Bilingvní jedinec v současné společnosti

20. 09. 2016 03:14

1/15

Bilingvní jedinec v současné společnosti

Bilingvní jedinec v současné společnosti ÚVOD

1)

Ačkoliv se na první pohled může zdát, že bilingvismus se týká pouze omezeného počtu jedinců, opak je pravdou. V současnosti, kdy je používáno přibližně 6 tisíc jazyků, je bilingvismus součástí života téměř dvou třetin světové populace. Stále více se rozrůstající bilingvismus je důsledkem narůstající globalizace a volnějšího pohybu pracovní síly. V posledních desetiletích narůstá také počet jazykově smíšených manželstvích, kdy vzniká přirozeně fungující bilingvní rodina.Na území České republiky jsme se také mohli setkat se společenským bilingvismem. V historii vedle sebe fungovaly čeština a němčina. Nesmíme také opomenout koexistenci češtiny a slovenštiny, která byla považována za druhý rodný jazyk i díky celorepublikovému televiznímu vysílání.

CÍL PRÁCE Cílem naší práce je zodpovědět výzkumnou otázku, která zní: Jaké jsou výhody a nevýhody bilingvní výchovy? A s tím souvisejí dílčí podotázky: Jaké jsou výhody bilingvního jedince v současné společnosti?

Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Last update: 06. 06. bilingvni_jedinec_v_soucasne_spolecnosti http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/doku.php?id=bilingvni_jedinec_v_soucasne_spolecnosti 2016 10:26

METODIKA Pro zpracování této práce byla použita sekundární a primární data. Sekundární data byla získána prostudováním dostupné literatury. Primární data byla získána z polostandardizovaného rozhovoru. Polostandardizovaný rozhovor je výzkumná metoda, která umí zachytit nejen fakta, ale dokáže také hlouběji proniknout do motivů a postojů respondentů. U polostandardizovaného rozhovoru je umožněna volnost odpovědí, a proto přináší nové, často nepředpokládané informace. Pokládané otázky umožňují větší volnost a pružnost rozhovoru, kdy výzkumník může lehce reagovat na odpovědi respondenta. Může nastat situace, kdy se rozhovor bude ubírat jiným směrem, což může vést k vyplynutí nových tématických okruhů, které by mohly být opomenuty. Nevýhodou této metody je časová náročnost. Tento fakt bude eliminován včasným sdělením času rozhovoru a co největšímu časovému přizpůsobení se respondentům.Tato metoda také vyžaduje spolupráci respondenta s výzkumným pracovníkem, což s sebou může přinášet některé problémy (např. respondent se stydí, nevěří tazateli a pod.) Aby i tyto možnosti byly co nejvíce eliminovány, byli za respondenty zvoleni přátelé a rodinní příslušníci, kteří odpovídali profilu respondentů a mohli přinést informace, související s tématem bilingvismu. Rozhovory budou probíhat online formou (skype), jelikož 2 respondenti pobývají mimo ČR. Rozhovoru se účastní 3 respondenti různého pohlaví. Všichni 3 respondenti jsou české národnosti a mají zkušenosti s bilingvní výchovou. Dva respondenti mají zkušenosti z pohledu rodičů bilingvních dětí, jeden respondent vyrůstal v bilingvním prostředí jako bilingvní dítě. Následující tabulka zachycuje struktruru respondentů, kteří se rozhovorů účastnili. Struktura a charakteristika respondentů: jméno používané jazyky pobyt Pavla T., 25 let Angličtina, Čestina GB Alena K., 47 let Němčina, Čeština D Tomáš K., 25 let Čeština, Maďarština ČR

LITERÁRNÍ REŠERŠE Problematika bilingvismu je velmi aktuálním a velmi diskutovaným tématem v současné multikulturní společnosti. Zájem o cizojazyčnou výuku v předškolním věku je podpořen zejména zvýšeným počtem cizojazyčného obyvatelstva pohybujícího se v České republice, narůstajícíh počtem bilingvních partnertských vztahů a celosvětovou nadvládou anglického jazyka.Tématem této práce je bilingvismus dětí, tedy respektive bilingvní výchova dětí. V České republice se tomuto tématu věnuje několik odborníků, zejména z řad psychologie. Mezi odborníky není jednotný názor, zda bilingvní výchova s sebou nese výhody či nevýhody. Odborníci mají rozdílné názory na otázku týkající se přínosu dvojjazyčnosti. Nevýhody bilingvismu mohou být zřejmé při samotném řečovém vývoji dítěte.Studie potvrzují, že jazykový vývoj bilingvních dětí je opožděn o jeden až dva roky. Ať už se jedná o výchovu bilingvní, či monolingvní, jazykový vývoj každého dítěte je odlišný. U bilingvních dětí mohou nastat např. problémy gramatické, které jsou patrné u slabšího jazyka. 2) Tyto negativní důsledky bilingvní výchovy mohou být podle Lenky Šulové minimalizovány rodiči dítěte. Je zapotřebí, www.hks.re

Tisk 20. 09. 2016 03:14

20. 09. 2016 03:14

3/15


aby se rodiče dítěti věnovali, cítili se v roli rodiče dobře.3) Dle Štefánika (2000) jsou ve společnosti stále zakořeněny předsudky a mylné informace,čímž dochází k odsuzování bilingvní výchovy a to jen na základě nedostatku informací. Štefánik hovoří zejména o nepříznivém účinku bilingvismu na inteligenci a myšlení dítěte, dále o představě rodičů, že si bilingvní dítě neosvojí ani jeden jazyk pořádně. Pokud je bilingvní výchova dítěte nezbytným východiskem (dvojjazyčné manželství), je zapotřebí dítěti věnovat zvýšenou pozornost. Pokud je však bilingvní výchova dítěte jen rozmarem jednoho z rodičů, je zcela zbytečné této zátěži dítě vystavovat. 4) Jiní autoři shledávají bilingvní výchovu jako prospěšnou. Toto potvrzují i výzkumy, které dokazují, že dvojjazyční jedinci se jednodušeji učí další cizí jazyk. Příkladem jsou studenti ze zemí severní Evropy, kde jsou děti od útlého věku v bezprostředním kontaktu s angličtinou – Finsko, Dánsko, Švédsko – a často mluví i více jak třemi jazyky. 5) Bilingvní výchovu shledávají jako přínosnou i autoři Baker a Prys Jones, kteří vidí výhody zejména v lepším vztahu s rodiči, zmírnění generačních rozdílů, kulturních výhodách a ekonomických výhodách. Baker a Prys Jones shrnuli tyto možné výhody bilingvní výchovy: • Lepší vztah s rodiči – pokud má matka a otec odlišný první jazyk (a zároveň je to jazyk, ve kterém potomka vychovává), bilingvní dítě má výhodu, že může s každým z nich komunikovat v jeho jazyce. Komunikace pro rodiče je pak přirozenější, a lépe a citlivěji vyjádří své myšlenky. • Zmírnění generačních rozdílů – pokud by se jednalo o dítě, které žije v zahraničí v jazykově smíšeném manželství, kde by se učilo pouze jazyk majoritní skupiny, tak by ztrácelo kontakt s předky z tuzemska, neumělo by jejich jazyk. V případě bilingvní výchovy tento jev odpadá. Dítě tak může komunikovat s prarodiči jak v tuzemsku, tak v zahraničí.. Bilingvní dítě bude mít možnost navazovat vztahy s ostatními skupinami lidí jiné národnosti či etnika, protože je lépe jazykově vybaveno. Tím, že bude mít lepší jazykovou výbavu, lépe zapadne, snadno tak odbourá komunikační bariéru, která bývá velkým problémem, zejména při cestování a navazování vztahů. Při dobré znalosti jazyka se může zapojit do hlubší konverzace , působí uvolněně a může volit přesnější slovní formulace. To mu dává možnost lépe zapůsobit a také lépe porozumět lidem a jejich kultuře.. • Kulturní výhody – bilingvismus nebí pouze o více jazycích, při výchově se dítě seznamuje s kulturou obou rodičů. Může tak porozumět tradicím, způsobu myšlení a chování různých kultur a to mu napomáhá rozšířit si kulturní kapitál. • Ekonomické výhody – znalost více jazyku, zejména, pokud se jedná o světové jazyky je veliká výhoda do budoucna. Biligvní jedinec tak může získat lepší uplatnění na trhu práce. Má širší možnosti , kde může pracovat, toto zvýhodnění se týká zejména při práci na mezinárodním měřítku. 6) Největší riziko biligvnismu spočívá v nejednotném a nepromyšleném postupu výuky obou jazyků. Je velmi důležité sledovat, jak dítě reaguje a jak se vyrovnává s faktem, že je na něj mluveno více jazyky. Nevýhody jako takové bilingvní výchova neskýtá, většinou je to právě projevem špatně zvolené strategie výuky. Možné problémy podle Šulové(2007): Semi-lingvismus - dítě nehovoří přijatelně ani jedním azykem, oba směšuje nesrozumitelným způsobem Újma kulturního charakteru - v širokém slova smyslu se projevují především potíže s identifikací dítěte a problémy další, velmi různorodé, např. mutismus, dyslexie, koktání, různé dysfunkce na úrovní chování Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/


Problémy na kognitivní úrovni - projevují se opožďováním v učení, horšími výsledky a pomalejším řešením úkolů Při testování zátěze bilingvismu na dětskou psychyku nebyly zaznamenány žádné signifikantní výsledky oproti dětem s jednojazyčnou výchovou.7)

TEORETICKÁ ČÁST Bilingvismus I přes více než padesát let systematického zkoumání zatím nemá pojem bilingvismus jednotnou definici, která by byla všeobecně přijímána. Bývá definován z různých pohledů , dle pozic jednotlivých autorů a dle různých sociálních a kulturních podmínek. Často ho také můžeme nalézt pod pojmem dvojjazyčnost, což znamená to samé. Všeobecná encyklopedie definuje bilingvismus jako „rovnocenné užívání dvou jazyků v jazykové praxi jedince nebo společenství“ 8). Další definici bilingvismu uvádí Slovník cizích slov: „…dvojjazyčnost, tj. dokonalé užívání dvou jazyků, zpravidla mateřského jazyka a jazyka cizího, takže cizí může za určitých okolností rovnocenně nahradit jazyk mateřský“ 9). V české odborné literatuře se autoři Pedagogického slovníku přiklání k tomuto výkladu pojmu bilingvismus: „…schopnost jedince mluvit dvěma jazyky. V přesnějším psycholingvistickém vymezení je bilingvismus druh komunikační kompetence, umožňující realizovat různé komunikační potřeby pomocí jak prvního, tak druhého jazyka“ 10). V zahraniční odborné literatuře je jedním z uznávaných odborníků slovenský autor Jozef Štefánik, který ve své publikaci Jeden člověk, dva jazyky definuje bilingvismus jako „…schopnost alternativního používání dvou nebo více jazyků pro komunikaci s ostatní v závislosti od situace a prostředí, ve kterém se tato komunikace odehrává“ 11). Mnozí autoři zdůrazňují, že bilingvismus je součástí většiny zemí světa a že většina světové populace má dva nebo více mateřských jazyků. Základem vymezení pojmu bilingvismus je tedy aktivní užívání dvou jazyků, nebo schopnost mluvit dvěma jazyky na přibližně stejné úrovni.

Historický pohled Prvními pozorováními v oblasti bilingvismu se zabývali rodiče na vlastních dětech. Zaznamenávali tak problémy a úspěchy svých děti při osvojování jazyků. Tyto první studie měli tu nevýhodu, že rodiče těchto dětí, které podléhaly pozorování byly děti lingvistů a lidí zajímajících se o jazykovědu.Na základě tohoto faktu tak nemohly být přineseny uspokojivé výsledky . Jako jednu z těchto prvních studií můžeme zmínit studii Ronjata, která se datuje roku 1913. Tento muž byl přítelem Grammonta, podle kterého je pravidlo „jeden rodič- jeden jazyk“.Tato studie poukazuje na Ronjatova syna Louise. Na Louise bylo mluveno německy a francouzsky. Ve stáří 38 měsíců byl Louis schopen rozumět a také dokázal použít jednoduchou formu obou jazyků.

www.hks.re

Tisk 20. 09. 2016 03:14

20. 09. 2016 03:14

5/15


Ve 20. a 30. letech 20. století byl přístup k dvojjazyčné výchově spíše negativní. To bylo výsledkem zejména několika laboratorních studií, které dvojjazyčnost označily jako faktor přetěžující mentální kapacitu dítěte. Tyto studie byly dnešními lingvisty odsouzeny a dokonce diskvalifikovány pro velmi pochybné techniky a testování IQ pouze v jednom jazyce, který byl slabším jazykem testovaných dětí. Jedinou další studií z tohoto období bylo pozorování srbského jazykovědce Pavlowitche, kterou publikoval v roce 1920. Další studie se objevila až od dvacet let později, zpracoval jí Wermer Leopold. Ve studii se autor zabýval bilingvním vývojem své dcery, která hovořila německy a anglicky téměř rovnocenně. V pozdějším věku začal u dcery převládat anglický jazyk, což bylo důvodem zvýšené komunikace s vrstevníky. Tato práce poukazuje na fakt, že jeden jazyk začne být silnějším jazykem, pokud nejsou oba jazyky ve společnosti používány rovnocenně.12). Jazykovědců, jenž se zaobírali bilingvismem jako součástí vědy postupem času přibývalo. Jako průkopníky můžeme označit například Roger Brown nebo Noam Chomsky, kteří působili v 70. letech. Chomsky se zabýval přirozenou znalostí gramatiky a Brown popsal a a zaznamenal jednotlivá stádia osvojování jazyka u dětí . Přelomovým rokem byl rok 1980, kdy se začaly zabývat bilingvismem rozsáhlé řady vědců. Patřili do nich například Romaine, Döpke, Taeschner, Lyon, Saunders ,Lanza, Perez-Vidal, Harmers, Blanc, Arnberg a jiní. Následující body ukazují příčiny bilingvismu podle Grosjeana : ● ● ● ● ●

stěhování lidí smíšená manželství nacionalismus a politický federalismus vzdělání a kultura industrializace, urbanizace, náboženství

13)

Druhy bilingvismu Bilingvisté zastupují velmi různorodou skupinu. Proto se také v literatuře setkáváme s mnoha děleními bilingvismu. Dříve se v literatuře objevovalo dělení, které se dnes považuje spíše za přežité a zjednodušené 14). Rozdělení poprvé definované Weinreichem v roce 1953 1. Koordinovaný bilingvismus 2. Složený bilingvismus 3. Subordinovaný bilingvismus Další rozdělení pak přinesli Ervin a Osgood v roce 1954 , kteří vycházeli z Weinreichova rozdělení. Původní rozdělení dále upravili na koordinované bilingvisty a složené bilingvisty. Pomocí nového rozdělení bylo možné vytvářet teorie o chování lidí, kteří vyrostli v určitých jazykových podmínkách. 1. Koordinovaný typ Dítě, které pochází z dvojjazyčné rodiny, kde oba rodiče používají oba jazyky. 2. Složený typ



Jedná se o případ, kdy dítě s rodiči používá jeden jazyk doma a druhý mimo domov. U koordinovaného typu dochází k osvojování jazyků ve stejném kontextu a u složeného typu je každý jazyk zařazen do kontextu odlišného. Dle věku, kdy jedinec přichází do kontaktu s druhým jazykem rozeznáváme tyto druhy bilibgvismu: 1. Bilingvismus nemluvňat – přirozené osvojování dvou jazyků 2. Dětský bilingvismus - postupné osvojení dvou jazyků, ne vždy však lze přesně rozlišit mezi simultánním a postupným osvojením. U tohoto typu je nejčastější příčinou stěhování rodiny do jiné země. Děti se dokážou velmi rychle nový jazyk naučit. Pokud ho však dále nepoužívají, rychle ho zapomenou. 3. Pozdní bilingvismus – u tohoto typu zpravidla zůstává cizí přízvuk. V rámci něj můžeme ještě dále vymezit dvě kategorie: a. Adolescentní – osvojení dvou jazyků po pubertě b. Dospělý – od 20 let Některé studie uvádí, že při osvojování druhého jazyka v pozdějším věku je zapojená jiná část mozku, než při osvojování prvního jazyka. Tento poznatek vyvolává mnoho diskusí. Toto zjištění nás vede k otázce, zda je učení v pozdější fázi života odlišné od dvojjazyčnosti osvojované od narození či raného dětství. 15). Dle hlediska míry osvojení jazyka je bilingvismus dělen takto: 1. Dominantní bilingvismus – jeden z jazyků je osvojen na pokročilejší úrovni nežli druhý, ve většině případů je to úroveň rodilého mluvčího 2. Pasivní bilingvismus – jedinec druhý jazyk neovládá k mluvení, pouze rozumí jazyku, může si v něm např. číst 3. Vyvážený bilingvismus (aktivní) – oba jazyky jsou více méně zvládnuty na pokročilé úrovni, ne vždy se jedná o úroveň rodilého mluvčího (je spíše vzácný) 4. Vyrovnaný – oba jazyky jsou si rovné, jsou na úrovni mateřského jazyka, tedy jedinec rozumí všemu z obou jazyků i různým věcem, které nejdou z jednoho jazyka do druhého přeložit tj. různá přísloví apod. Je důležité rozlišovat mezi individuálním a kolektivním, neboli společenským bilingvismem. Individuální bilingvismus řeší otázku, kdo je to bilingvista a znamená, že společnost mluví jedním jazykem, ale jedinec ovládá i jazyk, který nepatří k majoritní většině.Společenský bilingvismus znamená, že jedinec je bilignvě vychováván a zároveň se ve společnosti uplatňují dva nebo více jazyků 16). Dalšími druhy bilingvismu jsou elitářský a lidový bilingvismus Lidový bilingvismus neplyne z rozhodnutí studovat druhý jazyk na rozdíl od elitářského, s lidovým bilingvismem se můžeme setkat u lidí, kteří vyrostli v vícejazyčném prostředí. 17).

www.hks.re

Tisk 20. 09. 2016 03:14

20. 09. 2016 03:14

7/15


Biligvismus a výchova

18)

Bilingvní výchova ve smíšených manželstvích Při bilingvní výchově dětí je důležité rozeznávat typy rodin a příčiny, proč je dítě dvojjazyčné výchově vystavováno. Každý typ bilingvní výchovy je podmíněn jinými příčinami a jinými specifiky, které je zapotřebí brát v úvahu. Přirozený bilingvismus Mluvíme-li o přirozeném bilingvismu, jedná se o situaci, která se v souvislosti s bilingvismem velmi často objevuje: výchova dětí ve smíšených manželstvích, kde každý z rodičů hovoří jiným rodným jazykem. 19) Přirozený bilingvismus vzniká ve smíšených manželstvích, kde oba rodiče mluví na dítě od narození důsledně svou mateřštinou. Tento druh bilingvismu dítě nezatěžuje. Nejedná se zde totiž o žádnou výuku, kterou by mohlo být dítě přetěžováno. Jedná se o přirozené paralelní budování dvou jazykových struktur, jež se zpočátku prolínají. Později se však od sebe stále více vzdalují. Bilingvní dítě se učí komunikaci v každé situaci ve dvou jazykových formách, a to někdy i současně. Dítě tedy vnímá jeden obsah komunikace ve dvojí formě, kterou též ukládá do paměti. Při aktivní komunikaci pak „vytáhne šuplík“ s jazykem, jímž mluví jeho komunikační partner. Podmínkou toho, aby při bilingvní komunikaci nenastal v psychice dítěte chaos, je autentičnost jazykového projevu mluvčích. Bilingvní dítě přísně rozlišuje, které osoby mluví jedním jazykem a které druhým, a jakékoli zpochybnění těchto vazeb pociťuje jako porušení řádu. 20)

Možnosti bilingvální výchovy dětí V bilingvní rodině je nejen zapotřebí zvolit prostředek komunikace u rodičů, ale také u dětí. Šulová L.(2007) uvádí, že volba jazyka ke komunikaci je jedním z obecných postojů bilingvní výchovy.Základní principy dvojjazyčné výchovy můžeme rozdělit podle závislosti na osobě, místě či času.Během učení je nutné, aby si dítě spojovalo daný jazyk s určitou situací nebo člověkem. Tyto záměny používání jazyku je dobré mít pevně stanovené. Dítě, které se jazyku učí prvně v životě, tak nedělá mezi jazyky moc rozdíl, nechápe, že jsou různé, proto při nestanovení pevných pravidel mohou vznikat smíšeniny. Pokud se tak stane, není to nic tragického, většinou se to záhy napraví, jakmile si toho někdo všimne 21). Zde si uvedeme základní pravidla, které se dají uplatňovat pro bilingvní výchovu: Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/


Grammontovo pravidlo Pravidlo také nazývané „jedna osoba – jeden jazyk“. Toto pravidlo hovoří, že každý z rodičů by měl při komunikaci s dítětem striktně používat jen jeden jazyk. To znamená, že při rozdílných mateřských jazicích bude rodič používat při komunikaci s dítětem ten svůj. Není vůbec podstatné, v jakém jazyce probíhá komunikace mezi rodiči. Jedno prostředí – jeden jazyk Tento princip se vyskytuje v případě, že oba rodiče mluví stejným jazykem, ale jejich jazyk není jazykem dominantní společnosti. S dítětem komunikují svým mateřským jazykem, takto se dítě ale seznámí s dominantním jazykem ve věku kolem tří let. Většinový jazyk se dítě učí mimo domov. Časté u menšinové populace. Jedna doba – jeden jazyk Tento způsob není viděn často, spočívá v tom, že rodiče hovoří jedním jazykem po určitou část dne nebo týdne a druhý jazyk používají ve zbývající čas. Může se stát, že jeden jazyk budou používat nechtěně častěji a tak bude více dominantním 22) Existuje také metoda postavená na přirozeném bilingvismu, tzv. metoda guvernantky, jež má původ ve výchově šlechtických dětí. Spočívá v tom, že dítě tráví značnou část dne s cizí vychovatelkou, která ovládá mateřštinu svého svěřence jen ve velmi omezené míře. Chce-li se tedy dítě s vychovatelkou domluvit, musí se naučit její jazyk. 23)

Bilingivsmus a bikultura Společnost, ve které vyrůstáme, způsob života a kultura ovlivňuje naše hodnoty, myšlenky a pocity, představy, zvyky, způsob oblékání i životosprávu. Kulturní aspekty přijímáme podvědomě a souvisí s jazykem. J. Štefánik 24) zdůrazňuje fakt, že identitu člověka utváří souhrn mnoha faktorů. Zejména se jedná o to, v jakém prostředí žije, kde se narodil, kde vyrůstal, z jaké je země, jaké zvyky a tradice dodržuje a v jaké společnosti se pohybuje. Jedním z nejdůležitějších faktorů je jazyk. Bez patřičné znalosti jazyka bychom nemohli vytvářet kontakty a tak bychom nemohli zapadnout do společnosti. Nezapadnutí do společnosti by se negativně projevila na naší psychice. Auto připomíná, že mezi bilingvními jedinci existují takoví, kteří se považují za příslušníky obou kultur. Pokud je člověk náhle konfrontován s jinou kulturou, zažívá tzv. kulturní šok. Symptomy kulturního šoku lze charakterizovat jako úzkost ze ztráty všech známých znaků a symbolů společenského kontaktu, ztráta podpory (rodiny), propadání frustraci a úzkosti, kdy následkem je zavržení prostředí vyvolávajícího tento stav. K tomuto faktu také napomáhá neznalost druhého jazyka, což jen prohlubuje úzkost. Děti ale tak velkým kulturním šokem netrpí a často rychle odezní. Schopnost dětí se přizpůsobit něčemu novému je mnohem větší než u jejich rodičů. Často tak děti pomáhají rodičům v asimilaci do nového prostředí a kultury. „Děti z dvojjazyčných rodin si uvědomují očekávání, že se ve svém chování budou identifikovat se dvěma různými kulturami. Pokud mezi oběma kulturami nepanuje nevraživost, nečiní jim to potíže…“ 25). Během života nejsou jedinci pouze monokulturní. Jedná se například o prolínání se kultur po celém světě, zájem o danou kulturu nebo soužití párů z různých kultur. Dochází tak k opouštění a přijímání jiné kultury v různých etapách života. Bikulturní člověk v sobě nosí dvě kultury. Bilingvismus a bikultura jspolu úzce souvisí, nejedná se však o pravidlo vzájemného působení. Jsou www.hks.re

Tisk 20. 09. 2016 03:14

20. 09. 2016 03:14

9/15


země, kde je používáno více oficiálních jazyků, díky čemuž je valná část obyvatel bilingvní.Kulturní zázemí těchto obyvatel je však společné. V zemích, kde je oficiálně používán pouze jeden jazyk hovoříme o monolingvní populaci. V tomto případě může nastat situace, že každá skupina obyvatel patří k jiné kultuře. Americký vědec James P. Soffietti upozornil v roce 1960 na spojitost jazykového systému a kultury. což mělo za následek rozdělení bilingvistů do čtyř základních skupin: • Bikulturně-bilingvní- např. malá Čína nebo malá Itálie v americe • Bikulturně-jednojazyční např. kdyby se španěl přestěhoval do Mexika, mluvit bude španělsky, ale jeho kultura je odlišná. • Monokulturně-bilingvní - příslušnosti k jedné kultuře, ale ovládání dvou jazyků. Např. když je dítě vychováváno rodiči, kteří na něj mluví dvěma jazyky, ale jejich kultura je stejná. • Monokulturně-monolingvní- jedinci hovořící pouze jedním jazykem a pohybující se v prostředí s jednotnou kulturou Znalost jedné nebo více kultur je podobná znalosti jednoho nebo více jazyků. Jedinci se liší v míře pochopení, uplatňování a asimilace. V případě znalostí obou kultur se tak může jedinec lépe začlenit do společnosti, může se orientovat dle situace a využít tak buď jeden nebo druhý kulturní postoj.26)

PRAKTICKÁ ČÁST V praktické části je použit polostandardizovaný rozhovor pro zodpovězení výzkumné otázky. Rozhovory byly zaměřeny na zjištění, jaké výhody a nevýhody přináší bilingvní výchova. Během rozhovoru nebyly kladeny přímé otázky. Dvě respondentky odpovídaly na otázky z pohledu rodiče, který vychovává bilingvní dítě. Poslední respondent byl vychováván jako bilingvní dítě. Výzkumná otázka tedy bude zkoumána z pohledu jak rodiče, tak samotného dítěte .Během rozhovoru byla vždy zmíněna oblast, o které jsme se společně s respondenty bavili. Matky bilingvních dětí byly dotázány na jazykový vývoj jejich dětí, nebo např. jak se dítě projevu ve školce a pod. U respondenta Tomáše, který byl sám vychováván jako bilingvní dítě tyto okruhy neměly smysl, jelikož Tomáš si tyto vzpomínky nebude nejspíš pamatovat. U Tomáše nás spíše zajímalo, jak se bilingvismus podepsal na jeho psychice během dospívání, zda dokáže nějakým způsobem využít svou bilingualitu.

Rozhovor č. 1 - Pavla T. Jako první byl proveden rozhovor s Pavlou T., 25 let. Pavla vychovává bilingvní dceru Zoyu (2,5 roku). Spolu s manželem mluví na dceru anglicky a česky.Jedná se o tzv. přirozený biligvismus, který je typický pro smíšená manželství. Manžel hovoří na Zoyu pouze v anglickém jazyce, Pavla na dceru mluví především česky. Zoya navštěvuje už od velmi ranného věku mateřské zařízení v Londýně. Z rozhovoru vyplynulo, že malá Zoya , ačkoliv je bilingvní, začala mluvit mnohem dříve, než její monolingvní vrstevníci. Je zajímavé, že dítě ve věku 2,5 let rozeznává jazyk rodičů. Když Zoya začíná Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/


konverzaci, akceptuje jazyk, jakým na ni rodiče mluví. Během konverzace s matkou malá Zoya mixuje češtinu s občasnými anglickými slovíčky. Tento fakt lze přisoudit situaci, že Zoya je vystavována mnohem silnějšímu vlivu společnosti, která hovoří anglicky, než vlivu českého jazyka. I přesto, že se jí matka věnuje (čte české pohádky, zpívají české písničky a říkanky), malá Zoya je více ovlivňována svými vrstevníky ve školce, kteří hovoří anglicky. I přesto, že většinu roku tráví Zoya s rodiči v Londýně, její čeština na úrovni vrstevníků. Pavla se snaží minimálně třikrát za rok do České republiky přiletět. Při příletu do České republiky chvilku Zoye trvá, než si zvykne na český jazyk kolem sebe a začne ho používat více než angličtinu. Zoya ovládá oba jazyky na velmi vysoké úrovni (vzhledem k jejímu věku). Přesto však nepoužívá jen jeden jazyk výhradně. Ačkoliv ve školce a ve společnosti, kde všichni mluví anglicky, používá angličtinu, stává se, že Zoya tyto dva jazyky nevědomky mixuje i v anglické společnosti. Pavla zmínila některé perličky, které se občas Zoye povedou:„ I want mléko.“ „Jdeme shoppovat.“

Rozhovor č. 2 - Alena K. Rozhovor s Alenou K. byl mnohem konkrétnější, jelikož respondentka již má 2 dospělé děti. Alena s manželem emigrovali do Německa před více než 20 lety. Obě jejich děti vyrůstali v bilingvním prostředí. Aleně byl nechán při rozhovoru větší prostor, jelikož má již dospělé děti (narozdíl od Pavly T.). Tento rozhovor byl spíše neřízený, pouze bylo dodržováno pár konkrétních témat, na které jsme chtěli získat odpovědi (zvolená témata se týkala období před vstupem dětí do mateřské školy, před vstupem do základní školy, dospívání, vztahů s vrstevníky, domácí prostředí apod.).V tomto případě hovoříme o tzv. koordinovaném typu bilingvismuv kombinaci s přirozeným bilingvismem. Oba dva rodiče používají oba jazyky, i když tomu tak z počátku nebylo a manžel Aleny používal pouze němčinu, aby tak ulehčil dětem setkání s odlišnou jazykovou kulturou. Úvodní část rozhovoru byla zaměřena na období před nástupem do mateřské školy. Alena s manželem na své děti mluvili každý jiným jazykem, aby pro děti nebyl takový šok setkání s německy mluvící společností. Alena mluvila na děti česky, manžel německy. Tato situace, kdy každý z rodičů mluvil na dceru jiným jazykem zřejmě způsobila, že Ariane začala mluvit až po nástupu do mateřské školy (ve věku 3 let). Vývoj u syna byl zcela odlišný. Benedict začal mluvit jako většina jeho vrstevníků. Toto lze přisoudit faktu, že Benedict nevyrůstal osamocen. Měl oporu v sestře, po které spoustu věcí opakoval. Alena mi vyprávěla vzpomínky z tohoto období, kdy Benedict napodoboval svou sestru. „ Benda opakoval všechno po Aríně. To, že jsem na něj já i Arína mluvily česky, tak slyšel jen ženský rod. Richard mluvil na děcka jen německy. No a Benda jak to slyšel jen v ženským rodě, tak říkal: Maminko já bych taky chtěla čokoládu.“ Ariane i Benedictovi se také v tomto věku velmi často stávalo, že si spletli slovíčka. Jako příklad uvedla Alena: „Jééé, maminko ty světýlka krásně blinkaj.“ Zlom ve výchově dětí nastal po nástupu na základní školu. Ariane s Benedictem navštěvovali německou základní školu. Domácí úkoly psala s dětmi Alena. Alena musela na děti začít mluvit německy, aby pro ně nebyl problém látku pochopit. „Musela jsem s nima psát úkoly a mluvit na ně přitom německy, aby v tom neměli bordel. Bylo to pro mě náročný naučit se všechny ty výrazy, který se ve škole učili. Bylo to náročné. Hlavně pro mě.“ Na střední škole nedošlo k nějakému zásadnímu zlomu. Ariane i Benedict navazovali vztahy s www.hks.re

Tisk 20. 09. 2016 03:14

20. 09. 2016 03:14

11/15


vrstevníky zcela normálně. Ariane právě prožívá svou první vážnou známost. Všichni kamarádi a kamarádky jsou německy mluvící. Obě děti jsou si více jistější v německém jazyce. V rodině více převládá němčina. Alena se snaží na děti stále mluvit česky, ale i jí dělá občas problém si vybavit všechna slovíčka. Proto dochází často k mixaci češtiny a němčiny. Totéž dělají i děti. V tomto případě nelze jednoznačně říci, zda je pro bilingvní jedince snadnější učit se nové jazyky. Ariane hovoří 5 jazyky ( anglicky, česky, německy, španělsky a francouzsky). Benedict je šikovnější na sport a technické věci, i když také hovoří 3 jazyky (německy, anglicky a česky). Benedict si je mnohem jistější v češtině, než Ariane. Nebojí se při návštěvě České republiky mluvit a používat češtinu. Toto však nemá nic společného s jazykovým vybavením. Osobně to přisuzuji osobnostní stránce jedince. Benedict je více společenský, Ariane je spíše uzavřená (pozn. dlouhodobá osobní znalost povah obou dětí).

Rozhovor č. 3 - Tomáš K. Rozhovor s Tomášem byl velmi zajímavý a přinesl nám odpovědi na výzkumné otázky z pohledu bilingvního jedince. Tomáš je starší ze dvou synů. Jeho rodiče jsou lékaři. Matka je původem Maďarka, která odcestovala do ČR studovat medicínu. S budoucím manželem se potkala právě na medicíně. Nyní spolu již nežijí, avšak provozují společnou lékařskou praxi. Tomáš v současnosti studuje na vysoké škole v Praze. I v případě Tomáše hovoříme o přirozeném bilingvismu. Tomáš na gymnáziu nikterak nevyčníval studijními výsledky. Dalo by se říct, že za tím spíše stojí Tomášovo lenost, než to, že by nebyl dost inteligentní. Tomáš vynikal zejména v jazykové výbavě. Velmi dobře ovládal anglický jazyk, maďarštinu, a samozřejmě češtinu. Další nový jazyk, jak to vyžadovaly osnovy školy, mu samozřejmě nečinil žádný problém a Tomáš již ve druhém ročníku vyhrál školní kolo jazykové olympiády v německém jazyce úrovně A2. Jelikož Tomáše znám osobně, musím zde také zmínit historku ze školních lavic, které jsem byla svědkem. „Jednou na hodině biologie přišla řada ve zkoušení právě na Tomáše. Nebyla to žádná novinka, protože princip losování studentů, kteří budou zkoušeni ústně jsme odhalili asi po 14 dnech nástupu na gympl. Během zkoušení to profesorka přehnala více než obvykle a samozřejmě Tomáše ponižovala, že je uplně blbej, když tohle neví. No Tomáš zachoval klidnou tvář. Po návratu do lavice si začal něco psát na papír maďarsky. Profesorka ho nachytala a myslela si, že píše něco hnusnýho o ní. Řekla, že si to nechá přeložit. Jelikož asi před 10 lety, když se tohle stalo byl u nás v okrese jediný člověk, který to byl schopen přeložit, tak si dost připlatila za překlad A4 papíru. Bylo mi jí docela líto, když zjistila, že si tam psal nějakou pohádku v maďarštině. Samozřejmě Tomáš byl v tu chvíli největší frajer na škole.“ Tomáš není schopen přisoudit své nadání na jazyky právě bilingvní výchově v rodině. Jazyky ho vždycky bavily více než matika a biologie. Naopak jeho bratr je prý spíše technicky zaměřen, nicméně je také velmi široce jazykově vybaven. Určtitá souvislost by zde tedy eventuálně být mohla. Tomáš si moc nepamatuje, jaké to pro něj bylo, když otec na něj mluvil česky a matka maďarsky. Říká: „ Bylo tak daný, prostě jsem nad tím vůbec nepřemýšlel. Na tátu jsem mluvil česky, na mámu maďarsky. Veselý to bylo, když si máma dělala srandu z táty a on nám nerozumněl.“ Tomášovo matka mluví plynule česky, ale protože se její část rodiny nachází stále v Maďarsku, mluvila na oba dva syny maďarsky, aby pro ně nebyl problém, hovořit s babičkou a dědou. Výhody, které Tomáš spatřuje ve svém bilingvismu, shrnuje zejména do jazykové vybavenosti, pro kterou prakticky nemusel nic udělat. Další výhodu vidí právě v konkrétním jazyce, tedy maďarštině, kterou plynule hovoří. „ Když mluvíte anglicky, to je skoro samozřejmost v dnešní době. Němčina je taky super. Ruština, polština….to jsou jazyky taky docela známý ještě. Ale maďarsky umí opravdu Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/


málokdo, a málokdo je kvalifikovaná pracovní síla.“

ZÁVĚR Cílem této práce bylo zodpovězení výzkumné otázky, která se zabývá výhodami či nevýhodami bilingvní výchovy dětí. Odborníci se v odpovědích na tuto otázku rozcházejí. Nevýhody bilingvální výchovy spatřují zejména v řečovém vývoji dítěte, který může být opožděn v porovnání se stejně starými vrstevníky, kteří jsou vychováváni monolinguálně. Vliv vícejazyčné výchovy na řečový vývoj dítěte však nebyl prokázán, neboť řečový vývoj každého dítěte je odlišný. Tyto negativní dopady je možné eliminovat přístupem rodiče k výchově dítěte (zpívání písniček, vyprávění pohádek, říkanky apod.). Stále více odborníků se ztotožňuje s názorem, že bilingvní výchova s sebou přináší více výhod než nevýhod. Výzkumy dokazují, že jedinci, kteří byli vychováváni bilinguálně, se snáze učí další cizí jazyk. Další výhody spatřují odborníci v lepším vztahu mezi rodiči a dětmi, dále kulturní výhody a ekonomické výhody, které uplatní bilingvální jedinec zejména v profesním životě. Z rozhovoru č. 1 s Pavlou T. vyplynulo, že jazykový vývoj Zoyi je prozatím naprosto v pořádku, naopak je Zoya ve vývoji i před některými vrstevníky. Zoya nemá problém rozlišit ve svém věku jazyk rodičů. Zoya se snadno přizpůsobí jazyku země, ve které pobývá. Většinu roku žije s matkou a otcem v Londýně, je tedy pod silnějším vlivem anglické kultury. Velmi často také používá anglická slovíčka, když si nemůže vzpomenout na slovíčko v češtině. Ačkoliv se Pavla T. své dceři věnuje několik hodin denně a mluví na ni česky, hovoří Zoya stále více anglicky. I přesto však nemá Zoya vyhrazen jeden jazyk, který by používala více než druhý. Je jen otázkou času a okolností, jaký jazky nakonec u Zoyi zvítězí nad druhým. V případě Aleny K. bylo snazší zaměřit se na výzkumnou otázku. Obě dvě její děti jsou již dospělé, prostor pro zkoumání byl tedy širší než v případě malé Zoyi. Řečový vývoj Aleniných dětí byl odlišný. Dcera začala mluvit později než její vrstevníci. Je možné, že tato situace byla zapříčiněna pozdějším nástupem do mateřské školy. Řečový vývoj syna nebyl nijak výjimečný, až na situaci, kdy syn opakoval ženský rod v českém jazyce po své matce a sestře. Jazyková bariéra nastala v případě nástupu dětí na základní školu. Matka vyměnila při psaní úkolů český za německý. V tomto případě také Aleniny děti potvrzují výsledky výzkumů, kdy bylo dokázáno, že bilingvální jedinec se snáze učí cizím jazykům. Obě Aleniny děti jsou jazykově velmi nadané. Z rozhovoru s Tomášem K. vyplynuly odpovědi na výzkumné otázky z pohledu bilingvně vychovávaného jedince. Tomáš vidí ve svém bilingvismu pouze samé výhody. Z mládí si nevybavuje situaci, kdy by měl nějaký problém díky bilingvní výchově. Vyrůstal v bikulturní rodině, která dodržovala jak české tradice, tak tradice maďarské. Výhodu vidí zejména ve znalosti a pochopení dané kultury. Ekonomickou výhodu mu bilingvismu přináší již v současné době, kdy Tomáš začíná pracovat. Tomáš má díky bilingvismu možnost najít uplatnění jak na českém pracovním trhu, tak na trhu zahraničním. I v případě Tomáše je značně rozšířena jazyková vybavenost. Jednoznačně nelze říci, že bilingvní výchova přináší pouze výhody či nevýhody. Na vliv bilingvní výchovy na jedince působí mnoho faktorů, ať už se jedná o faktor rodinného života (jak se rodiče věnují dítěti), ekonomický faktor (postavení ve společnosti, kde bilingvní jedinec pobývá), osobnost jedince a pod. Dále je také nutné zmínit, že každý člověk, je osobnost, která se vyvíjí rozlišně. U www.hks.re

Tisk 20. 09. 2016 03:14

20. 09. 2016 03:14

13/15


některých jedinců je jazykový vývoj opožděn v porovnání s vrstevníky, u některých jedinců je tato situace opačná a dítě začne mluvit dříve. I v tomto případě je důležité zvážit a vzít v potaz všechny faktory, které zde mohou působit.

LITERATURA APPEL, René, MUYSKEN, Pieter. Language contact and bilingualism. Amsterdam: Amsterdam University Press, 2005. ISBN 9789053568576. BAKER, Colin, PRYS JONES Sylvia. Encyclopedia of bilingualism and bilingual education. Clevedon, Philadelphia : Multilingual Matters, 1998. 758 p. ISBN 1-85359-362-1. BARRON-HAUWAERT, Suzanne.Language strategies for bilingual families: the one-parent-one-language approach. 1st ed. Buffalo: Multilingual Matters, c2004, xv, 220 p. Parents' and teachers' guides, no. 7. ISBN 18-535-9716-3. DOSKOČILOVÁ, Kateřina. Co je to bilingvismus? Kolik řečí umíš? [online].2002[cit.2013-12-12]. Dostupné z: < http://ucjtk.ff.cuni.cz/cnes/sites/default/files/28_Kolik%20%C5%99e%C4%8D%C3%AD%20um%C3%A D%C5%A1.pdf>. GROSJEAN, François. Life with two languages: an introduction to bilingualism. Cambridge, Mass.: Harvard University Press, c1982, ix, 370 s. ISBN 06-745-3091-8. HARDING-ESCH, Edith a Philip RILEY. Bilingvní rodina. Vyd. 1. Praha: Portál, 2008, 223 s. Rádci pro rodiče a vychovatele. ISBN 978-807-3673-581. HORŇÁKOVÁ, Katarína. INŠTITÚT DETSKEJ REČI 2007. Bilingvizmus dvojjazyčná výchova: Interné materiály používané pre kurz Bilingvizmus. Bratislava, 2007. [on-line]. [cit .01-08-2014]. Dostupné z: http://www.inkluzivniskola.cz/sites/default/files/uploaded/Bilingvizmus2.pdf HOWELL, Peter, VAN BORSEL, John. Multilingual Aspects of Fluency Disorders. Great Britain : Multilingual Matters, 2011. 416 s. ISBN 9781847693587. HUTAROVÁ, Veronika. Bilingvismus a předškolní výuka cizích jazyků. Cizí jazyky, 38, 1994/95, č. 5-6. CHILLA, Solveig, ROTHWEILER, Monika, BABUR, Ezel. Kindliche Mehrsprachigkeit: Grundlagen Störungen - Diagnostik. Basel, c2010, 138 s. ISBN 978-349-7021-659. KLIMEŠ, Lumír. Slovník cizích slov. 7. vydání. Praha : SPN, 2005. 829 s. ISBN 80-7235-272-5. KORKMAN, Marit, Maria STENROOS, Annika MICKOS, Martin WESTMAN, Pia EKHOLM a Roger BYRING. Does simultaneous bilingualism aggravate children’s specific language problems?. Databáze EBSCO [online]. 2012, vol. 101, issue 9, s. 946-952 [cit. 2014-01-18]. DOI: 10.1111/j.1651-2227.2012.02733.x. LUKEŠ, Dominik. Nebojme se dvojjazyčné výchovy. Lidové noviny, 29. 12. 2000, s. 16. PRŮCHA, Jan, WALTEROVÁ Eliška, MAREŠ Jiří. Pedagogický slovník. 4., aktualiz. vyd. Praha: Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/


Portál, 2003, 322 s. ISBN 80-717-8772-8. SOFFIETTI, James P. Bilingualism and Biculturalism. The Modern Language Journal. Volume 44, Issue 6, pages 275–277. October 1960. [on-line]. [Cit.11-1- 2013] Dostupné z: < http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/modl.1960.44.issue-6/issuetoc>. STEINER, Naomi, L HAYE, Susane, PARKER, Steven. 7 steps to raising a bilingual child. New York: AMACOM, American Management Association, c2009, xxi, 202 p. ISBN 08-144-0046-9. ŠATAVA, Leoš. Jazyk a identita etnických menšin : možnosti zachování a revitalizace. Praha : Sociologické nakladatelství (SLON), 2009. 215 s. ISBN 9788086429830. ŠTEFÁNIK, Jozef. Bilingvizmus na pozadí dvoch morfologicky odlišných typov jazykov. Jazykovedný časopis: Jazykovedný ústav Ludovíta Štúra Slovenskej akadémie vied. 1994. [on-line]. [cit. 01-08-2014]. Dostupné z: http://www.juls.savba.sk/ediela/jc/1994/2/JC_1994_2_LQ.pdf ŠTEFÁNIK, Jozef. Dvojjazyčnost̓ u detí : predsudky a skutočnosti. Bratislava: Academic Electronic Press, 2000, 146 p. ISBN 80-888-8041-6 ŠULOVÁ, Lenka. Výuka cizích jazyků od raného dětství? Možná rizika či výhody? Elektronický časopis ČMPS 2007. [on-line]. [Cit.12-01- 2013]. Dostupné z: http://e-psycholog.eu/pdf/sulova.pdf Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích. Vyd. 1. Praha: Diderot, 1999, 8 sv. Encyklopedie Diderot. ISBN 80-902-5552-3. WEINREICH, Uriel.Languages in contact: French, German and Romansch in twentieth-century Switzerland. Philadelphia: John Benjamins Pub. Co., c2011, xxxiv, 401 p. ISBN 90-272-8499-7 Obrázek dostupný z : http://api.ning.com/files/pI9smLRoIfzFVhgvTfmvGpqYbdUQZoo45DKkH48yQ9bi8zurAVgJnbAAEujdrExf *wCh9o66pbowWZUo*jGyNUs-p-BuP8WQ/03_12_09_small.jpg 2) CHILLA, Solveig, Monika ROTHWEILER a Ezel BABUR. Kindliche Mehrsprachigkeit: Grundlagen Störungen - Diagnostik. Basel, c2010, 138 s. ISBN 978-349-7021-659. 3) , 4) ŠULOVÁ, Lenka. Výuka cizích jazyků od raného dětství? Možná rizika či výhody? Elektronický časopis ČMPS 2007. [on-line]. [Cit.12-01- 2013]. Dostupné z: http://e-psycholog.eu/pdf/sulova.pdf 5) ŠATAVA, L. Jazyk a identita etnických menšin : možnosti zachování a revitalizace. Praha : Sociologické nakladatelství (SLON), 2009. 215 s. ISBN 9788086429830. 6) BAKER, C., PRYS JONES S. Encyclopedia of bilingualism and bilingual education. Clevedon, Philadelphia : Multilingual Matters, 1998. 758 p. ISBN 1-85359-362-1 7) KORKMAN, Marit, Maria STENROOS, Annika MICKOS, Martin WESTMAN, Pia EKHOLM a Roger BYRING. Does simultaneous bilingualism aggravate children’s specific language problems?. Databáze EBSCO [online]. 2012, vol. 101, issue 9, s. 946-952 [cit. 2014-01-18]. DOI: 10.1111/j.1651-2227.2012.02733.x. 8) Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích. Vyd. 1. Praha: Diderot, 1999, 8 sv. Encyklopedie Diderot. ISBN 80-902-5552-3., s. 395 9) KLIMEŠ, Lumír. Slovník cizích slov. 7. vydání. Praha : SPN, 2005. 829 s. ISBN 80-7235-272-5. , s. 66 10) PRŮCHA, Jan, Eliška WALTEROVÁ a Jiří MAREŠ. Pedagogický slovník. 4., aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2003, 322 s. ISBN 80-717-8772-8., s. 28 11) ŠTEFÁNIK, Jozef. Jeden člověk, dva jazyky. Dvojjazyčnosť u detí – predsudky a skutočnosť. Bratislava : AEP, 2000. 146 s. ISBN 80-8888-041-6., 128 12) BARRON-HAUWAERT, Suzanne. Language strategies for bilingual families: the 1)

www.hks.re

Tisk 20. 09. 2016 03:14

20. 09. 2016 03:14

15/15


one-parent-one-language approach. 1st ed. Buffalo: Multilingual Matters, c2004, xv, 220 p. Parents' and teachers' guides, no. 7. ISBN 18-535-9716-3. 13) GROSJEAN, François. Life with two languages: an introduction to bilingualism. Cambridge, Mass.: Harvard University Press, c1982, ix, 370 s. ISBN 06-745-3091-8. 14) HARDING-ESCH, Edith a Philip RILEY. Bilingvní rodina. Vyd. 1. Praha: Portál, 2008, 223 s. Rádci pro rodiče a vychovatele. ISBN 978-807-3673-581. 15) STEINER, Naomi, Susan L HAYES a Steven PARKER. 7 steps to raising a bilingual child. New York: AMACOM, American Management Association, c2009, xxi, 202 p. ISBN 08-144-0046-9. 16) APPEL, René a Pieter MUYSKEN. Language contact and bilingualism. Amsterdam: Amsterdam University Press, 2005. ISBN 9789053568576. 17) HARDING-ESCH, Edith a Philip RILEY. Bilingvní rodina/. Vyd. 1. Praha: Portál, 2008, 223 s. Rádci pro rodiče a vychovatele. ISBN 978-807-3673-581. 18) Obrázek dostupný z : http://richmond.k12.mi.us/modules/groups/homepagefiles/cms/2067236/Image/gabridge/chalkboard% 20bilingual%20ed.jpg 19) DOSKOČILOVÁ, Kateřina. Co je to bilingvismus? Kolik řečí umíš? [online].2002[cit.201312-12]. Dostupné z: < http://ucjtk.ff.cuni.cz/cnes/sites/default/files/28_Kolik%20%C5%99e%C4%8D%C3%AD%20um%C3%A D%C5%A1.pdf>., s. 223 20) HUTAROVÁ, Veronika.: Bilingvismus a předškolní výuka cizích jazyků. Cizí jazyky, 38, 1994/95, č. 5-6., str. 215 21) Lukeš, D. Nebojme se dvojjazyčné výchovy. Lidové noviny, 29. 12. 2000, str. 16 22) HORŇÁKOVÁ, K. INŠTITÚT DETSKEJ REČI 2007. Bilingvizmus dvojjazyčná výchova: Interné materiály používané pre kurz Bilingvizmus. Bratislava, 2007. [on-line]. [cit .01-08-2014]. Dostupné z: http://www.inkluzivniskola.cz/sites/default/files/uploaded/Bilingvizmus2.pdf 23) Hutarová, V.: Bilingvismus a předškolní výuka cizích jazyků. Cizí jazyky, 38, 1994/95, č. 5-6, str. 215 24) ŠTEFÁNIK, Jozef. Jeden člověk, dva jazyky. Dvojjazyčnosť u detí – predsudky a skutočnosť. Bratislava : AEP, 2000. 146 s. ISBN 80-8888-041-6., s. 73–75 25) HARDING-ESCH, Edith a Philip RILEY. Bilingvní rodina. Vyd. 1. Praha: Portál, 2008, 223 s. Rádci pro rodiče a vychovatele. ISBN 978-807-3673-581. , s. 67 26) SOFFIETTI, James P. Bilingualism and Biculturalism. The Modern Language Journal. Volume 44, Issue 6, pages 275–277. October 1960. Dostupné z: < http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/modl.1960.44.issue-6/issuetoc>.

From: http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/ - Hospodářská a kulturní studia (HKS) Permanent link: http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/doku.php?id=bilingvni_jedinec_v_soucasne_spolecnosti Last update: 06. 06. 2016 10:26


Bilingvní jedinec v současné společnosti

Recommend Documents