bulletin pro školy
strana 2
Neviditelná ruka trhu dopadla i na studenty Světových škol strana 5
Jsou romské děti hloupější než ostatní? strana 6
Rozvoj = spokojený život?
V/2010
Neviditelná ruka trhu dopadla i na studenty Světových škol „Bylo tak nespravedlivé a bezvýchodné být obyvatelem rozvojové země. Bohatí nám půjčovali za extrémně nevýhodných podmínek a pád cen nakonec úplně znehodnotil naše výrobky. Byla to hrůza,“ komentuje jeden z účastníků pocity ze hry Neviditelná ruka trhu, která byla součástí dubnového setkání studentů zapojených do projektu Světová škola 2.
jaké dopady má chování jedince žijícího v rozvinuté zemi na společnost v rozvojových zemích nebo jak žák, škola či komunita v České republice může svým jednáním a spotřebou ovlivnit život lidí na jiných kontinentech. „Naše téma je Jin a Jang vody, tedy co nám voda dává a co nám naopak bere,“ vysvětluje Petr Zapletal, který učí na obchodní akademii v Novém Jičíně. „Pro vodu jsme se částečně rozhodli i kvůli červnovým povodním v našem regionu v roce 2009. Nyní se snažíme hledat a vysvětlovat lokální i globální příčiny a důsledky povodní a nacházet konkrétní návrhy řešení – jak se lépe vyrovnat s devastujícími povodněmi a jak jim předcházet,“ dodává Petr Zapletal. Na pražském Gymnáziu profesora Jana Patočky si jako prioritní téma zvolili pro změnu etické spotřebitelství, konkrétně trh s ovocem a zeleninou, kde podle školního týmu převládají „importované neekologické produkty“. Se školním projektem pomohou studentům posluchači Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, kterou si škola vybrala pro nadcházející rok jako svého oficiálního partnera. Uzavírání partnerství a podpora spolupráce na místní úrovni při řešení vybraných problémů je totiž jedním z hlavních cílů projektu Světová škola 2.
Projekt Světová škola 2: „Hra simuluje podmínky mezinárodního obchodu a postavení vyspělých, středně vyspělých a nejchudších zemí na světovém trhu. Studenti si jejím prostřednictvím mohou zkusit, jaké to je narodit se v některé z méně šťastných oblastí světa,“ vysvětluje smysl aktivity Zuzana Pernicová, koordinátorka projektu Světová škola 2. Hra, stejně jako samotný projekt, pomáhá vést studenty k odpovědnému přístupu k okolnímu světu a aktivnímu zapojení do řešení celosvětových problémů. „V současné době spolupracujeme s patnácti středními a základními školami. Každá z nich si na podzim zvolila prioritní téma, k jehož řešení chce v nadcházejících dvou a půl letech přispívat prostřednictvím vlastního školního projektu,“ přibližuje činnost Světových škol Zuzana Pernicová. Mezi vybraná témata patří například nedostatek pitné vody v rozvojových zemích, nízká úroveň vzdělanosti jako hlavní příčina chudoby, nespravedlivý mezinárodní obchod se zemědělskými výrobky či světové dopady klimatických změn. Při přípravě školních projektů je přitom kladen důraz především na globální rozměr těchto témat. Tedy na to,
2
www.varianty.cz
• se zaměřuje na podporu zavádění globální rozvojové výchovy (GRV) do školní praxe, • opírá se o přesvědčení, že škola tvoří nedílnou součást místní i globální komunity, • pracuje především s tématy enviromentální udržitelnosti a potřeby rovnocennějších vztahů mezi globálním Severem a Jihem, • podílí se na něm týmy žáků a pedagogů ze zapojených základních a středních škol. Kromě patnácti českých škol jsou do projektu zapojeny také školy ze Slovenska, Polska, Rakouska a Malty. Pro získání certifikátu Světové školy musí školy splnit následující kritéria: • začlenit témata GRV do své výuky, • aktivně komunikovat o globálních a rozvojových tématech s ostatními (nejen) Světovými školami, • sledovat problémy v místě školy, které mají globální dopad, • veřejně informovat o své činnosti v oblasti GRV, • pořádat místní akce, které přinášejí zlepšení situace v oblasti vybraných globálních problémů. Více na www.varianty.cz v sekci Projekty.
To, co jste chtěli vědět, ale báli jste se zeptat Jak se potkat s bývalým českým velvyslancem v Barmě a Thajsku nebo se zeptat Šimona Pánka, ředitele společnosti Člověk v tísni, na jeho pohled na dnešní svět? Na internetu! „Já jsem člověk přízemní, který se zabývá realitou, a ne, co by bylo, kdyby… Snad bych byl biologem, studoval jsem to a chtěl žít mimo Prahu a zabývat se přírodou,“ přiznává Šimon Pánek na otázku, zda někdy přemýšlí o tom, co by dělal, kdybychom nadále žili v totalitním režimu. Byl by vůbec neziskový sektor? „Svobodný neziskový sektor by neexistoval, totalita se bojí svobodné vůle a aktivit lidí, a tak je buď dostane pod kontrolu, nebo je ničí,“ dodává ředitel dnes největší neziskové organizace ve střední Evropě. Šimon Pánek, stejně jako další známé české osobnosti, se stal před časem hostem on-line diskusí vzdělávacího programu Varianty. Prostřednictvím nich mohou žáci, studenti, jejich učitelé nebo další veřejnost získat odpovědi na otázky, které je zajímají. Mladým lidem dávají příležitost setkat se virtuálně s těmi, které by jinak nepotkali. Pozvání na chat v minulosti přijala například válečná novinářka Petra Procházková, působící několik let v Čečensku a Afghánistánu, nebo Markéta Kutilová, pomáhající v Kongu ženám a dětem, které se staly oběťmi násilí. Diskuse se zúčastnil třeba také bývalý velvyslanec ČR v Barmě a Thajsku Jiří Šitler, zpravodaj České televize v Rusku Josef Pazderka nebo Ondřej Cakl, který se dlouhodobě angažuje v boji proti pravicovému extremismu v ČR.
Střípky z on-line diskusí Martin V.: Jak velká je podle vás role médií při prosazování lidských práv v zemích s autoritativními režimy? Lze díky médiím dosáhnout nějaké změny? E. Tabery: Média mají v tomto ohledu velmi pozitivní vliv. Bylo tomu tak i v totalitním Československu. Ta domácí (samizdatová) média byla zdrojem svobodných informací, poutem mezi lidmi, které jim dávalo naději, že jsou tu i jiní nezávisle myslící lidé. Když pak o Československu psala zahraniční média, disidentům se to doneslo a dávalo jim to zase víru, že na ně svět nezapomněl. (Z rozhovoru s Erikem Taberym na téma Svoboda tisku, 11. 5. 2009) Tereza Vojtěchovská: Co je Váš nejsilnější zážitek z Čečenska. Četla jsem Vaši knížku, moc se mi líbila. Z Jihlavy zdraví T. V. P. Procházková: Dobrý den Terezo, já nevím, těch zážitků velmi silných bylo hodně. A nebyly všechny jen hrůzné a negativní. I za války můžete prožít pozitivní emoce, když vám někdo pomůže, když někomu pomůžete vy... Snad ty začátky ve mne stále zůstávají nejvíc... prosinec 1994, kdy Rusové začali kobercově bombardovat Groznyj. Bylo to několik dnů před Štědrým dnem, kdy jsem na tzv. Tramvajovém mostě poprvé v životě na vlastní oči viděla padat bomby z letadel, vybuchovat a umírat lidi… bylo to jako film. Tak to byly opravdu silné vánoční zážitky. (Z rozhovoru s Petrou Procházkovou nejen o konfliktu mezi Gruzií a Ruskem, 16. 10. 2008) T. Kašpárková: Zdravím Vás Robine! Zajímalo by mě, co všechno přináší projekt Fotbal pro rozvoj českým žákům a studentům?
Chaty se zajímavými lidmi zprostředkovávají žákům a studentům z celé republiky témata týkající se současných českých a světových událostí či problémů způsobem této věkové skupině velice blízkým: přes internet. Přidejte se s Vašimi studenty příště i Vy!
R. Ujfaluši: Dobrý den, každoročně máme ve 3 regionech cca 12 partnerských škol, které nám pomáhají v realizaci projektu. Obecně to žákům (i učitelům) přináší docela jedinečnou mezikulturní zkušenost - formou vzdělávacích seminářů, filmových projekcí s debatami, fotbalových turnajů, volnočasových aktivit aj. V každém regionu trvá program cca 5-6 dní a Keňané u svých českých vrstevníků i spí. Kdyby Vás zajímal ohlas přímo od studentů, podívejte se na www.inexsda.cz a ve Zpravodaji 2008 – 2010 (sekce Tiskové centrum) najdete i jejich dojmy. Pro mě osobně patří interakce (vždy nepředvídatelná) českých a keňských teenagerů k tomu nejzajímavějšímu, co projekt každoročně nabízí. (Z rozhovoru s Robinem Ujfalušim na téma Co znamená fotbal v africké každodennosti, 5. 5. 2010)
www.varianty.cz
3
Díky doučování zná Obamu i Medvěděva „Davide, máš tam jednu chybu. Jak se píše kde?“ Po chvilce přemýšlení přichází tázavá odpověď: „No, G – D – E?“ hláskuje David a nejistě se usměje. Davidovi je osm a společně s maminkou a sourozenci žije od narození v kladenské sociálně vyloučené lokalitě Masokombinát. Je pondělí, něco málo po druhé hodině a Davidovi před chvílí začalo pravidelné doučování. S přípravou do školy mu pomáhá Honza, student druhého ročníku žurnalistiky, který se před půl rokem zapojil do programu společnosti Člověk v tísni zaměřeného na podporu vzdělávání sociálně znevýhodněných dětí. „Chtěl jsem dělat něco užitečného a na internetu mě upoutal inzerát hledající dobrovolníky pro doučování dětí ze sociálně slabých rodin. Tak jsem to zkusil,“ vysvětluje Honza, jak se dostal k práci v kladenském ghettu. Za Davidem jezdí pravidelně jednou týdně až z Prahy, ale jak sám říká, považuje to za smysluplně strávený čas. „David je šikovný, na vysvědčení měl pár dvojek a jinak samé jedničky. V matice patří dokonce k nejlepším ve třídě,“ pochvaluje Honza svého svěřence. Na otázku, zda tedy David vůbec potřebuje doučování, odpovídá Honza bez zaváhání: „Nejde zdaleka jenom o známky. Díky doučování se teď David dokáže na učení víc soustředit, zadané úkoly ho baví a hlavně je vidět, že se na přípravu i do školy těší.“ Končí v praktických školách Právě schopnost soustředit se nebo porozumět některým významům dělá dětem ze sociálně vyloučených rodin často
potíže. „V porovnání se stejně starými dětmi mívají horší slovní zásobu, nemají tak dobře rozvinuté analytické myšlení, ani odpovídající všeobecný přehled. Často nedokážou vypracovat úkol, protože prostě neporozumí zadání,“ popisuje své zkušenosti kladenská koordinátorka programu Podpora vzdělávání v rodinách Vendula Karasová. A důvod? „Zpravidla kolem sebe nemají nikoho, kdo by dostatečně rozvíjel jejich schopnosti a dovednosti, jak to běžně funguje jinde v rodinách. A pokud se jim rodiče snaží s přípravou do školy pomáhat, tak časem sami nestačí na probírané učivo,“ vysvětluje Vendula Karasová. Podle ní se převážná část dětí ze sociálně vyloučených rodin začne ve škole potýkat s problémy už při nástupu do první třídy. David je v tomto ohledu spíše výjimkou. Školní nároky zvládá zatím dobře a díky Honzovi ví třeba také, kdo je Obama či Medvěděv. Motivovat potřebují i rodiče O program Podpora vzdělávání v rodinách, který v současné době probíhá kromě Kladna v dalších dvaceti městech po celé České republice, je mezi sociálně slabými rodinami poměrně velký zájem. „Na Kladně poptávka o dost převyšuje nabídku. Proto jsme byli nuceni upřednostnit děti, které navštěvují běžné základní školy. Děti z praktických škol musíme zatím bohužel odmítat,“ posteskne si Vendula Karasová. Hlavním cílem programu je totiž primárně pomoci sociálně znevýhodněným dětem udržet se v hlavním vzdělávacím proudu. Jak ale kladenská koordinátorka přiznává, pouhá hodina a půl týdně doučování to nezachrání. Důležitá je také spolupráce se školou, pochopení ze strany učitelů, a především zapojení rodičů.
Je Pepino stále první v historii, který nakoukl za Zeď? V dokumentárním filmu Zeď z roku 2000 se chlapec Pepino raduje z toho, že je snad prvním žákem zvláštní školy v historii, který uspěl v přijímacím řízení na střední školu. Pro děti ze sociálně slabých rodin a děti jiné barvy pleti byl úspěch u přijímacího řízení mimořádnou událostí. Střední škola a maturita byla jenom pro „chytré“ děti z běžných základních škol. Čas pokročil a od vzniku filmu se v českých školách mnohé změnilo. Děti z vyloučených lokalit dnes přesto navštěvují v hojné míře praktické školy. S menším počtem žáků a se zřetelem k jejich individuálním specifikům v nich pedagogové s nasazením napravují sociální znevýhodnění dětí. Ty se akorát musí „stát“ na devět let lehce mentálně retardovanými. Učitelé z praktických škol a někteří odborníci upozorňují na to, že „normální“ školy jsou místem, kde žáci se sociálním znevýhodněním nezapadají. Ve třídách bývá okolo 25 dětí a cílem je vymáčknout z nich co nejvíce. Kromě toho běžné školy nemají peníze na pomůcky, vzdělávání pedagogů, speciální pedagogy, asistenty, snížení počtů dětí ve třídách, čas na komunikaci s rodiči atd. Větší část pedagogické obce plní zakázku rodičů zajistit jejich dětem dobrým vzděláním solidní budoucnost a nenechat se rušit někým, v tomto překotném procesu zdržujícím. Rodiče žijící za zdmi ghetta si tyto aspirace většinou netroufají vyslovit. Vždyť jsou ze „zvláštní“ a jejich děti ve zvláštní (dnes praktické) skončí také. Pokud mají děti romských rodičů, respektive rodičů žijících v sociální nouzi, jinou představu o budoucnosti, tak měly být chytřejší a v předškolním věku si méně hrát, více se rozvíjet a pak by nebyly zpožděné. Kdyby měly jiné rodiče, mohly chodit do normální školy. A tak je dnes bohužel realitou, že děti ze sociálně slabých rodin navštěvují školy vyučující podle rámcových vzdělávacích programů pro děti s lehkou mentální retardací. Jejich další osud je pokračováním života rodičů za zdmi ghetta.
4
www.varianty.cz
Jsou romské děti hloupější než ostatní? „Nesmysl“, říká psycholožka Simona Pekárková z Pedagogicko psychologické poradny v Kladně, která se mj. zabývá i diagnostikou dětí s lehkou mentální retardací (LMR). Zeptali jsme se jí proto, jak je možné, že podle některých odhadů navštěvuje základní praktické školy (dříve zvláštní) až 28 % romských dětí. To je jedenáctkrát více než v případě ostatních školáků. Můžete na úvod přiblížit, co je lehká mentální retardace a na základě čeho je diagnostikována? Mentální retardace je definována jako stav zastaveného nebo neúplného duševního vývoje. Jde o postižení vývoje rozumových schopností, které významně ovlivňuje schopnosti adaptivního chování a fungování každého jedince s tímto postižením. Stanovení diagnózy by mělo být založeno na komplexním vyšetření a hodnocení různých aspektů ovlivňující vývoj. Povinně musí být použit standardizovaný inteligenční test, podrobná anamnéza a musí být zjištěny všechny významné biologické faktory. Důležité je také zohlednit schopnost přizpůsobení se denním požadavkům běžného sociálního prostředí. Rozhodně by ke stanovení diagnózy neměl stačit pouze slabý výkon v testech inteligence.
úkolů testu v konfrontaci s prostředím a výchovou sociálně vyloučených romských rodin. Studie by tedy zároveň měla sloužit i jako metodická pomůcka k užití testu pro děti ze sociálně vyloučeného prostředí. Měla by upozornit na problematická místa testu, kde může docházet ke zkreslení právě na základě sociální či kulturní podmíněnosti.
Jak si vysvětlujete, že se diagnóza lehké mentální retardace objevuje ve výrazně vyšší míře právě u romských dětí?
Poslední dobou se vášnivě diskutuje o transformaci praktických škol. Myslíte si, že je možné zařadit žáky s diagnózou LMR do běžných škol?
Otázkou je, co nám dostupné inteligenční testy vlastně měří. Do jaké míry se v nich opravdu odráží intelektové dispozice a nakolik odrážejí nebo predikují úspěšnou či neúspěšnou školní kariéru dítěte. Ve výkonech dětí v dostupných inteligenčních souborech se do určité míry promítá podnětnost rodinného prostředí a další psychosociální faktory. Pokud se dítě z málo či nepodnětného prostředí dostává například v šesti letech poprvé do školy, do poradny a je vyšetřeno, je tady velké nebezpečí (skoro hraničící s jistotou), že v testech selže, aniž by byla odpovídajícím způsobem určena skutečná míra jeho intelektových schopností.
Učitelé jsou v dnešní době zaplaveni novými nároky a požadavky na jejich kompetence. Chce se od nich individuální přístup k dětem ve výuce, v hodnocení, mají umět zacházet s dětmi nadanými, průměrnými, slabými, s dětmi s lehkou mentální retardací, s tělesným postižením, s psychiatrickou diagnózou, s poruchami chování atd. Chce se od nich prevence, řešení a sledování vrstevnických vztahů, hodnocení třídnického klimatu, integrace, inkluze a další. Jenže všechno toto nelze obsáhnout při naplněnosti ročníků kolem třiceti dětí. Myslím, že zařazení dětí s lehkou mentální retardací by možné bylo, že by to bylo přirozené a v jistém ohledu i společensky zdravé. Školní třída je určitě zmenšeným odrazem společnosti, kam všechny minority patří. Ale rozhodně bych měla obavy z lavinovitých řešení „dáme je všechny pod jednu střechu a máme integraci a možná i inkluzi“. Spousta dětí s diagnózou LMR by mohla být vzdělávána v běžných školách, ale na druhou stranu zde bude vždy určitá skupina dětí, která speciální školství potřebovat bude.
Byl toto jeden z důvodů, proč jste se společně s dalšími experty rozhodla pro podrobnou analýzu jednoho ze současných diagnostických testů, tzv. testu SON–R? Naším cílem je vytvořit kvalitativní studii s kasuistickými příklady zmíněného diagnostického testu rozumových schopností, která se bude věnovat rozboru jednotlivých
www.varianty.cz
5
Rozvoj = spokojený život? Metodický list pro pedagogy Cíle: • Žáci formulují argumenty pro kladnou a zápornou odpověď na binární otázku týkající se problematiky ekonomického rozvoje. • Žáci při debatě vyhodnocují argumenty druhých a reagují na ně. • Žáci vyjádří vlastní stanovisko ke vztahu rozvoje a života lidí. Předpokládaný čas: 45 min 1. Zeptejte se žáků, co se jim vybaví, řekne-li se rozvoj. Žáci si nejprve individuálně zapíší všechny asociace a myšlenky, které je napadnou. Poté si je vzájemně představí v celé skupině. Jejich nápady zapisujte na tabuli. 2. Rozdejte žákům úryvek z knížky Dávné budoucnosti (Helena Norberg – Hodge, Hnutí Duha, 1996). Problematikou rozvoje se budete společně zabývat pomocí učební metody diskusní pavučina. Řekněte žákům, aby se po přečtení úryvku ve dvojicích zamysleli nad otázkou: Zajistí ekonomický rozvoj lidem spokojený život? Žáci by měli uvést alespoň 3 argumenty pro odpověď ano a alespoň 3 argumenty pro odpověď ne a zaznamenat všechny do T-grafu. ANO alespoň 3 argumenty
NE alespoň 3 argumenty
3. Vyzvěte žáky, aby vždy dvě dvojice vytvořily jednu čtveřici a sdílely mezi sebou, jaké uvedly argumenty pro odpověď ano a jaké pro odpověď ne. Pokud chtějí, mohou si do svého T-grafu připsat nové argumenty, se kterými souhlasí. 4. Dejte žákům prostor (cca 1 min) pro ujasnění vlastního názoru – odpovědi na otázku. Ti, jejichž odpověď zní ano, se shromáždí v jedné části místnosti, ti, kteří se přiklánějí k odpovědi ne, se shromáždí v opačné části místnosti. Pokud jsou někteří žáci nerozhodní, mohou zůstat uprostřed. 5. Řekněte oběma skupinám, ať se nejprve pobaví o tom, jaké důvody je vedly k rozhodnutí. Pak vyberou ty argumenty, které považují za nejsilnější. 6. Nastává debata, kdy nejprve mluvčí obou stran představí v určeném čase (2 min) postoj své skupiny. Poté mohou v určeném čase zástupci obou skupin střídavě reagovat na názory opačné strany, přičemž by nejprve měli vždy shrnout vyřčené protiargumenty a pak teprve vyjádřit své stanovisko. Během debaty je možné změnit názor a přejít z jedné skupiny do druhé a ti, co nebyli rozhodnutí, se mohou připojit k té skupině, která jim je názorově bližší.
6
www.varianty.cz
7. Po 10 až 15 minutách debatu ukončete a požádejte z každé skupiny jednoho zástupce o závěrečné stanovisko. Žáci mohou své vlastní stanovisko individuálně shrnout i formou krátké argumentační eseje. Zdroj: Temple Charles, Steelová Jeannie L., Meredith Kurt, Walter Scott. Čtení, psaní a diskuse ve všech předmětech. Čtením a psaním ke kritickému myšlení. Příručka IV, Praha: o.s. Kritické myšlení, 2007.
Úryvek z knížky Dávné budoucnosti: Když jsem do Ladaku přijela poprvé, všimla jsem si velmi nápadné absence chamtivosti. Jak poznamenal i komisař pro rozvoj, neměli lidé žádný velký zájem obětovat svůj volný čas a radost jen pro materiální zisk. V těch prvních letech byl turista často zaskočen, když mu lidé odmítli prodat určitou věc, bez ohledu na to, kolik peněz nabízel. Teď, po několika letech rozvoje, se vydělávání peněz stalo důležitou činností. Podařilo se vytvořit nové potřeby. Po dobu zhruba šestnácti let od doby, kdy rozvoj poprvé vstoupil do Ladaku, jsem sledovala, jak se zvětšují rozdíly mezi bohatými a chudými, viděla jsem ztrátu sebedůvěry a síly žen, zvyšující se nezaměstnanost a inflaci, prudký nárůst kriminality. Viděla jsem, jak prudce stoupá počet obyvatel, jak se rozpadá tradiční rodina a obec a jak jsou lidé oddělováni od půdy s tím, jak je soběstačnost postupně nahrazována ekonomickou závislostí na vnějším světě. Když jsem viděla, jak byl mosazný hrnec nahrazen růžovým umělohmotným kyblíkem nebo jak boty z jačí kůže ustupují laciné moderní obuvi, zprvu to mnou silně otřáslo. Brzy jsem však usoudila, že nemám právo prosazovat svůj estetický pohled nebo říkat lidem, co je pro ně nejlepší. Vpád moderního světa se může zdát ohavný a nepatřičný, ale rozhodně přináší materiální výhody. Rozvoj Ladaku, tak jako kdekoli jinde na světě, vyžadoval rozsáhlou a systematickou restrukturalizaci společnosti, která předpokládala obrovské a nepřetržité investice do infrastruktury – do asfaltových silnic, nemocnic v západním stylu, škol, rozhlasu, letiště a především do zdrojů energie. To všechno vyžadovalo nejen obrovské peněžní výdaje, ale také rozsáhlé nároky na lidskou práci a administrativu. V žádné fázi nikoho ani nenapadlo položit si otázku, zda výsledky tohoto nezměrného úsilí přinesou nějaká zlepšení toho, co tu bylo původně. Bylo to, jako kdyby se začínalo od nuly, jako kdyby dříve v Ladaku žádná infrastruktura neexistovala. Jako kdyby zde neexistovala žádná lékařská pomoc, žádná výchova, žádná komunikace, žádná doprava ani obchod. Důmyslná síť cest, pěšin a obchodních tahů, rozsáhlá a promyšlená soustava zavlažovacích kanálů udržovaná po staletí – se všemi těmito znaky živé, fungující kultury a ekonomického systému se zacházelo tak, jako kdyby prostě nebyly. Ladak byl předěláván podle návodu Západu, pomocí asfaltu, betonu a oceli.
Škola pro každého - škola pro všechny Může nezisková organizace nabídnout školám i něco jiného než vzdělávání pedagogů či pomoc při práci s dětmi? Dvouletá zkušenost z projektu Škola pro každého – škola pro všechny svědčí o tom, že prostor pro intenzivnější a méně obvyklou spolupráci mezi školami a neziskovým sektorem existuje. Celkem čtyři školy ze Středočeského kraje – ZŠ Libčice nad Vltavou společně se ZŠ Pařížská, ZŠ Norská a OU Vrapice z Kladna – se rozhodly zapojit do zmíněného projektu s cílem podpořit vzdělávání dětí se specifickými vzdělávacími potřebami. Níže je představeno několik tipů aktivit, které mohou přispět k rozvoji inkluzivního školství. Odborné konzultace Na počátku projektu byly podrobně zmapovány nejpalčivější problémy, se kterými se partnerské školy potýkají (např. nezájem či nedostatečná spolupráce ze strany rodičů, nízká motivace dětí ke vzdělávání, komunikace v pedagogickém sboru apod.). Za pomoci externích konzultantů byla následně hledána řešení pro zlepšení situace. Jako spolupracovníci byli osloveni experti s dlouhodobou praxí ve školním prostředí, s psychologickým či speciálně pedagogickým vzděláním. Školy tak měly po celou dobu projektu možnost bezplatného odborného poradenství v nejrůznějších oblastech. Kulaté stoly Sdílení zkušeností s integrací hraničních a sociálně znevýhodněných dětí do standardních základních škol patřilo k jednomu z hlavních cílů projektu. Prostřednictvím kulatých stolů se pracovníci škol měli příležitost setkat se
zástupci vybraných institucí (MŠMT, Česká školní inspekce, Centrum pro inkluzivní vzdělávání, Pedagogicko-psychologická poradna, Krajský úřad Středočeského kraje, Magistrát města Kladna, vybrané nevládní organizace) a diskutovat s nimi dosavadní zkušenosti se zaváděním inkluzivních opatření. Pracovní skupinu, která se bude scházet i po skončení projektu, tvoří v současné době tři desítky odborníků a její stálé složení umožňuje kontinuální debatu, přestože je každé setkání věnováno jinému tématu. Motivační hra Součástí projektu byla také motivační hra pro sociálně znevýhodněné děti. Ty se ve škole musí obvykle vyrovnat s řadou handicapů, které bývají ještě umocněny nedostatečnou mimoškolní přípravou. Hra s názvem Žetonek motivuje žáky k pravidelné školní docházce, přípravě do školy i lepším školním výsledkům. Podmínkou je účast v programu individuálního doučování, v rámci něhož jsou děti za svou snahu odměňovány dobrovolníkem a třídním učitelem speciálními body – tzv. žetonky. Na konci školního roku si je pak mohou proměnit za hodnotné ceny. Pro děti ze sociálně slabých rodin jsou ceny velkou motivací, navíc jsou bodovány průběžně každý týden za snahu i výkon od dvou různých osob. Aktivita je unikátní právě v propojování škol a programu individuálního doučování v rodinách. Společně s konzultacemi a kulatými stoly probíhaly na školách také vzdělávací semináře pro pedagogy a školní projekty, do nichž byli zapojeni jak žáci, tak i pedagogové a rodiče. Podrobné výstupy projektu společně se zkušenostmi zapojených škol a příklady dobré praxe vyjdou v červnu 2009 v souhrnné příručce. Materiál v elektronické podobě bude k dispozici na www.varianty.cz. Sledujte naše stránky.
Bulletin pro školy 5/2010 Vydavatel: Člověk v tísni, o.p.s., Šafaříkova 24, 120 00, Praha 2 Autoři textů: realizační tým programu Varianty | Editor: I. Janská Foto: Z. Pernicová (str. 2), I. Janská (str. 4), I. Zímová (str. 5), M. Pekárek (str. 5), M. Štys (str. 6), T. Habart (str.7) Grafické zpracování, sazba, ilustrace: O. Polony | Tisk: BCS, s.r.o. – Poříčany telefon: (+420) 222 350 813 e-mail:
[email protected] www.varianty.cz
www.varianty.cz
7
Publikace (NE)BOLÍ
Hajská, M. (ed.). (Ne)bolí – Jak vyučovat o genocidě Romů za druhé světové války. Člověk v tísni, o.p.s., Praha 2009.
Program Varianty vydal nový výukový materiál věnovaný osudům Romů za druhé světové války. Metodická příručka je doprovodným dílem ke knize (Ne)bolí – vzpomínky Romů na válku a život po válce, kterou v roce 2005 vydala společnost Člověk v tísni. Publikace nabízí celkem dvanáct metodických aktivit, které obsahují podrobný návod, jak sestavit vyučovací hodinu k tématu romského holocaustu. Jednotlivé vzdělávací aktivity vycházejí z autobiografických příběhů romských pamětníků a poskytují jejich barvité osobní svědectví nejen o období nacistické genocidy. Zprostředkování válečných let skrze autentické vzpomínky vypravěčů představuje vhodný způsob, jak toto složité a bohužel také trochu zapomenuté téma zařadit do výuky na českých školách. Příručka obsahuje zároveň DVD s doprovodnými materiály ke vzdělávacím aktivitám – doplňujícími historickými studiemi a přílohami dokumentárního charakteru (audioukázky vyprávění pamětníků, kopie dobových vyhlášek, zákonů, fotografií, tisku, korespondence apod.). ZAČÍNÁME S GRV
Skalická, P., Sobotová, L. (ed.). Začínáme s GRV. Případová studie k začleňování globálního rozvojového vzdělávání na českých školách. Člověk v tísni, o.p.s., Praha 2009.
Případová studie Začínáme s GRV vydaná na konci loňského roku obsahuje zkušenosti, doporučení a nápady čtyř středních škol zapojených do projektu Náš společný svět. Ty se v průběhu roku 2009 intenzivně věnovaly začlenění globálních a rozvojových témat do svých školních vzdělávacích programů. Mezi spolupracující školy patřily Střední škola technická v Ústí nad Labem, Střední odborná škola veřejnosprávní a sociální ve Stěžerech u Hradce Králové, Střední odborná škola řemesel a služeb v Děčíně a pražské Gymnázium a sportovní gymnázium Přípotoční. Každá škola přistoupila k realizaci společného cíle různě a na stránkách této publikace tak máte možnost inspirovat se čtyřmi pohledy, kterak zařadit globální rozvojové vzdělávání do výuky. Příručka může posloužit coby pomocník dalším pedagogům a školám při zavádění globálních a rozvojových témat do jejich předmětů i dalších aktivit školy.
DVAKRÁT MĚŘ, JEDNOU ŘEŽ
Morvayová, P., Moree, D. Dvakrát měř, jednou řež – od multikulturní výchovy ke vhledu. Člověk v tísni, o.p.s., Praha 2009.
V příručce nazvané Dvakrát měř, jednou řež – od multikulturní výchovy ke vhledu se autorky Dana Moree a Petra Morvayová zabývají multikulturní výchovou z pohledu tzv. transkulturního (osobnostního) přístupu k MKV. Publikace obsahuje nástin možného pedagogického postupu při tréninku vhledu do situací souvisejících s diverzitou a poskytuje čtenářům řadu konkrétních technik a návodů pro práci ve třídě. Je mj. praktickým návodem, jak v pedagogické praxi přiblížit různé perspektivy pohledů a kterak reflektovat své (ale i cizí) zkušenosti, přesvědčení, hodnoty a normy s ohledem na naše kulturní a společenské prostředí. Součástí praktické části příručky je také patnáct aktivit založených na práci s narací - tedy práci s příběhy s využitím různých forem textů – pohádek, mediálních textů, krásné literatury apod. Didaktické zpracování publikace má pedagogům posloužit v jejich pedagogické praxi a inspirovat je zároveň k vlastnímu originálnímu uchopení tématu. Informace o dalších publikacích, didaktických materiálech a nabídce kurzů naleznete na www.varianty.cz v sekci Naše nabídka.
Vznik tohoto materiálu byl finančně podpořen Evropskou unií. Za obsah materiálu nese zodpovědnost společnost Člověk v tísni, informace zde uvedené nejsou oficiálním stanoviskem EU.
www.varianty.cz
Materiál je finančně podpořen z prostředků Ministerstva zahraničních věcí ČR v rámci Programu zahraniční rozvojové spolupráce ČR.
