Brept
...
o
1. čísl
Blept
Žvást
lT ach
Bla, B
la, Bl
a
Blept
Tak a teď je to o vás, hoši! Na epochu nemáš, modrá příšerko! Co jste to zase udělali, vy buz#r@nti?!
Budiž, vážení, započněme tento proces!
Dobrý den! Ale to není zátiší!
01
Úvodník
Úvodník Vážení obyvatelé ústavu,
JE TO TADY!!! V čase plném změn, kdy máme po třech letech konečně hotovou úžasnou tělocvičnu, s úderem prvního sněhu bychom mohli začít jezdit do školy na kole a u Irenky v bufetu se zcela nečekaně objevil fenomén zvaný “Ovocné krabičky”, vstupuje do světa masmédií také zbrusu nový, dech beroucí, ovšem servítky si neberoucí, nabušený a prostě sakra hustý občasník PLK! Má za úkol vnést do našeho krušného studentského života, s výhledem na zabetonovaná okna paneláků a nejasnými vyhlídkami na nějaké to přepadení při cestě domů, alespoň trochu toho povyražení. Dále by měl být na poli karvinském malým krůčkem ke vzkříšení jak studentského života, tak života vůbec…To nechť je výzvou všem, kteří uvažují o novinářské dráze a rádi by si vyzkoušeli, jak to v branži chodí. Jinak řečeno: potřebujeme rozšířit řady redakce! Tento časopis byl uznán Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, a zařazen do Rámcově vzdělávacího programu jako nezbytná pomůcka, a to ve všech předmětech! Proto tedy časopis čtěte ve vyučování bez obav, že by Vám jej někdo mohl zabavit, jak to dělají naši milí kantoři např. s mobilními telefony a jinými elektrickými spotřebiči. Časopis vychází ve dvou verzích-tištěné a elektronické.
Tištěná varianta je černobílá hned ze tří důvodů:
1) je zde zcela zanedbatelný fakt spojený s rozpočtem (ano, vznik tohoto občasníku financovala Evropská unie, poskytla ovšem pouze 487 255,- Kč, takže jsme se rozhodli pro úspornou variantu) 2) chceme potírat diskriminaci barvoslepých jak jen to bude možné 3) s ohledem na Vaší kreativitu jsme zařazeni do programu pro periodika určená předškolnímu věku “VYBARVI SI SÁM!!!” Dále: časopis bude vycházet tak často, jak si redakce vzpomene. Veškeré potenciálně pobuřující informace v tomto plátku jsou ve skutečnosti myšleny dobře! Pokud někoho urazí, je to jeho chyba - a ne chyba naše! Počítáme ale samozřejmě s tím, že si na nás možná tu a tam někdo počká před školou, už jen proto, že je časopis volně prodejný všem gramotným formám života… Zbývá už jen asi dodat, že je tištěný občasník k dostání u všech kvalitních dealerů za rozumnou cenu. Tedy takovou, abychom pokryli náklady na tisk, korektury, výdaje spojené s reklamou, jednotlivé úplatky, mzdy redaktorů a letenku do Las Vegas pro šéfredaktora! Bezvadné čtení přeje jménem celé redakce - tedy jménem svým
Ondřej Trojak
02
Reality Show Milí čtenáři, máte jedinečnou možnost sledovat skupinu učitelů, kteří se víceméně dobrovolně nechali zavřít v podzemních prostorách Gymnázia Karviná. Podstoupí mnoho zkoušek a krizí, ale ten, který vydrží až do smrti, může vyhrát navýšení učitelského platu až o 10%!!! Sledujte s námi osudy pěti odvážlivců!
Nejdříve si ovšem samotné soutěžící představíme. Letošní řady VyŠkolených se zúčastní:
MARTIN RUDA
Pan Ruda je klidný typ, jen tak něco ho nerozhází. Má široké znalosti ve všech oblastech a tak je žhavým kandidátem na outsidera letošní řady!
MARTIN BRZÓSKVA
Stmelovač týmu, jeho speciální zbraní je tajemný obsah červeného termohrnku, který dokáže nevídané. On sám je za ta léta imunní…
HANA NELÉTAVÁ
Nenahraditelný člen skupiny, aneb “spouštěč hádek”. Sféry jejího vlivu sahají do nedohledna, ale její ná klonnost se mění rychleji než střídavý proud.
ALENA HELEMESEŠICOVÁ Fyzicky zdatný jedinec…
KAREL LUPA
Fyzicky zdatný jedinec, autoritativní typ s tendencí nacpat svou pravdu ostatním do hlavy, až si budou myslet, že je to jejich vlastní myšlenka. Za tímto účelem má také vypracované speciální přesvědčovací pozice. Asi nejznámější z jeho postojů je tzv. “pánevní shake” s rozkročenýma nohama.
Pravidla soutěže:
V průběhu klání je dovoleno vše. Svědectví Vám předáváme formou tištěnou, a tak jsou naši hrdinové místo přítomnosti kamer vystaveni neustálé přítomnosti jednoho z reportérů. Účastníci jsou zavřeni do protiatomových krytů pod školou na dobu neurčitou. Nedostanou najíst ani napít, nepočítáme-li “stravu” ze školní jídelny. Budou mít ovšem k dispozici nemalé množství učebnic a sbírek úloh. Občasnými kontrolami zjistíme, kdo ubyl. A ten, kdo přežije - je vítězem! Kromě toho budeme naše soutěžící pravidelně navštěvovat a pořádat tzv. duel: dvěma soutěžícím rozdáme revolvery - kdo nepřežije, soutěž opouští. Součástí jsou také vědomostní souboje.
03
Reality Show Den 1.
Ve středu ráno vychází nad Karvinou slunce, ale o tom naši soutěžící nemají ani tušení. Již od sedmi hodin ráno jsou zavřeni v podzemních prostorách školy a čas běží… Imaginární snídaně i celé dopoledne probíhá v naprostém klidu. Každý si jede po své ose, vybaluje si věci, hledá nejlepší kout. Komunikace probíhá pouze sporadicky a v obvyklých mezích. Tu a tam někdo utrousí poznámku na účet všudypřítomného reportéra… Kolem poledne se ale situace náhle mění! Je totiž čas oběda a dnes je “svíčková”…Paní školnice přináší šlichtu a nalévá do korýtka. Hana Nelétavá je tak vyhládlá, že nic nedbá nelibé vůně a hrne se ochutnat. Po první lžičce se ovšem strhne lavina událostí. Jen co vloží do úst sousto, padá Hana k zemi jako podťatá! Karel Lupa duchapřítomně přiskočí a začne pobízet polomrtvou Hanu k výkonu: ”Vstávej sádlo! Makej! V osnovách máte 50 kliků za vteřinu, tak se koukej činit!” Z temného kouta sklepení se flegmaticky ozve Martin Ruda s poznámkou, že to bude nejspíš infarkt myokardu. To už ale přispěchá na pomoc paní Alena Helemesešicová, která křísí paní Hanu mohutnou masáží srdce za nepříčetného řehotu Martina Brzóskvy, který si právě vzpomněl na jeden bezvadný vtip o první pomoci. Paní Hana se naštěstí probírá, a jen co se vzpamatuje a vyhodnotí situaci, spraží všechny pohledem, vynadá jim do pestrobarevných přeludů a s Batalionem na rtech odchází do svého rohu. Nikdo nečekal, že hned první den budeme mít jasno v tom, kdo je na čí straně a jak jsou rozmístěny sympatie v soutěžním týmu: ženy vs. muži vs. Martin Ruda… Až do večera zůstávají všichni na svých místech, pilně studují na páteční vědomostní souboj, promýšlejí, jak ostatním znepříjemnit pobyt. Svíčkové se již nikdo další netknul. Kolem 20. hodiny se ale z rohu zvedne paní Hana Nelétavá a všem přítomným se omluví, že s tím karmínovým přeludem to už asi opravdu trochu přepískla. A požádá ostatní, zda by si s ní nezapěli nějakého toho Kryla. A tak zní v pětihlasém provedení do noci vytí soutěžní skvadry, dokud nevtrhne do suterénu školník a se slovy: “Ale *****, to si děláte ***, kdo má **** v tom ***/* do **** vy **** **** ???” nezhasne světlo. Ano, a máme za sebou první soutěžní den. Pokud jste velmi nedočkaví, můžete aktuální dění sledovat klíčovou dírkou ve sklepních dveřích poblíž vstupu do jídelny. Nebo se obraťte na paní Zámečníkovovou, která nosí soutěžícím jídlo. Svým oblíbencům můžete posílat až do příštího týdne DMS ve tvaru: SUTEREN 1 pro MARTINA RUDU SUTEREN 2 pro KARLA LUPU SUTEREN 3 pro ALENU HELEMESEŠICOVOU
SUTEREN 4 pro MARTINA BRZÓSKVU SUTEREN 5 pro HANU NELÉTAVOU
na telefonní číslo: 773 221 637 Soutěžící, kterému přijde nejvíce DMS, bude mít nárok na benefit v podobě jednoho obědu od Mr.Pizza. Držte svým VyŠkoleným palce - budou to potřebovat! NaŠkolenou!
04
Rozhovor ROZHOVOR:
Mgr. Kateřina Kleslová V tomto čísle jsme pro Vás připravili exklusivní interview s paní Mgr.Kateřinou Kleslovou, zasloužilou chemikářkou, bio ložkou a maminkou! Tento rozhovor se povedlo uskutečnit až na druhý pokus. Původně jsme byli s paní Kleslovou domluveni na pondělí 26.října, jenže hlavní aktérka se dle svých slov nachá zela v “poněkud podivném rozpoložení”, a tak se termín posunul o den později, tedy těsně před podzimní prázdniny… Stoupám do třetího patra s otázkami a tabletem v ruce, přiznávám, krapet nervózní, otevírám dveře kabinetu a vstupuji. Paní Kar došová odchází do auly a tak je vzduch čistý (až do příchodu pana Ledwońe po druhé otázce)… Usedám do křesla naproti paní Kleslové: Dobrý den, tak tedy přímo k první otázce! Chtěla jste vždycky být učitelkou chemie a biologie? Jak jste se k této profesi dostala? Tak já jsem studovala na Ostravské univerzitě na Přírodovědecké fakultě, a v podstatě jsem se k tomu učitelství dostala, dá se říci, oklikou… Protože jsem začala s tím předmětem biologie-chemie, no a to pak vyplynulo z toho studia. Takže jsem na tu školu určitě nešla s vizí, že bych měla být učitelkou… Takže za studia jste měla jiné představy o svém budoucím zaměstnání? (smích) Pan Ledwoń: Nevadí vám má přítomnost? Já když tak půjdu… Ne, ne, v pořádku… Tak v těch studentských letech, tam jsem moc nějaké vize o budoucím povolání… určitě ano, ale že bych měla něco stěžejně, cíleně určené a za tím bych si šla, tak to ne… Nad medicínou jsem neuvažovala, ale jako budoucí studium na vysoké škole… řekla bych, že by to mohlo v podstatě… kdybych tam už byla, tak už bych s tím souhlasila a nebylo by mi to proti srsti… Jakou hudbu máte ráda? Navštívila jste v poslední době nejaký koncert? Co se týká hudby, nejsem nějak vyloženě specializovaná na určitý hudební žánr… Nějakou kul-
turní akci… tak taneční tam asi nepatří, cho cho (smích)! To už je tedy jiná stránka… Když půjdu do září, tak to byly Havířovské slavnosti… Stačí nějaká oblíbená skupina? Oblíbená skupina? No tak maximálně když hrají v rádiu (smích), to tam asi nedávejte, Mandrage, “brouci z májový louky”, jak se na to zpívají ty jednotlivé věty… ale to tam neuvádějte! (Doufám, že se paní učitelka nebude zlobit, ale z mého pohledu, kdy jsou na prodloužených i závěrečných tanečních pravidelně k poslechu Šrouby a matice se nemá naprosto za co stydět…) Když je nějaká písnička v rádiu, tak se mi to líbí, protože je to profláklé, ale že bych měla nějakou oblíbenou skupinu… z těch let jsem už vyrostla! Kterou knihu právě čtete? Tak Ondřeji, já na všechno budu odpovídat ze široka. Ráda si přečtu knížku, která má psychologický podtext, tedy něco v tomto žánru, ale v současné době mám tříletou dceru, takže chápete, že je to teď o něčem jiném, než o čtení knížek… Ale ráda si přečtu nějakou knížku s tím psychologickým podtextem… nemám teď nic rozečteno, ale dá se říci, že kniha s nápadem by mohla projít…
05
Rozhovor
Máte nějaké další koníčky výjma chemie a biologie? Jak obvykle trávíte svůj volný čas? Já jsem ráda, když si odpočinu, to ovšem neznamená, že by ta práce ve škole byla náročná. Takže to po jedné stránce. Dá se říci, že pasivně (s lehkým ruským přízvukem) chodím na bazén, plus dá se říci fitko, ale nejsem žádný kulturista… Takže protáhnout svalovou a kosterní soustavu… dá se říci, že by to bylo po práci vhodné… Pasivně potom výlety nahory a takové menší procházky. Dříve jsem chodila dost, teď už je to umírněnější, asi tak nějak…
„Já jsem v podstatě spokojená jak s prací, tak s přístupem studentů“ Cítíte se na našem ústavu dobře, připadá Vám prostředí přívětivé, nebo byste raději něco změnila? Tak já pracuji na Gymnáziu od roku 2001, což už je hluboká minulost (samozřejmě jsou kolegové, kteří zde pracují mnohem déle). Já jsem v podstatě spokojená jak s prací, tak s přístupem studentů, i když někteří zlobí, což se tedy táhne studentským životem, to je klasika… Ale nějaké výhradní změny určitě ne! Máte pocit, že se mladí lidé mění, nebo jste byla za Vašich studentských let úplně stejná jako my? Hm, tak Ondřeji, naše oblíbené téma… Dá se říci, že technologie jdou kupředu, to především… Ta doba je určitě o něčem jiném, to znamená-nevím jestli to dělá vliv těch technologií, Facebooku, internetu atd., ale ti studenti jsou určitě jiní, co se týká sdělování informací, jo… My jsme za našich let na vysoké škole… mobilní telefony - to byla trošičku jiná doba… Je to tedy o té mediální komunikaci, ta v podstatě hodně mění… Všechno co ihned vím, prostě ihned produkuji a není to takové… No, dá se říci, že před těmi 20-ti lety byla situace jiná… Myslíte tedy, že jsou dnes ty informace dostupnější… No, ten tok je celkem hodně rychlý…
tak Ondřeji netipnu… to bych musela přemýšlet z dějepisu, tedy spíše z historie, dějepis je tak maximálně předmět… Takhle vám nedokážu odpovědět, fakt ne… Teď mám takovou “ekologickou” otázku: třídíte odpad? Já jako vyučující biologie bych mohla jít příkladem, což je poměrně v minusových bodech… Tak v základu plasty, to znamená obaly od plastových lahví nebo petky, to bych se přiznala, že házím do příslušných kontejnerů, ale že bych měla doma přímo odpadkové koše na různé typy odpadů, konzervy (nebo tedy plech) zvlášť atd., tak to ne… alespoň ty petlahve a papír! V řadách studentů jste mimo jiné známá svým originálním módním stylem. Máte v této oblasti nějaký idol, nebo si své outfity tvoříte sama? Ondřeji je mi jasné, že studenti sledují vyučujícího, co má na sobě. To jde přes všechny vyučující a určitě se to netýká mé osoby (smích)… Já ten šatník kombinuji tak, aby tam nějaké oživení vždycky bylo, ale nic výhradního nesleduji… jsou to jen takové kousky, asi tak nějak… A poslední otázka: našel by se nějaký “špek”, který někdo z Vašich studentů vypustil z úst a Vás velmi pobavil? Tak občas nějaké hlášky kdosi ve třídě vypustí, ale nic závažného. To spíš já občas něco řeknu a potom to někteří opakují, ale to se mi stává především na nižším gymnáziu, než na tom vyšším. Ale je třeba vnést do toho vyučování nějakou srandu, aby to nebylo takové monotónní, a ta chemie byla taková (když to je přírodní věda… tedy na pochopení existují samozřejmě těžší předměty přírodního charakteru)… Zábava prostě musí být, a to platí i ve škole! Děkuji za rozhovor, mějte se hezky, nashledanou! Dobře Ondřeji… vytvořte z toho nějaký elaborát, opravte to češtinářsky… a uvidíme!
Doufám, drazí čtěnáři, že se mi podařilo vyt vořit alespoň z poloviny takový elaborát, jaký si paní Kleslová představovala, a doufám, že Je nějaká historická či filmová postava, jejíž život jste se jeho prostřednictvím dozvěděli to, co byste si ráda prožila? jste se o svých kantorech dozvědět chtěli… Tak na tuto otázku nemůžu ihned odpovědět. To je na delší přemýšlení… Historická postava, to si
Kdo si hraje, nezlobí!
06
Křížovka 1. Ježíš ze 4.C ? 2. Nejslavnější z chemikářů. Ten, jemuž bylo věnováno památné prostěradlo ve staré tělocvičně. 3. Toast u Irenky tě vyjde na ….. Kč. 4. Je to v jídelně jednou za rok a dá se to jíst: 5. Náš ústav není žádná “průmka”, ale výběrový …..! 6. Největšího kníra na škole má pan učitel ……….!
1. 2. 3. 4. 5. 6.
Poznej! Komu patří?
Copyright: Jesus Christ
07
Kdo si hraje, nezlobí! Výtvarné okénko paní Řehrůřkové
V tomto díle si můžete vyrobit slušivou škrabošku, která má mnoho využití. Hodí se téměř ke všem dress-code, takže si jí můžete vzít třeba i na ples. Nejvíc vám ale sekne v hodinách biologie!
Postup
1) Vezmi si nůžky a pečlivě stříhej po vyznačené lince. 2) Opatrně vystřihni otvory na oči. Pokud ti to nepůjde, popros maminku nebo tatínka, aby ti udělali do otvorů nejdříve malou dírku. 3) Vyznačená místa na krajích propíchni a provleč gumičku. Tu zavaž tak, aby tě netlačila a zárověň ti škraboška nepadala z hlavy. A máme hotovo!
08
Kdo si hraje, nezlobí! Spojovačka
Maturant dostal rýmečku a musí urychleně opustit školu, pomoz mu najít správnou cestu tak, aby se vyhnul panu Alanovi!
A
B
C
Ten, kdo jako první zašle na náš redakční emali
[email protected] správné odpovědi všech tří otázek (tajenka křížovky, jméno osoby na fo tografii, správná cesta ze školy), získá poukaz do školního bistra na 30,-Kč!!! Poukaz mu bude zaslán mailem a po předložení v bufetu mu bude část ka odečtena z úhrady! Podmínkou ovšem je, že nákup provede se slušivou škraboškou z výtvarného okénka, jinak mu nebude sleva uznána!
09
článek
Historický exkurz do dob SSM
ANEB JAK JSEM SE NEDOPATŘENÍM DOSTAL NA SCHŮZI MLÁDEŽNICKÉ RADY KARVINÉ Tož, to bylo tak… Tož, to bylo tak…Asi jste už všichni slyšeli o veledíle zvaném MRK. Neslyšeli ? No, popravdě se Vám moc nedivím. Mládežnická rada Karviné (lepší název asi nebyl k mání) je -pardon- má být (tedy alespoň jak já jsem to pochopil) spolek mladých, který vznikl, aby se v našem mrtvém městě začlo něco dělat, něco podnikat atd. PECKA! Tohle Karviná přesně potřebuje! Na to se půjdu MRKnout! Jenže v této chvíli přišel první problém: tento “orgán” pořádá své pravidelné schůze vždy druhou středu v měsíci ve 12:45! Tedy místo školy, do absence nezapočítáno (v souvislosti s tím mi na mysl přichází jistý nápad: zkusme druhou středu v příštím měsíci všichni říct, že jdeme na schůzi MRKu…omluvenky totiž netřeba)! A tak jsem se zarazil poprvé: že by snad karvinské mládežníky bolelo více obětovat svůj volný čas nežli nějakou tu hodinu chemie? Mám letos ve středy sedmou a osmou hodinu seminář latiny a popravdě jsou to první dvě hodiny za sedm let, na které se víceméně těším, a tak jsem si první schůzku MRKu v tomto školním roce nechal ujít, dávaje přednost gramatické terminologii starého Říma.
a MRK její organizaci “pouze” převzal). Druhému setkání rady jsem už byl ovšem přítomen a sešli jsme se v hojném počtu cca 35 mládežníků, přičemž nás nových bylo velmi mnoho. I tu zarazil jsem se podruhé (a ne naposledy), když do místnosti vešel pan náměstek primátora Ing. Lukáš Raszyk a usadil se, jako by se nechumelilo nám za zády, s cílem “lehce nás usměrňovat” zahaleným funkcí prostředníka mezi magistrátem a mládeží. A vlítli jsme na to! Schůzi vedl šéf MRKu, jistý pan Petr Kantor, a začli jsme tím, že nám měli starší “mazáci” vysvětlit, co že to ta Mládežnická rada je, my nováčci jsme pak měli říct, co nás z popisu nejvíce zaujalo. Poté jsme poněkud déle čekali na příchod nějaké paní z kanceláře primátora, která nám měla představit nové karvinské “periodikum pro mladé”, nazvané City News (kdo viděl, ví, vystačilo by na samostatný článek)…v prodlevě jsme si zahráli patrně místní úpravu “škatulata, hejbejte se” (ano, i zde jsem se zarazil), ve které vždy někdo pronesl tvrzení a ti, kteří se s ním ztotožňovali, se kolem něj shromáždili.
Poté přišla očekávaná návštěva, představila se, představila City News (které mimochodem Akce Mládežnické rady “Na In-line po Karviné” vytvořila, protože jí to bylo zadáno), představijsem se již ale zúčastnil jako dobrovolník la reklamu MRKu umístěnou na 11. stránce City a strávil jsem věru smysluplnou hodinku a půl News a rozhovořila se o problému s útulkem pod Kovonským mostem, připraven zachránit pro psy, kdy lidé sice chodí pejsky venčit, ovšem život nešikovnému bruslaři, kterýžto se bohu- ve špatnou dobu, a bude se muset něco udělat žel nedostavil (podotýkám-níže pochopíte proč, s propagací této činnosti, načež se rozběhla diže tato akce se v Karviné koná už od roku 2011 skuze o špatných kotcích a špatné stravě, která
10
článek
má za násladek průjmy pejsků, a pan Raszyk kavárny Fair. podotkl, že ty průjmy se tam už ale opravdu Alespoň něco!!! nevyskytují a strava už je v pořádku. Zarazil jsem Oblékám se, hledám kudy kudy cestička se… z horoucích pekel politického žvanění a běžím Šel jsem si dát vodu, mezitím se done slo na autobus. Tohle předčilo mé nejhorší obavy! občerstvení (džusíky a zlaté polomáčené), což Takže, zaražený, jak jsem ještě nebyl, musím mi poněkud připomnělo středověké koncily, na kterých se uplatňoval kurz čtyři hostiny konstatovat, že v Karviné to prostě NELZE - pokud na jeden bod programu. Když jsem se vrátil, vel- se zde vytvoří skupina mladých lidí, kteří mi jsem se zarazil. Měl jsem si po vzoru ostatních deklarují, že vznikli za účelem pozvednutí najít dvojici a zahrát si s ní prstovou páku, cílem Karviné z popela, musí to nutně skončit záje mít co nejvíce bodů. Poté, co jsem se optal, jmovým kroužkem pro mladé politiky, aneb jak k čemu to je, dostal jsem odpověď, že uvidím tlachat o ničem či nauč se propagovat, nevadí, že nemáš co. Poslední co bych rád, je brát něpozději. Hrál jsem tedy prstovou páku… komu zásluhy. Dobře, zorganizovali jste “Na InPřišlo později a já viděl. Pan Kantor nám sečetl linech po Karviné”, sice už to tady bylo dávno, ve dvojicích body a napsal je na tabuli, na tomto ale budiž, všechna čest. A možná jste podesoupisu pak demonstroval, že ti, kteří se snaži- psáni pod několika dalšími drobnými akcemi. li nahrát co nejvíce bodů sami za sebe, neměli Nepopírám ani, že se přes MRK něco protlačit dohromady ve dvojici tak vysoké skóre jako ti, a uskutečnit dá…Ale drtivých 99% vaší činnosti kteří se snažili nahrát co nejvíce bodů za pár. představuje hodnocení vlastních úspěchů, orgaNa tom pak doložil, že táhnout za jeden provaz nizace workshopů a schůzek pro vás samotné, je často lepší, nežli se snažit sám jít hlavou proti propagace vás samotných a prezentace sama zdi…Šel jsem hlavou proti zdi a znovu jsem se sebe. Nemluvě o tom, že pokud má být nějaká optal, k čemu že to je a jak to souvisí s našim skupina apolitická, neměl by jejím schůzkám být městem. Odpovědí mi bylo pokrčení ramen! přítomen náměstek primátora a asi by ani neměPřišel hlavní bod programu: dvou a půl la být pod hlavičkou magistrátu města…Možná hodinový detailní rozbor akce “Na In-linech teď leckoho vyvedu z omylu, ale to, co Karvinou po Karviné”, která by se co do délky trvání mohla tíží, opravdu není průjem pejsků v útulku a nikjen stěží měřit se shrnutím svých pozitivních do nepotřebuje vědět, že maximum bodů, které a negativních faktorů. Propagace rady byla však Karvinská mládež nahraje v prstové páce je 54. podle všeho na této akci zvládnuta dobře, a tak Chcete se naučit diskutovat, mluvit bez ostychu je to v cajku! před větší skupinou lidí, uvolňovat se ze školy, V této chvíli jsem začal vidět poněkud rudě. připadat si jako opravdoví politici, manažéři, Ne že bych se nějak rozohnil, ale srovnání se právníci, scházet se s mladými z jiných měst svazy mládeže poslušné minulému režimu bylo a naučit se spolupráci ? Jo, proč ne, držím vám nasnadě. Po přečtení programu akcí na tento palce, ale už se prosím nikdy neprezentujte jako rok, který obsahuje Setkání mládežnických rad skupina, která je ochotna ve svém volném čase a parlamentů, Galavečer mládežnických jánevím- pracovat na rozvoji města a ať už kulturním, co a nakonec Skupinové plácání si po ramenou sportovním či všelijakém jiném vyžití druhých, mládežníků celé Karviné jsem si začal v duchu neboť by to mohlo stát opravdové mladé a akopakovat latinská verba první konjugace…Do tivní lidi ještě mnoho hodin latinských seminářů. konce schůze zbývalo asi 20 minut.
Na druhou stranu je pravda, že jsem byl pouze I hle, z řad ovcí vystoupili dva andělští pastýři! na jedné schůzce a neměl bych tedy vynášet uná Jeden s projektem maratonu v psaní dopisů hlené soudy. Neuzavírám se a čekám na změnu pod hlavičkou Amnesty International, druhý k lepšímu, se kterou jsem ochoten změnit i svůj s myšlenkou série tvůrčích dílen na půdě názor…podle kalendáře akcí rady na školní rok 2015/2016 to ale zatím vypadá dost bledě!
Komerční příloha
Také už nemůžete vydržet nesnesitelný zápach linoucí se odkudsi z útrob školní jídelny? A co teprve, když máte POZŘÍT sousto “hovězího” obklopené aurou á la dva dny hnijící jalovice? Máme pro Vás jednoduché řešení: í
n ka zkvalit v a ň o v á n y šetr
ekologick a á n l e t a , poživ Jedinečná ! é prožitky v o ť u h c e Vaš Již nikdy nebudete muset plýtvat
svým Chanelem!
Žrádlodorant
Žádná špatn á hodnocen í-10 z 10 oso kritiky zdrže b, kterým by lo z funeráln l Žrádlodora ích důvodů.. nt podán, se .
inky Nepotvrzené halucinační úč
A jak to celé funguje???
(vylepšuje i zrakový vjem)!
Jednoduše: distribuce probíhá formou spreje v praktické kapesní tubě. Nyní máme na skladě tři základní aromata: svíčková, bratislavská vepřová plec, šoulet, přičemž budeme sortiment dále rozšiřovat. Vyberete si jednu z variant a přestříkáte obsah Vašeho talíře, nadechnete se a pustíte se do jídla! Aromata byla testována fundovanou gastronomickou společností Irenka a.s.! A ještě něco: Žrádlodorant má další využití! Chcete svůj protěj šek přivábit svůdnou vůní hovězího steaku? Získali byste rádi odér jako bratislavská vepřová plec? Použíjte Žrádlodorant sami na sebe! Budete k sežrání!!! Nyní akce, objednejte do dvou minut a získáte dvě sady za cenu tří!!! Nejíme abychom žili-žijeme abychom jedli! Žrádlodorant forever!
12
Povídka POVÍDKA
NAŠEPTÁVAČKA Autorem povídky je Viktor August Sandtner, příslušník nižší šlechty z Východního Prus ka, jehož předek utekl za války na Slovensko, kde se stal hajným a našel si manželku. Ve skutečnosti jde o pseudonym mého pražského kamaráda, který se chystá v brzké době vydat povídkovou knihu právě pod tímto jménem. Je to člověk mnoha zájmů, mezi nimiž bych vyzdvihnul ten o Ruskou a Čečenskou kulturu spolu s vášní pro vše staré a ne zkažené, kterou dokazuje naše poslední setkání, kdy celou dobu chodil po Praze s kovovým kufrem, ze kterého se nakonec vyklubal psací stroj z konce 19.stol.! Hraje také na fujaru, převážně písně kapely Buty, zakládá právě skupinu složenou z tradičních čečenských nástrojů, která ovšem hraje moderní muziku. Jeho povídky na mne působí vyloženě surrealisticky a všechny skrývají určitou filozofickou podrovinu. Zde jsem ale vybral jednu nesurreálnou, čtivou a pěknou! Doufám, že se Vám bude líbit! Ctihodný sir Samuel Thorne si už od mladých let liboval ve čtení statistik. Uklidňovaly ho. Když chtěl uprchnout z kruté a komplikované reality mezinárodní diplomacie, věděl, že na ambasádě čísel a chladné logiky jej vždy očekávají s již připravenou žádostí o azyl. Jeho starou, utrápenou tvář už dokázal rozsvítit jen fakt, že ke každé položce na statistické zprávě je přítomno pouze jedno číslo, pokud možno kladné. Dnes večer si v rámci svého osobního cyklu četby na pokračování vybral zprávu ministerstva financí o stavu jednotlivých průmyslových odvětví, takže se před odchodem domů musí zastavit v archivu. „Dobrý večer přeji.“ zaburácel ministr zahraničí Thorne svým stále ještě kvalitně znějícím hlasem. „Je tu ještě někdo?“ To by v tom byl čert, aby někdo takový hlas nezaslechl. „Hned jsem u vás.“ Thorne tento hlas neznal. To bylo něco jiného, než obvyklé starobné zahořklé zabučení zpoza regálů. Ten hlas mu spíš připomínal jarní větřík, který by se měl k jeho milovaným ostrovům co nevidět přiblížit. Bylo v něm něco mladého, co jej dokázalo povzbudit skoro tak dobře, jako kladná, trojciferná čísla. Starý pan ministr se neubránil představám, jaká bytost se za pár vteřin objeví za archivním pultem. Koneckonců, sedmasedmdesátiletému vdovci už nic jiného, než představy nezbývá. A už se míhá cosi fialového v mezerách mezi regály a kartonovými krabicemi na spisy. Z najednou zdánlivě nesmyslných čísel a písmen se vynořila mladá žena ve fialové blůze, s vlasy kaštanově hnědými, na krátko zastřiženými, jen aby přesahovaly uši. Sir Samuel sice navenek zachovával hroší tvář zatrpklého státníka, ale uvnitř se mu veškerá čísla bouřila. Procento importu užitkových vozů z Německa podnikalo nájezd na tuzemskou ropnou produkci, zatímco pracovníci zemědělského sektoru stávkovali a jemu to bylo jedno. Byl očarován slečnou ve fialové blůze. V duchu se zasmál. Už si myslel, že jsou takové pocity za ním. „Přejete si, pane ministře?“ optala se usměvavá čarodějka. „Ovšem, madame, prosil bych zprávu ministerstva financí o domácím průmyslu z roku 1987.“ „Zrovna leží na pultu, jen si ji vezměte.“ Pravila a usmála se. Trošičku ze soucitu, napadlo ministra. „Děkuji, slečno.“ Vydal se směrem k východu, ale z nějakého,
13
Povídka
jemu neznámého důvodu se ještě otočil. „Slečno, jaké vaše jméno a pozice?“ zaburácel směrem k mladé úřednici. „Jennifer Hawkes, pane ministře, archivářka.“ „Dobrá, Jennifer, zítra se, prosím, zastavte v mé kanceláři na ministerstvu zahraničních věcí. Hezký večer.“ „Vám též, pane ministře.“ Sir Samuel odcházel spokojenější, než kdyby si na večer vypůjčil celý seznam zahraničních kontraktů Británie od roku 1950. Měl sice co číst, ale z jeho tváře bylo poznat, že se mu do čtení dnes večer nechce. Na druhý den ráno přišel ministr Thorne do úřadu dobře naladěn. Jeho nohy nesly zavalité tělo jako soudek plný obláčků. Místo obvyklého rozražení dveří lokty (což byla disciplína, kterou si získal napříč resorty svých kolegů respekt) se dokonce rozhodl je otevřít zatáhnutím za kliku. Už škvírou otevírajících se křídel zahlédl, kterak jeho sekretářka panikaříc típá zapálenou cigaretu o drahý dubový stůl. „Dobré jitro, Nancy. Jak vám dnes chutná?“ „Dobré ráno, pane ministře.“ K dobré chuti se nevyjadřuje. Je poznat, že pracuje na ministerstvu zahraničí. „Co mám dnes na programu? A čtěte to nahlas, ať to slyším.“ Nancy hledala v zásuvkách ministerský diář. Po chvilce zmateného listování se zorientovala a našla stránku onoho dne. „Odpoledne má přijít vyslanec francouzské vlády v delikátní záležitosti.“ pravila hlasitě, jak ministrovo přání kázalo. „Nic jiného mne dnes nečeká?“ podivil se politik. „Ještě sem k vám má za chvíli dorazit ministr průmyslu.“ Po těchto slovech se Thornova mrzutost vyšplhala na obvyklé ranní minimum. „Má sjednanou schůzku?“ „Ne, pane. Říkal, že jde o naléhavou věc, která nepočká.“ „Tak to zrušte. Nejsem žádná tuctová vesnická dojnice, aby za mnou kdejaký kus vola chodil, kdy se mu zachce. Jestli chce ministr průmyslu podestlat, ať si sjedná audienci.“ „Zkusím mu to nějak tlumočit, pane ministře.“ „Od tlumočení máme na ministerstvu tlumočníky. Vy mu vyřiďte, co jsem řekl!“ S krajním odporem rozrazil loktem dveře do pracovny, kde už čekala usměvavá Jennifer ve fialové blůze. Sir Samuel zavřel dveře. Velice, velice pečlivě. „Dobré ráno, pane ministře.“ „Dobré jitro, Jennifer, posaďte se, prosím.“ pravil ministr zahraničí a ukázal na křeslo. „Tak, proč jste se mnou chtěl mluvit?“ „Chtěl jsem vás vidět, abych se vás zeptal, zda byste se nechtěla stát tiskovou mluvčí ministerstva zahraničí.“ „Tiskovou mluvčí?“ Jennifer v sobě jen stěží potlačovala nával nadšení, jehož náznaky v její tváři však rychle přešly v obavy. „Bojím se, že, i přes lákavou nabídku, budu muset odmítnout. Nemyslím si, že bych tuto práci zvládla.“ „To nevadí! Klidně vám zařídím jiný post. Co třeba… Osobní tisková asistentka? “ „Co by to obnášelo?“ Jennifer se nadšeně usmívala a pana Thorna to naplňovalo pocitem spokojenosti. „Rád bych, abyste mi pomohla formulovat má politická rozhodnutí tak, aby to lidé pochopili.“ „To by šlo spíš, děkuji, pane ministře.“ „To nic není, Jennifer. A klidně mi říkejte Samueli. Ale teď si pojďme promluvit o podrobnostech.“ Zpoza masivních dveří se ozývalo mini strovo burácení o podrobnostech, Nancy si lakovala nehty, a v sekretariátu ministerstva zahraničí vládla obecná znuděnost, dokud dveře do místnosti nerozrazil loktem (i když ne tak šikovně, jako Samuel Thorne) ministr průmyslu. Vypadal velice ustaraně. „Dobré ráno, madame, je tu už pan Thorne?“ ptal se a hlas se mu klepal. Muselo jít o život. „Ech… Pane ministře, omlouvám se, ale pan Thorne schůzku s vámi odmítl a vyjádřil se o ní s nelibostí.“ „Cože? Já ho ale musím připravit na toho Francouze!“ „Vypadá to, že s někým už velmi dlouho telefonuje.“ Ministr průmyslu zbledl. Aby ho tak kontaktovala francouzská ambasáda před naplánovanou přípravou! Přes Nancyiny námitky se dostal až ke dveřím a s takovým umem, jako ještě nikdy, rozrazil loktem obě křídla naráz. Pan Thorne umlkl, podíval se ke dveřím a ministrovi průmyslu zaschla slova v krku. „Člověče, co sem chodíte? Nevidíte, že tu už někdo sedí?“ Ministr průmyslu polkl všechna zbývající slova. „Omlouvám se, sire. Ozvu se vám později, telefonicky.“ „Buďte tak laskav!“ Když se dveře zavřely, pan Thorne pokračoval. Zhruba půl hodiny po odchodu ministra průmyslu vstoupil sir Samuel na výsostnou půdu Nancyina sekretariátu, kde si zrovinka lakovala nehty svůdně rudou chemikálií. Ministr zahraničí se tvářil spokojeně, až skoro sebevědomě. Jeho odhodlání najednou neznalo konce a podobně i jeho (pro Nancy naprosto neznámý) úsměv. „Poslyšte, Nancy, kdy má přijít ten francouzský vyslanec?“ optal se s pokoutným úsměvem. Tváří skoro jako adolescent na šikmé ploše, jenž se právě odhodlal podpálit auto školního ředitele s ním samým uvnitř. „Za tři hodiny. Proč?“ Ministr Thorne svůj
14
Povídka
nekonečný úsměv protáhl do dalších několika rozměrů bytí a brav si kabát odpověděl: „Zavolejte na francouzskou ambasádu, že se s ním sejdu za tři hodiny v Hyde Parku. A mezitím mě nerušte, jdu na oběd.“ Zavřely se za ním dveře. Bylo devět ráno. Vyslanec francouzské vlády pro mimořádné okolnosti Fabliaux, ač překvapen Thornovým neortodoxním požadavkem, nenechal se tím prehistorickým Anglánem vyvést z míry a hodlal ze setkání vytěžit veškerý diplomatický kapitál. Ostatně, není to poprvé, co ho přepadli v parku a koneckonců, od čeho má ochranku, že? Ne že by měl strach z decentního starce, jenž je decentně jednou nohou v hrobě, ale je dost pravděpodobné, že i on bude mít decentní ochranku. Londýnský Hyde Park se hemží mladými lidmi. Dnes je mimořádně slunečno a tak je veřejná zeleň zaplněna mileneckými páry, piknikujícími rodinami s dětmi, seniory krmícími kachny a dalšími anglickými nepříjemnostmi. Tu a tam kdosi stojí na krabici a řeční, tu a tam projíždí jízdní garda, tu a tam si pana Fabliaux vyfotí skupina asijských turistů. Typický den v Londýně. Hyde Parkem proudí davy v letních sukních a krátkých rukávech, a tak na místě stojící vyslanec Fabliaux a jeho strážci se svými smokingy budí mírnou pozornost. Ne však takovou, jako údivný šum, který se jako povodňová vlna šířil Hyde Parkem, až došel k jeho středu. Tam se pan Fabliaux nejspíš stal svědkem zázraku božího, neboť se z ničeho nic rozestoupily davy turistů a rekreujících se Londýňanů a za zvuku blesků, byť jen těch fotografických, vystoupil z lidského moře moudrý stařec opírající se o hůl, sir Samuel Thorne. „To je ministr zahraničí!“ ozývalo se ze všech stran. Pan Thorne, opíraje se o vychá zkovou hůl se zlomyslně usmíval a hleděl francouzskému kolegovi do očí. „Drazí spoluobčané,“ začal Thorne burácet na všechny strany. „To máme dnes krásné počasí, není-liž pravda?“ Co to ten drzý dědek zkouší? Ony jsou nějaké volby? „Rád bych vám všem někoho představil, toto je pan vyslanec Fabliaux z Paříže, který by se mnou rád vyjednal několik veledůležitých záležitostí, o kterých ani jedna z vlád nemá kuráž svůj lid informovat.“ Odevšad se začaly ozývat zaujaté nádechy, jako by se všudypřítomný dav snažil onu tajemnou informaci nasát z napětí, které se ve vzduchu vznášelo. „Nedávno k nám přišel pan Fabliaux v obchodní věci mimořádné důležitosti, která však nesmí být zveřejněna, jinak by britský lid pobouřila a znemožnila tak podpis oné smlouvy.“ Pozastavil svou řeč, nabíral kyslík, aby dokázal vyřknout kýženou pointu v celé její majestátnosti. Dav – přesycený napětím, nicméně bez informací – lapal každičké jeho slovo. „A proto jsem jí nechal stokrát nakopírovat a rozdat mezi některé z vás! Francouzi by rádi, aby jim Britové prodali Jersey a Guernsey, ale já vám říkám: Nikdy Francouzům neuhneme! Předávejte si ony dokumenty, množte je a hlavně – buřte se! Jen tak zabráníte Frantíkům v zabrání našich výtečných ostrovů za kanálem! Nikoliv královna, nikoliv britská vláda, to vy! Jen vy dokážete zajistit domovy Britů na Jersey a Guernsey! Vy, občané Spojeného království!“ A dav se bouřil. Jásal nad slovy svého ministra, který jim byl nyní bohem. Škatulkovali a dělili se na skupiny po padesáti, kde jeden kazatel Thornova protifrancouzského náboženství kázal evangelium podle obchodní smlouvy číslo 513. Každý z nově zasvěcených pak předal taje onoho svatého dokumentu všem, které potkal cestou domů a následně i v hospodě, kam se odebral po rozhovoru s rodinou o nebezpečí, které Francouzi představují. Začal hon na Francouze. Vyslanec Fabliaux byl bouřícím se davem londýnských gentlemanů donucen se skrýt na ambasádě Senegalu v Londýně (byla nejblíže), odkud zatelefo noval svým nadřízeným, ať pro něj co nejdříve pošlou helikoptéru, zatímco senegalský velvyslanec telefonoval do Downing Street 10, aby si srovnali své svěřence do latě. Pan Thorne odcházel z Hyde Parku, očividně spokojen s všeobecnou nespokojeností. Svou dříve ustaranou tváří se zahleděl na Jennifer. „Jaký jsem byl?“ „Byl jste fantastický, Samueli. Takto si představuji skutečného mini stra – starajícího se o své lidi.“ Jennifer se usmála, jako nikdy dříve a stařičký ministr Thorne cítil, jak ve svém nitru mládne. Ten pocit navracel léta a léta starostí zpět. V zasedací místnosti sedělo kolem velkého stolu několik lidí. Jedním z nich byl ministr průmyslu, dalším z nich pak muž s lehce prošedivělými vlasy, v jehož pohledu se snoubil vztek se starostí. Všichni čekali na jedinou věc: Až se otevřou dveře. „Je tu ministr zahraničí, pane premiére.“ ozvalo se z telefonu. Muž s prošedivělými vlasy zatvrdil svůj výraz. Takhle bude vypadat přesvědčivěji. „Pošlete ho sem.“ A bylo to tu. Otevřely
15
Povídka
se dveře a vstoupil ministr Thorne. Všichni na to čekali, a přesto nikdo nevěděl, jak se zachovat. Vstoupil sám, jako osamělý bojovník stojící proti všem, dokonce i proti vlastním. „Chtěl jste mě vidět, pane premiére?“ otázal se. „Ano. Posaďte se. Chtěl jsem s vámi probrat váš dnešní… jak to nazvat… výstup.“ pravil premiér. „Je mi líto, ale za svými názory si stojím.“ Premiér si i přes zatvrzení výrazu nedokázal odpustit úsměv. „Dobrá, hlavně v klidu. Jde o to, že jste se – na to, kolik máte zkušeností v mezinárodní diplomacii – choval velice…“ Premiér hledal slovo. „Nezkušeně?“ Vida. Sir Samuel je našel. „Co vás k tomu vedlo, smím-li se zeptat?“ „Rozhodl jsem se tak učinit, protože to bylo správné.“ Pan Thorne byl očividně ještě plný emocí z rozpravy v Hyde Parku. Takovou zátěž nevydržel ani premiérův tvrzený obličej: „Kruci Same! Vždyť jste byl vždy tak rozumný a rozvážný člověk! Co vás to napadlo? Francouzi přímo běsní, chtějí vaši hlavu! Vždyť se to dalo řešit normálně, za zavřenými dveřmi a ne jak banda školáků někde v parku!“ „Omlouvám se, pane premiére. Tady slečna Hawkesová návrh podala a já ho přijal se vším všudy.“ Samuel Thorne stále držel baštu ochrany lidu, která však měla brzy padnout. Nastalo totiž ticho. Všichni postupně zaznamenali, jak se Samuel Thorne odvolal na zde příto mnou Jennifer. „Kdo že to navrhl?“ „Zde moje osobní asistentka připravila tu řeč.“ usmál se osamělý bojovník na křeslo vedle sebe. Premiér se opatrně obrátil k ministru průmyslu. Chvíli něco šeptali. V tváři premiérově se nyní vyskytovala čirá obava. „Samueli, nikdo tu s vámi není.“ Thorne se otočil na Jennifer. Ta se jen usmívala. Její úsměv ho však již netěšil. Děsil jej. „Rádi bychom vás poslali k lékaři. Můj šofér vás odveze.“ Sir Samuel Thorne se pousmál, ale jeho tvář byla nyní víc, než jen ustaraná. Rodinný vůz zaparkoval před budovou domova důchodců v západní části Leicesteru. Děti okamžitě vyskákaly ven a rozeběhly se přes parkoviště směrem ke dveřím. Jejich matka, nesouc piknikový koš plný dobrot se je snažila dohnat. Otec zamykal auto. Byl rád, že přijeli. Jeho mamince to udělá ohromnou radost. Sotva vstoupili, už jim šla naproti zdravotnice. „Vida, pan Solomon, mohl byste počkat? Vaše matka se určitě za chviličku probudí.“ „Ale ovšem. Tak se tu posaďte, děti. Počkáme, až se babička probudí.“ V koutě místnosti hučela televize. Nějaký muž sledoval předvolební debatu a pěkně po stařecku burácel, s čím vším není spokojen. Seděl tam sám. Všichni se mu vyhýbali. Jedna z holčiček pana Solomona, ta nejmladší, zatahala tatínka za nohavici. Pan Solomon dobře věděl, kdo to je. Vykročil k starci sledujícímu onen tak frustrující program. „Nejste vy sir Samuel Thorne?“ „Odpusťte, ale halucinacím interview nedávám.“ Odsekl suše ministr ve výslužbě. „Tihle jsou skuteční, Samueli“ ozvalo se od recepce. Samuel Thorne se s nejkyselejší možnou grimasou otočil k opatrovnici a zase zpět. „No dobře, tak co chcete?“ „Víte… s rodinou bereme mou matku na piknik. Nechcete jít s námi? Rád bych se vás zeptal na pár věcí… ohledně naší politiky.“ Thorne se na něj opět zadíval jako na přelud, jako by se díval skrz páně Solomonův obličej. „To myslíte vážně? Chcete se ptát dědka, kterému diagnostikovali stařecké halucinace a který do krve rozhádal království s Francií?“ Solomon se vlídně usmál. „To jste, doufám, nemyslel vážně. Vaše hydeparkská řeč je přece mezi lidmi dodnes populární.“ Samuel Thorne byl chvíli v tichosti, ovládly jej vzpomínky. Vzpomínky na Jennifer, která nebyla skutečná. A vzpomínky na to, co dokázal. To všechno skutečné bylo. „No tak dobře,“ usmál se Thorne „Rád poznám svou sousedku.“ Těžce vzdychaje se zvedl z křesla, pan Solomon mu pomohl na nohy. Osamělý bojovník, moudrý muž s holí, zahořklý stařec – všichni odešli. Televizní debata vyznívala do prázdna. Nikdo jí neposlouchal. Nikdo neposlouchal slova. Činy, nicméně, stále visely ve vzduchu čekajíce, až je někdo zkrotí a zapřáhne do svého povozu, aby jej dovezly na vrchol své životní cesty.
16
Seriál SERIÁL:
BEATNÍCI V ČECHÁCH A NA MORAVĚ, ANEB MÁME SVÉHO GINSBERGA? DÍL 1.: Václav Hrabě
Václav Hrabě je ze čtveřice básníků, které zde mám v plánu postupně představit, pravděpodobně tím nejznámějším. Narodil se roku 1940 v Příbrami, dětství prožil v Lochovicích u Brna, po studiích na Vysoké škole pedagogické a ukončení vojenské služby se ale usídlil v Praze. Má výsostné právo být řazen mezi českou beat generaci. Při srovnání s “americkými Kerouaky” bychom našli spoustu odlišností, ale jsme v české kotlině a co víc: v české kotlině za totáče. Je tedy třeba, abychom tyto souvislosti měli na paměti. Protože dojet stopem z Denveru do Friska s hromadou amfetaminů v tlumoku, je přeci jen něco jiného, než kodrcat se autobusem z Lochovic do Prahy, s lahvovým pivem. Tím chci říct pouze to, že český hipster bude vždy nutně jiný, než španělský a španělský jiný než americký - bez posuzování, který z nich je “lepší”. S americkými beatníky měl ovšem Hrabě přeci jen dost společného: od lásky k jazzu (hrál na housle, klarinet a saxofon), přes bohatý noční život, až k levicovému smýšlení (byl přesvědčen, že lze dosáhnout socialismu s lidskou tváří - současně se ovšem jasně vymezoval vůči režimu). Náš pan Hrabě vystřídal mnoho povolání, mimo jiné byl zaměstnán v časopise Tvář, či poetické kavárně Viola. Nakonec ale zakotvil jako učitel na základní škole. V roce 1962 se oženil a narodil se mu syn. O dva roky později se rozvedl. Dost možná nejvýznamnější událostí jeho života bylo setkání s Allenem Ginsbergem, který přijel do Prahy v únoru roku 1965 a během své druhé návštěvy na přelomu dubna a května byl zvolen králem Majálesu (o čemž napsal málo známou báseň “Kral Majales (King of May)”. Václav Hrabě s ním při jeho prvním pobytu také udělal rozhovor. V pátek 5.3.1965 se doma otrávil plynem. Oficiálně se má za to, že nešlo o sebevraždu. Ačkoli byl Hrabě po rozvodu a zažíval poněkud těžké období, chystal se vydat svou první básnickou sbírku Blues pro bláznivou holku, mluvil o tom, že se bude stěhovat do vlastního bytu (měl vyčleněný pokoj v domě své bývalé manželky a jejího přítele, což také mluví proti sebevraždě v bytě spal i jeho syn…) a neuplynulo ani moc času od jeho setkání s Ginsbergem, což byla jistě spíše radostná událost. Pravidelně si prý ve svém pokoji přitápěl plynovým hořákem. Mohlo být tedy dílem nešťastné náhody, že oheň zhasnul, ale plyn ucházel dál… Za jeho života nevyšlo ani jedno z jeho děl v knížní podobě. Publikoval pouze v několika časopisech a občas veřejně předčítal své básně v kavárně Viola. Psal převážně poezii, ale také krátkou prózu. Pracoval i na jedné divadelní hře, která se bohužel nedochovala. Jeho básně vytvářejí v pražských kulisách nový svět, prolínající se s tím starým, obyčejným. Jsou zápisem proudu vědomí, ale uceleným (narozdíl od mnoha beatnických děl), s probleskující pointou nejen osobního významu. Velikým znalcem díla a života Václava Hraběte je dnes již 81-letý pan Miroslav Kovařík, který jej již za socialismu objevil pro svět. Osobně se sice znali jen letmo, když se ale k panu Kovaříkovi
17
Seriál
dostaly Hrabětovy básně, zasadil se o to, aby vešly ve známost např. tím, že v litvínovském Docela malém divadle několik z nich zinscenoval. Hlavně ale umí jeho verše nádherně recitovat. Pravidelně pořádá také poznávací okruhy Prahou, právě po stopách Václava Hraběte. Některé z básní byly zhudebněny, a to hned několikrát. Např. Vladimírem Mišíkem či Michalem Bystrovem. O melancholickém bluesmanovi s “duší načichlou Ginsbergem” bylo také vydáno několik v zpomínkových knih a mezi lidmi, kteří ho znali, je velmi ceněn a připomínán.
Dílo:
Horečka (povídka) Stop-time (poetic pásmo z Docela malého divadla) Blues v modré a bílé, Korunovační blues, Černé nebe nad městem, Blues (sebrané verše) Blues pro bláznivou holku (kompletní básnické dílo) Margot (nedochovaná divadelní hra)
Infekce (Blues pro bláznivou holku) Spadl jsem ze skály prorostlé arnikou a teď ležím rozedřenou kůži mám plnou písku suchého listí a tebe
Nejhorší případ tetanu v dějinách lékařství Všechny kapacity nade mnou pokývaly hlavami a odešly Je to prý skorem zbytečné Vrchní sestra přináší pomeranče cigarety a třináct reprodukcí od Botticelliho Posilněte se večer vás budou operovat Vezmou vám srdce Máte příliš velké srdce na to abyste s ním mohl žít Loupu pomeranč a vzpomínám na Prahu Čvachtavý sníh Rackové Na 7. listopadu bylo slavnostní osvětlení pamatuješ? Moje bílá nemocniční postel se houpe jako tramvaj do které se opřel vítr Je to smutné nebo možná směšné ale asi jim umřu pod nožem protože jenom ty máš krev stejné skupiny jako já Musím jim říct kde tě najdou Nelekej se Až pro tebe přijedou budu ležet mezi lesklými vyvařenými nástroji a nebudu vědět že jsi přišla Vím že mě nemáš ráda ale já tě mám v krvi rozpuštěnou a bacily tetanu s vůní kouře a arniky a šlágry tak starými že je už vůbec nikdo nepamatuje
18
Tipy
NĚCO KU
KAFI Pokud Vám mezi školou a Permoníkem zbývá alespoň pár minut volného času, neváhejte jej využít k rozšíření svých kulturních obzorů!
Muzika Zrní, kladenská skupina, která vznikla v roce 2001, vydala již čtyři studiová alba a jejím frontmanem je pozoruhodný Jan Unger. Jejich hudba se velmi těžko popisuje, protože se jakékoli charakteristice bytostně vzpírá, snad až na to, co o ní hlásá kapela samotná: něžný artbrut, “kladenskej uhelnej zen”. Já osobně, stále relativně neznámé Zrní,pokládám za dost možná to nejlepší, co u nás v oboru kapel máme, a svou originalitou, díky které mísí hip-hopový beatbox s houslemi a zvonivými folkovými kytarami (a ono to k sobě sedí!), by mohli patřit mezi kultovní i na světové úrovni, nemluvě o textech… Kapela také spolupracuje s taneční skupinou Verte Dance a vytvořili spolu zajímavý projekt “Kolik váží vaše touha?”. Určitě stojí za poslech… á propos: dejte si pozor na les, ať Vás nespolkne hýkal!
19
Tipy
Film Čím dál tím aktuálnější příběh o odvaze, svobodě a vlastně o člověku jako takovém, bez všech těch pitomých občanek, národních příslušností, nemovitostí a společností: Útěk do divočiny. Věřím, že každého, v kom ještě ždibec člověka přebývá, tento film osloví…Nechť je pro mnohé z nás alespoň virtuální verzí tolik kýženého útěku od všeho toho, co jsme jako lidstvo vybudovali a co se proti nám obrací. K tomu, co je přirozené, čisté a nezvrácené. Pro mnohé pak bude možná překvapením, že je to často ta nejjednodušší cesta, která se nabízí. Takže co tady kecám: měl bych se prostě sbalit a jít, jako to ve svých 22 letech udělal Christopher McCandless!
Kniha Asi jsem neobjevil nic nového, ale Ernest Heminghway byl prostě borec a Komu zvoní hrana je úžasná knížka… Často máme z hodin češtiny v hlavě jenom jména, která význam dostanou až potom, co si něco opravdu přečteme… Pod nálepkou povinné četby se dá podle mě najít spousta bezvadných knih a u Heminghwaye jdete na jisto. Je hrozně čtivý, aktuální, má perfektní styl, popisuje věci jakoby mimochodem, z časové linky děje nevynechá vlastně ani hodinu. Nenásilně dokáže přejít od lovů v Africe ke kritice americké literatury (viz. Zelené pahorky africké). Konkrétně román “Komu zvoní hrana” se odehrává v prostředí a období Španělské občanské války v letech 1936-39, ve které se autor sám angažoval. Popisuje pouhé tři dny američana Roberta Jordana, člověka uprostřed války v cizí zemi. Heminghway vypráví a nevysvětluje. Takže tuto knihu můžete číst jednak pro neskutečně poutavé vyprávění, ale také pro zamyšlení. Jako filozofickou úvahu, která vás může zavést do takových hloubek, kam až jste ochotni dohlédnout vy sami…
20
Akce
Akce Vypíchli jsme pro Vás pár akcí, které se budou v nejbližší době konat v Karviné a okolí (převážně v Ostravě). Snažili jsme se o nabídku, kterou nelze tak snadno najít, proto zde neuvádíme např. program Mědk Karviná nebo koncerty, o kterých všichni vědí. Na druhou stranu se ale jedná pouze o víceméně náhodný výběr, kdy některé položky zastupují širší program, který najdete až na stránkách samotných pořadatelů. V Karviné sice chcíp pes, ale i tak se sem vše nevešlo! Doufáme, že Vás alespoň něco zaujme:
22. 1.
19:00 HUMORova (stand-up show), Ostrava, divadlo Stará aréna
23. 1.
17:30 VEČER S KLAVÍREM A SAXOFONEM, Karviná, kavárna Fair 9:30 SWIN SWING SWING (swingový workshop), Ostrava, TK Katlen 10:00 BUDDHOVO UČENÍ V PRAXI (přednáška o buddhismu), Třinec, čajovna V Pohodě 20:00 VÁCLAV KOUBEK (koncert) , Český Těšín, pizzerie Verdi
27. 1.
19:00 LITERÁRNÍ VEČER?, Ostrava, divadlo Stará aréna 19:00 LUBOŠ POSPÍŠIL (koncert), Ostrava, K-Trio
29. 1.
19:30 OSM HROZNÝCH (nový úžasný film Quentina Tarantina), Ostrava, Minikino kavárna 19:00 MALINA BROTHERS (koncert), Ostrava, Dům kultůry města Ostrava 20:00 RETRO PARTY (taneční party), Ostrava, Cooltour KARVIŇÁK V NEW YORKU (vernisáž fotografické výstavy), Karviná, kavárna Fair
29.-30. 1.
LOCK-IN (sportovní a kulturní večer evangelické mládeže), Návsí ČAS NA TŘI FILMY Z JEDNOHO SVĚTA (filmová noc), Ostrava, Městská knihovna
30. 1.
19:00 DOKOPLES (ples iniciativy Dokořán), Karviná, PZKO Fryštát
31. 1.
10:00 VÁCLAV ŠÍPOŠ (karikaturní kreslení), Petrovice u Karviné, Café Rotigel
2. 2.
17:00 SETKÁNÍ U KNIHY (autorské čtení atp.), Literární salón RKK
6. 2.
17:00 STUDENTSKÝ KLUB (2. setkání Studentského klubu, tentokrát stolní hry, filmy), Karviná, KC Agape 18:00 PENDL (klubová hudební festivalová noc), Ostrava, centrum Ostravy 19:00 JAREK NOHAVICA (koncert), Ostrava, hudební klub Heligonka
21
Akce
10. 2.
17:30 ZKÁZA KRÁSOU (film o Lídě Baarové), Karviná, Filmový klub RKK
12. 2.
18:00 40 DNÍ PĚŠKY DO JERUZALÉMA (cestovatelský rock’n’roll Ladislava Zibury), Český Těšín, KaSS Střelnice
27. 2. PERMONÍKOVSKÝ PLES (ples sborového studia Permoník), Karviná, obecní dům Družba
5. 3.
JELEN (koncert), Karviná, rockový klub Harlekýn
6. 3.
20:00 GLEN HANSARD (koncert), Brno, Sono centrum
10. 3.
20:00 HORKÝŽE SLÍŽE (koncert), Havířov, klub Stolárna
15. 3.
19:30 LEONARD BERNSTAIN: MASS (scénická mše), Ostrava, multifunkční hala Gong
22
Závěrem
Závěrem A jsme u konce! Doufám, že se vám časopis líbil, že si v něm každý našel to své a že se budete těšit na další číslo. Tímto bych vám rád nabídl možnost podílet se na obsahu příštích vydání. V PLKu! je prostor pro nápady a návrhy ohledně naší školy, články všeho druhu, zviditelnění vás a vašich akcí (např. medailonky nadaných studentů), inzerce mezi studenty, publikaci vašich básní, povídek, románů a dramat, diskuzi nad aktuálními tématy. A vlastně cokoli vás napadne. S tím vším mne prosím zaspamujte na mojí mailové adrese
[email protected], nebo raději na redakčním mailu
[email protected] Tamtéž posílejte i názory na toto číslo a pište také, pokud byste se rádi stali členy redakce. Respektive, jestli se sakra nikdo nepřidá, tak já už to příště “sám” dělat nebudu! Děkuji za pozornost a mějte se krásně!
Ahoj!
PS: Vím, kdy je třeba skončit s recesí, a tak bych rád řekl, že by časopis ve skutečnosti vůbec nevznikl, kdybych na něm pracoval sám. Za ilustrace patří velký dík Kubovi Hodulíkovi a za grafické zpracování a technickou stránku Davidu Nepožitkovi (chválu a zamilované dopisy fanynek posílejte na redakční mail, rovným dílem si je přerozdělíme)! Musíte ale uznat, že i to je dost malá redakce, na tak megalomanský projekt. Dodejte si tedy odvahy a přidejte se k nám! PPS: Pro dvě verze jsme se rozhodli, protože si myslíme, že mají obě něco do sebe, ale díky elektronické verzi stačí vydat tištěnou jen v omezeném počtu. Uvidíme, jak se koncept osvědčí, tištěná verze bude rozdána za dobrovolný příspěvek do tříd, ele ktronická verze ke shlédnutí na webové stránce e-plk.cz!
Optimista
vidí, že hrnek je poloplný
...Pesimista,
že je poloprázdný
Gymplák vidí, že
zbývá ještě 15 minut do konce dějepisu
