BOTANICKÝ PRŮZKUM. severních a severozápadních svahů Smrku v Jizerských horách

Průzkum vznikl v rámci projektu Alternativy pro Frýdlantsko, který koordinuje Jizerskoještědský horský spolek. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu. Tento projekt byl zároveň podpořen Nadací Partnerství.

B OTANICKÝ PRŮZKUM severních a severozápadních svahů Smrku v Jizerských horách ................................... Mgr. Richard Višňák, Ph.D. držitel autorizace k provádění biologického hodnocení dle § 67 a §45i zák. 114/92 Sb., č. j. OEKL/2807/05 ze dne 4. 10. 2005

prosinec 2007

Severní a severozápadní svahy Smrku, botanický průzkum

Obsah 1. Úvod ...................................................................................................................................2 2. Stručná charakteristika přírodních poměrů.......................................................................2 3. Botanický průzkum .............................................................................................................6 3.1 Fytogeografie ...................................................................................................................6 3.2 Flóra.................................................................................................................................7 3.3 Vegetační poměry celého zájmového území ...................................................................16 Obecná charakteristika ...................................................................................................16 Popisy vybraných lokalit ................................................................................................19 Fytocenologické snímky.................................................................................................53 A) Snímky lesních společenstev.....................................................................................55 B) Snímky nelesních společenstev .................................................................................61 3.4 Vegetační poměry v dotčených plochách záměru lyžařského areálu .............................62 Sjezdové tratě .................................................................................................................65 Přibližovací zařízení .......................................................................................................73 4. Shrnutí ..............................................................................................................................75 5. Literatura .........................................................................................................................78

Strana 1


1. Ú VOD Předložená dokumentace je zpracována na objednávku Jizersko-ještědského horského spolku, o. s. Jejím účelem je botanické zhodnocení severních úbočí hory Smrku v Jizerských horách, v širším prostoru zamýšleného lyžařského areálu. Zakázku s podobným zaměřením autor zpracovával již v minulém roce (2006) pro Správu Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory. Pro účely současného textu byl získán nový terénní materiál, také způsob zpracování se od předchozí dokumentace liší. Zatímco v loňském díle je pozornost soustředěna na vlastní trasy navrhovaných sjezdových tratí a přibližovacích zařízení, v této studii je území (v poněkud pozměněných hranicích) hodnoceno víceméně plošně, bez přímé charakteristiky potenciálně zasažených ploch (pro tento účel je připojena klíčová část loňského textu). Konkrétnější popisy se ovšem týkají vybraných dílčích lokalit, zahrnujícím botanicky nejcennější části sledovaného území, neboť celé území je natolik rozsáhlé, že jeho vyčerpávající popis by byl značně náročný. Použitá nomenklatura rostlin je podle KUBÁTA (2002), u mechorostů se řídí přehledem KUČERA & VÁŇA (2003), názvosloví syntaxonů vychází většinou z práce MORAVEC et al. (1995).

2. S TRUČNÁ

CHARAKTERISTIKA PŘÍRODNÍCH POMĚRŮ

Z hlediska geomorfologického členění (DEMEK et al. 1997) náleží sledované území do Krkonošsko-jesenické soustavy, Krkonošské podsoustavy (oblasti), celku Jizerské hory, podcelku Smrčská hornatina a okrsku Vysoký jizerský hřbet. Vlastní zájmové území zahrnuje severní úbočí Smrku (1124 m) s přilehlými nižšími rozsochami – Svinským vrchem (757 m) a Měděncem (777 m). Smrk představuje v rámci české části Jizerských hor mohutný, víceméně samostatně vystupující masív na sz. okraji Vysokého jizerského hřbetu, jehož převážná část se nachází na území Polska. Od Jizerské hornatiny (jmenovitě od Paličníku, resp. Klínového vrchu) je na jihu oddělen hlubokým údolním zářezem Hájeného potoka. Z vrcholové plošiny s nadmořskou výškou přes 1100 metrů vybíhá k zjz. nepříliš výrazná rozsocha Tišiny (873 m), k severozápadu pak zřetelnější Vlašský hřbet, který ve vlastním zájmovém území zahrnuje kótu 859 m. V severním předpolí Smrku vystupuje trojice vrchů: od západu na východ je to postupně Svinský vrch (757 m, od souvislého úbočí Smrku je oddělen sedlem U červeného buku, 694 m), dále Měděnec (777 m, od svahů Smrku jej dělí sedlo U Streitova obrázku, cca 693 m), na východě pak Rapická hora (708 m, víceméně plynule navazuje na úbočí Smrku) – do zájmového území ovšem již nezahrnutá. Tyto tři vrchy jsou navzájem odděleny poměrně hlubokými údolími Ztraceného potoka a Lomnice a vůči Frýdlantské pahorkatině u Nového Města pod Smrkem tak vystupují jako zřetelně ohraničené útvary. Vlastní zájmové území této práce zaujímá vrcholové partie Smrku až ke státní hranici, vč. nejvyšší části jižního úbočí po Věžní cestu, resp. Vlašský hřeben, dále jeho hranice probíhá údolím zářezem Velké rybí vody, sestupuje k pastvinám nad Lázněmi Libverdou (horní část toku Libverdského potoka), poté směřuje šikmo na sever do západního úbočí Svinského vrchu a odtud pak pokračuje ssv. směrem nad Nové Město pod Smrkem. Zde je do území zahrnuta menší část bezlesá nad údolím Ztraceného potoka. Severní část území tvoří vrch Měděnec, východní hranice je vedena údolím Lomnice až téměř k jejím pramenům, teprve ve výšce kolem 1050 m se hranice poněkud odklání na východ, státní hranice však dosahuje až na vrcholové plošině. Strana 2


Nadmořská výška takto vymezeného území se pohybuje od cca 470 m při Libverdském potoce po 1124 m na vrcholu Smrku, což znamená výškovou amplitudu 654 m. Většina území se vyznačuje velkou svažitostí, nejrovinatějším prostorem je vrcholová plošina Smrku, menší svažitost vykazují i polohy v západním cípu území (pastviny nad Libverdou), pravobřežní část údolí Ztraceného potoka pod Měděnou cestou a částečně i nelesní plochy nad Novým Městem. Tabulka č. 1: Intervaly nadmořských výšek zájmového území interval

470-500 m 500-600 m 600-700 m 700-800 m 800-900 m 900-1000 m 1000-1100 m 1100-1124 m Celkem

rozloha ha

12 199 293 170 87 56 61 30 908

% část

1,4 % 21,9 % 32,2 % 18,7 % 9,6 % 6,2 % 6,7 % 3,3 % 100,0 %

Geologická stavba území je oproti jiným částem Jizerských hor poměrně pestrá. Namísto monotónního žulového masívu karbonského stáří zde vystupují starší metamorfika, většinou předvariské granitoidy. Dominantním útvarem v severních úbočích vlastního Smrku je hrubozrnná plástevná biotit-muskovitická rula, samotný vrchol Smrku a výše položenou část Vlašského hřbetu pak tvoří drobně až středně zrnitá žula až rula. Pásmo severně ležících nižší vrchů (Svinský vrch, Měděnec, Rapická hora) budují zelenošedé chlorit-muskovitické svory, na něž se váží ložiska cínové a vzácněji i měděné rudy, v minulosti dobývané v řadě zdejších dolů. Jižně od vrcholu Měděnce a v jeho severním úbočí se maloplošně vyskytuje i amfibolit. Při severním úpatí těchto svorových vrchů opět vystupuje pruh hrubozrnné plástevné biotitmuskovitické ortoruly. Amfibolit je mapován rovněž severně od sedla U červeného vrchu, jihozápadně odsud vystupuje pruh další přeměněné horniny – leptynitu. Výchozy horninového podloží nejsou v území příliš výrazné. Nevelké skalky, resp. seskupení bloků vystupují při vrcholu Měděnce a Svinského vrchu, ve svazích jsou místy roztroušeny balvany různých rozměrů, které ve vyšších polohách Smrku přecházejí do souvislejších akumulací, avšak víceméně zazemněných a tedy málo nápadných. Lépe vyvinutá suťová pole se nacházejí v sz. úbočí Smrku, v nadmořské výšce kolem 900 metrů, která zde představují několik enkláv, v současnosti nápadných díky nesouvislému zalesnění svahu. Potenciálně se nejedná o plochy bezlesí, ale nejvýše o volně zapojený, světlinatý les. Podobného charakteru je nejznámější z těchto lokalit chráněná jako přírodní památka Klečoviště na Smrku. Na této lokalitě ležící ve výšce cca 1060 m zjz. od vrcholu Smrku lze rozpoznat nevelké primární bezlesí s řídkým porostem zakrslých smrků a několika keři dožívající kleče nejasného původu (ve větším počtu byla v širším okolí lokality kleč nedávno vysazena). Kvartér je v území zastoupen deluviálními polygenetickými a hlinitokamenitými sedimenty, které vystupují v akumulačních polohách konkávních svahů a při jejich úpatí, nejrozsáhleji nad Lázněmi Libverdou a při pravém břehu Ztraceného potoka. Při severní hranici území od Nového Města zasahují i sedimenty proluviálního původu. Větší vodní toky jsou lemovány pruhem fluviálních sedimentů převážně holocénního stáří.

Strana 3


Půdní poměry. Dle Půdní mapy ČR (TOMÁŠEK 1995) se v území dominantně uplatňují dvě půdní jednotky: v nižší části území do cca 800 metrů je to rezivá půda (= podzol kambizemní), která se místy střídá s hnědou půdou podzolovanou, ve vyšší části území pak podzol typický. Na přechodu mezi těmito jednotkami je rozlišen pruh podzolu humusového. Mimoto je v nižších stupních svahů Svinského vrchu a Měděnce rozlišena hnědá půda silně kyselá (dle MKSP1 jí odpovídá kambizem dystrická). V nivě Ztraceného potoka je pak mapována hnědá půda kyselá oglejená (=kambizem pseudoglejová). Nad Lázněmi Libverdou je ještě souvisle vyznačena oglejená půda (pseudoglej typický). Nastíněné pedologické hodnocení vychází z interpretace lesní typologické mapy. Při podrobnějším terénním šetření však můžeme rozlišit další, jen maloplošně anebo netypicky vyvinuté půdní jednotky. Na četných prameništích v severních svazích Smrku je lokálně na prameništích vyvinut glej typický, který v oligotrofnějších polohách přechází do gleje organozemního. Půdy podmáčených smrčin v nejvyšších polohách Smrku (převážně v jižním úbočí), je možné klasifikovat jako podzol glejový (případně glej organozemní?), ve východní části náhorní plošiny je pak vyvinut i podzol organozemní. Ekologicky významná je skupina iniciálních a nevyvinutých půd na horninových výchozech a rozpadech – litozem (ojedinělé plošky skalních výstupů), regozem psefitická (surové sutě) a ranker (zahliněné sutě). Klima. Podle Atlasu podnebí ČSR (1958) leží zájmové území převážně v chladné oblasti s okrskem mírně chladným, úpatní polohy u Nového Města a Lázní Libverdy již náležejí do mírně teplé oblasti s okrskem velmi vlhkým, vrchovinovým. Dle stejného zdroje se průměrná roční teplota v území pohybuje přibližně v rozmezí 4,0-6,5 °C a průměrné roční srážkové úhrny mezi necelými 1100 a téměř 1500 mm (tyto hodnoty se vztahují k 1. polovině 20. století). Srážkové poměry lze doložit dlouhodobými průměry naměřených hodnot (viz následující tabulka), pro teploty relevantní údaje chybí, neboť nejbližší klimatické stanice ve Frýdlantě a na Souši nejsou pro naše území příliš reprezentativní. Celkově je však možné konstatovat, že podnebí zájmové oblasti má více méně horský charakter s vysokými srážkovými úhrny a vzhledem k reliéfu s převážně dobrou cirkulací vzduchu. Místní klima je značně modifikováno reliéfem, což platí zejména o teplotních charakteristikách (rozdíl nadmořských výšek cca 650 metrů). Pro nejvyšší polohy je také charakteristický vysoký podíl horizontálních srážek, který tak může podstatným způsobem zvyšovat celkové srážkové úhrny nad uvedené hodnoty. Tabulka č. 2: Roční chod srážek na stanici Nové Město pod Smrkem (510 m) a Smrk (1090 m) Nové Město Smrk

I

II

III

IV

V

VI

VII

VIII

IX

X

XI

XII

rok

IV-IX

X-III

69 139

60 111

65 94

83 108

100 100

125 160

133 147

131 145

88 110

81 115

72 114

66 130

1073 1473

660 770

413 703

sec. VESECKÝ et al. 1961; údaje za období 1901-1950

Hydrologie. Zájmové území se nachází v povodí Odry, resp. Smědé. Většina území je odvodňována Ztraceným potokem, západní část Libverdským potokem a východní část Lomnicí. Nevelký prostor jižně od vrcholové plošiny Smrku náleží do povodí Hájeného potoka. Významnými toky území jsou Ztracený potok a Lomnice. Oba pramení v sz., resp. severním úbočí Smrku, nedaleko od jeho vrcholu a vytvářejí výrazná, severně orientovaná údolí. Ztracený potok je v zájmovém území poněkud vodnatější (má zdě větší povodí), pod Novým Městem se nicméně stává součástí Lomnice, která jako říčka pokračuje k Raspenavě, kde se

1 MKSP = Morfogenetický klasifikační systém půd - viz HRAŠKO et al. (1991)

Strana 4


vlévá do Smědé. Všechny toky v území mají vzhledem ke svažitému terénu bystřinný charakter, s kamenitým korytem. Vodní plochy se v zájmovém území nevyskytují. Zvláště chráněná území. Sledované území se nachází v Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory, převážně v její III. zóně odstupňované ochrany, vyšší partie Smrku náležejí do II. zóny. Na JZ se území okrajově dotýká i I. zóna CHKO, kterou zde tvoří ochranné pásmo NPR Jizerskohorské bučiny. Do severního okraje území nad Novým Městem zasahuje na nevelké ploše ještě IV. zóna. Maloplošná ZCHÚ jsou v území zastoupeny dvěma nevelkými lokalitami – přírodními památkami Pod Smrkem a Klečoviště na Smrku. Na JZ se území v délce asi 650 m dotýká hranice ochranného pásma NPR Jizerskohorské bučiny, které je součástí stejnojmenné evropsky významné lokality soustavy Natura 2000.

Obrázek č. 1: Vymezení zájmového území

Strana 5


3. B OTANICKÝ

PRŮZKUM

3.1 FYTOGEOGRAFIE Dle fytogeografického členění ČR (SKALICKÝ 1988) náleží území do Českého oreofytika a jižní části fytogeografického okresu 92. Jizerské hory (podokres Jizerské hory lesní). Květena území je dosti chudá, což platí zejména o květeně lesní, v níž se běžněji uplatňuje jen několik málo acidofytů. Převládají prvky subboreální, subatlantské a středoevropské, se submontánním až montánním rozšířením. Horskou květenu v zájmovém území, resp. v jeho blízkém okolí zastupují druhy Athyrium distentifolium, Blechnum spicant, Calamagrostis villosa, Cicerbita alpina, Circaea alpina, Eriophorum vaginatum, Homogyne alpina (zřídka), Huperzia selago, Senecio hercynicus, Trientalis europaea, Veratrum album subsp. lobelianum (zř.), z druhů nelesních stanovišť se sporadicky vyskytuje Cirsium heterophyllum. Rašeliništní květenu zastupují sporadicky rozšířené druhy Eriophorum angustifolium, E. vaginatum, Molinia caerulea a Vaccinium uliginosum. Výrazný je prvek subatlantský, který zde představuje např. Digitalis purpurea, Galium saxatile, Chrysosplenium oppositifolium, Juncus acutiflorus, Lysimachia nemorum. Poměrně zajímavá a pro Jizerské hory nepříliš typická je květena mezoaž eutrofních lesů, zde ovšem zastoupená poměrně omezenou škálou druhů, jako je Carex remota, Galeobdolon sp., Mercurialis perennis, Milium effusum, Stellaria nemorum či Veronica montana. Potenciální přirozená vegetace. V díle NEUHÄUSLOVÁ et al. (1998) jsou v širším zájmovém území rozlišeny čtyři vegetační jednotky: v nižších polohách jsou to bikové bučiny (LuzuloFagetum), na něž navazují enklávy květnatých bučin (zde Dentario enneaphylli-Fagetum). Vyšší polohy zaujímají horské smrkové bučiny (Calamagrostio villosae-Fagetum) a v nejvyšších polohách jsou vymapovány třtinové smrčiny (Calamagrostio villosae-Piceetum). Toto členění – s přihlédnutím k velmi hrubému měřítku mapy (1:500 000) – v zásadě odpovídá skutečnosti. V nejnižších polohách jsou potenciálně rozšířeny floristicky chudé (jedlo) bučiny spíše metličkového typu (Luzulo-Fagetum deschampsietosum flexuosae), které v exponovanějších svazích jižních kvadrantů přecházejí do typu s třtinou rákosovitou (cf. Calamagrostio arundinaceae-Fagetum). Pokud jde o květnaté bučiny, ty jsou v území indikovány zřetelně jen v plošně omezených deluviálních lokalitách, a to spíše jako přechodné typy k prameništním a suťovým lesům (cf. Mercuriali-Fraxinetum, popř. Carici remotaeFraxinetum); v ostatních případech jde o potenciální „submezotrofní“ typy bez vyhraněných bylinných indikátorů. Podstatnou část území, tj. vlastní masiv Smrku, ale i vrcholové, resp. návětrné partie přilehlých vrchů, obsazují potenciální horské třtinové bučiny s proměnlivou příměsí smrku (a historicky též jedle). Výše pak třtinové bučiny plynule přecházejí do horských smrčin s vyznívajícím bukem. V současnosti jsou trosky bučin v severních svazích Smrku zachovány až do nadmořské výšky cca 880 m, jednotlivé buky zasahují výše, přičemž jeden zakrslý buk byl zaznamenán ještě v cca 1060 m, takže jde s velkou pravděpodobností o výškové maximum druhu v Jizerských horách či alespoň v jejich české části. Přestože smíšené porosty smrku a doznívajícího buku potenciálně sahají až do nadmořské výšky kolem 1000 metrů (tedy značně výše, než předpokládá lesní topologická mapa), ve výšce kolem 1050 metrů již musíme připustit existenci nesmíšených smrčin, s nejvýše sporadicky vtroušeným bukem. Na půdách podmáčených a výrazně skeletnatých pak přirozená smrková formace zasahuje do značně nižších poloh. Přirozené smrčiny na hoře Smrku náleží ke čtyřem fytocenologickým typům. Převažujícím typem je smrčina třtinová (as. Calamagrostio villosae-Piceetum), na jejímž podrostu se podílí Strana 6


zejména třtina chloupkatá, borůvka a metlička. Na bohatších svahových půdách spíše ranekrového typu je pak nesouvisle rozšířena smrčina s papratkou alpínskou (as. Athyrio alpestris-Piceetum). Rozšíření tohoto typu v severních svazích Smrku je poměrně značné, v současnosti jde ale převážně jen o nezapojené mlaziny nebo otevřenější pasekové formace. Semknutější stromový porost je vcelku vzácný, jde přitom o porosty mladší 50 let a v případě plného zápoje s potlačeným rozvojem bylinného patra a tím i s méně jednoznačným fytocenologickým zařazením (to platí i o dalších typech současných smrčin ve vyšších polohách Smrku). Třetím významněji rozšířeným typem je podmáčená smrčina (as. Bazzanio-Piceetum). Je vázána na málo svažitý terén organozemních glejů, resp. glejových podzolů, převážně jižně od vrcholu Smrku. Častější jsou přechody ke třtinovým smrčinám, což ostatně platí pro Jizerské hory jako celek. Opět jde o mladé porosty, v nichž v důsledku plného stromového zápoje bývá mnohdy nedokonale vyvinuté bylinné a někdy i mechové patro, které je právě pro tento typ lesního společenstva určující. Východně od vrcholu Smrku je možné rozlišit ještě rašelinnou smrčinu (as. Sphagno-Piceetum). Ta se zde vyvíjí na zrašelinělém podzolu, zřejmě nepříliš vyhraněném a spíše mineralizujícím. Les, který je zde dnes zastoupen převážně jen pasekovými stádii, tak má značně přechodný charakter (jen roztroušeně tu roste Eriophorum vaginatum a Molinia caerulea) a syntaxonomicky odpovídá spíše variantě eriophorosum od as. Calamagrostio villosae-Piceetum (viz JIRÁSEK 2006). Zajímavostí, kterou nelze opomenout, je velmi maloplošný výskyt kleče na suťovém poli západně od vrcholu Smrku. Bývá považován za přirozený, což také bylo důvodem ke zřízení přírodní památky na této jinak nepříliš známé lokalitě. Vzhledem k nadmořské výšce kolem 1060 metrů by šlo o výskyt vysloveně azonální, podmíněný nevyvinutou půdou neumožňující vznik zapojeného lesa. Původnost porostu je ovšem nanejvýš diskutabilní, vzhledem k k velikosti lokality i populace Pinus mugo. Ta dnes čítá cca 10 keřů, patrně ne starších 80 let, z části již zcela suchých anebo značně chřadnoucích. BURDA (1994) předpokládal potenciální výskyt téže formace na dalších dvou lokalitách v sz. svazích Smrku, současný stav lokalit tuto domněnku ale spíše vylučuje (jde o lokality geomorfologicky méně vyhraněné, nemající charakter primárního bezlesí; kleč zde nicméně mohla po určitou část holocénu přežívat jako relikt v porostu rozvolněné smrčiny).

3.2 FLÓRA Celkově bylo ve sledovaném území při průzkumech v r. 2006 a 2007 zaznamenáno 270 druhů vyšších rostlin. Nejde jistě o počet konečný, již z toho důvodu, že oba dílčí průzkumy probíhaly převážně jen v měsíci srpnu. Nebyl tak vůbec zachycen jarní aspekt, který je sice pro většinu biotopů v území nevýznamný, lokálně však mohl zahrnovat i některé přehlédnuté druhy (jde zejména o prameniště či mokřadní lada, popř. synantropní biotopy). Zjištěná květena je standardní pro lesní části Jizerských hor, hodnotnějších druhů není velký počet. Celkem 11 druhů je zařazeno do červeného seznamu (PROCHÁZKA 2001), z toho 4 v kategorii C3 (taxony ohrožené) a 7 v kategorii C4 (vzácnější taxony vyžadující pozornost); ke zvláště chráněným druhů dle Vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb. pak náleží 3 druhy – hořec tolitovitý (Gentiana asclepiadea), tis červený (Taxus baccata) a vranec jedlový (Huperzia selago). Významnějšími taxony zájmového území jsou zejména (v závorce je uvedena kategorie ohrožení dle červeného seznamu, popř. kategorie zákonné ochrany): Abies alba (C4), Athyrium distentifolium (hoj.), Blechnum spicant (C4), Carex remota, Chrysosplenium oppositifolium (C4), Epilobium obscurum (C3), E. palustre (C4), Eriophorum vaginatum, Gentiana asclepiadea (C4, §3), Gymnocarpium dryopteris, Homogyne alpina, Huperzia selago (C3, §3), Juncus acutiformis (C3), J. filiformis, J. squarrosus, Lastrea limbosperma, Luzula luzuloides x Strana 7


pilosa, Lycopodium clavatum, Lysimachia nemorum, Melampyrum sylvaticum, Mercurialis perennis, Milium effusum, Orthilia secunda, Polygonatum verticillatum, Pyrola minor, Senecio hercynicus, Stellaria nemorum, Taxus baccata (C3, §2; vysazen), Vaccinium uliginosum, Veratrum album subsp. lobelianum (C4), Veronica montana (C4). Komentáře k rozšíření těchto a několika dalších druhů jsou připojeny na konci floristického přehledu. Floristický přehled vědecké jméno

autor

české jméno

Abies alba Acer pseudoplatanus Aegopodium podagraria Aesculus hippocastanum Agrostis canina Agrostis capillaris Agrostis stolonifera Achillea millefolium Achillea ptarmica Ajuga reptans Alchemilla monticola Alchemilla vulgaris agg. Alchemilla xanthochlora Alnus glutinosa Alnus incana Alopecurus pratensis Anaphalis margaritacea Anemone nemorosa Angelica sylvestris Anthoxanthum odoratum Anthriscus sylvestris Arenaria serpyllifolia agg. Arrhenatherum elatius Artemisia vulgaris Astragalus glycyphyllos Athyrium distentifolium Athyrium filix-femina Avenella flexuosa Betula pendula Bistorta major Blechnum spicant Brachypodium sylvaticum Calamagrostis arundinacea Calamagrostis epigeios Calamagrostis villosa Calluna vulgaris Campanula patula Campanula rotundifolia Capsella bursa-pastoris Carex acuta Carex brizoides Carex canescens Carex demissa

Mill. L. L. L. L. L. L. L. L. L. Opiz in Bercht. et Opiz L. Rothm. (L.) Gaertn. (L.) Moench. L. (L.) Bentham L. L. L. (L.) Hoffm. L. (L.) J. et C. Presl L. L. Tausch ex Opitz (L.) Roth (L.) Parl. Roth S. F. Gray (L.) Roth (Huds.) P. B. (L.) Roth (L.) Roth (Chaix) j. F. Gmel. (L.) Hull L. L. (L.) Med. L. L. L. Hornem.

jedle bělokorá javor klen bršlice kozí noha jírovec maďal psineček psí psineček tenký psineček výběžkatý řebříček obecný řebříček bertrám zběhovec plazivý kontryhel pastvinný kontryhel obecný kontryhel žlutozelený olše lepkavá olše šedá psárka luční plesnivka perlová sasanka hajní děhel lesní tomka vonná kerblík lesní písečnice douškolistá ovsík vyvýšený pelyněk černobýl kozinec sladkolistý papratka alpská papratka samice metlička křivolaká bříza bělokorá rdesno hadí kořen žebrovice různolistá válečka lesní třtina rákosovitá třtina křovištní třtina chloupkatá vřes obecný zvonek rozkladitý zvonek okrouhlolistý kokoška pastuší tobolka ostřice štíhlá ostřice třeslicovitá ostřice šedavá ostřice skloněná

pův

žf

str

šíř

urb

zel

i i i n i i i i i i i i i i i i n i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i a i i i i

p p gh p h h h h h h h h h p p h h g h th h tc h hc h h h h p gh h h h gh hg z h h t ga hg h h

c c c c csr csr csr c cs csr csr csr csr c c c c csr c csr c r c c c cs cs cs c c cs cs c c c cs csr csr r cs csr csr s

w w s st we we we wv v s e e e w w we w a wh we we w we we wev w w we w we w we we we we w sw sw wm wes wes wes wes

1 3 3 4 2 3 3 3 2 2 3 3 3 2 2 2 3 2 1 2 3 2 2 4 2 1 2 2 3 2 1 2 1 3 1 1 2 2 3 1 1 1 1

6 3 3 3 6 1 3 3 5 3 3 3 3 3 4 1 4 3 5 3 1 3 3 1 3 4 3 3 3 5 6 3 3 1 1 5 5 3 3 5 3 5 6

Strana 8


vědecké jméno

autor

české jméno

Carex echinata Carex nigra Carex ovalis Carex pallescens Carex pilulifera Carex remota Centaurea jacea Cerastium holosteoides Circaea x intermedia Cirsium arvense Cirsium heterophyllum Cirsium palustre Cirsium vulgare Corylus avellana Crepis paludosa Cytisus scoparius Dactylis glomerata Daucus carota Deschampsia cespitosa Digitalis purpurea Dryopteris carthusiana Dryopteris dilatata Dryopteris filix-mas Elytrigia repens Epilobium angustifolium Epilobium ciliatum Epilobium collinum Epilobium lamyi Epilobium montanum Epilobium obscurum Epilobium palustre Equisetum arvense Equisetum palustre Equisetum sylvaticum Eriophorum vaginatum Euphrasia rostkoviana Euphrasia stricta Fagus sylvatica Fallopia convolvulus Festuca gigantea Festuca pratensis Festuca rubra Fragaria vesca Frangula alnus Fraxinus excelsior Galeobdolon montanum Galeopsis bifida Galeopsis pubescens Galeopsis tetrahit Galium album Galium aparine Galium saxatile

Murray (L.) Reichard Good. L. L. L. L. Fries em. Hyl. Ehrh. (L.) Scop. L. (L.) Scop. (Savi) Ten. L. (L.) Moench (L.) Link L. L. (L.) P. B. L. (Vill.) H. P. Fuchs (Hoffm.) A. Gray (L.) Schott (L.) Desv. L. Rafin. C. C. Gmel. F. W. Schultz L. Schreber L. L. L. L. L. Hayne Wolff ex Lehm. L. (L.) A. Löve (L.) Vill. Huds. L. L. Mill. L. Ehrendf. Boenn. Bess. L. Mill. L. L.

ostřice ježatá ostřice obecná ostřice zaječí ostřice bledavá ostřice kulkonosná ostřice řídkoklasá chrpa luční rožec obecný čarovník prostřední pcháč rolní (oset) pcháč různolistý pcháč bahenní pcháč obecný líska obecná škarda bahenní janovec metlatý srha laločnatá mrkev lesní metlice trsnatá náprstník červený kapraď osténkatá kapraď širolistá kapraď samec pýr plazivý vrbovka úzkolistá vrbovka žláznatá vrbovka chlumní vrbovka Lamyova vrbovka horská vrbovka tmavá vrbovka bahenní přeslička rolní přeslička bahenní přeslička lesní suchopýr pochvatý světlík lékařský světlík tuhý buk lesní opletka plotní kostřava obrovská kostřava luční kostřava červená jahodník lesní krušina olšová jasan ztepilý pitulník horský konopice dvouklaná konopice pýřitá konopice polní svízel bílý svízel přítula svízel hercynský

pův

žf

str

šíř

urb

zel

i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i n i i i i i i i i i i i i a i i i i i i i i i i i i i

h g h h h h h ch g g h h h n h n h h h h h h h g h h h hc hc h h g g g h tb tb p tl h h h h n p c t t t h tl ch

csr s csr csr csr cs c cr cs c c c cr c c c c cr c cr cs cs cs c c c csr csr cs cs csr cr csr cs cs

ews wes wes wes awes wes we wh e we wea wea wea ts wea sa we ew we w w w w we w w w w w s hs ws ws ws w w w st a we we we vs v w s e e e ewv ewv ewv

1 1 1 1 1 1 2 3 2 3 1 2 3 2 1 2 3 3 2 2 2 1 2 3 2 3 1 2 3 1 1 3 1 1 1 1 1 2 3 2 2 3 2 2 2 1 3 2 3 3 3 1

5 5 5 3 3 3 5 3 4 1 4 5 3 3 6 2 1 3 3 2 3 3 3 1 3 1 4 4 3 7 6 3 5 3 6 6 5 3 3 3 5 3 5 3 3 4 3 4 3 3 1 3

c cr cs c csr c c csr cr cr cr c cr cs

Strana 9


vědecké jméno

autor

české jméno

Galium uliginosum Gentiana asclepiadea Geranium robertianum Geum urbanum Glyceria fluitans Gnaphalium sylvaticum Gnaphalium uliginosum Gymnocarpium dryopteris Heracleum sphondylium Hieracium laevigatum Hieracium murorum Hieracium pilosella Hieracium sabaudum Hieracium vulgatum Holcus lanatus Holcus mollis Homogyne alpina Huperzia selago Hypericum maculatum Hypericum perforatum Hypochaeris radicata Chaerophyllum aromaticum Chaerophyllum hirsutum Chrysosplenium oppositifolium Impatiens noli-tangere Impatiens parviflora Juncus acutiflorus Juncus articulatus Juncus bufonius Juncus bulbosus Juncus conglomeratus Juncus effusus Juncus filiformis Juncus squarrosus Juncus tenuis Knautia arvensis Lactuca serriola Lapsana communis Larix decidua Lastrea limbosperma Lathyrus pratensis Lathyrus sylvestris Leontodon autumnalis Leucanthemum ircutianum Ligustrum vulgare Linaria vulgaris Lolium perenne Lotus corniculatus Lotus uliginosus Lupinus polyphyllus Luzula luzuloides Luzula luzuloides x pilosa

L. L. L. L. (L.) R. Br. L. L. (L.) Newm. L. Willd. L. L. L. Fries L. L. (L.) Cass. (L.) C. F. P. Martius Crantz L. L. L. L. L. L. DC. Ehrh. ex Hoffm. L. L. L. L. L. L. L. Willd. (L.) Coult. L. L. Mill. (All.) Heywood L. L. L. DC. L. Mill. L. L. Schkuhr Lindl. (Lam.) Dandy et Wilm.

svízel močálový hořec tolitovitý kakost smrdutý kuklík městský zblochan vzplývavý protěž lesní protěž bažinná bukovník kapraďovitý bolševník obecný jestřábník hladký jestřábník zední jestřábník chlupáček jestřábník savojský jestřábník obecný medyněk vlnatý medyněk měkký podbělice alpská vranec jedlový třezalka skvrnitá třezalka tečkovaná prasetník kořenatý krabilice zápašná krabilice chlupatá mokrýš vstřícnolistý netýkavka nedůtklivá netýkavka malokvětá sítina ostrokvětá sítina článkovaná sítina žabí sítina cibulkatá sítina klubkatá sítina rozkladitá sítina niťovitá sítina kostrbatá sítina tenká chrastavec rolní locika kompasová kapustka obecná modřín opadavý pérnatec horský hrachor luční hrachor lesní máchelka podzimní kopretina časná ptačí zob obecný lnice květel jílek vytrvalý štírovník růžkatý štírovník bažinný vlčí bob mnoholistý bika hajní bika (kříženec)

pův

žf

str

šíř

urb

zel

i n i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i n i i i i i i i i n i i i n i i i i i i i i i i n i i

h h th h ah h t g h h h h h h h gh h c h h h h h h t t gh h t h h h gh h h h ht ht p h hl h h h n gh h h h h h h

csr c csr csr cs csr r cs c cs csr csr c cs c csr csr

ewv w es e he wea wea w ew wea wea wea wea wea we we we w w w wea e e h s s we we e we we we we we e a wea wea w w s s wea wea v ws we s s s a a

1 1 3 3 2 1 2 1 2 2 2 2 2 2 2 2 1 1 1 3 3 2 2 1 1 2 1 1 2 1 2 2 1 1 1 3 4 2

6 7 3 3 3 3 5 3 3 3 3 3 5 3 3 3 4 r 5 3 3 3 3 4 3 1 r 5 3 6 6 3 6 r 1 5 3 3 3 7 3 5 5 3 4 3 3 3 5 1 3

csr c csr c c csr sr sr cs csr r csr c c csr csr csr c cr cr c cs c c csr c c csr c csr csr c csr csr

1 2 2 3 2 2 3 3 3 1 2 2

Strana 10


vědecké jméno

autor

české jméno

Luzula pilosa Lycopodium clavatum Lycopus europaeus Lysimachia nemorum Lysimachia vulgaris Maianthemum bifolium Malva moschata Matricaria discoidea Matricaria recutita Medicago lupulina Melampyrum pratense Melampyrum sylvaticum Melilotus albus Mentha arvensis Mercurialis perennis Milium effusum Moehringia trinervia Molinia caerulea Mycelis muralis Myosotis arvensis Myosotis nemorosa Nardus stricta Orthilia secunda Oxalis acetosella Persicaria hydropiper Persicaria lapathifolia Persicaria maculosa Phalaris arundinacea Phegopteris connectilis Phleum pratense Picea abies Picea omorica Picea pungens Pimpinella major Pimpinella saxifraga Pinus mugo Pinus sylvestris Plantago lanceolata Plantago major Poa annua Poa nemoralis Poa pratensis Poa trivialis Polygonatum verticillatum Polygonum arenastrum Populus tremula Potentilla anserina Potentilla erecta Prenanthes purpurea Prunella vulgaris Pteridium aquilinum Pyrola minor

(L.) Willd. L. L. L. L. (L.) F. W. Schmidt L. DC. L. L. L. L. Med. L. L. L. (L.) Clairv. (L.) Moench (L.) Dum. (L.) Hill Bess. L. (L.) House L. (L.) Spach (L.) S. F. Gray S. F. Gray L. (Michx.) Watt L. (L.) Karsten (Pančić) Purkyně Engelm. (L.) Huds. L. Turra L. L. L. L. L. L. L. (L.) All. Boreau L. L. (L.) Räuschel L. L. (L.) Kuhn L.

bika chlupatá plavuň vidlačka karbinec evropský vrbina hajní vrbina obecná pstroček dvoulistý sléz pižmový heřmánek terčovitý heřmánek pravý tolice dětelová černýš luční černýš lesní komonice bílá máta rolní bažanka vytrvalá pšeníčko rozkladité mateřka trojžilná bezkolenec modrý mléčka zední pomněnka rolní pomněnka hajní smilka tuhá hruštice jednostranná šťavel kyselý rdesno peprník rdesno blešník rdesno červivec chrastice rákosovitá bukovinec osladičovitý bojínek luční smrk ztepilý smrk omorika smrk pichlavý bedrník větší bedrník obecný borovice kleč borovice lesní (sosna) jitrocel kopinatý jitrocel větší lipnice roční lipnice hajní lipnice luční lipnice obecná kokořík přeslenitý truskavec obecný topol osika mochna husí mochna nátržník věsenka nachová černohlávek obecný hasivka orličí hruštička menší

pův

žf

str

šíř

urb

zel

i i i i i i i n a i i i a i i i i i i i i i i i i i i i i i i n n i i i i a a i i i i i i i i i i i i i

h c ha c h g h t t th tb tb ht gh gh h ht h h th h h c gh t t t gh g h p p p h h n p h ht th h h hc g t p h h h h g hc

csr cs cs cs cs s c r r csr

a w s s s w we vwe vwe we a a s h sa we a we wea ea ea ew w s weh weh wem ew w ew wv wv wv we we w w we we we we we we svw wem ws wav wav wea evs ws w

1 1 2 1 1 2 4 4 3 3 2 1 3 3 2 1 2 1 2 3 1 1 1 2 2 2 2 2 1 2 1

3 6 5 3 5 3 6 5 5 3 3 4 3 5 3 3 3 5 3 5 6 5 6 3 3 3 3 3 4 5 5

1 1 1 1 3 3 3 3 3 3 1 3 2 3 1 1 2 2 1

3 6 3 6 3 3 3 3 3 3 1 4 3 3 3 5 5 5 3 6

cr c cs cs csr cs csr r csr cs s csr cr cr cr c c c c c c c cs c c csr csr r csr c csr csr sr c csr csr cs csr c s

Strana 11


vědecké jméno

autor

české jméno

Quercus petraea Quercus robur Quercus rubra Ranunculus acris Ranunculus auricomus agg. Ranunculus repens Reynoutria japonica Rorippa palustris Rosa canina Rosa canina subsp. corymbifera Rubus idaeus Rubus subg. Rubus Rudbeckia laciniata Rumex acetosa Rumex acetosella Rumex arifolius Rumex obtusifolius Sagina procumbens Salix aurita Salix caprea Sambucus nigra Sambucus racemosa Scleranthus annuus Scrophularia nodosa Scutellaria galericulata Senecio hercynicus Senecio jacobaea Senecio ovatus Sieglingia decumbens Silene dioica Solidago canadensis Solidago virgaurea Sonchus arvensis Sorbus aucuparia Spergula arvensis Spergularia rubra Spiraea salicifolia Stachys palustris Stachys sylvatica Stellaria alsine Stellaria graminea Stellaria nemorum Symphytum officinale Tanacetum vulgare Taraxacum sect. Ruderalia Taxus baccata Torilis japonica Trientalis europaea Trifolium aureum Trifolium hybridum Trifolium medium Trifolium pratense

(Matt.) Liebl. L. L. L. L. L. Houtt. (L.) Bess. L. (Borkh.) C. Vicioso L. L. L. L. L. All. L. L. L. L. L. L. L. L. L. Herborg L. Gaert., Mey. et Sch. (L.) Bernh. (L.) Claivr. L. L. L. L. L. (L.) J. et C. Presl L. L. L. Grimm L. L. L. L. Kirsch., Ollg. et Štěp. L. (Houtt.) DC. L. POLLICH L. L. L.

dub zimní dub letní dub červený pryskyřník prudký pryskyřník zlatožlutý pryskyřník plazivý křídlatka japonská rukev bahenní růže šípková růže šípková křovištní ostružiník maliník ostružiník křovitý třapatka dřípatá šťovík kyselý šťovík menší šťovík árónolistý šťovík tupolistý úrazník položený vrba ušatá vrba jíva bez černý bez hroznatý chmerek roční krtičník uzlinatý šišák vroubkovaný starček hercynský starček přímětník starček Fuchsův trojzubec poléhavý silenka dvoudomá celík kanadský celík zlatobýl mléč rolní jeřáb ptačí kolenec rolní kuřinka červená tavolník vrbolistý čistec bahenní čistec lesní ptačinec mokřadní ptačinec trávovitý ptačinec hajní kostival lékařský vratič obecný pampeliška lékařská tis červený tořice japonská sedmikvítek evropský jetel zlatý jetel zvrhlý jetel prostřední jetel luční

pův

žf

str

šíř

urb

zel

i i n i i i n i i i i i n i i i i i i i i i a i i i i i i i n i i i a i n i i i i i i i i i i i i i i i

p p p h h h g th n n nz n hg h gh h h ch n np n n t h h h h h h h hg h gh pn t th n g h h h h hg h h p th g th h h h

c c c c csr csr c cr c c c c c c csr c c csr c c c c r cs csr c c c cs c c c cr c sr r c c cs csr cs csr c c csr c c s csr c c c

st st stm wes s s wem hes v v v v weas weh weh weh we w w w v v e w wes wea wea wea a ws wea wea weas v w we mws s s w w

2 2 2 2 2 3 3 2 2 2 2 2 3 2 2 1 3 4 1 3 3 2 2 2 1 2 2 2 1 2 3 2 2 2 3 3 2 2 2 1 2 2 2 4 3 2 2 1 1 2 1 2

3 3 2 3 3 3 1 5 3 3 3 3 2 3 3 4 1 3 5 3 1 3 5 3 3 4 5 3 5 3 1 5 3 3 5 5 3 5 3 4 3 3 5 1 3 r 3 3 6 5 3 3

ea wea wea v e s we we we we

Strana 12


vědecké jméno

autor

české jméno

Trifolium repens Tripleurospermum inodorum Trisetum flavescens Tussilago farfara Urtica dioica Vaccinium myrtillus Vaccinium uliginosum Vaccinium vitis-idaea Veratrum album subsp. lobelianum Veronica chamaedrys Veronica montana Veronica officinalis Veronica serpyllifolia Vicia cracca Vicia sepium Vicia tetrasperma Viola arvensis Viola palustris Viola tricolor

L. (L.) Schultz-Bip. (L.) P. B. L. L. L. L. L. (Bernh.) Arcang. L. L. L. L. L. L. (L.) Schreb. Murray L. L.

jetel plazivý heřmánkovec nevonný trojštět žlutavý podběl lékařský kopřiva dvoudomá brusnice borůvka brusnice vlochyně brusinka obecná kýchavice bílá Lobelova rozrazil rozekvítek rozrazil horský rozrazil lékařský rozrazil douškolistý vikev ptačí vikev plotní vikev čtyřsemenná maceška rolní violka bahenní maceška trojbarevná

pův

žf

str

šíř

urb

zel

i a i i i i i i i i i i i i i i i i i

ch t h g h z z z h c c c h hl hl tl t h t

csr cr csr csr c cs cs cs c csr c c csr c c r r s r

we wea we wea w v v v w whas whas whas whas s s s sa sa sa

3 3 2 3 3 1 1 1 1 2 1 1 2 2 2 2 2 1 2

3 1 5 3 1 5 4 5 4 5 4 3 4 3 3 5 3 6 5

Vysvětlivky: pův: původnost výskytu v květeně: i – indigenní, a – archeofyt, n – neofyt; žf: životní forma: t – terofyt, g – geofyt, h – hemikryptofyt, c – bylinný chamaefyt, z – dřevnatějící chamaefyt, p – fanerofyt, n – nanofanerofyt, a – hydrofyt, l – liána, b – poloparazit; str: typ strategie (GRIME 1979): hlavní strategie: C-konkurenční, S – stresová, R – ruderální); šíř: typ šíření: w – anemochor, h – hydrochor, e – epichor, a – antropochor, m – myrmekochor, s – autochor, z – zoochor; urb: urbanita (vztah k městskému prostředí, resp. sídlům; WITTIG, DIESING & GÖDDE 1985): druhy 1 – urbanofobní, 2 – mírně urbanofobní, 3 – urbanoneutrální, 4 – mírně urbanofilní, 5 – urbanofilní; zel: kategorie zeleného seznamu: druhy 1 – progresivní hojné, 2 – progresivní méně běžné, 3 – stagnující hojné, 4 – stagnující méně běžné, 5 – ustupující hojné, 6 – ustupující méně běžné, 7 – vzácné, r – červený seznam (kategorie C1-C3), e – efemérní výskyt.

Poznámky k výskytu významnějších rostlin Abies alba (jedle bělokorá; C4) – svého času jedna z nejběžnějších lesních dřevin, nyní již pouze jednotlivé dožívající stromy. Nejpočetněji v PP Pod Smrkem, kde roste cca 10 dospělých stromů, někdy i značných dimenzí, vyskytují se i roztroušené semenáčky, starší zmlazení však chybí. Jednotlivé jedle se vyskytují též v jižním úbočí Svinského vrchu, převážně již za hranicemi řešeného území. Vzácně přežívá jedle na Vlašském hřebeni (kóta 859 m). Anaphalis margaritacea (plesnivka perlová) – nepůvodní druh, pěstovaný pro okrasu v zahradách a někdy zplaňující. V Jizerských horách má dnes řadu lokalit při okrajích lesních cest. V území se vyskytuje při Smuteční cestě. Athyrium distentifolium (papratka alpínská) – ve vyšších polohách Smrku (cca nad 900 m) v rozvolněných mlazinách i zapojenějších mladých smrčinách hojná, místy vytvářející i souvislejší porosty, dílem i vzhledu kapradinových niv, potenciálně však na lesním stanovišti a bez doprovodu dalších vysokohorských druhů. Vedle východních a severních svahů Jizery se zřejmě jedná o nejbohatší výskyt tohoto druhu v české části Jizerských hor.

Strana 13


Blechnum spicant (žebrovice různolistá; C4) – ve vlhčích lesích, zvláště v potočních úžlabinách místy dosti hojná, zvl. v údolí Ztraceného potoka. Calluna vulgaris (vřes obecný) – souvislý výskyt druhu je ve strmém břehu Smuteční cesty jižně od rozcestí U červeného buku. Carex panicea (ostřice prosová) – výskyt druhu z mokřadních lad nad Novým Městem uvádí Jehlík (2001). Při terénním šetření nebyl druh zaznamenán, vzhledem k charakteru lokality je zde však jeho výskyt možný. Carex remota (ostřice oddálená) – na prameništích v nižší části území roztroušeně. Chrysosplenium oppositifolium (mokrýš vstřícnolistý; C4) – Ztracený potok, prameniště nad Smuteční cestou, též na levostranném přítoku, na obou lokalitách bohaté populace. Možný výskyt na dalších prameništích. Epilobium obscurum (vrbovka tmavá; C3) – prameniště nad Lázněmi Libverda, Ztracený potok pod Streitovým obrázkem, řada drobných pramenišť v sev. svazích Smrku, více lokalit. Epilobium palustre (vrbovka bahenní; C4) – nelesní prameniště nad Lázněmi Libverda a nad Novým Městem. Eriophorum vaginatum (suchopýr pochvatý) – ve zrašelinělých mokřinách v nejvyšších polohách Smrku místy, též na vrcholové plošině Smrku (pouze místy, v porovnání s vrcholy jiných vysokých elevací Jiz. hor relativně zřídka). Gentiana asclepiadea (hořec tolitovitý; C4; §3) – na levostranném přítoku Ztraceného potoka východně od Svinského vrchu, ve staré rozvolněné smrčině (por. sk. 147 A14) s podrostem Carex brizoides, roztroušeně na více místech u potoka. Jde o poměrně zajímavý nález, neboť hořec tolitovitý je v Jizerských horách kromě údolí Jizery poměrně vzácný a většina výskytů je podél lesních cest. Výskyt na této lokalitě může být jak přirozený (reliktní), což by dokládal charakter porostu – starý, dožívající les, stejně jako zavlečený od sousední cesty (při ní roste i Lastrea limbosperma, která je typickým „přícestním“ druhem). Gymnocarpium dryopteris (bukovník kapraďovitý) – v deluviálně obohacených polohách ve smíšených porostech na více lokalitách.. Homogyne alpina (podbělice alpská) – ve vyšších polohách Smrku spíše roztroušeně, nikoliv běžně. Huperzia selago (vranec jedlový; C3, §3) – Měděnec, horní okraj bučiny severně od vrcholu, na skalce 2 drobné trsy; v břehu Smuteční cesty asi 100 m před křížením Ztraceného potoka, 3 malé trsy; Smrk: s.-sz. od vrcholu, cca 1000 m, při vrstevnicové cestě a výše v mlazinách, na řadě míst. Druh v Jizerských horách poměrně častý, ve starých bučinách tvořící i souvislejší porosty (ovšem většinou jen několik dm2 velké), ve smrčinách (a někdy i na rašeliništích) častěji jen v jednotlivých drobných trsech, snadno přehlédnutelných. Juncus acutiformis (sítina ostrokvětá; C3) – nelesní mokřiny nad Novým Městem, v souvislých porostech na větší ploše. Juncus filiformis (sítina niťovitá) – na prameništích v severním úbočí Smrku místy, možný výskyt i na mokřinách při dolním okraji lesa. Juncus squarrosus (sítina kostrbatá) – při lesních cestách na řadě míst, zejména ve vyšším stupni svahů Smrku. Lastrea limbosperma (pérnatec horský) – v nižší části území druh hojně rozšířený zejména v březích lesních cest. Jižně od Svinského vrchu k Libverdskému potoku na řadě míst, v západním úbočí Měděnce, při levobřežním přítoku Ztraceného potoka aj. Strana 14


Luzula luzuloides x pilosa (bika-kříženec) – ve vyšších partiích severního úbočí Smrku rostou místy netypické biky, někdy značně připomínající Luzula sylvatica, která však z Jizerských hor nebyla nikdy uváděna a nepříliš častá je i v sousedních Krkonoších (naproti tomu v jiných českých pohořích, např. v Krušných horách, jde o běžný druh vyšších poloh). Rostliny mají intermediární vzhled listů, květenství se někdy blíží více Luzula luzuloides, jindy připomíná spíše Luzula pilosa (dva odlišné typy). Pravděpodobně jde o křížence těchto dvou druhů. Lycopodium clavatum (plavuň vidlačka) – druh málo zatěžovaných lesních cest, pasek a málo vyvinutých půd. V území řada lokalit, zvláště hojně ve vrcholových polohách Měděnce a severně až severovýchodně od vrcholu, dále při Smuteční cestě a v cestě severně od Vlašského hřebene, patrně i na dalších místech. Lysimachia nemorum (vrbina hajní) – na prameništích a při potocích v nižší části území poměrně hojně roztroušený druh. Melampyrum sylvaticum (černýš lesní) – kulturní smrčiny nad Lázněmi Libverda. Mercurialis perennis (bažanka vytrvalá) – v bukoklenovém porostu nad Smuteční cestou (lokalita 39), zřejmě jediný výskyt v území. Milium effusum (pšeníčko rozkladité) – v deluviálních a pramenných polohách, zpravidla ve zralých porostech klenu a buku – viz lokality č. 29, 30 a 38, též nad potokem pod Streitovým obrázkem. Druh v území relativně vzácný. Orthilia secunda (hruštice převislá) – v údolí Ztraceného potoka při zaústění potoka přitékajícího od Streitova obrázku, též na náspu blízkého mostu, bohatá populace. Vcelku nenápadný, snadno přehlédnutelný druh, s možností výskytu na dalších lokalitách. Polygonatum verticillatum (kokořík přeslenitý) – v severních svazích Smrku v zachovalejších porostech buku, klenu a smrku dosti roztroušeně, pokračuje i v mladých smrčinách výše po svahu. Pyrola minor (hruštička menší) – roste poblíž Ztraceného potoka při zaústění potoka přitékajícího od Streitova obrázku, na jednom místě spolu s Orthilia secunda. Další výskyt při Smuteční cestě severně od Velké rybí vody. Vcelku nenápadný, snadno přehlédnutelný druh, s možností výskytu na dalších lokalitách. Senecio hercynicus (starček hercynský) – od cca 900 metrů výše v severním svahu Smrku běžně rozšířen, níže doprovázen Senecio ovatus, s nímž se často kříží (Senecio x decipiens) – na mnohých lokalitách v přechodném pásmu je hybrid častější než rodičovské druhy. Stellaria nemorum (ptačinec hajní) – na prameništích, při potocích a v živnějších listnatých lesích (převážně kleninách), na řadě lokalit. Stoupá až k vrcholu Smrku (podél cesty na rozhraní dílců 153C a 208B, řídce roztroušeně v mlazinách). Taxus baccata (C3, §2; tis červený) – vysazen v PP Pod Smrkem. Řada mladých stromků cca 0,5 m vysokých. Navzdory oplocení ZCHÚ stromky zřejmě poškozovány zvěří, pomalu odrůstají. Vzrostlejší jedinci chybí. Vaccinium uliginosum (vlochyně bahenní) – typický rašelinný druh, roste na vrcholové plošině Smrku, na jednom místě při hraničním průseku, v bohatém porostu. Veratrum album subsp. lobelianum (kýchavice bělokvětá Lobelova; C4) – sporadický výskyt v rozvolněných mlazinách smrku pichlavého ve vyšším stupni svahu Smrku, mimo vlastní uvažované zábory. Veronica montana (rozrazil horský; C4) – místy na prameništích v severním svahu Smrku a níže při Ztraceném potoce, vcelku nehojně.

Strana 15


3.3 VEGETAČNÍ POMĚRY CELÉHO ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ Obecná charakteristika Téměř celé sledované území – s výjimkou nejnižších poloh na severu a na západě – zaujímají lesní porosty. Ty jsou, podobně jako v dalších částech Jizerských hor, značně poznamenány imisně ekologickou katastrofou z druhé poloviny 20. století. Vedle pasekových formací a mladých porostů nedávno založených na místě odumřelých, resp. odtěžených smrčin jsou však významnou měrou zastoupeny i starší lesy. Relativně málo poškozené lesy jsou zastoupeny nejvíce v údolí Ztraceného potoka a v západní části území. Naproti tomu v nadmořských výškách nad 800 metrů jsou odrostlejší porosty již jen okrajově rozšířeny. V druhové skladbě lesů zcela převládá smrk ztepilý, na imisních holinách byl často vysazován smrk pichlavý, v nižších polohách hojně též modřín. Poměrně častou dřevinou je i buk, zejména ve starých, víceméně nesmíšených porostech, často i v podobě řídké horní etáže (výstavků) nad spíše jehličnatým podrostem, místy hojný je i v odrůstajícím zmlazení, a to spíše jako příměs ke smrku ztepilému, pichlavému a modřínu. Lesní vegetaci území lze klasifikovat fytocenologicky, případně na fyziognomickém základě (podle struktury porostů a převažujících dřevin). Z hlediska fytocenologického členění (syntaxonomické klasifikace ve smyslu curyšskomontpellierské školy) lze v území rozpoznat acidofilní bučiny a smrkové bučiny svazu Luzulo-Fagion, květnaté (jedlo)bučiny svazu Fagion (s nevýraznými přechody k potočním luhům sv. Alnion incanae) a přirozené smrčiny svazů Piceion excelsae a Athyrio-Piceion. Převažující lesní porosty s kulturně podmíněným vysokým zastoupením smrku ztepilého, nebo i geograficky nepůvodním smrkem pichlavým a modřínem je pak nutno hodnotit jako kulturní deriváty těchto jednotek. Z fyziognomického hlediska lze rozlišit vzrostlé porosty (kmenoviny) zapojené i prosvětlené (zpravidla uměle, jako obnovní zásah), v nichž druhovou skladbu tvoří dominantní smrk, buk nebo směs obou dřevin, vzácněji též klen se smrkem; další skupinu tvoří výrazně etážovité porosty, kdy v horní, někdy značně nesouvislé etáži dožívá starý buk, popř. smrk, zatímco mladý podrost v různém stupni zápoje je tvořen nejčastěji smrkem. V území velmi vzácným, o to však cennějším fyziotypem je výškově bohatě diferencovaný porost – v zájmovém prostoru se jedná snad jen o jedinou bučinu – viz lokalita 34. Další kategorii představují více či méně zapojené porosty mladé (mlaziny až tyčoviny), na jejichž druhovém složení se různou měrou podílí smrk ztepilý i pichlavý, buk, modřín, někdy též bříza a jeřáb. Porosty tohoto typu jsou v území velmi časté, ponejvíce rozšířené v severních svazích Smrku již od 700 m výšky, hojně též ve východním úbočí Měděnce a při vrcholu Svinského vrchu. Poslední kategorii představují dosud nezapojené mlaziny smrku ztepilého, smrku pichlavého, popř. i kleče, místy přecházející do spíše pasekových formací. Tento typ vegetace je příznačný pro nejvyšší partie Smrku, pro polohy přibližně nad 100 metrů. Ochranářsky nejvýznamnější jsou pochopitelně porosty svých charakterem co nejbližší přirozenému stavu. Ty zaujímají pouze menší část území – pokud bychom vyšli z rozlohy dále popisovaných dílčích lokalit, šlo by jen o cca 15 % celého území. V převážné míře se jedná o bučiny, případně smíšené porosty buku a smrku; menší měrou jsou zastoupeny fragmenty ± přirozených smrčin (vč. suťových poloh s potenciálně rozvolněným lesem) a okrajově i vzácně vystupující lesy buko-klenové. Bučiny mají v území tři významnější výskyty. Je to bučina v sz. úbočí Měděnce, poměrně rozsáhlý, většinou dobře zapojený a výškově nediferencovaný porost, syntaxonomicky odpo-

Strana 16


vídající metličkové bučině (Luzulo-Fagetum deschampsietosum flexuosae), pouze okrajově pak bučině s třtinou rákosovitou (cf. Calamagrostio arundinaceae-Fagetum). Druhou lokalitou jsou bučiny v jižním svahu Svinského vrchu. Jde o východní část rozsáhlejšího porostu, který pokračuje za hranicemi řešeného území. Bučiny jsou obnovně rozpracovány řadou pruhových sečí a jejich současná značně geometrizovaná struktura s málo rozvinutou přirozenou obnovou působí spíše neuspokojivě. Syntaxonomicky se zde střídá typ bučiny s třtinou rákosovitou v poněkud bohatších polohách s metličkovým typem na nejchudších půdách. Vzácně zde přežívá i jedle. Třetí lokalita leží v jižním, resp. jz. svahu Vlašského hřebene, nad Francouzskou cestou. Na rozdíl od předchozích dvou, které se nacházejí cca mezi 600 a 720 metry, leží tato z větší části nad 800 m nadmořské výšky. To se odráží i v charakteru podrostu, kde převažují obě třtiny – Calamagrostis arundinacea a C. villosa, jen místy na chudších místech má vyšší zastoupení Avenella flexuosa. Porost se místy již rozpadá, nesouvislou přirozenou obnovu zde doplňuje kulturní smrk. Ochranářsky je tato lokalita vzhledem k ekologické povaze, struktuře a druhovému složení ze všech tří nejcennější. Je přirozeným pokračováním Jizerskohorských bučin, do ochranného pásma NPR ani do EVL však již není začleněna. S chráněnými územími přímo sousedí nedaleký porost nad pravým břehem Velké rybí vody, zde však již převážně typu metličkové bučiny. V území se nacházejí ovšem i další hodnotné bukové porosty. Je to především již zmíněná lokalita č. 34 pod Měděnou cestou, která je významná rozvinutou přirozenou obnovou buku, v rámci řešeného území spíše výjimečnou. Cenný je i porost zahrnutý do PP Pod Smrkem. V poměrně malé nadmořské výšce (520-560 m) je zde zachován fragment smrkové bučiny s dožívající vtroušenou jedlí. Bylinné patro indikuje submezotrofní stanoviště a dle formalizované klasifikace snímkového materiálu se odlišuje od dalších zdokumentovaných bučin (určitou roli v tom může hrát jedle, jejíž podíl zde možná byl i historicky větší než v okolních porostech). Z hlediska syntaxonomického náleží dochované zbytky bučin (původně smíšených s jedlí a smrkem) k asociacím Luzulo-Fagetum (subas. deschampsietosum flexuosae) a Calamagrostio villosae-Fagetum. Nejednoznačné je postavení bučin s Calamagrostis arundinacea, někdy považovaných za samostatnou asociaci (Calamagrostio arundinaceae-Fagetum). Přestože v jiných částech Jizerských hor jde o fyziognomicky a ekologicky značně vyhraněný typ, v zájmovém území tomu tak není. Numerická klasifikace fytocenologických snímků neodlišila porosty s Calamagrostis arundinacea (vyjma porostů s klenem, které však mají blíže květnatým bučinám) do samostatného typu a ukázala příbuznost tří hlavních podrostových typů bučin (tj. s Avenella flexuosa, Calamagrostis arundinacea a C. villosa). Tomu nakonec odpovídají i zkušenosti z terénu, kde tyto podrostové dominanty často rostou spolu v jednom porostu. Lesní společenstva s Calamagrostis arundinacea mají někdy blíže k bikovým, jindy ke třtinovým bučinám, na rozdíl od obou těchto typů často ale hostí troficky náročnější druhy a inklinují tak do jisté míry ke květnatým bučinám. Květnaté bučiny nejsou v území typicky vyvinuty. Zastupují je porosty s hojným až zcela převažujícím klenem v deluviálně obohacených polohách, někdy i na výraznějších prameništích. Takové porosty pak mají přechodné postavení k prameništním luhům (as. Carici remotae-Fraxinetum). Buko-klenové porosty v Jizerských horách bývají někdy považovány za horské klenové bučiny as. Aceri-Fagetum. Tento typ společenstva se vyznačuje přítomností řady vysokohorských druhů, které však v mnohých porostech převážně nebo i zcela scházejí. To je i případ porostů v zájmovém území. Taková společenstva je pak vhodnější hodnotit v rámci podvazu Eu-Fagenion.

Strana 17


Smrčiny jsou v zájmovém území v naprosté většině kulturního původu, stanovištně odpovídající porostům s převažujícím bukem. Teprve přibližně ve výškách nad 900 metrů (na severu o něco níže, na jihu a jihozápadě o něco výše) lze předpokládat přirozenou převahu smrku, s výjimkou nejvyšších náhorních poloh ale ještě s vyznívající příměsí buku. Pouze na půdách výrazně skeletnatých nebo podmáčených nemá buk větší možnost uplatnění – místo něj zde naopak mohla v příměsi růst jedle či jeřáb. Přirozené smrčiny se na Smrku zachovaly jen v podobě enkláv mladších porostů ve stádiu tyčovin až tenkých kmenovin, zpravidla ve věku do 40 let, někdy dosti mezernatých. Sporadicky se vyskytují jednotlivé starší stromy, vcelku vzácně byly ponechány zbytky souší (na rozdíl od polské části vrcholové plošiny, kde však byl odumřelý les hojně podsázen modřínem). Mladé porosty se obvykle vyznačuje málo rozvinutým bylinným patrem, což znesnadňuje jejich klasifikaci. Fytocenologicky tyto porosty většinou odpovídají as. Calamagrostio villosae-Piceetum, s místními přechody k papratkovým či podmáčeným smrčinám. Smrčiny as. Athyrio alpestris-Piceetum byly v minulosti zřejmě dosti hojně rozšířeny v nejvyšším stupni severních svahů Smrku, dnes je však obtížné posoudit, nakolik současná paseková stádia odrážejí složení podrostu zapojeného lesa. Podobně je tomu v případě podmáčených smrčin rozšířených spíše jižně od vrcholové plošiny. Z velké části jde o porosty málo vyhraněné, s nepříliš rozvinutým mechovým patrem. Východně od vrcholu Smrku je naznačen též přechod k rašelinné smrčině (SphagnoPiceetum), zrašelinění je zde však na rozdíl od podobných lokalit (vrcholy Jizery, Smědavské a Černé hory) zřetelně slabší. Lesy s pozměněným druhovým složením v území zcela převažují. I když jsou botanicky (a obecně ochranářsky) méně hodnotné než lesy přírodě blízkého složení, nelze je paušálně označit za bezcenné. I přes často radikální hospodářské zásahy si totiž do jisté míry uchovávají své přirozené rysy a někdy se od přirozeného lesa fyziognomicky liší „pouze“ charakterem stromového porostu. V řadě druhotných lesů se úspěšně zmlazuje a odrůstá buk, takže je zde předpoklad postupného přibližování druhové skladby přirozenému stavu. Vyšší podíl buku je např. v mlazinách na sv. úbočí Měděnce. Buk byl uměle zaváděn též v severních svazích Smrku, s využitím plastových individuálních ochran před poškozením zvěří – na rozdíl od výsadeb v jiných částech hor byly tyto výsadby relativně velmi úspěšné. Buk zde sice stále tvoří jen příměs dalších dřevin (nejčastěji smrku), je však nyní rozšířen na poměrně velké ploše a v případě zdárného odrůstání a vhodné pěstební péče se může stát významnou (místy až dominantní) složkou porostů. Výsadby buku bohužel nepřesáhly hranici 900 metrů (většinou šly ještě mnohem níže), neboť zde zřejmě zapracovalo dogma vegetační stupňovitosti v pojetí současné typologické mapy (buk již zpravidla nebyl vysazován v předpokládaném 7. lesním vegetačním stupni). Potenciálně hodnotné jsou i mlaziny ve vyšších polohách smrku, zejména na skeletnatých půdách, zčásti nyní s hojným Athyrium distentifolium. Pokud v těchto porostech nepřevažuje smrk pichlavý, je zde předpoklad postupné regenerace přirozené smrčiny s event. možností pozdějšího přirozeného vývoje (na těchto exponovaných lokalitách v podstatě charakteru ochranného lesa velmi žádoucího). Nynější nepříznivě hodnocený stav těchto porostů tak může být pouze dočasným – tuto skutečnost je nutné mít na zřeteli při úvahách o případné změně využití území s trvalými následky (budování sjezdovek). Nelesní vegetace je soustředěna především úpatních poloh při západním a severním okraji území. Na západě se při Libverdském potoce rozkládají travní porosty, využívané jako pastviny či příležitostně přepásané louky. Jejich botanická hodnota je většinou nevalná (dosev kulturních trav, zčásti úhorový charakter), v lepším případě průměrná (méně intenzifikované louky). Pozemky nad levým břehem potoka jsou využívány jako záhumenková orná půda.

Strana 18


Hodnotnější jsou nelesní plochy nad Novým Městem. Jde dílem o kulturní, dílem pouze zkulturněné travní porosty s vyšším zastoupením typických lučních bylin. Porosty jsou většinou udržovány sečením, některé plochy jsou však déle zanedbané a ruderalizované. Zvláště hodnotná jsou zde mokřadní lada, tvořená mozaikou společenstev svazu Calthion. Na značné ploše tu dominuje Carex acutiformis, místy Carex brizoides, C. acuta, hojné jsou vlhké úhorové louky s Angelica sylvestris, Equisetum sylvaticum a Senecio ovatus, které lze nejspíše řadit k as. Angelico-Cirsietum palustris. V rámci lesních porostů je pak nelesní vegetace zastoupena různorodými synantropními společenstvy lesních cest a jejich okrajů, dále pak maloplošně vyvinutými otevřenými prameništi. Plošně nejrozsáhlejší jsou ovšem paseková společenstva, která se svým druhovým složením více či méně podobají porostu vzrostlého lesa.

Popisy vybraných lokalit Detailnější popis vegetačních poměrů je proveden na základě 71 vybrané lokality. Tyto lokality současně vymezují botanicky nejvýznamnější části území. Protože jde o lokality kvalitativně různorodé, jsou dále hodnotově klasifikovány v trojčlenné stupnici (s možným využitím mezistupňů). Výsledky této klasifikace jsou znázorněny v připojené mapce. Je však třeba zdůraznit, že toto hodnocení je pouze hrubě orientační, bezmála „smyslové“, nezakládající se na přesných kritériích.

Strana 19


Obrázek č. 2: Lokality popisované v dalším textu, s orientační hodnotovou klasifikací. Ta je vyjádřena odstínem zelené barvy ( tmavší odstín=vyšší hodnota) Popis je zpracován v tabulkách s jednotnou strukturou (jde o výstup z databáze), přičemž podrobnost zpracování lokalit je různá. V několika málo případech jde o lokality vymezené podle ortofotomapy, na nichž nebylo provedeno terénní šetření, zde jsou však zařazeny pro úplnost a případné pozdější doplnění.

Strana 20


Lokalita č.: 1

Výměra: cca 0,7 ha

Nadmořská výška: 520–535 m

Porostní situace: není les Ekotop: mírnější ssz. svah, reliéf antropogenně pozměněný, na sev. okraji oplocený objekt vodojemu Popis porostu: v horní části rozvolněný březový remízek s jívou, v podrostu nesouvisle se smrkem a bukem, E1 zde travnaté, s Agrostis capillaris, Festuca rubra aj. Níže nerovnoměrně zapojený porost staršího smrku s příměsí klenu, dubu a vtroušeně i s jírovcem a s výplní starších jív, dále s břízou a mléčem, v E2 místy Ligustrum vulgare a Spiraea salicifolia. Bylinné patro tvoří Luzula luzuloides (lok. hoj.), Deschampsia cespitosa, Festuca gigantea, Aegopodium podagraria, Fragaria vesca aj. Fyziotyp: smíšený porost antropogenně ovlivněný, pionýrský porost Fytocenologie: stanovištně Luzulo-Fagetum, současný porost prakticky neklasifikovatelný Typologie: Význam: sukcesní porost s hospodářsky podmíněným smrkem, tendence spontánní přeměny k přírodě bližšímu lesu, pozitivní je místy hojné zastoupení Luzula luzuloides Ochrana: III. zóna CHKO

Stupeň kvality: 3

Poznámka:

Lokalita č.: 2



Porostní situace: není les Ekotop: střední svah převážně severní orientace v lemu polní cesty, též drobná tůňka Popis porostu: Volná seskupení pionýrských dřevin se zbytky mokřadních lad, zvl. v nižší části lokality. Stromový porost tvoří starší osika, bříza a jíva, v E2 je místy hojná Salix aurita. Na E1 se ve vlhčích úsecích podílí hojné Juncus effusus, Juncus acutiflorus a Lysimachia vulgaris, dále např. Carex nigra a Stellaria alsine. Podrost remízku tvoří převážně trávy – Agrostis capillaris, Avenella flexuosa, Deschampsia cespitosa, Festuca rubra, lok i Carex nigra. Fyziotyp: pionýrský porost, mokřadní lada Fytocenologie: v mokřinách přechody Crepido-Juncetum acutiflori a Juncetum effusi Typologie: Význam: botanicky významnější jsou mokřiny s Juncus acutiflorus, popř. též Carex nigra Ochrana: III. zóna CHKO, na sev. okraji IV. zóna CHKO

Stupeň kvality: 2-3

Poznámka:

Strana 21


Lokalita č.: 3



Porostní situace: není les Ekotop: mírný severní svah s prameništi, různý stupeň zamokření půd, na severním okraji navážka Popis porostu: komplex mokřadních a bylinotravních lad, okrajově seskupení pionýrských dřevin. V sušších partiích bylinotravní lada s Agrostis capillaris, Holcus mollis, Festuca rubra, Hypericum maculatum, aj., tyto porosty však častěji přecházejí do vlhkomilných porostů, nejčastěji s dominancí Angelica sylvestris, Equisetum sylvaticum a Senecio ovatus, hojně též roste Carex nigra, v části porostů dominuje Juncus acutiflorus s doprovodem Juncus effusus, na menších plochách dominuje Carex gracilis a Vignea brizoides. Na severu na antropogenní půdě pionýrský remízek s jívou Fyziotyp: mokřadní lada Fytocenologie: společenstva blízká as. Angelico-Cirsietum palustris a Crepido-Juncetum acutiflori, s přechody do sv. Arrhenatherion Typologie: Význam: fyziognomicky poměrně kvalitní mokřadní lada, dosti velký porost ohrožené as. CrepidoJuncetum acutiflori, lokalit Cirsium heterophyllum, v této oblasti již nepříliš běžného druhu Ochrana: III. zóna CHKO

Stupeň kvality: 2

Poznámka: viz snímky č. 17, 18 a 19

Lokalita č.: 4



Porostní situace: není les Ekotop: mírný svah ssz. orientace, půda nezamokřená, snad v minulosti odvodněno Popis porostu: t. č. nesečená, zvolna degradují louka s hoj. Arrhenatherum elatius a Hypericum maculatum, dále Heracleum sphondylium, Anthriscus sylvestris, Vicia cracca, Solidago canadensis (roztr.), Galium album, Veronica chamaedrys, Tanacetum vulgare, Stellaria graminea aj. Fyziotyp: louka mezofilní Fytocenologie: Arrhenatherion, bez jednoznačné asociační příslušnosti (degradační stádium) Typologie: Význam: pustnoucí louka bez větší hodnoty Ochrana: IV. zóna CHKO

Stupeň kvality: 3

Poznámka: podobného charakteru je louka západně od nedaleké cesty; louka mezi těmito porosty je aktuálně sečená, kulturního vzhledu

Strana 22


Lokalita č.: 5



Porostní situace: není les Ekotop: mírný svah ssz. orientace, nezamokřený Popis porostu: louka, nedávno i přepásaná, v udržovaném stavu, poměrně pěkná, s Festuca rubra (hoj.), Trisetum flavescens, Arrhenatherum elatius, Agrostis capillaris + Amoria repens (hoj.), Hypericum maculatum, Campanula rotundifolia, Campanula patula, Lathyrus pratensis, Lotus corniculatus (lok.), Galium album, Veronica chamaedrys, Achillea millefolium Leucanthemum ircutianum, Ranunculus acris, Alchemilla sp. Vicia cracca Fyziotyp: louka mezofilní Fytocenologie: Trifolio-Festucetum rubrae Typologie: Význam: udržovaná zkulturněná louka, poměrně kvalitní Ochrana: III. zóna CHKO

Stupeň kvality: 2

Poznámka:

Lokalita č.: 6



Porostní situace: 155 A 5a, 5b Ekotop: mírný severní svah Popis porostu: mladší, nerovnoměrně smíšený porost klenu, dubu a olše – údaj dle LHP, porost nebyl navštíven Fyziotyp: kulturní listnatá směs Fytocenologie: stávající porosty nezařaditelné – hospodářsky podmíněné Typologie: 5K1 (většina plochy), 5S6 (na severu) Význam: dle LHP zajímavá porostní směs nepochybně kulturního původu, lokalita nezdokumentována Ochrana: III. zóna CHKO

Stupeň kvality: 2

Poznámka:

Strana 23


Lokalita č.: 7



Porostní situace: 151 A4a – záp. část, 9a – jižní část Ekotop: niva Ztraceného potoka při severním okraji lesního komplexu, většinou bez výrazně zamokřených poloh Popis porostu: značně různorodý porst: v horní části mladá klenová kmenovina, místy až tyčovina v nezamokřeném mírně svažitém a kemenitém terénu; v E1 Rubus fruticosus agg. (hoj.), Athyrium filix-femina, Oxalis acetosella, Gymnocarpium dryopteris (lok.), Deschampsia cespitosa, Lysimachia vulgaris, lok. Lysimachia nemorum, Viola palustris. V dolní části přípravná olšina s místy přimíšenou břízou, podrůstá bukem, E1 v rel. suchém terénu dominuje Rubus fruticosus agg. s příměsí Senecio ovatus, Athyrium filix-femina, por. podobného rázu pokračuje pod žlutě značenou cestou; v pramenné úžlabině Lysimachia vulgaris, Deschampsia cespitosa, Senecio ovatus, Equisetum sylvaticum, Glyceria fluitans, Lysimachia nemorum, Athyrium filix-femina, Rubus fruticosus agg., Crepis paludosa, ojediněle Spiraea salicifolia. V dalších částech porostu místy staré buky s mladší smrkovou výplní. Fyziotyp: olšina polopřirozená, zčásti s klenem, doprovodně buková smrčina Fytocenologie: stanovištně spíše vlhká až podmáčená jedlina – Luzulo pilosae-Abietetum s přechody do Carici remotae-Abietetum Typologie: 3U1, 5S6, 5S1 Význam: Ochrana: III. zóna CHKO


Poznámka:

Lokalita č.: 8



Porostní situace: 151 E9 – nejsevernější úsek Ekotop: dosti strmý sv. svah nad levým břehem Ztraceného potoka, severně od oplocení PP Pod Smrkem Popis porostu: nevelká prosvětlená stará bučina, místy s hustými nárosty buku do 1 m výšky; v E1 kromě bukového zmlazení Luzula luzuloides, Carex pilulifera, Dryopteris dilatata, Athyrium filixfemina, Prenanthes purpurea, Maianthemum bifolium, roztroušeně Blechnum spicant a Calamagrostis arundinacea Fyziotyp: bučina mírně prosvětlená Fytocenologie: Luzulo-Fagetum Typologie: 5K1, v jádru 5Y1, okrajově při úpatí 3U1 Význam: menší poměrně kvalitní bučina v exponovaném svahu se zdárně probíhající přirozenou obnovou Ochrana: III. zóna CHKO


Poznámka:

Strana 24


Lokalita č.: 9



Porostní situace: 151 D16 Ekotop: dosti příkrý sv. svah nad levým břehem Ztraceného potoka Popis porostu: nerovnoměrně smíšená starší kmenovina smrku a buku, sporadicky s vtroušenou jedlí (zřejmě méně než 10 jedinců, převážně statné stromy bez dorostu), nesouvisle, zvl. v dolní části podúroveň buku do 20 let; buk též v náletech, sporadicky zmlazuje i smrk, jedle pouze v neodrůstajících semenáčcích; místy výsadby tisu cca 0,5 m vys.; E1 s kolísavou pokryvností – Vaccinium myrtillus, Dryopteris dilatata, Rubus fruticosus agg., Luzula luzuloides, Avenella flexuosa, Gymnocarpium dryopteris (lok.), Maianthemum bifolium, Athyrium filix-femina + hojné zmlazení buku. Porost oplocen. Fyziotyp: smrková bučina Fytocenologie: Luzulo-Fagetum, poněkud bohatší typ Typologie: 5K1, 5S6 Význam: původně chráněná studijní plocha, porost prezentován jako jeden z posledních pozůstatků původní jedlobučiny, v současnosti však jedle pouze slabě vtroušená, bez obnovy, uměle vnesen tis Ochrana: PP Pod Smrkem, III. zóna CHKO


Poznámka:

Lokalita č.: 10



Porostní situace: 151 A3, 4a – část Ekotop: velmi mírný svah na dně údolí Ztraceného potoka, nad jeho pravým břehem, blízko okraje lesa Popis porostu: pod cestou pruh mladé olšiny, v E2 též s klenem, v E1 hoj. Senecio ovatus a Rubus fruticosus agg., dále Rubus idaeus, Deschampsia caespitosa, Ranunculus repens, Lysimachia vulgaris, Athyrium filix-femina aj. Dále od cesty porost starší, s přimíšenou břízou, v E1 Rubus fruticosus agg. (hoj.), Deschampsia cespitosa, Equisetum sylvaticum, Rubus idaeus, Athyrium filix-femina, Holcus mollis. Dále na jih podrost vlhkomilnější, s Lysimachia nemorum, Ajuga reptans, Viola palustris, Crepis paludosa, Equisetum sylvaticum, Chaerophyllum hirsutum aj. Fyziotyp: olšina polopřirozená (přípravná) Fytocenologie: stanovištně nejspíše Luzulo pilosae-Abietetum Typologie: 5S1 Význam: olšina na mírně vlhkém stanovišti, spíše přípravného charakteru, představuje významné zpestření okolní lesní vegetace, avšak jen s průměrnou podrostovou květenou Ochrana: III. zóna CHKO

Stupeň kvality: 2

Poznámka:

Strana 25


Lokalita č.: 11



Porostní situace: 139 A3b, 10a – část a blízké okolí Ekotop: mírný sz. svah Popis porostu: vzrostlý prosvětlený porost modřínu, buku a smrku, v E2 místy buk a klen, v E1 Fagus sylvatica, Rubus fruticosus agg., Rubus idaeus, Senecio ovatus, Avenella flexuosa, Calamagrostis villosa, Gymnocarpium dryopteris, dále úsek s bukovou podúrovní bez bylinného podrostu. Na SZ mladá kulturní skupinka dubu letního s příměsí dubu červeného Fyziotyp: smíšený porost jehličnatý s bukem Fytocenologie: Luzulo-Fagetum Typologie: 5K1 Význam: smíšený porost s bukem s probíhající obnovou a zmlazováním buku, okrajově hospodářsky podmíněný dub v mladém porostu Ochrana: III. zóna CHKO


Poznámka:

Lokalita č.: 12



Porostní situace: 150 B11 – část Ekotop: výraznější svah ssz. orientace nad pravým břehem Ztraceného potoka Popis porostu: smíšený porost staršího buku a mladšího smrku Fyziotyp: smBK Fytocenologie: Luzulo-Fagetum Typologie: 5S6 Význam: nevelký fragment bučiny s kulturním smrkem Ochrana: III. zóna CHKO

Stupeň kvality: 2

Poznámka:

Lokalita č.: 13



Porostní situace: 150 B11 – část, 15/2b, E15 – část, F13 Ekotop: dosti příkrý svah zjz. orientace Popis porostu: mozaikovitý porost – nerovnoměrně smíšený porost smrku a buku, obnovně rozpracovaný, nyní zbytky smrkové kmenoviny s místy hojnější příměsí buku, buk též zmlazuje, v E1 Avenella flexuosa (hoj.), Fagus sylvatica, Carex pilulifera, Luzula luzuloides, Vaccinium myrtillus, Dryopteris dilatata, následně kultury až mlaziny buku s příměsí modřínu a smrku, E1 podobné, s Avenella flexuosa, méně Calamagrostis villosa, často Fagus sylvatica Fyziotyp: buková smrčina vzrostlá, mlaziny buku, smrku a modřínu Fytocenologie: Luzulo-Fagetum deschampsietosum flexuosae Typologie: 6S4, 6K9 Význam: zbytky smíšených porostů s bukem, s poměrně bohatou reprodukcí buku Ochrana: III. zóna CHKO


Poznámka: porosty podobného rázu vystupují i v okolním terénu

Strana 26


Lokalita č.: 14



Porostní situace: 150 F13, 15 Ekotop: dosti příkrý zjz. svah v úbočí Měděnce, převážně mělká půda se sklonem k vysýchání, ve vrcholové části nízké skalky Popis porostu: rozsáhlá vzrostlá bučina, oligotrofní, dříve místy s hojně přimíšeným kulturním smrkem (četné trouchnivé pařezy), nyní zcela nesmíšená, jen výše okrajově nevelké skupinky mladých smrků. Porost dílem dobře zapojený, dílem prosvětlený, v počínajícím stádiu rozpadu; pokryvnost E1 kolísá v rozpětí 30-70 %, převládá Avenella flexuosa, doprovodně Luzula luzuloides, Calamagrostis villosa (lok.), Calamagrostis arundinacea (zř.), Mycelis muralis, Prenanthes purpurea, Dryopteris dilatata, Carex pilulifera, zmlazení buku všeobecně velmi slabé až zcela chybějící Fyziotyp: BK zapojená, nesmíšená Fytocenologie: Luzulo-Fagetum deschampsietosum flexuosae Typologie: 6K9, při vrcholu okrajově 6K1 a 6Z9 Význam: fyziognomicky velmi kvalitní bučina, floristicky ovšem značně chudá a zatím bez fungující obnovy; nejsouvisleji zachovalý bukový porost v masivu Měděnce Ochrana: III. zóna CHKO

Stupeň kvality: 1

Poznámka:

Lokalita č.: 15



Porostní situace: 150 G15a Ekotop: dosti strmý jz. svah v úbočí Měděnce Popis porostu: stará, při okrajích mírně prosvětlená bučina, bez příměsi, s většinou dobře vyvinutým E1 (pokryvnost 2/3 a více), s Avenella flexuosa, Calamagrostis arundinacea (lok. dom.), Calamagrostis villosa, Carex pilulifera, jen sporadicky zmlazuje buk Fyziotyp: BK zapojená Fytocenologie: Luzulo-Fagetum deschampsietosum, Calamagrostio arundinaceae-Fagetum Typologie: 6K9 Význam: stará, fyziognomicky velmi kvalitní bučina na poněkud živnějším stanovišti než rozsáhlá bučina ležící severněji Ochrana: III. zóna CHKO

Stupeň kvality: 1

Poznámka:

Strana 27


Lokalita č.: 16



Porostní situace: 155 B13a, 13b/1g – malá kontaktní část Ekotop: střední sv. svah Popis porostu: buková kmenovina s přimíšeným smrkem, okrajově prosvětlená Fyziotyp: bučina, popř. smrková bučina zapojená Fytocenologie: Luzulo-Fagetum Typologie: 6K1 (většina plochy), 5K1, 6S4 Význam: Ochrana: III. zóna CHKO

Stupeň kvality: 2

Poznámka:

Lokalita č.: 17



Porostní situace: 139 E14a/1a + sousední por. sk. Ekotop: střední sv. svah v úbočí Měděnce Popis porostu: zbytky horní bukové etáže, v podúrovni smrk s přimíšeným modřínem, bukem a břízou Fyziotyp: nesouvislá buková nadúroveň s převážně jehličnatou podúrovní Fytocenologie: Luzulo-Fagetum Typologie: 6K1 Význam: dožívající staré buky se smíšeným podrostem Ochrana: III. zóna CHKO


Poznámka:

Lokalita č.: 18



Porostní situace: 138 B4, okrajově i 2 Ekotop: střední sv. svah Popis porostu: mlaziny až tyčoviny buku s příměsí smrku a modřínu Fyziotyp: bučina mladá smíšená Fytocenologie: Luzulo-Fagetum Typologie: 6K1 Význam: Ochrana: III. zóna CHKO


Poznámka:

Strana 28


Lokalita č.: 19



Porostní situace: 138 B2 – část, 3, 4 – část Ekotop: dosti příkrý sv. svah, na severu s několika starými rudnými štolami (Blažená bohatá útěcha, Petr a Pavel, Josef) Popis porostu: nerovnoměrně smíšené mladé porosty (tyčkoviny až tyčoviny) smrku, buku a modřínu Fyziotyp: mladá bučina smíšená Fytocenologie: Luzulo-Fagetum Typologie: 6S4, okrajově nahoře 6K1 Význam: rozsáhlejší mladý porost s místy převažující zastoupením buku Ochrana: III. zóna CHKO


Poznámka:

Lokalita č.: 20



Porostní situace: 138 B2 – část Ekotop: výrazný východní svah nad levým břehem Lomnice (vých. úbočí Měděnce) Popis porostu: bukové tyčkoviny s příměsí smrku Fyziotyp: bučina mladá smíšená Fytocenologie: Luzulo-Fagetum Typologie: 6K1 Význam: mladý, převážně bukový porost menšího rozsahu Ochrana: III. zóna CHKO

Stupeň kvality: 2

Poznámka:

Lokalita č.: 21



Porostní situace: 150 H2b/1b – část, 4 – část, 13, K2a – část, 13a Ekotop: dosti výrazný svah jz. orientace, až k vrcholu Měděnce se skalními výchozy; převážně oligotrofní, mírně vysýchavé půdy Popis porostu: při vrcholu Měděnce zprvu březová tyčovina (do plochy nezahrnuto), na JZ ve svahu zakrslá bučina, v E1 s Avenella flexuosa (dom.), Calamagrostis villosa, Vaccinium myrtillus, na skalce též Solidago virgaurea; níže mlaziny až tyčkoviny smrku ztepilého i pichlavého, modřínu a břízy. Dole při vrstevnicové cestě nevelká rozvolněná bučina, bez obnovy, v E1 dom. Avenella flexuosa, dále Carex pilulifera, Calamagrostis arundinacea aj. Fyziotyp: BK volně zapojená zakrslá a BK prosvětlená, smíšené mlaziny se sporadickým nadúrovňovým bukem Fytocenologie: Luzulo-Fagetum dechampsietosum flexuosae Typologie: 6K9 (při vrcholu Měděnce okrajově 6Z9 – nepřesně mapováno) Význam: fragmenty oligotrofní bučiny, při vrcholu Měděnce v exponované poloze (zakrslý porost), bohužel s pouze slabou přirozenou obnovou buku Ochrana: III. zóna CHKO

Stupeň kvality: 2

Poznámka:

Strana 29


Lokalita č.: 22



Porostní situace: 150 G2 – část, J15/2/1a – část Ekotop: dosti příkrý jz. svah v úbočí Měděnce Popis porostu: mlaziny až tyčkoviny smrku ztepilého a pichlavého, dále i s břízou a s řídkou nesouvislou etáží starého buku, buk dílem i zmlazený Fyziotyp: BK fragmentární, v podúrovni převážně se smrkem Fytocenologie: Luzulo-Fagetum Typologie: 6K9 Význam: velmi nesouvislé zbytky staré bukové etáže Ochrana: III. zóna CHKO


Poznámka:

Lokalita č.: 23



Porostní situace: 148 A11a – sev. okraj, 150 J15/2/1a – vých. okraj Ekotop: svahový prohyb v jz. úbočí Měděnce, níže přecházející do údolnice Ztraceného potoka Popis porostu: nesouvislý kulisovitý porost starého buku, doprovodně i se smrkem, ten častěji v mladé výplni (nesouvislé podúrovni) Fyziotyp: BK rozvolněná, etážovitá Fytocenologie: Calamagrostio villosae-Fagetum Typologie: 6K9, 6S4 Význam: stabilizační prvek se zmlazovacím potenciálem pro okolní převážně smrkové porosty Ochrana: III. zóna CHKO


Poznámka:

Lokalita č.: 24



Porostní situace: 155 A 8a, 9a, 3b, 135 b 9 – část Ekotop: terénní zářez potoka Lomnice ve středním, severně orientovaném svahu, půda vlhká, místy výrazněji zamokřená (prameniště) Popis porostu: etážovitý porost buku (v nesouvislé horní etáži) a smrku (v podúrovni), přimíšeně klen, bříza, jeřáb, E1 indikuje submezotrofní stanoviště Fyziotyp: rozvolněná stará bučina s převážně smrkovou podúrovní Fytocenologie: Calamagrostio villosae-Fagetum Typologie: 6A3, 6S4 Význam: smíšený porost buku a smrku ve vlhké, relativně mezotrofní poloze, buk nesouvisle zmlazující Ochrana: III. zóna CHKO

Stupeň kvality: 2

Poznámka:

Strana 30


Lokalita č.: 25



Porostní situace: 140 A 17a/4a, 17b/2c Ekotop: střední až strmější sz. svah na západě přecházející do hlubokého erozního zářezu Lomnice, půda vesměs nezamokřená Popis porostu: horní část (sk. 17b/2c): silně prosvětlená stará bučina, v mladé podúrovni (převážně E2) nesouvisle smrk s příměsí buku a klenu, buk spíše v bylinné úrovni, zčásti zřejmě z umělé obnovy. V E1 Calamagrostis villosa (převažuje), Vaccinium myrtillus, Avenella flexuosa, Calamagrostis arundinacea (roztr.), Oxalis acetosella, Rubus idaeus, Senecio hercynicus; nižší část (sk. 17a/4a): stará, mírně rozvolněná bučina s podúrovní 4-8 m vys. smrku, nesouvisle zmlazení buku cca 1 m vys., v méně pokryvném E1 Calamagrostis villosa, Avenella flexuosa, Fagus sylvatica, Oxalis acetosella, Luzula luzuloides, Vaccinium myrtillus, Dryopteris dilatata Fyziotyp: bučina rozvolněná, nevýrazně etážovitá Fytocenologie: Calamagrostio villosae-Fagetum Typologie: 6S4, 6S9, při záp. okraji též 6A3 Význam: poměrně kvalitní bučina, v okolním prostoru celkem ojedinělá, s nesouvislou, avšak nadějnou obnovou buku Ochrana: III. zóna CHKO


Poznámka: viz snímek č. 30

Lokalita č.: 26



Porostní situace: 149 F12/2b/1 – východní okraj Ekotop: dosti výrazný severní svah se zářezem horního toku Lomnice, půda místy výrazně zamokřená (prameniště), v konvexních polohách mezická stanoviště, až s nepatrnými výchozy horninového podloží Popis porostu: nesouvislé zbytky staré bukové etáže – roztroušené nadúrovňové stromy, v podúrovni nerovnoměrně zapojený až světlinatý porost s kolísavým zastoupením smrku ztepilého, výše i smrku pichlavého, buku, břízy, jeřábu a klenu, různého věku, ve stádiu mlaziny až tyčoviny; v E1 v sušších partiích dom. Calamagrostis villosa, dále Rubus idaeus, Dryopteris dilatata, Athyrium filix-femina, Senecio ovatus, Avenella flexuosa, Vaccinium myrtillus, Oxalis acetosella, Prenanthes purpurea, Phegopteris connectilis, Carex pilulifera, Galium saxatile aj., v mokřinách Calamagrostis villosa, Senecio sp. (vč. S. x decipiens), Juncus effusus, Trientalis europaea Fyziotyp: rozvolněná buková nadúroveň se smíšenou podúrovní Fytocenologie: Calamagrostio villosae-Fagetum Typologie: 6A3, 6S5 Význam: mladý smíšený porost s dožívajícím bukem v řídké nadúrovni, přes značný podíl smrku ztepilého a pichlavého dostatečný potenciál k přeměně na převážně listnatý porost s bukem a příměsí klenu Ochrana: III. zóna CHKO

Stupeň kvality: 2

Poznámka: na pravém břehu Lomnice, tj. mimo řešené území, navazuje poněkud hodnotnější rozvolněná etážovitá bučina

Strana 31


Lokalita č.: 27



Porostní situace: 149 F5 Ekotop: střední svah převážně severní orientace, v severním úbočí Smrku Popis porostu: mladší smrková kmenovina, plně zapojená, ojediněle s vtroušeným starším bukem; E1 téměř chybí, jen řídce roste Athyrium filix-femina, Dryopteris dilatata, Oxalis acetosella, Senecio ovatus, Polygonatum verticillatum, Calamagrostis villosa aj. Fyziotyp: smrčina druhotná Fytocenologie: stanovištně Calamagrostio villosae-Fagetum, recentně kulturní smrčina Typologie: 6S5 Význam: v okolním prostoru jeden z mála odrostlejších lesních porostů, avšak bez větší ochranářské hodnoty, přilehlé mladé porosty jsou potenciálně cennější; porost se nachází přímo v trase navrhované sjezdovky Ochrana: III. zóna CHKO

Stupeň kvality: 3

Poznámka:

Lokalita č.: 28



Porostní situace: 149 F12/2b/1 – menší úsek na Z Ekotop: střední svah severní orientace, okrajově s drobnými prameništi Popis porostu: etážovitý porost buku a smrku, buk řídce v dožívající nadúrovni, smrk ve víceméně zapojené dolní etáži, přimíšeně smrk pichlavý, bříza a buk Fyziotyp: řídká bučina se smrkovou podúrovní Fytocenologie: Calamagrostio villosae-Fagetum Typologie: 6S5 Význam: úsek se zbytky starého bukového porostu, v již konsolidované podúrovni ale převážně smrk Ochrana: III. zóna CHKO


Poznámka:

Strana 32


Lokalita č.: 29



Porostní situace: 149 F 12/2b/1 – malá část Ekotop: střední svah severní orientace, na Z potůček s prameništi Popis porostu: na Z starší klenový porost, v E1 s Calamagrostis villosa (hoj.), Stellaria nemorum (lok. dom.), Calamagrostis arundinacea, Rubus idaeus, Senecio ovatus, Oxalis acetosella, Milium effusum (hoj.), Vignea brizoides (lok.), Prenanthes purpurea, Polygonatum verticillatum, Senecio hercynicus, Galeobdolon sp.; dále na SV etážovitý porost buku (v rozvolněné nadúrovni) a mladé podúrovně tvořené smrkem pichlavým i ztepilým, břízou a modřínem Fyziotyp: klenina úžlabinová (prameništní), etážovitý porost buku a smrku Fytocenologie: nezařazený Eu-Fagenion (s přechody k Carici remotae-Fraxinetum), dále na SV Calamagrostio villosae-Fagetum Typologie: 6S5 Význam: část porostu s klenem představuje ekologicky významný typ porostu, v širším území relativně málo běžný, s bohatší druhovou garniturou Ochrana: III. zóna CHKO


Poznámka: viz snímek s07

Lokalita č.: 30



Porostní situace: 149 F12/2b/1 – malá část na JV, přesahuje do 152 C 2/1 Ekotop: střední až strmější svah víceméně severní orientace, poblíž zářezu horní Lomnice, mírně zamokřený Popis porostu: nevelký volně zapojený porost staršího klenu s příměsí buku, v dobře vyvinutém E1 převládá Calamagrostis arundinacea, Calamagrostis villosa, Senecio ovatus a Rubus idaeus, přistupuje Milium effusum, Oxalis acetosella, Prenanthes purpurea, Athyrium filix-femina, Phegopteris connectilis. Porost pokračuje krátce i nad vrstevnicovou cestou v podobě několika starých klanů, na něž však již navazují odrostlé mlaziny smrku pichlavého a ztepilého Fyziotyp: klenová bučina Fytocenologie: acerózní fáze as. Calamagrostio arundinaceae-Fagetum Typologie: 6S5, 7K3 Význam: nevelká enkláva fyziognomicky a ekologicky významného typu společenstva, jejíž význam zvyšuje současný stav většiny okolních porostů (většinou mlaziny smrku ztepilého i pichlavého) Ochrana: III. zóna CHKO, okrajově nad cestou již II. zóna CHKO



Strana 33


Lokalita č.: 31



Porostní situace: 148 A11b/1b – část Ekotop: mírnější svah severní orientace, se slabými pramennými polohami Popis porostu: v horní části rozvolněná stará buková etáž, ve výplni smrk, níže světlinatý úsek s hojnými bukovými nárosty 1-1,5 m vys. Fyziotyp: BK volně zapojená a bk-sm rozvolněná Fytocenologie: Calamagrostio villosae-Fagetum Typologie: dole 5G1, výše 6S4 Význam: menší porost s dožívajícím i zmlazujícím bukem Ochrana: III. zóna CHKO


Poznámka:

Lokalita č.: 32



Porostní situace: 148 A11a – část Ekotop: střední svah sz. orientace, protékaný drobnými vodotečmi Popis porostu: nerovnoměrně smíšená kmenovina smrku a buku – v horní části svahu převaha starého buku v prosvětleném porostu, níže hojnější smrk; podúroveň nesouvisle vyvinuta, místy však bohaté zmlazení buku cca 1 m vys., jen místy zmlazuje i smrk; v E1 Calamagrostis villosa (hoj.), Avenella flexuosa, Calamagrostis arundinacea, Oxalis acetosella, Dryopteris dilatata, při potůčcích též Vignea brizoides, Lysimachia nemorum, Veronica officinalis, Vignea remota, Chaerophyllum hirsutum, Equisetum sylvaticum, Ranunculus repens, Ajuga reptans, Stellaria nemorum Fyziotyp: SM-BK Fytocenologie: Calamagrostio villosae-Fagetum Typologie: 6S4 Význam: větší smíšený porost smrku a buku, průměrné kvality Ochrana: III. zóna CHKO

Stupeň kvality: 2

Poznámka:

Lokalita č.: 33



Porostní situace: 148 B6 – část, A9 – jz. okraj Ekotop: střední sz. svah Popis porostu: nevelký fragment bučiny s přimíšeným mladším smrkem, E1 málo vyvinuto – Calamagrostis arundinacea (převládá), Avenella flexuosa, Luzula luzuloides, Rubus idaeus; v krajnicích silnice kolem Circaea intermedia, Lysimachia nemorum, Mycelis muralis aj. Fyziotyp: smBK zapojená Fytocenologie: nejednoznačné Calamagrostio arundinaceae-Fagetum Typologie: 6S4 (většina plochy), 6K1 (na JV) Význam: drobný porost s bukem, tvoří kontrast vůči okolní rozsáhlé smrkové kmenovině Ochrana: III. zóna CHKO


Poznámka:

Strana 34


Lokalita č.: 34



Porostní situace: 148 B16/2b/1b, 3 – část, A9 – malá část Ekotop: mírný svah sz. orientace Popis porostu: dosti členitá, v jádru vcelku zapojená, při okrajích rozvolněná stará bučina, zvl. okrajově s bohatou přirozenou obnovou, převážně v podobě semknutých nárostů/mlazin cca 2 m vysokých, místy též odrostlejší buky, zmlazení často hojně i v E1; na podrostu se podílí Calamagrostis arundinacea a Calamagrostis villosa (obojí střídavě dominuje), Avenella flexuosa, Oxalis acetosella, Maianthemum bifolium, Prenanthes purpurea, Luzula luzuloides, Polygonatum verticillatum, Athyrium filix-femina, Dryopteris dilatata, Senecio ovatus, Carex pilulifera; na SV má porost charakter nesouvislého pruhu bukové nadúrovně s hojným smrkovým podrostem Fyziotyp: BK etážovitá, na SV BK s podúrovní buku a smrku Fytocenologie: Calamagrostio arundinaceae-Fagetum na přechodu do Calamagrostio villosaeFagetum Typologie: 6S4 Význam: fyziognomicky velmi kvalitní etážovitý porost s příkladně probíhající přirozenou obnovou buku (na SV ovšem slabší), v zájmovém území spíše výjimečný případ Ochrana: III. zóna CHKO

Stupeň kvality: 1


Lokalita č.: 35



Porostní situace: 147 B3 – část, 7 – část, 9 – dolní okraj, 10 – dolní okraj Ekotop: niva Ztraceného potoka, pomístní mírné zamokření; potok vodnatý, s balvanitým korytem a zvýšenými břehy Popis porostu: výrazně různověký porost smrku a buku, buk převážně v nadúrovni, v E1 vedle bukového zmlazení Vaccinium myrtillus, Calamagrostis villosa, lok. Vignea brizoides, dále Oxalis acetosella, Dryopteris dilatata, Athyrium filix-femina Fyziotyp: SM-BK přípotoční Fytocenologie: Calamagrostio villosae-Fagetum Typologie: 6S1 (okrajově 6K9) Význam: liniový porost buku a smrku s poměrně bohatou prostorovou výstavbou Ochrana: III. zóna CHKO

Stupeň kvality: 2

Poznámka:

Strana 35


Lokalita č.: 36



Porostní situace: 147 B10 – část Ekotop: velmi mírný svah přibližně severní orientace Popis porostu: příměs starých buků v mladší smrkové kmenovině, bohaté bukové zmlazení výšky 1 a 1,5 m, jinak v E1 Avenella flexuosa, Calamagrostis villosa, doprovodně Calamagrostis arundinacea, Oxalis acetosella, Dryopteris dilatata, Rubus idaeus Fyziotyp: SM-BK, s kulturním podílem smrku Fytocenologie: Calamagrostio villosae-Fagetum Typologie: 6K1 Význam: nevelký úsek smrkové kmenoviny s významnějším zastoupením smrku v horní etáži, vtroušený buk vystupuje i níže po svazích v přilehlém porostu Ochrana: III. zóna CHKO


Poznámka:

Lokalita č.: 37



Porostní situace: 149 B16 (část) Ekotop: střední až strmější severozápadní svah v pravém břehu nad zářezem Ztraceného potoka, s nízkými balvany, dole četnějšími Popis porostu: zbytek staré bučiny, shora a z jihu již se započatou holosečnou obnovou, zbytkový porost je volně zapojený, s ojediněle vtroušeným klenem, v E1 převážně Calamagrostis arundinacea, místy Calamagrostis villosa a Avenella flexuosa, dále Oxalis acetosella, Prenanthes purpurea, Senecio ovatus, Luzula luzuloides, v mírně deluviální poloze též Athyrium filix-femina a Dryopteris dilatata, nesouvislé zmlazení buku (E1); na pasece zalesnění smrkem s menší příměsí buku, ten i roztroušeně v náletech, v bylinném patře střídavě převládá Avenella flexuosa, Calamagrostis arundinacea, Calamagrostis villosa, nahoře též Digitalis purpurea; bukové zmlazení poškozováno zvěří Fyziotyp: BK zapojená Fytocenologie: Calamagrostio arundinaceae-Fagetum (dole), výše nevyhraněné Calamagrostio villosae-Fagetum Typologie: 6K9, okrajově (dole) 6K1 Význam: jeden z mála zachovalých bukových porostů v severním úbočí Smrku, jeho budoucnost však ohrožuje nevhodná forma obnovy a vliv zvěře, který omezuje reprodukci buku Ochrana: III. zóna CHKO

Stupeň kvality: 2


Strana 36


Lokalita č.: 38



Porostní situace: 206 F4 – část, 149 B5 – část, 16 – část; bezlesí 102 Ekotop: Popis porostu: Dole pramenná světlina, s Juncus effusus (lok. dom.), Stellaria alsine (na třasoviskách), Chrysosplenium oppositifolium (hoj.), Senecio ovatus, Holcus mollis, Stellaria nemorum, Epilobium cf. lamyi aj. Při potoce roste mladý buk s příměsí staršího klenu a buku, v E1 Calamagrostis arundinacea (lok. dom.), Galeobdolon sp., Athyrium filix-femina, Dryopteris dilatata, Oxalis acetosella, Rubus fruticosus agg., Circaea intermedia, Polygonatum verticillatum (lok.). Výše po obou březích potoka E1 velmi sporadické, porost zde převážně ve stádiu tyčoviny, dále pak E1 souvislejší, s Vaccinium myrtillus, Oxalis acetosella, Athyrium filix-femina, lok. Milium effusum; starší buky pronikají do okolního mladého porostu. Fyziotyp: bezlesí prameništní, přípotoční klenová bučina (převážně mladá) Fytocenologie: prameniště: Juncetum effusi, nevyhraněné porosty sv. Cardaminion amarae; les na přechodu sv. Fagion/Luzulo-Fagion Typologie: 6S1, 6S4 Význam: převážně mladá přípotoční bučina nevelkého rozsahu, prameniště bez zvláštní hodnoty Ochrana: III. zóna CHKO, v horní části podružně II. zóna

Stupeň kvality: 2

Poznámka:

Lokalita č.: 39



Porostní situace: 206 F2 – část, 4 – část, 13; G4 – okrajově Ekotop: mírný svahový prohyb při potoce, podmáčený terén s prameništi Popis porostu: pod horní cestou vpravo od hlavního potoka (sk. 13) skupinka starých klenů s podružným bukem, E1 bohaté: Senecio ovatus, Galeobdolon sp., Calamagrostis villosa, Stellaria nemorum, Mercurialis perennis (lok.), Impatiens noli-tangere, Crepis paludosa, Veronica montana aj. Níže mladá smrková kmenovina s málo vyvinutým E1, podél potoka světlina s prameništním společenstvem: Impatiens noli-tangere, Urtica dioica, doprovodně Senecio ovatus, Oxalis acetosella, Phegopteris connectilis, Chrysosplenium oppositifolium, Stellaria nemorum. Ještě níže protéká potok zapojenější smrčinou s příměsí klenu a buku, E1 zde tvoří mj. Impatiens noli-tangere, Oxalis acetosella a Phegopteris connectilis. Fyziotyp: klenová bučina potoční, níže kulturní deriváty s převažujícím smrkem; podružně prameništní bezlesí Fytocenologie: porost bez jednoznačné fytocenol. příslušnosti, ekologicky blízký as. Dentario enneaphylli-Fagetum subas. impatientetosum, níže porostní stádia se smrkem; při potoce nevyhraněná spol. sv. Cardaminion amarae Typologie: 6S1 Význam: plošně nepatrný, avšak kvalitní porost potoční klenové bučiny (resp. bukové kleniny), většina plochy je hodnotná spíše potenciálně Ochrana: III. zóna CHKO

Stupeň kvality: 2


Strana 37


Lokalita č.: 40



Porostní situace: 206 E13/2 – dolní část, 149 A10/1c Ekotop: svažité dno údolí Ztraceného potoka, potok ve výrazném zářezu, mokřiny nejsou vyvinuty, porost se nachází převážně na terase nad levým břehem toku, prvý břeh příkrý, s až 10 m vysokým srázem Popis porostu: v dolní části volně zapojený porost buku a klenu, vtroušeně též smrku, výše jen velmi řídká horní etáž buku a klenu, nad pravým břehem mezernatá bučina přecházející do pasekové formace s jednotlivými buky; v E1 v zapojené části Calamagrostis villosa, Calamagrostis arundinacea, Avenella flexuosa, zmlazení buku, dále Oxalis acetosella, Vaccinium myrtillus, Senecio ovatus, Polygonatum verticillatum, Prenanthes purpurea, výše též Athyrium filix-femina, Dryopteris dilatata, Rubus idaeus, roztr. Galeobdolon sp. Fyziotyp: bučina volně zapojená Fytocenologie: přechodné Calamagrostio villosae-Fagetum/Calamagrostio arundinaceae-Fagetum, zčásti acerózní fáze Typologie: 6S4 (okrajově 6K9, 6S9) Význam: nevelký porost acerózní třtinové bučiny v nezamokřené údolnici, s relativně dobrou přirozenou obnovou buku Ochrana: II. zóna CHKO



Lokalita č.: 41



Porostní situace: 206 C2 – část, E/13/2 – část Ekotop: příkré sv. svahy spadající do údolního zářezu horního toku Ztraceného potoka Popis porostu: nesouvislá horní etáž starých buků, při potoce vtroušeně též klen, volně zapojená podúroveň smrku s příměsí buku a klenu, v E1 hoj. Calamagrostis arundinacea, dále Avenella flexuosa, Calamagrostis villosa, Athyrium filix-femina (při potoce hojně), Luzula luzuloides, Phegopteris connectilis aj. Fyziotyp: bučina fragmentární s podúrovní smrku Fytocenologie: přechody Calamagrostio villosae-Fagetum a Calamagrostio arundinaceae-Fagetum Typologie: 6S9, na SZ podružně 6K9 Význam: nevelké zbytky staré smrkové bučiny v horní části údolí Ztraceného potoka Ochrana: II. zóna CHKO


Poznámka:

Strana 38


Lokalita č.: 42



Porostní situace: 152 A17a, 4b – část Ekotop: dosti příkrý, západně orientovaný svah, s nepočetnými balvany a drobnými prameništi Popis porostu: silně rozvolněná, místy zapojenější stará bučina, na jihu s četnějším klenem, v podúrovni nesouvisle smrk pichlavý a ztepilý, místy též nárosty buku 1-1,5 m vys.; v E1 střídavě dominuje Calamagrostis arundinacea a Calamagrostis villosa, v klenovém úseku též Stellaria nemorum a Senecio hercynicus, dále Avenella flexuosa, Dryopteris dilatata, Oxalis acetosella, Athyrium filixfemina, Prenanthes purpurea, Polygonatum verticillatum, Senecio ovatus aj.; zmlazení buku většinou nedostatečné Fyziotyp: BK zapojená (až rozvolněná, zč. s klenem) Fytocenologie: Calamagrostio arundinaceae-Fagetum, Calamagrostio villosae-Fagetum Typologie: 6K9, při horním okraji 7K3 Význam: nejvýše položená zachovalá bučina v severním úbočí Smrku, dílem deluviálně obohacená, s početným klenem, přirozená obnova buku zjevně limitována zvěří Ochrana: II. zóna CHKO


Poznámka: viz snímek 16

Lokalita č.: 43



Porostní situace: 152 A6, B6 Ekotop: střední svah sz. orientace, mírně skeletnatý Popis porostu: mladší smrková kmenovina, místy rozvolněná, nerovnoměrně vtroušený starý buk Fyziotyp: smrčina polopřirozená Fytocenologie: Calamagrostio villosae-Piceetum kulturně podmíněné Typologie: 6K1 (dolní část), 7K3 (horní část) Význam: kulturní smrčina v poloze s potenciálně mírně převažujícím bukem; zmlazení buku nehojné Ochrana: II. zóna CHKO

Stupeň kvality: 3

Poznámka:

Lokalita č.: 44



Porostní situace: 152 A17b – sev. část, 6 – okrajově Ekotop: střední až strmější sz. svah Popis porostu: rozvolněná stará bučina se smrkovou podúrovní Fyziotyp: bučina rozvolněná, etážovitá Fytocenologie: Calamagrostio villosae-Fagetum Typologie: 7K3, 7K9 Význam: nevelký, avšak nejvýše položený bukový porost v severním úbočí Smrku Ochrana: II. zóna CHKO

Stupeň kvality: 2

Poznámka:

Strana 39


Lokalita č.: 45



Porostní situace: 152 B5, 6 – horní část Ekotop: střední svah ssz. orientace, roztroušené balvany Popis porostu: mladá smrková kmenovina, převážně dobře zapojená, okrajově rozvolněná, s málo vyvinutým E1 (Calamagrostis villosa, Dryopteris dilatata, Athyrium distentifolium, Senecio ovatus, Rubus idaeus, Oxalis acetosella) Fyziotyp: smrčina polopřirozená Fytocenologie: druhotné Calamagrostio villosae-Piceetum s náznaky přechodů k Athyrio alpestrisPiceetum Typologie: 7K3 (většina plochy), 8K2 (horní okraj) Význam: jeden z mála odrostlejších smrkových porostů ve vyšším severním úbočí Smrku, na stanovišti bukové smrčiny Ochrana: II. zóna CHKO


Poznámka:

Lokalita č.: 46



Porostní situace: 152 A2a – část, 2b – část Ekotop: dosti strmé západní svahy s četnými balvanovými akumulacemi Popis porostu: pasekové formace v místy exponovaném kamenitě-balvanitém terénu, převážně zalesněno smrkem pichlavým (nezapojené mlaziny), přimíšeně jeřábem, místy nedávno vylepšeno bukem, jednotlivé starší poškozené kleny a buky; dříve skeletnatá smrčina (dle pařezů), místy volněji zapojená, avšak bez souvislejších přirozených bezlesí; v E1 Avenella flexuosa (zčásti dominuje), Vaccinium myrtillus (místy usychá), Galium saxatile, Solidago virgaurea (roztr.), Calamagrostis arundinacea (lok.), Calamagrostis villosa Fyziotyp: paseka – mlazina Fytocenologie: potenciálně zřejmě chudá jedlobuková smrčina, edaficky podmíněná Typologie: 7K9 Význam: lokalita zajímavá spíše geomorfologicky (mrazové srázy?), jeden z domnělých Burdových výskytů přirozených klečových porostů, balvaniště ale málo vyhraněná, nepodmiňující potenciální bezlesí Ochrana: II. zóna CHKO

Stupeň kvality: 3

Poznámka:

Strana 40


Lokalita č.: 47

Výměra: cca 6 ha


Porostní situace: 152 A4a, 4b – oboje jižní části, 207 B4, 7, 208 A4 – hl. část Ekotop: dosti strmý, skeletnatý svah západních kvadrantů Popis porostu: na většině plochy zapojená polopřirozená smrčina, převážně bez podrostu, jen roztr. s Dryopteris dilatata, Calamagrostis villosa, Oxalis acetosella, Avenella flexuosa aj. V sz. části mladá, místy rozvolněná smrčina s jednotlivými nadúrovňovými buky; v prostoru nad cestou (208 A4) volněji zapojená různověká smrčina, E1 v prosvětlených partiích s hoj. Vaccinium myrtillus + Avenella flexuosa, Calamagrostis villosa, Vaccinium myrtillus, Athyrium distentifolium (lok.), v E0 Polytrichastrum formosum, Dicranum scoparium, Sphagnum girgensohnii (lok.) Fyziotyp: smrčina polopřirozená, převážně zapojená, podružně troska bukové etáže se smrkovou podúrovní Fytocenologie: Calamagrostio villosae-Piceetum polopřirozené Typologie: 7K9, při horním okraji podružně 8K2 Význam: souvislejší smrkový porost již spíše na stanovišti bukové smrčiny Ochrana: II. zóna CHKO


Poznámka:

Lokalita č.: 48



Porostní situace: 207 B1, 7 – západní okraj, Ekotop: svahový prohyb, dosti strmá sz. expozice, kamenitý terén Popis porostu: téměř zcela odumřelá nízká smrčina (cca 15 m vys.), jen řídce starší smrky, nemnoho souší a zlomů; bohatě vyvinuté E1, zčásti s dom. Athyrium distentifolium, dále s Dryopteris dilatata, Calamagrostis villosa, Avenella flexuosa, Vaccinium myrtillus, Galium saxatile, Oxalis acetosella, jen řídce smrkové zmlazení Fyziotyp: SM odumřelá Fytocenologie: Athyrio alpestris-Piceetum, v současnosti ale jen jako pasekové stádium; smrčina zde asi přirozená navzdory nižší nadm. výšce (skeletnatá půda) Typologie: 7K9 Význam: jeden z více úseků s Athyrium distentifolium v severním úbočí Smrku, zde ještě s troskami dřívějšího stromového porostu Ochrana: II. zóna CHKO


Poznámka:

Strana 41


Lokalita č.: 49



Porostní situace: 207 B1 – část, 2 – část Ekotop: výrazný severní svah nad úpadlinou Ztraceného potoka Popis porostu: nesouvislá stará smrková etáž, v podúrovni smrk ztepilý s menším podílem smrku pichlavého, v E1 převládá Calamagrostis villosa, hojně doprovázena Avenella flexuosa a Oxalis acetosella, z dalších druhů roste Trientalis europaea, Maianthemum bifolium, Vaccinium myrtillus, Dryopteris dilatata, Gymnocarpium dryopteris (lok.), Phegopteris connectilis a Luzula luzuloides; bukové zmlazení pouze velmi mladé, obnova již místy řešena podsadbami smrku pichlavého Fyziotyp: rozvolněná bučina s podúrovní smrku ztepilého i pichlavého Fytocenologie: Calamagrostio villosae-Fagetum Typologie: 6S9 (většina plochy), 7K9 (v jv. okraji) Význam: nevelký fragment staré bukové etáže v relativně vysoké nadmořské výšce, se slabou a zatím spíše nedostatečnou obnovou buku Ochrana: II. zóna CHKO



Strana 42


Lokalita č.: 50



Porostní situace: 208 D3 – část Ekotop: výrazný terénní stupeň v západním svahu blízko vrcholové plošiny Smrku, nerovnoměrně překrytý balvanovou sutí; podložím je zde kataklastická, slabě zbřidličnatělá drobnozrnná žula, úlomky jsou v celé velikostní škále zrnitostní definice balvanů (tj. cca 20-100 cm), velmi nedokonale vytříděné; vzhledem k poloze a charakteru útvaru lze snad hovořit o mrazovém srázu (v okolí ovšem chybí výraznější skalní výchozy typu mrazových srubů, torů atd., podobná suťová pole se nicméně nacházejí na více místech v severních úbočích Smrku) Popis porostu: menší primární bezlesí suťového pole, s řídkým porostem zakrslých smrků a vysazené mladé kleče, v méně exponovaném terénu postupně přechází do velmi mezernaté zakrslé smrčiny s pařezy po vyšších (ale stále dosti zakrslých) smrcích, návazně pak běžná paseka na skeletnaté půdě v mírně konvexním svahu, převážně zalesněná klečí; vlastní primární bezlesí je poměrně malé, cca 5 arů, obklopeno zakrslým řídkolesem, nyní však spíše pasekou – smrkové souše jsou většinou již popadané a hojně i vyřezané (!), jen menší část jich byla ponechána; E1 na bezlesí tvoří Avenella flexuosa a Vaccinium myrtillus, místy Rhodococcum vitis-idaea, sporadicky roste Calamagrostis villosa a zmlazení jeřábu, balvany porůstá několik druhů lišejníků. Předmětem ochrany na lokalitě (přírodní památka) je údajně autochtonní kleč: v současnosti se na přirozeném bezlesí nacházejí jen nízké suché pahýly po staré kleči, jde o cca 10 poléhavých keřů s kmínky až 10 cm silnými, přičemž pouze 2 z nich s dosud živými větvemi, nicméně žloutnoucím a rezavějícím jehličím. Letokruhovou analýzou bylo u jednoho z odumřelých keřů napočítáno 67 let, pravděpodobně však nešlo o nejstaršího jedince; přesto však nelze očekávat, že by jiný z keřů byl starší 100 let. Okolo tohoto "původnějšího" jádra se nacházejí rozsáhlé výsadby kleče nanejvýš 10-20 let staré. Fyziotyp: klečoviště, obvodově SM skeletová (zakrslá, víceméně rozpadlá) Fytocenologie: Calamagrostio villosae-Piceetum vaccinietosum, Myrtillo-Pinetum mughi Typologie: 8Z9 Význam: Geomorfologicky zajímavá lokalita (pravděpodobně mrazový sráz) s torzem zakrslé skeletové smrčiny a sporadickým výskytem starší, odumírající kleče nejasného původu. Celé území PP je silně zdevastováno lesnickou činností. Ochrana: PP Klečoviště na Smrku a II. zóna CHKO


Poznámka: v současné době se status přírodní památky jeví nepatřičný.

Strana 43


Lokalita č.: 51



Porostní situace: 153 C1a – část Ekotop: velmi mírný zsz. svah Popis porostu: volně zapojená smrková mlazina se zbytky rozpadajících se smrkových souší, živé stromy v horní úrovni již chybí, na jihu ojedinělý zakrslý buk, dožívající, jen cca 7 m vys., zřejmě nejvýše rostoucí buk v Jiz. horách, při jeho patě další, již padlý; v E1 dom. Avenella flexuosa a Vaccinium myrtillus, místy i Athyrium distentifolium, dále Calamagrostis villosa, Dryopteris dilatata, Galium saxatile, Trientalis europaea aj., roztroušeně též Luzula pilosa, Acetosa alpestris, Polygonatum verticillatum a Stellaria nemorum Fyziotyp: SM odumřelá, aktuálně již jen mlazina na stanovišti vrcholové smrčiny Fytocenologie: Athyrio alpestris-Piceetum s přechody do Calamagrostio villosae-Piceetum Typologie: 8Z4 Význam: dnes již jen smrková mlazina se zcela odumřelým mateřským porostem. zajímavostí je osamělý buk, dosahující zde zřejmě výškového maxima v Jiz. horách; Athyrium distentifolium v podrostu přesahuje i do okolních rozvolněných mlazin (zčásti též se smp a kos) Ochrana: II. zóna CHKO



Lokalita č.: 52



Porostní situace: 153 C6; 154 C5 Ekotop: střední ssz. orientovaný svah, zčásti s balvanovými až blokovými akumulacemi, zčásti (spíše na JV) slabě podmáčený Popis porostu: mladší zakrslá smrčina (tyčkovina, tyčovina, místy až tenká kmenovina), nerovnoměrně zapojená – dílem velmi hustá až neproniknutelná, dílem rozvolněná a světlinatá, stromy s četnými zlomy a roztroušenými soušemi; v E1 Calamagrostis villosa, Athyrium distentifolium (ve světlinách místy dominuje), Avenella flexuosa, dále Trientalis europaea, Galium saxatile, Luzula pilosa, Maianthemum bifolium, Oxalis acetosella, Dryopteris dilatata, Polygonatum verticillatum, ve světlinách též Holcus mollis; kapradinové fáze se váží na svažitější balvanitý terén Fyziotyp: SM vrcholová zapojená, dílem rozvolněná Fytocenologie: Athyrio alpestris-Piceetum s přechody do Calamagrostio villosae-Piceetum Typologie: 8Z4 Význam: nejucelenější porost v sousedství vrcholové plošiny Smrku, spolu s další lokalitou jediný, který v české části Jizerských hor přesahuje výšku 1100 m n. m.; jedna z nejlepších ukázek papratkové smrčiny (as. Athyrio alpestris-Piceetum) ve sledovaném území Ochrana: II. zóna CHKO


Poznámka: viz snímky s09 a s10

Strana 44


Lokalita č.: 53



Porostní situace: 208 B 14 Ekotop: mírný jihozápadní svah, bez zjevného zamokření Popis porostu: torzo staré bučiny jihozápadně od vrcholu Smrku, víceméně parkový les tvořený stromy různého věku a vzrůstu, s řadou souší a relativně nedávných zlomů, světlinatost porostu do jisté míry přirozená (blízkost horní hranice lesa), některé stromy dosti staré, zakrslé, většina však do 40 let, řada smrků plodných, sporadicky vtroušený jeřáb; v E1 Calamagrostis villosa, Vaccinium myrtillus, Avenella flexuosa, Galium saxatile + Maianthemum bifolium, Trientalis europaea, Senecio hercynicus, Homogyne alpina, Luzula pilosa, Polygonatum verticillatum Fyziotyp: SM vrcholová rozvolněná Fytocenologie: Calamagrostio villosae-Piceetum Typologie: 8Z4 Význam: nejvýše položený zachovalý fragment lesa v české části Jizerských hor, bohužel plošně omezený, přecházející do okolní pasekové formace Ochrana: II. zóna CHKO

Stupeň kvality: 2


Lokalita č.: 54



Porostní situace: 208 C4 – jz. část Ekotop: mírný jižní svah přecházející do náhorní plošiny při vrcholu Smrku, podmáčený terén Popis porostu: nerovnoměrně zapojená nízká smrčina, místy světlinatá, v E1 s Calamagrostis villosa (dom.), Avenella flexuosa, Vaccinium myrtillus, doprovodně Trientalis europaea, Homogyne alpina, Galium saxatile, Dryopteris dilatata, Vignea echinata, Nardus stricta (ve světlinách hojně), Juncus filiformis, Carex nigra, sporadicky Eriophorum angustifolium, Eriophorum vaginatum, Molinia coerulea; E0 nesouvisle vyvinuto, obvykle po 50 %, hojně Sphagnum girgensohnii Fyziotyp: SM podmáčená Fytocenologie: Bazzanio-Piceetum Typologie: 8T2 (8Z4) Význam: poměrně rozsáhlý, byť mladý porost podmáčené smrčiny (přesahuje do nižších poloh mimo vlastní zájmové území), v této nadmořské výšce již v Jizerských horách ojedinělý Ochrana: II. zóna CHKO

Stupeň kvality: 2

Poznámka:

Strana 45


Lokalita č.: 55



Porostní situace: 208 C4 – severní část Ekotop: vrcholové plató Smrku, východně od vlastního vrcholu, rovinatý terén, půda slabě zrašelinělá Popis porostu: nízký, nerovnoměrně zapojený, částečně prolámaný porost mladších smrků, por. do 40 let věku, výška cca 5 m, vtroušeně jeřáb, v E1 dom. Vaccinium myrtillus. dále Calamagrostis villosa, Avenella flexuosa, Galium saxatile, Trientalis europaea, Juncus squarrosus, Nardus stricta (lok. hoj.), Homogyne alpina, roztroušeně Eriophorum vaginatum, Eriophorum angustifolium, Molinia coerulea, Carex nigra, E0 převážně jen slabě vyvinuto; tyto druhy často i v okolním pasekovém terénu (řídké mlaziny smrku pichlavého i ztepilého a kleče Fyziotyp: SM rašelinná, málo vyhraněný přechodný typ, mladý porost Fytocenologie: Calamagrostio villosae-Piceetum var. eriophorosum, popř. nevyhraněné SphagnoPiceetum Typologie: 8Z4 Význam: v současnosti nejvýše položený porost charakteru lesa v české části Jizerských hor, avšak velmi fragmentární Ochrana: II. zóna CHKO

Stupeň kvality: 2


Lokalita č.: 56



Porostní situace: 208 C4 – jv. část Ekotop: mírný svah jižní orientace, slabě zamokřený Popis porostu: nerovnoměrně zapojená mladá smrčina, místy až světlinatá, v E1 s Calamagrostis villosa, Vaccinium myrtillus, Avenella flexuosa aj. Fyziotyp: SM zonální (vrcholová) Fytocenologie: Calamagrostio villosae-Piceetum Typologie: 8Z4 Význam: mladá smrková kmenovina při okraji vrcholového plató Smrku, v současnosti jeden z mála přírodně zachovalejších porostů v této poloze Ochrana: II. zóna CHKO

Stupeň kvality: 2

Poznámka:

Strana 46


Lokalita č.: 57



Porostní situace: 212 A4 – část Ekotop: střední zjz. svah nad pravým břehem horního toku Velké rybí vody Popis porostu: nesouvislá stará buková etáž s bohatou výplní mladšího smrku – nenavštívená lokalita Fyziotyp: BK s podúrovní sm Fytocenologie: pravděpodobně přechod Calamagrostio arundinaceae-Fagetum a Calamagrostio villosae-Fagetum Typologie: 6N3 Význam: Ochrana: III. zóna CHKO


Poznámka:

Lokalita č.: 58



Porostní situace: 212 A4 – část, 17b – malá východní část Ekotop: střední svah jz. orientace, ve Vlašském hřbetu Popis porostu: rozvolněná stará bučina s podúrovní odrostlejšího smrku – nenavštívená lokalita Fyziotyp: BK s podúrovní sm Fytocenologie: Calamagrostio villosae-Fagetum, s přechody do Calamagrostio arundinaceaeFagetum Typologie: 6N3, 6K7 Význam: odloučená část sousední rozsáhlé bučiny Ochrana: III. zóna CHKO

Stupeň kvality: 2

Poznámka:

Lokalita č.: 59



Porostní situace: 212 A 17b Ekotop: střední až příkrý jihozápadní svah, s nízko vystupujícími balvany Popis porostu: rozsáhlá stará bučina, víceméně zapojená, místy však světlinatá (po vytěžení,resp. odumření dřívější smrkové příměsi), na S v mírné konvexi poněkud zakrslá, bez příměsi, se slabým zmlazováním buku; v E1 střídavě dominance Calamagrostis arundinacea, Avenella flexuosa (na mělčí skeletnaté půdě) a Calamagrostis villosa (v horní části), dále s Luzula luzuloides, Oxalis acetosella, Dryopteris dilatata, Senecio ovatus, Carex pilulifera... – druhově chudé Fyziotyp: BK zapojená, nesmíšená Fytocenologie: Calamagrostio arundinaceae-Fagetum (níže), Calamagrostio villosae-Fagetum (výše), obojí v oligotrofní facii s Avenella flexuosa Typologie: 6K9, okrajově 6K7 a 6N3 Význam: nejrozsáhlejší zachovalá bučina ve vyšším úbočí Smrku Ochrana: III. zóna CHKO

Stupeň kvality: 1

Poznámka: viz snímky s03 a s11

Strana 47


Lokalita č.: 60



Porostní situace: 206 A17 – horní část (+okraje sk. 4 a 8), 212 A2b – část, 17b – drobné okrajové části Ekotop: svahy a hřbetnice Vlašského hřebene – sz. a jz. orientace Popis porostu: fragment staré zakrslé smrčiny v exponované vrcholové poloze, na SZ s příměsí mladšího smrku, při vrcholu ojedinělá jedle, nahoře přechází do smrkových mlazin; v E1 dom. Avenella flexuosa, dále Calamagrostis villosa (lok. hoj.), Oxalis acetosella, Fagus sylvatica, Dryopteris dilatata, Maianthemum bifolium, Calamagrostis arundinacea, Luzula luzuloides aj. Fyziotyp: BK rozvolněná (vrcholová) Fytocenologie: Luzulo-Fagetum deschampsietosum flexuosae Typologie: 6K7, 6K9 Význam: nevelký fragment bučiny v klimaticky exponované poloze, ojedinělá dožívající jedle, v minulosti na podobných stanovištích patrně hojná Ochrana: III. zóna CHKO

Stupeň kvality: 2


Lokalita č.: 61



Porostní situace: 205 D15b (3, 4 – část) Ekotop: střední svah převážně západní orientace, spadající na jih do zářezu Velké rybí vody Popis porostu: převážně dobře zapojený porost nižší bonity, nesmíšený, jednoetážový, jen maloplošně buk do 3 m výšky, v E1 většinou dominantní Avenella flexuosa, jen místy Calamagrostis arundinacea, dále Luzula luzuloides, Dryopteris dilatata, Athyrium filix-femina; bohatší polohy (s Calamagrostis arundinacea) při úpatí svahu nad potokem, zde též Dryopteris dilatata, Athyrium filix-femina, Galeobdolon montanum, místy i Dryopteris carthusiana, dále roztr. Solidago virgaurea a Prenanthes purpurea Fyziotyp: BK zapojená Fytocenologie: Luzulo-Fagetum deschampsietosum flexuosae, podružně Calamagrostio arundinaceae-Fagetum Typologie: 5S6 (převažuje), 6A3, 6K9 Význam: souvislejší kvalitní bučina, bezprostředně navazuje na ochranné pásmo NPR Jizerskohorské bučiny, fyziognomicky pěkný porost na převážně chudším ekotopu Ochrana: III. zóna CHKO

Stupeň kvality: 1


Strana 48


Lokalita č.: 62

Výměra: cca 3 ha


Porostní situace: 204 E15 – jižní část, F13 – část, 15a – část Ekotop: střední západní až sz. svah, roztroušené kameny Popis porostu: mírně prosvětlená bučina s podružnou příměsí smrku, v E1 převládá Calamagrostis arundinacea, doprovodně Avenella flexuosa, Luzula luzuloides, Dryopteris dilatata, Prenanthes purpurea, Athyrium filix-femina, Maianthemum bifolium aj., zmlazení buku v E1 poměrně četné, zvl. ve světlejších úsecích Fyziotyp: BK zapojená, až smBK Fytocenologie: Calamagrostio arundinaceae-Fagetum Typologie: 5S6 (většina plochy), 5K1 (jižní okraj) Význam: souvislejší bučina s menší příměsí smrku, porost zřejmě v předmýtném stavu, přir. obnova buku nadějná, ale dosud mladá Ochrana: III. zóna CHKO



Lokalita č.: 63



Porostní situace: 204 F15b Ekotop: mírně svažitá úžlabina, nezamokřená Popis porostu: nesouvislá horní etáž starých buků, dílem s příměsí smrku, dílem s podúrovní buku a smrku, E1 poněkud variabilní: na Z okrajově Calamagrostis villosa (Blechnum spicant), na V proužek rel. zapojené smrkové bučiny s Avenella flexuosa (hoj.), Vaccinium myrtillus, Maianthemum bifolium, Luzula luzuloides aj. Fyziotyp: smBK, zčásti etážovitý porost Fytocenologie: edaficky podmíněné Calamagrostio villosae-Fagetum s přechodem do LuzuloFagetum deschampsietosum Typologie: 5S1 (na Z), 5K1 (na SV) Význam: menší bukový porost s příměsí smrku v nízké nadmořské výšce Ochrana: III. zóna CHKO

Stupeň kvality: 2

Poznámka:

Strana 49


Lokalita č.: 64



Porostní situace: není les Ekotop: mělká odlesněná úžlabina v mírném svahu ssz. orientace Popis porostu: sečená louka, druhové složení vzhledem k aktuálnímu stavu nedlouho po seči pouze orientační: Arrhenatherum elatius, Trisetum flavescens, Festuca rubra, Agrostis capillaris, Ranunculus repens, Veronica chamaedrys, Hypericum maculatum, Acetosa pratensis, Anthriscus sylvestris, Ranunculus acris, Cirsium palustre (roztr.), Achillea ptarmica (lok.), Campanula patula, Aegopodium podagraria, Chaerophyllum hirsutum, Vicia cracca, Galium album, Plantago lanceolata Fyziotyp: druhotné bezlesí – sečená mezofilní až hygrofilní louka Fytocenologie: sv. Arrhenatherion s mírnými přechody do sv. Calthion Typologie: Význam: sečený travní porost v protáhlé lesní světlině, fyziognomicky poměrně příznivý, věrohodné botanické posouzení by bylo nutné provést v době před sečí Ochrana: III. zóna CHKO

Stupeň kvality: 2

Poznámka:

Lokalita č.: 65



Porostní situace: není les Ekotop: mírný zvlněný svah sklánějící se do sz. orientované úžlabiny, na S oddělené od vyšší terasy výrazným terénním stupněm Popis porostu: přepásaná louka, zkulturněný porost, dříve snad orná půda, blíže lesu s Agrostis capillaris, Holcus mollis, Festuca rubra, Achillea millefolium (hoj.), Amoria repens (lok.), Vicia cracca, Veronica chamaedrys, Acetosa pratensis,m Alchemilla sp., níže hojně Festuca pratensis, dále i Aegopodium podagraria a Rumex obtusifolius; mimo vyznačeno plochu neudržovaný trávník v terénním stupni, pod ním v úžlabině políčko – záhumenek Fyziotyp: druhotné bezlesí – louka, resp. pastvina Fytocenologie: nevyhraněné Lolio-Cynosuretum Typologie: Význam: udržovaná louka, resp. příležitostná pastvina, na většině plochy ovlivněná dosevem kulturních trav, při lesních okrajích poněkud úhorového vzhledu Ochrana: III. zóna CHKO

Stupeň kvality: 3

Poznámka:

Strana 50


Lokalita č.: 66



Porostní situace: není les Ekotop: mírný svah západní orientace Popis porostu: sečená zkulturněná louka, vedle trav s Galium album, Achillea millefolium, Plantago lanceolata, Hypericum maculatum, Aegopodium podagraria, Veronica chamaedrys aj. Fyziotyp: druhotné bezlesí – mezofilní louka Fytocenologie: Arrhenatherion, s nejednoznačným přechodem do sv. Cynosurion Typologie: Význam: udržovaná louka, kulturně ovlivněná, subjektivně poněkud kvalitnější než jižně ležící porost Ochrana: III. zóna CHKO


Poznámka: severně ležící louka za březovou kulisou byla nedávno zalesněna; západně ležící travní porosty jsou extenzivní pastviny nevalného vzhledu

Lokalita č.: 67



Porostní situace: 204 B9 – část, D9 – část, 8 – okrajově Ekotop: svažité údolíčko se západní orientací Popis porostu: smíšený porost buku a smrku, zapojený, buk starší, v E1 Calamagrostis arundinacea (hoj.-dom.), Calamagrostis villosa, Avenella flexuosa, Oxalis acetosella, Blechnum spicant, Lastrea limbosperma aj. Fyziotyp: BK-SM, s kulturně podmíněným smrkem Fytocenologie: Calamagrostio arundinaceae-Fagetum Typologie: 5S6 (okrajově 5K1) Význam: smrkobukový porost v úžlabině průměrné kvality Ochrana: III. zóna CHKO

Stupeň kvality: 2

Poznámka:

Lokalita č.: 68



Porostní situace: 204 E15 – severní část, + přilehlá část sk. 1 Ekotop: střední svah sz. orientace Popis porostu: prosvětlená stará bučina, v podrostu hojně Calamagrostis arundinacea Fyziotyp: BK volně zapojená Fytocenologie: Calamagrostio arundinaceae-Fagetum Typologie: 5K1, 5S6 Význam: menší fragment bučiny s probíhající přirozenou obnovou Ochrana: III. zóna CHKO

Stupeň kvality: 2

Poznámka:

Strana 51


Lokalita č.: 69



Porostní situace: 146 B15/1a – část Ekotop: pravý břeh svahového prohybu – výraznější svah přibližně jižní orientace, spadající do údolnice Popis porostu: v údolnici řada starých buků v prosvětleném porostu, vyznívajících výše do svahu do kulturním smrkové kmenoviny; E1 v údolnic s Calamagrostis arundinacea (hoj.), Avenella flexuosa, Calamagrostis villosa, Oxalis acetosella, Lastrea limbosperma, výše ve svahu hojněji Avenella flexuosa, místy ještě Calamagrostis arundinacea, zmlazení buku nevýznamné Fyziotyp: smBK, výše až bkSM Fytocenologie: Calamagrostio arundinaceae-Fagetum Typologie: 5S6 Význam: fragment bučiny v terénním prohybu, výše přechází do kulturní smrčiny Ochrana: III. zóna CHKO

Stupeň kvality: 2

Poznámka:

Lokalita č.: 70



Porostní situace: 145 E4, E16b/2, 146 B15/1a – část Ekotop: jižní úbočí Svinského vrchu – výraznější svahy jjz. orientace Popis porostu: značně nesouvislé zbytky staré bukové etáže, v dolní úrovni mlaziny až tyčkoviny smrku, buku, modřínu a břízy, místy téměř pasekové formace, v E1 Calamagrostis villosa, Calamagrostis arundinacea, Avenella flexuosa, Rubus idaeus aj. Fyziotyp: bkSM – trosky horní bukové etáže Fytocenologie: Calamagrostio arundinaceae-Fagetum (v pasek. formacích hojně s Calamagrostis villosa Typologie: 5K9 (většina plochy), 5K3, 6K1 Význam: reziduum starého porostu s bukem, přeměna na smíšený, hospodářsky ovlivněný porost Ochrana: III. zóna CHKO

Stupeň kvality: 3

Poznámka:

Strana 52


Lokalita č.: 71



Porostní situace: 142 F15, 145 E16a, 146 B15/1a – část Ekotop: jižní úbočí Svinského vrchu: dosti příkré svahy převážně jižní orientace Popis porostu: staré bučiny, místy s menší příměsí smrku, obnovně rozpracované řadou pruhových sečí až náseků, porosty vesměs jednoduchou prostorovou výstavbou, jednoetážové, v E1 s dom. Avenella flexuosa, dále s Vaccinium myrtillus, Calamagrostis arundinacea (lok. hoj.), Maianthemum bifolium, Prenanthes purpurea, E1 často s nízkou pokryvností; v horní části stará zakrslá bučina, bohužel již rozetnutá sečí, na JZ okrajově dvě jedle Fyziotyp: BK zapojená Fytocenologie: v konvexních polohách vyhraněné Luzulo-Fagetum deschampsietosum, v poněkud živnějších úsecích Calamagrostio arundinaceae-Fagetum Typologie: 5K3 (západní a střední část), 5K9 (na V), 6K6 (nejvyšší úsek) Význam: součást rozsáhlejšího bučinného komplexu v hřebeni Svinského vrchu; v současnosti porosty rozpracovány řadou pruhových sečí, porosty vesměs jednoetážové Ochrana: III. zóna CHKO



Fytocenologické snímky Celkově bylo v území zapsáno 30 fytocenologických snímků, vždy po 15 snímcích v r. 2006 a 2007. V převážné míře jde o snímky lesních společenstev (24 snímky), pouze 6 snímků zachycuje složení nelesní vegetace; všechny snímky nelesních cenóz byly zapsány v tomto roce. Snímky lesních společenstev byly zpracovány v databázovém programu Turboveg, kde tvoří součást rozsáhlejšího snímkového materiálu pokrývajícího lesní fytocenózy celých Jizerských hor. Tyto snímky byly tabelárně zpracovány v programu Juice, následně exportovány do tabulkového kalkulátoru a v podobě setříděné tabulky začleněny do textu. Snímky nelesních společenstev jsou zpracovány pouze textovou formou – vzhledem k jejich malému počtu a různorodosti by jejich tabelární prezentace nebyla příliš vhodná. Snímky jsou číslovány chronologicky, podle pořadí zápisu – od s01 do s30 (symbol „s“ je k číslům přiřazen záměrně, aby nedocházelo k záměně s jinými číselnými řadami). Mechové patro je zpracováno neúplně – v terénu neurčené druhy byly sebrány pro pozdější determinaci. Zápis mechového patra má tedy pouze orientační význam. Ve snímcích je použita sedmičlenná stupnice pokryvnosti podle Braun-Blanqueta, s rozdělením stupně 2 na 2m (cca 5 %), 2a (5-15 %) a 2b (15-25 %). Poloha snímků byla zaměřena ručním navigačním přístrojem GPS Garmin 12XL, s předpokládanou přesností většinou do 10 m, při zhoršeném příjmu satelitního signálu a zejména v členitějším terénu někdy i značně horší – tak se tomu evidentně stalo u snímku s16, který byl zapsán v severní části oploceného porostu PP Pod Smrkem, zaměřený bod dle mapy ale leží více jak 30 m vně od oplocení – chyba zaměření je zde tedy pravděpodobně kolem 50 metrů (v mapě je zakreslena tato změřená poloha).

Strana 53


Obrázek č. 3: Lokalizace fytocenologických snímků dle zaměření GPS (u snímku s16 zjevně se značnou nepřesností)

Strana 54

A) Snímky lesních společenstev Tabulka č. 3: Tabulka fytocenologických snímků (pořadí snímků dle zběžné klasifikace programem Mulva) pracovní klasifikace číslo snímku – akce Smrk plocha snímku (m2) nadm. výška (m) expozice svažitost pokryvnost E3 (%) pokryvnost E2 (%) pokryvnost E1 (%) pokryvnost E0 (%) E 3 – s t r o mo v é p a t r o Fagus sylvatica Picea abies Acer pseudoplatanus Picea abies – souše Abies alba Sorbus aucuparia E 2 – ke ř o v é p a t r o Picea abies Fagus sylvatica Picea pungens Sorbus aucuparia Larix decidua E 1 – b yl i n n é p a t r o Calamagrostis villosa Dryopteris dilatata Avenella flexuosa Oxalis acetosella Sorbus aucuparia Calamagrostis arundinacea Fagus sylvatica Vaccinium myrtillus Senecio ovatus

smrčiny SPc AtPc s15 s10 400 400 1120 1090 0 360 0 20 65 65 1 65 65 20 10

CPc s14 400 1100 203 15 60 1 65 3

AtPc s28 400 1068 293 20 2 60 90 1

. 4 . . . +

. . . 1 . .

. 4 . . . 1

+ . . . .

4 . . . .

2b + 2b r + . . 3 .

2b + 4 + r . . 2a .

AtPc s09 400 1060 360 25 65

klenobučiny Fag Fag s07 s08 450 400 820 865 360 360 25 30 63 60 1 3 95 90 100 2 10 5

Fag LF0 LF0 s04 s16 s03 300 400 400 730 530 810 360 45 225 32 35 35 70 65 70 30 78 60 80 5 1

CvF s26 400 855 45 22 57 20 77 1

bučiny a smrkové bučiny LF LF0 LF0 LF0 LF0 LF0 s22 s05 s02 s11 s06 s01 400 400 300 400 450 400 665 605 850 830 770 625 225 180 270 225 248 315 35 25 15 35 30 25 77 85 40 80 70 60 7 35 70 80 70 90 80 1 8 15 5

LF0 s12 400 850 270 30 70

65 15

CPc s27 250 975 293 30 70 1 55 10

LF0 s23 400 656 203 30 65 10 65 10

LF0 s13 400 760 293 25 70

. 4 . . . .

. 4 . . . .

. 4 . . . .

4 . 2b . . .

. . 4 . . .

2m . 4 . . .

2a . 4 . . .

3 3 . 1 2m .

4 . . . . .

4 1 . . . .

5 . . . . .

5 . . . . .

3 . . . 1 .

5 . . 1 . .

4 . . . . .

+ . r + .

. . . . .

. . . . .

+ . . . .

. . . . .

+ + . . .

1 . . . .

. . . . .

. 3 . 1 .

. . . . .

2a . 2m . .

. . . . .

. . . . .

2m . . . 2m

. . . . .

1 . . . . . . 4 .

2a 2a 3 1 r . . 1 .

2a 2m 2b 1 . . . + .

2m + 2b + . . . 3 .

2b + 2m 2m r 4 + . +

2b + + 2a r 2a + . 1

3 + . 1 r 3 . . 2b

2a + . 1 r r 1 . 4

. 1 + . r . 3 1 .

2b r 3 + . 2b r . .

4 1 2a 1 r r 2m 2m +

r r 3 . r r . . r

+ r 4 . r 1 . . .

2a + 4 1 + 2m 2m + +

2b + 3 1 r 2a r . r

80 2

LF0 s25 375 725 315 20 67 10 75 3

LF0 s30 400 720 315 27 70 27 60 5

LF0 s29 400 670 315 20 75 15 70 3

4 2a . . . .

4 . . . . .

4 . . . . .

4 1 2m . . .

4 2b . . . .

4 . . . . .

. . . . .

. . . . .

. 2a . . .

. . . . .

+ 2a . . .

+ 3 . . .

1 2b . . .

2a . 5 . + 1 r 1 .

2a 1 2b + + 4 2a . +

1 + 2m . . 4 r . .

3 + 2a 2m r 3 2a + 1

2b 1 2a 1 r 2a 2b 2a r

2a 1 3 1 r . 2b 2m +

2b r 2a 1 . 4 2m r +

číslo snímku – akce Smrk

s14

s28

s15

s10

s09

s27

s12

s07

s08

s04

s16

s03

s26

s22

s05

s02

s11

s06

s01

s23

s13

s25

s30

s29

Athyrium filix-femina Galium saxatile Luzula luzuloides Maianthemum bifolium Rubus idaeus Polygonatum verticillatum Senecio hercynicus Acer pseudoplatanus Trientalis europaea Prenanthes purpurea Picea abies Phegopteris connectilis Carex pilulifera Gymnocarpium dryopteris Hieracium murorum Hieracium lachenalii Athyrium distentifolium Milium effusum Stellaria nemorum Galeobdolon montanum Mycelis muralis Betula pendula Luzula pilosa Homogyne alpina Mercurialis perennis Veronica montana Urtica dioica Galeopsis bifida Geranium robertianum Veronica officinalis Digitalis purpurea Lysimachia nemorum Hieracium laevigatum Solidago virgaurea Silene dioica Epilobium angustifolium

. 2m . 1 . 1 + . 1 . . . . . . . . . . . . . + 1 . . . . . . . . . . . .

. 2a . . + . + . 1 . . . . . . . 2a . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. 1 . . . . . . + . . . . . . . . . . . . r . . . . . . . . . . . . . .

. 2m . 1 + 1 . . 1 . . . . . . . 2a . . . . . 1 + . . . . . . . . . . . +

. 1 . + + . . . 1 . . . . . . . 3 . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. + . . . . + . r . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . r 1 + . 1 . . . . . + . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

+ . . + 3 + + . . + r + . + . . . 3 2b 2m . . . . . . . . . . . . . . . .

+ . . . 3 2m . . . 1 . 1 . . . . . 2m . . . . . . . . . . . . . . . . . .

+ r . . 1 . . + . . . + . r . . . . 1 2b + . . . 2a 2m + + r . . . . . . .

+ . + + . . . . . . r . . + . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . 1 . . . . . . . . . + . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

r + + 1 . . 1 . + . . . . + . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 .

. . + . . . . . . . . . + . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . 1 . . . . . . . . . . . r . . . . . . . . . . . . . . . . . r . . .

r 1 + 1 . . . . . . 1 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . r . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. + 1 . . + . . . . + . . . . 1 . . . . . r . . . . . . . . . . . 1 . .

+ . 1 + . . . r . . . . + . r . . . . . r . . . . . . . . + r . . . . .

+ . 1 . . . . . . r . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

+ . + . . . + + . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

r . . r 2m + . 1 . r + + . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

r + 1 + + . . r . . . + + . . r . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

r + 1 + + + r + . 1 . . + . + . . . . . . . . . . . . . . . . + . . . .

číslo snímku – akce Smrk Deschampsia cespitosa Holcus mollis Carex canescens Nardus stricta Carex nigra Eriophorum vaginatum Juncus squarrosus Rubus fruticosus agg. Frangula alnus Abies alba E 0 – me c h o v é p a t r o Polytrichum formosum Dicranella heteromalla Pohlia nutans Plagiothecium laetum Scapania nemorea Mnium hornum Hypnum cupressiforme Cynodontium polycarpon Racomitrium fasciculare Dicranum scoparium Plagiothecium denticulatum Plagiothecium species Dicranodontium denudatum Atrichum undulatum Plagiomnium affine Scapania undulata Tetraphis pellucida Sphagnum girgensohnii Pleurozium schreberi Orthodicranum montanum Rhytidiadelphus loreus Brachythecium salebrosum Pellia species Plagiomnium cuspidatum Rhytidiadelphus squarrosus

s14

s28

s15

s10

s09

s27

s12

s07

s08

s04

s16

s03

s26

s22

s05

s02

s11

s06

s01

s23

s13

s25

s30

s29

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . 2a 2m + r . . .

+ + . . . . . . . .

. . + . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . 2a r r

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

1 . 1 . . . . . . . . + . . . . . . . . . . . . .

. . + . . . . . . . . . . . . . . . r r . . . . .

2m . + + . . . . . 1 . . . . . . . 2a 1 . . . . . .

2m 1 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2m . . . 2a . . . . . . . . . . . . + . r . . . . .

2a 1 + + r . . . . 1 . . . . . . . . . . . . . . .

. + + . . . . . + . . . + . . 1 . . . . . . + . .

1 . . . + . . 1 1 . . 1 + . + . . . . . + . . . .

. . . . + . . 1 + 1 + . . . . . . . . . . . . . .

+ + . . . + . . . . . . . + 1 + . . . . . . . . .

+ . + r . + . . . . . . . . . . + . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

+ . . . . . r . . . . . . . . . r . . . . . . . .

. r . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

+ . 1 + . . . + . . . . . . . . . . . . . . . . .

1 2m . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

1 . . . . . + 2a . . . . . . . . . . . . . . . . .

1 1 + r . . . . . . . . . . . . . . . . . r . . .

+ 1 + . . + 1 . . . . . r . . . . . . . . . . . .

+ 1 1 + . . + . r . r . . . . . . . . . . . . . .

1 . . . . + . . . . . + . r . . . . . . . . . + +

1 + + + r 1 + . . . r . . r . . . . . . . . . . .

1 1 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

číslo snímku – akce Smrk

s14

s28

s15

s10

s09

s27

s12

s07

s08

s04

s16

s03

s26

s22

s05

s02

s11

s06

s01

s23

s13

s25

s30

s29

Sanionia uncinata Mnium species Ceratodon purpureus Lichenes indet. Plagiothecium undulatum

. + + . .

. . . + .

. . . . +

+ . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

Tabulka č. 4: Hlavičkové údaje k tabulce fytocenologických snímků sn_Smrk sn_tab sn_Turboveg sn_jh s01 s02 s03 s04 s05 s06 s07 s08 s09 s10 s11 s12 s13 s14 s15 s16 s22 s23 s25 s26 s27 s28 s29 s30

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24

55250 55251 55252 55253 55254 55255 55256 55257 55258 55259 55260 55265 55266 55267 55268 55356 55357 55358 55359 55360 55361 55362 55363 55364

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 16 17 18 19 107 108 109 110 111 112 113 114 115

datum 20060809 20060809 20060809 20060809 20060809 20060810 20060810 20060810 20060810 20060810 20060811 20060812 20060812 20060812 20060812 20070806 20070806 20070807 20070807 20070807 20070807 20070807 20070808 20070808

plocha snímku 400 300 400 300 400 450 450 400 400 400 400 400 400 400 400 400 400 400 375 400 250 400 400 400

nadm. výška 625 850 810 730 605 770 820 865 1060 1090 830 850 760 1100 1120 530 665 656 725 855 975 1068 670 720

expozice

sklon

315 270 225 360 180 248 360 360 360 360 225 270 293 203 0 45 225 203 315 45 293 293 315 315

25 15 35 32 25 30 25 30 25 20 35 30 25 15 0 35 35 30 20 22 30 20 20 27

E3 % E2 % E1 % E0 % E3 horní E3 dolní výška výška 60 80 5 23 40 7 80 1 15 70 80 27 70 78 5 30 85 70 24 70 90 15 20 63 1 90 10 22 60 3 100 5 23 65 65 15 9 65 65 10 7 80 70 8 26 70 95 2 26 70 80 2 26 60 1 65 3 7 65 1 65 20 5 65 30 60 1 42 28 77 35 30 65 10 65 10 25 67 10 75 3 57 20 77 1 26 8 70 1 55 10 10 2 60 90 1 75 15 70 3 30 70 27 60 5 32 7

Tabulka č. 5: Hlavičkové údaje k tabulce fytocenologických snímků (pokračování) snímek lokalizace s01 Jiz. hory, severně od chaty Hubertka, por. 204 E

longitude latitude poznámka 151347,89 505324,94 roztroušené balvany

s02 s03 s04

Jiz. hory, Vlašský hřeben, při průseku, por. 212A (okraj) 151434,74 505327,91 Jiz. hory, nad Francouzskou cestou, por. 212A 151430,49 505323,29 Jiz. hory, nad Smutnou cestou, por. 206F 151440,84 505340,31

s05 s06 s07 s08

Jiz. hory, Svinský vrch, por. 142F Jiz. hory, pod vrcholem Měděnce, por. 150H Jiz. hory, severní úbočí Smrku, por. 149F Jiz. hory, severní úbočí Smrku, por. 149F

151345,34 151505,37 151544,76 151552,43

s09

Jiz. hory, severně od vrcholu Smrku, por. 153C

151611,82 505333,86

s10

Jiz. hory, severně od vrcholu Smrku, por. 153C

151615,64 505330,75

s11 s12

Jiz. hory, nad Francouzskou cestou, por. 212A Jiz. hory, sz. úbočí Smrku, por. 152A

151441,88 505318,14 151523,31 505335,85

s13 s14

Jiz. hory, sz.úbočí smrku, por. 149B Jiz. hory, vrcholové plató Smrku, por. 208B

151506,04 505345,7 151616,18 505316,36

s15 s16

Jiz. hory, vrcholové plató Smrku, por. 208C Jiz. hory, sev. okraj PP Pod Smrkem (jižně od Nového Města p. Sm.), por. 151D

151629,95 505324,34 151359,19 505444,52

s22

Jiz. hory, západní úbočí Měděnce nad údolím Ztraceného 151443,41 505429,07 potoka, por. 150F

s23

Jiz. hory, západní úbočí Smrku, při pravém břehu Velké Rybí vody, por. 205D Jiz. hory, severní úbočí Smrku, při pravém břehu zářezu horního toku Lomnice, por. 206E Jiz. hory, severní úbočí Smrku, v levém břehu údolí horního toku Ztraceného potoka, por. 207B Jiz. hory, západně od vrcholu smrku, v horní části údolí Ztraceného potoka, por. 208A Jiz. hory, asi 400 m sz. od vrcholu Smrku, por. 153C

s25 s26 s27 s28

505404,81 505425,27 505354,17 505349,35

151416,86 505315,72 151501,27 505339,28 151519,2

505322,08

charakter porostu stará rozvolněná bučina s přimíšeným smrkem nevelké torzo vrcholové bučiny vzrostlá bučina terén kamenitý, zčásti přeplavovaný, s klenina s bukem na svahovém prameništi potoky Hieracium cf. laevigatum stará oligotrofní bučina v konvexní poloze skalnatý terén zakrslá bučina při skalním výchozu potůček, nahoře balvany rozvolněná starší klenina při potůčku deluviálně obohacený svah, nezamok- volně zapojená klenina řený členitý balvanitý svah mladší, nerovnoměrně zapojená smrčina (papratková) mladší, silně prolámaná smrčina nevyhraněného papratkového typu kyselá bučina se smrkovými soušemi v ploše snímku potůček, jinak však mírně obohacená kyselá bučina s klenem terén nezamokřený sklonitost 20-35°, balvany třtinová bučina výška E3 4-10 m, rozvolněný porost s torzo vrcholové smrčiny četnými zlomy nevyhraněná rašelinná smrčina poněkud živnější acidofilní smrková bučina s dožívající jedlí, porost s bohatou obnovou buk floristicky uniformní metličková bučina, starý jednoetážový porost působivé fyziognomie netypická část zdejší bučiny – úsek s dom. Calamagrostis arundinacea souvislejší část rozvolněné třtinové bučiny poněkud bohatší třtinová bučina

151544,94 505319,14 značně skeletnatá půda, západní okraj skeletnatá borůvková smrčina lesa 151603,73 505327,46 mladé stromy do 6 m výšky odumřelá svahová smrčina se soušemi, regenerující, E2 do 6 m výšky

syntaxon* LF0 LF0 LF0 Fag LF0 LF0 Fag Fag AtPc AtPc LF0 LF0 LF0 CPc SPc LF0

LF

LF0 LF0 CvF CPc AtPc

s29

Jiz. hory, v sz. úbočí Smrku, por. 148B

151454,73 505354,48 v cestě

s30

Jiz. hory, v s. úbočí Smrku, nad pravým břehem Lomnice, por. 140A

151548,53 505408,43

stará třtinová bučina s probíhající přirozenou obnovou etážovitý porost buku a smrku (v podúrovni), přechodný třtinový typ

LF0 LF0

*) S yn ta xo n : předběžné (subjektivní) syntaxonomické zatřídění: Fag – Eu-Fagenion (nejednoznačné typy květnatých bučin, včetně vlhkých acerózních typů), LF0 – Luzulo-Fagion (porosty s Calamagrostis arundinacea a porosty bez jasné asociační příslušnosti), LF – Luzulo-Fagetum, CvF – Calamagrostio villosae-Fagetum, CPc – Calamagrostio villosae-Piceetum, SPc – Sphagno-Piceetum, AtPc – Athyrio alpestris-Piceetum

Tabulka č. 6: Průměrné hodnoty ekologických indikátorů dle Ellenberga pro snímky lesních společenstev číslo snímku s01 s02 s03 s04 s05 s06 s07 s08 s09 s10 s11 s12 s13 s14 s15 s16 s22 s23 s25 s26 s27 s28 s29 s30

počet všech druhů 24 22 9 29 9 17 31 20 16 21 13 21 21 21 21 24 10 16 28 24 16 17 25 30

ShannonWiener index 2,1 2,14 1,49 2,31 1,03 1,65 2,55 2,2 1,95 2,17 1,53 2,02 2,07 2,14 1,95 2,27 0,98 1,63 2,5 2,07 1,83 1,86 2,19 2,43

indikátor Světlo 4,6 4,7 4,2 4,3 5,1 5,2 4,4 4,4 5,1 5,1 4,7 4,7 4,6 4,9 6,4 4,2 5,2 4,2 4,4 4,7 5,1 5,3 4,5 4,5

indikátor Teplota 4,7 4,4 4,8 4,7 4,8 4,5 4,1 4,1 4,0 4,1 4,4 4,5 4,6 4,0 4,2 4,6 4,7 4,7 4,1 4,3 4,0 4,0 4,5 4,3

indikátor Kontinentalita 3,3 3,9 2,9 3,3 3,1 3,3 3,9 3,5 4,1 3,7 3,3 3,5 3,6 4,1 4,2 3,9 3,1 3,0 3,8 4,2 4,5 4,2 3,5 3,5

indikátor Vlhkost 5,3 5,3 5,4 5,7 5,4 5,1 5,6 5,6 6,1 5,6 5,4 5,4 5,6 5,6 7,2 5,8 5,4 5,6 5,5 5,6 5,8 5,8 5,5 5,4

indikátor Půdní reakce 3,3 2,9 3,0 4,8 3,1 3,0 4,0 4,0 3,1 3,4 3,2 3,6 3,0 3,3 2,5 3,3 3,0 3,2 3,4 3,3 2,5 3,1 3,5 3,0

indikátor Živiny 6,2 5,9 5,4 6,3 5,4 6,2 6,5 6,2 6,4 6,2 5,7 6,4 6,8 6,1 6,2 5,6 5,8 6,7 6,0 5,8 6,7 6,3 5,9 6,4


B) Snímky nelesních společenstev Snímek s17 – úhorová louka nad Novým Městem p. Sm.; plocha snímku 5x5 m, expozice/svažitost: NW/5°; 6. 8. 2007. E1 – pokryvnost 100 %, 21 druh: Hypericum maculatum 4, Agrostis capillaris 3, Festuca rubra 2a, Poa pratensis 1, Holcus mollis 1, Veronica chamaedrys 1, Vicia cracca +, Ranunculus acris +, Deschampsia cespitosa +, Acetosa pratensis +, Campanula rotundifolia +, Lathyrus pratensis +, Heracleum sphondylium +, Ranunculus repens +, Stellaria graminea +, Galium saxatile +, Lysimachia vulgaris +, Vicia sepium +, Epilobium montanum +, Alchemilla monticola + Rumex obtusifolius r; E0 – pokryvnost cca 10 %, 1 druh: Rhytidiadelphus squarrosus 2a. Snímek s18 – vlhké lado s Carex nigra, nevyhraněný por. as. Angelico-Cirsietum palustris; plocha snímku 5 x 5 m, expozice/svažitost: NNW/5°; 6. 8. 2007. E1 – pokryvnost 100 %, 14 druhů: Senecio ovatus 3-4, Carex nigra 3, Angelica sylvestris 2a, Deschampsia cespitosa 2m, Holcus mollis 2m, Juncus effusus 1, Lysimachia vulgaris 1, Potentilla erecta 1, Agrostis capillaris 1, Acetosa pratensis +, Juncus conglomeratus +, Galeopsis pubescens r; E0 – pokryvnost 5 %, 1 druh: Rhytidiadelphus squarrosus 2m. Snímek s19 – mokřadní lado, as. Crepido-Juncetum acutiflori na prameništích nad Novým Městem p. Sm.; plocha snímku 5x5 m, expozice/svažitost: N/10°; 6. 8. 2007. E1 – pokryvnost 100 %, 23 druhy: Juncus acutiflorus 4, Lysimachia vulgaris 3, Crepis paludosa 3, Angelica sylvestris 1, Epilobium palustre 1, Equisetum sylvaticum 1, Juncus effusus +, Deschampsia cespitosa +, Alopecurus pratensis +, Galium uliginosum +, Bistorta major +, Ranunculus acris +, Achillea ptarmica +, Poa trivialis +, Carex nigra +, Lotus uliginosus +, Cirsium palustre +, Acetosa pratensis +, Agrostis capillaris +, Festuca rubra +, Vicia cracca r, Ranunculus auricomus r, Holcus mollis r. Snímek s20 – posečená zkulturněná mezofilní louka nad Novým Městem p. Sm.; plocha snímku 5x5 m, expozice/svažitost NNW/10-15°; 6. 8. 2007. E1 – pokryvnost 97 %, 23 druhy: Festuca rubra 3, Hypericum maculatum 2b-3, Agrostis capillaris 2a, Arrhenatherum elatius 2a, Lathyrus pratensis 2m, Vicia cracca 2m, Heracleum sphondylium 1, Campanula rotundifolia 1, Acetosa pratensis +, Achillea millefolium +, Alchemilla monticola +, Anthriscus sylvestris +, Dactylis glomerata +, Trisetum flavescens +, Veronica chamaedrys +, Campanula patula r, Cirsium palustre r, Holcus lanatus r, Lotus corniculatus r, Phleum pratense r, Ranunculus acris r, Taraxacum sect. Ruderalia r, Vicia sepium r. Snímek s21 – společenstvo Prunello-Plantaginetum majoris v málo užívané lesní cestě v sz. úbočí Měděnce; plocha snímku 10 x 1,2 m, expozice/svažitost NW/15°; v E3 okrajově bříza a modřín (cca 30 % svislého průmětu); 6. 8. 2007. E1 – pokryvnost 85 %, 20 druhů: Agrostis capillaris 3-4, Prunella vulgaris 3, Plantago major 2a, Potentilla erecta 2a, Rubus fruticosus agg. 2m, Scorzoneroides autumnalis 1, Senecio ovatus 1, Carex pilulifera 1, Juncus effusus +, Rubus idaeus +, Omalotheca sylvatica +, Cerastium holosteoides +, Juncus tenuis +, Avenella flexuosa +, Mentha arvensis +, Lastrea limbosperma r, Digitalis purpurea r, Plantago lanceolata r; E0 – pokryvnost 5 %, neanalyzováno. Snímek s24 – vřesoviště ve svažitém břehu Smuteční cesty, jižní okraj souvislých porostů; plocha snímku 6x4 m, expozice/svažitost SW/45°; 7. 8. 2007. E1 – pokryvnost 80 %, 17 druhů: Calluna vulgaris 4-5, Avenella flexuosa 2a, Galium saxatile 1, Agrostis capillaris 1, Carex pilulifera 1, Luzula luzuloides +, Campanula rotundifolia +, Fagus sylvatica +, Quercus petraea +, Larix decidua +, Digitalis purpurea +, Hieracium murorum +, Frangula alnus r, Salix caprea r, Betula pendula r, Picea abies r, Calamagrostis arundinacea r.

Strana 61


P o zná m k a: Travní porosty nad Lázněmi Libverdou nebyly snímkovány vzhledem k nevhodnému fyziognomickému stavu nedlouho po posečení, do jisté míry i kvůli nevalné botanické kvalitě převažující části trávníků (kulturní přepásané louky).

3.4 VEGETAČNÍ POMĚRY V DOTČENÝCH PLOCHÁCH ZÁMĚRU LYŽAŘSKÉHO AREÁLU

Botanické vyhodnocení navrhovaných sjezdovek a přibližovacích zařízení bylo autorem provedeno v dokumentaci z r. 2006. Jako podklad byl investorem (resp. objednatelem posouzení) poskytnut jednoduchý výkres zahrnující 10 sjezdových tratí o celkové délce přibližně 15,7 km a 9 přibližovacích zařízení (lanovek a vleků) o délce cca 13,8 km. Pracovní označení těchto objektů a jejich základní geografické vymezení je zřejmé z připojeného přehledu a mapky. Záměr byl později redukován o některé původně navrhované objekty (viz dále). Sjezdové tratě směřují ke čtyřem vrcholům a podle toho jsou i označeny: sjezdovky v úbočích Svinského vrchu („S“): - S1 – trasa je vedena v jjz. úbočí Svinského vrchu od okraje lesa nad Lázněmi Libverdou, délka trasy činí cca 1100 m, převýšení cca 245 m; - S2 – trasa je vedena obloukem východně od sjezdovky S1 a má stejné oba koncové body (tj. okraj lesa nad Lázněmi Libverda a Svinský vrch), délka trasy je přibližně 1250 m, převýšení cca 245 m; - S3 – trasa vychází z dolní části údolí Ztraceného potoka (v sousedství PP Pod Smrkem) a vystupuje severním svahem k vrcholu Svinského vrchu, její délka činí přibližně 1000 m, převýšení 220 m; sjezdovky v úbočích Měděnce („M“): - M1 – sjezdovka vychází od okraje autokempu v Novém Městě pod Smrkem a stoupá sz. svahem k vrcholu Měděnce, její délka činí 1750 m, převýšení 275 m; - M2 – sjezdovka probíhá východně od předchozí tratě a má stejné oba koncové body (tj. okraj kempu v Novém Městě a vrchol Měděnce), její délka činí zhruba 1850 m, převýšení 275 m; - M3 – tato nejkratší sjezdovka (cca 700 m, převýšení 190 m) obloukovitě sestupuje z Měděného vrchu k rozcestí u Ztraceného potoka; sjezdovky v úbočích Vlašského hřbetu („V“): - V1 – sjezdovka zaujímá západní svah Vlašského hřbetu v prostoru od Jizerské chaty na okraji Lázní Libverda a kótou 859 m, její délka činí cca 1850 m, převýšení cca 340 m; - V2 – trať je vedena severními svahy mezi Vlašským hřbetem (kóta 859 m) a rozcestím v údolí Ztraceného potoka; její délka je cca 1400 m, převýšení 275 m; sjezdovky v sz. úbočí Smrku („T“): - T1 – sjezdovka probíhá po sz. svahu Smrku, od jeho vrcholové plošiny až k rozcestí u Ztraceného potoka, její délka činí přibližně 2350 m, převýšení 525 m; - T2 – také tato sjezdovka je vedena severním úbočím Smrku, z jeho vrcholové plošiny až ke Ztracenému potoku, probíhá však východněji a její délka činí cca 2480 m, převýšení 525 m..

Strana 62


Přibližovací zařízení, tj. lanovky a vleky, zčásti probíhají souběžně se sjezdovými tratěmi, zčásti jsou vedeny ve zcela samostatných trasách. Většina tras se stýká na jednom místě v údolí Ztraceného potoka. Přibližovací zařízení jsou pracovně rozlišeny římskými čísly: I.

Lázně Libverda-Svinský vrch, délka 1100 m;

II.

Ztracený potok-Svinský vrch, délka 880 m;

III. Lázně Libverda (Jizerská chata)-Ztracený potok, délka 2350 m; vzhledem k profilu trati jde pravděpodobně o sedačkovou lanovku, případně o dva samostatné vleky v navazujících trasách; IV.

Lázně Libverda (Jizerská chata)-Vlašský hřbet, délka 1550 m;

V.

Ztracený potok-Vlašský hřbet, délka 1400 m;

VI.

Nové Město-Ztracený potok, délka 1800 m; vzhledem k profilu trati se musí jednat o sedačkovou lanovku;

VII. Nové Město-Měděnec, délka 1760 m; vzhledem k tomu, že trasa dvakrát kříží sjezdovky, jde nejspíše o sedačkovou lanovku; VIII. Ztracený potok-Měděnec, délka 600 m; IX.

Ztracený potok-Smrk, délka 2340 m; vzhledem k významu trati a možnosti celoročního využití, jakož i dvojímu křížení sjezdovky jde pravděpodobně o sedačkovou lanovku.

Strana 63


Obrázek č. 4: Lokalizace sjezdovek (červeně) a vleků, dle záměru z r. 2006. V současnosti již nejsou uvažovány objekty na Svinském vrchu (S1-S3, vleky I a II) a v zákresu chybí i zařízení VI (patrně lanová dráha). Předchozí záměr prošel určitou revizí, kdy byly vypuštěny sjezdovky a vleky na ekologicky zvláště exponovaném Svinském vrchu a rovněž není uvažována lanovka údolím Ztraceného potoka. Dle výkresu, přiloženého k zadání současné studii je tak ve sledovaném území navrhováno 7 sjezdových tratí a 6 přibližovacích zařízení, přičemž 4 se stýkají na jednom místě v údolí Ztraceného potoka pod Streitovým obrázkem. Charakteristika vegetace v trase navrhovan ých objektů l yžařského areálu

Strana 64


Následující text byl převzat (pouze s drobnými úpravami) z loňské studie autora, která se věnovala především plochám v blízkosti předpokládaného záběru lyžařských sjezdových tratí a přibližovacích zařízení. Jsou zde zachyceny vegetační poměry v celém potenciálně dotčeném prostoru, tj. – na rozdíl od letošního textu – i mimo botanicky významnější plochy. Pro úplnost zde byl ponechán i popis tras již déle nesledovaných.

Sjezdové tratě Trasa S1 (nyní již nenavrhována). Sjezdovka je vedena po jižním svahu Svinského vrchu a z větší části zasahuje starší bukové porosty. Při úpatí navazuje na zkulturněné travní porosty nad Lázněmi Libverdou, okrajově přechází po mlazině modřínu s příměsí smrku a buku (por. sk. 146 A 2c). Dále již vystupuje svahem – šikmo přetíná por. sk. 146 A 9c – vzrostlou bučinu se slabší příměsí smrku a s potlačeným bylinným patrem (jen místy, zvl. při úpatí roste hojněji Avenella flexuosa a Pteridium aquilinum). Pod cestou pak zasahuje do staršího porostu – por. sk. 146 A 15a – jedná se opět o bučinu s místní příměsí břízy a s dominantní metličkou v bylinném patře. Část záboru pod cestou spadá i do přilehlé paseky (pruhové holé seče) – por. sk 146 A 0. Také nad cestou se v trase sjezdovky nachází stará bučina (por. sk. 145 D 14 a 145 B 15b). Podrost je floristicky velmi chudý, s převažující Avenella flexuosa, místy s Vaccinium myrtillus. Přímo u cesty rostou dvě pěkné jedle. bučina nad cestou je výše obnovně rozpracovaná – do trasy zasahuje paseka a smrková tyčkovina s přimíšeným bukem, dále po spádnici probíhá úzký pruh vzrostlých smrků (por. sk. 145 D8), následuje další stará bučina (145 E 16a); porost je dosud dobře zapojený, v E1 s dom. Avenella flexuosa a přimíšeně s Calamagrostis arundinacea; východní okraj porostu byl nedávno odtěžen. Dole u cesty roste početně Lastrea limbosperma. Za úzkým pruhem smrkové tyčoviny stará bučina pokračuje, v mírně deluviálně obohaceném svahu je podrost poněkud bohatší – převládá Calamagrostis arundinacea, doprovod tvoří Avenella flexuosa, Maianthemum bifolium, Prenanthes purpurea. Nad další, víceméně vrstevnicově probíhající cestou trasa sjezdovky přetíná velmi pěknou starou bučinu na značně nevýživném stanovišti (por. sk. 142 F 15) – viz snímek s05. Nad touto bučinou se až k vrcholu Svinského vrchu rozkládají mladé porosty (tyčkoviny až tyčoviny) smrku ztepilého a omoriky, místy i s modřínem a břízou (por. sk. 142 F2), při hřebenovém průseku roste též smrk pichlavý. Trasa sjezdovky končí (resp. z pohledu lyžaře začíná) na travnatém průseku s místy vystupujícími skalkami a jednotlivými staršími buky, popř. břízami. Hodnocení: Sjezdovka „S1“ zasahuje v převážné míře do biologicky kvalitních acidofilních bučin, zčásti již obnovně rozpracovaných a přetíná tak souvislejší komplex relativně přirozených lesů, mj. navrhovaný za evropsky významnou lokalitu soustavy Natura 2000. Z hlediska ochrany přírody jde o značně kontroverzní zásah, který nelze doporučit. Trasa S2 (nyní již nenavrhována). Trasa je situována do jižních svahů Svinského vrchu. Probíhá východně od sjezdovky S1, zprvu v mírnějším úžlabinovém svahu. Zde zasahuje do smrkových kmenovin (por. sk. 204 B12 a 146 A 9b), místy se slabou příměsí až vtroušením buku. Dále vstupuje do zbytkové části smrkobukového porostu s pokročilou obnovou (por. sk. 146 B 15/1a). Porost má převážně charakter paseky přecházející do mlazin smrku a modřínu, v dolní části jsou zachovány zbytky staré bukové etáže. Podobný charakter, avšak již bez buku, má i sousední por. sk. 146 B 1b. Výše se mezi cestami nacházejí mlaziny až tyčkoviny modřínu, břízy, smrku a buku, nad nimiž je nerovnoměrně zachována stará buková etáž. V bylinném patře zde převažuje Calamagrostis villosa, hojně doprovázená Avenella flexuosa a Rubus idaeus. Nad horní cestou se rozkládají tyčoviny modřínu, přimíšeně smrku pichlavéStrana 65


ho, buku a břízy. Tento porost zasahuje až k hřebenovému průseku na Svinském vrchu, kde sjezdovka končí (resp. začíná). Ve vrcholových partiích (por. sk. 142 D 2b/1b) trasa zasahuje do mlaziny až tyčoviny smrku, modřínu, místy i smrku pichlavého, podružně s břízou a sporadicky i s bukem. Hodnocení: Na rozdíl od sjezdovky S1 nezasahuje tato trasa do souvislejších bukových porostů, ale prochází buď porosty významně hospodářsky pozměněnými, anebo porosty s původně vyšším zastoupením buku, ale nyní již v pokročilém stádiu obnovy a vesměs s dominancí nepůvodních jehličnanů. Trasa se ovšem okrajově dotýká navrhované evropsky významné lokality soustavy Natura 2000. Trasa S3 (nyní již nenavrhována). Trasa je vedena severním úbočím Svinského vrchu. Její počátek (resp. dojezd) je při levém břehu Ztraceného potoka, v těsném sousedství Přírodní památky Pod Smrkem. Trasa stoupá dosti příkře při jižním okrají zmíněného ZCHÚ, porostní skupinou 151 E 9. V dotčeném prostoru se jedná o mírně prosvětlenou smrkovou kmenovinu, do níž od severu zasahují jednotlivé staré buky, sporadicky i bříza. Místy je vyvinuta i keřová úroveň s bukem, převážně však chybí. Bylinné patro tvoří Calamagrostis villosa, Luzula luzuloides, Athyrium filix-femina, Avenella flexuosa, Vaccinium myrtillus, Carex pilulifera, Rubus subg. Rubus, zřídka i Carex remota. Výše po svahu je podrost oligotrofnější, s Avenella flexuosa a Calamagrostis villosa, doprovodně Calamagrostis arundinacea, Carex pilulifera a Luzula luzuloides. Jižní část porostní skupiny tvoří oplocená paseka – kultura smrku s vyššími nárosty břízy a krušiny. V podrostu i zde převažuje Avenella flexuosa a Calamagrostis villosa. V úseku nad cestou se v jižní části záboru nachází smrková kmenovina, v E2 níže s Frangula alnus, v E1 s Avenella flexuosa (dom.), Vaccinium myrtillus a Calamagrostis villosa. Severní část záboru nad cestou tvoří smrková tyčovina se slabou příměsí buku, bez podrostu. Výše se v trase nachází obnovně rozpracovaná smrková kmenovina s Calamagrostis villosa (dom.), Avenella flexuosa, doprovodně Athyrium filix-femina, Rubus idaeus, Dryopteris dilatata, Vaccinium myrtillus, Galium saxatile, Maianthemum bifolium. Východně přechází postupně do mlaziny smrku s příměsí modřínu a břízy. Porost je různověký, rozvolněný. Dále následuje smrková tyčkovina. Výše ve svahu, až k vrstevnicové cestě pokračují mladé jehličnaté porosty – nerovnoměrně zapojené (světlinaté) mlaziny smrku pichlavého, smrku ztepilého a modřínu s perspektivními prosadbami buku (stromky jsou po rozpadu plastových individuálních ochran vitální). V bylinném patře převažuje Calamagrostis villosa, dále přistupuje Senecio ovatus, Avenella flexuosa, Galium saxatile aj. V posledním úseku nad cestou leží v trase záboru smrková tyčovina, v krajích vylepšovaná smrkem pichlavým, vtroušeně s bukem. Trasa sleduje po východní straně vrcholový průsek, po obou stranách lemovaný mladými, převážně jehličnatými porosty. V dotčeném prostoru se nachází tyčkovina břízy a smrku, místy též smrku pichlavého, v průseku rostou jednotlivě starší buky. Hodnocení: Tato sjezdovka zasahuje většinou do mladších porostů s převažujícím smrkem, místy však s nadějnou příměsí buku. V dolní části prochází smrkovou kmenovinou, okrajově s vyznívajícím bukem a s floristicky bohatším bylinným podrostem. Závažnou skutečností je zde blízkost PP Pod Smrkem. Odlesněním by zde došlo k nežádoucímu oslunění chráněného porostu (potenciální porostní stěna je orientována na jih) a k narušení dosavadního porostního klimatu s neblahými důsledky na vývoj lesa. Ekologicky problematické je i ukončení sjezdové trati v nivě Ztraceného potoka.(pravděpodobná nutnost širšího přemostění toku a zemních prací, které nutně naruší přirozený ráz nivy i toku).

Strana 66


Trasa V1. Trasa dole vychází od Jizerské chaty nad Lázněmi Libverda a stupá severozápadně orientovaným svahem ke kótě 859 m (Vlašský hřbet). Začátek (resp. dojezd) je v pastevním areálu. Jižně od polní cesty zábor zaujímá málo udržovanou kulturní louku mj. s Lolium perenne, Phleum pratense, Dactylis glomerata, Trifolium repens, Agrostis capillaris, Festuca rubra + Plantago lanceolata, Veronica chamaedrys, Hypericum maculatum, Trifolium pratense, Ranunculus acris, Rumex obtusifolius (roztr.). Severně od cesty se nachází zdupaná pastvina ohraničená pletivem, víceméně podobného složení jako prve uvedený porost, navíc však s expanzí Rumex obtusifolius, Artemisia vulgaris a Cirsium arvense. Poté vstupuje do mírně prosvětlené smrkové kmenoviny s přimíšenou borovicí, vtroušeně i břízou a místy s bohatou podúrovní jeřábu, podružně krušiny a smrku (por. sk. 204 C 11). V podrostu převládá Avenella flexuosa a Maianthemum bifolium, místy hojné je Vaccinium myrtillus a Melampyrum sylvaticum, dále se na druhové garnituře účastní Calamagrostis villosa, Pteridium aquilinum, Calamagrostis arundinacea, Luzula luzuloides, Hieracium sabaudum, Rubus subg. Rubus Následuje mladý porost střídavě s modřínem, břízou a smrkem, podružně i s bukem. Poté trasa klínovitě přechází na sečenou louku, resp. pastvinu. Porost je zkulturněný, poblíž lesa oligotrofnějšího (až úhorového) rázu, s hoj. Festuca pratensis, dále s Agrostis capillaris, Holcus mollis, Festuca rubra, Achillea millefolium, Vicia cracca, Trifolium repens, Veronica chamaedrys, Rumex acetosa, Alchemilla sp. V živnějších polohách níže je častý i Rumex obtusifolius a Aegopodium podagraria. Okrajově dotčený les je opět smrková kmenovina s příměsí borovice a jeřábem v podúrovni, v E1 s Avenella flexuosa a Maianthemum bifolium. Vzápětí již trasa v plné šíři natrvalo vstupuje do lesa. V severní části záboru se zde nachází prosvětlená smrková kmenovina s borovicí (vtroušeně s modřínem, břízou a jeřábem), v E1 s Calamagrostis villosa, Avenella flexuosa, Vaccinium myrtillus, dále s Prenanthes purpurea, Maianthemum bifolium, Rubus subg. Rubus, Calamagrostis arundinacea, dole i Pteridium aquilinum. Na jihu jde o mladší smrkovou kmenovinu nestejnověkého vzhledu, místy prosvětlenou, jen vtroušeně s břízou. V E1 převládá Avenella flexuosa a Calamagrostis arundinacea, doprovodně vystupuje Dryopteris dilatata, Vaccinium myrtillus, Maianthemum bifolium a Luzula luzuloides. Výše ve svahu je v porostu přítomen mladší buk. V dalším úseku pod Smuteční cestou se nacházejí mladé smrkové porosty a různá obnovní stádia po dřívější smíšené bučině. Pouze na jihu do záboru zasahuje výběžek zachovalé smrkové bučiny, v E1 s Calamagrostis arundinacea, Avenella flexuosa, Fagus sylvatica, dále s Luzula luzuloides, Dryopteris dilatata, Prenanthes purpurea a Athyrium filix-femina. Charakter porostu přibližuje fytocenologický snímek s01. V prostoru mezi Smuteční a Francouzskou cestou se v trase záboru nachází několik porostů. Jižní část záboru tvoří mlazina buku s příměsí břízy a smrku v rozpadající se oplocence. V jejím sousedství se nalézá tyčkovina smrku s přimíšenou břízou, na severu pak dotěžovaná (silně prosvětlená) smrková kmenovina s vtroušeným bukem. V podrostu tohoto téměř pasekovitého útvaru roste Avenella flexuosa (dom.), Calamagrostis villosa (hoj.), Galium saxatile (hoj.), Luzula luzuloides, Dryopteris dilatata, Phegopteris connectilis (lok. hoj.), Digitalis purpurea (roztr.). Nad Francouzskou cestou trasa prochází přes nedotěžené zbytky smrkové kmenoviny (bez buku), převážně však holiny, návazně smrkové mlaziny až tyčoviny, V bylinném patře převažuje Avenella flexuosa a Calamagrostis villosa, hojné je Galium saxatile, z dalších druhů jsou přítomny Dryopteris dilatata, Phegopteris connectilis, Calamagrostis arundinacea (lok.), Senecio ovatus, Digitalis purpurea, Carex ovalis. Následují paseky (resp. holiny) nedávno zalesněné smrkem, ostrůvky smrků středního věku, výše i jednotlivé staré buky. Ve vrcholové partii zasahuje trasa do mladší smrkové kmenoviny a dále i do fragmentů zakrslé bučiny, původně s hojně přimíšeným smrkem. V bylinném patře tu roste Avenella flexuosa (lok. dom.),

Strana 67


Calamagrostis villosa, Calamagrostis arundinacea, Oxalis acetosella, Fagus sylvatica, Dryopteris dilatata, Maianthemum bifolium. Složení vrcholového porostu dokumentuje snímek s02. Hodnocení: Trasa sjezdovky zasahuje v dolní části smrkové kmenoviny, jen místy s vtroušeným bukem. Ve vyšším stupni probíhá po mladých porostech (až holinách) se zbytky starého smrkového a místy i bukového porostu. Většina porostů nemá zvláštní botanickou hodnotu, poměrně cenný je však nevelký fragment zakrslé hřebenové bučiny s ojedinělou dožívající jedlí. Za zmínku stojí i místy bohatší bylinné patro v dolní části trasy a drobná prameniště na rozhraní lesa a pastevního areálu. Trasa V2. Tato trasa má dojezd v údolí Ztraceného potoka, v místě, kde se sbíhají čtyři sjezdovky a stejný počet přibližovacích zařízení (původně jich mělo být dokonce 6). Zprvu probíhá ve velmi mírném svahu podél cesty nad pravým břehem Ztraceného potoka. Zde zasahuje do smrkové kmenoviny s vtroušeným bukem, který je místy hojně přítomen i v keřovém a zejména v bylinném patře. Na složení podrostu se podílí Avenella flexuosa a Vaccinium myrtillus, dále Calamagrostis villosa, místy Carex brizoides, doprovodně Calamagrostis arundinacea, Maianthemum bifolium, Phegopteris connectilis, roztroušeně Blechnum spicant, Trientalis europaea (lok.), místy početně Orthilia secunda. Dále do trasy zasahuje skupinka starých buků, za nimi již navazuje v dlouhém úseku mladá smrková kmenovina víceméně bez podrostu, místy prosvětlená a s občasnou příměsí mladého buku. Poté trasa kříží údolní úpad Ztraceného potoka. I zde se nachází mladý smrkový porost, místy, zvl. nad pravým břehem potoka, s početnějším zastoupením buku, v březích roste též klen. Bylinné patro je v zapojeném mladém porostu potlačeno, jen s nízkou pokryvností a hojněji ve světlinách (zvl. při potoce) roste Athyrium filix-femina, Calamagrostis arundinacea, Calamagrostis villosa, Dryopteris dilatata, Galeobdolon montanum, Oxalis acetosella, Phegopteris connectilis, Prenanthes purpurea, Rubus subg. Rubus, Senecio ovatus, Vaccinium myrtillus. Po vykřížení Smuteční cesty trasa sjezdovky sleduje pravý okraj pramenné úžlabiny s menší vodotečí (pravostranný přítok Ztraceného potoka). Porost je zde převážně mladý – smrková tyčovina až mladá kmenovina, místy se slabou příměsí buku a klenu, v E1 dole s Impatiens noli-tangere, Oxalis acetosella a Phegopteris connectilis, výše prakticky bez podrostu. Ve vlhké světlině při potoce roste bohatě Impatiens noli-tangere a Urtica dioica s doprovodem Senecio ovatus, Oxalis acetosella, Phegopteris connectilis, Chrysosplenium oppositifolium, Stellaria nemorum. Dále se pod horní cestou při pravém břehu potoka nachází skupinka starých klenů s přimíšeným bukem. V bylinném patře převažuje Senecio ovatus, hojnou příměs tvoří Galeobdolon montanum, Calamagrostis villosa, Stellaria nemorum, Mercurialis perennis (lok.), Impatiens noli-tangere, s nižší pokryvností vystupuje Crepis paludosa, Veronica montana aj. Charakter tohoto prameništního lesa přibližuje snímek s04. Nad cestou trasa sjezdovky zaujímá nejprve smrkovou mlazinu (až tyčkovinu) s příměsí břízy a smrku, v E1 s dom. Calamagrostis villosa, dále s Avenella flexuosa, Galium saxatile, méně s Rubus idaeus, Senecio ovatus a Luzula luzuloides. Výše až k hřebeni navazuje paseka s volně zapojeným porostem 1-1,5 m vysokých smrků, pouze nahoře s clonou starých stromů (smrků). Bylinné patro zde tvoří zejména Calamagrostis villosa, dále Avenella flexuosa, Galium saxatile, Dryopteris dilatata, Phegopteris connectilis, Digitalis purpurea, Rubus idaeus, Senecio ovatus, zř. i Calamagrostis arundinacea. Hodnocení: Tato sjezdovka prochází smrkovými porosty různého věku, převážně však II. a III. věkové třídy, pouze na dojezdu se nachází starší porost a v nejhořejším úseku je porost naopak ve stádiu kultury až mlaziny. Botanicky významný je fragment staré prameništní kleniny s bohatším bylinným patrem, které vyznívá ještě při Ztraceném potoce, kde v mladém Strana 68


smrkovém porostu je místy přítomen i přimíšený buk, vzácněji klen. Dotčený klenový porost je sice plošně omezený, typově však v Jizerských horách poměrně vzácný a i potenciálně jen maloplošně rozšířený. Jeho případná likvidace stavbou sjezdovky by tudíž byla poměrně významnou ztrátou. Případná stavba by rovněž musela řešit přechod údolnice Ztraceného potoka, kde by nejspíše bylo nutné zarovnat zahloubený terén. Je třeba rovněž poznamenat, že dolní polovina sjezdovky probíhá v jen velmi mírném svahu a je tudíž lyžařsky jen málo atraktivní. Trasa M1. Dojezd sjezdovky je na louce za areálem autokempu v Novém Městě. Trasa prochází v délce asi 500 m po nelesních pozemcích: zprvu je vedena po zkulturněné louce (nepříliš intenzivně sečený porost Festuca rubra, Trisetum flavescens, Arrhenatherum elatius, Agrostis capillaris, Holcus lanatus, Hypericum maculatum, Veronica chamaedrys, Aegopodium podagraria, Phleum pratense, ostrůvkovitě Solidago canadensis a Tanacetum vulgare). Dále šikmo kříží podobnou, avšak oplocenou louku, nedávno zalesněnou smrkem, podružně i borovicí. Poté přechází pruh vlhkých lad s nesouvislými seskupeními pionýrských dřevin (osika, bříza, jíva, v E2 místy Salix aurita); bylinné patro zde má místy charakter ± travních lad, často však dominuje Juncus effusus, Juncus acutiflorus a Lysimachia vulgaris. Za asfaltovou cestou následují další lada, v místě záboru převážně otevřená. Jádro této plochy tvoří rozsáhlý porost Juncus acutiflorus, menší porost Carex acuta, z dalších druhů se porůznu uplatňují Juncus effusus, Rumex acetosa, Angelica sylvestris, níže převažuje Carex brizoides. V sušších krajích převažují běžné trávy (Agrostis capillaris, Holcus mollis aj.), místy expandují ostružiníky. Dále sjezdovka prochází po sečené zkulturněné louce, místy s poměrně kvalitní druhovou garniturou. Na vstupu do lesního komplexu trasa zasahuje ± liniové seskupení starých buků, na něž navazují mladé porosty modřínu, smrku, na východě pak celistvější tyčkovina klenu s přimíšeným bukem. Všude v okolí bohatě zmlazuje buk. Trasa stoupá do svahu v okrajové části smrková kmenoviny s místní příměsí borovice, na východě též buku. V bylinném patře zde převažuje Avenella flexuosa, nižší pokryvnost má Calamagrostis villosa, přistupuje Galium saxatile, Luzula luzuloides, Rubus subg. Rubus, Digitalis purpurea a Senecio ovatus. Poté již sjezdovka vstupuje do komplexu mladých porostů – nejblíže se nachází smrková tyčkovina s přimíšenou břízou, výše je hojný modřín, smrk pichlavý, roztroušeně se přidružuje buk. Dále má porost až ráz smrkové tyčoviny s nestálou příměsí zmíněných dřevin. Porost tohoto charakteru zasahuje až do vrcholového průseku, podél nějž rostou i jednotlivé starší buky. Jihozápadně od průseku se ve svahu rozkládá pěkná acidofilní bučina (por. sk. 150 F 13) s dominantní Avenella flexuosa v E1, na vystupujících skalkách na hřbítku i s Vaccinium myrtillus a Carex pilulifera, zcela ojediněle i s Huperzia selago (2 drobné trsy). Dle výkresu bude tento porost sjezdovkou dotčen pouze zcela okrajově, v sousedství průseku, kde se nachází rozvolněný porost buku, okrajově i mladší smrková skupina (E1 je zde bohatší, s dom. Calamagrostis villosa + Senecio ovatus, Maianthemum bifolium aj.) Dále již sjezdovka sleduje vrcholový průsek s poměrně mírným sklonem. Na průseku dominuje Calamagrostis villosa, v oligotrofních úsecích je místy hojná Calluna vulgaris, dále se na druhové garnituře pasekových společenstev podílí Calamagrostis arundinacea, Avenella flexuosa, Agrostis capillaris, Juncus squarrosus, Lycopodium clavatum (lok. hoj.), Galium saxatile, Luzula luzuloides, Senecio ovatus. Jihozápadně od průseku se v trase záboru nachází březová tyčkovina s podsadbou buku v individuálních ochranách, navazuje pak oplocenka s mlazinou smrku pichlavého prosázeného bukem, v E1 zde roste zejména Avenella flexuosa, Vaccinium myrtillus a Galium saxatile. Níže po svahu, víceméně mimo zábor, rostou jednotlivé staré buky.

Strana 69


Nejvyšším bodem sjezdovky je vrchol Měděnce. Tvoří jej seskupení skal, po jejichž obvodu roste březová tyčovina, na jihu pak sousedí mlazina smrku pichlavého. Jihozápadně od vrcholu se nachází nevelký fragment původní zakrslé bučiny (v E1 s Avenella flexuosa + Calamagrostis villosa, Vaccinium myrtillus, Solidago virgaurea). Porost je zachycen fytocenologickým snímkem s06. (Právě popsaný porost sice leží mimo dosah vyznačené sjezdovky, nachází se ovšem přímo v trase lyžařského vleku.) Hodnocení: Dolní část trasy přechází po nelesních pozemcích, zčásti po mokřadních ladech mj. s dominancí Juncus acutiflorus.. Do trasy ovšem zasahují i mokřadní lada blíže nezjištěného charakteru, s údajným výskytem ochranářsky významné as. Crepido-Juncetum acutiflori. Lesní porosty ve vyznačené ploše záboru jsou vesměs botanicky nevýznamné – převažují mladé smrkové porosty, zčásti i s dominancí Picea pungens. Výjimkou jsou okrajově zasahující části starých bučin při vrcholovém průseku. Jejich dotčení však bude pravděpodobně jen zcela marginální až nulové. Trasa M2. Také tato sjezdovka má dojezd za autokempem v Novém Městě. Její nejdolejší část je vedena po nelesní půdě v délce téměř 700 m. Nejníže se nachází již dříve popsaná zkulturněná louka, po vykřížení asfaltové cesty následuje zpustlá kulturní louka s Phleum pratense, Dactylis glomerata, Arrhenatherum elatius, Festuca rubra, Agrostis capillaris, Elytrigia repens, z bylin se uplatňuje zejména Hypericum maculatum, Veronica chamaedrys, Anthriscus sylvestris, Solidago canadensis, Aegopodium podagraria, Taraxacum sect. Ruderalia, místy i Artemisia vulgaris. Nad polní cestou je již louka v udržovaném stavu, spíše krátkostébelná, s převažující Festuca rubra, dále s Agrostis capillaris, Trisetum flavescens, Trifolium repens, Achillea millefolium, Ranunculus acris, Leucanthemum ircutianum, Galium album, Alchemilla sp. aj. Zcela na východě se nachází oplocená zalesněná louka. Poté trasa vstupuje do lesního porostu: nejprve přechází po zapojené smrkové tyčovině až mladé kmenovině bez bylinného patra, za níž záhy navazují převážně mlaziny, posléze i tyčkoviny (až tyčoviny) s proměnlivým zastoupením modřínu, smrku ztepilého i pichlavého a břízy, sporadicky je vtroušen i buk. Bylinné patro tvoří mj. Calamagrostis villosa, Senecio ovatus, Avenella flexuosa, Galium saxatile, Vaccinium myrtillus. V blízkosti vrcholu Měděnce na několika místech (cesta, průsek) roste bohatě Lycopodium clavatum. Porost popsaného složení zasahuje až do vrcholových partií. Hodnocení: Dolní část trasy prochází po travních porostech bez větší botanické hodnoty (poněkud kvalitnější je udržovaná louka ve vyšším úseku), většina trasy je situována do mladých až velmi mladých jehličnatých porostů, zčásti i s hojným smrkem pichlavým. Buk je v trase zastoupen jen místy v mladých výsadbách. Tato sjezdovka patří k botanicky nejméně kvalitním lokalitám. Trasa M3. Situace v trase této krátké sjezdovky je poměrně jednoduchá. Trasa je vedena po jižním a jihozápadním úbočí Měděnce mlazinami až tyčkovinami smrku ztepilého i pichlavého, dále i modřínu, místy s přimíšenou břízou, roztroušeně i s bukem. Ojediněle a spíše mimo vlastní vyznačenou trasu, jsou dochovány trosky staré bukové etáže. Na dojezdu se nachází shluk starých buků se smrkovou výplní, v horní části svahu se ke sjezdovce těsně přibližuje menší prosvětlená bučina s dom. Avenella flexuosa v podrostu. Hodnocení: Sjezdovka v navrženém vymezení zasahuje do mladých jehličnatých porostů s nestálou a slabou příměsí buku, dotčeny mohou být i jednotlivé staré buky, zejména na dojezdu. Trasa T1. Trasa je vedena severozápadně z vrcholu Smrku do údolí Ztraceného potoka. V nejdolejší části prochází zapojenou smrkovou kmenovinou, prakticky bez příměsi (jen ojeStrana 70


diněle je vtroušen buk). Terén je zprvu v málo svažitém terénu výrazně podmáčený, což se projevuje bohatým rozvojem mechového patra (Sphagnum fallax, podružně Polytrichum commune, místy i Sphagnum riparium); na bylinném patře se účastní Calamagrostis villosa (celkově převažuje), Equisetum sylvaticum, Juncus effusus, Carex nigra, Carex echinata, Lysimachia nemorum, Oxalis acetosella, Ajuga reptans, Glyceria fluitans (lok.). Jakmile se sklon svahu zvyšuje, zamokření ustupuje a objevují se i nepočetné menší balvany. Od západu zasahuje skupinka starých buků, vůkol se rozšiřuje bukové zmlazení, V podrostu převažuje Calamagrostis villosa s příměsí Avenella flexuosa, Oxalis acetosella, Calamagrostis arundinacea, Dryopteris dilatata, podružně Carex pilulifera, Blechnum spicant. Záhy je však bylinné patro jen slabě vyvinuto a porost nabývá uniformního vzhledu. Pod Měděnou cestou se porost poněkud prosvětluje, což podmiňuje bohatší rozvoj E1. Na kamenitých výplavech roste několik buků a klenů, jejich podrost tvoří Calamagrostis arundinacea, Calamagrostis villosa, Galeobdolon sp., Dryopteris dilatata, Oxalis acetosella, Rubus idaeus, níže ve smrčině je místy rozšířeno Gymnocarpium dryopteris. Smrková kmenovina (s vtroušeným bukem a břízou) pokračuje ještě krátce nad cestou, v E1 zde však již převládá Calamagrostis villosa. Výše se již rozkládají pouze mlaziny smrku pichlavého, místy i modřínu a smrku ztepilého, dále též prosadby buku. Porosty podobného rázu se nacházejí v trase sjezdovky i nad výše ležící vrstevnicovou cestou: volně zapojená až mezernatá mlazina Picea pungens je vylepšena Picea abies, v E1 převládá Calamagrostis villosa, přistupuje Dryopteris dilatata, Avenella flexuosa, Vaccinium myrtillus, Rubus idaeus, Senecio ovatus, výše ve svahu se již místy objevuje Athyrium distentifolium. Nad další cestou (por. sk. 153 B 2/1) se nachází odrostlejší, ale značně rozvolněná mlazina smrku ztepilého a pichlavého, v E1 s Calamagrostis villosa + Avenella flexuosa, Vaccinium myrtillus, na menších balvanových akumulacích roste Athyrium distentifolium, Senecio ovatus a Rubus idaeus, při cestě roste Huperzia selago. Porost až k vrcholové plošině Smrku je podobný, převládá však smrk pichlavý, zatímco smrk ztepilý je přítomen jak z původních výsadeb, tak i v pozdějším vylepšení. Hodnocení: Sjezdovka v dolním úseku prochází v délce cca 700 metrů vzrostlou kulturní smrčinou, zčásti zpestřenou podmáčenými polohami a sporadickou listnatou příměsí. Zbytek trasy je veden rozvolněnými mlazinami s převahou smrku pichlavého, jejichž hodnotu lokálně zvyšují bohaté prosadby buku, botanicky významná je hojná přítomnost Athyrium distentifolium v kamenitých deluviích v horní části svahu. Trasa T2. V dolní části sjezdovka probíhá údolíčkem při pravostranném přítoku Ztraceného potoka. Nejdoleji se nacházejí paseky a navazující nesouvislé mlaziny až tyčkoviny smrku s vtroušeným bukem, buk hojněji vystupuje i na pasece (v nesouvislé keřové etáži). Vedle cesty se nachází poměrně rozlehlá manipulační plocha. Výše pak trasa pokračuje obnovně prosvětlenou smrkovou kmenovinou, do níž od severu proniká hojný buk. Buk místy velmi bohatě zmlazuje (nárosty většinou do 1-1,5 m výšky, místy poměrně zapojené). Potok s několika drobnými přítoky je provázen prameništi, na nichž porůznu roste mj. Carex brizoides, Lysimachia nemorum, Veronica officinalis, Carex remota, Chaerophyllum hirsutum, Equisetum sylvaticum, Ranunculus repens, Ajuga reptans, Stellaria nemorum. V okolním rozvolněném porostu je dominantou bylinného patra Calamagrostis villosa, doprovodně vystupuje Avenella flexuosa, Calamagrostis arundinacea, Oxalis acetosella a Dryopteris dilatata. Poté již trasa vstupuje do mlaziny až tyčkoviny smrku, s místy vtroušeným bukem a pod Měděnou cestou krátce i s převažujícím modřínem. V podrostu dominuje Calamagrostis villosa, místy je hojná Avenella flexuosa, ale i Calamagrostis arundinacea, dále přistupuje Oxalis acetosella, Luzula luzuloides, Digitalis purpurea, Athyrium filix-femina, Athyrium distentifolium (lok.), Dryopteris dilatata.

Strana 71


Po vykřížení Měděné cesty se v trase nachází nerovnoměrně zapojená tyčkovina (místy až tyčovina) modřínu, smrku pichlavého i ztepilého, jeřábu, břízy a buku, roztroušeně vystupují staré buky. V bylinném patře převažuje Avenella flexuosa, Calamagrostis villosa, Vaccinium myrtillus a Galium saxatile, místy je hojná Carex brizoides, dále přistupují Rubus idaeus, Calamagrostis arundinacea, Luzula luzuloides, Maianthemum bifolium, Oxalis acetosella. Trasa kříží i zrašelinělá prameniště mj. s Juncus effusus, Calamagrostis villosa, Carex echinata, Juncus filiformis, Salix aurita, Sphagnum cf. fallax, S. riparium, S. squarrosum, Polytrichum commune. Trasa pak na výraznějším výstupu zasahuje do pruhu mladé smrkové kmenoviny (por. sk. 149 F 5). Porost je plně zapojený, s ojediněle vtroušeným starším bukem. Bylinné patro je potlačeno, s nízkou pokryvností v něm místy roste Athyrium filix-femina, Dryopteris dilatata, Oxalis acetosella, Senecio ovatus, Polygonatum verticillatum, Calamagrostis villosa. Při východním okraji na tuto skupinu navazuje nerovnoměrně zapojená tyčkovina smrku pichlavého s příměsí břízy a smrku (vylepšení), místy i s prosadbami individuálně chráněných buků. Řídce je ve zbytcích horní etáže přítomen starý buk. Dále se v trase nacházejí i vlhčí a živnější polohy s Calamagrostis villosa (dom.), Calamagrostis arundinacea, Dryopteris dilatata, Vaccinium myrtillus, Digitalis purpurea, Juncus effusus, Carex echinata, Senecio ovatus, mladá dřevinná patra tvoří mj. jeřáb, buk a klen. Při potůčku výše se nachází i vilně zapojená starší klenina, v E1 s Calamagrostis villosa, Stellaria nemorum, Calamagrostis arundinacea, Rubus idaeus, Senecio ovatus, Milium effusum, Carex brizoides, Polygonatum verticillatum, Prenanthes purpurea, Senecio hercynicus, Galeobdolon sp. aj. Charakter porostu přibližuje fytocenologický snímek s07. Nad ukončení por. sk. 5 následuje mladý porost se střídavou dominancí smrku pichlavého a modřínu, přimíšeně s břízou a s prosadbami buku. Pod šikmo stoupající cestou okrajově do trasy sjezdovky zasahuje menší porost klenu s příměsí buku, v E1 s Calamagrostis arundinacea, C. villosa, Senecio ovatus a Rubus idaeus – blíže viz snímek s08. Několik starých klenů vyznívá ještě nad cestou. Výše po svahu pokračují odrostlé mlaziny smrku ztepilého, místy s početnějším smrkem pichlavým, roztroušeně přistupuje jeřáb, buk a klen; v E1 převládá Calamagrostis villosa. přistupuje Rubus idaeus, Senecio ovatus, místy Vaccinium myrtillus a Avenella flexuosa. Porost podobného rázu zaujímá i výše ležící svah, většinou však převládá smrk pichlavý, zapojenost porostu a jeho vzrůst se mění. V bylinném patře se střídají živnější fáze s Calamagrostis villosa, Athyrium distentifolium, Rubus idaeus, Senecio ovatus, Oxalis acetosella s chudšími fázemi s Vaccinium myrtillus, Calamagrostis villosa, Avenella flexuosa. Vrcholové partie jsou již víceméně pasekového vzhledu. Hodnocení: Trasa je vedena převážně mlazinami smrku pichlavého a ztepilého, místy se spontánní i kulturní příměsí buku, popř. klenu. Vtroušeně jsou v některých úsecích zastoupeny staré buky, které dnes tvoří velmi řídkou nadúroveň mladých, převážně jehličnatých porostů. Cenné jsou plošně omezené enklávy starších bukoklenových porostů s bohatším bylinným patrem. Zmínku zasluhují i občasná prameniště a mírně zrašelinělé plochy. Koridor této sjezdovky lze hodnotit jako botanicky významnější než koridor souběžně probíhající sjezdovky T1.

Strana 72


Přibližovací zařízení Zásah do lesních porostů je v případě těchto objektů výrazně menší, neboť jim vystačí průsek cca 10 m široký – naproti tomu průměrná šířka sjezdových tratí se dle zákresu pohybuje mezi 60 a 70 m. Proto jsou zde trasy lanovek a vleků většinou popsány jen ve stručnosti. Trasa I (nyní již nenavrhována) – vlek je veden ve svahu jihozápadně od Svinského vrchu. Zasahuje většinou do starých bučin, zčásti již obnovně rozpracovaných (prochází i přes několik pasek). V menší míře zasahuje mladší, převážně jehličnaté porosty (ve vrcholové poloze i se smrkovými exoty). Jedná se o nejproblematičtější trasu, která nejvíce zasahuje do hodnotných lesních přírodních biotopů. Trasa II (nyní již nenavrhována) – trasa vychází od Ztraceného potoka (zde v údolí bohaté zmlazení buku) a východním svahem směřuje k vrcholu Svinského vrchu. Na většině délky je vedena smrkovou kmenovinou, zčásti již obnovně rozpracovanou, v nejhořejším úseku prochází mladými jehličnatými porosty. Přírodně zachovalejší porosty nejsou v trase zastoupeny. Trasa III – sedačková lanovka mezi Lázní Libverdou a údolím Ztraceného potoka kříží mladší i zralejší smrkové, resp. smíšené jehličnaté porosty. Buk se vyskytuje pouze místy jako vtroušená dřevina, výjimkou je menší buková mlazina v údolí Ztraceného potoka; dále se v trase nacházejí živnější deluviální polohy a drobná prameniště. Dotčené porosty vesměs nemají větší botanickou hodnotu. Trasa IV – trasa vleku prochází v dolní polovině převážně smrkovými kmenovinami, místy s významnější bukovou příměsí, zasažen je i souvislejší bukový porost – por. sk. 204 E 15. Jedná se o mírně prosvětlenou bučinu s přimíšeným smrkem, v E1 s převahou Calamagrostis arundinacea, doprovodně Avenella flexuosa a Calamagrostis villosa (blíže viz fytocenologický snímek č. 001 v popisu sjezdovky „V1“). Ve vyšším stupni svahu jsou rozšířeny mladé porosty (místy až paseky) s převažujícím smrkem, místy přistupují bukové výstavky, při vrcholu Vlašského hřbetu pak i menší porost smrkové kmenoviny. Trasa V – v horní části trasy se nachází volně zapojená smrková mlazina, níže pak mladé smrkové porosty, pod Smuteční cestou četnější buky, v nivě Ztraceného potoka přistupuje klen. Trasa vleku sleduje cestu nad pravým břehem potoka v mladých kmenovinách smrku s lokální příměsí buku, vč. starších stromů. Trasa VI (nyní již nenavrhována) – trasa lanovky vychází z jižního okraje Nového Města, zprvu vede po sečené kulturní louce, dále kříží oplocený objekt vodojemu a přechází nadél ladní plochou s volně zapojeným remízkem pestrého složení (níže převažuje smrk s doprovodem klenu, dubu, výplní jívy, dále i břízou, v E1 zde Luzula luzuloides, Deschampsia cespitosa, Festuca gigantea, Fragaria vesca, Aegopodium podagraria, výše pak navazuje mladší březina s jívou a travnatým podrostem, krátce před vstupem do lesa do trasy zasahuje borová mlazina. Poté nejprve prochází smrkovou nesourodou kmenovinou, dále kříží pruh mladé olšiny (v E1 s dom. Senecio ovatus a Rubus subg. Rubus, dále s Rubus idaeus, Deschampsia cespitosa, Ranunculus repens, Lysimachia vulgaris, Athyrium filix-femina, Equisetum sylvaticum, Holcus mollis aj.). Dále trasa kříží cestu v údolí Ztraceného potoka, nato prochází mladými porosty dubu, smrku, břízy a buku, krátce i prosvětlenou kmenovinou modřínu, buku, a smrku s poněkud bohatším E1 (Rubus sp., Calamagrostis villosa, Fagus sylvatica, Senecio ovatus, Gymnocarpium dryopteris). Následuje složitá mozaika mladých porostů (převážně mlazin a tyčkovin) modřínu, smrku, ale hojně i břízy a porůznu též buku s mýtními kmenovinami smrku a buku, vč. již dotěžovaných zbytků. V bylinném patru střídavě dominuje Avenella flexuosa a Calamagrostis villosa, přistupuje Galium saxatile, Carex pilulifera, Luzula luzuloides, Dryopteris dilatata, Rubus idaeus, Senecio ovatus, v březích cesty je hojná Lastrea limbosperma (dále u cesty roste mj. Sieglingia decumbens a Juncus squarrosus). Prů-

Strana 73


sek lanovky při horní stanici kříží nivu Ztraceného potoka s příkrým pravým břehem. V nivě se zde nachází prosvětlená smrková kmenovina s Avenella flexuosa, Calamagrostis villosa, Calamagrostis arundinacea, Luzula luzuloides, Oxalis acetosella, Senecio ovatus, Orthilia secunda, Pyrola minor, Maianthemum bifolium, Prenanthes purpurea, Vaccinium myrtillus, Blechnum spicant (lok. hoj.), Luzula pilosa. Trasa VII – trasa této lanovky sleduje sjezdovku M1. Vychází z kulturní louky nad Novým Městem, kříží mokřadní lada, zč. se skupinami pionýrských dřevin a s porosty Juncus acutiflorus, dále pokračuje po sušších loukách až ladech a vstupuje do lesa. Zde krátce zasahuje do fragmentů listnatých porostů, poté vstupuje do smrkové kmenoviny, za níž navazuje delší úsek mlaziny smrku ztepilého, modřínu, smrku pichlavého, podružně i buku, následuje průchod smrkovou tyčovinou a další přírodě vzdálené mladé porosty v hřebenové partii Měděnce. Trasa VIII – trasa tohoto krátkého vleku prochází mlazinami až tyčkovinami s převahou smrku pichlavého a modřínu, okrajově i tenkou smrkovou kmenovinou a březovou tyčovinou. Pod vrcholem Měděnce trasa okrajově přetíná mezernatou starou bučinu, resp. zbytky dřívějšího bukosmrkového porostu, z nichž po vytěžení smrku zůstala jen nesouvislá buková etáž. Trasa IX – lanovka z údolí Ztraceného potoka na Smrk prochází v nejdolejším úseku smrkovou kmenovinou s místní slabou příměsí buku, poté již souvisle prochází různě zapojenými mlazinami, místy až tyčovinami smrku pichlavého, méně smrku ztepilého a níže i modřínu, místy s příměsí břízy a jeřábu a s prosadbami buku. Starší porosty se již v trase (kromě nejspodnějšího úseku) nenacházejí.

Strana 74


4. S HRNUTÍ Zájmové území severních a severozápadních úbočí Smrku, v němž je zvažován ambiciózní záměr výstavby zcela nového lyžařského areálu, je botanicky významnou částí Jizerských hor. Důležitost vymezeného prostoru spočívá již v tom, že Smrk (1124 m) je nejvyšší elevací české části Jizerských hor. Úpatí Smrku zasahují do nadmořské výšky cca 400 metrů, na nevelkém prostoru je tak dosaženo převýšení cca 700 metrů (ve vlastním řešeném území je to 654 m). Území je významné i geologicky, neboť na rozdíl od převažující části Jizerských hor je budováno převážně krystalickými horninami – rulami a svory, v masivu Měděnce a Rapické hory je pak význačný výskyt rudných nerostů, v minulosti dobývaných v množství drobných horních děl, jež dnes lze považovat za technickou památku, zároveň jde o důležité zimoviště netopýrů. Z vegetačního hlediska je území diferencováno podle přírodních podmínek (zejména podél gradientu nadmořské výšky, ale i úživnosti hornin, hydrického ovlivnění a matečné horniny), zásadní faktorem současného rozrůznění rostlinného krytu je ovšem antropogenní vliv, projevující se v hospodářské přeměně původně převážně bukových lesů na porosty víceméně čistě smrkové a dále pak v rozpadu smrkových lesů vlivem imisně-ekologických vlivů v poslední čtvrtině uplynulého století. V území, které je vyjma okrajových partií beze zbytku zalesněno, lze rozlišit základní čtyři vegetační formace: (a) relativně vitální kulturní smrčiny, ve výškách do 700 metrů zcela převažující, (b) fragmenty přírodě blízkých bučin, značně však ovlivněné pasečným hospodařením a dalšími degradačními vlivy, (c) zbytky víceméně přirozených smrčin podmíněných klimaticky i edaficky (podmáčené a skeletové) a (d) pasekové formace a místy nesouvislé mladé porosty s hojným uplatněním tzv. náhradních dřevin, zejména smrku pichlavého, místy i kleče a níže též modřínu. Bučiny jsou v území zachovány v řadě dílčích porostů, z nichž nejcennějšími jsou bučiny v jz. úbočí Vlašského hřebene a v jz. svazích Měděnce. Rozsáhlý komplex bučin přesahujících hranice řešeného území zaujímá jižní svahy Svinského vrchu, porosty jsou zde však rozpracovány řadou pruhových sečí – jejich hodnota z hlediska porostní dynamiky je tak dosti snížená. Opačný případ představuje fragment bučiny pod Měděnou cestou, s bohatou porostní výstavbou blížící se přírodnímu lesu, zde se ovšem jedná o porost relativně malý. Smíšené porosty buku a smrku s několika dožívajícími jedlemi jsou zachovány v PP Pod Smrkem, zajímavostí jsou zde pomístné podsadby tisu, jejichž perspektiva ale zatím zůstává otevřená. Porost se svým druhovým složením poměrně zřetelně odlišuje od dalších porostů s bukem v území a lze jej považovat za jedno z nejlépe zachovaných lesních společenstev v této části hor. Buk jako přimíšená či spíše vtroušená dřevina vystupuje i v řadě jinak zjevně kulturních lesních porostů. Fytocenologicky náležejí bučiny spíše k asociaci Luzulo-Fagetum, často s faciálním výskytem třtiny rákosovité (Calamagrostis arundinacea), pro tuto část Jizerských hor charakteristickým; teprve ve vyšších polohách jsou ostrůvkovitě dochovány i klasické horské bučiny s třtinou chloupkatou (as. Calamagrostio villosae-Fagetum). Botanicky význačné, avšak jen řídce zachovalé, jsou porosty klenu a buku na deluviálně obohacených půdách s častými pramennými vývěry. Klen vystupuje místy jako dřevina přimíšená i v (sub)mezotrofních bučinách, mimo vodou ovlivněné půdy. Smrčiny jsou potenciálně rozšířeny teprve v nejvyšších polohách Smrku, v nadmořských výškách nad 950 metrů, resp. ještě výše (nejvýše rostoucí, ale již zjevně podúrovňový buk byl zaznamenán ještě v 1060 m). Vlivem půdních anomálií (skeletové a podmáčené až zrašelinělé půdy) mohou přirozené smrčiny místy zasahovat i do nižších poloh. V důsledku imisního poškození jsou stanovištně přirozené smrčiny zachovány na Smrku jen v dílčích fragmentech, a to ještě jako porosty spíše středního věku (40-60 let).

Strana 75


Z fytocenologického hlediska je význačný zejména výskyt papratkových smrčin (Athyrio alpestris-Piceetum) ve strmějších skeletnatých svazích severně od vrcholové plošiny Smrku, většina potenciálního rozšíření tohoto typu lesního společenstva připadá na současné pasekové formace. Papratkové smrčiny jsou na Smrku vyvinuty nejlépe z celých Jizerských hor, další lokalitou s jejich souvislejším výskytem je sv. kvadrant Jizery, kde jsou však vyvinuty v méně vyhraněném, spíše přechodném typu. Jihovýchodně od vrcholu Smrku se zachovaly enklávy podmáčené smrčiny (BazzanioPiceetum), na vlastní vrcholové plošině je torzovitě zachována i smrčina přechodného rašelinného typu (Sphagno-Piceetum, resp. Calamagrostio villosae-Piceetum typicum var. eriophorosum). Zrašelinění vrcholového plateau Smrku je v porovnání s podobnými ekotopy při vrcholu Jizery, Smědavské hory, popř. Černé hory zřetelně menší. Převažující část území zaujímají lesní porosty výrazně pozměněné hospodářskou činností člověka. V rámci nich si zasluhují zmínky především mladé porosty obsazující nedávné „imisní holiny“. Zvláště ve vyšších partiích Smrku jde často o mezernaté porosty, v nichž kromě stanovištně více či méně přiměřeného smrku ztepilého bývá přítomen i smrk pichlavý, někdy též modřín, v nejvyšších polohách pak též stanovištně nepůvodní kleč. V mnohých porostech je v příměsi (z umělé i přirozené obnovy) zastoupen buk, jako výplňová dřevina náletového původu se místy hojně prosazuje bříza, řidčeji jeřáb ptačí. Podíl buku v některých mladých porostech dává příslib na zlepšení ekologického stavu lesů; severní úbočí Smrku jsou jednou z relativně mála lokalit v Jizerských horách, kde individuálně chráněný buk zdárně odrůstá zvěři. Výsadby buku bohužel končí v poměrně malé nadmořské výšce, čímž není zdaleka využit jeho ekologický potenciál. Geomorfologicky a do jisté míry i geobotanicky zajímavé jsou výrazně skeletnaté partie svahů, na nichž je les přirozeně rozvolněný a maloplošně se vytvářejí i podmínky pro vznik trvalého (přirozeného) bezlesí. Nejznámější a zřejmě i nejvíce vyhraněnou lokalitou tohoto typu je území PP Klečoviště na Smrku. Původnost výskytu kleče (dnes v podobě několika posledních odumírajících keříků, po obvodě nevhodně doplněných nedávno početně vysazenou klečí) na této lokalitě je ovšem sporná. Ekologicky podobné lokality v širším okolí se jeví méně extrémní a souvislejší přirozené bezlesí na nich zřejmě dříve vyvinuto nebylo. Vegetační diverzitu území doplňují nelesní plochy nad Lázněmi Libverdou a Novým Městem pod Smrkem. V prvním případě je zaujímají travní porosty využívané jako spíše extenzivní, nicméně kulturně silně ovlivněné pastviny. V druhém případě jde o mezofilní travní porosty s různou úrovní hospodářské údržby a druhové rozmanitosti, význačným biotopem jsou zde mokřadní lada. Jejich nejcennější část tvoří pěkně zachovalé porosty ohrožené suboceánské asociace Crepido-Juncetum acutiflori. Dále se zde nacházejí nesouvislé formace pionýrských dřevin na antropogenně ovlivněných půdách. Floristické šetření doložilo z území 270 taxonů vyšších rostlin, což je počet spíše nízký, ale vcelku odpovídající mozaice zastoupených biotopů a fytogeografickému kontextu. Jde o běžné druhy lesní části Jizerských hor, doplněné o skupinu druhů mezofilních luk a mokřadních lad a menší počet druhů stanovišť vysloveně synantropních. Do červeného seznamu ohrožené květeny ČR náleží 11 taxonů, z toho 4 v kategorii C3 (taxony ohrožené) a 7 v kategorii C4 (vzácnější taxony vyžadující pozornost); z druhů zvláště chráněných se byly v území zjištěny jen 3: hořec tolitovitý (Gentiana asclepiadea), tis červený (Taxus baccata; vysazen v PP Pod Smrkem) a vranec jedlový (Huperzia selago). V území dále roste řada relativně zajímavých druhů, jako je např. Blechnum spicant (žebrovice různolistá), Chrysosplenium oppositifolium (mokrýš vstřícnolistý), Epilobium obscurum (vrbovka tmavá), Homogyne alpina (podbělice alpská), Juncus acutiformis (sítina ostrokvětá), Luzula luzuloides x pilosa (pravděpodobný kříženec biky hajní a chlupaté, některé rostliny habituelně připomínají druh Luzula sylvatica,

Strana 76


který z Jizerských hor není znám a je relativně vzácný i v blízkých Krkonoších), Lycopodium clavatum (plavuň vidlačka), Melampyrum sylvaticum (černýš lesní), Mercurialis perennis (bažanka vytrvalá), Milium effusum (pšeníčko rozkladité), Orthilia secunda (hruštice převislá), Vaccinium uliginosum (vlochyně bahenní), Veratrum album subsp. lobelianum (kýchavice bílá Lobelova) a Veronica montana (rozrazil horský) – jde však o druhy, které v rámci Jizerských hor nejsou výjimečné, byť mnohé jsou v nich rozšířeny velmi nerovnoměrně a spíše řídce. Botanické hodnocení přímo v lokalitách zvažovaných lyžařských sjezdových tratí, koridorů lanovek a lyžařských vleků bylo uskutečněno již v roce 2006. Ukázalo především nevhodnost situování těchto objektů do úbočí Svinského vrchu, kde by způsobilo poměrně závažné konflikty s bučinami v jižních svazích a nepřímo ovlivnilo i PP Pod Smrkem na opačné straně vrchu. Další objekty přinášejí menší, přesto však nezanedbatelná rizika. Závažný se jeví zejména celkový plošný dopad záměru do území, fragmentace porostů a narušení dosud relativně velmi klidného zákoutí Jizerských hor. Problematické je také soustředění mnoha přibližovacích zařízení a sjezdovek do stísněného prostoru v údolí Ztraceného potoka – byť v současné podobě investičního záměru již oproti předchozímu návrhu značně redukované. Dotčení severních úbočí Smrku lyžařským areálem nelze posuzovat pouze na základě současného stavu, kdy lesní porost zde tvoří spíše pasekové útvary dosud zrcadlící nedávné trauma jizerskohorských lesů. Severní svahy Smrku mají zvýšený přírodní potenciál, spočívající jednak v místy nadějném zastoupení odrůstajícího buku, jednak v rozšíření ekologicky vyhraněných skeletových partií, na něž jsou vázány v Jizerských horách dosti vzácné přirozené smrčiny s papratkou alpínskou (Athyrium distentifolium), jednak zde v nejextrémnějších polohách les získává přirozeně mezernatý charakter, místy i s náznaky drobných, azonálně podmíněných bezlesí. S jistou opatrností lze konstatovat, že mladé porosty v severních svazích Smrku jsou svojí vitalitou a ekologickými zvláštnostmi potenciálně hodnotnější, než postkalamitní formace v jiných částech hor, ve srovnatelné nadmořské výšce. Z tohoto důvodu by měly být spíše chráněny před narušením a posíleny vnosem dřevin, které zde na velkých plochách evidentně chybějí, tedy buku, jeřábu a klenu, v omezeném měřítku též jedle.

Strana 77


5. L ITERATURA BURDA J. (1994a): Geobotanický průzkum masivu Smrku. – Ms. [depon. in: Správa CHKO Jizerské hory, Liberec] DEMEK J. [ed.] & al. (1987): Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. – Academia, Praha, 584 pp. ELLENBERG H. et al. (1992): Zeigerwerte von Pflanzen in Mitteleuropa. – Scripta Geobot., Göttingen, 8: 1-258. FRANK D. & KLOTZ S. (1990): Biologisch-ökologische Daten zur Flora der DDR. – Wissenschaftliche Beiträge Martin-Luther-Universität Halle-Wittenberg, Halle (Saale), 1990/32 (P 41). GRIME J. P. (1979): Plant strategies and vegetation processes. – Chichester, New York, Brisbane, Toronto. HRAŠKO J. & al. (1991): Morfogenetický klasifikačný systém pôd ČSFR. 2. vyd. – Výzk. Ústav Pôd. Úrod., Bratislava. CHALOUPSKÝ J. [red.] (1988): Geologická mapa ČR (1:50 000). List 03-14 Liberec. – Ústř. Ústav Geol., Praha. CHALOUPSKÝ J. [red.] (1990): Geologická mapa ČR (1:50 000). List 03-12, 03-11 Frýdlant. – Ústř. Ústav Geol., Praha. JEHLÍK V. (2001): Mapování biotopů Natura 2000 na lokalitě L0010JH „Paličník–Smrk–Měděnec“. – Ms. [depon. in Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha] KUBÁT K. [ed.] (2002): Klíč k úplné květeně České republiky. – Academia, Praha. KUČERA J. & VÁŇA J. (2003): Check- and Red List of the bryophytes of the Czech Republic. – Preslia, Praha, 75: 193-222. MIKYŠKA R.et NEUHÄUSLOVÁ Z. (1969): Geobotanická mapa ČSSR. 1. České země. List M-33-X Liberec. – Academia a Kartografické nakladatelství, Praha. MORAVEC J. & al. (1995): Rostlinná společenstva České republiky a jejich ohrožení. 2. vydání. – Severočes. Přír., Litoměřice, Příl. 1995, 1–206. NEUHÄUSLOVÁ Z. et al. (1998): Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky (1:500 000). – Academia, Praha. NOVÁK P. [red.] (1993): Syntetická půdní mapa České republiky (1:200 000). List A-3 Liberec. – Výzk. Úst. Meliorací a Ochr. Půdy, Praha. PROCHÁZKA F. [ed.] (2001): Černý a červený seznam rostlin České republiky (stav v roce 2000). – Příroda, Praha, 18: 1-166. QUITT E. (1971): Klimatické oblasti ČSSR. – Stud. Geogr., Brno, 16: 1-74 (mapa). SKALICKÝ V. (1988): Regionálně fytogeografické členění ČSR. – In: Květena ČSR, díl 1., Academia, Praha. TOMÁŠEK M. (1995a): Půdní mapa ČR (1:50 000). List 03-12, 03-11 Frýdlant. – Ústřední ústav geologický, Praha. TOMÁŠEK M. (1995b): Půdní mapa ČR (1:50 000). List 03-14 Liberec. – Ústřední ústav geologický, Praha. VESECKÝ A. [ed.] & al. (1961): Podnebí Československé socialistické republiky. Tabulky. – Praha. VIŠŇÁK R. (2006): Lyžařský areál Smrk. Botanické posouzení. – Ms. [depon. in: Správa CHKO Jizerské hory, Liberec] Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení Zákona ČNR č. 114/1992 Sb WITTIG R., DIESING D. & GÖDDE M. (1985): Urbanophob-Urbanoneutral-Urbanophil. Das Verhalten der Arten gegenüber dem Lebensraum Stadt.- Flora 177: 265-282.

Strana 78

BOTANICKÝ PRŮZKUM. severních a severozápadních svahů Smrku v Jizerských horách

Recommend Documents