BOJIM BOEING Patřím k těm, kdo se před letem naposledy loučí se svými blízkými a bezpečné přistání považují za zázrak z nebes snesený. Když jsem se z novin dozvěděl, že ČSA zahájila kursy LÉTÁNÍ BEZE STRACHU, sbalil jsem se a vyrazil k Ruzyni. Raději se den stydět v kursu než celý život nutit rodinu jezdit po světě autem a lodí. Je téměř jisté, že ve svém okolí máte člověka, který se bojí létat. Od jedenáctého září 2001 postihuje strach z létání stále větší část populace. Podle některých odhadů se prý na palubě letadla třese každý druhý. Kromě toho, že si půlka cestujících vůbec neužije letu, se počet cestujících volících méně „nebezpečný“ druh dopravy odhaduje až na dvacet procent. Strach má velké oči a vidí nebezpečí jinak než statistické údaje. JSTE AEROFOBIK? Už když vstupujete na palubu, připadá vám, že se pilot podezřele usmívá. Kocovinka? Divoká noc s letuškami? Tenhle seladon bude mít můj život ve svých rukách ... Prohlížíte si monstra odlepující se z ranveje. Není proti přírodě nutit hmotu létat? Letadlo vzlétá a tlačí vás do sedačky. Co kdyby teď vysadil motor? Motory skutečně tichnou. To je porucha! Letušky se sice usmívají, ale určitě falešně - jsou přece školené zemřít s úsměvem. Teď letadlo divně poskočilo! Kachna v pilotní kabině? Husa v motoru? Slovníková definice fobie říká, že fobik se bojí podnětu, který jej ve skutečnosti vážně neohrožuje. Například můra ještě nikoho na životě neohrozila, takže koho můra děsí, trpí můrofobií. Lze ale nazvat fobií strach ze stroje, jehož předchozí modely usmrtily stovky lidí? Kde je hranice mezi přiměřenými a nepřiměřenými obavami z letu, mezi reakcí přirozeně sebezáchovnou a nepřiměřenou a fobickou? „Letecká doprava je organismus velmi citlivý na mezinárodní situaci, nehody a teroristické akty. Terorismus v posledních letech vyvolává dříve nebývalé zpřísňování bezpečnostních postupů na každém letišti, což je jednak velmi drahé, jednak velmi stresující pro cestující,“ vysvětluje Miloš Kvapil, ředitel výcviku posádek ČSA, jeden z duchovních otců kursu, jenž má odstranit u pasažérů strach z létání.
Strach však není fenoménem posledních pěti pozářijových let, ale k létání patřil od začátku. Podle starší studie firmy Boeing měla čtvrtina až třetina Američanů vždy obavy nebo úzkostné pocity z létání. I proto má péče o vystrašené cestující víc než třicetiletou tradici. Poznávací návštěvy prázdných letadel nabídla aerofobikům společnost Pan Am už v roce 1975. Dnes nabízejí kursy téměř všechny větší letecké společnosti. Zbavení strachu během jediného dne kupodivu není úplný nesmysl. Úspěch závisí na příčině úzkosti. Tou nejčastější je neznalost a v takovém případě nejste typičtí aerofobici. Jen si přirozenou úzkost z letu zesilujete nesprávnou interpretací různých podnětů. Právě těmto lidem je určeno několikahodinové (v zahraničních kursech i vícedenní) nahlížení pod pokličku. TRENAŽÉREM DO INNSBRUCKU Zprvu jsem si ve výcvikových prostorách ČSA v Ruzyni připadal jako na setkání sběratelů katastrof. O ničem jiném se nemluvilo. Osazenstvo skladbou také odpovídalo známému faktu, že muži své strachy přiznávají neradi. V klimatizované zasedačce sedělo devět žen a čtyři muži v průměrném věku těsně nad třicet let. Trpělivým výkladem se počáteční atmosféru nedůvěry a konfrontace podařilo lektorům prolomit. Během prvních čtyř hodin kursu se většina z nás dozvídala samé novinky. Například: - Moderní dopravní letadla mohou startovat i přistát s jedním motorem, mohou dokonce plachtit. - Všechny systémy v letadlech jsou zálohovány jednou až dvakrát. - Křídla za letu trochu „mávají“, protože jsou tak zkonstruována, právě aby se neulomila. - Turbulence jsou neškodný jev, s nímž se počítá stejně jako u pozemní dopravy s nerovností vozovky. - Piloti nesmějí mít osm hodin před odletem v krvi alkohol a jsou na to náhodně testováni. - Počasí či porucha bývá jednou z obvyklých okolností nehod, ale pravidelně trénovaný personál prověřených aerolinek drtivou většinu potíží vyřeší ...
Jen na kuriózní tvrzení, že pád letadla je „nepravděpodobný, až téměř nemožný“, ani po pár hodinách brainwashingu nikdo z nás nepřistoupil. Součástí kursu bylo několik desítek minut strávených s piloty v kabinách dvou trenažérů, z nichž jeden se kymácel na hydraulických
Kurs ukázal, že jedna věc je strach z létání a druhá nevyřešené osobní problémy Foto: Profimedia.cz nohách a ve druhém, nehybném, nebyla iluze pohybu o moc menší. Z rozhovorů s účastníky jsem usoudil, že kombinace věrnosti simulace a obratnosti pilotů obrátila na víru i poslední váhavce. Když nám pilot Pružina předvedl řešení kritické situace přistání v mlze na zasněženém letišti v Innsbrucku, přičemž se s námi celou dobu bavil přes rameno a jednoruč korigoval směr letu, málokdo potřeboval další výklad. Osobní kontakt s lidmi, pro něž je létání přirozenější než chůze, mělo viditelný léčebný účinek. Na techniky zvládání stresu zbyla asi hodina. Zkušené palubní průvodčí s námi probíraly „katastrofy uvnitř pasažérů“, k tomu jsme dostali odkazy na literaturu k dalšímu studiu. HLOUBKOVÉ POTÍŽE Zhruba v jednom případě z deseti jsou ale příčiny strachu hlubšího rázu. Skrývané a neřešené psychické problémy se ve stísněných podmínkách letadla mohou projevit úzkostí či panickým záchvatem nečekané intenzity. Některé pasažéry popadá panika už při pohledu na obrázek letadla nebo při pouhém pomyšlení na let. Tehdy se už hovoří o poruše. „Bojím se, že začnu při nějakém kodrcnutí hystericky ječet, takže se totálně znemožním před blízkými lidmi. Těch pár hodin ve vzduchu prožívám smrtelnou hrůzu a z letadla vystupuji s tak oslabeným sebevědomím, že pak musím znovu celé
týdny bojovat o vnitřní rovnováhu,“ svěřila se účastnice kursu Petra. „Vlastně se nebojím jen letu, ale sama sebe.“ Petra je příkladem pasažéra, jenž na palubu nastoupil s nevyřešenými psychickými problémy manifestujícími se jako aerofobie. Pasažéři postižení fobií se často vyhýbají nejen létání, ale i řešení svého problému. Občas se letu například z pracovních důvodů ale vyhnout nemohou. Podle kapitána Kvapila jde většinou o cestující trpící posttraumatickou stresovou poruchou: „Zažili již nějakou těžce stresující situaci, například autohavárii, požár, přepadení, povodeň.“ Lidé s tak silnými úzkostnými reakcemi by měli nejdřív vyhledat odbornou psychiatrickou pomoc a řešit problém od samého základu. Jim poznávací trénink příliš nepomůže. Renomovaná nizozemská nadace VALK Foundation, zabývající se terapií a pořádající konference na téma strachu z létání, na svých stránkách tvrdí, že dokáže pomoci 98 procentům klientů. Podmínkou je právě důkladná diagnostika příčin strachu. Ta se u VALK mimochodem platí zvlášť, stojí 160 eur a s klientem ji vypracuje psycholog - specialista na letovou hrůzu. Kursy trvají jeden a půl nebo dva a půl dne. Den přijde asi na 400 eur. ROZENÝM AVIATIKEM Jaké změny u sebe zaznamenali účastníci měsíc po kursu? „Nepovažuji kurs za ztrátu peněz, jen si myslím, že je spíš vhodný pro lidi, co mají jakýsi iracionální strach a o létání a letadlech obecně nevědí nic,“ odpověděla účastnice Jana (34). To, co nám dle jejích slov „cpali do hlavy“, jí prý příliš nepomohlo - stačilo prý zhlédnout katastrofický dokument, aby účinky tréninku pominuly. Jana má z blížící se cesty přes oceán i nadále strach. Pavel, jeden ze čtyř mužských účastníků, je na tom lépe. Vzpomíná na chvíli, kdy se v životě poprvé začal bát: „Strach jsem dostal nečekaně během letu, kdy jsme se dostali do turbulencí a celý let neprobíhal klidně.“ A po kursu? „Můj první let těsně po kursu byl dobrý. Byl jsem v pohodě. Účinek se dostavil v podobě úlevy a pocitu, že se o moji bezpečnost starají lidé z týmu ČSA.“ To zní jako slogan z reklamy.
Není to ale nic proti Annině zkušenosti. „Letěla jsem poprvé ve čtrnácti bez úzkosti. Během života jsem si vypěstovala silnou fobii, a protože chci znovu létat, jsem tady,“ vysvětlovala. O měsíc později mi píše: „Já to dokázala, patnáct let jsem o tom snila a teď letím. Brečela jsem štěstím.“ Pokud se mě ptáte, zda jsem v sobě po absolvování kursu našel rozeného aviatika, tak vás zklamu: zatím ne. Kurs byl poučný, ve srovnání se zahraničím relativně levný (tři a půl tisíce), nicméně proti utkvělé myšlence Jsem výjimka potvrzující pravidlo, a proto spadnu je každé poučení neúčinné. Přesto jsem se pod vlivem osobní zkušenosti poněkud uklidnil. Až poletím na transatlantickou dovolenou, budu prostě připraven umřít s úsměvem. h Reflex 45 / 2006
