Boží dlaně Jak je nám dobře v Božích dlaních,
Tak věřme jen, že vždy a všude,
vždyť život náš je napsán na nich,
teplo těch dlaní hřát nás bude,
jsme v dlaních Božích schovaní,
že provedou nás temnou nocí,
v nich před zlem Bůh nás ochrání.
že vždy nám budou ku pomoci.
A na těch dlaních každý čteme,
A Boží ruce vedou nás,
své jméno hřeby vyražené,
tam kde se chvěje lidem hlas,
a mstít se, že nic neprospěje,
hlas srdcí – tiché volání.
víc nežli bolest, láska že je.
Bože – vezmi nás do dlaní.
A čteme tam o odpuštění,
Vždyť ve Tvých dlaních dost je místa
co kámen srdce znovu mění,
a vládne tam jen láska čistá,
na hlínu v rukou hrnčíře,
a my tam všechny můžem zvát,
na obraz v rukou malíře.
pak společně se radovat.
Ty vzácné ruce, něžné dlaně,
Jak je nám dobře v Božích dlaních,
jsou mě i vám tak dobře známé,
jen dobře čteme, co je na nich,
vždyť pro nás Zemi vytvořili,
také dvě jizvy vidíš tam,
a kolikrát nás pohladily.
že Bůh je láska, mluví k nám. Petr Hoff
V Božích dlaních
Milé sestry, milí bratři a přátelé, Vítám vás u dalšího čísla Poutníka a věřím, že i v tomto srpnovém vydání si najdete něco, co vás zaujme a potěší. Už několik dní mám v hlavě stále myšlenku na pána Boha, který nás má ve svých dlaních, zahrnuje nás svou láskou a milostí a neskonale o nás pečuje, jako matka o své bezbranné dítě. Hospodin nám dává útěchu a potěšuje naše často chřadnoucí a trpící srdce. Jsem vděčná za projevy lidskosti a laskavosti, které k sobě navzájem jako bratři a sestry máme, za porozumění, za trpělivost, za objetí od těch, kteří si nejsme navzájem vzduchem… Za tím vším vidím Boží sílu a prosím Pána o jeho Boží blízkost a věrnost. Tak jako žena, která dala život svému dítěti, své dítě neopouští a ani jej neopustí, i kdyby sebevíc zlobilo, stejně tak neopouští Hospodin nás a slitovává se nad námi, jako dětmi vlastního života. Bůh nás objímá tak, jako nás objímají maminky. Bůh, on i ona zároveň, je otcem i matkou všech národů a to je důvod, proč je k člověku, ke svému stvoření, častokrát až nepochopitelně věrný. Hospodin se k člověku sklání jako otec – Otec odpouštějící a milosrdný, otec, který své děti vede osobním příkladem, otec, který své děti chrání a vytváří jim prostor důvěry a bezpečí – tedy domova. I kdyby některé biologické matky zapomněly, Hospodin nezapomene nikdy. Pojí jej s člověkem hluboké, trvalé a krásné pouto, jaké prožívají ženy se svými dětmi. Každá obava dětí je i obavou matky, bolest dětí je i její bolestí, každá radost je i její radostí. Proto jsme Bohem vybízeni, abychom jej o všechno prosili, abychom se mu svěřovali se vším, co nám leží na srdci a na mysli. Zároveň s tím se ale smíme s Bohem dělit i o naši radost. Vtáhnout jej do našich oslav, do našeho veselí, do všeho, co se nám daří, v čem zakoušíme radost. Nejsmutnější matkou není ta, která naslouchá úzkostem a problémům svých dětí, ale ta, která přijde o jejich důvěru, která o své dítě přijde, která přijde o jeho blízkost, upřímnost a otevřenost. Jakoby přitom přišla o kus sebe sama. Smíme se domýšlet, že stejně tak Bůh trpí nad každým, o kterého přichází. Kdo se mu vzdálí a hledá cesty, jak si pomoci bez něj. Doufám, že se na mne nebudete zlobit, že vidím našeho Pána v těchto dvou obrazech, Hospodin – je otcem i matkou zároveň.
Boží věrnost je jako když si někdo vyryje do dlaní jméno člověka. Tak si dříve lidé do dlaní psali jméno druhého, se kterým uzavřeli trvalý a veřejnosti známý vztah. To, že jsme v jeho dlaních, není tajemstvím, má o tom vědět každý. Jsme v Božích dlaních, Bůh si nás tam vyryl. A my, křesťané, kteří jsme přijali za svůj příběh Ježíše Krista, víme, že věrnost, jakou představuje znamení na dlaních, znamenala pro Boha také utrpení. Ať je nám všem posilou, moji milí, že bolest do tohoto světa a do lidského života patří, ale Bůh je jako matka, která se od svých dětí neodtáhne, ale je v tom společně s nimi. Přijměte potěšení od Pána Boha, aby v nás mohla růst důvěra k druhým a měli jsme vědomí sounáležitosti se svými sourozenci ve víře. Tak tedy, milí bratři a sestry, náš Otec nebeský na nás nezapomněl, jako nezapomíná matka a vyryl si nás do dlaní, abychom my- každý zvlášť i dohromady, věděli, že patříme k sobě. Jsme spolu spojeni tajuplným, hlubokým a přesto nejužším poutem. Jsme v jeho dlaních, není čeho se bát.
Drahý Pane Ježíši, naše lidská slova nestačí k tomu, abychom vyjádřili dík za potěšení, které přinášíš do našich životů. Dávej nám svou lásku každý den a posiluj nás, abychom přemohli všechno zlé, co na nás doléhá. Amen Vaše šéfredaktorka - Katka Švancarová
PROČ VĚŘÍM ?
V tomto měsíci nám odpověděl na otázku - PROČ VĚŘÍM ? náš bratr z bruntálského sboru Josef Polášek. Děkujeme !!! Nikdy jsem si přímo tuto otázku nepoložil, ale mnohokrát si pokládám podobnou, s ní související : Co jsem já Ježíši, že se ke mně přiznáváš? Skrze poznání Božího slova jsem zjistil, že víra je dar. Ne každý tento dar má. Jak to, že já tento dar mám a můj nejlepší kamarád z dětství s kterým jsem se teď po mnoha letech sešel, tento dar nemá? Když jsem mu řekl, jaký vztah s Ježíšem mám a zanechal mu své cd s vyznáním lásky k Bohu, tak mi řekl, že křesťanům, kteří takový vztah s Bohem mají - závidí. Básně si pustí s ženou v tichu při svíčkách. Každý touží po lásce, ale ve skutečnosti je to touha po Bohu, neboť Bůh je láska. Člověk žije tolik, kolik miluje. A život s Bohem to je škola lásky, porozumění a moudrosti. Věřit znamená důvěřovat. A mít Boží víru znamená důvěřovat Ježíši, že naplní touhu lidského srdce, aby nebylo nepokojné, ale jemu podobné. V Božím slově je zaslíbení, že ten, kdo Boha bude chtít poznat, tak jej pozná Jer. 29:11-14 Já sám přece vím, jak o vás přemýšlím, praví Hospodin. Mám v úmyslu váš prospěch. Když ke mně budete volat, já vás vyslyším. Budete-li mě hledat, najdete mě, když mě budete hledat celým srdcem svým-dám se vám najít. Je to Bůh, který přichází k člověku a nabízí mu společenství. Proč se některé srdce Bohu otevře a jiné ne je z mého pohledu záhadou. Chápu, že má Bůh i čas svého navštívení a dá se poznat někdy i později. On ví proč. Lidé přiznávají, že největší hodnotu v životě mají krásné vztahy a ne honba za kariérou a penězi a přesto se tím nechávají strhávat. Je to mnohdy silné pokušení. Člověk žijící na této planetě potřebuje pomoc nebes, neboť jsou zde síly zla - padlí andělé. Víra to je pomocná ruka k Bohu, k nebeskému tátovi, který člověka miluje. Oproti nebešťanům jsme jako děti a ty potřebují tátu. I když nebeského tátu potřebujeme všichni. Svého pozemského tátu jsem viděl moc málo - vyrůstal jsem bez něj. Chyběl mi! Pak jsem poznal nebeského tátu, který se ke mně na každý den přiznává. Dává mi svou lásku a ochranu. Vím, proč věřím Ježíši. Důvěřuji mu, i když někdy nerozumím jeho vedení. Mám k tomu jen jeden důvod - MOC HO MILUJI ! ! Josef Polášek
Co píše J. A. Komenský o smíření. Co píše J.A. Komenský o smíření. Deset základů smíření. Základů smíření se nám naskýtá prozatím následujících deset; jestliže se na nich předem dohodneme, pak se jistě spory vůbec odstraní nebo alespoň velice zmírní: I. Jestliže se něco dá dovodit až k očividnosti smyslů, rozumu a Božího svědectví, pak nechť se nikdo neodvažuje odporovati. II. Cokoli se nedá dovodit až k očividnosti smyslů, rozumu a Božího svědectví, to ať se nikdo neopovažuje vnucovat druhému. III. Nic nebudiž určitě tvrzeno, leč co je tak vyloženě pravdivé, že se to nedá popírat. IV. Nic nebudiž určitě popíráno, leč co je tak vyloženě nesprávné, že se to nedá hájit. V. Co se nedá hájiti jako vyloženě pravdivé, ani vyvracet jako vyloženě nesprávné, ponechme nerozhodnuté, dokud Bůh a čas to neodhalí. VI. Jestliže se v něčem způsobí více potíže neb nesmyslnosti kladem nežli záporem (nebo naopak), vyhněme se té krajnosti. VII. Nejpravděpodobnější však jest, že se v takových případech dá věc vyřídit, připustíme-li OBÉ (poněvadž protikladná tvrzení mají obě podíl na pravdě), nebo nepřipustíme-li ANI JEDNO ANI DRUHÉ, poněvadž se našlo něco třetího, dříve nepozorovaného. VIII. Jestliže se však tato třetí možnost (střední sídlo pravdy) nejeví dosti jasně, musíme nicméně uznati, že méně nebezpečně se bloudí, držíme-li se kolem středu, než volíme-li jednu z obou krajností. Na příklad: Kdybys na trojcestí neznal správnou cestu, bude nejméně nebezpečí, dáš-li se cestou prostřední; postřehneš-li pak, ž e jsi na nesprávné cestě (od někoho upozorněn neb z jakýchkoli známek), snáze přejdeš od ní nalevo nebo napravo, než kdybys musel přecházet z jedné krajní na druhou krajní. IX. Jestliže se něco nedá smířit teoreticky, nechť se to začne zkoušet prakticky, tj. vážným pozorováním z obou stran, z které teorie pochází lepší praxe. (Míním tolik, aby filosofové dokazovali pravdivost svého názoru každý ve skutečnosti zkouškami, které vyvodí z předpokladu své teorie nejsprávnějším postupem. Teologové pak nechť dokazují pravdu svých nauk nejvřelejším prováděním služby Boží a očividným obrozením těch, kteří ctí Boha na jejich způsob. Politikové konečně nejspravedlivějším mírem a pokojem, který vyplývá z jejich předpokladů.) X. Jestliže v něčem nelze ani tak dospěti k závěru, ponechme to nerozhodnuté a odložme to pod heslem DOSUD NENÍ JASNO, podle pravidla apoštolova (Fil. 3,15), a sestavujme seznamy takových otázek, které potřebují plnějšího vyšetření.
Zdroj: Jan Amos Komenský, Všenáprava (část šestá).
Příběh o aligátorovi Daleko tam, kde mají po většinu roku teplo a sluníčko, byl domeček a u domečku velké krásné jezero. V domečku bydlel se svými rodiči malý Boby. Boby nebyl sice ještě moc velký, ale uměl již plno věcí. A jednou z nich bylo i plavání. Jednou ráno po snídani, když už tatínek odjel do práce, zeptal se Boby maminky, jestli si může jít zaplavat. Maminka věděla, jak má Boby vodu rád a jak dobře plave, a tak Boby za chvíli s maminčiným svolením vyběhl ven. Maminka oknem viděla, jak radostně běžel přes zahradu, cestou ze sebe shodil oblečení i boty a pak už skočil krásnou šipkou do klidné vody. Na vodě se udělaly kruhy a Boby se vzdaloval rychlými tempy od břehu. V tu samou chvíli však maminka ke své hrůze zjistila, že na opačném konci jezera, do vody vklouzl veliký aligátor. Bez váhání vyběhla a již od dveří křičela: „Boby, Boby, rychle plavej zpátky. Boby, rychle ke mně.“ Ještě víc než vodu měl Boby rád svou maminku, a protože věděl, že vždycky pro něho chce jen to nejlepší, bez váhání poslechl a co nejrychleji plaval zpátky k domu. Maminka mezitím doběhla až ke břehu a volala: „Rychleji, rychleji, pronásleduje tě aligátor.“ Boby byl velmi rychlý, ale aligátor byl stále blíž a blíž. Ale to už byl Boby tak blízko, že se mohl chytit maminčin natažených rukou, které ho táhly z vody ven. V tom však se ozvalo mohutné cvaknutí a vzápětí ostrý výkřik. Aligátor stiskl pevně Bobyho nohy. A teď začal strašný zápas. Maminka táhla Bobyho vší silou za ruce ven z vody a aligátor strhával chlapce zpátky do vody. Aligátorovi zuby nechtěly povolit. Přesto maminka nedovolila, aby aligátor strhl Bobyho pod vodu. Boby křičel, maminka volala nahlas k Bohu o pomoc a to už z nedalekého domu vyběhl ven soused, kterému bylo podezřelé, co je to za zvuky. Vzal s sebou i pušku, kdyby náhodou byla potřeba. Když přiběhl blíže a uviděl ten strašný zápas mezi životem a smrtí, zamířil a přesnou jednou ranou aligátora zabil!
Během chvilky přijela záchranka, Bobyho odvezli do nemocnice, kde musel podstoupit náročnou operaci. Naděje, že bude jednou chodit, byla velmi malá. Přesto se jeho stav den ze dne zlepšoval a po několika týdnech udělal již několik kroků a bylo jasné, že brzy bude běhat jako dřív. O celém tomto příběhu se dozvěděli i místní novináři, kteří jen čekali, až budou mít povolenou návštěvu u Bobyho v nemocnici, aby s ním osobně udělali rozhovor a pak tu senzaci dali do novin. A tak přišli, ptali se ho mnoho otázek, a Boby na všechno pravdivě odpovídal. Potom se Bobyho zeptali, zda by mu nevadilo, že by si vyfotili ty jeho nohy, které se již dobře hojily. Lidé prý často osloví více fotografie než samotný článek. A tak Boby bez problému oddělal přikrývku a oni si ho fotili. Poté se rozloučili, popřáli hodně zdraví a odcházeli. V tom se Boby na posteli napřímil a na novináře zavolal: „Počkejte a nechcete si vyfotit i jizvy na mojich pažích?“ Novináři se ode dveří překvapeně otočili: „Počkej, ale vždyť jsi nám teď říkal, že tě ten hrozný aligátor chytil za nohy a ne za ruce. “ „To ano,“ řekl Boby, „ale moje maminka mne tak pevně držela, aby mne ten aligátor nesežral, tak do mne zarývala svoje prsty, aby mi zachránila života, že budu mít už navždy jizvy i na svých pažích.“ A tím příběh končí. Jak krásné je pomyšlení, že i dnes Pán Bůh dává dětem stejně statečné maminky, které nedovolí satanovi – aligátorovi, aby sežral jejich děti. A ačkoliv je to často bolestné, když nás drží, buďme za to vděční, protože když někoho aligátor stáhne pod vodu, tak ho potom sežere. Už dnes se radujme z toho, jak nás tatínek a maminka mají moc rádi, i když nás někdy musí tak pevně držet. Kéž i dospělí si uvědomí tu úžasnou lásku a sílu Pána Ježíše, která nás tak pevně drží, že aligátor nemá šanci. A jestli to někdy zabolí, není divu – aligátor se své oběti jen tak lehce nechce vzdát.
Rukola pro jarní jídelníček … královna salátů Hledáte oživení jídelníčku? Snažíte se dbát na zdravou stravu, ale už vás nudí variace na téma „salát třikrát jinak“? Chtěli byste vašemu stereotypnímu jídelníčku dodat šmrnc a středomořský ráz? A slyšeli jste už o bylince jménem rukola? Více než obyčejný salát Jste-li fanoušky zeleniny a salátů, potažmo středomořské kuchyně, jistě vám pojem „rukola“ není neznámý. Jedná se o bylinku z čeledi brukvovitých, která se vyznačuje specifickou ostrou chutí. Zejména to ji odlišuje od různých salátů, ke kterým je ve většině případů nutno přidat mnoho ingrediencí, které dodají jídlu konečnou chuť. Rukola potěší vaše chuťové buňky mnohem výrazněji a dodá šmrnc i chuťově nevýrazným jídlům. Odkud přišla do našich kuchyní? Původní název této zdravé bylinky je „rucola“, z čehož jednoznačně vyplývá, že se do našich končin dostala z jihu, respektive z Apeninského poloostrova. Domovinou rukoly je Itálie, nezastupitelné místo si však dokázala vybudovat také v jídlech pocházejících z řecké a francouzské kuchyně. Její charakteristická štiplavá chuť odedávna zdobí pizzy a jiné pokrmy středomořské kuchyně. A jak vlastně rukola vypadá? Připomíná trošku podlouhlé listy pampelišky a u nás jí můžete sehnat především v supermarketech. Její cena je ovšem vyšší než v jižanských zemích, kde se pěstuje ve velkém. Pokud vám ovšem charakteristická chuť rukoly zachutná, nezoufejte – můžete si ji totiž celoročně pěstovat i sami doma! Rukola pro zdraví Rukola nejenže výborně chutná, ale je i zdraví prospěšná. Konzumací této bylinky zásobujeme tělo zejména vitamínem C a beta karotenem. Má také pozitivní vliv na čistotu krve a jater, posiluje imunitu a pomáhá zahánět únavu. Pro inspiraci… Skvělé, říkáte si, ale jak rukolu použít konkrétně? Pro začátek zkuste ozvláštnit touto zdravou bylinkou saláty. Co takhle salát z rukoly, plátků grapefruitu, řeckého sýra (feta nebo balkán) a černých oliv? Nebo vyzkoušejte klasický „řecký salát“, ovšem místo salátu přidejte rukolu. Výborná je také s nakrájenou mozzarellou, kousky šunky a rajčaty (popřípadě jinou zeleninou, dle chuti.) Rukolu můžete bez váhání přidávat také k těstovinám, na pizzu nebo jako oblohu ke steaku. A co takhle vyzkoušet originální plněnou bagetu s kousky kuřecího masa, horčicí, zeleninou a rukolou? Skvěle se vyjímá také v pomazánkách. Zkuste jí například nasekat a přidat k bylinkovému máslu nebo smíchat s lučinou a česnekem. Vzniklou pochoutkou pak můžete zdobit plátky bagety nebo briošky. Bylinka se používá také jako ingredience do polévek, například do brokolicové nebo pórkové.
Recepty Brambory s rukolou: Ingredience: 1 kg brambor, 80 g rukoly, 1 balení zakysané smetany, 2-3 lžičky soli, 2 lžičky drceného kmínu Oloupané brambory nakrájíme na malé kostky a dáme vařit do osolené vody s kmínem. Když jsou brambory měkké, pošťoucháme je, přidáme omytou a okapanou rukolu, kterou jsme natrhali na menší kousky, hrnec přiklopíme, necháme asi 3 minuty zakrytý, aby rukola zavadla. Nakonec do brambor přimícháme zakysanou smetanu a můžeme podávat, dokud je příloha teplá. Tyto brambory s rukolou jsou báječná příloha ke smaženým karbanátkům, hodí se i k rybám. Salát z rukoly: Ingredience . 3 hrsti rukoly,1 stroužek česneku,1/2 svazku jarní cibulky, 3 lžíce olivového oleje, 2 lžíce vinného octa, 2 špetky soli, 2 špetky čerstvě namletého pepře, 2 plátky veky, 4 lžíce oleje - na opečení veky Do mísy vytřené česnekem nasypte nakrájenou nať jarní cibulky. Zalijte olejem, osolte, opepřete, zakápněte octem, promíchejte, přidejte nahrubo nasekanou rukolu. Nakonec posypte kostičkami veky osmaženými na oleji.
Krémová polévka z rukoly Ingredience: 100 g rukoly, 50 g másla, 50 g mouky, 1 litr zeleninového vývaru, 100 ml smetany, sůl Z másla a mouky připravíme světlou jíšku, rozředíme ji zeleninovým vývarem, prošleháme a necháme vařit cca 20 minut. Po 15 minutách přidáme rukolu a společně dovaříme. Polévku rozmixujeme, zjemníme smetanou a případně dochutíme solí. Podáváme s krutonky.
Turistické okénko Velké Karlovice (ČTENÁŘ, FOTO) - Velké Karlovice jsou velmi známou turistickou obcí na Valašsku. Pravou představu o obci, obklopené Javorníky z jedné a Vsetínskými vrchy z druhé strany, si uděláte teprve v okamžiku, až malebnou krajinu spatříte na vlastní oči. V neskutečně rozlehlé obci žije trvale pouze 2 680 obyvatel. Chaty, chalupy, roubené stavby, penziony a hotely jsou rozeseté v údolí Vsetínské Bečvy podél hlavní silnice směřující ke slovenským hranicím. Hojně se zde objevují nové dřevěné chalupy, které jejich majitelé pronajímají. Jako každá pohraniční obec, i Velké Karlovice, končící nedaleko hraničního přechodu Makov, mají svá slabá místa. Stále je co opravovat a zdokonalovat. Přesto obec a její okolní krajina působí doslova pohádkově. Okolní zelené stráně jsou lemovány hustým lesem, pod nímž se místy pasou ovečky, kravičky, či v ohradě chované stádo vysoké zvěře, jinde protéká potůček, či krajinu dotváří vysázené stromy. V obci je vybudovaná cyklostezka, kopírující hlavní, silně frekventovanou silnici. Není problém si tady udělat bezpečnou procházku. Zkusili jsme si to a od hotelu do centra našlapali plných devět kilometrů. Z jednoho konce obce na druhý je ještě zhruba o dva kilometry více. Na webových stránkách informačního střediska je dlouhý výčet ubytovacích zařízení a vybrat si to správné je docela fuška. Jak se ukázalo, naše volba byla správná. Hotel Babská leží ve svahu pod lesem, asi tři sta metrů od hlavní silnice na horním konci obce. Prostorné pokoje s balkony, nové sociální zařízení, výborná kuchyně a domácké prostředí. Restaurace je otevřená veřejnosti, přesto sem, kromě ubytovaných, nikdo nezavítá. Něco málo přes kilometr odtud, směrem ke slovenským hranicím, je velká konkurence. Původní, přestavěný a dostavovaný hotel Horal, má kromě wellnes nabídek včetně relaxačních bazénů také překrásnou polohu. Zastavují se tu turisté i cyklisté a v předprázdninové době také školní výlety. Na terase hotelu se podává výtečná, ručně míchaná a neošizená zmrzlina, která i přes vysokou cenu, láká k ochutnání. V kombinaci s pohledem do krásné přírody v okolí hotelu tohle zastavení nemá chybu. Cena ubytování v hotelu sice neodpovídá našim peněženkám, ale relaxační bazény jsou dostupné jak pro seniory, tak pro školní zájezdy. Dvě hodiny v bazénu pro seniory s příjemným bonusem ve formě šálku espressa stojí 99 korun. Seniorský věk od 55 let zaskočil moji podstatně mladší sestru, nicméně vzhledem k výrazné slevě (50%) se za toto setkání s realitou nezlobila. Vsetínská Bečva má přímo v obci několik přítoků. Větší z nich, potoky Podťaté, Miloňovský, Jezerní a Pluskovec, zde vytvářejí další malebná, několik kilometrů dlouhá, obydlená údolí. S některými místy jsme se seznámili jen formou autoturistiky. Projít všechna místa pěšky v průběhu týdenní dovolené, se nedalo zvládnout a my jsme sem přijeli především za vrcholky pohoří Javorníky.
Obci dominuje nejkrásnější karlovská stavba, farní dřevěný kostel z roku 1754, který se nachází v jejím centru. Kostel se dvěma zvony je postaven ve stylu lidového baroka a má půdorys rovnoramenného kříže. Stavěli ho většinou karlovští tesaři a byl postaven bez jediného kovového prvku.
V předsíni kostela návštěvníky vítá Žalm 121, napsaný prostou mluvou: „Rozweselil gsem se w těch wěcech, které gsou powěděny: do domu Páně pugdeme.“ Kostel je návštěvníkům otevřený a dokonce se zde provádějí prohlídky s průvodcem. Na pískovcovém kříži před kostelem je nápis: „ABY KRYSTA KAŽDÝ CHWÁLIL LID KARLOWSKÝ TEN KŘÍŽ STAWIL NEB LÁSKA BOŽÍ PRONIKÁ BLUDNÉ SRDCE HŘÍSSNÍKA 1819 RENOVATUM 1858.“ Tento nápis se mluvou velice líbil Petru Bezručovi, zejména tvar "karlovský", proto místní používají slovní spojení karlovský kostel či karlovské muzeum. Karlovské muzeum se nachází v Barvičově domě nedaleko kostela. Napůl zděný kupecký dům snad z roku 1813 se nazývá podle obchodníka a posledního karlovského fojta Karla Barviče. Součástí muzea je také dříve samostatný dům, ve kterém sídlí informační centrum. Zde obdržíte spoustu informací o dalších památkách (kapličky, kříže, Boží muka) a kromě suvenýrů si tu můžete zakoupit tradiční valašské frgály. Za zmínku stojí také secesně zdobený Grossmanův dům, který postavila bohatá rodina Grossmanů. Stojí přímo v centru u kruhového objezdu. V roce 1867 byla dokončena stavba kapličky na rozcestí Podťaté – Léskové. Kaplička byla postavena ke cti sv. Cyrila a Metoděje a k poděkování za odvrácení cholery, která sužovala Karlovice v roce 1866. Nápis na štítě k poctě slovanských věrozvěstů provedl v roce 1963 akademický malíř Ilja Hartinger. Kaple je průběžně opravována, poslední oprava fasády byla provedena v roce 2001. Právě od této kapličky vede přístupová cesta k vrcholům Javorníků, na které se vydáme v příštím příspěvku. Helena Rusková
Bylo nebylo… Uvidět je lepší než uslyšet, poznat je lepší než uvidět, udělat je lepší než poznat… (čínské přísloví) Bylo nebylo, žili čtyři muži jménem Každý, Někdo, Kdokoli a Nikdo. Měla být udělána důležitá práce a Každý byl požádán, aby se toho ujal. Ale Každý si byl jist, že Někdo to udělá. Kdokoli to mohl udělat. Ale neudělal to Nikdo. Někdo se rozzlobil, protože to byla práce pro Každého. Každý si myslel, že to může udělat Kdokoli, a Nikdo si neuvědomil, že Každý to neudělá. Skončilo to tak, že Každý obvinil Někoho a Nikdo neudělal práci, kterou mohl udělat Kdokoli.
Rozpis sobotních bohoslužeb na měsíc srpen : příběh pro děti
třída přátel
04.08. – Bukurová Jolanka 11.08. – Mašlík Roman 18.08. – Gruntová Vlaďenka 25.08. – Sedlák Tomáš 01.09. – Odstrčilová Veruška
třída klasická
Wagenknecht Olda Keilingová Andrejka Bukur Mireček Švancarová Kačenka Keilingová Andrejka
Rozpis kázání na měsíc srpen: 04.08. – Wagenknecht Olda 11.08 – Mašlík Roman 18.08. – Grunt Petr 25.08. – Sedlák Tomáš 01.09. – Odstrčilová Věrka
Škodák Jirka Galle Peťa Svobodová Renatka Hoško Ondra Gryczová Olinka
Přehled západů slunce ve dnech pátek – sobota srpen 2012 : 03.08. 2012 – 19:26 hod. - 04.08. 2012 – 19:24 hod. 10.08. 2012 – 19:14 hod. - 11.08. 2012 – 19:12 hod. 17.08. 2012 – 19:01 hod. - 18.08. 2012 – 18:59 hod. 24.08. 2012 - 18:48 hod. - 25.08. 2012 – 18:46 hod. 31.08. 2012 – 18:33 hod. - 01.09. 2012 – 18:31 hod.
Rozpis učitelů sobotní školy a školky pro mládež
školáci
předškoláci
04.08. – dle dohody 11.08. – dle dohody 18.08. – dle dohody 25.08. – dle dohody 01.09. – Gruntovi
dle dohody dle dohody dle dohody dle dohody Hoffovi
Modlitby za členy/rodiny sboru CASD Vrbno p.Prad.
mládež Bukur Bukur Bukur Bukur Bukur
Mirek Mirek Mirek Mirek Mirek
mimiškolka Galleová Galleová Galleová Galleová Galleová
Narozeniny v měsíci srpnu :
29.07. – 04.08. – Drobná Amálka 05.08. – 11.08. – Galleovi – Pavel + Milenka + Jirka 12.08. – 18.08. – Galleovi – Petr + Lenka + Ellenka 19.08. – 25.08. – Gryczovi – Petr + Olinka + David + Radek +Peťka s rodinou
02.08. – Sedlák Tomáš 16.08. – Gruntová Berenička 25.08. – Galle Jirka 27.08. – Galleová Milena
26.08. – 01.09. – Gruntovi – Petr + Vlaďka + Berenička + Adrianka
www.vrbnopodpradedem.casd.cz
Lenička Lenička Lenička Lenička Lenička
