Blatov a Xaverovský háj

Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu

Blatov a Xaverovský háj CZ0110142

1. Základní identifikační a popisné údaje 1.1 Základní údaje Název: Blatov a Xaverovský háj Kód lokality: CZ0110142 Kód lokality v ÚSOP: 2502 Rozloha (ha): 213,885 Biogeografická oblast: kontinentální Zařazení EVL na evropský seznam: 2008/25/ES Zařazení EVL na národní seznam: nařízení vlády č.132/2005 Sb., příloha 1

1.2 Způsob zajištění ochrany Zvláště chráněná území (ZCHÚ) Celková rozloha ZCHÚ (ha): 160,8112 Relativní rozloha ZCHÚ (%): 75,2 Specifikace ZCHÚ Kód ÚSOP 737 736

Kategorie PP PR

Název Xaverovský háj Klánovický les - Cyrilov

Ochranné pásmo zvláště chráněného území (OP ZCHÚ) Celková rozloha OP ZCHÚ (ha): 6,9846 Relativní rozloha OP ZCHÚ (%): 3,3 Poznámkové pole ke způsobu zajištění ochrany Navrhovaná kategorie ochrany PP a PR. Smluvní ochrana dle § 39 ZOPK NENÍ Základní ochrana dle § 45c, odst. 2 ZOPK Celková rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (ha): 46,0892 Relativní rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (%): 21,5

Jiná území chráněná podle národní legislativy, evropské legislativy nebo mezinárodních úmluv v překryvu s EVL Ptačí oblasti NEJSOU

1.3 Územně správní příslušnost Hlavní město Praha Dotčené obce Praha

Dotčená katastrální území Běchovice, Dolní Počernice, Horní Počernice, Klánovice

1.4 Stručná charakteristika území Ekotop Západní část velkého lesního celku na východním okraji Prahy, mezi městskými částmi Klánovice a Horní Počernice.

Geologie: Horninové podloží tvoří ordovické břidlice a pískovce. Ty jsou na východní části území překryty málo mocnými písčitými až slepencovými rozpadavými uloženinami peruckých vrstev svrchní křídy. Nepropustné ordovické břidlice způsobují stagnaci srážkové vody v depresích. Na bázi peruckých vrstev je vázán zvodnělý horizont, který se na výchozech projevuje prameny. Geomorfologie: Severovýchodní okraj Pražské kotliny, která tvoří střední část Říčanské plošiny. Na severu posléze terén spadá do Polabské nížiny. Reliéf: Je značně plochý, dosahující výšek v průměru okolo 250 m n. m. (maximum je 267 m na kótě Háj v Xaverovském háji, minimum je 242 m při hrázi rybníka Koupaliště). Mikroreliéf terénu místy zpestřují menší terénné nerovnosti (například v Z části Klánovického lesa) vzniklé v minulosti jednak těžbou písku (nevelkého rozsahu) či jinou antropickou činností (například odvodňovací příkopy v lesních porostech, či zrašelinělé deprese podél železniční trati), jednak jde o menší deprese podél vodních toků. Poněkud svažitější terén je v Xaverovském háji, kde se terén směrem k rybníkům (rybník Koupaliště a přilehlé vodní plochy) svažuje a relativní převýšení se zde pohybuje okolo 25 metrů. Pedologie: Půdy jsou lehké, převážně písčité a písčitohlinité, typově se řadí k hnědým půdám, v místech akumulace vody blíže povrchu dochází k oglejení a místy k rašelinění půd. Krajinná charakteristika: Lesní komplex s dominantními acidofilními doubravami a chudými dubohabřinami s reliktem bezkolencové louky na pramenném horizontu. Z historických záznamů je známo, že oblast nebyla souvisle zalesněna, na území lesního komplexu se nalézalo několik vesnic, které po jejich zániku během třicetileté války pohltil i s okolními polnostmi les. V posledních několika málo desetiletích je patrné velmi výrazné rozpínaní zástavby rodinných domků a útlum zemědělské činnosti. V minulosti ve východní části EVL do území zasahovalo několik golfových tratí z přilehlého golfového klubu (viz například letecké snímky z padesátých let na geoportal.gov.cz), které byly následně zalesněny. Vodní plochy jsou v území zastoupeny minimálně, jediné významnější vodní plochy jsou v severní části území (rybník Koupaliště a sousední rybník u Svépravic a vodní nádrž v SZ části Klánovického lesa). Součástí EVL je i menší park přiléhající k vile, při severovýchodním okraji Xaverovského háje. Biota Hlavním biotopem komplexu jsou vlhké acidofilní doubravy as. Molinio arundinaceae-Quercetum (L7.2). Na suchých místech přecházejí suchých acidofilních doubrav as. Luzulo-Quercetum (L7.1). Druhové složení obou typů doubrav je chudé a monotónní. V bezkolencových doubravách se často vyskytují bříza bělokorá (Betula pendula) i bříza pýřitá (Betula pubescens) a místy i několik dalších chladnomilnějších druhů rostlin, což je z hlediska celkově teplé Velké Prahy floristicky pozoruhodné. Na hlubších, ale ne příliš vlhkých hnědozemích se vyskytují lipové doubravy (Tilio-Betuletum) patřící již do dubohabřin (L3.1). Jejich bylinné patro je rovněž nepříliš bohaté, zde dominuje lipnice hajní (Poa nemoralis). Druhově bohatší černýšové dubohabřiny (Melampyro nemorosi-Carpinetum) se vyskytují pouze maloplošně. Malé druhové bohatství bylinného patra lesních porostů je místy způsobeno i tím, že část lesů vznikla druhotně v místech zaniklých středověkých vsí a část lesních porostů vznikla v pozdějších dobách i zalesněním zemědělské půdy. V úzkém pruhu lesa přiléhajícího k rybníku na severním okraji Xaverovského háje se vyskytuje nepříliš zachovalý údolní jasanovo-olšový luh (Pruno-Fraxinetum) (L2.2). Na obnaženém dně a v pobřeží navazujících rybníků (rybník Koupaliště) rostly kosatec žlutý (Iris pseudacorus) a vzácný šáchor hnědý (Cyperus fuscus), rybníky ale jsou rybářským revírem a trpí silnou rybí obsádkou, zároveň jsou využívány jako koupaliště. V závěru rybníka se vyskytují porosty vodních makrofyt s bublinatkou jižní (Utricularia australis). V jižní části komplexu je zahrnuto několik tůněk podél železniční trati vzniklých při její stavbě. Zde se vyvinula mezotrofní a místy až rašelinná společenstva, např. rašeliník bodlavý (Sphagnum cuspidatum), violka bahenní (Viola palustris) a kozlík dvoudomý (Valeriana dioica) v mozaice s mokřadními vrbinami. V tůňkách (jak podél železniční trati, tak i ve vodní nádrži v SZ části Klánovického lesa) se krom běžného okřehku menšího (Lemna minor) vyskytuje opět bublinatka jižní (Utricularia australis). Botanicky proslulé byly zdejší vlhké louky, z nichž však do současnosti zbyly jen degradující zbytky. Do komplexu byla zahrnuta z důvodů ochranitelnosti pouze bezkolencová louka (T1.9) severně železniční trati, kde se vyskytuje značné množství chráněných a ohrožených druhů jako kosatec sibiřský (Iris sibirica), hořec hořepník (Gentiana pneumonanthe, v současnosti však nezvěstný), srpice barvířská (Serratula tinctoria), mochna bílá (Potentilla alba), vrba rozmarýnolistá (Salix rosmarinifolia) a jarva žilnatá (Cnidium dubium). Další zbytek hodnotné bezkolencové louky se nachází zhruba ve středu komplexu. Zahrnuty jsou také segmenty ovsíkových luk (T1.1), jedná se však o druhově chudé, nepříliš hodnotné porosty vzniklé zatravněním orné půdy. Při západním okraji Klánovického lesa (lem podél tohoto okraje) se fragmentárně zachovaly porosty na píscích, které z části zasahují do přilehlkého úhoru. Porosty se značně mezernatým pokryvem a částečně udržované pojezdy mechanizace směrem ke trati hostí ze vzácnějších druhů například Centaurium erythraea, Filago arvensis, Spergula arvensis a další druhy vyhledávající kyselé, převážně písčité substráty. Ojediněle zde vyskytuje i Lythrum hyssopifolium. Zoologicky je území poměrně dobře prozkoumané, zejména z hlediska entomologického či arachnologického, ze známnějších druhů se zde vyskytuje například krajník hnědý (Calosoma inquisitor) a k. pižmový (Calosoma sycophanta), vodouch stříbřitý (Argyroneta aquatica), území je locus classicus hrabalky Arachnospila bohemabnormis. Z dalších ochranářsky cenných živočichů zde byl nalezen tesařík obrovský (Cerambyx cerdol),

modrásek očkovaný (Maculinea teleius) a m. bahenní (M. nausithous). V mokřinách podél trati byly zaznamenány kuňka obecná (Bombina bombina), čolek velký (Triturus cristatus) či skokan štíhlý (Rana dalmatina); z dřívějších dob je z prostoru Klánovického lesního komplexu udáván i zmije obecná (Vipera berus). Území hostí běžnou ornitofaunu lesních území, ze vzácnějších druhů se zde vyskyztují například krahujec obecný (Accipiter nisus), jestřáb lesní (A. gentilis), puštík obecný (Strix aluco), kalous ušatý (Asio otus), krutihlav obecný (Jynx torquilla), datel černý (Dryocopus martius) či skřivan lesní (Lullula arborea), dále byly v lesnaté části území nalezeny tři druhy netopýrů: vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros), netopýr černý (Barbastella barbastellus) a n. velký (Myotis myotis).

2. Stav EVL a předmětů ochrany 2.1 Předměty ochrany a jejich cílový stav Stanoviště Kód předmětu ochrany: 6410 Název předmětu ochrany: Bezkolencové louky na vápnitých, rašelinných nebo hlinito-jílovitých půdách (Molinion caeruleae) Rozloha (ha): 1,4549 Relativní rozloha (%): 0,68 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: dobrá hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Pravidelným managementem (kosení jednou ročně, ve vlhkých letech jsou možné i dvě seče) zlepšit stávající stav lučních porostů a udržení druhově bohatých porostů bezkolencových luk s ohledem na populace zvláště chráněných a ohrožených druhů, jak rostlin (fázové posuny seče), tak i živočichů (nutné uplatnění živných pásů/ploch).

Kód předmětu ochrany: 9170 Název předmětu ochrany: Dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum Rozloha (ha): 29,3085 Relativní rozloha (%): 13,7 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: významná hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Porosty s přirozeným zastoupením dřevin stromového patra, hospodaření s využitím přirozené obnovy. Eliminovat výskyt nepůvodních a invadujících dřevin. Žádoucí je obnovit přítomnost mrtvého dřeva v porostech (ležícího i stojícího).

Kód předmětu ochrany: 9190 Název předmětu ochrany: Staré acidofilní doubravy s dubem letním (Quercus robur) na písčitých pláních Rozloha (ha): 88,363 Relativní rozloha (%): 41,31 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: dobrá hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Prostorově pestré porosty s přirozeným složením stromového patra a odpovídajícím podílem jednotlivých dřevin, žádoucí je ponechávat i odumírající a mrtvé dřevo (jak stojící, tak ležící). Eliminace výskytu geograficky a stanoviště nepůvodních druhů, zejména hojně invadující Prunus serotina.

2.2 Nároky předmětů ochrany Stanoviště Kód předmětu ochrany: 6410 Název předmětu ochrany: Bezkolencové louky na vápnitých, rašelinných nebo hlinito-jílovitých půdách (Molinion caeruleae) Popis nároků předmětu ochrany: Středně vzrůstavé porosty s převládajícím bezkolencem rákosovitým (Molinia arundinacea) a hojnými dalšími travinami – kostřavami (Festuca rubra, F. pratensis), metlicí trsnatou (Deschampsia cespitosa), medyňkem vlnatým (Holcus lanatus), lipnicemi (Poa pratensis, P. trivialis), sítiny (Juncus sp.) a s častým výskytem dvouděložných rostlin. Vyskytují se roztroušeně, místy vzácně (např. Českomoravská vysočina) od planárního po submontánní stupeň. Jsou to střídavě vlhké louky na glejích, často na odvodněných rašelinných půdách. Zásobení živinami je spíše podprůměrné, bez závislosti na půdní reakci. V aluviích toků obsazují vyšší stupně aluviálních teras a jsou adaptovány na střídavě vysýchavý vodní režim (letní přísušek koncem léta). Optimální seč je jednou za rok, nehnojí se. Kulturnější typy (Succiso-Festucetum, Selino-Festucetum, Serratulo-Festucetum) je nutné kosit pravidelně 1x/rok. Porosty s bezkolencem (Molinion caeruleae, Junco-Molinietum) je možné kosit s občasnou jednoletou

přestávkou. Porosty bez bezkolence (Sanguisorbo-Festucetum) se mohou sekat i 2x/rok, jinak dochází k sukcesním změnám a ochuzování společenstva. Biomasu nutno vždy sklidit (možno usušit a spálit na určených místech). Vhodný je fázový posun seči (z roku na rok) kvůli dozrávání semen vzácnějších druhů rostlin (např. hvozník pyšný Dianthus superbus, rod mečík Gladiolus, hořec hořepník Gentiana pneumonanthe, kosatec sibiřský Iris sibirica). Vhodné a přípustné je velmi extenzivní přepásání na podzim. Časná seč některé druhy poškozuje a oslabuje bezkolenec (to ovšem může být u zarůstajících neudržovaných porostů žádoucí). V případě výskytu bolševníku velkolepého (Heracleum mantegazzianum) a jiných invazních druhů je nutná jejich likvidace.

Kód předmětu ochrany: 9170 Název předmětu ochrany: Dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum Popis nároků předmětu ochrany: Toto stanoviště zahrnuje několik typů dubohabřin a jde o široce pojatou jednotku, vyskytující se v 1. - 3. lesním vegetačním stupni. Dominantně zastoupenými přirozenými dřevinami jsou dub zimní (Quercus petraea), d. letní (Q. robur), habr obecný (Carpinus betulus) a lípa srdčitá (Tilia cordata), dle podmínek stanoviště s příměsí dalších dřevin (Betula pendula, Acer campestre, A. platanoides, A. pseudoplatanus, Sorbus torminalis). Ve vyšších polohách 3. LVS se přidává buk lesní (Fagus sylvatica) a jedle bělokorá (Abies alba). Dubohabřiny se vyvinuly nejčastěji na živinami bohatých, hlubokých půdách plošin a svahů v teplých oblastech. Keřové patro je v rozvolněnějších lesích dobře vyvinuto, na jeho rozvoj má ale také vliv početnost zvěře. V zapojenějších lesích většinou chybí. V bylinném patře se projevuje výrazný jarní aspekt, pravidelný je výskyt běžných druhů list. lesů (i bučin), dle podmínek se přidávají více či méně teplomilné druhy. Habitat dubohabřin zahrnuje několik geograficky diferencovaných typů daných podmínkami. Hercynské dubohabřiny (biotop L3.1) jsou nejrozšířenější jednotkou, postihující většinu teplých oblastí Čech a okraj Českého masívu. Vyskytují se od nížin po pahorkatiny, kde jsou v nejvyšších polohách na kontaktu s bučinami. Polonské dubohabřiny (L3.2) zaujímají nížiny a pahorkatiny severní Moravy a vyznačují se výskytem na těžších vlhkých půdách, na jaře zamokřených, s výskytem vlhkomilných a boreálních druhů. Karpatské dubohabřiny (L3.3) jsou v rámci tohoto habitatu zastoupeny hlavně na střední a východní Moravě, na jihu mimo nejteplejší oblasti. V našich podmínkách jsou dubohabřiny dlouhodobě člověkem ovlivňované. Porosty se obhospodařovaly většinou jako lesy nízké a střední, s využitím dobré pařezové výmladnosti habru, vedoucí k jeho upřednostňování, spolu s dubem. Po ukončení výmladkového hospodaření došlo k silnému zapojení přerostlých habrových pařezin na úkor dubu a vymizení mnoha světlomilných, často vzácných druhů rostlin a bezobratlých. Neméně významným jevem je převod lesů na jehličnaté kultury, problémem je šíření invazních dřevin (akát, pajasan) a bylin (ruderalizace vlivem spárkaté zvěře). Pro zachování stanovišť dubohabřin je důležité především nerozšiřování umělých kultur jehličnanů a nepůvodních dřevin, především smrku. Druhové složení porostů je nutné udržovat v přirozené formě, místy je velmi žádoucí omezování invazních dřevin jako akát či pajasan. Na lesních typech, kde je součástí přirozené skladby také jedle, je vhodné její současný podíl zachovat, případně zvýšit. Pro zlepšení podmínek v porostech a zachování výskytu vzácných druhů je potřebné prosvětlování porostů probírkami, hlavně přerostlých starých pařezin a udržení či obnova lesa nízkého či středního. Ve vybraných chráněných územích by měly být alespoň v některých porostech obnoveny tradiční formy lesního hospodaření. Snížením stavů spárkaté zvěře se může dosáhnout rozvoji keřového patra, omezení ruderalizace porostů a výskytu invazních rostlin.

Kód předmětu ochrany: 9190 Název předmětu ochrany: Staré acidofilní doubravy s dubem letním (Quercus robur) na písčitých pláních Popis nároků předmětu ochrany: Biotop L7.2 vlhké acidofilní doubravy se vyskytuje v oblastech mělkých terénních sníženin, bezodtokových úžlabin a plošin v nížinách a pahorkatinách převážně mezi 200 a 400 m. n. m. Výše se může vyskytovat v mělkých sníženinách v pásmu acidofilních bučin. Půdy jsou střídavě vlhké, silně kyselé, s tvorbou kyselého surového humusu, v období léta a podzimu silně vysychající. Dominantou stromového patra je v přirozených porostech dub letní (Quercus robur). Doprovodnými dřevinami jsou nejčastěji dub zimní (Quercus petraea), bříza bělokorá (Betula pendula), b. pýřitá (B. pubescens), borovice lesní (Pinus sylvestris), jedle bělokorá (Abies alba), smrk ztepilý (Picea abies), topol osika (Populus tremula) a jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia). Specifické podmínky vlhkých, kyselých a silně vysychajících stanovišť vymezují okruh diagnostických druhů bylinného patra s převahou acidofytů a vlhkomilných druhů. Mnohé porosty tohoto typu stanoviště vznikly pod vlivem dřívějšího lesního hospodaření jako lesní pastva či udržování nízkých a středních lesů. Po opuštění tohoto hospodaření dochází dle vlhkostních podmínek k šíření habru, břízy, buku či olše. Dubové porosty jsou dnes navíc často nahrazovány výsadbami smrku, ekologické podmínky těchto stanovišť jsou navíc vhodné pro pěstování cenných sortimentů borovice lesní, jejíž podíl je na mnoha místech velmi navýšen. Zásadní vliv na zdejší podmínky má také odvodnění a následná expanze vysokých trav a šíření invazních druhů (Impatiens parviflora aj.) vlivem zvěře a přílišného zapojení. K ochraně biotopu vlhkých acidofilních doubrav je nutné zachování, případně úprava vodního režimu tak, aby nedošlo ke zhoršení stanovištních podmínek těchto lesů.

Pro zachování vhodné druhové skladby porostů je třeba omezit zvyšování podílu smrku či borovice lesní nad rámec modelu přirozené skladby. Ochranářský management musí udržovat prosvětlené stromové patro s dominancí dubu, v porostech s výskytem jedle bělokoré vytvářet podmínky pro možnost jejího přirozeného zmlazování a podporovat její zachování alespoň v současném množství, případně její zastoupení zvyšovat. Pro podporu věkové a výškové diferenciace je vhodné uplatnění maloplošného hospodaření s clonnými prvky, obnova porostů musí být dobře chráněna před zvěří. Nároky předmětu ochrany co se týče vhodného lesniho hospodaření jsou víceméně totožné jako u předcházejícího biotopu (dubohabřiny) – tj. podpora přirozeného složení stromového patra, existence světlejších porostů s rozvolněným zápojem, přítomnost mrtvého dřeva (s ohledem na bezobratlé živočichy i obratlovce), aktivně bránit postupující invazi Prunus serotina a akátu v některých okrajových částech.

2.3 Řešení konfliktů při zajišťování požadavků různých předmětů ochrany EVL Konflikt není předpokládán

2.4 Konflikt s jinými ochrannými režimy dle ZOPK Konflikt může nastat mezi ochranou biotopu, který je jedním z předmětů ochrany v tomto EVL (bezkolencové louky), a druhovou ochranou, jak rostlin (především hořce hořepníku a kosatce sbiřského), tak živočichů (především modrásci Maculinea teleius a M. nausithous). V případě bezkolencové louky s Gentiana pneumonanthe a Iris sibirica na západním okraji Klánovického lesa je vhodné plochy s výskytem výše zmíněných druhů kosit mimo běžný termín kosení bezkolencových luk (což je konec června až první polovina července) a pokosit je až po vysemenění rostlin, což je ca v polovině září. Plošky s Iris sibirica je také možné ponechat nepokosené, či ještě lépe, kosit je v několikaletém intervalu (ca 3-5 let). V území byla zaznamenána přítomnost dvou druhů modrásků, které sice nejsou předměty ochrany, ale jinak patří evropsky významné druhy – modrásek bahenní (Maculinea nausithous) a modrásek očkovaný (M. teleius). Pro tyto druhy je živnou rostlinou krvavec toten a z toho důvodu je potřeba hospodaření v lučních biotopech (zejména bezkolencových luk) přizpůsobit i potřebám obou modrásků (především načasování jednotlivých sečí a ponechávání živných pásů, či ještě lépe uplatnit mozaikovitou seč). To se týká především rozsáhlejšího lučního komplexu spojujícího Xaverovský háj a Klánovický les v severní části území.

2.5 Využívání EVL a zhodnocení jeho důsledků pro předměty ochrany Stručná charakteristika a vliv činnosti Většina lesních porostů sice spadá do maloplošných chráněných území (Xaverovský háj a Klánovický les), ale v lesích probíhá běžné lesní hospodaření, lesní hospodářský plán je upravován podle platných plánů péče. V letech minulých zde byly vysazeny porosty nepůvodních či nevhodných dřevin (smrk, modřín, dub červený; resp. porosty s naprostou dominancí borovice lesní), případně tyto dřeviny se vyskytují jako příměs v doubravách či dubohabřinách. Ve střední části se hojně vyskytuje i jasan americký (Fraxinus pennsylvanica). Tyto dřeviny mají nepříznivý vliv na složení bylinného patra. Borovice lesní je zde zřejmě přirozenou součástí stromového patra dominatních lesních biotopů (především doubrav), ale určitě v menším zastoupení, než je tomu v současnosti (přirozeně pouze jako příměs, nikoliv jako dominanta stromového patra). V okrajových částech se vyskytuje borovice vejmutovka, která se (zatím) zmlazuje jen zřídka. Běžné hospodaření se mimo jiné projevuje v minimální přítomností mrtvého dřeva. Vedle druhového složení stromového patra je nutné diverzifikovat i prostorovou strukturu lesa, tak aby jednotlivé lesní části nebyly tvořeny jednou věkovou strukturou, ale aby šlo o různověké porosty s přítomností menších světlin. V posledních letech se při obnově lesa více užívaly přírodě blízké procesy (snaha o přirozenou obnovu původních dřevin) a také je zde patrná snaha o přizpůsobení složení dřevin stromového patra přirozenému stavu (s ± optimálním zastoupením dřevin). Součástí EVL je i bývalý park u dvora Xaverov (na SV okraji Xaverovského háje), v tomto parku je patrná další absence hospodaření (údržby) a zdejší porost tvoří jakousi divočinu. Stávající stav se starými až přestárlými, odumírajícími a rozpadajícími se dřevinami a s přítomností mrtvého (stojícího i ležícího dřeva) je z hlediska ochrany přírody optimální, zejména s ohledem na entomofaunu (zejména Coleoptera). Dubohabřiny v území jsou poměrně chudé, zařaditelné do as. Tilio-Betuletum (byť ve stromovém patře dominuje zejména dub), v podrostu naprosto dominuje Poa nemoralis a naopak chybějí typické druhy dubohabřin náročnější na obsah živin a vlhkost půdy (např. Melica nutans, Hepatica nobilis, Corydalis cava, Melampyrum nemorosum atd.). V lesních porostech v území dochází v posledních době k místy masivnímu šíření severoamerického keře Prunus serotina. Tento invazní druh se ale objevuje i v ostatních typech lesních porostů v území (např. ve vlhkých acidofilních doubravách). Vzhledem k tomu je nutné při doporučeném způsobu hospodaření navíc záměrně tento keř odstraňovat.

V dlouhodobém výhledu je třeba postupně nahrazovat ostatní jehličnany (smrk, modřín, případně vejmutovka) listnáči, tak aby cílovým stavem bylo přirozené složení dřevin ve stromovém patře. K obnově dubu dochází poměrně obtížně, naopak habr, bříza, lípa či babyka se v území obnovují poměrně spolehlivě. Obecně je třeba v lesních porostech ponechávat staré doupné stromy, kvůli hnízdění vzácných a chráněných druhů lesního ptactva (v dutinách mohou být přítomny i některé druhy netopýrů), vhodná je přítomnost i mrtvého dřeva s ohledem na dokladovanou přítomnost některých ohrožených bezobratlých živočichů (například tesaříka obrovského - Cerambyx cerdol). Z polohy na okraji metropole vyplývají možnost převod půdy v nelesních částech přiléhajících k EVL na stavební parcely a následné zastavování těchto ploch stavebních parcel již mimo EVL, ale s lokalitou bezprostředně sousedících se všemi důsledky, které stavební činnost doprovázejí. Lokálním problémem pak mohou být případné stavební úpravy některých staveb v EVL (zejména hájoven). V okolí hájovny Nové Dvory se nacházejí menší plochy kostřavových trávníků písčin, část těchto trávníků je oplocena a slouží jako výběh pro několikahlavé stádo daňků, kteří zde nahrazují potřebnou pastvu ovcí. Významná je rekreační funkce oblasti (jde o jediný rozsáhlý lesní celek v SV části Prahy), která při masovém provádění rovněž destruovat přírodní (resp. přírodě blízké) biotopy. Na východním okraji lokality je záměr obnovit některé části prvorepublikového golfového hřiště (v místech dnes již zalesněných bývalých golfových tratích). Lesní části území jsou hojně protkány lesními a turistickými (značenými) cestami a ty jsou využívány k pěší turistice, cykloturistice, jízdě na koních a jiným, podobně laděným aktivitám. Výrazněji negativní vliv v lesních porostech mohou způsobit především průjezdy terénních motocyklů či čtyřkolek. Vzhledem k tomu, že jde o jediný rozsáhlý lesní komplex v širokém okolí je samozřejmě území během houbařské sezóny hojně využíváno k houbaření, což může negativně ovlivňovat populace vzácnějších hub. Blízkost velkoměsta a osídlení se projevuje i na zvýšené míře přítomnosti nepůvodních druhů (včetně těch považovaných za invazní). V lučních biotopech a na pokrajích lesní cest se hojně vyskytují, místy naprosto dominují, celíky (Soligado gigantea a především S. canadensis). Vzácně v lesním podrostu zmlazují ořešáky (Juglans regia), na druhou stranu se velmi často objevuje (místy v keřovém patře dominuje) severoamerická střemcha pozdní (Prunus serotina). Vedle toho se objevují i jiné nepůvodní druhy, například pámelník bílý (Symphoricarpos albus), a vzácně invadují okolo cest křídlatky (Reynoutria sp.). Naopak jinde poměrně pravidelně a hojně se vyskytující akát (Robinia pseudacacia) je zde relativní vzácností; hojněji se vyskytuje především podél náspu železniční tratě v Klánovickém lese, kde je ale pravidelně Správou železniční a dopravní cesty vysekáván, a také se vyskytuje v okrajových částech Xaverovského háje. Nelesní (luční) biotopy ohrožuje útlum hospodařování nebo naopak intenzivní kosení (několikrát ročně), naopak příznivý je trend převodu orné půdy na trvalé travní porosty, zčásti ale s výhledem pozdější zástavby. Vedle toho (v souvislosti s navazujícími polními kulturami) v okrajových částech lučních biotopů může docházet k eutrofizace (vlivem hnojení a splachu) a také pronikání ruderálních a segetálních druhů do luk (zvláště pokud jsou nějakým způsobem narušeny). Současný management luk není příliš příznívý pro entomofaunu (zejména pro Lepidoptera), živné pásy (resp. mozaikovitá seč) nejsou cíleně ponechávány, dlouhodobě nepokoseny naopak zůstávají hůře dostupná místa: silniční škarpy, okolí melioračních struh, dlouhodobě vlhčí terénní deprese, okolí skupin stromů a remízků. Někdejší podmáčená louka na SV okraji Xaverovského háje (mezi hájem a silnicí) z velké části během posledních 20 let zarostla náletem olší a jasanů, návrat k lučním biotopů není přiliš reálný (i s ohledem na finanční náklady) a nejvhodnější by bylo ji ponechat spontánní sukcesi. Nicméně většina lučních biotopů, které v území jsou, je pravidelně v posledních letech sečena. Rozsáhlé plochy luk mezi Klánovickým a Xaverovským hájem jsou sklízeny strojově (traktorem). Nejcennější část luk (mokřadní louka nad tratí s Gentiana pneumonanthe a Iris sibirica) je v posledních letech pravidelně kosena, převážně ručně, případně lehkou mechanizací, ve vhodném termínu (s ohledem na výše uvedené druhy zůstávají plošky s jejich výskytem nepokoseny) a zároveň zde došlo ke značné redukci křovin (zejména vrb a v sušších částech trnky a dalších zástupců rodu Prunus), vzhledem ke špatné dostupnosti této louky je ale posečená biomasa při okrajích lokality skladována v deponiích a výhledově se může stát zdrojem živin (dusíku) a působit ruderalizaci ve svém okolí. Naopak nepokosena je část mezi touto loukou a západním okrajem Klánovického lesa (úhor), kde je dominantou Solidago canadensis, odtud se tento druh dostává i do nejcennějších částí luk. Vodní a mokřadní biotopy jsou ohroženy ovlivněním vodního režimu a vysoušením (i když v posledních letech hrají nejpodstatnější roli srážkově deficitní období, nikoliv přímá lidská činnost), v rybnících se hospodaří a jsou zde silné rybí obsádky, což nepříznivě ovlivňuje případný rozvoj vodních makrofyt. Vedle toho je největší z rybníků využíván i jako koupaliště se všemi negativy i pozitivními důsledky, které to může přinést (postupná ruderalizace vs. rozvolňování rybničních okrajů a přilehlých travnatých biotopů pro jednoleté a konkurenčně slabé druhy). Jižní část území (Klánovický les) ohraničuje železniční trať (koridor Děčín-Břeclav, předpokládané dokončení této části koridoru je v roce 2015), vliv železnice spočívá v současnosti v nutnosti udržovat železniční trať bez vegetace (zejména dřevin), železniční svršek a jeho nejbližší jsou pravidelně zbavovány náletu dřevin (což je zejména v případě akátu velmi žádoucí, mimo jiné se tak brání pronikání akátu do přilehlých lesních porostů), případně jsou aplikovány herbicidy, což při možném úniku může negativně ovlivnit některé cennější typy vegetace, zejména mokřiny v depresích podél trati.

2.6 Související platné dokumenty ve vztahu k předmětům ochrany dle speciálních zákonů Plány péče Název ZCHÚ: PP Xaverovský háj Autor: Václav Kohlík Schválil: Magistrát Hlavního města Prahy, č.j. S-MHMP-950984/2009/OOP/VII/49 Datum schválení: 25. 11. 2009 Platnost od-do: 1. 1. 2010 - 31. 12. 2019 Název ZCHÚ: PR Klánovický les- Cyrilov (část Klánovický les) Autor: Václav Kohlík Schválil: Magistrát Hlavního města Prahy, S-MHMP-0590480/2011/OOP/VII/364 Datum schválení: 23. 9. 2011 Platnost od-do: 1. 1. 2011 - 31. 12. 2020 Lesní hospodářské plány / lesní hospodářské osnovy Typ dokumentu: LHP Přírodní lesní oblast: 17 Polabí Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: LHC Újezd nad Lesy Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 213,885 Období platnosti LHP (LHO): 1. 1. 2004 - 31. 12. 2013 Organizace lesního hospodářství: Lesy hlavního města Prahy Nižší organizační jednotka:

3. Péče o EVL 3.1 Popis optimálního způsobu péče o předměty ochrany Luční biotopy (bezkolencové louky) Samozřejmě, optimální péčí o luční biotopy je pravidelná každoroční seč, s ohledem na přítomnost vzácnějších druhů motýlů (modrásci) je velmi žádoucí mozaikovitá seč, tj. částečné ponechávání stojící nepokosené vegetace (živné pásy). Vhodnější než typické pásovité uspořádání je ponechávat neposečené plochy nepravidelného tvaru. Nutné je ale upozornit, že umístění živých, neposečených pásů (ploch) se v loukách musí meziročně měnit, tj. plocha neposečená v určitém roce musí být bezpodmínečně posečena v roce následujícím. Optimální rozloha živných ploch je ca 1/3 z celkové plochy sečených lučních biotopů, nicméně v tomto případě je dostačující ca 1/5 plochy. Co se týče způsobu a termínu provedení managementových zásahů: nejvhodnějším termínem kosení (tam, kde není třeba posun seči kvůli některým vzácným druhů rostlin; viz níže) je červenec až počátek srpna (přípustný je i rozsah od druhé poloviny června do konce srpna). Přípustné je i jednorázové, extenzivní přepásání ovcí na podzim (od poloviny srpna do října), v dlouhodobém horizontu ale má jednoznačnou přednost seč před pastvou. V žádném případě nelze bezkolencové louky hnojit a vápnit. Z hlediska způsobu provedení se jako nejvhodnější jeví sekání ruční (kosou, křovinořez, strunová sekačka) či za použití samohybné lehké mechanizace (například sekačka). Možné je i použití těžké techniky (například traktor s bubnovými válci), nicméně tato varianta by měla být až krajním řešením (v případně, že nepůjde zajistit kosení vhodnějšími způsoby). Samozřejmostí je, že sklizená biomasa se musí z území každopádně odstranit a neměla by být ani dlouhodoběji skladována při jeho okrajích. Dlouhodoběji nekosené části lze v prvních letech po obnovení hospodaření kosit i dvakrát ročně (první seč zhruba na přelomu června a července, druhá seč na přelomu srpna a září). I zde ale platí, že je třeba ponechávat živné plochy, preferována je ruční seč nebo seč lehkou mechanizací atd. „Individuálnější“ přístup vyžaduje nejcennější část bezkolencových luk v prostoru při trati na JZ okraji Klánovického lesa. Optimální způsobem hospodaření je pravidelná seč (ruční kosou nebo lehkou mechanizací, ostatně vzhledem k dostupnosti, terénu a jeho podmáčení není traktorové kosení ani možné). Termín pro seč je stejný jako u výše uvedeného, je ovšem nutné ponechávat plochy s výskytem Iris sibirica a případně Gentiana pneumonanthe (pokud bude jeho výskyt ověřen) neposečené (případně je sekat v několikaletém intervalu) nebo tyto posekat až na podzim po dozrání semen těchto druhů (fázový posun seče). Zároveň je zde vhodné proředit zapojení keřového a stromového náletu (z části k tomu došlo již v uplynulých letech) a posečenou a vyřezanou biomasu z území odstranit, v případě zmlazování některých keřů (například trnky) to bude třeba provést nejspíše opakovaně (nevhodné je bránit zmlazování chemickými prostředky herbicidního charakteru). Směrem k polním kulturám a trati je naopak vhodné ponechat pás křovin (dřevin) jako jakousi bariéru, která bude mimo jiné alespoň částečně bránit splachu a rozstřiku chemikálí (hnojiv, herbicidů). I v těchto lučních porostech je třeba ponechávat živné plochy pro bezobratlé, v obdobném rozsahu, jako tomu je ve výše uvedeno. Území mezi loukou a okrajem Klánovického lesa (úhor v pokročilejším stádiu sukcese), které je v současnosti mimo EVL, navrhujeme zařadit do ochranného pásma MZCHÚ a zavést zde pravidelné kosení (jednou ročně), mimo jiné z důvodu masivního výskytu Solidago canadensis, které se pak šíří i do nejcennějších partií louky s Iris sibirica. Okolo cesty vedoucí po okraji Klánovického lesa je vhodné pravidelné narušování půdního pokryvu (například pojezdem těžší mechanizace či bránami, vyskytují se zde fragmenty trávníků na píscích s některými vzácnějšími druhy rozvolněných půd (Filago arvensis, Centaurium erythraea, Lythrum hyssopifolium). Lesní biotopy (dubohabřiny, vlhké acidofilní doubravy) Nejvhodnějším způsobem péče o lesní porosty je zachování přirozeného složení stromového patra, v případě nevhodného složení dřevin postupnou obnovu tohoto složení s využitím přirozené obnovy (přednost má hospodářský způsob násečný, přípustný je i podrostní). Dále je třeba zamezit pronikání a šíření nevhodných dřevin (jak geograficky, tak stanovištně cizích). Lesní porosty by neměly mít plné zakmenění, vhodná je kvůli výskytu některých vzácných druhů bezobratlých (například tesařík obrovský) přítomnost menších světlin a částečně osluněných dřevin, zejména dubu (letní a zimní). Kvůli xylofágnímu hmyzu je též doporučená přítomnost mrtvého dřeva a starých (až přestárlých) stromů. Žádoucí je též ponechávání starých doupných stromů na dožití. Porosty s nevhodným složením a přítomností akátu, smrku, modřínu, dubu červeného a dalších je v dlouhodobém horizontu postupně třeba převádět na porosty dřevin původních a stanovištně odpovídajících s maximálně možným využitím přirozené obnovy. Nepřípustné je hubení buřeně na pasekách pomocí herbicidů (je nutné využívat mechanického vyžínání) a krajně nevhodná je i úprava půdy. V některých částech Klánovického lesa a částečně i Xaverovského háje se v keřovém patře začíná výrazně uplatňovat Prunus serotina, je třeba zamezit jejímu dalšímu šíření a stávající porosty významné redukovat až k jejich úplnému odstranění.

V plochách s výskytem vlhkých acidofilních doubrav nejsou vhodné negativní zásahy do vodního režimu (odvodňování a další prohlubování odvodňovacích příkopů), naopak místy by bylo vhodné v těchto příkopech instalovat menší přehrádky tak, aby se poněkud zvýšila hladina spodní vody.

3.2 Navrhovaná opatření Opakovaná opatření Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření

Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka

Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření

Vhodný interval Kalendář pro management

Poznámka

2 Kosení lehkou mechanizací Kosení 6410 Každoroční kosení lehkou mechanizací s ponecháváním nepokosených částí (mozaiková seč) pro zdárný vývoj vzácných druhů Lepidopter. Neposečená část by měla tvořit nejméně 1/5 plochy kosených luk (optimálně až 1/3). Nutné zajistit, aby tyto plochy byly bezezbytku posečeny v roce následujícím. Sklizenou biomasu nutné z území odstranit (nelze mulčovat ani ponechávat depozita se sklizenou biomasou). 1 x za 1 rok / let Vhodný interval je od začátku července do poloviny srpna. V současnosti jsou louky koseny těžkou mechanizací, navrhované kosení mechanizací lehkou je variantou šetrnější mimo jiné i k půdě (nedochází k jejímu zhutnění), nejoptimálnější, ale vzhledem k rozloze biotopu pravděpodobně neprůchodnou variantou, by samozřejmě bylo kosení ruční. 1 Ruční kosení Kosení 6410 Každoroční ruční kosení s ponecháváním nepokosených částí (mozaiková seč) pro zdárný vývoj vzácných druhů Lepidopter. Neposečená část by měla tvořit nejméně 1/5 plochy kosených luk (optimálně až 1/3). Nutné zajistit, aby tyto plochy byly bezezbytku posečeny v roce následujícím. Sklizenou biomasu nutné z území odstranit (nelze mulčovat ani ponechávat depozita se sklizenou biomasou). Dále je třeba provést fázový posun seče na plochách s výskytem Iris sibirica a Gentiana pneumonanthe (tak aby jejich diaspory měly příležitost dozrát) – posečení na podzim. Případně lze tyto plochy kosit pouze v několikaletém intervalu (ca 1x za tři roky). 1 x za 1 rok / let Vhodný interval je od začátku července do poloviny srpna. V případě ploch s výskytem výše uvedených druhů provést seč na konci září či v říjnu.

4. Závěrečné údaje 4.1 Použité podklady AOPK ČR, LČR, s.p., Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR, VLS ČR, s.p., VÚKOZ (2006): Pravidla hospodaření pro typy lesních přírodních stanovišť v evropsky významných lokalitách soustavy Natura 2000. PLANETA 2006, XIV/9: 1-39. Dostupné online http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/61A45028DCFDF7E7C125712500402E1E/$file/planeta09_press.pdf. 12133393. Buchar J. (2010): Poznámky k arachnofauně západní části Klánovického lesa. – Natura Pragensis 20: 112-114. Háková A., Klaudisová A., Sádlo J. et al. (2004): Zásady péče o nelesní biotopy v rámci soustavy Natura 2000. PLANETA 2004, XII/8: 1-132. Dostupné online http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/3F65DC4A2F4984BBC1256F5600370350/$file/planeta_nelesnibiotopy_prowe b1.pdf; http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/3F65DC4A2F4984BBC1256F5600370350/$file/planeta_nelesnibiotopy_prowe b2.pdf. 1213-3393. Chytrý M., Kučera T., Kočí M., Grulich V. a Lustyk P. (eds) (2010): Katalog biotopů České republiky : Habitat catalogue of the Czech Republic. - Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha. Marhoul P. a Turoňová D. (eds) (2008): Zásady managementu stanovišť druhů v evropsky významných lokalitách soustavy Natura 2000 : Metodika AOPK ČR. - Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha. Řezáč M. (2010): Poznámky k vegetaci a květeně západní části Klánovického lesa. – Natura Pragensis 20: 107-111. Straka J. (2010): Zpráva o diverzitě žahadlového blanokřídlého hmyzu (Hymenoptera: Aculeata) na území Klánovického lesa. – Natura Pragensis 20: 122-130. Špryňar P. & Řezáč M. (1997): Ohrožené pražské mokřady 2. Prameniště nad tratí u Újezda nad Lesy. – Muzeum a současnost, ser. natur. 11: 67-79. Váňa J. (2010): Mechorosty západní části Klánovického lesa. – Natura Pragensis 20: 104-106.

4.2 SDO zpracoval Organizace: AOPK ČR, Krajské středisko Praha a střední Čechy Zpracovatel: Mgr. Michal Štefánek E-mail: [email protected] Organizace: AOPK ČR, KS Praha a Střední Čechy Zpracovatel: Ing. Jaroslav Pipek E-mail: [email protected] Poznámka: obecná a lesnická část Organizace: AOPK ČR, KS Praha a Střední Čechy Zpracovatel: Mgr. Josef Spilka E-mail: [email protected] Poznámka: mapové přílohy Datum zpracování:

5. Seznam zkratek AOPK ČR

Agentura ochrany přírody a krajiny ČR

ES

Evropský seznam

EVL

Evropsky významná lokalita

LČR, s.p.

Lesy České republiky, státní podnik

LHC

lesní hospodářský celek

LHP

lesní hospodářský plán

MZCHÚ

maloplošné zvláště chráněné území

OP ZCHÚ

ochranné pásmo zvláště chráněného území

PLO

přírodní lesní oblast

PP

přírodní památka

PR

přírodní rezervace

SDO

Souhrn doporučených opatření

ÚSOP

Ústřední seznam ochrany přírody

ZCHÚ

zvláště chráněné území

ZOPK

zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů

6. Přílohy 6.1 Orientační mapa evropsky významné lokality CZ0110142_Blatov_a_Xaverovsky_haj_orientacni_mapa.pdf

6.2 Mapa způsobu zajištění ochrany EVL CZ0110142_Blatov_a_Xaverovsky_haj_zpusob_zajisteni_ochrany.pdf

6.3 Mapa zákresů managementových opatření na vymezených plochách CZ0110142_Blatov_a_Xaverovsky_haj_Koseni.pdf

6.4 Rámcová směrnice pro lesní stanoviště CZ0110142_Blatov_a_Xaverovsky_haj_ramcova_smernice.doc