BLÁRA přeje Mistru Richardu Wagnerovi všechno nejlepší k 200. narozeninám, jichž se – stále nesmrtelný – dožívá dne 22.5.2013. Jako malý dar mu zasíláme následující přehled míst, kde jsme v průběhu už téměř 12 let putovaly po jeho stopách. Mistře, všechno nejlepší, ALLES GUTE, Vaše BLÁRA !
Expedice „Ludwig II.“ 2001 - s panem Martinem jako hostem Bláry Fotografie z téhle expedice nemáme ještě v digitální podobě, proto popis bez obrazů:
Expedice „L.II“ mapovala bavorské zámky Wagnerova největšího mecenáše a de facto absolutního zachránce v nejvyšší nouzi. Ludvík okamžitě po svém nástupu na trůn 1864 nechal vyhledat Wagnera, ukrývajícího se před protivně dotírajícími věřiteli, a ujistil jej, že od tohoto okamžiku nad ním bude držet ochrannou ruku a zbaví jej veškeré hmotné nouze – což také vždy plnil. Nebýt Ludvíka, nestál by ani Wagnerův bayreuthský festivalový dům a Wagner by si nepostavil vlastní dům Wahnfried, „kde jeho štvaná mysl konečně nalezla klid“ a po jehož vloni vykácené zahradě se prohánějí letos, k 200. narozeninám, bagry a Wahnfried zůstal pro veřejnost uzavřen … Hm. Hm. !!! Ludwig II. von Bayern je zkrátka s Wagnerem spjat nerozlučně a místa, kde pobýval, jsou nevyhnutelně i místy wagnerovskými a proto i blárskými . Blára si jako základnu expedice vybrala první patro domku manželů Oischingerových v Ettalu, téměř naproti slavnému klášteru. Pěšky odtud došla na zámek Linderhof, kde absolvovala díky bouři zdama ještě druhou prohlídku a v Ludvíkově slavné ložnici s výhledem na vodní kaskády šťastně nalezla při druhé prohlídce blárskou pláštěnku, nedopatřením ztracenou při prohlídce první. V parku Linderhofu viděla „Gurnemanzovou pustevnu“ (RW-opera Parsifal), i Hundingův příbytek (opera Valkýra). V dalších dnech Blára s Martinem jela na zámky Neuschwanstein a Hohenschwangau (v H. hrál RW Ludvíkovi na klavír, který Blára pochopitelně spatřila též) a projížděla se na lodičce po Alpsee, rozkládajícím se mezi oběma zámky. A na závěr expedice Blára plula parníkem po Chiemsee a vešla též do zámku Herrenchiemsee, věrné kopii Versaille v menším měřítku - i se slavným zrcadlovým sálem, kde se Blára dosytosti zhlížela. Mnichovskou rezidenci (kde se L. s RW mnohokrát setkali) i se sály nibelungovských fresek Blára shlédla během malé exped. Mnichov a byla i u Ludvíkova rodného mnichovského zámku Nymphenburg – do budoucna zbývá tedy již jen zámek Berg u Starnbergského jezera, kde Největší z králů tragicky zahynul...
Expedice Cilento - Napoli 2002 Roku 2002 se uskutečnila památná výprava Bláry na dálný italský jih – do oblasti Cilento jižně od Neapole - za spoluúčasti pánů Mildy, Radka a Martina. Kromě toho, že se účastníci expedice bezstarostně povalovali po překrásné pláži v Santa Maria di Castellabate, prozkoumali i blízká místa kulturně a historicky významná (což jsou v Itálii prakticky všechna). S RW souvisel zejména výlet do městečka Ravello (nad Amalfi): tam se totiž nalézá ona slavná zahrada se zbytkem hradu, o níž Mistr při jejím spatření zvolal: „Zahrada Klingsorova je nalezena!“ a pověřil malíře Joukowskyho, aby podle ní vytvořil scénu k 2. dějství opery Parsifal. Dále byla Blára v Neapoli samotné, kterou si Mistr velmi oblíbil a asi by tam zůstal nastálo, jenže místní klima mu moc nesvědčilo. Bláře ano - dala si pravou neapolskou pizzu, matku všech pizz, a posílena vyjela automobilem nahoru do neapolské čtvrti Monte Posilippo, kde alespoň zdálky zhlédla vilu D´Angri, v níž Mistr 1880 bydlel. Stejně jako RW Blára pak navštívila i Pompeje a tuze větrný Vesuv (Mistr by ocenil naši otužilost – jen trička, k úžasu ostatních turistů!). Digifotky stále ještě nebyly - stejně jako za časů Mistrových - ale redakce pro Vás ofotila několik fotek papírových – viz další strana ...
Primy L, B a R v Ravellu, ve Viale Riccardo Wagner. Uprostřed nahoře „Klingsorova zahrada“, vedle Klingsorův hrad uprostřed zahrady.
Odvážné foto v plavkách. Koupal se Mistr vlastně také moři??? O tom Blára ještě nikdy nepřemýšlela! Zleva: R,L,B a pan Martin,dole pan Milda s krásnýma nohama sportovce, plážový typ.
Bayreuthský festivalový dům
Dům Wahnfried
Expedice Frieda 2003 Tato výprava k uctění památky slavné bílé papoušice Friedy (prima R na Tebe nikdy nezapomene, geniální Friedo!) byla velmi, ale opravdu velmi wagnerovská. Hned první zastávkou byl sám Bayreuth. Blára bydlela strategicky hned vedle pivovaru, navštívila Festivalový dům/Festspielhaus na Zeleném vrchu, Mistrův dům Wahnfried s Mistrovým hrobem v zahradě (též s hroby rodinných papoušků a psa Russa) a sto jiných míst, protože Wagner byl v Bayreuthu pochopitelně všude. Také na hřbitově byla Blára, jak jinak – zejména kvůli hrobu Wagnerova tchána Franze Liszta, a dojela do roztomilého blízkého zámečku Eremitage (přenocoval tam kdysi Ludwig II.). A poté, co manželka majitele blárského penzionu, původem Češka, Bláře načepovala ještě jednu rundu piv zdarma, vypravily se B a R okolo půlnoci ještě jednou k vile Wahnfried, aby položily na Mistrův hrob kamínek, přivezený z jeho oblíbených Čech a který při odpolední návštěvě zapomněly položit. Mistr měl velkou radost a dal znamení, že se expedice vydaří k plné spokojenosti prim, což se také splnilo. Z Bayreuthu se jelo do Bambergu (tam Blára strategicky bydlela již přímo v pivovaru) a odtud na wagnerovský hrad Wartburg. Cestou prima L měla referát na téma RW opery „Tannhäuser aneb válka pěvců na Wartburgu“. Pod hradem se nachází muzeum RW, které Blára pochopitelně navštívila. A když Blára pobyla v cíli cesty, ve vsi Frieda, jela ještě do Norimberku. A tam byla v opeře. Ne však na „Mistrech pěvcích norimberských“, nýbrž na jiné RW opeře: „Zlato Rýna“, Das Rheingold. Bravo! Digi fotky stále ještě nebyly...
Norimberské divadlo-opera
Expedice Ara 2005 Podniknuto k uctění památky slavné šedé kočky Ariely, zvané Ára (prima R na Tebe nikdy nezapomene, geniální Áro!). Blára se usídlila u severoitalského jezera Orta a kromě vsi Ara navštívila mnoho RW míst: samozřejmě v první řadě nebesky krásné Lago Maggiore s Borromejskými ostrovy. Blára po Mistrově vzoru pohlédla na toto kouzelné vodstvo poprvé v městečku Baveno a odtud doplula na všechny ostrovy. Nacházelo se tam mnoho krásných koček a jeden z ostrovů si Blára zřejmě brzy koupí a odstěhuje se tam, protože kromě koček je tam i teplo, kterého je v Čechách poslední dobou nedostatek. A pak prozkoumala Blára ještě téměř celou trasu, po které Mistr kdysi pěšky do Bavena přišel až ze švýcarské strany Alp. V horské pustině u říčky Toce se Bláře při pic-nicu zjevil velikánský černý pes, který jako by z oka vypadl wagnerovým psům (např. Russovi) a sedl si na blárskou pic-nicovou deku. (Deka pak byla mokrá a zachlupacená, ale Blára měla z přátelského psa radost, stejně jako později z hus, které přišly za Blárou na pic-nic u jezera Mergozzo). Podél toku Toce dojela pak Blára až nahoru do Bacena a Domodossoly (blízko Simplonu). Celou tuto trasu si můžete stejně jako Blára nastudovat v Mistrově autobiografii Mein Leben... A pozor – to už nastala éra digitální fotografie, takže na další straně ...
L, B a „Russ“ u ledově studené Toce
Lago Maggiore, Borromejské ostrovy a gelato di Baceno
Baceno … výhled do údolí Formazza, kudy prošel Mistr cestou ze Švýcarska k Lago Maggiore (ve vsi Formazza jedl poprvé v životě pečeni ze svišťů). Dole: kostelík v Bacenu.
Expedice RARON 2006 Vlastně byla tato expedice věnována především blárskému básníkovi RMR (Rainer Maria Rilke) – Blára bydlela u paní Ymsengové ve švýcarské vsi Sankt German, jen cca 1 km od raronského hrobu RMR a navštívila také Rilkeho obytnou hradní věž Muzot u města Sierre a úmrtní sanatorium Valmont nad Montreux u ženev. jezera. Ale stopy RW jsou prostě všude, Blára proto jeden den věnovala blízkému okolí vysokohorského jezera Grimsel ve stejnojmenném průsmyku. Čirou náhodou se tak Blára ocitla na pokračování trasy od údolí Formazza (viz exp. Ara). Z Grimselu podnikla Blára výstup na horu Siedelhorn, kde stanula též Mistrova noha. Na samotný vrchol hory jsme žel nedošly (chybělo snad 200 m), neb se jako obvykle při našich vysokohorských výstupech náhle zhoršilo počasí a přišel déšť. Ale bylo to krásné !!! (podrobnou reportáž o výstupu si můžete otevřít na blárském webu, rubrika Velké expedice, exp. Raron 2006.)
Expedice Toscana 2007 Toskánsko sjezdil Mistr celé, i tam se jeho a blárské stopy překrývaly. Jen namátkou jmenujme jeden z nejvýznamnějších průsečíků: dóm v Sieně. Mistr byl naprosto uchvácen jeho krásou a mystikou – a stejně jako v Ravellu pověřil zase malíře Joukovskyho, aby okamžitě podle dómu vytvořil návrh grálového chrámu v opeře Parsifal …
Expedice Verdi 2008 Cože – říkáte si - Wagner a expedice Verdi??? Ale ano, i během expedice do Lombardie a Emilia-Romagna nás Mistr provázel. Zřejmě se nechtěl úplně vyrovnat s tím, že tentokráte navštěvujeme samá verdiovská místa i verdiovskou operu v La Scale, a proto se připomínal samými drobnými diverzními akcemi. Například prima R si na expedici Verdi vzala pochopitelně tématicky zaměřenou knihu „Verdi, román opery“ od Franze Werfela. Jenže – ejhle – tato kniha se z dobré poloviny zabývá Richardem Wagnerem! Na každé druhé straně na primy vykoukl Mistrův portrét! A tak je to vždycky … Během expedice Blára viděla rodný dům geniálního dirigenta a wagneriána Artura Toscaniniho v Parmě i jeho hrobku na milánském Cimitero Monumentale.
A jsme v roce 2010:
Expedice Rýn / Rhein
Rýn je, jak víte, ryze wagnerovská řeka. „Zlato Rýna“ (Alberich uloupí dcerám Rýna zlato, zřekne se kvůli tomu lásky a způsobí tak všechny další nepříjemnosti) a pak i „Soumrak bohů“ (u Rýna přece bydlí zlý Hagen s gibichungskými sourozenci Guntherem a Gudrunou, Siegfried se po Rýnu plaví za doprovodu známé orchestrální mezihry :) a Brünnhilde nakonec nechá na břehu Rýna navršit hranici, na níž slavnostně spálí mrtvého Siegfrieda a sama vjede do jejích plamenů i s koněm Granem – ale až poté, co jedno z hořících polen hodila až na obzor do sídla bohů, Walhaly, a vzniklým požárem způsobila definitivní zánik bohů. Asi se jí přece jen dost dotklo, když jí otec Wotan z řad bohů vyloučil pro neposlušnost, a nemohla mu to zapomenout... Blára se plavila po Rýnu stejně jako Siegfried, ovšem jen na výletní lodi a bez koně. No pozor – vlastně – jestliže je Astřička jakýmsi blárským koněm, tak … přece jsme s ní pluly po Rýnu na trajektu!! No a v Bonnu jsme pak uviděly hrob samotné – Mathildy Wesendonckové. Ženy Richardova curyšského mecenáše Otty Wesendoncka a Mistrovy – nu - múzy. Když Minna Wagnerová jednoho dne v Curychu zachytila psaníčko, které Richard posílal Mathildě, způsobila skandál a Mistr musel Curych opustit … Tak to byla tedy Mathilde ... Fotografii náhrobku Wesendonckových uvidíte na další straně. Ale také tam uvidíte místo, kde Blára spatřila Rýn poprvé: bylo to v Biebrichu (dnes část Wiesbadenu), přímo na místě, kde Mistr bydlel a psal Mistry pěvce ...
Náhrobek Wesendonckových v Bonnu; Astřička se plaví trajektem po Rýnu; R na Drachenfelsu nad Rýnem; primy na břehu Rýna.
Rýn
V Biebrichu ...
Expedice Moin Moin 2011: Blára projela okolo hradu Střekov (Schreckenstein) u Ústí nad Labem (na pozadí vlevo). Dnes je okolí hradu zhyzděné, ale když tam vystoupil mladý RW, byla to velká romantika. Kam se hrabal Rýn. RW si na Střekově četl o Tannhäuserovi a přenocoval tam. V noci v prostěradle šplhal po hradě a smál se při pomyšlení, že ho někdo dole v podhradí může vidět a pokládat ho za strašidelného ducha ...
Tak to byl namátkou výběr z Velkých expedic. Ale ani při expedicích Malých Blára wagnerovsky nezahálela: zejména zmiňme Drážďany: město, kde RW vyrůstal a později tu působil jako dvorní kapelník – než musel po revoluci 1848 prchnout (zatykač; inu, měl špatné přátele – např. proslulého anarchistu Bakunina ). Postup vojsk během revoluce sledoval z kostela Sv. kříže (Kreuzkirche), Blára tam vystoupila též, skvělý výhled! Na hřbitově jsme vyhledaly hrob 1. Mistrovy manželky Minny a opodál také prvního „Tristana“, Schnorra von Carolsfeld, na jiném hřbitově pak hrob pěvkyně Wilhelminy Schröder-Devrient (RW ji viděl např. jako Leonoru ve Fideliovi a totálně ho nadchla) . Apropos – Blára nebydlela přímo v Drážďanech, ale ve Freibergu (cca 30 km) – tudy Mistr po té nezdařené revoluci prchal ...
Minna
S c h r o e d e r D e v r i e n t
Drážďany z Kreuzkirche
Nahoře Semperova opera v Drážďanech – tam byl RW dvorním kapelníkem; dole palác Marcolini s deskou připomínající, že v něm RW nějaký čas bydlel ...
… bydlel ale i v Ostra-Allee, hned za Zwingerem. P.S. V obci Groß Graupa u Drážďan je RW muzeum, které se ale v době pobytu prim zrovna opravovalo.
Blára v nočních Drážďanech
V Mnichově Blára prošla ulicí Brienner Straße, v níž Mistr dlouho bydlel. To bylo už v období po záchraně Ludvíkem … Byly jsme v Mnichově dvakrát, podruhé ovšem bez primy L, která onemocněla … ještě dnes bolestně trpí a sténá, že neviděla představení „Parsifala“ s Waltraud Meier v roli Kundry … její vstupenka byla prodána šťastnému japonskému turistovi.
To jsme v pyžamech – abyste nemysleli, že takhle chodíme do opery!!!
Ve Vídni je stop RW mnoho, Blára viděla vilu v Penzingu (naproti Schönbrunnu), kde Mistr pracoval na Mistrech pěvcích, nesčetněkrát prošla kolem hotelu Imperial (u Musikvereinu), kde Mistr bydlel, na hotelu je i pamětní deska ... ve vídeňské opeře viděla Blára také Valkýru s Placidem Domingem jako Siegmundem … bravo...
Berlín navštívila Blára zatím jen dvakrát,
přece jen to není wagnerovsky tak významné město jako Vídeň. Ale za zmínku stojí např. náhrobek wagnerova přítele a spolupracovníka Carla Tausiga na kreuzberském hřbitově s epitafem od RW. Zajímavost: tento náhrobek jsme našly čistě náhodou – prostě už máme asi vyvinutý čich na wagnerovské stopy. Prostě jsme najednou prošly okolo – zatímco hrob Felixe Mendelssohna Bartholdyho na témže hřbitově ne a ne najít, až jsme se musely potupně zeptat!
Tak – a teď jste asi už dost vyčerpaní … že máme pravdu??? Nuže tedy už jen poslední perlička. Nabízíme Vám fotografie z Velkého Javoru v Bavorském lese (tj. vlastně na Šumavě), kam Blára vystoupila (nevyjela lanovkou!). Jak známo, nachází se tam skála (jeden z pěti či kolika javorských vrcholů), které se říká RW-Kopf (Hlava RW). Primy se vyfotografovaly s Hlavou a Vy můžete posoudit, která z nás je Mistrovi podobna nejvíce
Papaí – mějte se dobře !!! Vaše Blára © Blára 2013 Použité fotografie pocházejí z blárského fotoarchivu a z Wikipedia Commons
