Změny struktury taxocenóz pisivek (Insecta: Psocoptera) ve vegetačních stupních v oblasti masívu Smrku v Moravskoslezských Beskydech

Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta

Ústav ochrany lesů a myslivosti

Změny struktury taxocenóz pisivek (Insecta: Psocoptera) ve vegetačních stupních v oblasti masívu Smrku v Moravskoslezských Beskydech

Diplomová práce

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracoval:

doc. Ing. Otakar Holuša Ph.D.

Matěj Knápek Brno 2013

1

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: „Změny struktury taxocenóz pisivek (Insecta: Psocoptera) ve vegetačních stupních v oblasti masívu Smrku v Moravskoslezských Beskydech“ zpracoval sám a u v e d l j s e m v š e c h n y p o u ž i t é p r a m e n y. S o u h l a s í m , a b y m o j e d i p l o m o v á p r á c e b y l a z v e ř e j n ě n a v s o u l a d u s § 4 7 b Z á k o n a č . 111 / 1 9 9 8 S b . , o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna Mendelovy

ke

účelům

studij ním

univerzity

Brně

v

shodě

ve

o

s

archivaci

Vyh l ášk ou

rektora

elektronické

podoby

závěrečných prací. kvalifikační

Autor licenční

smlouvy

(subjektem) předmětná

si

o

práce využití

vyžádá

licenční

se

dále

autorských

písemné

smlouva

zavazuje, práv

stanovisko

není

v

rozporu

před

že

díla

s

jinou

univerzity s

sepsáním

o

osobou tom,

oprávněnými

že

zájmy

univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne 4. dubna 2013 ……………………………… Podpis studenta 2

Poděkování: T ímto bych rád poděkoval vedoucímu své bakalářské práce doc. Ing. Otakaru Holušovi, Ph.D. za cenné připomínky při vytváření této bakalářské práce a za časté odborné konzultace. Děkuji tímto i správě C H K O M o r a v s k o s l e z s k é B e s k y d y, k t e r á b y l a d a l š í m v ý r a z n ý m z d r o j e m literárních pramenů. Dále děkuji i své přítelkyni a rodině, za stoprocentní podporu při mém studiu, a v neposlední řadě i svým blízkým a přátelům.

3

K N Á P E K M AT Ě J Změny

struktury

taxocenóz

pisivek

(Insecta:

Psocoptera)

ve

vegetačních stupních v oblasti masívu Smrku v Moravskoslezských Beskydech

ABSTRAKT V letech 2010 až 2013 byly na lokalitách v NPR Salajka, PR Smrk a PR

V Podolánkách

populace vyloučit

v CHKO

Moravskoslezské

pisivek.

Výzkum

probíhal

ovlivnění

těchto

populací

na

třech

lidským

Beskydy chú,

zkoumány

z důvodu

faktorem.

Na

snahy těchto

lokalitách bylo uloveno kolem 1500 jedinců pisivek. Nejpočetnějšími druhy byly Caecillius burmeisteri a Caecillius despaxi. Cílem bylo zjistit

a

vyhodnotit

rozdíly

v druhovém

složení

mezi

jednotlivými

vegetačními stupni a porovnání výsledků z let 1997 - 2000. Počet druhů klesá od 5. do 8. VS. Azonální stanoviště ovlivněné vodou jsou druhovou rozmanitostí spíše podobnější 5. vegetačnímu stupni. Nejvíce jedinců bylo uloveno na smrku ztepilém, nejvíce druhů osidlovalo buk lesní. Srovnání mezi lety 1997 – 2000 a 2010 – 2013 nevykazovaly změny vegetační stupňovitosti na zájmových lokalitách. Klíčová slova: M o r a v s k o s l e z s k é B e s k y d y, P i s i v k y ( P s o c o p t e r a ) , N P R S a l a j k a , P R Smrk,

PR

V Podolánkách,

vegetační

stupňovitost,

bioindikace,

taxocenózy

K N Á P E K M AT Ě J Changes in the structure of taxocenoses pisivek (Insecta: Psocoptera) in vegetation zones of massive Smrk in the MoravianSilesian Beskyds

ABSTRACT In

the

years

locations

NPR

2010-2013 Salajka,

were PR

studied

Smrk

and

population PR

V

psocids

in

the

Podolánkách

in

the

M o r a v i a n - S i l e s i a n B e s k y d y. T h e r e s e a r c h w a s c o n d u c t e d i n t h r e e protected areas, due to efforts to exclude the influence human factor at these

populations.

individuals

psocids.

At

these

The

most

locations numerous 4

was

caught

species

about

were

1500

Caecillius

burmeisteri

and

Caecillius

despaxi.

The

aim

was

to

identify

and

evaluate the differences in species composition between vegetation zone and comparing results from 1997 - 2000. Number of species decreases from the 5th to 8 VS. Species diversity are rather similar to t h e f i f t h v e g e t a t i o n z o n e i n a z o n a l h a b i t a t s a f f e c t e d b y w a t e r. M o s t individuals were caught in Norway spruce, most species inhabiting beech. Comparison between the years 1997 - 2000 and 2010 - 2013 showed no change in vegetation zones in these areas. Ke yw or ds: Moravskoslezské V Podolánkách,

B e s k y d y, Psocids

NPR

Salajka,

(Psocoptera),

bioindication, taxocenosa

5

PR

Smrk,

vegetation

PR

zones,

OBSAH 1.

ÚVOD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8

2.

CÍLE PRÁCE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 0

3.

PŘÍRODNÍ POMĚRY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 1

3.1 Biogeografické a jiné členění území . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 2 3.1.1 Jiná členění ČR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 2 Fytogeografické členění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 2 Rozdělení na přírodní lesní oblasti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 3 3.2 Geologické a pedologické poměry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 4 3.3 Geomorfologické členění a reliéf . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 4 3.3.1 Regionální členění reliéfu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 5 3.4 Hydrologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 6 3.5 Klimatické poměry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 6 3.6 Flóra a vegetace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 7 3.7 Fauna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 8 3.7.1 Savci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 9 3.7.2 Hmyz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 9 3.8 Přírodní zajímavosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 0

4.

METODIKA A POUŽITÉ ZKRATKY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 1

4.1 Použité zkratky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 1 4.2 Metodika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 1 4.3

Popis lokalit sběru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 2

5.

LITERÁRNÍ PŘEHLED . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 5

5.2 Klimatické změny a živočichové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 8

6

5.3 Vegetační stupňovitost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 9

6.

VÝSLEDKY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 9

7.

DISKUSE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 5

8.

ZÁVĚR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 9

9.

SOUHRN . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 1

10.

SUMMARY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 3

11.

LITERATURA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 5

12.

P Ř Í LO H Y . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 9

7

1. Úvod Les je společenstvím mnoha organismů, jenž spolu spolupracují a jsou na sebe zcela závislí. Les je na našem území konečným stádiem sukcese, proto by se nacházel na téměř všech lokalitách v České republice. Pro vytvoření konkrétních lesních společenství jsou limitující a u r č u j í c í m í s t n í p o d m í n k y j a k o : p ů d a , k l i m a t i c k é p o d m í n k y, n a d m o ř s k á výška

apod.

vytvořeny

Pro

a

lehčí

chápání

které

jsou

sestaveny

zjednodušení

různé

s y s t é m y,

pro

člověka

jsou

různých

podle

klasifikačních hledisek např. vegetační stupňovitost, lesnická typologie apod. Les, jak ho známe dnes, je výsledek veškerých činností člověka. Proto

i

lesní

porosty

v chráněných

územích

jsou

ovlivněny

např.

průmyslovou činností člověka. Změny lesních ekosystémů člověk způsobuje nejen hospodářskou činností v lese, změnou struktury lesů, druhovým a věkovým složením a j i n ý m i z á s a h y, a l e i č i n n o s t m i p r o b í h a j í c í m i m i m o l e s . Ty t o z á s a h y m o h o u o v l i v n i t n e b o z m ě n i t l e s n í p r o s t ř e d í n e b o i p ř í r o d n í p o d m í n k y. Ty t o z m ě n y s e d a j í d í k y n ě k t e r ý m r o s t l i n n ý m a ž i v o č i š n ý m d r u h ů m dobře pozorovat. Aby byly tyto organismy vhodné pro použití jako i n d i k a č n í d r u h y, m u s í s p l ň o v a t n ě k t e r é p o d m í n k y. M u s í b ý t s n a d n o sesbíratelné

a

snadno

rozpoznatelné.

Dále

musí

být

v okolí

v dostatečném množství a ekologické nároky jednotlivých druhů. Pokud z n á m e d ř í v ě j š í a n y n ě j š í s t a v, j e m o ž n é o d v o d i t , j a k a o j a k é m n o ž s t v í s e p o s u n u l y s t a n o v i š t n í p o d m í n k y. P r o t y t o p o t ř e b y s e č a s t ě j i v p r a x i používají rostlinné

i n d i k á t o r y,

pružně jako

které ale nereagují tak

indikátory živočišné. Pro živočišné indikátory většinou platí, že jejich odchyt

a

determinace

je

časově

náročnější

než

u

indikátorů

r o s t l i n n ý c h . Ta k é z n a č n á p o h y b l i v o s t a v e l i k o s t d a n ý c h i n d i k á t o r ů j e komplikací při širším využití zooindikátorů v praxi. P i s i v k y v š e c h n y t y t o p o d m í n k y d o b ř e s p l ň u j í . Ta t o t ř í d a h m y z u j e málo početná, ale ve svém výskytu je běžná. I přesto, že imaga jsou rychlá a mrštná, je jejich sběr díky častému výskytu poměrně snadný. Pro kvalitní a hluboké rozpoznání ekologických nároků jednotlivých druhů v této hmyzí třídě je ještě nutné mnoho udělat, ovšem u našich

běžnějších druhů je již známo dost, aby se podle výskytu druhů pisivek dalo poukazovat na ekologické poměry na místech výskytu. Pro porovnávání výsledků mezi jednotlivými lokalitami

sběru je

n u t n é i p o r o v n a t p ř í r o d n í p o d m í n k y n a t ě c h t o p l o c h á c h . To l z e n ě k o l i k a z p ů s o b y.

Z lesnického

hlediska

je

nejjednodušší

a

nejefektivnější

p o u ž í t p o z n a t k y l e s n i c k é t y p o l o g i e . Te n t o s y s t é m j e c h a r a k t e r i s t i c k ý sdružováním

podobných

stanovišť

pomocí

ekologické

sítě.

trofických řad horizontálně a vegetačních stupňů vertikálně.

9

Pomocí

2. Cíle práce Cíly této práce jsou: Nasbírat plochách

materiál v oblasti

modelové PR

skupiny

Smrk,

NPR

pisivek

na

již

stabilizovaných

Salajka

a

PR

V Podolánkách

v Moravskoslezských Beskydech Vyh od not it s lo že n í ( dom in an ci, význ amn é dr uh y) ta xoc en ó z p is i vek Nasbíraný materiál srovnat s materiálem pocházejícím z let 1997 – 2000, na základě rozdílů diskutovat možné změny taxocenóz pisivek Zhodnotit význam pisivek pro lesní ekosystémy

10

3. PŘÍRODNÍ POMĚRY Z k o u m a n é ú z e m í l e ž í n a p l o š e C H K O B e s k y d y, k t e r á b y l a v y h l á š e n a 5 . b ř e z n a 1 9 7 3 v ý n o s e m M K Č S R č . j . 5 3 7 3 / 1 9 7 3 o r o z l o z e 11 6 0 0 0 h a a lesnatosti 71%. Důvod pro vyhlášení této CHKO byly její výjimečné přírodní

h o d n o t y,

zejména

původních

zbytky

pralesovitých

lesů

s

výskytem vzácných karpatských živočichů a rostlin. Beskydská krajina má dosud mimořádnou estetickou hodnotu, která vznikla historickým člověka

soužitím

s horami.

Význam

chráněné

krajinné

oblasti

je

podtržen vyhlášením 53 maloplošných zvláště chráněných území. V rámci budování evropské soustavy chráněných území Natura 2000 byla celá CHKO navržena jako Evropsky významná lokalita a v roce 2005 zde byly zřízeny hned 2 ptačí oblasti – Beskydy a Horní Vsacko (Anonymus 2000). Přírodě blízké způsoby hospodaření v beskydských lesích jsou na první pohled možná méně nápadné, ale o to důležitější, neboť právě lesy mají nedocenitelný význam pro přežití mnoha druhů živočichů, rostlin a hub a pro svou schopnost zachycovat srážky a zabraňovat povodním. přirozené

K

nejdůležitějším

druhové

skladby

zásadám

lesa

a

patří

zachování

ponechávání

starých

a

obnova

stromů

v

p o r o s t e c h . Ve s p o l u p r á c i s v l a s t n í k y a l e s n í m i h o s p o d á ř i p o d p o r u j e správa

CHKO

zlepšování

druhového

složení

lesů,

především

vysazováním a ochranou j edlí, buků, klenů, původních vysokohorsk ých smrků,

jilmů.

Cílem

je

snížit

zastoupení

nepůvodních

smrkových

m o n o k u l t u r v e p r o s p ě c h s t a n o v i š t ě p ů v o d n í c h d ř e v i n ( A n o n y m u s 2 0 11 ) .

11

Obrázek 1: Mapa převzatá z www.beskydy.ochranaprirody.cz

3.1 Biogeografické a jiné členění území provincie: středoevropských listnatých lesů podprovincie: Západokarpatská bioregion: Beskydský Beskydský

bioregion

je

výraznou

hornatinou

a

vráso-zlomovou

s t a v b o u t v o ř e n o u h o r s k ý m i p á s y. S v a h y s e v y z n a č u j í s v o u p r u d k o s t í a s v ý m i z a o b l e n ý m i h ř b e t y. Te n t o b i o r e g i o n l e ž í p ř e v á ž n ě v o r e o f y t i k u , v e fytogeografickém

podokrese

Radhošťské

B e s k y d y,

Ve ř o v i c k é

v r c h y,

Besk ydské podhůří a Jablunkovské mezihoří. Poměrně chudá flora je tvořena

kompletní

subtermofytů.

Díky

řadou

oreofytů

místnímu

a

reliéfu

je je

typická zde

nepřítomností

malé

zastoupení

karpatských migrantů doprovázející květenu nižších poloh (upraveno p o d l e C u l k a 1 9 9 6 ) . Ta t o o b l a s t l e ž í v e v ý š k o v é m r o z m e z í 3 5 0 – 1 3 2 4 m.n.m.

3.1.1 Jiná členění ČR

Fytogeografické členění Do tohoto bioregionu spadají tyto fytogeografické celky (Skalický 1988): 12

Fytogeografický obvod: Karpatské mezofytikum (Mesophyticum carpaticum) 80. Střední Pobečví a. Vsetínská kotlina b . Ve ř o v i c k é v r c h y 84. Podbeskydská pahorkatina a. Beskydské podhůří b. Jablůnkovské mezihoří Fytogeografický obvod: Karpatské oreofytikum (Oreophyticum carpaticum) 99. Moravskoslezské Beskydy a. Radhošťské Beskydy b. Slezské Beskydy tvoří

Mezof ytikum

přechod

mezi

teplomilnou

a

chladnomilnou

květenou. Zahrnuje stupeň suprakolinní (kopcovinný) a submontánní (podhorský, vrchovinný). Oreofytikum jsou horské oblasti s převažující květenou.

chladnomilnou

(středohorský,

supramontánní

stupně

Zahrnuje

oreální,

montánní

smrkový)

(hornatinný),

a

subalpínský

(klečový) (Slavík et all 1997). Příslušnost území ke karpatské horské soustavě

se

projevuje

přítomností

řady

karpatských

druhů.

Mezi

endemity vázané pouze na prostor Karpat patří oměj tuhý moravský (Aconitum firmum subsp. moravicum), chrpa měkká (Cyanus mollis), světlík slovensk ý (Euphrasia slovaca), a hořeček žlutavý (Gentianella lutescens) (Jaskula a kol. 2004).

Rozdělení na přírodní lesní oblasti Beskydský bioregion překrývá téměř shodně přírodní lesní oblast (dále

jen

PLO)

Moravskoslezské

40

Moravskoslezské

Beskydy

tvoří

B e s k y d y.

nepříliš

Definice

pravidelný

PLO

40

-

rovnoběžník

s vlnitými hranicemi (Plíva 1984). Celková výměra je cca 82 432 ha, s výměrou porostní půdy cca 62 008 ha. V PLO naprosto převažuje výskyt edafických kategorií ekologické řady živné - 84,55%. Značné je 13

zastoupení ekologické řady obohacené humusem 5,39% a obohacené vodou 4,17%. Pouze 3,9% je stanovišť z ekologické řady kyselé a 1,17%

z

řady

ekologické nepatrně.

zastoupeny

oglejené.

Ze

živné

Ostatní

řady

ekologické řady

ekologické

jsou

jsou

nejvíce

zastoupeny stanoviště edafické kategorie svěží S (39,60%), bohaté B (24,81%) a svahové F (16,38%). Podle vegetačních stupňů (dále jen VS) převládá 5.VS (73,61%) nad 4. VS (15,50%) a 6. VS (8,87%). P ř e v l a d a j í c í m i s o u b o r y l e s n í c h t y p ů j s o u 5 S , 5 B , 5 F, 4 B , 6 S a 4 S (Holuša a Holuša 2000).

3.2 Geologické a pedologické poměry Z hlediska

regionální

geologie

leží

CHKO

ve

vnějším

flyšovém

pásmu. Složitá geologická stavba na tomto území vznikla v několika fázích alpínské orogeneze. Je to důsledek kolize africké a eurasijské d e s k y n a k o n c i k ř í d y a n a z a č á t k u t e r c i é r u . D n o o c e á n u Te t h y s b y l o vyzdviženo, flyšové usazeniny na jeho dně zvrásněny a v miocénu jako bezkořenné přík rovy od jihu až j ihovýchodu přesunuty přes autochton Českého masívu. Z hlediska složení se flyš vyznačuje mnohonásobným rytmickým střídáním vrstev jílovců, prachovců, pískovců a slepenců. Ta t o o b l a s t j e v ě t š i n o u o d n o s n ý m ú z e m í m . Z p o k r y v n ý c h ú t v a r ů j s o u vyvinuty zejména pleistocénní a holocénní fluviální sedimenty říčních t e r a s a n i v. F l y š o v é h o r n i n y j s o u z d e s i l n ě g r a v i t a č n ě d e f o r m o v á n y zejména hlubinným ploužením. (Jaskula a kol 2004). P ů d y j s o u s t ř e d n ě h l u b o k é a ž h l u b o k é k a m b i z e m ě , k r y p t o p o d z o l y, r a n k r y, m í s t y i g l e j e a f l u v i z e m ě ( S e r v u s 2 0 0 3 ) . K y s e l é h u m ó z n í g l e j e s vysokou

hladinou

vyvinuté

jsou

spodní

zde

vody

stupňovitě

a

zpomaleným

uložené

rašeliny

odtokem. na

Ty p i c k y

pramenných

h o r i z o n t e c h - t z v. „ s i h l y “ . P o v r c h p ů d y j e k r y t s i l n ě j š í v r s t v o u s u r o v é h o humusu

případně

mechu

(rašeliníku),

pod

nimiž

se

nachází

těžké

jílovité půdy se sklonem ke zhutnění (Servus 2003).

3.3 Geomorfologické členění a reliéf To t o ú z e m í n á l e ž í k e g e o m o r f o l o g i c k é p r o v i n c i i Z á p a d n í K a r p a t y, k soustavě vnější Západní Karpaty a k podsoustavám Západobeskydské podhůří

a

Západní

B e s k y d y.

Jádro 14

tvoří

celek

Moravskoslezské

Beskydy složený ze dvou částí. Na severu je to monoklinální hřbet, č l e n i t á h o r n a t i n a z v a n á p ř e d n í h o r y, k t e r á j e t v o ř e n á p ř e v á ž n ě v e l m i odolnými sedimenty godulské jednotky ukloněných k jihu. Střední výška činí 703 m. Podélná tektonická sníženina Rožnovské brázdy a podélná erozní sníženina M o r á v k y,

v méně

odolných

Čeladenky

a

horninách

odděluje

Ostravice

pramenů

v okolí od

řek

Předních

Lomné,

hor

nižší

g e o r e l i é f Z a d n í c h h o r. O s u s n í ž e n i n y R o ž n o v s k é b r á z d y t v o ř í ú d o l í ř e k y Rožnovská Bečva. Podél řeky jsou vyvinuty pleistocénní akumulační t e r a s y. V této oblasti je množství pseudokrasových jeskyní. Mezi největší patří Kněhyňská jeskyně na jihovýchodním svahu Kněhyně, která má délku

280

m

a

svými

57,5

m

je

nejhlubší

propasťovitou

jeskyní

v popisovaném území. Z dalších uvedu Cyrilku na Pustevnách, která měří 370 m, a jeskyně na Radhošti, které jsou opředeny spoustou mýtů a legend (Jaskula a kol 2004). V této oblasti jsou svahy s největší sklonitostí v České Republice. Radhošťská hornatina na 223 km2 dosahuje střední výšky 701,5 m a středního sklonu 15°41´ (Holuša a Holuša 2000)

3.3.1 Regionální členění reliéfu podle Demka a kol. (1987) Provincie ZÁPADNÍ KARPATY Soustava (Podprovincie) IX Vnější Západní Karpaty Podsoustava (oblast) IXE Západní Beskydy Celek IXE-2 Rožnovská brázda Okrsek IXE-2b Zašovská pahorkatina Celek IXE-3 Moravskoslezské Beskydy Podcelek IXE-3A Radhošťská hornatina Okrsek IXE-3A-a Hodslavický Javorník IXE-3A-b Radhošťský hřbet IXE-3A-cMezivodská vrchovina Podcelek IXE-3B Lysohorská hornatina Okrsek IXE-3B-a Ropická rozsocha IXE-3B-b Zadní hory IXE-3B-c Lysohorská rozsocha

15

3.4 Hydrologie Popisovaná oblast je velmi vodná, specifický odtok kolísá mezi 10 – 25

l*s*km2.

Fyzickogeografické

faktory

způsobují

poměrně

malou

r e t e n č n í s c h o p n o s t . To p o t v r z u j e 4 5 % k o e f i c i e n t o d t o k u , v e v y š š í c h polohách až 60%. Pomyslná přímka mezi vrcholy Véřovických vrchů, Radhoště,

P i n d u l y,

Čertova

mlýnu,

Martiňáku,

B u m b á l k y,

Ve l k é h o

Polomu a Jablunkovského průsmyku vede hlavní evropské rozvodí. Severně od této linie voda odtéká korytem řeky Odry a jejími přítoky (Lubina, Ostravice, Morávka) do Baltského moře. Pro svou čistotu jsou tyto toky hojně využívané jako zdroje pitné vody (vodní nádrž Šance a Morávka). Jižně od výše zmiňované linie vodstvo odtéká řekou Bečvou, která patří do úmoří Černého moře. Z m i ň o v a n é ú z e m í j e c e l k o v ě c h u d é n a p o d z e m n í v o d y. Z a b r a ň u j í tomu nepříznivé horniny karpatského flyše. I přesto byla část Beskyd kryjící se s CHKO vyhlášena za chráněnou oblast přirozené akumulace v o d ( C H O PAV ) ( J a s k u l a a k o l . 2 0 0 4 ) .

3.5 Klimatické poměry Podle

klimaticko-geografického

členění

(Quitt

1975)

spadá

popisované území do chladné klimatické oblasti. V nejnižších polohách se dlouhodobá roční teplota pohybuje do 7˚C, Na Lysé hoře, která je klimaticky shodná se Smrkem, je to jen 2,6˚C. Častým jevem jsou zimní teplotní inverze se zhoršenými rozptylovými podmínkami, sníženými úhrny

slunečního

svitu

a

extrémně

nízkými

přízemními

teplotami.

Vzhledem k převažujícímu západnímu proudění vzduchu je pro pohoří typické velké množství srážek. Lysá hora s průměrným ročním úhrnem srážek

1389,8

mm

se

řadí

mezi

srážkově

nejbohatší

místa

ČR.

Absolutní měsíční maximum na Lysé hoře je 811,5 mm (červenec 1997). Souvislá sněhová pokrývka se v nejvyšších polohách drží až 180 dní. Průměrná délka slunečního svitu je 1600hodin za rok.

16

Chladné oblasti CH4 0 - 20 80 - 120 160 - 180 60 - 70 -6 - -7 12 - 14 2-4 4-5 120 - 140 600 - 700 400 - 500 140 - 160 130 - 150 30 - 40

KLIMATICKÉ CHARAKTERISTIKY Počet letních dnů Počet dnů s průměrnou teplotou 10°C a více Počet mrazových dnů Počet ledových dnů Průměrná teplota v lednu (°C) Průměrná teplota v červenci (°C) Průměrná teplota v dubnu (°C) Průměrná teplota v říjnu (°C) Průměrný počet dnů se srážkami 1 mm a více Srážkový úhrn ve vegetačním období Srážkový úhrn v zimním období (mm) Počet dnů se sněhovou pokrývkou (mm) Počet dnů zamračených Počet dnů jasných

CH6 10 - 30 120 - 140 140 - 160 60 - 70 - 4 - -5 14 - 15 3-4 5-6 140 - 160 600 - 700 400 - 500 120 - 140 150 - 160 40 - 50

Tabulka 1: Přehled naměřených teplot a srážek (převzato z OPRL)

3.6 Flóra a vegetace V dnešní době jsou na území CHKO ve většinovém zastoupení lesní s p o l e č e n s t v a . Ta t o s p o l e č e n s t v a j s o u z v ě t š í č á s t i z m ě n ě n a l i d s k o u činností.

Z důvodu

změněných

v důsledku

podmínek

pěstování

smrkových monokultur na plochách s nadmořskou výškou i pod 400 m byly pro tuto diplomovou práci vybrány tři maloplošná chráněná území. Proto bude v této práci popsáno rostlinná vegetace daných lokalit. přírodní

V národní

rezervaci

(dále

jen

NPR)

Salajka

jsou

zastoupeny tyto stanovištní typy 5F1, 5B1, 5B6, 5D5, 5U1 a 5V9 ( A d a m , H o r t , Vr š k a 2 0 0 3 ) . V d ř e v i n n é s k l a d b ě j e h l a v n í b u k l e s n í . Z dalších

dřevin

je

zastoupena

jedle

bělokorá,

javor

klen

a

smrk

ztepilý. V bylinném patru se nachází kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), bažanka vytrvalá

(Mercurialis ostřice

verticillatum), (Galeobdolon pryšec

(Vero n ica

lesní

montanum),

mandloňovitý montana),

kokořík

perennis),

(Carex

papradka

(Tithymalus samorostlík

přeslenitý

sylvatica),

samice

klasnatý

pitulník

(Athyrium

amygdaloides), (Actaea

(Polygonatum horský

filix-femina),

rozrazil spicata),

horský svízel

vonný (Galium odoratum), šalvěj lepkavá (Salvia glutinosa), šťavel kyselý

(Oxalis

acetosella),

violka

lesní

(Viola

reichenbachiana),

věsenka nachová (Prenanthes purpurea), žindava evropská (Sanicula europaea) aj. (Popelářová 2005).

17

Pro přírodní rezervaci (dále jen PR) Smrk je dřevinné zastoupení smrk

ztepilý

73,6%,

buk

lesní

19,6%

a

mezi

důležitými

dalšími

dřevinami j e javor k len 1,2% a j edle bělokorá 1,3% mezi dalšími borovice lesní, modřín opadavý, bříza bělokorá a jasan ztepilý (Holuša a

Holuša

2001).

Dominantním

druhem

bylinného

patra

je

třtina

chloupkatá (Calamagrost is villosa), dopr ovázená bikou lesní (Luzula s y l v a t i c a ) , s e d m i k v í t k e m e v r o p s k ý m ( Tr i e n t a l i s e u r o p a e a ) , v ě s e n k o u nachovou

(Prenanthes

myrtillus),

kapradí

purpurea),

rozloženou

borůvkou

brusnicí (Dryopteris

(Vacc i nium

dilatata),

metličkou

k ři vo lak o u ( Av en e lla fl ex uo sa), šť a ve lem k ys e l ým (Ox a l is ac eto se l la) a pstročkem dvoulistým (Maianthemum bifolium). Mezi vzácnější druhy horské květeny patří např. oměj tuhý moravský (Aconitum firnum subsp. oměj

moravicum), (Streptopus

pestrý

(Aconitum podbělice

amplexifolius),

čípek

variegatum), alpská

(Homogyne

obj ímavý alpina)

a

kamzičník rakouský (Doronicum austriacum). Na skalních výchozech vzácně roste sleziník zelený (Asplenium viride) (Servus 2003). Zvláštností

PR

V Podolánkách

jsou

jedny

z mála

rašelinišť

v Beskydech. U rašelinných ok rostou jedinci smrku ztepilého o stáří kolem 150 let, na tyto ostrůvky navazuje sekundární smrková tyčovina. Mezi vtroušené dřeviny patří jedle bělokorá a buk lesní. patro

tvoří

rozložená villosa),

sedmikvítek (Dryopteris

dilatata),

( Tr i e n t a l i s

třtina

b r u s n i c e b o r ů v k a ( Va c c i n i u m

(Maianthemum metlice

evropský

bifolium),

trsnatá

metlička

(Deschampsia

europaea),

chloupkatá

myrtillus),

křivolaká

cespitosa),

Chudé bylinné kapraď

(Calamagrostis

pstroček

dvoulistý

( Av ene l l a

flexuosa),

žebrovice

různolistá

( B l e c h n u m s p i c a n t ) a k ý c h a v i c e b í l á L o b e l o v a ( Ve r a t r u m a l b u m s u b s p . lobelianum). Mechové patro je bohatě vyvinuto, převažují rašeliníky ( S p h a g n u m s p . d i v. ) a p l o n í k y ( P o l y t r i c h u m s p . d i v. ) ( Vr á n a , J . 1 9 8 2 ) .

3.7 Fauna Největší význam území spočívá v přítomnosti starých přirozených porostů, z nichž některé mají pralesovitý charakter (Krupa a Křenek 2003). Proto jsou tyto stanoviště cennými lokalitami pro výzkum a pozorování

všech

živočichů.

Na

ně

jsou

vázány

mnohé

ohrožené druhy ptáků, savců, ale i zástupců z řady hmyzu. 18

vzácné

a

3.7.1 Savci Pro své strmé svahy a klidové partie jsou tyto místa vhodná pro v e l k é š e l m y. Z d a l š í c h b ě ž n ý c h d r u h ů j s o u t o s r n e c o b e c n ý , j e l e n l e s n í (Cervus elaphus), rejsek horský (Sorex alpinus); plch lesní (Dryomys nitedula);

myšice

temnopásá

(Apodemus

agrarius);

myšivka

horská

(Sicista betulina) a další (Jaskula a kol. 2004).

3.7.2 Hmyz Na

popisovaném

území

byly

sledovány

i

populace

říše.

hmyzí

Z faunisticky významných jsou to např. tyto: -Pterostichus karpatský

lesní

rufitarsis druh,

cordatus

B e s k y d y,

L e t z n e r,

J e s e n í k y,

dle

1847-je

Sudetsko-

Pulpána

žije

pouze

v původních starých porostech, často pod kůrou padlých kmenů, - Pterostichus foveolatus (Duftschmied, 1812), Pterostichus pilosus ( H o s t , 1 7 8 9 ) - j s o u k a r p a t s k é d r u h y, v B e s k y d e c h n a z á p a d n í h r a n i c i rozšíření, dál na západ nezasahující. -Agyrtes bicolor Castelnau, 1840-Pralesní, velmi skrytě žijící druh, na Smrku sbírán Hlisnikowským a popsán jako zvláštní druh Agyrtes n o h e l i H l i s n i k o w s k i , 1 9 6 4 , a p o z d ě j i Š u s t k e m s y n o n i m i z o v á n s A . b i c o l o r, dle

Nohela

se

živí

larvami

muchnic,

žijící

převážně

ve

vyšších

polohách pod kůrou hnijících pařezů a kmenů. -

Xestobium

R e i t t e r, 1 8 9 0 - Č e r v o t o č

austriacum

vázaný

na

o d u m í r a j í c í j e d l e , k a r p a t s k ý d r u h v e s t ř e d n í E v r o p ě z n á m z U k r a j i n y, Slovenska a Rakouska, v České republice jen v Beskydech (Vávra, 1 99 3-Lysá hor a, Bumb á lk a, Smrk ) -Ampedus melanurus (Mulsant et Gillebeau,1855)-kovařík vázaný vývojem na červeně zhnilé dřevo jedlí, v Beskydech

se ještě vyskytuje

n a Bumb á lc e a Lysé hoř e. -Peltis grossa (Linnaeus, 1758)- je Boreomontánní druh, typický pralesní

brouk,

výskyt

pod

kůrou

usychajících

jedlí,

v ČR

jen

v Beskydech. -Sinodendron

cylindricum

roháčovitých-Lucanidae,

v bílé

(Linnaeus, hnilobě

1758)-Představitel bukových

pahýlů,

v souvislejších bukových porostech vyšších poloh. Mezi druhy chráněné vyskytující se na této lokalitě patří: 19

čeledi výskyt

-Ceuruchus chrysomelinus (Hochenwarth, 1785)- Druh je kriticky ohrožený dle vyhlášky 395/1992,

v zájmové oblasti zjištěn Sitkem,

vyvíjí se v červeně zhnilém rozpadajícím se dřevě, především jedlí, výjimečně smrku nebo jiných dřevin (Kuras 2003).

3.8 Přírodní zajímavosti Na území NPR Salajka je jednou z nejvýznamnějších mykologických lokalit pralesovitého charakteru na území České republiky (dále jen ČR).

Na

padlých

kmenech

se

nachází

dnes

již

vzácné

druhy

d ř e v o k a z n ý c h h u b . To t o ú z e m í j e t a k é v ý z n a m n é v e l k ý m z a s t o u p e n í m jedle a tím, že zde 60 let nedochází k těžebním zásahům. (Jaskula a kol. 2004) Nejcenněj šími složkami PR Smrk jsou zbytk y přirozených porostů ve věku 200 – 230 let. V přirozených částech porostů se zachoval vzácný horský ekotyp původního beskydského smrku ztepilého, který vyniká velikostí a úzkou štíhlou korunou. V PR ovlivněny

V

Podolánkách

odvodňovací

byly

v minulosti

soustavou

a

rašelinné

druhotným

ekosystémy

zalesněním

smrkem

ztepilým, proto je zde snaha tyto porosty především v okolí rašelinných o k r o z v o l n i t a p r o s v ě t l i t . Ta t o r e z e r v a c e j e d o s t i o v l i v n ě n a v e l k ý m turistickým ruchem a nedalekým otevřeným hnojištěm, odkud hrozí p ř í s u n d u s í k a t ý c h l á t e k . H o d n o t n á j e t a t o l o k a l i t a i t z v. s i h l y, c o ž j s o u mokřadní louky a prameniště, které vznikaly na svahových stupních zpravidla na místech sesuvů (Jaskula a kol. 2004).

20

4. Metodika a použité zkratky 4.1 Použité zkratky ČR

Česká Republika

CHKO

Chráněná krajinná oblast

PLO

Přírodní lesní oblast

UHUL

Ústav hospodářské úpravy lesů

LS

Lesní správa

VS

Ve g e t a č n í s t u p e ň

OPRL

Oblastní plán rozvoje lesů

S o LT

Soubor lesních typů

PP

Plán péče

SP

Stupeň přirozenosti

PD

Počet dřevin

Chú

Zvláště chráněná území

C H O PAV

Chráněná oblast přírodní akumulace vod

NPR

Národní přírodní rezervace

PR

Přírodní rezervace

BK

buk lesní (Fagus sylvatica)

JD

jedle bělokorá (Abies alba)

KL

javor klen (Acer pseudoplatanus)

SM

smrk ztepilý (Picea abies)

BO

borovice kleč (Pinus mugo)

MD

modřín opadavý (Larix decidua)

BR

bříza bělokorá (Betula pendula)

JS

jasan ztepilý (Fraxinus excelsior)

4.2 Metodika Na nejvíce

již

dříve

pisivek,

zmapovaných tento

lokalitách

materiál

bylo

bylo

nutno

potřeba roztřídit

sesbírat a

co

porovnat

s v ý s l e d k y, k t e r é b y l y s b í r á n y v l e t e c h 1 9 9 7 - 2 0 0 0 . N e j v ě t š í p o z o r n o s t byla kladena na spodní větve zhruba do 3m nad zemí, ale nebylo 21

o p o m e n u t o a n i p ř í z e m n í p a t r o v e g e t a c e , h r a b a n k a , k a m e n y, a n i k ů r a stromů. Větve byly sklepávány 1m dlouhou dřevěnou tyčí a smýkadlem o průměru 0,35m a pytlem s jemného tylu s násadou 0,8m dlouhou. Jeden sběr se skládal ze sta sklepů, přičemž na větev o délce cca 1,5m vyšly p r ů m ě r n ě t ř i s k l e p y. Z t o h o v y p l ý v á , ž e j e d e n s b ě r b y l p r o v á d ě n z v í c e stromů. Stromy byly vybírány podle dřevin – na každé lokalitě bylo zvlášť sbíráno ze všech dostupných dřevin a postavení v porostu – byly v y b í r á n y s t r o m y s k o r u n o u d o s a h u j í c í d o s p o d n í c h p a t e r. B y l i n n é p a t r o bylo také smýkáno stejným smýkadlem s tím, že jeden sklep byl jeden p o h y b s m ý k a d l e m o d é l c e a s i 2 m . K m e n y, h r a b a n k a a k a m e n y b y l y prohlíženy okulárně. Kmeny byly ohledávány do výšky 1,7m v 5 kusech o d k a ž d é d ř e v i n y, h r a b a n k a b y l a v ž d y p r o h l í ž e n a o r o z l o z e 1 m ² a kameny byly prohlíženy jen výjimečně jako doplněk k výše zmíněným způsobům. Ulovený materiál byl vyčištěn, roztříděn a nasán pomocí exhaustoru do skleněných epruvet a tam hned zalit 70% technickým lihem. Po přetřídění byla smýkací tyč i smýkadlo důkladně očištěno tak, aby zde hmyz nezůstával. Poté

bylo

Determinace

nutné byla

sesbíraný

provedena

materiál podle

určit

a

Günthera

roztřídit (1974)

a

do

druhů.

Lienharda

(1998). Nomenklatura, zoogeografické rozšíření a ekologické nároky jsou použity podle Lienharda (1998). Číslování

vegetačních

stupňů

je

prováděno

podle

lesnicko-

typologického klasifikačního systému (Plíva 1971).

4.3

Popis lokalit sběru Aby

bylo

možné

porovnat

výsledky

s měřením

provedené

doc.

Holušou v letech 1997 – 2000. I z tohoto důvodu jsou lokality označeny stejnými jmény a nacházejí se na stejných místech jako u Holuši 2003. Be – 9 Ta t o l o k a l i t a s e n a c h á z í v P R S m r k . J d e o v e l m i v ý š k o v ě a v ě k o v ě r o z r ů z n ě n ý p o r o s t v e v ě k u k m e n o v i n y, k t e r ý m á v í c e p a t r o v ý z á p o j ( 3 0 5 0 % ) . I V. a V. p a t r o d o b ř e v y v i n u t é . Z a s t o u p e n í t o h o t o p o r o s t u j e S M 5 0 , B K 3 5 a J D 1 5 . S LT j e z d e 6 S a n a d m o ř s k á v ý š k a 1 0 6 0 m . n . m . Východní expozice se sklonem 20 - 24˚. SP 2 a PD 3. Be – 10 22

Sběrná

plocha

nacházející

se

v PR

Smrk

je

lehce

prosvětlená

kmenovina pralesovitého tvaru. Zápoj 30 – 50%. Zastoupení SM 60, BK 4 0 a J D + . L o k a l i t a s e S LT 6 S . N a d m o ř s k á v ý š k a 1 0 8 0 m . n . m . Východní expozice s 12 - 15˚ sklonem. SP 2 a PD 3. Be – 13 L o k a l i t a v P R S m r k j e m l a z i n a s e s k u p i n o v i t ý m z p ů s o b e m v ý s a d b y. Z a s t o u p e n í p o r o s t u j e S M 6 5 , B K 2 5 , J D 1 0 . S LT j e z d e 7 Z

a

nadmořská výška 1230 m. n. m. Jihovýchodní expozice se sklonem do 10˚, SP a PD 3. Be – 14 L o k a l i t a s e n a c h á z í u K l i n s k é c h a t y. J e d n á s e o B K k m e n o v i n u , z á p o j 8 0 % . L o k a l i t a s e S LT 6 A , n a d m o ř s k o u v ý š k o u 1 0 4 0 m . n . m . a východní expozicí s 20˚sklonem, SP 2 a PD 1. Be -16 Další zkusná plocha v PR Smrk, která se nachází jen kousek pod vrcholem. Místy až 90% zápoj. Zastoupení porostu je SM 95 a BK 5. S LT j e z d e 7 S a n a d m o ř s k á v ý š k a 1 2 4 0 m . n . m . V ý c h o d n í e x p o z i c e o sklonu 15 -20˚. PD 2 a SP 3. Be – 17 Lokalita

se

nachází

na

hřbetu

Smrku

v PK

Smrk.

Jde

o

SM

kmenovinu o horní výšce do 5, klečí a s pomístně rozmístěným keřovým B K a J D . S LT 8 Z n a p o v í d á , ž e l o k a l i t a j e v n a d m o ř s k é v ý š c e 1 2 7 5 m . n . m. Be – 18 Oblast pouze nepatrně vzdálená od předchozí. Zápoj až 100%. Z a s t o u p e n í j e k l e č 8 0 % a S M 2 0 . S LT j e 8 Z

a nadmořská výška 1270

m. n. m. Be – 26 Plocha ležící v PK Smrk. Jedná se o smrkové kmenoviny s dobrým V. p a t r e m . V í c e p a t r o v ý z á p o j ( 6 0 % ) . Z a s t o u p e n í m j e z d e S M 9 0 , B K 1 0 a J D + v e s l o ž e n í S M a J D a B K k o t l í k y. S LT j e 7 S a n a d m o ř s k á v ý š k a 11 5 0 m . n . m . J i h o v ý c h o d n í e x p o z i c e a 2 0 ˚ s k l o n e m a P D 3 a S P 2 . Be – Bi – 1 J d e o l o k a l i t u p ř í m o v N P R S a l a j k a . Te n t o p o r o s t j e p r a l e s o v i t é h o c h a r a k t e r u s B K , J D a d a l š í m i v t r o u š e n ý m i d ř e v i n a m i . S LT j e z d e 5 B a nadmořská výška je 760 m. n. m.

Lokalita má severozápadní expozici

o sklonu do 15˚, SP 2 a PD 3. 23

Be – Bi – 5 Jde o lokalitu v monokulturní smrkové kmenovině nad NPR Salajka. Zápoj se pohybuje okolo 80%. S LT j e

5B

a nadmořská

výška

790 m.

n.

m.

Jde o 10˚

svah

se severovýchodní expozicí, SP 4. Be – Bi – 6 Plocha

v BK

skupině

ve

věku

přestárlé

kmenoviny

se

100%

z á p o j e m . N a d m o ř s k á v ý š k a j e z d e 7 7 0 m . n . m . n a S LT 5 B . E x p o z i c e s e svahem 5˚, SP 3. Be – Bi – 7 J d e o l o k a l i t u u m í s t ě n o u h n e d v e d l e r e z e r v a c e S a l a j k a . Ta t o l o k a l i t a zde byla umístěna pro porovnání druhů na smrku ztepilém a buku lesním na stejných či téměř shodných lokalitách. Nadmořská výška je 7 6 0 m . n . m . a S LT 5 B . S k l o n j e z d e d o 5 ˚ s v ý c h o d n í e x p o z i c í , P D 1 a SP 4. Be – P – 1 Jedná se o SM kmenovinu v blízkosti chú V Podolánkách. Lokalita s e n a c h á z í u l e s n í c e s t y, t a k ž e s p o d n í v ě t v e j s o u n í z k o n a s a z e n é . Z á p o j a ž 9 0 % . Z a s t o u p e n í p o r o s t u j e S M 9 0 , B K 1 0 . S LT j e 5 S . J Z expozice se sklonem okolo 20˚. PD 2, SP 4. Be – P – 2 Jde o mlazinu na podmáčených půdách v okolí rašelinných ok. Z a s t o u p e n í S M 7 0 , J D 3 0 a B K + . S LT j e 6 P a n a d m o ř s k á v ý š k a j e 6 6 0 m. n. m. Bez sklonu, PD 3 a SP 3. Be – P – 3 V bezprostřední blízkosti rašelinných ok v chú V Podolánkách se nachází

tato

zkusná

plocha,

která

je

charakteristická

prořídlou

s m r k o v o u k m e n o v i n o u s e s l a b ý m z á p o j e m v e 1 0 0 % z a s t o u p e n í S M . S LT je 6R. Lokalita leží na nulovém svahu, PD 1 a SP 4.

24

5. Literární přehled 5.1 Klimatické změny V současné

době

se

o

změnách

v podnebí

rozhořela

vášnivá

debata. Publikováno bylo mnoho teorií o tom, čím je to způsobeno a jak to bude pokračovat. Existuje spousta vědců, kteří se tomuto tématu věnují a snaží se do tohoto problému vnést trochu světla. Asi nejrozšířenější a nej více diskutovaná teorie hovoří o g lobálním oteplování vlivem činnosti člověka. Tato teorie se zabývá znečištěním ovzduší vlivem spalování fosilních paliv a jiných lidských činností, po kterých

do

ovzduší

nepropustnosti

pro

unikají

paprsky

skleníkové

odražené

od

plyny,

které

zemského

dík y

povrchu

své uměle

zvyšuj í teplotu Země a tím narušuj í přirozený chod počasí a podnebí. Podle Tima Flanneryho tyto změny mohou vyústit ve tři nejzávažnější scénáře: zpomalení golfského proudu, zánik amazonských deštných pralesů a uvolnění klatrátů z mořského dna. Golfský proud poprvé zmapoval v roce 1770 Benjamin Franklin. Tento největší a nejrychlejší mořský proud na zemi je velmi spletitý a vytváří mnoho spirál a podproudů. Jeho průtok průměrně dosahuje 100 sverdupů, což je 600x více než průměrný průtok Amazonky. 1sverdup je 1 000 000 m³ za sekundu. Ve své severní části je Golfský proud daleko teplejší než okolní vody. Mezi Faersk ými ostrovy a Velk ou Británií má napřík lad poměrně příjemnou teplotu 8 °C, zatímco okolní voda má 0 °C. Protože je vzduch lehčí než voda, ohřívá se mnohem snáz. A tak teplo z golfského proudu v severním Atlantiku otepluje klima Evropy, jako by se zde sluneční záření zvýšilo o třetinu. Poté, co se proud ochladí, padají vody golfského proudu v podobě oceánského vodopádu ke dnu. Tento proces pohání veškeré oceánské proudy. Kdyby se do Atlantiku dostalo větší množství sladké vody a naředilo by salinitu Golfského proudu, celý proces by se zastavil. K vážnému narušení Golfského proudu by stačil proud sladké vody o síle několika málo sverdupů. Před zhruba 12 000 lety, kdy proběhlo jedno z posledních přerušení Golfského proudu, klesly zimní teploty v Holandsku pod -20˚C, ty letní dosahovaly jen něco nad 10˚C. Pokud by se Golfský proud opravdu zastavil, mělo by to vliv na veškeré teploty vzduchu na zemi a tím i na množství srážek. Tyto výkyvy by mohly být i tak velké, že ovlivní 25

produkci hospodářských plodin v důležitých zemědělských oblastech světa, což by mohlo mít fatální dopad na lidskou společnost, jak ji známe dnes (Flannery 2007). Již v minulosti došlo k výrazným klimatickým změnám. Na rozhraní mladšího

dryasu

a

preboreálu

před

zhruba

11

600

roky

doznalo

podnebí na Zemi zásadních změn. Za pouhých 20 let vzrostly průměrné teploty v Grónsku o 10 stupňů Celsia. Během 50 let se v globálu oteplilo

o

7

stupňů

Celsia.

V

době,

té

během

asi

150

let,

se

koncentrace metanu v atmosféře zvýšila o 50 procent z přibližně 500 na 750 ppb (parts per billion). Existují dvě teorie, jak se metan do ovzduší dostal. Jedna připisuje uvolnění metanu mokřadům, ve kterých se rozkládal organický materiál (Kukliš 2009). Druhá hovoří o uvolnění klatrátů (též hydrátů) metanu z mořského dna.

Klatráty

vypadají

jako

vodní

led

obsahující

značné

množství

metanu vázaného ve formě klatrátu - v dutinách krystalické mřížky. Jde o pevné sloučeniny podobné ledu, jejichž existence na Zemi je známa od 50. let 20. století. 1 m3 pevného hydrátu obsahuje v průměru asi 164 m3 metanu v plynné formě. Hustota hydrátu kolísá okolo 0,90 g/cm3

a při pokojové teplotě a tlaku j e nestabilní. Hydráty metanu vznikaj í

pravděpodobně

bakteriálním

rozkladem

nekromasy

v

nedokonale

oxidačních podmínkách a existují většinou nad podmínkami ropného okna

a

produkční

zónou

metanu.

Někdy

lze

jejich

vznik

alespoň

částečně připisovat i termálnímu rozkladu organické hmoty, nejčastěji ropy (Depowski 1998). Otázkou stále zůstává, jak velký vliv na globální změny má člověk. Řada uznávaných vědců se domnívá, že člověk jen nepatrně zrychluje jevy, které by se děly i bez jeho přičinění. K tomuto názoru se připojuje 60

amerických

vědců

z

oborů

fyziky

atmosféry,

meteorologie

a

klimatologie s prohlášením Statement of Atmospheric Scientists on Greenhouse W arming již 27. února 1992 nebo Lipská deklarace proti Kjótskému

protokolu

z

roku

1995

a

její

obnovení

v

roce

2004.

Podepsalo ji přes sto význačných klimatologů, meteorologů a vědců, jejichž obory s klimatem nějak souvisí. Existuje několik bodů, na kterých se obě strany shodnou. 1. I přes jistou rozporuplnost klimatických dat se zdá, že se svět za posledních 100 let poněkud oteplil, v průměru o 0,6 °C (s možnou chybou 0,2 °C). 2. Oxid uhličitý je skleníkový plyn. Zvýšení jeho obsahu v atmosféře 26

zvyšuje

tendenci

celosvětovému

k

oteplování.

3.

Lidské

aktivity

pravděpodobně vedly k průkaznému zvýšení obsahu oxidu uhličitého v atmosféře, hodnotu

z

hodnoty

380

ppm,

pravděpodobně

280

kterou

budou

dále

ppm

ve

stoletích

naměříme obsah

dnes. oxidu

před 4.

rokem

1750

Ekonomické

uhličitého

v

na

trendy

atmosféře

zvyšovat. Je tedy pravděpodobné, že se svět v příštích desetiletích bude i nadále oteplovat, pokud se nic jiného nezmění. Spornými body diskuse mezi skeptiky a přívrženci globálního oteplování jsou příčiny, rozsah a reálný význam klimatických změn. Oxid uhličitý je sice j ednou z možných příčin globálního oteplování, zdaleka ne však jedinou. Nic jako „správné klima“ neexistuje, klima se neustále mění, ať už z krátkodobého či dlouhodobého pohledu. Je klidně možné, že globální klima ovlivňuje tolik „přirozených“ faktorů, že jsou veškeré lidské vlivy nevýznamné. Pokud

jde

o

rozsah

klimatických

změn,

prakticky

každý

bude

souhlasit s tím, že o něm prostě a jednoduše nic nevíme. Je sice pravda, že hladina oxidu uhličitého v atmosféře roste. Na druhou stranu, oxid uhličitého absorbuje jen specifickou úzkou část spektra elektromagnetického záření. V důsledku toho má každé další nově přibyvší procento oxidu uhličitého v atmosféře menší a menší efekt celosvětové klima. Pokud by se hladina oxidu uhličitého vůči předindustriální době zvýšila řekněme na dvojnásobek (tedy na 560 ppm), je pravděpodobné, že by teplota celosvětově vzrostla o přibližně 1,2 °C. To je sice pozorovatelné oteplení, ale na druhou stranu to rozhodně nevyžaduje bezodkladnou celosvětovou akci. Když už tedy připustíme, že se globální klima

otepluje, jaký je

tedy vlastně dopad takového oteplení na celý systém klimatu? Tady začínají hádky. Pokud totiž roste teplota, vypařuje se v důsledku toho více vody z oceánů a to naše úvahy komplikuje. Větší množství vodní páry v atmosféře může vytvořit pozitivní zpětnou vazbu. I vodní pára má skleník ový efekt – více vodní páry – teplota se dále zvyšuje – ještě více vodní páry. Na druhou stranu ale vodní pára vytváří mraky. Mraky mohou odrážet sluneční záření zpátky do vesmíru a tím vlastně teplotu snižovat. Anebo mohou fungovat jako „přikrývka“ a zadržovat teplo a tím pádem teplotu opět zvyšovat. Reálný efekt mraků na klima dosud není znám. 27

Závažný vliv na klima mohou mít i aerosoly. Ty mají tendenci odrážet

sluneční

záření

zpět

do

vesmíru

a

tím

klima

ochlazovat.

Zároveň se předpokládá, že ovlivňují přechod vodní páry v mracích na déšť. O jejich reálné roli v globálním klimatu toho není příliš známo (Mihulka 2005).

5.2 Klimatické změny a živočichové Probíhají li nějaké změny klimatu, je pravděpodobné, že tyto změny se projeví jak na rostlinné složce, tak i na složce živočišné. Pro posouzení těchto změn je nutné poznat ekologické nároky jednotlivých indikátorů. Za bioindikátor označujeme organismus, který je vázán na určité abiotické či biotické podmínky prostředí, takže jeho výskyt popř. s t a v u k a z u j e p o d m í n k y a j e j i c h z m ě n y. Ž i v o č i c h o v é j s o u n a r o z d í l o d rostlin vzhledem ke své velikosti, způsobu sběru nebo pozorování, druhové početnosti apod. využíváni jako bioindikátory podstatně méně. J e t o d á n o č á s t e č n ě i m o ž n o s t í j e j i c h v a g i l i t y. ( H o l u š a 2 0 0 3 ) V článku Ptáci a změny klimatu je uvedeno, že změny klimatu způsobují rozsáhlé posuny ve fenologii a distribuci rostlin a živočichů, s a h a j í o d t e r e s t r i c k ý c h p o m o ř s k é e k o s y s t é m y, m a j í v l i v n e j e n n a ekonomiku (Holliday 2004), ale i na biologii fauny a flóry (McCarty 2001, Peńuelas et al. 2002, Watkinson et al. 2004, Parmesan 2006). Protože se jedná o dlouhodobý fenomén velkého měřítka, je obtížné jej zachytit z perspektivy jednoho lidského života. Proto se využívá analýz dlouhých časových řad. Nejinak je tomu i v případě ptáků. Díky své atraktivitě je tato skupina ze všech živočišných tříd snad nejdéle a nejlépe zkoumána (Sparks &Menzel 2002), protože ptáci jsou dobrými bioindikátory a jsou populární (Crick2004). Dokládají to studie z mnoha koutů světa, převážně však z Evropy a Severní Ameriky (Parmesan 2006). Např. jarní migrace je typický cyklicky se opakující projev ptačí fenologie, jehož hlavním cílem je přemístit se na lokalitu s vhodnými podmínkami pro reprodukci. Přiletět na hnízdiště včas podle „plánu“, je pro ptáky spolu s datem zahájení snůšky klíčový moment. Pokud se na hnízdiště

pozdě,

dostaví

samcům

se

snižuje

šance

na

nalezení

vhodného hnízdního teritoria nebo vhodné samice ke spáření, naopak předčasný

přílet

s

sebou

nese

hrozbu 28

náhlého

zhoršení

jarního

nestálého

počasí

k

horšímu

a

nedostatek

potravy

(Kokko

1999,

Coppack& Both 2002). Během let 1913 až 1996 se přílet 14 ze 16 dálkových migrantů v západním Polsku uspíšil o 10dní a o 20 dní u migrantů

na

krátkou

vzdálenost.

Uvedený

trend

byl

markantní

především od 70. let 20. století. Zbylé dva druhy (pěnice pokřovní Sylvia curruca a bramborníček hnědý Saxicola rubetra) vykazovaly s p íš e te nd enc i k po zd ějš ím př íle tům (Tryj an o wsk i et a l. 2 00 2). Autoři konstatuj í, že na časné přílety maj í spíše vliv k limatické podmínky

na

zimovišti

než

na

hnízdišti

(především

srážky)

a

že

variabilita klimatických faktorů se může mezi oblastmi lišit. Klimatické změny se mohou podepisovat odlišně na fenologii migrantů na krátké, střední i velké vzdálenosti. Logická úvaha napovídá, že pokud se ptáci nalézají v dosahu určitých klimatických podmínek, jejich fenologie jim bude v rámci jejich možností odpovídat. Vzdálenější populace proto nebudou

mít

schopnost

se

klimatickým

podmínkám

na

hnízdišti

adekvátně přizpůsobit (Lehikoinen et al. 2004, Gordo et al. 2005). Proto platí, že migranti na krátkou vzdálenost zimující v Evropě se řídí klimatickými podmínkami na zimovišti, které je blízké hnízdišti, a tudíž js ou po dm ínk y na ob ou m íste ch pod ob né (Tryj an o wski et al. 2 00 2, Žalakevičius et al. 2006). Současné klimatické změny mají vliv na fenologii, demografii i distribuci ptáků, ale jejich dopad je mnohostranný a různě silný. Na některé druhy nebo regiony se jejich vliv neprojevuje vůbec nebo naopak působí v opačném směru než u většiny organismů. V průběhu let

se

u

některých

ptáků

vyvinuly

fenotypové

adaptace,

kterými

dorovnávají vyšší jarní teploty a časnější nástup fenologických fází. Často však můžeme pozorovat nesrovnalosti v příletu na hnízdiště nebo v načasování líhnutí mláďat s vrcholem potravy (Najmanová L. & A d a m í k P. 2 0 0 7 ) .

5.3 Vegetační stupňovitost Ve g e t a č n í s t u p n ě j s o u e k o l o g i c k é n a d s t a v b o v é č i l i t ř í d í c í j e d n o t k y geobiocenologických jednotek ve vztahu ke klimatu uplatňujícím se na segmentech ekologického

v krajinných projevu

segmentech.

diferenciální 29

Jsou

druhové

vymezovány kombinace

podle

segmentů

vůdčích řad, kde rozdílnost odrazu klimatického působení na skladbu dřevinného a podrostového synuziálního komplexu je nejméně rušena vlivem vody (A. Zlatník 1976). Ve g e t a č n í

stupňovitost

v

daném

území

je

podmíněna

změnou

klimatu, zejména teplot a srážek, s měnící se nadmořskou výškou terénu. Se zvyšující se nadmořskou výškou stoupá intenzita slunečního z á ř e n í a s i o 1 0 % n a j e d e n k i l o m e t r, t e p l o t a v š a k k l e s á ( n a 1 0 0 m o 0 , 5 4 º C ) a m n o ž s t v í s r á ž e k s e z v y š u j e . Ty t o z m ě n y p ř í m o p ů s o b í c í c h ekologických faktorů na vegetaci způsobují, že od nížin do hor v tomtéž území se mění životní podmínky pro vegetaci, což se odráží na její

skladbě.

vegetační

Ve g e t a č n í

zonálnost

stupňovitost

a

stupně

určité

zeměpisné

podle

horizontální

do

zonálnost

míry

š í ř k y.

opakují

analogicky

Ve r t i k á l n í

vegetační

vegetace jsou

však

naprosto

odlišné jevy a nemohou být proto spolu ztotožňovány (Anonymus 2010). Ve g e t a č n í základě

stupně

výskytu

s p o l e č e n s t e v. současného

byly

v ČR

vymezeny

pomocí

druhů

rostlin

charakteristických

Současné složení

přírodních

rozdíly

vegetace

a

bioindikace a

poměrů,

rostlinných přírodního

vlivů

antropogenních

na

v

a

rámci

vegetačních stupňů jsou popsány v charakteristikách nadstavbových jednotek geobiocenologické typologie lesa a krajiny České republiky (Buček & Lacina 1999). Správné

vymezení

hranic

vegetačních

stupňů

je

významné

pro

správná rozhodnutí jak v rámci pěstební činnosti, tak při realizaci ochrany přírody (Matějka 2009). Z k o u m a n é l o k a l i t y s e n a c h á z í o d 5 . d o 8 . v e g e t a č n í h o s t u p n ě . Ty t o vegetační stupně jsou charakteristické:

5. vegetační stupeň – jedlo-bukový Hlavní a výplňovou úroveň tvoří hlavní edifikátor tohoto VS buk lesní,

který

v těchto lokalitách může

dorůstat

až

výšky 48 metrů.

Dalším významným znakem je jedle bělokorá, která může v zastoupení dosahovat až 40%. Tvoří zde nadúroveň, ve které dosahuje výšky až 60 metů. Smrk se zde v přirozeném druhovém složení vyskytuje do 10%. Diferenciální znaky: od nižšího VS je 5. VS odlišitelný absencí dubů (dub letní, dub zimní); pokud se vyskytují vysázení jedinci, jsou omezeného vzrůstu trpící mrazem, často jsou větve a kmeny pokryty 30

vrstvou lišej ník ů; absolutně chybí habr obecný; j edinci buku lesního vykazují nižší točivosti kmene, porosty buku mají málo nadúrovňových jedinců - struktura porostů je vyrovnanější; smrk obecný se zmlazuje jen

výjimečně,

geobiocenózách pravidelná

a

to

na

kořenovém

pouze

přítomnost

odkryté

minerální balu

submontánních

půdě

vývratů);

druhů

-

(v v

bika

přirozených podrostu

lesní

je

( Luzula

sylvatica), hořec tolitovitý (Pneumonanthe asclepiadea). Podrost zahrnuje kombinaci druhů středoevropského listnatého lesa a su bmo ntán n íc h a mo ntá nn íc h dr uh ů. Vyšš ím p od íl e m se zd e vysk yt uj í - starček lesní (Senecio ovatus), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), mařinka vonná (Asperula odorata), ostružiník chlupatý (Rubus hirtus), maliník (Rubus idaeus), papratka samičí (Athyrium filix-

ostružiník

femia), kapraď samec (Dryopteris filix-mas) a vyšším zastoupením se vyskytují

také

druhy

typické

pro

vyšší

VS

věsenka

nachová

(Prenanthes purpurea), třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa), bika lesní ( Luzula sylvat ica), hořec t olitovit ý ( Pneum onant he asclepiadea). Polohy s 5.VS lze charakterizovat jako vyšší vrchoviny a části hornatin. Leží v rozpětí nadmořských výšek 500 až 920 m n. m. Oblast 5.VS leží v klimatických oblastí CH7, CH6 s průměrnou roční teplotou 5,8

°C,

s

průměrnými

ročními

srážkami

1050

mm

(začínají

se

uplatňovat horizontální srážky), s průměrnou délkou vegetační doby 132 dnů (Holuša 2003).

6. lesní vegetační stupeň – smrko-bukový V dřevinné skladbě dominuje buk lesní, který tvoří úroveň, kde dosahuje výšky max. 32-33 m a tvoří i podúrovňovou výplň. Výrazně se na dřevinném složení podílí jedle bělokorá a smrk ztepilý. Výškově jedle bělokorá sahá do úrovně až nadúrovně s výškou do 40 m, v přírodních geobiocenózách se zastoupením až 30%. Nadúroveň a tedy nejvyšších výšek dosahuje smrk ztepilý max. 60 m, který má v tomto VS své optimum. Smrk ztepilý je zastoupen na živných stanovištích do 30%, na kyselých až 40%. V podrostu se poměrně hojně vyskytují druhy středoevropského listnatého lesa - např. šťavel kyselý (Oxalis acetosella), mařinka vonná (Asperula odorata), ostružiník chlupatý (Rubus hirtus), vyšším podílem podrost tvoří druhy submontánní a montánní - papratka vysokohorská 31

( A t h y r i u m d i s t e n t i f o l i u m ) , b o r ů v k a č e r n á ( Va c c i n i u m m y r t i l l u s ) , b i k a lesní (Luzula sylvat ica), hoř ec t olit ovit ý (Pneumonant he asclepiadea), hojnější je třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa), objevuje se i podbělice alpská (Homogyne alpina). 6.VS

se

vyskytuje

ve

částech

vyšších

hornatin,

v

polohách

s

n a d m o ř s k o u v ý š k o u o d 8 6 0 d o 11 8 0 m . n . m . 6 . V S z a u j í m á p o l o h y v klimatických oblastech chladných - CH7, CH6 a CH4, s průměrnou roční teplotou 4,4°C, s průměrnými ročními srážkami 1220 mm (výrazně se u p l a t ň u j í h o r i z o n t á l n í s r á ž k y ) , s p r ů m ě r n o u d é l k o u v e g e t a č n í d o b y 11 0 dnů (Holuša 2003).

7. lesní vegetační stupeň – buko-smrkový dřevinou

Dominantní

je

smrk

ztepilý,

tvoří

který

úroveň

a

nadúroveň, kde dosahuje max. výšky až 40 m. Smrk obecný jako hlavní edifikátor

geobiocenóz

dosahuje

podílu

70%.

Buk

lesní

je

již

subdominantní a tvoří podúroveň, kde dosahuje výšky max. 25 m, dosahuje podílu 20%. Buk lesní již nemá schopnost konkurovat smrku obecnému.

Porosty

jsou

výrazně

dvou-etážové.

bělokorá

Jedle

se

vysk ytuje v úrovni a podúrovni se zastoupením do 10%. Podobně i javor

tvoří

klen

jen

jednotlivou

příměs

vyskytující

se

v

porostní

struktuře jen v podúrovni s max. výškou 20 m. V podrostu se ještě vyskytují druhy středoevropského listnatého lesa, vyšším podílem jsou zastoupeny montánní a submontánní druhy papratka

vysokohorská

(Athyrium

distentifolium),

borůvka

černá

(Vacc i n ium myrt i l lu s), třt in a ch l ou pkat á ( Ca lam agr ost is v i l lo sa), bik a lesní (Luzula sylvat ica), hoř ec t olit ovit ý (Pneumonant he asclepiadea), častější

je

výskyt

podbělice

alpské

(Homogyne

alpina),

čípku

objímavého (Streptopus amplexifolius). Vysk ytuj e

se

ve

nejvyšších

polohách

hornatin

a

ve

středních

částech velehornatin, v rozmezí nadmořské výšky od 1060 do 1250 m. n. m. Klima je charakterizováno klimatickou oblastí CH4 s průměrnou roční teplotou 3,9 °C, s průměrnými ročními srážkami 1350 mm (velmi vysoké horizontální srážky), s průměrnou délkou vegetační doby 102 dnů (Holuša 2003).

32

8. lesní vegetační stupeň – smrkový Dominantní dřevinou je smrk obecný, který dosahuje výšky max. 25 m. Buk lesní se vyskytuje jen jednotlivě většinou křovitého vzrůstu, výjimečně dosahuje

výšky 3-4 m. Ojediněle se může

vyskytovat

i

zakrslý javor klen a jedle bělokorá již chybí. Porosty v tomto VS jsou přirozeně rozvolněné. V

podrostu

se

vyskytují

pouze

montánní

druhy

-

papratka

vysokohorská (Athyrium distentifolium), hořec tolitovitý (Pneumonanthe asclepiadea), podbělice alpská (Homogyne alpina) a také submontánní druhy

např.

vytváří

bika

borůvka

lesní

černá

(Calamagrostis

( Lu zula

sylvatica).

( Va c c i n i u m

arundinacea)

s

Souvislé

myrtillus)

třtinou

porosty

třtina

nebo

chloupkatou

často

rákosovitá

(Calamagrostis

v i l lo sa). Vyzn íva j í zd e dr uh y stře do e vr opsk é ho li stn até ho le sa - starček lesní (Senecio ovatus) nebo šťavel kyselý (Oxalis acetosella). Často je vyvinuto mechové patro reprezentované druhy ploníků (Polytrichum sp.), na větvích smrků obecných i jeřábů ptačích bývají časté mocné pokryvy lišej níků, na kmenech a větvích se v současnosti opětovně vyskytují druhy rodu provazovka (Usnea sp.). 8.VS se vyskytuje na vrcholech hornatin a ve středních částech velehornatin, v rozmezí nadmořské výšky od 1220 po 1500 m. n. m. Výskyt je vázán na klimatickou oblast CH4 s průměrnou roční teplotou 3,5°C, s průměrnými ročními srážkami 1450 mm, s průměrnou délkou vegetační doby 80 dnů (Holuša 2003).

5.4 Změny ve vegetační stupňovitosti Již

dnes

jsou

v klimatických

na

některých

podmínkách.

Jak

místech budou

tyto

patrné

změny

jisté

změny

pokračovat,

se různými analýzami snaží osvětlit spousta autorů. V článku A. Bučka a V. V l č k o v é s e u v á d í , ž e p o d l e r e g i o n á l n í h o s c é n á ř e t r e n d u z m ě n vegetační

stupňovitosti

bude

v České

republice

v

roce

2030

nejrozšířenější území s podmínkami 1. vegetačního stupně, které bude zaujímat

takřka

podmínkami

2.

třetinu stupně

území se

státu

zvýší

na

(29,44%).

Plocha

území

s

1 7 , 11 %

plocha

území

s

a

podmínkami 3. stupně vzroste na 27,40%. Rozsah území dnes v ČR nejrozšířenějšího 4. bukového vegetačního stupně klesne v roce 2030

33

ze současných 43,07% na 20,07%. Plocha území s podmínkami 5. stupně

se

výrazně

velmi

sníží

na

4,77%.

Plocha

6.

smrkojedlobukového, 7. smrkového a 8. klečového vegetačního stupně se zmenší ze současných 3,68% území ČR na pouhých 1,22%. Prognózovaný trend změn vegetační stupňovitosti se v ČR projeví výrazným zlepšením podmínek pro xerotermofilní ponticko-panonskou biotu. Rozsah území s klimatickými podmínkami současného 1. a 2. vegetačního stupně se totiž zvýší ze současných 15,51% na 46,55% v roce 2030. Dojde k omezení plochy území s podmínkami pro existenci druhů středoevropských listnatých lesů. Rozloha území s klimatickými charakteristikami 3. - 5. vegetačního stupně se sníží ze současných 80,80%

na

52,24%

Výrazně

území.

se

zmenší

rozsah

území

s

podmínkami pro výskyt horských druhů boreálního rozšíření, vázaných na chladnější a vlhčí klima, neboť i plocha území s podmínkami 6. – 8. vegetačního stupně klesne oproti současnému stavu na třetinu. Důsledky prognózovaných trendů změn vegetační stupňovitosti pro současné

biocenózy

podmínek

pro

kulturní

pěstování

krajiny

smrku

lze

dokumentovat

ztepilého,

na

současné

v

změně době

nejrozšířenější dřeviny lesů ČR. Zastoupení smrku v lesních porostech č i n i l o v r o c e 2 0 0 6 5 3 , 1 % o p r o t i 11 , 2 % v p ř i r o z e n é d ř e v i n n é s k l a d b ě (Ministry of Agriculture of the Czech Republic 2006). Podíl ploch lesní půdy s klimatickými podmínkami zcela nevhodnými pro pěstování smrku se v roce 2030 podle regionálního scénáře zvýší ze současných 6,25% na 31,65%. Podíl ploch lesní půdy s málo příznivými podmínkami pro pěstování smrku vzroste ze současných 14,27% na 28,32%. Podíl ploch lesní půdy s příznivými podmínkami pro pěstování smrku klesne ze současných

41,95%

na

26,85%

a

podíl

ploch

s

velmi

příznivými

klimatickými podmínkami se sníží ze současných 37,17% na 13,17% plochy

lesní

půdy

v

roce

2030.

Dobré

a

velmi

dobré

klimatické

podmínky pro smrk ztepilý zůstanou tedy zachovány pouze v oblastech jeho původního přirozeného rozšíření v horských polohách. Klimatické podmínky výskytu 5. vegetačního stupně a vyšších horských stupňů zůstanou podle regionálního scénáře v roce 2030 pouze v nejvyšších hraničních pohořích, v Čechách v Krušných horách, Slavkovském lese, Českém

lese,

na Šumavě,

v

Novohradských

horách,

Krkonoších,

Jizerských a Orlických horách a na Králickém Sněžníku, na Moravě jen v Hrubém Jeseníku a v Moravskoslezských Beskydech. 34

( A . B u č e k , V. V l č k o v á 2 0 0 9 )

Obrázek 2: rozšíření VS dle Bučka a Vlčkové

5.5 Pisivk y Řád pisivky (Psocoptera) tvoří spolu s řádem Phthiraptera nadřád P s o c o d e a . Te n t o n a d ř á d p a t ř í d o k o h o r t y A c e r c a r i a , p o d t ř í d y k ř í d l a t ý c h (Pterygota) pisivky

a

třídy

nejvíce

jevnočelistných (Ectognatha).

podobné

mšicím

Morfologicky jsou

(Aphidomorpha)

nebo

merám

(Psyllomorpha) (Holuša 2003). Te n t o ř á d j e t y p i c k ý k o u s a c í m ú s t n í m ú s t r o j í m , s l o ž e n é o č i m á s l a b ě až silně vyvinuté, u okřídlených forem 3 hřbetní ocelii u apterních druhů chybí, na výrazné hlavě mají dlouhé nitkovité tykadla. Druhy patřící do řádu pisivek maj í nanej výš dva páry membranosních křídel s výraznou

plamkou

(pterostigma),

která

slouží

jako

důležitý

determinační znak. Psocoptera mají většinou dlouhé kráčivé nohy s 2 – 3 č l á n k o v i t ý m i t a r s y. N a z a d e č k u č á s t e č n ě s k r y t ý o v i p o s i t o r a z c e l a s k r y t ý a e d e a g u s . C e r k y z c e l a c h y b í ( R o m o s e r, S t o f f o l a n o 1 9 8 1 ) . Proměna pisivek je nedokonalá. Častá je partenogeneze, samci jsou velmi vzácní či neznámí (Caecilius flavidus, Psyllipsocus ramburi). Pisivk y maj í většinou jednu generaci do roka, některé druhy mohou mít až 2-4 generace. Přezimování se děje většinou ve stádiu vajíčka nebo n y m f y. První imaga lze spatřit v přírodě již koncem května, období hlavního výskytu je v červenci až září, některé druhy vydrží až do prvního mrazu. Domikolní druhy se vyskytují po celý rok. 35

Imaga pisivek dovedou rychle běhat, někdy i skákat, létají však z ř í d k a a t ě ž c e . Va j í č k a j s o u k l a d e n a j e d n o t l i v ě n e b o v e s k u p i n á c h , přilepují je rektálním sekretem k podkladu - na kůru i větve nebo na l i s t y u ž i l n a t i n y. N ě k t e r é d r u h y j e š t ě v y t v á ř e j í o b a l y v a j í č e k a z a p ř á d a j í nad nimi ochranné sítě. Ve v o l n é p ř í r o d ě n e j v í c e p i s i v e k n a l e z n e m e n a s l u n n ý c h a p ř e d silnými

větry

chráněných

okrajích

lesů,

kde

jsou

optimální

m i k r o k l i m a t i c k é p o d m í n k y. J e n m á l o d r u h ů ž i j e n a v y s l o v e n ě v l h k ý c h místech (Holuša 2003). Ekologie

pisivek

je

velmi

rozmanitá.

Vysk ytuj í

se

na

listech,

v ě t v í c h , k m e n e c h i p a ř e z e c h s t r o m ů , p o d k a m e n y, n a p ů d ě , n a p o d r o s t u a j e h o k o ř e n e c h , n a s k a l á c h s l i š e j n í k y, v j e s k y n í c h , v h n í z d e c h s a v c ů a ptáků, ale i v lidských příbytcích, skladech potravin, v knihovnách a p o d o b n ě . Ž i v í s e ř a s a m i , l i š e j n í k y, h o u b a m i , s p o r a m i i p y l e m . Pisivky jsou rozšířeny po celém světě, což souvisí s jejich vysokým fylogenetickým věkem. Areál výskytu některých druhů daleko přesahuje hranice Evropy a dosahují až k horní hranici lesa. Většina druhů j e neškodných, ostatní škodí člověku jen nepřímo. V přírodě mohou přenášet rakovinu modřínu, ve skladech potravin a v p ř í r o d o v ě d e c k ý c h s b í r k á c h m o h o u z p ů s o b i t n e p ř í j e m n é p r o b l é m y. Pisivkami se mohou živit i jiné druhy hmyzu např.: pavouci, štírci a larvy

některých

síťokřídlých.

e n t o m o f á g n í h o u b y,

Napadají

je

larvy

cizopasných

červů,

některé druhy blanokřídlých cizopasí na jejich

vajíčkách (Jasič a kolektiv 1984).

5.6 Pisivk y a vegetační stupňovitost Vzhledem k tomu, že pisivky jsou malý a nenápadný řád hmyzu byly informace o jejich rozšíření na našem území velmi neúplné. Mezi prvními,

kdo

se

tímto

zabýval,

byl

OBR

(1949,

1952,

1965).

V současnosti je zmapováno jejich rozšíření zhruba na 20% České republiky (Holuša 2003). Ukázalo se, že některé druhy mohou indikovat konkrétní stanovištní podmínky a že taxocenózy pisivek se v jednotlivých VS liší a dají se určit skupiny druhů charakteristické pro jednotlivé VS (Holuša 2003). Ta x o c e n ó z y 5 .

VS jsou charakteristické tím,

že nejpočetněji je

osidlován smrk ztepilý a jedle bělokorá, na buku lesním jsou pisivky 36

zastoupeny v nižších abundancích, ale v poměrně bohatém druhovém spektru.

Charakteristická

druhová

kombinace

tohoto

VS

Caecilius

flavidus - Metylophorus nebulosus - Philotarsus picicornis. V tomto VS oproti 4.VS chybí Elipsocus moebiusi. Početně jsou zastoupeny druhy středních VS Enderleinella obsoleta, Cuneopalpus cyanops, Caecilius piceus. Od 4.VS se 5.VS odlišuje výskytem druhu Caecilius despaxi (Holuša 2003). I v taxocenózách 6. VS byl nejvíce osídlenou dřevinou smrk ztepilý a jedle bělokorá. Charakteristická druhová kombinace tohoto VS je Caecilius despaxi - Stenopsocus lachlani - Mesopsocus unipunctatus Reuterella helvimacula. Oproti 5.VS zde výrazně dominuje Caecilius despaxi, hoj ně j e zastoupen druh Reuterella helvimacula. Oproti nižším VS již chybí druhy Peripsocus subfasciatus, Peripsocus phaeopterus, Metylophorus

nebulosus.

Pro

tento

a

vyšší

VS

jsou

již

typické

„smrkové“ korticikolní nebo folikolní druhy (Holuša 2003). V taxocenózách 7. VS byl opět nejčastěji osidlován smrk ztepilý a na buku lesním se ještě stále nacházelo druhově bohaté spetrum tohoto

řádu.

Charakteristická

druhová

kombinace

7.VS

je

velmi

podobná druhové kombinaci 6.VS: Caecilius daespaxi - Amphigerontia bifasciata - Mesopsocus unipunctatus - Stenopsocus lachlani. V 7.VS již zcela chybí druhy nižších a středních VS. Oproti 6.VS se druh Caecilius despaxi vyskytuje ve vyšším počtu, osídluje i listnaté dřeviny (buk lesní, jeřáb ptačí)(Holuša 2003). I

VS bylo nejpočetnější druhové spektrum s

v taxocenózách 8.

nejvyššími abundancemi zjištěno na dřevině smrk ztepilý, ale i další d ř e v i n y j s o u o s í d l o v á n y v í c e d r u h y, a v š a k s n í z k ý m i a b u n d a n c e m i . Charakteristická

druhová

kombinace

8.VS

je

totožná

s

druhovou

kombinací 7.VS, není zde výrazných rozdílů. Oproti 7.VS je dominance Caecilius

despaxi

nižší,

druh

Lachesilla

pedicularia

početnější

je

(Holuša 2003). Pro taxocenózy v geobiocenóze 6R – svěží rašelinné smrčiny byla k dispozici pro sběr pouze dřevina smrk ztepilý. U této geobiocenózy je k

dispozici

materiál

charakteristickou

pouze

druhovou

z

jedné

kombinaci

sběrové

lze

p l o c h y,

stanovit

ale

druhy:

jako

Caecilius

despaxi - Caecilius burmeisteri - Philotarsus picicornis - Enderleinella obsoleta Caecilius

-

Peripsocus piceus,

subfasciatus.

Stenopsocus

Další

lachlani, 37

význačnější

Peripsocus

druhy

jsou

alboguttatus

a

Tr i c h a d e n o t e c n u m m a j u s . D r u h o v é s p e k t r u m t é t o g e o b i o c e n ó z y j e v e l m i početné, nejsou již zastoupeny druhy listnatých dřevin, mohou se zde vyskytovat

druhy

reprezentanti

nižších

této

VS

např.

geobiocenózy

Philotarsus

jsou

již

parviceps.

„smrkové“

druhy

Hlavní (Holuša

2003). P r o z j e d n o d u š e n í a v ě t š í p ř e h l e d n o s t s e ř a d i l H o l u š a 2 0 11 d r u h y pisivek

podle

závislostí

na

VS

do

několika

skupin.

Skupina

dále

označovaná jako N1 doprovází nejnižší VS a druhy z této skupiny jednotlivě

mohou

vystupovat

do

středních

vegetační

pater

stupňovitosti. Patří sem např. druh Elipsocus moebiusi. Skupina N2 z a h r n u j e d r u h y, k t e r é m a j í t ě ž i š t ě v ý s k y t u 3 . – 4 . V S , a l e m o h o u vystupovat např. až do 8. VS. Přesně tento výskyt byl zaznamenán u druhu

Caecillius

flavidus.

Třetí

skupinu

N3

charakterizují

druhy

Psococerastis gibbosa, Peripsocus phaepterus a Philotarsus parviceps. Ty t o d r u h y s e o b v y k l e v y s k y t u j í v 3 . – 5 . V S . S k u p i n a N 4 j s o u t a k é nejběžnější v 3. – 5. VS, ale objevují se i výše. Další skupina nese označení

V1.

Druhy

v ní

obsažené

obývají

vyšší

VS,

ze

kterých

sestupují do nižších. Patří sem např. Enderleinella obsoleta, Caecillius p i c e u s a P e r i p s o c u s d i d y m u s . Ty t o d r u h y s e n e j č a s t ě j i v y s k y t u j í v e 4 . – 5.

VS

a

Peripsocus

sestupují

do

alboguttatus

3. a

VS.

Skupina

Metylophorus

V2

zastřešuje

nebulosus.

druhy

Ty t o

jako

druhy

se

častěji objevují i v 6. VS a sestupují do 3. VS. Poslední skupinou značenou V3 charakterizují druhy Caecillius bermeisteri, Stenopsocus l a c h l a n i a M e s o p s o c u s u n i p u n c t a t u s . Ty t o d r u h y s v é s t a n o v i š t ě č a s t o spojují s 4. – 9. VS. Druh, který vystupuje nejvýše a indikuje přirozená smrková stanoviště, je Caecillius despaxi s těžištěm výskytu 6. – 8. VS.

38

6. Výsledky Na výše popsaných lokalitách bylo naloveno a determinováno 1495 jedinců

řádu

pisivky

–

Psocoptera.

Ty t o

výsledky

byly

srovnány

s výsledky sběrů z let 1997 – 2000 provedeny doc. Holušou na stejných lokalitách.

Doc.

Holuša

na

těchto

plochách

sesbíral

a

určil

3643

jedinců tohoto řádu. Ve

sběrech

starších

bylo

nejvíce

pisivek

naloveno

na

smrku

ztepilém (3063 ks) a v 6. azonálním společenstvu ovlivněném vodou (1309 ks). Nejpočetnější druh byl Caecillius burmeisteri (1861 ks). V novějších sběrech byl nejpočetnější lov také na smrku ztepilém (1007 ks) a v 5. veg. stupni (678 ks). Nejpočetnější druh byl Caecillius despaxi (369 ks).

30 25 20 15 10 5 0

2010 - 2012

1997 - 2000

Graf 1: Porovnání druhové bohatosti a početnosti v 5. VS mezi obdobími 1997 2000 a 2010 - 2012

Graf 1 porovnává početnost a druhovou pestrost sběrů z let 1997 – 2000 a 2010 – 2012. Pro lepší porovnání čísel jsou čísla uvedena jako relativní

podíl

z celkového

množství

nasbíraných

exemplářů

řádu

Psocoptera. Pro 5. VS je typická druhová rozmanitost. Na 6 lokalitách bylo uloveno 678 jedinců z 18 druhů tohoto řádu. V tomto VS je nejvíce osidlován

smrk

ztepilý

a

jedle

bělokorá.

Eudominantní

Enderleinella obsoleta, Caecillius despaxi a Caecillius 39

druhy

jsou

burmeisteri.

Jako dominantní druhy se zde vyskytly Caecillius flavidus, Peripsocus subfasciatus, Philotarsus parviceps, Stenopsocus lachlani a Caecillius piceus. Pro tento VS je typická nízká abundance osídlení, ale vysoká druhová pestrost. V l e t e c h 1 9 9 7 – 2 0 0 0 b y l o n a l o v e n o 1 9 d r u h ů v p o č e t n o s t i 11 5 5 jedinců. Eudominantní druh byl Caecillius despaxi. Dominantními druhy jsou Philotarsus picicornis, Stenopsucus lachlani, Peripsocus didymus a Metylophorus nebulosus. Při porovnávání jednotlivých období sběrů je patrná odlišnost ve výskytu druhu Caecillius burmeisteri, který v novějších sběrech tak n e d o m i n u j e . Ta k é j e p a t r n ý z v ý š e n ý v ý s k y t d r u h u C a e c i l l i u s d e s p a x i v novějších sběrech, což může být ovlivněno i měsíci, ve kterých byly jednotlivé

sběry

s přirozeným početnost

p r o v á d ě n y.

výskytem

výskytu

smrku

jedinců

Výskyt

tohoto

ztepilého.

druhu

Druhová

v jednotlivých

je

bohatost

druzích

spojován a

zůstala

nízká na

charakteristických hladinách pro tento VS.

8 7 6 5 4 3 2 1 0

2010 - 2012

1997 - 2000

Graf 2: Srovnání druhové bohatosti a početnosti v 6. VS mezi obdobími 1997 2000 a 2010 - 2012

Graf 2 porovnává početnost a druhovou pestrost sběrů z let 1997 – 2000 a 2010 – 2012. Pro lepší porovnání čísel jsou čísla uvedena jako

40

relativní

podíl

z celkového

množství

nasbíraných

exemplářů

řádu

Psocoptera. Na dvou lokalitách v 6. smrko-bukovém VS bylo nasbíráno 255 jedinců ze 13 druhů pisivek. V tomto VS je opět nejvíce osídlen smrk

ztepilý

a

jedle

bělokorá.

Buk

lesní

je

méně.

osidlován

Eudominantními druhy jsou Caecillius burmeisteri a Caecillius despaxi. Tento vegetační stupeň je také nápadný malým zastoupením druhu Metylophorus nebulosus. Druh Caecillius despaxi se se vzrůstající nadmořskou výškou pozvolna dostává do vysokých abundancí. V letech 1997 – 2000 bylo v 6. VS naloveno 324 jedinců z 9 druhů řádu Psocoptera, který byl nejpočetnější na smrku ztepilém a jedli bělokoré.

Mezi

nejvíce

zastoupené

druhy

patří

Caecillius

despaxi,

Mesopsocus unipunctatus a Stenopsocus lachlani. Svým zastoupením jsou význačné i druhy jako Caecillius burmeisteri, Caecillius flavidus a Philotarsus picicornis, to znamená, že se zde začínají uplatňovat druhy vyšších VS. Při

porovnávání

jednotlivých

období

sběrů

je

patrné

vyšší

zastoupení druhu Caecillius burmeisteri v novějších sběrech a také nižší zastoupení druhu Mesopsocus unipunctatus. Nápadná je taky větší druhová početnost v novějších sběrech.

8 7 6 5 4 3 2 1 0

2010 - 2012

1997 - 2000

Graf 3: Srovnání druhové bohatosti a početnosti v 7. VS mezi obdobími 1997 2000 a 2010 - 2012

41

Graf 3 porovnává početnost a druhovou pestrost sběrů z let 1997 – 2000 a 2010 – 2012. Pro lepší porovnání čísel jsou čísla uvedena jako relativní

podíl

z celkového

množství

nasbíraných

exemplářů

řádu

Psocoptera. Na čtyřech lokalitách v PR Smrk v 7. VS bylo v novějších sběrech zaznamenáno 275 jedinců ve 12 druzích řádu Psocoptera. Dík y tomu, že se tyto lokality nachází v rezervaci, mohlo být sledováno společenstvo

pisivek

na

stanovištích

podobajících

se

původním

společenstvům v této nadmořské výšce. Na tomto grafu je nápadná dominance druhů Stenopsocus lachlani, Caecillius despaxi a Caecillius burmeisteri. Tyto druhy ve svém výskytu nesestupují níž než do 4. VS (Holuša 2003). Ostatní druhy se na těchto lokalitách vyskytují jen v malé abundanci. Pisivky na těchto lokalitách osidlují nejvíce smrk ztepilý a jedli bělokorou. Na lokalitách v 7. VS bylo v letech 1997 – 2000 nasbíráno 310 jedinců pisivek

z osmi druhů.

Nejvíce jich bylo uloveno na smrku

ztepilém a jedli bělokoré. Na buku lesním se pisivky vyskytovaly méně, ale i na něm se vyskytovalo ještě poměrně dost druhů. Na těchto lokalitách

se

dominantními

jevil druhy

jako

eudominantní

byly

druh

Stenopsocus

Caecillius

lachlani,

despaxi,

Mesopsocus

unipunctatus a Caecillius burmeisteri. Toto rozvrstvení do druhů jasně ukazuje na vyšší nadmořskou výšku a tento typ stanoviště. Při porovnávání starších a novějších sběrů je patrná podobnost výskytu

dominantních

lachlani

a

Caecillius

druhů despaxi,

Caecillius což

burmeisteri,

odpovídá

Stenopsocus

ekologickým

nárokům

těchto druhů pisivek. V novějších sběrech je vyšší druhová bohatost, ale jednotlivé druhy jsou zastoupeny v nízkých abundancích, což jen potvrzuje rostoucí nadmořskou výšku.

42

14 12 10 8 6 4 2 0

2010 - 2012

1997 - 2000

Graf 4: Srovnání druhové bohatosti a početnosti v 8. VS mezi obdobími 1997 2000 a 2010 - 2012

Graf 4 porovnává početnost a druhovou pestrost sběrů z let 1997 – 2000 a 2010 – 2012. Pro lepší porovnání čísel jsou čísla uvedena jako relativní

podíl

z celkového

množství

nasbíraných

exemplářů

řádu

Psocoptera. Na lokalitě umístěné přímo na vrcholu Smrk, kde bylo sbíráno na smrku ztepilém a jedli bělokoré, bylo v letech 2010 – 2012 uloveno 76 jedinců pisivek z 6 druhů tohoto řádu. Smrk ztepilý byl osidlován více než jedle bělokorá. Eudominantním druhem byl druh Caecillius despaxi. Na této lokalitě jasně dominuje a ostatní druhy se vyskytují s nižší abundancí. Tento vegetační stupeň je výrazný absencí druhů z nižších a středních vegetačních stupňů. Také druhová pestrost je již značně omezena. V letech 1997 – 2000 bylo na této lokalitě uloveno 537 jedinců patřících

do

sedmi

druhů

řádu

Psocoptera.

Většina

jedinců

byla

sklepána ze smrku ztepilého, méně pak z jedle bělokoré. Opět na této lokalitě

je

v eudominanci

druh

Caecillius

despaxi.

Výrazněji

jsou

zastoupeny i druhy Stenopsocus lachlani a Mesopsocus unipunctatus. Při porovnávání jednotlivých období sběrů je vidět absence druhu Trichadenotecnum majus ve starších sběrech. Také abundance druhu Caecillius burmeisteri je ve starších sběrech nižší. Při porovnávání těchto

období

není

vidět

výskyt 43

druhů

z nižších

a

středních

vegetačních druhů. Toto rozložení a abundance jednotlivých druhů je pro tuto lokalitu, a jí podobné, typická.

8 7 6 5 4 3 2 1 0

2010 - 2012

1997 - 2000

Graf 5: Srovnání druhové bohatosti a početnosti na azonálním stanovišti SoLT 6R a 6P mezi obdobími 1997 - 2000 a 2010 - 2012

Graf 5 porovnává početnost a druhovou pestrost sběrů z let 1997 – 2000 a 2010 – 2012. Pro lepší porovnání čísel jsou čísla uvedena jako relativní

podíl

Psocoptera.

z celkového

Tyto

lokality

množství jsou

nasbíraných

exemplářů

v Moravskoslezských

řádu

Beskydech

jedinečné dík y rašelinným okům, které se zde vysk ytuj í. Na těchto lokalitách v letech 2010 – 2012 bylo uloveno 161 jedinců rozložených do 13 druhů. Nejvíce jedinců bylo na smrku ztepilém a jedli bělokoré. Buk lesní byl osidlován méně, ale celým spektrem tohoto společenstva. Eudominantní druh byl při těchto sběrech zjištěn druh Enderleinella obsoleta.

Dominantními

druhy

se

ukázaly

Philotarsus

picicornis,

Peripsocus alboglutatus, Caecillius piceus a Caecillius despaxi, ale ani druhy

Caecillius

burmeisteri,

Caecillius

flavidus,

Peripsocus

subfasciatus a Stenopsocus lachlani nebyly zanedbatelné. Pro lokality s těmito podmínkami jsou typické vyšší počty jedinců z druhů, které se častěji vyskytují ve vyšších vegetačních stupních.

44

Na

lokalitách

posbíraných

v letech

1997

–

2000

na

lokalitách

ovlivněných vodou v PR V Podolánkách na souberech lesních typů 6R a 6P bylo za zmiňované období nasbíráno 1309 jedinců z 19 druhů řádu Psocoptera. Tyto sběry byly prováděny na smrku ztepilém, z důvodu absence j iných dřevin. Jak je vidět na grafu výše, eudominantním druhem

byl

Caecillius

druh

Caecillius

despaxi,

burmeisteri,

Stenopsocus

dominantními

lachlani,

Caecillius

druhy

byly

piceus

a

Enderleinella obsoleta. Pro velké rozdíly objemu dat a počtu dřevin, na kterých byly tyto sběry prováděny, se dají jen těžce rozlišit změny způsobené těmito odlišnostmi a vnějšími vlivy. Na první pohled je ovšem patrná odlišnost v abundanci druhu Caecillius burmeisteri. Pro oba grafy je shodná účast druhů z vyšších vegetačních stupňů (smrkových společenstev). Společným znakem se také zdá být absence druhů vážících se na společenstva nižších vegetačních stupňů. Při porovnávání společenstev ovlivněných vodou spolu se stanovišti na zonálních stanovištích 5. a 6. vegetačního stupně jsou patrny znaky jak 5. vegetačního stupně jako je druhová pestrost a výskyt druhů jako např. Philotarsus parviceps a Psococerastis gibbosa, které mají těžiště výskytu ve 3. vegetačním stupni (Holuša 2003), tak i znaky vyšších vegetačních stupňů jako např. početnost druhu Caecillius despaxi, Caecillius burmeisteri apod. Pro srovnání a určení bližší podobnosti je potřeba v tomto výzkumu pokračovat.

45

4,5 4 3,5 3 2,5 2 1,5 1 0,5 0

2010 - 2012

1997 - 2000

Graf 6: Srovnání druhové bohatosti a početnosti na BK mezi obdobími 1997 2000 a 2010 - 2012

Graf 6 porovnává početnost a druhovou pestrost sběrů z let 1997 – 2000 a 2010 – 2012. Pro lepší porovnání čísel jsou čísla uvedena jako relativní

podíl

z celkového

množství

exemplářů

nasbíraných

řádu

Psocoptera. V letech 2010 – 2013 bylo na buku lesním uloveno 210 jedinců

z 16

nejméně

druhů

jedinců,

rozmanitost.

Pokud

řádu.

tohoto ale to

zároveň bylo

Na

buku

zjištěna

byla

možné,

lesním

tak

na

bylo

nasbíráno

největší

druhová

lokalitě

každé

bylo

sklepáváno na buku lesním, jedli bělokoré a smrku ztepilém, aby bylo možno

tyto

data

srovnávat.

Ve

sběrech

na

buku

lesním

byl

eudominantní druh Caecillius flavidus, dále se poté vyskytovaly i druhy jako Stenopsocus lachlani, Psococerastis gibbosa a Caecillius despaxi. Posledně

zmiňovaný

druh

je

poměrně

početný

i

přes

fakt,

že

je

spojován s přirozeným výskytem smrku ztepilého. Tento druh se na buku lesním objevuje v 6. – 8. vegetačním stupni (Holuša 2003). V období 1997 – 2000 bylo nasbíráno 98 jedinců ve 13 druzích řádu pisivky. Eudominantními druhy byly zjištěny Caecillius burmeisteri a Caecillius

flavidus.

Druhy

vyskytující

se

častěji

byly

už

jen

Trichadenotecnum majus a Caecillius despaxi. Při porovnání jednotlivých období sběrů je vidět nižší zastoupení Caecillius burmeisteri v novějších sběrech. Ve sběrech z pozdějších let je také zaznamenána vyšší druhová rozmanitost. 46

6 5 4 3 2 1 0

2010 - 2012

1997 - 2000

Graf 7: Srovnání druhové bohatosti a početnosti na JD mezi obdobími 1997 2000 a 2010 - 2012

Graf 7 porovnává početnost a druhovou pestrost sběrů z let 1997 – 2000 a 2010 – 2012. Pro lepší porovnání čísel jsou čísla uvedena jako relativní

podíl

z celkového

množství

nasbíraných

exemplářů

řádu

Psocoptera. Jedle bělokorá je na našem území zastoupena méně než jedním procentem. Díky vyššímu zastoupení v moravské části území a díky umístění většiny lokalit do zvláště chráněných území bylo možno na jedli bělokoré provádět sběr skoro na každé lokalitě. Proto bylo na jedli bělokoré sesbíráno 269 jedinců v 14 druzích zkoumaného řádu. Z posbíraných

výsledků

je

patrná

značná

dominance

druhů

Enderleinella obsoleta a Stenopsocus lachlani. Další druhy jako např. Caecillius despaxi, Caecillius burmeisteri

a Peripsocus subfasciatus

jsou zastoupeny více jak dvaceti jedinci. Ve sběrech prováděných v letech 1997 – 2000 bylo na jedli bělokoré naloveno 130 jedinců patřících do 16 druhů řádu pisivky. Podle těchto sběrů můžeme říct, že druhy Mesopsocus unipunctatus a Stenopsocus lachlani se jeví jako eudominantní. Dominantními druhy jsou Caecillius burmeisteri, Caecillius despaxi. Ostatní druhy se objevili v abundanci nižší než deset jedinců. Při porovnávání jednotlivých období vyplyne rozdílnost abundancí druhů Enderleinella obsoleta a Mesopsocus unipunctatus. Mesopsocus 47

unipunctatus

zastupuje

druhy

5.

–

vegetačního

9.

stupně,

kdežto

Enderlenella obsoleta zase druhy vážící se na 3. – 6. vegetační stupeň (Holuša

2003).

V novějších

sběrech

také

chybí

druh

Liposcelis

corrodens.

60 50 40 30 20 10 0

2010 - 2012

1997 - 2000

Graf 8: Srovnání druhové bohatosti a početnosti na SM mezi obdobími 1997 2000 a 2010 - 2012

Graf 8 porovnává početnost a druhovou pestrost sběrů z let 1997 – 2000 a 2010 – 2012. Pro lepší porovnání čísel jsou čísla uvedena jako relativní

podíl

z celkového

množství

nasbíraných

exemplářů

řádu

Psocoptera. Na smrku ztepilém byla při sběrech zaznamenána největší druhová bohatost a největší abundance hmyzu, ale i jiných organismů např.

členovců.

V letech

2010

–

2013

bylo

na

výše

popsaných

lokalitách sklepáno více jak 1000 jedinců pisivek náležících do 15 druhů. Při vyhodnocování grafu 15 je zjevné, že nejvíce zastoupeným druhem je Caecillius despaxi, dále Stenopsocus lachlani, Enderleinella obsoleta a také druh Caecillius piceus překročil hranici sta jedinců. Nejvíce jsou zastoupeny druhy vyšších vegetačních stupňů, což jasně koresponduje s umístěním zkusných ploch.

48

Ve sběrech z let 1997 – 2000 se podařilo nasbírat více jak 3000 jedinců

z 20

druhů,

z čehož

bylo

1800

jedinců

druhu

Caecillius

burmeisteri. Početnost ostatních druhů v porovnání s tímto číslem se může zdát malá, ale ani ostatní druhy např. Caecillius despaxi nebo Stenopsocus lachlani nemůžeme opominout. Tyto druhy svým výskytem upřednostňují lokality, na kterých by se v přirozené druhové skladbě nacházel smrk ztepilý. Při porovnání jednotlivých obddobí se odlišují především poměrem výskytu mezi druhy Caecillius despaxi a Caecillius burmeisteri. Při větším

objemu

jedinců

se

zvýšila

i

druhová

řádu

rozmanitost

Psocoptera.

Druh Amphigerontia bifasciata Caecilius burmeisteri Caecilius despaxi Caecilius flavidus Caecilius piceus Cuneopalpus cyanops Elipsocus pumilis Elipsocus moebiusi Enderleinella obsoleta Hemineura dispar Lachesilla pedicularia Lachesilla quercus Liposcelis corrodens Mesopsocus unipunctatus Metylophorus nebulosus Peripsocus alboguttatus

1997 - 2000 2010 - 2013 (ks) (ks)

1997 2000 (%)

2010 2013 (%)

27

7

0,750626

0,476839

1861

115

51,73756

7,833787

594

251

16,51376

17,09809

39

98

1,084237

6,675749

88

129

2,446483

8,787466

1

0

0,027801

0

1

0

0,027801

0

2

3

0,055602

0,20436

71

222

1,973867

15,12262

1

0

0,027801

0

1

0

0,027801

0

1

0

0,027801

0

7

0

0,194607

0

192

76

5,337781

5,177112

46

8

1,278843

0,544959

7

24

0,194607

1,634877

49

Peripsocus didymus Peripsocus phaeopterus Peripsocus subfasciatus Philotarsus parviceps Philotarsus picicornis Reuterella helvimaculata Stenopsocus lachlani Trichadenotecnum majus Trichadenotecnum sexpunctatum

58

26

0,016125

0,017711

9

2

0,002502

0,001362

34

63

0,009452

0,042916

2

60

0,000556

0,040872

178

115

0,049486

0,078338

7

0

0,001946

0

352

249

0,097859

0,169619

15

20

0,00417

0,013624

3

0

0,000834

0

T a b u l k a 2 : Ce l k o v é s r o v n á n í j e d n o tl i v ýc h o b d o b í

Největší

rozdíl

mezi

sběry

je

v abundanci

druhu

Caecillius

burmeisteri. V novějších sběrech jsou více zastoupeny druhy Caecillius flavidus a Caecillius piceus, dále Enderleinella obsoleta, Peripsocus alboguttatus, Peripsocus subfasciatus a Philotarsus parviceps. To jsou druhy, které se svým výskytem překrývají v 5. a 6. vegetačním stupni, ale přecházejí i do vyšších vegetačních stupňů. 16 14 12 10 8 6 4 2 0

smrk

buk

jedle

G r a f 9 : S ro v n á n í t a x o c e n ó z p i s i ve k n a j e d n o tl i v ýc h d ře v i n á c h n a S o L T 5 B

50

Graf 9 slouží k porovnání druhového spektra pisivek na stejných růstových podmínkách ale odlišných dřevinách. Čísla jsou uvedeny v kusech zaznamenaných exemplářů. Tato data byly pořízeny z lokality umístěné přímo v NPR Salajka (BK, JD) a lokality těsně sousedící s hranicemi této NPR, kde se vyskytoval smrk ztepilý. Tato místa sběru se nacházejí v souboru lesních typů 5B a nadmořské výšce okolo 760 m n. m. Na smrku ztepilém je vidět druhová skladba, která odpovídá nadmořské výšce. Vyskytují se zde druhy jako např. Caecillius piceus a Enderleinella obsoleta, které osidlují od 3. – 6. VS, nebo druhy jako např.

Stenopsocus

lachlani

a

Caecillius

despaxi,

které

mohou

sestupovat až do 5. VS. Naopak druh Philotarsus parviceps může ze svého obvyklého stanoviště (3. – 4.VS), vystoupat až do 5. vegetačního stupně.

Při

posuzování

druhového

spektra

na

BK

je

typický

druh

Caecillius flavidus, který se běžně vyskytuje od 3. po 8. vegetační stupeň na listnatých dřevinách. Ostatní druhy mohou sestupovat do 5. VS. Na jedli bělokoré je v eudominanci druh Mesopsocus unipunctatus, který obývá 5. až 9. vegetační stupeň. Preferuje jehličnaté dřeviny, hlavně smrk ztepilý.

Druh Caecillius burmeisteri Caecillius despaxi Caecillius flavidus Caecillius piceus Enderleinella obsoleta Peripsocus albogluttatus Peripsocus didymus Peripsocus subfasciatus Philotarsus parviceps Philotarsus picicornis Stenopsocus lachlani celkem

6P

6R 1 6 7 11 20 12 1 7 0 3 7 75

6S 2 7 3 8 15 2 0 1 1 1 1 41

111 67 9 2 13 0 0 4 1 3 52 262

Tabulka 3: srovnání SoLT v 6.VS

Tabulka 3 porovnává soubory lesních typů 6. VS. 6P a 6R jsou azonální společenstva ovlivněná vodou a jejich nadmořská výška se pohybuje okolo 660 m. n. m. SoLT 6S je ve výšce 1060 – 1090 m. n. m. Rozdíly mezi 6P a 6R nejsou moc patrné, ale je vidět, že výskyt druhů 51

(Caecillius burmeisteri, Caecillius despaxi) z 5. – 9. VS je nepatrně vyšší. SoLT 6S vykazuje značné rozdíly v abundanci výše zmíněných druhů, což ukazuje na správné typologické zařazení. Tomu nasvědčuje i početnost druhu Stenopsocus lachlani. Naopak malá abundance druhu Caecillius piceus v SoLT 6S ukazuje na ekolog ické rozdíly mezi tímto stanovištěm a zbylýma dvěma.

Druh

7S

7Z

Amphigerentia bifasciata

1

0

Caecillius burmeisteri

16

24

Caecillius despaxi

36

22

Caecillius flavidus

4

2

Enderleinella obsoleta

2

9

Mesopsocus unipunctatus

0

3

Peripsocus alboguttatus

0

3

Philotarsus parviceps

0

1

Philotarsus picicornis

0

4

Stenopsocus lachlani

31

9

celkem

90

77

Tabulka 4: srovnání SoLT v 7.VS

Tabulka 4 má objasnit rozdíly mezi SoLT 7S a 7Z. Na těchto lokalitách by mohlo docházet k rozdílům ve druhovém složení řádu Psocoptera díky jevu zvanému vrcholový fenomén. Jak je vidět na obou lokalitách se vyskytují druhy vážící se na smrk ztepilý a na vyšší polohy.

Z toho

se

dá

usuzovat

na

ekologické

podmínky,

které

korespondují se 7. VS. Jediná výjimka je v souboru lesních typů 7Z druh

Peripsocus

albogluttatus,

který,

i

s dalšími

druhy

např.

Methylophorus nebulosus, nebyl doposud zaznamenán ve sběrech výše než v 6. vegetačním stupni.

druh Caecillius burmeisteri Caecillius despaxi Caecillius flavidus Caecillius piceus Elipsocus moebiusi Enderleinella obsoleta Mesopsocus unipunctatus

5B

5S 4 20 16 10 2 16 75

52

70 25 10 57 0 34 0

Metylophorus nebulosus Peripsocus albogluttatus Peripsocus didymus Peripsocus phaeopterus Peripsocus subfasciatus Philotarsus parviceps Philotarsus picicornis Psococerastis gibbosa Stenopsocus lachlani Trichadenotecnum majus celkem

13 0 29 11 14 48 18 5 25 0 306

0 39 3 0 7 1 6 0 8 1 261

Tabulka 5: srovnání SoLT v 5.VS

Tabulka 5 ukazuje na druhové a abundanční rozdíly mezi soubory lesních typů 5B a 5S. Je zajímavé, že v rámci jediné ekologické řady může existovat poměrně viditelný rozdíl. V SoLT 5S se více uplatňují druhy, jako např. Caecillius burmeisteri, Caecillius piceus a Caecillius despaxi,

vyšších

vegetačních

stupňů.

Tyto

rozdíly

jsou

spíše

jen

náznaky rozdílných ekologických podmínek na přechodu kyselé a živné ekologické řady.

druh

7Z

8Z

Amphigerentia bifasciata

0

2

Caecillius burmeisteri

24

8

Caecillius despaxi

22

46

Caecillius flavidus

2

0

Enderleinella obsoleta

9

0

Mesopsocus unipunctatus

3

3

Peripsocus albogluttatus

3

0

Philotarsus parviceps

1

0

Philotarsus picicornis

4

0

Stenopsocus lachlani

9

9

Trichadenotecnum majus

0

8

77

76

celkem Tabulka 6: srovnání SoLT 7Z a 8Z

Tabulka 6 se pokouší zobrazit do jaké míry je schopen vrcholový fenomén smazat rozdíly mezi 7. a 8. vegetačním stupněm. Na těchto lokalitách je vidět podobnost v početnosti druhů z vyšších VS. Holuša 2003 uvádí, že rozdíl mezi 7. – 8. VS je rozpoznatelný v dominanci druhu Caecillius despaxi. V 8. VS je zastoupen méně než v 7., protože 53

v 8. VS je dominance rozložena na více druhů vysokohorských druhů řádu Psocoptera, což tyto výsledky potvrzují.

100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 N1

N2

N3

N4

2010 - 2012

V1

V2

V3

1997 - 2000

G r a f 1 0 : Sr o vn á n í v ýs k yt u e k o l o g i c k ýc h s k u p i n p i s i ve k m e z i o b d o b í m i 1 9 9 7 2000 a 2010 – 2012

Graf 10 porovnává složení taxocenóz pisivek, které jsou rozděleny do ekologických skupin podle Holuši 20011, nasbíraných v letech 1997 – 2000 a 2010 – 2012. Pro lepší porovnání čísel jsou čísla uvedena jako relativní podíl z celkového množství nasbíraných exemplářů řádu Psocoptera. Při porovnávání ekologických skupin vyšel najevo úbytek druhů, které obývají nejvyšší VS. To je způsobeno hlavně úbytkem druhu Caecillius burmeisteri, který je v novějších sběrech v mnohokrát menší

početnosti

než

dříve.

Z dalších

druhů,

které

toto

rozložení

ovlivňuj í, jmenujme napřík lad Caecillius piceus, který způsobil nárůst V1 druhů, a Caecilius flavidus, který způsobil nárůst N2 druhů. T yto změny nutně nemusí znamenat změnu ekolog ick ých podmínek na zájmových stanovištích.

54

7. Diskuse Při výzkumu druhové rozmanitosti a abundance řádu Psocoptera bylo sesbíráno téměř 1500 jedinců patřících do 17 druhů pisivek. Tento materiál byl srovnáván se sběry nachytanými v rozmezí let 1997 – 2000. V tomto období bylo na stejných lokalitách naloveno 3643 exemplářů náležících do 25 druhů řádu pisivek. jsem

zjistil,

že

v 5.

VS

je

k nalezení

Na studovaném území

největší

druhová

bohatost.

V tomto VS bylo naloveno i nejvíce exemplářů. Při

determinaci

VS

řádu

pomocí

Psocoptera,

je

nutné

znát

ekologické nároky a ekologickou valenci jednotlivých druhů tohoto řádu.

Ekologickou

Holuša

2003.

amplitudu

jednotlivých

početnosti

Pomocí

druhů

jednotlivých

například

zkoumá

druhů

druhové

a

rozmanitosti na konkrétní lokalitě je možné usuzovat na VS, ve kterém daná lokalita leží. Druhová rozmanitost je také jeden z indikačních znaků 5. VS při určování pomocí druhového spektra řádu Psocoptera. V pátém VS bylo naloveno nejvíce druhů tohoto řádu (17). Enderleinella obsoleta je druh s těžištěm výskytu v 4. – 5. VS. Ostatní dominující druhy sestupují z vyšších

vegetačních

stupňů

do

nižších.

Caecillius

bermeisteri

s těžištěm výskytu 4. – 9. VS a Caecillius despaxi ve svém výskytu v 9. vegetačním stupni sestupuje až do 5. VS. Další druhy jako např. Caecillius piceus a Metylophorus nebulosus se pravidelně vyskytují v 3. – 5. VS. To samé platí i pro druhy Peripsocus subfasciatus a Philotarsus parviceps. Při porovnávání sběrů z let 1997 – 2000 a 2010 – 2013 jsou patrné odlišnosti v abundanci druhu Caecillius burmeisteri. Vzhledem k tomu, že tento druh má širokou ekologickou amplitudu a vyskytuje se od 3. po 9. vegetační stupeň, není možné podle tohoto výkyvu jednoznačně říct, že se jedná o změnu přírodních podmínek na daných lokalitách. I další druhy

jako

např.

Metylophorus

nebulosus

ukazují,

že

se

přírodní

poměry na zkoumaných plochách nikterak dramaticky neposunuly. V šestém

vegetačním

stupni

se

zvýraznila

dominance

druhů

sestupujících z vyšších VS jako např. Caecillius despaxi a Caecillius burmeisteri. Zároveň se snížila početnost druhů žijících převážně do 5. VS s občasným výskytem v 6. a vyšším VS. To například potvrzují

55

druhy

Metylophorus

nebulosus,

Philotarsus

parviceps

nebo

Psocosterastis gibbosa. Srovnáme-li jednotlivá období sběrů, je vidět rozdíl mezi Caecillius burmeisteri

a

Caecillius

despaxi.

Oba

tyto

druhy

mají

podobné

ekologické nároky, tudíž není možné vyvodit závěr, že by se přírodní podmínky nějak změnily. Tento závěr nelze ani potvrdit, pokud se zaměříme na druhy, které do tohoto VS vystupují z nižších VS. Jejich abundance je totiž velmi malá. Bukosmrkový VS je typický úbytkem druhové rozmanitosti. Dominují druhy vážící svůj výskyt na přirozený výskyt smrku ztepilého např. Caecillius despaxi. Po porovnání období sběrů byl patrný rozdíl v druhové rozmanitosti m e z i j e d n o t l i v ý m i s b ě r y. v dřívějších sběrech

Např. druh Peripsocus alboguttatus nebyl

z a z n a m e n á n . Te n t o

druh

byl

navíc

uloven

ve

vrcholových partiích hory Smrk na souboru lesních typů 7Z. V těchto p o d m í n k á c h v l á d n o u t a k o v é p ř í r o d n í p o d m í n k y, ž e i h l a v n í e d i f i k á t o r y buk lesní a smrk ztepilý mají zakrslý vzrůst. V osmém VS se uplatnilo už jen málo druhů tohoto řádu, což je pro něj i typické. Jako hlavní druh se ukázal Caecillius despaxi, jenž se pro karpatskou oblast dá považovat za edifikátora přirozených smrkových stanovišť. Vzhledem k tomu, že smrk ztepilý je v osmém VS hlavní dřevinou, dala by se očekávat ještě větší abundance tohoto druhu. O v š e m d í k y t o m u , ž e s e v t o m t o V S u p l a t ň u j í i d a l š í d r u h y, j e p o č e t n o s t t o h o t o d r u h u n a t a k o v é m í ř e j a k o n a g r a f u 7 . To t a k é p o t v r z u j í d ř í v ě j š í data.

Z dalších

druhů

se

objevují

i

Caecillius

burmeisteri

a

Stenopsocus lachlani, které jsou pro tento VS také charakteristické (Holuša 2003). Azonální stanoviště na souboru lesních typů 6P a 6R jsou vidět znaky spíše jedlobukového. Podle druhového složení pisivek, nachytaných na těchto výzkumných plochách, jsou ekologické podmínky příbuzné spíše podmínkám v 5. vegetačním stupni. Mezi projevy nižšího VS patří vyšší druhová rozmanitost a výskyt druhů Peripsocus didymus a Peripsocus subfasciatus v poměrně vysoké abundanci. Pro přesnější závěry je třeba dalšího výzkumu. Při

porovnávání

dřevinách

byla

druhového

zjištěna

složení

největší

druhová

pisivek

na

rozmanitost

jednotlivých na

smrku

z t e p i l é m . N e j e d n a l o s e o v š e m j e n o p i s i v k y, k t e r é b y l y n a s m r k u 56

nejčastěj ší. I početnost ostatních druhů hmyzu a jiných živočišných tříd byla

obrovská.

živočišná

Ta t o

bohatost

byla

potvrzena

i

ve

s t e j n o v ě k ý c h m o n o k u l t u r á c h n a s o u b o r u l e s n í c h t y p ů 5 B . To t o z j i š t ě n í se neshoduje s LEPŠOVÁ ET AL. 2009 kde tvrdí,

že biodiversita

smrkových porostů je velmi nízká ve srovnání s přirozeným lesem. Na smrku bylo naloveno více než 1000 exemplářů s největší početností druhů

Caecillius

despaxi

a

Stenopsocus

lachlani,

což

potvrzují

i

d ř í v ě j š í s b ě r y, k d e o b a d r u h y p ř e s k o č i l d r u h C a e c i l l i u s b u r m e i s t e r i . Při sledování druhového složení na buku lesním je v dominanci druh C a e c i l l i u s f l a v i d u s , k t e r ý o b ý v á p ř e d e v š í m l i s t n a t é d ř e v i n y. B u k l e s n í v y k a z o v a l z e s t u d o v a n ý c h d ř e v i n n e j v ě t š í d r u h o v o u r o z m a n i t o s t . Ty t o výsledky

potvrzují

i

dřívější

s b ě r y,

kde

v početnosti

tento

druh

objevil

druh

přeskočil pouze druh Caecillius burmeisteri. Na

jedli

bělokoré

Enderleinella

obsoleta.

se

v dominantním

Ostatní

d r u h y,

zastoupení

které

se

na

této

dřevině

objevuj í, jsou ovlivněny i přírodními podmínkami na místech sběrů. V tabulce 3, která nabízí grafické srovnání souborů lesních typů, je vidět

znatelný

rozdíl

mezi

zonálním

6.

VS

a

azonálními

vodou

o v l i v n ě n ý m i s t a n o v i š t i . To t o p o z n á n í m ů ž e p o d l e m é h o n á z o r u u p r a v i t praktické zařazování lokalit do příslušného VS, popřípadě souboru lesních typů. Ta b u l k a 4 p o r o v n á v á d a t a z e S o LT 7 S a 7 Z . N a t ě c h t o l o k a l i t á c h b y mohlo docházet k rozdílům ve druhovém složení řádu Psocoptera díky j e v u z v a n é m u v r c h o l o v ý f e n o m é n . Ty t o č í s l a j e n p o t v r z u j í v ý š k o v o u příslušnost daných lokalit. Jediná zvláštnost, která se v těchto číslech skrývá, je výskyt druhu Peripsocus alboguttatus, který nebyl nikdy z j i š t ě n v ý š , n e ž v 6 . V S . Te n t o v ý s l e d e k s i c e m ě n í p o z n a t e k o t o m , ž e se

tento

druh

nemůže

vyskytovat

v 7.

VS,

ale

nijak

neovlivňuje

determinační hodnotu tohoto druhu, ani nemění zařazení této lokality d o S o LT 7 Z . P o r o v n á n í S o LT 5 B a 5 S , k t e r é j e z n á z o r n ě n o

v tabulce 5, je

z a j í m a v é t í m , ž e u k a z u j e v i d i t e l n é r o z d í l y v S o LT, k t e r é p a t ř í d o j e d i n é e k o l o g i c k é ř a d y. N a o b o u l o k a l i t á c h j s o u z a s t o u p e n y d r u h y, k t e r é s e podílejí na zoocenóze 5. VS. S r o v n á n í s o u b o r ů l e s n í c h t y p ů 7 Z a 8 Z . Ta b u l k a 6 z o b r a z u j e , d o jaké míry je schopen vrcholový fenomén smazat rozdíly mezi 7. a 8. VS.

Je

možné

sledovat

jisté

rozdíly 57

v druhovém

složení

řádu

Psocoptera.

Pro

přesnější

srovnání

a

objasnění

vlivu

vrcholového

fenoménu na druhovou rozmanitost řádu pisivek je nutné sesbírání a vyhodnocení většího množství materiálu. Srovnání snížení

početnosti

početnosti

druhů

pisivek

v ekologických

žijících

v nejvyšších

skupinách VS.

To

je

vykazuje převážně

z p ů s o b e n o ú b y t k e m d r u h u C a e c i l l i u s b u r m e i s t e r i . Te n t o d r u h a l e n e m á větší indikační význam, jelikož se hojně vyskytuje od 4. – 9. VS. Myslím si, že tyto změny nezpůsobily změny v přírodních podmínkách na zkoumaných lokalitách. Nemůžeme počítat se stejnou početností a abundancí

ve

sběrech,

které

byly

p r o v e d e n y.

Musíme

vždy

brát

v úvahu, že příroda není neměnná a vždy nechápeme, co se v ní odehrává. Ani klimatické změny nejsou v odborné veřejnosti všeobecně p ř i j m u t y a p o c h o p e n y. P r o o b j a s n ě n í a ú p l n é p o c h o p e n í v e š k e r ý c h souvislostí a dějů na naší planetě, bude muset ještě lidské poznání podstoupit dlouhou cestu s nejasným výsledkem. Výsledky zjištěné sběrem v letech 2010 – 2013 a prezentovány touto prací byly srovnány se sběry z období 1997 – 2000. Výsledky nevykazují větších rozdílů s daty Holuši 2003.

.

58

8. Závěr Při průzkumu biotopů na území Moravskoslezských Beskyd bylo v letech

2010

–

2013

Psocoptera v 5. patřily

– 8.

Caecilius

uloveno

vegetačním

burmeisteri

exemplářů

1494

a

ze

druhů

17

řádu

Mezi nejpočetnější druhy

stupni. Caecillius

despaxi,

což

odpovídá

lokalitám, na kterých bylo sbíráno. Ty t o

výsledky

byly

srovnány

sběry

se

prováděnými

Holuši

na

stejných lokalitách v letech 1997 – 2000, při kterých bylo nasbíráno 3643 jedinců z 25 druhů. Při

porovnávání

vegetačních

jednotlivých

druhů

vyplynulo,

že

n e j v í c e p i s i v e k b y l o n a s b í r á n o v 5 . v e g e t a č n í m s t u p n i . Te n t o V S b y l taky druhově nejrozmanitější. Směrem do vyšších vegetačních stupňů se počet druhů snižoval a zvyšovala se abundance druhů preferujících smrkové společenstva. Se stoupající nadmořskou výškou také klesá zastoupení

druhů

upřednostňujících

Peripsocus

subfasciatus

aj.

Mezi

3.

–

r o z d í l y,

5.

VS při

které

jako

napřík lad

srovnání

vyšly

najevo, se objevil druh Metylophorus nebulosus, který dříve nebyl zaznamenán ve vyšším než 6.VS. Při těchto sběrech se dokonce objevil v S o LT 7 Z . Ta k é p ř i p o r o v n á v á n í z o o c e n ó z y p i s i v e k s e s b í r a n ý c h n a azonálním skutečnosti.

stanovišti Vyšlo

ovlivněném

totiž

vodou

najevo,

že

se

objevily

výskytem

druhů

zajímavé pisivek

je

podobnější spíše jedlobukovému smrkobukovému vegetačnímu stupni. Te n t o

výsledek

by

mohl

mít

dopad

na

nasbíraných

na

praktické

zařazování

do

typologických jednotek. Z porovnání

výsledků

jednotlivých

dřevinách

je

možné vysledovat, že nej bohatší druhové spektrum j e na buku lesním. Na této dřevině bylo naloveno nejméně exemplářů tohoto řádu. Smrk ztepilý stojí na opačném pólu. Na této dřevině byla v obou zkoumaných obdobích nalovena navzájem, jednotlivých

dojdeme

drtivá

většina jedinců.

k tomu,

dřevinách

že

vyskytují

i

když určité

se

Srovnáme-li tyto období v dominanci

v ý k y v y,

druhů

nesignalizují

na tyto

o d l i š n o s t i ž á d n é z m ě n y. A n i p o r o v n á n í j e d n o t l i v ý c h d ř e v i n n a s t e j n ý c h přírodních podmínkách nenaznačuje výraznější výkyvy v taxocenózách pisivek.

Jednotlivé

odlišnosti

jsou

způsobeny

ekologickými

jednotlivých druhů pisivek a jejich osídlování konkrétních dřevin. 59

nároky

Srovnání jednotlivých souborů lesních typů také poskytlo některé zajímavosti.

Při

porovnávání

dvojic

S o LT

7Z

a

7S,

7Z

a

8Z

pro

o b j a s n ě n í v l i v u v r c h o l o v é h o f e n o m é n u . S b ě r y u k á z a l y, ž e v r c h o l o v ý fenomén výrazně druhovou početnost pisivek neovlivňuje a že zároveň odlišnosti mezi 7. a 8. vegetačním stupněm jsou rozpoznatelné. Porovnány také byly výsledky na lokalitách souborů lesních typů 5B a 5S. Data na těchto lokalitách bylo zjištěno, že i mezi jednotlivými S o LT p a t ř í c í m i d o j e d i n é e k o l o g i c k é ř a d y m o h o u v y k a z o v a t r o z l i š i t e l n é r o z d í l y. Při porovnávání sběrů z let 1997 – 2000 a 2010 – 2012 vyšel najevo markantní

úbytek

druhu

širokou ekologickou

Caecilius

valenci nemá

burmeisteri,

který

ale

pro

velkou indikační hodnotu.

svou Počet

jedinců patřících do skupiny z nejvyšších VS se kvůli tomuto úbytku také snížil, ostatní druhy této skupiny vykazovaly vzrůstavou nebo setrvávající tendenci např. Mesopsocus unipunctatus. Mezi nejvýznamnější druhy nachytané v těchto sběrech bezesporu p a t ř í d r u h C a e c i l l i u s d e s p a x i . Te n t o d r u h , j a k z j i s t i l i H o l u š a 2 0 0 3 , s e svým výskytem váže na přirozené smrkové stanoviště, což znamená, že s e v e v ě t š í c h a b u n d a n c í c h o b j e v u j e a ž o d 6 . v e g e t a č n í h o s t u p n ě . To h o by se dalo využít i v praxi při typologickém mapování a tím by bylo ovlivněno

i

celé

lesnictví.

Dík y

přesnému

určení

ekologických

podmínek stanoviště se dá snadno upravit druhová skladba a tím i preventivně přírodními

předcházet podmínkami

oslabení (přísušek,

smrku mokrý

ztepilého sníh

atp.).

způsobeného Díky

tomuto

oslabení je potom smrk náchylnější pro napadnutí biotickými činiteli.

60

9. Souhrn Tato práce se zabývá druhovým složením řádu Psocoptera v CHKO Moravskoslezské

Beskydy.

Výzkumné

plochy

jsou

umístěny

v NPR

Salajka, PR Smrk a PR V Podolánkách na místech, kde byl již v letech 1997 – 2000 tento průzkum prováděn. Cíly této práce bylo na již známých plochách (v různých VS 5. - 8.VS) zjistit druhové složení řádu Pisivky. Tyto řády determinovat a použít je pro další srovnávání. Dále zjistit

početnost

jednotlivých

druhů

ve

vegetačních

stupních,

na

jednotlivých lokalitách a jednotlivých dřevinách. Tyto výsledky srovnat s výsledky dřívějšího výzkumu. Na daných lokalitách bylo sesbíráno a determinováno bezmála 1500 jedinců

ze

17

druhů

řádu

Caecillius

despaxi

a

nachytáno

v 5.

(678).

VS

Psocoptera.

Caecillius Počet

Nejpočetnějšími

burmeisteri. druhů

a

Nejvíce

jedinců

se

druhy

byly

jedinců

bylo

zvyšující

se

nadmořskou výškou snižuje. Na smrku byla ulovena drtivá většina exemplářů, což potvrzují i výsledky ze sběrů z let 1997 – 2000. Aby tyto výsledky nebyly ovlivněny chybou, bylo dbáno na to, aby byl počet sběrů na smrku ztepilém i ostatních dřevinách stejný. V porovnání jednotlivých vegetačních stupňů byly zjištěné výsledky téměř shodné s výsledky nasbíranými v letech 1997 – 2000. Jednou z odlišností je výskyt druhu Metylophorus nebulosus, který dříve nebyl zaznamenán výše než v 6.VS. Při vyhodnocování výsledků z azonálního stanoviště ovlivněného vodou 6. VS bylo zjištěno, že tyto stanoviště jsou druhovým spektrem pisivek, které se na těchto lokalitách nachází, podobnější spíše 5. VS. Pokud se tento poznatek potvrdí, mohl by mít praktické dopady na lesnickou typologii a tím i na praktické lesnictví. Srovnány byly i jednotlivé soubory lesních typů. Srovnány byly s o u b o r y 7 S , 7 Z a 8 Z . To t o s r o v n á n í b y l o p r o v e d e n o z d ů v o d u o b j a s n ě n í vlivu vrcholového fenoménu na společenstvo pisivek žijících na těchto l o k a l i t á c h . Ve v ý s l e d c í c h n e b y l p o t v r z e n v ý z n a m n ě j š í v l i v t o h o t o j e v u . Dalšímu srovnání byly podrobeny soubory lesních typů 5B a 5S. Při tomto srovnání vyplynuly viditelné rozdíly mezi těmito soubory lesních t y p ů p a t ř í c í c h d o s t e j n é e k o l o g i c k é ř a d y.

61

Druh

Caecilius

despaxi

se

ve

velké

dominanci

vyskytuje

na

lokalitách přirozených pro smrk ztepilý. Tohoto poznatku by se dalo využít při tvorbách map vegetačních stupňů nebo vylišení lesních typů apod.

62

10.

SUMMARY

This work deals with the species composition in order Psocoptera P L A B e s k y d y. R e s e a r c h a r e a s a r e l o c a t e d i n t h e N P R S a l a j k a , P R S m r k and

PR

V

Podolánkách.

In

the

places

where

it

was

the

survey

conducted in the years 1997 - 2000. The aims of this study was to already

at

familiar

areas

(5th

-

8th

VS)

determine

the

species

composition of Procedure psocids. These rules determine and use it for further comparison. Furthermore, to determine the abundance of each species in the vegetative stage at various locations and different wood species. These results are compared with the results

of

previous

research. On

those

locations

were

collected

and

identified

nearly

1,500

individuals from 17 kinds of order Psocoptera. The most numerous species

were

Caecillius

despaxi

and

Caecillius

burmeisteri.

Most

individuals was caught in the 5th VS (678). Number of species and individuals with increasing altitude decreases. On spruce was caught vast majority of specimens, which is confirmed by the results of the collection from 1997 - 2000. In the comparison of vegetation zones were found almost identical results with the results gathered for the years 1997 - 2000. One of the differences is the presence of Metylophorus nebulosus, which was not previously observed higher than in the 6th VS. W hen evaluating the results of azonal habitats affected by water has been found that these places are species spectrum psocids, rather similar to the fifth VS. If you confirm this finding, it could have practical

implications

for

forest

typology

and

thus

the

practical

f o r e s t r y. Were compared and individual files of forest types. Were compared files

7S,

7Z

and

8Z. This

comparison

was

made

because

of

the

clarification of the impact of the phenomenon on the senior fellowship psocids living in these areas. In the results was confirmed by a significant effect of this phenomenon. Further comparisons were subjected to a set of forest types 5B and 5S. This comparison resulted in visible differences between these sets of forest types belonging to the same ecological series. 63

Ty p e C a e c i l i u s d e s p a x i i n a l a r g e d o m i n a n c e o c c u r s i n n a t u r a l locations for Norway spruce. This knowledge could be used in making maps of vegetation zones or to characterize forest types, etc.

64

11.

LITERATURA

Adam, D., Hort, L., Vrška, T., 2003: Plán péče o přírodní rezervaci na období 2004 – 2014 o NPR Salajka 2005 – 2014 Culek, M. a kol., 1996: Biogeografická členění České republiky. Enigma, Praha, 347 pp. Flannery,

T.,

2007:

Měníme

podnebí

-

Minulost

a

budoucnost

klimat ických zm ěn. 1. vyd. Pr aha: Dokořán, 2007, 270 s. Holuša J., st., Holuša O. 2000: Přírodní podmínky oblasti. pp. 9-50. Holuša J., st. (ed.): Oblastní plán rozvoje lesů. Přírodní lesní oblast 40 - Moravskoslezské Beskydy (platnost 2001-2020). Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem, pobočka Frýdek-Místek, 225 pp. Holuša, O., 2003: Vegetační stupňovitost a její bioindikace pomocí řádu pisivek (Insecta: Psocoptera). [Disertační práce]. Mendelova zemědělská a lesnická Univerzita, Lesnická a dřevařská fakulta, Brno, 258 pp. Holuša,

O.,

2011:

Psocid

taxocenoses

structure

and

diversity

(Insecta:

Psocoptera) in the forest ecosystems of the Piceeti – Fageta s. lat. zone in the Western

Carpathian

MTS.,

Acta

universitatis

agriculturae

et

silviculturae

mendelianae brunensis, 95 - 103 Holuša, O., Holuša J., st. 2001: Charakteristiky lesních geobiocenóz přírodní rezervace Smrk (Beskydský bioregion, Česká Republika). Práce a Stud. Muz. Beskyd, 11: 1-22. Chlupáč, I., Brzobohatý, R., Kovanda, J., Stráník, Z. 2002: Geologická minulost České republiky. Akademia, Praha, 436 pp. Jasič, J. a kol., 1984: Entomologický naučný slovník, Západoslovenské tlačiarně n.p., 680 pp. Jaskula, F. a kol., 2004: Chráněná krajinná oblast Beskydy. In Weissmennová, H. a kol. 2004: Chráněná území ČR – Ostravsko, svazek X. AOPaK ČR a EkoCentrum Brno, Praha, 88pp. Krupa, M., Křenek, D., 2003: entomologický a ornitologický průzkum PR Smrk in Plán péče o přírodní rezervaci na období 2004 – 2014 o PR Smrk 2005 – 2014. LEPŠOVÁ, A., MATĚJKA, K., (2009): Mykocenologický průzkum lesních ekosystémů

na

přík ladu

výškového

transektu

Plechý

(Šumava).

-

Východiska.

-

Příroda, Praha, 28: 162–183. Matějka,

K.,

(2009):

Dynamika

lesů

Šumava, 2008/4: 10-13. 65

na

Šumavě

I.

Mackovčin, P., Sedláček, M. (ed.): Chráněná území ČR, svazek 10., AOPK ČR a EkoCentrum Brno, Praha, 456 pp. Najmanová L., Adamík P. 2007: Ptáci a změny klimatu. Sylvia 43: 2–18. Němeček, J., Tomášek, M. 1983: Geografie půd ČSR. Academia, Praha. 100 pp. OBR,

S.,

1949:

Pisivky

ze

Slezských

Jeseníků

a

Králického

Sněžníku.

Přírodovědný Sborník Ostravského Kraje, 10: 219-234. OBR, S., 1952: Pisivky ze Slezských Beskyd. Přírodovědný Sborník Ostravského Kraje, 13: 216-231. OBR, S., 1965: Pisivky Moravských Beskyd. Spisy Přírodovědecké Fakulty UJEP Brno, Serie M 21, L 24, 1965/2 (č. 460): 51-80. PLÍVA, K., 1971: Typologický systém ÚHÚL. Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem, Brandýs nad Labem, 90 pp. Popelářová, M. , 2005: Botanický inventarizační průzkum NPR Salajka. In S CHKO Beskydy, Rožnov p. R. Quitt, E., 1971: Klimatické oblasti Československa. Československa akademie věd - geograficky ustav Brno, Brno, 73 pp. Quitt, E., 1974: Klimatické oblasti ČSR - mapa 1:1 000 000. Kartografie n. p., Praha. Romoser W., S., Stoffolano, G., 1981: J., The science of entomology, Wm. C. Brown publisher, 509pp. Servus, M., 2003: Plán péče o přírodní rezervaci na období 2004 – 2014 o PR V Podolánkách 2005 – 2014. Servus, M., 2003: Plán péče o přírodní rezervaci na období 2004 – 2014 o PR Smrk 2005 – 2014. Skalický, V., 1988: Regionálně fytogeografické členění. In Hejný S, Slavík B (eds) Květena České socialistické republiky, 1. Academia, Praha, pp 103–121. Slavík,, B., a kol. 1997: Květena ČR. Academia, Praha. Vrána, J., 1982: Státní přírodní rezervace V podolánkách. Inventarizační průzkum botanický dle metodiky SÚPPOP 1973. AOPaK ČR, Praha. Zlatník, A., 1978: Lesnická fytocenologie. Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 495 pp.

Internetové odkazy: Mapový server Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (http://mapy.nature.cz , 5. 1. 2011) Mapový server Ústavu hospodářské úpravy lesa v Brandýse nad Labem 66

(http://geoportal2.uhul.cz, 5. 1. 2011) Meteorologická stanice Lysá hora (http://lysaci.blog.cz/0709/meteorologicka-stanice-lysa-hora, 5. 1.2011) Povodí Odry (http://www.pod.cz/plan-oblasti-povodi-Odry/0-uvod/0-uvod.html, 5. 1. 2011) Stránka Chko Beskydy (http://www.beskydy.ochranaprirody.cz/, 6. 1. 2011) (http://nature.hyperlink.cz/Beskydy/, 6. 1. 2011) A. Buček, V. Vlčková, Scénář změn vegetační stupňovitosti na území České republiky: deset let poté, 2009 in http://www.casopis.ochranaprirody.cz/clanky/scenar-zmen-vegetacnistupnovitosti.html, 3. 5. 2011 Anonymus,

Les

jako

ekosystém,

http://www.mezistromy.cz/cz/les/les-jako-

ekosystem, 2. 5. 2011 Anonymus, Vegetační stupňovitost, 2010, http://www.enviwiki.cz/wiki/Vegeta%C4%8Dn%C3%AD_stup%C5%88ovitost, 3. 5. 2011 Anonymus, Typologie lesů a lesní vegetační stupně http://www.mezistromy.cz/cz/les/les-jako-ekosystem/typologie-lesu-a-lesnivegetacni-stupne, 3. 5. 2011 Depowski, S., 1998: Surowce energetyczne (Rozdział 10). In Kotliński, Szamałek (red.): Surovce minerálne mórz i oceanów. Warszawa: Scholár, 1998. s. 28 - 38. in http://geologie.vsb.cz/loziska/suroviny/energeticke_suroviny.html, 1 2 . 2 . 2 0 1 3 Kukliš, L., 2009, Před 11 600 lety se do ovzduší uvolnil metan z mokřadů, ne z klatrátů, in http://gnosis9.net/rservice.php?akce=tisk&cisloclanku=2009050004, 1 2 . 2 . 2 0 1 3 Mihulka,

S.,

2005:Globální

oteplování

s

http://www.osel.cz/index.php?clanek=1196, 12.2.2013

67

chladnou

hlavou

in

68

12.

Přílohy

p ří l o h a 1 : m a p a v ýz k u m n ýc h p l o c h v P R Sm rk

p ří l o h a 2 : m a p a v ýz k u m n ýc h p l o c h v P R V Po d o l á n k á c h

69

příloha 3: mapa NPR Salajka

70