JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Divadelní fakulta Rozhlasová a televizní dramaturgie a scenáristika
Brigáda
Bakalářský projekt
Autor práce: Hana Zoubková Vedoucí práce: MgA. Hana Slavíková, Ph.D. Oponent práce: Prof. Mgr. Jan Gogola
Brno 2014
1. Eliščin pokoj, večer, interiér Eliška leţí v posteli, čte si. Je večer a v jejím podkrovním pokoji je slyšet bušící déšť silněji neţ kdekoli jinde v domě. Podívá se na hromadu papírů na stole před postelí. Trochu jimi zalistuje. Voice-over: matka Je to jednoduchý, jen musíš do kaţdýho pokoje, tam opíšeš spotřebu tepla z měřiče na topení, v koupelně vodu, necháš si to podepsat… vţdyť to znáš, vidělas to stokrát.
Titulek, pozadí stále Eliščin pokoj: BRIGÁDA
Znovu se zakouká do knihy. Písmena se náhle přemění v příjmení na zvonku v panelákové chodbě.
2. Paneláková chodba, den, interiér Eliška jej (zvonek s příjmením) zrovna mačká. Dveře se otevřou a stojí v nich muţ ve středních letech. Muž v županu Vy jdete na ty opisy, co? Tak pojďte… Jo, nezouvejte se a pozor, kam šlapete. Já rozsvěcet nebudu, páč elektriku na to mi ta vaše realitka neproplatí, viďte… Eliška si ho otráveně přeměří pohledem. Je tma, tma i bude a on je jen v ţupanu. Zhluboka se nadechne a rázně vkročí k němu do bytu. Do toho jiţ zaznívá Eliščin voice-over, pod kterým se budou odehrávat následující scény. Eliška (voice-over) Paneláky jsou světy samy pro sebe. Takový mikrokosmy, ve kterých objevíte podobný typy jako v barákách předtím.
2
Eliška vyleze z předchozího bytu, rozhlédne se po chodbě, ve které se náhle rychle za sebou začnou objevovat podivní lidé. Eliška se na jednoho z nich zaměří (na muţe v kvádru) … Eliška (voice-over) Stoprocentně na vás uţ dole bude čekat nějakej strašně důleţitej blázen, co do vás bude tak dlouho hustit, ţe musí být za pět minut na „mítingu“, takţe nehledě na to, jak máte srovnaný papíry a určený pořadí, musíte jít k němu hned teď. …a jako v počítačové hře ho vytáhne z davu. Začne se před ní otáčet jako v nějakém počítačovém programu a s kaţdým otočením má jiný obličej. Chodba se z ničeho nic zcela vyprázdní a Eliškou vybraný muţ vyběhne zpoza rohu. Muž v kvádru Já musím… Eliška Jasný. Muž v kvádru Můţete…? Eliška Jasný. Jdou po schodech panelového domu. Eliška jde za muţem a pokaţdé, kdyţ se na ni muţ otočí, má jiný obličej. Eliška na tyto změny nijak nereaguje. Eliška (voice-over) Kaţdopádně se klidně vsadím o pivo, ţe vůbec nikam nespěchá. Jakmile s muţem v kvádru vyleze do dalšího patra, muţ zmizí a ve dveřích uţ na ni čeká ţena drţící v náručí čivavu. Gestem zve Elišku dál a ta se opatrně protáhne kolem zuřivě se zmítající čivavy. Ţena psa tak tak udrţí.
3
Žena Šmankote, nebojte! Vţdyť ona Vám nic neudělá. Eliška (voice-over) Tak kde jsou všichni ti zuřiví psi, kdyţ v panelácích je kaţdej stoprocentně milius? Eliška se snaţí vyhnout dvěma pod nohy se pletoucím jorkšírům s culíčky. Jejich majitelka (opět stejně oblečená ţena s jinou tváří) se tomuto výjevu směje. Opět jiná tvář se směje i tomu, jak se Eliška pokouší dohlédnout na měřící trubičku na topení, kterou překrývá obrovská doga. Stejně tak se ţena směje, i kdyţ Elišce skočí na záda šíleně tlustý kocour. Voice-over můţe zvuk onoho smíchu občas přerušit. Kdyţ si Eliška prohlíţí svoje dodrápané ruce, řekne ţena s jinou tváří: Žena No jo, to on jak se mu tak hrozně líbíte… Eliška vyleze na chodbu, která je opět plná lidí. Zaměří se na pána pouze v sepraných a vytahaných trenýrkách. Eliška (voice-over) No a nejvíc ze všeho nenávidím typ, kterýmu familiérně říkám „pán, který se nestydí“… Náhle do jejího monologu vstoupí Bohdanův hlas. Bohdan No, počkej, a co ten divnej v ţupanu?
4
3. Hospoda, noc, interiér Nacházíme se v útulné menší hospůdce s pár stoly a plechovými retro cedulemi po stěnách. Výčepní je od pohledu rázná padesátnice, co se nebojí vlepit facku, kdyţ štamgasti neposlouchají její pokyny. Eliška Jo, no vidíš, to bys nevěřil. Všude tma, svítila jsem si mobilem a v poslední místnosti…. V hospodě se úplně setmí. Náhle se uprostřed rozsvítí bodové světlo, v jehoţ sloupci je velké terárium pro plaza. K teráriu láká z pološera muţ v ţupanu. Muž v županu Pojďte se podívat na toho mýho mazlíka. Eliška k teráriu přistoupí a hledá. Naklání se, kouká ze všech stran, ale nic v něm není. Vyděšeně na muţe pohlédne. Muž v županu No, to je zvláštní… to je teda… no, zůstaňte tady, já zajdu rozsvítit a... no… někde tady musí být. Bohdan To ne! Jsme opět v hospodě, jak má být. Eliška Fakt! A já ten byt prošla celej po tmě, chápete to?! Kolem stolu, podivného zaobleného pětihranu, který stojí v rohu, sedí celá Eliščina parta. Ona a čtyři kluci. Bohdan – bohém od pohledu, Milan – potetovaný chlapec stejného maturitního věku, který však kvůli mírným vousům působí poněkud starší, Franta – chlapec mírně při těle působící jiţ nyní jako prototyp taťky s lahváčem na pupku, Dan – vůdce party. 5
Milan Jak dlouho by tě asi trávil? Franta No, rozhodně dýl jak srnku. Dan Co to je za blbost? Franta Já nevím, to ty tady maturuješ z biologie. Dan Neštvi mě. Měli ste si to taky zvolit, ale vy ne. Vy se na mě vykašlete a dáte si ZSV. Kámoši, fakt. Franta Hele, chápej… Musíme rozhodit sítě, rozšířit naše… to… kolektivní vědomí. Aţ o prázdninách pojedem nějakou španělskou planinou, tak potřebujem někoho, kdo… nám řekne, kde jsme. Dan Tak to jsem měl jít spíš do zeměpisu, ne? Milan A co my na španělský planině jako s tím ZSV? Franta Filozofovat, kamaráde… filozoBohdan Já bych řekl, ţe tak do zejtra.
6
Milan Co? Bohdan No, trávil. Do zejtra.
4. Obývák u Elišky doma, večer, interiér Štos papírů práskne o stůl. Jsme u Elišky doma a táta jí právě předává nové dokumenty, do kterých v panelácích vyplňuje údaje, zatímco ona sedí vyvalená na gauči mezi jiţ vyplněnými štosy. Ty rovná její máma. Táta Víš, kam jdeš zejtra? Eliška Do pečovateláku. Jeţiši, vy oba děláte, jak kdyby mě tam měli seţrat. Táta No ne, já jen, ţe to máš psaný na celkem brzkou hodinu a ještě tady sedíš. Neměla bys jít spát? Eliška Tati, je deset. Máma No, ţádnej med to tam nebude. Eliška Já vím, byla jsem tam s váma předtím stokrát. Táta Vidíš! Pozdravuj pana Medka, jak tě dycky hlídal. 7
Máma A mluv nahlas, ať si nemyslej, ţe je jdeš vykrást.
5. Před pečovatelským domem, den, exteriér Eliška křičí do mluvítka u zvonků, ze kterého se ozývá praskot. Eliška Haló?! Haló! Můţete mi, prosím otevřít? Jdu zapsat spotřebu tepla a vody! Haló?
6. Chodba pečovatelského domu, den, interiér Chodba je dlouhá, bez oken, ověnčená mnoha vstupními dveřmi a zvonky. Paní u prvních dveří je jiţ nastoupená. Je to zhruba osmdesátiletá dáma, která je na svůj věk ještě stále velice čiperná. Paní z prvních dveří Tak Vás u nás vítám! Dneska nám poslali takovou mlaďounkou? Kde je pán s paní, co tu vţdycky byli? Eliška To jsou moji rodiče. Dohodili mi to místo nich jako přivýdělek. Můţu… Paní z prvních dveří - Tak je to správně! No… jak to uděláme… já Vám zazvoním na sousedku, jo? Vy zajdete prvně k ní a já Vám zatím ostatní babky oběhám, ať jsou nachystaný. Eliška Víte, já to mám ale nachystaný popořadě a – Paní neváhá a jiţ buší na vedlejší dveře.
8
Paní z prvních dveří Alenko! Jsou tady na opisy vody! Dveře se začnou pomalu otevírat, zatímco paní z prvních dveří cupitá pryč chodbou a zvoní na všechny zvonky, co jsou po ruce.
7. Byt paní Aleny, den, interiér Byt je malý a tmavý. Paní Alena otevře dveře do koupelny, za kterými je úplná tma. Paní Alena Mně praskla ţárovka, tak se omlouvám. Půjde to takhle? Eliška Nebojte, já mám baterku. Rozsvítí malou baterku, která je spíše přívěsek na klíče. V průběhu hovoru uţ Eliška opatrně vstoupila do tmavé koupelny. Svítí po stěnách a hledá měřič spotřebované vody. V tom šlápne do něčeho mokrého. Eliška Kruci.
8. Polní cesta, noc, exteriér Kaluţina, kterou projelo kolo, právě ohodila Elišce nohu. Za ní se to však stane ještě několika kolům. Je tma, noční krajinou, polními cestami projíţdí asi pět kol, na nichţ jede Eliška s přáteli (Bohdan, Milan, Franta, Dan). Cestu si uţívají, je to dobrodruţství. Dan zastaví na vrcholu kopce, ze kterého vede jejich další trasa. Dle jeho příkladu zastavují i ostatní. Dan Tyvole, nepojedem do toho Špáňa na kolech?
9
Eliška Tak to beze mě. Franta Leda by byla Francie nakloněná plošina. Dan Ty jo, vţdyť v různejch jejich reklamách furt jezdí někdo na kole, ne? V baretu a tak… Milan To jo, ale ti vozej dycky jen jednu bagetu, my povezem dvacetikilový bágly. Dan Srábci, fakt… Tak teda autem. No a kdo bude první pod tímhle kopcem, nemusí po cestě tam řídit a můţe nezřízeně konzumovat. Bohdan Tak na to slyším! Chlapci se pustí šíleným tempem dolů, pod kopcem je tma, není vidět, kam se řítí. Eliška se tolik neţene a za ujíţdějící čtveřicí pobaveně zakřičí. Eliška Dyť já nemám řidičák! Dan (přes rameno) No nám to vadit nebude! Eliška se lekne, zakroutí hlavou a šlápne do pedálů. Všechna kola se řítí dolů naprosto bez brzdění. K tomuto obrazu se připojí hovor z jiného prostředí. Paní Alena (voice-over) Slečno, není vám nic?
10
Eliška (voice-over) Ne ne, v pohodě. A nemám vám na to někoho domluvit? Ţe by vám tu ţárovku vyměnili… Paní Alena (voice-over) Jejda, to si nedělejte starost. Vţdyť to uţ ani nemá cenu. Před Eliškou se ozve podivný zvuk a rozlétne se spousta jiskřiček. Bohdan šíleně zakřičí. Ona uţ ale nemá šanci zabrzdit. Jiskřičky létají čím dál více, čím dál více lidí křičí, avšak křik pomalu přechází do smíchu, jak se parta vymotává ze svých kol náhle nabitých elektřinou. Vrazili do kravího ohradníku. Dan Myslím, ţe podle zvukovýho záznamu by jasně vyhrál Bohdan, co? Všichni se smějí. Bohdan se natahuje po svém kole, aby ho zdvihl nad hlavu jako pohár. Místo toho ale dostane ránu elektřinou. Kola jsou zaseknutá v ohradníku pod proudem. Franta Hmm… Tak uţ je jistý, ţe na kolech nikam nejedem. Milan Neblbni, já ho tady nenechám. To nějak vytáhnem…
9. Hospoda, noc, interiér Elektrické jiskřičky vystřídají kapky pivní pěny. Parta sedí u stolu v hospodě a zrovna si připíjí. Bohdan Tak na kraví svobodu!
11
Eliška si sice přiťukne, ale je trochu mimo. Před sebou má rozloţené noviny. Titulek hlásá: „Farmáři uteklo stádo krav. Zablokovaly silnici.“ Eliška Neznámí vandalové… vandalové, chápete to? Franta Jsme oficiálně vyděděnci společnosti. Dan Necháme si ten článek zarámovat? Eliška Mám za sebou kariéru diváka nesčetnýho mnoţství detektivek a věř mi, ţe to by byl důkaz naší viny číslo jedna. Bohdan Jo jo, Ela se bojí, ţe nás zabásnou, co? Milan Si piš, jsme jak nějaký veganský piráti silnic. Vypustili jsme krávy a zastavili provoz. Ekologičtí teroristi normálně. Filip Ty vole, s tím bysme mohli kandidovat ve volbách! Dan Milan by mohl navrhnout nějaký placky, Ela vymyslí slogan… Filip Ty jo, já jsem někde četl, ţe zaloţit stranu není zas takovej problém… Střih. Před skupinkou uţ stojí několik prázdných půllitrů. Hovoří trochu opileji.
12
Bohdan Normálně bych zaloţil vlastní vesnici, ne? A jako náboţenskej rituál bych dal, ţe musíme kaţdej večer zopakovat Poslední večeři. Filip Jasný! A hlavně, aby tam bylo to víno. Eliška Kdyţ je to náboţenskej rituál, tak by nám to normálně proplácel stát. Dan Mladí géniové… géniové! Fakt. Jdem do toho. Střih. Skupina je opět o dost opilejší. K pivním půllitrům přibylo pár štamprlí. Milan Já věřím, ţe si pro nás přijde nevědomky. Má zavázaný oči a šmátrá a koho chytí, toho tou kosou prostě sundá. Ţádný naplnění osudu, normální náhoda. Dan Já zas věřím, ţe se převtělíme. Filip To jo… Tak to bych chtěl bejt třeba had u tam toho týpka. Ţrát si v klidu myšičky… jak pečený holuby. Střih. Teenageři uţ jsou výrazně pod vlivem. Začínají si objednávat čistou vodu. Eliška (naoko naštvaně na Dana) Nepovezu sebou dvacetilitrovej hrnec! Dan Vţdyť je to ideální velikost!
13
Bohdan Hej, Elino, tak buď ráda, ţe tě sebou vezmem, ještě abys odmlouvala! Filip Kluk přece nemůţe pečovat o kuchyňskou potřebu, chápej… Milan Jasný! Nikdo jinej ho brát nemůţe! Eliška Vţdyť vy to nechcete jako kuchyňskou potřebu! Bohdan si vyleze na ţidli a zakřičí do prostoru hospody zaplněné opilci. Na některé ani nezbývají ţidle. Bohdan Hej, lidi! Kdo si dokáţe představit dvacet litrů? Náhodný opilec Jako proč? Bohdan No, ţe prý tolik spermatu má plejtvák… Fakt. On maturuje z biologie. Ukáţe na Dana. Hospoda na to zareaguje velkým údivem a všichni se začnou očividně bavit na toto téma. Komunikují všichni se všemi, stoly nejsou hranicí. Eliška sleduje, jak všichni zaujatě mluví na všemoţná absurdní témata, zvuk hospody se náhle dostává do pozadí, obraz zůstává. Zvuk rušných hovorů nahrazuje monolog staré ţeny, která se téměř nenadechuje, mezi slovy nedělá mezery, sype to ze sebe, jako by neměla komu jinému to říct. Stará žena (voice-over) To jsem ráda ţe jste tady manţel tady není víte on před nedávnem umřel dcera mi pomáhala zařizovat pohřeb a prodat chalupu to jsme zrovna opravovali střechu kdyţ
14
se to stalo ale stejně jsem to prodala co bych tam sama seděla manţel topil já to nikdy nedělala a dřevo sekat to uţ bych nezvládla tak je to takhle vlastně dobře chcete něco pomoct? Eliška se od dění v hospodě otočí za sebe tam, kde by měla být stěna. Ta tam ale není, Eliška se otočila do prostoru malého obývacího pokoje.
10. Pokoj staré ţeny, den, interiér Eliška je skrčená u topení, po hospodě uţ ani zmínky. Je otočená do obývacího pokoje, který je zaskládaný krabicemi s muţskými věcmi, jsou to krabice s věcmi manţela té paní. Stará ţena pokračuje stejným uspěchaným tempem, přesun místa nemá na její tempo ţádný vliv. Stará žena To víte já bych pomáhala ale sama uţ vlastně ani nemůţu nic dělat děti mi dali kočku ale copak o ni zvládnu pečovat já na zvířata nikdy nebyla ale manţel ještě neţ umřel chtěl strašně psa ţe by nás mohl hlídat na tý chalupě já blbá mu to zakázala no teď bych byla se psem sama ale aspoň by měl před tím koncem ještě nějaký potěšení. Eliška se zakouká do krabice s knihami. Vizuální podoba oněch knih pomůţe přechodu do dalšího obrazu, který začíná, jakmile před Elišku Milan poloţí další štos knih a papírů, který je poněkud vratký.
11. V hospodě, den, interiér Oblíbený stůl party je přeplněný knihami o Španělsku, mapami, různými papíry apod. Chlapci před sebou mají pivo, Eliška dţus. Přehrabují se v nashromáţděných materiálech. Bohdan Ve Figueres nám jen pivo stačit nebude. Koukali ste na ty fotky? To je fakt šílený.
15
Dan Bez mravenečníka se nevracím! Eliška A kdo teda bere auto? Franta Elo, ty seš úplně mimo, teď řešíme Dalího. Milan No, co s tebou dneska je? Vrhne podezřívavý pohled po Eliščině dţusu. Eliška Já musím večer dělat ještě něco do tý pitomý práce. Bohdan Si ale představ, co pak můţeš dělat s těma prachama. Koupíš si sombréro třeba. Všichni se na Bohdana podívají s podezřením, ţe ani netuší, kam vlastně jedou. Franta No, dobře. A kdo ţe vlastně vezme to auto? Dan Já nebo Milan. Podle toho, kdo bude mít úspěšnější maturitu. Milan A co kdyţ oba vylítnem? Bohdan Tak Ela koupí auto za ty těţce vydřený prachy, ne?
16
Eliška Jo, to tak. Kdybyste tušili, co je to za voser. Dneska budu do počítače celej večer datlovat nějaký pitomý čísla. Čísla fakt nesnášim. Franta Hele, já myslel, ţe chodíš po nějakejch bytech? To je něco jinýho? Eliška No, já ty čísla, co opíšu v bytech, musím pak dostat do kompu. Dan Bys nám mohla na tu výpravu rozjet nějaký účetnictví, ne? Kdyţ uţ budeš v těch číslech tak zběhlá. Milan To jo! Viděls ji někdy počítat? Přísahám, ţe jde vidět, jak se jí kouří z hlavy. Eliška Hele, ticho. Nikdo z vás si na matiku netroufá. Franta A kdy se začnem učit, co? Bohdan Jako na maturitu? Hochu, přemejšlim, ţe to tak trochu risknu. Eliška Jako bez učení? Ses zbláznil, ne? Bohdan Nechám to na svým guru. Eliška obrátí oči v sloup. Nyní celá parta mluví ve voice-overu v prostředí hospody. Obrazovým podkladem jsou následující scény. 17
12. Zasněţený kopec, den, exteriér Vypadá to jako Ladova zimní ilustrace. Jsme na konci města a jeho komíny jde vidět v pozadí. V popředí je ukázkově zasněţený kopec, který sem tam pokrývá nějaký keř či stromek. Z houští na vrcholu tohoto kopce se náhle vyřítí kajak, ve kterém sedí Bohdan. Parta mladých stojící pod kopcem začne šíleně jásat. Bohdanova bláznivá jízda, kterou se celkem neúspěšně snaţí usměrňovat pádlem, se ukazuje ve zpomaleném záběru. Od kajaku odlétá sníh, všichni se smějí jako cvoci, sem tam kajak projede nějakým keřem a opět se vynoří s větvemi dokonale netknutým chlapcem. Eliška (voice-over) Jestli myslíš to, co mě napadá, tak – Bohdan (voice-over) To je prostě vopravdový. Milan (voice-over) Elo, kaţdej z nás to zaţil, je to pravda. Bohdan (voice-over) Netvrdím, ţe tam půjdu úplně na šrot. Potřebuju totiţ, aby mi rozuměli, ţe jo. Franta (voice-over) Tak dvě tři štamprle, ne? Bohdan (voice-over) Jo, to na vyvolání guru bohatě stačí. Dan (v.o.) No, jak u koho. Eliška se také směje. V ruce drţí termosku s čajem, který bude očividně něčím říznutý. Ve zpomalených záběrech rozjařeně kouká na Bohdana, kdyţ v tom se její
18
výraz promění a v proměňování nepřestává. Na něco si vzpomněla a její emoce tak náhle stojí v rozporu.
13. Poloprázdná loţnice, den, interiér Na posteli u okna leţí starý muţ. Vůbec se nehýbe. Jediné, co se v záběru pohybuje, je stín, který je způsobený pohybem slunce za oknem. Záběr je velmi zrychlený a objeví se jen na moment, není na něj kladen velký důraz. Milan (voice-over) Třeba Elišce by stačilo si čuchnout, co? Eliška (voice-over) Vy ste magoři, fakt. Bohdan (voice-over) Právě naopak. To je vypočítavost. Guru je síla, chápeš? Guru tě chrání.
14. Zasněţený kopec, den, interiér Jsme opět na kopci a zvuk je stále voice-over z hospody. Výjev z loţnice ještě alespoň dvakrát problikne (váţně jen na okamţik) do této scény. Franta (voice-over) Kdyţ máš ten nejblbější nápad – Dan (voice-over) Třeba jak se Franta rozhodl chytat ryby v peřejích rukama, protoţe medvědi se tím ţivěj. Bohdan (voice-over) Zkrátka kdyţ seš jakkoli nalitá, přijde guru a tobě se nemůţe nic stát.
19
Eliška (voice-over) Co vím, zatím vám to ale fungovalo jen na fyzický zranění. Milan (voice-over) Někdo ale musí být ten průkopník, co to zkusí i jinak. Eliška (voice-over) Takţe se voţereš uţ před maturitou a další ráno se vzbudíš se samejma jedničkama? Bohdan (voice-over) Jo, to se s tebou klidně vsadím. Dan (voice-over) O mravenečníka! Eliška (voice-over) Budeš toho litovat. Platí. Kajak uţ je pod kopcem a pomaličku zastavuje. Bohdan se z něj vyklopí na zem. Skupinka k němu přiběhne a začnou si ho prohlíţet. Vůbec nic mu není, jen ve vlasech má pár větviček a kajak se trochu odřel.
15. Loţnice, den, interiér Jsme opět v oné poloprázdné loţnici se starým pánem na posteli. Záběr uţ není zrychlený, ale soustřeďuje se na zavřené dveře vedoucí z místnosti na chodbu. Na ty někdo klepe a zpoza nich se ozývají hlasy, ale mluvící postavy nevidíme. Paní z prvních dveří (voice-over) Tady ti nikdo neotevře, to ti rodiče nevzkázali?
20
Eliška (voice-over) No jo, to víte, to já mám z realitky přikázaný, ţe musím klepat a zvonit na všechny.
16. Chodba domu s pečovatelskou sluţbou, den, interiér Eliška a paní z prvních dveří spolu stojí na chodbě před jedním bytem. Paní z prvních dveří On je to leţák. Mladí ho sem jezdí krmit v sedm, v jednu a v šest. To byste na ně leda musela počkat. Elišce zazvoní mobil. Eliška (k paní z prvních dveří) Minutku, pardon. Zvedne mobil a otočí se k paní zády. Eliška Jo? Dan Tak sme to vyřešili s těma autama. Eliška Paráda. A kdo ho teda bere? Dan No, vy máte dvě, ne?
17. Hospoda, večer, interiér Parta sedí na svém obvyklém místě, jsou trochu napjatí. 21
Eliška Fajn, uţ vás nebudu trápit. Naši nám ho půjčej. Všem se uleví. Dan poplácá Elišku po rameni. Eliška Ale má to háček. Milan Pane boţe! Ţenský. Komplikace, komplikace… Eliška ho zpraţí pohledem, a pak se zahledí do stolu. Nedokáţe se podívat ostatním do očí, kdyţ bude říkat tu pro ně úděsnou zprávu. Eliška Rodiče chtěj osobně poznat kaţdýho, kdo to auto bude řídit. Chlapci jsou na pokraji infarktu.
18. Školní chodba, den, interiér Parta stojí uprostřed školní chodby. Je to prosvětlené místo s různými nástěnkami po stěnách. Nahoru i dolů vede široké schodiště. Milan drţí za bradu Petra a otáčí mu zkoumavě hlavu. Petr je velmi slušně oblečený chlapec nápadně podobný Milanovi, pouze ve slušnějším oblečení (košile s kravatou), bez vousů a bez tetování. Bohdan zrovna ke skupince vede Aleše, od pohledu šprta. Tomu se moc nechce, a tak jej Bohdan táhne za rukáv košile. Dan Bohdane, běţ ho vrátit. Bohdan To ne, vţdyť jsme si strašně podobný.
22
Dan Ţe ty ho vůbec neznáš? Bohdan Vţdyť o to vůbec nejde! Podívej, jak sme si podobný! Milan (ukazujíc ne Petra) To my sme si strašně podobný. Aleš Tak můţu uţ jít? Nevím, co to zas vymejšlíte, ale já se s váma na ničem podílet nechci. Dan Jasný, běţ, sorry. Bohdan Tak já tam půjdu normálně sám za sebe, jeţiši. Dyť se dokáţu chvilku chovat slušně. Eliška Nepřipadá v úvahu! Franta Já si taky nikoho nenašel. Eliška Ty se jim budeš líbit. Tlouštíci jsou hodní, to je takovej hezkej předsudek. Dan taky nemá dvojníka. Petr No a co teda budu dělat já? Milan Hlavně ukazovat, ţe nemáš tetování. 23
Dan Bohdane, nečum a laskavě padej někoho ulovit.
19. Předsíň Eliščina domu, den, interiér Skupinka chlapců (Petr, Dan, Franta) se souká do malé předsíně. Dan Elis, nezlob se. Tohle se ti nebude líbit. Zpoza zad mu vykoukne ještě Bohdan. Delší vlasy má načesané dozadu, na sobě má o velikost větší košili, zřejmě tátovu. Dan On si fakt nikoho nenašel.
20. Obývací pokoj u Elišky, den, interiér Chlapci jsou zmáčknutí na gauči u konferenčního stolku, Eliščini rodiče sedí na křeslech. Dívka poloţí na stůl tác s chlebíčky a Bohdan se při pohledu na ně šťastně zazubí na Frantu. Eliška si začne ke gauči tahat ţidli z kuchyně. Chlapci na ni koukají, jak ji vleče v jedné ruce, zatímco v druhé má konvici s čajem. Scéna trvá poněkud trapně dlouho, dokud se Bohdan nezamračí a neřekne: Bohdan Tyjo, nechceš pomoct? V tu ránu se všichni hoši leknou, ţe na takovou zdvořilost zapomněli a začnou jeden přes druhého vstávat. Eliška To je dobrý. Kluci si zmateně zase posedají. 24
Matka Tak co, kluci. Jak jde učení? Otec No, proto tady snad nejsme, ne? Eliška Oni ale nikam nespěchají… Bohdan No, já mám být v pět na – Kluci ho umlčí pohledem, a tak Bohdan mlčky pouze artikuluje konec věty „na pivu“. Otec To víte, ţe vám to auto rádi půjčíme. Nikdo nic neříká, a tak se Franta chopí slova, ačkoli si předem nerozmyslí, co chce říct. Vytlačí ze sebe téměř stejnou větu jako Eliščin otec. Franta To víte, ţe my si ho rádi půjčíme. Taky. Filip se zatváří extrémně zoufale. Matka No a kam to přesně chcete jet? Otočí se na Petra, který sedí úplně na kraji gauče. Ten je sice zaskočen, ale chce zachránit situaci, proto bez váhání reaguje, u čehoţ si podvědomě vyhrnuje rukávy, pod kterými nemá na rozdíl od Milana tetování. Petr Nebojte, moc daleko ne.
25
Dan No, jakoţe nejdřív nebudeme moc daleko, ale pak uţ docela jo. To víte, on Milan je takovej světoběţník, ţe mu Španělsko přijde jak tady za humnama. Petra Španělsko očividně nadchne, chlapci mu toho před příchodem k Elišce zřejmě mnoho neřekli. Petr Ty brďo, aţ do – Zarazí se. Petr …aţ do teď jsem si myslel, ţe pojedeme… aţ do Portugalska. Afektovaně se otočí na ostatní. Petr Takţe fakt jen do Špáňa? Pf, takovej kousek můţem jet klidně jen na kolech! Otec No to je aspoň zdravej přístup. Eliška Neboj, tati… Rychlý prostřih na spršku jiskřiček z elektrického ohradníku. Eliška …to uţ nás taky napadlo. Matka Kluci, berte si, ať máte sílu, abyste nám ji před těma toreadorama uchránili. Otec No… A jak dlouho uţ máte řidičáky, co? 26
21. Před Eliščiným domem, večer, exteriér Za skupinkou kluků se zavřou vchodové dveře. Koukají znaveně kamsi „do blba“, aţ Dan úlevně pronese: Dan No ty vole…
22. Hospoda, večer, interiér Milan, Franta a Bohdan sedí u jejich oblíbeného stolu, Dan stojí a důleţitě klade otázky. Dan Mapy? Bohdan Tady! Ukáţe na hromadu papírů před sebou. Dan (podezřívavě) Všech zemí, kterýma projedeme? Bohdan Kromě Česka jo. Ale tak tady to známe, ne? Franta Přes jaký město pojedeme do Německa? Bohdan se zamyslí, a pak si perem vytaţeným z kapsy mikiny napíše na hřbet ruky: Sehnat mapu ČR. Dan Kolik kilo zavazadel na člověka? 27
Milan To má na starosti Ela, náš odborník na matiku přece. Franta Já navrhuju, aby se to rozpočítalo podle naší hmotnosti. Jako chápej, můj svetr váţí víc neţ tvůj, nedej boţe Eliščin svetříček jak utkanej z jarního vánku. Dan A dáš si přihlášku i na tu ţurnu, kdyţ to tak uděláme? Bohdan No počkej, to ale není spravedlivý! On by si měl přece sám uvědomit, co chce vlastně Dan - A kde je do háje ta Elina?!
23. Předsíň u Elišky doma, den, interiér Eliška si nazouvá rychle boty a křičí směrem do horního patra domu. Eliška Mami, spěchám! Přijdu večer, tak čau! Zabere za kliku vchodových dveří, ty jsou ale zamčené. Eliška se zamračí, zaklepe na ně a natáhne se ke zvonku, který se vedle nich náhle objevil. Je na něm napsáno „Medek“. Prostor za Eliškou se změní, jiţ není u sebe doma, ale opět stojí na chodbě domu s pečovatelskou sluţbou.
28
24. Chodba domu s pečovatelskou sluţbou, den, interiér Eliška stojí přede dveřmi bytu úplně na konci chodby. Zpoza dveří se ozývá jakési cinkání, jak se pan Medek pokouší trefit klíčem do klíčové dírky. Eliška je netrpělivá a na jejím otráveném výrazu je to znát. Medek (zpoza dveří, voice-over) Uţ jste byla u Dočkalů? Eliška (křičí do zavřených dveří) Byla! Medek (zpoza dveří, voice-over) A byli doma? Eliška Jen paní Dočkalová! Medek (zpoza dveří, voice-over) Mohla bys ji, prosím tě, zavolat? Časovým střihem se dostáváme k tomu, jak paní Dočkalová odemyká dveře bytu pana Medka, staršího pána s šedivými vlasy a bradkou, který na první pohled vypadá zdravě. Ihned se začne Elišce omlouvat a paní Dočkalová odcupitá zpátky k sobě, jako by to byla běţná situace. Medek To mi strašně promiň, snad jsem tě moc nezdrţel. Eliška Kdepak, na vás já si ráda počkám. Ale co jste dělal, ţe to nešlo odemčít? Pan Medek se podívá na své ruce a zpátky omluvně na Elišku.
29
Medek Holka, ty uţ si tu dlouho nebyla. Teď by sis se mnou karty uţ nezahrála. Zvedne ruce, které se nepřirozeně a opravdu hodně klepou. Pan Medek má Parkinsonovu chorobu.
25. Byt pana Medka, den, interiér Eliška zapisuje do papírů data z měřiče na topení v obývacím pokoji, který je zároveň loţnicí. Pan Medek sedí na posteli a povídá si s Eliškou. Ta pak odloţí desky a začne se věnovat Medkovi. Vytáhne zpod stolu šachovnici, jako by přesně věděla, kde je. Začnou spolu hrát šachy. Je to příjemná chvíle, smějí se a povídají si, ačkoli Eliška musí táhnout vţdy i Medkovými figurkami podle jeho instrukcí. Zvuky z tohoto prostředí však nejsou většinu času slyšitelné, slyšíme totiţ chlapce z hospody. Bohdan (voice-over) Nevím, kde je. Beztak zas někde řeší nějaký blbosti. Milan (voice-over) Asi spíš ještě pracuje, ne? Bohdan (voice-over) Však říkám – blbosti. Do voice-overu rozhovoru chlapců pronikne i útrţek hovoru přímo z bytu. Eliška (k panu Medkovi) Jó, málem bych zapomněla. Mám vás pozdravovat od našich. Medek Tak jim vyřiď, ať se na mě taky přijdou někdy podívat. Všimne si, jak si ho Eliška prohlíţí.
30
Medek A aţ jim o mně budeš říkat, tak pamatuj, ţe jindy to bejvá lepší. Náhle se ozve vrznutí dveří, na které Medek ani Eliška ale nereagují, opět voice-over z hospody. Dan (voice-over) No helemese, kdo se to uráčil připojit! Eliška (voice-over) Jenom pivo? Tak to je dneska slabý.
26. Před chatou, den, exteriér U menší říčky na kraji lesa stojí dřevěná chata, která sice není nijak velká, má ale celkem prostornou terasu před vchodem. Na té je jiţ známá pětice teenagerů obklopená alespoň deseti dalšími mladými lidmi. Po stolech jsou vyskládané kelímky a alkohol, také je zde jeden obrovský hrnec od guláše. U tohoto hrnce se nachází skupinka několika lidí, která sleduje, jak Bohdan přelévá vodu z kyblíku za pomoci hospodského půllitru do hrnce. Kolemstojící mu počítají, kolik litrů tam jiţ nalil. Přijde k němu Dan v párty čepičce, poklepe mu na rameno a ukáţe mu zabalenou krabici s mašlí. Dan Hochu, pojď se podívat, co jsem dostal. Bohdan (k davu) Šestnáct litrů! Pamatujte si to a hlídejte, ať tam nikdo nic neleje! Mávne i na další dva chlapce z party a společně vlezou do chaty. Ela sedí na lavičce a povídá si s chlapcem, který si balí cigaretu. Třesou se mu u toho ruce.
31
Eliška No, my se tady měli učit. Chápej, ţádnej internet, televize… hospody. Podívá se napůl pobaveně a napůl zoufale na kelímek piva ve své ruce. Eliška Vědět to, tak jsem radši doma. Balič cigarety Svaťák, co? Eliška Jo. Taky tvůj vypadal takhle? Balič cigarety To sice ne, ale tak Dan nemůţe za to, kdy má narozeniny… Eliška Vţdycky se dělaly oslavy klidně i o měsíc pozdějc a najednou to nemůţe počkat ani týden? Dan To nemůţe. Za týden uţ budem slavit maturitu, to by příleţitost narozenin přišla úplně vniveč. Chlapci jiţ z chaty vylezli a rozhodli se světu ukázat, co Dan dostal k narozeninám. Mají na sobě kostýmy ţelv ninja. Eliška No, Michelangelo, tady to bude hotovej zvěřinec. Balič cigarety Asi by ses měl jít podívat, co ti přinesl Adam.
32
Eliška s chlapcem stále sedí na lavičce, zatímco oni čtyři hoši odpochodují ve svých kostýmech za chatu. Zpoza chaty se začne ozývat jásot a smích a nějaké divné zvuky. Adam (voice-over, zpoza chaty) Do háje, to ne! Dan (voice-over, zpoza chaty) Pomalu, pšššt!
27. Za chatou, den, exteriér Na zemi uprostřed mírně rozestoupeného hloučku lidí leţí převrácená celkem velká papírová krabice, vedle se válí rozvázaná mašle. Všichni bedlivě sledují vnitřek bedny, jsou tiší a Dan se pomalu plíţí k ní. Náhle zevnitř vyběhne zuřící kohout. Dav začne křičet, ti opilejší se spíše smějí. Dan to ale nevzdává, mávne na svoje kamarády a všichni čtyři se v kostýmech ţelv ninja vydávají na kohoutí hon po blízkém lese. Dan ještě stihne špitnout něco Adamovi, vysokému blonďákovi v moderním vytahaném oblečení. Dan (Adamovi) Nejlepší dárek ever!
28. Les, den, exteriér Čtyři ţelvy ninja pobíhají po lese. Zakopávají, padají, plácají sebou po zemi při pokusech chytit kohouta. Sem tam provádějí úhybné manévry, které znají z filmů, kohouta však ne a ne chytit. Eliška se zbytkem lidí, kteří přišli na tuhle oslavu, stojí na kraji lesa a pobaveně pozoruje dění. Vedle stojící dívka se Elišky zeptá:
33
Dívka Takoví hračičkové, co?
29. Růţový byt, den, exteriér Eliška stojí v chodbě růţově vymalovaného bytu. Chystá se zout, v tom se z kuchyně ozve starým ţenským hlasem: Žena (voice-over) Hlavně se nezouvejte! Eliška si boty opět přetáhne přes patu. Žena (voice-over) Běţte si do obýváku a posaďte se! Eliška se tedy vydá do obýváku, ale směrem ke kuchyni ještě křičí: Eliška Nedělejte si starosti, já se nezdrţím, jen to opíšu a – Zarazí se. Právě vstoupila do pokoje, na kterém divákovi nemusí připadat nic zvláštního. Jedná se o dětský pokoj, který by kaţdá malá holčička chtěla. Růţovobíle vymalovaný, plný panenek, načechraných polštářků a na stole vyrovnaného maličkého květovaného čajového servisu. Elišku však očividně překvapil. Ví totiţ, ţe v tomhle bytě ţádné dítě nebydlí. Náhle do pokoje vstoupí ona ţena z kuchyně. Žena No to je škoda, ţe se nezdrţíte… Ani na čaj? Eliška se na ni otočí. Vidí dětskou postavu a trochu se jí uleví. Kdyţ si ji však prohlédne pořádně, zjistí, ţe toto „dítě“ má starý vrásčitý obličej. Jedná se o stařičkou liliputánku. Uhne pohledem a zrak jí padne na vyskládané panenky.
34
Žena Ty jsou, co? Ale nebojte, nejsem blázen, uţ si s nima nehraju. Eliška se pokusí o úlevný smích. Žena Připadám si ale vţdycky tak mladá, kdyţ se na ně koukám. To víte, celej ţivot před sebou, to jednoho postaví ze ţidle…
30. Chodba domu s pečovatelskou sluţbou, den, exteriér Eliška za sebou zavře dveře bytu, ze kterého právě vylezla. Při zavírání je ještě vidět růţové stěny pokoje. Je patřičně rozrušená, téměř má na krajíčku. Pokračuje dál chodbou. Dveří se jmenovkami, vedle kterých je vţdy zvonek, pomalu ubývá a v chodbě naopak přibývá mnohem více dveří s číslovkou, vedle kterých visí školní rozvrh hodin. Rozpoloţení Elišky se pomalu zlepšuje.
31. Třída, den, exteriér Z této chodby vejde Eliška do jedné z místností. Jedná se o školní třídu, ve které je ještě několik lidí. Většina z nich se učí. Učí se i Milan, ale ostatní chlapci jen sedí na lavicích, a kdyţ Eliška vstoupí, nadšeně zakřičí. Milan nervózně zvedne hlavu. Milan Tak co? Eliška Poezie první poloviny dvacátýho století. Milan Takţe to uţ si vytáhnout nemůţu?
35
Franta Ne. Kaţdá je jen jednou denně, ne? Milan zavře sloţky, hodí nohy na stůl a dá si ruce za hlavu. Začne se houpat na ţidli. Milan Tak to můţem rovnou slavit, ţe jsem to dal! Bohdan (k Elišce) No a co ty? Eliška se usměje. Její rozpoloţení je naprosto opačné neţ na začátku chodby.
32. Před Eliščiným domem, den, exteriér Přes detail na usmívající se Elišku se dostáváme na detail šíleně zkrouceného obličeje Elišky. Teprve při oddálení kamery vidíme, ţe s velkým úsilím zrovna zvedá ze země očividně těţký batoh. Nakládá ho do kufru červeného auta, na jehoţ předním sedadle za volantem jiţ sedí Dan a přijímá informace o všech páčkách a tlačítkách od ustaraného Eliščina táty. Zatímco se chlapi baví, na Elišku čekají k naloţení ještě Danova zavazadla. Eliška (zoufale skrze zuby) Mohl by mi… někdo… můţete…? Nikdo si jí ale nevšímá, a tak vše nastrká do kufru sama. Eliška Tak co, vy gentlemani, můţeme? Dan Tyjo, máte úplně nejlepší rádio! Poslouchej! Začne zvyšovat hlasitost zvuku natolik, ţe mu to Eliška vypne.
36
Dan Nebudeš přes to slyšet, jak zpíváš. To je pecka, ne? Eliščin táta se tomu zasměje, ale při pohledu na kamenný výraz Elišky přestane.
33. V autě, den, interiér Časovým střihem vidíme, jak auto vyjíţdí z příjezdové cesty Eliščina domu, Eliška mává rodičům stojícím na schodech. Odjíţdějí.
34. V autě, den, interiér Dan Vzal jsem motivační cédéčko na cesty. Strčí CD do přehrávače a ozve se nějaká tradiční španělská melodie. Kdyţ vidí, ţe se to Elišce moc nezdá, začne zpívat do melodie vymyšlená slova. Po trapné chvilce toho nechá a hudbu výrazně ztlumí. Dan To uţ moţná rači, abys zpívala ty, co? Eliška Třeba si Bohdan nabalil kytaru a sloţí Španělákům po cestě něco rozumnějšího… Náhle se ze zadního sedadla vykloní Milan. Nikoho to nepřekvapí, uţ jej očividně vyzvedli, jen divákům to nebylo ukázáno. Milan Ten? Ten vymyslí tak leda novej národní tanec, při kterým si budou chlapci přehazovat sombréra.
37
Dan Uvědomujete si ale, ţe on ho tam fakt bude shánět… Stejným způsobem jako Milan se náhle objeví i Franta, který na všechny zamává uţ trochu pouţitějším sombrérem. Franta Jelikoţ se odtud chci někdy vrátit, vzal jsem pro sichr jedno s sebou, kdyby bylo nejhůř.
35. Před panelovým domem, den, exteriér Auto zabrzdí a parta vystoupí před panelovým domem. Leţí před ním hromádka věcí s nápisem „To mi vemte, jsem u nás.“ Eliška To asi nemyslí doma, co? Všichni se otočí zády k paneláku, kde není prázdný prostor a auto, ale jejich oblíbená hospoda.
36. Hospoda, den, interiér V hospodě sedí kolem velkého stolu parta čerstvých maturantů, všichni ještě v šatech nebo kvádrech. Bohdan je mezi nimi. Dan Ty vole, co tady děláš? Jedem! Bohdan Tak si představte, ţe jsem tu maturitu měl aţ dneska.
38
Milan Já ti včera celej den volal, jak si dopadl! Bohdan No, to jsem se asi zrovna bifloval. Eliška Tak to vysyp! Franta Nějakej střízlivej, ţe tys s tím guru vyměkl? Bohdan pozvedne panáka, co má před sebou, a připije pomyslnému guru kamsi vzhůru. Pak se na všechny zazubí.
37. V autě, večer, interiér Pomalu se stmívá. Parta mladých sedí v autě a tiše naslouchají Bohdanově telefonátu s mámou. Ten překryje sluchátko a polohlasem se zeptá ostatních: Bohdan (k ostatním) Za jak dlouho se tak vrátíme? Všichni mu ale odpovědí jen pokrčením ramen. Bohdan (do telefonu) Hele, tak za dva… tři tejdny. Eliška kouká na ubíhající cestu, zatímco Bohdanova máma mu přes telefon nadává, ţe jí o tom výletu neřekl. Venku uţ je téměř tma a úzká silnice rámovaná stromořadím vypadá téměř jako chodba bez oken, jakou známe z domu s pečovatelskou sluţbou.
39
38. Chodba, den, interiér Eliška přijde k pootevřeným dveřím. Zaklepe na ně a rovnou si i sama otevře. Vstoupí do poněkud stísněného bytu. Pozorný divák si můţe, ale nemusí, všimnout, ţe některé kusy nábytku uţ viděl u Elišky doma. Bytem stále zní ona španělská melodie, kterou pustil Dan v autě. Na skříni visí zavěšené staré svatební šaty, po policích stojí fotografie, některé jsou ale sklopené. Na gauči sedí stará ţena, která je Elišce trochu podobná, a malá holčička, její vnučka. Prohlíţejí si nějaká fotoalba a Elišky, která kolem nich chodí a opisuje měřiče, si nevšímají. Stará žena Vidíš, jaká jsem byla hubená? Holčička kýve hlavou. Holčička To je kde? Stará žena V Plzni, přes tu jsme jeli do Německa. Holčička A tohle? Stará žena Taky. My jsme tam vlastně strávili asi nejvíc času. Holčička A co moře? Stará žena (zasměje se) No, tam jsme moc dlouho nebyli! Zvuk bytu se vytratí, nahradí jej zvuky z auta.
40
Dan Kluci, kudy teď? Jedem dolem nebo přes Plzeň? Franta Tak to je snad jasný, ty vole. Eliška se otočí přes rameno, je zpátky v autě.
39. V autě, večer, interiér Za Eliškou sedí Franta, Milan a Bohdan, který zrovna objevil Frantovo sombréro. Bohdan Budete se za mě stydět, kdyţ v tom půjdu do pivovaru? Eliška se otočí opět dopředu a kouká na ubíhající silnici. Naskočí závěrečné titulky.
41
