Biopsychosociální potřeby u pacientů s popáleninovým traumatem

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií

Biopsychosociální potřeby u pacientů s popáleninovým traumatem

Bakalářská práce

Autor: Iveta Pišínová Vedoucí práce: Mgr. Ivana Klímová Jihlava 2013

Anotace Bakalářská práce na téma Biopsychosociální potřeby u pacientů s popáleninovým traumatem se skládá z teoretické a praktické části. Teorie se v úvodu zabývá anatomií a fyziologií kůže, na kterou navazuje popáleninové trauma, jeho vznik, klasifikace a působení na pacienta. Dále pojednává o popáleninové nemoci, jako komplikaci u těžkých a rozsáhlých popálenin, biopsychosociálních potřebách pacienta a jejich uspokojování z komplexního ošetřovatelského hlediska. V praktické části jsou tabulky a grafy s vysvětlujícím komentářem, sestavené na základě výsledků dotazníkového šetření k ověření stanovených cílů a hypotéz. Klíčová slova: popáleninové trauma, popáleninová nemoc, biopsychosociální potřeby, ošetřovatelská péče

Annotation Bachelorarbeit auf das Thema Biopsychosozialbedürfnisse bei den Patienten mit dem Verbrennungstrauma besteht aus dem theoretischen und praktischen Teil. Die Theorie beschäftigt sich in der Einleitung mit der Anatomie und der Physiologie der Haut, auf die das Verbrennungstrauma anschließ, seine Entwicklung, Klassifikation und seine Einwirkung auf den Patienten. Weiter behandelt sie die Verbrennungskrankheit, wie die Komplikation

bei

den

schweren

und

umfangreichen

Verbrennungen,

Biopsychosozialbedürfnisse des Patienten und ihre Befriedigung aus dem komplexen Pflegergesichtspunkt. Im praktischen Teil sind die Tabellen und die Graphen mit dem erklärenden Kommentar, zusammengestellt auf dem Grund des Ergebnisses der Fragebogenuntersuchung zur Überprüfung der

festgestellten Zielen und der

Hypothesen. Schlüsselwörter:

das

Verbrennungstrauma,

die Biopsychosozialbedürfnisse, die Pflegerpflege

die

Verbrennungskrankheit,

Poděkování Především bych chtěla poděkovat vedoucí bakalářské práce Mgr. Ivaně Klímové za cenné rady, strávený čas a ochotnou spolupráci. Dále velice děkuji paní Mgr. Lence Šetelíkové, Mgr. Romaně Vrátné a paní Ing. Marii Melicharové, vrchním sestrám na odděleních, kde byl prováděn výzkum, za jeho umožnění a poskytnutím rad při tvorbě dotazníku. V neposlední řadě bych chtěla poděkovat své rodině za trpělivost a psychickou podporu.

Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne ...................................................... Podpis

Obsah 1 Úvod............................................................................................................................... 9 1.1 Cíle výzkumu ........................................................................................................ 11 1.2 Hypotézy ............................................................................................................... 11 2 Teoretická část ............................................................................................................. 12 2.1 Anatomie a fyziologie kůže .................................................................................. 12 2.1.1 Stavba kůže .................................................................................................... 12 2.1.2 Kožní žlázy a přídatné kožní orgány ............................................................. 13 2.2 Popáleninové trauma............................................................................................. 14 2.2.1 Popáleniny v minulosti .................................................................................. 14 2.2.2 Mechanizmus úrazu ....................................................................................... 15 2.2.3 Hodnocení hloubky postižení ........................................................................ 16 2.2.4 Popálení dle rozsahu ...................................................................................... 18 2.2.5 Věk popáleného ............................................................................................. 18 2.2.6 Lokalizace popálení ....................................................................................... 19 2.2.7 Osobní anamnéza popáleného ....................................................................... 20 2.3 Popáleninová nemoc ............................................................................................. 20 2.3.1 Popáleninový šok ........................................................................................... 21 2.3.2 Období akutní ................................................................................................ 21 2.3.3 Rehabilitační období ...................................................................................... 22 2.4 Potřeby v ošetřovatelském procesu....................................................................... 22 2.4.1 Klasifikace potřeb .......................................................................................... 23 2.5 Ošetřovatelská péče a saturace potřeb u popáleného pacienta ............................. 24 2.5.1 Uspokojování biologických potřeb ................................................................ 24 2.5.2 Uspokojování psychologických potřeb .......................................................... 33 2.5.3 Uspokojování sociálních potřeb..................................................................... 34 3 Praktická část ............................................................................................................... 35

3.1 Metodika výzkumné práce .................................................................................... 35 3.2 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí .............................. 35 3.3 Průběh výzkumu ................................................................................................... 37 3.4 Zpracování získaných dat ..................................................................................... 37 3.5 Výsledky výzkumu ............................................................................................... 38 3.6 Diskuze ................................................................................................................. 64 3.7 Návrh řešení a doporučení pro praxi..................................................................... 69 4 Závěr ............................................................................................................................ 71 Seznam použité literatury ............................................................................................... 74 Seznam tabulek a grafů ................................................................................................... 77 Seznam zkratek ............................................................................................................... 79 Seznam příloh ................................................................................................................. 80

1 Úvod Bakalářskou práci na téma „Biopsychosociální potřeby u pacienta s popáleninovým traumatem“ jsem si vybrala, abych rozšířila své znalosti a zkušenosti o oblast péče o popálené pacienty. Zároveň jsem chtěla zjistit, jaké potřeby jsou pro tyto pacienty nejdůležitější a jaká je možnost jejich nejvhodnějšího uspokojení. Výskyt popálenin je méně častý, avšak s porovnáním s ostatními úrazy patří mezi nejvážnější. Ačkoli se může zdát, že popáleniny jsou pouze povrchovým zraněním, může dojít až k vážnému rozvratu vnitřního prostředí těla a k ovlivnění normálních funkcí

životně

důležitých

orgánů

s rizikem

úmrtí.

Následkem

rozsáhlého

popáleninového traumatu vznikají jizvy, které si s sebou člověk nese po zbytek života. Ty jsou pro mnohé pacienty závažným kosmetickým problémem. Z tohoto důvodu je třeba aplikovat multidisciplinární přístup a zajistit jak intenzivní lékařskou a ošetřovatelskou péči, tak i péči psychologickou. Veškeré výkony a péči o popáleného pacienta je třeba vykonávat za přísně aseptických podmínek. Kůže je největším orgánem lidského těla. Zajišťuje mnoho prospěšných funkcí, avšak v souvislosti s popáleninami patří mezi nejdůležitější funkce ochranná bariéra proti infekcím a termoregulace, neboť jejich poškození ovlivňuje průběh léčby a zhoršuje zdravotní stav pacienta. Časté úrazy vyskytující se v domácnosti jsou popálení horkou tekutinou a tělesem především při vaření a úrazy elektrickým proudem při neodborných opravách vypínačů a zásuvek. Zvláštní skupinu tvoří děti, u kterých je prevalence popálenin nejvyšší s nejčastější příčinou popálení horkou tekutinou a tělesem. Popáleninové úrazy v zaměstnání se stávají hlavně u mužů pracujících v hutnictví a energetice. Mezi nejzávažnější příčiny popáleninového traumatu patří bezpodmínečně celoplošné opaření, kdy je celý kožní kryt těla poškozen a úraz elektrickým proudem, při němž dochází k popálení nejen povrchu kůže, ale také hlubších struktur. Nejpoužívanější metodou, která zjistí přesný rozsah popálení, je pravidlo devíti nebo plocha ruky představující 1 % tělesné plochy u méně rozsáhlých popálenin. Popáleniny se rozdělují na povrchové a hluboké nebo podle třístupňové či čtyřstupňové klasifikace. Potřeby mají přímý vliv na zdravotní stav člověka. Pokud některá z potřeb popáleného pacienta není co nejdříve a nejlépe uspokojena brání mu v jeho zotavování. Bolest u popálenin je jedna z nejsilnějších a nejvytrvalejších, proto je nezbytné její okamžité 9

tlumení podáváním léků s anestetickým či analgetickým účinkem. Další neméně důležitou potřebou je výživa. Pacienti potřebují nutričně výživnou stravu bohatou na cukry, tuky a bílkoviny, ale také vyšší příjem tekutin z důvodu jejich ztrát vlivem popálení. Hygiena pacienta, čisté a upravené lůžko se může odrazit v lepším vnímání sebe sama a svého okolí. V dnešní době se na popáleninových centrech používají speciální lůžka, která mají za úkol snížit možnost výskytu případných komplikací a zároveň urychlují proces hojení. Kvalitní a vydatný spánek je další potřebou, jejíž uspokojení má vliv na celkovou regeneraci těla. Je důležité pacienta příliš nezatěžovat a spíše ho pobízet k fyzicky nenáročným odpočinkovým aktivitám, které ho baví. Zvláštní potřebou u popáleného pacienta je tělesná integrita. Její narušení vede nejen k přenosu infekcí, ale může mít také negativní vliv na psychiku člověka, zvláště pokud se jedná o popálení v oblasti hlavy a obličeje. V těchto případech bývá nezbytná psychologická pomoc, která podporuje pacientovu sebeúctu a sebehodnocení a napomáhá mu vyrovnat se s možnými trvalými následky po popálení. Přítomnost blízkých napomáhá pacientovi zvýšit pocit bezpečí, zlepšit jeho duševní stav a dává mu pocit jistoty, že na to není sám. Léčba popálenin je zdlouhavý proces, který vyžaduje alespoň několikatýdenní hospitalizaci. Propuštěním popáleného z nemocnice však jeho léčba nekončí a často trvá ještě mnoho let po úrazu.

10

1.1 Cíle výzkumu 1. Zmapovat

míru

uspokojení

biopsychosociálních

potřeb

u

pacienta

s popáleninovým traumatem. 2. Zjistit, jaká je nejčastější příčina popáleninového traumatu. 3. Zjistit, v jakém poměru jsou muži a ženy hospitalizováni s popáleninovým traumatem.

1.2 Hypotézy 1. Předpokládám, že více než polovina pacientů vnímá potřebu necítit bolest jako uspokojenou. 2. Předpokládám, že více než polovina pacientů vnímá potřebu výživy jako uspokojenou. 3. Předpokládám, že více než polovina pacientů vnímá potřebu hygienické péče a čistotu lůžka jako uspokojenou. 4. Předpokládám, že více než polovina pacientů vnímá potřebu spánku a odpočinku jako uspokojenou. 5. Předpokládám, že u více než poloviny pacientů je potřeba tělesné integrity neuspokojená. 6. Předpokládám, že více než polovina pacientů vnímá potřebu bezpečí a jistoty jako uspokojenou. 7. Předpokládám, že více než polovina pacientů udává zlepšení sebekoncepce a sebeúcty vlivem psychologické péče. 8. Předpokládám, že více než polovina pacientů má možnost být v kontaktu s rodinnými příslušníky. 9. Předpokládám, že více než polovina pacientů udává jako nejčastější příčinu popáleninového traumatu opaření. 10. Předpokládám, že muži jsou hospitalizování s popáleninovým traumatem častěji než ženy.

11

2 Teoretická část 2.1 Anatomie a fyziologie kůže Kůže (cutis, derma) je rozsáhlý a složitý plošný orgán na vnějším povrchu těla. Vznikla ze zárodečných listů mezodermu a ektodermu. Plocha kůže dospělého člověka dosahuje rozměru až 2 m2, což odpovídá přibližně 3 kg, tj. asi 9 %, celkové hmotnosti lidského těla. U obézních lidí se váha může pohybovat okolo 20 kg. Tloušťka kůže, která závisí na krajině těla, se pohybuje v rozmezí 0,5−4 mm. Například kůže pokrývající oční víčka, vlasatou část hlavy a penis je nejtenčí. Kožní kryt na zádové, chodidlové a dlaňové oblasti je nejsilnější (Čihák, 2004). 2.1.1 Stavba kůže Kůže je z anatomického hlediska rozdělena na tři vrstvy (Kittnar, 2011) (viz Příloha č. 1). Pokožka (epidermis) je vnější povrch kůže, který tvoří vrstvy, těsně na sobě přilehlých epitelových buněk (Dylevský, 2009). Epidermis obsahuje několik typů buněk: keratinocyty, které mají rysy kmenových buněk, melanocyty chránící hlubší vrstvy epidermis před ultrafialovým zářením, Langerhansenovy buňky mají funkci imunitní, neboť dokážou zachycovat a ničit mikroorganizmy, Gransteinovy buňky se podílí na obranných reakcích kůže proti infekci a Merkelovy buňky, které plní funkci smyslovou (Kittnar, 2011). Hlubší vrstvy buněk mají dělící schopnost. Povrchové buňky odumírají a následně se olupují. V pokožce se nenacházejí žádné cévy. Je difúzně vyživována kapilárami ze škáry. Bolestivé podněty z vnějšího prostředí detekují volná nervová zakončení (Dylevský, 2009). Pokožka prakticky nepropouští ani vodu, ani vzduch (Kittnar, 2011). Škára (corium, dermis) je vazivová tkáň, která se skládá ze zvlněných kolagenních a elastických vláken, díky nimž je kůže pružná, pevná a štěpitelná (Dylevský, 2009, Kittnar, 2011). Škára má dvě vrstvy (Dylevský, 2009). „Dermis obsahuje jednak mechanoreceptory pro vnímání dotyku, tlaku a vibrací a jednak termoreceptory a receptory bolesti (nociceptivní receptory).“ (Kittnar, 2011, str. 475) Jsou v ní uložena i hojná senzorická zakončení, hustě protkané kapilární a lymfatické sítě mající vyživovací a termoregulační funkci (Kittnar, 2011). V dermis se také nachází vývody 12

žláz potních a mazových, vlasové folikuly a hladké svalstvo. Svými výběžky jdou proti epidermis, kde vytváří hmatové lišty, které jsou v oblasti prstových bříšek charakteristicky upraveny jedinečným a neměnným způsobem pro každého člověka po celý život (Dylevský, 2009). Podkožní vazivo (tela subcutanea, subcutis) obsahuje četné vazivové pruhy spojující kůži s vazivovým povrchem svalů a kostí. Pokud je subcutis připojena k periostu, nevzniká zde velký tukový polštář a kůže ztrácí svoji posunlivost. Při déletrvajícím tlaku na tato místa dochází k utlačování cévní sítě a vznikají proleženiny (Čihák, 2004). Kůže je posunlivá nad kontrahujícími svaly (Kittnar, 2011). Podkožní vazivo také obsahuje bohaté cévní a lymfatické pleteně a mnoho tukových lalůčků, díky nimž vzniká tukový polštář. Tuková tkáň je významnou energetickou rezervou organizmu, dále zajišťuje tepelně izolační, mechanickou a ochranou funkci (Čihák, 2004, Kittnar, 2011). 2.1.2 Kožní žlázy a přídatné kožní orgány Potní žlázy (glandulae sudoriferae) se nachází v podkožním vazivu. Svou exkreční funkcí připomínají ledviny. Největší množství potních žláz se nachází v dlani, plosce nohy, ve střední části zad, v oblasti čela a v podpaží. Žlázy se nenachází na slizničním okraji rtů a žaludu (Dylevský, 2009). Potní žlázy vytváří pot, který je jeden z hlavních termoregulačních mechanizmů těla (Kittnar, 2011). Mazové žlázy (glandulae sebaceae) vylučují maz do pochev vlasů a chlupů. Nehet (unguis) je rohovitá část pokožky vyrůstající z nehtového lůžka. Vlasy (capilli) a chlupy (pili) rostou z vlasové cibulky, kde se nachází jejich zárodečné buňky (Dylevský, 2009). Mléčná žláza (glandula mammaria) patří mezi složené tuboalveolární žlázy obsahující 15−20 laloků. V prsních lalocích se nachází vývody (mlékovody), které se sbíhají k prsní bradavce, ze které ústí drobnými vývody ven (Nováková, 2011). „Kůže představuje nejen vstupní cestu informací prostřednictvím senzorického systému, ale má i širší komunikační význam.“ (Kittnar, 2011, str. 476) Mimické projevy (např. pláč, zčervenání, radost, hněv) či pachové látky (např. feromony) patří mezi důležité nonverbální komunikační prostředky zprostředkované kůží. Mezi další funkce kůže patří tvorba vitamínu D, který je důležitý především pro vývoj kostí, funkce exkreční čili detoxikační a snaha o udržení homeostázy (Kittnar, 2011).

13

2.2 Popáleninové trauma Popáleniny (combustiones) jsou vyvolány fyzikálními nebo chemickými vlivy, jež narušují integritu kožního krytu definovanou jako porušení zdraví vzniklé zevním působením teplot, světla, kyselin či louhů na povrch lidského těla (Königová, Bláha, 2010). Patří mezi úrazy, se kterými se nesetkáváme příliš často. Jsou zastoupeny asi 5 % (Kolektiv autorů, 2010). Přesto je řadíme mezi nejvíce závažná, devastující, bolestivá a psychická traumata. Průměrná doba pobytu v nemocnici u popáleného pacienta bývá delší než dva měsíce. (Slezáková, 2010). Mezi oběti patří především děti do tří let, řemeslníci či muži pracující v průmyslu a senioři. Závažnost popáleniny určuje jednak rozsah a hloubka popálení, příčina a lokalizace úrazu, tak i věk pacienta a jeho osobní anamnéza. Péče o popáleného pacienta je velmi náročná a nákladná, vyžaduje vysoce profesionální a multidisciplinární přístup (Königová, Bláha, 2010) (viz Příloha č. 3). 2.2.1 Popáleniny v minulosti Popáleniny se řadí mezi nejstarší úrazy, které se vyskytují mezi lidmi již od prvopočátku. Už člověk neandertálský (60 tis. let př. n. l.) používal k léčení popálenin různé rostliny či byliny. Staroegyptští lékaři (1600 př. n. l.) dbali na správný postup při léčbě termických úrazů za použití nejrůznějších látek (např. syrové maso). Hippokrates, jenž se řadil mezi významné starořecké lékaře, využíval znalosti herbální medicíny a logické postupy při léčení nemocných a raněných. Používal plátěné obvazy namazané vepřovým sádlem a borovicovou pryskyřicí, které pak zahříval nad ohněm a přikládal na popálená místa. Lékař Cornelius Celsus žijící za dob římských sepsal dílo De Medicina, kde se zmiňuje o chirurgickém řešení jizevnatých kontraktur po popálení. Studenou vodu na spálená místa doporučovali středověcí arabští lékaři Avicena a Rhases (Königová, Bláha, 2010). Nejvýznamnější publikací historie je pozoruhodná kniha De Combustiones vydaná roku 1607, kterou napsal Wilhelm Fabry, praktický lékař z města Payarne ve Švýcarsku. Tato nadčasová kniha byla platná a uznávaná až do 20. století. Wilhelm Fabry se v díle zmiňuje o etiologii, symptomatologii, terapii či prognóze popáleninového traumatu. Tvrdí, že popálení způsobuje celkové onemocnění organizmu, nikoli jen poškození kožního krytu. Jako první vytvořil třístupňovou klasifikaci popálenin, neboť věděl, že léčba se odvíjí od hloubky popálení (Königová, Bláha, 2010). 14

2.2.2 Mechanizmus úrazu Poranění vzniká nejčastěji vlivem vysokých teplot, ale také působením elektřiny, chemikálie či radiace. Pokud známe příčinu popálení, můžeme předvídat hloubku i rozsah úrazu (Königová, Bláha, 2010). Mezi termická traumata patří popáleniny kontaktní, vznikající při styku s horkým pevným tělesem. Postižení nebývá na povrchu rozsáhlé, ale zasahuje do hlubších struktur kůže. Nejčastěji se vyskytuje opaření, jež vzniká při kontaktu s horkou tekutinou, poškozuje větší plochu kožního krytu. Mastné tekutiny, jako jsou např. rostlinné a živočišné tuky, způsobují závažnější poranění. V neposlední řadě patří do termických popálenin poškození plamenem (horkým plynem). Při tomto typu poranění vzniká celá řada popálenin různé hloubky a rozsahu. Hořící oděv má velký vliv na poškození organizmu a mnohdy se podílí na rozsáhlém a těžkém popáleninovém traumatu. Vdechnutím plamene a zplodin hoření se mohou objevit klinické příznaky inhalačního poškození. Je potřeba mít na paměti, že zde existuje riziko intoxikace oxidem uhelnatým nebo dalšími jedovatými plyny (Ševčík, Černý, Vítovec, 2003). Kůže dospělého člověka snáší teploty do 40 °C, u dítěte je až 15x citlivější, a proto může dojít k závažnému popálení již při teplotě 45 °C (Kolektiv autorů, 2010). Úrazy elektrickým proudem nebývají časté (asi 4 % všech popálenin), jsou ale jedny z nejzávažnějších (Ševčík, Černý, Vítovec, 2003). Vysoké napětí prochází celým tělem a způsobuje zahřívání hluboko v tkáních. Popáleniny na kůži se mohou zdát malé a nezávažné, ale hlavní tepelné poškození je skryto v hlubokých strukturách organizmu (Kelnarová, 2007). „Tyto popáleniny jsou vždy daleko rozsáhlejší, než se na počátku jeví.“(Kelnarová, 2007, str. 121) Dochází k nekróze vnitřních tkání (kostí, svalů, šlach a fascií). V těchto případech je amputace končetiny nezbytná (Ševčík, Černý, Vítovec, 2003). Mezi elektrotraumata se řadí také úraz bleskem. Tento elektrický výboj o vysoké energii zanechává v dráze svého průchodu rozlehlou a těžkou tepelnou nekrózu (Kelnarová, 2007). Chemické popáleniny mohou být způsobeny jednak požitím, vdechnutím či přímým kontaktem. Poleptání může být způsobeno kyselinami, louhy, případně jinými chemickými látkami různého složení. Acidózní látky, jako je například kyselina chlorovodíková, sírová a dusičná způsobují suchou koagulační nekrózu tkáně. Hydroxid sodný a vápenatý patří mezi alkalické látky, jež vyvolávají kolikvační nekrózu s tvorbou 15

vlhké gangrény. Poškození zásaditou látkou je vysoce bolestivé a nebezpečné, neboť dochází k poleptání hlubších struktur (Ševčík, Černý, Vítovec, 2003). Kromě toho dochází ke vstřebávání toxinů do cévního řečiště a hrozí intoxikace vnitřních orgánů až sepse organizmu (Michalský, 2009). Mezi nejzávažnější mechanizmy, které způsobují smrtelné komplikace, jsou výbuch a hoření v uzavřeném prostoru, pád do vřelé tekutiny a úraz elektrickým proudem. (Königová, Bláha, 2010). 2.2.3 Hodnocení hloubky postižení V současné době se uplatňuje třístupňová klasifikace popálenin, přičemž II. stupeň rozdělujeme na povrchní IIa a hluboký IIb. Některé odborné literatury uvádějí klasifikaci čtyřstupňovou (Königová, Bláha, 2010). Hloubka popálení je klíčovým faktorem pro chirurgické operace či plastické výkony. Dále je velice důležitá pro určení délky morbidity a mortality. Mezi faktory určující hloubku poškození patří teplota termické noxy a doba jejího působení (Pokorný, 2004). U I. stupně (combustio erythematosa) vzniká v místě poranění erytém (zčervenání) a otok různé velikosti v závislosti na množství předané energie a schopnosti člověka reagovat na popáleninový podnět (Königová, Bláha, 2010). U těchto popálenin dochází k vyplavování vazoaktivních látek, které způsobují silnou bolest (Franců, Hodová, 2011). Makroskopicky se pokožka jeví jako neporušená, avšak mikroskopicky dochází ke změnám typu vakuolizace. Kapilární dilatace ve škáře má za následek otevřenou mikrocirkulaci (Königová, Bláha 2010). Popáleniny I. stupně jsou reverzibilní a nevyžadují speciální léčbu. Díky regenerační schopnosti těla se rána zcela zhojí během několika dní. Nejčastější příčinou bývá sluneční záření (Franců, Hodová, 2011). U II. stupně (combustio bullosa) je poškozená permeabilita kapilár s následnou tvorbou popáleninové buly (puchýře). Při povrchním popálení IIa je spálená celá pokožka s vnější vrstvou škáry (Ševčík, Černý, Vítovec, 2003). Kolorit spodiny rány bývá růžový. V puchýřích se vyskytuje čirý obsah, který se později mění v rosol. Buly se v žádném případě nesmí odstraňovat, stříhat, propíchávat či škrábat. Vyskytuje se intenzivní bolest (Kelnarová, 2007). „Popáleniny IIa se většinou zhojí spontánně do dvou týdnů bez trvalých následků nebo pouhou změnou pigmentace a koloritu kůže.“ (Ševčík, Černý, Vítovec, 2003, str. 234). Hluboké popáleniny IIb jsou charakteristické 16

poškozením i hluboké vrstvy škáry (Ševčík, Černý, Vítovec, 2003). Kolorit spodiny rány je tmavě rudý. Je zde vysoké riziko infekce (Kelnarová, 2007). Léčba těchto popálenin je dlouhá a může trvat i několik týdnů. Úraz mnohdy vyžaduje chirurgické řešení. Popálení IIb bývá vždy spojeno s trvalými následky. Po zhojení vznikají hypertrofické jizvy (Ševčík, Černý, Vítovec, 2003). Vzhledem k destrukci senzitivních neuronů je bolest mnohem méně intenzivní než u povrchových popálenin. Naopak velmi citlivé a bolestivé jsou místa kolem popálenin, neboť ochranná složka kůže je afunkční (Kolektiv autorů, 2008). Popálenina III. stupně (combustio escharotica) patří mezi nejtěžší termická poranění devastující nejen pokožku a škáru, ale i podkožní vrstvu. Výsledkem je nekróza celé tloušťky kožního krytu. Zbarvení příškvaru může být bělavé, šedé, hnědočerné až černé. Popálená plocha je suchá, tvrdá, chladná a kvůli zničeným nervovým zakončením je necitlivá a úplně nebolestivá. (Kelnarová, 2007). Cévy se stávají zcela neprůchodné z důvodu vazokonstrikce či trombózy (Königová, Bláha, 2010). Během krátké doby vznikají velké otoky kvůli přesunu tekutin a bílkovin z cévního řečiště do intersticiálního prostoru (Kolektiv autorů, 2008). V těchto případech se velmi často vyskytují komplikace, jako je infekce rány, septický šok vznikající při vstřebávání toxických látek z poškozených tkání do cirkulace a hypovolemický šok z velké ztráty tekutin (Kelnarová, 2007). Protože tento stav nemá schopnost spontánního zhojení, řeší se chirurgickou léčbou (nekrektomií), na kterou navazuje autotransplantace. Popálenina třetího stupně pokaždé zanechá trvalou stopu v podobě nepravidelné jizevnaté tkáně (Königová, Bláha, 2010). U IV. stupně dochází k zuhelnatění (carbonatio), což znamená poškození, kde jsou kromě kůže a podkoží zasaženy i hlubší struktury: nervy, cévy, svaly fascie, šlachy či kosti. V těchto případech bývá amputace končetiny nezbytná (Ševčík, Černý, Vítovec, 2003). V posledních letech se v praxi začala využívat tzv. mezinárodní klasifikace, která rozděluje popáleniny na povrchní a hluboké. V této klasifikaci je snazší orientace a ilustrace klinického obrazu i dlouhodobé prognózy popáleného pacienta. Povrchní popálení je charakterizováno částečným poškozením či ztrátou kůže. Toto poškození není tak závažné, protože nejsou zničeny periferní nervy, cévy či kožní žlázy, a tak dochází ke spontánnímu zhojení (Pokorný, 2004). Jedná se o I. a IIa stupeň výše 17

klasifikované

hloubky

(Franců,

Hodová,

2011).

Hluboké

popáleniny

jsou

charakterizovány devastací kůže v celé své hloubce. Do hlubokého popálení řadíme těžké popáleniny se ztrátou hluboké vrstvy dermis, podkoží či popálení, kde dochází k devitalizaci vnitřních struktur. Bývají léčeny nekrektomií a autotransplantací (Pokorný, 2004). Jsou to popáleniny IIb, III., event. IV. stupně (Franců, Hodová, 2011). Je důležité mít na paměti, že popáleniny, zvláště ty rozsáhlé, nemají stejnou hloubku v celém rozsahu. Vyskytuje se jak povrchové, tak hluboké popálení. Hloubka postižní je významný faktor, který ovlivňuje kvalitu života pacienta (Königová, Bláha, 2010). 2.2.4 Popálení dle rozsahu Rozsah popálení se určuje podle postižené plochy v procentech (Zeman, Krška, 2011) (viz Příloha č. 4). Správné určení rozsahu popáleného tělesného povrchu je rozhodující pro následnou léčbu a péči (Trott, 2005). K orientačnímu stanovení rozsahu se používá tzv. pravidlo devíti. U dospělých jedinců a velkých dětí jsou jednotlivé části povrchu těla zastoupeny devíti nebo osmnácti procenty. U malých dětí z důvodu jiného rozložení plochy kůže se toto pravidlo modifikuje. Povrch hlavy je větší než povrch dolních končetin. Výjimkou je oblast genitálií, které představují jedno procento povrchu těla. Popáleniny menšího rozsahu lze hodnotit palmární plochou ruky s prsty u sebe, která představuje 1 % celkového tělesného povrchu (Zeman, Krška, 2011). Pravidlo devíti se používá pouze u II. a III. stupně popálenin (Trott, 2005). Pro přesnější stanovení velkého rozsahu popálení u dospělých a dětí se používá tabulka dle Lunda a Bowdera (Zeman, Krška, 2011). Z hlediska zahájení protišokové léčby je rozsah popálení nejdůležitějším faktorem. Čím větší je plocha popálení, tím větší je nebezpečí morbidity a mortality (Pokorný, 2004). Například těžké popálení nad 60 % celkového tělesného povrchu bývají často smrtelné (Königová, Bláha, 2010). 2.2.5 Věk popáleného Věk postiženého patří mezi další faktor, který určuje závažnost popáleninového traumatu. Stáří pacienta ovlivňuje bezprostřední prognózu, dlouhodobou prognózu i prognózu celoživotní (Pokorný, 2004). Větší pravděpodobnost úmrtí na popáleninové trauma je u dětí do 2 let a dospělých nad 60 let (Hanáčková, Bahenská, 2010). 18

Vznik popáleninového šoku s možným úmrtím do dvou dnů po úrazu hrozí: 

u dětí do 2 let při popálené ploše větší než 5 % kožního krytu;



u dětí od 2 do 10 let při popálené ploše větší než 10 % kožního krytu;



u dětí od 10 do 15 let při popálené ploše větší než 15 % kožního krytu;



u dospělých se popálení hodnotí jako rozsáhlé (těžké) při 20 % a větším poškození kožního krytu;



u seniorů nad 60 let při rozsahu postižení větším než 10 % kožního krytu (Königová, Bláha, 2010).

2.2.6 Lokalizace popálení Anatomická lokalizace popálenin je důležitý faktor, který určuje nutnost hospitalizace a specializovanou chirurgickou péči (Trott, 2005). „Nejzávažnější lokalizací je obličej, krk, ruce, perineum a genitál a plosky nohou.“ (Königová, Bláha, 2010) Popáleniny na těchto místech mohou způsobit závažné fyzické a sociální změny v životě člověka (Trott, 2005). Při těžkých popáleninách hlavy, krku, trupu či zad zdravotnická záchranná služba vždy provádí endotracheální intubaci, neboť u postiženého se nedaří zajistit dýchací cesty (Königová, Bláha 2010). U popálenin v oblasti hlavy může vzniknout edém obličeje, obstrukce dýchacích cest či inhalační zranění (Trott, 2005). Pokud dojde k otoku očních víček, jsou tak pevně semknutá, že je nelze rozevřít. Díky nevidomosti jedinec ztrácí schopnost orientace v místě neštěstí a potřebuje pomoc dalšího člověka. Pokud se objeví cirkulární koagulační nekróza v okolí krku, dochází k utlačení či poškození jugulárních žil, a proto je nezbytně nutné provést escharotomii před transportem. Koagulační nekróza trupu není pro život pacienta tak nebezpečná, z tohoto důvodu provádíme escharotomii až po převozu na speciální pracoviště (Königová, Bláha 2010). Escharotomie neboli uvolňující nářezy jsou indikovány jako nouzové opatření zvláště u závažných popálenin s otoky (Bruck, Müller, Steen, 2002). Provádí se tzv. technikou zig−zag (Königová, Bláha 2010) (viz Příloha č. 5). Popáleniny na rukou a nohou patří mezi velice frustrující a těžko léčitelná poranění. Subkutánní edémy způsobují kožní napětí, které poškozuje prokrvení končetin. Přísná elevace horních a dolních končetin je nezbytná, neboť hrozí zhoršení bolesti, zvětšení otoku a v nejhorším případě amputace postižené části. Popáleniny v oblasti perinea a genitálií jsou velice bolestivé a obtížné zejména pro pacienta (Trott, 2005). 19

Oblast obličeje a krku chladíme či oplachujeme vždy, a to i při těžkých popáleninách (Königová, Bláha, 2010). „Vzhledem k tomu, že hloubka poškození je závislá na době, po kterou noxa (termická či chemická) působí, je nezbytné chlazení či oplachování zahájit co nejdříve!“ (Königová, Bláha, 2010, str. 71) Je třeba mít na paměti, že ostatní rozsáhlé plochy mimo obličeje a rukou nechladíme (Königová, Bláha, 2010). Chladíme a oplachuje popáleniny malých rozměrů. Při chlazení celého těla by se k šokovému stavu přidala i chladová vazokonstrikce, která způsobuje prohlubování postižené plochy (Königová, Bláha 2010). Nesmí se používat kostky ledu, ledové obvazy či příliš chladná voda, neboť způsobují lokální vazokonstrikci s následnou ischemií prohlubující popálené plochy (Königová, Bláha, 2010, Trott, 2005). Další komplikací, zvláště u dětí, může být hypotermie, bradykardie, fibrilace komor či asystolie (Königová, Bláha, 2010). Optimální teplota vody k dosažení úlevy od bolesti je 8 °C (Trott, 2005). Chlazení, které lze provádět až 3 hodiny, může být velmi efektivní. Zmírňuje bolest a zabraňuje vzniku otoků, které utlačují mikrocirkulaci. (Königová, Bláha, 2010). 2.2.7 Osobní anamnéza popáleného Prodělaná či stávající onemocnění hrají u těžkých popálenin významnou roli, protože některé z nich mohou ovlivnit průběh onemocnění a odpověď na léčbu. Může také dojít k aktivaci skrytých (latentních) onemocnění. U popáleninového traumatu dochází k rychlému rozvoji místních a celkových příznaků. Je vzácné, pokud se neobjeví žádné komplikace (Königová, Bláha, 2010). Zvláštní pozornost vyžadují pacienti s cukrovkou (diabetes

mellitus),

plicním

onemocněním,

kardiovaskulárními

poruchami

či

dlouhodobou imunosupresivní terapií, neboť u těchto pacientů je výskyt vážných komplikací téměř jistý (Trott, 2005).

2.3 Popáleninová nemoc Bývá přítomna u těžkých a rozsáhlých popálenin. Doprovází ji soubor specifických příznaků, které probíhají v několika fázích (Morovicsová, 2009). Popáleninová nemoc se typicky vyskytuje u dětí mladších 2 let (nezralá játra a ledviny) a dospělých nad 60 let, kde je častý výskyt onemocnění (Slezáková, 2010).

20

2.3.1 Popáleninový šok Délka popáleninového šoku se velmi liší, neboť autoři v určení trvání nejsou jednotní. Popáleninový šok se u pacienta objevuje do 36−48 hodin po úrazu, různí autoři udávají jeho trvání do 3. až 5. dne nebo až 14 dní po úrazu (Königová, Bláha, 2010, Slezáková, 2010). V tomto období nastává komplexní proces oběhové a mikrocirkulační poruchy, na kterou navazuje hypoperfuze tkání. Tento stav lze velmi těžko napravit i přes velkou náhradu tekutin (Königová, Bláha, 2010). Zvýšená permeabilita kapilární stěny je zodpovědná za velké ztráty tekutin a bílkovin, poruchy mikrocirkulace a metabolickou acidózu. Výsledkem je vznik hypovolemického šoku a tvorba otoků (Slezáková, 2010). Pro popáleninový šok je dále typická porucha obranných mechanizmů, únik toxických látek z koagulovaných tkání, snížená perfuze krve ledvinami, která se projevuje oligurii či anurií a hypermetabolizmus, jenž je zodpovědný za velké ztráty tělesného tepla a vyšší spotřebu kyslíku (Königová, Bláha, 2010, Slezáková, 2010). „Jedinými dostupnými prostředky pro snížení metabolizmu jsou silná nutriční podpora, silné zakrytí rány, léčba bolestí, stresu a sepse.“ (Slezáková, 2010, str. 130) Tato fáze končí obnovou mikrocirkulace, přesunem tekutin z intersticiálního prostoru, polyurií a hypervolémií (Ševčík, Černý, Vítovec, 2003). 2.3.2 Období akutní Akutní období probíhá po odeznění popáleninového šoku. V této fázi je pacient oběhové nestabilní, hrozí vznik sekundárního postižení popálené plochy (infekce) a rozvrat vnitřního prostředí. Tento stav je stále život ohrožující, neboť hrozí celková otrava organizmu uvolněnými toxickými mediátory z nekrotické tkáně. Také dochází k rozvoji katabolizmu a dalším ztrátám krevních bílkovin (Morovicsová, 2009, Ševčík, Černý, Vítovec, 2003). Při léčbě popáleninové nemoci se může objevit komplikace jako je bronchopneumonie, ARDS, v krajním případě až MODS. V akutním období se pacientovi odstraňují z popálené plochy odumřelé tkáně, které jsou následně nahrazeny novou kůží v podobě autotransplantátu. Povrchová poškození jsou schopna vlastní regenerace, proto je důležité podporovat jejich spontánní epitelizaci (Ševčík, Černý, Vítovec, 2003). „Akutní období končí až úplným zhojením všech ploch včetně ploch odběru kožních štěpů pro autotransplantaci.“ (Morovicsová, 2009)

21

Do akutního období řadíme také období toxické a septické kachexie. Vyskytuje se u těžkých, rozsáhlých a infikovaných ploch, které se dlouho a obtížně hojí. Tento stav je pro pacienta velmi vyčerpávající, a proto se u něj postupem času patrný úbytek fyzických sil až chátrání (Morovicsová, 2009). 2.3.3 Rehabilitační období Poslední fází nemoci je rehabilitační období, probíhající od zhojení všech postižených ploch po návrat do každodenního života (Ševčík, Černý, Vítovec, 2003). Rehabilitace je časově různě dlouhá, může probíhat i celoživotně (Morovicsová, 2009). Rehabilitační období rozdělujeme na fyzické a psychické. Fyzickou rehabilitací se zlepšuje funkčnost pohybového aparátu. Cviky, polohováním a speciálními pomůckami také předchází svalové atrofii, omezení kloubní pohyblivosti a vzniku dekubitů či hypertrofických jizev (viz Příloha č. 8). Psychická rehabilitace pomáhá pacientovi začlenit se opět do společnosti a prostřednictvím konkrétní představy najít smysl dalšího života (Königová, Bláha, 2010).

2.4 Potřeby v ošetřovatelském procesu „Potřeba je projevem nějakého nedostatku, chybění něčeho, jehož odstranění je žádoucí.“ (Trachtová, 2010, str. 10) Člověk je motivován k vyhledávání co nejlepších podmínek pro jeho život a snaží se vyhnout nepříznivým podmínkám, které by zvýšily počet jeho neuspokojených potřeb. Uspokojená potřeba je důležitá nejen pro náš život, ale i vývoj. Neuspokojená potřeba má negativní dopad na naši psychiku. Ovlivňuje pozornost, emoce, myšlení či volní procesy. Lidské potřeby se neustále vyvíjí a mění. Jinak je tomu u instinktů a pudů, se kterými se člověk narodí. Jsou pevně dané a neovlivnitelné zvenčí. Uvědomíme-li si, že všichni lidé mají společné potřeby, zjistíme, že tatáž potřeba je uspokojována individuálním způsobem (Trachtová, 2010). Moderní ošetřovatelství používá k uspokojování lidských potřeb ošetřovatelský proces. „Ošetřovatelské proces je jednak myšlenkovým algoritmem sestry při plánování ošetřovatelských aktivit a jednak systémem kroků a postupů při ošetřování nemocného.“ (Trachtová, 2010, str. 9). Pro realizaci ošetřovatelského procesu je nutná kreativita, adaptabilita, odpovídající vzdělání, zájem a pozitivní vztah k práci a schopnost identifikovat jednotlivé potřeby (Šamánková, 2011).

22

2.4.1 Klasifikace potřeb V psychologii se většinou objevuje klasifikace potřeb na biogenní (primární) a psychogenní (sekundární). Biogenní potřeby vyjadřují požadavky nezbytně nutné pro správné fungování a život organizmu (homeostáza, rozmnožování, zdraví, vývoj). Psychogenní potřeby vyjadřují nějaký psychický či sociální nedostatek, který je ovlivněn osobností a povahou člověka (Zacharová, Šimíčková-Čížková, 2011). Rozdělení potřeb ve smyslu ošetřovatelství odpovídá holistickému přístupu, který nahlíží na člověka jako jednotu biopsychosociální (Trachtová 2010). Hierarchické rozdělení potřeb amerického psychologa Abrahama Maslowa je dnes jedno z nejznámějších a nejvýznamnějších (Trachtová, 2010) (viz Příloha č. 2). Zaměřuje na udržování fyzického a duševního zdraví (Zacharová, Šimíčková-Čížková, 2011). Potřeby jsou uspořádány do pyramidy vzestupně od základních po vývojově vyšší. Aby byla uspokojena vyšší potřeba, je nutné uspokojit nejdříve potřebu nižší, která je naléhavější (Trachtová, 2010). Maslowova hierarchie potřeb Základní potřeby Fyziologické potřeby vznikají při narušení homeostázy. Jsou projevem organizmu, kdy uspokojení těchto potřeb je spojeno s jeho přežitím. Neuspokojená fyziologická potřeba může mít také negativní vliv na psychiku člověka, kdy se do popředí dostává pudové chování, a proto je většinou uspokojuje dříve, než se stanou aktuálními (Trachtová, 2010). Potřeba bezpečí a jistoty vyjadřuje snahu člověka vyhnout se vnějšímu poškození organizmu a situacím, kdy se cítí být v nebezpečí a ohrožení života. Tato potřeba nabývá na významu, např. když je člověk vážně nemocný nebo přijde o domov (ztráta životní jistoty). Jsou s ní spojeny pocity strachu a úzkosti, potřeba ekonomického zajištění či stability (Trachtová, 2010). Psychologické potřeby Potřeba lásky a sounáležitosti se objevuje, když je člověk dlouho sám. Vyjadřuje touhu po náklonnosti, sympatii, vzájemné lásce nebo potřebu být součástí společnosti nebo

23

nějaké skupiny. V některé literatuře se označuje jako potřeba afiliační (Trachtová, 2010). Potřeba uznání a sebeúcty je vzájemně propojená. Potřeba uznání se projevuje touhou po určitém postavení ve společnosti. Potřeba sebeúcty vyjadřuje přání vykonávat smysluplnou činnost, mít zodpovědnost a vlastní názor či důvěry okolí (Trachtová, 2010). Potřeba seberealizace je hierarchicky postavená nejvýše. Je vyjádřena snahou člověka dosáhnout životního cíle, který si sám stanovil. Vyjadřuje lidskou tvořivost. (Trachtová, 2010). Dále sem řadíme potřeby kognitivní a estetické, které přispívají k osobnímu růstu (Zacharová, Šimíčková-Čížková, 2011).

2.5 Ošetřovatelská péče a saturace potřeb u popáleného pacienta Ošetřování popálených ploch je zdlouhavý a náročný proces. Ve většině případů jsou popálení pacienti hospitalizováni na popáleninová centra či oddělení rekonstrukční popáleninové chirurgie. Péči o popálené zajišťují také jednotky intenzivní a resuscitační péče, chirurgická pracoviště či odděleních akutní a intenzivní medicíny. Vybavení a rozdělení specializovaného pracoviště se poněkud liší od oddělení chirurgických. Na specializovaných centrech a odděleních se nachází popáleninová jednotka intenzivní a resuscitační péče, rekonstrukční trakt i úsek všeobecné chirurgie. Vzhledem k vyššímu riziku nákazy nozokomiálními infekcemi je nezbytně nutné rozlišovat prádlo jednotlivých částí specializovaného pracoviště, neboť se pere ve strojích k tomu určených. Ošetřovatelská péče o popáleného pacienta spočívá v saturaci (uspokojování) biopsychosociálních potřeb (Morovicsová, 2009). 2.5.1 Uspokojování biologických potřeb Zdravotní sestry vykonávají základní ošetřovatelskou péči, při níž zaměřují pozornost zvláště na péči o lůžko a prostředí pacienta, polohování pacienta a prevenci dekubitů, prevenci nozokomiálních infekcí, péči o výživu a pravidelné vyprazdňování, péči o nerušený spánek či zabezpečení dostatku tepla (Morovicsová, 2009).

24

Potřeba necítit bolest Bolest plní mnoho prospěšných funkcí, avšak do míry, kdy nepřesahuje míru snesitelnou. Signalizuje, varuje a chrání nás před hrozícím nebezpečím či nepříznivými vlivy. Bolestivý vjem je uskutečňován pomocí nociceptorů. Receptory bolesti jsou různě umístěné v periferním nervovém systému v oblasti kůže, svalů a kostí, v centrálním nervovém systému jako je mícha, mozkový kmen, hypotalamus či mozková kůra. Nociceptory reagují na jakékoli poranění. Je důležité si uvědomit, že nocicepce a vnímání bolesti není totéž (Trachtová, 2010). „Nocicepce znamená neurologickou reakci a reflexní odpověď způsobenou poškozením nebo možným poškozením tkáně.“ (Kolektiv autorů, 2006, str. 12) Bolest je subjektivní zážitek zprostředkovaný senzorickými drahami, při kterém může dojít k poranění tkáně, a je doprovázena emoční reakcí. Bolest může vzniknout bez nocicepce a nocicepce nemusí vždy vyvolávat bolest (Kolektiv autorů, 2006). Na prožívání bolesti můžeme nahlížet z různých pohledů. Z hlediska již prožité bolesti je v přirozenosti člověka se jí vyhýbat. V některých částech světa se díky kultuře a víře snaží tradičními rituály bolest vyvolat (Trachtová, 2010). U popáleného pacienta hodnotíme především kvalitu a intenzitu bolesti. Při popáleninách je vždy přítomna bolest akutní. Bývá krátkodobá a vyskytuje ihned po bolestivém podnětu. Popáleniny, zvláště vyššího stupně, představují pro pacienta velkou zátěž. Zapojuje se sympatoadrenergní systém (zvýší se krevní tlak, zrychlí se pulz, zrychluje se či prohlubuje dýchání), to vše způsobuje ztrátu energie, která je důležitá na zvládání zátěže organizmu. Někteří popálení pacienti vnímají charakter bolesti jako bolavý či pálivý, jiní mohou trpět neuropatií jako je např. parestézie (Kolektiv autorů, 2006). Velmi důležité je zhodnocení intenzity bolesti pacientem. K tomu určená je vizuální analogova škála bolesti. U dětských pacientů se nejčastěji používá řada obličejů s mimikou (od úsměvu po pláč) nebo teploměr, který slouží jako vizuální analogová škála. V některých případech je vyšetření bolesti komplikované, neboť jsou motoricky neklidní, hlasitě křičí, nadávají, volají o pomoc či nespolupracují (Trachtová, 2010). V první řadě se u popáleného pacienta zaměřujeme na účinné tlumení bolesti, tak aby ji cítil co možná nejméně nebo vůbec. V případě, že tak neučiníme, pacient bolest hůře zvládá a může být vyvolána podmíněná úzkostná reakce a hrozí posttraumatická stresová porucha. Nejčastěji podávané léky při popáleninovém traumatu jsou opiáty 25

(Morfin, Hydromorfon či Oxykodone) a nesteroidní antiflogistika (Ibuprofen, Naproxen) užívaná při mírnějších bolestech (Kolektiv autorů, 2006). Dále používáme Ketamin, který má současně analgetický i anestetický účinek, podávaný např. před převazy a u pacientů v šokovém hypovolemickém stavu (Königová, Bláha, 2010). Dle ordinace lékaře můžeme před bolestivým zákrokem aplikovat intravenózně rychlý a krátce působící Fentanyl či Remifentanyl. U pacientů, kteří nepřijímají nic per os, aplikujeme léky pomocí PCA pumpy. Pacienti se stálou střední až silnou bolestí, u kterých je možný příjem ústy, podáváme analgetika s řízeným uvolňováním (Kolektiv autorů, 2006). Nemocnému bychom měli sdělit, za jak dlouho přestane cítit bolest po podání medikamentů, jejich nežádoucí účinky, popřípadě negativní vlivy terapie (Šamánková, 2011). Silné bolesti se mohou často vyskytovat během léčby a rehabilitace (fyzioterapie, převazy, nekrektomie či autotransplantace), proto je dobré, abychom pacientovi vysvětlili průběh výkonu. Díky tomu, že pacient ví, co ho čeká, se sníží intenzita strachu, úzkosti a vnímání bolesti (Kolektiv autorů, 2006). Mezi další techniky, které pomáhají hojení a snižují bolest, může být podpůrná psychoterapie, hydroterapie,

muzikoterapie,

aromaterapie,

relaxace,

meditace

a

aplikace

biookluzivních obvazů a krémů (Kolektiv autorů, 2006, Šamánková, 2011). Díky těmto moderním obvazům je poraněná kůže chráněna před náhodným dotekem či závanem větru a poškozená tkáň se stává méně nekrotickou (Kolektiv autorů, 2006). Pokud pacient dodržuje léčebný proces, správně a pravidelně cvičí a zaujímá vhodnou polohu, také dochází k uspokojení potřeby být bez bolesti (Šamánková, 2011). Potřeba výživy Výživa je nezbytnou součástí k zachování našeho života. Správným stravováním docílíme psychické i fyzické rovnováhy. Často ovlivňuje průběh řady onemocnění. Zdravotní sestra by měla mít na paměti, že u většiny nemocných pacientů bývá přítomné nechutenství. Ztráta chuti k jídlu či pocit hladu může být způsobena nejen negativními emocemi (zejména úzkost, strach, stres) z těžké nemoci, blížící se operace, i bolesti, ale také změnou prostředí, režimem vydávání stravy, speciální dietou. Každý člověk je jedinečný a má své vlastní požadavky v oblasti výživy, proto je důležité maximálně vyjít vstříc při saturaci jeho potřeb (Trachtová, 2010). Popálení pacienti vyžadují zvláštní přístup v oblasti výživy. Z hlediska péče bývá rozdělena do 3 skupin: pacienti s intenzivní péčí, pacienti se střední péčí a pacienti 26

s minimální péčí (Morovicsová, 2009). Při popáleninách velkého rozsahu je nutriční podpora velmi důležitá, protože dochází k obrovským ztrátám tekutin a bílkovin přes postiženou plochu. Z důvodu velkého energetického výdeje je výživa podávána parenterální, perorální či enterální cestou nebo jejich kombinací. Záleží na stavu pacienta a lokalizaci popáleniny (Grofová, 2007). Sestry pravidelně sledují a zaznamenávají bilance tekutin i hodinovou diurézu. Pacienti se střední péčí nejsou ohroženi na životě. Mohou se volně pohybovat na lůžku, pokoji či chodbách oddělení. Těmto pacientům také podáváme nutričně výživnou stravu se zvýšeným příjmem tekutin. Je nutné stále zaznamenávat bilance tekutin. Skupina pacientů s minimální péčí, do níž zahrnujeme stádium rekonvalescence nebo hospitalizaci pro diagnostické účely, dostává stravu racionální. (Morovicsová, 2009). Popáleniny v oblasti obličeje mohou komplikovat příjem potravy ústy (Morovicsová, 2009). „Nemocným je doporučována tekutá výživná strava, která se podává polyamidovými ohybnými trubičkami nejčastěji s průměrem 7 mm, které jsou poddajné, neucpávají se a jsou lehko omyvatelné.“ (Morovicsová, 2009, str. 46) Mezi další intervence patři sledování zvracení a pravidelné stolice, kontrola stavu výživy pacienta (dusíkaté bilance) pomocí krevního vyšetření a případná péče o nazogastrickou sondu (Ščepoňcová, 2010). V nutriční podpoře hrají nejdůležitější roli biologicky hodnotné bílkoviny, neboť při jejich nedostatku dochází k proteinové malnutrici, imunosupresi či komplikovanému a zdlouhavému hojení popálenin. Tuky a cukry jsou významným zdrojem energie pro pacienta. Tuky, zvláště omega-3 mastné kyseliny působí jako mediátory a jejich pravidelným podáváním snižujeme riziko DIC, šokové plíce a multiorgánového selhávání. Zvyšují obrané funkce organizmu a mají protizánětlivé účinky. Výživná strava obsahuje také vitamíny, minerály a stopové prvky (Zádák, 2006). Potřeba hygieny a čistoty lůžka Pravidelná a správně prováděná hygiena vede k ochraně a podpoře zdraví člověka. Hygiena je u lidí pěstována od nejútlejšího věku. Míra potřeby uspokojování hygieny je vnímána individuálně. Hygienický standard pro jednoho nemusí být standardem pro druhého. Hygiena má biologickou, psychologickou a sociální úroveň. Úkolem biologické úrovně je odstraňovat mikroorganizmy, exkrety či sekrety z kožního krytu. Přiměřenou a pravidelnou hygienou udržujeme kůži v dobrém stavu a chráníme tak tělo 27

před infekčními nemocemi. Z psychologického hlediska vede hygiena k pocitům spokojenosti, zlepšení nálady, relaxaci a uvolnění. Člověk, který má uspokojenou potřebu hygieny, vyjadřuje pozitivní emoce. Ze sociálního hlediska se v čistém prostředí cítíme lépe a navazujeme kvalitnější mezilidské vztahy (Trachtová, 2010). Hygienickou péči vykonáváme dle aktuálního zdravotního stavu pacienta (Ščepoňcová, 2010). Na popáleninovém oddělení se provádí alespoň jednou denně na lůžku, Hubbardově vaně, koupacím lehátku či ve sprše. V dnešní době jsou pacienti častěji sprchováni než koupáni v normální vaně. Koupání není v současnosti tak důležité a je možné ho využívat u zhojených popálenin. Při koupeli jsou pacienti myti vodou, dezinfekčními přípravky či fyziologickým roztokem, který je doporučován jako nejvhodnější. Dezinfekční prostředky se mohou u některých pacientů projevit nežádoucími účinky jako je například svědění, pálení a nepříjemné pocity. Teplotu vody ředíme dle přání pacienta. Teplota místnosti, ve které je pacient koupán či sprchován by se měla pohybovat okolo 31−35 °C. Sestra provádí hygienu za přísných aseptických podmínek (Morovicsová, 2009). „Sestra pracuje ve sterilním operačním oblečení, používá ochranné pomůcky, sady sterilních roušek na umytí pacienta, sterilní nástroje na odstranění obvazů a sterilní prádlo.“ (Morovicsová, 2009, str. 45) Popáleniny se omývají hexachlorofenovými, dětskými či betadinovými mýdly a poté se opláchnou vodou. Po koupeli či sprchování ránu opět sterilně zakryjeme a uložíme pacienta do čistého a sterilně převlečeného lůžka. Celková hygiena zahrnuje také péči o dutinu ústní, pravidelnou kontrolu a ošetřování predilekčních míst a kožních záhybů. Vzhledem k nebezpečí vzniku mykotických infekcí u popálených pacientů bychom měli provádět preventivní opatření, abychom jim zabránili (Morovicsová, 2009). Popáleninová centra jsou vybavena především lůžky speciálními. Mezi tato speciální lůžka patří resuscitační lůžka (Linet), vzdušná lůžka (Clinitron, Skynitron, Dartin), otáčecí lůžka či bahenní lůžka (viz Příloha č. 7). Speciální lůžka mají mnoho prospěšných vlastností, mezi něž patří především předcházení řadě komplikací. Resuscitační lůžko můžeme nastavit do různých pozic, např. Trendelenburgova poloha, semi-Fowlerova poloha a Fowlerova poloha. Díky speciální molitanové matraci a molitanovým polštářům, kterými je lůžko vybaveno snižujeme možnost vzniku proleženin a kontraktur v oblasti krku a kloubů horních i dolních končetin (Königová,Bláha, 2010). U vzdušných lůžek se místo molitanových matrací používá mikroskopický písek krytí síťovinou. Topné těleso umístěné v lůžku podporuje 28

regeneraci

popálené

tkáně

a zabraňuje

energetickým

ztrátám

způsobenými

hypermetabolizmem (Morovicsová, 2009, Königová, Bláha, 2010). Toto lůžko je vhodné zejména pro pacienty s popáleninami v oblasti zad, hýždí a stehen. Dále udržuje svoji čistotu, vysušuje ránu a zabraňuje tak vzniku gramnegativní infekce. Velkou výhodou vzdušného lůžka je nepřítomnost jak tlaku na predilekčních místech a popálených plochách, tak i tření a bolesti při manipulaci s pacientem, neboť je na lůžku nadnášen. Vymizením těchto stresových faktorů se nezvyšuje hypermetabolizmus a nedochází ke zhoršení celkového zdravotního stavu pacienta (Königová, Bláha, 2010). „Nevýhodou je omezené polohování se vznikem kontraktur v přední čáře axilární a snížená ventilace, proto je instalován intermitentní systém.“(Königová, Bláha 2010, str. 204) Otáčecí lůžko je podobné lůžku resuscitačnímu. Ošetřování pacienta na tomto lůžku je snadnější, protože jej můžeme nastavit do jakékoli polohy, a také se na něm dá předcházet hypostatické pneumonii a tromboembolické nemoci. Zvláštním typem je vyhřívané bahenní lůžko, které obsahuje suspenzi barytové a bentonitové hmoty. Mezi touto hmotou a pacientem je umístěno plastické prostěradlo. Měkkost a tekutost lůžka chrání pokožku před vznikem dekubitů a zabraňuje poškození transplantátů při pohybu pacienta (Königová, Bláha, 2010). Stlaní lůžka se provádí každé ráno nejčastěji po hygieně pacienta. Vhodná je úprava lůžka večer před spaním. Kvalitně upravené a čisté lůžko zpříjemňuje pobyt pacienta v nemocnici a zlepšuje jeho psychickou pohodu. Do úpravy lůžka se řadí také úprava nočního a jídelního stolku nebo větrání pokojů (Vytejčková, 2011). U těžce popálených pacientů je nutné udržování konstantní teploty pokoje na 34−35 °C s 45−60% vlhkostí (Morovicsová, 2009). Potřeba spánku a odpočinku Spánek je reverzibilní fyziologický děj, při kterém se dostáváme ze stavu bdělosti do stavu změněného vnímání světa, snížené fyzické aktivity a různých samovolných fyziologických reakcí (např. změny frekvence srdce a dýchání). Člověk odpočívá u činností, které ho baví (např. procházka, rekreační sport, wellness, četba, hudba). Nemocní lidé preferují inaktivitu nebo činnosti s minimální fyzickou zátěží. Při správném odpočinku by měl člověk být bez emočního stresu, napětí a úzkosti. Spánek a odpočinek udržují naše tělesné zdraví a psychickou pohodu. Spánek regeneruje naše tělo, brání ho před vyčerpáním a pozitivně ovlivňuje centrální nervový systém. Potřeba 29

spánku a odpočinku se u jednotlivců poněkud liší, neboť jej ovlivňuje mnoho faktorů, do nichž řadíme například denní aktivitu člověka, fyziologický stav organizmu či věk. Nemocní lidé mají zvýšenou potřebu spánku a odpočinku. Nemoc znamená pro tělo vyšší psychickou a somatickou zátěž, z tohoto důvodu jsou rychleji unavení a cítí slabí. Dostatečný a kvalitní spánek zrychluje uzdravovací proces a pomáhá člověku zvládnout každodenní aktivity (Trachtová, 2010). Kvalita spánku u hospitalizovaných pacientů bývá často narušena provozním hlukem, přístroji a monitory na pokoji, vyšetřováním nemocného, bolestí či samotným strachem pacienta. Ostatní pacienti na pokoji mohou také výrazně narušovat spánek nemocného. Bývají to především spolupacienti nespolupracující, neklidní, agresivní či se zhoršeným zdravotním stavem (Šamánková, 2011). Pacienti s vážnými a rozsáhlými popáleninami bývají v řízeném spánku pomocí ventilátoru s umělou plicní ventilací. Pacientům s méně závažnými popáleninami postačuje farmakologická medikace. Analgetika podáváme při bolesti, hypnotika podáváme u pacientů s narušenou kontinuitou spánku během noci, která vzniká především

z traumatického

popáleninového

zážitku

(Ščepoňcová,

2010).

U hospitalizovaných pacientů se také můžeme setkat se spánkovou inverzí (Šamánková, 2011). Je proto důležité, aby popálení při vědomí dodržovali denní rytmus. Přes den by se měli věnovat odpočinkovým aktivitám (Ščepoňcová, 2010). „V noci pacienta budíme jen v nejnutnějších případech (např. podání léků).“ (Ščepoňcová, 2010, str. 72) Do ošetřovatelských intervencí řadíme nejen podávání léků, ale i péči o pohodlí pacienta a úpravu jeho okolí (např. ztlumení světla, zatmění závěsy, zavření dveří, péče o lůžko, umístění pacienta na vhodný pokoj a další). Na spánek může mít příznivý vliv mimo jiné i relaxační hudba, masáž zad, klidný rozhovor s pacientem a vyslechnutí jeho problémů. Je dobré poučit pacienta, aby se před spaním vymočil a omezil přísun tekutin (Trachtová, 2010). Potřeba tělesné integrity „Potřeba tělesné integrity znamená potřebu celistvosti, soudržnosti.“ (Šamánková, 2011, str. 82) U hospitalizovaných pacientů, zvláště v intenzivní péči, je tato potřeba výrazně narušena. Pacient je kontinuálně napojen na monitor měřící jeho fyziologické funkce, má zaveden periferní či centrální žilní vstup a jsou mu prováděna různá vyšetření. Dále může tělesnou integritu narušovat operační rána, drén a další indikace 30

lékaře (např. klyzma, cévkování). Je důležité, abychom pacientovi vysvětlili důvod, postup a místo jakéhokoli výkonu, vyšetření nebo monitorace. Poučený pacient lépe spolupracuje se zdravotnickým personálem a snáze se vyrovná s narušenou tělesnou integritou (Šamánková, 2011). Tělesná integrita, hlavně u rozsáhlých popálenin, je velmi vážně narušena. Správnou lokální léčbou a péčí se snažíme co nejdříve navrátit celistvost kůže. V současné době se k léčbě popálenin využívají tři metody (metoda otevřená, polootevřená a zavřená). V průběhu léčby je podle hojení možný přechod z jedné metody na druhou. Otevřená metoda se začala používat nejdříve. Její princip spočívá v přirozeném hojení. Rána je ponechána bez krytí. Vytvořením krusty (příškvaru) je popálenina chráněna před vysycháním a kontaminací z vnějšího prostředí. Mezi podmínky umožňující tuto metodu řadíme sucho, světlo a chlad. Aseptický přístup zdravotnického personálu a sterilní lůžko jsou nezbytné, neboť je zde velké riziko infikování rány. Nevýhodou je možná ztráta tělesného tepla. Při polootevřené metodě se na ránu aplikují masti s antibakteriálním účinkem. Popálené plochy se překryjí mulovým obvazem nebo jsou volně bez krytí. Ránu čistíme jednou až dvakrát denně. Tuto metodu je vhodné používat v období před nekrektomií, jelikož udržuje plochu v čistém stavu a brání vzniku infekce. Ošetřování rány provádí pouze zkušené zdravotní sestry, které mají v daném oboru již určitou praxi. Zavřená metoda využívá obvazy ke krytí rány. Obvaz chrání ránu před infekcemi a odsává exsudát z popáleného místa. Dále je pro pacienta komfortnější, brání náhodnému stržení a znovuotevření rány. Pro některé pacienty má zavřená metoda pozitivní psychický vliv. Ránu převazujeme za 3 až 4 dny. Pokud obvaz prosakuje, převaz provádíme ihned. Na krytí rány se používá mulový obvaz (přírodní nebo syntetický) napuštěný antibakteriálními a jinými léčivými prostředky. Součástí obvazu bývá mastný tyl, který zabraňuje přilnavosti obvazu na ránu (Königová, Bláha, 2010). K dočasnému krytí popálených ploch se používají syntetické a biologické kryty. Existuje velké množství syntetických krytů různého působení a složení a podle stupně popálení vybereme pro pacienta ten nejvhodnější. Biologické kryty se používají na popálené plochy, u kterých došlo k částečné nebo úplné ztrátě kožního krytu. Podporují hojení rány, zabraňují ztrátám tepla, snižují vnímání bolesti, brání vzniku infekci a mají příznivý vliv na hypermetabolizmus. Biologické kryty zahojí popálenou plochu natolik, že je vhodná pro autotransplantaci. Velkou nevýhodou je rozpuštění štěpu, 31

neprůhlednost, časná rejekce a při úplném přihojení nutná chirurgická excize, která je spojená s velkými ztrátami krve. Do biologických krytů řadíme alotransplantáty od živých dárců (rodina pacienta) či kadaverů, plodové blány a xenotransplantáty z vepřové kůže. V současné době se používá přípravek Xederma, který je zbaven všech živých buněk a finančně nákladná Integra vyrobená synteticky (Königová, Bláha 2010). Definitivní krytí rány (uzávěr) je zapotřebí provést co nejdříve po provedení excize. U těžkých popálenin se může stát, že některé plochy nemusí být dostatečně očištěny od nekrotické tkáně, následkem toto pak dochází ke znehodnocení a odumírání autotransplantátu. Z tohoto důvodu dáváme přednost dočasnému krytí rány na dobu 2 až 4 dnů. K definitivnímu krytí se používá buď kůže pacienta (autotransplantát) nebo kůže z jednovaječného dvojčete (izotransplantát). K odběru kožních štěpů se používají transplantační nože či dermatomy. Nejčastější a nejvhodnější odběrovou plochou je přední a boční strana stehna, hýždě či vnitřní plocha paže. U rozsáhlých popálenin odebíráme ze zbylé, nepoškozené plochy. Po odebrání následuje síťování transplantátu (viz Příloha č. 6). Síťováním lze autotransplantát zvětšit až na pětinásobek původní velikosti, což je výhodné zejména u rozsáhlých popálenin. Dále zabraňuje vzniku hematomů a kontraktur a umožňuje rychlejší hojení popálené plochy (Königová, Bláha, 2010). Potřeba bezpečí a jistoty Hospitalizovaný pacient ztrácí pocit jistoty a bezpečí, a proto je důležité udělat vše pro to, aby se necítil v ohrožení a nebezpečí (Trachtová, 2010). Aby měl pacient situaci alespoň částečně pod kontrolou, jsou vhodné následující ošetřovatelské intervence: ochrana zdraví (uspokojování fyziologických potřeb, necítit bolest, chlad, aj.), navrácení zdraví kvalifikovaným a zkušeným zdravotním personálem, dát pocit fyzického bezpečí (bezpečné lůžko, bezpečný transport a oblečení), zajistit pacientovi vlastní prostor na nemocničním pokoji, podat dostatek informací o jeho zdravotním stavu, terapeutickém či diagnostickém výkonu a respektovat potřeby pacienta (Trachtová, 2010, Šamánková, 2011). Pacientovi bychom měli říkat vždy pravdu a plnit sliby, které dáme. Nepravdivými informacemi a neplněním slibů se ztrácí nejen pocit bezpečí, ale také důvěru ve zdravotnický personál. (Plevová, 2011). Pracovní oděv zdravotníků může také zvyšovat pacientův pocit bezpečí (Šamánová, 2011). „Pokud nejsou potřeby jistoty a bezpečí dostatečně uspokojeny, nemocný psychicky a fyzicky 32

strádá, neuspokojení potřeb pociťuje jako ohrožení své existence z vnějšku.“ (Trachtová, 2010, str. 144) Negativní emoce, které se v souvislosti s neuspokojenou potřebou vyskytují, jsou hněv, úzkost, strach a smutek (Trachtová, 2010). 2.5.2 Uspokojování psychologických potřeb Potřeba sebekoncepce a sebeúcty „Sebekoncepce je kognitivní složkou systému ego, to znamená, že sebekoncepce je to jak vidím, vnímám sám sebe, sebeúcta je emocionální (afektivní složkou) systému ego a vyjadřuje (emocionální) vztah k sobě, co si o tom, jak se vnímám myslím.“ (Trachtová, 2010, str. 155) Tato potřeba se formuje a nabývá důležitosti již od raného dětství. Podle sebevědomí se mění naše duševní zdraví. Člověku se zdravým sebevědomím se v životě lépe daří, snáze zvládá těžké životní situace a onemocnění, které ho provází. Oproti tomu člověk s nízkým sebevědomím vnímá jakoukoli situaci jako velkou překážku, cítí se bezmocný, bezcenný, nemá se rád, popřípadě se nenávidí. Nenávist a zlost může pociťovat i k jiným lidem. Používáním evalvace v komunikaci podporujeme pacientovu sebeúctu a sebevědomí. Je nezbytné, abychom se k nemocnému chovali s úctou a respektem, projevili o něj zájem a vyslechli jeho problémy. Správná zdravotní setra si všímá psychického stavu pacienta a podle situace učiní patřičné kroky ke zlepšení jeho duševního zdraví (Trachtová, 2010). Člověk citlivě vnímá celistvost, aktivitu, libost a estetický výraz svého tělesného schématu. Těžké popáleniny způsobující devastující poškození těla silně narušují identitu člověka. Popálení pacienti začnou odmítat svoje tělo, vykazují známky sníženého sebevědomí, sebehodnocení a poškozeného duševního zdraví. Z psychického hlediska patří popáleniny obličeje mezi nejhorší. Obličej je důležitým komunikačním nástrojem, představuje tělesné schéma a estetickou stránku člověka. Pacient s popálenou tváří se sám sobě oškliví a připadá si znetvořený. V těžkých případech dochází až k dezintegraci osobnosti se sebevražednými sklony. Bylo prokázáno, že lidé s psychiatrickou komorbiditou více podléhají závažným psychickým následkům. Psychologická péče u popálených pacientů je mnohdy nezbytná. První fáze se zaměřuje na překonání traumatizujícího zážitku, druhá fáze spočívá v budování důvěry v sebe sama, napomáhá uvědomění si, že i přesto, co se mu stalo, je schopen dělat to co dřív a že se neliší od svého okolí a může navazovat sociální vztahy. U pacientů

33

s amputovanými končetinami či silně znetvořeným obličejem se psychologická péče zaměřuje na přizpůsobení náročné životní situaci, změně postavení ve společnosti a poruše seberealizace v činnostech, které běžně prováděl před úrazem (Mauer, 2009). Někteří pacienti nám nemusí důvěřovat a odmítají psychologickou pomoc. Proto je důležité zabezpečit pacientovi jistotu a bezpečí například spoluprácí s rodinnými příslušníky, eliminací bolesti či jiných psychických problémů (Morovicsová, 2009). Práce psychologa s popáleným pacientem je náročná a vyžaduje pravidelné a dlouhodobé konzultace, psychoterapie, rodinné terapie či cvičení (Mauer, 2009). 2.5.3 Uspokojování sociálních potřeb Společnost reaguje na popáleného člověka jinak než na jiné úrazy či postižení. Lidé nevědí, jak s popáleným člověkem komunikovat, mají obavy z jeho nemoci, prohlíží si ho nebo se mu straní a určitým způsobem ho vyčleňují ze společnosti. V těžce popáleném člověku vidí zděšení, hrůzu či odpor. Společnost se ještě nenaučila jak s popáleným správně komunikovat a reagovat na něj. To poukazuje na její nevyzrálost (Mauer, 2009). Rodina a blízcí přátelé mají velký vliv na psychiku a uspokojování sociálních potřeb pacienta. Pokud si pacient přeje a je-li to možné, umožňujeme návštěvy rodinných příslušníků a blízkých přátel za bariérového přístupu. Jestliže zdravotní stav pacienta neumožňuje osobní setkání s návštěvou, zajistíme náhradní kontakt např. telefonátem. Kvůli dlouhodobé léčbě a následné rehabilitaci se snažíme pacientovi co nejvíce přiblížit domácí prostředí (oblíbené oblečení). Pro návrat do sociálního života je potřebná aktivní spolupráce rodiny. Edukujeme pacienta a rodinu, jak správně pečovat o jizvy, aplikovat léky apod. Upozorníme rodinu na možné nepřijetí pacienta do společnosti. Na uspokojování této potřeby se podílí obory plastické chirurgie, zdravotně sociální péče, psychologie a ostatní. (Morovicsová, 2009)

34

3 Praktická část 3.1 Metodika výzkumné práce Informace od respondentů jsem získala na základě kvantitativního dotazníkového šetření. Nestandardizovaný dotazník obsahuje 31 uzavřených otázek. U 5 otázek mohou respondenti zaškrtnout více odpovědí nebo připsat vlastní odpověď, pokud není obsažena mezi nabídnutými možnostmi. Otázky byly vytvořeny tak, aby ověřily předem stanovené hypotézy. Předvýzkum prováděn nebyl. V úvodní části dotazníku se zaměřuji na demografické údaje, jako jsou pohlaví, věk a vzdělání respondentů a příčinu popálení. Další otázky mají za úkol zjistit míru uspokojení biopsychosociálních potřeb v jednotlivých nemocnicích. U biologických potřeb odpovídají respondenti na otázky vztahující se k bolesti, výživě, hygienické péči, spánku a odpočinku, tělesné integritě a bezpečí a jistotě. Dále u otázek k psychologickým potřebám zjišťuji, jestli byla respondentům nabídnuta psychologická péče, míru spokojenosti s ní a zda jim pomohla zlepšit sebehodnocení a sebeúctu po úrazu. V otázkách, týkajících se sociálních potřeb, se zabývám, zda mají respondenti možnost informovat blízké o svém zdravotním stavu, důležitostí psychické podpory rodiny a kontaktu s ní (viz Příloha č. 9).

3.2 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí Respondenti byli popálení pacienti hospitalizování na specializovaných popáleninových pracovištích. Na každé oddělení bylo rozdáno 40 dotazníků, celkem 120. Vrátilo se jich 50 správně vyplněných a to 20 dotazníků z Prahy a po 15 z Brna a Ostravy. Návratnost je tedy 42 %. Tabulka 1: Pohlaví respondentů

Pohlaví

n

%

Muž

30

60

Žena

20

40

Celkem

50

100

35

Výsledná tabulka ukazuje, že dotazníkového šetření se zúčastnilo 30 mužů (60%) a 20 žen (40 %). Tabulka 2: Věk respondentů

Věk

n

%

20 ≥

0

0

21−30

8

16

31−40

12

24

41−50

13

26

51−60

11

22

61−70

2

4

70 <

4

8

Celkem

50

100

Nejmladšímu respondentovi bylo 21 let, nejstaršímu 90 let. Nejpočetnější věková skupina je v rozmezí 41−50 let v celkovém počtu 13 (26 %). Druhou nejpočetnější skupinu tvoří respondenti 31−40 let v celkovém počtu 12 (24 %). Třetí nejpočetnější věková skupina je 51−60 let v celkovém počtu 11 (22 %) respondentů. Ostatní, méně zastoupené skupiny: do 30 let v celkovém počtu 8 (16 %), od 61 let v celkovém počtu 6 (12 %). Tabulka 3: Vzdělání respondentů

Vzdělání

n

%

Základní

5

10

Středoškolské bez maturity

22

44

Středoškolské s maturitou

11

22

Vyšší odborné

3

6

Vysokoškolské

9

18

Celkem

50

100

36

V tabulce je uvedeno nejvyšší dosažené vzdělání respondentů. Nejvíce respondentů mělo středoškolské vzdělání bez maturity, tj. v celkovém počtu 22 (44 %). Dále se početně vyskytovalo vzdělání středoškolské s maturitou, které uvedlo v celkovém počtu 11 (22 %) respondentů. Vyšší odborné vzdělání uvedli respondenti v celkovém počtu 3 (6 %) a vysokoškolské vzdělání označili v celkovém počtu 9 (18 %). Relativně často se vyskytlo základní vzdělání v celkovém počtu 5 (10 %).

3.3 Průběh výzkumu Výzkum probíhal 3 měsíce od ledna 2013 do března 2013 na Klinice popáleninové medicíny ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady v Praze, na Klinice popálenin a rekonstrukční chirurgie Fakultní nemocnice Brno a v Popáleninovém centru Fakultní nemocnice Ostrava. Dotazníkové šetření bylo prováděno se souhlasem náměstkyní pro ošetřovatelskou péči a vrchních sester na konkrétních pracovištích (viz Příloha č. 10).

3.4 Zpracování získaných dat Ke zpracování získaných dat jsem využívala programy Microsoft Office Word a Microsoft Office Excel.

37

3.5 Výsledky výzkumu Otázka č. 1: Jaká je příčina Vašeho popálení? Tabulka 4: Příčina vzniku popálení

Odpověď

n

%

Opaření horkou tekutinou

22

44

Popálení horkým tělesem

8

16

Popálení plamenem

11

22

Zasažení elektrickým proudem

7

14

Poleptání chemickou látkou

2

4

Jiné

0

0

Celkem

50

100

Jako nejčastější příčinu popáleninového traumatu respondenti uvedli opaření horkou tekutinou v celkovém počtu 22 (44 %). Dále pak popálení plamenem, což činí v celkovém počtu 11 (22 %). Ostatní úrazy se vyskytují méně často. Popálení horkým tělesem u 8 (16 %), zasažení elektrickým proudem u 7 (14 %) a poleptání chemickou látkou u 2 (4 %) respondentů. Otázka č. 2: Pociťujete v souvislosti s Vaším úrazem bolest? Tabulka 5: Pociťování bolesti

Praha

Brno

Ostrava

Celkem

Odpověď n

%

n

%

n

%

n

%

Ano

16

80

14

93

15

100

45

90

Ne

4

20

1

7

0

0

5

10

Nevím

0

0

0

0

0

0

0

0

38

Z výsledků plyne, že odpověď ano zaškrtlo v Praze 16 (80 %) z 20 respondentů, v Brně 14 (93 %) z 15 respondentů a v Ostravě 15 (100 %) z 15 respondentů. Odpověď ne zvolilo v Praze 4 (20 %) z 20 respondentů a v Brně 1 (7 %) z 15 respondentů. Respondenti hospitalizovaní v Ostravě odpověď ne neuvedli. Odpověď nevím neuvedl nikdo. Z celkového počtu uvedlo 45 (90 %) respondentů odpověď ano a 5 (10 %) odpovědělo ne. Pacienti, kteří bolesti nepociťovali, pokračovali na otázku č. 6. Otázka č. 3: Jak byste ohodnotil/a intenzita Vaší bolesti? 65%

60%

60% 55%

51%

50%

Relativní četnost

50% 43%

45% 40% 35%

29%

30% 21% 19% 20%20%

25% 20%

19%

22% 20% 13%

15%

7%

10% 5%

0% 0% 0% 0%

7% 0%

0% 0% 0% 0%

0% žádná bolest

mírná bolest střední bolest

silná bolest

velmi silná bolest

nesnesitelná bolest

Odpověď Praha

Brno

Ostrava

Celkem

Graf 1: Intenzita bolesti

U této otázky jsem se dozvěděla, že 8 (50 %) z 16 pacientů hospitalizovaných v Praze, 6 (43 %) ze 14 v Brně a 9 (60 %) z 15 v Ostravě udává střední bolest jako nejčastěji vnímanou intenzitu bolesti. U respondentů, kteří vnímali silnou intenzitu bolesti, se vyskytli 3 (19 %) z 16 v Praze, 4 (29 %) ze 14 v Brně a 3 (20 %) z 15 v Ostravě. Dále byla udána bolest mírná, kterou vybrali 3 (19 %) z 16 respondentů v Praze, 3 (21 %) z 14 v Brně a také 3 (20 %) z 15 v Ostravě. Velmi silnou bolest udali pouze 3 (13 %) z 16 respondentů v Praze a 1 (7 %) z 14 v Brně. Odpověď žádná bolest a nesnesitelná bolest nikdo nezvolil. Z celkového počtu se střední bolest vyskytovala u 23 (51 %)

39

pacientů, silnou bolest vnímalo 10 (22 %) pacientů, mírnou bolest pociťovalo 9 (20 %) pacientů a velmi silnou intenzitu bolesti cítili 3 (7 %) pacienti z 45. Otázka č. 4: Jak byste ohodnotil/a intenzitu Vaší bolesti po podání léků proti bolesti? 70% 63%

Relativní četnost

60% 50% 40%

51% 50% 47% 47% 45% 43% 38%

30% 20% 7%

7%

10%

2% 0%

0% 0%

0%

2%

0%0% 0% 0% 0%0% 0% 0%

0% žádná bolest

mírná bolest střední bolest

silná bolest

velmi silná bolest

nesnesitelná bolest

Odpověď Praha

Brno

Ostrava

Celkem

Graf 2: Intenzita bolesti po podání léků

Po podání analgetické medikace je patrná úleva od bolesti. Nejvíce odpovědí, tedy žádnou bolest, uvedlo v Praze 10 (63 %) z 16, v Brně 6 (43 %) z 14 a v Ostravě 7 (47 %) z 15 respondentů. Jako druhou nejčastější odpověď respondenti označili mírnou bolest. Tato odpověď se vyskytovala v Praze u 6 (38 %) z 16, v Brně u 7 (50 %) z 14 a v Ostravě u 7 (47 %) z 15 respondentů. Střední a silná bolest se vyskytovala minimálně, kdy střední bolest pociťoval 1 (7 %) pacient z 15 v Ostravě a silnou bolest udával 1 (7 %) pacient z 14 v Brně. Velmi silná bolest a nesnesitelná bolest se v dotazníkovém šetření nevyskytla. Celkem u 23 (51 %) pacientů bolest zmizela úplně, 21 (45 %) vnímalo pouze mírnou bolest a 2 (4 %) pacienti měli bolest střední nebo silnou.

40

Otázka č. 5: Využíváte některé z níže uvedených metod na zmírnění bolesti? Tabulka 6: Používání metod ke zmírnění bolesti

Praha

Brno

Ostrava

Celkem

Odpověď n

%

n

%

n

%

n

%

Ano

5

31

8

57

5

33

18

40

Ne

11

69

6

43

10

67

27

60

Z výsledků vyplývá, že odpověď ano zaškrtlo v Praze 5 (31 %) z 16, v Brně 8 (57 %) ze 14 a v Ostravě 5 (33 %) z 15 respondentů. Odpověď ne jsem zaznamenala u 11 (69 %) z 16 pacientů v Praze, u 6 (43 %) ze 14 pacientů v Brně a u 10 (67 %) z 15 pacientů v Ostravě. Z celkového počtu jsem odpověď ne zaznamenala u 27 (60 %) a odpověď ano u 18 (40 %) respondentů. Pacienti odpovídající ano vybírali z možností uvedených na následujícím grafu, který jsem pro lepší orientaci uvedla pouze v absolutní četnosti. 18

17

Relativní četnost výběru

16 14 12 12 10 7

8 6 5

6 4

3 2

3

2 1

2 0 0 0 0

5 4

4

0

1 0

1

1

0

0

0

Odpověď Praha

Brno

Ostrava

Celkem

Graf 3: Druhy metod ke zmírnění bolesti

41

1

1 0 0

0 0 0 0

Relaxaci uvedli všichni respondenti z Prahy a Ostravy, tedy po 5. V Brně se relaxace vyskytovala u 7 respondentů. Často se také objevovala muzikoterapie, kterou uvedli 4 respondenti v Praze, 6 respondentů v Brně a 2 respondenti v Ostravě využívalo hudbu ke zmírnění bolesti. Meditaci prováděl 1 respondent z Prahy a 3 respondenti z Brna. Aromaterapii uvedli 2 respondenti v Brně a 1 respondent v Ostravě. Hydroterapie byla pouze v Brně, a to v 1 případě. Odpověď jiné, kam mohli respondenti napsat svoji vlastní metodu, je vybrána jenom jedním respondentem v Praze. Patří mezi ni vydatný spánek a malování. Psychoterapie se nevyskytla ani v jednom případě. Celkově je nejvíce využívanou metodou relaxace u 17 respondentů, dále pak muzikoterapie u 12, meditace u 4, aromaterapie u 3, hydroterapie a odpověď jiné po 1. Otázka č. 6: Jste informována o průběhu bolestivého výkonu či vyšetření? Tabulka 7: Informovanost o bolestivém průběhu či vyšetření

Praha

Brno

Ostrava

Celkem

Odpověď n

%

n

%

n

%

n

%

Ano

19

95

12

80

12

80

43

86

Spíše ano

1

5

1

7

0

0

2

4

Spíše ne

0

0

1

7

1

7

2

4

Ne

0

0

1

7

1

7

2

4

Nevím

0

0

0

0

1

7

1

2

Z výsledných hodnot lze vyčíst, že odpověď ano uvedlo 19 (95 %) z 20 respondentů v Praze, stejně odpovědí se vyskytlo také v Brně a v Ostravě po 12 (80 %) z 15 respondentů v každém z těchto měst. Spíše ano uvedl 1 (5 %) z 20 respondentů možných v Praze a 1 (7 %) z 15 respondentů možných v Brně. Odpověď spíše ne se vyskytuje po 1 (7 %) z 15 respondentů možných v nemocnicích Brno a Ostrava, totéž platí u odpovědi ne. 1 (7 %) z 15 respondentů v Ostravě uvedl odpověď nevím. Celkem je informováno 43 (86 %) respondentů. Odpověď spíše ano, spíše ne a ne jsou

42

v celkovém součtu po 2 (4 %) respondentech. 1 (2 %) respondent ze všech zúčastněných uvedl možnost nevím. Otázka č. 7: Ovlivňuje úraz Vaši chuť k jídlu? Tabulka 8: Ovlivněná chuť k jídlu

Praha

Brno

Ostrava

Celkem

Odpověď n

%

n

%

n

%

n

%

Ano

1

5

1

7

1

7

3

6

Spíše ano

3

15

2

13

3

20

8

16

Spíše ne

7

35

4

27

1

7

12

24

Ne

8

40

8

53

10

67

26

52

Nevím

1

5

0

0

0

0

1

2

Odpověď ne, že chuť k jídlu není úrazem ovlivněna, uvedlo v Praze 8 (40 %) z 20, v Brně 8 (53 %) z 15 a v Ostravě 10 (67 %) z 15 respondentů. Možnost, že chuť k jídlu ovlivněna spíše není, zaškrtlo 7 (35 %) z 20 v Praze, 4 (27 %) z 15 respondentů v Brně a pouze 1 (7 %) z 15 dotazovaných v Ostravě. Že úraz chuť k jídlu spíše ovlivňuje, odpověď spíše ano, pociťovali 3 (15 %) z 20 respondentů v Praze, 2 (13 %) z 15 v Brně a 3 (20 %) z 15 v Ostravě. 3 respondenti, po jednom z každé nemocnice, uvedli, že jim jejich úraz chuť k jídlu ovlivňuje, tj. 5 % v Praze a po 7 % v Brně a v Ostravě. 1 (5 %) respondent, konkrétně v Praze odpověď na tuto otázku nevěděl. Z odpovědí na tuto otázku vyplývá, že u respondentů není ovlivněna chuť vůbec nebo minimálně, kdy v celkovém součtu odpověď ne uvedlo 26 (52 %) respondentů, odpověď spíše ne napsalo 12 (24 %) respondentů. 8 (16 %) ze všech respondentů bylo pro možnost spíše ano, zcela ovlivněnou chuť k jídlu měli 3 (6 %) respondenti a odpověď nevím je zastoupena 2 %, kdy odpověděl 1 respondent.

43

Otázka č. 8: Postačuje Vám denní porce jídla? Tabulka 9: Dostatečná denní porce jídla

Praha

Brno

Ostrava

Celkem

Odpověď n

%

n

%

n

%

n

%

Ano

16

80

10

67

14

93

40

80

Spíše ano

2

10

4

27

1

7

7

14

Spíše ne

0

0

1

7

0

0

1

2

Ne

2

10

0

0

0

0

2

4

Nevím

0

0

0

0

0

0

0

0

Většina respondentů uvedla, že denní porce jídla, které dostávají, jím vyhovují (odpověď ano). S touto odpovědí se ztotožnilo v Praze 16 (80 %) z 20, v Brně 10 (67 %) z 15 a v Ostravě 14 (93 %) z 15 dotazovaných respondentů. Ostatní odpovědi se vyskytovaly v menším počtu. Odpověď spíše ano uvedli 2 (10 %) z 20 respondentů v Praze, 4 (27 %) z 15 respondentů v Brně a 1 (7 %) z 15 respondentů v Ostravě. S odpovědí spíše ne souhlasil pouze 1 (7 %) z 15 respondentů v Brně. S denní porcí jídla nebyli spokojeni vůbec 2 (10 %) z 20 respondentů hospitalizovaných v Praze. Celkem se odpověď ano vyskytla ve 40 (80 %) případech, odpověď spíše ano 7x (14 %), odpověď spíše ne 1 (2 %) a odpověď ne 2x (4 %).

44

Otázka č. 9: Jste spokojen/a s kvalitou stravovacích služeb v nemocnici? Tabulka 10: Spokojenost s kvalitou stravovacích služeb

Praha

Brno

Ostrava

Celkem

Odpověď n

%

n

%

n

%

n

%

Ano

16

80

14

93

15

100

45

90

Ne

4

20

1

7

0

0

5

10

S kvalitou stravovacích služeb je spokojená převážná část dotazovaných. Odpověď ano uvedlo 16 (80 %) z 20 respondentů v Praze, 14 (93 %) z 15 respondentů v Brně. V Ostravě je s kvalitou stravovacích služeb spokojeno všech 15 (100 %) pacientů. Nespokojenost vykazovali respondenti v Praze a v Brně, kdy v Praze zaškrtli tuto odpověď 4 (20 %) z 20 a v Brně 1 (7 %) z 15. Celkem je tedy spokojeno 45 (90 %) respondentů a nespokojeno 5 (10 %) respondentů. Ti, co zaškrtli odpověď ne, vybírali z dalších možností uvedené v následující tabulce. V tomto případě uvádím pouze absolutní četnost. Tabulka 11: Kvalita stravovacích služeb

Praha

Brno

Ostrava

Celkem

n

n

n

n

Teplé jídlo je podáváno studené

4

1

0

5

Rozlitá polévka

0

0

0

0

Rozlité nápoje

0

0

0

0

Špinavé nádobí

0

0

0

0

Jiné

0

0

0

0

Možnosti

45

Všichni nespokojení respondenti si myslí, že teplé jídlo je podáváno studené. Ostatní nabízené možnosti respondenti neuváděli. Otázka č. 10: Jste spokojen/a s hygienickou péčí prováděnou ošetřujícím personálem? Tabulka 12: Spokojenost s hygienickou péčí

Praha

Brno

Ostrava

Celkem

Odpověď n

%

n

%

n

%

n

%

Ano

13

65

15

100

15

100

43

86

Spíše ano

5

25

0

0

0

0

5

10

Spíše ne

2

10

0

0

0

0

2

4

Ne

0

0

0

0

0

0

0

0

Nevím

0

0

0

0

0

0

0

0

S hygienickou péčí je spokojeno 13 (65 %) respondentů z 20 v Praze. V Brně a Ostravě s odpovědí ano souhlasili všichni respondenti, čili po 15 (100 %) v obou městech. S odpovědí spíše ano se ztotožňuje 5 (25 %) z 20 respondentů v Praze. 2 (10 %) z 20 v Praze jsou s hygienickou péčí spíše nespokojeni. Odpověď ne a nevím se nevyskytla ani v jednom případě. V celkovém součtu je s hygienickou péčí 43 (86 %) pacientů spokojených, 5 (10 %) spíše spokojených a 2 (4 %) spíše nespokojených.

46

Otázka č. 11: Jste spokojen/a s prostředím, kde provádíte osobní hygienu? Tabulka 13: Spokojenost s prostředím pro osobní hygienu

Praha

Brno

Ostrava

Celkem

Odpověď n

%

n

%

n

%

n

%

Ano

9

45

6

40

13

87

28

56

Spíše ano

6

30

5

33

2

13

13

26

Spíše ne

4

20

4

27

0

0

8

16

Ne

1

5

0

0

0

0

1

2

Nevím

0

0

0

0

0

0

0

0

Z výsledků lze vyčíst, že spokojenost s prostředím, kde respondenti provádí osobní hygienu, je v Praze u 9 (45 %) z 20 dotazovaných, v Brně u 6 (40 %) z 15 dotazovaných a v Ostravě u 13 (87 %) z 15 dotazovaných. Odpověď spíše ano uvedlo 6 (30 %) z 20 respondentů v Praze, 5 (33 %) z 15 respondentů v Brně a 2 (13 %) z 15 respondentů v Ostravě. Odpověď spíše ne se vyskytla u pacientů v Praze a Brně, kde v Praze byli 4 (20 %) z 20 a v Brně 4 (27 %) z 15. Odpověď ne zaškrtl pouze 1 (5 %) z 20 respondentů v Praze. Odpověď nevím zatrhnuta nebyla. Celkem je tedy spokojeno 28 (56 %) respondentů, spíše ano 13 (26 %), spíše ne 8 (16 %) a vůbec spokojený není 1 (2 %) respondent.

47

Otázka č. 12: Respektuje zdravotnický personál Vaše soukromí při hygieně? Tabulka 14: Respektování soukromí respondentů zdravotnickým personálem

Praha

Brno

Ostrava

Celkem

Odpověď n

%

n

%

n

%

n

%

Ano

16

80

15

100

15

100

46

92

Spíše ano

4

20

0

0

0

0

4

8

Spíše ne

0

0

0

0

0

0

0

0

Ne

0

0

0

0

0

0

0

0

Nevím

0

0

0

0

0

0

0

0

Výsledky ukazují, že 16 (80 %) z 20 respondentů v Praze a po 15 (100 %) v Brně a v Ostravě uvedlo, že zdravotnický personál respektuje jejich soukromí při hygieně. Odpověď spíše ano jsem zaznamenala u 4 (20 %) z 20 respondentů v Praze. Odpovědi spíše ne, ne a nevím si nevybral ani jeden respondent. V celkovém součtu se odpověď ano vyskytla v 46 (92 %) případech a odpověď spíše ano ve 4 (8 %) případech.

48

Otázka č. 13: Jste spokojen/a s úpravou Vašeho lůžka? Tabulka 15: Spokojenost s úpravou lůžka

Praha

Brno

Ostrava

Celkem

Odpověď n

%

n

%

n

%

n

%

Ano

12

60

14

93

13

87

39

78

Spíše ano

6

30

1

7

2

13

9

18

Spíše ne

1

5

0

0

0

0

1

2

Ne

1

5

0

0

0

0

1

2

Nevím

0

0

0

0

0

0

0

0

S úpravou lůžka je spokojeno 12 (60 %) z 20 respondentů v Praze, 14 (93 %) z 15 v Brně a 13 (87 %) z 15 v Ostravě. Malé výhrady s úpravou lůžka a odpověď spíše ano označilo 6 (30 %) z 20 respondentů v Praze, 1 (7 %) z 15 v Brně a 2 (13 %) z 15 v Ostravě. Odpověď spíše ne a ne byly označeny po 1 (5 %) z 20 respondentů v Praze. Odpověď nevím nikdo neuvedl. Celkově je s úpravou lůžka spokojeno 39 (78 %) respondentů, spíše ano 9 (18 %) respondentů a odpověď spíše ne a ne po 1 (2 %) respondentu.

49

Otázka č. 14: Máte v souvislosti s Vaším úrazem problémy se spánkem? Tabulka 16: Problémy se spánkem

Praha

Brno

Ostrava

Celkem

Odpověď n

%

n

%

n

%

n

%

Ano

8

40

4

27

2

13

14

28

Spíše ano

3

15

6

40

4

27

13

26

Spíše ne

1

5

2

13

1

7

4

8

Ne

8

40

3

20

8

53

19

38

Nevím

0

0

0

0

0

0

0

0

Nejčastější možností byla odpověď ne, kterou v Praze zvolilo 8 (40 %) z 20, v Brně 3 (20 %) z 15 a v Ostravě 8 (53 %) z 15 respondentů. Druhou nejoznačovanější odpovědí byla možnost ano, kdy problémy se spánkem udávalo 8 (40 %) z 20 respondentů v Praze, 4 (27 %) z 15 v Brně a 2 (13 %) z 15 v Ostravě. Odpověď spíše ano se také u respondentů vyskytovala poměrně často, čili u 3 (15 %) z 20 v Praze, u 6 (40 %) z 15 v Brně a u 4 (27 %) z 15 v Ostravě. Odpověď spíše ne zvolilo nejméně respondentů, v Praze se vyskytl 1 (5 %) z 20, v Brně 2 (13 %) z 15 a v Ostravě 1 (7 %) z 15. Odpověď nevím nikdo nevybral. Z celkového součtu tedy vyplývá, že 19 (38 %) respondentů nemá problémy se spánkem, 14 (28 %) respondentů má problémy se spánkem, 13 (26 %) udává, že spíše má problémy se spánkem a 4 (8 %) respondenti většinou nemají problémy se spánkem (odpověď spíše ne).

50

Otázka č. 15: Jsou Vám večer podávány léky na spaní? Tabulka 17: Podávání léků na spaní

Praha

Brno

Ostrava

Celkem

Odpověď n

%

n

%

n

%

n

%

Ano

15

75

9

60

3

20

27

54

Ne

5

25

5

33

12

80

22

44

Nevím

0

0

1

7

0

0

1

2

Léky na spaní užívá 15 (75 %) z 20 respondentů v Praze, 9 (60 %) z 15 v Brně a 3 (20 %) z 15 v Ostravě. Léky na spaní nebere v Praze 5 (25 %) z 20, v Brně 5 (33 %) z 15 a v Ostravě dokonce 12 (80 %) z 15 respondentů. 1 (7 %) z 15 respondentů v Brně nevěděl, zda dostává léky na spaní. Tyto léky užívá celkem 27 (54 %) pacientů a naopak neužívá 22 (44 %) pacientů. Odpověď nevím se celkově vyskytla 1 (2 %). Otázka č. 16: Ruší Vás ze spánku něco ve Vašem okolí? Tabulka 18: Rušivé vlivy během spánku

Praha

Brno

Ostrava

Celkem

Odpověď n

%

n

%

n

%

n

%

Ano

10

50

8

53

7

47

25

50

Ne

10

50

7

47

8

53

25

50

Rušivé vlivy během spánku se vyskytují u 10 (50 %) z 20 dotazovaných v Praze, u 8 (53 %) z 15 v Brně a u 7 (47 %) z 15 v Ostravě. Nic nebudí ze spánku (odpověď ne) 10 (50 %) z 20 dotazovaných v Praze, 7 (47 %) z 15 v Brně a 8 (53 %) z 15 v Ostravě. V celkovém součtu se odpověď ano i ne vyskytuje ve stejném poměru, tj. po 25 (50 %) respondentech. U odpovědí ano si mohli respondenti vybrat a označit nabízené možnosti rušivých vlivů, které jsou uvedené v následujícím grafu s absolutní četností.

51

18

17

16 14

Relativní četnost

12 10 8 6

7 5

5

5

5

7

6

4 2

0 0

0

1

2 1

5

5

4 1 0 0 0 0 0

0

1

0 0

1

0

Odpověď

Praha

Brno

Ostrava

Celkem

Graf 4: Rušivé vlivy během spánku

Spolupacient se vyskytoval u 7 respondentů v Praze, u 5 v Brně a u 5 v Ostravě. Osvětlené oddělení rušilo 6 pacientů z Prahy a 1 v Ostravě. Dále se vyskytovalo pouliční světlo, které uvedlo 5 pacientů z Prahy. Klimatizace se vyskytovala převážně v Brně, kde rušila 5 pacientů. Hlučný zdravotnický personál budil ze spánku 2 pacienty z Prahy, 1 z Brna a 1 z Ostravy. V Praze se také vyskytla odpověď jiné, kdy 1 respondent uvedl, že ho ruší po ránu hluk z ulice. Zvuková signalizace přístrojů a monitorů nerušila ze spánku žádného respondenta. Z celkového počtu je nejčastějším rušivým vlivem spolupacient, který budil 17 respondentů, dále pak osvětlení oddělení 7, pouliční světlo a klimatizace se umístily na stejném místě po 5, hlučný zdravotnický personál vyrušoval 4 respondenty a odpověď jiné se vyskytla pouze u 1 respondenta.

52

Otázka č. 17: Věnujete se přes den odpočinkovým aktivitám? Tabulka 19: Odpočinkové aktivity

Praha

Brno

Ostrava

Celkem

Odpověď n

%

n

%

n

%

n

%

Ano

20

100

15

100

15

100

50

100

Ne

0

0

0

0

0

0

0

0

Z tabulky je patrné, že odpočinkovým aktivitám se věnují všichni dotazovaní pacienti, tedy v Praze 20 (100 %), v Brně 15 (100 %) a v Ostravě 15 (100 %) respondentů. V grafu s absolutní četností je uvedeno, jakým konkrétním aktivitám se pacienti věnovali, mohli si vybrat více z odpovědí. 45

40

39

40 Relativní četnost

35 30 23

25 20 15

15

16 12 13

10

14

12

10

9

7

5

4

5

9

5 1

0

3

5

0 četba

hudba

Praha

televize Odpověď Brno

Ostrava

procházka

jiné

Celkem

Graf 5: Druhy odpočinkových aktivit

Četbě, jako odpočinkové aktivitě, se věnuje v Praze 15, v Brně 12 a v Ostravě 13 respondentů. Sledováním televize si volný čas zkracuje 16 respondentů v Praze, 9 respondentů v Brně a 14 respondentů v Ostravě. Další odpočinkovou aktivitou je poslech hudby, u 12 respondentů v Praze, 7 v Brně a 4 v Ostravě. Procházku jako volnočasovou odpočinkovou aktivitu si vybralo 5 respondentů v Brně i v Ostravě. Možnost jiné uvedl 1 respondent v Praze, 3 respondenti v Brně a 5 respondentů 53

v Ostravě. Jako další možnosti odpočinku respondenti uváděli luštění křížovek, malování, psaní, počítač, hry na mobilním telefonu a návštěvu. Nejvíce využívanou odpočinkovou aktivitou je v celkovém počtu četba u 40 pacientů, další častou aktivitou je sledování televize u 39 pacientů. Ostatní, méně časté aktivity v celkovém počtu jsou hudba u 23, procházka u 10 a odpověď jiné u 9 pacientů. Otázka č. 18: Informuje Vás ošetřující personál o postupu a průběhu převazování popálenin? Tabulka 20: Informovanost o postupu a průběhu převazování

Praha

Brno

Ostrava

Celkem

Odpověď n

%

n

%

n

%

n

%

Ano

18

90

13

87

13

87

44

88

Spíše ano

1

5

0

0

1

7

2

4

Spíše ne

0

0

1

7

0

0

1

2

Ne

1

5

1

7

1

7

3

6

Nevím

0

0

0

0

0

0

0

0

O postupu a průběhu převazování ran je informováno 18 (90 %) z 20 respondentů v Praze a po 13 (87 %) z 15 respondentů v Brně a v Ostravě. 1 (5 %) z 20 respondentů v Praze, 1 (7 %) z 15 v Brně a 1 (7 %) z 15 v Ostravě se domnívá, že o výkonech není informován. Možnost spíše ano zvolil 1 (5 %) z 20 respondentů v Praze a 1 (7 %) z 15 v Ostravě. 1 (7 %) z 15 respondentů v Brně si myslí, že spíše není informován. Možnost nevím se ve výzkumu neobjevila. Odpověď ano, že jsou informování o postupu a průběhu převazování, označilo v celkovém počtu 44 (88 %) respondentů. Odpověď ne označili celkem 3 (6 %) respondenti, spíše ano 2 (4 %) a spíše ne pouze 1 (2 %).

54

Otázka č. 19: Vadí Vám pohled na popálené plochy na těle? Tabulka 21: Nepříjemnost pohledu na popálené plochy

Praha

Brno

Ostrava

Celkem

Odpověď n

%

n

%

n

%

n

%

Ano

3

15

3

20

2

13

8

16

Spíše ano

2

10

3

20

3

20

8

16

Spíše ne

9

45

3

20

4

27

16

32

Ne

5

25

6

40

6

40

17

34

Nevím

1

5

0

0

0

0

1

2

Odpovědi na tuto otázku se poněkud různí. Nejčastější zvolenou možností byla odpověď ne, kterou uvedlo 5 (25 %) z 20 respondentů v Praze, 6 (40 %) z 15 v Brně a také 6 (40 %) z 15 v Ostravě. Druhou nejpočetnější odpovědí byla zvolena možnost spíše ne, jenž byla zaškrtnuta u 9 (45 %) z 20 respondentů v Praze, 3 (20 %) z 15 respondentů v Brně a 4 (27 %) z 15 respondentů v Ostravě. Možnost spíše ano uvedli 2 (10 %) z 20 respondentů v Praze a po 3 (20 %) z 15 respondentů v Brně a v Ostravě. Že je pohled na popálené plochy je nepříjemný, uvedli 3 (15 %) z 20 respondentů v Praze, 3 (20 %) z 15 respondentů v Brně a 2 (13 %) z 15 respondentů v Ostravě. V Praze uvedl 1 (5 %) z 20 respondentů odpověď nevím. Z výsledků plyne, že respondentům pohled na popálené plochy nevadí. S pohledem na popálené plochy nemá problém 17 (34 %) respondentů a spíše nevadí 16 (32 %) respondentům. Pohled na popálené plochy je nepříjemný 8 (16 %) respondentům a spíše nepříjemný pro 8 (16 %) z nich.

55

Otázka č. 20: Prožíváte v souvislosti s Vaším úrazem negativní emoce? Tabulka 22: Prožívání negativních emocí

Praha

Brno

Ostrava

Celkem

Odpověď n

%

n

%

n

%

n

%

Ano

12

60

11

73

6

40

29

58

Ne

8

40

4

27

9

60

21

42

Jak nám uvedená tabulka ukazuje, projevy negativních emocí se vyskytují u 12 (60 %) z 20 respondentů v Praze, u 11 (73 %) z 15 respondentů v Brně a u 6 (40 %) z 15 respondentů v Ostravě. Žádné negativní emoce neprožívá 8 (40 %) z 20 v Praze, 4 (27 %) z 15 v Brně a 9 (60 %) z 15 respondentů v Ostravě. Negativní emoce celkem pociťuje 29 (58 %) dotazovaných, naopak žádnou negativní emoci nepociťuje 21 (42 %) dotazovaných. Ti, kteří uvedli, že negativní emoce pociťují, měli možnost si vybrat, jaké prožívají. Následující graf ukazuje, se kterými emocemi se respondenti potýkali. 18

17

Absolutní četnost

16 14 12 10

13 10

10 8

8

8 6 4 2

4

3

2

4

3 2

2

4 4

3

3

4 2

2

0

0 0

1 1

0

Odpověď Praha

Brno

Ostrava

Celkem

Graf 6: Druhy negativních emocí

56

4 0 0

1 1

2 0

0

1

0

1

Strach uvedlo 10 dotazovaných z Prahy, 4 z Brna a 3 z Ostravy. Pacientů, kteří pociťovali úzkost, bylo 8 v Praze, 2 v Brně a 3 v Ostravě. S bezmocí se potýkali 4 dotazovaní z Prahy, 4 z Brna 2 z Ostravy. Smutek převládal u 3 dotazovaných v Praze, u 2 v Brně a u 3 v Ostravě. Další, méně časté odpovědi, byly hněv u pacientů z Brna a Ostravy po 2, snížené sebevědomí zaznamenané pouze u 4 pacientů z Prahy. Možnost sníženou sebeúctu uvedl 1 dotazovaný z Prahy a 1 z Brna. Beznadějí trpěl pouze 1 dotazovaný v Ostravě. Možnost jiné si vybral 1 dotazovaný v Brně s odpovědí strach ze ztráty zaměstnání. Nejčastější uváděnou možností byl strach 17 respondentů, dále úzkost u 13 a bezmoc u 10. V menší míře se pak vyskytoval smutek, se kterým se celkem ztotožňovalo 8 respondentů, hněv a snížené sebevědomí je po 4, snížená sebeúcta je u 2. Možnost beznaděj a jiné se umístily na posledním místě celkem po 1 respondentu. Otázka č. 21: Důvěřujete ošetřujícímu personálu? Tabulka 23: Důvěra v ošetřující personál

Praha

Brno

Ostrava

Celkem

Odpověď n

%

n

%

n

%

n

%

Ano

20

100

13

87

13

87

46

92

Spíše ano

0

0

2

13

2

13

4

8

Spíše ne

0

0

0

0

0

0

0

0

Ne

0

0

0

0

0

0

0

0

Nevím

0

0

0

0

0

0

0

0

Všichni respondenti z Prahy se shodli na tom, že ošetřujícímu personálu důvěřují, tedy 20 (100 %). Respondenti z Brna a Ostravy se na odpovědi ano shodují po 13 (87 %) z 15. Zbývající respondenti z Brna a Ostravy uvedli, že ošetřujícímu personálu spíše důvěřují, čili po 2 (13 %) z 15 z obou měst. Ostatní možnosti si respondenti nevybrali. Důvěru v ošetřovatelský personál chová celkem 46 (92 %) respondentů a spíše mu důvěřují 4 (8 %) respondentů. 57

Otázka č. 22: Chová se k Vám ošetřující personál s úctou a respektem? Tabulka 24: Respekt a úcta k respondentům

Praha

Brno

Ostrava

Celkem

Odpověď n

%

n

%

n

%

n

%

Ano

18

90

14

93

13

87

45

90

Spíše ano

2

10

1

7

2

13

5

10

Spíše ne

0

0

0

0

0

0

0

0

Ne

0

0

0

0

0

0

0

0

Nevím

0

0

0

0

0

0

0

0

Tabulka zobrazuje, že s odpovědí ano, že se k nim personál chová s úctou a respektem, souhlasilo 18 (90 %) z 20 respondentů v Praze, 14 (93 %) z 15 v Brně a 13 (87 %) z 15 v Ostravě. Možnost spíše ano uvedli 2 (10 %) z 20 respondentů v Praze, 1 (7 %) z 15 v Brně a 2 (13 %) z 15 v Ostravě. Další možnosti zaškrtnuty nebyly. Z celkového součtu vyplývá, že 45 (90 %) respondentů tvrdí, že se k nim ošetřující personál chová s úctou a respektem a ostatních 5 (10 %) si myslí, že se k nim spíše chová s úctou a respektem.

58

Otázka č. 23: Byla Vám nabídnuta psychologická péče? Tabulka 25: Nabídnutí psychologické péče

Praha

Brno

Ostrava

Celkem

Odpověď n

%

n

%

n

%

n

%

Ano

10

50

0

0

0

0

10

20

Ne

9

45

15

100

15

100

39

78

Nevím

1

5

0

0

0

0

1

2

Všichni respondenti v Brně a Ostravě, tj. po 15 (100%) se shodovali, že jim psychologická péče nebyla nabídnuta. S touto odpovědí souhlasilo také 9 (45 %) z 20 respondentů v Praze. To, že respondentům byla nabídnuta psychologická péče, uvedlo v Praze 10 (50 %) z 20 respondentů. Odpověď nevím se vyskytla v jednom případě (5 %) z 20, u respondenta hospitalizovaného v Praze. Z výsledků překvapivě vyplývá, že odpověď ne se v celkovém součtu vyskytla u 39 (78 %) respondentů, odpověď ano u 10 (20 %) a odpověď nevím u 1 (2 %). Ti, co zaškrtli možnost ne nebo nevím, pokračovali na otázku č. 26.

59

Otázka č. 24: Jste spokojen/a s psychologickou péčí? Tabulka 26: Spokojenost s psychologickou péčí

Praha

Brno

Ostrava

Celkem

Odpověď n

%

Ano

10

Spíše ano

n

%

n

%

n

%

100

10

100

0

0

0

0

Spíše ne

0

0

0

0

Ne

0

0

0

0

Nevím

0

0

0

0

Všichni respondenti využívající psychologickou péči vyjádřili, že jsou s ní spokojeni, tedy všech 10 (100 %) v Praze. Otázka č. 25: Pomáhá Vám psychologická péče zlepšit sebevědomí a sebeúctu po úrazu? Tabulka 27: Vliv psychologické péče na respondenty

Praha

Brno

Ostrava

Celkem

Odpověď n

%

Ano

7

Spíše ano

n

%

n

%

70

7

70

0

0

0

0

Spíše ne

0

0

0

0

Ne

0

0

0

0

Nevím

3

30

3

30

60

n

%

7 (70 %) respondentů uvedlo, že jim psychologická péče pomáhá a má vliv na jejich sebevědomí a sebeúctu. 3 (30 %) z 10 respondentů nezná odpověď na tuto otázku. Otázka č. 26: Máte možnost informovat o svém stavu blízké? Tabulka 28: Možnost informovat blízké

Praha

Brno

Ostrava

Celkem

Odpověď n

%

n

%

n

%

n

%

Ano

20

100

14

93

15

100

49

98

Spíše ano

0

0

0

0

0

0

0

0

Spíše ne

0

0

1

7

0

0

1

2

Ne

0

0

0

0

0

0

0

0

Nevím

0

0

0

0

0

0

0

0

Většina respondentů potvrdila, že mají možnost informovat o svém stavu své blízké. Odpověď ano tedy uvedli všichni respondenti z Prahy, tj. 20 (100 %), všichni respondenti z Ostravy, tj. 15 (100 %) a 14 (93 %) z 15 respondentů v Brně. 1 (7 %) z 15 respondentů v Brně zaškrtl, že spíše nemá možnost informovat své blízké. Ostatní možnosti zaškrtnuty nebyly. S odpovědí ano celkem souhlasilo 49 (98 %) respondentů, spíše ne se v celkovém součtu objevilo jednou (2 %).

61

Otázka č. 27: Je pro Vás psychická podpora rodiny důležitá? Tabulka 29: Důležitost rodiny

Praha

Brno

Ostrava

Celkem

Odpověď n

%

n

%

n

%

n

%

Ano

19

95

14

93

15

100

48

96

Spíše ano

0

0

1

7

0

0

1

2

Spíše ne

0

0

0

0

0

0

0

0

Ne

0

0

0

0

0

0

0

0

Nevím

1

5

0

0

0

0

1

2

V této tabulce je opět patrné, že u většiny respondentů má rodina velký vliv na jejich psychický stav, kdy v Praze se s touto odpovědí ztotožnilo 19 (95 %) z 20 respondentů, v Brně 14 (93 %) z 15 a v Ostravě dokonce všichni, tedy 15 (100 %). Možnost spíše ano uvedl 1 (7 %) z 15 respondentů v Brně. Na tuto otázku neznal odpověď 1 (5 %) respondent z 20 v Praze. Odpověď ne a spíše ne si nevybral nikdo. Celkově je psychická podpora rodiny důležitá u 48 (96 %) respondentů, spíše důležitá u 1 (2 %) respondenta a 1 (2 %) respondent neznal odpověď.

62

Otázka č. 28: Vyhovuje Vám délka návštěvní doby? Tabulka 30: Vyhovující návštěvní doba

Praha

Brno

Ostrava

Celkem

Odpověď n

%

n

%

n

%

n

%

Ano

18

90

14

93

15

100

47

94

Spíše ano

1

5

1

7

0

0

2

4

Spíše ne

1

5

0

0

0

0

1

2

Ne

0

0

0

0

0

0

0

0

Nevím

0

0

0

0

0

0

0

0

Délka návštěvní doby vyhovuje 18 (90 %) z 20 respondentů v Praze, 14 (93 %) z 15 v Brně a všem respondentům v Ostravě, čili 15 (100 %). Možnost spíše ano jsem zaznamenala u 1 (5 %) z 20 respondentů v Praze a u 1 (7 %) z 15 respondentů v Brně. Spíše není spokojen s návštěvní dobou 1 (5 %) z 20 respondentů v Praze. Odpověď ne a nevím nikdo nezvolil. Celkem je s návštěvní dobou spokojeno 47 (94 %) pacientů, spíše spokojeni jsou 2 (4 %) pacienti a spíše není spokojen 1 (2 %) pacient.

63

3.6 Diskuze Po prvním setkání s vedoucí bakalářské práce jsme stanovili 3 cíle a 10 hypotéz. Prvním cílem bylo zmapovat míru uspokojení biopsychosociálních potřeb u pacienta s popáleninovým traumatem. K tomuto cíli se vztahuje 8 hypotéz. Hypotéza č. 1: Předpokládám, že více než polovina pacientů vnímá potřebu necítit bolest jako uspokojenou. Jak se zmiňuje Kolektiv autorů (2006) nejdůležitějším úkolem je utlumit pacientovu bolest, v co největší míře. Netlumená bolest může vyvolat úzkostné reakce a posttraumatickou stresovou poruchu. Výzkum potvrdil, že více jak polovina respondentů vnímá potřebu necítit bolest jako uspokojenou. K této hypotéze se vztahují otázky č. 2, 3, 4, 5, 6. Otázka č. 2 zjišťuje, zda v souvislosti úrazem pociťují pacienti bolest. Podle odpovědí se až 90 % respondentů shodlo na tom, že bolest cítí. Na otázky č. 3, 4 a 5 odpovídali jenom ti respondenti, kteří se ztotožňovali s pocitem bolesti. Otázka č. 3 se zabývá tím, jakou intenzitou vnímají respondenti svoji bolest. Z uvedených možností se nejvíce vyskytovala střední bolest s 51 %, dále pak silná bolest s 22 %. Otázka č. 4 navazuje na předchozí a zjišťuje, jak se změnila intenzita bolesti po podání léků proti bolesti, kde u 51 % respondentů bolest zmizela úplně a ve 45 % se vyskytovala mírná bolest. Z výsledků otázky č. 3 a 4 plyne, že se bolest zmírnila u většiny pacientů. Otázka č. 5 se zajímala o to, zda respondenti využívají nějaké jiné metody ke zmírnění bolesti. Z analýzy výsledků odpovědí vyplývá, že více než polovina respondentů, tj. 60 %, kromě analgetické medikace nevyužívá ke zmírnění bolesti nic jiného. Respondenti využívající další možnosti ke zmírnění bolesti se nejvíce věnují relaxaci a poslechu hudby. Poslední otázka týkající se 1. hypotézy se vztahuje k tomu, zda jsou respondenti informováni o bolestivém výkonu či vyšetření. Zcela informováno je 86 % pacientů a spíše informovaní jsou 4 %, celkem 90 %. Hypotéza se potvrdila.

64

Hypotéza č. 2: Předpokládám, že více než polovina pacientů vnímá potřebu výživy jako uspokojenou. Morovicsová (2009) ve svém článku uvádí, že popálení pacienti vyžadují individuální přístup v oblasti výživy, dále Grofová (2007) píše, že skrz popálenou plochu uniká velké množství tekutin a bílkovin, což vyžaduje nutriční podporu. Výzkum potvrdil, že přes polovinu respondentů má potřebu výživy uspokojenou. Touto hypotézou se zabývaly otázky č. 7, 8 a 9. Otázka č. 7 se zajímala o to, jestli je úrazem ovlivněna chuť k jídlu. Žádná nebo málo ovlivněná chuť k jídlu se vyskytla u 76 % ze všech respondentů. Na otázku č. 8, zda respondentům postačuje denní porce jídla, jich odpovědělo 94 % kladně, z toho 80 % bylo spokojeno zcela a 14 % s malými výhradami. V otázce č. 9 respondenti hodnotili kvalitu stravovacích služeb v nemocnici. Celkem bylo spokojeno 90 % dotazovaných. Spokojeno nebylo pouze 10 % respondentů, nejvíce z Prahy, kterým vadilo, že teplé jídlo je podáváno studené. Hypotéza se potvrdila. Hypotéza č. 3: Předpokládám, že více než polovina pacientů vnímá potřebu hygienické péče a čistotu lůžka jako uspokojenou. Morovicsová (2009) poukazuje na to, že by se hygienická péče o popáleného pacienta měla provádět alespoň jednou denně, nejlépe sprchováním. Vytejčková (2011) dodává, že čisté a upravené lůžko zvyšuje celkové pohodlí pacienta. Z výsledků výzkumu jednoznačně vyplývá, že respondenti jsou spokojeni s hygienickou péči a čistotou lůžka. K hypotéze se váží otázky č. 10, 11, 12, a 13. Otázka č.10 pojednává o tom, jestli jsou respondenti spokojeni s hygienickou péčí prováděnou ošetřujícím personálem. Zcela spokojených je 86 %, spíše spokojených je 10 %. 11. otázka zkoumá spokojenost s prostředím, kde respondenti provádí osobní hygienu. 56 % zvolilo možnost ano a 26 % spíše ano. Otázka č. 12 se zajímala o respektování soukromí pacientů při hygieně zdravotnickým personálem. 92 % uvedlo, že zdravotnický personál jejich soukromí při hygieně respektuje. Malé narušení soukromí pociťovalo 8 % respondentů. Otázka č. 13 zjišťuje spokojenost s úpravou respondentova lůžka. Žádné výhrady k úpravě lůžka nemělo 78 % respondentů, spokojeno s malou výhradou bylo 18 % respondentů. Hypotéza se potvrdila. 65

Hypotéza č. 4: Předpokládám, že více než polovina pacientů vnímá potřebu spánku a odpočinku jako uspokojenou. Ščepoňcová (2010) doporučuje, aby se pacienti přes den věnovali odpočinkovým aktivitám a dodržovali denní rytmus, aby se vyhnuli spánkové inverzi, jak uvádí Šamánková (2011). Pro kvalitní spánek lze podávat léky, které pacientům pomohou zlepšit kvalitu spánku (Ščepoňcová, 2010). Výsledky zkoumání ukazují, že odpočinkovým aktivitám se věnují všichni respondenti. Těsná nadpoloviční většina uvádí, že má problémy se spánkem. K vyhodnocení této hypotézy se vztahují otázky č. 14, 15, 16 a 17. Otázka č. 14 se ptá, zda mají respondenti v souvislosti se svým úrazem problémy se spánkem. Problémy se spánkem má 54 % dotazovaných. Z otázky č. 15 jsme se chtěly dozvědět, kolik procent respondentů užívá léky na spaní. 54 % respondentů uvádí, že léky na spaní užívají. Rušivé vlivy během nočního spánku sleduje otázka č. 16. Polovina respondentů uvádí, že je během noci něco budí. Z toho většinu z nich budí mimo jiné spolupacient. Otázka č. 17 monitoruje odpočinkové aktivity pacientů. Všichni respondenti potvrzují, že se odpočinkovým aktivitám věnují, nejvíce četbě a sledování televize. Hypotéza se částečně potvrdila, z toho potřeba spánku se nepotvrdila a potřeba odpočinku ano. Hypotéza č. 5: Předpokládám, že u více než poloviny pacientů je potřeba tělesné integrity neuspokojená. Königová, Bláha (2010) píší, že tělesná integrita popálených pacientů je vážně narušena, zvláště u rozsáhlejších popálenin. Úkolem je co nejrychleji obnovit celistvost kůže. Výzkum toto vyvrací, neboť většina respondentů se domnívá, že jejich potřeba tělesné integrity je uspokojena. Otázky týkající se tělesné integrity jsou zařazeny pod číslem 18 a 19. Otázka č. 18 se týká informování pacientů o postupu a průběhu převazování popálenin. Dostatečnou informovanost potvrzuje 92 % dotazovaných. Otázka č. 19 mapuje, jestli respondentům vadí pohled na popálená místa na těle. Z výsledků vyšlo, že 34 % respondentů pohled vůbec nevadí a 32 % spíše nevadí. Hypotéza se nepotvrdila.

66

Hypotéza č. 6: Předpokládám, že více než polovina pacientů vnímá potřebu bezpečí a jistoty jako uspokojenou. Jak uvádí Trachtová (2010), pacient přijatý do nemocnice ztrácí část svého pocitu bezpečí a jistoty, a proto je důležité, aby ošetřující personál získal důvěru hospitalizovaného pacienta, ať už péčí o něj nebo saturací všech jeho potřeb. Výzkum nám ukazuje, že potřeba bezpečí a jistoty je u pacientů uspokojena. K této hypotéze odpovídali respondenti na otázky č. 20, 21 a 22. Otázka č. 20 sleduje u respondentů prožívání negativních emocí v souvislosti s jejich úrazem. Následkem úrazu trpí negativními emocemi 58 % respondentů. V největší míře se vyskytoval strach a úzkost. Otázkou č. 21 jsme chtěly zjistit, důvěru respondentů ve zdravotnický personál. Důvěru ve zdravotnický personál má 100 % dotazovaných, 8 % z nich mu spíše důvěřuje. Chování zdravotnického personálu k respondentům odhaluje otázka č. 22. V této otázce se opět všichni shodli na tom, že se k nim zdravotnický personál chová s úctou a respektem, 10 % z nich mělo malou výtku a odpověděli spíše ano. Hypotéza se potvrdila. Hypotéza č. 7: Předpokládám, že více než polovina pacientů udává zlepšení sebekoncepce a sebeúcty vlivem psychologické péče. Mauer (2009) říká, že psychologická péče je u popálených pacientů nezbytná. Nejdůležitější je u těch, kteří mají vážně narušenou tělesnou integritu nebo amputovanou část končetin. Z výzkumu je jednoznačné, že psychologická péče pomáhá zlepšit sebekoncepci a sebeúctu. Většině pacientů však nebyla nabídnuta. K této hypotéze byly vymyšleny dotazníkové otázky č. 23, 24, a 25. Výsledky u otázky č. 23 překvapivě ukazují, že psychologická péče je nabízena pouze respondentům v Praze. V konečném součtu byla psychologická péče nabídnuta pouze ve 20 %. Otázka č. 24 hodnotí spokojenost pacientů s psychologickou péčí. V Praze byli všichni respondenti, kterým byla psychologická péče nabídnuta, spokojeni. Otázka č. 25 se zaměřila na zlepšení sebehodnocení a sebeúcty vlivem psychologické péče. U 70 % pacientů psychologická péče pomohla zvýšit sebehodnocení a sebeúctu, 30 % pacientů to zatím nedokázalo zhodnotit. Hypotéza se nepotvrdila.

67

Hypotéza č. 8: Předpokládám, že více než polovina pacientů má možnost být v kontaktu s rodinnými příslušníky. Morovicsová (2009) ve svém článku tvrdí, že fyzický kontakt s rodinnými příslušníky za bariérového přístupu je důležitý. Pokud to není možné a lékař neumožňuje návštěvy, zajistíme náhradní způsob kontaktu s rodinou (např. telefonicky). Z výzkumu vyplývá, že téměř všichni respondenti mají možnost být v kontaktu se svou rodinou. Otázky č. 26, 27 a 28 se zabývají pravdivostí této hypotézy. Otázka č. 26 nám ukazuje, jakou mají respondenti možnost informovat blízké o svém zdravotním stavu. 98 % odpovědělo, že tuto možnost má. V otázce č. 27 se zabýváme důležitostí psychické podpory rodiny. Pro 98 % pacientů je psychická podpora rodiny velmi důležitá, z toho u 2 % spíše důležitá. Předmětem otázky č. 28 je délka návštěvní doby. S návštěvní dobou jsou spokojeni téměř všichni, tedy 98 %, 4 % z nich udávají odpověď spíše ano. Hypotéza se potvrdila. Druhým cílem bylo zjistit, jaká je nejčastější příčina popáleninového traumatu. K tomuto cíli se vztahuje 1 hypotéza. Hypotéza č. 9: Předpokládám, že více než polovina pacientů udává jako nejčastější příčinu popáleninového traumatu opaření. Ševčík, Černý, Vítovec (2003) uvádí nejčastější příčinu popálení opaření se horkou tekutinou. Výzkum ukázal, že je skutečně nejvíce pacientů na popáleninových odděleních hospitalizováno s opařením, ale není to více jak polovina ze všech pacientů. S touto hypotézou souvisí otázka č. 1. Nejvíce pacientů je hospitalizováno kvůli opaření se horkou tekutinou (44 %). Popálení plamenem se vyskytovalo u 22 % pacientů, popálení horkým tělesem jako příčinu zranění uvedlo 16 % pacientů. Po úrazu elektrickým proudem muselo být hospitalizováno 14 % respondentů. Nejméně dotazovaných (4 %) bylo poleptáno chemickou látkou. Hypotéza se nepotvrdila.

68

Třetím cílem bylo zjistit, v jakém poměru jsou muži a ženy hospitalizováni s popáleninovým traumatem. Hypotéza č. 10: Předpokládám, že muži jsou hospitalizování s popáleninovým traumatem častěji než ženy. Königová, Bláha (2010) píší, že nejčastěji bývají popáleny osoby v průmyslu a řemeslníci, což jsou v převážné většině mužská povolání. Mezi respondenty bylo 60 % mužů. Hypotéza se potvrdila.

3.7 Návrh řešení a doporučení pro praxi Myslím si, že kvalita ošetřovatelské péče na specializovaných popáleninových pracovištích je na vysoké úrovni. Jedinou, snad možnou připomínku, mám ke zdravotníkům, kteří jsou ohroženi syndromem vyhoření. Tato pracoviště jsou psychicky i fyzicky velmi náročná, u některých z nich může dojít k tomu, že nenachází sílu, aby pacienta psychicky podporovali a následně dochází i ke snížení kvality ošetřovatelské péče. Doporučovala bych zdravotnickému personálu věnovat se dalším aktivitám, které by jim pomohly odpoutat se od problémů týkajících se zaměstnání. Dále bych navrhovala více osobního volna, přijmout na oddělení více personálu pro častější střídání ve směnném provozu a kdykoli je potřeba, poskytnout zdravotníkům psychickou pomoc a podporu. U pacientů bych doporučovala více se zaměřit na psychosociální oblast. Častější konzultace s psychologem - je důležité nepodceňovat psychické následky popáleného pacienta, tj. komplex méněcennosti, snížené sebevědomí, uzavření se do sebe, odmítání společnosti a života. Dále bych navrhovala bližší spolupráci psychologa a sociálních služeb s rodinnými příslušníky, aby byl dopad úrazu na pacienta a rodinu co nejmenší a společně se docílilo toho, aby byl snadnější návrat pacient do běžného života. Pro zvýšení bezpečnosti a prevenci úrazů popálením bych doporučovala častější školení (BOZP) hlavně u zaměstnanců pracujících s výbušnými, těkavými a hořlavými látkami a u zaměstnanců elektráren či jiných profesí, kde hrozí zvýšené riziko popálení. Provádět větší osvětu veřejnosti. V médiích se více zabývat touto problematikou, apelovat na nebezpečí, které hrozí při manipulaci s výbušnými a těkavými látkami 69

a pyrotechnikou. Chemické látky uchovávat v originálních nádobách označené štítky a nápisy daných preparátů, nikdy je nepřelévat do jiných láhví, neboť hrozí nebezpečí záměny a možnost požití s následným poškozením organizmu. Klást velký důraz na bezpečnost dětí, kde jsou nejčastěji úrazy vlivem opaření či popálení se o horká tělesa. Nenechávat děti bez dozoru dospělých, odstranit z jejich dosahu horké tekutiny a předměty, na které by mohly sáhnout nebo na sebe převrhnout. Zabránit jejich manipulaci s otevřeným ohněm a pyrotechnikou. Odstranit z dosahu dětí chemické látky, které by mohly způsobit vnitřní poleptání při jejich požití. Domnívám se, že i při zvýšené osvětě bude stále docházet k úrazům přibližně ve stejné míře. Mezi nejčastěji popálené (kromě dětí), patří senioři a lidé z nižších sociálních vrstev (alkoholici, narkomani a bezdomovci), kteří se osvětou, bezpečností a prevencí příliš nezabývají.

70

4 Závěr Bakalářská práce se zabývá problematikou uspokojování biopsychosociálních potřeb u popálených pacientů na specializovaných popáleninových pracovištích. Hlavní cíl se zaměřuje na jednotlivé potřeby, které se pro pacienty vlivem jejich úrazu stávají aktuálními. Průzkum měl ukázat, zda je saturace těchto potřeb dostatečná a je-li uplatňován v ošetřovatelské praxi holistický přístup. Vedlejší cíle zjišťují, jaká příčina se mezi popálenými vyskytuje nejčastěji a jaké pohlaví je hospitalizováno častěji. První oddíl teoretické části je logicky sestavena tak, aby vystihla nejdůležitější poznatky týkající se stavby kůže a jejího narušení vlivem popálení. Anatomie kůže ve stručnosti popisuje stavbu a funkce tohoto orgánu. Dále je uvedeno, jaké prostředky byly používány k ošetření popálenin během různých etap lidské historie. Se zvyšováním úrovně lidské společnosti přibývalo možností, jak se člověk mohl popálit. I přes různé druhy popálení stále zůstává nejčastější příčinou opaření se horkou tekutinou nebo spálení se o horké těleso. Následující dvě části se zabývají diagnostikou, kdy určují závažnost popálení podle jeho rozsahu a hloubky. Další část se věnuje tomu, pro jaké věkové skupiny je riziko popálení nejvyšší. Rozhodující pro popáleninové trauma je také místo, kde se popálená plocha na těle nachází a četnost přidružených onemocnění vyskytujících se v osobní anamnéze pacienta. Nejzávažnější možnou komplikací je popáleninová nemoc, které se věnuje samostatná kapitola. Druhý oddíl je věnovaný pouze potřebám popáleného pacienta, kde jsou zpočátku potřeby rozebírány z všeobecného hlediska a rozděleny dle jejich důležitosti do Maslowovy pyramidy. Následně jsou rozebírány konkrétní potřeby, které vystupují u popáleného pacienta do popředí. V biologických potřebách je rozebírána bolest, výživa, hygiena a čistota lůžka, spánek a odpočinek, tělesná integrita a bezpečí a jistota. Psychologické potřeby se věnují tomu, jak člověk vnímá sebe sama a na kolik je úrazem ovlivněna jeho psychika. Ze sociálních potřeb je důležitá podpora rodiny a resocializace jedince. Praktická část nás seznamuje s metodikou výzkumu, charakteristikou respondentů, průběhem výzkumu, zpracováním získaných dat a výsledky výzkumu, kde jsou k jednotlivým grafům a tabulkám napsané slovní komentáře týkající se konkrétních otázek dotazníku. Diskuze se věnuje vyhodnocování předem stanovených hypotéz. Mým prvním cílem bylo zjistit míru uspokojení biopsychosociálních potřeb u pacientů s popáleninovým traumatem, na něž navazovalo 8 hypotéz. První hypotéza, která se 71

zajímala o potřebu necítit bolest, se potvrdila. Téměř všichni pacienti udali, že bolest pociťují a po podání analgetik u více jak poloviny pacientů zmizela úplně. Druhá hypotéza zjišťující míru uspokojení potřeby výživy se také potvrdila. Třetí hypotéza se zabývá uspokojením hygienické péče a čistotou lůžka. Výsledky výzkumu ukázaly, že hypotéza byla správná. Čtvrtá hypotéza mapuje míru uspokojení spánku a odpočinku. I když se všichni pacienti přes den věnují odpočinkovým aktivitám, polovina pacientů měla problémy se spánkem nebo je ze spánku něco budilo. Hypotéza se tedy částečně potvrdila. Pátá hypotéza se domnívá, že tělesná integrita popálených pacientů je neuspokojena. Většina pacientů vnímala svou tělesnou integritu jako uspokojenou. Hypotéza tedy nebyla potvrzena. Šestá hypotéza týkající se potřeby bezpečí a jistoty se také potvrdila, neboť se ošetřující personál k pacientům choval s úctou a respektem a neměli důvod mu nedůvěřovat. Přes polovinu respondentů prožívalo více negativní emoce v souvislosti s jejich úrazem. Z odpovědí popálených pacientů vyplynulo, že péče psychologa jim byla nabídnuta pouze v Praze. Vzhledem k nízkému počtu pacientů, kterým byla psychologická péče nabídnuta, se mi sedmá hypotéza nepotvrdila. Otázkou však zůstává, zda v Brně a v Ostravě psychologickou péči opravdu nenabídli nebo zda popálený tuto možnost pouze nevyužil. Osmá hypotéza se zabývala otázkou na sociální úrovni, a to, zda-li mají pacienti možnost být v kontaktu s rodinnými příslušníky. V tomto případě se mi ve velké většině potvrdila. Druhým cílem bylo zjistit, jaká je nejčastější příčina popáleninového traumatu. Devátá hypotéza související s tímto cílem se mi nepotvrdila, neboť více než polovina pacientů opařených nebyla. Třetím cílem bylo zjistit, v jakém poměru jsou muži a ženy hospitalizováni s popáleninovým traumatem, s domněnkou, že na odděleních bude více mužů než žen. Tato domněnka se potvrdila, neboť se mého výzkumu zúčastnilo 60 % mužů. Je důležité si uvědomit, že u popáleného pacienta je potřebná jak lékařská, tak i ošetřovatelská péče zaměřující se nejen na ošetřování, ale také na saturaci potřeb popáleného. Tím si ošetřovatelský personál získává důvěru pacienta, kterému tak navrací ztracený pocit bezpečí a jistoty. Díky tomu popálený více spolupracuje a zapojuje se do léčebného procesu. Rychlost a úspěšnost zotavování pacienta také závisí na jeho psychickém rozpoložení, z tohoto důvodu vystupuje do popředí psychologická péče, která napomáhá pacientovi smířit se s danou situací, dává alternativy, jakým způsobem může fungovat ve svém životě nadále. Pozitivní vliv celého zdravotnického personálu na myšlení pacienta a jeho motivování zkracuje dobu 72

hospitalizace. Kvalitně vyškolený personál musí být připraven kdykoliv poskytnout pacientovi podporu a sdělit potřebné informace rodině o zdravotním stavu pacienta, jak mu mohou pomoci, v případě zájmu jim také nabídnout pomoc psychologa. Jelikož je tato práce velice náročná a je zde vysoké riziko syndromu vyhoření, sám personál musí být psychicky odolný a provádět duševní hygienu, aby si nepřenášel tyto věci z práce domů, a s čistým svědomím věděl, že pro pacienta udělal vše, co bylo v jeho silách, a více ho to netížilo, neboť z dlouhodobého hlediska by to mohlo vést ke snížení kvality jeho péče. Celá práce je pojata tak, aby byla zjištěna míra uspokojení u nejdůležitějších biopsychosociálních potřeb popálených pacientů. Vzhledem k tomu, že popáleniny nejsou častým typem zranění a respondentů bylo jen několik desítek, je komplikované z čtvrtletního výzkumu vyvozovat nějaké směrodatné závěry. Bylo by třeba toto téma mé práce vyhodnotit alespoň po ročním trvání výzkumu. Se stále sofistikovanějšími způsoby uspokojování potřeb pacientů je čím dál více náročnější a nákladnější vyhovět všem jejich požadavkům a v současné době není ani v silách, ani v možnostech ošetřujícího personálu praktikovat na těchto odděleních individuální přístup ke každému hospitalizovanému člověku. Díky tomu, že jsem zpracovávala tuto práci, jsou pro mě poznatky z oblasti ošetřování popálenin a saturace potřeb popáleného přínosem do praxe a rozšířením mých znalostí v rámci této složité problematiky, neboť ve výuce na školách není věnována velká pozornost na tento typ úrazu u lidí pravděpodobně z důvodu jejich nízkého výskytu mezi hospitalizovanými pacienty. Tato práce by mohla sloužit ve výuce nebo jako podklad k dalšímu výzkumu.

73

Seznam použité literatury ČIHÁK, Radomír. Anatomie 3. Praha: Grada, 2004. ISBN 80-247-1132-4. BRUCK,

Johanes,

MÜLLER,

Fritz,

und

STEEN,

Michael

Handbuch

der

Verbrennungstherapie. Landsberg: ecomed, 2002. ISBN 36-095-1800-6. DYLEVSKÝ, Ivan. Funkční anatomie. Praha: Grada, 2009. ISBN 978-80-247-3240-4. FRANCŮ, Milada, HODOVÁ, Silvie et al. Perioperační péče o pacienta v rekonstrukční chirurgii a léčbě popálenin. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2011. ISBN 978-80-7013-537-2. GROFOVÁ, Zuzana. Nutriční podpora: praktický rádce pro sestry. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-802-4718-682. HANÁČKOVÁ, Simona, BAHENSKÁ, Michaela. První pomoc u pacienta s termickým úrazem. Sestra. 2010, roč. 20, 07-08. ISSN 1210-0404. KITTNAR, Otomar et al. Lékařská fyziologie. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-8024730-684. KELNAROVÁ, Jarmila et al. První pomoc II: pro studenty zdravotnických oborů. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-802-4721-835. KOLEKTIV

AUTORŮ.

Popáleniny -

vážný problém

dětské

traumatologie.

Zdravotnické noviny. 2010, roč. 59, 29-30. ISSN 1805-2355. KOLEKTIV AUTORŮ. Vše o léčbě bolesti: příručka pro sestry. Překlad Veronika Di Cara. Praha: Grada, 2006. ISBN 80-2471720-4. KOLEKTIV AUTORŮ. Sestra a urgentní stavy. Překlad Libuše Čížková. Praha: Grada, 2008, 549 s. ISBN 978-802-4725-482. KÖNIGOVÁ, Radana, BLÁHA, Josef et al. Komplexní léčba popáleninového traumatu. Praha: Karolinum, 2010. ISBN 978-802-4616-704. MAUER, Miloš. Psychologie popáleninové medicíny. Sestra. 2009, roč. 19, č. 12. ISSN 1210-0404.

74

MICHALSKÝ, Rudolf. Kapitoly z obecné traumatologie, traumatologie končetin a první pomoci pro studující ošetřovatelství. Opava: Slezská univerzita v Opavě, Fakulta veřejných politik v Opavě, Ústav ošetřovatelství, 2009. ISBN 978-80-7248538-3. MIKULA, Jan, MÜLLEROVÁ, Nina. Prevence dekubitů. 1. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2043-2. MOROVICSOVÁ, Eva. Ošetřovatelská péče o nemocné s popáleninami. Sestra. 2009, roč. 19, č. 9. ISSN 1210-0404. NOVÁKOVÁ, Iva. Ošetřovatelství ve vybraných oborech: dermatovenerologie, ORL, stomatologie. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-802-4734-224. PLEVOVÁ, Ilona et al. Ošetřovatelství II. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-802-4735580. POKORNÝ, Jiří et al. Urgentní medicína. Praha: Galén, 2004. ISBN 80-726-2259-5. SLEZÁKOVÁ, Lenka et al. Ošetřovatelství v chirurgii I. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-3129-2. ŠAMÁNKOVÁ, Marie et al. Lidské potřeby ve zdraví a nemoci aplikované v ošetřovatelském procesu. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-802-4732-237. ŠČEPOŇCOVÁ, Sabina. Ošetřovatelská péče u pacienta s polytraumatem. Sestra. 2010, roč. 20, 07-08. ISSN 1210-0404. ŠEVČÍK, Pavel, ČERNÝ, Vladimír, VÍTOVEC Jiří et al. Intenzívní medicína. Praha: Galén, 2003. ISBN 80-726-2203-X. TRACHTOVÁ, Eva et al. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu. Brno: NCO a NZO, 2010. ISBN 80-701-3324-4. TROTT, Alexander T. Wounds and lacerations: emergency care and closure. Philadelphia: Elsevier-Mosby, 2005. ISBN 03-230-2307-X. VYSEKALOVÁ, Jitka et al. Psychologie reklamy. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80247-2196-5.

75

VYTEJČKOVÁ, Renata et al. Ošetřovatelské postupy v péči o nemocné I: obecná část. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-802-4734-194. ZADÁK, Zdeněk. Výživa v intenzivní péči. Praha: Grada, 2009. ISBN 978-802-4728445. ZACHAROVÁ, Eva, ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ, Jitka. Základy psychologie pro zdravotnické obory. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-802-4740-621. ZEMAN, Miroslav, KRŠKA Zdeněk et al. Chirurgická propedeutika. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-802-4737-706.

76

Seznam tabulek a grafů Tabulka 1: Pohlaví respondentů ..................................................................................... 35 Tabulka 2: Věk respondentů ........................................................................................... 36 Tabulka 3: Vzdělání respondentů ................................................................................... 36 Tabulka 4: Příčina vzniku popálení ................................................................................ 38 Tabulka 5: Pociťování bolesti ......................................................................................... 38 Tabulka 6: Používání metod ke zmírnění bolesti............................................................ 41 Tabulka 7: Informovanost o bolestivém průběhu či vyšetření ....................................... 42 Tabulka 8: Ovlivněná chuť k jídlu .................................................................................. 43 Tabulka 9: Dostatečná denní porce jídla......................................................................... 44 Tabulka 10: Spokojenost s kvalitou stravovacích služeb ............................................... 45 Tabulka 11: Kvalita stravovacích služeb ........................................................................ 45 Tabulka 12: Spokojenost s hygienickou péčí ................................................................. 46 Tabulka 13: Spokojenost s prostředím pro osobní hygienu ............................................ 47 Tabulka 14: Respektování soukromí respondentů zdravotnickým personálem ............. 48 Tabulka 15: Spokojenost s úpravou lůžka ...................................................................... 49 Tabulka 16: Problémy se spánkem ................................................................................. 50 Tabulka 17: Podávání léků na spaní ............................................................................... 51 Tabulka 18: Rušivé vlivy během spánku ........................................................................ 51 Tabulka 19: Odpočinkové aktivity ................................................................................. 53 Tabulka 20: Informovanost o postupu a průběhu převazování....................................... 54 Tabulka 21: Nepříjemnost pohledu na popálené plochy ................................................ 55 Tabulka 22: Prožívání negativních emocí ...................................................................... 56 Tabulka 23: Důvěra v ošetřující personál ....................................................................... 57 Tabulka 24: Respekt a úcta k respondentům .................................................................. 58 Tabulka 25: Nabídnutí psychologické péče .................................................................... 59 Tabulka 26: Spokojenost s psychologickou péčí ............................................................ 60 Tabulka 27: Vliv psychologické péče na respondenty ................................................... 60 Tabulka 28: Možnost informovat blízké ......................................................................... 61 Tabulka 29: Důležitost rodiny ........................................................................................ 62 Tabulka 30: Vyhovující návštěvní doba ......................................................................... 63 Graf 1: Intenzita bolesti .................................................................................................. 39 Graf 2: Intenzita bolesti po podání léků.......................................................................... 40 77

Graf 3: Druhy metod ke zmírnění bolesti ....................................................................... 41 Graf 4: Rušivé vlivy během spánku ................................................................................ 52 Graf 5: Druhy odpočinkových aktivit ............................................................................. 53 Graf 6: Druhy negativních emocí ................................................................................... 56

78

Seznam zkratek aj.

a jiné

ARDS

akutní respirační distress syndrom

BOZP

bezpečnost a ochrana zdraví při práci

DIC

diseminovaná intravaskulární koagulopatie

event.

eventuelně

MODS

syndrom mnohočetného orgánového selhání

např.

například

PCA

pacientem řízená analgezie

př. n. l.

před naším letopočtem

str.

strana

tis.

tisíc

tj.

to je

tzv.

tak zvané

79

Seznam příloh Příloha č. 1: Anatomie kůže Příloha č. 2: Maslowova pyramida potřeb Příloha č. 3: Struktura týmové spolupráce při péči o popáleného pacienta Příloha č. 4: Hodnocení rozsahu popálení Příloha č. 5: Uvolňující nářezy Příloha č. 6: Síťované transplantáty Příloha č. 7: Vzdušná lůžka Příloha č. 8: Časná fyzická rehabilitace Příloha č. 9: Dotazník Příloha č. 10: Žádost dotazníkového šetření

80