Bleskáč (naše interview)

Školní krounský ob∏asník

2

duben/2007

Zprávy z ředitelny Výsledky našich žáků ve vzdělávání dělají v celkovém pohledu celé škole, mně osobně, a věřím, že i všem občanům obce, radost. Výborně reprezentovali školu i obec v okresních kolech olympiád z dějepisu i z českého jazyka, deváťáci se vysoce nadprůměrně umístili v celostátním testování CERMAT 2007. Věřím, že stejně dobře dopadnou i u přijímacího řízení na střední školy. Tyto výsledky jsou ale jen jednou stranou mince. Tou druhou je podle mého názoru až příliš početná skupina žáků, kteří se nechtějí spolupodílet na svém vlastním vzdělávání a vědomě odmítají všechny nabídky na pomoc ze strany školy (doučování, vysvětlování, konzultace atd.). Lenošení je jim milejší než práce na svých studijních výsledcích. Pokud tedy neuspějete (u přijímaček nebo při hodnocení na konci školního roku), zamyslete se, dříve než ze svého neúspěchu obviníte školu, zda jste opravdu do přípravy dali maximum svých sil a proč jiní, a třeba i stejně nadaní, dokázali dosáhnout výsledků mnohem lepších. Ve dnech 25. a 26. dubna čeká testování CERMAT i žáky V. třídy. Věřím, že i oni budou školu dobře reprezentovat. Přijímačkami ani čtvrtletním hodnocením ale školní rok nekončí. A platí to úplně pro všechny. Zejména žáci ostatních tříd by se měli pokusit dohnat nedostatky, které se jim za třetí čtvrtletí nastřádaly. Konec školního roku tu bude co nevidět a v červnu se toho již mnoho zachránit nedá. Během měsíce dubna byla provedena rekonstrukce malé školní tělocvičny. Bylo vyměněno osvětlení, provedeny nátěry krytů radiátorů a mříží, vymalováno a namontováno obložení „otřískaných“ stěn. Přál bych si, aby nové vybavení vydrželo co nejdéle bez poškození. Intenzivně také pracujeme na instalaci třetí interaktivní tabule. Na přelomu dubna a května by měla být instalována v učebně českého jazyka a bude sloužit zejména žákům II. stupně. Celková výše nákladů, včetně projektoru, PC a dalšího příslušenství dosáhne 155.000,- Kč a škola je uhradí z výnosů své doplňkové činnosti. Prosím, važte si hezkého a kvalitně vybaveného prostředí! Všechny úpravy stojí spoustu peněz a vydělat si na ně není pro školu vůbec jednoduché. Zaměstnancům školy (pedagogickým i provozním) děkuji za dosavadní, mnohdy nelehkou práci. Okolo školy se hlavně v odpoledních hodinách neustále objevují odpadky – plastové lahve, sáčky od sladkostí nebo brambůrek, papírky od bonbónů. To opravdu chcete mít kolem školy nepořádek? Je opravdu takový problém dojít s odpadky k popelnicím? Doma také na vlastní zahradě házíte všechno na zem? Z důvodu hrozícího samovolného zřícení byl stržen starý včelín v areálu školy. Celá jeho konstrukce byla neopravitelně napadena hnilobou. Na jeho místě by se


3

duben/2007

určitě hezky vyjímal nějaký zahradní altán. Mám však obavu, že by se stal místem srazů kuřáků, pijáků a vandalů. Celý záměr proto budeme ještě zvažovat. Neustále také bojujeme s ohrožováním bezpečnosti dětí na školním asfaltovém hřišti. Nezodpovědní „skateboardisté“ tam nechávají rozházené železné rampy s ostrými rohy a hranami, místní mládež tam čas od času zanechá střepy z rozbitých lahví a kdosi do otvorů v asfaltu opakovaně zabetonovává (!) železné sloupky na síť, které pak vážným způsobem ohrožují děti při tělocviku. Dětský divadelní soubor Dividlo připravil na konec ledna ve spolupráci s Aerobikem s úsměvem pro školu i pro veřejnost pololetní Time Out Show. Žáci III. třídy pak na konci představili výsledky práce, nacvičování a příprav s upraveným příběhem Ferdy Mravence. Děkuji všem, kteří se na vystoupeních podíleli. Žáci školy absolvovali také několik dalších akcí. V Pardubicích zhlédli nový český film Vratné lahve, ve škole se na konci dubna představili sokolníci, konaly se besedy s profesionálním záchranářem a zdravotníkem. Mgr. Josef Kyncl

Bleskáč (naše interview) 10. dubna měli redaktoři Škrobu vzácnou příležitost navštívit Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky v Praze. Přijali totiž pozvání paní poslankyně ing. Aleny Páralové, která jim poskytla rozhovor a zároveň je seznámila s jednotlivými částmi komplexu budov, v nichž pracují naši zákonodárci. Na následujících řádcích si můžete přečíst, jak paní poslankyně odpovídala na jejich zvídavé otázky. Zajímavou reportáž z celé cesty přinese příští vydání Škrobu.

O. Malý s paní poslankyní A. Páralovou

Čím jste chtěla být jako malá? Jako hodně malá jsem chtěla buď prodávat, nebo půjčovat knihy. Ale později, když jsem přečetla knihu o Marii Skłodowské, jsem chtěla být výzkumnicí. Napadlo Vás v dětství, že se budete zabývat politikou? Nikdy mě to ani nenapadlo. Naopak tehdy, to bylo v době komunistické totality, byla politika velmi bezútěšná.

Školní krounský ob∏asník Byla jste ve škole dobrá a pilná žákyně? Byla jsem dobrá žákyně. Bavilo Vás učení? Jaký byl váš nejoblíbenější předmět? Ano. Bavila mě matematika, český jazyk, cizí jazyky. Ale měla jsem problémy s hudební výchovou, tělocvikem, s kreslením, kde jsem dostávala jedničky jen proto, aby mi učitelé nezkazili vyznamenání. Jaké to je být poslankyní v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky? Je to velmi zajímavé, je to velmi těžké, je to velmi náročné na čas i na psychiku. Některé prohry, které člověk absolvuje, jsou velmi těžké, velmi těžko se s nimi smiřujete, ale na druhé straně občas vyhrajete a pak máte obrovskou radost, když se podaří někomu pomoci. Je těžké prosadit ve Sněmovně nějaký názor? Je to velmi těžké. Musí se to umět, protože být politikem se také člověk musí učit, musí se naučit přesvědčit své kolegy. Vždycky musí získat nadpoloviční většinu Poslanecké sněmovny, proto je nutné připravit si velmi pádné argumenty, aby poslanci nemohli hlasovat proti tomu zákonu. To je velmi těžké. Mně se to daří, protože velmi těžko se hlasuje proti zdravotně postiženým, proti maminkám s dětmi, takže když pro ně něco prosazuji, tak se mi to většinou podaří. Působí na Vás poslanci jako skutečně vzdělaní lidé, elita národa? Poslanci jsou celkově vzdělanější než zbytek národa, to je pravda. Ale jinak jsou přesně odrazem národa. Avšak patří k elitám, to bezesporu, protože dostat se do Poslanecké sněmovny, znamená umět vyvinout určité úsilí, mít

4

duben/2007 velkou sociální inteligenci, prostě umět se pohybovat ve společnosti. Samozřejmě, že bych si představovala, že by úroveň Poslanecké sněmovny mohla být lepší, o tom není sporu, ale vždycky se říká, že každý národ má takový parlament, jaký si zaslouží.

Společná fotografie v Poslanecké sněmovně

Proč si myslíte, že lidé na poslance nadávají? Dokázala byste je obhájit? V každém státě lidé nadávají na poslance, nadávají na svůj Parlament, nadávají na Senát – třeba ve Spojených státech. Tady bych doporučila text od Betty McDonaldové, která v jedné své knize popisovala, že za všechno, třeba za to, že jim utekla slepice, mohou bezesporu ti pánové tam ve Washingtonu. Prostě panuje názor, že vždy za všechno mohou poslanci a politici, ale v podstatě tomu tak ve skutečnosti není. Každému se hodí všechno na Parlament svést, aby se vyvlékl ze své vlastní odpovědnosti. Například starostům nebo úředníkům se hodí, když jim přijde vynadat občan, „hodit to“ na poslance. Samozřejmě někdy mají pravdu. Ale na tom je právě smutné to, že poslanci by měli být ti, kteří hájí občany. Protože občané si je volí, aby je hájili, aby je hájili proti úředníkům. Úředníci na ministerstvech a na úřadech píší zákony a poslanci jsou jediná opozice. Jestliže je slabý ministr,

Školní krounský ob∏asník nerozumí svému oboru, pak projdou nesmyslné zákony do Sněmovny, ta se je snaží napravit, ale je to velmi těžké. Uvědomte si, že my během jedné hodiny projednáváme například zákon o vinařství, zákon o hnojivech a krmivech, zákon o burze, zákon o daních z příjmu, zákon o státní sociální podpoře, čili jsou to velmi specializované věci. Teď se Sněmovna v podstatě ještě nerozběhla, ale dřív jsme dostávali denně průměrně na stůl jeden různě rozsáhlý tisk návrhu zákona. To prostě není možné všechno dopodrobna přečíst a správně rozhodnout. Já prostě vždy závidím zvoleným zástupcům z Anglie, kteří se třeba rok baví o jednom zákonu, kdežto my jsme nuceni rozhodnout během krátké chvilky o mnoha věcech, a jestliže se nestihneme vyptat všech zúčastněných lidí a rozhodneme bez toho, vymstí se to. Já už jsem to viděla mockrát. Když přijdou ty různé „legislativní smršti“, nikdo pořádně neví, o čem hlasuje, objeví se mnoho pozměňovacích návrhů, které jdou leckdy proti sobě. Tam pak dochází k chybám. Na tomto místě bych chtěla připomenout jedno anglické přísloví, které říká: „Zamkněte vrata, zatlučte okenice, zachraň se, kdo můžeš, Parlament zasedá!“ Protože každá změna, kterou Parlament přijme, stojí spoustu peněz. Čím častěji se zákony mění, tím více nás to stojí peněz. Z těchto důvodů by měly být změny zákonů pouze k lepšímu. Změny, o kterých jsme si jisti, že k nim musí dojít. K tomu jsem došla po devíti letech v Poslanecké sněmovně, protože už vidím, jak některé ty věci dopadly do života lidí.

5

duben/2007 Kdyby záleželo jen na Vás, které zákony byste prosadila nebo změnila? Toho by bylo mnoho. Co mě osobně trápí, jsou maminky, které se starají o mentálně postižené děti. Šetří státu mnoho peněz, a když jdou do důchodu, dostanou od státu dva a půl tisíce korun. To je potřeba napravit. Další – děti z dětských domovů. Osmdesát procent dětí z dětských domovů se během dvou let dostane do rozporu se zákonem. My je odtud nemůžeme dostat do pěstounské péče, protože zde funguje lobby ředitelů těchto domovů, kteří by přišli o práci. A děti už ani samy leckdy do pěstounské péče nechtějí, nechtějí už často nosit jiné věci než značkové, protože se na ně neustále pořádají sbírky, ony si napíšou, dostanou drahé dárky a najednou, když přišly do pěstounské rodiny, tak se diví, že každý rok nejezdí k moři, a chtějí se vrátit do dětského domova. Čili v dětském domově se jim nasadí vysoký standard, ale nedostává se jim lásky a ony si třeba neumí ani ukrojit chleba, neznají cenu potravin a tak dále. Vy se ale, když doma zlobíte a dostanete třeba pohlavek, během let naučíte, že i přes ten pohlavek nebo přes to, že na vás křičí, vás mají rodiče rádi. Kdežto těmto dětem nikdo nedá pohlavek, nikdo na ně nekřičí, takže když si založí později vlastní rodinu a dostanou se do prvního konfliktu, raději od rodiny utečou. Je to proto, že s nimi jednají pouze profesionálové a ony se nenaučí citově reagovat. A další věc, kterou jsem chtěla prosadit, aby tyto děti, když opouští dětský domov, měly kam jít. Ony totiž po opuštění domova nemají kam jít, jsou takzvaně „na dlažbě“. Jinak bych samozřejmě prosazovala i mnoho dalších zákonů.

6

Školní krounský ob∏asník Jak se na Vaše povolání dívá Vaše rodina? Skvěle. Já mám výborné zázemí, manželův otec byl politickým vězněm, strávil jedenáct let v komunistickém vězení a v podstatě díky tomu jsem se já „dala na politiku“. Syn studuje na

duben/2007 Filosofické fakultě Univerzity Karlovy politologii, proto má k politice blízko, takže oba dva i dcera mě v mé práci podporují. Manžel mě dokonce při cestách po kraji doprovází. Až pojedu do Krouny, určitě se mnou také přijede.

OTÁZKY NA TĚLO Michal Kušta, nový učitel informatiky Kolik Vám je let a kde jste se narodil? Čím jste chtěl být jako malý? Chodil jste rád do školy?

Byl jste pilný žáček? Jak hodně jste ve škole zlobil? Měl jste někdy sníženou známku z chování? Jaký byl Váš nejoblíbenější předmět na ZŠ? Jaký předmět jste nesnášel? Jakou školu jste studoval?

Kolika jazyky (mimo češtiny a slovenštiny) byste se dokázal domluvit? Kdybyste se měl vrátit do školy, volil byste roli žáka nebo učitele?

Kolik zemí navštívil?

Jaký

je

jste

Váš

ve

svém

oblíbený

životě

zpěvák,

Je mi 33 let a narodil jsem se v Pardubicích. Jako malý jsem chtěl být stavitelem (konstruktérem, projektantem). Do školy jsem chodil vždy rád s vědomím, že se naučím zase něco nového. Dá se říci, že ano. Ve škole jsem patřil mezi většinu těch hodných žáčků. Ne. Mým nejoblíbenějším předmětem na ZŠ byl dějepis. Na ZŠ jsem takový předmět nepoznal. Střední průmyslovou školu stavební akademika Stanislava Bechyně, obor pozemní stavitelství, dále pak šest semestrů Vysokého učení technického v Brně, obor taktéž pozemní stavitelství. Částečně německy a rusky. Do školy jsem se již „částečně“ vrátil na ZŠ jako učitel informatiky a lektor počítačových kurzů. Mým cílem ještě je vrátit se nejpozději v roce 2008 i na vysokou školu jako student. Moc jich zatím nebylo. Mohu zatím jmenovat pouze sousední země jako Polsko a Rakousko. Letos na podzim navštívím Anglii. Cestování plánuji až po studiích. Z českých interpretů to jsou Lucie Bílá

Školní krounský ob∏asník zpěvačka? Jaká je Vaše oblíbená z televizní obrazovky, film? Jaký politik?

osobnost

Na kolik hudebních nástrojů umíte hrát? Myslíte si, že máte v životě štěstí?

Čeho se nejvíce bojíte? Na co se nejvíce těšíte? Máte nějaké tajné přání? Co Vás dokáže nejvíce rozčílit? Jaké roční období máte nejraději? Co sledujete nejčastěji v televizi? Jak odpočíváte?

7

duben/2007 a Petr Muk a ze zahraničních Madonna a Phil Collins. Moderátor Leoš Mareš. Z politiků to je pan prezident Václav Klaus. Umím hrát na akordeon. Myslím si, že v mém životě už mě stačilo potkat jak to dobré, tak i to zlé. Doufám, že štěstí se mě bude držet více než dosud. Nemocí, asi jako každý zdravý člověk. Na každý následující den. Určitě mám. Že někdo, kdo si se mnou domluví schůzku, není dochvilný. Jaro. Zprávy, muziku a sport. O víkendech relaxuji.

Připravily Denisa Stodolová, Diana Netolická

ZE ŽIVOTA ŠKOLY

V pondělí 12. 2. 2007 jsme se všichni, skoro celá třída sedmáků, sešli na autobusové zastávce pod křižovatkou. Tam jsme naložili velké tašky do auta pana ředitele Kyncla a s lyžemi a batůžky jsme nastoupili do autobusu směr Svratka. Někteří byli bohužel nemocní, tak nás nebyl plný počet – tedy ta správná celá třídní parta. I když, víte, jak to je, někdy spolu Sedmáci na lyžích všichni mluvíme a někdy si „lezeme na nervy“. Někdy se hádáme, taky se pomlouváme, ale většinou jsme normální třída plná kamarádů. Říká se, že „co se škádlívá, to se rádo mívá“. Jako


8

duben/2007

učitelský dozor s námi jela autobusem paní učitelka Jana Sádovská a paní učitelka Jitka Broulíková se synem Tomáškem. Paráda! Zase hezký zážitek. Žádný objednaný autobus. Běžná linka, pak další linka, batůžky, lyže a sranda. Jak to bylo na lyžáku, si asi dovedete představit. Někdo na běžkách uměl a někdo ne. Někteří se předváděli a jiní neustále padali. Někdo se tomu smál a někdo byl naštvaný. Vzhledem k počasí letošní zimy to nejdřív vypadalo, že místo lyžáku budeme sbírat sněženky, ale nakonec jsme zvládli všechno a bylo to super. Taky jsme dokázali, že umíme zlobit, rušit noční klid a dělat hlouposti, a na vlastní kůži jsme poznali, že se to nevyplácí. Během lyžáku přijeli a odjeli někteří žáci. Hned druhý den se objevil Hóňa, ale třetí den ráno odjel Pája s horečkou a večer to stejné potkalo Matouše. Potom už naštěstí do konce pobytu nikdo neonemocněl. Kdybychom měli spočítat, co se nám během lyžáku stalo, co jsme rozbili a tak, to bychom tady byli hóóódně dlouho. Tak alespoň několik příkladů: odnesly to dvoje lyže, jedny lyžáky, ping-pongový stůl a dvoje kalhoty. No skutečně toho nebylo málo. Takhle tedy zhruba vypadal náš lyžák. Teď už se ale těšíme na další vícedenní akci. A nebudeme muset čekat dlouho, už na konci května pojedeme na dvoudenní výlet. Jsme zvědavé, jestli to bude tak prima jako lyžařský výcvik. Nicolle Nováková a Sára Giansanti

TIME OUT SHOW Již potřetí se spojil školní divadelní soubor DIVIDLO s Aerobikem s úsměvem a vznikla nádherná show. Při vstupu na představení nám u vchodu účinkující napsali na ruku lihovým fixem číslo a vystoupení mohlo začít. Na scéně se objevily dvě moderátorky a vtipnými průpovídkami nás prováděly celým programem. Time Out Show Největší úspěch měly u žáků různé soutěže. Díky velkému zájmu zasoutěžit si se představení proti původnímu plánu trochu protáhlo. Velmi se povedly také různé sestavy aerobiku. Součástí programu byly i parodie na televizní reklamy, které prostě neměly chybu. Obecenstvo nejvíce zaujala parodie na reklamu s falešnými soby. Vtipně zapůsobila na diváky pohádka O Smolíčkovi v podání živých loutek (herci byli přivázáni provázkem k ramínkům). Musíme konstatovat, že představení bylo povedené, a již se těšíme na další. Jen je trochu škoda, že ze zadních řad nebylo vidět scény, které se hrály při zemi. Lenka Svobodová, Lucie Vtípilová


9

duben/2007

ZAJÍMAVOSTI Z DOMOVA I ZE SVĚTA ANEB VÍTE, ŽE…

Z ZH HIIS ST TO OR RIIE EŽ ŽE EL LE EZ ZN NIIČ ČN NÍÍ T TR RA AT TII S SV VIIT TA AV VY Y -P PO OL LIIČ ČK KA A -- Ž ŽĎ ĎÁ ÁR RE EC CU US SK KU UT TČ ČE E V letošním roce je to již 110 let, co do Poličky a okolí jezdí vlaky. Místní trať byla postavena ve dvou etapách v roce 1896 a 1897. Dráha vznikla z mnohaleté snahy obcí okolí Skutče a Poličky. V roce 1893 byly navrženy dva projekty, jeden spojující Svitavy s Poličkou, druhý vedoucí z Březové přes Bystré do Poličky. O rok později (1894) byla nakonec udělena koncese k výstavbě obou tratí s úpravou trasy z Poličky do Skutče, kde bude napojena na trať ÖNWB, vedoucí z Pardubic do Německého Brodu. Vlastní stavba trati byla zadána v srpnu 1894 podnikateli Janu Kubíčkovi z Královských Vinohrad. Přednost dostala větev do Svitav. V Poličce byla v roce 1895 postavena výpravní budova, vodárna a výtopna pro čtyři lokomotivy. Další nádraží vyrostla ve Svitavách - zastávce, Limberku a Květné. Také práce na další části místní dráhy z Poličky do Skutče nabývaly rychle na tempu. Zde bylo celkem šest mezistanic, a to v Borové, Pusté Kamenici, Čachnově, Krouně, Rychmburce a Skutči - městě. Úsek Svitavy - Polička byl slavnostně otevřen 15. září 1896. Dne 6. října 1897 byl zahájen oficiálně provoz na druhé části místní dráhy z Poličky do Skutče. V roce 1921 započaly práce na výstavbě Vojenské muniční továrny v Poličce-Bořinách, která zajišťovala značné množství objemu vozových zásilek. Období po Mnichovském diktátu roku 1938 rozdělilo místní dráhu a mělo negativní vliv i na samotnou Poličku, která byla dokonce částečně vyklizena. Nové hranice procházely těsně za městem. Provoz mezi Poličkou a Svitavami byl zastaven od 10. října 1938. Dne 13. listopadu 1938 byla zahájena osobní doprava na trati Polička - Svitavy (v období let 1938 - 1945 se jmenovaly Zwittau). Vlaky jezdily pouze pro dělníky z muniční továrny. Provoz byl pak udržován hlavně pro potřeby německé armády až do konce 2. světové války. První vlak jedoucí do Svitav z Poličky po osvobození byl vypraven 15. května 1945. V dalším období nastalo prudké zvýšení hlavně nákladní dopravy, které přetrvalo až do začátku 90.


10

duben/2007

let minulého století. V tomto období došlo k modernizaci větší části trati i jednotlivých nádraží. Parní provoz byl ve strojové stanici ukončen 15. 10. 1965. Ondřej Malý

Převratné vynálezy 20. století Lidstvo během 20. století objevilo několik převratných vynálezů. Některé změnily dějiny a ovlivňují nás dodnes. Tak např. první lety přes oceán nebo do vesmíru. Historie letectví je velice zajímavá a stará. Dokladem toho mohou být pověsti, např. o Daidalovi a Ikarovi. Významnější pokusy o let podnikl až Leonardo da Vinci. Žil ve středověku, na přelomu 15. a 16. století. Už tenkrát dokázal nakreslit a snad také sestrojit několik zajímavých vynálezů. Kromě jiného načrtl stroj podobný dnešnímu vrtulníku. První vrtulník byl ale vyroben až v roce 1938. Konec 19. a 20. století byl pro létání velice důležitý. Nejznámějšími průkopníky jsou asi bratři Wrightové. Ti vyrobili první stroje, které byly plně pod kontrolou pilota a vydržely ve vzduchu delší dobu. Lety do vesmíru jsou záležitostí posledních 60-ti let. Rok 2007 je 60. výročím vypuštění první umělé družice do vesmíru. Ta se jmenovala Sputnik 1 a byla vypuštěna z ruského kosmodromu Bajkonur. Na oběžné dráze vydržela 92 dní. V průměru měla 58 cm a vážila 83 kg. Její rychlost dosahovala 8 km/s. Než oběhla celou Zemi, trvalo jí to jen 96 minut. Lucie Vtípilová

Sedm divů světa

Visuté zahrady Semiramis v Babyloně

Za sedm divů světa považujeme Artemidin chrám v Efesu, Feidiova Dia v Olympii, maják na ostrově Faros, mauzolem v Halikarnassu, egyptské pyramidy, Rhodský kolos a visuté zahrady Semiramidiny. I když se z těchto památek téměř nic nedochovalo, stále jsou v popředí zájmu turistů a cestovatelů. Všechny tyto památky vznikly ve starověku.


11

duben/2007

ARTEMIDIN CHRÁM V EFESU Byl postaven kolem roku 550 př. n. l. na pobřeží Malé Asie a nebyl určen jen pro obřady, ale také pro obchod. Dodnes se z tohoto chrámu nedochovalo téměř nic. FEIDIŮV ZEUS V OLYMPII Sochař Feidias vytvořil r. 433 př. n. l. sochu Dia, nejvyššího řeckého boha. Byla vyrobena ze slonoviny a zlata. Během válek byla bohužel zničena. MAJÁK NA OSTROVĚ OSTROVĚ FAROS Tento obrovský maják byl postaven v Egyptě a měřil 134 metrů. Ve 14. století byl zničen zemětřesením. MAUSOLEUM V HALIKARNASSU Toto mausoleum bylo postaveno v letech 377 – 353 př. n. l. v Turecku. Ve 13. století bylo poškozeno zemětřesením a v 15. století úplně zničeno. EGYPTSKÉ PYRAMIDY Jediný div světa, který se dochoval dodnes. Můžeme je vidět v Gize, nedaleko egyptského hlavního města. RHODSKÝ KOLOS Tak je přezdíváno soše řeckého boha Helia. Tuto sochu nevytvořil žádný sochař, ale lid ostrova Rhodos kolem roku 304 př. n. l. Asi o sto let později byla zničena zemětřesením a zbytky byly rozkradeny. VISUTÉ ZAHRADY SEMIRAMIDINY Legenda říká, že okolo r. 600 př. n. l. byly pro krásnou a vznešenou Semiramis postaveny visuté zahrady. Ale žádný archeolog dosud nenašel místo, kde se asi mohly nacházet.

Lucie Vtípilová

Nejkurióznější stavební výtvory - Poštovní schránku, která se nachází nejhlouběji pod mořskou hladinou, naleznete, tedy pokud se obléknete do potápěčského neoprenu, v japonské zátoce Susami. Zde je umístěna v hloubce deseti metrů již od roku 1999. Zdejší pošťáci to opravdu nemají jednoduché… - V 60. patře hotelu Marriott v čínské Šanghaji se nachází nejvýše položená knihovna na světě. Police obtěžkané knihami jsou ve výšce 230,9 metru nad úrovní ulice. Pokud zrovna nepojedete výtahem, musíte ke knihovně, která je volně přístupná veřejnosti, vyšlapat 1 434 schodů. - Největší iglú na světě vzniklo v roce 2005 v kanadském Québecu. Uvnitř mělo průměr 7,36 metru a výšku 3,81 metru. Jeho stavitelům trvalo celkem 18 dní, než tuto tradiční eskymáckou stavbu dokončili.


12

duben/2007

- Největší ropná plošina v oceánu stojí u pobřeží Norska v Severním moři. Troll je zároveň nejtěžší mobilní stavbou, jakou kdy člověk postavil. Její celková váha činí 656 000 tun. Jen použitá ocel na její konstrukci vážila 100 000 tun. Z toho by se dalo znovu postavit hned 15 Eiffelovek. Ondřej Malý

Z GUINESSOVY KNIHY REKORDŮ

Sériově vyráběný motocykl s největším motorem Motocykl Triumph Rocket III je poháněn tříválcovým motorem o objemu 2 294 cm krychlových. Ten je největším motorem všech dob umístěným v sériově vyráběném motocyklu. Agregát o hmotnosti 320 kg má výkon 104 kW a krouticí moment 200 Nm a je tak výkonnější než motory většiny limuzín.

Největší svatební dort Největší svatební dort na světě vážil 6 818,40 kg. Byl vyroben týmem kuchařů v hotelu Monegan Sun Hotel and Casino v Uncasville v americkém Connecticutu. Dort byl vystaven v novoanglické svatební vitríně hotelu 8. února 2004.


13

duben/2007

Jeho experimentální činnost je obecně považována za důležitý doplněk spisů Francise Bacona, jimiž byla založena moderní vědecká metoda. Galileova kariéra se kryla s tvůrčím obdobím Johannese Keplera. Galileovo dílo je považováno za nejvýznamnější průlom od dob Aristotelových. Navíc jeho konflikt s římskokatolickou církví je brán jako nejvýznamnější příklad počátečního konfliktu náboženství a svobodné mysli. Jeho rčení znělo: „Nikdy jsem nepotkal člověka tak hloupého, abych se od něj nemohl něčemu naučit.“ Studoval na univerzitě v Pise, z finančních důvodů byl však vyloučen. V r. 1589 mu bylo nabídnuto místo na fakultě, kde poté vyučoval matematiku. Nedlouho poté se přestěhoval na universitu v Padově, kde působil až do roku 1610. V té době také objevoval vědu a učinil mnoho významných objevů. Slepý Galileo Galilei zemřel 8. ledna 1642 v domácím vězení v Arcetri nedaleko Florencie. Připravila Aneta Mlynářová

LETEM SVĚTEM ANEB CESTOVNÍ HOREČKA

Vybrala Aneta Mlynářová

Hádej, o jaké město se jedná (15. 2. 1564 - 8. 1. 1642) Galileo Galilei se narodil 15. února 1564 v Pise. Byl to toskánský astronom, filosof a fyzik těsně spjatý s vědeckou revolucí. Mezi jeho úspěchy řadíme vylepšení dalekohledu, rozmanitá astronomická pozorování, první z Newtonových zákonů pohybu. Často je uváděn jako „otec moderní astronomie“ nebo též jako „otec moderní fyziky“, a dokonce jako „otec vědy“.

Dané město je druhým největším jihočeským městem. Historie města se začala psát ve 13. století za vlády českého krále Přemysla Otakara II., který zde dal postavit hrad Hradiště. Zrod tohoto města je spjat se jménem Jana Husa, velkého reformátora katolické církve. Stoupenci jeho Poznáš toto město? myšlenek - husité - vedeni hejtmanem Janem Žižkou z Trocnova zde na jaře roku 1420 založili vojenské ležení, které se tak stalo mocenským centrem husitství. Po porážce radikálního křídla husitů v bitvě u Lipan získalo toto město r. 1437


14

duben/2007

z rukou císaře a českého krále Zikmunda Lucemburského privilegium, které obci udělovalo statut královského města. Historické jádro města bylo vzhledem k unikátnímu systému zástavby a množství zachovalých památek vyhlášeno r. 1961 městskou památkovou rezervací. Ke koloritu neodmyslitelně patří Jordán - nejstarší údolní nádrž ve Střední Evropě, založená r. 1492. Nachází se zde velké množství památek a kulturních institucí, jako jsou třeba pomník Jana Žižky nebo také hrad Kotnov a další. Pokud jste poznali, o jakém městě je řeč, napište svoji odpověď spolu se jménem a třídou a do 15. května zaneste panu učiteli Schmiedovi. Ze správných odpovědí budou vylosováni výherci, kteří obdrží drobné ceny. Připravila Denisa Stodolová

KULTURNÍ OKÉNKO KDO JE TO? Tento československý generál a prezident, nositel titulů hrdina ČSSR a SSSR se narodil 25. listopadu 1895 a zemřel 20. září 1979. Za první světové války byl členem Československých legií v Rusku. Od roku 1922 důstojníkem československé armády. Roku 1939 uprchl do Polska, kde organizoval československou jednotku. Po jeho porážce byl zajat Rudou armádou, internován a odsouzen k smrti jako špión (rozsudek byl však vzápětí zrušen – patrně z důvodu toho, že již tehdy pracoval jako špión pro NKVD – tajnou sovětskou policii). Po přepadení SSSR Německem (1941) vstoupil do nově ustavovaných bojových jednotek Čechoslováků bojujících po boku Rudé armády, kde rychle stoupal v hodnostech. V roce 1945 se stal divizním generálem a ministrem obrany ČSR jakožto nestraník (ačkoliv už v té době byl s velkou pravděpodobností tajným členem KSČ). Právě jeho naprostá loajalita ke KSČ, jíž si demokratické strany nebyly vědomy (jinak by jej nikdy do této funkce neschválily), byla jedním z klíčových prvků v komunistickém únorovém převratu roku 1948. Tehdy sdělil prezidentu Benešovi, že armáda za žádných okolností „nepůjde proti lidu“, čímž se zpronevěřil svým povinnostem ministra obrany, ale zato splnil úkol komunistického trojského koně ve vládě a ozbrojených silách. Na počátku 50. let byl odstraněn z politiky a krátkou dobu vězněn. V rámci Pražského jara byl 30. března 1968 zvolen prezidentem za příliš zkompromitovaného A. Novotného. Za srpnové okupace na jedné straně odmítl jmenovat dělnickorolnickou vládu Biľaka a Indry, na druhé straně se v následujících letech podílel na tzv. normalizaci. 29. května 1975 byl pro zdravotní problémy zbaven prezidentské funkce.

Pokud jste poznali, o jaké osobnosti je řeč, napište svoji odpověď spolu se jménem a třídou a do 15. května zaneste panu učiteli Schmiedovi. Ze správných odpovědí budou vylosováni výherci, kteří obdrží drobné ceny. Připravil Ondřej Malý


15

duben/2007

Film ze zákulisí muzikálu od režisérky muzikálových hitů KRYSAŘ a TAJEMSTVÍ!!! S původní hudbou Daniela Landy!!! Hlavní hrdina příběhu Micky (Filip Tomsa) se ocitne ne svou vinou ve vězení. Při životě ho drží jen jeho velká láska k muzikálové hvězdě Karin (Lucie Vondráčková). Aby se s ní mohl seznámit, rozhodne se zúčastnit vypsaného konkurzu na nový muzikál a uteče z vězení. Kuriózním způsobem se mu nakonec povede jak utéct, tak projít celým konkurzem. Konečně se seznamuje s Karin a na vlastní kůži zažívá muzikálový dril. Den premiéry se blíží a policie je Mickymu na stopě. Když se ale dají dohromady ty správné ingredience a nechají se dostatečně uležet, vznikne KVASKA a na tu je i policie krátká… (KVASKA – vězeňský nápoj, náhražka piva. Vodu, chleba a cukr kvasíme po dobu 14 dnů.) Autoři nám dají nahlédnout do zákulisí fenoménu zvaného muzikál, a to prostřednictvím nápaditého příběhu a originální hudby. Za autorskou dvojicí Mirjam a Danem Landovými jsou obrovské komerční úspěchy – 600 tisíc prodaných lístků na muzikál Krysař, platinové desky, vyprodané koncertní šňůry, první místa v hitparádách… Režie: Mirjam Landa Scénář: Mirjam Landa Herci: Lucie Vondráčková, Rudolf Hrušínský nejml., Filip Tomsa, Jiří Korn, Daniel Landa, Jana Vaculíková, Roman Pomajbo, Vladimír Marek Výroba: Česká republika, 2007, 106 minut Připravila Diana Netolická

Pro děti: děti:

Desetiletý Arthur žije s babičkou v malém domku na venkově. Stejně jako všechny děti je i on fascinován pohádkami, které mu babička vypráví. Zdá se mu o afrických kmenech a neuvěřitelných příbězích, které jsou popsány a namalovány v čarovné knize jeho dědečka, který před několika lety záhadně zmizel. Idylické časy skončí v okamžiku, kdy rodině hrozí

16


duben/2007

zabavení domku. Situace vypadá beznadějně. Jedinou šancí je dědečkův poklad, který je údajně ukryt kdesi na zahradě, v Říši Minimojů, roztomilých malých skřítků, o kterých Arthurovi dědeček vyprávěl. Malý Arthur se rozhodne odvrátit hrozící nebezpečí a vydá se hledat pomoc právě do Říše Minimojů… Arthurova cesta je důkazem, že někdy i ti nejmenší mohou dokázat velké věci. Ve filmu najdeme jak hrané, tak animované sekvence. Hlavního hrdinu Arthura ztvárnil Freddie Highmore, kterého znáte z filmu Karlík a továrna na čokoládu, a těšit se můžeme i na Miu Farrow v roli jeho babičky. Nicolle Nováková

Louka září perlami rosy Slunce vstává z postele Štětcem květy rostlin barví A všude je vesele

Zvířátka se probouzejí Přišla nová mláďátka Pomlázka za dveřmi stojí A líhnou se kuřátka

Svěží vánek listy šustí Čechrá stromům koruny Někdy prší jen tak lehce Je to deštík májový

Voda v řece radostně teče Je to horská bystřina Barev spousta, všude pestro A jaro nám začíná

duben/2007

Vyberte z následujících možností: a) Plácnout někoho jako mouchu. b) Soustředit se na někoho. c) Střelit po někom z pistole. d) Útočit na někoho. Co to znamená? Brousit si zuby

Vyberte jednu z následujících možností: a) Chtít napodobit hlodavce. b) Hrát si na upíra. c) Mít chuť na něco. d) Smát se (zubit se). Řešení naleznete na předposlední straně.

JARNÍ PROBUZENÍ Lenka Svobodová

17


Perličky ze žákovských knížek Vyndala při hodině tělesné výchovy bez dovolení kozu a celá třída přes ni skákala. Nechá se od spolužáků osahávat a nehlásí to učiteli. Směje se mi za zády do očí. Zametá drobky vycpaným mývalem, poškozuje tak školní pomůcky. Nevhodně ukazuje svou sílu při pracovní výchově tím, že utahuje děvčatům svěráky. Snídá pomůcky na výtvarnou výchovu. Pořád se hlásí. Zařval: "Nálet na blby!" a pustil mi na nohu kovadlinu.

JAZYKOVÝ KOUTEK

Poznámka třídní učitelky: Váš syn v hodinách neustále vyrušuje. Odpověď otce: Váš žák doma neustále odmítá jíst mrkev. Straší děvčata ptákem (sova pálená).

Znáte svůj mateřský jazyk? Co to znamená?

Při hodině pleská mokrým pytlíkem o lavici. Poznámka třídní učitelky: Smrdí! Umývat! Odpověď otce: Učit! Nečuchat!

Brát si někoho na mušku

Vybraly Denisa Stodolová, Diana Netolická a Aneta Benešová


18

duben/2007

FANTAZII SE MEZE NEKLADOU ANEB ZKUS DOMYSLET…

NAŠE POVÍDKA

NAŠE POVÍDKA

NAŠE POVÍDKA

NAŠE POVÍDKA

STŘEDOŠKOLSKÝ PŘÍBĚH (sedmá část) Na intru mě přivítá stará a nevrlá vrátná. Číhá v té své kukani a neunikne jí ani myš. Kolikrát jsem se divila holkám od nás z patra, že jdou i po večerce ven za klukama z vejšky (tedy vysoké školy). Kdyby je totiž nachytala, hrozil by jim vyhazov z intru. Mezi těmi „odvážnými“ byly samozřejmě i mé spolubydlící. Klíč, který před odjezdem domů musíme odevzdávat, mi ta čarodějnice podá bez jediného slova nebo alespoň náznaku úsměvu. Však jí za něj taky sladce odvětím: „Děkuji!“ Nejsem přece stejný buran jako ona! Do skříně si vyrovnám oblečení, na poličku nejrůznější drobnosti a do koupelnové pidiskříněčky se mi vejde jen zubní kartáček a pasta. Za tu dobu jsem si už ale zvykla. Na pokoji je krásně ticho. Bohužel ne na dlouho. Vzápětí se rozletí dveře, ozve se tupá rána, jak klika v plné rychlosti narazí do zdi, a přede mnou se naskytne obraz dvou nejlepších kamarádek asi ve velmi humorném hovoru. Hřebí se u toho jak koně. Už se ani nenamáhám s pozdravem a rovnou se pakuju do společenské místnosti. Po dvou hodinách koukání na televizi, vlastně ani pořádně nevím, co dávali, se odhodlám k návratu na pokoj. „No to snad nemyslíš vážně?!“ vyjeknu, když v mé posteli najdu cizí holku s pytlíkem brambůrků. „Kdo to je? Bláznivá Viktorka od splavu?“ nevzrušeně odfrkne ta zrzavá nádhera. „To je jenom naše Adrianka. A tohle je Markéta,“ vzmůže se na odpověď Verča. Tohle už si líbit nenechám. Nemám nic proti pokecu ani jedení brambůrků, ale co mě dokáže pořádně vytočit, jsou drobky v posteli. Markétu nakonec s troškou násilí, což představuje pouze odhození její kabelky na stůl, vystrnadím z postele, a dokonce sama od sebe odejde i z našeho pokoje. Holky se mnou opět nemluví. No, vlastně dělám, jako by se mnou někdy mluvily. V pondělí začínáme matikou. Do třídy sice dorazím až po zvonění, jelikož jsem ráno boj o koupelnu prohrála, nicméně náš učitel nepatří mezi lidi, kteří jsou všude včas. Písemka je hračka. Mám vše dobře. Zbytek dne probíhá v naprosté pohodě. Díky úspěchům v učení mě spousta spolužáků prosí o radu nebo pomoc a já jim se vším ráda pomůžu. Nakonec tak mám i dobré kamarády.


19

duben/2007

Čtvrtek je dnem velkého úklidu. V ten den máme vycházky jen do čtyř, potom už se jen uklízí a studuje. Tereza s Veronikou ovšem daly přednost pánům studentům a neuráčily se přijít ani po večerce. Jsem nekonfliktní typ, ale tohle si líbit nenechám. Uklízet za ně přece nebudu. V půl desáté, kdy si už pěkně pochrupuju v posteli, se ozve řinčení, jekot a posléze i nadávání. „Kdo tu proboha postavil tak blbě ten kýbl s vodou?!“ vzteká se Tereza a Verča si jen drží koleno. „Milé dámy, já tady za vás uklízet nehodlám. Takže si račte vzít rukavice a vytřete podlahu, umyjte záchod a taky sprcháč. Jak se říká, „kdo dřív přijde, ten dřív mele“. Tentokrát na vás zbyla ta horší práce,“ posmívám se jim. Takovouhle reakci tedy rozhodně nečekaly. Koukají střídavě na mě a na sebe a já si jdu lehnout. To jejich nadávání a shazování věcí naschvál mně ale nevadí. Do uší si dám sluchátka a za doprovodu Wanastovek spinkám jako miminko. V pátek navštívím Katku a Janičku. Těšila jsem se na ně celý týden, ale nevycházel mi čas. O vycházkách jsem využila toho, že jsem ve městě, a zašla se podívat do muzea, galerie a taky do divadla. Sama se nepoznávám, ale mé nové já mi vyhovuje. Na mamku čekám na nádraží, zase se zpozdila. Ach, ty její schůze! Doma mě přivítá jezevčice. Taťka je na služební cestě, takže k večeři si s mamkou uděláme čínu. Tu ona umí nejlíp. „Adriano! No tak, Adriano, vylez už konečně z tý vany! Pořád ti tady vyzvání ten mobil!“ buší mi na dveře mamina. Když už mám konečně možnost užít si vany a hory pěny, vyruší mě ten blbej mobil! Kdo zase otravuje?! „No haló!“ vyhrknu do sluchátka pěkně naštvaně, „tak kdo volá?!“ Domáhání se odpovědi má úspěch: „Ahoj, tady Lenka. Hele, fakt promiň, že ti takhle večer volám, ale tohle bys vědět měla. V pátek ve škole někdo vykradl skříňku Terezy a ona i ostatní to svádí na tebe. Podívej se na Spolužáky, je to napsaný i tam. No, tak se měj a hezkej víkend. Ahoj!“ Moje spolužačka má pravdu. Na Spolužácích je napsaný, že já jsem ZLODĚJKA! I po rozhovoru s mámou mi není do smíchu. V momentě, kdy už jsem patřila k oblíbenějším, se to takhle zvrtne. V tu dobu, kdy mělo ke krádeži dojít, jsem byla u Katky. Vím, že by mi to dosvědčila a že o vyhazovu ze školy nemůže být řeč. Ovšem vysvětlete to puberťákům! Jediný způsob, jak se zbavit podezření, je najít pravého zloděje. Ale jak?! Kristýna Kynclová

PŘÍBĚHY ZE ŠKOLNÍCH LAVIC Pokračujeme v naší soutěži o nejlepší příběh. Zatímco v prvních dvou číslech jsme otiskli šest příběhů na téma „Letní příběh“, v následujících dvou vydáních Škrobu si můžete přečíst vždy tři příběhy „Ze školních lavic“. Byli bychom rádi, kdybyste tak jako v minulých číslech na otištěné příběhy zareagovali, a tomu, který se vám nejvíce líbil, dali své hlasy. Jméno autorky nejlepšího příběhu napište na kousek papíru a přineste do 15. května panu


20

duben/2007

učiteli Schmiedovi. A ještě důležitá zpráva! Nejlepším letním příběhem se stalo vypravování Diany Netolické s názvem Zážitek z prázdnin.

ŠKOLNÍ PŘÍBĚH Tento příběh, o kterém chci napsat, se odehrál na střední škole a vyprávěla mi ho moje starší známá. Je to příběh dvou věrných kamarádek, které se spolu přátelily již od dětství. Změna v jejich kamarádství nastala, až když nastoupily na střední školu. Všechno se změnilo, jako kdyby nad tím nějaký zlý čaroděj mávl kouzelnou hůlkou. Z nenápadné, ale chytré Lenky se stal flegmatik. Začala se scházet se staršími, vracela se dlouho domů, byl z ní cítit alkohol a cigarety. Rodiče zjistili, že chodí za školu. Ale přes veškerá domlouvání se nic nezměnilo. Příčinu jejího chování se snažila zjistit i její kamarádka Blanka, avšak marně. Lenka s ní odmítala mluvit a křičela na ni: „Nech mě být!“ Nakonec z domova utíkala pravidelně a někdy se ani nevracela. Byla umístěna do diagnostického ústavu, kde měla být pod neustálým dohledem. V její návrat do normálního života doufali rodiče i ostatní přátelé. O to horší bylo jejich zklamání, když si v ústavu našla nové, ještě pochybnější kamarády. Čas běžel, Lenka byla propuštěna domů, ale místo aby se vrátila ke skutečnému kamarádství s Blankou, utíkala opět z domova za svými pochybnými přáteli, až se jednou nevrátila vůbec. Petra Stehnová

Šikana Chtěl bych vám vyprávět příběh, který se opravdu stal, a já byl jeho součástí…spíše tou špatnou součástí. Chodil jsem tehdy do 5. třídy. Ostatní kluci z naší třídy už byli o dost větší než já a i většina holek mě přerostla. Teda, asi jen jedna byla menší než já. Tudíž jsem vypadal, že do naší třídy ani nepatřím, že spíše chodím ještě do školky. I aktovka, co se mi tuze líbila, mi byla velká a já vypadal jak krabice s nožičkama. A proto si asi na mě zasedli starší kluci z druhého stupně. Začalo to docela nevinně. Normálně jsem přijížděl do školy autobusem a pak od zastávky šel pěšky i s ostatními do školy. Ale jednoho osudného dne u hlavních dveří stáli nějací oproti mně hodně velcí kluci. Jeden takový moc poďobaný a druhý s takovým divným přeskakujícím hlasem. Když jsem chtěl otevřít dveře,


21

duben/2007

jeden z nich mě čapl za rameno a přitáhl k zábradlí a řekl mi: „Počkej tu chvíli s náma, nic se ti nestane.“ A divně se při tom šklebil. Když už ostatní přešli, chytil mne za límec a opět mi divným hlasem řekl: „Kde máš svačinu?“ To jsem se jen usmál a odpověděl mu, že přece v tašce. Serval ze mě tašku a otevřel ji a vyndal mi svačinu a tašku mi hodil před dveře a kopl mě do zadku tak, že jsem dopadl k té tašce. Oba se začali smát a rozdělili si moje jídlo a šli do školy. Mně to bylo líto, že se slušně nezeptali, rád bych jim kousek dal sám. Ale řekl jsem si: „Nu což, tak ať se pomějou.“ Šel jsem do třídy, ale to jsem netušil, že budu mít později docela hlad a žízeň. Ten den jsem to vydržel až do oběda, tam jsem se najedl. Jenže po obědě, když jsem šel do šatny, oni už tam čekali zase. Ten poďobanej mě hodil na zem a sebral mi banán, který jsme dostali k obědu. Druhý den jsem opět šel do školy jako vždy a oni tam už čekali. Už jsem si připravoval jeden chleba, že jim ho dám, ale to mě chytli ještě hruběji a dostal jsem i pěstí, ani nevím za co. Zas mi vzali všechnu svačinu. Když se to takto opakovalo i další dny, bál jsem se chodit do školy. O to hůř, když mi vyhrožovali, že když něco povím, že mě doma nepoznají. Začal jsem chodit do třídy pozdě po zvonění, jen abych se jim vyhnul. Dostával jsem poznámky za to, že chodím pozdě do třídy. Ani výmluvy, že autobus přijel pozdě, už neplatily. Doma se mě ptali, co se děje, ale já nic neřekl. Zhoršil jsem se ve škole a už se s nikým nebavil. Prý jsem byl dříve pořád usměvavý klučina, a teď jsem chodil se sklopenou hlavou, smutným výrazem ve tváři a s modřinami po celém těle. Už mi ani nepřišlo, když o velké přestávce mě oni chytili na záchodě a strčili ruku do záchodu a spláchli. Ani mě už nebolelo to, když jsem šel z družiny pozdě odpoledne na autobus a oni mě pak táhli po zemi a já křičel, ale marně…nikdo nebyl poblíž. Když už to tak šlo přes měsíc, začal jsem chodit i za školu a dostal jsem návrh na dvojku z chování. Už jsem nevěděl jak dál. Když náš třídní učitel dostal infarkt a byl v nemocnici, smáli se mi, že to má ze mě. K nim se přidávali další a další a smál se mi už pomalu celý kolektiv. Nevěděl jsem, co mám dělat. Byl jsem sice ještě mladý, ale na sebevraždu jsem dokázal myslet. Když jsem šel přes přechod na křižovatce, jel zrovna „Hanzalík“ a já jsem si řekl, že to asi bude vysvobození. Postavil jsem se čelem k němu a jen čekal. Náhle mě někdo strhl a odhodil na stranu. Nevěděl jsem, kdo to je. Brečel jsem jak nemluvně, objímal ho a tlačil se k němu a nepustil ho. Náhle jsem se na něho podíval a nevěřil svým očím…byl to Petr z devítky. Ten, co se o nikoho nezajímá. Ten, co je namakanej jak kulturista. Ten, co se tváří, že nikoho nepotřebuje. Náhle se mě zeptal: „Co děláš, ty blázne?“ Podíval jsem se na něho a řekl: „Já…já


22

duben/2007


23

duben/2007

už nemůžu…“ Všechno jsem mu pověděl. Koukal na mě a nechtěl tomu věřit. A pak mi řekl: „Hele, víš co? Zítra jdi normálně do školy a až tě opět zastaví, tak se neboj, já ti budu krýt záda.“ Další den jsem tedy šel normálně do školy. Strašně jsem se bál, co vůbec bude, jestli to bude dobré nebo špatné. Přicházel jsem pomalu k hlavním dveřím a už je viděl. Klepal jsem se. Ten s tím divným hlasem ke mně přicházel a už se napřahoval, že mi bezdůvodně jednu vrazí. Já už jsem si pomalu na tu bolest zvykl a celý ten měsíc si říkal, že si nějak musí asi upevnit svoje ego. Když už jsem zavíral oči, slyšel jsem, jak ten poďobaný vzadu zakřičel: „Au!“ Ten s divným hlasem se otočil a po dobře mířené ráně padal k zemi. Za postavou toho sígra se objevila postava Petra. Popadl oba lotry a řekl mi: „Jdi a otvírej dveře až do ředitelny.“ Oni se mu chtěli vyvlíknout, ale držel je tak silně, že se ani nepootočili a měli z toho až šlince na rukou. Došli jsme až do ředitelny a jako v akčním filmu je hodil na kolena ředitelovi na zem před stolek. Ředitel vstal a nevěděl, o co kráčí a co si to ten týpek vůbec dovoluje. Chtěl na něho křičet, ale Petr jen řekl, že já vše vysvětlím, ať se nebojím a řeknu řediteli vše, co jsem řekl jemu. Vše jsem pověděl. Ředitel později osobně poděkoval Petrovi a představil ho našim. Máma mu v slzách moc děkovala, nabízela nějakou odměnu. Ale on řekl, že nic nechce, že ví jaké to je a odešel. A už jsem ho vícekrát ve škole nepotkal, abych i já mu řekl „děkuju“. Asi se mi vyhýbal. Viděl jsem ho pořádně až na konci školního roku. Tamty sígry poslali na dva měsíce do polepšovny a na naší základku už se nevrátili. Prý je poslali do nějaké zvláštní školy. Když jsem byl větší, něco z toho ve mně zůstalo. Měl jsem silné deprese a strach z různých věcí, ale pomohla mi vždy myšlenka na Petra, že i on se z toho dostal. Šel jsem v jeho stopách a jedl a posiloval. Nakonec jsem přerostl všechny v naší třídě, vzbuzoval respekt a pomáhal slabším. A nyní…jsem herec, mám rodinu, kterou miluji, a vychovávám dvě děti tak, aby z nich nebyli takoví ubožáci jako ti kluci, a hlavně je vedu k tomu, aby se uměli za sebe postavit sami a byli silní. Aneta Mlynářová

do školy těším, ale už ne na nové, dosud nepoznané, ale na získané přátele a nové zážitky s nimi. Jaká jsem byla a jak jsem se během školní docházky změnila? První stupeň vnímám z jakési mlhy. Byla jsem malé děvčátko s mnoha ideály a sny. Jak jsem vyrůstala, tak mi škola další a další sny brala. Zpočátku jsem chtěla být vším, ale nyní si plně uvědomuji, že to nelze. Místo snů, které odpluly, přišly nové informace, ale také i nové inspirace. Mým životem prošlo, prochází a bude procházet i nadále mnoho učitelů. Někteří dobří a někteří horší. Možná je těžké posoudit dobrého a špatného učitele. Ale to je těžké v jakémkoli povolání. U učitelů soudím na jejich kvalitu podle toho, co mi dali a jak se ke mně chovali. Mým životem prošlo za devět let hodně dovedných učitelů. Dokázali mě něco naučit, vyjít občas s mou přidrzlou povahou a také mě dokázali, alespoň částečně, pochopit a za to si jich vážím. Ve třídě jsme takoví věční rivalové, ale přitom přátelé. A to je fajn. Jsem ráda, že jsem mohla být v této třídě. Spolužáci mě posunuli zase o kus dopředu, ale abych pravdu řekla, už se těším na nové lidi a novou školu. Škola nikdy nikoho nedokáže naučit lidskosti a citu. Těmto a dalším lidským vlastnostem se učíme po celý život a ovlivňuje nás mnoho věcí a lidí kolem nás. Je to zejména rodina a prostředí, ve kterém žijeme. Škola je hlavně o stresu a rychlém životním stylu. Občas se učíme, co v běžném životě nikdy nepoužijeme, a myslím si, že oblíbenou hlášku učitelů: "Ale musíš mít přece alespoň všeobecný přehled!", nikdo z nás puberťáků nebere vážně! Podle mě škola pomáhá spolu s rodinou vytvořit určitý základ pro život, ale záleží jen na osobnosti a píli člověka. Převážně jen na něm záleží KDY, JAK A JAKÝM SMĚREM se vydá. A kam až to dotáhne. Záleží také i na náhodě, stejně jako na štěstí. Takže základní škola je pro člověka samostatná devítiletá kapitola života, která přitom vplyne do dalších etap.

Mých devět školních let

Není to tak dlouho, co byl do naší školy umístěn ping-pongový stůl. Pingpongový stůl je každou přestávku plně využíván. O přestávce se tam schází žáci z prvního i druhého stupně, i když většinu nadšenců tvoří spíše ti nejstarší. Tato novinka má na škole velký úspěch a myslím si, že je to lepší využití přestávky než např. honění se po chodbě nebo dělání nepořádku ve třídě. Možná jediným malým

Původně jsem chtěla psát na téma „Humorný školní zážitek“. Pořád jsem přemýšlela, lámala si hlavu a pátrala ve svých denících. Jenže nic mi nepřišlo dost dobré. Tak jsem se rozhodla neopustit školní téma úplně, jen ho částečně pozměnit. Tak tedy nezavírejte časopis, protože právě začínáme. 1. září 1998 jsem poprvé vstoupila na školní půdu. Byla jsem celá nedočkavá a natěšená. Ale teď, když už se blíží mé působení na ZŠ pomalu ke konci? Jít do školy jsem každodenně nucena křikem budíku. V podstatě se i teď po devíti letech

Aneta Benešová

NÁZORY, UDÁLOSTI, KOMENTÁŘE

Ping-pong


24

duben/2007

problémem je to, že o přestávce sice dozor je, ale pro nás starší, kteří máme odpolední vyučování, by nebylo špatné mít dozor i na delší přestávku před „odpolkem“. Ale brzy se snad udělá pěkné počasí, a tak doufám, že budeme moci začít využívat ping-pongový stůl ve venkovním areálu školy. Možná ještě jedním přáním nás všech by bylo umístění pokud možno ještě jednoho stolu, a to třeba na tom samém patře na druhé straně! Jsem si jistá, že by byl i tento stůl hodně využíván!!! Petra Stehnová

Globální oteplování V současné době je realitou globální oteplení. Země se neustále více a více ohřívá, častější jsou bouře, záplavy i sucha. Koncentrace oxidu uhličitého stoupla v důsledku spalování fosilních paliv a průmyslového rozvoje o 30% a je na nejvyšší úrovni za posledních 450 000 let. Stejně tak stouply od počátku průmyslové revoluce koncentrace metanu na 145%. A množství oxidu dusného stouplo o 15%. Můžeme však doufat, že jde o přechodné období, které za nějakou tu stovku let skončí v důsledku vyčerpání zásob fosilních paliv. Vypouštění oxidu uhličitého do atmosféry skončí a příroda sama začne snižovat koncentrace skleníkových plynů. Paradoxem je skutečnost, že vypouštěním skleníkových plynů si vlastně prodlužujeme krátkou dobu meziledovou a oddalujeme příchod doby ledové, k níž naše planeta neodvratně spěje. Navíc, když se vrátíme do hluboké minulosti, kdy život vznikal, množství oxidu uhličitého se od té doby snížilo na pouhých 5%! V důsledku současného oteplování se předpokládá vzestup teploty v tomto století až o 6°C. To by znamenalo obrovské klimatické změny, posun podnebných pásem až o 500 kilometrů a vzestup mořské hladiny o desítky metrů. Proces oteplování by se měl zastavit po roce 2010, kdy by podle katastrofických scénářů měly zkolabovat oceánské proudy, včetně Golfského. Do roku 2020 by pak mělo nastat prudké ochlazení a Země by se postupně začala zaledňovat. Celý proces by však měl trvat další stovky až tisíce let. V současné době se pohybujeme v relativně krátkém meziledovém období o trvání asi 12 000 let, které se blíží ke konci. Lidská civilizace si však snad dokáže s nastávajícím příchodem ledu poradit, a i když se drasticky sníží plocha obyvatelné pevniny a sníží se počet druhů rostlin a živočichů, pár tisíc let určitě vydrží. Horší situace by ovšem nastala, kdyby se zopakoval scénář doby ledové, která postihla Zemi před 2,5 miliardami let a rovněž před 800 miliony let, kdy Zemi pokryla vrstva ledu vysoká několik kilometrů.


25

duben/2007

A jak dlouho to všechno může trvat? Podle počítačových modelů bude nová doba ledová trvat „jen“ dva až 10 milionů let. Potom se začnou kontinenty přesouvat na jih, postupně se spojí a vytvoří nový superkontinent, v mnohém podobný bývalému kontinentu, pokrývajícímu Zemi před třemi sty miliony let, zvanému Pangea. Ondřej Malý

DOMÁCÍ NÁSILÍ Násilí, a nejen to domácí, je jev, se kterým se setkáváme stále ještě dost často. Zaobíráme-li se jím, je důležité znovu připomenout, že obětí se může stát kterýkoliv z členů rodiny. Může se tedy jednat o formu násilí, kterého se dopouštějí ženy na mužích, muži na ženách, osoby stejného pohlaví žijící ve společném svazku, rodiče na dětech, ale také generačně - děti popř. dospívající na svých rodičích. Co se vlastně považuje už za násilí? Myslíte si, že když vám rodiče dají facku za některé vaše prohřešky, už vás nějak týrají? Já si myslím, že ne. Každý z nás jednou potřeboval dostat pár facek, aby zase spadl z nebe dolů. Ale zpátky k násilí. Oběť lze tedy obecně charakterizovat jako osobu, která je vystavena psychickému a fyzickému násilí, s podlomeným sebevědomím a s narušenou rovnováhou, kdy násilník je posedlý hledáním chyb a nedostatků v chování oběti, a tím vytváří pro sebe důvod k trestání této osoby. Osobně jsem bohužel jednou byla svědkem napadení jedné své známé. Párkrát jsem ji potkala a ona vypadala, jako by ji někdo zbil. Zeptala jsem se jí na to a ona "statečně" odvětila, že jen upadla na schodech. Několikrát se to opakovalo, a tak jsem se jí nabídla, že jí ty schody opravím tak, aby na nich nepadala. Jen se tomu smutně pousmála a dělala jakoby nic. Až jednou vyšla s pravdou ven. Její muž ji bije. Je to šok, ale co s tím? Já nemám právo se do toho vměšovat, ale chtěla jsem jí za každou cenu pomoct. Samozřejmě padaly otázky proč, jak, kdy, kde, co rozvod, atd. Všechna běžná řešení byla pro známou jeden velký problém. Když ho udá, najde si ji, a až ho opustí, zabije ji. Když se odstěhuje k mamince, vyvraždí celou její rodinu. Bránit se fyzicky, na to nemá sílu. Odstěhovat se? A co děti? Její problém se stále stupňoval, až se jednou konečně rozhodla řádně zakročit. Odstěhovala se, když byl její muž v práci, a nechala mu tam jen jeho osobní věci a vzkaz, že jestli po ní bude pátrat, tak si jej najdou její kamarádi a ti s ním zatočí, jak si zaslouží. Pomohlo to. Nejdřív se bála o sebe a o děti, ale pak nastala fáze úlevy a uvědomění si vlastní svobody a práv. Nato se ale dostavila deprese ze samoty a pak návrat k svému muži v domnění, že si uvědomil, oč přichází, a změnil se. On ji však týden po


26

duben/2007


27

duben/2007

návratu opět zbil. Co z toho plyne? Komu není rady, tomu není pomoci. Absolutně jsem ji nechápala. Mně tohle muž udělat, tak s ním nejsem ani minutu. Odstěhovala se pak od něj ještě dvakrát. A pak se opět vrátila. Nechala si od něj všechno líbit a namlouvala si, že by ji nikdo jiný nechtěl a podobné nesmysly. Nechala se mlátit, a i když měla možnosti řešení, nevyužila toho. Tolik rad, co jí každý dával,...a ona? Pak se odstěhovali a já už o ní nemám žádné zprávy, telefonní číslo…nic. Nezbývá mi nic jiného než doufat, že se všechno spravilo. Domácí násilí je strašně komplikovaná věc a opravdu vážný problém. Jde však tomu zabránit, anebo dokonce předcházet mu. Jak? Existuje přece spousta poraden, ale nejjednodušším řešením je nebýt s tím, kdo vás bije a ohrožuje na životě! Braňte se zuby nehty!

Ale hned, když jsem dostala na začátku šesté třídy 4. září 2006 rozvrh hodin, pocítila jsem první změny. Každý den máme šest vyučovacích hodin, na každý předmět jiného učitele, na každou hodinu jdeme do jiné třídy. Navíc nám přibyly čtyři nové předměty: informatika, občanská výchova, dějepis, komunikativní činnosti. K tomu máme o hodně těžší látku a víc starostí. Většině z nás se přechod z prvního stupně na druhý projevil ve známkách jak v žákovské knížce, tak i na pololetním vysvědčení. Ale samozřejmě ne všem, to bych zase lhala. Ale abyste si všichni nemysleli, že na druhém stupni je to jen hrůza, tak to zase ne. Na jednotlivé hodiny si rychle zvyknete. S učiteli je sranda, i když ve známkování jsou přísnější. Koneckonců vy starší jste to zažili a vy mladší to poznáte sami.

Denisa Stodolová

Simona Jadrná

Jak se mohl přesvědčit každý z nás starších, není jednoduché, když člověk musí měnit určité zvyklosti. Takovou velmi významnou změnou je přechod z páté do šesté třídy. Čtyři šesťáci vyjádřili své pocity z této zkušenosti následovně: Přechod z prvního stupně na druhý není zrovna pohádka. Přibyly nám předměty, jako jsou třeba fyzika, informatika, občanská výchova atd. Z deseti předmětů je jich rázem patnáct, což znamená více učení a méně času na zábavu a setkání s kamarádkami. Mezi tím ještě musím stíhat aerobik v Krouně i v Hlinsku a také lidovou školu umění. Počet vyučovacích hodin se zvýšil, a tím pádem i můj příchod domů je pozdější. Než napíšu úkoly a naučím se na další den, je skoro večer. Ale na druhou stranu je mi jasné, že dětství není věčné a s přibývajícími roky přibývá i učení. Veronika Nekvindová

Tak nejdřív bych asi začala prvním stupněm. To byla pohoda: jeden učitel, jedna třída, málo vyučovacích hodin a lehké učení. No prostě paráda.

Hurá! Už nejsem mrně. To byl můj první pocit, když jsem po prázdninách 4. září kráčel do školy. Znáte to. Když chodíte na první stupeň, patříte mezi špunty, na které se ti frajeři z druhého stupně dívají z výšky. A to nejen díky tomu, že jsou o nějaký ten decimetr vyšší, ale také proto, že jsou prostě starší. Nebo že by toho už věděli víc? To mě fakt zajímalo. Co všechno se asi na druhém stupni naučím? Hrozně jsem se těšil na nové předměty, hlavně na dějepis a na přírodopis. Na „národce“ jsme měli jen přírodovědu a vlastivědu, ve kterých se učilo všechno dohromady – přírodopis, dějepis, zeměpis, občanská výchova. A teď mělo být všechno zvlášť a na každý předmět jsme dostali jiného učitele. Z toho jsem měl taky tak trochu obavu. Některé učitele jsem už znal, protože u nás na prvním stupni taky učili, na práci jiných jsem si musel zvyknout. Přece jenom – po „mrňatech“ se toho chce o něco méně než po „frajerech“. Holt za všechno se platí. Být frajerem, to si člověk musí zasloužit. Martin Schmied

Přechod z prvního stupně na druhý se mě celkem nedotkl. Ale přece jen nastalo několik změn. Například máme nové předměty, tím nám přibylo víc hodin, což má za následek to, že pokud máme šest hodin, končíme ve dvanáct padesát a my dojíždějící nestíháme oběd, protože by nám ujel autobus. Za pět let školní docházky jsem si určitá jídla oblíbila, a tak mě někdy mrzí, že je musím oželet, a proto je navrhuji do jídelníčku alespoň doma.


28

duben/2007

Také se nám střídají učitelé, musíme si zvyknout na to, že každý látku vykládá svým stylem, má jiný způsob zkoušení, někdo je přísnější, jiný mírnější. Nové je i stěhování po každé hodině do jiné třídy a také to, že při tělocviku jsme rozděleni. To jsou asi všechny změny, které vidím mezi prvním a druhým stupněm. Ale nic z toho mi nevadí. Změny mám ráda a rychle si na ně zvykám.


29

Anketa:: Anketa Nejúspěšnější sportovec 2006 podle našich žáků:

Kristýna Pešková

Ze Škrobáčk Škrobáčkovy áčkovy krabičky: krabičky:

ŠKROBÁČEK

Ve schránce našeho redakčního týmu se objevily první vzkazy od vás, našich čtenářů. Dva z nich požadují, abychom zveřejňovali více perliček ze žákovských knížek a vtipů. Třetí vyjadřuje přání, zda by nemohl být ve škole výtah, který by děti vozil, aby nemusely šlapat tolik schodů. Děkujeme za vaše podněty a těšíme se, že se příště objeví více názorů.

VYMALUJ A DOKRESLI OBRÁZKY Průzkum:

Bez čeho byste si nedokázali nedokázali představit Velikonoce? Eva, Praha. – Bez pomlázky. Neznámá žena, žena, asi 23 let, Praha. – Nevím. Dominik Bělský, Bělský, 5. tř. – Nedokázal bych si představit Velikonoce bez vyplácení holek. Tomáš Spilko, Spilko, 4. tř. – No, bez pomlázky. Paní učitelka Urbanová – Nedovedla bych si představit Velikonoce bez tradičních věcí, které k nim patří, bez velikonočních vajíček, bez pomlázky, chlebíčků a volného dne. Připravily Sára Giansanti a Nicolle Nováková

duben/2007


30

duben/2007


31

duben/2007

Připravila Sára Giansanti

HÁDANKY, TAJENKY, RÉBUSY, VTIPY, RECEPTY Potká starší paní na ulici plačícího chlapečka. “Co se ti stalo?" ptá se ho. “Já jsem se ztratíííl!” “No, to nic,” chlácholí ho. “A svoji adresu znáš?” “Znám. Franta zavináč volný tečka cezet.”

Recept z dětské kuchařky

ANGLICKÁ KŘÍŽOVKA

Sedí panna na hrádkách v devatero kabátkách a těm kdo ji svlečou, slzy z očí tečou. Samo to do jámy vleze, a kdyby přišlo tisíc koní, nevytáhnou toho. Mladá je velká, stará je malá.

Brzy ráno drahokam. Kde je? Byl tam, není tam. Kdo to dělá, nechce to, kdo to koupí, nepotřebuje to, kdo to potřebuje, neví o tom.

Řešení hádanek: (elubic, níts, akčívs, asor, vekar)


32

duben/2007

NĚMECKÁ KŘÍŽOVKA T


33

duben/2007

Vyluštěte si sudoku

černý také jistý šest jít proč dort leden pod vpravo víkend prázdniny

Přijde Usáma bin Ladin k nebeské bráně. Vykoukne sv. Petr a povídá: "Hele, Ladine, nezlob se, ale ty dovnitř nemůžeš, ty jsi zabil moc lidí a to je proti našim zásadám.“ A Ladin na to: " Víš, já vlastně ani nechci dovnitř, já jsem ti jen přišel říct, že máte 10 minut na evakuaci." Přijde manžel z práce, otevře ledničku, podívá se dovnitř a vztekle práskne dveřmi. Na druhý den zase přijde z práce, podívá se do ledničky a práskne dveřmi: "Už zase!!!" Třetí den přijde z práce, otevře ledničku a volá: "Marie, já tě zabiju, jestli v té ledničce nebudeš zhasínat světlo!!" Farmář pěstuje na poli melouny a každou chvíli se mu stane, že mu děti nějaké ukradnou. Tak přemýšlí, jak by těm krádežím zamezil. Jednoho dne dostane nápad. Vyrobí ceduli, na které je napsáno: "Jeden meloun na poli je napuštěn jedem!" A zapíchne ji na kraj pole. Od té doby se opravdu melouny přestanou ztrácet. Farmář z toho má velkou radost, ale jednou takhle jde kolem svého pole, podívá se na ceduli a na ni je dětskou ručkou dopsáno: "Teď už dva!"

Na tomto obrázku se zdá, jako by se kolo mírně otáčelo nebo chvělo. Pokud začnete pohybovat hlavou pomalu ve směru k obrázku a zpátky, začne se vám zdát, že se prostřední kruh začal otáčet.


34

duben/2007


35

duben/2007

Optické iluze

NÁŠ KOMIKS

Najdete cestu od jednoho srdce k druhému?

Trubka s míčkem Představte si, že jste uvězněni v místnosti bez oken. Uprostřed té místnosti je v podlaze zapuštěná lešenářská trubka, jejíž vyčnívající část je dlouhá přesně 30 cm. Na jejím dně leží pingpongový míček, ke kterému je připevněn klíč od dveří. Jste úplně nahý(á) a u sebe máte jen tyto věci: srdcové eso, jednu sušenku a tkaničku od bot. Jak dostanete míček s klíčem ven z trubky?

Kreslí Lucie Vtípilová

Řešení úkolu: Co to je? – Brát si někoho na mušku. Správné odpovědi jsou b, d. Brousit si zuby. Správná odpověď je c.

. Vydává Základní škola v Krouně, PSČ 539 43, 469341115 e-mail: [email protected], http://www.zskrouna.cz, ročník XIV.

Redakční rada: N. Nováková, S. Giansanti, A. Mlynářová, P. Stehnová, L. Vtípilová, L. Svobodová, O. Malý, A. Benešová, D. Netolická, D. Stodolová, Mgr. Petr Schmied Illustrations: Lucie Vtípilová, Tereza Brožková Kopírování či jiné používání jakékoliv části bez souhlasu vydavatele je zakázáno.

Listopad2007


36

duben/2007

&&&&& Žofka křížovka &&&&& Konečně se blíží doba, kdy budeme moci alespoň do zemí Evropské unie jezdit bez kontrol na hraničních přechodech. Uskupení zemí, které mezi sebou zrušily hraniční kontroly osob, se nazývá …… (1. část + 2. část tajenky) a Česká republika by do něj měla vstoupit 1. ledna 2008.

VODOROVNĚ: A. Nejvyšší kontrolní úřad (zkratka); spojka; druh veslice. – B. Násobná jednotka el. napětí; tlukot srdce. – C. Anglicky „dub“; větévka, kterou rolníci popoháněli tažná zvířata; čínské město. – D. 1. část TAJENKY; nebezpečná a často smrtelná nemoc. – E. Středověká chemie; zábrany. – F. Druh vodíku; citoslovce vyzývající k tichu. – G. Vzdušný obal Země; opuchlina. – H. Slabé; český písničkář. – I. Značka elektroniky; starší vztažné zájmeno; anglicky „hledat“. SVISLE: 1. Malá obec. – 2. Keramický výrobek; iniciály českého herce (Četnické humoresky). – 3. Značka výrobce módy; shluk lidí. – 4. Nakopírovaný tvor; stavební tvárnice. – 5. Označení nedalekého okresního města; první čsl. prezident; bývalý výrobce jízdních kol. – 6. Římsky 4; předložka; obyvatel evropského státu; přístroj na sušení vlasů. – 7. Zkratka „obchodní akademie“; islandský zápor; citoslovce povzdechnutí. – 8. Chemická značka kyslíku; mušle; označení obsahu nebo povrchu. – 9. Číslovka; teplé punčochové kalhoty. – 10. Iniciály anglického spisovatele (napsal např. Dobrodružství Toma Sawyera); polní plevel; obdělávaný pozemek. – 11. Zkratka arabského státu (hlavní město Abu Dhabí); kuchyňský tuk. – 12. 2. část TAJENKY. – 13. Rychlý běh koně. Pomůcka: C. Ao. – I. An. – 7. Nei. Pokud jste správně vyluštili tajenku dnešní křížovky, napište její znění spolu se svým jménem a třídou na kousek papíru a do 15. května ji zaneste p. uč. Schmiedovi. Ze správných odpovědí vylosujeme výherce, kteří obdrží drobné ceny.

Bleskáč (naše interview)

Recommend Documents