velení HF, Foster konec“ Displej potemněl a opět se na něm objevilo logo Federace. Co dalšího může admirál chtít ? Chce pouze formálně zakončit tuto misi nebo je za tím něco více ? Odpovědi na tyto otázky ho čekali pravděpodobně až na Zemi. "Je tu ešte jedna dôležitá vec, kaptián. Andoriánci boli oproti nám dokonca vo výhode, mali na lodi aspoň jedného sprisahanca. Bol ním inžinier crewman Nitado. Zahynul pravdepodobne pri náraze. Napriek tomu odprúčam súdnu pitvu. Predpokladám, že vďaka nemu získali andoriánci istotu, že môžu využiť moment prekvapenia a ovládnuť Posseidon. A bol to zrejme on, kto sabotoval prívod energie do motorov a štítov pri poslednom úhybnom manévri. Túto hypotézu zatiaľ nemôžem potvrdiť, pretože počítač odmieta moje prístupové kódy vyšších úrovní. To môže naznačovať jeho komplica, ktorý sa snaží získať čas na zahladenie stôp. Pravdepodobne sa však jedná iba o poruchu spôsobenú kolíziou. Isté však je, že bez Nitadovej pomoci boli andoriánci na Posseidone ako slepí. Keby Nitado prežil, mali by sme veľké problémy ubrániť sa." „Poručíku, prolezte celou loď bude-li to nutné a zjistěte jakékoliv důkazy o tom že by mohl být na palubě další záškodník. Pokud tu opravdu stále je, musíme ho dostat do vězení dříve, než něco dalšího provede nebo se mu podaří z lodi dostat.“ "Zostáva nám zodpovedať poslednú otázku: Načo romulani potrebovali unesených vedcov?" naznačil Sovik tému uväznených vedcov na andoriánskej lodi. „Andraschko i Peterson jsou oba po celé Federaci uznávanými počítačovými specialisty. Pravděpodobně je Romulani chtěli unést právě kvůli tomu, aby je mohli vyslechnout a mučit tak dlouho, než by z nich dostali informace které by chtěli. Nemyslím si však, že by toto byla akce se souhlasem prétora, romulanští agenti vždy pracují čistě a nezanechají po sobě téměř žádné stopy. Navíc se to naprosto příčí současné romulanské politice vůči Federaci. Pokud bych si měl tipnout tak bych řekl, že za tímto únosem stojí menší nezávislá skupina, která chtěla posílit svou důležitost. To se ale my už pravděpodobně nikdy nedozvíme…“
Sovik si pri kapitánových slovách spomenul na analýzu politickej situácie v Romulánskej ríši, ktorá bola súčasťou T'Monovej práce o dopadoch vojny s Dominiom na mocenské vzťahy v alfa kvadrante. Naozaj tam spomínal silný odpor proti senátu, ktorý mal dokonca disponovať malou flotilou silných lodí a mnohými tajnými kontaktmi na vysokých imperiálnych postoch. „A ostatní vědci ?“, nadhodil Smith. „Těžko říci. Možná to s Romulany ani nesouvisí, stejně dobře by to mohla být práce buď pro někoho naprosto jiného, nebo přímo oni od nich něco chtěli. To už se ale nikdy nedozvíme, ani jeden z nich kolizi nepřežil“ Přerušil je opět interkom: =/\= Kapitáne, tady McBride. Jsme na palubě a míříme do zasedačky =/\= =/\= Rozumím, budeme na vás čekat =/\= John stiskl komunikátor aby ukončil spojení a společně se Sovikem zamířil do zasedací místnosti. Created by Lt. Sovik & FCpt. John Smith _________________ Flotilní kapitán John Smith, Velící důstojník USS Excalibur "I will just have to trust that you will not let Adm. Pressman put the Enterprise in unnecessary risk and if I find that that trust has been misplaced, I will have to re-evaluate the command structure of this ship. Dismissed" -- Picard (The Pegasus) Naposledy upravil John Smith dne 15. 11. 2004, 5:18, celkově upraveno 1 krát 14. 11. 2004, 10:27
Havraha ir-Llunih tr´Sari
Debriefing
erei'Riov
Založen: 28. 07. 2004 Příspěvky: 37 Umístění: USS Posseidon
Havraha asi nikdy nepochopí tu neefektivnost lidí, ten zvláštní nepokoj, který je žene z místa na místo, nutí je dělat absurdní činy, tak že se vždy objeví tam, kde je nejmíň čekáte, nebo udělají to co nejméně čekáte. Kvůli tomu, teď Havraha pochodoval po Posseidonu v té směšné uniformě a ignoroval udivené pohledy posádky, která ho bezesporu považovala za nějakého dalšího vůlkance. Naštěstí tédle směšné maškarádě bude brzy konec, už jsou u zasedací místnosti a Havraha se pak bude moci jít převléci do důstojnějšího oděvu. První vešla do místnosti poručík, pak Havraha následován T´rel, na kterou se podezřele tlačil jeden z crewmanu. Ta ho naštěstí ignorovala, takže po formalitách na smithův pokyn konečně usedli. Havrahovu bystrému oku neuniklo, že loď nese známky značného poškození, zjevně si taky užila svoje. Má velkou chuť se zeptat, ale potlačí ji, posloupnost velení především, až komandér uzná za vhodné je o tomto informovat, udělá to. Tak si zatím Havraha jen pozorně prohlíží okolí a vštěpuje údaje do paměti. Určitě se budou hodit. Zdá sa to, alebo sa ten Bill stále o niečo pokúša. Vôbec nebol nervózny z toho, že ide na dôležitú schodzu a už vôbec si nevšímal ten pozostatkový neporiadok naokolo. Oči mal len pre T'Rel, ktorá decentne cupitala za Havrahom. Vždy sa pohybuje s takou spomalenou dôstojnou gráciu, ktorá u ludí vzbudzovala dojem. Všetci sa nakoniec usadili a čakali na kapitánov pokyn či predslov. John si chvíli přeměřoval pohledem Havrahu a snažil se nedávat najevo smích z pohledu na romulanského důstojníka, který byl znechucen uniformou Federace kterou musel mít na sobě. Na druhou stranu kdyby Havrahu už z dřívějška neznal, pravděpodobně by ho pokládal za normálního vulkánce, kterých bylo na palubě hned několik. "Jsem rád že jste všichni v pořádku dorazili", promluvil John. "Máme již hypotézu co se mohlo stát, ale předpokládám že vy jste získali přesnější informace které ji buď potvrdí nebo naopak vyvrátí. Podejte tedy hlášení, co jste zjistili."
Poručíkovi, která se evidentně cítí unavena, se nechtělo začít vyprávět první, tak vybídla tr´Sarine, ať začne, stejně se první zajímaví incident odehrál při jeho skupince. Havraha lehkou úklonou dal najevo, že poručíkovo přání splní, ačkoliv by správně měla začít ona a ostatní členy vyzvat k doplnění detailů a předání písemné zprávy. Havraha se narovnal a začal mluvit, rovnou k věci, bez nějakých příkras. Havraha: “Cesta člunem proběhla dle očekávání. Po velmi laksní a zběžné kontrole od obsluhy stanice, nám bylo umožněno přistát v doku. Kamufláž za nájemné lidi nám vyšla a ferengijskou zvědavost sme odradili bez problému. Zde bych rád vyzvedl crewmana Večima, který s jedním
ferengem doslova zametl místní podlahu a tak nás zbavil dalších kontrol a nechtěných obchodních nabídek. bohužel jsme pak byli nuceni vyhledat místní ošetřovnu, kvůli zlomené ruce onoho ferenga, ale sám ustoupil od požadovaného odškodného.“ Zde Havraha se na chvilku odmlčel a udělal pauzu, v které pohlédl na crewmana, zda-li nechce něco dodat. Ten však jen lehce zčervenal a sklopil hlavu. Tr´Sarine jen povytáhl obočí a pokračoval. Havraha: „Pan Večim potom zahrál lehce raněného, méně inteligentního jedince. A tím mi poskytl čas k nabourání terminálu stanice. Z něj jsme získali několik zajímavých údajů. Ferengové vedoucí stanici mají k dispozici minimálně dvě lodě třídy Marauder. Z nichž jedna byla vyslána na obchodní misi s jejich romulanskými „partnery“.“ Slovo partneři Havraha málem vyplivl, takže i klingonům by bylo jasné, co si o tom myslí. Možná až moc jasné. Havraha: „A druhá dostala příkaz k urychlenému návratu ke stanici, kvůli kontraktu s andoriány. Dále je mou povinností, nahlásit ztrátu dvou phaserů, které jsme byli nuceni použít jako poplatek za ošetřovnu. Kvůli bezpečnosti, jsem je však nastavil na sebedestrukci, se zpožděním tří hodin. Bohužel se nám nepodařilo zjistit, o jaký obchod s Romulanskou Republikou se jedná,či kde se nachází ony Maraudery. Krom toho, že se jedná o převoz VIP osob.“ Načež Havraha zmlknul a usadil se pohodlněji v křesle. "Naša skupina..." začala poručíčka. "-nemala tolko štastia ako tuto pán Havraha. Narazili sme na istý problém, ktorý sme museli vyriešit." Ukázala pri tom na Billa aby pokračoval. "Ano kapitán. Jedna bývala Bajoránska vezenkyna ma v bare spoznala a vyhrážala sa mi, že zo stanice neodídem živý. Tak sme ju spoločne s T'Rel sledovali. Ukázalo sa, že mala na stanici niekolko komplicov, ktorých chcela kontaktovat, tak sme sa zbavili jej i jeho partáka klingona." Bill sa pri tom prirodzene ušklebil. Chcel tým dat najavo, že zvládol i mohutného klingonského dódža. "Pred tým sa mi podarilo zistit istý kontakt na človeka, ktorý na feregskej lodi stratil svojho brata." pridala sa T'Rel a opisovala svoj zahalený rozhovor s hostinským. "Predpokladala som, že by nás tento človek mohol zaviest k hladanej lodi, ale situácia sa vyhrotila inak." dodala T'Rel a pomlčala o poručíčkinej neschopnosti sledovat toho človeka, narozdiel od sledovania iných vecí. T'Rel nemal čo dalšieho dodat a tak napodobila Havrahu. Všetko podrobone vyloží v hlásení. Smith se zamřačil, když Havraha i ostatní dokončili hlášení. Dalo by se shnout do jedné věty Nic jsme nezjistili. "No pánové a dámy, aspoň že jste se na té základně nenechali zabít.", zhodnotil jejich misi a poté všechny seznámil s událostmi, které se během jejich nepřítomnosti stali na Posseidonu. Havraha si nemohl odpustit narážku že by se něco takového u nich nemohlo nikdy stát a když přešli i tuto poznámku, posádka dostala rozchod a John se navrátil na můstek. Posseidon zamířil v doprovodu Antarktisu k Zemi, kde už ho očekávali zbylí členové posádky a velitel rozvědky.....
flotilni kapitan John Smith , erei´arrain Havraha ir-Llunih tr´Sarine , vrchni lodni mistr T´Rel _________________ Havraha ir-Llunih tr´Sarine "Slouzit ve flotile je cest, ne pravo!" 14. 11. 2004, 14:22
