23. – 25.4. 2010 BLANSKÝ LES (vandr č. 30) Účastníci vandru: Pavel, Peťa, David, Tomáš
Počet km: 58 km Počasí: slunečno
1.DEN Holubov - Zlatá Koruna (10 km) Náš jarní vandr jsme naplánovali na již tradiční termín 23. až 25.4. Vzhledem k Davidově nechuti škrábat se do nějakých kopců, padla volba opět na Jižní Čechy, konkrétně oblast ležící jihozápadně od Č. Budějovic, zvanou Blanský les. Naše cesta začíná poměrně netradičně. Peťa se svým vozem vyzvedává Pavla, já nastupuji v Kostelci na parkovišti, kde na mne ti dva již 10 min čekají aniž by mně na to upozornili. A jedeme za Davidem do Třeště, kde na parkovišti před firmou Podzimek a synové přesedáme do jeho Citroenu C3, který si koupil, z důvodu dojíždění do svého nového zaměstnání. Ještě před příjezdem k Davidovi stihl Peťa nacouvat se svým autem do 40 cm vysokého obrubníku a projet přes haldu kamení. Naštěstí my i jeho auto jsme na jeho styl řízení zvyklí. Za dvě a půl hodiny jízdy jsme v Holubově. Spotřeba 4,9 l/100km je skvělá. Škoda, že s námi David nejezdí na podzimní vandry na Slovensko ( a nejenom kvůli spotřebě). Po chvilce hledání místa k zaparkování nacházíme ideální místo na okraji vesnice přímo u žluté značky, po které vyrážíme na náš vandr.
Jdeme podle Křemžského potkoka, který se zanedlouho vlije do Vltavy. Asi po dvou kilometrech se z potoka vynořuje potrubí, které po chvíli mizí kdesi ve skále. Zkoumáme důvod této technické vymoženosti, ale na nic jsme nepřišli.
Pokračujeme tedy dále kolem skvěle vypadající hospody (jmenuje se Staré časy), hlavně to místo, kde leží je naprosto parádní, ale Pavel nechce ani slyšet o nějaké zastávce. Náš první cíl je zřícenina hradu Dívčí Kámen. Hrad je opravdu parádní, prolézáme ho celý, fotíme se na ochozu a pod námi se klikatí Vltava. Po cestě dolů Peťa s Davidem našli na kameni funkční zapalovač Zippo. Trochu jsme se podivil, že ho položili zpět na kámen a šli dál, hlavně kuřák David mně překvapil. Jen co jsme dorazili k baťohům potkali jsme mladou dvojici a klučina
se nás ptal jestli jsme někde nenašli zapalovač. Peťa s Davidem hned věděli. Nandali jsme baťohy a začali stoupat po červené do kopce směrem na Třísov, po cestě jsme ještě viděli zbytky keltského opidia.
Náš první nocleh bude na vyhlášeném vodáckém tábořišti Zlatá Koruna. Hned při příchodu do vsi zjišťujeme od místního důchodce, kde je nějaká hospoda, ale jeho tip nás nijak nenadchl a tak jdeme k řece k vodáckému tábořišti.Vypadá opuštěně i když je úplně nové. Je zde ale hospoda, takže se rozhodujeme, že se prvně venku najíme a pak půjdeme na pivo.
David vyndavá domácí pečený bůček a k tomu ještě v plechovce výpek z této gastronomické lahůdky. Měl by si domů pozvat Jirku Babicu a podělit se sním o svůj recept. Po večeři jdeme do hospody, kde jsou zrovna vepřové hody a tak je tam úplně narváno. Musíme jít jinam. Jdeme zpět přes řeku do hospody U srdce mlýnského. Je zde několik místností zařízených opravdu ve stylu jihočeského venkova z přelomu 19. a 20. stol. V jedné místnosti se obsluhuje, ostatní jsou prázdné, ale v létě to tady asi žije. Bohužel čepují Krušovice.
Region Budvaru, Platanu, Samsona, Pardála a oni čepují Krušovice. Nechápu. Po několika kusech se debata stočila na víno a tak děláme degustaci vína z nápojového lístku. Bohužel už si nepamatuju jak to dopadlo. Pro spaní jsme se rozhodli vrátit se zpět na začátek vesnice. Pavel prosazoval spánek na asfaltovém parkovišti vedle nějaké budovy, ale naštěstí jsme mu to rozmluvili a budeme spát na kraji louky u božích muk. Zalehli jsme do spacáků, lehce pojedli a těsně před usnutím jsme jako vždy sledovali noční oblohu plnou hvězd.
2.DEN Zlatá Koruna - Nová Ves (30 km) Ráno vstáváme po sedmé hodině. Peťa a já s ukrutnou bolestí hlavy. Peťa nabízí k snídani svůj skvělý doma pečený chléb. Bohužel už váha bochníku tradičních rozměrů se blíží váze zdícího bloku Brož History. Konzistence této pekařské lahůdky dává tušit, že dílo se ne zcela povedlo a chuť to pouze potvrzuje. Chleba nebyl úplně dopečený, ale Peťa s Míňou časem tyto drobné masařky vychytají a příště si už určitě pochutnáme na domácím chlebu. A tak pro tentokrát musíme vzít za vděk čerstvým rohlíků, které David zašel koupit do místní Jednoty. K tomu ještě přibral krájenou vysočinu a lahváče.
Vyrážíme tedy po asfaltce a naší první větší zastávkou bude známá Kleť. Za vesnicí vstupujeme do lesa, kde na rychlo majitel pozemku kácí stromy a rychle je odklízí než začnou chodit turisté. Stoupáme mírně do kopce a přicházíme k místu s krásným jménem Kokotín. V Pavlovi tento název zjevně vyvolává různé vzpomínky, představy a nápady, proto se pod cedulí nechává alespoň vyfotit.
Za Kokotínem v náhlém kopci zastavujeme a naše vzájemné pohledy dávají signál k hvězdicovému rozchodu, zpět se vracíme v různých časových intervalech (5 až 25 min, jak kdo). Těsně pod Kletí začíná cesta prudce stoupat a my se lehce vzdalujeme Davidovi.
Náš náskok na Kleti narůstá na 27min, ale kamarádsky na Davida čekáme a až potom objednáváme pivo. Čepují zde Pardála, pivo navržené českými pivaři. Zároveň kupujeme žetony, které slouží ke vstupu na rozhlednu. Popíjíme pivo a sledujeme turisty, kteří si k cestě z Kletě zapůjčili koloběžky a chystají se ke sjezdu. Dopili jsme a jdeme na rozhlednu. V každém patře je instalována plazmová obrazovka, celkově je vidět, že rozhledna prošla nedávno rekonstrukcí.
Po návštěvě rozhledny vyrážíme dál, jdeme ještě asi 500 m po červené, kde potkáváme svatbu a zároveň nás míjí sjezdaři-koloběžkáři, pak červenou opouštíme a pokračujeme po modré směrem na Kuklov. Na jednom z turistických odpočívadel vaříme oběd.
Byla to klasika fazole s párkem a samozřejmě jako první odstupuje od jídla David. Krajina je tady opravdu parádní. Střídají se lesní asfaltky s lesníma a lučníma pěšinama. Konečně se blížíme ke zřícenině hradu Kuklov kam přicházíme po asfaltce. Z hradu zbyli opravdu jenom rozvaliny, v okolí jsou umístěny bizarní dřevěné sochy.
Z hradu jdeme ještě na jednu místní památku a to je klášter Kuklov. V okolí stejnojmenné vesnice se natáčel film Údolí včel.
Na zbytky kláštera je napojena chalupa, která je normálně obydlená. Vypadá to fakt zajímavě. Máme chuť na pivo, ale bohužel nejbližší hospoda je v Brlohu, vesnici tři km po silnici od Kuklova. Abychom si cestu trochu zkrátili jdeme přes louku na které je elektrický ohradník. Pavel, David a já ho lehce překračujeme, ale Peťa, který je menší postavy zachytává svým rozkrokem o dráty, naštěstí pro tentokrát v nich el. proud není.
A tak uháníme do vsi na pivo. Bohužel hospoda, je až na opačném konci vesnice a to směrem, kterým nebudeme potom pokračovat, ale žízeň máme tak velkou, že těch pár set metrů navíc nám nevadí. Hospoda Na hřišti je téměř plná, hospodský se s pivem přímo mazlí a proto nezůstává jenom u jednoho. Dáváme světlého a potom tmavého Budvara. A pak radši odcházíme, abychom se nerozseděli. Musíme dorazit ještě o čtyři km dál do Nové vsi, kde plánujeme nocleh. Cesta vede už jenom po asfaltce. V Nové vsi jsme hned našli nocleh, za Jednotou na asfaltu se bude spát parádně. Využíváme stolu a židlí u prodejny a vaříme večeři.
Tentokrát lečo s klobásou.
Po jídle jsme se vydali hledat hospodu. Nakonec nás místní navedli do rádoby hospody. Troufnu si říci, že za dvacet let vandrů jsme hnusnější hospodu včetně osazenstva neviděli. Místnost 7x4 m, hnusný, nesympatický lidi. No prostě po jednom pivu jsme raději odešli spát.
3.DEN Nová Ves – Holubov (18 km) Ráno nás tradičně budí David, balíme, odcházíme, po cestě snídáme tatranky. Hned za vsí si naše cestování zpestřujeme. Protože se nemůžeme dohodnout zda půjdeme dál po silnici nebo to vezmeme lesem přes kopec, tak se rozdělujeme, abychom zjistili, která cesta je kratší a lepší. Peťa s Davidem jdou po silnici a Pavel a já jdeme přes louku lesem. Na místo setkání přicházíme všichni stejně. Z toho jasně vyplynulo, že naše cesta lesem byla jednoznačně lepší a kratší. Hlavním cílem dnešního dne je návštěva Holašovic, vesnice
s vyhlášenou lidovou architekturou, která je zapsaná v UNESCO a návštěva českého Stonehenge hned za vsí.
Domy ve vsi jsou opravdu parádní, všechny nově opravené jeden jako druhý, před každým dřevěná pumpa. Ale bydlet by jsme zde nechtěli. Komerce a davy turistů jsou zde cítit na každém kroku. Radši se jdeme podívat na místní Stonehenge, které zde vybudovali majitelé místní kamenické dílny. Tato zajímavost vypadá rozhodně zajímavě. Kameny různých velikostí rozeseté po louce působí zvláštně. My ale musíme pokračovat dál v cestě. Jdeme kousek azimutem a doufáme, že za chvíli narazíme na červenou značku. Bohužel už delší dobu jdeme bez vody, takže při jedné ze zastávek na odpočinek využíváme možnosti dojít nabrat vodu do nedaleké Svatováclavské studánky. Vydávám se tam s Peťou a musíme pochválit všechny ty lidi co se takto o různé prameny a studánky starají. Je to fakt paráda napít se uprostřed lesa dobré pramenité vody. Nabíráme vodu do PET lahví a neseme jí Davidovi s Pavlem, kteří se povalují na mýtince.
Po krátkém odpočinku vyrážíme dál a hledáme ideální místo na oběd. Tentokrát budeme vařit ze zásob Pavla a jak už má ve zvyku, přichystal opět překvapení.
Vzal ssebou kuře na paprice v plechovkách a pytel
těstovin. Zvlášť vaření těstovin byla zkouška pro můj nový vařič MSR (jo kdybych věděl, jaké veselé příhody s tímto vařičem ještě na našich vandrech zažiju……., tak bych si ho snad ani nekoupil), ale bez problému bylo za 20 min vařeno. Dojídáme oběd, kolem zatím prochází skupinky turistů a nám zbývají k autu poslední čtyři kilometry. Ještě před Holubovem se ptáme místní ženy zda jdeme správnou cestou, ta nás ujišťuje, že jo a po chvilce se ocitáme u auta. Nasedáme do „citróna“ a pomalu opouštíme kraj plný fotovoltaických elektráren.
Protože máme ještě trochu času a zbytek peněz po cestě jsme se ještě stavili na lehké občerstvení v jedne z mnoha hospod po cestě. V Třešti se opět rozdělujeme Peťa jede s Pavlem přes Rantířov a já s Davidem rovnou do Jihlavy. Podzimní vandr bude asi zase jenom ve třech, protože se
chystáme opět do Nízkých Tater a tam se Davidovi prozatím nechce. Na závěr tradiční statistické okénko:
