Brána nového života
ThDr. Jiří Moskala
8. listopad 2004 Mošnova 1, Jihlava
10. BRÁNA NOVÉHO ŽIVOTA Bůh se na nás usmívá, proto se můžeme usmívat jeden na druhého. Bůh je láska, proto se na něj můžeme plně spolehnout. Dnešní téma je „Brána nového života“. Kdo je tou branou? Jistě Kristus, ale jak s ním začít nový život? A tak dnes budeme mluvit hlavně o tom, jak můžeme prožívat vstup do nového života. V jednom malém městečku byl soudce, který nusel rozhodnout o tom, komu bude patřit malý sirotek, kterému zemřeli všichni příbuzní při požáru. Každý ho chtěl pro sebe a trochu se o něj dohadovali. Jeden člověk v sále vůbec nemluvil, byl skromný a ostýchavý. Ale v jednu chvíli se také ozval: „Já ho chci!“ „A jakým právem, proč?“ ptal se soudce. Muž ukázal své ruce a řekl: „To je důvod, proč ho chci.“ Jeho ruce byly spálené! Byl to on, kdo chlapce zachránil a sám se přitom, když ho vynášel z hořícího domu, popálil. Zeptali se chlapce: „Koho ty bys chtěl?“ On se rozhodl pro člověka, který dokázal, že ho má rád. Soudce souhlasil. I Kristus nám ukazuje své dlaně – důkaz své lásky. Říká nám, že se pro nás obětoval. „Hle, vyryl jsem si tě do dlaní“ (Iz 49,16). On je tou branou do života. Je to On, se kterým můžeme vstoupit do brány nového života. On nás provede až na konec té cesty. „Všecko mohu v Kristu, který mi dává sílu.“. (Filipským 4,13) Ježíš nás chce nejen vést, ale také měnit. Když někdo prožije havárii a dostane se z toho, řekne: „Cítím se, jako bych se znovu narodil.“
Ježíš o něčem takovém mluvil s jedním rabínem – Nikodémem. Řekl mu: „Musíte se narodit znovu.“ (Jan 3,7) To se mám vrátit zpátky do břicha své matky, abych se znovu narodil? ptal se Nikodém. Ježíš mu řekl, že mluví o něčem 2
jiném – o duchovním novém narození. Ty se musíš narodit znovu! Kristus užívá slovo „znovu“, které má také další význam „shůry“. Ten, kdo se má narodit znovu, se rodí se shora – z Boha. Od samého narození jsme hříšní. Apoštol Pavel vysvětluje: „I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy, v nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa, poslušni vládce nadzemských mocí, ducha, působícího dosud v těch, kteří vzdorují Bohu. I my všichni jsme k nim kdysi patřili; žili jsme sklonům svého těla, dali jsme se vést svými sobeckými zájmy, a tím jsme nutně propadli Božímu soudu tak jako ostatní.“ (Efezským 2,1-3) „Víme, že zákon je svatý, já však jsem hříšný, hříchu zaprodán.“ (Římanům 7,14) Jaká je charakteristika naší hříšnosti? Sobectví, soustředění se na sebe, závist, vyvyšování, pýcha… Hrabeme k sobě. Potřebujeme se změnit, musíme se znovu narodit. Když se rodíme do Boží rodiny, stáváme se Božími syny a dcerami. Těm, kteří přijali Ježíše Krista a „věří v jeho jméno, dal Bůh moc stát se Božími dětmi. Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž se narodili z Boha.“ (Jan 1,12.13) Bill Clinton jednou navštívil Prahu. V té době jsem právě bydlel v Praze. Dověděl jsem se, kde bych ho mohl vidět, jak projíždí uličkami Staré Prahy spolu s prezidentem Havlem. Šel jsem tam s celou rodinou. Za dlouhou dobu přijela limuzína, a v ní opravdu spolu diskutovali oba prezidenti. V ulici vládlo napětí a slavnostní atmosféra. V tu chvíli mě napadlo, co kdybych mohl zakřičel: „Já jsem synem tohoto pana prezidenta!“ Představoval jsem si, jak by všichni otevřeli pusu a obdivovali mě. To překrásné je, že jsem synem ještě většího prezidenta, Prezidenta všech prezidentů, Prezidenta celého vesmíru! Už 3
nemůžu být nic lepšího, než být synem samotného Krále králů a Pána pánů. Kristus nás adoptuje do své rodiny. Nestačí ale jenom se nově narodit – je třeba se také nechat Bohem měnit. Kristus nás vychovává, abychom byli novými lidmi. Měli bychom se tomu poddat a spolupracovat. „Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!“ (2. Korintským 5,17) Co je to staré a nové? Sobectví je pryč! Člověk nese nové ovoce - ovoce Ducha (Gal 5,22): nesobeckou lásku, opravdovou radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrotu, věrnost, tichost a sebeovládání. Stáváme se jinými lidmi, protože máme nový vztah s Bohem. Bůh s námi pracuje a přetvořuje nás. On nás vede, abychom mohli přejít do nového života. „Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni!“ (Efezským 2,4.5) Byli jsme mrtví, on nás probudil k životu. Jak se to děje? Děje se to v nás, a je to umožněno smrtí Ježíše Krista, který se s námi ztotožňuje a my s ním. „Veleben buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, neboť nám ze svého velikého milosrdenství dal vzkříšením Ježíše Krista nově se narodit k živé naději.“ (1. Petrův 1,3) Rodíme se spolu s Kristem. Jsme zrození z Ducha svatého skrze Boží slovo, které nás oživuje. „…jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého.“ (Titovi 3,5) Je to jako gramofon. Když se položí jehla na desku, hraje hudba. A tak je to i s námi. Když se otevřeme Božímu slovu a působení Ducha svatého, pak náš život začíná být jako hudba. „Z jeho rozhodnutí jsme se znovu zrodili slovem pravdy, abychom byli jakoby první sklizní jeho stvoření.“ (Jakubův 1,18) 4
Jeden chlapec byl s tatínkem v katedrále a zaujaly ho obrovské barevné vitráže. Byly na nich krásné postavy, které najednou prozářily sluneční paprsky. Chlapec se nadšeně ptá tatínka: Kdo jsou ty postavy? Otec o tom moc nevěděl, a tak jen řekl: „To jsou křesťané.“ Když se jednou paní učitelka ve škole ptala, kdo jsou křesťané, chlapec odpověděl: „Jsou to zářící lidé.“ A tak to má být – až do příchodu Ježíše Krista. Křesťané mají být zářícími lidmi. Boží milost je nezasloužený Boží dar. Pán s námi nejedná podle toho, jak si zasloužíme, ale podle našich potřeb. My jej bytostně potřebujeme. Kristus je náš Spasitel.„Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ (Římanům 6,23) „Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.“ (Efezským 2,8.9) K čemu nás vede Boží milost? K vděčné poslušnosti. „Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem a vychovává nás k tomu, abychom se zřekli bezbožnosti a světských vášní, žili rozumně, spravedlivě a zbožně v tomto věku a očekávali blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista.“ (Titovi 2,11-13) Boží milost nás vychovává, abychom žili jako Kristus. Poslušnost Bohu je ovocem našeho spasení – toho, že poznáváme Ježíše a máme k Němu správný vztah. „Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil.“ (Efezským 2,10) V životě obráceného člověka má zákon své místo. On ho však nezachovává, aby byl spasen, nýbrž protože je spasen! Z lásky a z vděčnosti jdeme za svým Pánem a chceme plnit Jeho 5
vůli. Svou poslušností si nemůžeme vydobýt spasení, protože spasení je dar Jeho milosti. Spasení nemění Boží zákon, ale mění náš postoj k němu. „…a aby tak spravedlnost požadovaná zákonem byla naplněna v nás, kteří se neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlí Ducha.“ (Římanům 8,4) Neřídíme se tím, co chceme my, ale vůlí toho, kdo nás zachránil. Spasení vede k poslušnosti z lásky. „Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání“ (Jan 14,15) „My milujeme, protože Bůh napřed miloval nás.“ (1 Janův 4,19) Co se Vám vybaví, když slyšíte slovo zákon? Já se musím přiznat, že jsem si pod tím pojmem kdysi představoval jen něco tvrdého a studeného. Avšak když jedeme autem, pravidla provozu jsou pro naše dobro. Kdybychom je neměli, byl by na cestách chaos. V Bibli je Boží zákon představen velmi pozitivně. Je možno o zákonu zpívat a skládat básně. Např. Žalm 119 je nejdelší akrostickou písní. Je to píseň o Božím zákonu – jak zkvalitňuje život, jak dodává sílu a elán. Jenom kvůli hříchu vidíme zákon negativně, jako něco co nás jen omezuje! Boží zákon je vyjádřením Božího charakteru. „Zákon je tedy sám v sobě svatý a přikázání svaté, spravedlivé a dobré.“ (Římanům 7,12) Zákon je svatý a spravedlivý jako Bůh sám. Jsou různé funkce Božího zákona: 1. Zákon Boží je jako zrcadlo. My v něm vidíme, jak jsme špinaví. „Vždyť kdo slovo jen slyší a nejedná podle něho, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svůj vzhled; podívá se na sebe, odejde a hned zapomene, jak vypadá. Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, takže není zapomnětlivý posluchač, nýbrž také jedná, ten bude 6
blahoslavený pro své skutky.“ (Jakubův 1,23.24) Zrcadlo nám ukáže, jak jsme umazaní, ale nemůže nás umýt. Znáte pohádku o Sněhurce a sedmi trpaslících? Zlá královna se ptá: „Zrcadlo, zrcadlo, pověz mi, kdo je nejkrásnější?“ Co chce královna slyšet? „Ty jsi nejkrásnější.“ Tak se někteří lidé dívají do Božího zákona, aby se pochválili, jak jsou skvělí, a druhé odsoudili. Ale tak to nejde. To je špatně. Zrcadlo zákona nás má konfrontovat se svatým a dokonalým Bohem, abychom viděli, co máme ještě změnit. Pak nás vede ke Kristu. Zákon (zrcadlo) ukazuje nemoci, Kristus je léčí. 2. Boží zákon je jako zábradlí. Zábradlí vymezuje bezpečný prostor, odděluje nás od nebezpečné zóny. Zákon nám tím dává svobodu (Jakub 2:12). 3. Boží zákon je ukazatelem, ukazuje na směr cesty a vede ke Kristu. Tóra (hebrejský termín pro zákon) znamená „ukazovat prstem na cíl“. Zákon ukazuje tam, kam máme jít. Ukazuje k cíli. Dává nám naučení, abychom nesešli z cesty, protože sejití z Boží cesty je hřích! My máme jít po vyznačené cestě. Zákon je vychovatelem (řecky paidagogem) ke Kristu. V době apoštola Pavla vychovatel byl vzdělanýn otrok, který doprovázel syny bohatých lidí k jejich učiteli. Zákon nás vede k učiteli – Ježíši Kristu. „Zákon byl tedy naším dozorcem.“ (Galatským 3,24) „Vždyť Kristus je konec zákona, aby spravedlnosti došel každý, kdo věří.“ (Římanům 10,4) Cílem a smyslem zákona je Kristus. 4. Boží zákon je zaslíbením. Jestliže takto pochopíme zákon, pak se na něj budeme dívat úplně jinak. Pán Bůh nám ukazuje, že my nejsme schopni plnit Boží zákon. Ale nabízí nám pomoc, když budeme žít s ním. On nám umožní, abychom mohli 7
žít v souladu s jeho vůli. Jakobovi řekl: „Já jsem tvůj Bůh, který Tě vyvedl z Egypta. Když se mnou zůstaneš, bude ti se mnou tak dobře a krásně, že nebudeš mít jiné bohy – nebudeš po nich toužit! Nebudeš krást, zabíjet, závidět, smilnit, protože já Tě povedu a dám Ti vítezství nad každým hříchem.“ Boží přikázání jsou vlastně zaslíbení a Jeho pozvání! S Nim nám bude tak dobře, že nebudeme už dělat zlo, ale budeme žít podle Jeho zákona. Když Izrael slyšel Desatero, sliboval a prohlašoval – „Ano, my budeme plnit zákon a všechno dodržovat.“ Ale stačilo několik týdnů, aby se vše změnilo. Bez Boha to prostě nejde, abychom dodržovali Jeho zákon. Proto Bůh nabízí: Dovol mi, aby ses narodil znovu a Já ti slibuji, že se se mnou budeš mít tak krásně, že budeš žít podle přikázání snadno a rád. Znovuzrozený člověk má nový vztah k Božímu zákonu. „Bůh vyhlásil všechna tato přikázání: 1.‚Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiného boha mimo mne. 2.Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají. 3.Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval. 4.Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý.Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci.Ale sedmý den je den 8
odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách.V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý. Tady se chci zmínit o tom, že v originále je: Pamatuj na den sobotní – Zakor et jom ha šabbat. Šabbat je sobota. Bůh tento den oddělil jako svatý. Proto chceme odpočívat v sobotu, tak jak to Bůh přikázal. 5.Cti svého otce i matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh. 6.Nezabiješ. 7.Nesesmilníš. 8.Nepokradeš. 9.Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví. 10.Nebudeš dychtit po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.‘“ (Exodus 20,1-17) První čtyři přikázání nás učí, abychom respektovali Boha. Dalších šest přikázání nás vede k respektu k lidským hodnotám. Nejprve respekt k rodičům, poté k životu, k majetku, k pověsti jiného a nakonec k sobě samému. Když takto jednáme, je to důkazem toho, že jsme narozeni shora. Jak se konkrétně rodíme znovu? „Ježíš odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího.“ (Jan 3,5) Konkrétní podoba nového narození je křest. Narození do Boží rodiny je vzácnější než narození do pozemské rodiny. Já jsem zažil radost z vítání miminka už 9
pětkrát, vím, jak je to nádherné. Ale přesto je znovuzrození ještě krásnější! Je to jako svatba s Kristem, která potrvá celý život a celou věčnost. Křest je smrt, která přináší radost. Ano, opravdu existuje smrt, která nám do života vnese radost a klid. Při křtu člověk odevzdává starý styl života Bohu, jež by ho jinak vedl do záhuby a začíná nový život s Kristem. Kristus to zřetelně řekl: „Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen…“ (Marek 16,16). Spasení je v bibli vždy dáváno do souvislosti s vírou a s křtem. Co je to křest? Proč se máme nechat pokřtít? Křest je vlastně návratem k Bohu. Apoštolové tomu tak učili: „Čiňte pokání a nechejte se pokřtít, aby vaše hříchy byly smazány.“ (Skutky 2:38) Jan Křtitel říkal totéž: „Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpuštění hříchů.“ (Marek 1,4) Víra je předpokladem křtu, proto nekřtíme malá miminka nebo malé děti, které ještě nemohou věřit. Křtíme až lidi v dospělosti nebo v době, kdy mladý člověk může osobně uvěřit v Boha a chce Ho následovat. Víra je vztah důvěry, kdy je člověk ochoten nechat se vést Bohem. Je to vlastně uzavření smlouvy s Bohem. Je to smlouva věrnosti. Takový člověk se chce stát Kristovým učedníkem. Chce se od Něj učit stále a každý den. Ježíš vybízí: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“ (Matouš 28,19.20) Křest je vstupem do nového života. 10
V dnešní době existuje mnoho způsobů, jak se křtí v různých církvích. Bible nás však nenechává na pochybách o správném způsobu křtu. V zásadě existují jen dva způsoby křtu: biblický a ty ostatní. Řecké sloveso pro „křtít“ (baptidzein) znamená „ponořit do vody“. Takto byl pokřtěn i Ježíš od Jana Křtitele, a tím nám dal jasný příklad, jak to máme dělat (právě od jména Jana Křtitele máme dnes slůvko křest). Jan vždy křtil jen tam, kde byl dostatek vody. „Také Jan křtil v Ainon, blízko Sálim, protože tam byl dostatek vody; lidé přicházeli a dávali se křtít.“ (Jan 3,23) Označení „křesťané“ je odvozeno od slova Kristus. To znamená, že jsme jeho následovníci, a křest je viditelným znamením tohoto následování. Izrelský národ vyšel z Egypta, kde Bůh porazil egyptské bohy, a na cestě do země zaslíbené prochází Rudým mořem, aby se stal plně svobodným. V Novém zákoně je tento akt, projití vodou, představen jako předobraz křtu. Celý národ tím ukazuje, že spoléhá na Boží zaslíbení. Křest, který se děje ponořením, má svou hlubokou symboliku. Není to samoúčelný akt. Při křtu se člověk ztotožňuje s Kristem, ztotožňuje se s Jeho životem, smrti a zmrtvýchvstáním. „Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt? Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom - jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce - i my vstoupili na cestu nového života.“ (Římanům 6,3.4) Zemřeli jsme hříchu, byli jsme pohřbeni (náš starý způsob života) a byli jsme probuzeni, vzkříšení k novému životu. Jakou mocí? Stejnou jakou byl Kristus vysvobozen z hrobu. Byla to Boží moc (2 Kor 11
13, 4). A tato stejná moc nás probudí k novému životu, jestli se rozhodneme umřít s Kristem a žít pro Krista. Křest, to je vodní hrob. Člověk se nemůže pokřtít sám, vždy to musí udělat někdo jiný pro něj. Křest je vstupní branou do církve Kristovy.: „Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem.“ (1. Korintským 12,13) Nad křtěným člověkem je vzýváno Boží jméno. „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“ (Matouš 28,19.20) Charakter Boží se tedy má stále víc a více odrážet v tomto člověku. Jméno ve Starém zákoně znamená charakter a tito lidé budou tedy stále více odrážet Boží charakter. Pokud jsme jedno s Bohem a Kristem, tak jsme křtem ordinováni ke službě. Vyznáváme, že jsme žili sobecky, ale teď chceme začít žít i pro druhé lidi, a to z lásky. Kristus sloužit také nesobecky, a proto tak chci žít i já. Křest by měl být začátkem nové služby. A protože Bůh je dokonalým Bohem, poskytuje nám k tomu i novou výzbroj – duchovním dary. „Máme rozličné dary podle milosti, která byla dána každému z nás: Kdo má dar prorockého slova, ať ho užívá v souhlase s vírou.“ (Římanům 12,6) Každý člověk dostává alespoň jeden duchovní dar, abychom mohli být přínosem pro druhé lidi. „Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých 12
hříchů, a dostanete dar Ducha svatého.“ (Skutky apoštolské 2,38) Křest, to je začátek života s Kristem. Je to jako svatba. Je jasné, že si novomanželé neřeknou na svatbě poprvé, že se mají rádi. Stejně je to také zde. Před křtem vyznáváme, co pro nás znamená, že s Nim chceme žít podle Jeho Slova, avšak křtem je to stvrzeno. Chceme se Jím nechat vést do budoucna. Takto veřejně vyznáváme, že chceme žít tak jako Kristus. Křest je jako svatba viditelným mezníkem, kdy začínáme znovu. Podobně jako jako apoštol Pavel i my jsme vyzvání: „Nuže neváhej! Vstaň, vzývej jeho jméno a dej se pokřtít, abys byl obmyt ze svých hříchů.“ (Skutky apoštolské 22,16) Všechno staré a špatné je pohřbeno. Břemeno hříchů je uvrženo do vodního hrobu, a to co člověka tížilo je pryč. Věřící člověk je očištěn, protože Bůh maže jeho viny a chyby. Dává nový začátek. Jednoznačně prohlašuje: „I kdyby byly vaše hříchy jako krev, i přesto jsou smazány a budou jako sníh“. Křest je veliká slavnost smíření, kdy se celá nebesa radují. V Lukáši v patnácté kapitole máme tři podobenství: Podobenství o ztracené ovci (kde pastýř hledá tracenou ovečku), Podobenství o ztraceném penízi (kde hospodyňka prohledá celý dům, aby našla ztracený peníz), Podobenství o marnotratném synu (o otci, který čeká na svého ztraceného syna). Křest je ta nejvýznamnější událost, kterou můžete prožít. Má nesmírný význam nejenom pro tento život, ale hlavně pro celou budoucnost. Jeden věřící člověk, kazatel, letěl na Jamajku. Po odbavení na letišti mu různí lidé nabízeli, že mu odvezou zavazadla. Ale on měl o své věci strach. Čekal na svého známého, který měl pro něj přijet a dopravit ho domů. Najednou 13
uslyšel silný hlas. Otočil se a za ním stál obrovský vysoký černoch. „Vezměte si svoje zavazadla, pojedete se mnou!“ přikázal, takže nebylo zbytí. Návštěvník měl strach, ale neodvážil se odporovat. Černoch poté přísně poručil: „Nasedněte!“ Odjížděli pryč. Host marně protestoval: „Víte, on mne na letišti bude čekat můj známý, ale teď už ho neuvidím.“ „Buď zticha!“, odpověděl černoch. Zastavili asi po dvou hodinách kdesi za městem u jezera. Svalnatý obr mu nařídil vystoupit. Kazatel namítal: „To ale není to místo, kam jsem měl jet.“ Myslel si, že prožívá poslední chvilky života. Poté se černoch rozkřičel: „Vy mě neznáte, ale zničil jste mi můj život!“ Duchovní nic nechápal. „Vy jste ten, který pokřtil celou moji rodinu!“ Kazatel čekal, že bude zavražděn a tu černoch pokračoval: „Protože jste mi zničil celý život, tak mne teď pokřtíte tady v jezeře.“ Jamajčan mu začal tykat a řekl: „Víš, chtěl jsem Tě vyzkoušet, co budeš dělat, jak funguje Tvé náboženství ve tvém životě. Moje rodina, to jsou úplně jiní lidé, i já teď chci jít jiným směrem. Miluji Krista, pokřti mě.“
14
Modlitba: Nebeský Otče, jak je krásné, že existuje smrt, která přináší radost. Děkujeme Ti, že můžeme začínat znovu, že se můžeme rozhodnout pro nový začátek. Děkujeme, že Ty jsi řekl: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“ Pomoz každému z nás, abychom dnes večer uzavřeli nebo obnovili smlouvu s Tebou a pomáhej nám, aby každý z nás šel věrně za Tebou, protože Ty jsi nádherný Bůh. Děkujeme Ti za to ve jménu Pána Ježíše Krista. Amen.
15
Témata cyklu:
Věřit? Má to ještě smysl? 1.
Pátek
29.10. Život v naději
2.
Sobota
30.10. Tajemství dynamického života
3.
Neděle
31.10. Život v nové dimenzi
4.
Pondělí
1.11. Trvalé vítězství
5.
Úterý
2.11. Nové perspektivy budoucnosti
6.
Středa
3.11. Invaze z vesmíru
7.
Pátek
5.11. Jak mohu začít znovu?
8.
Sobota
6.11. Existuje život po životě
9.
Neděle
7.11. O co jde dnes?
10. Pondělí
8.11. Brána nového života
11. Úterý
9.11. Nejkrásnější pozvání
Pokračování: každou středu od 17. listopadu 2004 v 18.30 hodin
16
