Na oslavě Dne stromů jsme se dověděli proč si jich máme vážit

říjen 2014

Opavský

přírodovědný zpravodaj Elektronický měsíčník o přírodě a lidech kolem ní nejen na Opavsku

Opavské oslavy Dne stromů neušly pozornosti Opavanů Arboretum pro slavíky v zahradě ZŠ Ilji Hurníka Cesta Severem příroda Fennoskandie Otravy ohroženého orla mořského je barbarství

Není jestřáb jako jestřáb napsal Stanislav Grym Rozhovor o netopýrech se Zdeňkem Řehákem

S podporou Statutárního města Opavy vydává občanské sdružení Natura Opava

Slovo úvodem V zamyšlení se budeme věnovat jednomu příjemnému stavu mysli, a to štěstí, ve kterém materiální statky nehrají až tak zásadní roli. Zúčastnili jsme se dvou oslav. V té první Den stromů, jsme se dověděli jaký význam mají stromy pro člověka. Pod ptačím vrchem jsme byli ohromeni zájmem různých institucí, které prezentovaly význam stromů lesa i života v něm. Ve druhé jsme obdivovali novou zahradu u ZŠ Ilji Hurníka Opava, kde otevřeli Arboretum pro slavíky. Že se dá vyučovat botanika v městských parcích? Přesvědčí vás o tom žáci ze ZŠ Otická Opava, kteří s paní učitelkou Mgr. Pavlou Kleinovou poznávali významné stromy označené tabulkami se zajímavými informacemi. O tom, že Sever Evropy je plný života a nádherných přírodních scenérií, nás přijede přesvědčit významný zoolog RNDr. Miloš Anděra, CSc., vědecký pracovník Národního muzea v Praze, který se zabývá zoogeografií a ekologií savců. Se svými zážitky se podělí na přednášce "Cesta Severem aneb krajina a příroda Fennoskandie", kterou pořádá Slezské zemské muzeum 20.11.2014 v 18.00 v Historické výstavní budově. Zájemce na ni srdečně zveme. S ornitology z Vítkova se stýkáme pravidelně. Tentokrát to bylo při kroužkování dravců u Klokočova. V reportáži z této akce předkládáme čtenářům náš názor na dravce, jako významné činitele v zachování ekologické rovnováhy v přírodě. V dalších dvou článcích od našeho dopisovatele Stanislava Gryma se autor zamýšlí nad nepochopitelnými činy některých jedinců, kteří kladnou dravcům otrávené návnady. Od stejného autora je i velmi zajímavý článek Není jestřáb, jako jestřáb. Je to etologický a ekologický pohled na známého dravce v naší přírodě. V rozhovoru s docentem Přírodovědecké fakulty MU v Brně Zdeňkem Řehákem se dovíme, proč ho fascinují netopýři. Proto také svou vědeckou práci soustředil na výzkum těchto létajících savců a na své fakultě zapojuje do výzkumu i své studenty. Čtenářům předkládáme i říjnový kvíz, povídku Netopýr a výr a omalovánku Boříka Frýby.

Obsah říjnového vydání K zamyšlení Přehnaná touha po majetku brání ..........obyčejnému lidskému štěstí Environmentální projekty Na oslavě Dne stromů jsme se dověděli proč si jich máme vážit Na ZŠ Ilji Hurníka v Opavě otevřeli Arboretum pro slavíky Výuka botaniky v opavských parcích na dendrologické stezce Ochrana přírody Cesta Severem aneb krajina a příroda .........Fennoskandie Zoologie Ornitologové z Vítkova kroužkují dravce Otravy kriticky ohroženého orla mořského Halliaetus albicilla je barbarství Není jestřáb jako jestřáb nám napsal Stanislav Grym Rozhovor “Fascinují mě netopýři a vše co o nich víme” říká Doc. Zdeněk Řehák, Ph.D. Říjnový kvíz a omalovánka Boříka Frýby ..........Netopýr a výr Na titulní straně ploštice Netopýr rezavý Nyctalus noctula Foto: Vladinír Baday

Za redakci: Jakub a Milan Kubačkovi

rní pranostiky NJa apište nám do redakce Elektronický měsíčník „Opavský přírodovědný zpravodaj“ je součástí projektu Kalendář přírody Opavska Natury Opava. Projekt byl podpořen grantem Magistrátu Statutárního města Opavy v roce 2013. Zpravodaj má zviditelnit zajímavosti nejen o přírodě Opavska, ale také osobnosti a projekty, které souvisí s životním prostředím. Nabízíme všem zájemcům z řad učitelů, obcí, přírodovědcům a všem, kterým není životní prostředí lhostejné, aby se na měsíčníku podíleli. Můžete zde volně prezentovat své projekty, myšlenky a zajímavá pozorování. Měsíčník je volně stažitelný ve formátu PDF na stránkách Natury Opava a na stránkách Statutárního města Opavy. Dále je rozesílaný na školy a obecní úřady v okrese Opava. Nezisková organizace N a t u r a O p a v a - C z e c h R e p u b l i c E. Beneše 30, 747 05 O p a v a tel: 00420 737 322 616 e-mail: [email protected], web: www.natura-opava.org facebook: www.facebook.com/naturaopava

K zamyšlení

Přehnaná touha po majetku brání obyčejnému lidskému štěstí Všichni známe pohádku o zlaté rybce namluvenou Janem Werichem. Ve zkratce pojednává o rybáři a jeho ženě, která v honbě za mamonem stále nemá dost. Žije s rybářem zpočátku v octové láhvi. Potom začíná vydírat zlatou rybku, kterou chytil její muž a v zápětí pustil. Ta mu za to slíbí, donucený chamtivou rybářovou ženou, společenský vzestup. Tak nejdříve žije jako manžel bohaté paní ve vile, potom jako manžel královny na zámku, jeho žena nosila krásné šaty i v císařském paláci. Pořád je jí to málo a pošilhává po papežském paláci a když vysloví před rybkou přání ženy stát se Bohem, probudí se s ní nakonec v octové láhvi. Existuje ještě jeden velmi poučný rybářský příběh, který osvětluje, co je to štěstí a vypráví se jako vtip. Na pobřeží chytal ryby rybář. Přišel k němu dobře oblečený pán a zeptal se ho, kolik chytne za den ryb. “No tři, jednu pro sebe a manželku, jednu pro děti a jednu pro naše staré rodiče. Víc nepotřebujeme.” Pán mu poradil, že kdyby denně chytil 20 ryb a prodával je, může si časem koupit motorový člun. Později by mohl zaměstnat i rybáře, kteří by mu lovili ryby a on by mohl sedět na břehu a klidně si lovit ryby jen tak pro zábavu. Rybář se na něj podíval a pak mu klidně odpověděl: "No a co dělám teď?”. Tuto anekdotu jsme chtěli kdysi vyprávět v jedné rybářské vesnici, kde rybáři po úspěšném, ale namáhavém nočním lovu popíjeli v taverně svou oblíbenou ranní kávu. Nakonec jsme usoudili, že by nám vůbec nerozuměli a sami jsme se zastyděli.

Tento archetyp mít stale více materiálních statků platí v každé době. Nikdy nebudeme spokojeni. Někdo může namítnout, že je to přirozené a vlastně žádoucí. Pokud bychom se spokojili jen s tím, co nám zaručí jen přežití, pak bychom se nerozvíjeli. Nekonečný pokrok ve všech oblastech lidské činnosti nás stále žene vpřed. Vyvíjejí se a vzápětí vyrábějí nové materiály, bojujeme úspěšně i proti vrozeným vadám, umíme všechno postavit. Je popsán také Syndrom velkého vlka. Ten je pojmenován podle jiné pohádky, kdy vlk snil o tom, že si chytí tři buclatá prasátka a sní je. Konečně se mu to, po mnoha úskalích, podařilo a když chtěl sníst to třetí, zeptalo se vlka "Co budeš dělat, až mne sníš?" V tu ránu vlkovi došlo, že pak by ztratil smysl své existence. Všechny tyto příběhy mají společného jmenovatele a tím je touha po štěstí a hledání odpovědi na otázku co je to štěstí. To nemusíme hledat ve hmotných statcích, které mají mnozí jen díky touhy po mamonu, ale v neustálém hledání každodenních radostí, smysluplné práci a hlavně v naplněné touze být užitečný. Opravdu je štěstí velmi relativní pojem. Někomu stačí, když dostane rohlík. Jiný ohrne nos nad pozváním do bufetu, protože očekával oběd v Alcronu. Kdo má pocit, že mu ke štěstí stále něco chybí, měl by chvíli žít v Bangladéši. MK

Environmentální výchova

Na oslavě Dne stromů jsme se dověděli proč si jich máme vážit V neděli 19. října proběhly v sadech Svobody v Opavě oslavy "Dne stromu". V okolí Ptačího vrchu se mohli návštěvníci na mnoha stanovištích nejen zastavit, ale i zamyslet nad tak obyčejnými objekty, jakými jsou stromy. A tak zde byla možnost seznámit se s odborníky, kteří rozumí lesu, dřevu a jejím obyvatelům - ptákům a jiným zvířatům, houbám. K mykologům Vítu Balnerovi a Ivetě Novákové přinášeli houbaři své úlovky a ptali se, zda je mohou sníst, aniž by se museli bát, že se otráví. A nejen to, dověděli se i mnoho zajímavého o našich houbách a konečně ví, jak se některé jmenují. Děti si mohly vyrobit krmítko pro ptáky, vytvořit si ozdoby z lesních plodů a barevného listí, projít si lesní stezku s krmením zvěře. A to nebylo zdaleka všechno. V tradiční férové kavárně byly připraveny pohankové palačinky a ochutnávky různých odrůd ovoce, jablek a moštu z nich připraveného. Význam lesa potvrdili i včelaři a nabízeli med spolu s informacemi o veledůležitém chovu včel. Návštěvníci mohli ochutnat bezinkovou šťávu, likéry, marmelády, povidla a regionální produkty Opavského Slezska. Oslavy Dne stromu si u opavské veřejnosti vydobyly svou zaslouženou pozornost a staly se již tradicí.

Co je to FAIRTRADE? Spravedlivý obchod neboli fair trade je způsob obchodu, který dává příležitost pěstitelům, řemeslníkům a zaměstnancům v zemích „třetího světa“, aby se uživili vlastní prací za důstojných podmínek. "Svým nákupem dáváme hlas nějakému ekonomickému a sociálnímu modelu, určitému způsobu výroby zboží. Zajímáme se o kvalitu zboží i o uspokojení z něho plynoucí. Nemůžeme však ignorovat podmínky, za Les je biotop, ve kterém kromě stromů žije mnoho živočichů a ty jsme měli možnost poznat na tomto stano-višti. Na lovecké stezce jsme poznávali stopy zvěře ...

nichž zboží vzniká - environmentální dopady a pracovní podmínky. Jsme s nimi spojeni, a tedy za ně odpovědni." Anwar Fazal, prezident International Organization of Consumer Union, 1986

Ing. Miroslav Frank zahajuje svou dendrologickou vycházku po opavských parcích.

Děti si zkoušejí vysadit svůj vánoční stromek.

Na vystavená jablíčka bylo radost pohledět.

Co všechno se dá vytvořit ze dřeva...

Děti obdivovaly dravé ptáky.

A zde vytvářejí ozdoby z listů a různých plodů z dřevin.

Nevěřili byste,co všechno se dá udělat z obyčejných listů a plodů.

Mladí chemici dokazovali, jaké ovzduší dýcháme.

Environmentální výchova

Na ZŠ Ilji Hurníka v Opavě otevřeli Arboretum pro slavíky Fotoreportáž ze slavnostního otevření “Arboreta pro slavíka”Otevření nové zahrady proběhlo za slunečného počasí dne 21. října 2014. Ve škole probíhal současně projektový den zaměřený na ochranu stromů. Škola získala peníze díky grantu SM Opava. Jak celá realizace probíhala jsme se zeptali zástupkyně ředitele školy R. Foltýnové. “Již v sobotu 29. března začaly díky ochotě rodičů dětí školy práce s přípravou pozemku na novou výsadbu. I když šlo o těžkou fyzickou práci (vytahování kořenů stromů, které musely být v minulosti vykáceny), tatínkové žáků školy odvedli skvělou práci a patří jim za to velké uznání. Pomáhaly ale i děti, které si také vedly výborně. V pondělí 14. dubna proběhl na 1. stupni naší školy projektový den zaměřený na ochranu ptactva. Součástí akce byla i soutěž tříd s názvem „Pěvci naší zahrady“, ve které si děti mohly vyzkoušet své nově nabyté vědomosti. Projektový den byl součástí projektu na rozvoj environmentální výchovy na naší škole s názvem „Arboretum pro slavíky“. Koncem dubna jsme získali souhlas z odboru životního prostředí s vykácením 5 starých hlohů, které byly před 2 lety neúspěšně omlazeny řezem. Tyto stromy již byly velmi staré, ze školní kroniky jsme zjistili, že byly vysázeny kolem plotu naší školy v roce 1932. Původně jich bylo 15, jeden z nich ten nejzachovalejší - blízko vchodu do školy, zde ponecháme na památku. Z kmenů vykácených stromů máme v plánu vytvořit na zahradě tzv. Broukoviště. V pátek 25.dubna se proto konala v odpoledních hodinách narychlo svolaná další brigáda. Již začátkem května se do prací zapojili i naši osmáci. Kluci pod vedením paní učitelky vykopali notný kus zeminy našeho nového broukoviště. A protože broukoviště zní podobně jako brouzdaliště, mnohé z malých dětí, které druhý den pátraly po smyslu nového kruhového výkopu na školní zahradě, zajásaly. Jistě doufaly, že vzniká nová vodní atrakce právě pro ně a konečně se budou ve škole věnovat lepším činnostem než je vyučování. Tak snad příště.:-) Ve čtvrtek 22. května přivezla zahradnická firma pana Ing. Rostislava Sládečka, která nám připravila i architekto-nický návrh nové zahrady, stromky a keříky a mohlo se začít vysazovat. Dopoledne provedli zahradníci hlavní část výsadby stromů a děti měly možnost se podívat na zahradnické práce zblízka. Odpoledne se pak samy zapojily do výsadby. Po vylosování tzv. třídních stromků si zástupci jednotlivých tříd pod dohledem paní učitelek a rodičů některých dětí vyzkoušely výsadbu keříků. A protože práce někteří neměli dost, pomáhali pak s další přípravou broukoviště a s výsadbou rododendronů. Koncem května pak proběhla beseda dětí s panem Sládečkem o následné péči o zeleň a společně s dětmi jsme pak do broukoviště vypustili jeho první oficiální obyvatele zlatohlávky. Začátkem tohoto školního roku nám zbývalo ještě zajistit nový kompostér, cedulky k jednotlivým stromům, nářadí pro děti pro práce na zahradě.

Při vytahování kořenů pomohli rodiče žáků.

Při přípravě pozemku k výsadbě rododendronů pomáhali jak rodiče, tak také učitelé.

Žáci připravili místo, kde bylo později vytvořeno broukoviště.

Majitel zahradnické firmy Ing. Rostislav Sládeček s dětmi.

Ředitel ZŠ Ilji Hurníka Mgr. Manfred Hubálek přivítal hosty.

Zástupkyně ředitele školy Mgr. Romana Foltýnová poděkovala všem, kteří se podíleli na zdárném ukončení projektu. Na otevření zahrady přišla řada návštěvníků. Byl mezi nimi i maličký Matyášek s maminkou (uprostřed snímku), který jako první návštěvník zahradu slavnostně „otevřel“.

Vystavené obrázky strom, které namalovaly děti si prohlédla i vedoucí Odboru školství opavského Magistrátu paní Mgr. Miroslava Konečná.

Při slavnostním otevření zahrady zpívaly pěvecké sbory Pramínek a Sluníčka, které dirigovaly sbormistryně Mgr. Alena Kupková a Mgr. Miroslava Řeháková.

Všechny stromy, ať už původní či nově vysazené, žáci nakreslili a přidali ke kresbě zajímavé informace. Všichni účastníci slavnosti měli možnost si doplnit své znalosti o dřevinách.

“A to není zdaleka poslední zahrada, kterou se chystáme upravit a předat opavským žákům” řekla nám RNDr. Kateřina Durčáková z magistrátu města Opavy.

V sousedství zahrady ZŠ Ilji Hurníka na Pekařské ulici byla donedávna neudržovaná zahrada, ve které hnízdil slavík obecný, který svým zpěvem obveseloval zaměstnance školy i žáky. V rámci údržby sousedního pozemku byly keře bezu a jiných náletových dřevin odstraněny, čímž se biotop změnil a slavík se odstěhoval. Naštěstí pozemek opět začíná zarůstat a my věříme, že se slavík vrátí. Je považovaný za našeho nejlepšího ptačího pěvce. Při svém zpěvu střídá flétnové tóny, vydává silný tlukot, hvízdá a kloktá.

Příjemným překvapením byla anketa návštěvníků o nejlepší práci v mezitřídní soutěži s názvem “Třídní strom“. Přízeň porotců nakonec získaly všechny stromy.

Environmentální výchova

Výuka botaniky v opavských parcích na dendrologické stezce Opava je město, které se může chlubit krásnými parky, jejichž historie je stejně zajímavá jako dřeviny v nich. Po celou dobu svého trvání od roku 1834, kdy začaly vznikat na místech starých hradeb, se parky stávají místem odpočinku, vzdělávání, ale i rozjímání a snění. A ne jinak je tomu i letos. V parcích v neděli při celoměstské akci ke Dni stromu provedl parky ing. Miroslav Frank a v krásném slunečním dni jsme v parku pod sochou nová Opava zastihli učitelku přírodopisu Mgr. Pavlu Kleinovou ze základní školy Otická, která zapojila své žáky do poznávání stromů na dendro-logické stezce. Stezka slouží především pro děti, jako pomůcka při výuce botaniky. Osmnáct stromů v Zeleném prstenci opavských parků je označeno informačními tabulkami, na kterých jsou uvedeny údaje o stáří stromu a významné události, která se stala v době, kdy byl vysazen. Pokud se jedná strom exotický, je na tabulce uvedeno, odkud pochází. Žáci byli vybaveni dotazníky s otázkami, které na cestě po stezce vyplňovali. Potkávali jsme skupiny žáků, kteří nesli listy a plody různých dřevin a směřovali na stanoviště, kde je čekala paní učitelka Kleinová, aby zde sběr přírodnin určili a vyhodnotili dotazníky. Opět jsme se mohli přesvědčit, že stezka, kterou navrhla a tabulkami vybavila Natura Opava, svůj původní záměr plní.

Učitelka přírodopisu Mgr. Pavla Kleinová s plody magnolie. Vlevo magnolie označená informační tabulkou na dendrologické stezce.

Na dendrologické stezce plnili úkoly žáci osmé třídy Anna Vávrová, Tomáš Biler, Nicola Mühr a Kateřina Trulleyová. Byli zastiženi s rukama plnými nasbíraných listů a plodů dřevin.

I přes dlouholeté ošetřování tohoto nejkrásnějšího stromu buku červenolistého v opavských parcích ze strany Odboru ŽP magistrátu města Opavy (tlumení dřevokazných hub pomocí fungicidů, překrytí dutin na kmenu, svázaní větví v koruně) docházelo stále ke zhoršování zdravotního stavu. Nakonec ho zahubila houba vějířovec obrovský. Torzo buku bylo ponecháno jako památka na tento významný strom.

Pro pokračování klikněte ZDE

Pro pokračování klikněte ZDE

Pro pokračování klikněte ZDE

Pro pokračování klikněte ZDE

Pro pokračování klikněte ZDE

Ochrana přírody

Cesta Severem aneb krajina a příroda Fennoskandie Autor článku je RNDr. Miloš Anděra, vědecký pracovník Národního muzea v Praze, zabývá se zoogeografií a ekologií savců. Je autorem několika desítek odborných publikací a knih o savcích, naší přírodě a ohrožených i vyhubených zvířatech.

Většina lidí si pod severní Evropou představí Skandinávii, geografové spíše hovoří o Fennoskandii, která vedle Skandinávského poloostrova zahrnuje i Finsko, poloostrov Kola a okolí Ladožského i Oněžského jezera. 2 Toto území o rozloze 1 390 000 km se řadí k nejstarším součástem evropské pevniny. Jádro tvoří Fennoskandie tzv. baltský štít budovaný metamorfovanými horninami (rula, svory, křemence aj.) a hlubinnými vyvřelinami (zejména žulami) prahorního a starohorního stáří z období před více než 3 miliardy let. Druhou část představují mladší Skandy, jako horstvo vzniklé při prvohorním kaledonském vrásnění se nasunulo na zmíněný baltský štít zhruba před 530400 miliony let. Dnešní podobu Fennoskandie, v našem pojetí Severu, však do značné míry upravil až souvislý ledovcový štít, který ji pokrýval během ledových dob ve čtvrtohorách (pleistocénu), na geologických hodinách tedy relativně nedávno, poprvé před „pouhými“ 1,8 miliony let. Obrovská tíha ledových mas navíc zatlačila velkou část Fennoskandie pod mořskou hladinu a teprve po skončení glaciálů se vlivem odtávání ledovců zase začala zvedat. Proces pozvolného vynořování pevniny je patrný dodnes v některých místech Botnického zálivu až 1 m za 100 let. Na stávajících přírodních poměrech Fennoskandie se vedle dlouhé geologické historie dále podílí zeměpisná poloha s odpovídajícím chladným klimatem a v neposlední řadě i neuvěřitelně nízká hustota osídlení se 1622 obyvateli/ 2 km . Jen pro srovnání v České republice žije průměrně 133 2 obyvatel/km2 a v Nizozemsku dokonce 393 obyvatel/km . Není tedy divu, že evropský Sever je dnes největším rezervoárem nejméně narušené přírody na našem kontinentu. Že to není „klišé“, ukazují konkrétní čísla. Ve Švédsku, Norsku a Finsku se v současné době nachází čtvrtina všech národních parků Evropy (přesně 106 NP) o úctyhodné rozloze 87 tisíc km2 (tedy víc, než má Česká republika). Na druhé straně ale není na místě přírodní poměry severní Evropy zcela idealizovat, i zde se najdou velké městské aglomerace či místa poznamenaná zemědělstvím, průmyslem, lodní dopravou nebo těžbou surovin. Vzhledem k poloze okolo severního polárního kruhu není nijak překvapivé, že tamní příroda neoplývá rozmanitostí, krátká vegetační sezona si nekompromisně vybírá svoji daň. Co však zdejší ekosystémy ztrácejí na počtu druhů, mnohonásobně překonávají svojí rozlohou.

Nekonečné plochy tajgy či jí blízkých porostů, plochá severská tundra a její obdoba fjeld na hřebenech hor, jezera s parametry vnitrozemských moří, ohromující vodopády nebo impozantní ledovce. To vše patří k neodmyslitelně k Fennoskandii.

Jižně položený poloostrov Skåne se nazývá „obilnicí Švédska“.

Tajgu najdete na severu v mnoha podobách.

K nezapomenutelným zážitkům putování po Severu patří i tzv. velrybí safari v okolí norského města Andenes (potápějící se vorvaň).

Když už jsme zmínili ledovce, nutno podotknout, že se nenacházejí na nejzazším severu, jak by většina lidí asi předpokládala, nýbrž zhruba ve středu Skandinávie. Na návětrných západních (norských) svazích Skand (též Skandinávské pohoří) je dokonce soustředěna naprostá 2 většina z celkové plochy asi 5000 km evropských horských ledovců. Obvykle vytvářejí ledové čapky či bochníky na náhorních plošinách a vrcholcích hor, z nichž dolů směřují různě dlouhými splazy do okolních údolí, v některých případech až hluboko k pobřeží fjordů. Odtud se označují jako ledovce „norského typu“ nebo ledovce „fjeldové“. Ostatně, navštívit Norsko a neprohlédnout si některý z fjordů je asi totéž, jako v Paříži pominout Eiffelovu věž. Jako úzké a dlouhé, často dlanitě větvené mořské zálivy pronikají na desítky až stovky kilometrů hluboko od Severního moře do hornatého vnitrozemí. Za svůj vznik vděčí ledovým dobám, kdy mohutné ledovcové splazy směřující z náhorních plošin do Severního moře obrovskou silou vymlely tzv. trogová údolí. Když po oteplení stoupla hladina světového oceánu až o 100 m, moře spodní části údolí zaplavilo, a tak vznikly fjordy. Kromě jinde nevídaného krajinného rázu mají fjordy na svědomí i jedinečné klimatické podmínky nikdy nezamrzají (blízkost Golfského proudu) a jsou dostatečnou ochranou proti mořským vichrům.

Návštěva švédského NP Skuleskogen při pobřeží Baltu je zajímavá za kteréhokoli počasí.

Těžko v krátkosti postihnout vše zajímavé, co je na Severu k vidění. Chcete-li získat celkovou představu o přírodě Fennoskandie, pak zvolte návštěvu výstavy Cesta Severem, kterou pořádá Slezské zemské muzeum do konce února 2015 ve výstavní síni Arboreta Nový Dvůr. Na mnoha unikátních fotografiích s doprovodnými texty je zachyceno vše podstatné z toho, co dodnes dělá severní Evropu oázou zachovalé přírody. Pravou severskou atmosféru výstavě dodává i bohatý výběr exponátů severské fauny od pižmoně a soba jako pravých „králů“ Severu až po drobné lumíky a zajímavý hmyz. Nechybí dioráma mořského ptačího útesu, ani malý pohled do života tajgy. Výstava zároveň vzdává hold Karlovi Čapkovi a jeho jedinečnému, v mnoha ohledech dodnes platnému cestopisu Cesta na sever (1936). Těm, kteří Sever už navštívili, výstava poskytne poučnou reminiscenci na chvíle tam strávené, a pro ty, kteří o podobné cestě uvažují, bude zdrojem impulzů a nápadů, kam se vydat. Výstava zároveň doplňuje stěžejní expozici SZM Příroda Slezska, neboť na řadě konkrétních příkladů (zejména z fauny) uvádí do širšího kontextu vztahy současné středoevropské a severské přírody. Autorem textu i fotografií je RNDr. Miloš Anděra, Csc.

Sob (Rangifer tarandus) je nepsaným symbolem Severu. Většina zvířat, která jsou běžně k vidění, jsou polodivoce chovaní domácí sobi, praví divocí sobi žijí už jen v několika málo rezervacích.

Reinheimen neboli „domov sobů“ je jedním ze 40 norských národních parků.

Na fotografii L. Zbytovské je Miloš Anděra.

Zoologie

Ornitologové z Vítkova kroužkují dravce František Gazda a Jan Piskoř kroužkují společně dravce již řadu let. Poprvé se setkali při ornitologické akci, když Janu Piskořovi bylo 12 let a to už je letos úctyhodných 50 let.

Pokud chceme objasnit zákonitosti migrace ptáků, potom metoda, která nám k tomu pomáhá, je kroužkování. Zjistíme trasy, po kterých ptáci migrují na svá zimoviště a zpět na hnízdiště. Ze zpětných hlášení, která kroužkovatelé dostanou od jiných ornitologů, se zjišťuje délka života ptáků, návratnost a usazování mladých ptáků. Velmi významné je kroužkování v monitorovacích projektech. Výsledky jsou velmi cenné a slouží ke sledování změn početnosti a produktivity ptačích populací. Takovým projektem je celoevropský projekt CES. Výsledky projektu nám pomáhají pochopit příčiny populačních změn u běžných druhů ptáků. Kroužkování v českých zemích má na evropské poměry velmi dlouhou tradici - začalo již roku 1910 prostřednictvím stanice LOTOS. V letech 1934-1964 bylo organizováno Českou ornitologickou společností. Od roku 1964 je pak kroužkovací stanice součástí Národního muzea. Až do roku 2002 organizovala pražská centrála i kroužkování na Slovensku. Tradičně těsné vazby mezi ČSO a Kroužkovací stanicí podtrhuje i fakt, že i v současnosti jsou téměř všichni z více než 400 držitelů kroužkovací licence zároveň členy ČSO (kroužkovatelem je tedy zhruba každý pátý člen ČSO). V posledních dvou letech se v České republice ročně okroužkovalo více než 150 000 jedinců téměř 200 druhů ptáků. V článku jsou použity informace z www.birdlife.cz

Zdroj: wikipedia.org.

Mapka s rozšířením kaně lesní Buteo buteo

Do jedné ze tří nastražených sítí se chytila káně lesní, která chtěla zaútočit na vycpaninu výra velkého. Ten je pro dravce velkým lákadlem .

Na obloze nad poli, loukami a pastvinami určitě uvidíte siluety kroužících kání, poštolek obecných a jiných dravců, kteří zde mají dostatek potravy. Z hlediska potravních nároků můžeme naše dravce spolu se sovami rozdělit do dvou ekologických skupin. Do první skupiny patří káně lesní, která je součástí krátkého, jednoduchého potravního řetězce: rostliny, hraboš polní, káně lesní. Krátký potravní řetězec nedovolí hromadění jedovatých látek s pozdním účinkem, protože drobní savci žijí krátkou dobu a vystřídají během roku několik generací. Potrava dravců této první skupiny je relativně nezávadná, jsou však ohroženy akutními jednorázovými otravami. Že je tomu tak, způsobuje skutečnost, že poštolka obecná a káně lesní patří mezi naše nejhojnější dravce. Představitelem druhé skupiny je jestřáb a sokol. Tito dravci stojí na konci potravního řetězce, který je delší a složitější: rostliny, hmyz, hmyzožravý pták, dravec. V každém článku řetězce se akumulují jedovaté látky. Například hmyzožraví ptáci žijí deset i více let a v jejich těle se za tu dobu akumuluje větší množství jedovatých látek než u krátce žijících hrabošů. Dravci mají v přírodě velký význam, který není mnohými lidmi doceněn. Ví se, že jsou regulátorem přemnožení hlodavců. Už méně se ví, že dravci jsou schopni rozpoznat zvláštní chování nemocného zvířete a jeho ulovením tak zabrání možnosti přenosu jeho genů do další generace, čímž také zabrání oslabování populace i jiných druhů zvířat.

Odchyt a manipulace s volně žijícími ptáky v České republice podléhá několika zákonným předpisům, které musí kroužkovatele respektovat. Mezi dlouholeté zkušené kroužkovatele patří vedle Františka Gazdy i MUDr. Jan Piskoř z Vítkova a Miloš Holáň z Větřkovic.

Na kroužku je evidenční číslo a označení Národního muzea Praha.

František Gazda kroužkoval přes 500 kání lesních a téměř tisíc poštolek. Celkem okroužkoval přes 10 000 ptáků: dravců, sov, pěvců a dalších druhů.

Pro pokračování klikněte ZDE

Pro pokračování klikněte ZDE

Zoologie

Není jestřáb jako jestřáb napsal nám Stanislav Grym Několik poznatků z ekologie a etologie jestřába lesního, Accipiter gentilis.

Jestřáb lesní, Accipiter gentilis patří k těm druhům dravých ptáků, kteří se netěší (neprávem) velké oblibě v nejen řadách myslivecké veřejnosti, ale také u chovatelů domácího zvířectva, zejména domácích holubů a drůbeže. Jestřáb lesní je obratný lovec, jehož lov kořisti na zemi je převážně z nízkého letu, ale také dovede zaútočit i na kořist ve vzduchu. Je mistrný lovec a v přírodě zastává funkci vrcholného predátora mezi ptáky do velikosti bažanta a savci do velikosti zajíce. Jestřáb se někdy stává potravním specialistou na určitý druh kořisti, který je v daném biotopu nejhojnější a tudíž nejsnadněji ulovitelný. Studoval jsem etologii jestřába lesního v Albrechticích u Českého Těšína, na dvou odlišných lokalitách v Hornosušském lese a v lese Lenčok, většinou přímým pozorováním u hnízd a pozorováním míst, kde jestřábi v době výchovy mláďat škubali kořist. Jestřábí pár v Hornosušském lese si občas zaútočil na chované domácí holuby v nedalekém bývalém statku, kde je dnes autoservis a chovají se tam holubi. Jednou dokonce jestřábí samice při pronásledování holuba dokonce vletěla do prostoru stodoly. Díky pochopení chovatelů nechali pak jestřába po loveckém neúspěchu vyletět zpět. Tento jestřábí pár si absolutně nevšímal domácí drůbeže volně pohybující se po polích, protože na volný prostor jestřábi vylétávali pouze při lovu holubů. Kromě lovu krkavcovitého ptactva, vybírání mláďat z hnízd dravců, sov a pěvců, a občasného ulovení uměle odchované bažanty, jsem znatelnější zásah jestřába do stavů drobné zvěře nezaznamenal. Druhý jestřábí pár si holubů zase skoro vůbec nevšímal, ale zase v době výchovy mláďat lovit nějaké volně pohybující se slepice, občas vzal i nějaké kuře ze dvorku blízko u lesa. Tyto zásahy jestřába do stavů domácí drůbeže se mi podařilo trochu snížit radami majitelům jak těmto újmám předcházet. Pozorováním donášené potravy jsem nezaznamenal větší podíl zvěře, i když občas nějaké mládě zajíce donesl, nemohu více méně tvrdit, že by zasahoval do stavů drobné zvěře.

O jestřábovi lze tvrdit, že se dokáže velmi snadno přizpůsobit měnícím se podmínkám v populaci lovené kořisti, kdy nejvíce preferuje kořist, která je v dané lokalitě nejhojnější a nejrychleji dostupná. Prof. Ing. Josef Sládek,Csc. dokázal, rozbory žaludků jestřábů, že na podzim jestřáb ve větším loví i drobné hlodavce, které jsou díky pokoseným polím a loukám snadněji dostupní. Nelze popřít, že jestřáb uloví něco z drobné zvěře, ale jejich vliv na populace drobné zvěře je, stejně jako u ostatních pernatých dravců, minimální v porovnání s nárůstem zdivočelých koček a současných stavů lišek. Vcelku lze říci, že význam dravých ptáků se i v dnešní době, kdy je větší rozsah environmentální výchovy, stále přeceňuje a hodnotí se pouze podle zastaralých hospodářských hledisek, které jsou naprosto odlišné od významu dravých ptáků v přírodě. Z jestřábů se mohou stát i potravní specialisté, kdy se zaměřují na daný druh kořisti, týká se to zejména bažantů v bažantnicích. Bažantnice jsou místa, kde se odchovávají bažanti, kteří jsou zcela biologicky bezcenní, protože nemají naučené chování od rodičů při obraně proti nepříteli apod. Navíc ve většině případů jsou odchovávání pro odlov, a proto není divu, že se (nejen) jestřáb na takovou kořist zaměřuje. Bažantnice jsou vysavačem predátorů ze širokého okolí, kteří se stahují ke snadnému zdroji potravy, a pak vznikají údaje o jejich „přemnožení“. Stejná situace vzniká i po vypuštění takto odchovaných bažantů do volné přírody. Jestřáb se potravním specialistou stává ve většině případů vlivem působení člověka v dané lokalitě. Současná celoroční ochrana všech dravých ptáků se jeví jako vyhovující a je oprávněna nejen pro jejich význam v ekosystému, ale i k ratifikovaným mezinárodním dohodám, které se náš stát zavázal dodržovat. Navíc díky malé znalosti dravých ptáků by případným povoleným odstřelem docházelo k záměnám za vzácné druhy dravců. Bohužel najdou se i lidé, kteří zákonnou ochranu dravců porušují, zejména pak otrávení, zastřelení anebo postřelení orli skalní a orli mořští, ale i jiné druhy (nejen) dravých ptáků, jsou toho klasickým příkladem. Draví ptáci jsou nedílnou součástí přírody a je naší morální povinností je předat budoucím generacím, alespoň takovou biologickou rozmanitost (biodiverzitu) přírody, kterou dosud máme. Vždyť úcta ke všemu živému je

Fotografie jestřába: 1191263558-fotobanka Autor textu: Stanislav Grym

Rozhovor

“Fascinují mě netopýři a vše co o nich víme” říká Doc. Zdeněk Řehák, Ph.D. Udělali jsme si malou anketu a dověděli jsme se, že stále dost lidí považuje netopýry za ptáky nebo myši. Otázka zněla: “Kdo nebo co je netopýr? Možná, kdybychom se zeptali "Je netopýr pták nebo savec?", byl by výsledek jiný. Jak to vidí docent na fakultě zoologie PF MU v Brně?´

Nechci zpochybňovat výsledky ankety. Jsem naopak přesvědčen, že většina dotázaných by správně uvedla, že jsou to savci dosti příbuzensky vzdálení od myší, s nimiž je pojí jistá podobnost. Pokud někdo vyslovil jiný názor (motýl, pták), pak se nejedná o průměrného občana ČR, ani průměrného žáka ZŠ. Osvěta na školách funguje dobře, pozadu nejsou ani masmédia, zejména televize. Vzdělanostní úroveň a dostupnost informací se stále zvyšují. Zkreslené představy o příbuznosti netopýrů s myšmi či ptáky jsou již dávno přežité a dnes až úsměvné. Snad se tento názor přechovává jen v mysli naší nejstarší generace. Víme, že se dlouhodobě zabýváš studiem netopýrů, jak dlouho a kdy jsi začal? A co tě na nich fascinuje? O netopýry jsem se začal zajímat až od roku 1983 za mého působení na gymnáziu v Hlučíně. Již tehdy jsem spolu s mladými hlučínskými ochranáři (Tis, ČSOP) procházel bunkry hraničního opevnění a netopýry během jejich zimního spánku počítal. Vzešla z toho později v roce 1986 v rámci SOČ odborná práce s názvem Zimní výskyt netopýrů na Hlučínsku, která zvítězila v okresním kole SOČ v Opavě a postoupila do krajského kola v Ostravě, kde se umístila na 3. místě. Napsali ji Jitka Chamrádová, Milada

Bartusková, Martina Leznová, Eva Konečná a Jan Hruška, studenti hlučínského gymnázia. Ti se stali základem pro vznik kroužku Chiroptera. Kroužek fungoval pod mým vedením po mnoho let a vystřídala se v něm řada zanícených milovníků přírody. Z jedné takové zimní sčítací procházky byla natočena také reportáž, která se pak vysílala v Českém rozhlase Ostrava. Netopýry se zabývám dodnes, tedy více než 30 let. Můj zájem se stále více rozšiřoval o další aspekty života netopýrů. A to nejen v zimě, ale také v letním období. Pravidelně se odchytávali netopýři do obláčkových sítí, nejčastěji na rybníčku u Loveckého zámečku v šilheřovickém parku. Můj zájem pak vyústil ve spolupráci se zakladateli moderní československé chiropterologie s Vladimírem Hanákem z pražské PřF a zejména pak Jiřím Gaislerem z PřF Masarykovy univerzity, jehož jsem byl jako student žákem a posléze i spolupracovníkem, ale to už jsem na podzim roku 1989 opustil Gymnázium v Hlučíně a získal místo odborného asistenta na zmíněné PřF MU, kde jsem pracoval pod vedením Jiřího Gaislera. Spolupráce nepřetržitě fungovala až do letošního roku 2014, kdy v létě Prof. Jiří Gaisler náhle a nečekaně zemřel ve věku 80 let. A co mne na netopýrech fascinuje? Všechno, jejich zvláštní fyziologie umožňující přežití v chladu v letargickém stavu, jejich schopnost orientace v naprosté tmě a s tím související dokonalé echolokační chování, využívané také při lovu hmyzí kořisti. Fascinující je i způsob rozmnožování s typic-kým utajeným oplozením nebo s tvorbou mateřských kolonií, zejména na půdách sakrálních staveb apod. Určitě nemůžeš trpět klaustrofobií, protože za netopýry často sestupuješ do jeskyní a štol. Stalo se ti někdy, že jsi měl v podzemí strach. Zabloudil jsi někdy? Klaustrofobií sice netrpím, ale v některých případech strach mám, protože s přibývajícími lety se moje obratnost postupně snižuje. Heroické výkony v podzemí již přene-chávám mladším spolupracovníkům. Zabloudit v podzemí není žádný problém, zejména při první návštěvě lokality. Spleť chodeb v rozsáhlém podzemí štol (např. štoly u Malé Morávky v Jeseníkách a jinde) je přímo ideální pro ztrátu prostorové orientace. Zásadně ani já, ani nikdo jiný nenavštěvuje podzemí sám! Několikahodinový pobyt v jeskyních nebo štolách je navíc fyzicky nesmírně náročný.

Jaké metody studia netopýřího života se v současné době používají? A víme o netopýrech vše, nebo nám zbývá něco ještě pochopit? Metody výzkumu netopýrů se neustále rozvíjejí. Vedle těch standardních, jako jsou odchyt do sítí (netting), nebo monitoring spících netopýrů na zimovišti se velmi rychle rozvíjí i technika umožňující sledování bez rušení netopýrů. Netopýři nemusejí ani vědět, že je sledujeme. Např. uvádím infratechniku jako jsou dalekohledy pro noční vidění, tzv. noktovizory, nebo detekční záznamová zařízení jako pasivní monitory pohybu, aktivní infrabrány. V posledních letech nacházejí využití také kamerové systémy tvořené digitálními kamerami s IR přísvitem a dlouhodobým uložištěm obrazových dat . Zapomenout také nemohu na využití radiotelemetrie. Transmittery (vysílačky) díky postupující miniaturizaci mohou být upevněny na tělo lehounkého netopýra. Vysílání pulzů a jejich lokalizace pomocí antén nám umožňuje sledovat aktivní pohyb konkrétních netopýrů v prostoru mimo úkryt. Lze použít i mikročipy, které jsou umístěny na těle netopýra a které lze detekovat čtečkou, zejména když netopýr prolétá malým otvorem nebo odpočívá na stěnách úkrytu. Metod, ať už přímých, nebo nepřímých je celá řada a jejich použití záleží na cíli výzkumu. Často se používá několik metod najednou, aby získané informace byly co nejkomplexnější. Nesmíme zapomenout na dnes nejpoužívanější a nejšetrnější metodu sledování, kterou je ultrazvuková detekce echolokačních signálů, které netopýři v letu vysílají. K jejich zachycení slouží tzv. bat-detektory. Umožňují tak „měřit“ míru letové aktivity i rozpoznávat jednotlivé druhy, anebo alespoň skupiny druhů netopýrů k poznání struktury netopýřího společenstva. V ultrazvukové detekční technice byl v posledních letech asi zaznamenán největší boom. Technologický rozvoj je nesporný, bez využití moderní techniky nelze dnes vůbec bádat. Navíc je tato technika cenově dostupná i pro zájemce, kteří zrovna nehoví bioakustice. Existují i jednoduché metody pro analýzu složení potravy, k tomu přistupují i molekulární analýzy přinášející informace, které jinými způsoby získat ani nelze. Kolik druhů netopýrů a vrápenců u nás žije? Kolik jich bylo pozorováno na území ČR a kolik v našem okrese? Na území ČR je evidováno 26-27 druhů letounů. Jeden druh není jednoznačně potvrzen, i když jeho dermoplastický preparát je uložen v českobudějovickém muzeu. Jedná se o starý preparát netopýra obrovského (Nyctalus lasiopterus), bohužel bez lokalitního štítku. Tento druh byl také několikrát pozorován nezávisle dvěma pozorovateli na několika lokalitách na JV Moravě. Byly dokonce zaznamenány echolokační signály. Ty však se nepodařilo nahrát, aby mohly být analyzovány. Poslední nálezy na středním Slovensku však ukazují, že výskyt na území ČR je pravděpodobný. Že uvedený počet nemusí být konečný, naznačuje objev nového druhu na jaře 2011 na střední Moravě. Jedná se o létavce stěhovavého, Miniopterus schreibersii, jediného evropského zástupce čeledi létavcovití. Kolik druhů netopýrů žije v současnosti na území okresu není jasné. V současnosti celoplošný faunistický výzkum na území Opavska neprobíhá, ale na základě odhadu z před-chozích let jich může být cca 18. Takové hodnoty jsem se dopočítal ve svých starších záznamech.

Víme, že pocházíš z Kozmic u Hlučína, takže tento kraj znáš velmi dobře. Co bys nám řekl o něm? Musím upřesnit. Nepocházím z Kozmic, tam jsem jen 5 roků žil a v Hlučíně pak 10 let učil na gymnáziu. Jsem rodilý Ostravák, ale již řadu let žiji v Brně, posledních 8 let zde mám i trvalé bydliště. Jak vzpomínáš na gymnázium v Hlučíně, kde jsi učil, než jsi přešel na MU v Brně? Vzpomínám jen v dobrém. Pokud existují nějaká negativa, čas je vymazal. Zde jsem v roce 1979 nastoupil na svoji první kantorskou štaci a vydržel celých 10 let! Někteří moji bývalí kolegové již nejsou mezi námi. O pevném svazku starších kolegů s gymnáziem svědčí, že i dnes se stále ještě kantoři důchodci pravidelně setkávají. Jejich spolek HOPAKA (Hodně si pamatující kantoři) má stále o čem diskutovat a na co vzpomínat. Vešli na tolik do povědomí širší veřejnosti, že o ně projevila zájem i masmédia. Jejich aktivity jim mohou závidět daleko mladší kolegové. Podobně je to se sepětím s bývalými studenty. Nejenže se účastnili činnosti netopýřího kroužku i během VŠ studií, ale i později jako úspěšní odborníci v mnohých odvětvích lidské činnosti. Byl jsem třídním celkem ve 3 třídách, s nimiž udržuji i nyní kontakt, co to jde. Zvláště moje vztahy s první třídou, kterou se mi nebál svěřit tehdejší ředitel gymnázia, coby začínajícímu elévovi učitelského řemesla po návratu z vojenské prezenční služby, se s léty stávají stále více přátelštějšími. Zdá se, že mi odpustili pravidelné testování jejich znalostí, obzvláště z chemie. Nyní působíš na PF MU v Brně, v zoologickém ústavu kde působíš jako docent. Je mezi studenty o studium těchto fascinujících savců zájem? Jsem již 10 let docentem na dnešním Ústavu botaniky a zoologie PřF MU. Nemáme problémy s počty studentů, jež si zoologii obratlovců včetně netopýrů vybrali za svůj profilový obor. Problémy však pociťuji s jejich kvalitou. Pohříchu chybí i jejich zanícení pro obor, bez něhož studovat zoologii nelze. Specializuji se na ekologii netopýrů, kde sběr dat probíhá v terénu. Zatímco dříve „zelená zoologie“ hrála prim a kontakt s přírodou byl těsnější, dnes se ukazuje pragmatičnost studentů, kteří si vybírají obory moderní, s možností se v nich na poli praxe lépe prosadit. Studenti zoologie obratlovců, kterou vyučuji, se postupně z přírody stěhují do moderních laboratoří, kde probíhají experimenty s využitím behaviorálně ekologických a molekulárně genetických metod. Co je to echolokace? Zdědili letouni schopnost echolokace po prapředcích? A kteří živočichové se ještě orientují pomocí echolokace? O echolokaci jsem se letmo zmiňoval. Stručně řečeno je to schopnost sluchovým aparátem vnímat odrazy ultrazvukových vln od překážek (stěna jeskyně, letící hmyz), které svým hlasovým ústrojím sama zvířata emitují. Schopnost tyto informace analyzovat je fascinující, když si uvědomíme, jak malým mozkem disponují. Prostorový akustický obraz okolí je srovnatelný s vizuálním obrazem, jímž se řídí jiní savci převážně s denní aktivitou. Jsou senzoricky s našimi smysly inkompatibilní, a to nám do jisté míry znemožňuje jim lépe porozumět.

Zdědění echolokace po prapředcích se sice předpokládá, ale chybí důkaz. Na fosilním materiálu se těžce zjišťuje, zda kamenný otisk netopýra signalizuje schopnost vysílat a re-gistrovat ultrazvuky či nikoliv. Nemáme k dispozici vývojovou řadu tvořenou předky s postupnou morfologickou přeměnou až do současné podoby. Pozůstatky prvních letounů se objevily až v oligocénu, resp. eocénu, tj. ve starších třetihorách a to již byli „hotoví“ netopýři s dobře vyvinutým letovým aparátem. Tak dokonale vyvinutá echolokace u netopýrů je jedinečná. Vzdáleně se jí přibližují delfíni. Vysokofrekvenční zvuky jiných savců slouží především ke komunikaci, nikoli prostorové orientaci. Objevují se např. u drobných hmyzožravců, jako jsou u nás rejsci. Echolokace není tak rozšířená, jak by se mohlo zdát je totiž energeticky velmi náročná. Pro mnohé savce je výhodnější se orientovat zrakem, čichem, nebo i standardním sluchem. V nočním prostorovém vnímání tak netopýři nemají srovnatelnou konkurenci.

Jak se netopýři dorozumívají? Dorozumívají se standardním slyšitelným hlasem jako jiná zvířata. Z větší části se jedná o zvuky slyšitelné lidským sluchem, anebo ultrazvukem v blízkosti rozhraní se slyšitelným zvukem. Existují ale práce, které přisuzují i echolokačním hlasům informační obsah. Využívají ale i jiné sensorické kanály čich a zrak. Netopýři upadají do letargie. Co to je a vysvětli také co je to zimní spánek? Kde netopýři zimují, která jsou nejznámější zimoviště v okrese Opava? Proč se nesmí netopýr během zimního spánku probudit? Letargie v případě netopýrů znamená klidový stav, kdy jsou maximálně zpomaleny životní funkce a tělesná teplota se současně blíží teplotě úkrytu. Je to stav, kdy spící netopýr vydává minimální energii, což mu umožňuje přežít poměrně dlouhé období bez příjmu potravy. Energii na

zimování šetří jak může. Základní energetické potřeby kryjí zásobní zdroje energie uložené v zásobním hnědém tukovém tělese, umístěném na zádech mezi lopatkami. Stavu, kdy netopýr může regulovat svoji teplotu, tedy ji vratně snížit na úroveň bazálního metabolismu, se říká reverzibilní hypotermie. Objevuje se u teplokrevných obratlovců. Ti se pak označují jako heterotermové. V našich podmínkách trvá nedostatek potravy téměř po celou zimu. Každé neplánované probuzení znamená intenzivní zahřátí organismu a tím i ztrátu energie v podobě tepla. Častá probuzení na konci zimování, kdy už jsou zásoby tuku vyčerpány, vedou k předčasnému probuzení až odletu ze zimoviště. Podmínky k přežití jsou díky nízkým venkovním teplotám kritické a potrava v té době není k dispozici. Část netopýrů tak umírá celkovým vysílením a dehydratací. Týká se to vesměs mladých nezkušených jedinců, kteří si na podzim nedokázali vytvořit dostatek tukových rezerv, nenašli vhodný tepelně stabilní úkryt. Ztráty během prvního zimování mohou dosáhnout až 50%. Netopýři zimují tam, kde je relativně stabilní teplota, která se musí pohybovat v rozmezí několika málo stupňů Celsia nad bodem mrazu a vlhkost vzduchu se musí blížit 100%, aby zimující netopýr neztrácel tělesnou vodu. Netopýři si tak vybírají různé typy úkrytů s různým termickým režimem. Jedná se především o podzemní prostory, zejména rozsáhlé statické jeskyně a štoly. V nich také je v různých částech variabilní teplota, takže na jednom takovém zimovišti může zimovat více druhů s různými teplotními požadavky najednou. Netopýři musejí vzít za vděk i nevhodným prostorám, jako jsou sklepy, skalní pukliny nebo i stromové dutiny. Na Opavsku hromadných z imovišť je poskrovnu. Podzemní prostory se nacházejí hlavně tam, kde v minulosti probíhala důlní těžba, po níž zůstal zachován rozsáhlý prostor s vhodnou termikou.

Netopýr ušatý (Plecotus auritus)

Jedná se zejména o některá hůře dostupná stará a opuštěná důlní díla v Nízkém Jeseníku, zejména v Oderských vrších, např. v údolí Moravice apod.Počet druhů zimujících netopýrů je zde obvykle nízký. V některých z nich převažuje chladnomilný netopýr černý, Barbastella barbastellus. Za nejvýznamnější z nich můžeme považovat Důl Zálužná I a Černý důl u Svatoňovic. Jsou to největší zimoviště netopýra černého v ČR. Kteří netopýři jsou nás nejvzácnější a jak vypadají dlouhodobé trendy jejich ochrany? Vyžadují nějakou a jaká je nejúčinnější? Mají se u nás netopýři dobře? Z evropských druhů to jsou netopýři, kteří se objevují jako ojedinělé zálety na zimoviště, nebo druhy, které migrují přes naše území, ale pravděpodobně se na území ČR nerozmnožují. Jedná se o vrápence velkého, netopýra pobřežního (?), netopýra východního (ostrouchého) a létavce stěhovavého. Ten byl zaznamenán na našem území jen jednou, a to až v roce 2011. Další druhy se v posledních letech šíří na naše území z jihu a zdá se, že nálezů přibývá. Týká se to netopýra Saviova, netopýra vroubeného (jižního). Některé druhy, kdysi vzácné, se stávají relativně běžnými. Mám na mysli netopýra alkathoe, netopýra Brandtova, netopýra nejmenšího, netopýra parkového, netopýra pestrého či netopýra severního. Samostatnou kapitolou jsou tzv. lesní netopýři vázaní na stromové dutiny v lesních porostech. Těžko se nacházejí, jsou těžce dostupní pro pozorování a nálezy jsou proto sporadické. Mám na mysli netopýra velkouchého nebo netopýra stromového. Tyto druhy téměř vůbec neopouštějí les, druhý jmenovaný dokonce ani v zimě. Jaký je neohroženější druh netopýra u nás a jaký naopak nejběžnější? O netopýrech toho stále málo víme. Jsou to vesměs tvorové schopní se adaptovat na měnící se podmínky, jako je tomu u úkrytových a potravních oportunistů. Některé druhy jsou v současnosti vázáni na lidská sídla. Dochází k jejich postupné synantropizaci a synurbanizaci. Vazba na člověka tedy nemusí vést ke zvýšenému ohrožení netopýrů,

ba naopak člověk jim poskytuje svými stavbami vhodné úkryty, mnohdy, aniž by si toho lidé vůbec byli vědomi. Ohrožení netopýrů je zpravidla nepřímé a souvisí s postupným zánikem vhodných úkrytů, se stále se snižující potravní nabídkou apod. Míra ohrožení se tak těžko stanovuje. Největším nebezpečím je pro řadu druhů zánik dlouhodobě využívaných hromadných zimovišť nebo úkrytů početných letních kolonií. U netopýrů existuje sociální tradice. Po mnoho let využívají stejná zimoviště nebo půdní úkryty pro vytváření letních kolonií samic, příp. míst, kde se na koci léta a na podzim střetávají dospělí samci a samice za účelem námluv a následného páření. Otázka je příliš široká. Já za nejvzácnější druh považuji netopýra pobřežního. Je zpravidla ojediněle nalézán jen na některých zimovištích a pak v době podzimních migrací. Ukazuje se ale, že snad na našem území vytváří i letní kolonie, obzvláště na JV Moravě. Přímý důkaz zatím chybí. Naopak zřejmě nejběžnějším druhem je netopýr vodní. Je znám jak se zimovišť, tak z letního období, kde je možno jej v kuželu světla baterky pozorovat těsně nad hladinou stojatých vod, kde hromadně loví drobný noční hmyz. Řekni nám něco ze soukromého života netopýrů, kolik mají mláďat, jak se o ně starají a jakého věku se dožívají? Netopýři jsou typičtí K-stratégové. Obvykle mají jednoročně jen jedno mládě, a to ještě ne každý rok. U některých druhů se objevují relativně často dvojčata (např. netopýři rodu Pipistrellus). Trojčata zaregistrovaná u netopýra pestrého jsou mezi netopýry spíše výjimkou. Mláďata samice rodí ve větších skupinách, kterým říkáme letní kolonie. Zde pak svá mláďata kojí, ta rychle rostou, takže mohou za cca 6 týdnů létat a postupně se osamostatňovat. Vylétají z úkrytů na blízká loviště, kde se učí chytat hmyz. Věk netopýrů závisí i na jejich velikosti. Velké druhy se dožívají obecně vyššího věku. Oproti drobným hlodavců stejné velikosti jsou netopýři dlouhověcí. Běžně se dožívají v průměru 5-7 let. Na základě kroužkování bylo ale zjištěno, že se mohou dožívat vzácně i přes 30 let a to se týká i menších druhů!

Netopýr černý (Barbastella barbastellus) Fotografie v rozhovoru pochází z archívů Zdeňka Řeháka a Vladimíra Badaye.

Řád letounů obsahuje čeleď netopýrovití a vrápencovití. Mohl bys popsat rozdílné znaky obou čeledí? Díky nedávno objevenému létavci stěhovavému jsou z našeho území známi netopýři tří čeledí netopýrovití, vrápencovití a létavcovití. Protože zejména vrápencovití a netopýrovití nejsou blízce příbuzní, jak bychom mohli očekávat, je známa celá řada morfologických, fyziologických, ekologických i etologických rozdílů. Je to téma na celou přednášku. Nejpatrnějším znakem je přítomnost blanitých výrůstků na čenichu a absence ušního víčka (tragu) u vrápenců. U netopýrů je to přesně naopak. Vrápenci stáčejí ocasní blánu na hřbet, kdežto vlastní netopýři na břišní stranu. Vrápenci se zavěšují volně na strop a při odpočinku se zabalují do létací blány, u netopýrů je naopak typické, že se při závěsu obvykle břichem opírají o stěnu. Jsou schopni také prolézat různými otvory a štěrbinami, zatímco vrápenci umějí jen prolétávat, a to i poměrně malými otvory. Potřebují prostor, aby se mohli zavěsit na strop. Výrazné rozdíly lze nalézt dále ve stavbě chrupu, loveckém chování aj. Obě skupiny se také liší svojí echolokací. Ultrazvuk všichni vytvářejí v hrtanu ale vlastní emise se děje u vrápenců nozdrami, kdežto výkřiky netopýrovitých vycházejí s pootevřené tlamičky. Echolokační signály u obou čeledí se výrazně liší. Vrápenci vysílají čisté tóny o konstantní frekvenci (a tudíž i vlnové délce). Tyto signály jsou velmi dlouhé. U netopýrů jsou signály z větší části frekvenčně modulované, tzn., že při výkřiku se frekvence rychle mění na začátku signálu je nejvyšší a pak rychle klesá. Délka signálu je ve srovnání s vrápenci krátká (2-15 ms u netopýrů, oproti 50 ms u vrápenců).

Mohl by vyjmenovat některé hloupé pověry o netopýrech a vyvrátit je? Pověr je poměrně dost, zvláště v katolickém prostředí Evropy mají letouni špatnou pověst. Jejich noční aktivita a neznalost života po staletí přinášela hrůzu z nepoznaného. Kde není známa skutečnost, přichází neopodstatněná víra v to, že netopýři symbolizují zlo. Všeobecně se traduje, že se netopýři úmyslně zaplétají do dlouhých ženských vlasů, že sají lidem krev a přivolávají neštěstí. V minulosti se dokonce přibíjeli na vrata, aby byla usedlost uchráněna před neštěstím. Nic z toho samozřejmě není pravda. Neznám nikoho osobně, komu by se netopýr zapletl do vlasů. Vždy se jedná o přenesenou nepotvrzenou informaci. Pokud se týká různých legend o upírech (Dracula apod.), je nutno upřesnit, že mezi více než 1120 druhy jsou jen 3 druhy, které se živí krví; z toho dva vyhledávají spící kuřata a jen upír obecný, drobný netopýr může napadat spící dobytek na pastvinách. Pokud s dobytkem v noci odpočívá i jejich pastevec, může se pak stát i on obětí. Upír obecný krev nesaje, jen ostrými řezáčky nakousne kůži v místech, kde je pod povrchem kůže krevní vlásečnice nebo drobná žilka, do vytékající krve pak vypustí slinu obsahující antikoagulancia bránící srážení krve. Vytékající krev pak slizává jazykem. To nejpodstatnější nakonec všechny tři druhy upírů žijí ve střední a zejména jižní Americe. Upír obecný přenáší ve slinách virus vztekliny, která v jižní Americe decimuje stáda dobytka. Když se podíváme do jiných kultur, ať už ve střední Americe, Číně nebo Japonsku zjistíme, že jsou zde netopýři uctíváni jako posvátná zvířata (Mayové), že jsou v symbolice Šaolinů považování za veskrze užitečné tvory. Pět rudých netopýrů v kruhu okolo stromu života symbolizuje např. zdraví, štěstí, prosperitu, lásku apod., tedy vlastně pozitivní hodnoty lidského snažení.

Letní kolonie netopýra velkého s mláďaty (Myotis myotis).

Mohl bys jmenovat některé odborníky od nás i ze zahraničí, se kterými spolupracuješ? Odborníků je dnes už skutečně hodně a témat, jimiž se zabývají, ještě více. Těžko vybrat ty nejvýznamnější chiropterology a přitom nezapomenout na neméně důležité odborníky. Z území ČR jsou to zejména Vladimír Hanák a nedávno zesnulý Jiří Gaisler, z mladších pak Ivan Horáček a jeho pražská líheň Benda a z nastupující generace pak Lučan, Hulva a Jahelková; z brněnské školy pak Zukal, Bartonička, J. Bryja aj. Ze zahraničí je to ještě větší problém. Spolupráce se vždy odvíjí dle získaných společných grantů a ty se týkají konkrétních témat. V současnosti jsem zapojen jen do jediného grantu, který je řešen jen s kolegy z různých pracovišť ČR. Se slovenskými kolegy je spolupráce tradiční a já je nepovažuji za kolegy ze zahraničí (Uhrín, Kaňuch, Lehotská atd). Věda totiž nerozlišuje hranice, vědci tvoří jednu komunitu. V nedávné minulosti jsem měl nejblíže k polským kolegům z Warszawy (Bogdanowicz, Rachwald), z Krakówa (Woloszyn a jeho tým), z Wroclawi (Furmankiewicz) nebo i z Ukrajiny (Bashta aj.), z Rakouska (Spitzenberger), nebo Slovinska (Presetnik). U řady dalších odborníků z různých částí Evropy (Švýcarsko, Itálie, Velká Británie, Německo, Švédsko, Rusko, Bulharsko, Portugalsko aj.) se však jedná jen o příležitostnou

spolupráci a setkávání na evropských a celo-světových konferencích. V současnosti je stále obtížnější získat jakýkoliv grant na společný výzkum. Noc netopýrů je akce, která se pořádá již řadu let. Kolikátá bude příští rok a kdy proběhla u nás první? Evropská noc pro netopýry má dlouhou a zajímavou genezi. Myšlenka pořádat 1 den v roce setkání odborníků, ochranářů s veřejností se zrodila v hlavě Prof. Woloszyna z Krakova už v polovině 90. letech minulého století. Jejím hlavním cílem bylo popularizovat netopýry mezi veřejností, obzvláště pak mezi školní mládeži, a seznámit zájemce s životem těchto tvorů. První Noc proběhla jen v Polsku, do dalšího roku se zapojili i někteří odborníci z Česka a Slovenska. Netrvalo dlouho a po vzniku Evropské organizace (EUROBATS) se tato stala hlavním koordinátorem v téměř celé Evropě. První oficiální noc proběhla v září 1997 za účasti Francie, Německa, Polska, Ukrajiny a Velké Británie. Druhá ENN se uskutečnila koncem srpna 1998 již s naší účastí. Konala se jen ve 3 městech ČR, o rok později již ve 4 městech. Letos proběhla tato akce koncem srpna a začátkem září ve 43 místech ČR včetně Opavy, kde ji organizoval dr. Gajdošík ze SZMO. V příštím roce to bude již 19. Evropská noc pro netopýry. V ČR za organizaci odpovídá Česká společnost pro ochranu netopýrů (ČESON).

Říjnový kvíz

Ověřte si své znalosti Testové otázky

Spojovačky (spoj pojmy, které spolu souvisí)

1. Kteří živočichové patří do řádu letouni? vrápenec malý, poletucha velká, lelek lesní, netopýr rezavý, veverka obecná 2. Kteří ptáci patří do řádu dravci? výr velký, krahujec obecný, sýček obecný, káně lesní, pochop rákosní, poštolka obecná, sokol stěhovavý 3) Čím se živí káně lesní? loví drobné hlodavce, loví ryby, živí se rostlinnou potravou 4) Čím se živí netopýři a vrápenci ? rostlinami, vodními živočichy, hmyzem, hlodavci

6) hibernace - orientace živočichů v prostoru pomocí vyslání a zpětného přijímání ultrazvuku 7) echolokace - zimní spánek Rozhodnutí o správnosti 8) Netopýři jsou jediní savci schopni aktivního letu. Ano Ne 9) Mezi letouny patří vrápenci, netopýři a létavci. Ano Ne 10) Někteří naši netopýři se živí krví. Ano Ne Které zvíře je netopýr a které vrápenec?

5) Co je to hibernace? stavění se mrtvým, zimní spánek, výstražné zbarvení těla Výsledky zářijového kvízu: Testové otázky: 1 střevlík fialový, střevlík měděný, svižník polní, kobylka zelená, 2 saranče stěhovavá, mandelinka bramborová, chroust obecný 3 b 4 osm 5 osm Spojovačky: 6 proměna dokonalá 7 proměna nedokonalá Rozhodnutí o správnosti: 8 ne 9 ne 10 ano

Preparát ze SZM Opava

Poznáte, co je na obrázku: A babočka paví oko B otakárek fenyklový

A

B

Omalovánka

Své odpovědi nám můžete zasílat na adresu: [email protected]. Budete zařazeni do soutěže. Správnost odpovědí si budete moci zkontrolovat v dalším čísle měsíčníku.

Netopýr a výr "Netopýre, kde spíš ve dne, vidím tě jen v noci?" Zahoukal výr na netopýra, zamžoural očima a otočil hlavu téměř jednou kolem krku dokola. To umí mezi všemi ptáky jako jediný. "Netopýre, počkej přece! Chci ti něco říct," pokračovala sova. Jenže netopýr nepočkal a odletěl za stromy. "Tak to se s tím netopýrem moc nepobavím, když musí pořád létat, za těmi svými můrami," řekl si pro sebe výr a znovu zamžoural očima. "Tak rád bych se dověděl něco o netopýrech”, řekl smutně výr. Chtěl bych vědět, co dělají netopýři v zimě, když je nevidím létat? Snad neodlétají do teplých krajin, jako vlaštovky? Kolik mají vajíček?" Napadlo tedy výra, že si otázky připraví a jednu po druhé je bude za netopýrem vykřikovat. Čekal až se objeví a už měl připravenou první otázku. "Tak, kde spíš ve dne?" zavolal na netopýra, když letěl kolem něho. "V dutině dubu a mojí kamarádi na půdě," řekl netopýr hlasem, který slyší jen netopýři a zase zmizel. Když letěl kolem výra potřetí, vykřikl na netopýra druhou otázku. " Kde jsi v zimě?" a netopýr odpověděl. "Zimu přespím v jeskyni za kopcem." Když letěl kolem výra počtvrté zeptal se výr: "Kolik sneseš do hnízda vajíček?" "Já nejsem pták, ale savec. Nemám přece zobák!" odpověděl netopýr rozmrzele, a protože tak hloupou otázku ještě nikdy nedostal, otočil se v letu a pokračoval "Mně se přece narodí mláďata! Jako třeba veverce nebo kočičce. " A tak se výr dověděl o netopýrovi, že v létě přespává, když svítí sluníčko v dutině stromu nebo jeho kamarádi také na půdě. Celou zimu přespí v jeskyni za kopcem. Ale hlavně to, že netopýr není pták, ale savec a že rodí živá mláďata, která sají mateřské mléko, jako třeba kočičky. A tak si netopýr a výr povykládali za svitu měsíce a dozvěděli se o sobě velmi zajímavé věci. Škoda, že netopýr nepočkal. Výr mu mohl něco říct také o sobě. A tak si jen pomyslel, že také loví občas můry, ale hlavně myšky. Že má dobrý sluch a také velké uši z peří. O sobě to netopýrovi řekne až příští rok, protože už je říjen a netopýr asi odletěl do jeskyně za kopcem. Tam přečká zimu a výr ho v listopadu, prosinci, lednu, únoru, březnu létat nad pasekou v lese neuvidí.

Jsme občanské sdružení, které se od roku 1992 zabývá vzděláváním, ekologickými službami, péčí o přírodu, publikační činností a osvětou. Naším krédem je - "učit o přírodě v přírodě". V našem týmu pracuje řada odborníků jako: ekologové, hydrobiologové, botanici, dendrologové, mykologové, zoologové, entomologové, herpetologové, krajinní ekologové, geografové, pedagogové, zahradní architekti, geologové, ekotoxikologové, fotografové, grafici a odborníci v IT, lesníci, zahradníci…

Městům, obcím a organizacím nabízíme odborné služby a poradenství v oblastech vzdělávání a prezentace regionu (naučné stezky, publikace). Poradíme v otázkách ochrany přírody a krajiny, rozvoje venkova, získávání dotací, výzkumu a v oblasti posuzování vlivů na životní prostředí. Naše projekty jsou velmi populární. Vyznačují se originálním přístupem a pojetím a precizním grafickým zpracováním. Informace jsou na: www.natura-opava.org

Občanské sdružení N a t u r a O p a v a - C z e c h R e p u b l i c E. Beneše 30, 747 05 Opava tel: 00420 737 322 616 e-mail: [email protected], web: www.natura-opava.org facebook: www.facebook.com/naturaopava