Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta
Ústav ochrany lesů a myslivosti
Změny struktury taxocenóz pisivek (Insecta: Psocoptera) ve vegetačních stupních v oblasti masívu Smrku v Moravskoslezských Beskydech
Diplomová práce
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracoval:
doc. Ing. Otakar Holuša Ph.D.
Matěj Knápek Brno 2013
1
Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: „Změny struktury taxocenóz pisivek (Insecta: Psocoptera) ve vegetačních stupních v oblasti masívu Smrku v Moravskoslezských Beskydech“ zpracoval sám a u v e d l j s e m v š e c h n y p o u ž i t é p r a m e n y. S o u h l a s í m , a b y m o j e d i p l o m o v á p r á c e b y l a z v e ř e j n ě n a v s o u l a d u s § 4 7 b Z á k o n a č . 111 / 1 9 9 8 S b . , o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna Mendelovy
ke
účelům
studij ním
univerzity
Brně
v
shodě
ve
o
s
archivaci
Vyh l ášk ou
rektora
elektronické
podoby
závěrečných prací. kvalifikační
Autor licenční
smlouvy
(subjektem) předmětná
si
o
práce využití
vyžádá
licenční
se
dále
autorských
písemné
smlouva
zavazuje, práv
stanovisko
není
v
rozporu
před
že
díla
s
jinou
univerzity s
sepsáním
o
osobou tom,
oprávněnými
že
zájmy
univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne 4. dubna 2013 ……………………………… Podpis studenta 2
Poděkování: T ímto bych rád poděkoval vedoucímu své bakalářské práce doc. Ing. Otakaru Holušovi, Ph.D. za cenné připomínky při vytváření této bakalářské práce a za časté odborné konzultace. Děkuji tímto i správě C H K O M o r a v s k o s l e z s k é B e s k y d y, k t e r á b y l a d a l š í m v ý r a z n ý m z d r o j e m literárních pramenů. Dále děkuji i své přítelkyni a rodině, za stoprocentní podporu při mém studiu, a v neposlední řadě i svým blízkým a přátelům.
3
K N Á P E K M AT Ě J Změny
struktury
taxocenóz
pisivek
(Insecta:
Psocoptera)
ve
vegetačních stupních v oblasti masívu Smrku v Moravskoslezských Beskydech
ABSTRAKT V letech 2010 až 2013 byly na lokalitách v NPR Salajka, PR Smrk a PR
V Podolánkách
populace vyloučit
v CHKO
Moravskoslezské
pisivek.
Výzkum
probíhal
ovlivnění
těchto
populací
na
třech
lidským
Beskydy chú,
zkoumány
z důvodu
faktorem.
Na
snahy těchto
lokalitách bylo uloveno kolem 1500 jedinců pisivek. Nejpočetnějšími druhy byly Caecillius burmeisteri a Caecillius despaxi. Cílem bylo zjistit
a
vyhodnotit
rozdíly
v druhovém
složení
mezi
jednotlivými
vegetačními stupni a porovnání výsledků z let 1997 - 2000. Počet druhů klesá od 5. do 8. VS. Azonální stanoviště ovlivněné vodou jsou druhovou rozmanitostí spíše podobnější 5. vegetačnímu stupni. Nejvíce jedinců bylo uloveno na smrku ztepilém, nejvíce druhů osidlovalo buk lesní. Srovnání mezi lety 1997 – 2000 a 2010 – 2013 nevykazovaly změny vegetační stupňovitosti na zájmových lokalitách. Klíčová slova: M o r a v s k o s l e z s k é B e s k y d y, P i s i v k y ( P s o c o p t e r a ) , N P R S a l a j k a , P R Smrk,
PR
V Podolánkách,
vegetační
stupňovitost,
bioindikace,
taxocenózy
K N Á P E K M AT Ě J Changes in the structure of taxocenoses pisivek (Insecta: Psocoptera) in vegetation zones of massive Smrk in the MoravianSilesian Beskyds
ABSTRACT In
the
years
locations
NPR
2010-2013 Salajka,
were PR
studied
Smrk
and
population PR
V
psocids
in
the
Podolánkách
in
the
M o r a v i a n - S i l e s i a n B e s k y d y. T h e r e s e a r c h w a s c o n d u c t e d i n t h r e e protected areas, due to efforts to exclude the influence human factor at these
populations.
individuals
psocids.
At
these
The
most
locations numerous 4
was
caught
species
about
were
1500
Caecillius
burmeisteri
and
Caecillius
despaxi.
The
aim
was
to
identify
and
evaluate the differences in species composition between vegetation zone and comparing results from 1997 - 2000. Number of species decreases from the 5th to 8 VS. Species diversity are rather similar to t h e f i f t h v e g e t a t i o n z o n e i n a z o n a l h a b i t a t s a f f e c t e d b y w a t e r. M o s t individuals were caught in Norway spruce, most species inhabiting beech. Comparison between the years 1997 - 2000 and 2010 - 2013 showed no change in vegetation zones in these areas. Ke yw or ds: Moravskoslezské V Podolánkách,
B e s k y d y, Psocids
NPR
Salajka,
(Psocoptera),
bioindication, taxocenosa
5
PR
Smrk,
vegetation
PR
zones,
OBSAH 1.
ÚVOD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8
2.
CÍLE PRÁCE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 0
3.
PŘÍRODNÍ POMĚRY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 1
3.1 Biogeografické a jiné členění území . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 2 3.1.1 Jiná členění ČR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 2 Fytogeografické členění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 2 Rozdělení na přírodní lesní oblasti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 3 3.2 Geologické a pedologické poměry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 4 3.3 Geomorfologické členění a reliéf . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 4 3.3.1 Regionální členění reliéfu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 5 3.4 Hydrologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 6 3.5 Klimatické poměry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 6 3.6 Flóra a vegetace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 7 3.7 Fauna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 8 3.7.1 Savci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 9 3.7.2 Hmyz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 9 3.8 Přírodní zajímavosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 0
4.
METODIKA A POUŽITÉ ZKRATKY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 1
4.1 Použité zkratky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 1 4.2 Metodika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 1 4.3
Popis lokalit sběru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 2
5.
LITERÁRNÍ PŘEHLED . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 5
5.2 Klimatické změny a živočichové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 8
6
5.3 Vegetační stupňovitost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 9
6.
VÝSLEDKY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 9
7.
DISKUSE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 5
8.
ZÁVĚR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 9
9.
SOUHRN . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 1
10.
SUMMARY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 3
11.
LITERATURA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 5
12.
P Ř Í LO H Y . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 9
7
1. Úvod Les je společenstvím mnoha organismů, jenž spolu spolupracují a jsou na sebe zcela závislí. Les je na našem území konečným stádiem sukcese, proto by se nacházel na téměř všech lokalitách v České republice. Pro vytvoření konkrétních lesních společenství jsou limitující a u r č u j í c í m í s t n í p o d m í n k y j a k o : p ů d a , k l i m a t i c k é p o d m í n k y, n a d m o ř s k á výška
apod.
vytvořeny
Pro
a
lehčí
chápání
které
jsou
sestaveny
zjednodušení
různé
s y s t é m y,
pro
člověka
jsou
různých
podle
klasifikačních hledisek např. vegetační stupňovitost, lesnická typologie apod. Les, jak ho známe dnes, je výsledek veškerých činností člověka. Proto
i
lesní
porosty
v chráněných
územích
jsou
ovlivněny
např.
průmyslovou činností člověka. Změny lesních ekosystémů člověk způsobuje nejen hospodářskou činností v lese, změnou struktury lesů, druhovým a věkovým složením a j i n ý m i z á s a h y, a l e i č i n n o s t m i p r o b í h a j í c í m i m i m o l e s . Ty t o z á s a h y m o h o u o v l i v n i t n e b o z m ě n i t l e s n í p r o s t ř e d í n e b o i p ř í r o d n í p o d m í n k y. Ty t o z m ě n y s e d a j í d í k y n ě k t e r ý m r o s t l i n n ý m a ž i v o č i š n ý m d r u h ů m dobře pozorovat. Aby byly tyto organismy vhodné pro použití jako i n d i k a č n í d r u h y, m u s í s p l ň o v a t n ě k t e r é p o d m í n k y. M u s í b ý t s n a d n o sesbíratelné
a
snadno
rozpoznatelné.
Dále
musí
být
v okolí
v dostatečném množství a ekologické nároky jednotlivých druhů. Pokud z n á m e d ř í v ě j š í a n y n ě j š í s t a v, j e m o ž n é o d v o d i t , j a k a o j a k é m n o ž s t v í s e p o s u n u l y s t a n o v i š t n í p o d m í n k y. P r o t y t o p o t ř e b y s e č a s t ě j i v p r a x i používají rostlinné
i n d i k á t o r y,
pružně jako
které ale nereagují tak
indikátory živočišné. Pro živočišné indikátory většinou platí, že jejich odchyt
a
determinace
je
časově
náročnější
než
u
indikátorů
r o s t l i n n ý c h . Ta k é z n a č n á p o h y b l i v o s t a v e l i k o s t d a n ý c h i n d i k á t o r ů j e komplikací při širším využití zooindikátorů v praxi. P i s i v k y v š e c h n y t y t o p o d m í n k y d o b ř e s p l ň u j í . Ta t o t ř í d a h m y z u j e málo početná, ale ve svém výskytu je běžná. I přesto, že imaga jsou rychlá a mrštná, je jejich sběr díky častému výskytu poměrně snadný. Pro kvalitní a hluboké rozpoznání ekologických nároků jednotlivých druhů v této hmyzí třídě je ještě nutné mnoho udělat, ovšem u našich
běžnějších druhů je již známo dost, aby se podle výskytu druhů pisivek dalo poukazovat na ekologické poměry na místech výskytu. Pro porovnávání výsledků mezi jednotlivými lokalitami
sběru je
n u t n é i p o r o v n a t p ř í r o d n í p o d m í n k y n a t ě c h t o p l o c h á c h . To l z e n ě k o l i k a z p ů s o b y.
Z lesnického
hlediska
je
nejjednodušší
a
nejefektivnější
p o u ž í t p o z n a t k y l e s n i c k é t y p o l o g i e . Te n t o s y s t é m j e c h a r a k t e r i s t i c k ý sdružováním
podobných
stanovišť
pomocí
ekologické
sítě.
trofických řad horizontálně a vegetačních stupňů vertikálně.
9
Pomocí
2. Cíle práce Cíly této práce jsou: Nasbírat plochách
materiál v oblasti
modelové PR
skupiny
Smrk,
NPR
pisivek
na
již
stabilizovaných
Salajka
a
PR
V Podolánkách
v Moravskoslezských Beskydech Vyh od not it s lo že n í ( dom in an ci, význ amn é dr uh y) ta xoc en ó z p is i vek Nasbíraný materiál srovnat s materiálem pocházejícím z let 1997 – 2000, na základě rozdílů diskutovat možné změny taxocenóz pisivek Zhodnotit význam pisivek pro lesní ekosystémy
10
3. PŘÍRODNÍ POMĚRY Z k o u m a n é ú z e m í l e ž í n a p l o š e C H K O B e s k y d y, k t e r á b y l a v y h l á š e n a 5 . b ř e z n a 1 9 7 3 v ý n o s e m M K Č S R č . j . 5 3 7 3 / 1 9 7 3 o r o z l o z e 11 6 0 0 0 h a a lesnatosti 71%. Důvod pro vyhlášení této CHKO byly její výjimečné přírodní
h o d n o t y,
zejména
původních
zbytky
pralesovitých
lesů
s
výskytem vzácných karpatských živočichů a rostlin. Beskydská krajina má dosud mimořádnou estetickou hodnotu, která vznikla historickým člověka
soužitím
s horami.
Význam
chráněné
krajinné
oblasti
je
podtržen vyhlášením 53 maloplošných zvláště chráněných území. V rámci budování evropské soustavy chráněných území Natura 2000 byla celá CHKO navržena jako Evropsky významná lokalita a v roce 2005 zde byly zřízeny hned 2 ptačí oblasti – Beskydy a Horní Vsacko (Anonymus 2000). Přírodě blízké způsoby hospodaření v beskydských lesích jsou na první pohled možná méně nápadné, ale o to důležitější, neboť právě lesy mají nedocenitelný význam pro přežití mnoha druhů živočichů, rostlin a hub a pro svou schopnost zachycovat srážky a zabraňovat povodním. přirozené
K
nejdůležitějším
druhové
skladby
zásadám
lesa
a
patří
zachování
ponechávání
starých
a
obnova
stromů
v
p o r o s t e c h . Ve s p o l u p r á c i s v l a s t n í k y a l e s n í m i h o s p o d á ř i p o d p o r u j e správa
CHKO
zlepšování
druhového
složení
lesů,
především
vysazováním a ochranou j edlí, buků, klenů, původních vysokohorsk ých smrků,
jilmů.
Cílem
je
snížit
zastoupení
nepůvodních
smrkových
m o n o k u l t u r v e p r o s p ě c h s t a n o v i š t ě p ů v o d n í c h d ř e v i n ( A n o n y m u s 2 0 11 ) .
11
Obrázek 1: Mapa převzatá z www.beskydy.ochranaprirody.cz
3.1 Biogeografické a jiné členění území provincie: středoevropských listnatých lesů podprovincie: Západokarpatská bioregion: Beskydský Beskydský
bioregion
je
výraznou
hornatinou
a
vráso-zlomovou
s t a v b o u t v o ř e n o u h o r s k ý m i p á s y. S v a h y s e v y z n a č u j í s v o u p r u d k o s t í a s v ý m i z a o b l e n ý m i h ř b e t y. Te n t o b i o r e g i o n l e ž í p ř e v á ž n ě v o r e o f y t i k u , v e fytogeografickém
podokrese
Radhošťské
B e s k y d y,
Ve ř o v i c k é
v r c h y,
Besk ydské podhůří a Jablunkovské mezihoří. Poměrně chudá flora je tvořena
kompletní
subtermofytů.
Díky
řadou
oreofytů
místnímu
a
reliéfu
je je
typická zde
nepřítomností
malé
zastoupení
karpatských migrantů doprovázející květenu nižších poloh (upraveno p o d l e C u l k a 1 9 9 6 ) . Ta t o o b l a s t l e ž í v e v ý š k o v é m r o z m e z í 3 5 0 – 1 3 2 4 m.n.m.
3.1.1 Jiná členění ČR
Fytogeografické členění Do tohoto bioregionu spadají tyto fytogeografické celky (Skalický 1988): 12
Fytogeografický obvod: Karpatské mezofytikum (Mesophyticum carpaticum) 80. Střední Pobečví a. Vsetínská kotlina b . Ve ř o v i c k é v r c h y 84. Podbeskydská pahorkatina a. Beskydské podhůří b. Jablůnkovské mezihoří Fytogeografický obvod: Karpatské oreofytikum (Oreophyticum carpaticum) 99. Moravskoslezské Beskydy a. Radhošťské Beskydy b. Slezské Beskydy tvoří
Mezof ytikum
přechod
mezi
teplomilnou
a
chladnomilnou
květenou. Zahrnuje stupeň suprakolinní (kopcovinný) a submontánní (podhorský, vrchovinný). Oreofytikum jsou horské oblasti s převažující květenou.
chladnomilnou
(středohorský,
supramontánní
stupně
Zahrnuje
oreální,
montánní
smrkový)
(hornatinný),
a
subalpínský
(klečový) (Slavík et all 1997). Příslušnost území ke karpatské horské soustavě
se
projevuje
přítomností
řady
karpatských
druhů.
Mezi
endemity vázané pouze na prostor Karpat patří oměj tuhý moravský (Aconitum firmum subsp. moravicum), chrpa měkká (Cyanus mollis), světlík slovensk ý (Euphrasia slovaca), a hořeček žlutavý (Gentianella lutescens) (Jaskula a kol. 2004).
Rozdělení na přírodní lesní oblasti Beskydský bioregion překrývá téměř shodně přírodní lesní oblast (dále
jen
PLO)
Moravskoslezské
40
Moravskoslezské
Beskydy
tvoří
B e s k y d y.
nepříliš
Definice
pravidelný
PLO
40
-
rovnoběžník
s vlnitými hranicemi (Plíva 1984). Celková výměra je cca 82 432 ha, s výměrou porostní půdy cca 62 008 ha. V PLO naprosto převažuje výskyt edafických kategorií ekologické řady živné - 84,55%. Značné je 13
zastoupení ekologické řady obohacené humusem 5,39% a obohacené vodou 4,17%. Pouze 3,9% je stanovišť z ekologické řady kyselé a 1,17%
z
řady
ekologické nepatrně.
zastoupeny
oglejené.
Ze
živné
Ostatní
řady
ekologické řady
ekologické
jsou
jsou
nejvíce
zastoupeny stanoviště edafické kategorie svěží S (39,60%), bohaté B (24,81%) a svahové F (16,38%). Podle vegetačních stupňů (dále jen VS) převládá 5.VS (73,61%) nad 4. VS (15,50%) a 6. VS (8,87%). P ř e v l a d a j í c í m i s o u b o r y l e s n í c h t y p ů j s o u 5 S , 5 B , 5 F, 4 B , 6 S a 4 S (Holuša a Holuša 2000).
3.2 Geologické a pedologické poměry Z hlediska
regionální
geologie
leží
CHKO
ve
vnějším
flyšovém
pásmu. Složitá geologická stavba na tomto území vznikla v několika fázích alpínské orogeneze. Je to důsledek kolize africké a eurasijské d e s k y n a k o n c i k ř í d y a n a z a č á t k u t e r c i é r u . D n o o c e á n u Te t h y s b y l o vyzdviženo, flyšové usazeniny na jeho dně zvrásněny a v miocénu jako bezkořenné přík rovy od jihu až j ihovýchodu přesunuty přes autochton Českého masívu. Z hlediska složení se flyš vyznačuje mnohonásobným rytmickým střídáním vrstev jílovců, prachovců, pískovců a slepenců. Ta t o o b l a s t j e v ě t š i n o u o d n o s n ý m ú z e m í m . Z p o k r y v n ý c h ú t v a r ů j s o u vyvinuty zejména pleistocénní a holocénní fluviální sedimenty říčních t e r a s a n i v. F l y š o v é h o r n i n y j s o u z d e s i l n ě g r a v i t a č n ě d e f o r m o v á n y zejména hlubinným ploužením. (Jaskula a kol 2004). P ů d y j s o u s t ř e d n ě h l u b o k é a ž h l u b o k é k a m b i z e m ě , k r y p t o p o d z o l y, r a n k r y, m í s t y i g l e j e a f l u v i z e m ě ( S e r v u s 2 0 0 3 ) . K y s e l é h u m ó z n í g l e j e s vysokou
hladinou
vyvinuté
jsou
spodní
zde
vody
stupňovitě
a
zpomaleným
uložené
rašeliny
odtokem. na
Ty p i c k y
pramenných
h o r i z o n t e c h - t z v. „ s i h l y “ . P o v r c h p ů d y j e k r y t s i l n ě j š í v r s t v o u s u r o v é h o humusu
případně
mechu
(rašeliníku),
pod
nimiž
se
nachází
těžké
jílovité půdy se sklonem ke zhutnění (Servus 2003).
3.3 Geomorfologické členění a reliéf To t o ú z e m í n á l e ž í k e g e o m o r f o l o g i c k é p r o v i n c i i Z á p a d n í K a r p a t y, k soustavě vnější Západní Karpaty a k podsoustavám Západobeskydské podhůří
a
Západní
B e s k y d y.
Jádro 14
tvoří
celek
Moravskoslezské
Beskydy složený ze dvou částí. Na severu je to monoklinální hřbet, č l e n i t á h o r n a t i n a z v a n á p ř e d n í h o r y, k t e r á j e t v o ř e n á p ř e v á ž n ě v e l m i odolnými sedimenty godulské jednotky ukloněných k jihu. Střední výška činí 703 m. Podélná tektonická sníženina Rožnovské brázdy a podélná erozní sníženina M o r á v k y,
v méně
odolných
Čeladenky
a
horninách
odděluje
Ostravice
pramenů
v okolí od
řek
Předních
Lomné,
hor
nižší
g e o r e l i é f Z a d n í c h h o r. O s u s n í ž e n i n y R o ž n o v s k é b r á z d y t v o ř í ú d o l í ř e k y Rožnovská Bečva. Podél řeky jsou vyvinuty pleistocénní akumulační t e r a s y. V této oblasti je množství pseudokrasových jeskyní. Mezi největší patří Kněhyňská jeskyně na jihovýchodním svahu Kněhyně, která má délku
280
m
a
svými
57,5
m
je
nejhlubší
propasťovitou
jeskyní
v popisovaném území. Z dalších uvedu Cyrilku na Pustevnách, která měří 370 m, a jeskyně na Radhošti, které jsou opředeny spoustou mýtů a legend (Jaskula a kol 2004). V této oblasti jsou svahy s největší sklonitostí v České Republice. Radhošťská hornatina na 223 km2 dosahuje střední výšky 701,5 m a středního sklonu 15°41´ (Holuša a Holuša 2000)
3.3.1 Regionální členění reliéfu podle Demka a kol. (1987) Provincie ZÁPADNÍ KARPATY Soustava (Podprovincie) IX Vnější Západní Karpaty Podsoustava (oblast) IXE Západní Beskydy Celek IXE-2 Rožnovská brázda Okrsek IXE-2b Zašovská pahorkatina Celek IXE-3 Moravskoslezské Beskydy Podcelek IXE-3A Radhošťská hornatina Okrsek IXE-3A-a Hodslavický Javorník IXE-3A-b Radhošťský hřbet IXE-3A-cMezivodská vrchovina Podcelek IXE-3B Lysohorská hornatina Okrsek IXE-3B-a Ropická rozsocha IXE-3B-b Zadní hory IXE-3B-c Lysohorská rozsocha
15
3.4 Hydrologie Popisovaná oblast je velmi vodná, specifický odtok kolísá mezi 10 – 25
l*s*km2.
Fyzickogeografické
faktory
způsobují
poměrně
malou
r e t e n č n í s c h o p n o s t . To p o t v r z u j e 4 5 % k o e f i c i e n t o d t o k u , v e v y š š í c h polohách až 60%. Pomyslná přímka mezi vrcholy Véřovických vrchů, Radhoště,
P i n d u l y,
Čertova
mlýnu,
Martiňáku,
B u m b á l k y,
Ve l k é h o
Polomu a Jablunkovského průsmyku vede hlavní evropské rozvodí. Severně od této linie voda odtéká korytem řeky Odry a jejími přítoky (Lubina, Ostravice, Morávka) do Baltského moře. Pro svou čistotu jsou tyto toky hojně využívané jako zdroje pitné vody (vodní nádrž Šance a Morávka). Jižně od výše zmiňované linie vodstvo odtéká řekou Bečvou, která patří do úmoří Černého moře. Z m i ň o v a n é ú z e m í j e c e l k o v ě c h u d é n a p o d z e m n í v o d y. Z a b r a ň u j í tomu nepříznivé horniny karpatského flyše. I přesto byla část Beskyd kryjící se s CHKO vyhlášena za chráněnou oblast přirozené akumulace v o d ( C H O PAV ) ( J a s k u l a a k o l . 2 0 0 4 ) .
3.5 Klimatické poměry Podle
klimaticko-geografického
členění
(Quitt
1975)
spadá
popisované území do chladné klimatické oblasti. V nejnižších polohách se dlouhodobá roční teplota pohybuje do 7˚C, Na Lysé hoře, která je klimaticky shodná se Smrkem, je to jen 2,6˚C. Častým jevem jsou zimní teplotní inverze se zhoršenými rozptylovými podmínkami, sníženými úhrny
slunečního
svitu
a
extrémně
nízkými
přízemními
teplotami.
Vzhledem k převažujícímu západnímu proudění vzduchu je pro pohoří typické velké množství srážek. Lysá hora s průměrným ročním úhrnem srážek
1389,8
mm
se
řadí
mezi
srážkově
nejbohatší
místa
ČR.
Absolutní měsíční maximum na Lysé hoře je 811,5 mm (červenec 1997). Souvislá sněhová pokrývka se v nejvyšších polohách drží až 180 dní. Průměrná délka slunečního svitu je 1600hodin za rok.
16
Chladné oblasti CH4 0 - 20 80 - 120 160 - 180 60 - 70 -6 - -7 12 - 14 2-4 4-5 120 - 140 600 - 700 400 - 500 140 - 160 130 - 150 30 - 40
KLIMATICKÉ CHARAKTERISTIKY Počet letních dnů Počet dnů s průměrnou teplotou 10°C a více Počet mrazových dnů Počet ledových dnů Průměrná teplota v lednu (°C) Průměrná teplota v červenci (°C) Průměrná teplota v dubnu (°C) Průměrná teplota v říjnu (°C) Průměrný počet dnů se srážkami 1 mm a více Srážkový úhrn ve vegetačním období Srážkový úhrn v zimním období (mm) Počet dnů se sněhovou pokrývkou (mm) Počet dnů zamračených Počet dnů jasných
CH6 10 - 30 120 - 140 140 - 160 60 - 70 - 4 - -5 14 - 15 3-4 5-6 140 - 160 600 - 700 400 - 500 120 - 140 150 - 160 40 - 50
Tabulka 1: Přehled naměřených teplot a srážek (převzato z OPRL)
3.6 Flóra a vegetace V dnešní době jsou na území CHKO ve většinovém zastoupení lesní s p o l e č e n s t v a . Ta t o s p o l e č e n s t v a j s o u z v ě t š í č á s t i z m ě n ě n a l i d s k o u činností.
Z důvodu
změněných
v důsledku
podmínek
pěstování
smrkových monokultur na plochách s nadmořskou výškou i pod 400 m byly pro tuto diplomovou práci vybrány tři maloplošná chráněná území. Proto bude v této práci popsáno rostlinná vegetace daných lokalit. přírodní
V národní
rezervaci
(dále
jen
NPR)
Salajka
jsou
zastoupeny tyto stanovištní typy 5F1, 5B1, 5B6, 5D5, 5U1 a 5V9 ( A d a m , H o r t , Vr š k a 2 0 0 3 ) . V d ř e v i n n é s k l a d b ě j e h l a v n í b u k l e s n í . Z dalších
dřevin
je
zastoupena
jedle
bělokorá,
javor
klen
a
smrk
ztepilý. V bylinném patru se nachází kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), bažanka vytrvalá
(Mercurialis ostřice
verticillatum), (Galeobdolon pryšec
(Vero n ica
lesní
montanum),
mandloňovitý montana),
kokořík
perennis),
(Carex
papradka
(Tithymalus samorostlík
přeslenitý
sylvatica),
samice
klasnatý
pitulník
(Athyrium
amygdaloides), (Actaea
(Polygonatum horský
filix-femina),
rozrazil spicata),
horský svízel
vonný (Galium odoratum), šalvěj lepkavá (Salvia glutinosa), šťavel kyselý
(Oxalis
acetosella),
violka
lesní
(Viola
reichenbachiana),
věsenka nachová (Prenanthes purpurea), žindava evropská (Sanicula europaea) aj. (Popelářová 2005).
17
Pro přírodní rezervaci (dále jen PR) Smrk je dřevinné zastoupení smrk
ztepilý
73,6%,
buk
lesní
19,6%
a
mezi
důležitými
dalšími
dřevinami j e javor k len 1,2% a j edle bělokorá 1,3% mezi dalšími borovice lesní, modřín opadavý, bříza bělokorá a jasan ztepilý (Holuša a
Holuša
2001).
Dominantním
druhem
bylinného
patra
je
třtina
chloupkatá (Calamagrost is villosa), dopr ovázená bikou lesní (Luzula s y l v a t i c a ) , s e d m i k v í t k e m e v r o p s k ý m ( Tr i e n t a l i s e u r o p a e a ) , v ě s e n k o u nachovou
(Prenanthes
myrtillus),
kapradí
purpurea),
rozloženou
borůvkou
brusnicí (Dryopteris
(Vacc i nium
dilatata),
metličkou
k ři vo lak o u ( Av en e lla fl ex uo sa), šť a ve lem k ys e l ým (Ox a l is ac eto se l la) a pstročkem dvoulistým (Maianthemum bifolium). Mezi vzácnější druhy horské květeny patří např. oměj tuhý moravský (Aconitum firnum subsp. oměj
moravicum), (Streptopus
pestrý
(Aconitum podbělice
amplexifolius),
čípek
variegatum), alpská
(Homogyne
obj ímavý alpina)
a
kamzičník rakouský (Doronicum austriacum). Na skalních výchozech vzácně roste sleziník zelený (Asplenium viride) (Servus 2003). Zvláštností
PR
V Podolánkách
jsou
jedny
z mála
rašelinišť
v Beskydech. U rašelinných ok rostou jedinci smrku ztepilého o stáří kolem 150 let, na tyto ostrůvky navazuje sekundární smrková tyčovina. Mezi vtroušené dřeviny patří jedle bělokorá a buk lesní. patro
tvoří
rozložená villosa),
sedmikvítek (Dryopteris
dilatata),
( Tr i e n t a l i s
třtina
b r u s n i c e b o r ů v k a ( Va c c i n i u m
(Maianthemum metlice
evropský
bifolium),
trsnatá
metlička
(Deschampsia
europaea),
chloupkatá
myrtillus),
křivolaká
cespitosa),
Chudé bylinné kapraď
(Calamagrostis
pstroček
dvoulistý
( Av ene l l a
flexuosa),
žebrovice
různolistá
( B l e c h n u m s p i c a n t ) a k ý c h a v i c e b í l á L o b e l o v a ( Ve r a t r u m a l b u m s u b s p . lobelianum). Mechové patro je bohatě vyvinuto, převažují rašeliníky ( S p h a g n u m s p . d i v. ) a p l o n í k y ( P o l y t r i c h u m s p . d i v. ) ( Vr á n a , J . 1 9 8 2 ) .
3.7 Fauna Největší význam území spočívá v přítomnosti starých přirozených porostů, z nichž některé mají pralesovitý charakter (Krupa a Křenek 2003). Proto jsou tyto stanoviště cennými lokalitami pro výzkum a pozorování
všech
živočichů.
Na
ně
jsou
vázány
mnohé
ohrožené druhy ptáků, savců, ale i zástupců z řady hmyzu. 18
vzácné
a
3.7.1 Savci Pro své strmé svahy a klidové partie jsou tyto místa vhodná pro v e l k é š e l m y. Z d a l š í c h b ě ž n ý c h d r u h ů j s o u t o s r n e c o b e c n ý , j e l e n l e s n í (Cervus elaphus), rejsek horský (Sorex alpinus); plch lesní (Dryomys nitedula);
myšice
temnopásá
(Apodemus
agrarius);
myšivka
horská
(Sicista betulina) a další (Jaskula a kol. 2004).
3.7.2 Hmyz Na
popisovaném
území
byly
sledovány
i
populace
říše.
hmyzí
Z faunisticky významných jsou to např. tyto: -Pterostichus karpatský
lesní
rufitarsis druh,
cordatus
B e s k y d y,
L e t z n e r,
J e s e n í k y,
dle
1847-je
Sudetsko-
Pulpána
žije
pouze
v původních starých porostech, často pod kůrou padlých kmenů, - Pterostichus foveolatus (Duftschmied, 1812), Pterostichus pilosus ( H o s t , 1 7 8 9 ) - j s o u k a r p a t s k é d r u h y, v B e s k y d e c h n a z á p a d n í h r a n i c i rozšíření, dál na západ nezasahující. -Agyrtes bicolor Castelnau, 1840-Pralesní, velmi skrytě žijící druh, na Smrku sbírán Hlisnikowským a popsán jako zvláštní druh Agyrtes n o h e l i H l i s n i k o w s k i , 1 9 6 4 , a p o z d ě j i Š u s t k e m s y n o n i m i z o v á n s A . b i c o l o r, dle
Nohela
se
živí
larvami
muchnic,
žijící
převážně
ve
vyšších
polohách pod kůrou hnijících pařezů a kmenů. -
Xestobium
R e i t t e r, 1 8 9 0 - Č e r v o t o č
austriacum
vázaný
na
o d u m í r a j í c í j e d l e , k a r p a t s k ý d r u h v e s t ř e d n í E v r o p ě z n á m z U k r a j i n y, Slovenska a Rakouska, v České republice jen v Beskydech (Vávra, 1 99 3-Lysá hor a, Bumb á lk a, Smrk ) -Ampedus melanurus (Mulsant et Gillebeau,1855)-kovařík vázaný vývojem na červeně zhnilé dřevo jedlí, v Beskydech
se ještě vyskytuje
n a Bumb á lc e a Lysé hoř e. -Peltis grossa (Linnaeus, 1758)- je Boreomontánní druh, typický pralesní
brouk,
výskyt
pod
kůrou
usychajících
jedlí,
v ČR
jen
v Beskydech. -Sinodendron
cylindricum
roháčovitých-Lucanidae,
v bílé
(Linnaeus, hnilobě
1758)-Představitel bukových
pahýlů,
v souvislejších bukových porostech vyšších poloh. Mezi druhy chráněné vyskytující se na této lokalitě patří: 19
čeledi výskyt
-Ceuruchus chrysomelinus (Hochenwarth, 1785)- Druh je kriticky ohrožený dle vyhlášky 395/1992,
v zájmové oblasti zjištěn Sitkem,
vyvíjí se v červeně zhnilém rozpadajícím se dřevě, především jedlí, výjimečně smrku nebo jiných dřevin (Kuras 2003).
3.8 Přírodní zajímavosti Na území NPR Salajka je jednou z nejvýznamnějších mykologických lokalit pralesovitého charakteru na území České republiky (dále jen ČR).
Na
padlých
kmenech
se
nachází
dnes
již
vzácné
druhy
d ř e v o k a z n ý c h h u b . To t o ú z e m í j e t a k é v ý z n a m n é v e l k ý m z a s t o u p e n í m jedle a tím, že zde 60 let nedochází k těžebním zásahům. (Jaskula a kol. 2004) Nejcenněj šími složkami PR Smrk jsou zbytk y přirozených porostů ve věku 200 – 230 let. V přirozených částech porostů se zachoval vzácný horský ekotyp původního beskydského smrku ztepilého, který vyniká velikostí a úzkou štíhlou korunou. V PR ovlivněny
V
Podolánkách
odvodňovací
byly
v minulosti
soustavou
a
rašelinné
druhotným
ekosystémy
zalesněním
smrkem
ztepilým, proto je zde snaha tyto porosty především v okolí rašelinných o k r o z v o l n i t a p r o s v ě t l i t . Ta t o r e z e r v a c e j e d o s t i o v l i v n ě n a v e l k ý m turistickým ruchem a nedalekým otevřeným hnojištěm, odkud hrozí p ř í s u n d u s í k a t ý c h l á t e k . H o d n o t n á j e t a t o l o k a l i t a i t z v. s i h l y, c o ž j s o u mokřadní louky a prameniště, které vznikaly na svahových stupních zpravidla na místech sesuvů (Jaskula a kol. 2004).
20
4. Metodika a použité zkratky 4.1 Použité zkratky ČR
Česká Republika
CHKO
Chráněná krajinná oblast
PLO
Přírodní lesní oblast
UHUL
Ústav hospodářské úpravy lesů
LS
Lesní správa
VS
Ve g e t a č n í s t u p e ň
OPRL
Oblastní plán rozvoje lesů
S o LT
Soubor lesních typů
PP
Plán péče
SP
Stupeň přirozenosti
PD
Počet dřevin
Chú
Zvláště chráněná území
C H O PAV
Chráněná oblast přírodní akumulace vod
NPR
Národní přírodní rezervace
PR
Přírodní rezervace
BK
buk lesní (Fagus sylvatica)
JD
jedle bělokorá (Abies alba)
KL
javor klen (Acer pseudoplatanus)
SM
smrk ztepilý (Picea abies)
BO
borovice kleč (Pinus mugo)
MD
modřín opadavý (Larix decidua)
BR
bříza bělokorá (Betula pendula)
JS
jasan ztepilý (Fraxinus excelsior)
4.2 Metodika Na nejvíce
již
dříve
pisivek,
zmapovaných tento
lokalitách
materiál
bylo
bylo
nutno
potřeba roztřídit
sesbírat a
co
porovnat
s v ý s l e d k y, k t e r é b y l y s b í r á n y v l e t e c h 1 9 9 7 - 2 0 0 0 . N e j v ě t š í p o z o r n o s t byla kladena na spodní větve zhruba do 3m nad zemí, ale nebylo 21
o p o m e n u t o a n i p ř í z e m n í p a t r o v e g e t a c e , h r a b a n k a , k a m e n y, a n i k ů r a stromů. Větve byly sklepávány 1m dlouhou dřevěnou tyčí a smýkadlem o průměru 0,35m a pytlem s jemného tylu s násadou 0,8m dlouhou. Jeden sběr se skládal ze sta sklepů, přičemž na větev o délce cca 1,5m vyšly p r ů m ě r n ě t ř i s k l e p y. Z t o h o v y p l ý v á , ž e j e d e n s b ě r b y l p r o v á d ě n z v í c e stromů. Stromy byly vybírány podle dřevin – na každé lokalitě bylo zvlášť sbíráno ze všech dostupných dřevin a postavení v porostu – byly v y b í r á n y s t r o m y s k o r u n o u d o s a h u j í c í d o s p o d n í c h p a t e r. B y l i n n é p a t r o bylo také smýkáno stejným smýkadlem s tím, že jeden sklep byl jeden p o h y b s m ý k a d l e m o d é l c e a s i 2 m . K m e n y, h r a b a n k a a k a m e n y b y l y prohlíženy okulárně. Kmeny byly ohledávány do výšky 1,7m v 5 kusech o d k a ž d é d ř e v i n y, h r a b a n k a b y l a v ž d y p r o h l í ž e n a o r o z l o z e 1 m ² a kameny byly prohlíženy jen výjimečně jako doplněk k výše zmíněným způsobům. Ulovený materiál byl vyčištěn, roztříděn a nasán pomocí exhaustoru do skleněných epruvet a tam hned zalit 70% technickým lihem. Po přetřídění byla smýkací tyč i smýkadlo důkladně očištěno tak, aby zde hmyz nezůstával. Poté
bylo
Determinace
nutné byla
sesbíraný
provedena
materiál podle
určit
a
Günthera
roztřídit (1974)
a
do
druhů.
Lienharda
(1998). Nomenklatura, zoogeografické rozšíření a ekologické nároky jsou použity podle Lienharda (1998). Číslování
vegetačních
stupňů
je
prováděno
podle
lesnicko-
typologického klasifikačního systému (Plíva 1971).
4.3
Popis lokalit sběru Aby
bylo
možné
porovnat
výsledky
s měřením
provedené
doc.
Holušou v letech 1997 – 2000. I z tohoto důvodu jsou lokality označeny stejnými jmény a nacházejí se na stejných místech jako u Holuši 2003. Be – 9 Ta t o l o k a l i t a s e n a c h á z í v P R S m r k . J d e o v e l m i v ý š k o v ě a v ě k o v ě r o z r ů z n ě n ý p o r o s t v e v ě k u k m e n o v i n y, k t e r ý m á v í c e p a t r o v ý z á p o j ( 3 0 5 0 % ) . I V. a V. p a t r o d o b ř e v y v i n u t é . Z a s t o u p e n í t o h o t o p o r o s t u j e S M 5 0 , B K 3 5 a J D 1 5 . S LT j e z d e 6 S a n a d m o ř s k á v ý š k a 1 0 6 0 m . n . m . Východní expozice se sklonem 20 - 24˚. SP 2 a PD 3. Be – 10 22
Sběrná
plocha
nacházející
se
v PR
Smrk
je
lehce
prosvětlená
kmenovina pralesovitého tvaru. Zápoj 30 – 50%. Zastoupení SM 60, BK 4 0 a J D + . L o k a l i t a s e S LT 6 S . N a d m o ř s k á v ý š k a 1 0 8 0 m . n . m . Východní expozice s 12 - 15˚ sklonem. SP 2 a PD 3. Be – 13 L o k a l i t a v P R S m r k j e m l a z i n a s e s k u p i n o v i t ý m z p ů s o b e m v ý s a d b y. Z a s t o u p e n í p o r o s t u j e S M 6 5 , B K 2 5 , J D 1 0 . S LT j e z d e 7 Z
a
nadmořská výška 1230 m. n. m. Jihovýchodní expozice se sklonem do 10˚, SP a PD 3. Be – 14 L o k a l i t a s e n a c h á z í u K l i n s k é c h a t y. J e d n á s e o B K k m e n o v i n u , z á p o j 8 0 % . L o k a l i t a s e S LT 6 A , n a d m o ř s k o u v ý š k o u 1 0 4 0 m . n . m . a východní expozicí s 20˚sklonem, SP 2 a PD 1. Be -16 Další zkusná plocha v PR Smrk, která se nachází jen kousek pod vrcholem. Místy až 90% zápoj. Zastoupení porostu je SM 95 a BK 5. S LT j e z d e 7 S a n a d m o ř s k á v ý š k a 1 2 4 0 m . n . m . V ý c h o d n í e x p o z i c e o sklonu 15 -20˚. PD 2 a SP 3. Be – 17 Lokalita
se
nachází
na
hřbetu
Smrku
v PK
Smrk.
Jde
o
SM
kmenovinu o horní výšce do 5, klečí a s pomístně rozmístěným keřovým B K a J D . S LT 8 Z n a p o v í d á , ž e l o k a l i t a j e v n a d m o ř s k é v ý š c e 1 2 7 5 m . n . m. Be – 18 Oblast pouze nepatrně vzdálená od předchozí. Zápoj až 100%. Z a s t o u p e n í j e k l e č 8 0 % a S M 2 0 . S LT j e 8 Z
a nadmořská výška 1270
m. n. m. Be – 26 Plocha ležící v PK Smrk. Jedná se o smrkové kmenoviny s dobrým V. p a t r e m . V í c e p a t r o v ý z á p o j ( 6 0 % ) . Z a s t o u p e n í m j e z d e S M 9 0 , B K 1 0 a J D + v e s l o ž e n í S M a J D a B K k o t l í k y. S LT j e 7 S a n a d m o ř s k á v ý š k a 11 5 0 m . n . m . J i h o v ý c h o d n í e x p o z i c e a 2 0 ˚ s k l o n e m a P D 3 a S P 2 . Be – Bi – 1 J d e o l o k a l i t u p ř í m o v N P R S a l a j k a . Te n t o p o r o s t j e p r a l e s o v i t é h o c h a r a k t e r u s B K , J D a d a l š í m i v t r o u š e n ý m i d ř e v i n a m i . S LT j e z d e 5 B a nadmořská výška je 760 m. n. m.
Lokalita má severozápadní expozici
o sklonu do 15˚, SP 2 a PD 3. 23
Be – Bi – 5 Jde o lokalitu v monokulturní smrkové kmenovině nad NPR Salajka. Zápoj se pohybuje okolo 80%. S LT j e
5B
a nadmořská
výška
790 m.
n.
m.
Jde o 10˚
svah
se severovýchodní expozicí, SP 4. Be – Bi – 6 Plocha
v BK
skupině
ve
věku
přestárlé
kmenoviny
se
100%
z á p o j e m . N a d m o ř s k á v ý š k a j e z d e 7 7 0 m . n . m . n a S LT 5 B . E x p o z i c e s e svahem 5˚, SP 3. Be – Bi – 7 J d e o l o k a l i t u u m í s t ě n o u h n e d v e d l e r e z e r v a c e S a l a j k a . Ta t o l o k a l i t a zde byla umístěna pro porovnání druhů na smrku ztepilém a buku lesním na stejných či téměř shodných lokalitách. Nadmořská výška je 7 6 0 m . n . m . a S LT 5 B . S k l o n j e z d e d o 5 ˚ s v ý c h o d n í e x p o z i c í , P D 1 a SP 4. Be – P – 1 Jedná se o SM kmenovinu v blízkosti chú V Podolánkách. Lokalita s e n a c h á z í u l e s n í c e s t y, t a k ž e s p o d n í v ě t v e j s o u n í z k o n a s a z e n é . Z á p o j a ž 9 0 % . Z a s t o u p e n í p o r o s t u j e S M 9 0 , B K 1 0 . S LT j e 5 S . J Z expozice se sklonem okolo 20˚. PD 2, SP 4. Be – P – 2 Jde o mlazinu na podmáčených půdách v okolí rašelinných ok. Z a s t o u p e n í S M 7 0 , J D 3 0 a B K + . S LT j e 6 P a n a d m o ř s k á v ý š k a j e 6 6 0 m. n. m. Bez sklonu, PD 3 a SP 3. Be – P – 3 V bezprostřední blízkosti rašelinných ok v chú V Podolánkách se nachází
tato
zkusná
plocha,
která
je
charakteristická
prořídlou
s m r k o v o u k m e n o v i n o u s e s l a b ý m z á p o j e m v e 1 0 0 % z a s t o u p e n í S M . S LT je 6R. Lokalita leží na nulovém svahu, PD 1 a SP 4.
24
5. Literární přehled 5.1 Klimatické změny V současné
době
se
o
změnách
v podnebí
rozhořela
vášnivá
debata. Publikováno bylo mnoho teorií o tom, čím je to způsobeno a jak to bude pokračovat. Existuje spousta vědců, kteří se tomuto tématu věnují a snaží se do tohoto problému vnést trochu světla. Asi nejrozšířenější a nej více diskutovaná teorie hovoří o g lobálním oteplování vlivem činnosti člověka. Tato teorie se zabývá znečištěním ovzduší vlivem spalování fosilních paliv a jiných lidských činností, po kterých
do
ovzduší
nepropustnosti
pro
unikají
paprsky
skleníkové
odražené
od
plyny,
které
zemského
dík y
povrchu
své uměle
zvyšuj í teplotu Země a tím narušuj í přirozený chod počasí a podnebí. Podle Tima Flanneryho tyto změny mohou vyústit ve tři nejzávažnější scénáře: zpomalení golfského proudu, zánik amazonských deštných pralesů a uvolnění klatrátů z mořského dna. Golfský proud poprvé zmapoval v roce 1770 Benjamin Franklin. Tento největší a nejrychlejší mořský proud na zemi je velmi spletitý a vytváří mnoho spirál a podproudů. Jeho průtok průměrně dosahuje 100 sverdupů, což je 600x více než průměrný průtok Amazonky. 1sverdup je 1 000 000 m³ za sekundu. Ve své severní části je Golfský proud daleko teplejší než okolní vody. Mezi Faersk ými ostrovy a Velk ou Británií má napřík lad poměrně příjemnou teplotu 8 °C, zatímco okolní voda má 0 °C. Protože je vzduch lehčí než voda, ohřívá se mnohem snáz. A tak teplo z golfského proudu v severním Atlantiku otepluje klima Evropy, jako by se zde sluneční záření zvýšilo o třetinu. Poté, co se proud ochladí, padají vody golfského proudu v podobě oceánského vodopádu ke dnu. Tento proces pohání veškeré oceánské proudy. Kdyby se do Atlantiku dostalo větší množství sladké vody a naředilo by salinitu Golfského proudu, celý proces by se zastavil. K vážnému narušení Golfského proudu by stačil proud sladké vody o síle několika málo sverdupů. Před zhruba 12 000 lety, kdy proběhlo jedno z posledních přerušení Golfského proudu, klesly zimní teploty v Holandsku pod -20˚C, ty letní dosahovaly jen něco nad 10˚C. Pokud by se Golfský proud opravdu zastavil, mělo by to vliv na veškeré teploty vzduchu na zemi a tím i na množství srážek. Tyto výkyvy by mohly být i tak velké, že ovlivní 25
produkci hospodářských plodin v důležitých zemědělských oblastech světa, což by mohlo mít fatální dopad na lidskou společnost, jak ji známe dnes (Flannery 2007). Již v minulosti došlo k výrazným klimatickým změnám. Na rozhraní mladšího
dryasu
a
preboreálu
před
zhruba
11
600
roky
doznalo
podnebí na Zemi zásadních změn. Za pouhých 20 let vzrostly průměrné teploty v Grónsku o 10 stupňů Celsia. Během 50 let se v globálu oteplilo
o
7
stupňů
Celsia.
V
době,
té
během
asi
150
let,
se
koncentrace metanu v atmosféře zvýšila o 50 procent z přibližně 500 na 750 ppb (parts per billion). Existují dvě teorie, jak se metan do ovzduší dostal. Jedna připisuje uvolnění metanu mokřadům, ve kterých se rozkládal organický materiál (Kukliš 2009). Druhá hovoří o uvolnění klatrátů (též hydrátů) metanu z mořského dna.
Klatráty
vypadají
jako
vodní
led
obsahující
značné
množství
metanu vázaného ve formě klatrátu - v dutinách krystalické mřížky. Jde o pevné sloučeniny podobné ledu, jejichž existence na Zemi je známa od 50. let 20. století. 1 m3 pevného hydrátu obsahuje v průměru asi 164 m3 metanu v plynné formě. Hustota hydrátu kolísá okolo 0,90 g/cm3
a při pokojové teplotě a tlaku j e nestabilní. Hydráty metanu vznikaj í
pravděpodobně
bakteriálním
rozkladem
nekromasy
v
nedokonale
oxidačních podmínkách a existují většinou nad podmínkami ropného okna
a
produkční
zónou
metanu.
Někdy
lze
jejich
vznik
alespoň
částečně připisovat i termálnímu rozkladu organické hmoty, nejčastěji ropy (Depowski 1998). Otázkou stále zůstává, jak velký vliv na globální změny má člověk. Řada uznávaných vědců se domnívá, že člověk jen nepatrně zrychluje jevy, které by se děly i bez jeho přičinění. K tomuto názoru se připojuje 60
amerických
vědců
z
oborů
fyziky
atmosféry,
meteorologie
a
klimatologie s prohlášením Statement of Atmospheric Scientists on Greenhouse W arming již 27. února 1992 nebo Lipská deklarace proti Kjótskému
protokolu
z
roku
1995
a
její
obnovení
v
roce
2004.
Podepsalo ji přes sto význačných klimatologů, meteorologů a vědců, jejichž obory s klimatem nějak souvisí. Existuje několik bodů, na kterých se obě strany shodnou. 1. I přes jistou rozporuplnost klimatických dat se zdá, že se svět za posledních 100 let poněkud oteplil, v průměru o 0,6 °C (s možnou chybou 0,2 °C). 2. Oxid uhličitý je skleníkový plyn. Zvýšení jeho obsahu v atmosféře 26
zvyšuje
tendenci
celosvětovému
k
oteplování.
3.
Lidské
aktivity
pravděpodobně vedly k průkaznému zvýšení obsahu oxidu uhličitého v atmosféře, hodnotu
z
hodnoty
380
ppm,
pravděpodobně
280
kterou
budou
dále
ppm
ve
stoletích
naměříme obsah
dnes. oxidu
před 4.
rokem
1750
Ekonomické
uhličitého
v
na
trendy
atmosféře
zvyšovat. Je tedy pravděpodobné, že se svět v příštích desetiletích bude i nadále oteplovat, pokud se nic jiného nezmění. Spornými body diskuse mezi skeptiky a přívrženci globálního oteplování jsou příčiny, rozsah a reálný význam klimatických změn. Oxid uhličitý je sice j ednou z možných příčin globálního oteplování, zdaleka ne však jedinou. Nic jako „správné klima“ neexistuje, klima se neustále mění, ať už z krátkodobého či dlouhodobého pohledu. Je klidně možné, že globální klima ovlivňuje tolik „přirozených“ faktorů, že jsou veškeré lidské vlivy nevýznamné. Pokud
jde
o
rozsah
klimatických
změn,
prakticky
každý
bude
souhlasit s tím, že o něm prostě a jednoduše nic nevíme. Je sice pravda, že hladina oxidu uhličitého v atmosféře roste. Na druhou stranu, oxid uhličitého absorbuje jen specifickou úzkou část spektra elektromagnetického záření. V důsledku toho má každé další nově přibyvší procento oxidu uhličitého v atmosféře menší a menší efekt celosvětové klima. Pokud by se hladina oxidu uhličitého vůči předindustriální době zvýšila řekněme na dvojnásobek (tedy na 560 ppm), je pravděpodobné, že by teplota celosvětově vzrostla o přibližně 1,2 °C. To je sice pozorovatelné oteplení, ale na druhou stranu to rozhodně nevyžaduje bezodkladnou celosvětovou akci. Když už tedy připustíme, že se globální klima
otepluje, jaký je
tedy vlastně dopad takového oteplení na celý systém klimatu? Tady začínají hádky. Pokud totiž roste teplota, vypařuje se v důsledku toho více vody z oceánů a to naše úvahy komplikuje. Větší množství vodní páry v atmosféře může vytvořit pozitivní zpětnou vazbu. I vodní pára má skleník ový efekt – více vodní páry – teplota se dále zvyšuje – ještě více vodní páry. Na druhou stranu ale vodní pára vytváří mraky. Mraky mohou odrážet sluneční záření zpátky do vesmíru a tím vlastně teplotu snižovat. Anebo mohou fungovat jako „přikrývka“ a zadržovat teplo a tím pádem teplotu opět zvyšovat. Reálný efekt mraků na klima dosud není znám. 27
Závažný vliv na klima mohou mít i aerosoly. Ty mají tendenci odrážet
sluneční
záření
zpět
do
vesmíru
a
tím
klima
ochlazovat.
Zároveň se předpokládá, že ovlivňují přechod vodní páry v mracích na déšť. O jejich reálné roli v globálním klimatu toho není příliš známo (Mihulka 2005).
5.2 Klimatické změny a živočichové Probíhají li nějaké změny klimatu, je pravděpodobné, že tyto změny se projeví jak na rostlinné složce, tak i na složce živočišné. Pro posouzení těchto změn je nutné poznat ekologické nároky jednotlivých indikátorů. Za bioindikátor označujeme organismus, který je vázán na určité abiotické či biotické podmínky prostředí, takže jeho výskyt popř. s t a v u k a z u j e p o d m í n k y a j e j i c h z m ě n y. Ž i v o č i c h o v é j s o u n a r o z d í l o d rostlin vzhledem ke své velikosti, způsobu sběru nebo pozorování, druhové početnosti apod. využíváni jako bioindikátory podstatně méně. J e t o d á n o č á s t e č n ě i m o ž n o s t í j e j i c h v a g i l i t y. ( H o l u š a 2 0 0 3 ) V článku Ptáci a změny klimatu je uvedeno, že změny klimatu způsobují rozsáhlé posuny ve fenologii a distribuci rostlin a živočichů, s a h a j í o d t e r e s t r i c k ý c h p o m o ř s k é e k o s y s t é m y, m a j í v l i v n e j e n n a ekonomiku (Holliday 2004), ale i na biologii fauny a flóry (McCarty 2001, Peńuelas et al. 2002, Watkinson et al. 2004, Parmesan 2006). Protože se jedná o dlouhodobý fenomén velkého měřítka, je obtížné jej zachytit z perspektivy jednoho lidského života. Proto se využívá analýz dlouhých časových řad. Nejinak je tomu i v případě ptáků. Díky své atraktivitě je tato skupina ze všech živočišných tříd snad nejdéle a nejlépe zkoumána (Sparks &Menzel 2002), protože ptáci jsou dobrými bioindikátory a jsou populární (Crick2004). Dokládají to studie z mnoha koutů světa, převážně však z Evropy a Severní Ameriky (Parmesan 2006). Např. jarní migrace je typický cyklicky se opakující projev ptačí fenologie, jehož hlavním cílem je přemístit se na lokalitu s vhodnými podmínkami pro reprodukci. Přiletět na hnízdiště včas podle „plánu“, je pro ptáky spolu s datem zahájení snůšky klíčový moment. Pokud se na hnízdiště
pozdě,
dostaví
samcům
se
snižuje
šance
na
nalezení
vhodného hnízdního teritoria nebo vhodné samice ke spáření, naopak předčasný
přílet
s
sebou
nese
hrozbu 28
náhlého
zhoršení
jarního
nestálého
počasí
k
horšímu
a
nedostatek
potravy
(Kokko
1999,
Coppack& Both 2002). Během let 1913 až 1996 se přílet 14 ze 16 dálkových migrantů v západním Polsku uspíšil o 10dní a o 20 dní u migrantů
na
krátkou
vzdálenost.
Uvedený
trend
byl
markantní
především od 70. let 20. století. Zbylé dva druhy (pěnice pokřovní Sylvia curruca a bramborníček hnědý Saxicola rubetra) vykazovaly s p íš e te nd enc i k po zd ějš ím př íle tům (Tryj an o wsk i et a l. 2 00 2). Autoři konstatuj í, že na časné přílety maj í spíše vliv k limatické podmínky
na
zimovišti
než
na
hnízdišti
(především
srážky)
a
že
variabilita klimatických faktorů se může mezi oblastmi lišit. Klimatické změny se mohou podepisovat odlišně na fenologii migrantů na krátké, střední i velké vzdálenosti. Logická úvaha napovídá, že pokud se ptáci nalézají v dosahu určitých klimatických podmínek, jejich fenologie jim bude v rámci jejich možností odpovídat. Vzdálenější populace proto nebudou
mít
schopnost
se
klimatickým
podmínkám
na
hnízdišti
adekvátně přizpůsobit (Lehikoinen et al. 2004, Gordo et al. 2005). Proto platí, že migranti na krátkou vzdálenost zimující v Evropě se řídí klimatickými podmínkami na zimovišti, které je blízké hnízdišti, a tudíž js ou po dm ínk y na ob ou m íste ch pod ob né (Tryj an o wski et al. 2 00 2, Žalakevičius et al. 2006). Současné klimatické změny mají vliv na fenologii, demografii i distribuci ptáků, ale jejich dopad je mnohostranný a různě silný. Na některé druhy nebo regiony se jejich vliv neprojevuje vůbec nebo naopak působí v opačném směru než u většiny organismů. V průběhu let
se
u
některých
ptáků
vyvinuly
fenotypové
adaptace,
kterými
dorovnávají vyšší jarní teploty a časnější nástup fenologických fází. Často však můžeme pozorovat nesrovnalosti v příletu na hnízdiště nebo v načasování líhnutí mláďat s vrcholem potravy (Najmanová L. & A d a m í k P. 2 0 0 7 ) .
5.3 Vegetační stupňovitost Ve g e t a č n í s t u p n ě j s o u e k o l o g i c k é n a d s t a v b o v é č i l i t ř í d í c í j e d n o t k y geobiocenologických jednotek ve vztahu ke klimatu uplatňujícím se na segmentech ekologického
v krajinných projevu
segmentech.
diferenciální 29
Jsou
druhové
vymezovány kombinace
podle
segmentů
vůdčích řad, kde rozdílnost odrazu klimatického působení na skladbu dřevinného a podrostového synuziálního komplexu je nejméně rušena vlivem vody (A. Zlatník 1976). Ve g e t a č n í
stupňovitost
v
daném
území
je
podmíněna
změnou
klimatu, zejména teplot a srážek, s měnící se nadmořskou výškou terénu. Se zvyšující se nadmořskou výškou stoupá intenzita slunečního z á ř e n í a s i o 1 0 % n a j e d e n k i l o m e t r, t e p l o t a v š a k k l e s á ( n a 1 0 0 m o 0 , 5 4 º C ) a m n o ž s t v í s r á ž e k s e z v y š u j e . Ty t o z m ě n y p ř í m o p ů s o b í c í c h ekologických faktorů na vegetaci způsobují, že od nížin do hor v tomtéž území se mění životní podmínky pro vegetaci, což se odráží na její
skladbě.
vegetační
Ve g e t a č n í
zonálnost
stupňovitost
a
stupně
určité
zeměpisné
podle
horizontální
do
zonálnost
míry
š í ř k y.
opakují
analogicky
Ve r t i k á l n í
vegetační
vegetace jsou
však
naprosto
odlišné jevy a nemohou být proto spolu ztotožňovány (Anonymus 2010). Ve g e t a č n í základě
stupně
výskytu
s p o l e č e n s t e v. současného
byly
v ČR
vymezeny
pomocí
druhů
rostlin
charakteristických
Současné složení
přírodních
rozdíly
vegetace
a
bioindikace a
poměrů,
rostlinných přírodního
vlivů
antropogenních
na
v
a
rámci
vegetačních stupňů jsou popsány v charakteristikách nadstavbových jednotek geobiocenologické typologie lesa a krajiny České republiky (Buček & Lacina 1999). Správné
vymezení
hranic
vegetačních
stupňů
je
významné
pro
správná rozhodnutí jak v rámci pěstební činnosti, tak při realizaci ochrany přírody (Matějka 2009). Z k o u m a n é l o k a l i t y s e n a c h á z í o d 5 . d o 8 . v e g e t a č n í h o s t u p n ě . Ty t o vegetační stupně jsou charakteristické:
5. vegetační stupeň – jedlo-bukový Hlavní a výplňovou úroveň tvoří hlavní edifikátor tohoto VS buk lesní,
který
v těchto lokalitách může
dorůstat
až
výšky 48 metrů.
Dalším významným znakem je jedle bělokorá, která může v zastoupení dosahovat až 40%. Tvoří zde nadúroveň, ve které dosahuje výšky až 60 metů. Smrk se zde v přirozeném druhovém složení vyskytuje do 10%. Diferenciální znaky: od nižšího VS je 5. VS odlišitelný absencí dubů (dub letní, dub zimní); pokud se vyskytují vysázení jedinci, jsou omezeného vzrůstu trpící mrazem, často jsou větve a kmeny pokryty 30
vrstvou lišej ník ů; absolutně chybí habr obecný; j edinci buku lesního vykazují nižší točivosti kmene, porosty buku mají málo nadúrovňových jedinců - struktura porostů je vyrovnanější; smrk obecný se zmlazuje jen
výjimečně,
geobiocenózách pravidelná
a
to
na
kořenovém
pouze
přítomnost
odkryté
minerální balu
submontánních
půdě
vývratů);
druhů
-
(v v
bika
přirozených podrostu
lesní
je
( Luzula
sylvatica), hořec tolitovitý (Pneumonanthe asclepiadea). Podrost zahrnuje kombinaci druhů středoevropského listnatého lesa a su bmo ntán n íc h a mo ntá nn íc h dr uh ů. Vyšš ím p od íl e m se zd e vysk yt uj í - starček lesní (Senecio ovatus), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), mařinka vonná (Asperula odorata), ostružiník chlupatý (Rubus hirtus), maliník (Rubus idaeus), papratka samičí (Athyrium filix-
ostružiník
femia), kapraď samec (Dryopteris filix-mas) a vyšším zastoupením se vyskytují
také
druhy
typické
pro
vyšší
VS
věsenka
nachová
(Prenanthes purpurea), třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa), bika lesní ( Luzula sylvat ica), hořec t olitovit ý ( Pneum onant he asclepiadea). Polohy s 5.VS lze charakterizovat jako vyšší vrchoviny a části hornatin. Leží v rozpětí nadmořských výšek 500 až 920 m n. m. Oblast 5.VS leží v klimatických oblastí CH7, CH6 s průměrnou roční teplotou 5,8
°C,
s
průměrnými
ročními
srážkami
1050
mm
(začínají
se
uplatňovat horizontální srážky), s průměrnou délkou vegetační doby 132 dnů (Holuša 2003).
6. lesní vegetační stupeň – smrko-bukový V dřevinné skladbě dominuje buk lesní, který tvoří úroveň, kde dosahuje výšky max. 32-33 m a tvoří i podúrovňovou výplň. Výrazně se na dřevinném složení podílí jedle bělokorá a smrk ztepilý. Výškově jedle bělokorá sahá do úrovně až nadúrovně s výškou do 40 m, v přírodních geobiocenózách se zastoupením až 30%. Nadúroveň a tedy nejvyšších výšek dosahuje smrk ztepilý max. 60 m, který má v tomto VS své optimum. Smrk ztepilý je zastoupen na živných stanovištích do 30%, na kyselých až 40%. V podrostu se poměrně hojně vyskytují druhy středoevropského listnatého lesa - např. šťavel kyselý (Oxalis acetosella), mařinka vonná (Asperula odorata), ostružiník chlupatý (Rubus hirtus), vyšším podílem podrost tvoří druhy submontánní a montánní - papratka vysokohorská 31
( A t h y r i u m d i s t e n t i f o l i u m ) , b o r ů v k a č e r n á ( Va c c i n i u m m y r t i l l u s ) , b i k a lesní (Luzula sylvat ica), hoř ec t olit ovit ý (Pneumonant he asclepiadea), hojnější je třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa), objevuje se i podbělice alpská (Homogyne alpina). 6.VS
se
vyskytuje
ve
částech
vyšších
hornatin,
v
polohách
s
n a d m o ř s k o u v ý š k o u o d 8 6 0 d o 11 8 0 m . n . m . 6 . V S z a u j í m á p o l o h y v klimatických oblastech chladných - CH7, CH6 a CH4, s průměrnou roční teplotou 4,4°C, s průměrnými ročními srážkami 1220 mm (výrazně se u p l a t ň u j í h o r i z o n t á l n í s r á ž k y ) , s p r ů m ě r n o u d é l k o u v e g e t a č n í d o b y 11 0 dnů (Holuša 2003).
7. lesní vegetační stupeň – buko-smrkový dřevinou
Dominantní
je
smrk
ztepilý,
tvoří
který
úroveň
a
nadúroveň, kde dosahuje max. výšky až 40 m. Smrk obecný jako hlavní edifikátor
geobiocenóz
dosahuje
podílu
70%.
Buk
lesní
je
již
subdominantní a tvoří podúroveň, kde dosahuje výšky max. 25 m, dosahuje podílu 20%. Buk lesní již nemá schopnost konkurovat smrku obecnému.
Porosty
jsou
výrazně
dvou-etážové.
bělokorá
Jedle
se
vysk ytuje v úrovni a podúrovni se zastoupením do 10%. Podobně i javor
tvoří
klen
jen
jednotlivou
příměs
vyskytující
se
v
porostní
struktuře jen v podúrovni s max. výškou 20 m. V podrostu se ještě vyskytují druhy středoevropského listnatého lesa, vyšším podílem jsou zastoupeny montánní a submontánní druhy papratka
vysokohorská
(Athyrium
distentifolium),
borůvka
černá
(Vacc i n ium myrt i l lu s), třt in a ch l ou pkat á ( Ca lam agr ost is v i l lo sa), bik a lesní (Luzula sylvat ica), hoř ec t olit ovit ý (Pneumonant he asclepiadea), častější
je
výskyt
podbělice
alpské
(Homogyne
alpina),
čípku
objímavého (Streptopus amplexifolius). Vysk ytuj e
se
ve
nejvyšších
polohách
hornatin
a
ve
středních
částech velehornatin, v rozmezí nadmořské výšky od 1060 do 1250 m. n. m. Klima je charakterizováno klimatickou oblastí CH4 s průměrnou roční teplotou 3,9 °C, s průměrnými ročními srážkami 1350 mm (velmi vysoké horizontální srážky), s průměrnou délkou vegetační doby 102 dnů (Holuša 2003).
32
8. lesní vegetační stupeň – smrkový Dominantní dřevinou je smrk obecný, který dosahuje výšky max. 25 m. Buk lesní se vyskytuje jen jednotlivě většinou křovitého vzrůstu, výjimečně dosahuje
výšky 3-4 m. Ojediněle se může
vyskytovat
i
zakrslý javor klen a jedle bělokorá již chybí. Porosty v tomto VS jsou přirozeně rozvolněné. V
podrostu
se
vyskytují
pouze
montánní
druhy
-
papratka
vysokohorská (Athyrium distentifolium), hořec tolitovitý (Pneumonanthe asclepiadea), podbělice alpská (Homogyne alpina) a také submontánní druhy
např.
vytváří
bika
borůvka
lesní
černá
(Calamagrostis
( Lu zula
sylvatica).
( Va c c i n i u m
arundinacea)
s
Souvislé
myrtillus)
třtinou
porosty
třtina
nebo
chloupkatou
často
rákosovitá
(Calamagrostis
v i l lo sa). Vyzn íva j í zd e dr uh y stře do e vr opsk é ho li stn até ho le sa - starček lesní (Senecio ovatus) nebo šťavel kyselý (Oxalis acetosella). Často je vyvinuto mechové patro reprezentované druhy ploníků (Polytrichum sp.), na větvích smrků obecných i jeřábů ptačích bývají časté mocné pokryvy lišej níků, na kmenech a větvích se v současnosti opětovně vyskytují druhy rodu provazovka (Usnea sp.). 8.VS se vyskytuje na vrcholech hornatin a ve středních částech velehornatin, v rozmezí nadmořské výšky od 1220 po 1500 m. n. m. Výskyt je vázán na klimatickou oblast CH4 s průměrnou roční teplotou 3,5°C, s průměrnými ročními srážkami 1450 mm, s průměrnou délkou vegetační doby 80 dnů (Holuša 2003).
5.4 Změny ve vegetační stupňovitosti Již
dnes
jsou
v klimatických
na
některých
podmínkách.
Jak
místech budou
tyto
patrné
změny
jisté
změny
pokračovat,
se různými analýzami snaží osvětlit spousta autorů. V článku A. Bučka a V. V l č k o v é s e u v á d í , ž e p o d l e r e g i o n á l n í h o s c é n á ř e t r e n d u z m ě n vegetační
stupňovitosti
bude
v České
republice
v
roce
2030
nejrozšířenější území s podmínkami 1. vegetačního stupně, které bude zaujímat
takřka
podmínkami
2.
třetinu stupně
území se
státu
zvýší
na
(29,44%).
Plocha
území
s
1 7 , 11 %
plocha
území
s
a
podmínkami 3. stupně vzroste na 27,40%. Rozsah území dnes v ČR nejrozšířenějšího 4. bukového vegetačního stupně klesne v roce 2030
33
ze současných 43,07% na 20,07%. Plocha území s podmínkami 5. stupně
se
výrazně
velmi
sníží
na
4,77%.
Plocha
6.
smrkojedlobukového, 7. smrkového a 8. klečového vegetačního stupně se zmenší ze současných 3,68% území ČR na pouhých 1,22%. Prognózovaný trend změn vegetační stupňovitosti se v ČR projeví výrazným zlepšením podmínek pro xerotermofilní ponticko-panonskou biotu. Rozsah území s klimatickými podmínkami současného 1. a 2. vegetačního stupně se totiž zvýší ze současných 15,51% na 46,55% v roce 2030. Dojde k omezení plochy území s podmínkami pro existenci druhů středoevropských listnatých lesů. Rozloha území s klimatickými charakteristikami 3. - 5. vegetačního stupně se sníží ze současných 80,80%
na
52,24%
Výrazně
území.
se
zmenší
rozsah
území
s
podmínkami pro výskyt horských druhů boreálního rozšíření, vázaných na chladnější a vlhčí klima, neboť i plocha území s podmínkami 6. – 8. vegetačního stupně klesne oproti současnému stavu na třetinu. Důsledky prognózovaných trendů změn vegetační stupňovitosti pro současné
biocenózy
podmínek
pro
kulturní
pěstování
krajiny
smrku
lze
dokumentovat
ztepilého,
na
současné
v
změně době
nejrozšířenější dřeviny lesů ČR. Zastoupení smrku v lesních porostech č i n i l o v r o c e 2 0 0 6 5 3 , 1 % o p r o t i 11 , 2 % v p ř i r o z e n é d ř e v i n n é s k l a d b ě (Ministry of Agriculture of the Czech Republic 2006). Podíl ploch lesní půdy s klimatickými podmínkami zcela nevhodnými pro pěstování smrku se v roce 2030 podle regionálního scénáře zvýší ze současných 6,25% na 31,65%. Podíl ploch lesní půdy s málo příznivými podmínkami pro pěstování smrku vzroste ze současných 14,27% na 28,32%. Podíl ploch lesní půdy s příznivými podmínkami pro pěstování smrku klesne ze současných
41,95%
na
26,85%
a
podíl
ploch
s
velmi
příznivými
klimatickými podmínkami se sníží ze současných 37,17% na 13,17% plochy
lesní
půdy
v
roce
2030.
Dobré
a
velmi
dobré
klimatické
podmínky pro smrk ztepilý zůstanou tedy zachovány pouze v oblastech jeho původního přirozeného rozšíření v horských polohách. Klimatické podmínky výskytu 5. vegetačního stupně a vyšších horských stupňů zůstanou podle regionálního scénáře v roce 2030 pouze v nejvyšších hraničních pohořích, v Čechách v Krušných horách, Slavkovském lese, Českém
lese,
na Šumavě,
v
Novohradských
horách,
Krkonoších,
Jizerských a Orlických horách a na Králickém Sněžníku, na Moravě jen v Hrubém Jeseníku a v Moravskoslezských Beskydech. 34
( A . B u č e k , V. V l č k o v á 2 0 0 9 )
Obrázek 2: rozšíření VS dle Bučka a Vlčkové
5.5 Pisivk y Řád pisivky (Psocoptera) tvoří spolu s řádem Phthiraptera nadřád P s o c o d e a . Te n t o n a d ř á d p a t ř í d o k o h o r t y A c e r c a r i a , p o d t ř í d y k ř í d l a t ý c h (Pterygota) pisivky
a
třídy
nejvíce
jevnočelistných (Ectognatha).
podobné
mšicím
Morfologicky jsou
(Aphidomorpha)
nebo
merám
(Psyllomorpha) (Holuša 2003). Te n t o ř á d j e t y p i c k ý k o u s a c í m ú s t n í m ú s t r o j í m , s l o ž e n é o č i m á s l a b ě až silně vyvinuté, u okřídlených forem 3 hřbetní ocelii u apterních druhů chybí, na výrazné hlavě mají dlouhé nitkovité tykadla. Druhy patřící do řádu pisivek maj í nanej výš dva páry membranosních křídel s výraznou
plamkou
(pterostigma),
která
slouží
jako
důležitý
determinační znak. Psocoptera mají většinou dlouhé kráčivé nohy s 2 – 3 č l á n k o v i t ý m i t a r s y. N a z a d e č k u č á s t e č n ě s k r y t ý o v i p o s i t o r a z c e l a s k r y t ý a e d e a g u s . C e r k y z c e l a c h y b í ( R o m o s e r, S t o f f o l a n o 1 9 8 1 ) . Proměna pisivek je nedokonalá. Častá je partenogeneze, samci jsou velmi vzácní či neznámí (Caecilius flavidus, Psyllipsocus ramburi). Pisivk y maj í většinou jednu generaci do roka, některé druhy mohou mít až 2-4 generace. Přezimování se děje většinou ve stádiu vajíčka nebo n y m f y. První imaga lze spatřit v přírodě již koncem května, období hlavního výskytu je v červenci až září, některé druhy vydrží až do prvního mrazu. Domikolní druhy se vyskytují po celý rok. 35
Imaga pisivek dovedou rychle běhat, někdy i skákat, létají však z ř í d k a a t ě ž c e . Va j í č k a j s o u k l a d e n a j e d n o t l i v ě n e b o v e s k u p i n á c h , přilepují je rektálním sekretem k podkladu - na kůru i větve nebo na l i s t y u ž i l n a t i n y. N ě k t e r é d r u h y j e š t ě v y t v á ř e j í o b a l y v a j í č e k a z a p ř á d a j í nad nimi ochranné sítě. Ve v o l n é p ř í r o d ě n e j v í c e p i s i v e k n a l e z n e m e n a s l u n n ý c h a p ř e d silnými
větry
chráněných
okrajích
lesů,
kde
jsou
optimální
m i k r o k l i m a t i c k é p o d m í n k y. J e n m á l o d r u h ů ž i j e n a v y s l o v e n ě v l h k ý c h místech (Holuša 2003). Ekologie
pisivek
je
velmi
rozmanitá.
Vysk ytuj í
se
na
listech,
v ě t v í c h , k m e n e c h i p a ř e z e c h s t r o m ů , p o d k a m e n y, n a p ů d ě , n a p o d r o s t u a j e h o k o ř e n e c h , n a s k a l á c h s l i š e j n í k y, v j e s k y n í c h , v h n í z d e c h s a v c ů a ptáků, ale i v lidských příbytcích, skladech potravin, v knihovnách a p o d o b n ě . Ž i v í s e ř a s a m i , l i š e j n í k y, h o u b a m i , s p o r a m i i p y l e m . Pisivky jsou rozšířeny po celém světě, což souvisí s jejich vysokým fylogenetickým věkem. Areál výskytu některých druhů daleko přesahuje hranice Evropy a dosahují až k horní hranici lesa. Většina druhů j e neškodných, ostatní škodí člověku jen nepřímo. V přírodě mohou přenášet rakovinu modřínu, ve skladech potravin a v p ř í r o d o v ě d e c k ý c h s b í r k á c h m o h o u z p ů s o b i t n e p ř í j e m n é p r o b l é m y. Pisivkami se mohou živit i jiné druhy hmyzu např.: pavouci, štírci a larvy
některých
síťokřídlých.
e n t o m o f á g n í h o u b y,
Napadají
je
larvy
cizopasných
červů,
některé druhy blanokřídlých cizopasí na jejich
vajíčkách (Jasič a kolektiv 1984).
5.6 Pisivk y a vegetační stupňovitost Vzhledem k tomu, že pisivky jsou malý a nenápadný řád hmyzu byly informace o jejich rozšíření na našem území velmi neúplné. Mezi prvními,
kdo
se
tímto
zabýval,
byl
OBR
(1949,
1952,
1965).
V současnosti je zmapováno jejich rozšíření zhruba na 20% České republiky (Holuša 2003). Ukázalo se, že některé druhy mohou indikovat konkrétní stanovištní podmínky a že taxocenózy pisivek se v jednotlivých VS liší a dají se určit skupiny druhů charakteristické pro jednotlivé VS (Holuša 2003). Ta x o c e n ó z y 5 .
VS jsou charakteristické tím,
že nejpočetněji je
osidlován smrk ztepilý a jedle bělokorá, na buku lesním jsou pisivky 36
zastoupeny v nižších abundancích, ale v poměrně bohatém druhovém spektru.
Charakteristická
druhová
kombinace
tohoto
VS
Caecilius
flavidus - Metylophorus nebulosus - Philotarsus picicornis. V tomto VS oproti 4.VS chybí Elipsocus moebiusi. Početně jsou zastoupeny druhy středních VS Enderleinella obsoleta, Cuneopalpus cyanops, Caecilius piceus. Od 4.VS se 5.VS odlišuje výskytem druhu Caecilius despaxi (Holuša 2003). I v taxocenózách 6. VS byl nejvíce osídlenou dřevinou smrk ztepilý a jedle bělokorá. Charakteristická druhová kombinace tohoto VS je Caecilius despaxi - Stenopsocus lachlani - Mesopsocus unipunctatus Reuterella helvimacula. Oproti 5.VS zde výrazně dominuje Caecilius despaxi, hoj ně j e zastoupen druh Reuterella helvimacula. Oproti nižším VS již chybí druhy Peripsocus subfasciatus, Peripsocus phaeopterus, Metylophorus
nebulosus.
Pro
tento
a
vyšší
VS
jsou
již
typické
„smrkové“ korticikolní nebo folikolní druhy (Holuša 2003). V taxocenózách 7. VS byl opět nejčastěji osidlován smrk ztepilý a na buku lesním se ještě stále nacházelo druhově bohaté spetrum tohoto
řádu.
Charakteristická
druhová
kombinace
7.VS
je
velmi
podobná druhové kombinaci 6.VS: Caecilius daespaxi - Amphigerontia bifasciata - Mesopsocus unipunctatus - Stenopsocus lachlani. V 7.VS již zcela chybí druhy nižších a středních VS. Oproti 6.VS se druh Caecilius despaxi vyskytuje ve vyšším počtu, osídluje i listnaté dřeviny (buk lesní, jeřáb ptačí)(Holuša 2003). I
VS bylo nejpočetnější druhové spektrum s
v taxocenózách 8.
nejvyššími abundancemi zjištěno na dřevině smrk ztepilý, ale i další d ř e v i n y j s o u o s í d l o v á n y v í c e d r u h y, a v š a k s n í z k ý m i a b u n d a n c e m i . Charakteristická
druhová
kombinace
8.VS
je
totožná
s
druhovou
kombinací 7.VS, není zde výrazných rozdílů. Oproti 7.VS je dominance Caecilius
despaxi
nižší,
druh
Lachesilla
pedicularia
početnější
je
(Holuša 2003). Pro taxocenózy v geobiocenóze 6R – svěží rašelinné smrčiny byla k dispozici pro sběr pouze dřevina smrk ztepilý. U této geobiocenózy je k
dispozici
materiál
charakteristickou
pouze
druhovou
z
jedné
kombinaci
sběrové
lze
p l o c h y,
stanovit
ale
druhy:
jako
Caecilius
despaxi - Caecilius burmeisteri - Philotarsus picicornis - Enderleinella obsoleta Caecilius
-
Peripsocus piceus,
subfasciatus.
Stenopsocus
Další
lachlani, 37
význačnější
Peripsocus
druhy
jsou
alboguttatus
a
Tr i c h a d e n o t e c n u m m a j u s . D r u h o v é s p e k t r u m t é t o g e o b i o c e n ó z y j e v e l m i početné, nejsou již zastoupeny druhy listnatých dřevin, mohou se zde vyskytovat
druhy
reprezentanti
nižších
této
VS
např.
geobiocenózy
Philotarsus
jsou
již
parviceps.
„smrkové“
druhy
Hlavní (Holuša
2003). P r o z j e d n o d u š e n í a v ě t š í p ř e h l e d n o s t s e ř a d i l H o l u š a 2 0 11 d r u h y pisivek
podle
závislostí
na
VS
do
několika
skupin.
Skupina
dále
označovaná jako N1 doprovází nejnižší VS a druhy z této skupiny jednotlivě
mohou
vystupovat
do
středních
vegetační
pater
stupňovitosti. Patří sem např. druh Elipsocus moebiusi. Skupina N2 z a h r n u j e d r u h y, k t e r é m a j í t ě ž i š t ě v ý s k y t u 3 . – 4 . V S , a l e m o h o u vystupovat např. až do 8. VS. Přesně tento výskyt byl zaznamenán u druhu
Caecillius
flavidus.
Třetí
skupinu
N3
charakterizují
druhy
Psococerastis gibbosa, Peripsocus phaepterus a Philotarsus parviceps. Ty t o d r u h y s e o b v y k l e v y s k y t u j í v 3 . – 5 . V S . S k u p i n a N 4 j s o u t a k é nejběžnější v 3. – 5. VS, ale objevují se i výše. Další skupina nese označení
V1.
Druhy
v ní
obsažené
obývají
vyšší
VS,
ze
kterých
sestupují do nižších. Patří sem např. Enderleinella obsoleta, Caecillius p i c e u s a P e r i p s o c u s d i d y m u s . Ty t o d r u h y s e n e j č a s t ě j i v y s k y t u j í v e 4 . – 5.
VS
a
Peripsocus
sestupují
do
alboguttatus
3. a
VS.
Skupina
Metylophorus
V2
zastřešuje
nebulosus.
druhy
Ty t o
jako
druhy
se
častěji objevují i v 6. VS a sestupují do 3. VS. Poslední skupinou značenou V3 charakterizují druhy Caecillius bermeisteri, Stenopsocus l a c h l a n i a M e s o p s o c u s u n i p u n c t a t u s . Ty t o d r u h y s v é s t a n o v i š t ě č a s t o spojují s 4. – 9. VS. Druh, který vystupuje nejvýše a indikuje přirozená smrková stanoviště, je Caecillius despaxi s těžištěm výskytu 6. – 8. VS.
38
6. Výsledky Na výše popsaných lokalitách bylo naloveno a determinováno 1495 jedinců
řádu
pisivky
–
Psocoptera.
Ty t o
výsledky
byly
srovnány
s výsledky sběrů z let 1997 – 2000 provedeny doc. Holušou na stejných lokalitách.
Doc.
Holuša
na
těchto
plochách
sesbíral
a
určil
3643
jedinců tohoto řádu. Ve
sběrech
starších
bylo
nejvíce
pisivek
naloveno
na
smrku
ztepilém (3063 ks) a v 6. azonálním společenstvu ovlivněném vodou (1309 ks). Nejpočetnější druh byl Caecillius burmeisteri (1861 ks). V novějších sběrech byl nejpočetnější lov také na smrku ztepilém (1007 ks) a v 5. veg. stupni (678 ks). Nejpočetnější druh byl Caecillius despaxi (369 ks).
30 25 20 15 10 5 0
2010 - 2012
1997 - 2000
Graf 1: Porovnání druhové bohatosti a početnosti v 5. VS mezi obdobími 1997 2000 a 2010 - 2012
Graf 1 porovnává početnost a druhovou pestrost sběrů z let 1997 – 2000 a 2010 – 2012. Pro lepší porovnání čísel jsou čísla uvedena jako relativní
podíl
z celkového
množství
nasbíraných
exemplářů
řádu
Psocoptera. Pro 5. VS je typická druhová rozmanitost. Na 6 lokalitách bylo uloveno 678 jedinců z 18 druhů tohoto řádu. V tomto VS je nejvíce osidlován
smrk
ztepilý
a
jedle
bělokorá.
Eudominantní
Enderleinella obsoleta, Caecillius despaxi a Caecillius 39
druhy
jsou
burmeisteri.
Jako dominantní druhy se zde vyskytly Caecillius flavidus, Peripsocus subfasciatus, Philotarsus parviceps, Stenopsocus lachlani a Caecillius piceus. Pro tento VS je typická nízká abundance osídlení, ale vysoká druhová pestrost. V l e t e c h 1 9 9 7 – 2 0 0 0 b y l o n a l o v e n o 1 9 d r u h ů v p o č e t n o s t i 11 5 5 jedinců. Eudominantní druh byl Caecillius despaxi. Dominantními druhy jsou Philotarsus picicornis, Stenopsucus lachlani, Peripsocus didymus a Metylophorus nebulosus. Při porovnávání jednotlivých období sběrů je patrná odlišnost ve výskytu druhu Caecillius burmeisteri, který v novějších sběrech tak n e d o m i n u j e . Ta k é j e p a t r n ý z v ý š e n ý v ý s k y t d r u h u C a e c i l l i u s d e s p a x i v novějších sběrech, což může být ovlivněno i měsíci, ve kterých byly jednotlivé
sběry
s přirozeným početnost
p r o v á d ě n y.
výskytem
výskytu
smrku
jedinců
Výskyt
tohoto
ztepilého.
druhu
Druhová
v jednotlivých
je
bohatost
druzích
spojován a
zůstala
nízká na
charakteristických hladinách pro tento VS.
8 7 6 5 4 3 2 1 0
2010 - 2012
1997 - 2000
Graf 2: Srovnání druhové bohatosti a početnosti v 6. VS mezi obdobími 1997 2000 a 2010 - 2012
Graf 2 porovnává početnost a druhovou pestrost sběrů z let 1997 – 2000 a 2010 – 2012. Pro lepší porovnání čísel jsou čísla uvedena jako
40
relativní
podíl
z celkového
množství
nasbíraných
exemplářů
řádu
Psocoptera. Na dvou lokalitách v 6. smrko-bukovém VS bylo nasbíráno 255 jedinců ze 13 druhů pisivek. V tomto VS je opět nejvíce osídlen smrk
ztepilý
a
jedle
bělokorá.
Buk
lesní
je
méně.
osidlován
Eudominantními druhy jsou Caecillius burmeisteri a Caecillius despaxi. Tento vegetační stupeň je také nápadný malým zastoupením druhu Metylophorus nebulosus. Druh Caecillius despaxi se se vzrůstající nadmořskou výškou pozvolna dostává do vysokých abundancí. V letech 1997 – 2000 bylo v 6. VS naloveno 324 jedinců z 9 druhů řádu Psocoptera, který byl nejpočetnější na smrku ztepilém a jedli bělokoré.
Mezi
nejvíce
zastoupené
druhy
patří
Caecillius
despaxi,
Mesopsocus unipunctatus a Stenopsocus lachlani. Svým zastoupením jsou význačné i druhy jako Caecillius burmeisteri, Caecillius flavidus a Philotarsus picicornis, to znamená, že se zde začínají uplatňovat druhy vyšších VS. Při
porovnávání
jednotlivých
období
sběrů
je
patrné
vyšší
zastoupení druhu Caecillius burmeisteri v novějších sběrech a také nižší zastoupení druhu Mesopsocus unipunctatus. Nápadná je taky větší druhová početnost v novějších sběrech.
8 7 6 5 4 3 2 1 0
2010 - 2012
1997 - 2000
Graf 3: Srovnání druhové bohatosti a početnosti v 7. VS mezi obdobími 1997 2000 a 2010 - 2012
41
Graf 3 porovnává početnost a druhovou pestrost sběrů z let 1997 – 2000 a 2010 – 2012. Pro lepší porovnání čísel jsou čísla uvedena jako relativní
podíl
z celkového
množství
nasbíraných
exemplářů
řádu
Psocoptera. Na čtyřech lokalitách v PR Smrk v 7. VS bylo v novějších sběrech zaznamenáno 275 jedinců ve 12 druzích řádu Psocoptera. Dík y tomu, že se tyto lokality nachází v rezervaci, mohlo být sledováno společenstvo
pisivek
na
stanovištích
podobajících
se
původním
společenstvům v této nadmořské výšce. Na tomto grafu je nápadná dominance druhů Stenopsocus lachlani, Caecillius despaxi a Caecillius burmeisteri. Tyto druhy ve svém výskytu nesestupují níž než do 4. VS (Holuša 2003). Ostatní druhy se na těchto lokalitách vyskytují jen v malé abundanci. Pisivky na těchto lokalitách osidlují nejvíce smrk ztepilý a jedli bělokorou. Na lokalitách v 7. VS bylo v letech 1997 – 2000 nasbíráno 310 jedinců pisivek
z osmi druhů.
Nejvíce jich bylo uloveno na smrku
ztepilém a jedli bělokoré. Na buku lesním se pisivky vyskytovaly méně, ale i na něm se vyskytovalo ještě poměrně dost druhů. Na těchto lokalitách
se
dominantními
jevil druhy
jako
eudominantní
byly
druh
Stenopsocus
Caecillius
lachlani,
despaxi,
Mesopsocus
unipunctatus a Caecillius burmeisteri. Toto rozvrstvení do druhů jasně ukazuje na vyšší nadmořskou výšku a tento typ stanoviště. Při porovnávání starších a novějších sběrů je patrná podobnost výskytu
dominantních
lachlani
a
Caecillius
druhů despaxi,
Caecillius což
burmeisteri,
odpovídá
Stenopsocus
ekologickým
nárokům
těchto druhů pisivek. V novějších sběrech je vyšší druhová bohatost, ale jednotlivé druhy jsou zastoupeny v nízkých abundancích, což jen potvrzuje rostoucí nadmořskou výšku.
42
14 12 10 8 6 4 2 0
2010 - 2012
1997 - 2000
Graf 4: Srovnání druhové bohatosti a početnosti v 8. VS mezi obdobími 1997 2000 a 2010 - 2012
Graf 4 porovnává početnost a druhovou pestrost sběrů z let 1997 – 2000 a 2010 – 2012. Pro lepší porovnání čísel jsou čísla uvedena jako relativní
podíl
z celkového
množství
nasbíraných
exemplářů
řádu
Psocoptera. Na lokalitě umístěné přímo na vrcholu Smrk, kde bylo sbíráno na smrku ztepilém a jedli bělokoré, bylo v letech 2010 – 2012 uloveno 76 jedinců pisivek z 6 druhů tohoto řádu. Smrk ztepilý byl osidlován více než jedle bělokorá. Eudominantním druhem byl druh Caecillius despaxi. Na této lokalitě jasně dominuje a ostatní druhy se vyskytují s nižší abundancí. Tento vegetační stupeň je výrazný absencí druhů z nižších a středních vegetačních stupňů. Také druhová pestrost je již značně omezena. V letech 1997 – 2000 bylo na této lokalitě uloveno 537 jedinců patřících
do
sedmi
druhů
řádu
Psocoptera.
Většina
jedinců
byla
sklepána ze smrku ztepilého, méně pak z jedle bělokoré. Opět na této lokalitě
je
v eudominanci
druh
Caecillius
despaxi.
Výrazněji
jsou
zastoupeny i druhy Stenopsocus lachlani a Mesopsocus unipunctatus. Při porovnávání jednotlivých období sběrů je vidět absence druhu Trichadenotecnum majus ve starších sběrech. Také abundance druhu Caecillius burmeisteri je ve starších sběrech nižší. Při porovnávání těchto
období
není
vidět
výskyt 43
druhů
z nižších
a
středních
vegetačních druhů. Toto rozložení a abundance jednotlivých druhů je pro tuto lokalitu, a jí podobné, typická.
8 7 6 5 4 3 2 1 0
2010 - 2012
1997 - 2000
Graf 5: Srovnání druhové bohatosti a početnosti na azonálním stanovišti SoLT 6R a 6P mezi obdobími 1997 - 2000 a 2010 - 2012
Graf 5 porovnává početnost a druhovou pestrost sběrů z let 1997 – 2000 a 2010 – 2012. Pro lepší porovnání čísel jsou čísla uvedena jako relativní
podíl
Psocoptera.
z celkového
Tyto
lokality
množství jsou
nasbíraných
exemplářů
v Moravskoslezských
řádu
Beskydech
jedinečné dík y rašelinným okům, které se zde vysk ytuj í. Na těchto lokalitách v letech 2010 – 2012 bylo uloveno 161 jedinců rozložených do 13 druhů. Nejvíce jedinců bylo na smrku ztepilém a jedli bělokoré. Buk lesní byl osidlován méně, ale celým spektrem tohoto společenstva. Eudominantní druh byl při těchto sběrech zjištěn druh Enderleinella obsoleta.
Dominantními
druhy
se
ukázaly
Philotarsus
picicornis,
Peripsocus alboglutatus, Caecillius piceus a Caecillius despaxi, ale ani druhy
Caecillius
burmeisteri,
Caecillius
flavidus,
Peripsocus
subfasciatus a Stenopsocus lachlani nebyly zanedbatelné. Pro lokality s těmito podmínkami jsou typické vyšší počty jedinců z druhů, které se častěji vyskytují ve vyšších vegetačních stupních.
44
Na
lokalitách
posbíraných
v letech
1997
–
2000
na
lokalitách
ovlivněných vodou v PR V Podolánkách na souberech lesních typů 6R a 6P bylo za zmiňované období nasbíráno 1309 jedinců z 19 druhů řádu Psocoptera. Tyto sběry byly prováděny na smrku ztepilém, z důvodu absence j iných dřevin. Jak je vidět na grafu výše, eudominantním druhem
byl
Caecillius
druh
Caecillius
despaxi,
burmeisteri,
Stenopsocus
dominantními
lachlani,
Caecillius
druhy
byly
piceus
a
Enderleinella obsoleta. Pro velké rozdíly objemu dat a počtu dřevin, na kterých byly tyto sběry prováděny, se dají jen těžce rozlišit změny způsobené těmito odlišnostmi a vnějšími vlivy. Na první pohled je ovšem patrná odlišnost v abundanci druhu Caecillius burmeisteri. Pro oba grafy je shodná účast druhů z vyšších vegetačních stupňů (smrkových společenstev). Společným znakem se také zdá být absence druhů vážících se na společenstva nižších vegetačních stupňů. Při porovnávání společenstev ovlivněných vodou spolu se stanovišti na zonálních stanovištích 5. a 6. vegetačního stupně jsou patrny znaky jak 5. vegetačního stupně jako je druhová pestrost a výskyt druhů jako např. Philotarsus parviceps a Psococerastis gibbosa, které mají těžiště výskytu ve 3. vegetačním stupni (Holuša 2003), tak i znaky vyšších vegetačních stupňů jako např. početnost druhu Caecillius despaxi, Caecillius burmeisteri apod. Pro srovnání a určení bližší podobnosti je potřeba v tomto výzkumu pokračovat.
45
4,5 4 3,5 3 2,5 2 1,5 1 0,5 0
2010 - 2012
1997 - 2000
Graf 6: Srovnání druhové bohatosti a početnosti na BK mezi obdobími 1997 2000 a 2010 - 2012
Graf 6 porovnává početnost a druhovou pestrost sběrů z let 1997 – 2000 a 2010 – 2012. Pro lepší porovnání čísel jsou čísla uvedena jako relativní
podíl
z celkového
množství
exemplářů
nasbíraných
řádu
Psocoptera. V letech 2010 – 2013 bylo na buku lesním uloveno 210 jedinců
z 16
nejméně
druhů
jedinců,
rozmanitost.
Pokud
řádu.
tohoto ale to
zároveň bylo
Na
buku
zjištěna
byla
možné,
lesním
tak
na
bylo
nasbíráno
největší
druhová
lokalitě
každé
bylo
sklepáváno na buku lesním, jedli bělokoré a smrku ztepilém, aby bylo možno
tyto
data
srovnávat.
Ve
sběrech
na
buku
lesním
byl
eudominantní druh Caecillius flavidus, dále se poté vyskytovaly i druhy jako Stenopsocus lachlani, Psococerastis gibbosa a Caecillius despaxi. Posledně
zmiňovaný
druh
je
poměrně
početný
i
přes
fakt,
že
je
spojován s přirozeným výskytem smrku ztepilého. Tento druh se na buku lesním objevuje v 6. – 8. vegetačním stupni (Holuša 2003). V období 1997 – 2000 bylo nasbíráno 98 jedinců ve 13 druzích řádu pisivky. Eudominantními druhy byly zjištěny Caecillius burmeisteri a Caecillius
flavidus.
Druhy
vyskytující
se
častěji
byly
už
jen
Trichadenotecnum majus a Caecillius despaxi. Při porovnání jednotlivých období sběrů je vidět nižší zastoupení Caecillius burmeisteri v novějších sběrech. Ve sběrech z pozdějších let je také zaznamenána vyšší druhová rozmanitost. 46
6 5 4 3 2 1 0
2010 - 2012
1997 - 2000
Graf 7: Srovnání druhové bohatosti a početnosti na JD mezi obdobími 1997 2000 a 2010 - 2012
Graf 7 porovnává početnost a druhovou pestrost sběrů z let 1997 – 2000 a 2010 – 2012. Pro lepší porovnání čísel jsou čísla uvedena jako relativní
podíl
z celkového
množství
nasbíraných
exemplářů
řádu
Psocoptera. Jedle bělokorá je na našem území zastoupena méně než jedním procentem. Díky vyššímu zastoupení v moravské části území a díky umístění většiny lokalit do zvláště chráněných území bylo možno na jedli bělokoré provádět sběr skoro na každé lokalitě. Proto bylo na jedli bělokoré sesbíráno 269 jedinců v 14 druzích zkoumaného řádu. Z posbíraných
výsledků
je
patrná
značná
dominance
druhů
Enderleinella obsoleta a Stenopsocus lachlani. Další druhy jako např. Caecillius despaxi, Caecillius burmeisteri
a Peripsocus subfasciatus
jsou zastoupeny více jak dvaceti jedinci. Ve sběrech prováděných v letech 1997 – 2000 bylo na jedli bělokoré naloveno 130 jedinců patřících do 16 druhů řádu pisivky. Podle těchto sběrů můžeme říct, že druhy Mesopsocus unipunctatus a Stenopsocus lachlani se jeví jako eudominantní. Dominantními druhy jsou Caecillius burmeisteri, Caecillius despaxi. Ostatní druhy se objevili v abundanci nižší než deset jedinců. Při porovnávání jednotlivých období vyplyne rozdílnost abundancí druhů Enderleinella obsoleta a Mesopsocus unipunctatus. Mesopsocus 47
unipunctatus
zastupuje
druhy
5.
–
vegetačního
9.
stupně,
kdežto
Enderlenella obsoleta zase druhy vážící se na 3. – 6. vegetační stupeň (Holuša
2003).
V novějších
sběrech
také
chybí
druh
Liposcelis
corrodens.
60 50 40 30 20 10 0
2010 - 2012
1997 - 2000
Graf 8: Srovnání druhové bohatosti a početnosti na SM mezi obdobími 1997 2000 a 2010 - 2012
Graf 8 porovnává početnost a druhovou pestrost sběrů z let 1997 – 2000 a 2010 – 2012. Pro lepší porovnání čísel jsou čísla uvedena jako relativní
podíl
z celkového
množství
nasbíraných
exemplářů
řádu
Psocoptera. Na smrku ztepilém byla při sběrech zaznamenána největší druhová bohatost a největší abundance hmyzu, ale i jiných organismů např.
členovců.
V letech
2010
–
2013
bylo
na
výše
popsaných
lokalitách sklepáno více jak 1000 jedinců pisivek náležících do 15 druhů. Při vyhodnocování grafu 15 je zjevné, že nejvíce zastoupeným druhem je Caecillius despaxi, dále Stenopsocus lachlani, Enderleinella obsoleta a také druh Caecillius piceus překročil hranici sta jedinců. Nejvíce jsou zastoupeny druhy vyšších vegetačních stupňů, což jasně koresponduje s umístěním zkusných ploch.
48
Ve sběrech z let 1997 – 2000 se podařilo nasbírat více jak 3000 jedinců
z 20
druhů,
z čehož
bylo
1800
jedinců
druhu
Caecillius
burmeisteri. Početnost ostatních druhů v porovnání s tímto číslem se může zdát malá, ale ani ostatní druhy např. Caecillius despaxi nebo Stenopsocus lachlani nemůžeme opominout. Tyto druhy svým výskytem upřednostňují lokality, na kterých by se v přirozené druhové skladbě nacházel smrk ztepilý. Při porovnání jednotlivých obddobí se odlišují především poměrem výskytu mezi druhy Caecillius despaxi a Caecillius burmeisteri. Při větším
objemu
jedinců
se
zvýšila
i
druhová
řádu
rozmanitost
Psocoptera.
Druh Amphigerontia bifasciata Caecilius burmeisteri Caecilius despaxi Caecilius flavidus Caecilius piceus Cuneopalpus cyanops Elipsocus pumilis Elipsocus moebiusi Enderleinella obsoleta Hemineura dispar Lachesilla pedicularia Lachesilla quercus Liposcelis corrodens Mesopsocus unipunctatus Metylophorus nebulosus Peripsocus alboguttatus
1997 - 2000 2010 - 2013 (ks) (ks)
1997 2000 (%)
2010 2013 (%)
27
7
0,750626
0,476839
1861
115
51,73756
7,833787
594
251
16,51376
17,09809
39
98
1,084237
6,675749
88
129
2,446483
8,787466
1
0
0,027801
0
1
0
0,027801
0
2
3
0,055602
0,20436
71
222
1,973867
15,12262
1
0
0,027801
0
1
0
0,027801
0
1
0
0,027801
0
7
0
0,194607
0
192
76
5,337781
5,177112
46
8
1,278843
0,544959
7
24
0,194607
1,634877
49
Peripsocus didymus Peripsocus phaeopterus Peripsocus subfasciatus Philotarsus parviceps Philotarsus picicornis Reuterella helvimaculata Stenopsocus lachlani Trichadenotecnum majus Trichadenotecnum sexpunctatum
58
26
0,016125
0,017711
9
2
0,002502
0,001362
34
63
0,009452
0,042916
2
60
0,000556
0,040872
178
115
0,049486
0,078338
7
0
0,001946
0
352
249
0,097859
0,169619
15
20
0,00417
0,013624
3
0
0,000834
0
T a b u l k a 2 : Ce l k o v é s r o v n á n í j e d n o tl i v ýc h o b d o b í
Největší
rozdíl
mezi
sběry
je
v abundanci
druhu
Caecillius
burmeisteri. V novějších sběrech jsou více zastoupeny druhy Caecillius flavidus a Caecillius piceus, dále Enderleinella obsoleta, Peripsocus alboguttatus, Peripsocus subfasciatus a Philotarsus parviceps. To jsou druhy, které se svým výskytem překrývají v 5. a 6. vegetačním stupni, ale přecházejí i do vyšších vegetačních stupňů. 16 14 12 10 8 6 4 2 0
smrk
buk
jedle
G r a f 9 : S ro v n á n í t a x o c e n ó z p i s i ve k n a j e d n o tl i v ýc h d ře v i n á c h n a S o L T 5 B
50
Graf 9 slouží k porovnání druhového spektra pisivek na stejných růstových podmínkách ale odlišných dřevinách. Čísla jsou uvedeny v kusech zaznamenaných exemplářů. Tato data byly pořízeny z lokality umístěné přímo v NPR Salajka (BK, JD) a lokality těsně sousedící s hranicemi této NPR, kde se vyskytoval smrk ztepilý. Tato místa sběru se nacházejí v souboru lesních typů 5B a nadmořské výšce okolo 760 m n. m. Na smrku ztepilém je vidět druhová skladba, která odpovídá nadmořské výšce. Vyskytují se zde druhy jako např. Caecillius piceus a Enderleinella obsoleta, které osidlují od 3. – 6. VS, nebo druhy jako např.
Stenopsocus
lachlani
a
Caecillius
despaxi,
které
mohou
sestupovat až do 5. VS. Naopak druh Philotarsus parviceps může ze svého obvyklého stanoviště (3. – 4.VS), vystoupat až do 5. vegetačního stupně.
Při
posuzování
druhového
spektra
na
BK
je
typický
druh
Caecillius flavidus, který se běžně vyskytuje od 3. po 8. vegetační stupeň na listnatých dřevinách. Ostatní druhy mohou sestupovat do 5. VS. Na jedli bělokoré je v eudominanci druh Mesopsocus unipunctatus, který obývá 5. až 9. vegetační stupeň. Preferuje jehličnaté dřeviny, hlavně smrk ztepilý.
Druh Caecillius burmeisteri Caecillius despaxi Caecillius flavidus Caecillius piceus Enderleinella obsoleta Peripsocus albogluttatus Peripsocus didymus Peripsocus subfasciatus Philotarsus parviceps Philotarsus picicornis Stenopsocus lachlani celkem
6P
6R 1 6 7 11 20 12 1 7 0 3 7 75
6S 2 7 3 8 15 2 0 1 1 1 1 41
111 67 9 2 13 0 0 4 1 3 52 262
Tabulka 3: srovnání SoLT v 6.VS
Tabulka 3 porovnává soubory lesních typů 6. VS. 6P a 6R jsou azonální společenstva ovlivněná vodou a jejich nadmořská výška se pohybuje okolo 660 m. n. m. SoLT 6S je ve výšce 1060 – 1090 m. n. m. Rozdíly mezi 6P a 6R nejsou moc patrné, ale je vidět, že výskyt druhů 51
(Caecillius burmeisteri, Caecillius despaxi) z 5. – 9. VS je nepatrně vyšší. SoLT 6S vykazuje značné rozdíly v abundanci výše zmíněných druhů, což ukazuje na správné typologické zařazení. Tomu nasvědčuje i početnost druhu Stenopsocus lachlani. Naopak malá abundance druhu Caecillius piceus v SoLT 6S ukazuje na ekolog ické rozdíly mezi tímto stanovištěm a zbylýma dvěma.
Druh
7S
7Z
Amphigerentia bifasciata
1
0
Caecillius burmeisteri
16
24
Caecillius despaxi
36
22
Caecillius flavidus
4
2
Enderleinella obsoleta
2
9
Mesopsocus unipunctatus
0
3
Peripsocus alboguttatus
0
3
Philotarsus parviceps
0
1
Philotarsus picicornis
0
4
Stenopsocus lachlani
31
9
celkem
90
77
Tabulka 4: srovnání SoLT v 7.VS
Tabulka 4 má objasnit rozdíly mezi SoLT 7S a 7Z. Na těchto lokalitách by mohlo docházet k rozdílům ve druhovém složení řádu Psocoptera díky jevu zvanému vrcholový fenomén. Jak je vidět na obou lokalitách se vyskytují druhy vážící se na smrk ztepilý a na vyšší polohy.
Z toho
se
dá
usuzovat
na
ekologické
podmínky,
které
korespondují se 7. VS. Jediná výjimka je v souboru lesních typů 7Z druh
Peripsocus
albogluttatus,
který,
i
s dalšími
druhy
např.
Methylophorus nebulosus, nebyl doposud zaznamenán ve sběrech výše než v 6. vegetačním stupni.
druh Caecillius burmeisteri Caecillius despaxi Caecillius flavidus Caecillius piceus Elipsocus moebiusi Enderleinella obsoleta Mesopsocus unipunctatus
5B
5S 4 20 16 10 2 16 75
52
70 25 10 57 0 34 0
Metylophorus nebulosus Peripsocus albogluttatus Peripsocus didymus Peripsocus phaeopterus Peripsocus subfasciatus Philotarsus parviceps Philotarsus picicornis Psococerastis gibbosa Stenopsocus lachlani Trichadenotecnum majus celkem
13 0 29 11 14 48 18 5 25 0 306
0 39 3 0 7 1 6 0 8 1 261
Tabulka 5: srovnání SoLT v 5.VS
Tabulka 5 ukazuje na druhové a abundanční rozdíly mezi soubory lesních typů 5B a 5S. Je zajímavé, že v rámci jediné ekologické řady může existovat poměrně viditelný rozdíl. V SoLT 5S se více uplatňují druhy, jako např. Caecillius burmeisteri, Caecillius piceus a Caecillius despaxi,
vyšších
vegetačních
stupňů.
Tyto
rozdíly
jsou
spíše
jen
náznaky rozdílných ekologických podmínek na přechodu kyselé a živné ekologické řady.
druh
7Z
8Z
Amphigerentia bifasciata
0
2
Caecillius burmeisteri
24
8
Caecillius despaxi
22
46
Caecillius flavidus
2
0
Enderleinella obsoleta
9
0
Mesopsocus unipunctatus
3
3
Peripsocus albogluttatus
3
0
Philotarsus parviceps
1
0
Philotarsus picicornis
4
0
Stenopsocus lachlani
9
9
Trichadenotecnum majus
0
8
77
76
celkem Tabulka 6: srovnání SoLT 7Z a 8Z
Tabulka 6 se pokouší zobrazit do jaké míry je schopen vrcholový fenomén smazat rozdíly mezi 7. a 8. vegetačním stupněm. Na těchto lokalitách je vidět podobnost v početnosti druhů z vyšších VS. Holuša 2003 uvádí, že rozdíl mezi 7. – 8. VS je rozpoznatelný v dominanci druhu Caecillius despaxi. V 8. VS je zastoupen méně než v 7., protože 53
v 8. VS je dominance rozložena na více druhů vysokohorských druhů řádu Psocoptera, což tyto výsledky potvrzují.
100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 N1
N2
N3
N4
2010 - 2012
V1
V2
V3
1997 - 2000
G r a f 1 0 : Sr o vn á n í v ýs k yt u e k o l o g i c k ýc h s k u p i n p i s i ve k m e z i o b d o b í m i 1 9 9 7 2000 a 2010 – 2012
Graf 10 porovnává složení taxocenóz pisivek, které jsou rozděleny do ekologických skupin podle Holuši 20011, nasbíraných v letech 1997 – 2000 a 2010 – 2012. Pro lepší porovnání čísel jsou čísla uvedena jako relativní podíl z celkového množství nasbíraných exemplářů řádu Psocoptera. Při porovnávání ekologických skupin vyšel najevo úbytek druhů, které obývají nejvyšší VS. To je způsobeno hlavně úbytkem druhu Caecillius burmeisteri, který je v novějších sběrech v mnohokrát menší
početnosti
než
dříve.
Z dalších
druhů,
které
toto
rozložení
ovlivňuj í, jmenujme napřík lad Caecillius piceus, který způsobil nárůst V1 druhů, a Caecilius flavidus, který způsobil nárůst N2 druhů. T yto změny nutně nemusí znamenat změnu ekolog ick ých podmínek na zájmových stanovištích.
54
7. Diskuse Při výzkumu druhové rozmanitosti a abundance řádu Psocoptera bylo sesbíráno téměř 1500 jedinců patřících do 17 druhů pisivek. Tento materiál byl srovnáván se sběry nachytanými v rozmezí let 1997 – 2000. V tomto období bylo na stejných lokalitách naloveno 3643 exemplářů náležících do 25 druhů řádu pisivek. jsem
zjistil,
že
v 5.
VS
je
k nalezení
Na studovaném území
největší
druhová
bohatost.
V tomto VS bylo naloveno i nejvíce exemplářů. Při
determinaci
VS
řádu
pomocí
Psocoptera,
je
nutné
znát
ekologické nároky a ekologickou valenci jednotlivých druhů tohoto řádu.
Ekologickou
Holuša
2003.
amplitudu
jednotlivých
početnosti
Pomocí
druhů
jednotlivých
například
zkoumá
druhů
druhové
a
rozmanitosti na konkrétní lokalitě je možné usuzovat na VS, ve kterém daná lokalita leží. Druhová rozmanitost je také jeden z indikačních znaků 5. VS při určování pomocí druhového spektra řádu Psocoptera. V pátém VS bylo naloveno nejvíce druhů tohoto řádu (17). Enderleinella obsoleta je druh s těžištěm výskytu v 4. – 5. VS. Ostatní dominující druhy sestupují z vyšších
vegetačních
stupňů
do
nižších.
Caecillius
bermeisteri
s těžištěm výskytu 4. – 9. VS a Caecillius despaxi ve svém výskytu v 9. vegetačním stupni sestupuje až do 5. VS. Další druhy jako např. Caecillius piceus a Metylophorus nebulosus se pravidelně vyskytují v 3. – 5. VS. To samé platí i pro druhy Peripsocus subfasciatus a Philotarsus parviceps. Při porovnávání sběrů z let 1997 – 2000 a 2010 – 2013 jsou patrné odlišnosti v abundanci druhu Caecillius burmeisteri. Vzhledem k tomu, že tento druh má širokou ekologickou amplitudu a vyskytuje se od 3. po 9. vegetační stupeň, není možné podle tohoto výkyvu jednoznačně říct, že se jedná o změnu přírodních podmínek na daných lokalitách. I další druhy
jako
např.
Metylophorus
nebulosus
ukazují,
že
se
přírodní
poměry na zkoumaných plochách nikterak dramaticky neposunuly. V šestém
vegetačním
stupni
se
zvýraznila
dominance
druhů
sestupujících z vyšších VS jako např. Caecillius despaxi a Caecillius burmeisteri. Zároveň se snížila početnost druhů žijících převážně do 5. VS s občasným výskytem v 6. a vyšším VS. To například potvrzují
55
druhy
Metylophorus
nebulosus,
Philotarsus
parviceps
nebo
Psocosterastis gibbosa. Srovnáme-li jednotlivá období sběrů, je vidět rozdíl mezi Caecillius burmeisteri
a
Caecillius
despaxi.
Oba
tyto
druhy
mají
podobné
ekologické nároky, tudíž není možné vyvodit závěr, že by se přírodní podmínky nějak změnily. Tento závěr nelze ani potvrdit, pokud se zaměříme na druhy, které do tohoto VS vystupují z nižších VS. Jejich abundance je totiž velmi malá. Bukosmrkový VS je typický úbytkem druhové rozmanitosti. Dominují druhy vážící svůj výskyt na přirozený výskyt smrku ztepilého např. Caecillius despaxi. Po porovnání období sběrů byl patrný rozdíl v druhové rozmanitosti m e z i j e d n o t l i v ý m i s b ě r y. v dřívějších sběrech
Např. druh Peripsocus alboguttatus nebyl
z a z n a m e n á n . Te n t o
druh
byl
navíc
uloven
ve
vrcholových partiích hory Smrk na souboru lesních typů 7Z. V těchto p o d m í n k á c h v l á d n o u t a k o v é p ř í r o d n í p o d m í n k y, ž e i h l a v n í e d i f i k á t o r y buk lesní a smrk ztepilý mají zakrslý vzrůst. V osmém VS se uplatnilo už jen málo druhů tohoto řádu, což je pro něj i typické. Jako hlavní druh se ukázal Caecillius despaxi, jenž se pro karpatskou oblast dá považovat za edifikátora přirozených smrkových stanovišť. Vzhledem k tomu, že smrk ztepilý je v osmém VS hlavní dřevinou, dala by se očekávat ještě větší abundance tohoto druhu. O v š e m d í k y t o m u , ž e s e v t o m t o V S u p l a t ň u j í i d a l š í d r u h y, j e p o č e t n o s t t o h o t o d r u h u n a t a k o v é m í ř e j a k o n a g r a f u 7 . To t a k é p o t v r z u j í d ř í v ě j š í data.
Z dalších
druhů
se
objevují
i
Caecillius
burmeisteri
a
Stenopsocus lachlani, které jsou pro tento VS také charakteristické (Holuša 2003). Azonální stanoviště na souboru lesních typů 6P a 6R jsou vidět znaky spíše jedlobukového. Podle druhového složení pisivek, nachytaných na těchto výzkumných plochách, jsou ekologické podmínky příbuzné spíše podmínkám v 5. vegetačním stupni. Mezi projevy nižšího VS patří vyšší druhová rozmanitost a výskyt druhů Peripsocus didymus a Peripsocus subfasciatus v poměrně vysoké abundanci. Pro přesnější závěry je třeba dalšího výzkumu. Při
porovnávání
dřevinách
byla
druhového
zjištěna
složení
největší
druhová
pisivek
na
rozmanitost
jednotlivých na
smrku
z t e p i l é m . N e j e d n a l o s e o v š e m j e n o p i s i v k y, k t e r é b y l y n a s m r k u 56
nejčastěj ší. I početnost ostatních druhů hmyzu a jiných živočišných tříd byla
obrovská.
živočišná
Ta t o
bohatost
byla
potvrzena
i
ve
s t e j n o v ě k ý c h m o n o k u l t u r á c h n a s o u b o r u l e s n í c h t y p ů 5 B . To t o z j i š t ě n í se neshoduje s LEPŠOVÁ ET AL. 2009 kde tvrdí,
že biodiversita
smrkových porostů je velmi nízká ve srovnání s přirozeným lesem. Na smrku bylo naloveno více než 1000 exemplářů s největší početností druhů
Caecillius
despaxi
a
Stenopsocus
lachlani,
což
potvrzují
i
d ř í v ě j š í s b ě r y, k d e o b a d r u h y p ř e s k o č i l d r u h C a e c i l l i u s b u r m e i s t e r i . Při sledování druhového složení na buku lesním je v dominanci druh C a e c i l l i u s f l a v i d u s , k t e r ý o b ý v á p ř e d e v š í m l i s t n a t é d ř e v i n y. B u k l e s n í v y k a z o v a l z e s t u d o v a n ý c h d ř e v i n n e j v ě t š í d r u h o v o u r o z m a n i t o s t . Ty t o výsledky
potvrzují
i
dřívější
s b ě r y,
kde
v početnosti
tento
druh
objevil
druh
přeskočil pouze druh Caecillius burmeisteri. Na
jedli
bělokoré
Enderleinella
obsoleta.
se
v dominantním
Ostatní
d r u h y,
zastoupení
které
se
na
této
dřevině
objevuj í, jsou ovlivněny i přírodními podmínkami na místech sběrů. V tabulce 3, která nabízí grafické srovnání souborů lesních typů, je vidět
znatelný
rozdíl
mezi
zonálním
6.
VS
a
azonálními
vodou
o v l i v n ě n ý m i s t a n o v i š t i . To t o p o z n á n í m ů ž e p o d l e m é h o n á z o r u u p r a v i t praktické zařazování lokalit do příslušného VS, popřípadě souboru lesních typů. Ta b u l k a 4 p o r o v n á v á d a t a z e S o LT 7 S a 7 Z . N a t ě c h t o l o k a l i t á c h b y mohlo docházet k rozdílům ve druhovém složení řádu Psocoptera díky j e v u z v a n é m u v r c h o l o v ý f e n o m é n . Ty t o č í s l a j e n p o t v r z u j í v ý š k o v o u příslušnost daných lokalit. Jediná zvláštnost, která se v těchto číslech skrývá, je výskyt druhu Peripsocus alboguttatus, který nebyl nikdy z j i š t ě n v ý š , n e ž v 6 . V S . Te n t o v ý s l e d e k s i c e m ě n í p o z n a t e k o t o m , ž e se
tento
druh
nemůže
vyskytovat
v 7.
VS,
ale
nijak
neovlivňuje
determinační hodnotu tohoto druhu, ani nemění zařazení této lokality d o S o LT 7 Z . P o r o v n á n í S o LT 5 B a 5 S , k t e r é j e z n á z o r n ě n o
v tabulce 5, je
z a j í m a v é t í m , ž e u k a z u j e v i d i t e l n é r o z d í l y v S o LT, k t e r é p a t ř í d o j e d i n é e k o l o g i c k é ř a d y. N a o b o u l o k a l i t á c h j s o u z a s t o u p e n y d r u h y, k t e r é s e podílejí na zoocenóze 5. VS. S r o v n á n í s o u b o r ů l e s n í c h t y p ů 7 Z a 8 Z . Ta b u l k a 6 z o b r a z u j e , d o jaké míry je schopen vrcholový fenomén smazat rozdíly mezi 7. a 8. VS.
Je
možné
sledovat
jisté
rozdíly 57
v druhovém
složení
řádu
Psocoptera.
Pro
přesnější
srovnání
a
objasnění
vlivu
vrcholového
fenoménu na druhovou rozmanitost řádu pisivek je nutné sesbírání a vyhodnocení většího množství materiálu. Srovnání snížení
početnosti
početnosti
druhů
pisivek
v ekologických
žijících
v nejvyšších
skupinách VS.
To
je
vykazuje převážně
z p ů s o b e n o ú b y t k e m d r u h u C a e c i l l i u s b u r m e i s t e r i . Te n t o d r u h a l e n e m á větší indikační význam, jelikož se hojně vyskytuje od 4. – 9. VS. Myslím si, že tyto změny nezpůsobily změny v přírodních podmínkách na zkoumaných lokalitách. Nemůžeme počítat se stejnou početností a abundancí
ve
sběrech,
které
byly
p r o v e d e n y.
Musíme
vždy
brát
v úvahu, že příroda není neměnná a vždy nechápeme, co se v ní odehrává. Ani klimatické změny nejsou v odborné veřejnosti všeobecně p ř i j m u t y a p o c h o p e n y. P r o o b j a s n ě n í a ú p l n é p o c h o p e n í v e š k e r ý c h souvislostí a dějů na naší planetě, bude muset ještě lidské poznání podstoupit dlouhou cestu s nejasným výsledkem. Výsledky zjištěné sběrem v letech 2010 – 2013 a prezentovány touto prací byly srovnány se sběry z období 1997 – 2000. Výsledky nevykazují větších rozdílů s daty Holuši 2003.
.
58
8. Závěr Při průzkumu biotopů na území Moravskoslezských Beskyd bylo v letech
2010
–
2013
Psocoptera v 5. patřily
– 8.
Caecilius
uloveno
vegetačním
burmeisteri
exemplářů
1494
a
ze
druhů
17
řádu
Mezi nejpočetnější druhy
stupni. Caecillius
despaxi,
což
odpovídá
lokalitám, na kterých bylo sbíráno. Ty t o
výsledky
byly
srovnány
sběry
se
prováděnými
Holuši
na
stejných lokalitách v letech 1997 – 2000, při kterých bylo nasbíráno 3643 jedinců z 25 druhů. Při
porovnávání
vegetačních
jednotlivých
druhů
vyplynulo,
že
n e j v í c e p i s i v e k b y l o n a s b í r á n o v 5 . v e g e t a č n í m s t u p n i . Te n t o V S b y l taky druhově nejrozmanitější. Směrem do vyšších vegetačních stupňů se počet druhů snižoval a zvyšovala se abundance druhů preferujících smrkové společenstva. Se stoupající nadmořskou výškou také klesá zastoupení
druhů
upřednostňujících
Peripsocus
subfasciatus
aj.
Mezi
3.
–
r o z d í l y,
5.
VS při
které
jako
napřík lad
srovnání
vyšly
najevo, se objevil druh Metylophorus nebulosus, který dříve nebyl zaznamenán ve vyšším než 6.VS. Při těchto sběrech se dokonce objevil v S o LT 7 Z . Ta k é p ř i p o r o v n á v á n í z o o c e n ó z y p i s i v e k s e s b í r a n ý c h n a azonálním skutečnosti.
stanovišti Vyšlo
ovlivněném
totiž
vodou
najevo,
že
se
objevily
výskytem
druhů
zajímavé pisivek
je
podobnější spíše jedlobukovému smrkobukovému vegetačnímu stupni. Te n t o
výsledek
by
mohl
mít
dopad
na
nasbíraných
na
praktické
zařazování
do
typologických jednotek. Z porovnání
výsledků
jednotlivých
dřevinách
je
možné vysledovat, že nej bohatší druhové spektrum j e na buku lesním. Na této dřevině bylo naloveno nejméně exemplářů tohoto řádu. Smrk ztepilý stojí na opačném pólu. Na této dřevině byla v obou zkoumaných obdobích nalovena navzájem, jednotlivých
dojdeme
drtivá
většina jedinců.
k tomu,
dřevinách
že
vyskytují
i
když určité
se
Srovnáme-li tyto období v dominanci
v ý k y v y,
druhů
nesignalizují
na tyto
o d l i š n o s t i ž á d n é z m ě n y. A n i p o r o v n á n í j e d n o t l i v ý c h d ř e v i n n a s t e j n ý c h přírodních podmínkách nenaznačuje výraznější výkyvy v taxocenózách pisivek.
Jednotlivé
odlišnosti
jsou
způsobeny
ekologickými
jednotlivých druhů pisivek a jejich osídlování konkrétních dřevin. 59
nároky
Srovnání jednotlivých souborů lesních typů také poskytlo některé zajímavosti.
Při
porovnávání
dvojic
S o LT
7Z
a
7S,
7Z
a
8Z
pro
o b j a s n ě n í v l i v u v r c h o l o v é h o f e n o m é n u . S b ě r y u k á z a l y, ž e v r c h o l o v ý fenomén výrazně druhovou početnost pisivek neovlivňuje a že zároveň odlišnosti mezi 7. a 8. vegetačním stupněm jsou rozpoznatelné. Porovnány také byly výsledky na lokalitách souborů lesních typů 5B a 5S. Data na těchto lokalitách bylo zjištěno, že i mezi jednotlivými S o LT p a t ř í c í m i d o j e d i n é e k o l o g i c k é ř a d y m o h o u v y k a z o v a t r o z l i š i t e l n é r o z d í l y. Při porovnávání sběrů z let 1997 – 2000 a 2010 – 2012 vyšel najevo markantní
úbytek
druhu
širokou ekologickou
Caecilius
valenci nemá
burmeisteri,
který
ale
pro
velkou indikační hodnotu.
svou Počet
jedinců patřících do skupiny z nejvyšších VS se kvůli tomuto úbytku také snížil, ostatní druhy této skupiny vykazovaly vzrůstavou nebo setrvávající tendenci např. Mesopsocus unipunctatus. Mezi nejvýznamnější druhy nachytané v těchto sběrech bezesporu p a t ř í d r u h C a e c i l l i u s d e s p a x i . Te n t o d r u h , j a k z j i s t i l i H o l u š a 2 0 0 3 , s e svým výskytem váže na přirozené smrkové stanoviště, což znamená, že s e v e v ě t š í c h a b u n d a n c í c h o b j e v u j e a ž o d 6 . v e g e t a č n í h o s t u p n ě . To h o by se dalo využít i v praxi při typologickém mapování a tím by bylo ovlivněno
i
celé
lesnictví.
Dík y
přesnému
určení
ekologických
podmínek stanoviště se dá snadno upravit druhová skladba a tím i preventivně přírodními
předcházet podmínkami
oslabení (přísušek,
smrku mokrý
ztepilého sníh
atp.).
způsobeného Díky
tomuto
oslabení je potom smrk náchylnější pro napadnutí biotickými činiteli.
60
9. Souhrn Tato práce se zabývá druhovým složením řádu Psocoptera v CHKO Moravskoslezské
Beskydy.
Výzkumné
plochy
jsou
umístěny
v NPR
Salajka, PR Smrk a PR V Podolánkách na místech, kde byl již v letech 1997 – 2000 tento průzkum prováděn. Cíly této práce bylo na již známých plochách (v různých VS 5. - 8.VS) zjistit druhové složení řádu Pisivky. Tyto řády determinovat a použít je pro další srovnávání. Dále zjistit
početnost
jednotlivých
druhů
ve
vegetačních
stupních,
na
jednotlivých lokalitách a jednotlivých dřevinách. Tyto výsledky srovnat s výsledky dřívějšího výzkumu. Na daných lokalitách bylo sesbíráno a determinováno bezmála 1500 jedinců
ze
17
druhů
řádu
Caecillius
despaxi
a
nachytáno
v 5.
(678).
VS
Psocoptera.
Caecillius Počet
Nejpočetnějšími
burmeisteri. druhů
a
Nejvíce
jedinců
se
druhy
byly
jedinců
bylo
zvyšující
se
nadmořskou výškou snižuje. Na smrku byla ulovena drtivá většina exemplářů, což potvrzují i výsledky ze sběrů z let 1997 – 2000. Aby tyto výsledky nebyly ovlivněny chybou, bylo dbáno na to, aby byl počet sběrů na smrku ztepilém i ostatních dřevinách stejný. V porovnání jednotlivých vegetačních stupňů byly zjištěné výsledky téměř shodné s výsledky nasbíranými v letech 1997 – 2000. Jednou z odlišností je výskyt druhu Metylophorus nebulosus, který dříve nebyl zaznamenán výše než v 6.VS. Při vyhodnocování výsledků z azonálního stanoviště ovlivněného vodou 6. VS bylo zjištěno, že tyto stanoviště jsou druhovým spektrem pisivek, které se na těchto lokalitách nachází, podobnější spíše 5. VS. Pokud se tento poznatek potvrdí, mohl by mít praktické dopady na lesnickou typologii a tím i na praktické lesnictví. Srovnány byly i jednotlivé soubory lesních typů. Srovnány byly s o u b o r y 7 S , 7 Z a 8 Z . To t o s r o v n á n í b y l o p r o v e d e n o z d ů v o d u o b j a s n ě n í vlivu vrcholového fenoménu na společenstvo pisivek žijících na těchto l o k a l i t á c h . Ve v ý s l e d c í c h n e b y l p o t v r z e n v ý z n a m n ě j š í v l i v t o h o t o j e v u . Dalšímu srovnání byly podrobeny soubory lesních typů 5B a 5S. Při tomto srovnání vyplynuly viditelné rozdíly mezi těmito soubory lesních t y p ů p a t ř í c í c h d o s t e j n é e k o l o g i c k é ř a d y.
61
Druh
Caecilius
despaxi
se
ve
velké
dominanci
vyskytuje
na
lokalitách přirozených pro smrk ztepilý. Tohoto poznatku by se dalo využít při tvorbách map vegetačních stupňů nebo vylišení lesních typů apod.
62
10.
SUMMARY
This work deals with the species composition in order Psocoptera P L A B e s k y d y. R e s e a r c h a r e a s a r e l o c a t e d i n t h e N P R S a l a j k a , P R S m r k and
PR
V
Podolánkách.
In
the
places
where
it
was
the
survey
conducted in the years 1997 - 2000. The aims of this study was to already
at
familiar
areas
(5th
-
8th
VS)
determine
the
species
composition of Procedure psocids. These rules determine and use it for further comparison. Furthermore, to determine the abundance of each species in the vegetative stage at various locations and different wood species. These results are compared with the results
of
previous
research. On
those
locations
were
collected
and
identified
nearly
1,500
individuals from 17 kinds of order Psocoptera. The most numerous species
were
Caecillius
despaxi
and
Caecillius
burmeisteri.
Most
individuals was caught in the 5th VS (678). Number of species and individuals with increasing altitude decreases. On spruce was caught vast majority of specimens, which is confirmed by the results of the collection from 1997 - 2000. In the comparison of vegetation zones were found almost identical results with the results gathered for the years 1997 - 2000. One of the differences is the presence of Metylophorus nebulosus, which was not previously observed higher than in the 6th VS. W hen evaluating the results of azonal habitats affected by water has been found that these places are species spectrum psocids, rather similar to the fifth VS. If you confirm this finding, it could have practical
implications
for
forest
typology
and
thus
the
practical
f o r e s t r y. Were compared and individual files of forest types. Were compared files
7S,
7Z
and
8Z. This
comparison
was
made
because
of
the
clarification of the impact of the phenomenon on the senior fellowship psocids living in these areas. In the results was confirmed by a significant effect of this phenomenon. Further comparisons were subjected to a set of forest types 5B and 5S. This comparison resulted in visible differences between these sets of forest types belonging to the same ecological series. 63
Ty p e C a e c i l i u s d e s p a x i i n a l a r g e d o m i n a n c e o c c u r s i n n a t u r a l locations for Norway spruce. This knowledge could be used in making maps of vegetation zones or to characterize forest types, etc.
64
11.
LITERATURA
Adam, D., Hort, L., Vrška, T., 2003: Plán péče o přírodní rezervaci na období 2004 – 2014 o NPR Salajka 2005 – 2014 Culek, M. a kol., 1996: Biogeografická členění České republiky. Enigma, Praha, 347 pp. Flannery,
T.,
2007:
Měníme
podnebí
-
Minulost
a
budoucnost
klimat ických zm ěn. 1. vyd. Pr aha: Dokořán, 2007, 270 s. Holuša J., st., Holuša O. 2000: Přírodní podmínky oblasti. pp. 9-50. Holuša J., st. (ed.): Oblastní plán rozvoje lesů. Přírodní lesní oblast 40 - Moravskoslezské Beskydy (platnost 2001-2020). Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem, pobočka Frýdek-Místek, 225 pp. Holuša, O., 2003: Vegetační stupňovitost a její bioindikace pomocí řádu pisivek (Insecta: Psocoptera). [Disertační práce]. Mendelova zemědělská a lesnická Univerzita, Lesnická a dřevařská fakulta, Brno, 258 pp. Holuša,
O.,
2011:
Psocid
taxocenoses
structure
and
diversity
(Insecta:
Psocoptera) in the forest ecosystems of the Piceeti – Fageta s. lat. zone in the Western
Carpathian
MTS.,
Acta
universitatis
agriculturae
et
silviculturae
mendelianae brunensis, 95 - 103 Holuša, O., Holuša J., st. 2001: Charakteristiky lesních geobiocenóz přírodní rezervace Smrk (Beskydský bioregion, Česká Republika). Práce a Stud. Muz. Beskyd, 11: 1-22. Chlupáč, I., Brzobohatý, R., Kovanda, J., Stráník, Z. 2002: Geologická minulost České republiky. Akademia, Praha, 436 pp. Jasič, J. a kol., 1984: Entomologický naučný slovník, Západoslovenské tlačiarně n.p., 680 pp. Jaskula, F. a kol., 2004: Chráněná krajinná oblast Beskydy. In Weissmennová, H. a kol. 2004: Chráněná území ČR – Ostravsko, svazek X. AOPaK ČR a EkoCentrum Brno, Praha, 88pp. Krupa, M., Křenek, D., 2003: entomologický a ornitologický průzkum PR Smrk in Plán péče o přírodní rezervaci na období 2004 – 2014 o PR Smrk 2005 – 2014. LEPŠOVÁ, A., MATĚJKA, K., (2009): Mykocenologický průzkum lesních ekosystémů
na
přík ladu
výškového
transektu
Plechý
(Šumava).
-
Východiska.
-
Příroda, Praha, 28: 162–183. Matějka,
K.,
(2009):
Dynamika
lesů
Šumava, 2008/4: 10-13. 65
na
Šumavě
I.
Mackovčin, P., Sedláček, M. (ed.): Chráněná území ČR, svazek 10., AOPK ČR a EkoCentrum Brno, Praha, 456 pp. Najmanová L., Adamík P. 2007: Ptáci a změny klimatu. Sylvia 43: 2–18. Němeček, J., Tomášek, M. 1983: Geografie půd ČSR. Academia, Praha. 100 pp. OBR,
S.,
1949:
Pisivky
ze
Slezských
Jeseníků
a
Králického
Sněžníku.
Přírodovědný Sborník Ostravského Kraje, 10: 219-234. OBR, S., 1952: Pisivky ze Slezských Beskyd. Přírodovědný Sborník Ostravského Kraje, 13: 216-231. OBR, S., 1965: Pisivky Moravských Beskyd. Spisy Přírodovědecké Fakulty UJEP Brno, Serie M 21, L 24, 1965/2 (č. 460): 51-80. PLÍVA, K., 1971: Typologický systém ÚHÚL. Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem, Brandýs nad Labem, 90 pp. Popelářová, M. , 2005: Botanický inventarizační průzkum NPR Salajka. In S CHKO Beskydy, Rožnov p. R. Quitt, E., 1971: Klimatické oblasti Československa. Československa akademie věd - geograficky ustav Brno, Brno, 73 pp. Quitt, E., 1974: Klimatické oblasti ČSR - mapa 1:1 000 000. Kartografie n. p., Praha. Romoser W., S., Stoffolano, G., 1981: J., The science of entomology, Wm. C. Brown publisher, 509pp. Servus, M., 2003: Plán péče o přírodní rezervaci na období 2004 – 2014 o PR V Podolánkách 2005 – 2014. Servus, M., 2003: Plán péče o přírodní rezervaci na období 2004 – 2014 o PR Smrk 2005 – 2014. Skalický, V., 1988: Regionálně fytogeografické členění. In Hejný S, Slavík B (eds) Květena České socialistické republiky, 1. Academia, Praha, pp 103–121. Slavík,, B., a kol. 1997: Květena ČR. Academia, Praha. Vrána, J., 1982: Státní přírodní rezervace V podolánkách. Inventarizační průzkum botanický dle metodiky SÚPPOP 1973. AOPaK ČR, Praha. Zlatník, A., 1978: Lesnická fytocenologie. Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 495 pp.
Internetové odkazy: Mapový server Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (http://mapy.nature.cz , 5. 1. 2011) Mapový server Ústavu hospodářské úpravy lesa v Brandýse nad Labem 66
(http://geoportal2.uhul.cz, 5. 1. 2011) Meteorologická stanice Lysá hora (http://lysaci.blog.cz/0709/meteorologicka-stanice-lysa-hora, 5. 1.2011) Povodí Odry (http://www.pod.cz/plan-oblasti-povodi-Odry/0-uvod/0-uvod.html, 5. 1. 2011) Stránka Chko Beskydy (http://www.beskydy.ochranaprirody.cz/, 6. 1. 2011) (http://nature.hyperlink.cz/Beskydy/, 6. 1. 2011) A. Buček, V. Vlčková, Scénář změn vegetační stupňovitosti na území České republiky: deset let poté, 2009 in http://www.casopis.ochranaprirody.cz/clanky/scenar-zmen-vegetacnistupnovitosti.html, 3. 5. 2011 Anonymus,
Les
jako
ekosystém,
http://www.mezistromy.cz/cz/les/les-jako-
ekosystem, 2. 5. 2011 Anonymus, Vegetační stupňovitost, 2010, http://www.enviwiki.cz/wiki/Vegeta%C4%8Dn%C3%AD_stup%C5%88ovitost, 3. 5. 2011 Anonymus, Typologie lesů a lesní vegetační stupně http://www.mezistromy.cz/cz/les/les-jako-ekosystem/typologie-lesu-a-lesnivegetacni-stupne, 3. 5. 2011 Depowski, S., 1998: Surowce energetyczne (Rozdział 10). In Kotliński, Szamałek (red.): Surovce minerálne mórz i oceanów. Warszawa: Scholár, 1998. s. 28 - 38. in http://geologie.vsb.cz/loziska/suroviny/energeticke_suroviny.html, 1 2 . 2 . 2 0 1 3 Kukliš, L., 2009, Před 11 600 lety se do ovzduší uvolnil metan z mokřadů, ne z klatrátů, in http://gnosis9.net/rservice.php?akce=tisk&cisloclanku=2009050004, 1 2 . 2 . 2 0 1 3 Mihulka,
S.,
2005:Globální
oteplování
s
http://www.osel.cz/index.php?clanek=1196, 12.2.2013
67
chladnou
hlavou
in
68
12.
Přílohy
p ří l o h a 1 : m a p a v ýz k u m n ýc h p l o c h v P R Sm rk
p ří l o h a 2 : m a p a v ýz k u m n ýc h p l o c h v P R V Po d o l á n k á c h
69
příloha 3: mapa NPR Salajka
70