S BOROVÝ ZPRAVODAJ Českobratrské církve evangelické v Opavě
Advent a Vánoce 2016 Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. (Lk 2,10)
Milí přátelé, sestry a bratři, je tu další číslo sborového zpravodaje – tentokrát vánoční. Stále je však ještě advent, který začal opět tradiční dílnou. S překvapením a úžasem jsem sledoval dění kolem ní. Uvědomoval jsem si, kolik za ní je mravenčí práce a dlouhodobých příprav. Opravdu krásný pohled byl na děti a dospělé, které téměř celou sobotu něco společně vytvářeli pro druhé. Akce skončila velmi povzbudivým finančním výtěžkem, který byl určen na náklady spojené s rekonstrukcí farního bytu. Stejně důležitá – a možná ještě důležitější – byla však radost z milé vzájemnosti a tvořivé spolupráce. A snad mohu být i osobní – zažíval jsem o tomto víkendu velkou radost, že smím být farářem právě v takovém sboru, kde se akce tohoto druhu konají. Radost patří i ke křesťanským vánocům. Je to radost z narození Krista, z příchodu Božího Syna na náš svět. Někdo by mi snad mohl namítnout, ale jakápak radost? Dříve snad, to byli lidé zbožnější a přístupnější, ale dnes?! Mnozí jsou přesvědčeni o tom, že se musí každý starat hlavně sám o sebe, případně ještě tak o svou rodinu. Na nic jiného už nezbývá moc času. Zdá se, že v našem současném světě už nezůstalo moc místa ani pro samotného Boha. Vánoční biblický příběh vypráví o tom, že Bůh přichází právě tam, kde pro něho není místo. S Bohem lze tedy počítat i v bohapustém světě. Jen mít oči otevřené, jen si uchovat vnímavost. Bůh ve chlévě se totiž snadno přehlédne. A možná tohle všechno víte a snad byste i věřili nebo věříte a rádi byste to pověděli dál, ale stojí vám v cestě nevěrohodnost věřících nebo rovnou vaše vlastní. Tolik člověčiny, tolik nedostatků! Máme raději anděly, svědky dokonalé, obratné řečníky, osobnosti udivujícího intelektu, suverénního vystupování a obecné vážnosti. Bůh si ale od začátku vybírá dosti pochybné posly. Pastýři tehdy ani u soudu nemohli svědčit, protože je každý měl za podvodníky a zloděje. A přece Bůh nesvěřil
Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Opavě poselství o radosti nikomu jinému. Možná, že opravdu jen takoví „nesvatí“ lidé mohou druhým přiblížit Boha, který přichází v lidské bezmoci. Možná, že jen skrze takové nezaručené svědectví se mohou otevřít naše oči. Otevřít, aby zahlédly Boha uvnitř člověčiny, moc v bezmoci a vítězství ve smrti. Je to povzbudivá zpráva, že skrze naši člověčinu může vést cesta k radosti. Právě takové vánoce Vám přeji. Vánoce radostné! Těším se, že je spolu s Vámi budu moci jako Váš nový farář poprvé prožít. Srdečně Vás všechny zvu ke slavnostním shromážděním. A uchovejme si nejen o vánocích, ale i v Novém roce 2017 oči otevřené a srdce vnímavé. Bůh nám v tom pomáhej. Pavel Janošík
Program v našem sboru Bohoslužby. 4. neděle adventní 18.12.
dětská vánoční slavnost – „Vánoce na pumpě“ (9 hod)
Boží hod vánoční 25.12.
bohoslužby v Opavě * (9 hod) a Sudicích * (11 hod)
2. svátek vánoční 26.12.
bohoslužby v Opavě * (9 hod)
Starý rok
31.12.
bohoslužby v Opavě (17 hod)
Nový rok
1.1.
bohoslužby v Opavě (9 hod)
1. n. po Zjev.Páně
8.1.
bohoslužby v Opavě * (9 hod) a Sudicích (11 hod)
*Bohoslužby s vysluhováním Svaté večeře Páně čtvrtek 17 hod: nácvik zpěvu 18 hod: biblická hodina (výklad Jakubovy epištoly) pátek 15 hod: náboženství pro mladší děti 16 hod: náboženství pro starší děti 19 hod: mládež (dle dohody) DALŠÍ AKCE 11. 12. v 17 hod Lidé z rodu nezdolných Severní Vietnam pohledem Dana Tramplera
2|Stránka
Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Opavě 14. 12. v 18 hod Narození Páně – geneze, podoby a proměny ve výtvarném umění (úvodní přednáška Martina Pavlíčka z cyklu: Náboženství a výtvarné umění) 12. 1. v 18 hod
ekumenické shromáždění v rámci Aliančního týdne modliteb
5. 2. v 9 hod bohoslužby s kázáním Simony Kopecké (v rámci zkoušky před ordinací ke službě výpomocné kazatelky) – jako posluchač bude přítomen synodní senior Daniel Ženatý, s nímž budeme po skončení bohoslužeb besedovat
Naši jubilanti 16.12.
Luksová Ilonie, Velké Heraltice
78 let
18.12.
Hrdá Lída, Hradec nad Moravicí
69 let
23.12.
Adame Jan, Opava
68 let
4.1.
Mikolášová Libuše, Opava
77 let
7.1.
Miketová Hilda, Opava
90 let
7.1.
Navrátilová Marie, Opava
86 let
12.1.
Volkmerová Anna, Opava
69 let
15.1.
Vlašánková Božena, Opava
91 let
19.1.
Truksová Helena, Opava
81 let
22.1.
Valchářová Alena, Opava
78 let
27.1.
Mezenský Rostislav, Horní Benešov
83 let
30.1.
Luks Josef, Velké Heraltice
73 let
Všem jubilantům přejeme, ať je provází Boží požehnání.
3|Stránka
Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Opavě
Co je salár? Ze sborových archivů Cílem této stati je podívat se, co nám k této věci mohou říci sborové archivy – jmenovitě dvou tolerančních sborů na Mělnicku (Libiš, Mělnické Vtelno) a dvou sborů pražských (Salvátor, Vinohrady). Tedy především, až do roku 1939, kdy na platy kazatelů začal systematicky přispívat stát (pomíjím případné sociální dávky), byl chod evangelických sborů finančně zajištěn v převážné míře z příspěvků jejich členů. Příspěvky byly trojí: salár, dary a sbírky. Hlavním a pravidelným příjmem sborů byl salár, což byl, na rozdíl od darů a od dnešního pojetí, předepsaný příspěvek na provoz sboru. Co je salár Princip saláru je zakotven již v tolerančním patentu z roku 1781. Podmínkou pro povolání kazatele byl písemný závazek členů vznikajícího sboru složit každoročně 300 zlatých na jeho služné. Členové své příspěvky upisovali – buď podle vlastního uvážení, nebo podle dohodnutých pravidel. Tento příspěvek se nevyžadoval od domkářů, výměnkářů, vdov apod. Poměrně záhy (kolem r. 1790) se od původních, sice závazných, ale dobrovolných úpisů upustilo a byly hledány cesty, jak náklady sboru rozdělit mezi jeho členy „spravedlivě“, podle jejich majetkových možností. Druhým aspektem těchto změn bylo doplnění „salária“ – příspěvku na služné pro kazatele, o „kontribuci“ – příspěvek na věcné výdaje sboru. Oba tyto příspěvky pak splynuly do saláru. Jeho výpočet byl v různých sborech různý a v průběhu 19. století se vícekrát změnil. Zprvu měl charakter majetkové daně, obdobné katolickému „desátku“. Postupně byly pro evidenci rozepsání a placení saláru zaváděny tzv. salární knihy, první v salvátorském sboru v roce 1798. Používaly se do r. 1950, kdy byly uzavřeny a kdy byla přijata současná definice saláru jako dobrovolného daru. Různost výpočtů výše saláru Během druhé poloviny 19. století se metoda pro rozepsání saláru členům sboru postupně sjednotila a začaly se používat knihy s předtištěnými rubrikami. Šlo o tzv. daňovou přirážku. Zjednodušeně řečeno: místo toho, aby salár byl úměrný majetku nebo příjmu „salárníka“, přešlo se na úměrnost státním daním. Tak např. na schůzi staršovstva libišského sboru 24. 11. 1867 „byla uznána potřeba nového rozvrhu pro vybírání saláru na základě c. k. daní, a to domovní, gruntovní a živnostenské, s jistou základní částkou“. Podobně to bylo ve Vtelně; tam byl předepsán nízký salární paušál (v r. 1870 2 K na rodinu) a zbytek rozpočtovaných výdajů se rozepsal úměrně daním z předešlého roku. Příslušný koeficient 4|Stránka
Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Opavě schvalovalo výroční shromáždění. V salvátorském sboru byl salár stanoven vždy na několik let dopředu. Praxe jednotlivých sborů se přitom lišila jak v detailech výpočtu, tak ve striktnosti předpisu. V libišských salárních knihách nalézáme poznámky „dobrovolný salár“ – jde vesměs o největší přispěvatele, kteří ochotně dávali více, než by na ně bylo připadlo. Opačný přístup zvolili ve vinohradském sboru: Výše saláru se rok od roku měnila, a tak se stávalo, že někdo zaplatil podle starého rozpisu více, než měl. Pro ten případ měli vinohradští v účtech vyhrazenu výdajovou položku na vracení salárních přeplatků. I to dokládá, že salár byl v té době vnímán jako daný příspěvek na provoz sboru. Byly ovšem i výjimky. Tak např. kazatelská stanice v Mladé Boleslavi v r. 1916, necelých 20 let po svém založení, stále ještě od svých členů očekává podporu „prozatím dobrovolným příspěvkem“. Když se ale v roce 1920 transformuje na filiální sbor, o dobrovolnosti se již nemluví. Forma daňové přirážky se s malými obměnami používala i za první republiky. Především, i sjednocená církev se držela toho, že se finanční náklady sborů rozepisují mezi jejich jednotlivé členy. Tak např. přípis Synodního výboru z ledna 1922 připomíná „příspěvky sborové jim vyměřené“. Hlavní změnu představoval přechod na daň z příjmu. Církev tak u členů s nízkými příjmy brala v potaz to, čemu dnes říkáme nezdanitelný příjem, a kopírovala sociální politiku státu. Těm, kteří neplatili žádné daně (asi 1/3 členů), ať již z důvodu nízkého příjmu nebo početnosti rodiny, byl předepsán jen symbolický paušální salár. Na financování sboru se podstatnou měrou podíleli pouze členové, jejichž příjem překročil určitou mez, a tedy podléhal zdanění. Stejně se dnes v Německu určuje výše tzv. církevní daně. Rozdíl mezi tímto principem a dnešním doporučením pro výši saláru, jež má charakter rovné daně, je zřejmý. Inspirace Třebaže návrat ke starým formám financování církve je z více důvodů nemožný, znalost dřívějších modelů saláru může být v dnešní době jak inspirací, tak i varováním. Pravděpodobně bude třeba, tak jako tomu bylo v 19. stol., opustit představu, že doporučenou výši saláru lze pro všechny salárníky odbýt jedním určitým procentem z příjmu, a přistoupit k jeho diferenciaci pro různé příjmové skupiny. Jan Mašek, kurátor v Praze 6-Dejvicích, člen poradního odboru pro přechod k samofinancování Pražského seniorátu (ČB 7-8/2016)
5|Stránka
Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Opavě
Trocha historie
Nedávno mi napsal Martin Košťál: Na internetu jsem objevil pohlednici s pozdějším dvorem opavské fary. K tomu byl popis: Bývalá opavská restaurace "U půlměsíce" (Zum halben Mond) se nacházela na ulici NA RYBNÍČKU. Bylo to v místech mezi budovou Slezské univerzity (dřívější "Armou") a Lidickou ulicí (blíže k Lidické). Vpravo vzadu vidíme evangelický "červený" kostel. Jedná se o pohlednici z roku 1903. Na levém snímku je současná garáž. Na pravém snímku je dvůr, vpravo od půlměsíce červený kostel, ale co je ta věž nalevo? Tím směrem je pravoslavný kostel na Rybím trhu, ale na fotce je moc velký a blízko. Starší bráchové si ještě vzpomínají, že v té kuželně choval br. f. Veselý včely, a že ten strom před altánem je tehdy ještě mladý kaštan, který byl rozvětven na 3 mohutné kmeny, a někdy v 60. letech byl pokácen a dost dlouho ležel na místě, hrávali si na něm se Zdeňkem Volfem na letadlo. TP
6|Stránka
Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Opavě
Tajemství vánočního perníku Jako mávnutím kouzelného proutku, rok co rok, po celá desetiletí, se vždycky na vánoční slavnosti ve sboru tiše objeví Jarka Kynčlová s prádelním košem naplněným balíčky voňavého, cukrovým ledem nazdobeného perníku. Hvězdy a zvonečky, ovečky a koníčci, prasátka a podkovy, panenky a houbičky, ryby a rybičky, stromečky, domečky a andílci, to všechno pečlivě vyzdobeno tradičními i originálními motivy a ornamenty. Ta krása, to množství… Jak to ta Jarka dělá? Kdo to nevyzkoušel, netuší. Jediný způsob, jak nahlédnout pod pokličku tohoto tajemství, je zkusit to. Přišly jsme čtyři, abychom se sešly s Jarkou a dvěma velkými krabicemi napečených perníčků. Jaruška nám předvedla, jak má vypadat cukrový led. Naučila nás plnit papírové kornoutky, kterých měla pro nás nachystaný celý sloup. Pak nám předvedla, jak se perníčky zdobí. Za dlouhá léta této tvůrčí záliby má nastudovány nesčetné tradiční dekory a ornamenty, ale vytvořila také celou škálu vlastních motivů. A pak jsme se do toho pustily. Nejdřív jsme trochu „opisovaly“, protože už jenom naučit se vést ruku s kornoutkem tak, aby výsledná linka nebyla krabatá a roztřesená, dalo hodně soustředění. Za chvíli ale ostych opadl a my se ponořily do tvorby. Hlavy skloněné nad prací, tichý hovor, občas přerušený nespokojeným vzdechem, když se něco nepovedlo, nebo radostným zvoláním, když se něco obzvlášť povedlo. Atmosféra provoněná čerstvým perníkem a radostným očekáváním slavnostní chvíle, kdy si každoročně připomínáme narození Pána Ježíše… krásný adventní čas. Celý den jsme takto tvořily, ale zdolaly jsme jen jednu ze dvou krabic. Trochu jsme nahlédly do tajemství Jarčina vánočního perníku. Ale tajemství zůstává: Jak to ta Jarka celá léta dělá? Nenechá se ničím zdolat ani odradit, s láskou se vždycky znovu pustí do pečení a zdobení. A tak, až se zakousneme do jejího krásného, chutného a voňavého perníčku, pocítíme na jazyku i chuť jejího dobrého srdce. L.R.
7|Stránka
Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Opavě
Adresa - Lidická 2,
Opava 746 41
Úřední hodiny: Úterý 16 – 17:30 h. Pátek 9 – 12 h. Farář: Mgr. Pavel Janošík Telefon: 739 517 284
Kurátor: Antonín Plachý Email:
[email protected]
Webbové stránky sboru: www.evangeliciopava.cz
Poděkování. Milí bratři, milé sestry, děkujeme vám všem, kteří pravidelně pamatujete na potřeby našeho sboru. Salár a dary můžete platit buď v kanceláři sboru v hotovosti, nebo přímo na sborový účet č. 28 00 32 13 97 / 2010. Salár označte variabilním symbolem 11, dary pak 12. Sbor zřídil i druhý účet, který je fondem oprav a prostředky na něj poukázané budou sloužit k údržbě a opravám sborových budov. Jeho číslo je 25 00 49 98 39 / 2010.
8|Stránka
