ThDr. Peter BORZA, PhD.: Gréckokatolícka cirkev a Židia na Slovensku v rokoch 1939–1945. (Východiská, rozsah a formy pomoci). Prešov, Filozofická fakulta Prešovskej univerzity 2014. 183 s. + nestránkované přílohy. Rkp. habilitační práce
Posudek Habilitační spis PhDr. Petera Borzy, PhD., jsem podrobil důkladné analýze a dospěl k závěru, že se jedná o kvalitní historickou práci. Její přednosti jsem shrnul do deseti okruhů. 1) Autor si vybral ke zpracování originální téma, dosud historiografií takřka nedotčené a nezpracované, proto jeho studii mohu hodnotit jako přínos jak k dějinám řeckokatolické církve na Slovensku na přelomu 40. a 50. let 20. století s logickými časovými přesahy z obou stran, tak k historii slovenského národa a společnosti v období 2. světové války. Je hlubší sondou do problematiky, která přináší dosud málo známá či neznámá fakta a umožňuje nový pohled na problémy řešené v práci. 2) Téma současně vnímám jako aktuální a potřebné v kontextu prohlubování poznatků o dějinách řeckokatolické církve na území Slovenska, jehož jsme v posledních letech svědky na půdě tohoto církevního společenství i v profánním prostředí, i v kontextu širší reflexe vývoje slovenské společnosti v letech existence první Slovenské republiky, speciálně pak chování politických elit a jednotlivých skupin obyvatelstva vůči židovské komunitě na Slovensku. 3) Oceňuji skutečnost, že autor jasně stanovil cíle své práce a vytyčil metody vedoucí k jejich naplnění. Podle mého názoru byly stanoveny reálně, v souladu s nosností tématu a materiálovými zdroji, jež měl k dispozici. Práce má jasné časové a teritoriální vymezení. 4) Za pozitivum úsilí habilitanta při koncipování tohoto spisu považuji snahu téma zasadit do širšího rámce vývoje církve i slovenské společnosti, které umožňuje hledání souvislostí a paralel a náběhy ke komparaci.
1
5) Habilitační práce jako celek má promyšlenou strukturu, kterou vnímám jako logickou a jasnou. V globálním pohledu přes tematickou heterogenitu dílčích kapitol a podkapitol působí jako jednotný celek. 6) Autor se soustředil nejen na koncipování samotného textu jako jádra práce, ale za produktivní považuje vytváření shrnujících tabulkových přehledů a chce výpovědní hodnotu některých pasáží posílit výběrem a přepisem dokumentů prezentovaných v přílohách. 7) Habilitant předložené téma bezpečně ovládá. Jeho studie není výsledkem ad hoc úsilí, ale předcházela jí průprava prostřednictvím zpracování dějin řeckokatolické církve na Slovensku v letech 1938–1945, napsáním řady dílčích studií k jejím dějinám i postavě biskupa Petera Pavla Gojdiče. Dobrým předpokladem pro adekvátní uchopení tématu je podle mého názoru také jeho teologické vzdělání a zkušenosti z pastoračního působení promítající se do pasáží textu, jež vznikly v důsledku mezioborového přístupu k látce. 8) Habilitační spis se opírá o různorodou škálu informačních zdrojů s podstatným zastoupením pramenů archivní povahy a o poznatky získané metodou oral history. Zdá se, že mnohé poznatky získané touto cestou jsou informacemi „posledního hodnověrného svědka“ a tak úsilí doktora Borzy v této oblasti zaslouží ocenění nejen jako počinu heuristické povahy, ale i dílčího příspěvku k uchování paměti národa. Využil pochopitelně existující sekundární literaturu, takže celkově je možno zdrojovou základnu práce označit za velmi solidní. 9) Domnívám se, že se autorovi zdařilo nalézt takovou metodologii postupu při zkoumání problému, která koresponduje se zdroji, jež měl k dispozici. Za odpovídající považuji časové rozvržení výkladu a adekvátní stanovení jeho periodizačních mezníků. 10) Literární podoba práce je na solidní úrovni. Analýza habilitačního spisu ThDr. Petera Borzy, PhD., mě však současně vede k formulaci několika připomínek, jež jsou pochopitelně výsledkem subjektivního pohledu na něj, ale je možné, že autor v nich najde alespoň inspiraci a podnět k zamyšlení. Své postřehy jsem opětně shrnul, tentokrát do třech okruhů.
2
1) Peter Borza zvolil pro výklad tématu převážně věcný styl popisného charakteru, jemuž dává přednost před hledáním a řešením problémů. Proto se některé pasáže jeví jako poněkud rozvláčné, což je způsobeno také relativně častým opakováním údajů, byť v odlišné stylistické podobě. Tento problém se objevuje v druhé polovině práce (po s. 125), kdy ilustruje své poznatky příklady ze životních příběhů kněží a laiků; ty jsou si velmi podobné a tak ilustrace je mnohočetná. Jeho postup chápu a rozumím mu jako prezentaci nepublikovaného materiálu. Co je však vítané a přijatelné v publikaci pro širší veřejnost, to vědeckou publikaci (a kvalifikační vědeckopedagogickou práci) zatěžuje a působí jako redundantní prvek. Výklad sleduje ilustrační schéma a už nepřináší nové vědecké poznatky. 2) Třístránkový závěr jako vyvrcholení vědeckého řešení problematiky a její uzavření se mně jeví jako příliš stručný. 3) Práce je podle mého názoru dobře sestavena i formálně, drobné rezervy jsem však přece jen našel. Chybí seznam zkratek. V oddílu literatury jsou prezentovány paměti, tedy pramen. Články otištěné v novinách patří do tištěných pramenů. Archiválie uváděné jako svědectví nemají všechny znaky, jež jsou žádoucí (např. věk respondenta, povolání-vzdělání, formální podoba svědectví – rukopis respondenta, záznam a přepis autora, formát). Terminologicky by bylo žádoucí rozlišovat mezi různými typy „archivů“. Nemělo by existovat rovnítko mezi státním a soukromým archivem (spíše soukromá sbírka), resp. archivem farnosti (spíše typ spisovny). Archivy by měly být řazeny abecedně. Pokud mohu soudit, faktografickým chybám, přehlédnutím nebo zkreslujícím zkratkám se ThDr. Peteru Borzovi, PhD., podařilo většinou úspěšně vyhnout, resp. je jich minimum a mají marginální ráz. a) PhDr. Leopold Peřich (s. 99) byl archivářem a historikem, laikem a autorem odborných a publicistických prací. b) Pravoslavizace nebyla záležitostí pouze emigrantů (s. 20) z Východu nebo USA, existovaly i domácí předpoklady, musela existovat půda k tomu, aby se uchytilo. Argumentace by tedy měla být širší, komplexnější, byť samozřejmě tato otázka není v práci řešena.
3
c) Současná historiografii se rozvíjí po linii mnohovrstevnatosti názorů, připouští pluralitu pohledů. Proto akceptuji i odlišné vidění a hodnocení. Nicméně přece jen bych osobně trošku utlumil (s. 48) adjektivum vyzdvihující postavení Slovenského národního povstání v národních dějinách. Viděl bych vedle jeho pozitiv i negativa, nebo alespoň jisté kontroverzní prvky v něm. Možná by bylo dobré nedívat se na události optikou literatury jen z přelomu 60. a 70. let 20. století, ale pokusit se o reflexi novějších zdrojů. d) V pasážích o poměru biskupa Gojdiče k Slovákům postrádám precizaci postoje, jednoznačnější vyjádření, vztahu k národnostní otázce na východě země, tj. vůči Slovákům, Rusínům a Maďarům (když vůči Židům je jasný, o tom je celá práce). Byl nestranný jako Otec celé diecéze, nebo někomu stranil? Uvítal bych argumentaci. Pokud za války reagoval na vypjatý slovenský nacionalismus, lze to pochopit, ale časový záběr prezentace osobnosti je širší, zaměřený i na meziválečné období. e) Obdobně bych uvítal vysvětlení poměru vůči pravoslaví, vystupoval proti němu, nebyl tolerantní? Proč? V habilitaci s ohledem na téma není pro vysvětlení záležitostí tohoto druhu dostatečný prostor, proto by „zkratky“ měly být transparentní, neprobouzející dohady a pochybnosti, už s ohledem na pojetí Gojdičovy osoby v celé práci. Závěr Habilitační práci ThDr. Petera Borzy, PhD., na téma poměru mezi řeckokatolickou církví a židovskou komunitou na Slovensku na přelomu 30. a 40. let 20. století vnímám jako velmi solidní příspěvek k hlubšímu poznání problematiky osudů Židů na východním Slovensku ve 20. století. Jako kvalifikační práce podle mého názoru splňuje všechny předpoklady k tomu, aby mohla být po obhajobě přijata za součást řízení k udělení vědecko-pedagogického titulu docenta pro obor historie na Institutu historie Filozofické fakulty Prešovské univerzity v Prešově. V Ružomberku, 29. prosince 2014 (2014. 12. 29)
Prof. PhDr. PaedDr. Pavel Marek, Ph.D. Filozofická fakulta Katolické univerzity v Ružomberku 4
5
