Budoucnost evropského bankovního sektoru: Liikanenova expertní skupina a co o ní víme? Pavel Štěpánek Den s VŠE, 2.6.2012
Obecně ke skupině • Tato skupina má mandát zvážit nutnost tzv. strukturálních reforem bankovního systému v Evropě (paralelně s regulatorními změnami) - zda by posílily finanční stabilitu a zlepšily efektivitu a ochranu spotřebitele. Jestliže ano, má v tomto smyslu dát příslušné návrhy. • V listopadu 2011 představena myšlenka v Evropském parlamentu, v lednu 2012 byl jmenován předseda E. Liikanen. Od února funguje, finální zpráva má být prezentována Evropské komisi „do konce léta“ 2012. • Na jednání si zve externí experty. Pokrok zatím není komunikován vůči veřejnosti a panuje kolem jednání velké tajemno.
Inspirace a cíle • Má se inspirovat mj. Volckerovým pravidlem (zákaz určitých aktivit), Dodd-Frankovým zákonem (omezení pro velikost), Vickersovou zprávou (vyčlenění určitých aktivit do oddělené právní entity, resp. poměrně striktní oddělení). • Cíle: – snížení rizika bankovního systému jako celku; – snížení rizika, jež představují individuální bankovní subjekty pro systém (pravděpodobnost, dopad); – snížení morálního hazardu tím, že se umožní „krach“ i velkých a komplexních subjektů (omezení vládních záruk); – podpora konkurence; – udržování integrity vnitřního trhu.
Vickersova zpráva (UK Independent Commission on Banking) 1. • •
Schopnost absorpce ztrát Více kapitálu (základní kapitál aspoň 10 %, primární schopnost absorpce ztrát 17-20 % - včetně „bail-in bonds“) Přísnější požadavek na pákový poměr (leverage ratio), preference pojištěných vkladů.
2. Strukturální změny • Oddělení retailového bankovnictví od investičního (a „wholesale banking“) – „retail ring-fencing“ • „Retailové“ (zahrnuje nicméně nejen spotřebitele, ale i malé a střední podniky) aktivity budou muset být v dceřiné společnosti (právní, ekonomická a operační separace od zbytku skupiny).
Vickersova zpráva (UK Independent Commission on Banking) – ctd. 2. Strukturální změny (ctd) •
•
• • •
V retailové části musí být všechna retailová depozita a kontokorenty spotřebitelům a SMEs. Mohou zde být nabízeny: spotřebitelské úvěry a úvěry SMEs, hypotéky, kreditní karty, úvěry (vč. leasingu a factoringu), správa majetku, pomocné služby. Mnoho bankovních služeb nebude moci být nabízeno v rámci ring-fence (např. služby zákazníkům mimo EHP, služby jež by vyústily v expozici vůči finančním institucím, aktivity na obchodní knihu, služby vztahující se k sekundárním trhům a obchodování s deriváty). Přesný rozsah ohraničení není zatím dán: především co se oblasti korporátního bankovnictví týče. Ohraničení bude poměrně silné (retailová část musí sama o sobě splňovat všechny regulatorní požadavky, vztah ke zbytku skupiny bude na úrovni „třetí strany“, požadavky na strukturu řízení), byť nejde o úplné oddělení. Cíl: snazší záchrana bank, lepší ochrana klientů retailového bankovnictví od vnějších šoků (není tedy o zabránění bankovnictví „kasinového typu“).
Volckerovo pravidlo (Sekce 619 DoddFrankova zákona) • Oddělení některých investičních aktivit z komerčních bank: – Omezení obchodování na vlastní účet (nikoliv však jeho zákaz - hedging a tvorba trhu povoleny) – Omezení akvizic, investic a majetkových podílů v hedgových fondech a fondech soukromého kapitálu (včetně některých vztahů s těmito fondy).
• Primárně se zaměřuje na aktivity bank operujících v US, zahrnuje i mnoho aktivit mimo US.
Omezení velikosti v Dodd-Frankově zákonu • Žádná instituce by neměla být „too big to fail“. • FRB (Federal Reserve Board) nesmí schválit jakoukoliv fúzi či akvizici (která by zahrnovala finanční instituci), když by výsledná společnost měla více než 10 % celkových konsolidovaných pasiv všech finančních společností. • Další omezení týkající se institucí přijímajících vklady.
Diskuse – jak argumentují zastánci strukturálních (administrativních) opatření Klíčový argument je ve velikosti: situace too big to fail vede: • K nesymetrickému rozkládání nákladů financování, z něhož profitují velcí hráči: deformace finančního trhu • K jinému (tj. rizikovějšímu) přístupu k řízení portfolia a rizika, k potírání základní funkce bankovnictví (transformace maturit), k odklonu od financování s přidanou hodnotou pro tvorbu HDP% ve prospěch „kasinového“ chování • K ovlivňování regulatorních pravidel ve prospěch velkých hráčů (viz IMF Staff discussion note „The Too-Important-to-Fail Conundrum“, May 29,2011)
A dále: • Koncept tzv. SIFI zahrnuje dodatečný kapitálový požadavek ve výši 2.5 procentního bodu: too big to fail • Z 29 SIFIs je 17 v Evropě • Velikost evropských nadnárodních bankovních skupin kvantitativně přerostla schopnost národních autorit jejich domovských zemí řešit (=financovat) jejich případné problémy
Struktura portfolia na vybraném vzorku evropských bank (všechny banky kotované na burzách) Celkem 32 kotovaných bank
10 největších
36 %
36 %
10 nejmenších
9%
75 %
Z údajů ze všech cca 8000 evropských bank by vyplynula ještě větší disproporce, protože i oněch 10 „nejmenších“ kotovaných bank patří mezi 0,5% největších evropských bank
Diskuse – jak argumentují odpůrci • Evropský finanční sektor je velmi diverzifikovaný jak z hlediska struktury tak používaných obchodních modelů • Převládá na něm model univerzálních bank • Žádná z jeho částí nebyla krizí postižena více než jiné, proto nelze usuzovat, že by tu byl strukturální problém • Ba co víc, jeho diverzita je sama o sobě významným faktorem stability, resp. řízení rizika: proto pozor na nedomyšlené administrativní iniciativy, které by diverzitu poškodily … • A kromě toho je evropský trh více závislý na bankovním zprostředkování než trh americký: případné negativní dopady administrativních strukturálních zásahů na ekonomiku by tedy byly větší: nelze tedy jen tak jednoduše inspirovat US příkladem • Argument jednotnosti evropského trhu: konsolidace (a stabilita) jednotného trhu potřebuje volný přeshraniční pohyb kapitálu: na místě je obava, že administrativní zásahy omezí volný pohyb s negativním vlivem na finanční stabilitu
Poměr aktiv bankovního sektoru k HDP činí v USA pouze 150%
Aktiva komerčních bank v EU a v USA
(v tisících miliard USD)
A dále … • V univerzálním obchodním modelu se retailové aktivity bez investičních neobejdou, příklady: – poskytování úrokových a kurzových zajišťovacích nástrojů korporátním klientům … – i klientům veřejnoprávním (státní a municipální dluhopisy apod) … – i obyvatelstvu (hypotéční zástavní listy …) – Strukturované finanční nástroje pro financování infrastrukturálních projektů • Umělé oddělení investičního a retailového bankovnictví by tedy bylo technicky velmi delikátní záležitostí - není vždy triviální rozpoznat co je pravou motivací investiční transakce … • Pokud je to podpora retailové služby, banky potřebují ošetřit svá rizika, která vznikají jim samotným sejmutím rizik z retailových klientů … tedy musí s těmito riziky na trh a tam se zajistit …
Ovšem je tu i zásadní koncepční argument … •
Dosavadní převládající přístup k finanční stabilitě (Basilejská pravidla ve všech vývojových mutacích) se zaměřoval na identifikování rizik, jejich měření a přijímání regulatorních opatření, která stimulují banky k lepšímu řízení rizik
•
Uvažovaný strukturální zásah do bankovnictví je ideovým protipólem: – místo, aby se regulace odvíjela od rizik, chce změnit systém tak, aby se rizika eliminovala; – místo stimulace nastupuje administrativní (tj. velmi netržní) ingerence, resp. zákaz
•
Snaha „zrušit“ , resp. vytěsnit rizika z bank (či segmentu bankovnictví) je ovšem koncepčně mylná: riziko je nedílnou součástí (a do jisté míry hnacím prvkem) každého podnikání, tedy i bankovního
•
A je to spojeno se samou podstatou bankovnictví, kterou je transformování maturit – tedy krátkodobých zdrojů do dlouhodobého úvěrování: tato sama transformační úloha je zdrojem rizik, proti nimž se nemohou banky chránit jinak než transferem rizika směrem k investorům na finančním trhu Celkově jde tedy o to, aby se s příslovečnou vaničkou nevylilo i dítě …
A kromě toho … • Ostatně, již probíhající regulatorní reformy také povedou (z důvodů lepší identifikace a řízení rizik, kapitálu a likvidity a omezení pákového efektu) ke strukturálním změnám v obchodních modelech … • Otázka časování: iniciativy „Vickers a Volker“ byly artikulovány vlastně dříve než se ukotvil rámec stávajících regulatorních změn a proto nemohly vzít v potaz účinky, které tyto reformy přinesou … • Ostatně primární účel všech iniciativ je stejný: posílit stabilitu finančního sektoru – pokud tedy chceme přemýšlet o nových opatřeních dokonce dříve, než stávající budou uvedena v život, a artikulujeme pro ně stejné ambice jako pro ta stávající, pak těm stávajícím nevystavujeme moc dobré vysvědčení ….
České banky to vidí podobně jako Evropská bankovní federace … – – – – –
Stávající smršť regulatorních iniciativ ještě ani není schválena a nezačala platit a už se připravují opatření další … Před dalšími iniciativami je proto třeba vyhodnotit dopad stávajících návrhů a počkat na dopad jejich implementace Není prokázána vazba mezi strukturální reformou a finanční stabilitou (může zvýšit náklady, aniž by zvýšila stabilitu)... Dokonce je tu důvodná obava, že strukturální reforma může stabilitu poškodit Model univerzálního bankovnictví se zdá být správným modelem - univerzální banky se s krizí vypořádaly lépe než specializované investiční banky (diverzifikace rizik).
Děkuji za pozornost !
