Budoucnost. Nové cesty v průmyslu. Pět zemí, jedna budoucnost? Věda a fikce. Bereme budoucnost do svých rukou! Hospodářský vývoj, společenská

B   udoucnost Bereme budoucnost do svých rukou!

Nové cesty v průmyslu Hospodářský vývoj, spole­ čenská přidaná hodnota

Pět zemí, jedna budoucnost? Silicon Valley jako model ­ú spěchu — co by se v Banga­ lore, Chile, Londýně a ve Rwandě chtěli naučit od Kalifornie

Věda a fikce Od fantazie k nové technologii

voestalpine AG voestalpine-Strasse 1 4020 Linz, Austria T. +43/50304/15-0 F. +43/50304/55-0 www.voestalpine.com

www.voestalpine.com

Vydání 2015

Magazín voestalpine

Informace o voestalpine

„Bereme budoucnost do svých rukou.“ Milé čtenářky, milí čtenáři,

Pod heslem „Bereme budoucnost do svých rukou.“ klade naše nová kampaň image a značky pro rok 2014 důraz zejména na nás, na zaměstnankyně a zaměstnance, s našimi silami a schopnostmi! To je faktor, ve kterém vynikáme. Naše každodenní úsilí, naše láska k detailu a radost z výzev, ať v profesním, nebo v soukromém životě, jsou základem naší všestrannosti.

1

Díky přiloženému DVD se všemi dvanácti filmy ve dvanácti jazycích můžete lépe poznat „hlavní hrdiny“ naší reklamní kampaně a na chvíli se stát součástí jejich života. Dočkáte se autentických i dojemných pohledů na jejich všední dny a budete mít možnost objevit překvapivá a neočekávaná témata v rámci našeho koncernu.

kdy jste měli naposledy dobrý pocit z toho, že se něco učíte nebo že jste se právě něco naučili? „Učit se je jako veslovat proti proudu. Pokud s tím přestaneme, žene nás to zpět,“ řekl kdysi čínský filozof Lao-c’. Kdo se něco učí, ten to často dělá pro kolektiv, ale mnohem více pro sebe sama, protože vůle k učení je příbuznou přání po seberealizaci. Pro stále více lidí se stalo nutností dál rozvíjet své původní vzdělání. A v jakém rozsahu to platí i pro naši soudobou společnost? Proč ji někdy charakterizuje vysoká míra učenlivosti, zatímco jindy zabředává do minulých a dávno překonaných vzorců chování? Kde leží klíč ke schopnosti učit se? Touto a dalšími otázkami se zabývali autoři textů v tomto vydání našeho magazínu. Prozraďme jen tolik: Ani zdaleka nejsme na konci našich možností. „Udělej dnes něco, za co budeš v budoucnu sám sobě děkovat.“ Tak odpověděla zaměstnankyně firmy voestalpine Dimakatso Mathebulová z Jižní Afriky na naši otázku, jakou radu by dala na cestu příštím generacím. Doporučení, které si mladí lidé v příspěvku „Mladí vynálezci“ již vzali k srdci. Podařilo se jim ohromit svými svěžími nápady i uznávané odborníky. Učit se musíme i tehdy, když chceme zajistit bezpečné dodávky energie pro budoucí generace. Antje Ellwangerová nám ukáže, že při těžbě ropy a zemního plynu se objevila slibná řešení. A pokud se chcete dozvědět něco více o našem odvětví energetiky a mobility, pusťte si přiložené DVD s filmy, které dokumentují příběhy úspěchu našeho koncernu ve dvanácti různých jazycích. Právě ekonomika je charakteristická permanentními – a zčásti bolestnými – procesy učení: Dnes již nelze zpochybnit, že silný průmysl je oporou daného regionu právě v hospodářsky obtížných dobách. Ale jakým směrem se bude vlastně ­průmysl budoucnosti ubírat? Petra Hannenová se vydala hledat odpověď na tuto otázku.

Úspěšný průmysl 21. století potřebuje v každém případě také další nové dimenze v ­informačních technologiích. V Sanfranciském zálivu jsou v tomto ohledu napřed. A stále se objevují snahy tento model úspěchu zkopírovat i na dalších místech naší planety. Naši reportéři pátrali v pěti zemích, kde vznikají nová „křemíková údolí“. Toto a další napínavá témata magazínu Budoucnost vás určitě velmi zaujmou – a kdo ví, třeba v nich najdete inspiraci k tomu, naučit se o té či oné problematice něco více?

Se srdečným pozdravem

Wolfgang Eder, generální ředitel voestalpine AG

3

Obsah

Jsme zde

Myslíme napřed

Zůstáváme zvědaví

12

28

60

Vydání 2015 Jak zajistíme suroviny pro budoucí generace? — strana 46 Spojení mezi Čínou a Evropou: Hedvábná stezka — strana 52 Kolektivní umění: Jak internet podporuje kreativitu — strana 60

„Musí to být osobní“ Rozhovor s Alexem Hunterem o vědě zvané marketing

14

Naše budoucnost

Dobré nápady spojují Fenomén konferencí TED

6

Náš svět Jak bude vypadat svět budoucnosti?

8 Spoluautoři Lidé, kteří se podíleli na vzniku tohoto magazínu

8 Tiráž

4

Hospodářský vývoj, společenská přidaná hodnota

34

Co lidé od voestalpine očekávají

16

20

Nové cesty v průmyslu

Mobilita budoucnosti Jak bychom se již brzy mohli pohybovat na silnicích, kolejích a ve vzduchu

36

Mladí vynálezci

Sociální média mění umění

64

Letový plán budoucnosti Nové cesty v letectví

70

Inteligentní dům Jak budeme bydlet v budoucnu

Pět zemí, jedna budoucnost? Silicon Valley jako model úspěchu — co by se v Bangalore, Chile, Londýně a ve Rwandě chtěli naučit od Kalifornie

Kreativní kolektiv

72

Věda a fikce Od fantazie k nové technologii

Probuzené talenty, které mění svět 46

Suroviny pro budoucí generace Pokroky při těžbě ropy a zemního plynu

52

Nové zboží na starých cestách Navštívíme tři místa, která leží na znovuobjevené Hedvábné stezce

5

Náš svět Jak bude vypadat náš svět v budoucnosti? Toto jsou místa, kam jsme se v tomto vydání vypravili. Victoria, Kanada Ann Makosinská vynalezla ve svých 15 ­l etech kapesní svítilnu poháněnou teplem vlastní ruky. Mladí vynálezci — strana 20

Londýn Dostyk Victoria New York Si-an

Sierra Leone

New York, USA Man Barlett změnil autobusové nádraží v prostor věnovaný interaktivnímu umění. Kreativní kolektiv — strana 60

Bolívie

Mexiko Stabilní úroveň mezd, nízké daně a spolehlivá měna dělají z této země atraktivní místo pro průmyslové firmy. Nové cesty v průmyslu — strana 28 Bolívie „Země, která nevyrábí žádné technické výrobky, je v dnešní době v podstatě vyřízená.“ Nové cesty v průmyslu — strana 28 Chile Bude Chilecon Valley novým Silicon Valley? S projektem Start-up Chile se chce tato země stát novým centrem podnikatelských aktivit v celém regionu. Pět zemí, jedna budoucnost? — strana 36

6

Bangalore

Mexiko

Johannesburg

Chile

Londýn, Velká Británie Londýnská čtvrť East End zazářila na scéně IT nejprve bez podpory státu. Pět zemí, jedna budoucnost? — strana 36 Sierra Leone „Vášeň vynalézavosti“: Kelvin Doe vyrábí ze šrotu elektrické generátory a dokonce i vlastní rádiovou vysílačku. Mladí vynálezci — strana 20

Johannesburg, Jižní Afrika Dimakatso Mathebulová radí: „Udělej dnes něco, za co budeš v budoucnu sám sobě děkovat.“ Naše budoucnost — strana 14

Dostyk, Kazachstán Železniční spojení mezi Čínou a Evropou je výrazným popudem pro rozvoj místní ­e konomiky. Nové zboží na starých cestách — strana 52

Bangalore, Indie V Indii by chtěli vystoupit ze stínu ­Silicon Valley. Pět zemí, jedna budoucnost? — strana 36

Si-an, Čína Jak se toto město úspěšně spojilo s novou Hedvábnou stezkou? Nové zboží na starých cestách — strana 52

7

Tiráž

Spoluautoři

Lidé, kteří stojí za magazínem „Budoucnost“

Spoluautoři

Nedokážeme předpovědět, jak bude vypadat ­budoucnost. Ale s našimi dnešními nápady ­v ytváříme svět zítřka – a připravujeme se na ­budoucnost takovou, jakou si ji přejeme mít. Požádali jsme lidi na celém světě, aby nám ­ apsali o svých nápadech, nových směrech n ­v ývoje a moderních inovacích: od Indie po Chile a od Velké Británie po Rwandu. Část lidí, kteří jsou spoluautory tohoto vydání magazínu Budoucnost, bychom vám chtěli představit na ­ těchto stránkách.

Tiráž

Petra Hannenová

André Uhl

Jesko Johannsen

Novinářka (Německo) Petra Hannenová se zabývá stěžejními tématy, jako jsou suroviny, energie a spotřeba. Pro toto vydání magazínu se vydala hledat „Nové cesty v ­průmyslu“. Petra Hannenová žije a pracuje v Berlíně jako ­novinářka a rešeršérka na volné noze.

Redaktor (Německo) André Uhl je od samého počátku odpovědný za ­koncept a redakci magazínu Budoucnost. Tento vystudovaný geograf se zabývá problematikou ­společenského vývoje a žije a pracuje v Berlíně jako redaktor a novinář na volné noze.

Novinář a mediální trenér (Rwanda) Jesko Johannsen vyhledává pro německé rozhlasové a televizní stanice příběhy, které umožňují jiný pohled na Afriku. Vysvětlí nám, jak se Rwanda chce stát IT centrem Afriky. Kromě toho pracuje na sérii knížek pro děti: Simon ve Rwandě.

– strana 28 –

– strana 32 –

– strana 36 –

Mathis Rekowski

Ellen Leeová

Dinara Nuruševa a Nurtas Janibekov

Ilustrátor (Německo) Mathis Rekowski pracoval po studiích nejprve u řady filmových produkcí a reklamních agentur. Jako ilustrátor na volné noze dnes tvoří fantastické a pestrobarevné obrázky pro své zákazníky, k nimž patří Mercedes, Delta Airlines nebo voestalpine.

Novinářka (USA) Ellen Leeová je novinářka, která se zabývá ekonomikou a technologiemi, a pracuje mimo jiné i pro Washington Post nebo pro CNBC. Pro nás se vydala pátrat do Silicon Valley po faktorech, které toto IT centrum učinily tím, čím dnes je.

Vědci (Kazachstán) Dinara Nuruševa se zabývá především politickou ekonomií a regionálními zájmy Kazachstánu. Nurtas Janibekov se věnuje světovým dějinám a světové politice. Je odborníkem na geopolitiku a geoekonomii.

– strana 36 –

– strana 36 –

– strana 52 –

Vlastník a majitel mediálního obsahu:

voestalpine AG voestalpine-Strasse 1 4020 Linec, Rakousko Vydavatel:

Peter Felsbach Šéfredaktorka:

Maria Reibenbergerová Tel. +43/50304 /15-5432 [email protected] Koncepce, redakce a ztvárnění:

Commandante Berlin GmbH Majitel: Toni Kappesz Schröderstrasse 11 10115 Berlín, Německo Tisk:

Kontext Druckerei GmbH Spaunstrasse 3 a 4020 Linec, Rakousko

8

9

Jsme zde Poskytujeme lidem oporu a bezpečí

Díky své decentrální struktuře můžeme fungovat a reagovat rychleji, zůstáváme blízko všem našim partnerům a snažíme se uspokojovat jejich potřeby s maximální flexibilitou a dynamikou. Problémy řešíme od základů a nepolevujeme, protože bojovat za budoucnost se vyplatí.

12

„Musí to být osobní“ Rozhovor s Alexem Hunterem o vědě zvané marketing

14

Naše budoucnost Co lidé od voestalpine očekávají

16

Dobré nápady spojují Fenomén konferencí TED

20

Mladí vynálezci Probuzené talenty, které mění svět

10

11

Jsme zde

Jsme zde

„Musí to být osobní“

Jednou jste řekl, že vědu zvanou marketing považujete za fascinující. Z jakých principů vycházíte? Ano, to je pravda. Moje filozofie se soustřeďuje na rovnováhu mezi rozumem a emocemi, mezi technikou a lidskostí. Často se přehlíží, že marketing a reakce na něj jsou vlastně emocionální záležitostí. Při rozhodování nejde vždy o logickou reakci na fakta, jako jsou vlastnosti produktu nebo cena. Rozhoduji se podle pocitu, jaký ve mně vyvolává určitý zážitek – ať jde o proces rozhodování o nákupu, servis, nebo reklamu. Po špatné zkušenosti je pravděpodobnost, že si produkt koupíme ještě jednou, spíše nižší, ale platí to i naopak.

Text Björn Lüdtke

Rozhovor s Alexem Hunterem o vědě zvané marketing

N

áplň práce Alexe Huntera nelze popsat jedním slovem. Dříve označoval sám sebe výrazem Independent Digital Ninja, ale to je už minulost, protože lidé neměli tušení, co tím přesně myslí, a mátlo je to. Alex Hunter o sobě říká, že se rád toulá v digitálním světě; je prý fascinován tím, jak digitalizace všechno mění. Rád sleduje, pro co se lidé kolem nadchnou, a o tom se pak s nimi baví. Čím se ale zabývá celý den? Alex Hunter je Public Speaker, investuje do začínajících firem a projektů a realizuje 12

všechny typy produktů na internetu – od první myšlenky na kousku papíru až k hotovému produktu.

„Marketing je vlastně emocionální záležitost“ Ačkoli je uznáván jako expert v oblasti brandingu a komunikace, tvrdí o sobě, že v soukromí a v běžném životě

­nekomunikuje o nic lépe než kdokoli jiný. Televizní reklamu však sleduje pozorněji než ostatní. A jeho analytický pohled na marketing pak přináší užitek jeho zákazníkům. Než se osamostatnil, zodpovídal za globální strategii u firmy Virgin Group a jejímu zakladateli Richardu Bransonovi pomohl z této letecké společnosti udělat to, čím je dnes. V rozhovoru nám Alex Hunter poví, co ho na marketingu tak fascinuje a proč bychom neměli zapomínat na člověka, který je na druhé straně kliknutí myší.

© PerformanceIN

„Značky dnes patří také zákazníkům“ Jak dnes funguje úspěšná komunikace? Dosud jsme zkrátka jen optimalizovali naše digitální procesy: Z každého kliknutí myší, z každého vyhledávání a z každého e-mailu se pokoušíme vymáčknout i poslední cent. Myslím si však, že se to často děje na úkor lidského přístupu. Máme tendenci zapomínat, že na druhém konci kliknutí myší je také člověk, kterému je vždy milejší kontakt s ostatními lidmi. Především v situaci, kdy něco nejde, jak by mělo. Nadále musíme být schopni správně optimalizovat digitální procesy, ale musíme k nim přidat i osobní formu, kterou známe z dřívějška. Dokonce bych si troufl říci, že se zase píšou dopisy rukou, aby se u spotřebitelů vzbudil kladný dojem. Myslím, že velké firmy mají obavy, že si to při milionech svých zákazníků nemohou dovolit. To je možná pravda, ale dokud necháme procesům jejich lidskou formu, budeme stále o krok

napřed v konkurenčním boji, který sází na automatizaci. V komunikaci už nejde o procesy „Business to Customer“ nebo „Business to Business“, ale o „People to People“. Můžete nám naznačit pohled na svět komunikace a brandingu v budoucnosti? Myslím, že se bude nadále demokra­ tizovat. Před pěti nebo deseti lety bylo slyšet hlasy, že značky již nebudou patřit firmám, ale zákazníkům. A tato situace právě nastává. Značky budou samozřejmě nadále definovány firmami, ale stejně tak i tím, jak na ně reaguje spotřebitel on-line i mimo inter­net. Kromě toho si myslím, že firmy budou stále více upouštět od tradiční reklamy a zaměří se na ­v ysoce cílenou relevantní komunikaci. Obrázek auta a loga pod ním – to už nebude mít potřebný účinek. Je nutné ­cíleně oslovovat různé zákazníky, ačkoli jde o prodej jednoho a téhož výrobku. Jak je tedy nutné zákazníky oslovovat? Úspěšné budou firmy, které dokážou najít rovnováhu mezi tím, co o zákazní­

kovi vědí, a službou, kterou budou jemu osobně nabízet. Není to vždy totéž. Navíc máme často tendenci spoléhat se příliš na techniku, pokud má sloužit ke zlepšení prožitků člověka, v našem případě tedy zákazníka. Je sice skvělé, pokud dokážeme znovu přitáhnout

„Digitální procesy potřebují osobní formu“ ­ ývalého zákazníka tím, že mu připob meneme nedokončenou transakci nebo mu pošleme e-mail s nabídkou produktu, který si už jednou koupil. Ale velká část obyvatel tento způsob marketingu považuje za nepříjemný nebo dokonce dotěrný. Zákazník by neměl vědět nic o tom, jak komplikované jsou reklamní a marketingové procesy v pozadí. Základem dobrého zákaznického servisu je takřka magická iluze: že to funguje jednoduše.

Alex Hunter, odborník na branding a komunikaci

13

Jsme zde

Jsme zde

Naše budoucnost Text Björn Lüdtke ČU I ČCHIEN (5) Předškolačka Su-čou, Čína

Co lidé od voestalpine očekávají 1. Na co se těšíte v příštím roce? 2. Jaké sny si chcete ještě splnit? 3. Co by si podle vás měly vzít budoucí generace s sebou na cestu? 4. Jak a kam budeme v budoucnosti cestovat?

WILL DONOVAN (16) Středoškolák Missouri City (Texas), USA

„Milujte své rodiče.“

„Příliš mnoho techniky škodí vašemu mozku.“

1. Ráda bych dostala bratříčka. 2. Chtěla bych se stát učitelkou. 3. Milujte své rodiče. 4. Ráda bych navštívila Disneyland.

1. Těším se na baseballovou sezonu a na to, že budu hrát za svou střední školu. 2. Chtěl bych hrát za MLB (Major League Baseball), stát se milionářem a oženit se. 3. Příliš mnoho techniky škodí vašemu mozku. 4. Pomocí moderních raket, daleko do sluneční soustavy.

DIMAKATSO MATHEBULOVÁ (29) Plánovací disponentka Johannesburg, Jižní Afrika

HELENE EGARTNEROVÁ (26) Sales Administrator Bruck an der Mur, Rakousko

1. Těším se na skvělou dovolenou v jižní Africe. 2. Ráda bych se vydala na cestu kolem světa. 3. Život je krásný a plný překvapení. Užívejte si ho! 4. V budoucnosti budeme cestovat rychlostí světla, kam se nám jen zamane. 14

Strana 14–15 © Private

„Život je krásný. Užívejte si ho!“

„Udělej dnes něco, za co budeš v budoucnu sám sobě děkovat.“ 1. Na své studium logistického managementu. Minulost mě zajímá méně. Soustřeďuji se spíš na to, co přinese příští rok. 2. Chci dosáhnout svých cílů. Někteří lidé zkrátka neznají žádné hranice! K nim počítám i sama sebe. Moje sny mi prozrazují tajemství a budoucnost mi přináší sílu, naplnění a úspěch. 3. Udělej dnes něco, za co budeš v budoucnu sám sobě děkovat. Minulost třeba nebyla taková, jakou by sis přál, ale to neznamená, že tvoje budoucnost nemůže být lepší, než jak si ji představuješ.

4. Když se zamyslím nad tím, jak technologický pokrok mění náš život, tak bych řekla, že se na dovolenou budeme brzy teleportovat. 15

Jsme zde

Jsme zde

Dobré nápady spojují Text Anne Kammerzeltová

Dr. Brené Brownová na TEDxHouston 2010 16

© TEDxHouston / Flickr / Photo courtesy of Blue Lemon Photo (CC BY-NC-SA 2.0)

Fenomén konferencí TED

V

ědění je moc. To jsou slova anglického filozofa Francise Bacona. A platí pořád, jen se v posledních letech díky internetu zásadně změnil způsob, jakým se k informacím dostáváme a jak vědění předáváme. Globální síť zvaná internet posílila jak vznik, tak šíření informací. Ideová konference TED je institucí, která má za cíl bezplatně zpřístupňovat vědění. Původně byla zamýšlena jako každoroční konference v kalifornském Monterey. Dnes představuje TED se svou vlastní webovou stránkou, na níž lze zdarma zhlédnout videozáznamy nejlepších konferenčních příspěvků, nový velký zdroj informací.

Informací, které byly před digitální revolucí vyhrazeny pouze malé skupině elit.

Co začalo jako malý experiment, se nyní stalo celosvětovým hnutím Za TED, což je zkratka pojmu „Techno­ logy, Entertainment, Design“, stojí americká nezisková organizace, ­jejímž

cílem je šířit inovativní nápady a zpřístupňovat je lidem po celém světě. Zcela podle hesla „Ideas Worth Sprea­ ding“ představují chytří vynálezci, virtuózní hudebníci, političtí průkopníci a jiné vůdčí osobnosti své nápady ve formě 18minutových přednášek – a ty se následně zdarma uveřejňují na webové stránce. Seznam prominentních řečníků je dlouhý. Hosty byly již osobnosti jako britský astrofyzik Stephen Hawking, který referoval o vzniku vesmíru, zakladatel Microsoftu Bill Gates, který hovořil o emisích CO2 a jeho dopadech na klima, nebo zakladatelé ­G ooglu, Larry Page a Sergey Brin. 17

Jsme zde

Projekt budí obrovskou pozornost: Videozáznamy s přednáškami, které překládají nespočetní dobrovolníci do více než 100 jazyků, zaznamenaly na stránce ted.com již několik miliard zhlédnutí. „Tyto přednášky jsou mnohem osobnější, kratší a soustředěnější na určité téma než běžné přednášky a projevy. Naše komunikační kultura se výrazně mění – vést znamená dnes stále více inspirovat a komunikovat,“ říká Stephan ­Balzer, kurátor německých akcí TEDx. První konference se konala v roce 1984 v Kalifornii. Zpětně je vidět, jak předvídavé a pokrokové byly první přednášky: Při jedné z nich byl představen první počítač Mac­intosh. Nikdo v té době netušil, s ­jakým úspěchem se tento výrobek firmy Apple setká. Finančně byla však první

Jsme zde

­ onference neúspěchem, proto muk selo do jejího opakování uplynout dlouhých šest let.

Jedinečný úspěch konferencí TEDx se dostavil hlavně díky věrné komunitě Od roku 1990 se konference TED konají každý rok. Co začalo jako malý experiment, se nyní stalo celo­ světovým hnutím. Kromě původní konference existují dnes i mnohé další

formáty s různými tématy, rozsahy a velikostmi. V popředí zde stojí akce TEDx, nezávislé dceřiné konference, které probíhají podle pravidel svého vzoru. „x“ znamená „independently organized event“, tedy franšízovou variantu tohoto formátu, která se organizuje všude na světě a z valné části ­n ezávisle. TEDx nabízí možnost pořádat akce s toutéž globální perspektivou i na lokální úrovni. Každý, kdo přijde s ideou konání konference, ji může ve vlastní režii zorganizovat. Zcela ve smyslu zásady TED „Ideas Worth Spreading“ zajišťuje také TEDx, aby se dobré nápady šířily a aby byly zdarma k dispozici publiku na celém světě. Na konferencích TEDx sice ­n enajdeme žádné významné ­o sobnosti jako na hlavní

konferenci TED, ale protože se konají ve více než 130 zemích světa, přinášejí širokou paletu témat pro vášnivé diskuse, napínavé informace a nové pohledy na věc. Jedinečný úspěch konferencí TEDx se dostavil hlavně díky věrné komunitě, která se po celém světě nadchla pro věc, tvrdě pracovala a poskytla svůj čas. Veškeré přednášky se nahrávají na video a jsou na internetu zdarma k dispozici všem zájemcům. Nejenže jsou mezinárodní znalosti a informace soustředěny na jedno místo, ale s nimi související nápady, přání a vize budoucnosti jsou středem zájmu angažovaných lidí na celé planetě. Přednáška Kamaua Gachigiho „Scaling up technical education“ v rámci TEDxNairobi v Keni nabízí pohled na rostoucí význam technického vzdělávání v Nairobi. Sangeetha Isvaran hovoří v rámci TEDxSairam o sociálních inovacích v Indii. A kdo by se chtěl dozvědět něco o možnosti modifikovat přání a sny, ten by měl zhlédnout přednášku Jhona Bucurúa v rámci TEDxCazuca z Kolumbie s názvem „Sueños que transforman“.

18

© Joshua Wanyama / Flickr (CC BY-NC 2.0)

© Steve Jurvetson / Flickr (CC BY 2.0)

Craig Venter a kurátor TED Chris Anderson při rozhovoru o umělém životě

Cílem je šířit ­i novativní nápady a zpřístupňovat je publiku po celém světě Na celém světě je možné tyto „informace z první ruky“ získávat nejen tradičně z denního tisku, ale také přímo od mluvčích dané komunity. Při udělování licencí TEDx podstupují organizace obsáhlé výběrové řízení, v němž se často přezkoumávají jak plánovaná témata a lokality, tak osobní motivy. Je nutné dodržovat závazná pravi-

TEDxNairobi 2013 v sídle World Agroforestry Center (ICRAF)

dla, aby byl ochráněn demokratický a obecně prospěšný charakter ideje konferencí. „Je vlastně nemožné vyzdvihnout jednu jedinou přednášku,“ říká Lara Steinová, jedna ze zakladatelek TEDx, „ale přednáška Brené Brownové v rámci TEDxHouston „The power of vulnerability“ je zcela jistě důkazem toho, čeho je komunita schopná. Přednáška o pochybování o sobě samém jako motoru k úspěchu, kreativitě a lásce je neuvěřitelnou inspirací a stala se jedním z nejčastěji zhlédnutých videozáznamů na ­ted.com.“ Nejjednodušší bude, když se na tuto webovou stránku podíváte sami a podle zájmu si pustíte některou z přednášek. Nebo třeba zorganizujete vlastní akci TEDx, protože komunita sestává z lidí, kteří pevně věří tomu, že velké ideje a nápady mohou změnit svět. A k tomu je potřeba vlastní iniciativa. Kdo by chtěl živě nebo prostřednictvím ­on-line

video­přenosu pobídnout ostatní k ­zamyšlení a k jednání, ten může využít šance a vyslat svůj nápad do světa.

Počet zemí, v nichž se dosud konaly konference TEDx

130 19

Jsme zde

Jsme zde

Mladí vynálezci Text Kathrin Gemeinová

Digitální model zařízení The Ocean Cleanup 20

Strana 20–21 © The Ocean Cleanup

Lidé, kteří stojí za inovacemi, se vyznačují spoustou zvědavosti a schopností hledět na zažité věci svěžím pohledem. Kromě toho je zapotřebí odbornost a profesní zkušenosti — alespoň většinou. Ale často přicházejí právě mladí lidé s nápady, které mohou trochu změnit svět. A není to náhoda: Právě mladým patří budoucnost.

Moře bez plastů — Boyan Slat Když se Boyan Slat ve svých 16 letech potápěl na řeckém pobřeží, neviděl kvůli spoustě plastového odpadu žádné ryby. Položil si tedy otázku: „Proč to prostě neuklidíme?“ Se stočlenným týmem tedy vypracoval studii, která vycházela z relativně jednoduchého nápadu – ze 100 kilometrů dlouhého zařízení z plovoucích bariér. Přirozené mořské proudění by plasty nahánělo na dvě ramena svírající úhel 120 stupňů. Tento naplavený odpad by se osmkrát ročně vyzvedával pomocí lodi. A mořští živočichové by mohli bez problémů proplouvat kolem bariéry. Na realizaci se právě pracuje. 21

22

© Saskia Vanderstichele

Radiostanice z elektroodpadu — Kelvin Doe Nouze vede k vynalézavosti. Toto pořekadlo si vzal Kelvin Doe k srdci. Protože v jeho rodné obci v Sieře Leone funguje elektřina jen několik hodin denně, začal ve svých 15 letech sbírat elektroodpad a nepolevil, dokud vlastními silami n ­ esestrojil elektrický generátor. Kromě tohoto jedinečného počinu vyrobil Kelvin z vyhozených elektrických přístrojů také rádiovou stanici a vysílá každý den pod přezdívkou DJ Focus. Takové příběhy zůstávají zřídka skryty, a tak Kelvin dostal od jednoho vědce z renomovaného Massachusetts Institute of Technology (MIT) pozvání na ­studijní praxi do USA. Vášeň pro vysílání se tomuto chlapci vyplatila.

Jsme zde

© James Mollison / COLORS Magazine

Jsme zde

Auto z Lega poháněné vzduchem — Raul Oaida Auto z Lega, které jezdí na vzduch: Určitě sen mnoha dětí. Raul Oaida postavil ve svých 20 letech za použití 500 tisíc kostek stavebnice Lego skutečný automobil. Jen pneumatiky a nosné části nejsou z umělé hmoty. Motor je poháněn ­vzduchem a auto je skutečně funkční. Tento rumunský kutil dříve navrhoval vesmírnou loď z Lega, která by pomocí ­héliového balonu vystoupala do výšky 35 kilometrů. Kromě toho má ve svém portfoliu i tryskové kolo. Oaida popisuje sám sebe zcela přesně; označuje se jako „Maker of Things“. 23

Světlo z tělesného tepla — Ann Makosinská Je celkem neobvyklé, aby se 15letá dívka zajímala o ukládání elektřiny. Kanaďanka Ann Makosinská se zamýšlela nad tím, že lidé jsou zdrojem nevyužité tepelné energie a že musí existovat cesta, jak tuto energii nenechat unikat. A tak vynalezla Hollow Flashlight, kapesní svítilnu napájenou tělesným teplem. Aby fungovala, musejí být splněny určité předpoklady. Okolní teplota musí dosahovat nejvýše 16 °C, teplota těla nejméně 36 °C. Díky tomuto teplotnímu rozdílu vzniká elektrické napětí, které umožňuje svítilně Hollow Flashlight svítit po dobu 20 minut. 24

© Scott Stuppi

Jsme zde

© Darren Stone / Times Colonist

Jsme zde

Komunikace dechem — Arsh Shah Dilbagi Když ochrnutým lidem selže hlas, je kontakt s okolním světem téměř nemožný. Ale Arsh Shah Dilbagi jim znovu vrací schopnost mluvit. Ve svých 16 letech vyvinul komunikační přístroj, který funguje pouze pomocí vydechovaného vzduchu. Pro každé písmenko je nutné vydechovat jinak dlouho. Tyto signály přeměňuje malé zařízení na syntetický hlas, který lze upravit s ohledem na pohlaví a věk pacienta. Tento přístroj by měl být v budoucnosti na prodej za 100 eur – pokud tedy dojde k jeho sériové výrobě. Což mladému vynálezci ze srdce přejeme. 25

Myslíme napřed Umožňujeme pohyb a dodáváme energii

Díky výzkumu kráčíme kupředu, zůstáváme otevřeni novým věcem a se zvědavostí badatele uvažujeme vizionářsky. Naše výrobky a procesy, stejně jako vztahy k našemu okolí, jsou typické svou rozmanitostí nápadů. Protože nic není tak dobré, abychom to nemohli ještě zlepšit.

28

Nové cesty v průmyslu Hospodářský vývoj, společenská přidaná hodnota

34

Mobilita budoucnosti Jak bychom se již brzy mohli pohybovat na silnicích, kolejích a ve vzduchu

36

Pět zemí, jedna budoucnost? Silicon Valley jako model úspěchu – co by se v Bangalore, Chile, Londýně a ve Rwandě chtěli naučit od Kalifornie

46

Suroviny pro budoucí generace Pokroky při těžbě ropy a zemního plynu

52

Nové zboží na starých cestách Navštívíme tři místa, která leží na znovuobjevené Hedvábné stezce

26

27

Myslíme napřed

Myslíme napřed

Nové cesty v průmyslu

Podle údajů Boston Consulting Group (BCG) je Velká Británie zároveň nejvýhodnějším místem pro výrobní

Industrializace již není jen ­h istorickým pojmem, nýbrž konceptem budoucnosti

Text Petra Hannenová

Hospodářský vývoj, společenská přidaná hodnota

činnost v ­Evropě a nemusí se stydět ani za srovnání s Polskem, Českem nebo Čínou. Zrovna automobilový průmysl, který je jinak velmi přátelsky nakloněný globalizaci, investoval ve Velké Británii od roku 2010

deset miliard liber a vytvořil tisíce nových pracovních míst. Další mají následovat. Kde ještě před dvaceti lety krachovala jedna firma za druhou a desítky ­t isíc lidí zůstávaly bez práce, tam se dnes vyrábí všechno možné od hraček až po textil. A nový život vnášejí do tradičních průmyslových oblastí i špičkoví dodavatelé pro automobilový a letecký průmysl a pro vyspělé technologie. Ale co učiní danou zemi nebo region atraktivní pro průmysl? Stabilní úroveň mezd, relativně příznivé daně a spolehlivá měna jsou výhodou, ale nejsou vším. V USA vedly nízké ceny energií k renesanci průmyslu. Tato země se stala mimo jiné díky frakování nejvýhodnějším místem pro průmyslovou výrobu mezi všemi

­ růmyslovými státy. Těžba břidlip cového plynu udržuje výrazně pod úrovní v jiných zemích nejen cenu

Co učiní danou zemi atraktivní pro průmysl? plynu – velmi nízké jsou i ceny elektřiny, což je velmi lákavé pro energeticky náročné výroby v petrochemii, sklářství nebo ocelářství. Sousední Mexiko je v oblasti nákladů konkurentem Číny a mimo jiné boduje díky dohodě o volném obchodu se 45 zeměmi. Na základě toho vznikla v této

L

uis Arce Catacora má velký cíl. Lidé v Bolívii by svou ­t uzemskou surovinu lithium měli nejen těžit, ale také vytvořit a ovládat celý výrobní řetězec až po akumulátory pro mobilní telefony nebo elektromobily, vyráběné vlastními silami. Zdejší ministr hospodářství sází na industrializaci své země v jihoamerických Andách: „Země, která nevyrábí žádné technické výrobky, je v dnešní době v podstatě vyřízená.“ Ještě před deseti lety by Catacora s touto tezí vyvolal v řadě průmyslo­ vých zemí jen nesouhlasné vrtění hlavou. Četní politici, vědci a pod­ nikatelé již nepovažovali průmyslový sektor hospodářství za podstatný a nutný. Dalším krokem ve vývoji se 28

zdála být společnost založená na vědění, informacích a službách. Hospodářská a finanční krize, která později

„Země, která nevyrábí žádné technické výrobky, je v dnešní době v podstatě vyřízená“ vypukla, však těmito prioritami pořádně zamíchala: V zemích se silnou průmyslovou základnou se většině lidí – přinejmenším doposud – daří

mnohem lépe než v jiných zemích. Průmysl je jednak základem ekonomiky, protože firmy zadávají zakázky dodavatelům a poskytovatelům služeb, a tím se roztáčí ekonomika. A kromě toho zajišťuje průmysl ve svých cent­ rech know-how a atraktivní pracovní místa; vyšší než v jiných branžích jsou nejen výdaje na výzkum a vývoj, ale také příjmy zaměstnanců. Průmys­ lová výroba tak má podstatně větší ­podíl na HDP než pouhý zpracovatelský sektor. A industrializace již není jen historickým pojmem, nýbrž konceptem budoucnosti. Pohled do Velké Británie ukazuje, že budoucnost patří i historickým průmyslovým oblastem. Londýn právě vystřídal Hongkong v pozici nejdražšího pracoviště a bydliště na světě.

© svedoliver/Thinkstock

Robotická paže při automatizované výrobě

29

Myslíme napřed

rozvíjející se zemi už řada průmyslových zón, kde se vyrábí mj. elektronika pro domácnost, počítače, medicínská technika a vozidla.

Myslíme napřed

se bude dál provozovat. Tato země zůstává nadále atraktivní díky nízkým mzdám, velkému a rychle rostoucímu vnitřnímu trhu a výrazným státním

Na významu získávají i dva další, dosud spíše regionální aspekty: ceny energií a ohledy k životnímu prostředí. Země EU stanovily mnohem ambicióznější ekologické cíle než např. USA nebo Čína. Tento vývoj je dobrý pro klima, ale obtížný pro rozvoj evropského průmyslu: Investice do ekologičtějších technologií nebo zmírnění dopadů na přírodu zname-

Lehká konstrukční ocel na výrobní lince při výrobě automobilů

Decentralizovaná a regionu přizpůsobená výroba je stále důležitější

V Šanghaji se vyvíjejí speciální profily a trubky pro užitková vozidla

Další výhodou dané lokality jsou kvalifikovaní pracovníci. Průmysl totiž právě prodělává evoluční proces – po parním stroji, masové pásové výrobě a automatizaci se nyní stává součástí výroby „internet věcí“. V rámci tohoto

Průmysl je základem ekonomiky konceptu, který je někdy označován jako Průmysl 4.0, mají být výrobní zařízení a výrobky navzájem propojené pomocí elektronických rozhraní, mají mezi sebou komunikovat a vytvářet sítě. Cílem je inteligentní výroba s nízkým využíváním zdrojů. Pro takto složité výrobní procesy potřebují firmy bezpodmínečně dobře vzdělané, učenlivé a motivované pracovníky. Čína už rozhodně není automatickou odpovědí na otázku, kde se vybuduje nový výrobní závod nebo kde 30

podporám pro zahraniční investory. Ale i v ostatních částech světa mohou existovat atraktivní výrobní centra, která mají pro průmysl jednu velkou výhodu: jsou blízká daným trhům. Všechny nové průmyslové oblasti vznikají zpravidla v rozvojových zemích. V nadcházejících deseti ­letech přibudou na světě dvě miliardy spotřebitelů s dostatkem peněz. Ale jejich potřeby se vyvíjejí jinak než ve starých průmyslových zemích, tamní spotřebitelé například přeskakují fázi PC a pevných sítí a žádají přímo mobilní řešení pro internet i komunikaci. V silně industrializovaných zemích naproti tomu roste hospodářství jako takové spíš minimálně. Zaznamenávají ovšem – v neposlední řadě kvůli stárnoucí populaci – výrazný nárůst v oblastech medicínských produktů, dopravních prostředků, energetické techniky a elektrotechniky. Je tedy zapotřebí nejen centrální velký průmysl, stále důležitější se jeví decentralizovaná a regionu přizpůsobená výroba.

nají pro firmy náklady, se kterými si jejich konkurence mimo Evropu nemusí lámat hlavu. To škodí nejen bilanci, ale znamená to i další riziko. Právě energeticky náročná odvětví průmyslu mohou své závody přestěhovat – Evropa přijde nejen o ně, ale také o know-how, pracovní místa a hospodářskou sílu. Koncem roku 2015 má být na konferenci OSN o klimatu v Paříži přijata závazná deklarace platná pro všechny země světa. Je to šance férověji rozprostřít ekologickou odpovědnost po celém světě – a šance posílit průmysl eurozóny stižené krizí. Od firem se beztak již dávno neočekává jen to, že budou nabízet produkty na různých světových trzích. Protože stále více lidí konzumuje stále více produktů, stává se hlavním tématem pro každé odvětví průmyslu hospodárné využívání zdrojů. K tomu patří i zodpovědnost firem za recyklaci materiálů a za jejich udržení ve výrobním cyklu. Bolivijský ministr hospodářství Luis Arce Catacora bude každopádně usilovat o to, aby plánované „lithiové odvětví“ zahrnovalo i recyklaci.

31

Myslíme napřed

Myslíme napřed

Interview Wolfgang Eder Text André Uhl

Jakým globálním výzvám čelí podle vašeho názoru průmysl v současné době? Přinejmenším z dlouhodobějšího ­p ohledu je asi největší výzvou vytvoření přibližně srovnatelného prostředí nazývaného také Level Playing Field v rámci všech podstatných hospodářských oblastí. Existuje celá řada globálně významných témat, která je také možné uspokojivě vyřešit pouze v globálním měřítku – ochrana klimatu, přístup na trhy, minimální sociální a zdravotní standardy a další. „Průmysl“ s jednotnými trendy už podle mého názoru ostatně dávno neexistuje. Proto bychom se měli důsledně zaměřit i na definici pojmu „průmysl“. Je nejvyšší čas změnit tra-

32

diční představu o jednotlivých průmyslových odvětvích a přizpůsobit ji moderní realitě – uvažovat mimo zavedené směry. Nedílnou součástí moderního průmyslového podniku je již dávno i sektor služeb. Bez prů­myslu by řada služeb dnes vůbec neexistovala nebo by přežívala jen ve velmi omezené podobě. Existuje něco jako reindustrializace? Jaké jsou její šance a její hranice? V roce 2000 produkovala Evropa ještě 18 procent globálního ekonomického výkonu, dnes je to, pokud vůbec, zhruba 14 procent. A tendence je nadále klesající. K připomenutí: Cíl, který si Evropská komise stanovila pro rok 2020, je zcela nerealistických

Wolfgang Eder Wolfgang Eder je předsedou představenstva a generálním ředitelem voestalpine AG

20 procent. Není náhodou, že s redukcí průmyslové výroby v řadě zemí přichází i rekordně vysoká nezaměstnanost především u mladé ­generace a že Evropa navíc kvůli útlumu vý­ zkumu a vývoje nejspíš prohraje v souboji s Asií a USA a její hospo­ dářský růst bude stagnovat. Měli bychom se tedy spíše bavit o hranicích reindustrializace než o ní samotné – a diskutovat bychom měli také o tom, jaké perspektivy bude mít náš kdysi rozvinutý a hrdý kontinent v dnešním světě ze sociálního, ekonomického a hospodářského hlediska. To nemá nic společného s takzvaným „EU bashingem“, ačkoli média takový dojem ráda vytvářejí. Průmysl funguje tam, kde má nejlepší předpoklady s ohledem na náklady a trh, a ne tam, kde se produkují nejvyšší stohy papírů o věčně stejných a nikdy nenaplněných rozvojových záměrech. Vůbec nejde o horký vzduch nebo o romantiku.

U voestalpine vyvíjíme výrobky pro extrémní nároky

dělá politika ad absurdum, nemůže se zbavovat své odpovědnosti na účet třetí strany.

Jaké dopady mají tyto trendy na ­evropské firmy?

Jak dalece je zmíněnými trendy a událostmi ovlivněn ocelářský průmysl?

V evropských firmách se v řadě ohledů dosáhlo hranice maximální ­zatížitelnosti. K tomu přispívá i fakt, že národní vlády stále více rezignují na svou nejzákladnější odpovědnost vůči svým voličům, respektive obyvatelům svých zemí, protože své priority zaměřují spíše na dění v daném volebním období než na řešení dlouhodobě existenciálních otázek. Není-li politika nebo společnost ochotná nebo schopná něco vyřešit, zakotví to do nových předpisů a zákonů a přenechá na starost ekonomice – většinou v podobě dodatečných zátěží, a tím nemyslím pouze zátěž finanční. To nemůže fungovat. Tímto způsobem se

Tato branže si za některé problémy může sama, to je nutné přiznat zcela otevřeně. S několika výjimkami se jí dosud nepodařilo vybudovat soudobý image, propagovat význam svůj vlastní i oceli jako materiálu. Stále ještě příliš sází na objemové uvažování místo na kvalitu, to znamená, že na celém světě produkuje příliš mnoho standardní oceli, kterou v tomto objemu nikdo nepotřebuje. Problémem nejsou trendy na trhu a v technologii – ty naopak nabízejí velké šance, kterých se ale průmysl musí chopit. Obecně se ale musíme postavit jedné ještě složitější výzvě,

a sice ujasnit si, že ocelářství není součástí problému, ale součástí řešení. Musí opustit pozici taženého a stát se tahounem. Jak vidíte budoucnost průmyslu? V Evropě i ve zbytku světa? Co je zapotřebí už nyní, aby měl průmysl slibnou budoucnost? O budoucnost průmyslu si nedělám obavy. Reálná výrobní ekonomika bude nutně existovat už proto, že člověk nemůže žít bez průmyslových výrobků. Bude i v budoucnosti permanentně a rozhodující měrou přispívat k modernějšímu, efektivnějšímu a koneckonců i kvalitnějšímu světu jako místu pro život. Otázkou je, kde se to stane.

33

Myslíme napřed

Myslíme napřed

Mobilita budoucnosti

Bezkontaktní přenos elektřiny Jak bude vypadat železniční doprava budoucnosti? Nad tím v současnosti bádají vědci Německého centra letectví a kosmonautiky. Projekt Next Generation Train se kromě aspektů rychlosti a úspory energie zabývá také tématem trolejového vedení, protože to je velmi náročné na údržbu a náchylné k různým poškozením, což často způsobuje zpoždění vlaků. Proto by si měl Next Generation Train vystačit bez trolejí a místo toho bude k pohonu využívat bezkontaktní přenos elektřiny pomocí indukčních smyček.

Text Kathrin Gemeinová

Jak bychom se již brzy mohli pohybovat na silnicích, kolejích a ve vzduchu Slaná voda místo benzinu

Výtahem do vesmíru Jednoduše nastoupíme do výtahu a vydáme se na ­M ěsíc; to zní jako nápad z vědeckofantastického filmu. Tato myš­ lenka je již ale opravdu ve stadiu plánů: Díky crowdfundingu pracuje společnost LiftPort na první studii tohoto druhu. V příštích osmi letech bude koncipována testovací konstrukce. Tento robotický výtah s názvem Lunar Space Elevator Infrastructure má překonávat gravitaci a dopravovat osoby pomocí kolejnicového systému až do vesmíru.

34

Vlevo nahoře © DLR (CC-BY 3.0) Vpravo © nanoFLOWCELL  Vlevo dole © Sanu K R

Někdy zkrátka stačí jiný úhel pohledu. Josh Shercliff zkoumal nákladní auta z hlediska aerodynamiky a navrhl design, který umožní snížit spotřebu pohonných hmot. Vlastně je to zcela logické: Hranatý kamion vytváří daleko větší odpor vzduchu než vozidlo, které je tvarované aerodynamicky. S inspirací u formule 1 vznikly návrhy, které by se díky své kráse tvarů a futuristickému vzhledu mohly stát ekologicky přijatelnou alternativou na dálnicích celého světa.

Vlevo © Josh Shercliff Vpravo © Michael Laine / Flickr (CC BY-NC-SA 2.0)

Aerodynamická nákladní doprava

Nahrazení benzinu palivy, která jsou téměř nevyčerpatelná a také snadno dostupná, již není utopie: Limuzína QUANT má při jízdě využívat výlučně slanou vodu. Firma nanoFLOWCELL AG vyvinula model elektromobilu, který vyrábí elektřinu pomocí elektrolytického roztoku a s tímto pohonem má dojezd až 600 kilometrů. Tuto inovativní koncepci pohonu a ukládání elektřiny umožňuje takzvaná technologie tekutých článků, při níž se tankují dva různé solné roztoky, které pak vyrábějí elektřinu. Než však bude tento ­model připraven k sériové výrobě, uplyne nejspíš ještě pár let.

Pomocí joysticku do centra města Zejména v hustě osídlených aglomeracích patří hledání parkovacího místa k mimořádně zdlouhavým a nervy drásajícím činnostem. Indický produktový designér Sanu K R navrhl vozidlo pro jednu osobu, s nímž se toto hledání stává minulostí: Jeho dopravní prostředek má kulatý tvar a je vybaven dodatečnými koly, která ve svém ­zvláštním úhlu přispívají k rovnováze a navíc mají podpůrnou funkci. Toto vozidlo poháněné dvěma motory si vystačí bez volantu – místo toho se ovládá joystickem. Velmi hravá a úsporná varianta dopravního prostředku.

35

Myslíme napřed

Myslíme napřed

Pět zemí, jedna budoucnost?

B

angalore, kterému se přezdívá „indické Silicon Valley“ nebo „Vábení Chilecon Valley“ – s takovými nebo podobnými titulky se setkáváme stále znovu. Pokud jde o nové lokality, v nichž se usídlují firmy působící v IT branži, hledí celý svět do údolí ležícího jižně od San Francisca. A to nikoli bez důvodu: V Kalifornii tento obor neustále celému světu ukazuje, jak lze vydělat miliony a miliardy dolarů. Je to dostatečný důvod, abychom se do Silicon Valley podívali poněkud podrobněji. Naše autorka Ellen ­L eeová se nejprve vydala do Silicon Valley hledat rozhodující faktory ­úspěchu, které tam poskytují živnou půdu novým nápadům a stále znovu úspěšným začátkům. Kromě toho jsme vyslali čtyři další reportéry do světa, aby zjistili, je-li možné zopakovat tento úspěch na jiných místech a jestli při tom hrají svou roli faktory, které identifikovala Ellen Leeová. Naše IT putování začneme v Bangalore: Toto město je jedním z nejznámějších „nových“ Silicon Valley. Náš autor

Text Björn Lüdtke, Ellen Leeová, Jaideep Sen, Gwendolyn Ledgerová, David Nicholson, Jesko Johannsen Ilustrace Mathis Rekowski

Silicon Valley je v oblasti počítačové techniky na celém světě známé jako symbol úspěchu. Co se můžeme od inovátorů z Kalifornie naučit? Byli jsme se podívat v Bangalore, Chile, Londýně a ve Rwandě.

Pohled na údolí Santa Clara, které geograficky leží ve středu Silicon Valley 36

© Kirk Lougheed

V Kalifornii je ­p atrné, jak se vydělávají miliardy Jaideep Sen však přišel na to, že šlo spíše o geografickou nehodu než o úmysl. Každopádně se vynakládá velké úsilí, aby Bangalore vystoupilo ze stínu kalifornského originálu. Dále se vydáme do Chile. Tam bylo ještě nedávno považováno za hanbu, když někdo zažil podnikatelský neúspěch a krach. Ale postupně se vytváří podnikatelská kultura, která odpovídá té severoamerické. Novinářka Gwendolyn Ledgerová nás zpraví o tom, že selhání je stále více vnímáno jako šance k novému začátku.

Zatímco se v Chile stát jako takový pokouší rozvíjet IT sektor, došlo v londýnském East Endu ke vzniku centra IT průmyslu bez jakéhokoli státního zásahu. David Nicholson se v Silicon Roundabout pořádně porozhlédl. A náš reportér Jesko Johannsen našel v malé Rwandě velké vize. Tam se ­pokoušejí s pomocí informačních technologií přeskočit stupeň industrializace a ze zemědělské ekonomiky přejít rovnou do fáze ekonomiky založené na službách.

Silicon Valley — Circulus virtuosus Silicon Valley, rodiště technologických gigantů jako Google a Yahoo, je proslulé svou kulturou inovací, kterou se mnozí jiní na celém světě pokoušejí napodobit. Ale toto údolí jižně od San Francisca si svou pozici adresy pro firmy s velkými sny ještě dlouho nedá vzít. Michele Colucciová patří mezi podnikatele v tomto oboru. Když přišla na nápad pro svůj podnikatelský ­začátek, žila v jižní Kalifornii. Protože je advokátka, často se na ni obraceli přátelé s prosbami o právnické rady, a tak ji napadlo vytvořit internetovou platformu, která by lidem pomáhala v právnických otázkách. Michele Colucciová již v rané fázi vzniku své firmy Justiquity věděla, že se bude za úspěchem muset přestěhovat. Nové sídlo firmy jí pomohlo navázat kontakty s partnery, investory a poradci. „Zde lze najít energii a nadšení pro nápady,“ říká. „Podnikání je společenský proces. Skvělé je, že tady najdete odborníky ze všech oblastí. Řízení firmy v počáteční fázi, marketing, přístup ke kapitálu – pokud chce být ­člověk

potřebný, potřebuje na to všechno specialisty.“ Ne nadarmo se Silicon Valley těší přízvisku „světová metropole technologických firem“ – právě zde totiž vznikají a rostou. V jedné garáži v Palo Alto začali absolventi Stanfordské ­univerzity Bill Hewlett a Dave ­Packard v roce 1939 se svými kutilskými pokusy. V roce 1988 začali Larry Page a Sergey Brin s vývojem Googlu v garáži jednoho kamaráda. A pravděpodobně je právě zde v Sanfranciském zálivu přítomen někdo, kdo z domova vybuduje dalšího technologického giganta. Také když chtěl Mark Z ­ uckerberg, zakladatel Facebooku, se svou sociální sítí expandovat, přestěhoval se ze své studentské koleje v Harvardu právě sem. Jak to bylo a je možné? Odpověď je jednoduchá: Je to zdejšími lidmi. Na Stanfordské univerzitě a na ­University of California v Berkeley získávají každý rok vzdělání stovky talentovaných inženýrů a ve velkých technologických firmách vyrůstají podnikatelé budoucnosti. Reid ­H offman, zakladatel sítě LinkedIn, například zahájil svou kariéru u koncernu Apple. Nelze zapomenout na úspěšné obchodníky, kteří investují do budoucnosti tím, že radí začínajícím firmám,

„Je zde spousta energie a nadšení pro nápady“ poskytují jim kapitál, nebo tyto firmy sami zakládají. Prominentním příkladem je PayPal Mafia, kterou vybudovali zakladatelé a bývalí zaměstnanci firmy PayPal. K nim patří mezi jinými i Peter Thiel, který později investoval do Facebooku, Elon Musk na špičce firmy Tesla nebo Chad Hurley a Steve Chen, kteří založili Youtube. 37

Myslíme napřed

38

Dalším velkým přelomem ve vývoji by mohl být dosud neznámý trend malých samostatných firem, které nemusejí být navázány na stávající IT parky. Bangalorský sen by skutečně mohl těžit z lákání zahraničních investorů a jim prodávat „Facebooky tohoto světa“. A právě v tom spočívá naděje pro budoucnost: Etablovat Bangalore jako centrum, v němž jsou podporovány tuzemské talenty, a tím i potvrdit jeho pozici studnice nápadů v IT oblasti a zdroje šancí pro budoucnost. Je to šance překlenout propast mezi Sanfranciským zálivem a oblastí mezi Bellandur Lake a Iblur Village. Chilecon Valley: Pohled na Santiago

pro výstavbu technologických parků a také redukce právní ochrany zaměstnanců, vysvětluje Sunil Abraham, vedoucí výzkumné skupiny Centre for Internet and Society. „Tyto pobídky byly jako šité na míru nadnárodním firmám,“ říká. „Takový typ politiky lákání investorů se v jiných zemích najde jen zřídka.“ Vzestup Bangalore jako IT centra je „spíše geografická nehoda“, říká Abra­ ham. Když jdete v New Yorku spát,

Nové trendy v Bangalore: Makerspaces

Bangalore — Město šancí Na počátku roku 2015 skýtá Bangalore neboli Bengaluru, jak se vlastně toto město v indickém státě Karnataka v nepoangličtěné verzi nazývá, obraz extrémů typických pro rostoucí metropole: Na jedné straně je propagováno jako „město s nejvyšší kvalitou života v Indii“, na straně druhé již dlouho trpí neustávajícími závaly z odpadků. Bez ohledu na to je Bangalore z globálního hlediska jedním z největších

zaměstnavatelů v IT průmyslu a přitahuje nové absolventy vysokých škol z Indie a také vysoce kvalifikované talenty z celého světa. Infrastruktura města je, ačkoli je předmětem neustálých proměn, jednou z nejlepších v celé Indii. Rozvoj fenoménu IT umožňují jednak „měkké“ faktory: kosmopolitní atmosféra města, možnosti výzkumu (v roce 1909 zde byl založen Indian Institute of Science) a dlouhá tradice používání angličtiny. K dnešní situaci přispěl významnou měrou rozkvět technických vysokých škol ve městě v 80. a 90. letech 20. století. Tento ­vývoj přitahoval studenty již v době, kdy software ještě nebyl oblíbeným studijním oborem. Navíc hrají důležitou roli i „tvrdé“ faktory, jako jsou dočasné daňové prázdniny, zjednodušený nákup pozemků

Vzestup ­B angalore je „geografická ­n ehoda“ © Matt Mawson / Getty Images

zjistili, n ­ eúspěch je v Silicon Valley pouze důvodem znovu vstát a znovu to zkusit.

© Dibyangshu Sarkar / Getty Images

A v neposlední řadě se v tomto údolí usazují početní přistěhovalci z celého světa, kteří s sebou přinášejí nové ­nápady a energii. „To celé je Circulus virtuosus, tedy takříkajíc kruh ctností,“ říká Vivek Wadwha, učitel na Stanford Law School. „Čím více potenciálu v kreativitě a produktivitě se zde objeví, tím více lidí bude toto místo nadále přitahovat.“ Další výhodou „Křemíkového údolí“ je jeho infrastruktura, která nahrává podnikání. Mladí podnikatelé mohou využívat podpory hightech inkubátorů a podnikatelských akcelerátorů. A tak lze v Sand Hill Road najít řadu poskytovatelů kapitálu, kteří se nebojí rizika. Jedna studie ukázala, že přibližně 40 procent kapitálu, který je v USA investován do „rizikových“ projektů, přitéká do oblasti Sanfranciského zálivu. Tyto peníze jsou nezřídka svěřovány mladým a nezkušeným podnikatelům nebo těm, kteří se svou poslední firmou skončili neúspěchem. Zde se neúspěch považuje za krok na cestě k inovaci. „Zde je vítáno originální uvažování,“ říká Vivek Wadwha. „Smíš být jiný. Smíš vyjádřit pádný názor. Smíš neuspět. A smíš to zkoušet. To je magie Silicon Valley.“ Přesto se na obzoru vynořuje překážka. Imigrační politika ztěžuje usazování mladých podnikatelů ze zbytku světa. Finančně dostupné byd­ lení se stává nedostatkovým zbožím. A nůžky mezi chudými a bohatými se stále více rozevírají. Ačkoli je Silicon Valley hrdé na svou ekonomiku založenou na službách, v níž se vychází z toho, že se nejlepší nápady vždycky prosadí, bylo před nedávnem nutné přiznat, že zapojení žen a menšin je ještě daleko od ideálního stavu. Ale to jsou nejspíš jen menší překážky. Nepřekvapuje tedy, že byla rychle vytvořena řada programů, které mají pomoci vyřešit problémy související s bydlením, chudobou, imigrací a diverzitou. Protože jak jsme

Myslíme napřed

v Indii právě začíná pracovní den, a proto se toto město stalo předsunutým pracovištěm nočních směn pro Západ. Především takzvaní kyber-kuliové, tedy podkvalifikovaní IT pomocní pracovníci, jsou prý důkazem, že jde o model založený na nízkých mzdách, což je rozhodující faktor pro řadu firem v IT oblasti. Abraham se domnívá, že výraz „kuli“ vypovídá mnohé o začátcích průmy-

slu a o pravidlech, která stojí za celým úspěchem. Rozhodujícím bodem jsou prý práva k duševnímu vlastnictví, která by v konečném výsledku ­zůstávala v rukou zákazníků na Západě. „Zdejší inženýři sice inovují, ale vlastnictví jejich práce je ohroženo.“ A proto nepovažuje Abraham nálepku „nové Silicon Valley“ pro Bangalore jako zcela vhodnou; jde prý spíše o výsledek politických kampaní a mediálního třesku. Ale IT svět v Bangalore má i jinou podobu – je samostatný a nezávislý na západním světě. Počty nově zakládaných firem rostou. Zprávy o investičních jackpotech, např. o Flipkartu v oblasti elektronického obchodování, stejně jako o začínajících firmách, které vyrábějí aplikace pro moderní přístroje, a v neposlední řadě i rostoucí animační průmysl výrazně přispívají k tomu, že se o Bangalore informuje negativně jako o městě levného back office. Abraham poukazuje na to, že dříve byl přístup k Open Source zdrojům rozhodující pro to, aby vývojáři a programátoři mohli vytvářet vlastní a originální produkty. Novodobé Makerspaces se stále více zabývají technickým tréninkem vztaženým k dané komunitě.

Chile — Budovatelský zápal Ještě během svého studia v Georgetownu v USA přišel Ekvádorec Miguel Torres s nápadem založit technologickou firmu ESCAPESwithYOU, která od roku 2010 nabízí B2B logistická řešení. Při založení firmy mohl využít podporu Start-up Chile, což je státní podnikatelský inkubátor, s jehož pomocí by se Chile chtělo stát hlavním lákadlem pro podnikatele v celém regionu. „Dostali jsme vízum, 40 000 dolarů a přístup do prostředí, v němž politika podporuje a pobízí podnikatelského ducha,“ říká Miguel. Jeho podnikatelský začátek, jeho Start-up, byl jedním z téměř tisícovky, které se od roku 2010 staly cílem podpory. V uvedeném roce začal stát lákat zahraniční talenty a investory. V Chile se od té doby nešetří tím, čím se v USA již delší dobu skrblí: pracovními povoleními pro přistěhovalce. Tento program přilákal vlivné firmy z celého světa – z USA, Indie a Velké Británie. V březnu 2014 již byla uvítána dvanáctá generace začínajících podnikatelů. 39

Myslíme napřed

40

Myslíme napřed

41

Myslíme napřed

Pro Eduarda Amadea, spoluzakladatele firmy Nazca Ventures, je přitažlivost Chile pro zahraniční talenty naprosto zřejmá: „Sice zde ještě neexi­ stuje klasická podnikatelská kultura,

Není hanbou ­n euspět a zkusit to znovu ale to je jen otázka času. Chilané jsou optimističtí a otevření novým trendům a inovacím,“ říká. V protikladu ke kultuře běžné v USA platil podnikatelský neúspěch před vznikem Start-up Chile za spole­ čenskou blamáž, založení firmy bylo

Myslíme napřed

proto vzácným jevem. Názor, že v podnikání lze neuspět a potom je přípustné zkoušet to znova, je novinkou jak mezi mladými, tak mezi zavedenými firmami, investory a státními úředníky. Tento podpůrný program si vysloužil přezdívku „Chilecon Valley“. V ­Evropě, Asii a v USA se těší uznání a rovněž v samotném Chile mění přístup k zakládání firem. ­Začal skutečný boom. Podnikatelská sféra a inovace mají své stabilní ­r ubriky v ­novinách a časopisech. Ale v byznysu jde především o úspěch. A tak založil Eduardo ­Torres další firmy v Belo Horizonte v Brazílii. Zde spolupracuje s SEED, oficiálním brazilským podnikatelským inkubátorem, který byl inspirován projektem Start-up Chile.

Eduardo říká, že v Brazílii je ještě jednodušší rozvíjet byznys na mezinárodní úrovni. „V Chile poskytuje finance skoro výlučně stát. Tato země je sice ve srov-

Chilská vláda si je této slabiny vědoma. Proto rozšiřuje svou politiku, aby začínající firmy udržela v Chile déle než povinných šest měsíců a aby vytvořila širší trh pro investory. Vývoj tedy kráčí kupředu. Díky vzorovému projektu Start-up Chile se úspěšně rozvíjejí i další podnikatelské inkubátory a akcelerátory. Podnikatelé jsou vnímáni jako silní nositelé společenských změn a země profituje z mezinárodního sebevědomí založeného na inovacích. Podnikatel Mario Mora, který stejně jako mnoho dalších využívá státní podpory, to vyjadřuje asi nejjasněji. Tento tvůrce burzy pracovních míst Firstjob poprvé vidí, že „mladí lidé opouštějí svá zaměstnání na plný úvazek a začínají podnikat. Před vznikem projektu Start-up Chile se nic takového nedělo.“ Jaké jsou tedy šance Chilecon Valley, aby zastínilo Silicon Valley? „Pokud zde hledáš nový fenomén jako Twitter, máš asi smůlu,“ domnívá se Amadeo. „Ale pokud hledáš tým, který vyvíjí prvotřídní nástroje pro řešení finančních problémů malých a středních firem v Latinské Americe, pak jsi tu správně.“

Podnikatelé jako ­nositelé společenských změn nání se zbytkem Latinské Ameriky uznávaná, ale investory smart money, kteří jsou s tebou ochotni sdílet i své podnikatelské sítě, lze najít spíše v Brazílii, Mexiku a nově i v Kolumbii,“ říká Diego Izquierdo, CTO a spoluzakladatel Fundacity.

Silicon Roundabout v londýnské čtvrti East End

Londýn

42

© Oli Scarff / Getty Images

© Bloomberg / Getty Images

— Tech City Pokud jde o investice, na londýnský East End se ve 20. století dost často zapomínalo. A proto je chvályhodné, že se věci ve 21. století změnily: Po překonání krátkého propadu způsobeného prasknutím bubliny „dot. com“ začala tato čtvrť od roku 2005 nabývat na významu. S úspěchy ­G ooglu a Face­booku v Silicon Valley před očima se v okolí Old Street začaly usazovat desítky nováčků v inter­ netové branži, což zdejšímu kruhovému objezdu v roce 2008 vyneslo označení „Silicon Roundabout“.

Pestrá směsice firem z oblasti telekomunikací, médií, filmu, webových služeb, designu, publishingu a ­v ideoher

vysoké hodnoty. Do roku 2016 se má tento podíl zvýšit na 12,4 procenta, přičemž čtvrtina veškerého prodeje

Kolem Old Street se usídlilo kolem 5 000 IT firem

přitom těží z blízkosti finančního světa v London City stejně jako ze zdejšího (ve srovnání se zbytkem Londýna) finančně dostupného prostoru pro bydlení a podnikání a z neformálních vazeb k mnoha univerzitám. Dříve nebyl Silicon Roundabout žádným konkrétním a hmatatelným společenstvím – což se v nadcházejícím desetiletí mělo změnit. Vláda vytvářela daňové pobídky a propagovala pojem „East London Tech City“, aby zvýšila mezinárodní důvěryhodnost této lokality a její přitažlivost pro investory. Celé snažení bylo brzy korunováno úspěchem. V roce 2012 sídlilo v této čtvrti již více než 5 000 technologických firem a Google zde v březnu téhož roku otevřel svůj Google Campus. Podle odhadů pracuje v tomto oboru v Londýně a na jihovýchodě Anglie téměř 750 000 lidí. Obchodní aktivity v internetové branži činí podle firmy Boston Consulting Group celkem 8,3 procenta britského HDP – žádná jiná z dvaceti nejvyspělejších zemí nedosahuje tak

poběží on-line. Šéf Googlu, Eric Schmidt, popřál Londýnu při svém projevu v muzeu London Science ­Museum: „Abyste byli zcela vpředu – pokud ne dokonce první.“

„Velká chvíle v dějinách Londýna“ Paralelně přislíbila vláda 50 milionů liber (64 milionů eur) investic pro zlepšení infrastruktury. Microsoft, Amazon a Cisco již avizovaly velké projekty, některé z nich ve spolupráci s londýnskými univerzitami. „To je velká chvíle v dějinách Londýna,“ tvrdí Saul Klein, partner u firmy Index Ventures, která se specializuje na rizikové investice. „Již 100 nebo 120 let jsme v globálním měřítku nehráli žádnou srovnatelnou roli. V dnešní inter­netové epoše je angličtina nejdůležitějším jazykem. Myslím, že jsme na budoucnost dokonale připraveni.“ 43

Myslíme napřed

těžké začátky a stát se dostatečně úspěšnými, aby si mohly dovolit zdejší nájmy, bude i budoucnost taková.

Ve Rwandě oblíbené: Sdílené pracovní prostory

poslední léta –, že budoucnost Silicon Roundabout je zajištěna? Nikoli bezpodmínečně. Ceny pozemků stouply v posledních letech o více než 60 procent; řada malých firem si již přítomnost zde nemůže dovolit. Evropští konkurenti, například Berlín, jsou v tomto ohledu daleko dostupnější. Kromě toho ztěžuje současný negativní přístup britské vlády vůči talentovaným přistěhovalcům možnost získat povolení k pobytu. A vůči prioritám vlády panuje nedůvěra: „Honosí se portfoliem velkých, známých a úspěšných firem,“ říká Cory Doctorow, znalec Silicon Roundaboutu. „Ale nikoli tisíci šílených plánů, které s největší pravděpodobností selžou.“ Ať tak či onak. S více mezinárodními IT firmami než ve zbytku Evropy, s vyšším HDP v IT sektoru než kdekoli jinde a s jedinečnou kombinací designérských, softwarových a herních firem a akademického výzkumu je londýnský Silicon Roundabout plný života a energie. Pokud se podaří dostatečnému počtu firem překonat 44

Rwanda — Investice místo pomoci Hluboko v deštném pralese N ­ yungwe na jihozápadě Rwandy nikdo nežije. Podél silnice ale každých pár kilo­ metrů stojí žlutá plastová budka. Je na ní vždy nápis „Fibre Optic Cable“. Již se podařilo položit 2 500 kilometrů optických kabelů, které spojují tuto středoafrickou zemi s globální datovou sítí. Jako kopcovitý vnitrozemský stát chudý na suroviny nemá Rwanda žádné skutečné perspektivy v rozsáhlém zemědělství nebo průmyslu. Již v roce 2020 chce ale dosáhnout postavení nově industrializované země. Prezident Paul Kagame přitom sází zejména na informační technologie: „Přístup k širokopásmové internetové síti by mělo mít co nejvíce lidí.“ Vláda investuje do tohoto sektoru miliony:

prostředkem k dosažení cíle, jak ­Claudette vysvětluje: „Užitek informačních a komunikačních technologií spočívá v jejich schopnosti nalézat řešení problémů obyčejných lidí.

Buduje se systém optických kabelů, sítě 3G a nyní také 4G LTE. Informační technologie však ve Rwandě stále zcela nezdomácněly. Internet využívá ani ne devět p ­ rocent obyvatel, méně než dvě procenta mají účet na Facebooku a dvě třetiny obyvatel žijí v extrémní chudobě. Pro mnoho vývojářů neexistuje v této zemi s přibližně jedenácti miliony obyvatel ještě žádný trh. Vládní program Vision 2020 to má změnit: Rwanda má nyní své vlastní ministerstvo informačních technologií, které podporuje technologické počítačové vzdělávání již od počátku základní školy a vytváří bezplatná pracovní místa pro vývojáře. V šestém patře budovy Telekomu s vyhlídkou na kopce hlavního města Rwandy se nachází centrála této strategie: kLab (Knowledge Lab). „Jde o jediné inovační centrum v Kigali, kde lze sdílet nápady, z nichž skutečně může něco vzniknout,“ popisuje ředitelka Claudette Irereová svou instituci. Od roku 2012 zde mohou počítačové talenty zdarma pracovat na svých nápadech, mají přístup k internetu a především dostanou to základní: pomoc při motivaci. Jsou zde přítomni mentoři a existují možnosti dalšího

Již v roce 2020 bude Rwanda ­průmyslovou zemí vzdělávání nebo Demo Nights, při nichž jsou podnikatelské nápady posuzovány kritickým okem. Jednou jde o aplikaci pro smartphony, pomocí níž lze zaplatit pokutu pomocí kreditu, jindy o software, který má zemědělcům poskytovat odborné poradenství při každodenních problémech. Na cestě k postavení nově industrializované země je tato branže ­především

Pro mnoho vývojářů ještě neexistuje trh Umožňují lidem, aby se zároveň stali zdrojem informací.“ A tak by se měli zemědělci díky odborným radám dočkat například lepších sklizní. Mnozí vývojáři se také setkávají ve společné kanceláři The Office Ameri­ čana Jona Stevera. Stalo se z ní net­ workingové centrum Rwandy: „V našem sdíleném pracovním prostoru stále znovu zjišťujeme, že inovace jednoduše vznikne tam, kde se sejdou různé skupiny lidí,“ vypráví Jon. Je si jistý, že se vnímání této země brzy změní. „Existuje nespočet možností, jak založit úspěšně rostoucí firmu, jak inovovat a změnit život svůj

© Rwanda Government / Flickr (CC BY-ND 2.0)

Znamenají tyto faktory – státní podpora, usídlování nadnárodních firem a nejrychlejší růst britské ekonomiky za

Myslíme napřed

i ostatních. Lidé ze zahraničí by měli přestat s pokusy pomáhat. Měli by přijít a investovat.“ Mezi úkoly Claudette Irereové jako mentorky této mladé branže patří také přesvědčovat podnikatele, aby se nevzdávali. „Dobří vývojáři vždy hledají dobré nápady. A nápad, který neuspěl, vytváří prostor pro lepší nápad. Pro osazenstvo kLabu byla zpětná vazba vždy velmi užitečná.“ V roce 2017 má před branami Kigali vzniknout technologický park, v němž se kLab dočká větších prostor. Nejpozději v té chvíli se Rwanda bezesporu stane africkým Silicon Valley.

Na začátku jsme si položili otázku, jestli lze zopakovat úspěch Silicon Valley i na jiných místech naší planety. Odpověď se zřejmě skrývá mimo jiné ve třech faktorech, které jsme odhalili v Kalifornii. Jde zaprvé o poměrně snadný přístup ke kapitálu a zadruhé o jedinečnou

podnikatelskou kulturu, která pobízí k inovacím, aniž by bylo nutné mít velký strach ze selhání. Ale především jde o jedno: o lidi. Zatímco se lidé v kalifornských kavárnách scházejí k informativním schůzkám, v Bangalore je teprve na začátku podpora vlastních občanů. Zatímco jsou v Chile s otevřenou náručí přijímány talenty z celého světa, je v Londýně nutné dbát na to, aby nadaní lidé nebyli odháněni příliš restriktivní imigrační politikou a velmi vysokými nájmy. A ve Rwandě se nadále staví na zkušenosti, že nové věci vznikají především díky spolupráci nejrozmanitějších lidí. Podaří se jednomu ze čtyř uchazečů vystoupit ze stínu originálu? Uvidíme, co budoucnost přinese.

A. Zdroj talentů B. Přístup ke kapitálu C. Podnikatelská kultura

Silicon Valley

Bangalore

Chile

Londýn

Rwanda

A. Absolventi reno-

A. Absolventi vyso-

A. Třikrát v roce se

A. Dobře na horním

A. Dnes má Carnegie

movaných univerzit – ve Stanfordu a v Berkeley, talenty z celého světa

kých škol, kteří sázejí na mentory – talenty z celého světa

vybírá 100 projektů z celého světa, které si zaslouží podporu

Mellon University svůj kampus v Kigali

B. Stále více inves-

B. Stát založil fond

B. Poskytovatelé kapitálu se nebojí rizikových investic

torů vkládá kapitál do začínajících firem v tomto městě

C. Také podnikatelé,

C. Mnozí zaměstnanci

pro poskytování rizikového kapitálu začínajícím firmám, aby přilákal soukromé investory

konci mzdového spektra, kde je v mezinárodní konkurenci možné uspět; špatně na dolním konci kvůli vysokým nájmům

kteří již dříve neuspěli, dostanou kapitál pro svůj nový začátek

koncernů dávají výpověď a zahajují svou vlastní podnikatelskou dráhu

C. Podnikatelské zásady se vyučují na univerzitách

B. Mnoho investorů

B. V roce 2013 přiteklo do IT sektoru a IT infrastruktury cca 300 milionů dolarů, vesměs ze zahraničí

C. Méně tolerance vůči neúspěchu než v USA, ale přesto velká inovativnost

C. kLab a The Office se pokoušejí posílit IT branži proti nepříznivým vlivům

45

Myslíme napřed

Myslíme napřed

Suroviny pro budoucí generace Text Antje Ellwangerová Ilustrace Jan Erlinghagen

Pokroky při těžbě ropy a zemního plynu

Získávání energie pro náš svět bude v příštích dekádách čelit stále novým výzvám 46

47

Myslíme napřed

R

opa a zemní plyn jsou v současnosti nenahraditelné jako zdroje energie pro stabilní výrobu elektřiny, jako palivo pro naše vozidla nebo jako výchozí surovina pro řadu výrobků v každodenním životě. Proto je velmi důležité, aby byly ropa a zemní plyn ještě dlouho k dispozici – přinejmenším do té doby, než chemický průmysl vyvine nové materiály nebo než se hlavním zdrojem energie stanou obnovitelné zdroje. Podle kalkulací BP Statistical Review of World Energy 2014 budou světové zásoby ropy a zemního plynu k dispozici zhruba do roku 2060. Ale máme dobrou zprávu: Zdroje jako takové jsou daleko větší. „Mezinárodní konkurence a vývoj cen ropy jsou hnacím

Firmy po celém světě pracují na ­řešeních, která by vedla k lepšímu ­v yužití stávajících nalezišť motorem inovací, které posouvají hranice technicky možného. Konec éry ropy proto není ani zdaleka na obzoru,“ vysvětluje profesor Karl Rose, odborník na vývoj globálních energetických scénářů z Technické univerzity ve Štýrském Hradci. Firmy na celém světě proto pracují na řešeních, která mají za cíl lépe využívat stávající ložiska ropy a plynu, zpřístupňovat nová naleziště a zlepšovat vrtné technologie. Díky oteplování klimatu se dosud špatně přístupné oblasti Země už několik let mění ve slibná místa pro výzkum a těžbu. Jednoduše řečeno: Led ustupuje a poklady jsou na dosah. Tyto odlehlé a klimaticky drsné 48

Myslíme napřed

končiny však na rozdíl od klasických těžebních oblastí představují zcela nové výzvy pro člověka, materiály i techniku. Počínaje samotným průzkumem nalezišť. Zkušební vrty, které jsou jinde obvyklé, lze v polárním ledu uskutečnit jen obtížně. Firmy sázejí na radarové průzkumy pomocí satelitů, díky nimž je možné identifikovat vhodné geologické struktury. „Než ale bude možné v těchto místech zahájit úspěšnou a výnosnou těžbu plynu a ropy, je nutné vyřešit řadu problémů,“ dodává prof. Rose. Například: Jak mohou lidé žít a pracovat v teplotách, které pocitově dosahují až minus 70 °C? Zde mohou pomoci zkušenosti z antarktických výzkumných stanic. Velké množství inovací čeká i vrtnou techniku umístěnou na povrchu. Běžná ocel totiž při tako­ vých teplotách zkřehne, a stejně je tomu i u těsnění. Navíc ropa při velmi

nízkých teplotách značně houstne a ucpává cestu směrem nahoru. Než se tedy těžba ropy a zemního plynu

„Konec ropné éry není ani zdaleka na obzoru“ v polárních oblastech začne vyplácet, uplyne ještě nějaká doba. Jednodušší a výnosnější je již dnes těžba v mělkých mořích na dohled od pobřeží. Technický pokrok umožňuje pronikat do větších hloubek. V posledních letech se dokonce daří překonat hloubky kolem 4 000 metrů. Podvodní roboti umožňují vrtání při každém počasí s přesností na 30 centimetrů. A novým vrtným technologiím

Požadavky na těžební techniku a materiál stoupají

Těžba ropy a plynu s potrubními systémy o délce až 7 000 metrů

neodolávají ani ty nejtvrdší horniny. Takzvaná technika „Snake-Sword“ prochází geologickými strukturami až do hloubky 6 000 metrů horniny – umožňují to vysoce automatizované technologie a velmi vyspělé senzory.

Technický pokrok umožňuje pronikat do větších hloubek Jednou z cest je zahajovat těžbu v nových lokalitách. Jiná cesta se zaměřuje na lepší využití stávajících nalezišť. Proto dnes probíhá těžba ložiska ve třech fázích. Zatímco v první fázi proudí ropa vlastním přirozeným tlakem na povrch, používají se ve druhé fázi konvenční čerpací technologie. Takto je možné vytěžit 30 až 40 procent ropy z daného ložiska. Ve třetí fázi se uplatňují takzvané metody ­E nhanced Oil

­Recovery (­v ylepšené těžby ropy). Vháněním páry a speciálních tekutin se daří uvolnit z horniny další podíl ropy. Nevýhoda těchto metod: Jsou energeticky náročné a použité chemikálie zatěžují životní prostředí. Výzkumníci u ropného a plynárenského koncernu Winters­h all proto pracují na novém ­řešení, které takříkajíc odkoukali od přírody. Místo na chemikálie sází firma na houbu s latinským názvem Schizophyllum commune. Z ní získávaná želatinová substance Schizophyllan zhušťuje vodu obsaženou v hornině, a potom je možné z horninových pórů vytlačit ropu. Wintershall nyní testuje Schizophyllan v jednom pilotním projektu. „Víme o řadě ložisek, kde by byl tento postup velmi vhodný,“ dodává Rainer Seele, šéf představenstva firmy Wintershall. „Fyzika však má své hranice. Laboratorní pokusy ukázaly, že při 80 procentech vytěžení ložiska nastává konec. Technicky realizovatelná a ekonomicky výhodná výtěžnost ložisek se bude v budoucnosti pohybovat

kolem 60 procent,“ říká s přesvědčením prof. Rose. Firmy sázejí na neustálé inovace i v případě nekonvenčních nalezišť. Konvenční zdroje doplňují nyní i ropné písky a ropné břidlice. Při těžbě z těchto ložisek se hornina zahřívá, přičemž se uvolňují látky podobné surové ropě. Tento takzvaný proces „in situ“ je velmi energeticky náročný, protože hornina obsahující ropu se musí zahřívat po velmi dlouhou dobu, podle okolností i několik let. Většinou se to dělá vháněním páry nebo horkých tekutin do vrtů. Poté se zkouší elektrické zahřívání horniny – srovnatelné s principem varné konvice. I zde se sází na inovace, protože při těžbě ropy v hloubkách několika tisíc metrů je zapotřebí speciální vybavení pro hlubinné vrty, jako jsou například n ­ emagnetické speciální přístroje. ­G erald Groh­m ann, CEO firmy Schoeller­-Bleckmann, která dodává vrtnou techniku, vysvětluje v rozhovoru pro Wall Street Journal: „Pro těžbu in situ jsou zapotřebí vrtné tyče a ­naváděné vrtné nástroje s nemagnetické oceli, protože směr vrtání se stále určuje pomocí kompasu. S vybavením z normální oceli by přístroje pro naváděné hlubinné vrty nefungovaly.“ Severní Amerika je, stejně jako v případě ropných písků, průkopníkem i v těžbě břidlicového plynu, plynu „Tight Gas“ a uhelného („důlního“) plynu. Tamní firmy jsou průkopníky inovací pro nejrůznější způsoby těžby. Při hydraulickém štěpení (neboli fra­ kování) se plyn uvolňuje z horniny v ložisku. Frakovací tekutiny vháněné do vrtu narušují podzemní horninové vrstvy podél horizontálního vrtu a vytlačují plyn ven. Firmy jako například Packers Plus Energy Services Inc. přinášejí převratná řešení v metodách těžby: Nové procesy snižují jak časovou náročnost, tak množství potřebných tekutin a počet vrtů. Nové vrtné technologie pod zemí ­p řispívají 49

Myslíme napřed

svým dílem. Frakování označují odborníci za technologii s největším potenciálem pro budoucnost. A tak se již v nejbližších deseti letech může 40 až 50 procent ropy a zemního plynu těžit frakováním. Již několik let obracejí vědci z celého světa svou pozornost k dosud nevyužívanému zdroji zemního plynu: metanhydrátům. Metanhydrát je jednoduše řečeno led, ve kterém je „uvězněn“ zemní plyn. Podle aktuálních odhadů by mohly celkové zdroje metanhydrátů odsunout do pozadí veškeré dosud známé zásoby zemního plynu a uhlí. Metanhydrát vzniká při nízkých teplotách a vysokých tlacích – to jsou podmínky, které panují na kontinentálních šelfech moří s hloubkou pod 500 metrů. Obrovské zásoby metanhydrátu jsou ovšem známé i na souši, pod stovkami metrů věčně zmrzlé půdy v Kanadě, na Aljašce, v Rusku

Myslíme napřed

a v západní Číně. Problémem, který je nutné vyřešit, je samotná těžba. Již malé snížení tlaku má za následek únik plynu z ledu. Otázka tedy zní: Jak je možné pomocí běžných vrtů snižovat kontrolovaně tlak, aby plyn unikal z ledu a proudil směrem nahoru? Touto výzvou se již dlouho zabývají vědci na celém světě. Při všech těchto inovacích a modernizaci ale zůstává otázka: Jak dlouho nám zdroje vydrží? Od chvíle, kdy se ropa a zemní plyn staly nepostradatelnou součástí našeho života, spekulují odborníci o vyčerpání nalezišť ropy. Ještě před několika desetiletími se tvrdilo, že tyto zdroje energie budou již v dnešní době nedostatkovým zbožím. Ve skutečnosti jsou ale pro­ kázané zásoby téměř dvakrát tak vysoké než v roce 1945. Konkurence na trzích a rovněž politické změny v oblastech těžby nutí firmy nadále k ino-

— Tři fáze těžby ropy

vacím. Technický pokrok ve v ­ rtných technologiích, přístup k novým nalezištím a rozšíření nekonvenčních způsobů těžby – to jsou faktory, které zajistí dostupnost vyčerpatelné ropy a zemního plynu i pro řadu dalších generací.

První fáze těžby V první čili primární fázi proudí ropa pod přirozeným tlakem a „sama od sebe“ na povrch – jde však pouze přibližně o deset procent. Tradiční technikou těžby, např. s použitím vahadlových pump, je možné podle typu ložiska vytěžit dalších pět až deset procent.

Maximální hloubka, které lze s technikou Snake-Sword dosáhnout

6 000 metrů

Třetí fáze těžby Tanker na stlačený plyn v Arktidě

50

Zdroj Wintershall

© Torbein Rønning / Flickr (CC BY-NC-ND 2.0)

Druhá fáze těžby Poté vstupuje těžba ropy do druhé fáze. Do ložiska ropy se vhání pomocí ­injektážních vrtů nejčastěji voda, a tak se vyrovnává tlak, který v průběhu těžby ropy přirozeně klesá. Tímto způsobem je možné vytěžit dalších deset až dvacet procent ropy. Použitelnost této metody končí při vytěžení dalších 30 až 40 procent ropy, protože její zbývající podíl je zadržován v pórech okolní horniny.

Aby bylo možné z daného ložiska vytěžit co nejvíce ropy, přichází ke slovu třetí stupeň těžby, což jsou takzvané metody Enhanced Oil Recovery (EOR, vylepšená těžba ropy). K nim patří např. zaplavování parou a polymery. V posledně jmenovaném procesu se využívají syntetické polymery nebo biopolymery, např. Schizophyllan.

Schizophyllan Bílé, vatovité pletivo houby Schizophyllum commune obsahuje biopolymer, s jehož pomocí se má v budoucnosti dosáhnout vyšší výtěžnosti ložisek ropy.

51

Myslíme napřed

Myslíme napřed

Nové zboží na starých cestách Text Björn Lüdtke, Zoe Tianová, Dinara Nurusheva, Nurtas Janibekov, Lukas Plewnia

Tři místa na znovuobjevené Hedvábné stezce — a co pro ně znamená spojení Číny a Evropy

Strojvedoucí čeká v Dostyku na potvrzení celních dokumentů před další jízdou 52

53

Myslíme napřed

Myslíme napřed

V

54

Si-an — Neobvyklý náklad Čao Ťien-ťün je obchodním ředitelem logistické firmy v zóně International Trade & Logistics Park v čínském ­Si-anu. Podle jeho názoru přineslo zavedení vlaku Čang-an v listopadu 2013 prospěch velkému počtu logis­ tických firem. „V prvních šesti měsících odjelo z nádraží šest vlaků. Dnes jezdí jeden týdně.“ A kolem města se ­nacházejí výrobci strojů a zařízení pro výrobu elektřiny a těžbu ropy. Zprovoznění tohoto vlakového spojení pomohlo firmám, jejichž obchodní partneři jsou tradičně usazeni ve střední Asii, rozšířit pole obchodní působnosti na Západ. Vzorem pro spojení Čang-an se stal vlak Yuxinou (Jü-si-nou), který vyjíždí z Čchung-Čchingu. Tento vlak míjí město Si-an bez zastavení, a to z dobrého důvodu – jeho vagony

jsou většinou plně naložené. Evropa je ­největším trhem pro gigantické ­výrobce elektroniky v Čchung-Čchingu. A v tom vězí i šance pro vlak Čang-an – spojit Si-an s Evropou po nové Hedvábné stezce. Celá věc má ovšem háček: Vlak, který každý týden odjíždí, nelze n ­ aplnit pouze zbožím místních výrobců. Je

V Číně se pokoušejí sladit hospodářství a kulturu ­ otřeba dodatečný náklad, který dosud p přichází až ze vzdálených přístavů v Če-ťiangu a v Kuang-tungu. „Co motivuje výrobce, aby své zboží p ­ osílali přes celou zemi na naše nádraží? Dělají to kvůli našim mimořádně konkurenceschopným cenám,“ říká Čao. Cenám, které subvencuje město Si-an.

Vlevo a vpravo © James Hill

protíná Kazachstán, Rusko, Bělorusko a Polsko, si obchodní kruhy slibují především výraznou podporu hospodářské výměny a růstu. Jaké dopady má ale toto spojení na místa, která se nacházejí na jeho trase? Naše reportéry jsme vyslali do tří měst. Naší první zastávkou je město Si-an, které leží necelých 700 kilometrů za Čchung-Čchingem. Protože spojení ­Yuxinou mělo od počátku svého provozu úspěch, plně naložené vlaky tudy pouze projížděly. A tak bylo rozhodnuto navázat na novou Hedvábnou stezku vlakem Čang-an. Rozchod kolejí v Číně a v západní Evropě je ovšem o něco menší než v Rusku. Kontejnery se v rámci spojení Yuxinou musejí překládat na dvou místech: na naší druhé zastávce, v kazašském městě Dostyk, a v polských Małaszewiczích, které jsou třetí zastávkou na naší cestě.

Jedna z pamětihodností Si-anu: městské hradby

Strana 52–53 © James Hill Vlevo © Godwater / Thinkstock 

lakové spojení Číny a Evropy není rozhodně obvyklou záležitostí. Pro dopravu zboží existují prověřené námořní trasy a letadlo dokáže vše dopravit daleko rychleji. Čínské hospodářství se však  stále více rozvíjí směrem od přístavů do vnitrozemí. A proč tedy nezvolit pozemní přepravu? Kolejová doprava je zpravidla dvakrát rychlejší než loď a její náklady jsou ve srovnání s letadly poloviční. A tak se stará Hedvábná stezka dočkala znovuoživení. Od roku 2012 jezdí několikrát týdně vlak Yuxinou (Jü-si-nou) z Čchung-Čchingu až do německého Duisburgu. Tento 650 metrů dlouhý vlak urazí vzdálenost téměř 11 200 kilometrů za 16 až 20 dnů. Na začátku i na konci trasy, která

Během posledních šesti měsíců si však všiml „dosti neobvyklé změny v druhu nákladu“. Objednávky ze zámoří, zejména v případě velkých strojů, v souvislosti s konjunkturou klesají. Tuto mezeru zaplnily výrobky lehkého průmyslu, protože trh výrobků denní potřeby je postižen méně než „postradatelné“ stroje, k nimž ­p atří například zařízení pro těžbu ropy. „Naším krátkodobým cílem je učinit toto spojení ekonomicky ­u držitelným; z dlouhodobého hlediska má zaručit oživení lokální ­ekonomiky,“ dodává Čao. Město, které je proslulé nálezem armády terakotových vojáků a císařskými paláci, má však za lubem mnohem více: Chce oživit dávnou Hedvábnou stezku v celém jejím

— Spojnice

až po osamostatnění Kazachstánu v 90. ­letech 20. století. Kazaši kladou na rozvoj tohoto nádraží velký důraz. Rozšíření jeho kapacit prostřednictvím zvláštního rozvojového programu výrazným způsobem zlepšilo socioekonomické poměry v regionu. V roce 1991 bydlelo v Dostyku jen několik desítek lidí, dnes jich je již téměř 10 000 a většina z nich pracuje právě na železnici a na nádraží. Zdejší rozkvět přilákal mladé odborníky ze všech koutů země a dnes má Dostyk školu, nemocnici a hotel. Zaměstnanci se netají velkými plány do budoucnosti. Někteří z nich přišli z jiných částí země, jiní již plánují pokračování své kariéry v hlavním městě Astaně. Všichni jsou přesvědčeni o tom, že toto nádraží je nejlep-

významu a nádheře. V době, kdy se Čína pokouší sladit hospodářství, kulturu a dějiny a navázat pevná pouta s národy podél historické Hedvábné stezky, jsou si lidé v Si-anu jistí, že jim z tohoto vývoje kynou výhody. Plány na prodloužení vlakového spojení Čang-an až do středu Evropy

Nádraží v kazašském městě Dostyk je jedním ze styčných míst na železničním spojení Yuxinou (Jü-si-nou), na kterém se kontejnery překládají z jednoho vlaku na druhý kvůli odlišným rozchodům kolejí. Toto nádraží bylo vybudováno v 50. letech 20. století, tedy ještě v sovětské éře, ale jako tranzitní bod získalo na významu

ším místem, kde lze nasbírat cenné zkušenosti pro další profesní vzestup. Někteří z místních pracovníků se dokonce naučili čínsky, aby mohli lépe spolupracovat s kolegy na druhé straně hranice. Pro ně znamená práce mnohem více než jen peníze nebo kariéru – nabízí možnost učit se a rozvíjet se.

se v současné době vzhledem k ekonomické situaci odložily. Ale moment – kdo říká, že se vlakem může vozit pouze náklad? „Přímé vlakové spojení Evropy a Si-anu by s ohledem na všechny naše historické pamětihodnosti určitě přilákalo spoustu zahraničních turistů,“ domnívá se Čao. „Samozřejmě je možné cestovat letadlem, ale jízda vlakem je přece něco úplně jiného – je to spíš moderní pouť do města, které se pyšní pokladem pokladů.“ A terakotoví válečníci ­souhlasně přikyvují.

Dostyk

Nádražní dispečink pochází ještě ze sovětských dob

Bezpečnostní kontrola na terminálu v Dostyku 55

Myslíme napřed

Myslíme napřed

Mała­sze­ wicze

Významnou část výkonu železničního překladiště tvoří také překládka kusových zásilek a sypkého zboží. To putuje převážně na Západ; například uhlí ze Sibiře je na polském trhu vážným konkurentem „černého zlata“ ze slezských uhelných dolů. Podíl surovin a nákladů, které jsou přepravovány v opačném směru, je dosud mizivě malý. Avšak výrazný hospodářský rozvoj Číny slibuje potenciál. Podle Mirosława Kuka, tiskového mluvčího PKP CARGO, se plánuje postupné rozšiřování železničního překladiště. A tak mají Małaszewicze před sebou šanci na hospodářský vzestup. V této malé obci se žije docela dobře a je to vidět na každém kroku. Silnice a ulice jsou v dobrém stavu a upravené, fasády domů jsou obnovené, pro

— Mezi světy „Ne, strach o své pracovní místo nemám.“ S obličejem zbrázděným tvrdou prací vypráví polský dělník o jednom z největších suchozemských překladišť Evropy. Pracuje zde již mnoho let a je rád, že tu práci má, jen výplata by mohla být o něco vyšší. Je zde prašno, větrno a sucho. Ačkoli slunce svítí, je drsné východní klima citelně znát. Nacházíme se v Mała­ szewiczích, ospalé obci se 4 000 oby-

Většina zdejších lidí pracuje na nádraží Nejdůležitější je oboustranný respekt. Pomáhá při tom skutečnost, že většina kancelářských pracovníků má rovněž zkušenosti s tvrdou prací „venku“. Mnozí z těch, kteří zde zahájili svou kariéru, zastávají nyní vysoké funkce v ostatních částech země. 56

Věří, že nádraží v Dostyku bylo klíčem k jejich profesnímu úspěchu. Ruslan Tulepov, mladý odborník na technické bezpečnostní vybavení, vypráví svůj příběh: „Pracuji zde přibližně rok. Pocházím vlastně z jiné části země, z regionu Almaty. Po dokončení právnické fakulty na univerzitě v Taldykorganu jsem nemohl najít práci. Můj bratr mi navrhl, abych to zkusil zde. Železnice mě začala velice zajímat a dávám přednost spíše tomuto zaměstnání než profesi advokáta.“ Ruslan také uvádí, že železnice ­pomohla zlepšit životní situaci lidí: Nabízí místním lidem možnost výdělku. A potenciál nádraží pro místní ekonomiku se podle něj projevuje tím, že lidé sem přicházejí za prací a novým životem. Ti, kteří žijí na nádraží v Dostyku a kolem něho, doufají, že rostoucí obchodní výměna mezi Čínou a Evropou bude mít i nadále pozitivní dopady na jejich život.

vateli na vnější hranici EU, několik kilometrů od Běloruska. Zde je jiný svět doslova na dosah. Ale přesně to dělá obec jedinečnou – je prostředníkem mezi dvěma světy. Stejnojmenné železniční ­překladiště se postupně stalo mezinárodní křižovatkou pro nákladní dopravu. Důležitost Małaszewicz spočívá v překonávání rozdílných železničních rozchodů mezi ruskými a evropskými železnicemi. Také proto provozuje PKP CARGO, bývalá dceřiná společnost státních drah a současně druhý největší evropský nákladní dopravce na železnici, čtyři zdejší terminály. ­Centrální kontejnerový terminál, který byl v roce 2010 modernizován a obsluhuje ho přibližně 20 zaměstnanců ve čtyřsměnném provozu, slouží k překládce vlaku Yuxinou (­Jü-si-nou). V kontejnerech se převážejí mimo jiné elektronické díly od firmy Foxconn a přenosné počítače značky Hewlett Packard z výrobních závodů v Čchung-Čchingu.

Uhlí ze Sibiře je ­s ilným konkurentem slezského uhlí obecní budovy jsou modernizovány a tam, kde to ještě nevypadá nejlépe, se usilovně opravuje a renovuje. To všechno není pro Polsko, poměrně

mladou demokracii, samozřejmé. Tato země má za sebou hluboké proměny, které postihly mimořádně tvrdě zejména východ státu. Dvě ženy v malém obchodě s potravinami na hlavní ulici vyprávějí: „V posledních letech se spousta mladých lidí odstěhovala do Irska nebo do Anglie. Ale my doufáme, že se naše obec bude rozvíjet.“ Dělník v suchozemském překladišti hledí do budoucnosti s optimismem. „Díky práci v železničním překladišti v Małaszewiczích jsem si mohl dovolit zajistit dceři řádné vzdělání. Právě je v Irsku a sbírá tam svoje první zkušenosti s prací v zahraničí,“ říká. Na rozloučenou za námi volá: „Ale brzy se snad zase vrátí a usadí se v naší krásné obci.“

Strojvedoucí krátce před pokračováním jízdy

© James Hill

Život na nádraží není jednoduchý. Zdejší pracovní činnosti vyžadují zvláštní schopnosti a vysokou míru odpovědnosti. Nádraží je otevřeno 24 hodin denně 365 dní v roce a většina zaměstnanců pracuje nejméně dvanáct hodin denně. Mladí odborníci spolupracují se zkušenými profesionály, přičemž starší generace předává své zkušenosti té mladší.

© James Hill

Širá kazašská step

­mládež bylo vybudováno nové sportovní hřiště a pěkné rodinné domky bohatších obyvatel by bez problémů zapadly do jakékoli obytné čtvrti všude jinde na světě. Také veřejné a

57

Zůstáváme zvědaví Přetváříme nápady ve skutečnost

Díky nezávislým specialistům na celém světě dokážeme pro každý projekt vytvořit tým správných odborníků a nabízíme maximum v oblasti zkušeností a know-how. Rozmanitými způsoby dokážeme dosáhnout náskoku a pokroku, což je základem úspěchu našeho koncernu.

60

Kreativní kolektiv Sociální média mění umění

64

Letový plán budoucnosti Nové cesty v letectví

70

Inteligentní dům Jak budeme bydlet v budoucnu

72

Věda a fikce Od fantazie k nové technologii

58

59

Zůstáváme zvědaví

Zůstáváme zvědaví

Kreativní kolektiv Text Paul Sullivan

Sociální média mění umění

Kanadský astronaut Chris Hadfield zpívá píseň Davida Bowieho Space Oddity při své vesmírné misi 60

© Martin Hieslmair / Flickr (CC BY-NC-ND 2.0)

U

mění vzniká většinou v osamění autora – ale téměř vždy s ohledem na pozorovatele. Obecně je možné říci, že se umělci pokoušejí vytvořit spojení mezi sebou a publikem, ať pomocí tělesnosti, inspirace, šokového efektu, nebo taktiky zastrašení. A rozhodně to platí ve

Dělicí čára mezi umělci a publikem se vytrácí vztahu k hudbě: „Bez publika by byla hudební skladba pouze stohem papírů popsaných notami.“

Existují umělci, kteří již celá desetiletí stírají hranice mezi tvůrcem a publikem nebo je dokonce zcela odstranili, například prostřednictvím takzvaného participativního umění – umění, které vzniká teprve v okamžiku, kdy je vnímáno. Tento přístup se stále více prosazoval již od období dadaismu před zhruba 100 lety (např. v případě Marcela Duchampa). V pozdější době ho využívali umělci jako Augusto Boal, divadelní režisér z Brazílie – v jeho Divadle potlačovaných se divák stával hercem – nebo americký malíř Allan Kaprow, který své happeningy inscenoval jako dobrodružnou hru, sled aktivit, jichž se mohli účastnit sami diváci. Zejména v posledních desetiletích se významní umělci stále znovu po-

koušeli dosáhnout aktivní účasti publika ve svém umění, od Christa a Jeanne-Claude s jejich gigantickými

Tradiční ­u mělecký svět je stále ­p řístupnější reálnými objekty umění – jakým bylo například „zabalení“ mostu Pont Neuf v Paříži v roce 1995 nebo zabalení budovy Říšského sněmu v Berlíně za použití 100 000 čtverečních metrů materiálu a hliníku – až po živé akty fotografa Spencera Tunicka, při nichž se masy nahých dobrovolníků nechají 61

Zůstáváme zvědaví

Zůstáváme zvědaví

Harlem Shake před arénou O2 World v Berlíně

kolem 1 500 odpovědí, které hlasitě předčítal a za každý tweet přilepil na figurínu z výlohy peříčko (figurínu později prodal sběrateli). Byla to bezesporu hudba, která dokázala nejintenzivněji využít virální

fotografovat na veřejných prostranstvích, například na newyorském nádraží Grand Central, v londýnských obchodních domech Selfridges nebo v Lowry v Manchesteru.

Sociální média ­přinášejí větší d ­ osah a nový potenciál V současnosti se zdají variace na interakce mezi umělci a publikem nekonečné a rozvíjejí se stále dál. Skutečně revoluční impulz ale přišel teprve před pár lety ze strany sociálních médií, jejichž prostřednictvím se tradiční svět umění (který byl často vnímán jako elitářský) stal mnohem přístupnějším, a to zejména díky demokratickému a interaktivnímu pojetí sítí, jako je ­Twitter, Facebook nebo Tumblr. 62

Zatímco se participativní umění dosud odehrávalo zpravidla mimo internet, získává umění díky sociálním médiím daleko větší dosah a nový potenciál, takže se v nově zformovaném hnutí „Umění sociálních médií“ houfuje zcela nová garda umělců. Tento nadřazený pojem zahrnuje např. kolektivně složené básně na Twitteru, obrazy inspirované profilovými fotografiemi na Facebooku nebo hudební videa, která vznikají spojováním uživatelských příspěvků. Zajímavé je, že toto umění v sociálních médiích v sobě spojuje nejen performanci a participaci, ale rovněž přechází do jiných oblastí umění. Uveďme několik příkladů: V roce 2009 se relativně neznámý umělec Matt Held stal internetovou celebritou, když použil profilové fotografie z Facebooku pro své portrétní malby. V roce 2011 přeměnil Man Bartlett z Brooklynu newyorské autobusové nádraží Port Authority na interaktivní on-line síť, když podle tweetů vytvářel skulptury. Během 24 hodin obdržel

© Bjoern85/Flickr (CC BY-NC 2.0)

Lidé s pomalovanými těly při instalaci Spencera Tunicka

potenciál sociálních médií. A tak pocházejí nejčastěji používané melodie posledních let z hudebních videí, jako např. Ylvisova píseň The Fox (What Does The Fox Say?), proslulý Harlem Shake nebo Space Oddity od Davida Bowieho, kterou zpíval kanadský astronaut Chris Hadfield v beztížném stavu na mezinárodní kosmické stanici. Velmi překvapivý projekt v této oblasti představuje takzvané „crowd-­ sourced“ čili kolektivně vytvořené hudební video k posmrtně vydané písni ­Johnnyho Cashe Ain’t No Grave. Na webové stránce mohou uživatelé k videu přidat vlastními silami vytvořený obrázek, přičemž buď změní stávající styl, nebo přidají další verzi, která může být zcela odlišná. Tyto ­příspěvky se pak skládají do fascinující sekvence „Stop-Motion“. Tímto způsobem umožňují sociální média zdůrazňovat umělecké aspekty v této interaktivní hře – a sice aspekt art (umění) v participaci. Tradičnímu umění se takový průlom dosud nepodařil. Možná je jen otázkou času, kdy se v naší digitální éře objeví umělci, kteří opustí stávající systém uměleckých galerií a aukčních domů a stanou se internetovými verzemi uměleckých osobností jako Damien Hirst a Jeff Koons. Jedno je ovšem jisté: V budoucnosti budou umělci i publi­ kum stále více využívat příležitosti ke spojení své kreativity a ke společnému vytváření něčeho velkého.

© judyboo/Flickr (CC BY-NC 2.0)

Umělec hledá svým uměním pouta k ­p ubliku

63

Zůstáváme zvědaví

Zůstáváme zvědaví

Letový plán budoucnosti

Největší civilní letadlo světa: Airbus A380

Text Andreas Spaeth

M

nohým z nás bezesporu připadá, že Země je menší a menší, protože si stále více lidí může dovolit překonávat velké vzdálenosti letadlem během několika hodin. V roce 2015 se v civilním letectví v celosvětovém měřítku očekávají tři a půl miliardy cestujících. Každý den dnes po celé planetě přepraví letadla kolem 100 000 cestujících. Ze statistického pohledu se objem letecké přepravy každých 15 let zdvojnásobí, v průběhu dalších dvou desítek let by teoreticky mohlo do letadla nastoupit celé lidstvo. V roce 64

2032 očekává Airbus již 6,7 miliardy cestujících. Zatímco se počet civilních letadel pohyboval v roce 2012 kolem 16 000, vycházejí evropští výrobci letadel z toho, že do roku 2032 vzroste počet strojů o více než dvojnásobek na 33 000. Tento trvalý růst staví oblast letectví před obrovské výzvy. Růst je dnes myslitelný pouze v trvale udržitelné podobě. Bude tedy zapotřebí přepravovat stále více lidí stále efektivněji a přitom s menším dopadem na životní prostředí. Proto podléhají všechny oblasti letectví jedinečnému inovačnímu

tlaku, a to od letišť přes výrobce letadel až po kontrolu leteckého provozu. Existuje řada zajímavých nápadů, jak letectví v budoucnosti učinit trvale udržitelným: Letadla, která si svou cestu v oblacích hledají téměř samostatně. Pohonná ústrojí, která spalují biopaliva. Využití konstrukčních materiálů, které jsou pevnější, lehčí a zároveň recyklovatelné. A to vše musí samozřejmě splňovat nejvyšší bezpečnostní požadavky. V následujícím textu ukážeme několik zajímavých námětů, jak by mohlo vypadat letectví v budoucnu.

© Herr Olsen / Flickr (CC BY-NC 2.0)

Již brzy budou letadla dopravovat po světě tři a půl miliardy pasažérů. Ukážeme vám, jak tuto výzvu zvládnout.

65

Zůstáváme zvědaví

Zůstáváme zvědaví

Testování až k limitu

Pořádek na nebi i na zemi

Nový typ letadla se před schválením k sériové výrobě podro­buje extrémním testům za podmínek, které v provozu s cestujícími nikdy nenastávají. Piloti při zkušebních startech zvedají stroj ze země v tak prudkém úhlu, že záď škrtá o ranvej a létají jiskry. Existují testy zásahu ­bleskem, střemhlavých pádů, startů z ranveje zalité vodou nebo funkční testy při brzdění, při němž se brzdy doslova rozžhaví. V arabské poušti a v Arktidě se trup testovaného letadla vystavuje extrémním teplotám. Při těchto krajních, mimořádných testech samozřejmě nejsou na palubě žádní skuteční cestující. Ale jejich hmotnost se přesto ­simuluje – kabina se naplní nádržemi s vodou, jako při testování nového typu A350. Stejně jako Boeing 787 je strojem budoucnosti, protože je místo z hliníku vyroben převážně z kompozitních materiálů. Během zhruba 15 měsíců nalétá pět letadel ­celkem 2 500 testovacích leteckých hodin.

Ani nejlepší letadla nejsou k ničemu, pokud nemohou ­efektivně létat kvůli zácpám na leteckých trasách a letištích. Proto má v letecké dopravě naprosto klíčovou roli řízení letového provozu. V budoucnosti se však role ­navigátorů změní. Zatímco dosud navádějí letadla pomocí radaru a rádiového spojení ze země, v budoucnosti bude řízení letového provozu autonomněji v rukou satelitních systémů. Přesnou navigací a automatickou komunikací mezi sebou si letadla samostatně najdou nejlepší cestu, sníží se riziko kolizí a omezení kapacity se využijí podstatně hospodárněji.

Letecká doprava se řídí ze země

Počet cestujících, s nimiž počítá Airbus v roce 2032

Zatím jsou zde nádrže s vodou, brzy je vystřídají cestující

Nejdůležitější je bezpečnost Žádný dopravní prostředek není tak bezpečný jako letadlo. V uplynulých letech klesl počet obětí leteckých nehod na rekordně nízký stav i přes stále rostoucí počet cestujících. V roce 2013 zahynulo při komerčních letech na celém světě 210 cestujících, což je matematicky vyjádřeno jedna nehoda na 2,4 milionu letů. Bezpečnostní požadavky v letectví jsou extrémně přísné, posádky pravidelně trénují správné chování v nouzových situacích. Ale letecká branže chce ještě víc. Cílem budoucnosti je nula mrtvých v letecké dopravě. K tomu má posloužit uplatnění celé řady opatření: zlepšená varovná zařízení proti riziku kolizí a ­nekontrolovaného kontaktu se zemí při poryvech větru. Nebo odolnější vybavení kabiny, které ulehčuje evakuaci. Významnou roli však hrají také přísnější certifikace leteckých společností a jejich bezpečnostních standardů stejně jako jednotnější měřítka při výcviku pilotů.

6,7 miliardy

Z technického hlediska by bylo už dnes možné v řadě případů nechat letadla létat bez pilotů a řídit je ze země. Skutečností ale je, že i v budoucnosti budou na palubě letadel kapitáni. Pouze člověk totiž dokáže zcela flexibilně reagovat na výzvy všeho druhu. A pokud by v kokpitu nikdo neseděl, cestující by nejspíš ani nenastoupili. Kokpit je u každé nové generace letadel modernější, a nejinak je tomu i u letadla typu A380. Všechny důležité údaje lze přehledně zobrazit na velkých displejích. Kamery na zádi a pod trupem ulehčují manévrování na zemi. U airbusů již řídicí páku nahradily joysticky. Nejdůležitější údaje o letu se mohou dokonce digitálně zobrazit na průhledný displej před oknem kokpitu.

Obrazovky v kokpitu Airbusu A380 66

Strana 66–67 © Andreas Spaeth 

Moderní pracoviště pilota

Počet letadel, která odstartují každý den

100 000

Trénuje se evakuace po nouzové skluzavce

67

Zůstáváme zvědaví

Zůstáváme zvědaví

Takto by mohlo podle společnosti Airbus vypadat létání v budoucnosti

Interview Hans Freudenthaler Text Anne Kammerzeltová

Co vyrábí vaše firma pro letecký průmysl?

Máte nějaký oblíbený výrobek, a ­pokud ano, co je na něm jedinečné?

Jsme jedním z hlavních výrobců strukturálních dílů pro letadla. Vyrábíme například zavěšení motorů a komponenty pro gondoly motorů, takzvané pylony; jedná se o nosníky namontované na křídla letadla, na nichž jsou upevněny motory. K našemu výrobnímu programu patří také lopatky turbínových motorů, abych uvedl jen některé z řady našich výrobků.

Mým absolutním favoritem jsou zavěšení motorů, tedy spojení mezi motory a křídly, která musejí odolat extrémním zatížením až kolem 100 procent. Materiály a složitá geometrie představují při výrobě kováním velké výzvy. Vždy je nutné mít na paměti, že je zcela nezbytné splnit vysoké nároky zákazníků.

nová a převratná řešení v oblasti snížení hluku a vypouštění škodlivin.

Co vás fascinuje na létání? Jaké inovace vás v průběhu vaší ­kariéry nejvíce uchvátily? Nepřestává mě fascinovat, že v dnešní době můžeme letadla navrhovat na počítačích a testovat procesy pomocí elektronických simulací. Je neuvěřitelné, jakého pokroku se dosáhlo v posledních letech. Jak by mohlo vypadat letadlo za 20 let?

Jedno se zdá jisté: Letadla budoucnosti nebudou podobná těm dnešním s trupem, křídly a pohonnými jednotkami. Z fyzikálního hlediska už nelze postavit stabilní stroj větší než A380. Ideou, kterou se konstruktéři zabývají již dlouho, je tzv. samokřídlo. Trup je současně křídlem i pohonnou jednotkou. Tento koncept je fascinující, některé problémy však dosud nebyly vyřešeny. ­Airbus nedávno představil revoluční koncept letadla, jehož konstrukce vychází podle 68

principu bioniky ze struktury ptačích kostí. Struktura je přítomna pouze tam, kde je potřebná pro stabilitu. Tento koncept nabízí netušené možnosti – například vnější plášť, který lze zmáčknutím tlačítka zprůhlednit a pasažérům dopřát neuvěřitelný zážitek z letu. Jiní výrobci vycházejí z toho, že kvůli pevnosti nebudou mít letadla v budoucnosti žádná okna, ale že se bude cestujícím nabízet virtuální výhled pomocí obrazovek na stěnách a stropech.

© Airbus

Letadlo, které se učí od ptáků

Můžeme si představit letadla s nastavitelnými křídly nebo samokřídla, tedy modely, u nichž je trup aerodynamicky integrován do nosné plochy. V budoucnosti by mohla existovat také elektricky poháněná letadla, takzvané E-Fan letouny.

Díky vynálezu a rozvoji letadel se splnil lidský sen o schopnosti létat. Jsem skutečně hrdý na to, že svou prací umožňuji lidem velice rychle překonávat obrovské vzdálenosti. Jaké jsou podle vašeho názoru výzvy pro leteckou dopravu budoucnosti? Neustále rostoucí počty cestujících představují pro letecký průmysl zcela nové výzvy. I v budoucnosti by mělo být zaručeno, že se každý cestující přepraví z jednoho bodu do druhého rychle a bezpečně. Se stoupajícími počty cestujících stoupá i počet letů, a tím roste i spotřeba paliva. Jsem si jistý, že nám budoucnost přinese

Hans Freudenthaler Hans Freudenthaler je ředitel konstrukčního oddělení u firmy Böhler Schmiedetechnik GmbH & Co KG, vedoucího dodavatele pro letecký a energetický průmysl. Zásadní kompetence tohoto podniku spočívá ve výrobě kovaných dílů z oceli nebo ze slitin titanu a zinku.

69

Zůstáváme zvědaví

Zůstáváme zvědaví

Inteligentní dům Text Anne Kammerzeltová Ilustrace Alf Ruge

Jak budeme bydlet v budoucnu

3

6

5 4

2

1

1

Smart Grid

Dodavatelé elektřiny budou informovat přístroje v domácnosti o aktuální ceně energie. Přístroje pak pomocí programu vypočítají, jak se bude v následujících hodinách vyvíjet křivka ceny elektřiny, a zapnou se přesně v nejvýhodnější dobu.

70

2

Lednička

Potraviny dostanou přiděleno optimální místo ke skladování a lednička bude ­hlídat i datum spotřeby. Na displeji se zobrazí množství uložených potravin a v případě potřeby dostanete zprávu, co je potřeba nakoupit. Kromě návrhů receptů bude tento potravinový manažer nabízet i zprávy a propojení se sociálními sítěmi.

3

Nest Labs

Učenlivé termostaty se adaptují na okolní teplotu, vnější teplotu a zvyklosti obyvatel. Změnu teploty budou řídit čidla – i tehdy, když v domě nebude nikdo přítomen. Díky automatickému programování se trvale sníží náklady na energie.

4

Kávovar

Ranní šálek kávy už nebude spojen ani s nutností vybírat si ho z nabídky kávo­ varu. Přístroj naskenuje otisk prstu a ­vybere horký nápoj podle toho, čemu dává dotyčná osoba přednost.

5

Medical Dispenser

Medical Dispenser slouží k optimální lékařské péči. Přístroj zaznamenává zdravotní stav obyvatel domu a rozhoduje o množství léků, které jsou daný den zapotřebí. Je nutné pouze přiložit ruku na zrcadlo v koupelně a nechat ji naskenovat.

6

LED tapeta

Elektronická tapeta slouží současně k rovnoměrnému osvětlení prostoru a také jako projekční plocha pro různé obrazy. Pomocí elektronické aplikace je možné vybírat rozmanité motivy, které se pak zobrazí na tapetě.

71

Zůstáváme zvědaví

Zůstáváme zvědaví

Věda a fikce Text Alma Faberová Ilustrace Mathis Rekowski

Od fantazie k nové technologii

S

tředa 21. října 2015. Marty McFly má náročný den. Jeho přítel Doc Brown ho se svým sportovním autem DeLorean katapultuje do třicet let vzdálené budoucnosti. Ve světě, v němž se ocitl, jsou létající auta poháněna odpadky, spotřebitelé jsou deptáni trojrozměrnými reklamními hologramy a boty se zavazují samy od sebe. Jedna kuriozita však možná zůstala v paměti všem, kteří film Návrat do budoucnosti II z roku 1989 viděli: vznášející se skate­board, na kterém Michael J. Fox v roli Martyho McFlye sviští vzduchem a pokouší se uniknout svým pronásledovatelům.

Ideální prostředí pro oživování technologických vizí Rok 2015, v němž se děj filmu odehrává, už není budoucností, ale současností. Vznášející se skateboard, oblíbená záležitost řady kutilů, se dostal do poslední fáze vývoje. Na trh by mohl přijít ještě v tomto roce. A nebyla by to první vědeckofantastická technologie, které se podařil skok do reality. Když se vynálezy z knih nebo filmů stávají skutečností, může vznikat dojem, že autoři těchto děl měli prorocké schopnosti. Tento dojem samozřejmě klame. Sci-fi ale nabízí ideální prostředí pro oživování

72

technologických vizí. Přesně to ji činí tak fascinující a inspirující pro vědce, inženýry a produktové vývojáře. Vzájemná láska mezi sci-fi a vědou má dlouhou tradici. Počínaje příběhy z pera Julese Vernea, který je jedním ze zakladatelů sci-fi literatury a například ve svém díle 20 000 mil pod mořem předvídal technický vývoj ponorek, přes Isaaca Asimova, který ve své krátké povídce Hra na honěnou v roce 1942 poprvé použil pojem „robotika“, až po Genea Roddenberyho, autora Star Treku, který vědcům zamotal hlavy rovnou celou řadou nápadů. A neexistuje snad lepší důkaz o fascinaci tímto žánrem, než že sám astrofyzik Stephen Hawking, jeden z nejvýznamnějších vědců současnosti, projevil přání zahrát si v pokračování Star Treku. Star Trek má ve světě sci-fi zcela mimořádný význam. Seznam fantastických technologií, které se nakonec staly realitou a dnes zaujímají pevné místo v našem všedním životě, není nikde jinde tak dlouhý jako v příbězích o Kirkovi, Picardovi a dalších. Zatímco vyklápěcí komunikátory budily v 60. letech u mnoha diváků jen nevěřícný údiv, jsou dnes dávnou realitou – ve formě mobilních telefonů. „Na obrazovku,“ tak zněl povel kapitána Kirka, když potřeboval komunikovat prostřednictvím obrazu na velké vzdálenosti – v zásadě nešlo o nic jiného než o videotelefonování, které je od roku 2003 rozšířené díky Skypu. Nebo bluetooth headsety, které se v seriálu objevily již v roce 1966 a v 90. letech byly skutečně vyvinuty. Hlasové ovládání z mnoha dílů seriálu je dnes standardem u tabletů a chytrých telefonů, a tyto systémy se začínají prosazovat i u ledniček a televizorů. A brýle z pozdějších sérií Star Treku, jejichž pomocí bylo možné zároveň sledovat filmy a přijímat informace a zprávy, jsou až překvapivě podobné vynálezu Google Glass. Tablety, které používala posádka Enterprise, se rovněž staly skutečností, a

sotva dnes někoho překvapí jejich masové rozšíření. Technologií, která hrála rozhodující úlohu nejen ve Star Treku, ale i v dalších sci-fi dílech, byl vlečný paprsek.

Hlasové ovládání je dnes běžné u tabletů a chytrých telefonů Umožňoval přesouvat a navádět velké objekty, jako jsou kosmické lodě, do požadovaného směru. Tento nápad je založen na fiktivním gravitačním principu, který se podobá umělé gravitaci nebo magnetismu. Co ještě před pár lety znělo jako fantazie scenáristů, je dnes realizovatelné. Již v roce 2010 vyvinuli australští fyzikové laserovou trubku, v níž bylo možné pohybovat miniaturními částicemi. V roce 2011 představil tým NASA pod vedením Paula Stysleyho hned tři technická řešení: rovněž určitý typ laserové trubky, spirálovitý laserový paprsek a optickou pinzetu ze dvou laserů. Původně se měla pomocí vlečného paprsku vyčistit oběžná dráha Země od takzvaného „kosmického šrotu“. „Ale v současnosti ještě nejsme schopni pohybovat tak velkými ­objekty. Proto jsme přišli na myšlenku využít tuto techniku ke sběru vzorků,“ vysvětluje Stysley. Než budeme moci pohnout celými kosmickými loděmi, ještě to tedy chvíli potrvá. Ale směr, kterým se ubíráme, je správný. Mnohá sci-fi dobrodružství okouzlují zejména tím, že se odehrávají ve vzdálené budoucnosti nebo v exotických světech. Jiné fascinují právě proto, že si je dokážeme představit již dnes, a proto působí tak realisticky. Do druhé zmíněné kategorie patří film Minority Report. Díky chytré směsici technologií budoucnosti, které existují 73

Zůstáváme zvědaví

„Vyvíjíme stále pevnější legované mate­r iály, které vyhovují i nejextrémnějším požadavkům v ropném a ­plynárenském průmyslu.“ Johann Zand, ředitel obchodní oblasti Energie, Rakousko

již aspoň v návrzích, a fantastických nápadů vzniká mimořádně autentický obraz budoucnosti. Režisérovi Stevenu Spielbergovi se film povedl i proto, že do svého týmu přizval řadu vědců a badatelů v roli poradců. Vzduchem létají hmyzu podobní roboti, reklamní poutače dokážou identifikovat potenciální spotřebitele pomocí skeneru, papír existuje v elektronické podobě a auta jezdí zcela automaticky. ­Jeden obraz ale působí dodnes mimořádně silně: způsob, jakým Tom ­Cruise přesouvá data pomocí rukou. Také v tomto případě již realita do­ honila fikci. Od premiéry filmu se objevuje řada náznaků vzniku ovládacích rozhraní řízených gesty. Jedním z těch, kteří mají sledování sci-fi takřka v nxáplni své práce, je Brian David Johnson, vývojář a výzkumník u firmy Intel. Ale nejde jen o takovéto filmy a knihy. Lidé jako on 74

se spíš snaží vytvářet vlastní příběhy o budoucnosti a ty využívat jako podklad pro inovace. Tuto metodu nazývá Johnson Science Fiction Prototyping. Vytvoří se krátký příběh, film nebo

Vzájemná láska mezi sci-fi a vědou má dlouhou tradici komiks, který vychází z nové technologie a popisuje, jaký vliv by tato technologie mohla mít na jedince nebo celou společnost. Prototyp tedy není přesnou projekcí produktu. Pouze ztělesňuje představu o něm. „Rozhodující je, že technologie jsou částí lidských

příběhů, osudů a dramat. Nejsou tedy středem, ale jen součástí příběhu,“ vysvětluje Johnson. Díky tomu je možná osobní identifikace a srozumitelnost technologie. A přesně takto fungují hollywoodské příběhy. Zůstává to napínavé. Jaké fantastické technologie si spisovatelé a scenáristé ještě vymyslí? A které z nich se stanou skutečností? Kdo ví, co budoucnost přinese. Ale jednoho se určitě bát nemusíme: že by vědcům a vývojářům došly nápady a že by se kutilové a amatérští vynálezci přestali pokoušet realizovat své představy. Vznášející se skateboard Martyho McFlye má být ostatně realizován pomocí jedné iniciativy na crowdfundingovém webu Kickstarter. Avizované datum dodání prvního skateboardu je již také pevně stanoveno: středa 21. října 2015.

Zejména v případě dlouhých a směrově naváděných vrtů při těžbě ropy a zemního plynu je nutné předcházet jakýmkoli chybám vyvolaným zemským magnetismem. Proto vyvíjíme s našimi týmy speciální ušlechtilé oceli s mimořádnými vlastnostmi. Je to tato absolutní vůle, tato radost z výzev, která z nás dělá to, čím jsme. Bereme budoucnost do svých rukou.

www.voestalpine.com

B   udoucnost Bereme budoucnost do svých rukou!

Nové cesty v průmyslu Hospodářský vývoj, spole­ čenská přidaná hodnota

Pět zemí, jedna budoucnost? Silicon Valley jako model ­ú spěchu — co by se v Banga­ lore, Chile, Londýně a ve Rwandě chtěli naučit od Kalifornie

Věda a fikce Od fantazie k nové technologii

voestalpine AG voestalpine-Strasse 1 4020 Linz, Austria T. +43/50304/15-0 F. +43/50304/55-0 www.voestalpine.com

www.voestalpine.com

Vydání 2015

Magazín voestalpine