Bohumír Nálevka
ZEMĚDĚLSKÉ PŮDY ORLICKYCH HOR A PODHŮŘi
Vznik a vývoj zemědělských půd je výsledkem řady nestejně působí cích a zejména nestejně důležitých faktorů, které se při vytváření půdy, její kvality a povahy uplatnily. Byly to vlivy přírody, jež ovšem později korigovány úsilím zemědělce, rozhodly o její současné tvářnosti. Mluvíme-li o vzniku půdy, nepřímo tím říkáme, že půda vždycky nebyla. Rozžhavená láva, pevná a nezvětralá kamenná suť ještě není a ani nebyla půdou. Nemá ty základní vlastnosti, které jako zdroj a prostor vytváření všeho živého musí mít. Neobsahuje dostatek živých nebo mrtvých organických látek, není schopna přijímat vodu tak, aby ji mohla předá vat vegetaci, není sypká apod. K vývoji půdy je nutné určité vnější prostředí. To musí horninu rozmělňovat, ovlhčovat, 'oživovat a všechny procesy musí trvat určitou dobu. Zemědělská půda, jak se s ní dnes setkáváme, je výsledkem klimatických, hydrologických a geologických poměrů. Vliv na ni měl i způsob utváření krajiny, rostlinná a živočišná společenstva. V moderním věku se prohloubil a zvýšil vliv člověka, jeho pracovitosti a umu. Vždy však nejde o prospěšné, od člověka, jmenovitě zemědělce vhodné působení. Účelem této práce je doplnění poznatků o typové a druhové skladbě, nejdůležitějších chemických a mechanických vlastnostech zemědělsky využívaných pozemků v oblasti Orlických hor a Podorlicka. Vlastní charakteristice předchází rozbor základních podmínek vzniku zdejších půd. Vliv.
půdotvorných faktorů při
vzniku
půd.
1. Klimatické podmínky. Podnebí je v oblasti velmi rozdílné. Zatímco v jihozápadní části, mezi Opočnem a Bědovicemi naprší za rok méně než 650 mm (v některých letech i méně než 600 mm), pohybují se roční srážky ve vyšších polohách Orlických hor mezi 1100 - 1400 mm. Podobné rozdíly jsou i v teplotách. Od nejteplejší jihozápadní části (roční průměr BOC) klesá průměrná teplota s přibývajicí nadmořskou výškou a s přechodem do hornatin na
25
L-__----------------1
I
4 - ~C. To má svůj praktický význam při tvorbě půdy. Zásakem srážkové vody -dochazí i k rozpouštění a přemisťování kvalitních látek z ornice. případně z drnu hlouběji do spodiny. V nižších polohách jsou minerály přemisťovány, aniž dojde k jejich rozrušení (i11imerizace). Ve vyšších polohách jsou však současně rozrušeny a přeměňovány (podzolizace). V zemědělské praxi to znamená neustálé ochuzování půdy. odnos pro rostlinstvo potřebných látek a prvků z dosahu kořenové sítě. Proto každé zásobní hnojení má v podmínkách semihumidního až humidního klimatu jen omezený význam. Dešťová voda a srážky vůbec jsou během roku často v půdním profilu dlouho zadržovány a způsobují její zamokření (oglejení profilů). To je výrazné jak na zrnitostně těžkých půdách ze slínů a slínovců (okolí Čer níkovic, Byzhradce, Bílého Újezda, Českého Meziříčí, Semechnice aj.), tak i v okrscích zrnitostně lehčích s vydatným spadem vody (Orlické Záhoří, Trčkova pod.). Poměrně krátká vegetační doba, nízké teploty, pozdní mrazy, dešťové a sněhové srážky nepříznívě působí na využiti pozemků v horských a podhorských oblastech. V celém širokém pásu od Jablonného n. OrL, přes Žamberk až k Dobrošovu a na severovýchod od této Iínie ke státním hranicím je z agrotechnického hlediska klima často limitujícím faktorem polního zemědělského podnikání. Zvláště ve vlhkých letech zůstává obilí dlouho na poli, žně pokračují i v září, kdy rosy a deště způsobují prorůstání zrna již ..na stojato". 2. Hydrologické podmínky. Vliv podzemních vod se projevuje v široké nivě Orlice, hojně se účast nil a stále účastní na půdotvorných pochodech podél Zlatého potoka, Dě diny, Bělé, Kněžny, v menší míře i dalších potoků a drobných vodotečí. Vysoký stav vody - hlavně jak jej známe v období jarního tání a někdy i letních deštů, působí sezonní až i trvalé podmáčení půdy (glejový proces). Pozemky, většinou se jedná o louky, jsou zamokřovány a není pak možná ani strojová sklizeň. 3. Vegetace. Význam vegetace při vytváření půd se projevuje zejména v akumulaci organické hmoty, biologickém koloběhu látek a zvětrávání matečného substrátu. K intenzívnímu hromadění organické hmoty docházelo nejvíce pod stepní a lesostepní vegetací - to se v Podorlicku projevilo na okrscích černozemní půdy u Doudleb, i na těžkých vápnitých horninách pod lesním porostem (část křídové tabule mezi Dobruškou, Opočnem a Solnicí). Mohutný kořenový systém původních dřevin rozrušoval horniny a obohacoval jejich trhlinky i jemnozem o ústrojnou hmotu. Těžké zrnitostní složení a dostatek vápna podporovaly akumulaci organické hmoty. Naproti tomu kořenový systém na méně výživných nevápnitých pů dách (Týnišťsko, Orlické hory) je daleko řidší. 26
Popis půdy a odběr vzorků v Trnově. ----' Foto B. Nálevka
27
Je nutné se zmínit i o mikrobech, neboř při biologickém zvětrávání 'se uplatňují i četné skupiny živých organismů z říše živočišné. Při rozkladu ústrojné hmoty uvolňují množství kysličníku uhličitého, kyseliny máselné, šťavelové, mravenčí, octové aj. Z bakterií se tvoří i silné neústrojné kyseliny - dusičná a sírová, které působí především při vzniku podzolových a hnědých půd ve vyšších polohách. 4. Geologické poměry. Měly rozhodující význam pro tvorbu půd v oblasti. Přirozená minerál'ní zásobenost substrátu, jeho struktura, poměr a obsah jednotlivých stavebních 'součástí, způsob zvětrávání, hospodaření s vláhou - to je část základních předpokladů možných výnosů. S hlediska geologické stavby, částečně i rázu krajiny a současných půdních poměrů můžeme celé území :rozdělit do tří hlavních, vzájemně se prolínajících celků. A) Z nejstaršího období pochází krystalinikum Orlických hor. Jako půdotvorný substrát je najdeme v pruhu podél státních hranic, který je na jihozápadě ohraničen zhruba linií Prostřední Rokytnice - Velký Uhří nov - Deštné - Horní Olešnice (nejčastěji pararuly). V okolí Liberka, Olešnice a Janova na západ až k OhnišovU: a Vanovce se vyskytují roz-' sáhlépolohy fylitů a svorů. Mezi tyto horniny později vnikla hlubinná vyvřelina - žula. Setkáme se s ní u silnice z Olešnice ke Kotlu a státním hranicím, v severní části katastru Sedloňova aj. Půdní poměry na těchto horninách jsou vzhledem k nízké minerální síle, vysoké poloze a drsnému horskému klimatu nepříznivé. Polní práce znesnadňují příkré svahy ~a vysoký podíl kamene v ornici. , Význam ostatních hornin staršího období (migmatitů, amfibolitů, granodioritů, gabra aj.) je pro poskytování zemědělské půdy mizivý. Obvody těchto hornin jsou vesměs kryty lesním porostem. Perm se uplatnil při tvorbě půd jen omezeně - např. u Olešnice, "Nedvězí, Kounova, větší souvislé pásmo tvoří jižně Žamberka. Pro perm je typické červené nebo červenohnědé zbarvení, jehož intenzita i odstín je způsobena obsahem železitých tmelů. Zbarvení se projevuje nejen na původní hornině, ale ve velké míře i na jejím rozpadu včetně ornice nebo drnové vrstvy humusového horizontu. Výrazná barva se podstatněji nemění ani u odnášených částic, prostupuje celé okolí a dodává krajině zvláštní rázovitosti. Zvětralina permu je minerálně chudá, s hlediska zemědělského využítt je však vhodnější než zvětralina krystalinika. Zrnitostně je středně těžká nebo lehká, poměrně snadno obdělavatelná, B) Křídový útvar tvoří celé podhůří Orlických hor mezi Dobruškou, Opočnem a pruh se nepravidelně táhne jihovýchodním směrem kolem Skuhrova na severu a Rychnova na jihu k Žamberku a Letohradu. Terén je většinou méně členitý, s mírnými až středně příkrými, dlouhými svahy. Příkře se svažuji pozemky především k hluboce zaříznutým údolím
28
Orlice, Rokytenky, Zdobnice, Kněžny, Bělé a mnohdy i drobných vodoteči v mělkých sníženinách. Zemědělská půda vznikla na kvádrovém pískovci, slínech, opukách a slínovcích. Pískovce jsou jen v několika nevelkých okrscích (Jahodov, Peklo n, Zd., Rybná) a pro zemědělství mají malý význam. Slíny jsou půdotvornýrn substrátem v jihozápadním až západním cípu oblasti, kam přecházejí z Hradecka (Králova -Lhota, České Meziříčí, Jílovice a Bolehošť). Jakožto slabě zpevněné sedimenty snadno podléhaly odnosu, takže reliéf je přemodelován do zaoblených měkkých tvarů s měl kými depresemi. Slíny patří v oblasti mezi minerálně zásobené horniny, jSOÚ poměrně bohaté na rostlinami využitkovatelné vápno. V půdách je i vyšší obsah fosforu. Vlivem vysokého obsahu stavební součásti slínu, kterým je jíl, vznikly půdy zrnitostně těžké - jílovité. Jsou málo prostupné pro vláhu a značně vododržné. Obdělávání je velmi obtížné a nákladné. Obdobné vlastnosti mají i půdy na slínovcích v okolí Semechnice, Černíkovic, Bílého Újezda, Trnova aj. Opuky jsou smíšené spongiové sedimenty a staly se půdotvorným substrátem v rozsáhlém okolí Solnice, Rychnova a Žamberka. Na severu v trase Zaječiny - Rokytnice - Přím - Lukavice - Ohnišov. hraničí s oblastí krystalinika, na západě a jihu se prolínají se slínovci a sprašovitými pokryvy ( Lupeníce, Litohrady, Voděrady, Domašín, Křovice). Pro rychnovskě i žamberecké opuky je charakteristické hluboké odvápnění. Zvět ralina je většinou středně \ těžká - písčitohlinitá nebo' jílovitohlinitá. Obtíží je silný výskyt kamene (Slatina n. Zd., Rybná, Kameničná, Kunvald, Pěčín atd.). Hned pod ornici často najdeme souvislou skálu nebo kompaktně uložený kamenitý rozpad. V okolí polí - na mezích, v úvozech, na kraji lesů - vidíme hromady několika generacemi sbíraného kamene, svědectví to dobrých hospodářů, kteří nelitovali námahu a i v obtížných podmínkách se starali o úrodnost svých políček. O neporovnatelnosti dnešní krajiny s tím, jak příroda u nás vypadala ve třetihorách, svědčí tercierní štěrkopískové terasy. Dnes už nemají nic společného s půdními toky, od kterých jsou i daleko vzdáleny. Štěrkové půdy jsou u Tisu, Bystrého a Sudína, kde v sousedství polí je i dosud vidět několik bud' otevřených, anebo již opuštěných lomů na štěrkopísek. Podobné přeplavené sedimenty jsou východně od Verměřovic. Zvlášť velké obvody tercierních půd vznikly severozápadně Lanškrouna ( Horní Třešňovec, Čermná), již mimo zájmovou oblast. C) Na čtvrtohorních sedimentech jednak vznikly souvislé plochy půd v jihozápadní části Podorlicka a to na štěrkopískové říční terase plošiny Týništské a nivních náplavech Orlice s přítoky, jednak na nepravidelných polohách spraší a sprašovitých hlín táhnoucích se od· Chlen a Merklovic přes Doudlebyn. Orl. a Třebešov až k Valu a do jižní části katastru Ohnišova, kde na Úrovni jihovýchodního okraje vsi končí.
29
Štěrky kolem Divoké a Tiché Orlice se od sebe liší složením. V povodí Divoké Orlice převládá rulový materiál, u Tiché pozorujeme množství úlomků i jemnozemě slínovců. Půdy na terasách jsou zpravidla v plochém terénu a snadno se obdělá vají. Hodně kamene je například u Petrovic vlevo od st. silnice Hradec Králové - Týniště n. Orl., a u Borovnice. Naproti tomu převaha téměř sterilního písku je u Lípy, Týniště nad Orlicí, v menší míře i u Kostelecké Lhoty a Zdelova (většinou již jižně Podorlicka) . U Bolehoště a Zdelova leží štěrkopísek na slínech a slínovcích. Hladina spodní vody se tam téměř kryje s horním okrajem podloží. V těchto místech jsou nutné meliorace. Agronomové! si ovšem půd na štěrkopíscích pro extrémní vodní režim a chudost málo váží. Spraše jsou větrem naváté hlíny, které se vyznačují vysokým obsahem jemných prachových částic (často i přes 50'% hmoty půdní zeminy). Spraše tvoří na Podorlicku jen menší ostrůvky u Dobrušky, Pulic, Čer níkovic, Kostelce n. Orl. aj. Vznikly na nich nejkvalitnější půdy zásobené uhličitanem vápenatým (ve spodních částech profilu, v hloubce kolem SO -120 cm je ln - 20'% CaCOs, někdy i více), částečně i fosforem a draslem. Mají příznivý poměr kapilárních a nekapilárních párů a jsou dobře obdělavatelné. Jejich původními rostlinnými společenstvy byly klenohabrové háje a habrové doubravy. Po zemědělském osvojení se na nich nejčastěji setkáme s nejvýkonnějšími zemědělskými plodinami (cukrovka, vojtěška, pšenice), kterým lesní společenstva zcela ustoupila. Vlivem drsného klimatu, zejména hojných dešťů došlo k odvápnění spraší, k· jejich zjílovatění a ke vzniku tzv. sprašových hlín. Ty však vznikaly i při starších půdotvorných pochodech v dobách meziledových, takže dnes se oblasti obou substrátů často protínají") a to platí i v pří podě Podorlicka. S výjimkou snížené minerální síly a mírně těžší zrnitosti se sprašové hlíny svým charakterem spraším silně podobají. Někdy však tvoří kvalitativně odlišné obvody uprostřed slínovců a opuk, tzv. půdy červinky. Často se jedná jen o mělké překryvy těchto hornin, do 1 m a méně (Ohnišov, Chlístov, Lípovka, Nová Ves, Vamberk, Lichkov aj.). Nejen v těchto obcích, ale i jinde zemědělci i zahrádkáři vědí, jak náhle, často na jednom pozemku přechází hlinitá úrodná pásma do kamenitých nebo těžkých ornic. U Lichkova, v menším měřítku i jinde jsou středně těžké, obvykle zamokřené polohy půd, vzniklých na svahovinách. 5. Činnost člověka. Na půdotvorné procesy, jejich dynamiku a změny v přírodním vývoji působila i činnost člověka, takže přirozené panenské půdy ,již v oblasti téměř neexistují. Došlo k jejich zkulturnění, ke změně přirozené úrodnosti na úrodnost kulturní. Ne vždy se však lidské úsilí projevuje s hlediska dlouhodobého vývoje příznivě.
30
Především
je nutno se zmínit o odlesnění a převedení na ornou půdu, svažitém terénu hornatin je tím povrch půdy zbaven své přirozené ochrany - vegetačního krytu. Erose se pak zvlášť výrazně projevuje po zornění pozemků a její účinky jsou prohlubovány opomíjením vrstevnicové orby a obdělávaném i orbou po svazích. Neblahý vliv výmolné činnos ti vody je podporován i neuváženým rušením mezí a protierosních rýh při technických úpravách půdy. A tak zatímco na vrcholech a v horních částech svahů celé oblasti Orlických hor vesměs zjišťujeme mělké kamenité půdy do 2:5 cm, v úpatí jsou mnohdy hluboké přes metr (tím není myšlena hloubka ornice, ale celého profilu až po silně kamenitý substrát). Velké množství těch nejkvalitnějších částic a živin je ale vodními toky bez náhrady odnášena. Smysl činnosti člověka při tvorbě půd je však nutno spatřovat v jeho pozitivním vlivu. Odvodnění zrnitostně těžkých rolí (Černíkovice, Bílý Újezd,Masty, Trnov, Semechnice, Byzhradec aj.) se osvědčilo a umožňuje daleko racionálnější využití půdního fondu. Stejně tak i místní regulace vodotečí přispěly ke zlepšení fyzikálních vlastností lučních půd a k určité stálosti jejich výnosů. Dlouhodobou intenzívní kultivací dříve zalesněných pozemků, pěstováním a střídáním plodin, pravidelným hnojením a užíváním humózních hmot se zlepšilo druhové složení, fyzikálně chemický stav a biologické vlastnosti profi1ů. Soustavnou kultivací a vápněním se zlepšila struktura a konsistence ornice a stupeň kyselosti. Vidíme, jak v lokalitách sesuvů zeminy je humusový horizont mělčí než u oraných pozemků. Dokladují to nejen hluboce proorávané hnědozemě na spraších a rendziny na slínech a slínovcích, ale i hnědé půdy vyšších poloh. Třebaže v přirozených odkryvech u Sedloňova nebo Pěčína lze zjistit 8 - 10 cm hluboké prohumósnění, oře se tam zhruba o 10 cm hlouběji. Výrazně se projevila lidská činnost (organické hnojení spojené se slínováním) při zlepšování písčitých půd teras. Vlivem všech uvedených sil přírody a člověka vznikl půdní typ. Jejich zjednodušené zakreslení (s nutnou generalizací danou malým měřítkem) je v přiložené mapce. Hlavní
půdní
ty,py regionu.
Černozemě.
V Podorlicku jsou zastoupeny jen několika okrsky černozemě degradované lužní, vpravo od silnice Doudleby - Kostelec - Hradec Králové. Pod. původním porostem lesostepní vegetace za příznivých klimatických podmínek probíhal na spraších černozemní proces. Při hromadění množství organických látek, které byly přeměňovány na kvalitní tmavé huminové kyseliny, se na povrchu vytvořily mocné humusové vrstvy. V tomto konkrétním případě dále vlivem značných srážek došlo k vyloužení uhli-
31
čltanů do spodních vrstev a k ovlhčení půdy (slabé oglejeni). mi znaky oglejení jsou rezivé bročky ve spodině, takže zemina ce 70 - 100 cm rezivě kropenatá. Na plochy černozemí může za vlhkého počasí -usoudit i ornice je černohnědá až černá a kontrastuje s okolím. Černozemě jsou hlinité, bez kamene, dobře obdělavatelné vují nejlepší pozemky oblasti.
Neklarnnýje v hloublaik, a
neboť
předsta
Hnědozem.
Hnědozem
vznikla na spraši nebo sprašové hlíně pod rostlinnými spohabrových doubrav na několika lokalitách u Dobrušky, Pulíc; Kostelce n. O, Doudleb n. O., Třebešova a mezi Černíkovicemi a Domašínem. Pro vývoj hnědozemě jsou limitujícím faktorem i klimatické pod-: DC, mínky:průměrné roční teploty přes 7 maximum srážek 700 mm, plochý až pahorkatinný terén s nadmořskou výškou do 400 m. Při vývoji hnědozemě došlo zásakem vody k uvolňování a posunu nejjemnějších látek (koloidů) ze svrchních vrstev a k jejich .ukládéní ve spodině (illimerisace). Profil se tak rozčleňuje na část o koloidy ochuzenou a část obohacenou. Současně probíhá i intenzívní biologická akumulace, takže po zkulturnění je ochuzený horizont často přiorán a smísen s ornicí. Obsah organických látek je poměrně nízký, v ornici obvykle do 2%, humus však obsahuje kvalitní huminové kyseliny. Půdní reakce je slabě kyselá, někdy i neutrální. Obsah živin přístupných rostlinám je dobrý, jen v obvodech sprašových hlín (Doudleby) je většinou nízký: Hnědo země jsou většinou hlinité, bez kamene, snadno obdělavatelné, schopné poutat další živiny. Jsou středně vododržné a během vegetace dobře zásobují rostliny vláhou. V oblasti se řadí mezi nejcennější půdy s nejvyšší přirozenou úrodnqstí. Hnědozemě oglejené. Hnědozemě oglejené se táhnou od Doudleb a Kostelce přes Lupenici a Tutleky až k silnici Rychnov - Roveň. Směrem na západ je pásmo pře rušeno nivou Kněžny a lokalitami hnědé půdy na terase, rendziny a oglejené půdy na opuce (u Lible, Slemena a Jedliny). Hnědozemě oglejené odtud pokračují hospodářským územím Lična, Uhřínovic a Voděrad na jih až k Hoděčínu. Severně od Zádolí přechází na katastru Semechnice do rendzin. Půda tvoří větší okrsky i východně od Chlístova, u Opočna, Běstvin, Solnice a Chlen. Menší lokality jsou zastoupeny po celé jihozápadní části Podorlicka (Kvasiny, západně od Podbřezí aj.). Podmínky vzniku hnědozemí oglejených jsou obdobné jako u hnědo zemí. Na ulehlé vodonosné spodině se však zpomaluje prosakování srážkové vláhy a dochází k provlhčování profilu. Pokud převlhčení není zvlášť výrazné, tvoří se hnědozemě slabě oglejená. V případě přebytku vláhy již dlouhodobějšího charakteru, spojeného se zmokřením půdy, lečenstvy
32
Průzkumná
sonda zachycuje tlltmertzouanou pudu u Chlístova. V podorničf Je ochuzený {vyb~tenOJ horizont, kontrastuitct $ obohacenou spodinou rflztlJ' barvv. .... Foto B. Nalevka..
vzniká hnědozemě oglejená. Její vodní rezim je již silně narušen a vyža-' duje odvodnění (Roveň, Tutleky, Lupenice, Dlouhá Ves a další). Člověk .: pracující na půdě ví o zamokřených plochách ze své praxe, půdoznalec na ně usoudí z výrazné rezivé skvrnitosti a střídajícího se šedého a rezivého mramorování půdní hmoty, jehož nejvyšší intenzita je v 60-1JO cm pod povrchem. Optimálních sklizní se dosáhne v roce se srážkami mírně pod normálem. I hnědozemě oglejené jsou většinou hlinité, bez kamene, obdělávání jeznesnadněno na zamokřených plochách. Kromě odvodnění vyžadují pravidelné vápnění a další zvýšení obsahu humusu. Příklad u Tutlek potrzujestarou zkušenost, že nepříliš převlhčované hnědozemní půdy jsou vhodnénejen pro běžné polní plodiny, ale i zeleninu. Popisované půdy hodnotímev rámci oblasti jako jedny z nejlepších. Uvnitř skupiny se nejpříznivěji jeví obsahem humusu a fyzikálním stavem okrsky severovýchodně až východně od Třebešova, jižně Pulic a u Uhřínovic. Illimerizované půdy. Tvoří několik souvislých celků v západní části Podorlicka - severně a západně od Chlístova, u Běstvin a severozápadně od Křovic. Kromě toho jsou lokalisovány i na dalších místech v okraji hnědozemního pásma, (Domašín aj.). Základní půdotvorný proces i podmínky vzniku jsou obdobné jako u hnědozemí. Posun jemných částic je ale vydatnější a hlubší, takže ještě pod ornicí se vytvořil ochuzený horizont. Ten je v hloubce 24 - 38 cm, je ulehlý, s destičkovou odlučností a s bílými povlaky kysličníku křemi čitého. Svojí bělošedou barvou se v půdním profilu nápadně odlišujeod hnědé ornice i rezivě hnědé, obohacené spodiny. Ochuzený horizont omezuje prostupnost podorničí prokořání rostlin, zhoršuje využití živin" propustnost a hospodaření s vláhou, takže jeho přítomnost je pro rostliny velmi nepříznivá. Proto za základní zúrodňovací a vysoce výnosné, opatření považujeme podrývání a provzdušňování podorniční vrstvy. Il1imerizované půdy jsou většinou hlinité, někdy i jílovitohlinité - Domašín a bez kamene. Pokud převlhčení je méně intenzivní (Křovíce, Chlístov směrem na Zákraví a Spy), jsou i dobře obdělavatelné. V Podorlicku je řadíme mezi středně až nadprůměrně kvalitní role s širokým. zemědělským využitím řepařské oblasti. Oglejené půdy. I když vznikly na celkově velké ploše a na všech substrátech - spra-šových a svahových hlínách, opukách, slínovcích, slínech, svorech, fylitech i rulách, tvoří jen zřídka rozsáhlé souvislé celky. Větší obvody oglejené půdy na zrnitostně těžkých neprostupných zvět ralinách slínů, slínovců a opuk jsou jižně od Bolehoště a Bolehoštskě. Lhoty, severozápadně od Černíkovic a u Byzhradce. Nepravidelně jsouc roztroušeny mezi Rychnovem, Litohradya Solnicí. Jsou rovněž u Ohni--
šova, Domašína u Dobrušky, Bílého Újezda, Lible, Slatiny nad Zdobnicí a .Vamberka. Dále pak přecházejí z Pardubicka ke Zdelovu, Kostelecké Lhotě a Borovnici. Na sprašovitých hlínách jsou drobné výskyty zamokřelých poloh oglejených půd roztroušeny v celé jihozápadní a střední části oblasti: od Pekla n. Zd, až k Novému Městu n. Met. a jsou zejména u Sudína, Lipovky, při silnici Potštejn - Kostelec n. O. aj.). Na svahových hlínách je rozsáhlý obvod této půdy v okolí Lichkova ku státním hranicím a u Tisu. Na horninách krystalinika, rulách, svorech a fylitech jsou jen drobné lokality oglejené půdy o to v terénních depresích, v údolích a pod svahy, kam se stahuje voda. Větší obvody jsou v Orlickém Záhoří a Deštném. Hromadění povrchové vody je způsobeno těžkým zrnitostním složením nebo ulehlou a nepropustnou spodinou. V zamokřelé půdě se pak podle stavu vody střídají pochody za i bez přístupu vzduchu. Okysličení i odkysličení je podrobena řada sloučenin železa, manganu a hliníku. které jsou s organickou hmotou vyplavovány a tvoří rezivé a šedavé až zelenavěšedavé mramorování ve spodních vrstvách půdy. Oglejené půdy vykazují v oblasti obvykle, těžkou zrnitost a jsou obtížně zpracovatelné. Humus v ornici je oproti hnědozemím horší. Pokud nejsou tyto půdy již odvodněny, je při jejich zúrodňování nutno začít melioracemi. Rendziny. Do zájmové oblasti přecházejí rendziny především z Hradecka Opočenskou kotlinou. Na severu je přechod ohraničen stráněmi nad Broumarem, na jihu Klášterem nad Dědinou a železniční tratí u Očelic. Pásmo se táhne přes Dobříkovec, Semechnici, Podbřezí, Podchlumí a Trnov k Bílému Újezdu a Byzhradci, kde přechází do hnědých a oglejených půd. Rendziny tvoří často menší okrsky mezi Spy a Běstvinami, u Domašína. Borovnice, vpravo od silnice Černíkovice - Byzhradec, jižně Dobrušky a u Lukavice okr. Ústí n. Orl. Daleko kamenitější jsou lokality jižně Chlístova, u Valu, Provozu, Lukavice okr. Rychnov n. Kn. a mnoho dalších. Rendziny vznikly na vápnem bohatých horninách - slínech, slínovcích a opukách. Při tvorbě půdy jsou jemné (koloidní) látky pevně vázány s vápníkem, takže nedochází k jejich uvolňování a posunu. Na povrchu se hromadí vrstva organických látek, jejichž hlavní součástí je kvalitní humus. Těžké zrnitostní složení a nepropustná spodina je podobně jako u oglejených půd, příčinou pomalého zasakování vody a zamokřování pozemků (Černíkovice, Podbřezí, Semechnice aj.), Rendziny jsou zrnitostně těžké - jí1ovitohlinité nebo jílovité, velmí obtížně obdělavatelné. Mají příznivou neutrální případně alkalickou půd ní reakci. zpravidla dobrou zásobu živin a jsou schopné při zásobním hnojení poutat i další. Zvýšení úrody na rolích a zlepšení druhové sklad35
r
I
1,1,1
L
t•. ...._-----------------iiI 1rl
se běžně dosáhne po hlubokém prokypřeni a odvodploch. Zásadní zlepšení vlastností těžkých pud je ve stadiu výzkumu u nás iv zahraničí. Zkouší se' použití pórézních organických i umělých hmot. by
lučních porostů
nění zamokřených
Hnědé půdy.
Mrznutím a rozpínáním vody, kolísáním teploty, nestejným zahříváním různě zabarvených částeček, slunečním svitem, větrem a pod. dochází k rozrušování horniny. Na úlomky pak působí rozkladná činnost vody, s kterou se kysličník uhličitý slučuje na kyselinu uhličitou. Rozrušování se účastní i rostliny, jejichž kořeny prostupují pukliny a společně s živočichy tam ponechávají produkty své životní činnosti. Popsaným pochodům říkáme zvětrávání hornin a vznikly jimi hnědé plidy. Hnědé půdy byly dříve řazeny k podzolům. V oblasti jsou velmi rozšířené. Tvoří rozsáhlé pásmo zemědělsky obhospodařovaných pozemků ve střední části regionu a táhnou se od Nového Města n. Met. jihozápadním směrem k Bačetínu a Kounovu. Dobruška zůstává jižně od prostoru jejich základního vymezení. Od Lhoty u Dobrušky pokračují jižně k Bílému Újezdu a Hrošce a jihovýchodně ke Skuhrovu n. Bě1., Kvasinám, Lukavici a Javornici, Zde se pásmo rozšiřuje. Na východ zahrnuje půdy až k Rokytnici, Kunvaldu a Klášterci, na jih k Merklovicím a na jihovýchod přechází do Žamberská a dále k Nekoři, Letohradu a Mistrovicím. V menším měřítku vznikly hnědé půdy i jinde mezi Častolovicemi a Křivicemi, u Kostelecké Lhoty aj. Jejich dnešní vlastnosti byly ve velké míře odvozeny od horniny, z které vznikly. Snad nejrozmanitější JSou hnědé půdy na opuce. U Bílého Újezda, Hrošky, Brocnéa Kvasin je ornice většinou slévavá, obtížně obdělavatelná. Přitom jejich minerální zásobenost je nejlepší. Poněkud méně slévavé jsou půdy v severním okraji obvodu opuk u Ohnišova. Vanovky, Provozu a Bačetína. Lehčí, snadněji obdělavatelné jsou i pozemky mezi Lukavicí a Letohradem, Mají ale též menší zásobu přijatelných minerálních živin a nižší přirozenou úrodnost. Půdní reakce je již slabě kyselá - vyžadují vápnění a obsah humusu je nízký. Zhruba od linie Javornice - Slatina n. Zd. - Rybná n. Zd . .směrem na východ, se na nich počíná zjevněji projevovat vliv horského klimatu. Vydatné srážky nejen odvápnily zvětralinu, ale i úlomky opuky (jádra kamenů). Krátká vegetační doba neumožňuje pěstovat intenzívní plodiny. Dalším extrémem jsou písčité půdy na opuce u Křivic a vlevo od silnice Čestice - Lično, mezi Olešnicí a Rašovicerni. Jejich charakteristickým rysem je vysoká propustnost, špatné hospodaření s vláhou a snadná zpracovatelnost. Půdy na opuce vznikly i v řadě menších lokalit. Je to především plocha severně od Záměle, u Kostelecké Lhoty a Dobrušky; na sever vystupují až ke Kounovu a Sněžnému 36
Přeschlá rozpukaná ornice jílovité retuizirui u Semechriic -
Foto B. Náleuk:a.
37
Hnědé půdy na opuce jsou často mělké, většinou kamenité. Se zvlášť velkým množstvím deskovitých úlomků. se setkáme jihovýchodně od Přímu, severně od Slatiny, jihozápadně Dolní Rokytnice, mezi Merklovicemi a chatou "Na Vyhlídce", u Kameničné, Šedivce, Nekoře aj. Pevná skála, která vystupuje až pod mělkou ornici a mnoho kamene ztěžují přípravu půdy i u Olešnice, Brocně, Podbřezí. V rámci hnědých půd však mají pozemky na opuce mírně nadprůměrnou kvalitu. Hospodářsky významné jsou i hnědé půdy vzniklé na zvětralinách svorů a fylitů mezi Hláskou a Panskou Habrovou,odkud pokračují na severozápad ke Skuhrovu n. Bět, Svinné, Lhotě a Spáleništi. Mají kyselou půdní reakci, málo kvalitního humusu a nízkou přirozenou úrodnost. Na Rychnovsku tvoří přechod mezi zemědělskými půdami nižších a vyšších poloh. Příznivé vláhové poměry umožňují, že rostliny netrpí nedostatkem ani nadbytkem vody. Příkré svahy a členitý terén ztěžují využití moderních strojů.
Největší výskyt hnědých půd na štěrkopískových terasách je v jihozápadním okraji Podorlicka. Vznikly zde na štěrkových a písčitých náplavech Orlice. Jejich nejznámější polohy jsou mezi Chocní, Týništěm n. 0,_ Křivicemi a Třebechovicemi (již mimo území regionu). Zemědělsky obhospodařované pozemky se na nich vytvořily mezi Rájcem, Borovnicí a Kosteleckou Lhotou, odkud pokračují k Častolovicím, na západ k Česti cím a Olešnici. U Hoděčína je střídá hlinitá hnědozem. Obvody štěrko pískových půd jsou i západně od Křovíc, v jihovýchodní části katastru Bolehoště, severně od Vamberka, u Zdelova, Mělčan, Synkova, Slemena, Bystrého, Sudína, Verměřovic aj. Jedná se o zrnitostně lehké půdy, propustné, které málo poutají živinu i vláhu. Pouze tam, kde písek převrstvuje nepropustný slín nebo slínovec, případně kde došlo k jeho promísení s hlínou či jílem je vodopropustnost nízká (Mělčany, Černíkovice a pod) Půdy mají kyselou reakci, poměrně snadno se obdělávají. Příkladem snahy po trvalejším zlepšení úrodnosti je slínování u Nové Vsi a Albrechtic n. Orl. Ve třicátých letech byla pole lokálně povezena vrstvou slínu, mocnou přes 5 cm. Slín byl od ložiska dopravován vlečkou a ještě dnes jej na pozemcích bezpečně zjistíme. Ornice je zajilená a při zkoušce kyselinou v ní najdeme vápno. Ve slínování se pokračuje i nyní, bohužel však v menším rozsahu. Hnědé půdy podzolované. Ve vyšších polohách, kde nízké teploty a vysoké srážky omezovaly (a omezují) biologickou činnost, došlo k výrazným změnám sloučenin železa, jejich posunu dolů a k Intensívnímu vyluhování a znehodnocování ornice. Půdy mají sice vysoký obsah organických látek, ale [sou to 'látky nekvalitní, surové a kyselé. Hnědé půdy podzolované jsou pokryvem Orlických hor. Na severu začí nají u České Čermné. Jejich jižní a jihozápadní hranice pokračuje k No-
38
vérnu Hrádku, Bystrému, Dobrému, Olešnici a Popelovu, kde se jižní okraj lomí na východ k Julinčinu Údolí, Prostřední Rokytnici a Čiháku. Na ~everovýchod sahají až k státní hranici. Větší obvod tvoří i u Jablonného in. Orl. - Mladkov, Těchonín, Jamné, Čenkovice, Orličky. Vznikly na rule, svoru, fylitu a žule. Obvykle mají středně těžkou zrnitost, kyselou nebo velmi kyselou reakci a nízkou minerální sílu. Propusnost je příznivá a tak zamokřená jsou jen místa s hojnými srážkami, a<:de se kromě toho voda hromadí z okolí (svahová prameniště u Deštné, Trčkova, Jadrné, Orlického Záhoří, Černé Vody, Bartošovic). Jinde jsou zamokřený jen úzké stahy a rokle. vývoj hnědých půd podzolovaných probíhal ve svažitém, členitém, málo přfstupném terénu (Říčky, Bartošovice, Orličky). Hospodaření je na nich 'Obtížné, práce se stroji nákladná a nebezpečná, výnosy nízké. Podzolová půda. Vznikla v nejvyšších polohách, kde dochází k nepříznivým chemickým změnám a vyluhování je obzvlášť výrazné. Biologická činnost je zcela nedostatečná. Zvětrávání probíhá podobně jako u všech hnědých půd. Podzolová půda je. většinou pod lesním porostem, kde půdotvorný proces není narušován zlepšující činností člověka - vápněním, provzdušňováním, hnojením. Na zemědělských půdách zůstaly jen v nepatrné ploše na Šerlichu a lesních enklávách u Čertova Dolu, Zdobničky, Luisina Údolí, Říček a Jadrné. Zemědělské využítř je minimální, často jsou nebo budou začleněny do chráněných přírodních oblastí. Nivní půdy. Podél potoků vznikly na nivních uloženinách a splavených hlínách nivní půdy. Vytvořily se usazováním přenášeného materiálu. Uloženina, zejména na povrchu, v sobě často soustřeďuje značné procento humusu. Sedimentace je ovlivňována vysokou hladinou podzemní vody. Nastává ovlhčování spodiny, někdy je zamokřování patrné i na povrchu (výrazný glejový proces). Přirozeným porostem niv byly lužní lesy a údolní louky. V prostoru Orlických hor mají nivy na horním toku Divoké a Tiché Orlice, Bělé až ke Skuhrovu, Kněžny nad Panskou Habrovou, Říčky a Zdobnice až po soutok Rokytenky po Kunvald a řady menších přítoků většinou hrubě štěrkovitý až balvanitý charakter. Nivní půdy zde tvoří jen úzké, často zamokřelé polohy, které jsou vždy pod lučním porostem. Nejrozsáhlejší je široká níva při soutoku Zdobnice a Orlice mezi Doudlebami a Zámělern, odkud pokračuje podél Orlice ke Hradci Králové. Tvoří ji kvalitní, hlinitá, jenom místně podmáčená půda. Má střední obsah humusu, je slabě kyselá, většinou zalučněná. Podobný charakter má i nivní půda podél Štědrého potoka u Tutlek (zamokřeno), podél Kněžny u Synkova, Slemena a Rychnova, Bělé pod Černíkovicemi až ústí Hoděčínskěho potoka (zamokřeno). Zrnitostně těžké, humósní a vápenité jsou nivní půdy podél Zlatého
k
potoka u Bílého Újezda a Semechnice, Bělé u Černíkovic, podél Lokotského potoka atd. Jejich vysokou přirozenou úrodnost snižuje podmáčení a tak regulace potoků (nyní Semechnice, Trnov aj.) je základním předpo kladem odstranění mokřadních společenstev trav na lukách a případného zorně ní. Většinou již za hranicí Podorlicka přechází nivní do lužních půd. Ty mají obdobný vývoj, ale jsou kvalitativně lepší (vysoký obsah humusu, dostatek vá.pna). S lužními půdami se nejvíce setkáme západně od Opočna, -' u Pohoří, Českého Meziříčí, Mokrého, Kláštera n. Děd. aČánky. V malém měřítku jsou i v Podorlicku - Lipovka, Hroška aj. Jejích podkladem je vápnitá luční křída, z podzemních vod vysrážený uhličitan vápenitý. Kde se luční křída vrstevně střídá se slatinnou rašelinou, jsou výborné zelinářské půdy. A tak již od nepaměti se pěstuje v Pohoří za železniční zastávkou v honě "Na zelnici" zelí, totéž je v katastru obce Mokré vlevo příjezdové cesty od Opočna a na slatinné, jen slabě promísené luční! křídou rašelině severozápadně od Bolehoště v honě "Na spraších". x V roce 1969 bylo dokončeno pedologické mapovaní a průzkum nezalesněné části Orlických hor a Podorlicka, které podle územního uspořá dání patří do okresu Rychnov n. Kn., Ústí n. Orl. a Náchod. Poznatky při zpracování materiálů byly hlavním vodítkem sestavení této studie. Souhrn. Stať zemědělské půdy Orlických hor a podhůří přináší přehled o výs-, kytu hlavních půdních typů na tomto území. Z práce i přiložené mapky je patrná velká kvalitativní rozdílnost pozemků a závislost na zoně místa výskytu. Nestejné přírodní podmínky jsou základním činitelem, který rozhodl o neobyčejné půdní pestrosti oblasti. Je málo jiných částí republiky, kde na relativně nevelké ploše byly vymezeny zcela rozdílné - nejlepší a nejhorší půdy (černozemě podzoly). Při mapování byly především zjištěny hnědé půdy na opukách vzniklé na křídové tabuli mezi Dobruškou, Rychnovem, Žamberkem a Letohradem. V přechodném pásmu do hornatin to jsou hnědé půdy kyselé na horninách krystalinika a na opuce. V prostoru Orlických hor se setkáme s hně dými půdami podzolovanými, okrajově s podzoly. Pod Dobruškou, uOpoč na. lokálně i jinde byly vymezeny rendziny na slínech a slínovcích. V jižní, respektive jihozápadní části zemědělci obhospodařují poměrně kvalitní půdy z řady hnědozemí, illimerizovaných půd, výjimečně i černozemí. Na hlinitých nivních náplavech vznikly nivní půdy, na štěrkopíscích Orlice
hnědé půdy.
Hodnoceno bylo i zrnitostní složení - převládají zrnitostně středně ké půdy (Orlické hory, hnědozemě, částečně i půdy na opukách)
40
těž před
těžkými (oblast křídy) a lehkými (štěrkopísky). S rozsáhlejšími zamokře nými plochami se setkáme li pud křídového pásma. Pro intenzivní zemědělské využití mají nejpříznivější podmínky černo země. dobré hnědozemě, illimerizované půdy. O rendzinách a hnědých půdách lze hovořit nejspíše jako o středně kvalitních. Agronomická hodnota je silně snížena u hnědých půd kyselých, nízká až velmi nízká u hně dých půd podzolovaných, zcela nízká u podzolů. Nivní půdy jsou zpravidla závislé na hladině podzemní vody. Stať je doplněna hodnocením nejdůležitějších a agronomicky významných vlastností jednotlivých půd. Zakončení tvoří přehledná tabulka s uvedením mechanických a chemických rozborů.
POZNÁMKY - ODKAZY: 1) Sekyra J. - Vysvětlivky k mapě přirozených hnojiv, list Náchcd, rukopis. 2) Stejskal J. - Zemědělská geologie, ČSAZV. Praha, 1958, str. 232.
LITERATURA: J., Nálevka B. - Půdy západní části Krkonoš. Opera corcontíca, 1970. Vl. - Přehled současných názorů na syntetiku půd, sborník VŠZ v Praze. 195fJ. Kolektiv - Atlas podnebí Československé republiky, Praha, 1958. Kosil V. a kol. - Půdo znalství, Praha. 1962. Kubiena W. - Besimmungsbuch unď Systematik der Boden Europas, (Stuttgart), 1953. Kundler P. - Waldbodentypen der DDR. Berlin, 1965. Kundler P. - Zur Charakterisierung und Systematik der Braunen Waldboden. Zeitschr. f. Pfl. Dting. Bodenkuride sv. 78, 1957. Laatsch W. - Dynamik der mitteleuropiiischen Mlner'albčden, Dresden u. Leípzík, 1954. Němeček J. a kol. - Souborná metodika průzkumu zemědělských půd. I díl. Praha. 1967. Pelišek J. - Výšková půdní pásmovitost střední Evropy. Praha. Academia 1966. Ramann E. - Bodenkunde 1905 Berlin. Smolík L. - Pedologie, Praha. 1957. Stejskal J . - Zemědělská geologie. ČSAZV, Praha, 1958. Válek B. - Půdy východních Čech, Praha. Sekyra J. - Vysvětlivky k mapě přirozených hnojiv, list Náchod, Boháč
Jurča
41
~
Přehled o nejdůležitějších mechanických a chemických vlastnostech půd Podorlicka a Orlických hor.
Půda
vrstva
zrnitostní složení (obsah hlavních frakcí v %) 0,01 0,0010,01-0,05 0,25-2 mm mm mm mm
humus v%
CaCOa v%
stopy stopy 10
ornice spodina substrát
34 36 36
14 16 18
50 52 50
1,2 0,5 0,5
3,5 2,0
28 34 36
14 20 21
57 53 51
0,7 0,5 0,5
1,8 0,5
hlíně
ornice spodina substrát
oglejená na sprašovité hlíně
ornice spodina substrát
33 39 40
15 22 25
55 50 51
0,5 0,2 0,2
1,7 0,4
illimerizovaná půda na spraši
ornice spodina substrát
37 35
8 20
28
2,0 1,5 1,8
1,4 0,4
5,)
52 40 42
ornice spodina substrát
57 55 58
24 26 30
30 32 32
2,1 1,8 2.0
2,2 0,8
ornice spodina substrát
48 72
26 30 30
28 20 16
7,2 2,6 0,8
2,4 0,8
černozem
na spraši hnědozem
na sprašovité hnědozem
oglejená půda na opuce
rendzina na slínovci
80
-
-
-
-
-
půdní
reakce ph/KCI
obsah P205
K20
6,4 6,6 7,3
7 5 4
14 8 8
5,8 5.2 5,8
5 4 3
14 8 7
-
5,8 4,8 4,8
4 1 1
8 8 7
-
6,0 6,7 7,2
3 3 2
10 7 7
-
-
6,1 6,2 6,0
3' 2 2
8 6 7
1 15 31
7,3 7,2 7,2
7 4 3
16 8 7
-
I -I
stopy 12
rendzina oglejená na slínu
ornice spodina substrát
52 80 88
30 32 32
22 16 8
1,2 0,5 0,4
hnědá
ornice spodina substrát
38 46 50
16 20 21
42
41 39
5,7 8,2 7,9
půda
na opuce
3,2 0,9
1 20 42
7,3 7,2 7,2
1,8 0,6 -
6,0
55,0 61,3 58,5
1,5 0,2
5,2 4,8 4,4
18
26,3
20
43,9 28,1
4,0 1,1
1,6 4,4
II
6,0 6,4
I I
9 4 4
14 8
3 3
10
7
2
8 5
,------+-:------f:---------~, hnědá
půda
ornice spodina substrát
na štěrkopískové terase hnědá půda
na žule (podzolovaná) hnědá
půda
na fylitu (podzolovaná) podzolová půda na pararule
nívní půda na nivní ~
uloženině
II
ornice spodina substrát ornice spodina substrát
10
3
32
8 5
2 1
6
16
4 2 2
11
10 28
30 30 26
8 11
11
19 34
9
32 22
ornice spodina substrát
26
9 5
37 28
16
4
17
ornice
32
12 11
30
13
24
I spodina I substrát
34 35
28
25,7 25,9 42,6
26,8 27,2 52,7 6,0 0,8 0,9
4
10
1 1
6 2
2 2 1
13 6
4,6
1
14
4,~
1 1
4
2
6
2 1
2
4,4 4,1 1,2
4,9 5,2
2,3
4,6 4,4
4,5 2,0 0,7
3 2 2
5,7 5,6
5,2 I
6
2
4
8
3 3
půdních celků
Mapka hlavních
s
(1: 200000).
\
r~'
_ ""'\:"
.1..'· ... \
....1
.....'" ....
.-./".;'
'"".""\
I\ i
"\
\\
~._" .
~
... ',", ............. -
............
""'-I~;~;;~'tt/,·~\._.-'. _........... "
.~
• PMT1!U
I
"
H~ J'1/el tZ/rt
'I
\.
l
'",
'''''.I. .'\.._
..... \'\._._,_.,._.,.-'.-.~
---......
oUC
, I
/:
\
H/1u+ HP"lf
7>Lm"lIy
liD -H'D ur« f~
\.
"
""
-~'~ ..~~ ..---_ ..~~~>'-"""
Ji/Z, -u;
41
.~'.Oh. \
.!
/1 .Ltit{fMl)
/
I
HRl<
VYSVĚTLIVKY:
HP 59 - hnědá půda na štěrkopískové terase HM51 - hnědozem. na spraši nebo sprašovitě hlíně HP 14 - hnědá půda na opuce a slínovci HM(g)57 - hnědozem slabě oglejená na spraši a sprašovité hlíně HPa14' 42 - hnědá půda kyselá na opuce, slínovci, svoru II fylitu HM9 G7 - hnědozem oglejená na spraši a sprašovítě půdě HPPa7' 41' 42' 47 - hnědá půda podzolovaná na žule, rule, svoru, fylitu a permokarbonu IP m - illimerizovanlí půda na spraši a sprašovlté hlíně HPa - HPPa7' 41' 42 - střídajfcí se okrsky hnědé půdy kyselé a hnědé půdy podzolovaně OG H , 16 - oglejenlí půda na opuce, slínovci a slínu na žule, rule, svoru a fylitu RA g - renzina na opuce a slínovci na rule "R.A(a) ...
