NORSKO 2004
Co předcházelo……… Sedím si takhle večer někdy koncem června u Ruma, dopíjím 3 pivo a klábosím s přáteli, když se k našemu stolu posadí již mírně rozjařený Karel a začne bájit o Norsku. Při čtvrtém pivu jsem ochoten mu nejen naslouchat, ale i tu cestu plánovat, což se ukázalo jako rozhodující. Beru tu debatu jako dobrej pokec o Norsku a s tím také odcházím domů. Věci dostávaj spád v pátek na Cihelně, kdy se u kiosku se steaky potkávám s Burdicí, která mi sděluje, že Linda se strašně těší na Norsko, kam pojedu s nima a se svým vozem. Po pozření steaku jsem si to srovnal v hlavě s tím, že nic závazného jsem neslíbil. To jsem si myslel do okamžiku, než mě spatřila Linda. Vrhla se ke mně a s rozzářenýma „čočkama“ mi sdělila, že je strašně ráda, že s nima jedu do Norska a že se strašně těší. Čímž bylo rozhodnuto a nastala fáze příprav.
Co následovalo………. Linda byla vyslána do Brna s úkolem obstarat co nejpodrobnější mapu Norska, což se jí kupodivu podařilo a dle této mapy jsme i to Norsko nakonec projeli. Karel začal plánovat trasu a místa, která hodlá navštívit, Gredymu uzmul podrobné mapy a průvodce a já začal brouzdat na netu, abych si přečetl, co mě jako řidiče čeká. Vykrystalizovala sestava výpravy – já a můj vůz, Karel v roli vůdce a kuchaře, Linda jako mluvčí pro styk s domorodci, Burdice jako pokladník a mluvčí v německy mluvících zemích, a Jitr, coby pes. V průběhu července jsem doplnil vybavení – boty, goráčový kalhoty, ponožky, kalhoty, pončo za skoro 11000, a stan od Šroubka za 4000, kterej splatím až v září. Termín odjezdu byl stanoven na neděli 1.8. 2004 s ohledem na návrat Burdice ze svatby (ne vlastní). Týden před odjezdem jsme se začali zajímat o lístky na trajekt z Hirtshals do Kristiansandu, po brouzdání po netu jsme je objednali v Brně, v pondělí 26.7. jsme je složenkou uhradili a ve čtvrtek lístky přišly poštou. Ve středu jsme u mě pod pergolou měli poslední sezení, vybrali jsme prachy – 2000 na výměnu, 1000 na potraviny, 3000 na trajekt a 4000 na benzín, určili jsme čas odjezdu na neděli 1.8. ve 3 hod. ráno a popřáli Burdici příjemnou svatbu. Před odjezdem jsem nechal na autě udělat technickou, v pátek jsem si půjčil co největší rakev na střechu, odpoledne jsem ještě spravoval uzávěr palivové nádrže a nechal jsem nafoukat kola na maximální tlak. V sobotu ráno jsme vyrazili na nákupy do Jihlavy, docela šílenej proces, v Kauflandu jsme uvalili 5500 Kč (v tom i 2 kartony Plzně a 1,7 l vodky pro styk s domorodci, jak tvrdili zkušení), v Třešti jsme dokoupili chleba a poslední drobnosti. Jak to probíhalo……….. V sobotu 31.07. večer jsem provedl svoz všech účastníků výpravy včetně bagáže ke mně před barák a začalo to, čemu jsem nevěřil. Totiž že ta hromada věcí se dá do toho auta poskládat či našlapat. Po hodině hromada nebyla, i když rakev se dala zavřít za asistence 3 lidí. Dali jsme poslední pivo v Monacu, a za 6 hodin byl sraz k odjezdu.
Neděle 01. 08. 2004
1.325 km
Ve 3:10 hod. jsem přistavil auto před barák, ve 3:20 jsem začal být trochu nesvůj, zda nebyl odjezd posunut, ale již v 03:30 se začali trousit. Jak jsem se později dozvěděl, vraceli se od Ruma. Vyrazili jsme přes Jihlavu, kde jsme v TESCU dokoupili poslední nezbytnosti na cestu, a po dálnici směr Cínovec. V autě to bylo jak v lůžkovým kupé, ani průjezd ranní Prahou s nima nehnul a tak první probuzení přišlo v Teplicích na benzínce v 6.30 hod. Zmačkaný ksichty si daly kafe, dotankoval jsem poslední laciný benzín a po průjezdu pustým Dubím (kde by se v 7 ráno vzala na ulici šlápota) jsme v 7:15 překročili hranice. V Drážďanech jsem mírně zakufroval a svým duševním výlevem jsem probudil Karla, který uchopil mapu a začal navigovat. Cesta probíhala nudně s občasnými kuřáckými zastávkami, Berlín jsme objeli zdaleka a slunce pražilo. Pouze v jedné koloně jsem musel prudce na brzdy, což některé vyděsilo. Hamburk jsme taky minuli a před Dánskem jsme ve 14:30 brali benzín v Schackendorfu. Nastal problém, který nás provázel celou dobu výpravy: Lindy karta, která byla nabitá prachama na benzín, nefungovala, ani moje nereagovala a tak přišla železná zásoba mých EURO. Předal jsem řízení Karlovi a po chvíli jsme překročili dánské hranice a po dálnici plynule pokračovali do Alborgu. Zde jsme odbočili, neboť do Hirtshals na trajekt to bylo 50 km a tak jsme po mírném bloudění a zastávce ve městě vyjeli k moři. Našli jsme nádhernou pláž, kde jsme se v docela teplým moři cachtali jak malý děti, skákali do vln, fotili se a sbírali na pláži mušle, pro který jsem se v Řecku potápěl do 5 ti metrů. Po západu slunce jsme v pohodě dojeli do Hirtshals, byli odbaveni a skončili v přístavu. Povečeřeli jsme, vychladili několik piv a čekali na trajekt.
Pondělí 02. 08. 2004
295 km
Po nalodění na trajekt Silvia Ana společnosti COLOR LINE jsem se usadil do sedačky jak v autobuse a s výjezdem v 01:00 jsem vytuhl. Zbytek výpravy okouněl po trajektu a vzbudili mě těsně před přistáním v 03:30 hod. Jsme v NORSKU!!!!!!!! Rozespalej vyjíždím z trajektu a po chvilce jízdy bivakujeme na okraji Kristiansandu na dětským hřišti. Ráno (asi v 9) se probouzím, kolem prochází chlápek s kosou a okukujou nás děti. Ostatní spokojeně dospávaj, vaříme snídani, trochu se zhoupnem a v 11:30 vyrážíme po E 39 směr Stavanger. Bereme benzín až na třetí pumpě, kde karta funguje a kupujem házecí talíř proti trudomyslnosti. V Algárdu odbočujem směr Lauvvik, po cestě koupačka v jezeře a v řece, Karel topí Lindu a v 18:20 se naloďujem na trajekt z Lauvviku do Oannes přes Hogsfjord. Přejedem kopec a jsme u odbočky na Preikestolen, kde chceme zakempovat. Bohužel všude zákaz a tak se vracíme a nacházíme místo na konci fjordu u malýho mola na betonovém place, kde už kempujou Němci ve dvou karavanech. Stavíme stany, jedu do Jorpelandu pro benzín do vařiče, vaříme večeři, zkouším třpytkovat, popíjíme pivo a meruňkovici a je nám dobře. Ve 23 hodin je stále světlo, hvězdy jsou vidět až kolem půlnoci. Strašně žerou muňky, matláme se odpuzovačem a po půlnoci usínáme, Karel pod širákem. Ráno si Karel stěžuje, že si připadá jak v práci, neboť hned vedle byly dopravníky, přesypy a třídiče.
Úterý 03. 08. 2004
99 km Po vydatné snídani odjíždíme k nástupu na vyhlídku Preikestolen, parkujeme na příjezdové cestě a šetříme 50 NKr. V 11:30 vyrážíme téměř nalehko, v infocentru berem prospekty a mapky a po 3,5 hodinách chůze po upravený stezce s koupáním u jezírka
(Karel topí Lindu) jsme na vyhlídce. Kocháme se pohledem ze 600 m vysoké kolmé skály na Lysefjord, fotíme a piknikujem. Dohání nás déšť, ale touha fotit je silnější a tak čekáme hodinu na slunce, které nakonec vykouklo a tak fotíme dál. V 18 hod jsme zpět u auta, něco pojíme a odjíždíme po silnici č. 13 na trajekt Hjelmeland – Nesvik, ve 20:20 hod jsme přeplaveni a začínáme hledat nocleh. Kolem 21 hod hod končíme na konci fjordu i silnice na malém parkovišti u kravína, stavíme a začíná pršet. Budujem jídelní stan za autem z tropika mého starého stanu a v pohodě vaříme guláš s rýží a ve 22:30 za denního světla jíme a popíjíme pivo a meruňku. Karel spí pod přístřeškem a je docela spokojen.
Středa 04. 08. 2004
322 km Probouzíme se do deštivého rána, rychle snídáme, balíme na mokro a po komunikaci s krávama v ohradě vedle stanu v 9:45 odjíždíme do deště. Po cestě zastavujem u krásný peřeje kousek za Sandem, 300 m tak WW 5 – 6, svrbí mě ruce a chci na vodu. Jedeme stále po silnici č. 13, po cestě samej tunel, ve 12:30 stavíme po zdolání serpentin na hřebenu za Hordou. Přestalo pršet, je docela dobrá viditelnost. Po průjezdu 7 km dlouhého tunelu opět klesáme do údolí, fotíme u vodopádu Latefossen a v Oddě na benzínce slabší povahy dávají ranní hygienu (ve 14 hod.). Jedeme kolem Sortfjordu a Eidfjordu, kocháme se výhledem na ledovce nad Oddou a po průjezdu spirálovým tunelem jsme na vyhlídce u vodopádu Voringsfoss. Přejíždíme na další vyhlídku, fotíme se nad propastí, obsazujem WC na hotelu a házíme talířem. Vracíme se zpět do Brimnes, v 18 hod trajektujeme přes Eidfjord do Bruraviku a
dlouhým tunelem se po silnici č. 7 dostáváme k fjordu, kolem kterého jedem směr Bergen. Kempujem v Kvamkogen u, kolem lyžařské vleky, koupeme se v mělkém jezírku s výhledem na zasněžené stráně, dámy perou prádlo v potůčku a holí si nohy. Večeříne ve 22 hod čočku, stále světlo, chladíme pivo a dopíjíme meruňkovici.
Čtvrtek 05. 08. 2004
181 km
Po lehké snídani balíme opět na mokro a v 11 hod odjíždíme směr Bergen, za prudkého lijavce berem benzín, opět na kartu Burdice. Pokračujem v cestě, ujíždíme dešti a po hodinové okružní jízdě parkujeme ve 14 hod. v centru Bergenu. Jdem se projít do starého přístavu, cestou s Lindou objevujem nádraží, čehož okamžitě využíváme k návštěvě WC. Na náměstí stojí na podstavci maník, natřenej zlatou barvou a když mu hodíš minci, tak se ukloní. Pozorujem, ale neházíme. Po prohlídce rybí tržnice a focení s humrem se
rozprcháváme po starém městě a přístavu, fotíme a kocháme se. V 16 hod se srážíme zpět u auta a jedem do akvária. Před vstupem dáváme piknik, lidi dost divně čumí, ale hlad je hlad. Prohlížíme akvárium, docela dobrý expozice severních i exotických mořských ryb a sladkovodních ryb, na závěr krokodýli a krmení tuleňů a tučňáků. Tučňáci nežerou, jsou asi přežraný. V 18:45 odjíždíme z Bergenu, opět projíždíme deštěm, a asi 1,5 km před městečkem Voss kempujeme na
parkovišti u jezera v luxusu – máme vlastní lavici a stůl, tekoucí teplá voda na splachovacím WC, kterou Linda s Burdicí využívají k mytí vlasů, travnatá plocha na stanování, koupání a mytí v jezeře, k večeři těstoviny, krásně teplá a jasná noc, dopíjíme první karton plechovkové Plzně 12.
Pátek 06. 08. 2004
269 km
Vstáváme časně (již v 7 hod), snídáme gulášovku, dosušujem stany a v 9 hod. vyjíždíme přes Voss, kde kupujem chleba a kuřáci cigára, stavíme u vodopádu Tvindefossen a po silnici č. 13 zdoláváme serpentinami horský průsmyk (cca 1200 m). Zde nás překvapuje „shop“ ne nepodobný našim vietnamským tržištím, kde sice bez elektřiny, ale s možností nákupu na Eurocard/Mastercard, prohlížíme kožešiny. První kontakt s místní „divou zvěří“ - fotíme a hladíme si sobí rodinku v ohradě. O kousek dál se dostáváme do zácpy – stádo koz se pase na asfaltu. Vybíháme, fotíme a navazujem kontakt. Kozy jsou přítulné až moc, lezou mi do auta a Jitr zděšen prchá. Po rozehnání stáda pokračujem po hřebeni krásnou tundrou s jezírky, bažinami a sněžnými tyčemi u cesty výšky alespoň 4 metry. Při sjezdu do údolí nás občas brzdí krávy, z důvodu jejich hmotnostní převahy je raděj nedráždíme troubením a spořádaně čekáme. V 11:10 hod přijíždíme k trajektu z Vangsnes do Hella přes Sognefjorden, v 11:45 hod vyjíždíme po silnici č. 55 kolem Lustrafjordu do Skjoldenu, kde doplňujem zásoby, vodu a dobíráme benzín před vjezdem do hor, opět na Burdínu kartu. Od fjordu se šplháme do výšky cca 1450 m, přejíždíme hřeben Sognefjell, kocháme se výhledy na jezera, ledovce a horské štíty výšky kolem 2200 m pohoří Jotunheimen. Sjíždíme do údolí kolem ledovcové říčky Bovra, pěkné peřejky, a v Boverdalu odbočujeme k chatě Juvvasshytta. Končí asfalt, začíná šotolina, řadím na jedničku a šplháme polňačkou vzhůru. U Raubergstulenu závora s mýtným 70 NKr, a tak se vracíme do údolí, kde u říčky Leira nacházíme perfektní plac na spaní i se stolem a lavicí s výhledem na vodopád Storgrovi. Nabíjíme kameru u majitelů placu v kravíně a za 2 plzně holky domlouvaj nocleh. Snad poprvé jíme v normální čas (kolem 19 hod) čínu s rýží – jen Linda odmítá jíst s tím, že je jí blbě. Vedle kempuje autobus kolařů cestovky Alpina z Brna, dokupujem karton Kozla a studujem s nima mapy. Chtěl jsem dát koupel v řece, ale po dvou krocích jsem každou nohou uchopil valoun, a tak jsem dost rychle vycouval s vědomím, že zde koupel nebude. Večer jsme vařili čaj s 80 ti % rumem ze zásob Burdice, stavil se průvodce od sousedů, dobře jsme pokecali a docela jsme se kousli. Jitro měl nikotinový absťák, už druhý den nekouřil, a celý večer byl zádumčivý.
Sobota 07. 08. 2004
24 km Ráno nás probouzí sluníčko, nebe bez mráčku, nahříváme se, balíme věci na dvoudenní trek a vybavení na ledovec a v 10:40 hod se vracíme zpět přes Boverdal, platíme mýto 70 NKr a šplháme po šotolině k chatě Juvvasshytta do výšky 1850 m (výškový rekord mého vozu). Kochám se pohledem na lyžující davy na ledovci, bereme bágly, loučím se s autíčkem a v 11:30 hod. vyrážíme – směr Galdhopiggen 2469 m.
Postupujeme přes sněhová a kamenná pole, předbíhá nás 50 ti hlavý dav – provoz jak na Václaváku. Po hodině přicházíme k ledovci Styggebreen a v klidu si nasazujem mačky, sedáky, návleky, a čekáme, až ty davy lidí zmizí z dohledu. Poslední focení, instrukce od Karla ohledně pohybu na ledovci, navazujem se a v pořadí Linda, Jitr, Burdice, Zdeněk a Karel vyrážíme. Ledovec je mírně do
ledovec Styggebreen, v pozadí Glitterlind 2466 m.n.m.
kopce, občas se boříne do půl lýtek do ledové kaše, po cestě nás míjejí 2 blbečci v džínách, teniskách a s volkmenem na uších. Nebejt Karel navázanej, tak je snad dostal. Uvolnili totiž malou lavinu z ledu a vody a my jen pozorovali, jak se půlmetrové čelo sune k nám. Naštěstí nás to těsně minulo. Přechod ledovce byl pomalej, Lindě bylo ještě blbě a Jitr začal fyzicky kolabovat. Vzpruhou bylo pozorování stáda sobů pasoucích se na ledovci, a snění o steacích, neboť jeden sob měl
něco se zadníma nohama……….a nebyl by problém ho dostihnout. Po přechodu ledovce se odvazujem, sundaváme mačky a pokračujem ve výstupu po kamenitém hřebenu. Poslední úsek je po sněhovém poli, dáváme mačky a ploužíme se vzhůru. Jitr fyzicky umírá, ostatní jsme v pohodě. V 15:50 hod dosahujeme vrcholu nejvyšší norské hory Galdhopiggen 2469 m, kocháme se výhledy, začíná pršet. Děláme vrcholové foto, v přístřešku na vrcholu kupujem pohlednici s vrcholovým razítkem a v 16:15 začínáme sestup v dešti k chatě Spiterstullen. Karel zjišťuje, že si zapoměl goráčovou bundu v autě, somruje cigáro a sestupuje v triku a v pláštěnce. My ho následujem, opět přes sněhová pole, která sjíždíme po patách, a po mokrých kamenech. Jitr chce zanechat na hřebenu, že nás dojde, tak ho slovně kopu před sebou, abych ho donutil k sestupu. Stále prší. V půlce sestupu se nám otevřel letecký pohled na chatu Spiterstullen v údolí, odhadovali jsme to s Karlem na 500 výškových metrů sestupu, pohled hezkej, ale představa tam sestoupit už byla horší. Kolem 19 hodiny jsme u chaty ve výšce 1100 m, přestává pršet, stavíme stany a pijem a pijem a pijem. Pokoušíme se sušit mokrý věci, ale marně. Vaříme, poleháváme venku, platíme 50 NKr za osobu za kemp a kolem 23 hod. jdem spát. Jitrův nikotinový absťák i zádumčivost se stupňovaly.
Nejvyšší hora Norska Galdhopiggen 2469 m.n.m., zleva Karel, Linda, Jitr, Hanča a Zdeněk
Neděle 08. 08. 2004
24 km
Ráno kolem 9 hod nás vytahuje sluníčko, opouštíme stany a vyvalujem se na sluníčku, vypadá to kolem jak na starým Bělidle, sušíme, snídáme a poflakujem se. Ve 12:20 hod vyrážíme do stráně nad kempem směr chata Juvasshytta, odhadujeme převýšení na 500 m, svítí sluníčko a je nám fajn. Najednou Burdice dělá prudké pohyby, odhazuje bágl a brýle a prchá k roští, kde nám mizí. Linda signalizuje, že Letecký „ pohled na chatu Spiterstullen
Burdí blinká a tak zakládáme výškový tábor. Nesedla ji hrachová polívka, vypadá bledě, má chmurné myšlenky a chce zanechat na trase na pospas dravé zvěři. Je nám líto ji tam někomu jen tak zanechat a tak si dělíme část její bagáže. Když odcházíme, objevují se ovce a neomylně míří k místu rozloučení Burdí s hrachovou polívkou. Ledovec Styggebreen, v pozadí vpravo Galdhopiggen 2469 m.n.m.
Postupujem pomalu, otvírají se krásné pohledy na okolní hory a ledovce, procházíme kamenným bludištěm a jsme u říčky Breagrovi, která vytéká z ledovce Styggebreen. Půl hodiny chodíme kolem říčky, než se nám ji bez úhony podařilo překonat. Zdoláváme poslední převýšení, vystupujem na planinu, opět nádherné výhledy na okolní hory a ledovce a v 17:30 hod jsme zpět u chaty Juvvasshytta, Ani nevybalujem, sedáme do auta a vracíme se na naše známé nocoviště z minula. Po večeři si dáváme Kozla, dopíjíme rum, kuřáci se baví o cigaretách (který už dokouřili), probíráme zážitky a kolem půlnoci uléháme, v Norsku naposled, do stanu.
Pondělí 09. 08. 2004
206 km Vstáváme do slunného rána, vedro nás vytahuje ze stanu, takže dospáváme venku, lenošíme, sušíme věci a opalujem se. Po přerovnání celého auta i rakve odjíždíme ve 12:30 hod do městečka Lom, kde nakupujem chleba, Jitr cigarety, fotíme vodopád na řece
Bovra a prohlížíme dřevěný kostel. Po dotyku s civilizací vyrážíme po silnici č. 15 proti proudu řeky Otta. Nacházíme krásný místo s písečnou zátokou, oddáváme se hrátkám – házíme po sobě bahnem, vzájemně se topíme, koupeme se v průzračné řece, fotíme překrásný okolí a lehce svačíme, ani se nám nechce odjet. Pokračujeme proti proudu řeky Otta a po odbočení na silnici č. 63 vyjíždíme autem na vyhlídku Dalsnibba ve výšce 1500 m.n.m, odkud je výhled na Geirangerfjorde n, ke kterému sjíždíme serpentinami 21 km za 30 minut.
Od fjordu opět stoupáme, přejíždíme hřeben a v 18:45 hod trajektujem z Eidstalu do Linge přes Norddalsfjorden. Zde najíždíme na Cestu Trollů Trollstiggen, na vrcholu průsmyku na horské louce u potoka vedle silnice kempujeme. Po večeři chci potěšit ostatní a tak vytahuju z auta flašku rumu
Vyhlídka Dalsnibba ve výšce 1500 m.n.m, zleva Linda, Karel, Hanča, Zdeněk, sedící Jitr
Po otevření zjišťujeme, že je to bezinkový likér, který jsem omylem přibalil. Zkoušíme to vylepšit alpou a slivovicí, ale není to stále to pravé. Je krásná hvězdnatá noc, spíme pod širákem a těšíme se na zítřejší trek na stěnu Trollů, jen Jitr je zádumčivý.
Úterý 10. 08. 2004
54 km
V 7 hod ráno je budíček, Karel vaří snídani a čekáme na sluníčko, až nás zahltí svými paprsky. Balíme na trek a v 9:50 hod přejíždíme 500 metrů na parkoviště, prohlížíme stánky, kupujeme mapu a přes vyhlídku na vodopád Stigfossen a serpentiny pod námi vyrážíme na stěnu Trollů. Je docela vedro, doplňujeme tekutiny z potoka a Linda přichází o brýle – vzala jí je voda. Stoupáme ze 700 m.n.m. přes kamenité pláně, kolem jezírek s křišťálově modrou vodou a přes sněhová pole do sedla hřebene stěny Trollů do výšky cca 1450 m.n.m. Zde se kocháme výhledy na okolní kopce a do údolí 1400 m pod námi. Na zpáteční cestě hledáme s Karlem v kamenných polích minerály, a po 17 hod se vracíme k autu. Sjíždíme serpentinami cestu Trollů a po 18 hod. jsme v Andalsnes. Nakupujeme benzín, potraviny a kroužíme kolem řeky Rauma, až nacházíme vhodné místo pro koupel. Po osvěžení hledáme nocležiště a končíme na parkovišti pod stěnou Trollů, na které jsme se odpoledne dívali z hřebenu. Pohled na 1400 m vysoké kopce je zajímavý, pozorujeme padající kusy skály. Vaříme večeři, chladíme pivo a probíráme zážitky dnů minulých. Ve 22:30 hod ukazuje digitální informační tabule teplotu 24 oC – spíme pod širákem pod hvězdnatou oblohou.
Stěna Trollů
Středa 11. 08. 2004
379 km
Ráno nás probouzí hluk strojů uklízejících parkoviště, střídavě pozorujeme stěnu Trollů zalitou ranním sluncem a ruch na parkovišti, fotíme okolní kopce a v klidu snídáme. V 9 hod. je na digiteploměru 18 oC, parkoviště se začíná plnit turisty a policajti začali vážit projíždějící auta, naštěstí jen náklaďáky a autobusy, náš vůz by asi neprošel. Vracíme se zpátky do Andalsnes, bereme prospekty a v 11 hod. vyrážíme na dlouhou cestu po silnici E 136 směr Oslo. Cesta je v pohodě, krásná krajina, ve 13:15 hod stavíme v Dombasu, kupujeme chleba, prohlížíme obchody, kuřáci slintají u pultu s cigaretama, opět bereme prospekty, a pokračujeme v cestě po silnici E 6. Vynucuju si zastávku na řece Sjoa, kde si prohlížím přírodní vodácký kanál, na kterém se jezdí raftové závody. Voda byla docela teplá, a opět jsem v duchu brečel, že nemám kajak. Po prohlídce pokračujeme v cestě a 50 km před Lillehammerem zastavujeme u řeky, kde opět provádíme „pravidelnou očistu“ (Karel topí Lindu). Při průjezdu Lillehammerem sjíždíme z dálnice a s neomylnou intuicí vyjíždíme bez bloudění nad skokanské můstky. Prohlížíme místa konání zimní olympiády, fotíme můstky, dřevěný srub a plot ze zlámaných lyží. Vracíme se zpět na dálnici a pokračujeme směr Oslo, za Hamarem nacházíme v 21 hod dálniční parkoviště, kde obsazujeme stůl s lavicemi, vaříme večeři a chystáme nocleh. Kuřácký absťák je tak silný, že Jitr sbírá vajgly a během večera z nich balí 2 cigára – neskutečný požitek v jeho očích. Jak je již pravidlem, stany nestavíme a usínáme pod širákem za hluku opodál projíždějících kamionů.
Čtvrtek 12. 08. 2004
216 km
Vstáváme do ranního sluníčka, Karlovi vlezl do ucha brouk, kterého Linda vytahuje kleštěma. Po vydatné snídani v 9:30 hod. vyrážíme směr Oslo, na kraji Osla bereme benzín (kupodivu na kartu Lindy), provádíme „ranní“ hygienu, platíme mýtné a noříme se do tunelů. První vynoření byl omyl, tak se vracíme zpět pod zem a už bez problémů dojíždíme k muzeu Vikingů. Po jeho prohlídce přejíždíme kousek vedle do muzea Fram. Zde prolézáme celé muzeum včetně vystavené lodě a z terasy se kocháme pohledem na přístav. Sousedící muzeum Kon – Tiki si necháváme na příště, alespoň budeme mít důvod se sem vrátit. Naše poslední zastávka v Oslo byl Frogner park, kde jsme obsadili lavičku se stolem, lehce jsme posvačili a ve stínu stromů jsme se prospali. V podvečer jsme došli do Vigeland skulpture Park, zde je umístěno kolem kamenného monolitu z lidských těl celkem 200 soch od sochaře Gustava Vigelanda (1869-1943) Cyklus života. Krásný
sochařský dílo, prohlídka je na dlouho, neboť stále jsem objevoval nové motivy a významy jednotlivých soch i sousoší. V 17:30 hod jsme sedli do auta a vydali se po „dálnici“ E 18 k poslednímu cíli naší výpravy do Norska – přístav
Kristiansand. Asi 50 km za Oslem sjíždíme z dálnice a hledáme místo na nocleh, pokud
možno u jezera. Po půlhodině bloudění objevujeme místo s chatou u jezera, za poslední flašku vodky holky domlouvají na sousední chatě možnost přenocování u chaty. Kolem chaty to vypadá, že si majitel na chvilku odskočil – venku leží taška s nářadím včetně motorové pily, chata odemčená, klíče v zámku…. Raděj se ničeho moc nedotýkáme, pouze využíváme záchodovou budku. Koupeme se v průhledné a teplé vodě v jezeru, večeříme kolínka, kocháme se západem slunce nad jezerem a dopíjíme poslední zbytky vodky. V noci začíná foukat silnej vítr, vypadá to na déšť, ale neprší. Pátek 13. 08. 2004
332 km
Kolem 9 hod. se probouzíme do slunečného, ale větrného jitra, pozorujeme vlny na jezeře, vaříme snídani a uklízíme po sobě na dle mého názoru nejkrásnějším nocležišti celé výpravy. V 10:45 hod. odjíždíme, vracíme se zpět na „dálnici“ a rychlostí 60 – 70 km/hod. se „řítíme“ na Kristiansand. Cesta je tak uspávající, že mě Karel střídá za volantem, jedeme stále v koloně a několikrát platíme mýtné. V 15:30 hod parkujeme v centru Kristiansandu, utrácíme zbytek norských korun za potraviny a flašku vína. Couráme se po městě, nakupujeme dárečky, prohlížíme terminál, odkud zítra odplouváme. V 18 hod vyjíždíme za město najít nocleh, po hodině a půl okružní jízdy nacházíme parkoviště u jezera a kempujeme. Dáváme poslední koupel v Norsku, vaříme poslední večeři a na rozloučení načínáme víno, které holky odpoledne koupily. Už při otvírání máme neblahej pocit, neboť místo špuntu je šroubovací uzávěr. První doušek nám dal za pravdu – byl to snad vinný mošt, po důkladném prozkoumání etikety jsme objevili údaj o množství alkoholu: 0,5 % , alespoň že Pepsi cola byla pravá.
Sobota 14. 08. 2004 – neděle 15. 08. 2004
1.337 km
Po poslední noci pod širákem vstáváme již v 8:30 hod., vyhříváme se na sluníčku, snídáme a balíme celé auto na dlouhou cestu domů. V 10 hod. odjíždíme do Kristiansandu, bez problému nacházíme terminál a stavíme se do fronty. Couráme se po okolí přístavu, pozorujeme lodě a čekáme na trajekt. Kolem poledne trajekt přistává, dáváme sbohem norské půdě, loď nás spolkla, opouštíme auto a zabíráme místa na 9 palubě. Free shop je zavřený, otvírají až po opuštění přístavu. Sledujeme z nadhledu cca 25 metrů vyprazdňující se parkoviště, a v 13:45 hod vyplouváme. Po opuštění přístavu potkáváme protijedoucí trajekt Color Line, který nás před dánskými břehy ještě stačí předjet. Plavba probíhá v pohodě, až na tu vichřici, která nás zahání do závětří. Postupně navštěvujem free shop, kde využíváme ochutnávky salámů a nakupujeme poslední dárečky. Po 4 hodinách plavby vidíme dánské pobřeží a v 18 hod. vyjíždíme z trajektu v Hirtshals. Najíždíme na dálnici a v záři zapadajícího slunce vyrážíme k domovu. Dochází nám benzín, na nejbližší benzínku na dálnici je to 110 km, a tak dálnici opouštíme a tankujeme v Randers. Po 20 hod. zastavujem na parkovišti za Arhusem a vaříme poslední večeři. V 21.30 vyrážíme posilněni, ve 23:30 překračujeme německé hranice, objíždíme Hamburk a předávám řízení Karlovi. Před Berlínem znovu tankujem, v Drážďanech sjíždíme z dálnice, v 6:10 hod opouštíme Německo a po průjezdu pustým Dubím (kde by se v 6:30 ráno vzala na ulici šlápota) stavíme u první benzínky. Dáváme si kafe, colu, snídani v bufetu, Karel s Jitrem mlsají točené pivo, no prostě si užíváme normálních cen. Po uspokojení se přebírám řízení a přes Teplice a Prahu dorážíme v 9:30 hod. do Třeště. U mě před barákem vybalujem, sbalujem, loučíme se a rozvážím členy výpravy s tím, že první zhodnocení cesty dnes večer u Ruma!
Suma sumárum: Většinu potravin jsme nakoupili v Česku, i chleba nám vydržel týden, za potraviny jsme vydali cca 6.000,- Kč. Zpáteční lístek na trajekt Hirtshals – Kristiansand pro auto a 5 osob stál 15.000,- Kč, na benzín jsme vybírali 4.000,- Kč, které jsme vložili Lindě na kartu s tím, že je budem průběžně čerpat. Ne všude Visa fungovala, nejspolehlivější byla kreditní karta Burdice. Na hotovost jsme vyměnili za 10.000,- Kč norské koruny (každý za 2.000,-), které jsme nechali ve společném fondu a platili jsme z něj veškeré trajekty, vstupy do muzeí, dálniční poplatky, kempy a dokupované potraviny. Jídlo nám vyšlo akorát, na benzínu jsme ušetřili (celkem ujeto 5060 km, průměrná spotřeba 8,20 l/100 km, výdaje za benzín celkem 13.360,- Kč). Celkové výdaje jednotlivce se vešly do 10.000,- Kč.
