Bublanina. lyžařská. PLES SRPŠ více na str. 7 a 8. nejchutnější kousky Bublaniny. LYŽÁK více na str DEVÁŤÁCI O ŠKOLE více na str

lyžařská Bublanina školní časopis žáků ZŠ Josefa Bublíka Bánov

ročník VI.

číslo

4.

leden-březen 2008

tvář Bublaniny

Proč je tváří Bublaniny Volodymyr Korolovych?

Mrkněte na stranu 7.

nejchutnější kousky

Bublaniny

Tak na tomto svahu na Horní Bečvě letos sedmáci a osmáci lyžovali. Je to skiareál U Sachovy studánky. Foto: www.skisachovka.cz

LYŽÁK více na str. 2 - 6

PLES SRPŠ více na str. 7 a 8

DEVÁŤÁCI O ŠKOLE více na str. 8

VÝSLEDKY více na str. 10-12

ČESKÁ TELEVIZE VE ŠKOLE více na str. 8 a 9

A tady s baví deváťáci na tradičním školním plese. Foto: www.srpsbanov.estranky.cz

nový web školy:

http://ban507.pfnet.eu

bublanina

LYŽÁK 2008 Mgr. Vlastimil ONDRA

Celý lyžák jsem si vedl deník. Psal jsem ho vždy v noci, když už všichni spali. Proč? Snad proto, aby zůstaly vzpomínky. Dnes si můžete přečíst, co sedmáci a osmáci prožili první tři dny na kurzu. fota: V. Ondra ... Omluváme se, ale některá fota jsou méně kvalitní vlivem střihu z videonahrávky.

Sobota 19. ledna 2008 Ráno hodně pršelo, skoro bych řekl, že lilo. Nečas bez sněhu, to vše zjevně přispělo k nervozitě, která provázela nakládání lyží, lyžáků, batohů a nástup dětí do autobusu v Bánově. Hned po výjezdu z obce se rozhostila mezi dětmi a pedagogy v přeplněném autobuse velmi příjemná, veselá až útulná atmosféra. Ta v hustém dešti vydržela až do Velkých Karlovic. Cestou jsme zahlédli v promočené krajině dvakrát i sníh. Bylo to na sjezdovkách v Jasenné a v Karolínce. Ani jedna však už “nepremávala”. Výkřiky zděšení ze strmosti těchto kopců, rýsujících se za okny autobusu, po kterých stékaly kapky slévající se v potůčky, vypovídaly o tom, že jedeme na správné místo. Myslím, na místo, kde se máme co učit a naučit. Netrpělivě jsem vyhlížel oknem sníh.

Jako bych nedokázal uvěřit, že když už jsem se zas jednou vydal na hory, budou bez sněhu, plné bahna a rozbouřených potůčků plných valící se hnědé vody. Vážně jsem věřil, že už za další zatáčkou, tou další, bude bílo. Aspoň trochu. Vsetín, Karolínka, Nový Hrozenkov a zázrak se nekonal, Velké Karlovice také plné té sloty.

strana 2. Zjevně to působilo i na žáky. Z autobusu vystoupili do deště a vůbec se neměli do vykládání věcí. „Čekám na svoje lyže, svůj batoh, moje lyžáky...“ ozývalo se. Nedokázali pochopit, že je nutné popadnout cokoli, co přijde pod ruku, a rychle to odnést pod okap k chatě a lyžárně. A když už se jim to vysvětlilo, někteří začali dělat, že nevidí, neslyší, aby se vyhnuli práci. Řada z těch, co nosila, tak činila s neskrývanou nechutí. Bylo mi z toho obrázku smutno. Kam to jenom směřujeme? V teple chaty na pokoji jsem už ale přicházel na hezčí myšlenky. Ty mě ještě jednou opustily, ale slibuji, že už naposledy tento den. Stalo se tak těsně po rozhovoru s kluky, kteří si stěžovali, že je nespravedlivé, že bydlí na horším pokoji než kamarádi a kamarádky. Na otázku, jak na to přišli odvětili, že tam nemají ledničku, kterou stejně na nic nepotřebují... Na oběd byla kapustičková polévka a rizoto. Čaje je, co hrdlo ráčí, přesto si spousta dětí nakupuje fantu a colu ve velkém... Zabydlujeme se a je zájem o plavání v bazéně, který je ve velké chatě. Vyrážím tam s partou dvanácti kluků. Ovšem v bazénku se nesmí cákat, skákat, prostě skoro nic z toho, co takoví kluci chtějí v bazénku provozovat. Majitel na dodržování těchto pravidel dohlíží pravidelně okénečkem z kuchyně, které sem kdysi „voyagersky“ zabudoval. Aby kluky pro porušení pravidel nevyrazil předčasně z vody, chápu se aktivity, a pro zklidnění chlapců vymýšlím hry, kterými bych je zabavil, pobavil a hlavně předešel stavu, kdy se začnou ve vodě nudit a vymýšlet hry svoje. Tak jsme si zahráli na mistra světa v plavání – vyhrál Michal Kočica. Odměnou mu bylo, že mohl dát všem přítomným ve vodě “po čuni”, s čímž ani na chvíli nečekal a s chutí provedl. Hru na nejvíc kotoulů pod vodou vyhrál také kdosi, odměna byla stejná. Jako i u dalších her. Pánové se bavili královsky. A co jsme ještě hráli – Na ovečky a vlky, kdo vydrží nejdéle pod vodou... Na večeři byla čočka s vejcem a smaženým párkem. Po večeři se bavíme velmi různorodě. Do bazénku jde skupinka děvčat s kolegyní Lenkou. Když vyšla, tvrdila, že děvčata byla fajn, jen hodně ječela. Jiní

LYŽÁK hráli ping-pong. Sám jsem si párkrát pinknul s Anetou Petrůjovou a Barčou Vystrčilovou. Přitom jsme si hezky povykládali o muzice – zpěvačkách Pink a Avril. Také o folkloru a o tom, že se ho momentálně stále víc a víc stydí před svými rovesníky provozovat a rozhodně ho na lyžáku ani omylem provozovat nebudou. Jako bych to po nich chtěl. Nechtěl. Vlastně mě to ani nenapadlo. Přiřítily se jako velká voda – Žaneta Vystrčilová, Veronika Viktorová a Julča Matějíčková. Chtěly by se podívat na ten dům, kde bydlí odděleně kluci. Vyrážíme. Je tma a už jen mží. Náš pokoj je plný kluků. Sedí kolem notebooku a sledují film Harry Potter a cosik... Děvčata přece jen na folklor nemohou zapomenout. Vzpomněly si na poslední zkoušku Kuřátka a chtějí, abych jim dovykládal horor. Bavíme se královsky, což kluci kvitují s velkým nevděkem. Je čas na večerní program. Ve společenské místnosti je už rušno. Vytahuji kytaru a rozdávám listy s písničkami, které jsem připravil na lyžák. Páry a páry očí se na mě dívají s

pobavením a rozpaky. Popravdě se toho bojím také tak trochu. Zazpívají či ne? Hurá. Zpívají. A jak! Tak dobře mi bylo po duši. Viděl jsem je znovu, jako kdysi, malé páťáčky a naše společně strávené dny. Už vyrostli. Dnes jsou to osmáci. Měl jsem za to, že zapomněli. Možná ano, ale „naše“ písničky ty jim zůstaly

Jdem zpátky do lesů, Citrónky, Zítra ráno v pět, Žily... Hry, které vytahují kolegyně Jana a Lenka, uchvacují. Dokonce i mě. Na

bublanina

svém sedmáckém lyžáku jsem byl před třiadvaceti lety a hry se nijak nezměnily - Na sochy i Mám šáteček mám, komu já ho dám... Výbuchy smíchu i čiré radosti a řevu svěřenců hladí kantorům duši. S poslední písničkou se rozcházíme. Nedá se napsat, že spát. Jdeme se pokusit je uložit. Teď, když jsem se dopsal až sem, je už půlnoc a i poslední hlasy utichly. Věřím v pěknou neděli a v to, že jako zdravotník nebudu muset nikomu ošetřovat rány a zranění. Dobrou noc. Kolem mě už všichni spí. Na obzoru právě začal ohňostroj. Vykukuji vikýřem, je to jak na Silvestra. Jen tak dál... Neděle 20. ledna 2008 Otvírám oči za oblíbené melodie mého mobilního telefonu. Na střešní okno nade mnou bubnují dešťové kapky. Je sedm dvacet, spal bych. Kolegyně Gábi už budí chatu. Hoši ovšem vstali dříve (o pěti). To jsem zvědavý, jaké to dnes bude lyžování. Na snídani čekají vajíčka - škvařežina.

U stolu vykomunikováváme plán dnešního dne. Kvůli dešti pojedeme na svah až odpoledne – na Karolínku. Tam proběhne rozřazení do družstev. Lyže si vezme pouze kolegyně Gábi. Je ráda. Leč, co budeme dělat do té doby? Kolegyně Lenka a Jana mají jako obvykle řešení. Jedna skupina bude hrát ping-pongový turnaj (sedmáci), druhá také (osmáci) - v protější chatě. Třetí skupinka zhlédne DVD Simpson´s movie. Čtvrtá bude tančit country. Po demokratické volbě do skupin se čtvrtá ruší, třetí praská ve švech a šílení sportovci odcházejí.

strana 3.

LYŽÁK

Notebook ESF opět nalézá uplatnění. Ovšem po informačním šumu, nechtěně vyvolaném kolegyní Gábi, půl kurzu vyhlašuje hon na Martina Vavryse, fiktivního viníka ztráty DVD. Je naprosto nenalezitelný. Martin je v tom nakonec nevinně, ale nic to nemění na faktu, že začínáme s projekcí o hodinu později. Skončilo DVD, ping-pong má své vítěze (vítězové jsou na fotech) a venku stále prší. Je čas oběda. Na stole nalézám balíček.

přehrávač napojený na čtyři PC bedničky nedokázal ozvučit celý parket. Ani už nevím, která z kolegyň, ve snaze zachránit, co se dá, usměrňovala žáky, řvouce: „Tančete potichu!“ Po kázání, rozhřešení a přání dobré noci ( trpaslíci a obři) skončila neděle. Mám první zákazníky. Aneta Petrůjová, Barča Vystrčilová a Natálka Čaňová mají bolesti v krku. Šílená dvojkombinace Jox a Stopangin v mé ordinaci v “Orlím hnízdě” je dokonale uspokojila. Ještě

Je v něm chleba s čímsi a tatranka. Pořád prší. Karolínka se ruší. Vyrážíme na pochod. A jaké to bylo? Šli jsme a šli, voda tekla po silnici, vedle cesty, o potoku ani nemluvě. Všude bláto, a když už toho bláta bylo po krk, narazili jsme uprostřed hor a lesů Beskyd na strom s cedulkou: TADY ŽIJÍ DIVOKÉ ŠELMY (např. MEDVĚD) – nebo tak neco (přesněji viz. fotografie). To by člověk nevěřil, na jak nebezpečném kurzu sa ocitl. To nám stačilo. Otočili jsme se, šli zpět. Ale dřevěné chaloupky tu mají pěkné. A jenom nakuknutí do zdejšího celodřevěnného kostelíka bylo fascinující. Děvčata zaplula do Pepišovy pizzerie. S kluky jsme šli na chatu. Kolegyně Gábi se po návratu rozplývala, jaké jim Pepíšo vystrojil lukulské pizza hody. Večeře – kuřecí přírodní řízek a brkaša ... mňam. Večerní program chystali lyžaři z osmé bé. Přistoupili k tomu zodpovědně, ale asi nebyla příznivá konstelace hvězd a večer moc dobře neproběhl. Mnoho tváří okatě dávalo najevo, že je to nebaví, kyselé obličeje. Hry nepodporovali, spíše „sabotovali“. Nepovedla se ani diskotéka na závěr programu, jelikož empétrojkový

ze tmy slyším nadávky a kašel. Domek utichá brzy a i já pohasínám dříve než obvykle.

Pondělí 21. ledna Ráno je kruté. Pomyšlení na vstávání mi dělá problémy. Burcuji se: „Ty musíš, Vlasti, jsi tu zdravotník!“ A tak se motivován, ale s rozvahou, klubu z postele ven. Fíha, neprší. Takže je to tu. Bude se lyžovat.

bublanina

Chleba omastěný čímsi je fajn. Mám další pacienty. Aneta, Barča a Natálka absolvují svoji druhou aplikaci, přidává se Aneta Matějíčková. Julču Matějíčkovou pobolívá ucho – myslím, že se rozjíždí zánět středního ucha, uvidíme. Bolest břicha a nevolnost odstavuje z dnešního lyžování Míšu Bukolskou. V devět nasedáme obuti v lyžácích do autobusu a s lyžemi v kufru vyrážíme na Horní Bečvu do lyžařského střediska U Sachovy studánky. Osazenstvo autobusu zašumí, když míjíme ceduli, která nás

vítá na Slovensku. Silnice nás však zase nakonec přivádí zpět. A to nejen zpět do České republiky, ale dokonce z Moravskoslezského kraje do kraje Zlínského. Prostě na Sachově studánce se budeme jistě cítit skoro jako doma. Svah je to parádní. Když táhnu na zádech batoh s pomůckami (léky, obinadla, dlahy), na rameni dvoje lyže a v pytli v ruce dvoje lyžáky do kopce ke sjezdovce, trochu se mi krátí dech a srdce se rozparáďuje. Ve skafandru, jak říkám svému červenému lyžařskému oblečku, narůstá teplota. Na tom kopci mě nejvíc udivuje to množství sněhu v porovnání s hnědozeleným okolím. Ale budu si asi muset zvyknout. Je to teď nový trend. Synek Vojta už se těší. Prosím, odpusťte mi, že se nyní, více než rozřazování našich lyžařů ze sedmiček a osmiček do

strana 4. družstev, budu obšírněji věnovat prvním pohybům na lyžích v životě mého malého synka. Vždyť jsem o něm ještě vlastně asi ani nepsal. Možná ani tedy nevíte, že jsem si svého osmiletého rošťáka vzal na kurz a jeho největším kámošem je tady už druhý den Lukáš Vacula. Ale o tom psát nechci. Vraťme se k lyžování. Zatím se nikomu nic nestalo a tak nemám práci a mohu se mu věnovat. Doufám, že žádné úrazy ani nebudou. Je tu krásně.

Jak s lyžáky do vázání a ven pochopil hravě. Pak to nastalo. Nemohl se ve svahu vůbec pohnout. Nedokázal jít ani bokem, ani stromečkem. A přesto, že jsem se na něho vůbec nezlobil a snažil se ho povzbuzovat slovy i úsměvy, nezabíralo to. Naopak začal nabírat k pláči, který později propukl celou silou. To

když sebou už zase při stromečku práskl o zem. Bylo mi ho líto. Ale všude mraky lyžařů, bodejť by ne, když široko daleko není kousek sněhu, a plácek jenom tak ke klouzání nikde v dohledu. Co s klukem budu dělat? Nakonec mi vyšlo nejlíp, že povyjedeme vlekem doprostřed svahu a dolů se bude učit pomalinku spouštět a uvidí se. Už v řadě na pomu to byla krize. Tam je totiž potřeba stromeček. Nakonec jsme

LYŽÁK ho z nasedání jaksi s kolegyní Lenkou dostali. Jel jsem před ním a modlil se, aby to s Lenkou zvládl. Světe div se, zvládl.

Dokonce vysedl tam, kde já, i když řval: „Já to nedokážu...“ Ovšem stromeček chyběl, a tak pouze pustil pomu, ale ze stopy nedokázal vystoupit. Verča Viktorová, která jela hned za ním, ho ještě jaksi objela, ale Aneta Petrůjová narazila na mé lyže v okamžiku, kdy jsem synka vynášel ze stopy a zřítila se z pomy. Byla

v pohodě a ani moc nenadávala. Na svahu ale začal luxusní horor. Vojta plakal a v tomto stavu nebyl schopný vnímat jakékoli pokyny. Bál se. A jak řekl večer na pokoji: „Býl sem vystresovaný.“ Kolegyně Lenka je anděl ve světlunko modré bundě. Vojtu chytla v pase a bez tyček, objímaje ho zezadu, ho začala učit pluh. Kdepak. Strach byl mocný a Vojtu

bublanina

dokonale ochromil. Bylo nutné ho dostat dolu. Ale stejně, co tam s ním? Moc dobře mi nebylo. Co tady s ním budu dělat? A z anonymity vystoupil anděl v bílé bundě. Zlatovlasá Marta, dcera

andělské kolegyně Lenky, Vojtu něžně a s klidným, konejšivě povzbuzujícím šepotáním do ucha, svezla na svah určený lyžařské školičce. Zde právě zapnuli provazový vlek. To je pouze lano, kterého

se stačí chytit, a jedete. Pláč ustal, ale děs v očích zůstal. A trápení a pády pokračovaly. V jednu odpoledne jsme šli na oběd. Vojta se vyzul z lyžáků. Chleba s čímsi se ani nedotkl, ale hranolky s tatarkou i coca-cola a odpočinek, za veselé aplikace dvojkombinace Jox + Stopangin starým i novým pacientům z řad našeho kurzu, ho postavily na nohy a vrátily mu elán. Nakonec vstal a řekl: „Tati, poďme lyžovat. Mosím sa naučit pluh.“ A tak

strana 5. jsme na to šli. Začal jsem mu vysvětlovat to, co mi poradily kolegyně. Učil se tlačit na jednu nohu a na druhou a světe div se, ono mu to začalo točit doleva i doprava. Pády ubývaly a Vojta začal louku sjíždět odshora až dolů obloučky. Když jsem zavelel k odchodu, nechtěl ani za nic. A při cestě k autobusu, když jsem stejně obtěžkán funěl a supěl, se mi svěřil, že lyžování je fantastické a už se těší na další den. Když jsem ho uslyšel, přestala mi vadit opět narůstající teplota uvnitř skafandru, vysoký puls i otlačené nohy od lyžáků a pomyslel si něco obligátního v tom smyslu, jako že život je fajn a bylo

mi náramně. Ovšem na parkovišti jsem zjistil, že skupina, za kterou jsme s Vojtou kvapili, nebyli naši, ale Poláci, kterých tu dnes byly dva autobusy. Naši přišli však záhy. Ovšem už bez lyží, které si tam uschovali pod svahem. Nevadí, zítra si je tam uschováme také. Vždyť teď už čeká horká hustá polévka. Po polévce na Pluskovci opět nestíhám. Zaopatřuju pacienty – přibyly pohmožděniny rukou i nohou. Voltaren emulgel a obinadla jsou v permanenci. Tyto problémy mají Natálka Čaňová, Jakub Šopík, Julča Matějíčková a Filip Mahdal – ten má asi největší nález a ráno se uvidí, co s ním bude dál. A pochopitelně pokračují nadále obvyklé aplikace na krční mandle a měření teploty. Dále kontroluji a hodnotím pořádek na poko-

LYŽÁK jích. Obstarat Vojtu i sebe stíhám jen mimochodem. Nejhorší je šplhat řadukrát do „Orlího hnízda“. Po večeři, segedínském gulášku s knedlíky, mám konečně čas se natáhnout. Děkuji Anetce Matějíčkové a Marcelce Kročilové, které mě navštívily a povyprávěly pohádku O Smolíčkovi – prohrály totiž sázku na sjezdovce. Večerní program má na starosti osmá á. Už od počátku je cítit mnohem lepší nálada než byla včera. Děti se snaží zapojovat a hrát si a vše skvěle moderuje a organizuje Aneta Matějíčková. Však za to také dostává na konci večera uznání od nás pedagogů a k tomu i nějaké sladkosti. V průběhu večera je ještě oceněna Jana Dulínková za největší držkopád. Musí celý zítřek nosit uvázaný červený šátek, aby si na ni dali všichni na svahu pozor. Diplomy za největší zlepšení dostávají hoši – Martin Balouch a náš Vojta. Spajdrvepřa za nejšpinavější pokoj dostávají děvčata ze sedmičky. Čistého Homera za nejuklizenější pokoj děvčata z čísla 6. Na konci se ještě zpívá Panenka, Modrá a Citrónky a svištíme spát. Řadu nalomených polopacientů ještě před usnutím polečuji. Mám za to, že má dvojkombinace se začíná stávat kultovní záležitostí a chodí si na ni i simulanti, aby dokázali ostatním, že ji také v poho snesou. Nesnesli. Před půl hodinou jsem byl umravnit kluky pod námi. Je kousek po jedné v noci opět někdo spláchl. Martin Čubík, Jakub Šopík, Jirka Nevařilík a další mají opět bezesnou noc. Jdu je i sebe poslat do limbu. Dobrou.

bublanina

strana 6.

PLES SRPŠ Mgr. Jarmila KOLKOVÁ

Sdružení rodičů a přátel školy při ZŠ Josefa Bublíka pořádalo 5. ledna tohoto roku ve sportovní hale reprezentační ples. Cílem plesu je získat pro žáky naší školy peníze. To se, tak jako v minulých letech, celkem podařilo. Čistý zisk z plesu činí 23.967 Kč. Je třeba si uvědomit, že úspěch plesu je záležitostí pár zapálených rodičů a přátel školy, kteří pro všechny naše žáky obětují spousty svého volného času ať už přípravou výzdoby, tomboly a materiálního zabezpečení nebo organizací a zajištěním bezproblémového průběhu samotné akce. Děkujeme manželům Kubišovým, Zálešákovým, Vystrčilovým, Novákovým, Hniličkovým, Švestkovým, Pišeovým, paní Jitce Vrankové, Aleně Kubišové, Martině Horňákové, Vlaďce Polanské, Martině Pavlíčkové, Petře Kočendové, Renatě Hniličkové, Luďkovi Vavrysovi, Zbyňkovi Královi. Poděkování patří také žákům devátých tříd, kteří pomáhali sál připravit. Ti také byli okrasou plesu. Pod vedením paní učitelky Lenky Švehlíkové měli nacvičeno předtančení. Bylo radostí je sledovat, jak s chutí a zaujetím vystupují na parketu. A tančili nejen to, co bylo nacvičeno, ale objevovali se na parketu po celý večer. Zkrátka si to užívali.

vyčkávali, až papír několikrát oběhne, a pak se podle toho rozhodli zapsat nebo ne. Ze zkušenosti vím a holkám radím, aby vždycky přesvědčily nějakého „tahouna“, další kluci se pak už přidají sami. Velkou roli v tom hraje i podpora rodičů /a nejenom ta finanční ohledně šatů/. Myslím, že se také těší, že své ratolesti uvidí možná poprvé jinak než v džínách a triku, tak je k tomu tancování trochu popostrčí. Předtančení na školním plese se už stalo dlouholetou tradicí. Pokud mě paměť neklame, tu první polonézu jsem snad nacvičovala někdy v r. 1990 se svou úplně první třídou, do

fota: www.srpsbanov.estranky.cz

PŘEDTANČENÍ Mgr. Lenka ŠVEHLÍKOVÁ Každým rokem už od září mě začínají pronásledovat deváťáci s otázkami, kdy bude školní ples a jestli a hlavně, co se bude tančit jako předtančení. Ani letos to nebylo jinak. Stejná situace nastala, když se začali mezi sebou domlouvat, kdo bude tančit a hlavně s kým, jestli náhodou ten kluk není menší než holka, jestli kvůli tomu zvolit nižší podpatky, jaké šaty a v jaké barvě letos frčí, jaký účes by byl nejlepší a spousta dalších tolik důležitých otázek. Když jsem mezi devítky rozhodila list papíru, aby se zájemci zapsali, nikdo nechtěl být první. Pak se začaly zapisovat odvážnější holky, pár kluků, ti ostatní

které chodila moje nynější kolegyně Petra, tehdy ještě Kočicová.

ples SRPŠ Tím vším chci říci, že najít každoročně nejméně 10 párů není žádný problém, akorát některý rok je víc zájemců z řad kluků, někdy je víc děvčat, to pak musíme další partnery či partnerky trochu hledat a přemlouvat. Vždycky po plese lituji, že nemám kameru, abych zaznamenala tu první zkoušku, kdy někteří vypadají, že kromě

chůze už žádný jiný krok nezvládnou. Bylo by i pro samotné tanečníky báječné vidět a srovnat těžké začátky s tím úžasným pokrokem, ke kterému se po dvouměsíční „dřině“ dopracovali. Ani ten letošní „jive“ nebyl výjimkou, i když někdy ze začátku prosince jsme všichni dohromady rozmýšleli, jestli jsme si přece jen neukousli velký krajíc. Ale holky se zhlédly v televizním Stardance a trvaly na svém, přestože kluci chtěli radši něco pomalejšího. Scházeli jsme se pravidelně každé úterý, někdy i

bublanina v dalším volném čase, hlavně pak ke konci nácviku, kdy někteří cítili, že jim teče do bot. Půjčovali si pak CD a cvičili i doma. Odměnou jim pak byla pochvala a velký potlesk a doufám, že i vlastní dobrý pocit. Aspoň já to tak vždycky cítím, i za ně, pokaždé když vidím ty trošku nervózní krásně oblečené a načesané slečny a uhlazené pány na parketu.

tvář Bublaniny

strana 7.

ples SRPŠ

nám připomnělo naše první taneční. tatínek: Tombola byla bohatá a hudba skvělá, jako každý rok.

lím, že i bez problémů. Dostatečné občerstvení dopomohlo k dobré zábavě a tanci.

Co byste na plese změnili? maminka: Myslím, že bych nic neměnila. Změnou byla letos tombola formou obálek. tatínek: Zatím bych nic neměnil. Letošní ples se povedl. Ani z řady hostů, kteří zde byli, neměl nikdo připomínky.

Kdo všechno Vám pomáhal? maminka: Zdravé jádro SRPŠ s bývalými členy a deváťáci. Uvítali bychom účast i ostatních členů sdružení. tatínek: Pomohlo pár žáků devátých tříd a SRPŠ. Chtěli bychom vyzdvihnout ochotu žáka deváté třídy Volodymyra Korolovyche, který nám pomáhal nejen s přípravou, ale i s úklidem. Paní učitelka Švehlíková se také ujala slova a celým večerem provázela, za což jí celé SRPŠ vřele děkuje. Díky za pomoc s článkem.

Kolik tam bylo lidí? maminka: Lidí tam bylo dost, až jsme z toho byli překvapeni. Přece jen bylo těsně po Vánocích. tatínek: Účast byla vysoká a mys-

DRUHÁCI NA HOROLEZECKÉ STĚNĚ V UH. BRODĚ Mgr. Lenka SVOBODOVÁ ... třídní učitelka 2.A

Tváří Bublaniny je Volodymyr Korolovych z 9.A Za příkladnou a obětavou pomoc při přípravě plesu SRPŠ, jeho úklidu do ranních hodin a za pomoc při technickém zabezpečení školní vánoční akademie. Poděkování za ozvučení akademie patří i Jaroslavu Hrbáčovi z 9.A.

ROZHOVOR

S

mými rodiči

Konečně přišla sobota 23. února a mohli jsme vyrazit na vytouženou horolezeckou stěnu do Uh. Brodu. Členové horolezeckého oddílu TJ Sokol Uh. Brod už všechno předem připravili na naše dovádění. Po přivítání jsme se rozdělili na skupinky – někteří se šli zhoupnout na laně, jiní se chystali na výstup na stěnu, na pohyblivý žebřík nebo na skoky na trampolíně. Vše jsme si báječně užívali. Chtěla bych moc poděkovat paní Pláškové za organizaci, panu Tomancovi, L. Bukolskému a slečně Markétě za profesionální přístup a jištění dětí na stěně a žebříku. Mé poděkování patří také rodičům, kteří si udělali čas a celou dobu asistovali u jednotlivých stanovišť - paní Kudelové, panu Kotilovi, paní Novákové a paní Pláškové.

KOSTRA TĚLA

Věra KAZÍKOVÁ ... třídní učitelka 5.A

mnohem více najdete na novém webu školy:

http://ban507.pfnet.eu

Monika NOVÁKOVÁ 6.A Rodiče jsou členy SRPŠ. Tak jsem toho využila a jako redaktorka Bublaniny jsem si s nimi popovídala o školním plese.

A co tombola a hudba? maminka: Tombola byla hezká a jelikož kapela Madusong hraje hodně žánrů, líbila se mi také. Vystoupení žáků devátých tříd

Hodinu přírodopisu jsme rozšířili i do výtvarné výchovy a prakticky využili své nové poznatky. Děti malovaly lidské i zvířeci kostry technikou - tužka, křída, aby vynikly i drobné detaily.

V T I P

Jak jste byli spokojeni s plesem? maminka: S plesem jsem byla spokojená, protože byla bezva zábava a bavila jsem se i já, i když jsem obsluhovala u baru. tatínek: Ples se mi moc líbil, hodně předtancování žáků devátých tříd.

Tom a Jim vyrazili na lov medvědů. Když dorazili ke svému srubu, Tom povídá Jimovi: „Hele zatím roztop krb, já se jdu podívat, jestli jsou tu nějaký medvědí stopy.“ Jim rozdělá oheň a vyhlíží z okna Toma. Najednou kouká, ke srubu utíká Tom a za ním se žene medvěd grizzly.“ „Musím rychle otevřít a až tu bude Tom, rychle zavřít,“ povídá si Jim. Jak říká, tak udělá. Pak si oddechne, otočí se... a za ním stojí medvěd na zadních a mává tlapama. Zvenku klepe Tom na okno a volá: „Zatím ho stáhni, já jdu pro dalšího.“

bublanina

strana 8.

ZE SCHRÁNKY DŮVĚRY Mgr. Jiří SUCHÝ a Mgr. Jarmila KOLKOVÁ

Ve škole vedle ředitelny máme schránku důvěry již několik let. Žáci o ní ví a často nám sem dávají sdělení, kde se svěřují, že se někomu něco děje, že jsou s něčím nespokojení, prostě slouží k odhalení různých nepravostí a nedostatků. Tak jsme zde také našli sdělení: „VEDENÍ ŠKOLY SE NEUMÍ CHOVAT K ŽÁKŮM !!!“ podepsány třídy 9. A a 9. B. Protože byl zrovna čas hodnocení uplynulého půl roku, obrátila jsem se na deváťáky, aby také tak, jako je hodnotíme my, ohodnotili vedení školy. Své názory mohli psát anonymně. Vedení školy je dobré a já jsem spokojená. Myslím si, že přísní jste akorát. Moc se nám nelíbilo, že nám byli v posledním ročníku vyměněni učitelé, na které jsme byli zvyklí. Ve škole se hodně změnilo k lepšímu – výzdoba, lavice, skříně...., jezdíme na sportovní akce, zájezd žáků na Slovensko do Bánova, ples (nejlepší)...obdivuji Vás, že při tolika starostech zvládáte ještě učit, někdy je legrace ze strany učitelů i v hodinách. Nelíbí se mi, když musíme chodit na obědy až poslední, nechce se nám čekat ve třídě. Vadí mně také, že musíme být ve třídě 2 minuty před zvoněním. Když dojdeme později, vyučující nám nadává neprávem, protože třeba učitel, který má dozor, zapomene zhasnout. Také málo chodíme na počítače. Jsou tady hrozné počítače. Ještě se mi nelíbí, že když služba zapomene smazat tabuli, má týden služby navíc. Vedení školy je dobré. Mám spíš výhrady vůči některým učitelům. Je tady však i celá řada bezvadných učitelů. Ve vedení jsou fajn lidé, charakterní. Někdy mi vadí, že ignorují naše stížnosti. Mrzí mě také zákaz používání MP3 ve vyučování, třeba ve výtvarce.Časový harmonogram na obědy chápu, ale snad můžeme jít o minutu dřív, když už tam není řada. Vedení školy je dobré, dost přísné, umí si udělat respekt. Na vedení školy se mi líbí, že nejsou přísní a že do klasifikace zahrnují i snahu žáků. Nelíbí se mi, že nám vyměnili některé učitele.

ŘEDITELSKÉ OKO

S vedením školy jsem velmi spokojená, jsou vstřícní vnímaví, není nic, co bych viděla negativně. Jsem spokojená, jsou i dobří učitelé, naučí a dávají možnost opravit si známku. Vedení školy nepochválím za výměnu učitelů. Chci vedení pochválit za pěkný přístup k žákům. Jste vstřícní, je s Vámi legrace a Tak to má být. Myslím si, že školu vedete dobře. Je to vidět. Každý rok se mění k lepšímu. S vedením školy jsem spokojená. Žáka netrestáte, dokud si s ním o problému nepromluvíte. Nelíbí se mi však, že nemůžeme poslouchat MP3. Jsem s vedením školy spokojená. Líbí se mi ochota a vyhovět – příprava na přijímací zkoušky v seminářích, testy SCIO, CERMAT. Líbí se mi i výzdoba ve škole a akce, které škola pořádá. Mohlo by jich být i víc.Také by mohly být povoleny dvou nebo vícedenní výlety. Nelíbí se mi také zákaz sluchátek ve vyučování. Vedení školy je podle mne dobré. Zatím není nic, co bych mohla vedení vytknout, na škole je dost kroužků, možná by mohlo být víc sportovních akcí. Jinak jsem na škole spokojená. Vedení školy bych popsala jako velmi vynikající. Nemám nic, na co bych si mohl stěžovat. Nejen co se týče vedení, ale i učitelů. Oceňuji snahu všech dospělých, kteří jsou kolem nás, žáků. I přes problémy, které někteří žáci způsobují, jsou k nám vstřícní. S vedením školy jsem spokojený, jen bychom mohli mít větší přístup do počítačovývh učeben.

Tak nás hodnotili žáci devátých tříd. Tak nevím, kdo je autorem onoho lístečku vhozeného do schránky, komu naše chování vadí. Pro nás, vedení školy, je však potěšující, že naše hodnocení dopadlo kladně. To svědčí také o tom, že drtivá většina si uvědomuje, že kde je řád a pořádek, tam je potom pro všechny příjemné prostředí.

Kuřátko vysílala Česká televize v hlavních zprávách

V T I P

„Tak jsem se konečně dostal do televize.” „A jak ses tam dostal?” „Odšrouboval jsem zadní stěnu.”

Mgr. Gabriela KRCHŇÁČKOVÁ a Mgr. Vlastimil ONDRA

Česká televize - zlínské zpravodajství Josef Kvasnička - natočilo v pátek 15.2.2008 děti z Kuřátka v Bánově ve škole plus záběry v Nivnici vztahující se k CD-ROMu Nivnické sedlcké. Vysílání proběhlo týž den na ČT1 v 19:25 v UDÁLOSTECH v regionech. Pokud se chcete podívat na záznam tohoto vyílání, zajděte na internetové stránky školy http://ban507.pfnet.eu nebo na stránky Kuřátka www.kuratko.unas.cz.

bublanina ROZHOVOR

S

strana 9.

ŠKOLNÍ KLUB

Adélou Volnou Martin VAVRYS 7.B Naše škola vlastní od podzimu pec na keramiku. Není divu, že ve škole vznikl keramický kroužek. A jelikož zájem našich žáků je velký, zašli jsme za vedoucí keramického kroužku Adélou Volnou (27). Jak jste se dostala k práci v keramickém kroužku? Oslovil mě pan ředitel Jiří Suchý. Ráda jsem jeho nabídku přijala. Odmalička mě bavila výtvarka, až jsem se po škole dostala na uměleckou průmyslovku.

Nahoře Adéla Volná. Dole s dětmi z pondělního keramického kroužku. Foto: M. Vavrys

Kolik dětí do kroužku chodí? Momentálně čtyřicet čtyři. Proto musí být keramický kroužek dvakrát týdně. Co jste očekávala od této činnosti. Co vás naopak překvapilo? Překvapilo mě, jak jsou děti kreativní a šikovné. Doslova mě zaskočil takový zájem. Očekávám, zda to děti bude bavit i nadále. Popište, co přesně v keramice děláte? Na každou hodinu vymýšlíme téma, se kterým potom děti pracují. Z předchozích témat to byly třeba miska, zvíře, figury.

prvňáci a třeťáci z naší školy v dokumentu České televize - FOLKLORIKA Mgr. Gabriela KRCHŇÁČKOVÁ a Mgr. Vlastimil ONDRA

Jaké výrobky jste dělali v poslední době? Protože se blíží Velikonoce, děláme velikonoční motivy. Jaké výrobky ještě plánujete? Napodobeniny pravěké keramiky a keramiku různých dalších období. A co výstava? Výstavy budou bývat. Jedna už vlastně proběhla před Velikonocemi v suterénu obecního úřadu. Každý z keramického kroužku tam měl jeden až tři výrobky. Děkuji za rozhovor.

citace z webu České televize: Starodávné nivnické písně a tance a jejich navracení zpět do terénu prostřednictvím multimediálního projektu. Režie P. Hajn Filmaře zajímal projekt CD-ROM NIVNICKÉ SEDLCKÉ. V sobotu zachytili jeho křest na našem folklorním koncertu ZPÍVÁNÍ V KRAJINĚ KOMENSKÉHO v Nivnici. V neděli natáčeli v nivnických rodinách a ve Vlčnově u starosty Jana Pijáčka. A v pondělí si vzali na mušku děti, které učím v bánovské škole. Děti nejen zpívaly, ale i mluvily o tom, jak je doma vedou rodiče ke zpěvu. Natáčelo se ve třídách 1.A a 3.A. Na konec natáčení ještě zavítali za ředitelem brodského muzea Pavlem Popelkou, aby jim řekl, co si myslí o tomto multimediálním projektu. Dokument lze shlédnout zde: http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/1102732990-folklorika/308295350120003-01.03.2008-09:25.html

bublanina

strana 10.

VÝSLEDKOVÝ SERVIS

Mgr. Barbora ŠOBÁŇOVÁ, Mgr. Vlastimil ONDRA

V pondělí 18. února 2008 proběhla ve škole přehlídka zpěváčků lidových písní BÁNOVSKÝ KOHÚT. Přihlásilo se na ni téměř padesát dětí, což je fantastické. K tomu je nutno připočítat ještě opravdu výborné výkony zpěváků a zpěvaček. Porota prožila s dětmi a jejich zpěvem nezapomenutelné odpoledne.

OKRSKOVÉ KOLO PROBĚHLO VE ČTVRTEK 21. února 2008 v KD Uh. Brod. Zúčastnilo se ho asi šedesát dětí z Uherskobrodska. A neztratily se ani děti od nás. Do okresního finále, které bude 30.3.2008 v UH postoupily tyto děti od nás: kategorie 1.-2. třída Petr Suchánek z Bánova 2.A (Malučké kuřátko) ...z této kategorie postoupilo pouze jediné dítě... kategorie 3.-4. třída Daniel Beníček z Bánova 3.A (Malučké kuřátko) Natálie Vaculová z Lopeníku 4.A (Kuřátko) ...postoupily celkem dvě děti...

PYTHAGORIÁDA

Mgr. Ivana MAČKOVÁ, Mgr. Martina PAVLÍČKOVÁ

7. ročník - školní kolo 1. MARTIN 2. ŽANETA 3.-4. JANA 3.-4. VERONIKA 5.-6. JULIE 5.-6. RICHARD 7.-8. PAVEL 7.-8. MARTIN 9. ANETA

BALOUCH 12 VYSTRČILOVÁ 7 DULÍNKOVÁ 5 VIKTOROVÁ 5 MATĚJÍČKOVÁ 4 HAUERLAND 4 HORŇÁK 2 VAVRYS 2 PETRŮJOVÁ 1

kategorie 7.-9. třída Kristýna Malá z Bánova (Kuřátko) Iveta Janíková z Březové (Kuřátko a Spjevulenky) ... postoupily celkem tři děti ...

6. ročník - školní kolo 1. DANIEL 2.-5. DAVID 2.-5. DAVID 2.-5. VERONIKA 2.-5. TOMÁŠ 6. ŠTĚPÁNKA 7.-8. KRISTÝNA 7.-8. ROMAN 9.-11. LENKA 9.-11. TEREZA 9.-11. VOJTĚCH

HORŇÁK 5 POPELKA 4 BUČEK 4 VALČÍKOVÁ 4 GURYČA 4 KRÁLOVÁ 3 MATUCHOVÁ 2 ŠVESTKA 2 KRÁLÍKOVÁ 1 ZAPLETALOVÁ 1 HORŇÁK 1

V T I P

Vojáci - nastoupená rota. Velící důstojník: „Pooozor! Tamhleten malej bílej vzadu, vy jste nešlyšel rozkaz ?!!“ Vojáci: „Ale to je patník!“ Velící důstojník: „Na jméno jsem se neptal!!!“

bublanina

strana 11.

SPORT - VÝSLEDKOVÝ SERVIS

BASKETBAL Mgr. Gabriela KRCHŇÁČKOVÁ

O TŘETÍ MÍSTO

6.B 0 8.B 10 vítězové první skupiny – 7.A Zleva: Patrik Kubena, Petr Štéger, Adam Vajdík, Lukáš Haloda, Martin Balouch – zároveň nejlepší střelec turnaje, Robert Černý.

CHEMICKÁ OLYMPIÁDA Mgr. Jarmila KOLKOVÁ

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13.

VEČEŘA ONDŘEJ KRÁLOVÁ LUDMILA HNILIČKOVÁ VERONIKA ČUMÍČKOVÁ ŠÁRKA PTÁČEK PETR HORŇÁKOVÁ MARKÉTA KUBIŠOVÁ MARKÉTA ZETKOVÁ RENATA PROVODOVSKÁ TEREZA VAŇKOVÁ KRISTÝNA HORŇÁKOVÁ JANA JANKŮ ADÉLA MAHDALOVÁ ADÉLA

41,5 38,5 36,5 36 29 25 23 21,5 21 19 11 10 7

Školního kola chemické olympiády se zúčastnilo 13 žáků devátých tříd. Do okresního kola jsme nepostupovali, protože zadání bylo zaměřeno i na organickou chemii a toto učivo máme naplánováno až na druhé pololetí. Nemohli jsme některé úkoly řešit a tedy nikdo z žáků nesplnil požadovaný limit bodů nutný k postupu do okresního kola.

x 7.B :

10

x 9.A : 0

FINÁLE

6.A x 7.A 4

:

11. března 2008 Hrálo se pouze 2x8 minut. Proto možná ani nepadalo tolik košů. Hoši i tak byli úplně vyřízení.

POŘADÍ TŘÍD 1. 2. 3. 4.

16

1.

8.A x 9.B 8 : 6

3.

2. 4.

7.A 6.A 7.B 6.B 8.A 9.B 8.B 9.A

TABULKA STŘELCŮ BALOUCH Martin HORENSKÝ Roman ČERNÝ Robert VAVRYS Martin HALODA Lukáš MANDÍK Michal ŠUPINA Pavel VACULA Ondřej

7.A 9.B 7.A 7.B 7.A 8.A 8.A 8.A

8 bodů 6 bodů 4 body 4 body 4 body 4 body 2 body 2 body

ANGLICKÁ OLYMPIÁDA

Mgr. Lenka SVOBODOVÁ, Mgr. Lenka ŠVEHLÍKOVÁ, Petra KOČENDOVÁ

kategorie 7. třída 1. MARTIN 2. VERONIKA 3. RICHARD 4.-5. KATEŘINA 4.-5. ANETA 6. BARBORA 7. ŽANETA

BALOUCH 47 VIKTOROVÁ 42 HAUERLAND 41 DRÁBKOVÁ 38 PETRŮJOVÁ 38 VYSTRČILOVÁ 34 VYSTRČILOVÁ 31

kategorie 8.- 9. třída 1. RADKA 2. LUDMILA 3. TEREZA 4.-5. MARKÉTA 4.-5. MICHAELA 6. PAVLA 7. MARTINA 8. PAVEL 9. KATEŘINA 10. RENATA 11. ANDREA

VYSTRČILOVÁ 93 KRÁLOVÁ 79,5 PROVODOVSKÁ 77 HORŇÁKOVÁ 74 BULEJKOVÁ 74 GAZDÍKOVÁ 72 MATĚJÍČKOVÁ 52 KUSÁK 49,5 GORČÍKOVÁ 40,5 ZETKOVÁ 39 MURÁRIKOVÁ 38,5

vítězové druhé skupiny – 8.A Zleva: Pavel Šupina, Michal Mandík, David Maňák, Ondřej Vacula. Dřepí zleva: Luděk Polanský, Martin Čubík.

bublanina

PALETKA 2008

strana 12.

VÝSLEDKOVÝ SERVIS

Iva VÍTKOVÁ

Paletka je výtvarná soutěž žáků školních družin Uherskobrodska. Letos se uskutečnila ve středu 23. ledna ve školní družině v Havřicích. Soutěže se zúčastnilo dvanáct školních družin z okolí Uherského Brodu. Z našich bánovských dvou oddělení školní družiny odjeli do Havřic hned tři malíři. Barbora Mandíková, Simona Chovancová a Daniel Beníček - žáci třetí třídy. Děti měly za úkol výkresy malovat na téma DOBRO A ZLO - Jejich jsou ještě teď vysPOHÁDKOVÉ BYTOSTI. taveny na nástěnce A dosáhli jsme pěkného úspěchu. Daniel Beníček a Barbora Mandíková na chodbě prvního se umístili v první desítce a získali stupně. medaili Paletka 2008. Barbora Mandíková a Daniel Beníček. Foto: I. Vítková

... redakční rada Bublaniny ... [email protected] ...

Anna SUCHÁNKOVÁ 6.B

Václav KRÁL 4.A

Roman ŠVESTKA 5.A

Iva HNILIČKOVÁ 5.A

Marek VÍTEK 5.A

Roman HNILIČKA 5.A

Jakub CHOVANEC 5.A

Petr JANKŮJ 6.A

David POPELKA 6.A

Tomáš GURYČA 6.A

Robin GAZDÍK 8.B

Petra MANDÍKOVÁ 6.A

Martin VAVRYS 7.B

Monika NOVÁKOVÁ 6.A

Štěpánka KRÁLOVÁ 6.B

Měsíčník BUBLANINA vydává ZŠ BÁNOV již od listopadu 2002. Šéfredaktor a celkový design: Mgr. Vlastimil Ondra Toto číslo vyšlo 27. března 2008. Bublanina je nejlepší školní časopis České republiky 2005 a druhý nejlepší časopis ČR 2003 a 2004.