Všechny podobnosti v tomto příběhu jsou zcela náhodné, i když v každé z nich je kus skutečného života

Všechny podobnosti v tomto příběhu jsou zcela náhodné, i když v každé z nich je kus skutečného života.

HRA O HOLCICKU.indd 5

16.8.16 13:08

Všem, kteří se mnou byli a cosi ve mně zanechali. To dobré, i to špatné.


16.8.16 13:08

Všichni v životě děláme chyby, ale to ještě neznamená, že za ně musíme platit. Někdy dobří lidé činí zlá rozhodnutí, ale to ještě neznamená, že jsou zlí. To jen znamená, že jsou to lidé.

Saša ležela na lehátku u bazénu luxusního hotelu a počítala hvězdy. Třeba jedna spadne a všechno nakonec dobře dopadne. Opět se rozzářil displej jejího mobilu a objevila se nová zpráva. Už kolikátá… A znovu a znovu ta stejná slova: Ty supersvině, cos to udělala? Kate pláče. Ty zlodějko hnusná, vrať mi ukradené věci. Nechápala. Jaké věci? V tom fofru naházela do kufru jen to nejdůležitější. V luxusním pokoji zůstalo jen její sako a svetr, v koupelně pod zrcadlem kartáček na zuby a pasta. Proboha, o čem je vlastně řeč? Handy, mince, peníze? Po cestě oddělené od bazénu keři se vraceli hoteloví hosté z večeře. Povídali si, 9


16.8.16 13:08

smáli se a z dálky zněla hudba. Bylo k půlnoci a na keře, trávu a stromy kolem se snášel umělý déšť. Sprška vody dopadla i na Sašu. Vše kolem se začalo připravovat na ranní štěstí. Štěstí pro ty, kteří si ho zaplatili. Ale k nim Saša nepatří. Její pobyt už Robert neplatil. ▲▼▲

Začalo to zcela romanticky. Sportovní, bohatý a postarší doktor s praxí v Německu se dvoří stejně staré, pohledné a zachovalé profesorce. Vlastně jen učitelce na vysoké škole, ale titul doktorky jí nechyběl. Znali se již léta, poznali se v Cannes a jeden druhému se od začátku líbili. Byl podnikavý, hezký a zdvořilý. Ale tenkrát to ještě nešlo. Chodil s její kamarádkou. S tou, která ji do Cannes pozvala. Do vily svého otce, boha tého a slavného automobilového závodníka, s bazénem, zahradou s citrusy, hospodyní a halou plnou obrazů. Obrazů od Jeana Maraise, který bydlel jen o ulici dál. V domečku pro hosty se Saša potkávala s doktorem v koupelně, v malé před síni i kuchyňce. Ráno spolu plavali v bazénu, kde jí ukazoval nové zubní korunky, často ji fotil, i bez plavek, a při snídani se krásně smál. Naďa zatím dospávala ranní sex s „čiperou“. Víc si však Saša s doktorem dovolit nemohli. Byli tu oba hosty a hostitelka Roberta milovala. Když jí v přístavu v Monte Carlu sdělil, že si chce koupit jachtu, neřekl „my“, ale „já“. Když pil víno ze sklepa Nadina otce, nepřipíjel si na lásku, ale na život. Když si sjednával telefonem schůzku s pacientkou v nedalekém hotelu, Naďa stála hned vedle. Když grilovala steaky, ani jednou se nešel podívat, jak to dělá. Ale limuzínou 10


16.8.16 13:08

jejího otce jezdil rád. A pak odletěl a Naďa si jen povzdechla: „Možná už se nevrátí.“ Robert tenkrát chtěl, ale nestihl to. Saša zůstala s Naďou u bazénu a mezi citrusovníky sama. A tak jen mlčky sledovala rozpad jejich vztahu, protože, jak jí tehdy Naďa řekla: „Je chamtivý, špatný v posteli, nedává dárky, neví, co je to předehra, a pořád se jen vytahuje. Zkrátka, myslí jen a jen na sebe.“ Slova „čipera“ a „praxe“ přímo nesnášela. Saše to bylo jedno, vůbec o něj v tu dobu nestála, její zájmy byly jinde, a tak to neřešila. A sex? Ten jí opravdu v té době nechyběl. Měla ho až moc. A kvalitní. A pak ho po pěti letech znovu potkala v Praze. Byl stejně pohledný, stejně bohatý, možná i bohatší, ale i stejně sebestředný a sobecký. A tak to zase nevyšlo. Lóže v divadle, luxusní večeře, luxusní hotel a adieu. „Víte, pane doktore, máte trochu větší účet,“ sdělila Robertovi při odjezdu recepční v hotelu. „Za rozbitou postel a koberec politý červeným vínem.“ Robert zaplatil, ale určitě ho to zamrzelo. Dlouhých deset let se pak zase neviděli. On si pořídil dvě děti, bez svatby a každé s jinou, ona měla režiséra Pavla. Byla to láska bez velké vášně, klidná, milá a tvůrčí. Hodně toho spolu zažili a vymysleli, ale zkrátka měl ženu a dvě děti. A i když ho později žena vyhodila, budoucnost to nemělo. A pak se jí Robert opět připletl do života. Po deseti letech se objevil v Praze s holčičkou. Malou, krásnou, desetiletou dívenkou s dlouhými vlasy, která se krásně smála. Jmenovala se Kate. ▲▼▲

11


16.8.16 13:08

U bazénu svítalo a Saše začala být zima. Z kufru opřeného o lehátko vytáhla růžový šátek a hodila si ho přes ramena. Letní šaty bez ramínek sice nehřály, ale také se naštěstí nemačkaly. Poslední zpráva z mobilu jí sdělovala, že ji hledá p olicie. Ty kurvo stará, vrať mi handy, minci, Katinu pastu na zuby a peníze. Jinak skončíš ve vězení. Pro pas si dojdi na policii. Právě tě hledá. A nepiš, jdu spát. Tady je vše v pořádku, zatímco ty máš všechno na hovno… A hlavně, neotravuj, s kurvama nepremávám. O to strach mít nemusel. Neměla vůbec chuť s ním mluvit, ale nechal si její pas, v kufru měla pouhých deset tisíc korun, které mu přivezla za letenku, a netušila, kam se teď vrtne. A k tomu všemu ta strašná zima. Jsem v hajzlu, proběhlo jí hlavou a její podvědomí se probouzelo. Přece se tu nebudu jen tak nečinně válet. Saša se zvedla, vzala kufr a kabelku a po široké příjezdové cestě k hotelu zamířila do centra města Rovinj. Kufr drncal po kamenné dlažbě a Saša se naposled ohlédla k místu, kde strávila pouhé tři dny dovolené s Kate a jejím otcem. Další etapa jejího života právě skončila. Nikdy totiž nežádejte o místo v životě jiných, protože když opravdu poznají vaši hodnotu, budou to oni, kdo pro vás to místo vytvoří. Město bylo tiché, žádné orgie, žádná hudba, žádný hluk. Jen z blízké herny se ozývaly hlasy. Saša zamířila právě tam. Po ránu jí kručelo v žaludku, potřebovala mít kolem sebe lidi a měla strašnou chuť na horkou kávu. To všechno jí dvě sympatické Chorvatky poskytly okamžitě a s ženským pochopením. Poznaly, že se něco stalo. Ale neptaly se. Saša vypila kafe, které bylo zadarmo, a zamířila k blízké agentuře. Jako první musela sehnat střechu nad hlavou. 12


16.8.16 13:08

Otevírali až v devět. Saša si sedla na lavičku, kufr vedle sebe, a opět se rozsvítil mobil. Handy, mince, pasta, peníze! Jinak policie. V tu chvíli pochopila, že má co dělat s bláznem. Jediné, co měla, byla Katina pasta na zuby. Vzala ji omylem místo krému na ruce. Ale handy? Co by s mobilem dělala, měla svůj, zlatá mince, kterou mu přivezla jako dárek k narozeninám, zůstala v pokoji, a peníze za letenku? V té rychlosti opravdu řekla, že mu je nedá. Kam by asi bez peněz a jím zabaveného pasu šla? A jak se vůbec bez pasu ubytuje? Saša seděla jako hromádka neštěstí a vážně netušila, co má dělat. Právě vedle otevřeli kavárnu. Dám si další kafe a pak se uvidí, rozhodla se. Ještě nikdy se necítila tak zrazená a zcela ztra cená. Je mi třiašedesát a nabrnkla jsem si idiota. S holčičkou. S tou, která mě neustále brání. Když Robert sebral Saše pas, rozčilená Kate s rukama v bok bojovala jako Lvice. I když narozená v prosinci. Křičela na vlastního otce, že pokud halfmama odejde, půjde i ona. Nebyla to určitě její první zkušenost s otcovou arogancí vůči ženám. Když Saše vloni v Dubrovníku za to, že mu zkazila dobrou náladu, sebral permanentku na hotelový autobus, prostě jí dala svou. Byla zkrátka její Anděl strážný. Katina máma na plný úvazek ho na rozdíl od Saši určitě dobře znala. Nežili spolu už více jak sedm let a Kate i přesto, že při rozchodu byla ještě malá, s ním toho do té doby zakusila zřejmě dost. Anděl strážný na straně ublížených… krásná a odvážná Kate. Holčička, která má všechno. Krokodýla, poníka, koně, psa i kočku, mámu, půl bratra, půl sestry, půl táty a půl mámy. Mě. Saša se konečně dočkala. Dívka v bekovce otevřela dveře agentury a pozvala ji dál. „Kufr si postavte támhle do rohu a chvíli počkejte. Na hotel se vám podívám na internet.“ 13


16.8.16 13:08

Apartmá našla v okamžiku. Hotel Katarina stál na nedalekém ostrově, přestavěný luxusní klášter s výhledem na moře. „Na jak dlouho?“ zeptala se dívka. „Nemám představu,“ hlesla Saša. Letenku zpět do Prahy měla zabukovanou za deset dní. „Stačí mi dva dny.“ V tu chvíli jí znovu blesklo hlavou, že pas zůstal v hotelu. Nebo ho snad opravdu Robert odnesl na policii? Zprávy z mobilu se opět rozezněly. Vrať okamžitě handy, minci, pastu, peníze. Pas leží na policii a podal jsem trestní oznámení. Pokud vše dopoledne nepřineseš, zablokuju ti letenku. Saše to bylo jedno. Bez pasu a bez letenky se stejně nikam nedostane. Tak leda nahlásit ztrátu. A domluva s Robertem? Ta byla téměř na nule. Až při placení kávy si všimla, že má v peněžence občanku. Bůh mě vyslyšel a andělé strážní stáli při mně. Jeden z nich měl určitě jméno Kate. Jsem zachráněná. Konečně se můžu aspoň vyspat v posteli. Saša nasedla na loď a odjela na nedaleký ostrov. Střechu nad hlavou už mám, tak ještě letenku. A mobil svítil a svítil a zprávy se vršily. Ty kurvo stará, štěstí žes vypadla. Zítra přijede jiná, mladší, milá a krásná. Tohohle vola, že milovala? A proč? Ten vztah je už dávno minulostí. Teď se jen dostat domů. Saša se úlevně natáhla na postel s výhledem na moře. Hotel Katarina ji vítal ve svém náručí. Štěstí nespočívá v životě bez problémů, štěstí znamená čelit překážkám a výzvám. Kéž by tomu tak nebylo, pomyslela si. Proč se to vlastně stalo. Proč neposlechla svou intuici a znovu s ním odjela na dovolenou? Byl to strach, že ho ztratí, strach z toho, že už nikoho podobného nenajde, nebo to snad byla Kate? Holčička, kterou milovala jako svou vlatní. Holčička, kterou chtěla chránit před zlem. V té chvíli si nebyla jistá absolutně ničím. 14


16.8.16 13:08

▲▼▲

Robert Saše nikdy moc povahově neseděl. Byl sice hezký, štíhlý, vzdělaný, doktor, bohatý a zcestovalý, ale to nebylo přesně to, co od chlapa chtěla. Potřebovala si s ním povídat, cítit blízkost a něhu, sdílení a budoucnost. Playboy s kabrioletem, dokonalými zuby a s pažbou plnou zářezů ji nezajímal. Limuzína, FourSeasons a věci na odiv ji nelákaly. Ale pak přijel do Prahy s ní. S holčičkou s modrýma očima a dlouhými vlasy. Šla s nimi společně koupit boty. Kate byla bezelstná a milá, to, že když se dívka obouvá, nemělo by jí být vidět až do rozkroku, ještě nevěděla. Obouvala se tak, jak jí to bylo pohodlné. V botách se světýlky tančila, v těch prostých, bez obrázků a kytiček, se prostě jen tak prošla. „Too much,“ ohodnotila přezdobené dětské tenisky a vybrala si ty jednoduché. Táta, který právě vkročil do obchodu, se jen usmál. Vracel se z banky a její výběr schválil. Proč kupovat ty nejdražší, stejně z nich brzy vyroste. Za peníze, co ušetřili, jí koupil lego. Loď na obalu vypadala krásně a vznešeně. Doma si ji Kate sama složí. Saša poprvé vstoupila do místnosti s kuchyní za milion, stěnou z přírodního kamene a velkou pohodlnou postelí v domě s velkou historií. Annenský klášter, kostel, staré, již opravené domy. Až na ten jeden, pavlačový a zanedbaný, s pár byty v luxusní úpravě. „Pojď se zrelaxovat,“ vyzval ji Robert bez obalu a pohodlně se natáhl na bílé letiště. Kate zatím vybalila lego. „Papa, helf mir!“ volala sedíc na podlaze. Prostě si s lodí nevěděla rady. Klekl si k ní a trpělivě jí pomáhal sestavovat části podle přiloženého návodu. Pak si opět lehl na postel a stáhl Sašu k sobě. „Sáhni si, jak je tvrdej,“ za15


16.8.16 13:08

mumlal a položil si její ruku do rozkroku. Saša se nebránila, tohle všechno s ním měla už dávno za sebou. V tom malém hotýlku s rozbitou postelí. Sex je k sobě tehdy přitahoval jako magnet a po koupeli ve vířivce se pak milovali zcela bez z ábran. „Položila sis v noci hlavu na mé břicho. Bylo to tak intimní.“ Jo, bylo. Intimní s ním bylo tehdy všechno. I při odjezdu rozbité auto, telefonát z letiště, a pak ticho. Na dlouhých deset let se Robert neozval. „Budeš tady spát?“ zeptala se Kate rovnou bez obalu. Její šedomodré oči si ji pozorně prohlížely a evidentně o nocležnici na jedné posteli s „papa“ nestála. Ani Saša neměla v úmys lu tady zůstat. Vyrostla jen s matkou, která si domů žádné amanty nevodila. A rozhodně nemínila té malé, milé holčičce způsobit celoživotní trauma. „Ne, půjdu se vyspat domů.“ Byla vzrušená a ten letmý dotek do rozkroku ji docela rozpálil. Přesto se zvedla a zamířila k východu. Robert se rychle vymrštil a chvatně ji chytil za ramena. „Pojď se mnou alespoň na chvíli do koupelny.“ Ale právě tohle neměla Saša vůbec v úmyslu. Po celodenní procházce Prahou, návštěvě v obchodech a vyčerpávajících nákupech se jí chtělo spát. Byla unavená, připadala si špinavá a upocená. Rázně zamířila k východu. „Papa, doprovoď ji!“ důrazně zavelela Kate. A bylo vymalováno. Prudce ji přitiskl ke vchodovým dveřím a rukou jí zajel do rozkroku. Bránila se úporně vší silou, o sex v předsíni vážně nestála. Nakonec se jí podařilo vyklouznout na tmavou chodbu, ale ani tady nebyla v bezpečí. Lehce ji ohnul přes zábradlí pavlačového domu, takže se skloněnou hlavou měla pocit, že se každou chvíli zřítí z třetího patra kamsi dolů, do tmy. Snažila se mu vymanit, ale byl mnohem silnější. Přesto se mu vytrhla 16


16.8.16 13:08

a rychle seběhla tři patra dolů k hlavnímu vchodu do domu. Běžel za ní a u východu ji přitiskl do rohu v průjezdu. Nadechla se a zasyčela. „Tady ne, možná jindy a jinde.“ „Jseš nudná nedávalka,“ odsekl a zabouchl za ní vchodové dveře. Jak politá studenou sprchou vypadla Saša na osvětlený chodník, hned vedle známé pivnice. Ne, tohle fakt nemám zapotřebí, jsem profesorka na univerzitě, a ne nějaká štětka z Haštalské ulice. S nepříjemným pocitem a roztrženou halenkou se loudala pomalu na tramvaj. Jejím cílem byly Vino hrady, kde již několik let žila v malém bytě sama. A na tom nehodlala nic měnit. ▲▼▲

Saša se rozvalila na posteli a okamžitě upadla do polospánku. Venku svítilo slunce, lodě se proháněly po mořských peřejích, racci křičeli a ona se snažila zaspat tu noční hrůzu a velké ponížení. Čekala ji cesta domů, ale zatím netušila, jak se tam vlastně dostane. Letiště bylo od Rovinje daleko a cesta autobusem do Rijeky trvala několik hodin. Nechtěla vůbec nic, jen zapomenout, oddechnout si a být zpátky v Praze. Znovu se rozsvítila obrazovka mobilu. Do dvou hodin všechno vrať, policie tě všude hledá, minci přes čáru nedostaneš, chápeš, ty kurvo stará? Nechápala nic, jen to, že se člověk, kterého víc jak tři roky milovala, zřejmě zbláznil. Znovu upadla do bezesného spánku. Vzbudilo ji až zaklepání na dveře. „Přišla vám faxem z Prahy letenka, odlet máte za dva dny.“ Usměvavá hlava recepční zmizela za zavřenými dveřmi. 17


16.8.16 13:08

Dva dny slunce, odpočinku, dobrého jídla a klidu. Matka opět nezklamala. Se zkušeností z vlastní cestovky vše zařídila na jedničku. Saša se pomalu převlékla do zcela nových plavek a sešla dolů k moři. Padla na jediné volné lehátko a ponořila se do blažené vlny zapomnění. Prostě usnula. Probudil ji až hlad a jadrná čeština ženy, která přiletěla zřejmě z Ostravy. „Máte hezké plavky a jste už krásně opálená, odkud jste přijela?“ Jak poznala, že je z Česka, Saše sice nebylo jasné, ale byla ráda, že si má konečně s kým promluvit. „Jste moc hezká, nejste herečka?“ No, asi mi trápení sluší, pomyslela si Saša a mimoděk se na ženu usmála. „Odkud jste?“ zopakovala neznámá. „Já? Z Prahy…,“ odpověděla Saša zdráhavě. „To jsem poznala hned, máte stejné plavky jako moje dcera.“ Plavky jako poznávací znamení. Saša se znovu lehce usmála. Paní byla hodně silná, na nohou křečové žíly a na hlavě cosi jako trvalou. Královna krásy to sice není, pomyslela si Saša, ale je docela milá. „A vy jste zřejmě z Ostravy, je to znát na vašem přízvuku,“ podotkla. Paní přikývla. „Svobodová,“ představila se a podala Saše ruku s pevným stiskem. „Bezva, mám tu kamarády,“ zaradovala se Saša, která se cítila v tu chvíli absolutně opuštěná. „Dáme si kávu?“ Vůně kávy se Saše vybavila okamžitě. „Jasně. Jdeme na bar.“ A tak se Saša postupně dozvěděla příběh, jehož konec se povaloval na hladině bazénu s vyvaleným břichem, cukrovkovýma nohama a téměř sto kily. Přesto ho nikdy neopustila 18


16.8.16 13:08

a o nemocného manžela se paní Svobodová pečlivě stará již celých dvacet let. Sice bez lásky, ale určitě velmi trpělivě. A ten druhý? Prostě sex a vášeň. Paní se potřebovala někomu svěřit a taky ji zajímalo, proč je v hotelu Saša sama. Saša nehodlala někomu něco vysvětlovat, a tak se jen pousmála. „To víte, doktor, musel odjet za pacientem.“ Nebylo co dodat, z jejího života stejně zmizel, s pacientem i bez pacienta. A že té paní připadala hezká? Světlé kudrnaté vlasy, velká prsa, velký zadek, ale podle Roberta byla tlustá. I hezký holky, a ty někdy zvlášť, mají svá trápení. Dva dny klidu a pak via Praha. Saša seběhla k moři a ponořila své unavené tělo do mořských vln. Cítila se úžasně, jak málo stačí k radosti, pokud má člověk velkou starost. Pomalu rozrážela velkými ňadry hladinu a vzpomínala na dobu, kdy Roberta ještě milovala. A moc. V tašce na lehátku u bazénu se znovu rozsvítil mobil. Na obrazovce se objevila další SMS. Do dvou všechno vrať, ty kurvo stará. Jinak policie. Ale Saše to už bylo jedno. Definitivně se od něj odpoutala. Když konečně potkáš v životě člověka, se kterým je ti fajn, nezkaz to. Kdo z nich dvou to opravdu zkazil? ▲▼▲

Nakonec Robert Sašu přece jen dostal. „Přiletím na čtyři dny, počkej na mě v Haštalské. Vezu ti dárky.“ Haštalská, to magické místo plné sexu, lásky a pohody. Za čtyři dny vypadli z bytu jen jednou, nakoupit a do divadla. Věděla, že ho chce, tušila, že ji dostane, a ani ji nenapadlo, že by nepřišla. Do divadla 19


16.8.16 13:08

chodila s Robertem ráda. V Ungeltu znala nejen ředitele, ale i všechny herce, s nimiž kdysi pracovala. Práce dramaturga v televizi byla sice již minulostí, ale těšilo ji se s nimi vídat. Karel Čapek to napsal zcela přesně: Kritizovat znamená usvědčit autora, že to nedělá tak, jak bych to dělal já, kdybych to uměl. A tak Saša moc kritická při své práci v redakci zábavy nebyla. Chtěla jen, aby pořady měly úroveň. A pak spatřila v hledišti Pavla. Toho Pavla, se kterým strávila předchozích sedm let. Filmového režiséra. Asi bych je měla seznámit, přemítala. Začátek představení Robert p rospal, ale pak se jí dotýkal všude, kde to měla ráda. Tiše vzdychla, snad to nikdo neslyšel, a i kdyby, nemohla si pomoct. Láska se vkrádala pomalu, ale nebezpečně. Nebránila se jí. Už dávno tušila, že to je chlap jejího života. Někde v hlavě ho měla již deset let, v srdci čtyři dny. K setkání s Pavlem nakonec nedošlo. Robert pospíchal na večeři. A pak ji fotil v restauraci pod obrázkem Pražského hradu, na věži v Klementinu jí pozadí tvořily všechny pražské věže, z vířivky na střeše luxusního hotelu byla vidět celá Praha. Večer osvětlená a krásná. Robert miloval historii, luxus a knihy. Přijížděl každý měsíc, znovu a znovu jen na pár dní, ve čeře, divadlo, nákupy, postel. Měla tušit, že to bude pro ni málo, že její vyhládlá duše i tělo budou chtít víc. Víc, než jí míní doktor zřejmě kdy do budoucna dát. Zářez na pažbě? To přece Saša, tak zkušená a lačná, nikdy nedopustí. Přibližovali se k sobě pomalu, ale nenávratně. Pro ni až do morku kostí. Co chtěl, to dostal. Jak dlouho mu to vydrží? Saša věřila, že napořád. I Robert se tvářil, že tomu tak bude. „Máš ulovíno, po nikom jiném se neohlížej. Dej mi volnost a budu jen tvůj.“ Právě tak to Saša chtěla. Hodně a napořád. 20


16.8.16 13:08

Ví bůh, že nikdo nemluví o penězích raději než ti, kteří jich mají nadbytek. Saša si vůbec nedovedla představit, že by cokoliv dělala jen z pouhé vypočítavosti. K svému životu nepotřebovala limuzíny a drahé oblečení. Stačilo jí jen jisté pohodlí a dobré vztahy. Vlastnický pud jí chyběl. Svoje city dokázala třídit a bohapustý romantismus jí byl cizí. Přesto měla romantické věci ráda. Moře, večeře při svíčkách, hudbu. To všechno jí Robert hned od začátku poskytoval. Drahé restaurace, drahé hotely, dobré jídlo a pití, výlety za kulturou, masáže a vířivky. Moc dobře věděl, že pro Sašu jsou důležité zážitky. Samotné peníze jí až tak moc neříkaly. Nikdy nebyla bohatá, ale život si zkrášlit uměla. Kabelkami, botami a taky knížkami. Ty milovala odjakživa a ztráta obrovské knihovny po výměně velkého bytu jí zjizvila duši. Pro Roberta byly peníze vizitkou bohatství a úspěchu. Drahé hodinky, drahá auta, velký dům a byty v Praze. Prostě okázalý luxus, který platil na všechny. Právníky, holky a nakonec i na Sašu. A sex po šedesátce? Připadalo jí to jako zázrak. Vše, co chtěla, znala a potřebovala. A pak to něco navíc. Tajemné, silné a zvláštní. Sašiny mantinely se posunuly. Tahle absolutní sexuální přitažlivost byla pro ni zcela nová. ▲▼▲

Saša ráda cestovala. A vždycky si ze zahraničí přivezla drobný suvenýr. Něco, co jí připomínalo nový zážitek. Loudala se centrem Rovinje a prohlížela si stánky na promenádě u mořského břehu. Šperky z pravých kamenů, tašky, trička, prou 21


16.8.16 13:08

těné koše, čerstvé ovoce. Co si domů odveze tentokrát? Přehrabávala se v barevných kamíncích a vybrala si křišťál. Ostrý a čirý kámen, Anděl ochrany. ▲▼▲

I když ne často, do Německa létala Saša za Robertem ráda. Poprvé na ni čekal v černém mercedesu na letišti u příletu, v černých brýlích, přesně na čas a jako vždy dobře oblečený. Doma si ji vzal hned u klavíru, na který snad hrát uměl, ale byl to automat. A pak znovu u bazénu, v ložnici i ve vířivce, sex se stal jejich každodenním chlebem. Tři dny se vraceli z pro jížděk po městě, návštěv barů a butiků zpátky do žaluziemi zatemnělé ložnice, kde si vyzkoušeli úplně všechno. To, co znala, i to, co bylo pro ni nové. V jejím věku a s jejími zkušenostmi se Saša potopila pod hladinu sexu a netoužila už po ničem jiném. Tady a teď. To bylo heslo každého nového dne s ním. Bylo to nové, zvláštní, ale něco jí na tom vadilo. Chy běla jí lidská komunikace, jako by byl Robert neustále čímsi frustrován, jako by neměl přátele, nikoho jí nikdy nepředstavil, přestože tu žil už desítky let, nikdy ho nikdo nenavštívil. Často si nervózně nípal nehty a neustále si uhlazoval vlasy. Takového ho Saša neznala. Byl vždy suverénní a společenský. A najednou se neklidně rozhlížel kolem sebe. Děje se něco? Ale co? To Saša netušila. ▲▼▲

22


16.8.16 13:08

Hamburk. První město, kam se s Robertem spolu vypravili. Nejkrásnější evropská metropole s obrovským přístavním šarmem a otevřeností vůči světu. Mnozí si sice vybaví jen sex, bary a uličky lásky, ale i tohle je pro někoho dostatečná romantika. Saša se úžasně těšila. „Máš o víkendu čas? Zaletíme si na výlet. Vezmi si jen kabelku a kartáček na zuby. Letenku máš zaplacenou, čekám tě na letišti.“ Bože, tak o tomhle Saša snila celý život. Cestování s člověkem, kterého chce, miluje a baví ji s ním všechno. O Hamburku věděla jen málo. Jen to, co se psalo běžně v bedekru. Tenhle obrovský přístav, který je nazýván „branou do světa“, znamenal pro Sašu otevřené dveře pro nový vztah. Opravdu čekal tam, kde slíbil, a v hotelovém pokoji jí ukázal, jak vypadá město z velké postele s výhledem na přístav v odpoledním ruchu a sexuálním vzrušení. V tu chvíli byla absolutně šťastná. Měla před sebou víkend plný dobrodružství a lásky, zážitků a radosti. Bude to tak doopravdy? Věřila, že ano. Červený autobus, stejný jako ty v Londýně, se pomalu loudal hlavní ulicí a průvodkyně věděla o městě téměř všechno. „Přístav, vodní kanály a řeka Alster propůjčují tomuto hanzovnímu městu jedinečné kouzlo. Je až neuvěřitelné, jak panoráma města dokážou zkrášlit vodní mosty.“ Saše se bezděčně vybavila Praha. Někde si přečetla, že Hamburk má více mostů jak Benátky a Amsterdam dohromady. V duchu se smála sama sobě, jeden pohled doleva, druhý doprava, opravdu nechtěla o nic přijít. V nádherné diplomatické a rezidenční čtvrti okolo jezera Alster si všimla hned několika konzulátů a honosných sídel hvězd a prominentů, k nimž patřila i he rečka Romy Schneiderová nebo rodina Herzů, majitelů značky 23


16.8.16 13:08

Tschibo. Věděla, že v Hamburku žila v minulosti i celá řada slavných lidí a nositelů Nobelovy ceny, i Beatles zde nastartovali svou hvězdnou kariéru. Saša se lehce dotkla Robertova ramene. „Prý se tu narodila Angela Merkelová…“ Na reakci však čekala marně. Robert seděl sice zpříma, ale zjevně spal. Hamburk ho evidentně nezajímal. V severní velké části přístavu kotvila řada malých parníčků, tohle však Robert neviděl a propásl i pohled na luxusní zámořské křižníky, gigantické kontejnerové nákladní lodě vzbuzující v Saše touhu po dálkách. Město pomalu zahalovalo šero podvečera a nádherně osvícené elegantní nákupní pasáže, luxusní butiky, krámky se starožitnostmi a obchůdky se vzácnými lahůdkami lákaly k cestě za nákupy. Ale to nebylo to, co Sašu při toulkách světem zajímalo. A v téhle chvíli s Robertovou hlavou na rameni už vůbec ne. Jen bezděčně poslouchala výklad průvodkyně. „To, co nakoupíte, bude zcela jistě šik, ale připravte si i šek, a určitě nebude chybět ani šok z toho, jak krásně, ale také draze se tu dá nakupovat. Žije zde nejvíc milionářů z Německa, počtem kolem tisícovky.“ Proč ne, jeden si právě schrupnul vedle Saši. „A večer vás čeká pestrá kulturní nabídka – Hamburk má více jak tři sta divadel, hudebních jevišť, varieté a drobných uměleckých vystoupení. Symbolem ,hudby budoucnosti‘ je pak Labská filharmonie – Elbphilharmonie, impozantní koncertní síň, která se právě staví.“ Toho si ostatně Saša všimla už při pohledu z okna pokoje moderního hotelu. Matrace rozdělená vedví se neustále propadala, a tak se Saša musela chtě nechtě tulit k Robertovi na jeho straně postele. Vždy, když se potichu přesouvala, její pohled padl přes velké okno na rozestavěnou budovu. Částka na dostavbu se již dnes vyšplhala k závratným miliardám a bůhvíkdy se tu bude vzhledem k nedostatku peněz 24


16.8.16 13:08

konat první premiéra. Autobus právě míjel slavnou hamburskou R eeperbahn plnou klubů, diskoték, barů, hospůdek a kaváren. Bude to nádherné, slibovala si Saša a jemně se k Robertovi přitulila. První společná snídaně a volný den. Saša se těšila jako malé dítě. Při snídani si pomalu listovala v bedekru, popíjela kávu a těšila se na další památky. „Kam vyrazíme?“ Robert se právě vracel s talířem plným uzeného lososa. „Půjdeme obdivovat historii?“ Sašu zajímalo centrum města. „No, z historické architektury toho tady moc nezůstalo, ale pár památek se tu najde. Třeba hamburská burza, ruina Lute ránského barokního kostela sv. Mikuláše, arkády, kolonáda a úzké uličky podél kanálů – například Deicherstrasse, nebo jedna z nejstarších ulic města – Palmaille.“ Robert rozkládal jako průvodkyně. Proč ji vlastně včera platil, když to ví všechno sám. „Z moderních staveb tu můžeš vidět i dvě stě osmdesáti metrovou televizní věž Heinricha Hertze nebo muzikálovou halu Laeiszhalle.“ Doktor, a má znalosti jako bedekr. Saša si ho začala v duchu hodně vážit. „Dáš si ještě kávu? Hamburk je největším překladištěm kávy, kakaa a čaje.“ Upřel na Sašu hnědé oči za úzkými obroučky brýlí. „Ne, stačilo.“ Cítila se jako malé, nevzdělané štěně. „Tak to dopij a jdeme na chvíli ven. Něco ti ukážu.“ Saša začala Roberta nenávratně milovat. Že je Hamburk městem sexu, nočních barů a prostitutek, věděla už dávno. Koneckonců nic nového pod sluncem, často jezdila s matčinou cestovkou do Amsterdamu a myslela si, že 25


16.8.16 13:08

už ji opravdu nemůže nic překvapit. Známá zábavní čtvrť Sankt Pauli s proslavenou ulicí červených luceren Reeperbahn, která je centrem hamburského nočního života, a ulička Herbertstrasse, kam smějí pouze muži a kde sedí prostitutky v obrovských výlohách, měla kosmopolitní charakter a pro někoho možná představovala neobvyklý zážitek. Pro Roberta ale určitě ne. Proběhl ji rychle, a zatímco si Saša povídala se sympatickou paní u vchodu s nápisem ŽENÁM VSTUP ZAKÁZÁN, který jí zamezil v poznání toho, co si dovedla zcela jistě představit, Robert to shlédl dvacet minut v reálu. V blízké Grosse Freiheit, kde se nacházela spousta sex klubů s obsluhou nahoře bez a dívkou u tyče, se Robert pohodlně rozložil na pohovce a objednal si za pět euro pivo. V deset hodin dopoledne tu seděla nahá dívka a pletla svetr. „Chcete ji ke stolu?“ zeptala se postarší paní, která se šourala prázdným lokálem. „Čtyři sta euro i se šampaňským.“ Saša udiveně vzhlédla od rozpité koly. „Ne, dopijeme a půjdem.“ Robert vytáhl z kapsy zmačkaný svazek bankovek a k nelibosti té ženy platil. „Pojď, půjdeme o kousek dál. Je hubená a co bych si s ní asi tak povídal?“ Dopoledne bylo chladné, blížily se Vánoce a o kousek dál kdosi připravoval první vánoční výzdobu. Na střechu stánku připevňoval řetězy i se svíčkami. V nedaleké Condomerii inzerovali sbírku profylaktik a sexuálních pomůcek. Hlavní atrakcí byl obrovský kondom ve výkladě. Sto euro dostane ten, komu bude sedět. No, nezkuste to. Robert zamířil do vedlejšího sexshopu. Dvě hodiny se pak probíral videy a pomůckami a nechal Sašu se jen tak potulovat kolem. Sexuální pomůcky tu měli stejné jako v Praze. Nic nového, a Saša o to 26


16.8.16 13:08

navíc nikdy nestála. Podívat se a jít. Tuhle potřebu pro své sexuální ukojení opravdu neměla. A Robert? Jaké tajemství v sobě ještě skrývá? Ten právě cosi hledal v hromadě pornofilmů. Co ho tak zaujalo, na to se Saša podívat nešla. Ale možná měla... ▲▼▲

V životě Saša prošla mnoha profesemi. Od píšícího redak tora, dramaturga zábavných pořadů, ředitelky obchodní komory a „markeťáka“ ve firmě Quelle až po přednášky na vy soké škole. Univerzita se stala již několik let jejím domovem a nemínila na tom nic měnit. I bydliště kvůli tomu změnila, aby nemusela dojíždět. Za poslední ušetřený peníz si poří dila nádherný byt blízko školy, s terasou a pohledem do zeleně, v postmoderním objektu s komínem a kombinací starých a nových budov s ostrahou. Večer co večer se dívala z okna a těšila se, až s ranním rozbřeskem začnou prozpěvovat ve vedlejším parku ptáci. Jenom pes jí tu chyběl, ale z toho už byla dávno vyléčená. Při cestách s Robertem ho stejně nebylo kam dát. A navíc v blízké kavárně jednoho měli. Orina, pískově žlutá fena přivezená kamionem z Rumunska, se stala její blízkou kamarádkou. Hned první den, kdy si jí lehla pod barovým pultem na nohy, Saša pochopila, že pes je nejlepší přítel člověka. Štěkala téměř na všechny, jen ji pokaždé vítala svým vlhkým čumákem a lehkým přitu lením. Studenti jí nahrazovali děti a neustálá potřeba se vzdělávat ji nutila k většímu čtení, psaní a kulturnímu vyžití. Pracovní vypětí ji bavilo ohromně. 27


16.8.16 13:08

I Hamburk je univerzitní město a Saša by určitě víc přivítala univerzitní knihovnu než sex shop v centru, ale co naplat, Roberta zajímalo právě tohle. ▲▼▲

Blížily se Vánoce. Praha byla již celá vyzdobená a v Robertově malém bytě v Haštalské se třpytily ledové svíčky. Kamenná zeď odrážela světla z protější střechy a siluety na zdi měly tvary starých králů, zbrojnošů i strašidelných tváří starců. Ne nadarmo byl byt ve starém, plísní prolezlém domě, plný historie. Dům byl starší než Pražský hrad. Milovala ta rána, kdy Robert vyspával a ona se dívala z okna do ulice a pozorovala ranní cvrkot. Popeláři, lidé venčící psy, příjezd hotelových hostů. Ulice plná zaparkovaných luxusních aut, s nájmy a historií zcela závratnou. I Robert pronajímal svůj druhý byt v domě za finanční sumu, která pro Sašu, učitelku na vysoké škole, představovala polovičku příjmu. Trpělivě čekala, až Robert otevře oči a uvaří ranní kávu. Snídani připravila Saša, kávu vařil na luxusním kávovaru sám. Robert byl strůjcem všeho dění. Saša, zvyklá se ve všem roz hodovat sama, se mu najednou zcela podřídila. Jak směšné. Nikdy to nedělala a dělat nechtěla, a teď se tak chová zcela vědomě a dobrovolně. Konečně se Robert probudil. „Pojď si ke mně lehnout, dáme ještě trochu sexu.“ To nebyla jen trocha sexu, to byly často v tomhle malém bytě v Haštalské až tři dny bez jídla, jen v posteli. Nikdy nic takového nezažila a stále nemohla uvěřit, že se to děje právě jí, 28


16.8.16 13:08

teď a tady. Robert měl zkrátka všechno, po čem kdy toužila. Patřila k tomu i malá Kate, obrysy na stěně a citová i sexuální alchymie. Vždyť i alchymisté měli v téhle tajemné ulici své sídlo. Elixír lásky se dal koupit hned v nedalekém muzeu, jehož majitel měl pro Sašu slabost. Psal jí, zval ji, nabízel jí práci. Přivedl ji tam vlastně Robert. A pak dostala nabídku napsat scénář. O alchymistech pro sponzora z Číny. Jak lákavé. A tak začala psát příběh. Dobře věděla, že synopse je jen prvním krokem ke scénáři, ale proč ne, zkusit to přece může. Robert přelétl pár vypocených stran jen zběžně, byl doktor a potřeboval fakta. Chtěla jen zkusit, co tomu řekne. Poprvé pocítila, jak jsou každý jiný. On, plný rozumu, ona zcela emotivní. Ona tvůrčí, on téměř ve všech coulech pragmatik. Nemoc nepočká, nemoc se musí řešit. Byl rozhodný a velmi dominantní. Vždy si byl jistý, že se rozhoduje správně. Partnerka byla až na druhém místě. A právě tohle se Saše nelíbilo. „Tak si to přečti, je to jen příběh, ale zajímalo by mě, co tomu řekneš.“ Konečně. Robert si nasadil brýle, přestal sledovat televizi a začetl se do příběhu. „Jo, dobrý, mohlo by se to líbit.“ Saša se zklamaně odtáhla na druhou půlku postele. Někdy to odvypráví Kate. Je to vlastně pohádka a jí se to bude určitě líbit. Ten malý mudrlant byl citlivý až moc. Rybovu mši na Staromáku prospal Robert vestoje, vánoční pohádky vleže. I přesto to byly krásné Vánoce. Jak jinak. Sex, kapr, relax a rytířské stíny na kamenné zdi. Co si mohla víc přát? Milovala Roberta takového, jaký je, a nechtěla ho ztratit. „Co na Nový rok?“ „Pojedeme do Německa, bude tam Kate. Užijeme si. Chystám pro tebe překvapení.“

29


16.8.16 13:08

Všechny podobnosti v tomto příběhu jsou zcela náhodné, i když v každé z nich je kus skutečného života

Recommend Documents