Budoucnost Bereme budoucnost do svých rukou! Město budoucnosti Připojené, tiché a neprodukující žádné emise – takové jsou vize metropolí budoucnosti. — strana 28
Pět národů, jedna vize? Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jihoafrická republika – pohled zevnitř — strana 48
Energie – vždy napřed Inteligentní inovace pro příští generace — strana 33
www.voestalpine.com 1
Vydání 01, 2013
magazín voestalpine
Informace o voestalpine
Pod heslem „Bereme budoucnost do svých rukou“ zdůrazňuje naše nová kampaň zaměřená na propagaci image a značky z roku 2012 to, co nás činí jedinečnými – jsme to my, zaměstnanci, naše síly a schopnosti! Naše mnohostrannost je výsledkem pracovního nasazení, smyslu pro detail a radosti z výzvy – ať v profesním nebo soukromém životě.
2
Díky přiloženému DVD se všemi 12 filmy ve 12 jazycích můžete lépe poznat všechny naše „hlavní hrdiny“ a na okamžik se stanete součástí jejich života. Zaručujeme vám autentické a dojímavé pohledy do našich všedních dnů a nabízíme vám šanci odhalit překvapivá a nečekaná témata související s naším koncernem.
„Bereme budoucnost do svých rukou” Drazí čtenáři, spisovatel William Gibson jednou řekl: „Budoucnost je již tady – jenom není rovnoměrně distribuována.“ Gibson se nemýlil, ovšem jeho komentář přesto vyjadřuje pravdu pouze z poloviny: budoucnost není někde jinde – například v Japonsku nebo v Silicon Valley – je přítomná všude a přelévá se sem a tam. K novým přelomovým objevům dochází nejen ve vyspělých ekonomikách, ale i v hospodářsky postupně sílících zemích skupiny BRICS. K opravdovým inovacím dochází tam, kde jednotlivci i společnosti dělají něco více, než jen pasivně monitorují probíhající změny – sami se na nich podílejí. Díky tomu, že součástí skupiny voestalpine je 500 společností a výrobních závodů ve více než 50 zemích na 5 kontinentech, napomáháme dalšímu vývoji tohoto procesu na celém světě. Naše projekty se týkají věcí nenápadných i okázalých, od obyčejných železničních výhybek až po pláště motorů raket Evropské kosmické agentury. Ať už je význam těchto produktů jakýkoli, takováto řešení dokazují, že přelomové inovace jsou možné i v případě zdánlivě jednoduchých zařízení. Přestože se železniční výhybky na první pohled nezdají být nijak zajímavé, bez nich by nebyla doprava v celosvětovém měřítku možná. Bez nich by se globální logistika doslova zastavila. I přesto, že jsou tyto součásti mechanické, jedná se o součást lidského myšlení. Geniální nápad, který byl u počátku jejich vzniku, se zrodil v hlavě člověka, a i díky nim lidstvo postupuje vpřed. Pro jejich úspěch je významný každý jednotlivec – od konstruktéra, přes výrobce až po uživatele. Problémy řešíme společně jako tým a zabýváme se přitom jejich podstatou. Zavádění nových standardů je jen nevelkou součástí tohoto procesu. Význam detailů a angažovanost jednotlivců je něco, co se odehrává i v širší společnosti. V tomto časopise najdete příběhy z celého světa, které popisují pozoruhodný proces změny, který právě probíhá. Lidé spolu spolupracují a zakládají virtuální komunity, které jim přinášejí vzájemný prospěch – od kazašského studenta, který studuje genetiku online, až po nizozemskou učitelku hudby, která objevila ve vesmíru oblaka plynů. S tím, jak k sobě vzdálené komunity nacházejí prostřednictvím globalizace cestu, dozvídají se více o své společné pod-
statě i o kulturních rozdílech. Brazilská babička i čínské dítě, s nimiž jsme hovořili, pocházejí z rozdílného prostředí a kultur, nicméně jejich životní cíle si jsou pozoruhodně podobné. Součástí výzvy pro společnost voestalpine je si tyto rozdíly uvědomit a reagovat na ně. Energie, mobilita a síla mohou mít v zemích, v nichž působíme, velmi odlišné významy. Díky týmovému duchu, zápalu a otevřenosti jsme schopni tuto rozmanitost přeměnit v inspiraci ke změnám. Naše řešení se objevují díky diverzitě a nikoli jí navzdory. Vůle překonávat výzvy nás činí jedinečnými a umožňuje nám vzít budoucnost do vlastních rukou. Ne vždy je to snadné, ovšem domníváme se, že udržitelná řešení za tuto námahu stojí. Nezáleží na tom, co nám zítřek přinese, jsme připraveni. Je to právě tato tichá síla, tento smysl pro detail, co nás spojuje, a umožňuje nám redefinovat limity toho, co je dnes i v budoucnu možné. Nemáme čas na to, abychom se prostě spokojili s našimi úspěchy, protože nám již v hlavách víří množství dalších nápadů – a proto jsme vždy o krok napřed. Doufáme, že vás čtení o tomto procesu a jeho pozoruhodných ohlasech ve světě zaujme.
Se srdečným pozdravem
Wolfgang Eder, generální ředitel voestalpine AG
3
Obsah
Jsme zde
Vydání 01 / 2013 Jak budeme žít v budoucnosti? Nové vize města budoucnosti. (str. 28) Jsou online kurzy předzvěstí konce tradičních univerzit? (str. 56) 10
Nevídané vynálezy, které usnadňují náš život! (str. 70)
Naše budoucnost Co očekávají lidé ve společnosti voestalpine od budoucnosti
12
Co nás žene vpřed Síla jedince
15
Občanská věda Jak se každý z nás může stát vědcem
6
Naši přispěvatelé
18
6
Tiráž
Kdo by si to byl pomyslel... Čtyři lidé, jejich kariérní plány a dosažené úspěchy
Autoři a fotografové, kteří se podíleli na vzniku tohoto magazínu 23
Génius provozující tai-či Neurobiolog Norman Doidge nám radí, jak si udržet mozek fit
24
Proměna mozku Rozhovor s Normanem Doidgem
4
Myslíme napřed
28
Město budoucnosti
33
Energie – vždy napřed
Zůstáváme zvědaví
64
Připojené, tiché a neprodukující žádné emise – takové jsou vize metropolí budoucnosti.
Vynálezy, které nezaujaly ... a proč. Vždy jde o detaily!
66
Trendy ve vizuálních efektech Temný rytíř, Avatar a podobné filmy
Inteligentní inovace pro příští generace
38
Koloběh oceli
70
Maličkosti, které mají velký význam Nevídané vynálezy, které usnadňují náš život
Materiál s více životy, než byste tušili
40
Koleje budoucnosti
72
Jak je díky novému skafandru možné podnikat turistické cesty do vesmíru
Vlaky – představují minulost mobility nebo nejnovější trend?
48
Pět národů, jedna vize?
Humanizace vesmíru
74
Expo 2015 Jsou výstavy Expo znamením budoucnosti?
Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jihoafrická republika – pohled zevnitř
56
Revoluce ve vzdělávání Jak přispěje internet k celosvětové demokratizaci vzdělávání 5
Tiráž
Novináři píšící pro náš časopis
Naši přispěvatelé:
Ať bude budoucnost jakákoli, na každého z nás čeká něco jiného. V tomto vydání vám chceme ukázat, jak svět a jeho budoucnost vidíme nejen my ve společnosti voestalpine. Cestujte s námi z Brazílie do Indie a z New Yorku do Johannesburgu. Využili jsme jedny z nejlepších novinářů na světě, kteří vám přiblíží své příběhy a podělí se s vámi o své názory a sny. Na této dvoustránce vám představujeme některé novináře, kteří pro nás píší. Jsou zde však i mnozí další, například Xenia Stroganova, která vypráví o životě v Rusku (strana 54), německý rodák Dr. Niklas Schaffmeister se svou manželkou Zhe Wangovou popisující změny v Číně (strana 52) nebo Anne Kammerzeltová a André Uhl působící v Berlíně, kteří nám představují svůj pohled na to, jak bude vypadat město budoucnosti (strana 28).
Tiráž
Johanna Bloomfieldová Konzultantka designu, New York/USA
Johanna Bloomfieldová se již více než deset let specializuje na oblast funkčního oblečení a technického vybavení. Je zapojena do projektů věnujících se vývoji nových technologií, například co se týká nových skafandrů pro komerční cesty do vesmíru, které nám přibližuje v tomto vydání časopisu — STRANA 72 —
Majitel a mediální vlastník:
voestalpine AG voestalpine-Straße 1 4020 Linec Vydavatel:
Gerhard Kürner Šéfredaktorka:
Maria Reibenbergerová T. +43/50304/15-5432
[email protected] Koncepce, redakce a design:
Andrea Fenn
Commandante Berlin GmbH Majitel: Toni Kappesz Schröderstraße 11 10115 Berlín
Spisovatel, Šanghaj/Čína
Překlad:
Audi Akademie GmbH, Ingolstadt
Andrea Fenn se narodil v Itálii a působí jako novinář a fotograf. V Číně studuje a pracuje od roku 2005, žije v Šanghaji. Hovoří plynně mandarínsky a ve volném čase pracuje na svém prvním románu v čínštině. Společně s Richardem Macauleyem se zaměřili na budoucnost železnice. — STRANA 40 —
Tisk:
Kontext Druckerei GmbH, Linec 6
Přispěvatelé
Paul Sullivan
Judith Rekerová
Spisovatel, Berlín/Německo
Spisovatelka, Johannesburg/Jihoafrická republika
Paul Sullivan působí v Berlíně a pracuje jako spisovatel, autor, editor a fotograf. Zaměřuje se především na hudbu, cestování a kulturu. Jeho články a fotografie se objevují například v deníku The Guardian, v britském vydání časopisu National Geographic, v deníku The Independent a v BBC. Do tohoto čísla přispěl článkem o Expu 2015 v Miláně.
Judith Rekerová pochází z Německa. Od roku 2007 žije v Johannesburgu, předtím pobývala v Keni a Kongu. Pracuje na volné noze jako spisovatelka a věnuje se kulturnímu dění či ekonomii, píše například pro časopis Architectural Digest nebo pro deník Financial Times. Našim čtenářům přibližuje, co pro Jihoafrickou republiku znamená být jednou ze zemí BRICS.
— STRANA 74 —
— STRANA 55 —
Ana Carolina Minozzová
Remo Bitzi
Novinářka, Londýn/UK a Porto Alegre/Brazílie
Spisovatel a vydavatel, Luzern/Švýcarsko
Ana Carolina Minozzová se narodila v brazilském městě Porto Alegre. Od roku 2007 pobývá střídavě ve své rodné zemi a v Londýně. Je novinářkou se zaměřením na umění a módu a v současné době studuje obor psychoanalýzy. Ana nám představuje svůj pohled na život v Brazílii jako v jedné ze zemí BRICS.
Remo Bitzi se narodil ve Švýcarsku, dnes zde žije ve městě Luzern. Původně pracoval v bance, ale později začal s psaním a nyní vydává vlastní časopis s názvem Zweikommasieben, který se věnuje aktuálnímu dění. V tomto vydání našeho časopisu popisuje, jak se každý může stát vědcem.
— STRANA 51 —
— STRANA 15 —
7
Section
8
Jsme zde Přinášíme lidem stabilitu a bezpečí.
Díky své decentrální struktuře můžeme fungovat a reagovat rychleji, zůstáváme blízko všem našim partnerům a snažíme se uspokojovat jejich potřeby s maximální flexibilitou a dynamikou. Problémy řešíme od základů a nepolevujeme, neboť bojovat za budoucnost se vyplatí.
10
Naše budoucnost Co očekávají lidé ve společnosti voestalpine od budoucnosti
12
Co nás žene vpřed Síla jedince
15
Občanská věda Jak se každý z nás může stát vědcem
18
Kdo by si to byl pomyslel Čtyři lidé, jejich kariérní plány a dosažené úspěchy
23
Génius provozující tai-či Neurobiolog Norman Doidge nám radí, jak si udržet mozek fit
24
Proměna mozku Rozhovor s Normanem Doidgem 9
Jsme zde
Naše budoucnost FOTOGRAFIE Rony Zakaria, Andrea Fenn, Daniel Ha, Claus Sjödin, Rafael Bastos
Co očekávají lidé ve společnosti voestalpine od budoucnosti 1. Na co se v budoucnosti těšíte? 2. Chtěli byste vědět, co přesně vám budoucnost přinese? 3. Už víte, co budete dělat zítra? 4. Pokud se ohlédnete zpět, jaké události ve vašem životě byly pro vaší budoucnost rozhodující? 5. Co si myslíte, že se ve vašem životě v budoucnu zlepší? 6. Jaké věci by se v budoucnu měnit neměly? 7. Představte si, že byste se mohli do budoucnosti vydat ve stroji času. Co byste si vzali s sebou?
Yi Gao (4) mateřská škola Wujiang, Suzhou, Čína
1. Chtěla bych být lékařkou. 2. Ano, chtěla bych vědět, co se stane. 3. Ano, půjdu ven a budu si hrát s tátou a mámou 4. Maminka mne přivedla na svět do téhle šťastné a spokojené rodiny 5. Vyrostu a budu ještě větší 6. Láska rodičů 7. Samozřejmě, lízátko
„Chci vědět, co se stane“ Boo Rundqvist (57) Ředitel odboru komunikace Uddeholms AB Hagfors, Švédsko
„Žít dneškem a vychutnat si okamžik“
10
1. Letos v březnu budu znovu dědečkem a přál bych si být zdravý. 2. Nikdo neví, co nám budoucnost přinese. Proto je důležité žít a užívat si přítomnost. 3. Pokud máte na mysli pouze zítřek nebo příští týden, to ano. Život vyžaduje spoustu plánování a určitou strukturu, to je pravda. Ve svém volném čase jsem ale nejraději svobodný a bezstarostný. 4. Samozřejmě takové události jako je svatba, narození potomků a tak dále. V profesionální rovině byla velkou změnou změna povolání – přestal jsem se živit jako novinář a začal pracovat pro společnost Uddeholm. 5. Obecně úplně všechno! Protože pokud v to přestanete věřit, určitá část vašeho já přestane žít. 6. Mám rád život na venkově, kde se mohu věnovat pěší turistice i lyžování. A také moje zdraví, které je klíčem k bohatému a pestrému životu. 7. Kameru, s níž bych mohl všechno zdokumentovat!
Jsme zde
1. Přeji si lepší zítřek, žádné násilí a dostatek zdraví. 2. Pokud by to bylo jisté, tak ano. Jinak je ale lépe věci nechat, aby se děly podle Boží vůle. 3. Dnes vím, co budu dělat zítra, ale v delším horizontu již neplánuji. 4. Do Brazílie jsem se přistěhovala společně se svým manželem. Dlouhou dobu pracoval a já jsem pečovala o dům. Teď je ze mne vdova a mé děti už mají vlastní rodiny. Zbytek mé rodiny žije v daleké Itálii a tak se o dům starám sama. 5. Dobré zdraví pro mne, mé děti, vnoučata i pravnoučata. 6. Jediné, co nemůžeme změnit, je smrt. To, co uděláme teď, může změnit budoucnost všeho ostatního. 7. Vzala bych s sebou i svou rodinu a doufala, že svět bude lepší, bez korupce a násilí, a bude v něm více vzájemné slušnosti a úcty.
J. C. Abbott (15) Student Surrey, Kanada
„Budoucnost není nikdy jistá“
1. Že budu úspěšná v osobním i pracovním životě. 2. Ano, a myslím si, že už to vím, protože svou budoucnost ovlivňuji jen já sama a nikdo jiný. 3. Ano, minimálně v zaměstnání, protože náplň mé práce se nemění, ovšem u všech ostatních věcí to závisí na okolnostech. 4. Moje zkušenosti z posledních dvou zaměstnání mi pomohly najít lepší přístup k práci, motivaci i způsob myšlení. 5. Můj osobní život – rodina, finanční otázky a zejména můj způsob uvažování o vlastní budoucnosti 6. Myslím, že změnit by se mohlo všechno. Pokud je něco dobré, pak to může být ještě lepší. Pokud už to lepší je, proč by to nemohlo být nejlepší? Změnám se nekladou žádné meze. 7. Svou matku.
Angela de Martino Casanova (77) Žena v domácnosti Campinas, Brazílie
„Věřím v lepší svět“
1. Těším se, že budu nezávislý na rodičích a budu žít v jiných městech. 2. Nechci vědět, co mi budoucnost přinese. 3. Vím sice poměrně dobře, co budu dělat zítra, ovšem budoucnost není nikdy úplně jistá. 4. Různé momenty, například když jsem začal chodit hrát fotbal, byl jsem na studijním pobytu v Quebecu a v páté třídě jsem vyhrál městské kolo soutěže Speechfest. Tyto chvíle výrazně ovlivnily můj život, osobnost i to, čemu dávám přednost. 5. Věřím, že v budoucnu budu nezávislejší a moje sociální situace se zlepší. 6. Vztahy s mými přáteli a má sebedůvěra, když mám vystupovat před větším počtem lidí, by se měnit neměly. 7. Pokud bych měl možnost cestovat do budoucnosti, vzal bych si s sebou poznámkový blok a tužku, abych si mohl dělat poznámky.
Nelly SIMAMOROVÁ (35) Manažerka nákupu Cikarang, Bekasi
„Vytvářím svou vlastní budoucnost“
11
Co nás žene vpřed Text Natalie Holmesová FOTOGRAFIE Christoph Dammast
12
Jsme zde
V
roce 1955 odmítla v americkém státě Alabama černoška Rosa Parksová přenechat své místo v autobuse vyhrazené pro „barevné“ bílému cestujícímu. Tento její akt neposlušnosti se stal symbolem amerického hnutí za občanská práva a klíčovým momentem v boji proti rasové segregaci v USA. „Lidé vždy říkají, že jsem se odmítla zvednout, protože jsem byla unavená, ale to není pravda,“ vzpomínala později. „Unavená jsem byla, ale jenom z toho, že jsem musela neustále ustupovat.“ Odhodlání povstat (nebo v případě Parksové zůstat sedět) kvůli něčemu, v co věříme, je součástí naší přirozenosti. V dějinách je možné najít mnoho příkladů, kdy obyčejní lidé dokázali prosadit trvalou pozitivní změnu. Nástup moderních informačních technologií napomohl odstranění mnohých tradičních bariér, usnadnil lidem vyjádření jejich morálního přesvědčení a umožnil jim prožít naplněnější a spokojenější život. Dnes ráno jsem dostala e-mail, který mne velice potěšil. Poslala mi jej organizace Change.org. Byla jsem jedním
průběhu byl nevyužitý pozemek na katastru města transformován na úrodnou bio zahradu. Díky mně i mnoha dalším signatářům zůstane tato zelená oáza v centru města i do budoucna zachována.
Odhodlání povstat kvůli něčemu, v co věříme, je součástí naší přirozenosti Podpis petice je pochopitelně mnohem méně riskantní než odvážné činy jednotlivců jako Rosa Parksová, díky nimž se náš svět měl stát lepším místem pro život. Ovšem v současnosti jsme vzájemně mnohem více propojeni – především díky internetu, který lidem přináší možnost dosáhnout opravdové změny jedním kliknutím myší. Na povrchu se může zdát, že nás internet izoluje, protože jsme ve fyzickém kontaktu jen se svými elek-
sociálních projektech a nabídli virtuální pomocnou ruku. Tato jedinečná pouta mezi námi přinášejí naději, inspiraci a podněty pro konání dobrých skutků. Tyto vazby jsou navíc dále zesíleny a rozšířeny díky technologii, která realizaci těchto změn umožňuje. V dnešní době může kdokoliv s dobře prezentovanou myšlenkou dosáhnout realizace svého snu – pokud získá podporu dalších jednotlivců, jejichž mnohdy jen symbolické příspěvky mohou nakonec vyústit v získání poměrně vysoké částky. Je možné zmínit velký počet případů, kdy byla realizace zajímavých projektů možná jen díky příspěvkům drobných dárců – a zdaleka se nejedná jen o komerční produkty. Stejně oblíbené jsou i charitativní a sociálně přínosné projekty – možná dokonce ještě více. V roce 2008 například britská režisérka Franny Armstrongová dokázala shromáždit téměř 700 000 liber za účelem natočení a uvedení přelomového snímku o klimatických změnách Čas hlupáků. Ve druhé polovině roku 2012 získal interdisciplinární tým vedený Philem Bosuou s pomocí platformy Kickstarter (platforma pro sdružování příspěvků drobných dárců) mnohem více než potřebných 100 000 amerických dolarů. Překvapivě vysokou částku 1,3 milionu dolarů využije k financování vývoje wi-fi žárovky,
ČÁSTKA V AMERICKÝCH DOLARECH, KTEROU ZÍSKAL KICKSTARTER PRO VÝVOJ WI-FI ŽÁROVKY
z 30 000 signatářů, kteří podepsali online petici proti privatizaci a uzavření jedné z nejkrásnějších veřejných zahrad v mém rodném městě. Jednalo se o výsledek tříletého projektu, v jehož
tronickými přístroji. Ovšem v situacích, kdy jsme dříve museli postupovat samostatně, nám nyní pomáhá bezpečná síť, jejíž existence mnohé jednotlivce motivuje, aby začali pracovat na nezištných
1,3 milionů 13
Jsme zde
kterou bude možné ovládat pomocí mobilního telefonu. V dnešní době jsou pro mnohé lidi stejně jako v minulosti podstatnější jiné věci než peníze. Angažovanosti drobných dárců je možné využít i k získání cenného kulturního kapitálu. Jednotlivcům to umožňuje, aby se vzájemně sdružovali a sehráli významnou roli v realizaci pozitivních sociálních změn – ať už se jedná o záchranu populárního lokálního projektu, jakým byla například moje oblíbená veřejná zahrada, nebo ovlivnění nějaké mezinárodně významné otázky prostřednictvím koordinované kampaně. Armstrongová se například ze všech sil snaží zvýšit povědomí veřejnosti o klimatických změnách, což je činnost, která jí přináší vnitřní uspokojení. „Patřím k tzv. MTV generaci – vždycky nám všichni říkali, že smyslem našeho života je utrácet a hrát počítačové hry,“ svěřila se deníku Guardian. „Je pro mne velkým překvapením, že můj život je dnes mnohem smysluplnější, než bylo původně v plánu.“ Přestože lidstvo dodnes pátrá po smyslu své existence, mnozí lidé se shodnou
na tom, že činy jednotlivců inspirované statečností nebo soucitem jsou dobrým odrazovým můstkem. Přibližně před 100 14
lety prohlásil Albert Einstein se svou charakteristickou prozíravostí: „Všechno hodnotné v lidské společnosti závisí na příležitostech k rozvoji, kterých se dostane jednotlivci.“ Ještě nikdy jsme neměli tolik příležitostí k osobnímu rozvoji ani jsme nebyli jako jednotlivci sociálně hodnotnější než v roce 2013.
Dnes jsou pro mnohé lidi podstatnější jiné věci než jen peníze Na všechny problémy 21. století (které jsou zcela určitě početné a závažné) jsme velmi dobře připraveni – ať už jako jednotlivci nebo jako řada rozmanitých lidských společenství. Máme příležitost provádět dlouhodobé a efektivní změny a adekvátně reagovat na všechny výzvy, ať už jsou lokální nebo globální. Nové technologie – nebo spíše způsob, jakým s nimi pracujeme – rozšiřují škálu dostupných příležitostí k sebevzdělávání,
řešení problémů, rozhodování i osobní interakci. V době, kdy se mnozí z nás musejí vyrovnat s finanční nejistotou,
Fakta o voestalpine Tak rozmanitě, jak rozmanitý je svět, tak rychle, jak rychle se svět pohybuje a mění, musíme dnes rozhodovat o tom, jak má vypadat budoucnost. K tomu přispíváme i my ve voestalpine – každý den, všude na světě – s našimi zkušenostmi a spolehlivým smyslem pro budoucí vývoj, ale především s naším zaujetím pro ocel. Už dnes totiž poznáme, co bude zítra standardem po celém světě. Poskytujeme lidem oporu a bezpečí, zásobujeme je energií, umožňujeme pohyb a vdechujeme život nápadům. To všechno je součástí stálého vývoje, protože ocel je 100% recyklovatelná a nabízí do budoucna ještě řadu možností A tak zkoumáme a vyvíjíme ocel stále dál, abychom chránili zdroje a snížili zatížení našeho životního prostředí. Je to právě ocel, díky níž neustále měníme svět, ve kterém žijeme. Je to právě smysl pro detail, radost z výzvy, která nás všechny žene dopředu. Na nic nečekáme, bereme budoucnost do svých rukou.
a kdy nás všechny ohrožuje ekologická nestabilita, nám tento nový způsob vzájemné komunikace a spolupráce poskytuje důvod k optimismu, který vyváží všechny nedostatky. Naše budoucnost je zde s námi již dnes a přináší nám nové a vzrušující příležitosti, jak proměnit náš svět. Zbývá jen zodpovědět jedinou otázku: Co proto uděláte vy osobně?
Jsme zde
Občanská věda Text Remo Bitzi FOTOGRAFIE Christoph Dammast, galaxyzoo.org, NASA/ESA
Jak se každý z nás může stát vědcem
A
ž do 18. století se mohli z lidí bez jakéhokoliv akademického vzdělání velmi snadno stát vědci. Tito tzv. amatérští badatelé uskutečnili řadu přelomových objevů. Pak si ovšem začali právo na provádění vědeckého výzkumu osobovat akademici a na počátku 19. století se jednotlivé vědní obory začaly ve stále větší míře specializovat. V období několika posledních let je ovšem možné postřehnout jakýsi trend směřující k opětovnému zapojení amatérských nadšenců: jedná se o to, že vědecké týmy z celého světa ve stále větší míře spoléhají na pomoc široké veřejnosti. V posledních letech vznikla celá řada webových stránek pro amatérské badatele, kteří na nich mohou najít různé nástroje a instrukce. Samotný vědecký výzkum pak mohou následně provádět doma na monitoru svého počítače. Co do obsahu a komplexnosti není jejich úsilí prakticky ničím omezeno, protože každý uživatel se sám rozhoduje o tom, zda se bude zabývat studiem souhvězdí nebo měřením teploty, a zda bude shromažďovat nebo naopak analyzovat dostupné údaje.
a následně začala třídit různé fotografie vesmíru. V souhvězdí Malého Lva narazila na neobvyklý objekt svítící modrým světlem. Tento objekt, který později dostal jméno „Hannyin voorwerp“ (voorwerp znamená v nizozemštině „objekt“), se stal na fóru Galaxyzoo předmětem vášnivých diskuzí laiků i profesionálních astronomů. Hanny van Arkelová není zdaleka jedinou dobrovolnicí, která na stránkách Galaxyzoo pátrá po neobvyklých vesmírných tělesech. Na tomto portálu se jen v prvním roce jeho existence zaregistrovala online komunita přispěvatelů čítající na 150 000 osob. To bylo v roce 2007 a od té doby se tento portál – díky více než
Matka Země
110 000 návštěvníků měsíčně – stal jednou z nejčastěji navštěvovaných webových stránek svého druhu.
pozorování z více než 52 000 různých oborů. Jiným projektem, který se rovněž týká flóry a fauny, je tzv. Snapshot
Existují ale i výzkumné příležitosti pro ty, kteří před mihotavým světlem ze vzdálených galaxií dávají přednost studiu naší planety. Například německý portál Naturgucker motivuje amatérské přírodovědce k pozorování ptáků, savců, hmyzu, rostlin a dalších organismů žijících v našem okolí. Každý uživatel zde má možnost sdílet svá pozorování s ostatními návštěvníky online a své komentáře a hodnocení pak mohou připojit i další členové této komunity. K dnešnímu dni zde bylo zveřejněno a diskutováno již více než 3,2 milionu
Pozorování hvězd Vítán je zde skutečně každý a názorným dokladem toho je i tzv. Hannyin voorwerp, což je oblak plynu osvětlený kvazarem. Tento fenomén neobjevili astronomové ve svých teleskopech, ale nizozemská učitelka hudby jménem Hanny van Arkelová na svém domácím počítači. Hanny se zajímala o astronomii, zaregistrovala se na portálu Galaxyzoo pro amatérské vědce
15
Jsme zde
Serengeti. Vědci z různých univerzit studují již více než 45 let život lvů v jejich přirozeném prostředí v národním parku Serengeti v Tanzanii a vycházejí přitom z pozorování prováděných přímo na místě. V současnosti je v rámci tohoto projektu na území parku rozmístěno i 225 tzv. fotopastí. Díky tomu je realizace této studie mnohem efektivnější a přínosnější. Na vyhodno-
žit nové poznatky o životě námořníků i o dopravních trasách. Lodní deníky navíc zajímají i klimatology, protože v nich bývají přesně zaznamenány klimatické poměry, čehož je možné využít při předpovědi budoucích klimatických scénářů. Momentální údaje o počasí považují za důležité i vědci z různých institucí v okolí kalifornského San Francisca:
Pozorování hvězd v Galaxyzoo, © galaxyzoo.org, fotografie: NASA/ESA cování těchto snímků se ovšem musí podílet i početná komunita amatérských vědců. Chris Lintott z Oxfordské univerzity, který je jedním z vedoucích tohoto projektu, vysvětluje: „My sami bychom nikdy nedokázali vyhodnotit 3 000 000 fotografií od lidí, kteří do parku přijíždějí na dovolenou.“
Pojďme se bavit o počasí Lintott se na poli amatérské vědy angažuje i v jiných oblastech. Pomoc svých spoluobčanů využívá i při realizaci jiných studií – například projektu Old Weather (Počasí v minulosti). Dobrovolníci podílející se na tomto projektu dostávají 150 let staré palubní deníky amerických mořeplavců a následně pročítají jejich obsah. Historici doufají, že z těchto palubních deníků dokáží vytě16
a to jak pro jednotlivce, tak i pro vědu. Při realizaci projektu Urban Atmospheres (Městské atmosféry) se vědci pozastavili nad tím, proč by se lidé měli spokojit s průměrnou teplotou pro celé město, když ta se může na různých konkrétních lokalitách významně lišit. Klíčovým prvkem pro realizaci tohoto projektu je první masově dostupný výkonný přístroj: smartphone. Primárním cílem vědeckého týmu je momentálně distribuce aplikace, která umožní sběr a vyhodnocování dat. Pokud tuto aplikaci začne používat většina obyvatel města, kvalita získaných informací bude mimořádně vysoká. Kromě zavedení nových komunikačních paradigmat je obecným cílem tohoto projektu i podpora pozitivních změn ve společnosti prostřednictvím zvýšení povědomí o našem klimatu a o životním prostředí.
Nové vnímání komunity Všudypřítomným tématem všech projektů, na nichž se amatérští badatelé podílejí, je učinit z našeho světa lepší místo k životu. Téměř vždy se jedná o přímé nebo nepřímé zlepšování našeho životního prostředí. Z výsledků těchto projektů obvykle profitují všechny zúčastněné strany. Amatérští vědci poskytují významnou pomoc profesionálním vědcům, zejména v oblasti sběru dat a naopak amatérští vědci zase dostávají příležitost stát se součástí akademické obce a rozšířit si své znalosti. Propast oddělující vzdělanou elitu od neakademické veřejnosti je díky tomu možné částečně překlenout a se specializovanými daty se díky tomu může seznámit i široká veřejnost. Výsledkem je nejen nové pojetí komunity, ale i zvyšování obecného povědomí o daném problému. Ať už se pyšníte titulem Ph.D. nebo jste jen amatérský nadšenec, i na vás záleží – protože naše budoucnost je v rukou nás všech!
Fakta o voestalpine Do výzkumu a vývoje, v němž pracuje přes 500 odborníků, investujeme 132 milionů eur – to z nás činí firmu, pro kterou je výzkum v popředí zájmu. Řada našich nových patentů a oceněných špičkových aplikací mluví sama za sebe. Smysl pro detail je rozhodující i v našem výzkumu a vývoji, který probíhá ve spolupráci s více než 100 vědeckými ústavy na celém světě. Výzkum a vývoj je nedílnou součástí všech odvětví našeho koncernu!
17
Kdo by si to byl pomyslel Text Remo Bitzi FOTOGRAFIE Christoph Dammast, Daniel Lucchiesi, Alex James, Caribou
Dříve to bývalo jednoduché: cesta od prvního zaměstnání až k důchodu byla zcela rovná – více než jedna kariéra v životě bylo jednoduše něco nemyslitelného. V současnosti je ovšem profesionální minulost i budoucnost každého jedince jen těžko předvídatelná. S pomocí následujících příkladů vám názorně ukážeme, co všechno se v životě může přihodit.
18
Jsme zde
Namísto stíhacího pilota řidičem - kaskadérem – Ben Collins Ben Collins si ještě jako dítě přál létat se stíhačkou. „Ovšem jediná návštěva u očního lékaře mne donutila zůstat nohama na zemi,“ říká tento Angličan. Díky svému otci se později stal automobilovým závodníkem. V této oblasti se mu poměrně dařilo, ovšem pak do jeho života opět zasáhla náhoda: stal se z něho filmový automobilový kaskadér. „K filmu jsem se dostal úplnou náhodou. Na jednom závodě v Rumunsku jsem měl kolizi s jiným vozem a zlomil si přitom čtyři žebra. Když mne propustili z nemocnice, někdo mi zavolal a nabídl mi roli ve filmu s Nicolasem Cagem. Protože jsem ještě nemohl závodit, kývl jsem na to.“ Od té doby se již Ben podílel na natáčení celé řady filmů, včetně snímků s Jamesem Bondem a Batmanem. 19
Jsme zde
Ze světa módy do cukrárny – Rachel Khoová Co někoho donutí, aby se vzdal kariéry v oděvním průmyslu a stal se cukrářem? Rachel Khoová, která se přesně takto zachovala, na sebe prozrazuje: „Moje práce v oblasti propagace značkové módy a marketingu pro mne nebyla dostatečně atraktivní. Připadala jsem si, jako bych se odstěhovala do jiné země, učila se jiný jazyk a osvojovala si nové dovednosti. To, že jsem si otevřela cukrářství, určitě prospělo nejen mé profesní kariéře, ale i mně osobně. Rachel Khoová dnes nejen nabízí jedny z nejlepších cukrářských výrobků v Paříži, ale také píše kuchařky a má vlastní televizní show. Tato dáma ze světa marketingu a módy, která sama sebe proměnila v cukrářku, shrnuje svůj názor jednou větou: „Život je příliš krátký na to, abyste si mohli dovolit dělat práci, která vás nebaví.“ 20
Jsme zde
Od matematiky k elektronické hudbě – Dan Snaith Hoši, kteří vynikají v matematice, bývají v období dospívání jen málokdy „cool“. Možná je tomu tak proto, že jejich budoucí životní dráha se zdá být poměrně nudná – vystudovat univerzitu, udělat si doktorát, vyučovat na univerzitě až do důchodu, tečka. Dan Snaith ovšem v životě udělal úplně jinou zkušenost. Přestože na Imperial College London v roce 2005 získal doktorát z matematiky, je tento Kanaďan v současnosti velmi úspěšným klubovým diskžokejem a pod pseudonymy Caribou a Daphni komponuje elektronickou hudbu. Díky svým šesti oficiálním albům a koncertům v mnoha různých zemích si Dan v hudebním světě zcela jistě získal minimálně tolik respektu jako ve světě akademickém. 21
Jsme zde
Z lékaře řidičem kamionu – Markus Studer Markus Studer je původní profesí kardiochirurg – a dokonce patřil k nejlepším švýcarským lékařům v tomto oboru, jak by vám potvrdili jeho pacienti i kolegové. Ovšem srdce tohoto lékaře nebilo pro medicínu, ale pro nákladní automobily. Proto si Studer v roce 2000 pořídil řidičský průkaz nezbytný k řízení nákladních vozidel a o dva roky později pověsil lékařskou kariéru na hřebík. Dnes jezdí se svým 7,5 tunovým kamionem po celé Evropě a zásobuje různé potravinářské podniky jedlým olejem, ovocným džusem a kakaovým máslem.
22
Jsme zde
Génius provozující tai-či Text Ari Stein FOTOGRAFIE Malcolm Taylor
Neurobiolog Norman Doidge nám radí, jak si udržet mozek fit
V
roce 2007 vydal kanadský psychoanalytik a integrativní neurobiolog Norman Doidge bestseller Váš mozek se dokáže změnit. Tato kniha mu nejen vynesla řadu uznání ze strany lékařské komunity, ale také změnila způsob, jímž západní medicína nahlíží na fungování mozku.
Neurony, které se společně aktivují, jsou navzájem spojeny Tato kniha popisuje řadu případů, v nichž došlo k zázračnému uzdravení pacientů i poté, co lékaři jejich mozek označili za trvale nefunkční, např. po mrtvici nebo v případě vážného mentálního postižení, a položila provo-
Norman Doidge Doidge byl ve věku 19 let oceněn cenou E. J. Pratta za poezii. Nejprve studoval klasickou literaturu a filozofii a následně medicínu na University of Toronto. Pak získal atestaci v oboru psychologie a vystudoval psychoanalýzu na Columbia University v New Yorku. Doidge v současnosti žije v kanadském Torontu.
Norman Doidge: „Náš mozek může fungovat pouze tak jako náš kardiovaskulární systém.“ kativní otázku: Mohli bychom jednou svůj mozek využít k zásadní proměně našeho já? Jedno ze základních pravidel neuroplasticity zní: neurony, které se společně aktivují, jsou navzájem spojeny. Veškeré naše myšlenky, činy a životní projevy se proto mozkem spolehlivě šíří. Všudypřítomným tématem Doidgeho knihy je možnost vykompenzování negativních účinků na náš mozek. Doidge žije v kanadském Torontu a je poměrně vytížený. Svůj čas dělí mezi své pacienty, kteří docházejí do nevelké ordinace v centru města, a práci na další knize, která by měla vyjít ještě tento rok. Než se doktora Doidgeho zeptáme na jeho poznatky (druhá strana
listu), pokládáme mu otázku, co dělá pro to, aby jeho mozek zůstal čilý. Součástí Doidgeva denního režimu je intenzivní kardiovaskulární cvičení. Pětkrát do týdne hned zrána cvičí na (elipsovitém) stroji, přičemž intenzivní pohyb prokládá v intervalu 15 minut přestávkami na odpočinek, který tráví poslechem podcastů. Norman tvrdí: „Náš mozek může fungovat pouze tak jako náš kardiovaskulární systém.“ Protože mysl byla vždy v popředí Doidgeova zájmu, zajímalo nás, co přesně dělá pro to, aby ji udržel svěží a vyrovnanou. Jeho odpověď nás překvapila: „Taiči, které je úžasné, zvětšuje objem mozku a v mnoha směrech se podobá meditaci.“ 23
Jsme zde
Proměna mozku Text Ari Stein FOTOGRAFIE Vince Talotta / GetStock.com
Rozhovor s Normanem Doidgem
V
současnosti se nacházíme ve stádiu neurobiologické revoluce, kterou způsobilo především nové zjištění o tom, že náš mozek je neuroplastický. To v podstatě znamená, že náš mozek je možné tvarovat a že jeho struktura se může měnit. Sešli jsme se s jedním z nejrenomovanějších badatelů v tomto novém zajímavém oboru, Normanem Doidgem, abychom se od něj dozvěděli něco více o jeho převratných objevech, poznali zdroje jeho inspirace a zeptali se, zda bude západní medicína schopna koncept neuroplasticity vůbec přijmout. Vaši knihu mi v roce 2010 daroval můj otec a musím přiznat, že změnila můj názor na fungování mozku. Nasměrovala mne na jakousi soukromou cestu, v níž dodnes nacházím potěšení. Neuroplastická revoluce je relativně nedávného data a přesto již dnes můžeme hovořit o neuroplasticích nové generace. Souvisí to i s mými pokusy o řešení řady problémů v oblasti neuroplasticity. Přestože jsme prokázali, že mentální prožitky a mentální cviky mají schopnost změnit strukturu moz24
Norman Doidge: „Neuroplastická revoluce začala nedávno.“ ku, stále je zde řada tajemství ohledně toho, jakým způsobem se to děje. Domníváte se, že tradiční zdravotnictví je na inovace v oblasti neuroplasticity připraveno? Ano i ne. Lidé, kteří se podílejí na výzkumu neuroplasticity, nicméně zís-
kávají stále větší renomé. Významný pokrok jsme zaznamenali zejména v oblastech souvisejících s rehabilitací. Jednou z věcí, s nimiž se setkáváme, je růst mozku u dětí s autistickým spektrem nebo jinými mentálními nedostatky – pokud se jejich rodiče rozhodnou pro neuroplastický zásah.
Jsme zde
Co se týká služeb v oboru neuroplasticity, které by byly nabízeny i mimo nemocnice, i zde je možné sledovat určitý posun. Je zde například výjimečný kanadský filantrop Jim Temerty, který si rovněž přečetl knihu Váš mozek se dokáže změnit, a na základě toho se rozhodl podpořit částkou 7,4 milionu dolarů založení simulačního centra zde v Torontu, v němž bude probíhat výzkum neuroplasticity. Umožňují vám nové technologie dosažení dalších pokroků v oblasti neuroplasticity? Ano, a to významným způsobem. Jedním z důvodů toho, proč jsme toho o neuroplasticitě dosud věděli tak málo, je skutečnost, že změny mozku probíhají na mikroskopické úrovni. A pokud je chcete dokumentovat, musíte natočit mikroskopický film. Nyní již máme k dispozici asi desítku různých technologií, které nám toto umožňují. A některé se již používají zcela standardně, například FMRI a mikroelektrody. Právě vývoj mikroelektrod nám vůbec poprvé umožnil dokumentaci průběhu těchto mikroskopických změn s pomocí výkonných mikroskopů. A co vliv technologií na naše mozky? Domnívám se, že technika je zodpovědná za značné množství úzkostných stavů v naší společnosti, protože za normálních okolností, tedy v době před vynálezem žárovky, v noci celý svět ztichl a vše se zastavilo. Dnes jsme neustále online, v globálním měřítku. Lidé mají své smartphony zapnuty 24 hodin denně, aby jim mohl kdykoli zavolat jejich šéf, a pokud v USA dojde k nějaké přestřelce, okamžitě o tom ví celý svět. Proto náš nervový systém neodpočívá v přirozeném klidovém stavu. Lidé přijdou z práce domů a začnou surfovat na internetu – neustále po něčem pátrají, což je jistý druh hyperaktivního stavu.
Domnívám se, že z pohledu našeho nervového systému není právě rozumné, pokud jsme aktivní 24 hodin denně. Nervový systém potřebuje i období klidu. Za naším zájmem o východní duchovní praktiky patrně stojí i skutečnost, že se sami nedokážeme „vypnout“. A na závěr – vzpomenete si na nějaký přelomový moment při vašem výzkumu neuroplasticity? Takových momentů bylo víc, ne jenom jedna chvíle zázračného osvícení. Dlouhodobě jsem nebyl spokojen s mechanickým modelem, který je postaven na tom, že naše já je jakýsi malý stroj. Takovéto vysvětlení se mi vždy zdálo nedostatečné, ovšem odmítal jsem jej „Váš mozek se dokáže změnit“ (James nějak odsuzovat až do chvíH. Silbermann Books), autor Norman Doidge le, kdy jsem se dostatečně seznámil s modely, s nimiž Dva příklady popsané v knize pracuje moderní mechanistická buněčVáš mozek se dokáže změnit: ná biologie. Ovšem čím víc jsem se s tímto modelem seznamoval, tím jas1. Michelle Macková se narodila něji jsem si uvědomoval, že zde exisdoslova s polovinou mozku, ovšem tuje i řada dalších věcí, které není funkční polovina se dokázala přemodel schopen vysvětlit. programovat takovým způsobem, Vzpomínám si, že když jsem se rozhože dokáže chybějící hemisféru nadoval, kde budu dále studovat psychihradit. Michelle v současnosti žije atrii a psychoanalýzu, snažil se mne zcela normálním životem. vedoucí katedry psychoanalýzy na Columbia University přesvědčit. Proto mi poslal práci Erica Kandela a připojil 2. Michael Bernstein byl lékař, svůj komentář, že toto je typ výzkuu nějž v důsledku mozkové mrtvimu, který v této instituci provádějí. ce došlo k ochrnutí levé poloviny Když jsem dočetl, věděl jsem, že toto těla. Díky unikátnímu rehabilitačje typ práce, jaký hledám. Celkově je nímu programu ovšem dokázal možné říci, že jsem v průběhu svého znovu obnovit poškozené neurovýzkumu zažil více okamžiků, kdy se mapy ve svém mozku, které byly mi v hlavě jakoby rozsvítilo, ovšem považovány za nefunkční. Po v jistém smyslu na svůj skutečně přesvém uzdravení mohl opět vést lomový objev dosud stále čekám. prakticky normální život.
25
Be There
26
Myslíme napřed Vytváříme pohyb a dodáváme energii.
Díky výzkumu kráčíme kupředu, zůstáváme otevřeni novým věcem a se zvědavostí badatele uvažujeme vizionářsky, hledíme daleko za hranice stávajícího světa. Naše výrobky a procesy, stejně jako vztahy k našemu okolí, jsou typické svou rozmanitostí nápadů. Neboť nic není tak dobré, abychom to nemohli ještě zlepšit.
28
Město budoucnosti Připojené, tiché a neprodukující žádné emise – takové jsou vize metropolí budoucnosti.
33
Energie – vždy napřed Inteligentní inovace pro příští generace
38
Koloběh oceli Materiál s více životy, než byste tušili
40
Koleje budoucnosti Vlaky – představují minulost mobility nebo nejnovější trend?
48
Pět národů, jedna vize? Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jihoafrická republika – pohled zevnitř
56
Revoluce ve vzdělávání Jak přispěje internet k celosvětové demokratizaci vzdělávání 27
Myslíme napřed
Město budoucnosti Text Anne Kammerzeltová, André Uhl ILUSTRACE Mathis Rekowski
Připojené, tiché a neprodukující žádné emise – takové jsou vize metropolí budoucnosti.
28
Myslíme napřed
O
brovské mrakodrapy se solárními panely; létající auta svištící městem sem a tam; roboti vyřizující pro své majitele každodenní nákupy i pochůzky po úřadech. Opravdu bude město budoucnosti takto vypadat?
Největší změny ve struktuře metropolí budou mít souvislost se změnami organizace dopravy Minimálně ohledně létajících aut zůstává Dr. Karlheinz Steinmüller, fyzik, autor sci-fi literatury a jeden z nejrenomovanějších německých futurologů, spíše při zemi: „Létající auta jsou co do energetické spotřeby technicky realizovatelná, ovšem tento koncept bude přijatelný pouze za předpokladu, že dojde ke zdokonalení automatického řízení. Sebemenší vzdušná kolize by v případě těchto vozidel znamenala fatální katastrofu. Soukromá letecká doprava nejspíše nikdy nezačne fungovat z důvodu astronomicky vysokých pojistek.“ Přesto budou mít největší změny ve struktuře metropolí patrně souvislost se změnami organizace dopravy. I bez létajících aut to bude v budoucnu jasně patrné. V průběhu příštích deseti až dvaceti let se ve městech pravděpodobně prosadí tzv. mikromobily. V ulicích měst bude patrně k vidění velký počet těchto vozítek, z nichž některá
budou zcela bez kol, jiná budou mít až čtyři kola a bude je pohánět především elektřina. Díky jejich kompaktním rozměrům bude možné zaparkovat prakticky kdekoli. „Řadu těchto vozítek bude dokonce možné vzájemně spojovat a vytvořit z nich jakýsi vlak,“ říká Steinmüller. Individuální kyvadlová doprava, jejímž cílem bude dostat z ulic města automobily, by mohla přispět k tomu, že města budoucnosti nebudou produkovat žádné emise. Tzv. Personal Rapid Transit System, což je počítačově řízený systém pro osobní dopravu, který pasažéra automaticky dopraví až do konečného cíle jeho cesty, doplní kompaktní síť linek veřejné dopravy. V době, kdy bude probíhat naše automatická přeprava po městě, si budeme moci nakoupit různé zboží pomocí naskenování kódů nebo smartphonu. Ve stanicích podzemní dráhy budou podobně jako na poličkách v supermarketu vystaveny fotografie různých výrobků. Tento způsob nakupování je již dnes běžný v Soulu a postupně se patrně rozšíří i do dalších měst. Řada odborníků na oblast života v metropolích a globalizaci se domnívá, že města budoucnosti budou zelená, tichá a především dobře dostupná. Jejich ulicemi se možná budou pohybovat i úklidoví roboti, kteří budou zodpovědní za svoz domovního odpadu. K těmto závěrům se přiklání i studie Fraunhoferova institutu.
MNOŽSTVÍ ENERGIE VE WATTECH VYPRODUKOVANÉ JEDNOU DESKOU NA CHODNÍKU
2,1 V takovéto metropoli by neměly vznikat žádné emise CO2 ani odpady, čemuž napomohou inovativní technologie a důsledná recyklace. Jedná se například o závody na odsolování mořské vody, jejichž fungování bude zajišťovat solární energie, a speciální desky vložené do země, které budou schopny využít kinetickou energii chodců a přeměnit ji na elektřinu. Pilotní projekty experimentující s využitím tohoto typu zařízení již proběhly v Tokiu a v Londýně. Jediná deska zasazená do chodníku je schopna vyrobit až 2,1 W za hodinu. Pět takovýchto desek by tedy například dokázalo zajistit osvětlení autobusové zastávky. Není nepředstavitelné, že by města budoucnosti mohla být samostatnými a nezávislými enklávami. „Pokud bychom se mohli přenést o 20 let do budoucnosti, je možné, že bychom
29
30
31
Myslíme napřed
se tam setkali s prvními modelovými městy nebo čtvrtěmi, které budou zcela energeticky soběstačné a dokáží si sami vytvářet zdroje potřebné pro jejich běžné fungování,“ říká Dieter Spath, ředitel Fraunhoferova institutu pro systémové inženýrství a organizaci. Fasády potažené inteligentní membránou by mohly přispět k energetické optimalizaci výškových budov. Akumulovanou energii by mohly distribuovat dle aktuální potřeby, takže je například představitelné, že v okamžiku, kdy se obyvatelé bytu vrátí domů, bude na ně čekat čerstvě uvařená káva a příjemně klimatizovaný obývací pokoj. Mnozí vědci také vycházejí z předpokladu, že v nadcházejících desetiletích bude ve městech rozšířené pěstování různých plodin a že tedy města „rozkvetou“. Představitelné jsou několikapatrové zeleninové zahrádky, ale například i vertikální vinice. Důmyslné vynálezy často ovlivňují i drobné detaily našeho každodenního života – možná proto, že náš čas je příliš cenný na to, abychom jej trávili praním, uklízením nebo kartáčováním. Někteří vědci se vytrvale drží předsta-
Fakta o voestalpine Strategie 2020: Výzkum pro budoucnost. Jako špička ve svém oboru a inovátoři rozeznáme již dnes, co bude zítra celosvětovým standardem. „I v budoucnu budeme vyvíjet a uvádět na trh stále více komponent, součástí a hotových dílů splňujících nejvyšší nároky zejména v oblasti dopravy a energetiky, ale i v dalších průmyslových odvětvích,“ říká s přesvědčením Wolfgang Eder, generální ředitel voestalpine AG.
32
vy, že úklid našich domácností budou jednou zajišťovat malí roboti. Karlheinz Steinmüller má následující představu: „Jakási úklidová mateřská loď vypustí velké množství drobných robůtků, kteří se budou pohybovat v jejím okolí a vysávat prach. Následně se vrátí zpět k hlavnímu robotu, do nějž vyprázdní své zásobníky a dobíjí své baterie.“
Obava, že roboti v budoucnu nahradí většinu lidských pracovníků, je neopodstatněná Rodney Brooks, který je vedoucím katedry umělé inteligence na univerzitě MIT, rovněž očekává vznik komunit domácích robotů. „Ještě praktičtější by bylo, kdyby vlákna koberce sama dopravovala nečistotu na místo, odkud ji bude možné odstranit.“ „A pokud dojde k rozšíření nanotechnologií, budou mít koberce takovou strukturu, že se na nich nečistoty vůbec nebudou držet,“ říká Steinmüller. Podobně jako tomu bylo v případě vytápění, je možné obdobný vývoj před-
pokládat i u osvětlení místností – od jednotlivých světelných zdrojů přejdeme k rovnoměrné distribuci světla. V minulosti zajišťovaly osvětlení petrolejové lampy, lustry a další světelné zdroje. V současnosti je v kurzu svítící tapeta, z níž vyzařuje uniformní světlo a která zároveň plní funkci obrazovky. Již dnes se vyrábí tzv. OLED tapeta, v níž jsou použity organické LED diody. V budoucnosti si tak budeme moci vybrat vzor tapety, který nám bude nejlépe vyhovovat například při snídani. Obava, že roboti v budoucnu nahradí většinu lidských pracovních sil, je podle prof. Steinmüllera neopodstatněná: „Roboti sice budou lidem ve stále větší míře asistovat, ovšem při většině činností nemůže stroj člověka nikdy zcela nahradit.“ Dobrá rada nebo úsměv spolupracovníka nám proto budou nepochybně zpříjemňovat den i ve vzdálené budoucnosti. Dnes pochopitelně není možné předpovědět, jak přesně bude město budoucnosti vypadat, ovšem jeho obrysy se začínají rýsovat již dnes. Pojďme podobu budoucnosti ovlivnit již nyní – každý z nás má již dnes příležitost zasloužit se o to, aby se metropole budoucnosti stala místem, v němž bude příjemné žít.
Myslíme napřed
Energie – vždy napřed Text Charlotte Schumannová, Anne Kammerzeltová FOTOGRAFIE Statkraft, Steve Morgan Photography, Fraunhofer ISE, Markel Redondo Photography, ANDRITZ HYDRO Hammerfest
Inteligentní inovace pro příští generace
S
vět se neustále zmenšuje a projevuje se to například i při řešení globálních problémů, jakým je globální oteplování. Výzkum potenciálních obnovitelných zdrojů je zatím pouze v počátcích, nicméně pokud budou vědci i nadále přicházet s novými originálními myšlenkami, mohlo by se nám v budoucnosti podařit přejít na nízkouhlíkové nebo zcela bezuhlíkové technologie výroby elektrické energie. Vědci, inženýři i technici celého světa se této výzvy odhodlaně chopili a jejich úsilí již přináší první pozoruhodné výsledky. Jedna z těchto inovací pochází z norského města Sunndalsøra, kde v současnosti probíhá testování nové technologie, která by toto město jednou mohla proslavit. Jedná se o výrobu energie založenou na tzv. gradientu salinity. Ve fjordu Tingvollfjord by měl v roce 2015 začít pracovat první prototyp takovéto elektrárny s výkonem 2 MW. To sice není nijak závratné číslo, ovšem až dojde k instalaci kompletní soustavy takovýchto zařízení, pokryje elektřina vyrobená na principu gradientu salinity energetické potřeby 4 000 obyvatel města a okolní oblasti. Starosta Ståle Refstie je optimistický: „Zapíšeme se do historie.“ Prototyp této elektrárny se slanou vodou využívá známého přírodního jevu – osmózy. Po smíchání sladké vody se slanou vzniká tlak, protože slaná voda je kyselejší a hmotnější, ovšem příroda vždy
usiluje o dosažení rovnováhy. Pokud tento proces uměle usměrníme pomocí membrány a několika tisíc výtlačných trubiček, vzroste tento tlak natolik, že dokáže roztočit turbínu. Díky tomu dochází k výrobě osmotické energie. Norská elektrárenská společnost Statkraft odhaduje, že celosvětový potenciál elektráren na slanou vodu by mohl činit až 1 700 terawatthodin, což je asi polovina roční energetické spotřeby v Evropě.
je i energie mořských vln. U pobřeží skotských Orknejských ostrovů se nachází experimentální elektrárna známá jako „Oyster“ (Ústřice), která byla do provozu uvedena v roce 2009. Tato miniaturní elektrárna s mechanickými klouby má podobu jakési nádrže plovoucí na mořské hladině, která je spojena s hydraulickými písty v hloubce 10 m pod hladinou. Nárazy vln touto nádrží pohupují sem a tam a písty na mořském dně se při tom pohybují podobně
Osmotická elektrárna firmy Statkraft v Tofte, Norsko © statkraft Kromě uhlí, ropy a jádra je k výrobě elektrické energie možné využít i bezpočet dalších zdrojů. Jednou z možností
jako měchy. Postupně zde narůstá tlak, který dokáží turbíny následně přeměnit na elektřinu. Experimentální zařízení 33
Be There
Pelamis – síla vln, © Steve Morgan Photography 34
Myslíme napřed
u Orknejských ostrovů má jmenovitý výkon pouhých 315 kW, což pokrývá jen energetickou spotřebu 450 domácností, nicméně demonstrace toho, že tato technologie může fungovat, vzbudila značný zájem. Elektrárny využívající energie vln s kapacitou 19 MW by měly vyrůst u pobřeží australského státu Victoria a britská společnost „Crown Estate“ oznámila zahájení přípravy deseti projektů s celkovou kapacitou 1 200 MW.
Vědci, inženýři i technici celého světa se chopili této výzvy a dosahují skvělých výsledků.
polovinu. Katar má proto ambiciózní plány. „Do roku 2020 bychom chtěli vybudovat solární pole s kapacitou 800 MW,“ oznámil mluvčí katarské vlády Fahád Al-Atíja. Je ironií osudu, že většina této energie bude sloužit k chlazení. V roce 2022 bude v Kataru probíhat Mistrovství světa ve fotbale a Fahád Al-Atíja ujišťuje: „Teplotu na stadionech snížíme na 27 °C.“ Maročtí inženýři postoupili s realizací svého projektu dokonce ještě o něco dále. V Ouarzazate, 200 km východně od Agadiru, právě probíhá výstavba solární elektrárny o výkonu 500 MW. V tomto případě byla ovšem využita jiná technologie než v Kataru: parabolický kolektor. Vydutá zrcadla koncentrují sluneční paprsky a odrážejí je na absorpční trubku, v níž se cirkulující olej ohřívá na teplotu 400 °C. Podobně jako v klasických elektrárnách tato energie přeměňuje vodu na páru, která následně pohání turbíny vyrábějící elektřinu. Protože je značná část tepla odebraného z cirkulačního média přes noc uchovávána v obřích nádržích, mohou generátory pracovat nepřetržitě. „Přáli bychom si patřit ke světové špičce ve využívání této
Projekt přílivové elektrárny Islay © ANDRITZ HYDRO Hammerfest Pozoruhodné výsledky by mohlo přinést i využití energie mořských proudů, která bývá někdy označována za energii přílivu. Kupříkladu podvodní turbíny, které byly v hloubce 22 metrů instalovány na lokalitě Seaturtle Tidal Park v Jižní Koreji, vyrábějí elektřinu díky osmimetrovému výškovému rozdílu hladin při přílivu a odlivu. Svým výkonem 254 MW se tato elektrárna nacházející se asi 40 km jihozápadně od Soulu již vyrovná menšímu jadernému reaktoru. Odhady říkají, že energie přílivu, mořských vln a mořských proudů by jednou mohla pokrýt až 15 % celosvětové energetické spotřeby. V zemích jako je například Norsko, Kanada a Brazílie navíc již v současnosti hrají vodní elektrárny při výrobě elektrické energie významnou roli.
Kromě síly vody, větru, geotermální energie a biomasy se zdá být jednou z nejslibnějších oblastí energie Slunce. „Slunce naši zemi doslova rozmazluje. Díky tomu se současně jedná o ideální zdroj obnovitelné energie,“ říká Tidu Maini, který je ředitelem Katarského vědeckého a technologického parku. Pouštní žár, prach a vysoká vlhkost vzduchu bohužel možnosti využití solární energie v arabském světě značně komplikují. Teploty kolem 50 °C zde nejsou nijak výjimečné, ovšem Mainiho tým již naštěstí pracuje na vývoji pouštního solárního článku. Účinnost solárních panelů nacházejících se v tzv. slunečním pásu planety Země je teoreticky dvojnásobně vyšší než v oblastech s mírným klimatem, což by výrobní náklady snižovalo na
Fakta o voestalpine Přispíváme ke změně v energetice se svými komponenty pro vysoké výkony, jakými jsou např. lopatky turbín. Pro výstavbu celosvětových potrubních produktovodů dodáváme vysoce odolný hrubý plech, který je navíc předmětem dalšího vývoje. A společně s mezinárodními partnery pracujeme na řešeních optimalizace získávání energie.
35
Myslíme napřed
technologie,“ vysvětluje Said Mouline, který je výkonným ředitelem marockého Centra pro rozvoj obnovitelných
ganická barviva. Ten dokáže společně s nanočásticemi přeměňovat sluneční záření na elektrickou energii. Využívá
Solární modul na bázi organických barviv (prototyp), © Fraunhofer ISE zdrojů energie. První část elektrárny bude k rozvodné síti připojena ještě v letošním roce. Nejnovější německý hit měří jen 1 m na výšku a 60 cm na šířku – alespoň pokud máme věřit Andreasu Hinschovi, který pracuje jako fyzik ve Fraunhoferově institutu pro solární energetické systémy ISE, a který vyvinul nový solární modul využívající orPODÍL CELOSVĚTOVÉ ENERGETICKÉ SPOTŘEBY, KTERÝ LZE POKRÝT Z ENERGIE PŘÍLIVU, MOŘSKÝCH VLN A MOŘSKÝCH PROUDŮ
15 % 36
přitom principu fotosyntézy probíhající v rostlinách. Tyto panely jsou díky nanočásticím průhledné – skrze Hinschovy panely se můžete bez problémů dívat. To ovšem přináší zcela nové možnosti jejich využití, protože sluneční články již nebude nutné instalovat na střechy domů. Bude je například možné zasadit do prosklených fasád domů a používat jako protihlukové bariéry, telefonní budky, autobusové zastávky nebo dokonce i jako okna.
Vize společné budoucnosti bez uhlí, ropy a jaderné energie se může jednou stát realitou Na rozdíl od klasických solárních panelů na bázi silikonu, jaké můžete najít na mnoha střechách, je panel obsahující organické barvivo levný, ekologický a jeho výroba je snadná, pro-
tože potřebné dráhy je možné na sklo nanést pomocí sítotisku. Je možné jej dokonce namalovat na chodník, protože tento článek je elastický. Hinschův vynález zatím ještě trpí určitými neduhy a vyrobené prototypy mají v současnosti účinnost jen 7 %. Standardní solární elektrárny, které v současnosti v Německu pokrývají 5 % energetické spotřeby, dosahují účinnosti 15-20 %. Hinsch je ovšem přesvědčen, že jeho článek s barvivem přinese převratnou změnu. „Díky jednoduchému výrobnímu procesu budou tyto panely mimořádně levné,“ říká. Pozoruhodné inovace se v poslední době objevily i v oblasti využití energie větru. V USA vyvíjejí větrnou turbínu, která bude schopna vyrábět elektřinu i v okamžiku, kdy momentálně žádný vítr nefouká. Teplo vznikající v důsledku tření pohyblivých částí rotoru neuniká do okolí, ale je uchováno v podobě ohřáté kapaliny. Toto teplo je pak využito k uvedení jiné tekutiny, např. vody, do plynného skupenství a vzniklá pára pak roztáčí turbíny vyrábějící elektřinu. Stojí za zmínku, že za tímto projektem nestojí žádná velká elektrárenská společnost, ale jen technologičtí nadšenci. Na vývoji tohoto „bezvětrného mlýna“ pracuje společnost Apple, jejíž zakladatel Steve Jobs se proslavil svým výrokem „one more thing“ (a ještě jedna věc). Je to tedy jedna z dalších věcí vypovídající o podobě naší budoucnosti a současně je zde určitá naděje, že podobných projektů se někde jinde realizuje ještě mnohem více. Většina energie spotřebovávané v dnešním světě pochází z fosilních paliv, při jejichž spalování se uvolňuje velké množství oxidu uhličitého, což přispívá ke globálnímu oteplování. Ovšem díky tomu, že vědci, inženýři a technici celého světa i nadále pracují na inovacích při využívání zmíněných zdrojů v jednotlivých zemích, může se naše společná budoucnost bez závislosti na uhlí, ropě a jaderné energii jednou stát realitou.
Gemasolar, solární věžová elektrárna s výkonem 15 MW, © Markel Redondo Photography 37
Myslíme napřed
Koloběh oceli ILUSTRACE Rafael Varona
Ocel je 100% recyklovatelná. Proto nemá tento materiál pouze jeden život, ale hned několik…
9
Fakta o voestalpine
8
S přibližně 300 miliony eur ročně usilujeme o to, aby i naše děti mohly žít v nedotčeném světě. Počínaje recyklací, přes podporu obnovitelných energií, až po samozásobování našich závodů. Jsme proto ve věcech životního prostředí v našem odvětví nejen o krok napřed, ale přímo na špičce. Naším největším ekologickým argumentem je ocel – od výroby, přes použití, až po opětovné zhodnocení. 7
38
Myslíme napřed
2
1
1 Ocelárna: ocel
Zhruba 250 kg šrotu se spotřebuje na výrobu jedné tuny surové oceli. 2 Ocelárna: ušlechtilá ocel Jeden odpich v ocelárně obsahuje 60 tun nástrojové oceli. 3 Cívky 4
4 Blok ušlechtilé oceli: nástrojová ocel
Výroba nového modelu automobilu vyžaduje 1 500 různých nástrojů. 5 Lisovna
Pro jedny zadní (páté) dveře potřebujeme kolem 30 kg ploché oceli.
3
6 Zadní (páté) dveře
Každé zadní (páté) dveře jsou rozděleny asi na deset různých lisovaných dílů. 5
7 Náhradní díl: zadní (páté) dveře Vyrábíme komponenty pro nejnovější modely vozidel i náhradní díly na příštích 10 až 15 let. 8 Recyklace/drcení: nástrojová ocel
Tyto stroje mají v závislosti na výrobku 50 až 100 speciálních ocelových nožů. 6
9 Kostka šrotu
39
Vysokorychlostní vlak v Pekingu, Čína, © Qin Zong 40
Koleje budoucnosti Text Andrea Fenn, Richard Macauley FOTOGRAFIE Qin Zong, iStockphoto.com/pop_jop, iStockphoto.com/PhotoTalk, Mike Danneman, Bob Snyder, iStockphoto.com/WillSelarep
Vlaky – představují minulost mobility nebo nejnovější trend?
41
Myslíme napřed
„K
dyž jsem v roce 2001 začal kvůli práci dojíždět do Šanghaje, žádné vysokorychlostní spojení neexistovalo,“ říká 34letý konzultant v oblasti obchodního managementu Zhu Geqi. Pan Zhu žije ve městě Hangzhou, které leží asi 177 km jihozápadně od Šanghaje. Počet jeho obyvatel je přibližně stejný jako počet obyvatel Londýna. „Cesta autem mi kdysi trvala 3 hodiny,“ říká. „Od roku 2010 ale jezdím zpravidla vlakem a cesta mi díky tomu zabere jen 45 minut.“ Čínská síť vysokorychlostní železnice sloužící k osobní přepravě vyrůstá v obdivuhodném tempu. Za posledních osm let v Číně vzniklo více vysokorychlostních tratí než v Evropě a Japonsku dohromady v posledních 50 letech. Na konci tohoto desetiletí bude v Číně v provozu 16 000 km vysokorychlostní železnice, která spojí zmrzlý sever se subtropickým jihovýchodem a vyprahlý západ s hospodářsky vyspělými městy na východním pobřeží. Smyslem vytváření těchto nových spojení je zajistit, aby se prudký rozvoj velkoměst na východě Číny přenesl i do satelitních městeček a menších měst v jejich okolí. Na východním pobřeží země je možné najít nejrozvinutější čínská města. Jedná se o města,
Fakta o voestalpine Naše vysokozátěžové a vysokorychlostní výhybky umožňují vysoké rychlosti na celém světě. Naše speciální komponenty pro automobilový průmysl v sobě sjednocují lehkou konstrukci a bezpečnost. Náš vývoj nových materiálů přispívá k rozvoji letecké techniky. Pro delší vzdálenosti a nižší spotřebu paliva.
42
jimž přinesly prosperitu hospodářské reformy, které v Číně proběhly před 30 lety, a která nyní postupně vytvářejí
Rozvoj nových vysokorychlostních tratí určených pro osobní dopravu ovšem souvisí i s nezbytností získat na klasic-
Mapa Číny stále integrovanější urbánní síť, v níž vysokorychlostní železnice pochopitelně hrají významnou roli. Úřady provincie Guangdong, která se nachází přímo v srdci průmyslové Číny, v současnosti uvažují o integraci devíti velkoměst do jedné obrovské megametropole s více než 40 miliony obyvatel. Pokud celou tuto oblast, jejíž rozloha má být 26krát větší než tzv. Velký Londýn, protká 5 000 km vysokorychlostních tratí, bude spojení mezi centry všech těchto velkoměst trvat vždy maximálně hodinu. Čína usiluje o posílení hospodářského významu svých měst prostřednictvím vysokorychlostní železnice. Pokud bude větší množství podniků v kontaktu s větším množstvím obchodních partnerů, vzdělávacích institucí a dalších právních subjektů, bude z jejich hospodářského výsledku profitovat celá oblast. Nedávný komentář Světové banky zdůrazňuje ekonomický přínos vzájemného propojení měst prostřednictvím vysokorychlostní železnice: „Přináší prospěch podnikům i jednotlivcům, a to dokonce i v případech, kdy služeb železnice sami nevyužívají.“
kých tratích více prostoru pro nákladní dopravu. Z oficiálních údajů vyplývá, že po zahájení provozu na vysokorychlostní trati je možné po tradičních tratích vedoucích stejným směrem přepravit větší množství nákladu. Jedná se o přibližně 20 milionů tun nákladu ročně v každém segmentu město – město. Diverzifikace tratí pro osobní a nákladní dopravu představuje hlavní trend, jejž čínské železnice v současnosti sledují. V konečném důsledku možná ovlivní i další vývoj železnice v západním světě. V Evropě se po kolejích momentálně přepravuje o 75 % méně nákladu než po silnicích a v prvním desetiletí 21. století se tento podíl dokonce ještě dále snižoval – a to i přesto, že železniční doprava je k životnímu prostředí mnohem ohleduplnější než doprava silniční. Rozdělení tratí na tratě pro osobní a nákladní dopravu by mohlo napomoci vytvoření prostoru pro udržitelnou přepravu zboží. V Číně by ale mohly hledat inspiraci i Spojené státy americké. Pokud by rozšířily svou stávající síť vysokorychlostní železnice sloužící k osobní přepravě, již v součas-
Be There
43
Be There
44
Be There
Vlak projíždějící kolem města Clay v Coloradu, USA, © Mike Danneman 45
Be There
Vlak ve Filadelfii, USA, © Bob Snyder 46
Myslíme napřed
Fakta o voestalpine Koncern voestalpine je díky svým špičkovým výrobkům z ploché oceli jedním z hlavních evropských partnerů automobilového, energetického, elektrotechnického a spotřebního průmyslu. Navíc je světovou jedničkou v technologii výhybek, u výrobků ze speciálních ocelí a speciálních profilů a v Evropě je špičkou v oblasti speciálních kolejnic.
nosti tvoří pouhých 2 581 km, nabídlo by to nové možnosti spojení mezi významnými centry.
rozdíly mezi západem a východem kontinentu a v USA velké vzdálenosti mezi pobřežími. Ovšem síť vysokorychlostní železnice spojující významná města by zintenzivnila komunikaci a zvýšila počet zákazníků i zdrojů, jež mohou podnikatelské subjekty využívat. V Evropě může být určitým příkladem nově budovaná trať mezi Turínem a Lyonem, která čas potřebný k projetí této cesty přes Alpy zkrátí přibližně o 40 %. Gary Click je technickým ředitelem americké společnosti Nortrak, která patří do skupiny voestalpine. Podle jeho názoru sice osobní železniční doprava zůstává v USA popelkou, ovšem existuje zde několik výjimek. Například trať Northeast Corridor, která spojuje např. města Washington DC, Filadelfie a Boston, nabízí spojení mezi centry těchto měst, které je schopno konkurovat letecké dopravě. Pravidelné lety
ceny paliv jsou příčinou toho, že osobní železniční doprava i nadále zůstává na okraji zájmu amerických zákonodárců, nicméně čínský příklad může USA poskytnout určitou představu o tom, jaké přínosy vysokorychlostní železnice má. Pan Zhu prohlašuje, že k výhodám vysokorychlostní železnice patří i to, že se zvýšila jeho pracovní výkonnost. „Po dokončení vysokorychlostní trati jsem náhle zjistil, že do Šanghaje jezdím mnohem častěji než dříve. V současnosti možná dvakrát častěji než předtím.“ Pan Zhu z Hangzhou, jehož znalosti a zkušenosti nacházejí využití v Šanghaji, by mohl být snadno i panem Jonesem v St. Louis, který by ke svému překvapení náhle zjistil, že cesta do Chicaga se výrazně zkrátila a že jeho pracovní výkonnost se díky vysokorychlostní železnici zvýšila.
mezi městy Washington DC a Filadelfie, které po několik desetiletí využívali především obchodníci a manažeři, dnes již prakticky neexistují. Nahradila je spolehlivá železnice. Podobné destinace, např. Los Angeles – San Francisco nebo St. Louis – Chicago, by mohly z výstavby vysokorychlostní železnice rovněž významně profitovat. Výše potřebných investic a trvale nízké
Není tomu tak dávno, co jsme si mysleli, že budoucnost dopravy patří létání. Čínský příklad nám ovšem ukazuje, že to nemusí být pravda. Dokonce i létáním posedlí Američané již naskakují do rozjetého vysokorychlostního vlaku. Vývoj na různých kontinentech nám umožňuje získat představu o tom, jakým způsobem technologie proměňuje mobilitu budoucnosti.
Vzdálenost určuje, nakolik je reálný rozvoj osobní železniční dopravy Ovšem zásadní vliv na to, zda bude osobní doprava smysluplná a zisková, má v Číně i ve všech ostatních zemích především vzdálenost. Profesor Zhao Jian z pekingské univerzity Jiaotong tvrdí, že hranice, do níž může vysokorychlostní železnice konkurovat letecké dopravě, je 500 km. Na delší vzdálenosti je jednoduše pohodlnější cestovat letadlem. Například 160kilometrovou vzdálenost mezi městy Šanghaj a Hangzhou může pan Zhu velmi snadno přejet vlakem, ovšem i v případě cesty z Pekingu do Šanghaje, při níž vlak urazí 1 000 km za pět hodin, již nejsou výhody železnice tak patrné – letadlo potřebuje k překonání stejné vzdálenosti jen dvě hodiny. Rozvoji konkurenceschopné vysokorychlostní železnice nejen v Číně ovšem brání i další faktory. V Evropě jsou to
47
Pobřeží u Kapského města, Jižní Afrika 48
Myslíme napřed
Pět národů, jedna vize? TEXTY Ana Carolina Minozzová, Judith Rekerová, Dr. Niklas Schaffmeister, Xenia Stroganova, Ronita Torcatová, André Uhl, Zhe Wangová FOTOGRAFIE Christoph Dammast, Michael Jung, Maureen Barlin, Nickolay Vinokurov, iStockphoto.com/Izabela Habur
Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jihoafrická republika – pohled zevnitř
K
oncept zemí BRICS symbolizuje více než cokoli jiného změnu celosvětového rozložení hospodářské síly. Zkratkou BRICS se označuje uskupení zemí Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jihoafrická republika. Ti, kteří ji používají, se spolu s řadou ekonomů domnívají, že těchto pět zemí svým složením obyvatelstva, přírodním bohatstvím a strategickým směřováním výrazným způsobem ovlivní vývoj 21. století. Odborníci se již zmiňují o tzv. Next Eleven (jedenáctce budoucnosti), jedenácti zemích, v nichž by mělo v dohledné době dojít k výraznému hospodářskému rozvoji. Země BRICS se však již nyní zařadily mezi deset nejvýznamnějších
hospodářských velmocí světa. Jaký význam to přináší pro životy tamních obyvatel a jaký to má dopad na podporu společné budoucnosti? Pět novinářů, z nichž každý žil v jedné z těchto zemí, nám přináší osobní pohled na výzvy a příležitosti, s nimiž se lidé v dané zemi setkávají. Uslyšíme tak rozhovor se Sewelou, studentkou práv v Johannesburgu, setkáme se v Sao Paulu s evropskými přistěhovalci, poznáme každodenní život Sameera, prodavače v obchodním centru v Bombaji, dozvíme se něco o životě Marie, moskevské manažerky logistiky, a dočteme se, k jakým změnám došlo v čínských hospodářských metropolích, jako je Peking.
PODÍL SVĚTOVÉ POPULACE ŽIJÍCÍ V ZEMÍCH BRICS
40 % 49
Myslíme napřed
Indie — Země kontrastů
V
blízkosti jedné bombajské hlavní silnice, již z jedné strany lemuje přistěhovalecký slum, se nevelký hlouček mužů oblečených do spodního prádla namáhá při výrobě ručních vozíků. Pracují před budovou, v jejímž okolí parkuje i řada luxusních automobilů. Ani obyvatelé slumu ani dělníci vyrábějící vozíky v životě neslyšeli zkratku BRICS (skupina zemí s rozvíjející se ekonomikou) a netuší, že jejich země právě prochází radikální proměnou. Sameer pracuje v jídelně luxusního nákupního centra, které se stalo jedním z nových chrámů moderní a sebevědomé Indie. Ovšem jídlo, které se tu prodává, je pro Sameera „drahé, až příliš drahé“. Sameer proto zpravidla obědvá daal chawal (rýže s kari cizrnou) nebo subzi roti (zelenina s indickými plackami). V nově otevřených luxusních jídelnách, například v American Coffee Shop, se ovšem tvoří dlouhé fronty. Šálek kávy
zde zpravidla stojí více než 100 rupií, nicméně pro nově vznikající mobilní indickou střední třídu je to jen pakatel. Mnozí Indové včetně Sameera ovšem nadále vydělávají jen zlomek závratných sum, o něž si mohou říci lidé pracující v perspektivních a prosperujících oborech, jako je například zábavní průmysl, informační technologie, reality nebo politika. Jinými slovy je možné říci, že rozdělení bohatství a příjmů je v Indii výrazně asymetrické. Indie je sice členem skupiny BRICS a tamní ekonomika je na vzestupu, ovšem ne vše probíhá zcela hladce. Růst indické ekonomiky v poslední době výrazně zpomalil. Pokud je k vytváření nových pracovních příležitostí zapotřebí růst alespoň 7 %, v roce 2012 indický HDP vzrostl pouze o 4,9 % (ještě v roce 2011 to bylo 6,8 %); míra inflace ve stejném období činila v průměru 8 %. Vzrostly ceny paliv, například benzínu, nafty a petroleje, ale i potravin, což představuje vážný problém především pro sociálně slabší vrstvy. Asijská rozvojová banka (ADB) snížila předpověď hospodářského růstu Indie ve fiskálním roce 2012-2013 na 5,4 % a to jen krátce poté, co třetí největší asijské ekonomice předpověděla růst ve výši 5,6 %.
Tádž Mahal, Indie © Maureen Barlin
50
Přestože odhad dalšího vývoje indické ekonomiky byl snížen ze stabilního na negativní a i MMF následně revidoval svou predikci hospodářského růstu, indická ekonomika si nakonec udržela lepší kondici, než se předpokládalo. Někteří odborníci to ovšem považují jen za malou útěchu za situace, kdy dosud neproběhly potřebné reformy, infrastruktura zůstává nerozvinutá a dosud přetrvávají i negativní jevy, především korupce a laxní výkon státní správy. Počítačový průmysl, který se koncentruje především ve městě Bangalore, je jedinou oblastí, v níž Indie jasně určuje budoucí trendy. Jinak je ovšem nezpochybnitelným motorem dalšího rozvoje Čína. V prosinci roku 2012, kdy i poradní ekonomický orgán indického premiéra snížil odhad hospodářského růstu na 6,5-7 %, předpověděla banka Morgan Stanley Indii poněkud lepší budoucnost. Společnost Goldman Sachs navíc dokonce předpovídá, že HDP zemí skupiny G4 (Indie, Brazílie, Japonsko
Myslíme napřed
a Německo) překročí dnešní HDP zemí skupiny G7 k roku 2035, a že čínská ekonomika předstihne všechny ostatní ekonomiky světa již v roce 2040. Podaří se tedy Indii spolu s dalšími podobnými státy (Brazílie, Rusko, Čína a JAR) skupinu G7 skutečně předstihnout? V zemi, v níž vedle sebe najdete tolik do očí bijících kontrastů, je to určitě možné. Kde jinde můžete spatřit luxusní automobily a ruční vozíky bok po boku? Dnes můžeme říci jenom to, že Sameer a miliony jemu podobných na tom již pracují. Ronita Torcatová je novinářka na volné noze, která spolupracuje s různými periodiky, například s deníky The Free Press Journal a The Hindu. Pochází z Goy, nicméně v současnosti žije a pracuje v Bombaji.
Brazílie — Roky Bossa
„B
razílie je budoucnost," řekl mi jeden francouzský přistěhovalec, který do země přišel před několika lety. Při našem rozhovoru jsme se procházeli čtvrtí Jardins, která patří k nejbohatším v Sao Paulu. V našem okolí bylo možné najít mnoho luxusních obchodů. Na luxus jste mohli v Brazílii narazit vždycky – i dávno předtím, než se jméno tohoto státu stalo synonymem příležitosti k úspěchu. Nicméně před 6 lety, když jsem z Brazílie naposledy odjížděla, byla emigrace do Evropy nebo do Ameriky prakticky základním předpokladem pro každého, kdo měl poněkud vyšší ambice. Situace se ovšem mezitím změnila a život v Riu je dnes velmi atraktivní: kromě pláží a bossy – proslulého brazilského klidu – jsou tu i příležitosti. Mluví všichni
o Brazílii jenom z tohoto důvodu? Vrátila jsem se, abych zjistila pravdu. Vzrůstající počet miliardářů možná do země přivádí další investice, ovšem skutečnými hvězdami dnešní Brazílie jsou společenské třídy C a D – tedy ti, kteří vydělávají přibližně dvojnásobek minimální mzdy – v současnosti se jedná o 54 % všech Brazilců. V jejich životech se za poslední roky odehrály dramatické změny. Z nuzných poměrů se postupně vyhouply do střední vrstvy a jejich kupní síla v současnosti napomáhá posílení vnitřního trhu. Brazilská minimální mzda se za poslední desetiletí zvýšila o 70 % – v současnosti se jedná o 675 brazilských realů měsíčně, což odpovídá asi 330 americkým dolarům (Dieese) – míra nezaměstnanosti přitom poklesla téměř na hodnotu 5,3 % (IBGE). „Život zaměstnanců a střední třídy se v poslední době skutečně změnil,“ potvrzuje analytička podpory průmyslu Cristieni Castilhosová. „Mnozí lidé již dnes nejsou ochotni vzít jakoukoliv práci jen proto, aby přežili, a namísto toho se snaží pracovat na své kariéře.“ Dvaatřicetiletá hospodyně Janete Souzová z města Porto Alegre na jihu Brazílie je dobrým příkladem těchto probíhajících změn. „Manžel koupil domek na pobřeží a já právě vyrážím na pláž,“ přiznává. Na dovolenou se těší a už si plánuje, že si s sebou vezme i novou televizi s plochou obrazovkou. Koupila ji na 12 splátek, jak je v Brazílii zvykem. „Díváme se hlavně na seriály a na fotbal,“ vysvětluje. Její manžel Wellington se živí opravami praček. Po vyučení si spolu s bratrem založil malou firmu. Příjmy jejich domácnosti se za poslední desetiletí zvýšily téměř trojnásobně. Všude je patrný pocit štěstí a pozitivní nálada, přestože některé hospodářské údaje již tak povzbudivé nejsou: Brazílie se sice stala šestou největší ekonomikou světa, ovšem předpověď růstu HDP pro rok 2012 se nenaplnila a brazilské hospodářství nakonec rostlo jen o 1,75 %, díky čemuž za ostatními státy skupiny BRICS zaostalo. Na dru51
Myslíme napřed
hou stranu se Brazílii mezi státy skupiny BRICS nejvíce dařilo při snižování sociálních rozdílů. Překlenutí kdysi obrovské sociální propasti napomohlo posílení vnitřního trhu a přispělo k dosažení vyšší úrovně vzdělanosti populace a dokonce snížení míry kriminality. Cestu, díky níž se má z Brazílie jednou stát „perfektní stát“, pochopitelně i nadále komplikuje řada úskalí. Můj francouzský přítel přiznává, že v zemi i nadále vládne únavná byrokracie. „Ale jsme přece v Brazílii,“ svěřuje se mi, „a pokud právě čekáš ve frontě, dá se s tebou každý do řeči, jako byste byli nejlepší přátelé.“ Právě to je bossa - schopnost nepřipouštět si problémy k tělu a nacházet krásu všude. A Brazílie ještě nikdy předtím nebyla tak pohodovou zemí. Anna Carolina Minozzová se narodila v Porto Alegre. Tato novinářka žije střídavě v Brazílii a v Londýně. Jejím novinářským oborem je zejména umění a móda.
čtvrtě v okolí. „Rozvojem a růstem“, jichž jsme v posledních 15 letech v Číně přímými svědky, došlo k novému objevení Číny. Čína se postupně vymanila ze svírajícího korzetu autoritářství a plánovaného hospodářství a lidé překypují energií a tvořivostí. Více než 86 % obyvatel měst dnes tvrdí, že jsou na tom lépe než v loňském roce. V posledních letech Čína překonává jeden rekord za druhým. Nejprve nahradila Německo jako největší světový vývozce a v roce 2011 se stala největším automobilovým trhem. Nyní se zde dokonce vyrábí více automobilů než v Evropě. Čína navíc Evropě poskytuje více služeb v oblasti výzkumu a vývoje, než kolik se sem dováží, počet kvalifikovaných pracovníků by se měl do roku 2020 zvýšit o 58 % a dosáhnout 180 milionů. Tento rychlý přechod není bez následků. Ničí se životní prostředí, dochází k dramatickým změnám v městských i venkovských oblastech a společnost je navíc pod obrovským tlakem.
kala peníze, ale jiní i nadále žijí ve velmi skromných podmínkách. Prudce se zvýšil počet rozvodů a mnoho dětí má najednou jiné cíle než navázat na tradiční normy předchozích generací.
Fakta o voestalpine „Očekáváme dynamický růst zejména v jihovýchodní Asii včetně Číny, v jižní Americe, a v případě specializovaných oblastí i v USA a Kanadě. V Evropě je naším cílem trvalé zajištění naší dosavadní pozice. Ale již v následujících pěti až šesti letech zvýšíme svůj mimoevropský podíl na cca 40 %,“ předvídá Wolfgang Eder, generální ředitel voestalpine AG.
Čína — Konfucius a kupní síla
D
o Pekingu jsem poprvé přijel kvůli práci pro deník Handelsblatt jednoho studeného dne na jaře roku 1998. Moje žena Zhe se v Pekingu narodila a v této třináctimilionové metropoli strávila začátek života. Bydlel jsem ve středu města v malém hotelu, jen kousek od vodního příkopu obklopujícího Císařský palác. Vzduch byl prosycen kouřem ze starých kamen, v nichž lidé ve čtvrtích s tradičními hutongy topili uhlím. Dnes je město a zdejší život téměř k nepoznání. Proměně úspěšně vzdoroval jen Císařský palác a tradiční 52
Rychlé změny a náhlý boj o ní pokroku ve společnosti ly zkoušce mnoho tradičních Spousta mladých vzdělaných
dosažepodrobihodnot. lidí zís-
V tomto ohledu nás nepřekvapí, že podle 77 % obyvatel čínských měst naráží modernizace často na tradiční hodnoty. Tam, kde se střetává ideál
Be There
53
Myslíme napřed
vzdělávání podle konfuciánské filozofie s kupní sílou, se děti posílají již od tří let na angličtinu a matematiku. Tam, kde se rodiče vracejí pozdě z práce, se začínají prosazovat chutě západního světa a trh zaplavují smažená kuřata a hotové pizzy. Již od té doby, co byla reforma a politika otevřených dveří zahájena, čekají pozorovatelé ze západních zemí, kdy se růst zastaví či kdy zemi zasáhne finanční krize. Čína však vyvrací názor, že se nemůže rozvíjet dlouhodobě. Politickým špičkám se daří řídit hospodářství země, poskytovat stabilitu a umožnit tak, aby se Čína dostala do „nejvyšší ligy“. Spousta věcí ukazuje na to, že Čína bude i nadále poskytovat rozvoj, inovace a moderní trendy a že její čas teprve přichází. Dr. Niklas Schaffmeister žil v letech 1998 až 2009 v Šanghaji, Pekingu a Hongkongu, kde působil jako novinář a konzultant, a poté začal podnikat jako konzultant Globeone. V současné době žijí s manželkou Zhe Wangovou v Kolíně nad Rýnem.
Rusko — Od zisku ke strategii
O
smadvacetiletá vysokoškolačka Maria žije v Moskvě. Podobně jako mnoho jiných mladých lidí se do hlavního města přistěhovala za prací. Jako manažerka logistiky v mezinárodní firmě si dnes vydělá třikrát více než před čtyřmi lety – přibližně 72 000 rublů měsíčně. V městě Tver, odkud pochází a kde by patrně práci hledala obtížně, by se jednalo o velmi dobrý výdělek. V Moskvě to ovšem není nijak závratný plat. Umožňuje jí postupně splácet hypotéku na malý byt a může si několikrát do roka dopřát krátkou dovolenou. Maria ví
54
o existenci hospodářské skupiny BRICS prakticky vše. První, co jí napadne, když se řekne hospodářský růst, je „všudypřítomná ekonomická krize“. Pak se ale na chvíli zamyslí: „Na druhou stranu, před deseti lety bylo nemyslitelné, že bychom si mohli dopřát všechno to, co nyní.“ A má pravdu. Od přelomu tisíciletí se Rusko řadí k nejrychleji rostoucím ekonomikám na světě. Díky obrovskému nárůstu vývozu energetických surovin si udržuje impozantní tempo průměrného růstu téměř 7 %. Ředitel společnosti Goldman Sachs Asset Management Jim O'Neill měl kdysi pádné důvody k tomu, aby Rusko označil za zemi s nejslibnější budoucností ze všech zemí skupiny BRICS. To bylo ovšem ještě před tím, než udeřila světová hospodářská krize. Rusko se její obětí stalo velmi rychle, protože je příliš závislé na zahraničních finančních trzích. Malé a střední podniky prožívaly těžké časy. Musely se vyrovnat se složitou finanční situací a mnoho jich dokonce zbankrotovalo. Po letech nepřetržitého růstu ruský HDP v roce 2009 poklesl o 7,9 %. Tento výrazný propad odhalil největší slabiny ruské ekonomiky: strukturální nedostatky v hospodářském a finančním systému, přílišný důraz na vývoz surovin v kombinaci s nedostatečnou ekonomickou diverzifikací. Pokud se poptávka po
přírodních zdrojích sníží, snižuje se automaticky i životní úroveň obyvatel země. Vláda si je tohoto problému vědoma. Úvahy ruských politiků se postupně přesouvají od zaměření na krátkodobý zisk ke strategickým dlouhodobým cílům a hospodářským koncepcím se strukturovaným financováním. Přes tyto snahy je ovšem Západ ohledně investování v Rusku dosud velmi opatrný. Aby mohlo dojít ke konstruktivnímu ekonomickému dialogu, a aby zahraniční společnosti začaly v Rusku opět investovat, musela by vláda urychleně začít řešit politickou a ekonomickou izolaci země. Dlouho očekávané členství země v organizaci WTO představuje krok správným směrem. Pokud tento trend zůstane zachován, mělo by se Rusko nadále transformovat a využít svůj enormní potenciál. „Copak, Moskva,“ povzdychne si Maria zamyšleně, „není prakticky nic, co byste tu nenašli. Ale život je tu mnohem dražší a stresující než kdekoli jinde. Na druhou stranu ale máme nejnižší daně z příjmů na světě – všichni státu odevzdáváme jen 13 %! Dokonce i francouzský herec Gerard Depardieu si pořídil ruský pas a nechal si jej osobně předat prezidentem Putinem. Míra zdanění po reformě, která má proběhnout ve Francii, se mu zdála být příliš vysoká.“
Mrakodrapy Mezinárodního obchodního centra v Moskvě © Nickolay Vinokurov
Myslíme napřed
Xenia Stroganova se narodila v Moskvě. Živí se jako tlumočnice a často se pohybuje na trase mezi svým rodným městem a Bonnem.
Jihoafrická republika — Vycházející hvězda
L
éto ve městě a teplota se má podle předpovědi vyšplhat až ke 30 °C. V poledne jsou již všude rozevřené barevné slunečníky, jimiž se lidé chrání před sluncem svítícím na bezmračné obloze. Ve čtvrti Braamfontein, která je součástí největšího jihoafrického města Johannesburgu, právě panuje čilý ruch - zejména v okolí nově otevřených kaváren a čerstvě natřených obchůdků. Sewela Moshomová postává ve skupince mladých žen před studentskou kolejí. Tato jednadvacetiletá studentka práv z odlehlé provincie Limpopo je jedním z mnoha mladých lidí, kteří se vydali studovat do hospodářské metropole Jihoafrické republiky. Podobní studenti se sem sjíždějí ze všech částí země. V roce 1994 – tedy v roce, kdy apar-
theid vystřídala demokracie – v JAR promovalo pouze 74 000 vysokoškoláků. V roce 2009 jich bylo již dvojnásobné množství. Seweliny rodiče jsou učitelé a mohli si dovolit poslat svou dceru na studia, ovšem Jihoafrická republika naštěstí přijala určitá opatření, která umožnila vysokoškolské vzdělání i studentům ze sociálně slabších rodin. Díky různým vládním půjčkám a stipendiím tak ve školním roce 2011/2012 studuje přibližně 150 000 mladých lidí. Hlavním problémem JAR zůstává nedostatek kvalifikovaných pracovních sil a oficiální míra nezaměstnanosti ve výši 25 %. Ekonomika této země s více než 50 miliony obyvatel je nicméně největší v Africe. Díky bohatým nalezištím zlata, platiny, uhlí a diamantů a řadě rozvíjejících se oborů (např. turistický ruch, obchod a bankovnictví) je tato obrovská země umístěná strategicky mezi Atlantickým a Indickým oceánem atraktivní pro obchodní partnery z celého světa. Podobná je i situace v Brazílii, Rusku, Indii a Číně, které Jihoafrickou republiku vyzvaly, aby se na konci roku 2010 stala pátým členem skupiny BRICS. Obchodní výměna mezi Jihoafrickou republikou a těmito čtyřmi státy se v roce 2011 zvýšila o 29 %. Dr. Lyal White ovšem soudí: „Jedná se spíše o důsledek obecného vývoje globální ekonomi-
ky než o důsledek členství ve skupině BRICS.“ Podle ředitele Centra pro dynamické trhy při University of Pretoria je členství Jihoafrické republiky prozatím příliš čerstvé na to, aby se mohlo projevit v konkrétních číslech. Skupina BRICS je i přesto velmi důležitá: „Fakt, že JAR má kulturní, hospodářské a politické styky s těmito zeměmi, je zárukou toho, že v těchto nových ekonomikách bude hrát svou roli.“ Ze značného objemu finančních prostředků, které Jihoafrická republika investuje do infrastrukturních projektů, například do budování přístavů nebo železniční sítě, budou profitovat nejen velké korporace, ale i obyčejní lidé – například Andy Nkosi. Ten v posledních dvou letech využívá novou expresní autobusovou linku Rea Vaya, která spojuje Soweto s Braamfonteinem, kde je zaměstnán v hotelu. „V současnosti mne cestování autobusem stojí jen polovinu toho, co jsem platil dříve, a do práce se dostanu dvakrát rychleji,“ říká tento třicetiletý Jihoafričan. Studentka Sewela Moshomová vyhlíží budoucnost se smíšenými pocity. „Jsem nervózní,“ říká, „bojím se, že najít dobrou práci nebude nijak jednoduché.“ Pak se ale lišácky usměje: „Ale já si s tím poradím.“ Novinářka Judith Rekerová, která od roku 2007 žije v Johannesburgu v Jihoafrické republice, se zabývá především panafrickými tématy. Jihoafrická republika je její třetí zastávkou v Africe – po Keni a Demokratické republice Kongo.
Podle těchto příkladů vidíme, že přeměnu určují velmi odlišné faktory. Označení BRICS nemusí mít pro obyvatele těchto zemí zvláštní význam. Mnohem důležitější je, jak jejich životy ovlivňuje pokrok. Životy těchto lidí jsou sice velmi odlišné, stejně jako výzvy, stojící před nimi, ale právě oni budou utvářet budoucnost celé společnosti. 55
56
Myslíme napřed
Revoluce ve vzdělávání Text Carole Cadwalladrová FOTOGRAFIE Christoph Dammast, Luciano De Polo / 123rf.com, MelindaChan / gettyimages, iStockphoto.com / AndrewRich
Jak přispěje internet k celosvětové demokratizaci vzdělávání
P
řed dvěma lety jsem měla na jednom střešním parkovišti v Kalifornii příležitost usednout na zadní sedadlo Toyoty Prius. Když se pak tento vůz odlepil od obrubníku, zamířil přímo k okraji střechy a pak v poslední vteřině změnil směr, aniž by přitom zpomalil, chytila jsem se bezděčně madla dveří. Na sedadle řidiče totiž nikdo neseděl. Jednalo se o prototyp auta bez řidiče společnosti Google a já jsem se cítila tak trochu jako Buck Rogers, který byl katapultován do jiného století. Později jsem naslouchala slovům Sebastiana Thruna, což je profesor umělé inteligence na Stanfordově univerzitě, který pochází z Německa. Nadšeně mi popisoval, jak toto auto zkonstruoval, jak již najezdilo 320 000 km po celé Kalifornii a proč se domnívá, že jednoho dne dopravní nehody zcela vymizí.
Není pochyb o tom, že zejména vyšší vzdělání projde revoluční změnou. O několik měsíců později přinesl deník The New York Times informaci o tom, že Thrun byl vedoucím supertajné experimentální laboratoře Google X, která mimo jiného vyvíjela i Google brýle – vhodné pro rozšířené vnímání reality. A pak, o několik měsíců později, jsem se s Thrunem sešla znovu. Auto bez řidiče, brýle, akademická funkce na prestižní univerzitě – to všechno již byla minulost. Na svou funkci na Stanfordově univerzitě rezignoval a pro Google v současnosti pracuje již jen jediný den v týdnu. Zahájil ovšem nový projekt, přestože jej odmítá za projekt označovat. „Je to moje
mise,“ řekl. „Tohle je budoucnost. O tom jsem absolutně přesvědčen.“ Touto budoucností, v niž Thrun uvěřil a jež jej zaujala mnohem více než auto bez řidiče nebo přístroje ze sci-fi příběhů, je vzdělávání. Konkrétně online vzdělávání, které by bylo v masovém měřítku zdarma k dispozici všem. Hudební průmysl, vydávání tiskovin, doprava, maloobchod – všechna tato odvětví se již musela vyrovnat s velkým technologickým pokrokem. Nyní, jak říká Thrun, je na řadě i vzdělávání. „Musí se změnit. O tom nemůže být pochyb.“ Thrun se konkrétně domnívá, že princip získávání vyššího vzdělání musí projít určitou revolucí. Proto založil Udacity, což je jakási online univerzita, a zamýšlí poskytovat kvalitní vzdělání jak studentům v rozvojových zemích, kteří by k němu jinak neměli přístup, tak i studentům v západním světě, kteří si budou moci vybrat. Platit za vzdělání 57
Myslíme napřed
řádově tisíce liber ročně nebo jej získat zdarma přes internet? Vysoká škola pochopitelně neznamená jen vzdělávání. V průběhu studia můžete najít přátele na celý život nebo i svého budoucího partnera, naučíte se, jak vařit i prát – všechny tyto zkušenosti jsou, nebo alespoň mohou být, nedílnou součástí této životní etapy. Ale právě takto výrazné změny fungují: nejprve přeruší zaběhnutou praxi a vše ostatní se pak vyřeší v blíže nespecifikované době v budoucnosti.
Studia úspěšně absolvovalo 23 000 studentů a všech 400 studentů s nejlepšími výsledky studovalo online K Thrunovu prozření došlo přibližně před rokem na konferenci organizace TED, na níž svět seznamoval s konceptem automobilu bez řidiče. „Vyslechl jsem příspěvek Salmana Khana, který zde představoval organizaci Khan Academy (Khanova akademie), a byl jsem tou myšlenkou zcela unesen,“ říká. „A nadšení mne dodnes neopustilo.“ Salman Khan je tichý šestatřicetiletý muž, který byl původně analytikem jednoho hedgeového fondu. Tohoto zakladatele tzv. vzdělávací revoluce velebí prakticky každý včetně Billa Gatese (který jej označil za „nejoblíbenějšího učitele na světě“). Khan Academy vznikla v podstatě náhodou, když se Khan pokoušel vyučovat svou neteř a synovce. V současnosti má k dispozici 3 400 krátkých videospotů nebo výukových programů, z nichž většinu natočil Khan osobně, jejichž pomoci využívá 10 milionů studentů. „Byl jsem tím zcela uchvácen,“ říká Thrun, „a, upřímně řečeno, jsem se styděl za to, že mých studentů bylo jen 200 – on učil miliony.“ Thrun se pak rozhodl 58
nabídnout světu výuku svého předmětu umělá inteligence na Stanfordově univerzitě – CS221. Oznámil, že do výuky se bude moci zapojit skutečně kdokoli. Zájemci budou pracovat naprosto stejně jako studenti Stanfordovy univerzity a na závěr kurzu budou skládat stejnou zkoušku. CS221 je náročný a obtížný předmět. Na univerzitě si jej zvolilo 200 studentů a Thrun si původně myslel, že na internetu jich najde dalších několik tisíc. Ovšem v okamžiku, kdy tento kurz začínal, se již přihlásilo 160 000 zájemců. Tito studenti pocházeli ze všech států na naší planetě – s výjimkou Severní Koreje. Navíc 23 000 studentů studium tohoto předmětu skutečně zdárně dokončilo. A všech 400 studentů s nejlepšími výsledky studovalo online.
kurzu pro začátečníky, tj. jak vytvořit počítačový vyhledávač, již tento předmět úspěšně absolvovalo 200 000 studentů. Pokud ovšem říkám absolvovalo, mám tím na mysli, že jim byl e-mailem zaslán certifikát. Přesto se ovšem zdá, že některé společnosti začínají tuto iniciativu brát vážně: několik společností (mimo jiné i Google) sponzoruje výuku organizovanou serverem Udacity kurzy a studenty s nejlepšími výsledky následně osloví a nabídne jim zaměstnání. V Americe ovšem není Thrun jediný, kdo spolkl pilulku ze země divů. Dva Thrunovi kolegové vyučující informační technologie na Stanfordově univerzitě, Andrew Ng a Daphne Kollerová, se také zúčastnili obdobného experimentu a následky byly podobné. I oni zalo-
To bylo pro Thruna něco jako moment ze „země divů“. Díky tomu, že jednou vyučoval 160 000 studentů, již nikdy nemohl být spokojený s původním počtem 200. „Mám pocit, jakoby tu byla nějaká červená a modrá pilulka,“ pronesl o několik měsíců později. „Já jsem si vzal červenou pilulku a viděl jsem zemi divů. Pomocí vzdělávání opravdu můžeme svět od základů změnit“. V době, kdy se na Udacity registruji do
žili vlastní webové stránky, Coursera. A zatímco Udacity připravuje své vlastní kurzy, Coursera navazuje partnerství s různými univerzitami a nabízí kurzy již existující – dosud se jednalo o 33 kurzů s celkem 1,8 milionu studentů. Přestože je přístup těchto dvou institucí rozdílný, obě v sobě skrývají dynamický revoluční potenciál, který bývá charakteristický pro největší a nejúspěšnější podniky v Silicon Valley.
Myslíme napřed
Jde o největší změnu ve vzdělávání za posledních 200 let. „Milion registrovaných uživatelů jsme získali rychleji než Facebook, rychleji než Instagram,“ říká Kollerová. „Tohle je dalekosáhlá změna ve vzdělávacím ekosystému.“ Mezitím spustil jiný profesor informačních technologií, Anant Argarwal působící na Massachusettském technickém institutu (MIT), projekt edX, v němž jsou k dispozici materiály z MIT, Harvardu, Berkeley a University of Texas. Argarwal rozhodně není muž, který by měl sklon věci podceňovat. „Vzdělávání bude díky tomuto projektu doslova znovuvynalezeno. Univerzity projdou transformací. Vzdělání bude demokratizováno a bude dostupné všem v celosvětovém měřítku. Jedná se o největší změnu, která se ve vzdělávacím procesu odehrála za posledních 200 let. Poslední takto významnou změnou byl pravděpodobně vynález tužky.“ Dále doufá, že do deseti let by mohl získat miliardu studentů po celém světě. „Získali jsme 400 000 studentů v průběhu čtyř měsíců bez jakéhokoliv marketingu, takže si nemyslím, že by tento odhad nebyl reálný.“ První nabízený kurz navštěvovalo více než 155 000 studentů včetně celé třídy dětí v Mongolsku. Tento rok se podle Argarwala všechno změnilo. Už neexistuje cesta zpátky. „Tohle je přelomový rok.“ Udacity, Coursera a edX jsou tři velcí hráči, kteří sídlí v USA a mají za sebou velké, prestižní a bohaté instituce a firmy. Ovšem i v mnoha jiných zemích je možné najít trendy ústící v podobné iniciativy, které demonstrují možnosti vyplývající ze spojení technologie a vzdělávání. V JAR například existuje pionýrská iniciativa Dr Math, která si klade za cíl pomáhat mladým lidem tím, že jim nabídne průběžné
doučování v matematice. Dobrovolníci v roli rádců odpovídají na otázky a poskytují rady prostřednictvím MXit, což je platforma pro rychlou výměnu SMS
chladnou až do okamžiku, kdy mne v předtuše blížící se katastrofy polije studený pot. Ignoruji to. A pak, asi o týden později, navštěvuji diskuzní fórum třídy.
zpráv. Tyto služby již v JAR využívá více než 30 000 dětí ze základních i středních škol. Je pro ně typický zejména osobní rozměr: přestože se jedná o nástroj pro hromadnou komunikaci, studenti mohou využívat i individuálních konzultací. Před měsícem jsem se zaregistrovala do jednoho z kurzů společnosti Coursera: úvod do genetiky a evoluce, který vyučuje prof. Mohamed Noor působící na Duke University. Na rozdíl od Udacity je v případě Coursery datum zahájení kurzu pevně stanoveno a přednášky probíhají podle rozvrhu. Jsem tu jen já, profesor Noor a mých 36 000 spolužáků. Pocházíme z celého světa: Kazachstán, Manila, Doněck, Irák. Dokonce i Middlesbrough. Ovšem v okamžiku, kdy sleduji první video prezentaci a nechávám se nakazit Noorovým usměvavým entusiasmem, nejsem ještě zcela přesvědčena. Opravdu je tohle budoucnost našeho vzdělávání? Jsou to pouze videa z přednášek. Jsou tu sice i nějaké úkoly na doma, ale já jsem přece novinářka. Blížící se datum odevzdání mne nechává
A právě tady se dostavuje moment mého prozření. Intenzita komunikace probíhající na tomto fóru je neuvěřitelná. Jsou zde tisíce lidí kladoucích i zodpovídajících dotazy na dominantní mutace a rekombinaci. A spontánně se tu utvořily i různé studijní skupiny: kolumbijská, brazilská, ruská. Jedna komunikuje přes Skype a jedna se dokonce schází v reálném životě. A tito studenti jsou tak pilní! Pokud patříte mezi učitele, kteří přišli POČET STUDENTŮ KHAN ACADEMY
10 milionů 59
Myslíme napřed
o iluze, nebo někoho takového znáte, doporučte mu Courseru: najde tam lidi, které bude jednoduše chtít učit. Po čtyřech týdnech nám Noor oznamuje, že zorganizoval jakési Google setkání, jehož se bude moci zúčastnit pouze omezený počet zájemců. Komunikace bude probíhat prostřednictvím webových kamer. Jedním z diskutujících je i Richard Herring – strojvůdce ze Sheffieldu, který chce profesoru Noorovi především sdělit, jak moc je s jeho kurzem spokojen. A pak je tu i Aline – středoškolačka ze Salvadoru. Do kurzu se přihlásila, jak sama uvádí, protože chodí do katolické školy, kde se evoluce nevyučuje. „A vy jste ten nejlepší učitel, jakého jsem kdy poznala!“ říká Noorovi. Stále ještě existuje řada nejasností, které budeme muset v oblasti online vzdělávání vyřešit. Patří k nim i skutečnost, že za svá studia nebudete odměněni opravdovým titulem, přestože jedna americká univerzita před nedávnem oznámila, že bude kredity udělovat i svým online studentům. V současnosti se většina zájemců do těchto kurzů hlásí pouze proto, že se chtějí dozvědět něco nového. „Dále získají certifikát, obvykle ve formě PDF, na němž stojí, že tato osoba může nebo nemusí být tím, za koho se vydávala,“ říká Noor.
Univerzity budou nabízet smíšené modely studia: jakýsi mix klasické a online výuky A přestože počítače mohou být ideálními nástroji k hodnocení matematických příkladů, při známkování esejí o anglické literatuře jsou již méně využitelné. Převažují přírodovědné a technické obory, ovšem postupně se zvyšuje i počet kurzů z oblasti humanitních věd – díky tomu, co Daphne Kollerová označuje za „překvapivě úspěšnou“ metodu hodnocení ze 60
strany spolužáků. Kurzy nabízené Udacity, edX i Courserou jsou v současnosti v první řadě k dispozici zcela zdarma. Když se zeptám Kollerové, proč se vzdělávání tak náhle stalo dalším dítětem technického pokroku, říká: „Je to jako dokonalá bouře. Je to jako hurikán Sandy, všechny potřebné věci prostě přišly ve stejný čas. Je tu enormní globální poptávka po kvalitním vzdělání, které je pro mladé lidi stále nedostupnější. A současně tu máme technický pokrok, který nám umožňuje poskytovat toto vzdělání velmi lacino.“ Studium na vysoké škole má i mnoho jiných výhod. Ovšem některé věci – například navazování přátelství, zapojení se do společnosti, lekce v ovládání pračky – jsou zdarma. Pouze vlastní studium je velmi drahé. Ovšem Udacity a další podobné iniciativy nám ukazují, že i to se může změnit. Jednou ze zatím posledních vysokých škol, které se k tomuto trendu připojily, je univerzita ve skotském Edinburghu. Ta uzavřela dohodu s Courserou a jejím prostřednictvím začne od ledna nabízet 6 kurzů, do nichž se již zapsalo 100 000 studentů. Nebo, máme-li uvést určitou ilustraci, čtyřikrát více studentů, než kolik jich momentálně studuje na celé univerzitě. Tentokrát jsem se ovšem namísto online přednášky vypravila na přednášku skutečnou: koná se ve staré anatomické posluchárně Edinburghské univerzity. Jedná se o majestátní posluchárnu, která svému účelu slouží již od 19. století, kdy se v jejím středu nacházel stůl, na němž probíhaly pitvy. Dnes tu namísto stolu stojí Mayank Dutia, profesor klinické neurofyziologie, který právě přednáší o vnitřním uchu. Jedná se o jednoho z prvních akademiků, který se zapojí do kurzů organizace Coursera začínajících v lednu. Přesto brání i klasické přednášky: „Univerzity jsou jedinečná místa. To, co zde děláme, není možné provádět online. Na tom, že navštívíte přednášku světové špičky v daném oboru, je něco mimořádného. Nebo se můžete dát do hovoru s někým, kdo v daném oboru působí celý život. Toto není možné ničím nahradit.“
Fakta o voestalpine Koncern voestalpine je největším rakouským subjektem i v oblasti učňovského školství – na více než 800 pracovištích v Rakousku absolvuje svou praxi více než 1 300 mladých učňů. – Zřídili jsme učňovská místa i v zahraničních pobočkách, příkladem je Velká Británie. Důsledně investujeme do dalšího vzdělávání, k čemuž aktivně využíváme i různá online média. Všech 45 000 našich zaměstnanců po celém světě je tak součástí jedné velké sítě. Navíc provozujeme HR programy pro rozvoj talentů, podporu rodin, individuální rovnováhu mezi profesním a soukromým životem a řadu dalších programů.
Náhrada se skutečně hledá jen těžko. Ovšem tyto nové webové stránky se neustále ptají, co vlastně univerzity jsou a k čemu tu jsou. A jak za to zaplatit. Argarwal si dokáže představit budoucnost, v níž budou univerzity nabízet smíšené modely studia: jakýsi mix klasické a online výuky. Tyto internetové stránky jsou staré maximálně několik měsíců. Dosud ještě hledají svou konečnou podobu. Univerzity zatím ještě nemizí v propadlišti dějin. Ovšem kdo ví, jak budou vypadat za 10 let? Ještě před 10 lety jsem si myslela, že noviny nám budou dělat společnost navždy. Že knihu nedokáže nic nahradit. A že KITT, inteligentní auto Davida Hasselhoffa ze seriálu Knight Rider, je jen výplodem lidské fantazie.
Be There
61
Be There
62
Zůstáváme zvědaví Přetváříme nápady ve skutečnost.
Díky nezávislým specialistům na celém světě dokážeme pro každý projekt vytvořit tým správných odborníků a nabízíme maximum v oblasti zkušeností a know-how. Rozmanitými způsoby dokážeme docílit náskoku a pokroku, což je základem úspěchu našeho koncernu.
64
Vynálezy, které nezaujaly ... a proč. Vždy jde o detaily!
66
Trendy ve vizuálních efektech Temný rytíř, Avatar a podobné filmy
70
Maličkosti, které mají velký význam Nevídané vynálezy, které usnadňují náš život
72
Humanizace vesmíru Jak je díky novému skafandru možné podnikat turistické cesty do vesmíru
74
Expo 2015 Jsou výstavy Expo znamením budoucnosti? 63
Zůstáváme zvědaví
Vynálezy, které nezaujaly Text Remo Bitzi ILUSTRACE Benedikt Rugar
Intenzita lidské invence je téměř nepředstavitelná. Jen v samotných USA je každý den zaregistrováno více než 1 000 nových patentů. V Číně je toto číslo dokonce ještě trojnásobně vyšší. Přesto se ovšem z každého zajímavého nápadu automaticky nestane komerčně úspěšný produkt. Následující řádky vám pomohou získat určitou představu o tom, proč mohou některé vynálezy zapadnout. Příliš riskantní – raketový batoh
Příliš těžké – obojživelné jízdní kolo Když se zmiňujeme o osobní dopravě, jak by se vám líbilo jízdní kolo, na němž byste mohli jezdit po vodě i po souši? První prototyp obojživelného kola vznikl již ve třicátých letech 20. století. Ovšem do dnešního dne se nikomu nepodařilo sestrojit takový model, který by neměl příliš vysokou hmotnost. Obojživelné kolo, které zkonstruovali dva čínští studenti, sice zaujalo na Mezinárodní soutěži konstruktérů jízdních kol, ovšem o komerčně využitelný produkt se ani v tomto případě nejedná. Zařízení, které kolu umožňuje plout po hladině, zvyšuje při jízdě po souši příliš jeho hmotnost – a stejně to platí i naopak. 64
Již dlouho předtím, než americký zpěvák R. Kelly nazpíval svůj hit I Believe I Can Fly (Věřím, že umím létat), došlo k vynálezu revolučního přístroje, který měl lidem umožnit létání v oblacích: tzv. raketového batohu. Tento výrobek se ovšem nikdy příliš neprosadil – z pochopitelných důvodů. Jenom si představte, jak by asi vypadalo vaše město, kdyby měl každý z jeho obyvatel doma raketový batoh – poněkud děsivá představa, že? Proto není nijak překvapivé, že si žádná pojišťovna nedovolila podstoupit dané riziko a umožnit, aby měl raketový batoh k dispozici každý, kdo by zatoužil po poněkud dobrodružnější ranní cestě do práce.
Zůstáváme zvědaví
Příliš nezdravé – přístroj na zkoušení bot za pomoci rentgenu Rentgenové snímkování se začalo šířit ve dvacátých letech 20. století a jeho využití v prodejnách obuvi se zdálo být smysluplné. Představte si, že narazíte na pár bot, který se vám opravdu líbí … cena je přijatelná … boty vám padnou … ale přesto ještě nejste zcela rozhodnuti. Proto si na speciálním přístroji necháte udělat rentgenový snímek, který vás přesvědčí – opravdu geniální výrobek! Pozor, ne tak docela. Ve čtyřicátých letech 20. století vědci bohužel odhalili i potencionálně nebezpečný vliv rentgenového záření na lidské zdraví. Proto dnes musíme při výběru obuvi spoléhat jen na vlastní úsudek.
Příliš drahé – melouny ve tvaru krychle Pro každý supermarket je důležité především využití prostoru. Pokud se některé zboží nenechá dobře skládat, znamená to nevyužitý prostor a tedy i finanční újmu. Japonští potravinářští technologové, kteří odmítli čekat na přirozenou evoluci, přišli na počátku osmdesátých let 20. století s převratnou novinkou – melouny ve tvaru krychle. K jejich pěstování postačovala pouze plastová bednička, v níž meloun postupně rostl. Loupání těchto melounů bylo sice také jednodušší, ovšem výsledná cena byla příliš vysoká a proto zákazníci o tyto melouny neprojevovali zájem.
Příliš otravné – perpetum mobile V 8. století n. l. popsal jeden indický astronom stroj, který byl schopen pracovat bez jakéhokoli vnějšího zdroje energie – tedy perpetum mobile. Po něm se o vyřešení tohoto teoretického problému pokoušeli i mnozí další badatelé. Z technologického hlediska je existence perpetua mobile nemožná, protože energie se při pohybu stroje ztrácí v důsledku tření, ovšem různé světové univerzity nepřestávala zaplavovat vědecká pojednání na toto téma. Kupříkladu Francouzská akademie věd jakékoli práce týkající se perpetua mobile od roku 1775 oficiálně ignoruje.
65
Be There
Filmová scéna – „Batman začíná“, © David James/Warner Bros/David James /Bureau L.A. Collection/Corbis 66
Zůstáváme zvědaví
Trendy ve vizuálních efektech Text Ari Stein FOTOGRAFIE David James / Warner Bros / David James / Bureau L.A. Collection / Corbis, ScanlineVFX
Temný rytíř, Avatar a podobné filmy
Ř
íká se, že pokud si chcete nějaký sen zapamatovat, je nejlepší si jej zapsat okamžitě po probuzení. Takovéto pozoruhodné alternativní reality působí dojmem krátkých momentů zachycených v čase. Existují ovšem lidé, kteří tyto sny proměňují ve skutečnost – ve filmovém průmyslu jsou známi jako supervizoři vizuálních efektů. Film Cesta na měsíc režiséra Georgese Mélièse z roku 1902 bývá označován za vůbec první snímek, v němž byly použity i miniaturní modely – tedy první skutečné vizuální efekty. Méliès nastavil budoucím tvůrcům laťku skutečně vysoko. Kdyby měl příležitost seznámit se s dnešní filmovou produkcí, byl by jistě velmi pyšný. Pokud se přesuneme v čase o 110 let vpřed, bude nám okamžitě jasné, jak dlouhou cestu vizuální efekty urazily. Filmy Avatar, Počátek, Temný rytíř a Hellboy je možné zmínit jako příklady epických příběhů, které vznikly díky využití vyspělé trikové technologie, vedle níž působí historický snímek 2001: Vesmírná odysea velmi neotesaně. Ve filmu Deset přikázání z roku 1956 můžete najít scénu, v níž Charlton Hes-
ton přikáže moři, aby se rozestoupilo. Režisér Cecil B. Demille tehdy dosáhl potřebného efektu tím, že nechal do nádrže nalít 300 000 galonů vody a pak celý záběr jednoduše přehrál pozpátku. Vzpomeňte také na sedmdesátá léta 20. století, kdy průkopník v oblasti vizuálních efektů John Dykstra a jeho tým neměli při natáčení Hvězdných válek k dispozici techniku odpovídající jejich ambiciózním představám, proto si ji jednoduše vyrobili sami. Díky tomu vznikl typ kamery, známý jako „Dykstraflex“, který umožňoval natáčet několik různých prvků při jednom pohybu kamery. V dnešní době je obor vizuálních efektů prosperujícím a komplikovaným molochem, v němž pracuje řada pracovitých, odhodlaných a nebojácných renegátů. Lidí, kteří dokáží posouvat hranice, ale současně chápou, že se musejí vyrovnat s mnoha omezeními, například v podobě času a peněz, a bez nichž by mnohé filmy vůbec nevznikly. „Člověk musí být superkreativní a co nejoriginálnější, aby se vůbec dokázal prosadit,“ říká Paul Butterworth, který je jedním ze spoluzakladatelů austral-
ské společnosti na výrobu vizuálních efektů FUEL VFX a který se podílel například na natáčení filmů Prometheus a Thor. Butterworth se do Austrálie přistěhoval před dvaceti lety z Velké Británie. V době, kdy v australském filmovém průmyslu začínal, se zde výrobě vizuálních efektů věnovala jen hrstka nadšenců. Počet galonů vody potřebných k vytvoření triku rozestoupení moře
300 000 67
Zůstáváme zvědaví
Časová osa 1982 Součástí hraného filmu se poprvé stala plně počítačová simulace (Star Trek II Genesis Effect)
1990
Dnes jich jsou tisíce. Podle Butterwortha tento obor sice prošel vývojem, ale: „Přestože dnes máme k dispozici velké množství různých technologií, jedná se především o řemeslo, a proto tato práce vyžaduje značné množství zkušeností. Nejvýznamnější nákladovou položkou při výrobě každého filmu proto budou vždy náklady na lidskou práci.“ A jaká technologie dnes umožňuje specialistům na vizuální efekty vytvořit iluzi rozestupujícího se moře? Butterworth říká: „I dnes budete potřebovat špičkové odborníky, kteří budou schopni vyrobit vyspělé přístroje používané v našem oboru. Za určitých okolností můžeme například potřebo-
Simulace kapalin patří k divácky nejatraktivnějším efektům na obrazovce, protože vytváří iluzi proudících tekutin, plynů nebo ohně, jako tomu bylo v případě vesmíru ve filmu Prometheus. V pozadí těchto dokonalých scén je ovšem velké množství komplikované matematiky. Pohyb kapalin patří k nejobtížněji modelovaným pohybům vůbec, protože kapaliny mají unikátní fyzikální vlastnosti. Bylo proto zapotřebí několika desetiletí matematického modelování, než bylo vůbec možné nasadit počítače. První pokusy o počítačovou simulaci pohybu kapalin byly velmi nerealistické. Teprve po zvýšení výkonu počítačů, k němuž došlo
První pokus o využití zachycení pohybu v hraném filmu, nakonec nahrazeno rotoskopií (Total Recall)
1995 První zcela počítačově animovaný film (Příběh hraček)
Scéna z Atlasu mraků, © ScanlineVFX
2009 Plně trikový snímek (Avatar)
68
vat moře, které se rozestoupí určitým způsobem, nebo něco podobného jako ve filmu Prometheus, kde jsme tvořili vesmír pomocí rozsáhlé simulace proudění kapaliny.“
Pro přežití je nutná mimořádná kreativita a originálnost.
v devadesátých letech 20. století, jsme se dočkali alespoň částečně realistické simulace. Od té doby ovšem vývoj pokročil natolik, že je dnes již možné zakoupit určité vizualizované moduly a využít je v konkrétním kompletu vizuálních efektů. Ovšem i pak budete potřebovat zkušeného odborníka, který dokáže jejich potenciál plně využít. Butterworth vzpomíná: „Okamžik, v němž David (Michael Fassbender) poprvé stiskne knoflík, zapálí vesmír a vstoupí do něj, je opravdu jedinečný. Sledujete, jak se objevují všechny hvěz-
Zůstáváme zvědaví
dy, plyny a mlhoviny, a poprvé spatříte rotující měsíc Zeta II, který se přesouvá na své místo. Všichni jsme se tenkrát na sebe podívali a řekli si: ‚Hm, tohle je teda planetárium!‘“ A co budoucnost? Moderní technika je impozantní, ovšem hledání dokonalosti i nadále pokračuje pomocí neustálého postupného vylepšování i hledání dalších možností, které by nás výrazně posunuly vpřed. Jednou ze společností zodpovědných za tento vývoj je i německá triková společnost Scanline. Jejím dílem jsou například pozoruhodné vizuální efekty ve filmech 300: Bitva u Thermopyl, 2012 režiséra Rolanda Emmericha nebo Avengers a současně jí patří i přední pozice v oblasti simulace kapalin. Společnost Scanline si je vědoma nejen změn probíhajících v daném oboru, ale také toho, že vizuální efekty jsou dnes nedílnou součástí každého filmu. Ředitel společnosti Ismat Zaidi říká: „Neexistuje žádný film, který by se bez těchto efektů obešel. Některé se spokojí jen s jednoduššími triky, jiné, například Atlas mraků, na němž jsme se také podíleli, na využití efektů a animace stavějí. Takový film by před 15 nebo 20 lety vůbec nebylo možné natočit.“ Právě technologie kinematografii neustále posunuje vpřed a zajistila jí dostatečnou míru svobody, ovšem paradoxně také způsobila, že stále větší počet lidí kroutí pochybovačně hlavou. Může být film ještě o něco realističtější? Kam všechna ta dokonalá technologie vizuálních efektů vlastně směřuje? Lidem pohybujícím se v branži dělá největší starosti tzv. tajemný val (Uncanny Valley). Jedná se o místo, do nějž se lidé nehodí, o místo, kde do sebe počítačově vytvořená krajina a reálné akce zapadají tak dokonale, že živé herce nahrazují herci digitální. To se již do značné míry podařilo ověřit při natáčení snímků Podivuhodný případ Benjamina Buttona a Polární expres. Pokud se skutečně dostaneme až do tohoto bodu, stane se z filmu podivné místo, v němž budou lidé ovšem i nadále hrát
Vznik filmu Atlas mraků: natáčení před zeleným pozadím, © ScanlineVFX
Atlas mraků po dokončení: animovaná scéna nahradila zelené pozadí svou roli. Bude jich třeba k tomu, aby filmy vyráběli, vymýšleli i sledovali. Pro tyto tvůrce fantastických filmů ovšem často není podstatné poslední řešení na klíč, Flame software nebo rychlost renderování, ale skuteční lidé a jejich emoce. Jsou to neopěvovaní hrdinové filmového plátna. Kdy jste naposledy cestou z kina přemýšleli o týmu, který se podílel na vzniku vizuálních efektů, namísto toho, abyste hodnotili výkon herců nebo režiséra? Dan Glass vzpomíná na svou chvilku slávy: „Jeden z nejúžasnějších okamžiků v mém
životě [...] byla torontská premiéra filmu Atlas mraků, kdy všichni diváci povstali a vydrželi nám tleskat 37 minut.“ Při tomto rozhovoru o digitálních hercích a futuristické technice se zcela určitě nacházíme v zajímavém časovém bodě. Ovšem Zaidi nás ochotně informuje i o určitých výhodách: „Po těch několik týdnů, kdy jsme pracovali na Pirátech z Karibiku, bylo docela příjemné mít na monitoru Johnnyho Deppa.“ Zdá se, že „tajemný val“ se zase o několik kroků přiblížil.
69
Zůstáváme zvědaví
Maličkosti, které mají velký význam Text Lucas Frost FOTOGRAFIE M.Rummenigge / fussball-raritaeten.de, nikeinc.com, Plotnikov / Dreamstime.com, STEVENS Bikes, Stöckli, iStockphoto.com / David Morgan, www.guitarvillage.co.uk, www.guitarbitz.com, Washington State Archives, Puget Sound Branch, Port of Seattle Photograph Collection
I maličkosti mohou být někdy nesmírně důležité, ovšem jejich zdánlivá bezvýznamnost nám často brání uvědomit si, jaký přínos pro naše každodenní aktivity jejich existence má. V následujícím textu se seznámíte s pěti pozoruhodnými vynálezy, které patrně všichni považujeme za naprostou samozřejmost. Fotbalové kopačky
Nike Mercurial Vapor IX, Christiano Ronaldo, © nikeinc.com
Fotbalové kopačky, model „Uwe Seeler“, první pár kopaček M. Rummeniggeho, 1970 © M.Rummenigge/fussballraritaeten.de
Kolo u jízdního kola Jízdní kolo je možné považovat za zcela banální technický prostředek, ovšem i v tomto případě má každá křivka, každý šroubek i každý paprsek svůj specifický význam. Vezměme si například vlastní kolo. Na první pohled se sice podobá starodávným dřevěným loukoťovým kolům, jejichž paprsky byly vystaveny tlaku, ovšem u moderních závěsných kol je tento princip využit zcela opačně, protože všechny paprsky jsou naopak vystaveny stálému napětí, díky čemuž mohou být mnohem lehčí. Díky převrácení běžné logiky je náboj kola v podstatě zavěšen na horní straně obruče a kolo si drží svůj tvar díky tomu, že paprsky přitahují obruč k náboji. V důsledku změny jediného drobného detailu tak bylo kolo prakticky znovuvynalezeno. 70
Na cestě od svých počátků v dobách tudorovské Anglie až k dnešním aerodynamickým modelům prošly fotbalové kopačky pozoruhodným vývojem, jehož součástí byla i řada drobných technických zdokonalení. Kopačky se původně vyráběly ze silné hovězí usně, ovšem v padesátých letech 20. století ji nahradila lehčí useň klokaní. Snaha o další snížení hmotnosti kopaček pak vedla k použití podešví vyráběných z plastu nebo uhlíkových vláken. V současnosti je každý centimetr čtvereční na této obuvi optimalizován tak, aby plnil konkrétní funkci. Speciální gumové proužky na vnitřku hřbetní strany kopaček zvyšují tření a rotaci, což napomáhá vyšší přesnosti při kopání míče. Vývoj v budoucnu patrně povede k dalšímu odlehčení kopaček. Ty budou uzpůsobitelné individuálním potřebám i bezpečnější, čemuž napomohou například odlamovací hřeby.
Kolo značky STEVENS, oficiálního sponzora Stefana Nimkeho, světového šampiona v team sprintu v roce 2011 a v team trailu v roce 2012, © STEVENS Bikes Kostitřas, cca 1870, Francie © Plotnikov/Dreamstime.com
Zůstáváme zvědaví
Lyže Lidé používají lyže již několik staletí – coby dopravní prostředek i sportovní pomůcku. Jejich základní tvar zůstává neměnný: lyže jsou dlouhé a úzké. Nicméně vázání, které slouží k upevnění nohy lyžaře na lyži, se změnilo radikálně. S ohledem na snížení počtu úrazů při lyžování se moderní DIN vázání vypínají v okamžiku, kdy na ně padající lyžař zapůsobí dostatečně vysokým bočním kroutivým momentem. Určitou proměnou ovšem prošel i tvar vlastní lyže. Parabolická lyže, která je na boku výrazně „vykrojena“, a má tedy tenký pas a rozšířené konce, dokáže na sněhu mnohem lépe zatáčet. Díky tomu je dnes ovládání lyží jednodušší a mimo jiné to umožnuje i dosažení vyšších rychlostí při projíždění slalomu.
Lyže „Stöckli“, oficiální sponzor Mika Schmida, olympijského šampiona ve skikrosu ve Vancouveru 2010 © Stöckli
Historické lyže, dřevo a kov, cca 1930 © iStockphoto.com/David Morgan
Elektrická kytara
Gibson k 70. výročí narození Johna Lennona, J160E Museum © guitarvillage.co.uk
Fender, Jaguar Kurta Cobaina: podle modelu kytary Jaguar 1965, na kterou hrál Kurt Cobain počátkem 90. let, © guitarbitz.com
Jazzoví kytaristé se ve dvacátých letech 20. století museli vyrovnat s jedním vážným problémem. V hudebních skupinách té doby přestávaly být jejich nástroje slyšet, protože na trubky a bubny se hrálo stále hlasitěji. Tradiční mikrofon ovšem nedokázal celé spektrum zvuků vycházejících z kytary plně zachytit. Řešení nakonec přišlo v podobě elektromagnetického snímače. Pokud je kolem magnetu ovinut tenký měděný drát a nad ním vibruje ocelová struna, vzniká elektrický proud. Tento elektrický signál je pak možné přivést do zesilovače a získat tak plnější a výraznější zvuk i řadu dalších efektů. U zrodu elektrické kytary tedy stál nevelký kousek kovu.
Kontejnerová přeprava Nárůst objemu obchodu ve 20. století přinesl nutnost reorganizace dopravní logistiky. „Mezinárodní kontejner“ je možné přepravovat po vodě, po kolejích i po silnici, ovšem nikdy by to nebylo možné bez jedné jeho klíčové součásti – tzv. Twist Locku. Tento mechanismus umožňuje bezpečné spojení kontejneru s dopravním prostředkem nebo s jinými kontejnery, které je díky tomu možné skládat na sebe. Princip jeho fungování je následující – ocelový čep se zasune do otvoru ve čtyřech rozích kontejneru a po jeho pootočení o devadesát stupňů dojde k jeho zafixování na místě. Jedná se o pozoruhodně jednoduché řešení, které přineslo odpověď na opravdu globální výzvu.
Smiths Cove Terminals, přístav v Seattlu, cca 1919, © Washington State Archives, Puget Sound Branch, Port of Seattle Photograph Collection
Kontejnerová loď, Holandsko 2012, © Christoph Dammast
71
Zůstáváme zvědaví
Humanizace vesmíru Text Johanna Bloomfieldová ILUSTRACE Benedikt Rugar
Jak je díky novému skafandru možné podnikat turistické cesty do vesmíru
3
1 Vnější vrstva s nehořlavou a
větruvzdornou úpravou Oblek je z jednovrstvého teplem svařitelného nylonu, který je odolný vůči ohni a větru.
1
2
2 Vnitřní membrána Vnitřní membrána se při opětovném vstupu či při sníženém tlaku v kabině naplní kyslíkem, čímž se udržuje tlak v oblasti břicha a krevní oběh. 3 Tkaninové omezující popruhy
Popruhy zabraňují nadměrné změně velikosti a zvětšení obleku v případě přetlaku a umožňují tak kosmonautům lepší pohyblivost. 4 Přenosná ventilační jednotka
4
72
Toto je přívod kyslíku. Přenosná ventilační jednotka je nástroj, který kosmonauti drží v ruce. Dodává obleku kyslík a používá se pro ochlazení a obnovení cirkulace kyslíku.
Zůstáváme zvědaví
P
o nedávném zveřejnění úvahy, že nebude trvat dlouho, a lidstvo se přemístí ze Země do mimozemských kolonií na Měsíci a Marsu, se běžný člověk asi podiví: ‚Budu snad žít ve sci-fi románu?‘ Realita je taková, že požadavek na komerční průzkum vesmírného prostoru plní nové zdroje z rychle se rozvíjejícího klubu podnikatelů. Mluvíme-li o průmyslu „nového prostoru“, je cílem zajistit přístup do vesmíru prostřednictvím soukromě financovaných společností. Těžiště pozornosti je upřeno nejen na zajištění beztížného cvičiště pro ctižádostivé kosmonauty, ale také na zavedení inovativních a nákladově efektivních kosmických technologií. V závislosti na tom, jak se stále snižuje financování vládních agentur, např. NASA, se dramaticky zvyšuje zapojování vnějších zdrojů, které umožnily, že se zrodilo malé, ale zásadní společenství firem, které jsou určeny k tomu, aby vynesly lidské bytosti do hloubi vesmíru. Dříve než si představíme odchod velkých mas do lunárních kolonií, je důležité pochopit, co tyto firmy skutečně nabízejí. To, co se míní „vesmírem“, začíná fakticky 100 km nad zemským povrchem. Aby mohla vesmírná loď vystoupat na oběžnou dráhu, musí dosáhnout výšky 160–320 km a vyvinout minimální rychlost 28 000 km/h čili Mach 23 (23násobná rychlost zvuku). Suborbitální lety jinak nabízejí výstup na „hranici vesmíru“, kdy můžete zažít beztížný stav, ohromující pohledy na zakřivení země a nekonečnou čerň vesmíru. Takže otázka zní: Jak daleko jste ochotni jít? Pro vesmírné dobrodružství si můžete zvolit let s nulovou přitažlivostí, kdy zůstáváte v hranicích zemské atmosféry, ale můžete ještě zažít stav beztíže. Odvážnějšího kosmonauta bude lákat suborbitální let s Virgin Galactic. Spojením tryskového letadla a raketami poháněného vynášecího tělesa dokáže loď Virgin Galactic vynést 6 zákazníků a 2 piloty do stavu blaženosti
na hranici vesmíru. Při strmějším stoupání než u klasických letadel zažijí cestující „vyřinutí slz ze zrychlení“, následované za odměnu krátkým stavem beztíže. Co je k tomu potřeba? Kromě zaplacení ceny 200 000 USD se pro tyto ambiciózní cesty požaduje lékařské a psychologické vyšetření. Pro překonání třídenní doby mohou být na obtíž kinetóza a nedostatek psychologické přípravy. Astronauti totiž na svůj vesmírný let obvykle potřebují tisíce hodin tréninku!
Otázka tedy zní... jak daleko jste ochotni jít? Jedním z rozhodujících prvků, které umožní cestujícím pohyb atmosférou, je tlakový oblek „Intra Vehicular Activity“ (IVA), přenosný systém pro přežití, který se obléká v lodi k zajištění nouzové ochrany při ztrátě tlaku v kabině. Na vnější straně sestává ze zpomalovače šíření plamene a proudění vzduchu, dále z vnitřní membrány, tkaninových omezujících popruhů a přenosné ventilační jednotky. Membránové přepážky omezují účinky tíhového zrychlení a lze je upravovat knoflíky na vnější straně. Rukavice i helma jsou připojeny k obleku kovovými přírubami. Dvě firmy, které vyvíjejí propracované obleky IVA, jsou Final Frontier Design a Orbital Outfitters. FFD vytvořili v r. 2010 Ted Southern a Nikolaj Mojsejev na základě spolupráce mezi ruským inženýrem pro vesmírné obleky a odborníkem na zvláštní účinky a oblékání. Jejich oblek 3G Next Generation včleňuje membránu a omezování do jednovrstvového tlakového obleku v ceně 50 000 USD. Prvním zákazníkem se stal Zero2Infinity, jehož héliem plněný výškový balon je určen k vynesení 4 pasažérů do výšek kolem 36 km.
MINIMÁLNÍ RYCHLOST VESMÍRNÉ LODI PŘI VSTUPU NA OBĚŽNOU DRÁHU V kilometrech za hodinu
28 000 km/h Další nováček v průmyslu zvláštních účinků, Chris Gilman, založil v r. 2006 Orbital Outfitters. Předtím pracoval v Hollywoodu na tvorbě kostýmů pro film a televizi. Průmyslový oblek do suborbitálního prostoru (IS3) vyráběný společností OO slouží jako nouzový oblek posádky, o kterém Gilman tvrdí, že ‚je nejen schopen zachránit životy osob v nouzové situaci, ale současně jim musí zajistit dobrý vzhled a pocit.‘ Co to znamená pro nejbližší budoucnost průmyslu „nového prostoru“? Zatímco Elon Musk, výkonný ředitel SpaceX, hovoří o založení soběstačné lidské civilizace na Marsu, můžeme začít přistáním prvního komerčního plavidla bez posádky na mezinárodní vesmírné stanici v květnu 2012. Při senzačních rozhovorech o vesmírných hotelech a vesmírných výtazích je nepopiratelná skutečnost budoucnosti soukromě financovaných vesmírných cest. Od zařazení Richarda Bransona mezi řídicí pracovníky dřívějších letů Apollo slibuje „nový prostor“ najít nekonvenční alternativy, které nás posunou do pozice, kdy budeme nejen schopni prožít naše sci-fi fantazie, ale také odhalit zdroje energie, které by mohly nahradit ty omezené na Zemi, již v současné době obýváme. 73
74
Expo 2015 Text Paul Sullivan FOTOGRAFIE Paul Furst, Victoria and Albert Museum / London, Cheng Min / Xinhua Press / Corbis, Wojtek Gurak, Expo Milan
Přípravy příští Světové výstavy, Expa Milán 2015, jsou v plném proudu. Paul Sullivan se proto zajímal o historii této akce, která patří k nejvýznamnějším platformám sloužícím k navázání dialogu a realizaci inovací na naší planetě... 75
Zůstáváme zvědaví
P
ředstavte si svůj život za situace, kdy nebylo možné poznávat zázraky moderního světa prostřednictvím notebooku, smartphonu ani jiných technických vymožeností, ale bylo třeba se za nimi vypravit osobně. Tak tomu ostatně bylo až donedávna: již od dob konání první Světové výstavy v roce 1851 cestovali lidé z celého světa vlakem, lodí nebo dokonce pěšky, aby si mohli na vlastní oči prohlédnout takové revoluční novinky, jako byly belgické vafle, elektrický zubní kartáček nebo počítače. „Zdánlivá konfrontace výrobků, ve skutečnosti ovšem konfrontace utopií,“ rozplýval se Viktor Hugo v úvodu ke katalogu pařížské výstavy Exposition Universelle, která se uskutečnila v roce 1867. Toto jeho konstatování nepochybně platilo v případě všech Světových výstav – již od roku 1851, kdy v Křišťálovém paláci v londýnském Hyde Parku proběhla první Světová výstava. Inspirací pro organizátory londýnské výstavy byla tradice pořádání francouzských národních výstav (zejména Francouzská průmyslová výstava z roku
princ Albert (manžel královny Viktorie). Tato akce se pyšnila grandiózním názvem „Great Exhibition of the Works of Industry of All Nations" (Velká výstava průmyslových výrobků všech národů) a dokázala oslovit 6 milionů návštěvníků z 25 zemí. Tento královský úspěch (doslova i obrazně) byl dostatečným impulsem pro pořádání výstav, které následovaly bezprostředně poté (Filadelfie, Sydney, Barcelona, Paříž), ale i výstav dnešních, jež se konají v zemích, které jsou velmi rozmanité – Austrálie, Brazílie, Kanada, Japonsko, Jižní Korea nebo Čína.
Zdánlivá konfrontace výrobků, ve skutečnosti konfrontace utopií Po založení zastřešující organizace Bureau International des Expositions (BIE) v roce 1931 se interval pořádání Světových výstav ustálil na přirozeném
nejsou pojaty tak „velkoryse“, trvají jen 3 měsíce a probíhají v době mezi výstavami světovými. Poslední takovouto akcí bylo Expo ve městě Yeosu (Jižní Korea), které se uskutečnilo v roce 2012. Prozatím poslední Světová výstava, která se konala v roce 2010 v Šanghaji, dokázala přilákat 73 milionů návštěvníků z 200 zemí – 98 % z nich byli Číňané. V roce 2008 se delegáti BIE sešli v Paříži, aby zde rozhodli o místě konání Světové výstavy v roce 2015. Vítězný Milán, který je nejseverněji položenou italskou metropolí, tehdy získal 86 hlasů. Jeho nejvážnějším soupeřem bylo turecké město İzmir, jehož kandidaturu podpořilo 65 delegátů.
Rozvíjející se koncept Světovým výstavám se pochopitelně nevyhýbaly ani problémy. Pro výstavu, která se uskutečnila v roce 1984 v americkém New Orleans, představovaly vážnou konkurenci Letní olympijské hry, které probíhaly ve stejné době v Los Angeles. Navíc zde nebyly k vidění ani žádné pozoruhodné exponáty a výstava proto nakonec skončila vyhlášením bankrotu. Finanční závazky musela uhradit americká vláda. USA se od té doby přestaly v oblasti pořádání Světových výstav výrazněji angažovat. Ovšem úspěchy výrazně předčily veškerá negativa. V Evropě i USA vznikly díky pořádání těchto akcí v poválečných letech tisíce pracovních míst a některá města (například Seattle POČET NÁVŠTĚVNÍKŮ VÝSTAVY EXPO 2010 V ŠANGHAJI
Crystal Palace, Velká výstava v roce 1851, © Paul Furst
1844) ovšem londýnské Expo bylo zcela jistě ojedinělé co do ambic i globálního dosahu. Organizátorem této výstavy byl 76
pětiletém cyklu. Každá z těchto výstav trvá 6 měsíců. BIE podporuje i pořádání tzv. Mezinárodních výstav, které
73 milionů
Zůstáváme zvědaví
v roce 1962) se díky pořadatelství Světové výstavy velmi zviditelnila. Stávající architektonická dominanta města – Space Needle (Vesmírná jehla) zde byla postavena právě u příležitosti konání Světové výstavy. Architektonický odkaz Expa ovšem zahájila již výstavba proslulé Eiffelovy věže, která vyrostla v roce 1889 u příležitosti pořádání Světové výstavy v Paříži. V průběhu let se cíle a zaměření Světových výstav postupně rozvíjely a zbavovaly své původní koloniální aury 19. století. Začaly se více zaměřovat na otázky kultury, národního image, navazování dialogu mezi národy a také na současné výzvy, s nimiž se naše planeta potýká. Od roku 1994 je oficiálním tématem těchto akcí životní prostředí a udržitelný rozvoj: šanghajské Expo 2010 se například zabývalo tématem „Lepší město, lepší život“ a zaměřilo se na problémy související s urbanizací. Výstava v jihokorejském Yeosu se zase v roce 2012 věnovala tématu „Oceány a pobřeží“. Expo Milán 2015 se bude věnovat globálnímu mottu „Uživit planetu, energie pro život“. V současnosti na naší planetě přibližně jedna miliarda lidí hladoví, ovšem stejný počet lidí naopak trápí obezita a nadváha. Jedním z cílů Expa 2015 je vzbudit zájem veřejnosti o tyto skutečnosti a podpořit úsilí o řešení těchto problémů; bude se proto věnovat otázkám výživy a představě, že by každý obyvatel naší planety měl mít přístup ke zdravým a bezpečným potravinám i vodě v dostatečném množství. Itálie je velmi vhodným místem pro takovouto diskuzi. Italský potravinářský průmysl je druhý nejvýznamnější v zemi. Jeho součástí je i více než 36 000 rodinných podniků a společností střední velikosti, v nichž pracuje půl milionu lidí a jejichž roční obrat činí více než 100 miliard euro. V Itálii navíc sídlí i 3 agentury OSN činné v oblasti produkce potravin, zemědělství a boje proti hladovění: Organizace pro výživu a zemědělství
Zahajovací ceremoniál na Expo 2010 v Šanghaji, © Cheng Min/Xinhua Press/Corbis
Dánský pavilon, Expo 2010 v Šanghaji, © Wojtek Gurak
(FAO), Světový potravinový program (WFP) a Mezinárodní fond pro rozvoj zemědělství (IFAD). Expo Milán 2015 je pro Itálii nepochybně významnou investicí do budoucnosti. Bude se jednat o první větší akci v zemi přicházející po období vleklé hospodářské krize. Jedná se tedy o jedinečnou příležitost k povzbuzení finančního systému a nasměrování italské ekonomiky do budoucna. Italská vláda opakovaně potvrdila, že realizaci Expa
2015 plně podporuje – a tím současně výrazně přispívá k modernizaci země. „Itálie, italská vláda, místní úřady, obyvatelstvo i italské společnosti pořádání Expa Milán 2015 plně podporují a k jeho úspěchu přispějí svými uznávanými organizačními schopnostmi i kreativitou,“ prohlásil italský premiér Mario Monti na akci International Participants’ Meeting (Setkání zahraničních účastníků), která proběhla v říjnu roku 2012. „Jsme odhodláni učinit 77
Zůstáváme zvědaví
vše pro úspěch této akce a zviditelnění hlavního tématu Expa, které je možné vyjádřit velmi stručně: ‚Neplýtvejme.‘“
Přelomové Expo K dnešnímu dni již svou účast na Expu 2015 potvrdilo rekordních 113 zemí. 18 zemí již dokonce podepsalo oficiální smlouvu definující podmínky jejich účasti. Jedná se například o Čínu, Rusko, Turecko, Německo, Švýcarsko, Spojené arabské emiráty a Thajsko. Německo oznámilo investici ve výši 45 milionů euro a Čína, která dosud žije úspěchem šanghajského Expa, prohlásila, že Expo 2015 navštíví více než jeden milion Číňanů. Švýcarsko, které již dokonce prezentovalo svůj výstavní pavilon, investuje do své expozice přibližně 100 milionů amerických dolarů. S podobnou částkou počítají i Spojené arabské emiráty.
Výstava Expo 2015 se stane centrem inovativní sítě v oblasti šetrné a udržitelné mobility Předpokládaná návštěvnost výstavy činí v současnosti přibližně 20 milionů osob, přičemž většina z nich patrně přijede z evropských zemí. Na podobě výstavního areálu, který vyrůstá v oblasti severozápadně od centra města, pracují mnozí významní architekti – například Stefano Boeri, Ricky Burdett a Jacques Herzog. Samotný výstavní areál má ambici stát se významným mezníkem na poli ekologické udržitelnosti. Podíl recyklovaných stavebních materiálů použitých při výstavbě výstavních pavilonů bude dosahovat 80 % a v areálu bude rovněž vysazeno více než 10 000 rostlin a keřů. Výstaviště bude dopravně dostupné vlakem i metrem a návštěvníci zde dostanou 78
možnost řídit elektromobily nebo využít služby umožňující používaní automobilů nebo jízdních kol více lidmi. Výstavní areál se navíc stane centrem inovativní sítě tzv. šetrné a udržitelné mobility, díky čemuž bude zajištěno spojení s centrem Milána i okolními oblastmi. Součástí této sítě bude 35 km stezek pro pěší a cyklisty, a dále i parky a kanály. Aby bylo v tomto „chytrém městě“ možné zajistit i dostupnost nejmodernějších technologií, organizátoři Expa uzavřeli smlouvy s místními společnostmi, které zde vybudují infrastrukturu potřebnou pro klasické telefonní linky, mobilní telefony i přenos dat. Díky tomu zde bude k dispozici i poslední generace technologických řešení včetně provádění plateb a nákupů vstupenek prostřednictvím mobilního telefonu. K dispozici budou chytrá řešení pro návštěvníky i veřejnou správu, vývoj a administrativa webových stránek, operační management, podpora a poskytování hlasových a datových služeb.
ní, a také Dětský park. Navíc zde bude zajištěn i průběžný dialog v podobě seminářů, prezentací a diskuzí. Velkou otázkou zůstává, jestli Světové výstavy reflektují způsob našeho vnímání budoucnosti nebo jsou spíše jakýmisi indikátory budoucího vývoje. Není vyloučeno, že platí obojí. Na šanghajském Expu v roce 2010 představoval Pavilon budoucnosti různé podoby naší budoucnosti tak, jak si ji představovali různí vizionáři v minulosti – jedná se například o filmy Blade Runner a Metropolis. Tyto představy se možná nerealizovaly, ovšem řada jiných předpovědí se naopak splnila – namátkou připomeňme telefon, výkonný parní stroj, žárovku, nylon nebo biograf. Důraz kladený na nové technické vymoženosti je ovšem dodnes stejně intenzivní jako v minulosti – dokazují to například roboti, kteří hráli v roce 2010 na housle v japonském pavilonu. Statistiky návštěvnosti a všeobecný zájem o Světové výstavy dokazují, že tyto akce svůj význam neztratily ani ve 21. století. Možná nám ne ve všech případech při-
V souladu se zaměřením Expa na zábavu a vzdělávání zde vyroste Park biodiverzity o rozloze 14 000 m², přírodní amfiteátr pro 11 000 diváků, Jezerní aréna s dodatečnou kapacitou 20 000 (stojících) diváků, v níž budou probíhat vodní show, koncerty a různá představe-
nášejí odpovědi na otázky, které se nám snaží přiblížit, ovšem přesto představují platformu pro globální dialog, jehož se může fyzicky zúčastnit velká část obyvatel naší planety – jedná se tedy o příjemnou a snad dokonce i zásadní novinku ve věku online interakce.
„Víme, jak zkombinovat spolehlivost s odvahou.“ Joe Gantley, Transport Manager, England
Jako dokonale koordinovaný tým můžeme reagovat během několika sekund, aniž bychom se přestali soustředit na svůj cíl. Právě touto vytrvalostí, tímto nadšením, s kterým čelíme novým výzvám, se odlišujeme. Bereme budoucnost do svých rukou.
www.voestalpine.com
79
voestalpine AG voestalpine-Strasse 1 4020 Linec, Rakousko T. +43/50304/15-0 F. +43/50304/55-0 www.voestalpine.com
