březen 2009 Postní doba Slovo půst máme spojené především s odřeknutím si jídla, ale cílem postní doby není jen tento způsob zdrženlivosti. Cílem není jen zdrženlivost sama o sobě. V postní době se především snažíme znovu obrátit k Bohu. Znovu si uvědomit a prožít velké události dějin spásy člověka. Uvědomit si, kdo nás spasil a jakým způsobem. Uvědomit si, že Bůh je milující Otec. Často jsme však tak hluboko ponořeni do světských záležitostí a uskutečňování našich záměrů, že nám na Boha a na duchovní život již nezbývá čas. Záležitosti světské se nám zdají důležitější pro náš život, a tak se postupně odvracíme od Boha. Tímto odvrácením od Boha se ale vystavujeme nebezpečí, že v nás bude zasažen nebo zničen životní zdroj, kterým je láska a schopnost konat dobro. Pokud se v postní době pokusíme o obrácení směrem k Bohu, když přestaneme prosazovat pouze sebe a vlastní názory, otevře se před námi ohromný prostor pro zdrženlivost. Když přijmeme události a situace, které jsme nechtěli, aby se staly, které se nám nehodí a které nemůžeme změnit, když to všechno dokážeme přijmout s pokorou, žijeme podle té části modlitby Očenáše, která říká — Buď vůle tvá. Poddáváme se tak Boží vůli, i když neusilujeme o nějaký vyjímečný asketický způsob života. Kardinál Špidlík uvádí příklad, kdy se ptal jeden představený ve skupině asketů jednoho moudrého poustevníka: „Mám být k mladým poddaným přísný a držet je zkrátka, anebo jim pokud možno vyhovovat?ÿ Prý dostal tuto odpověď: „Dávej vepříkům a mladým poddaným všechno, co chtějí. Poznáš brzo rozdíl, budeš mít dobré vepře a špatné poddané.ÿ
Člověk je součástí stvoření a obsahem lidské svobody není svévolné konání podle chuti. Člověk je povolán Stvořitelem ke konání dobra a to často představuje naplnění výzvy Ježíše Krista: „Zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě.ÿ Postní postoj sebezapření je vyjádřením vztahu člověka k Bohu a je tedy určen jeho zraku a není rituálním divadlem pro ostatní lidi. Ježíš říká o tom, jak se postit: „Když ty se postíš, potři svou hlavu olejem a tvář svou umyj, abys neukazoval lidem, že se postíš, ale svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.ÿ (Mt 6,17– 18) spirituál Charity
• Výnos letošní Tříkrálové sbírky byl rekordní Výnos letošní celostátní Tříkrálové sbírky v ČR se stal nejvyšším v její devítileté historii. Koledníci letos nasbírali do 14 727 pokladniček od dárců spolu s dárcovskými SMS, které přišly od diváků televizního Tříkrálového koncertu, celkem 64 168 471 Kč. Letošní vykoledovaná částka tak předčila i doposud rekordní výsledek sbírky z roku 2005, kdy se na sbírkovém kontě sešlo přes šedesát dva milionů korun (bylo to krátce po úderu vln tsunami v jihovýchodní Asii, kam poté část výnosu sbírka směřovala). „Rád bych poděkoval všem, kteří vlídně charitní koledníky přijali a přispěli do kasičky jakýmkoli finančním darem nebo poslali SMS,ÿ říká hlavní koordinátor sbírky Marek Navrátil. „Posláním koledníků Tříkrálové sbírky je nejen sbírat finanční dary pro potřebné v nouzi, ale především přinést radostné poselství o narození Ježíše Krista všem lidem 1
Informační listy Diecézní charity Plzeň
březen 2009
dobré vůle,ÿ připomíná Oldřich Haičman, ře- třebují. Při Tříkrálové sbírce jsme obdarováni ditel Charity ČR. „Proto děkuji všem, kteří všichni — dárci, příjemci daru i koledníci.ÿ se na tomto poslání podíleli.ÿ Alena Ouředníková
• A jak to dopadlo v plzeňské diecézi? Koledníci sbírali příspěvky do 763 pokladniček (o 16 víc než loni) a celkově vybrali 2,740.793 Kč. (Pro srovnání — loni to bylo 2,582.615 Kč.) Nejvíce pokladniček putovalo se skupinkami koledníků v Klatovech a okolí — rovných 106. Takže nění překvapením, že se tady také vybralo nejvíce peněz — 373.542 Kč. Na druhém místě se umístila Plzeň se 73 pokladničkami a vykoledovanou částkou 308.660 Kč a na třetím Kdyně se 45 pokladničkami a 207.000 kč. Pokud vás zajímá, jak to bylo na jiných místech naší diecéze či v jiných diecézích, podívejte se na webové stránky www.dchp.cz a www.trikralovasbirka.cz.
• Obdarováni jsme všichni Na mnoha místech diecéze se během února, března a dubna scházejí účastníci a příznivci Tříkrálové sbírky, aby si vyměnili nejnovější zkušenosti z koledování, vzájemně se poznali a nabrali sil do další sezony. A také, aby vyslechli díky, které jim bezesporu patří. „Víte, co mohou nedospěláci v církvi dělat lépe než dospěláci?ÿ ptal se generální vikář plzeňské diecéze P. Dr. Robert Falkenauer při Tříkrálovém odpoledni Městské charity Plzeň, na němž se 10. února sešli nejen koledníci převážně mladšího věku, ale i další pomocníci Tříkrálové sbírky. Odpověď na sebe nedala čekat: „No právě tohle. Koledování za dobrou věc. Přinášíte něco dobrého pro tento svět, a za to vám děkuju.ÿ Ředitel Diecézní charity Plzeň a každoroční koledník Jiří Lodr zdůraznil, že nejen pro obdarované, ale i pro dárce a koledníky — prosebníky přináší Tříkrálová sbírka své dary: „My koledníci přicházíme s malým srdíčkem. A to se stává velkým, učí se, jak se nenechat odradit, jak se modlit i za ty, kteří nás nepřijmou. A jak naslouchat, protože úkolem tříkrálových koledníků není jen koledovat, ale i naslouchat těm, kteří to po2
ROZHOVOR • Když Pán Bůh dá a lidi pomohou . . . Na konci loňského roku udělil papež Benedikt XVI. dvěma pracovníkům Diecézní charity Plzeň Řád sv. Silvestra, jehož nositeli jsou po celém světě význačné osobnosti, které se významně zasloužily o povznesení a rozšíření křesťanského života. S rytířem Řádu sv. Silvestra a ředitelem DCHP Ing. Jiřím Lodrem jsme přinesli rozhovor v minulém čísle. Tentokrát jsem se vydala za druhou z čerstvě oceněných osobností, za dámou Řádu sv. Silvestra, která je už po léta spojena s celou řadou nejrůznějších aktivit Mětské charity Plzeň a jejíž jméno dobře znají mnozí potřební v širokém a dalekém okolí. Řeč je o zástupkyni ředitele a koordinátorce dobrovolnické činnosti MCHP, paní ANNĚ SRBOVÉ. Ovšem přinutit paní Aničku, jak se jí všeobecně říká, aby na chvilku usedla a mluvila o sobě, není rozhodně úkol jednoduchý. Měly jsme si povídat po skončení setkání koledníků a příznivců Tříkrálové sbírky v úterý 10. února. Paní Anička se po celé dvě hodiny nezastavila, a to ještě stačila mezi organizováním, moderováním, rozdáváním dárků
Informační listy Diecézní charity Plzeň
udělat živý vstup do vysílání Českého rozhlasu. Když už to vypadalo, že se účastníci rozcházejí, začala jsem kolem ní nenápadně kroužit se zápisníkem. Pak nápadně. A ona pořád běhala z místa na místo, tu pohladit vlídným slovem maminky a děti z Domova sv. Zdislavy, tu ještě rozdat poslední dárečky koledníkům, poděkovat, rozloučit se, tu po generálsku vydat další organizační pokyny . . . Když se mi ji nakonec podařilo unést do klidnějšího kouta předsálí, mrkla na mě šelmovským pohledem a zeptala se: „A opravdu to musí být, ten rozhovor?ÿ
S jakými pocity jste šla přebírat Řád sv. Silvestra z rukou biskupa Františka do katedrály 25. prosince? Vždyť já málem ani nevěděla, co se má dít. Otec biskup mi zatelefonoval dva dni předtím, že by potřeboval, abych přišla na Boží hod vánoční na mši sv. do katedrály. A já mu na to povídám: „Copak? Vy nemáte varhaníka? Ale víte přece, že to na varhanech v katedrále neumím!ÿ Začal se smát a teprve pak mi všechno prozradil. (Paní Anička se také s chutí směje. Jako ostatně během našeho povídání ještě mnohokrát.) A moje pocity? No, jaké člověk může mít pocity, když mezi nositeli téhož řádu jsou lidé, jako byl např. Luboš Hruška. Samozřejmě pocity, že si něco takového vůbec nezasloužím. Pořád mám obdobný pocit, jaký vyjádřil apoštol Pavel v Listu Korinťanům: „To, že hlásám evangelium, tím se chlubit nemůžu.ÿ A já bych řekla: „Tím, že pracuju pro
březen 2009
Charitu, se chlubit nemůžu. Vždyť dělám jen to, k čemu mě Pán Bůh přizpůsobil.ÿ Ale vy už pracujete v Charitě taková léta, jeden čas jste k tomu byla ještě zaměstnaná na plný úvazek ve Škodovce. Taková léta pomáháte potřebným, pohybujete se mezi trpícími. A když zrovna pomoc nebo jinou aktivitu nevykonáváte, tak ji právě plánujete . . . Vy asi chcete vědět, jak to vydržím? Mám na to takovu myšlenku, vlastně pořekadlo: Já bába po Bohu, co mohu, pomohu. A co nemohu, zanechám Bohu a jdu od toho. Nedělám žádné velké plány, prostě řeším krizové situace. Člověk si musí uvědomit, že sám není nic, není spasitel světa. Sám nemá nic, co by nedostal od Pána Boha a od ostatních lidí. Když Pán Bůh dá a lidi pomohou, jde všechno. Člověk musí přijmout i svou nedostatečnost, nemožnost všechno napravit. Předem tuším, co mi odpovíte, ale stejně se zeptám. Změnilo se pro vás něco tím, že jste se stala dámou Řádu sv. Silvestra? (Paní Anička se smíchem vrtí hlavou.) Tak já vám odpovím. Tuhle jsem po setkání u příležitosti Světového dne nemocných vytírala na biskupství v učebně podlahu. Viděl to Mons. Škach a říká: „To by se mělo zvěčnit a poslat do Říma.ÿ A víte, co si myslel můj syn, když jsem mu tehdy o Vánocích řekla: „Tak máš mámu dámou Řádu sv. Silvestra?ÿ Že jsem si někde dala víc vánočního punče, než snesu. Jak vás znám, vy dokážete o druhých vyprávět tak silné a dojemné příběhy, že by to vydalo na celou knihu. Ale o sobě pořád jen v legraci . . . Pořád samá legrace . . . To o mně říkají. Jak jste se vlastně dostala k práci v Charitě? Moje maminka pocházela z vesnice, tam vzájemná pomoc patřila k životu. V tom jsme byly sestry i já vychované. Tatínek nám zemřel, když mi bylo deset let. Máma neměla nic, jenom nás tři holky, přesto zůstala otevřená k životu i k jiným lidem. Byla mým vzorem přirozené životní moudrosti a víry, 3
Informační listy Diecézní charity Plzeň
její pohled na svět mi celý život pomáhal. Když jsem pracovala ve Škodovce, umíral jeden můj strýc a já jsem ho dochovala k smrti. To byla ohromná průprava k charitní práci. Jako sekretářka technického náměstka jsem byla taky často stavěná před řadu těžce řešitelných situací, které se prostě vyřešit musely. Takže má cesta směřovala k Charitě docela přirozeně, pořád víc a víc. Když byla na podzim 1993 ustanovena diecézní charita, přišel ke mně takhle večer Mons. Josef Žák a povídá: „Vezu ti dekret ředitelky Městské charity Plzeň.ÿ Lekla jsem se: „Proč právě já?ÿ „Protože celá Plzeň ví, jak žiješ.ÿ Tak jsem to pak nějaký čas dělala souběžně s prací ve Škodovce.
březen 2009
OHLÉDNUTÍ • Biskup Radkovský požehnal Jezulátko pro Bolívii Při slavnostní mši sv., která se konala v katedrále sv. Bartoloměje u příležitosti oslavy XIII. Světového dne zasvěcených osob 2. února, požehnal biskup Mons. František Radkovský kopii sochy Pražského Jezulátka, která poputuje až do daleké Bolívie.
Momentálně kromě zástupkyně ředitele MCHP děláte taky koordinátorku dobrovolnické práce, vedoucí projektů Pomoc vězňům a Osobní asistence a mnoho dalšího, co by se těžko zařazovalo do nějaké kolonky . . . A víte jak to dělám? Já totiž od svých deseti let hraju jako samouk na varhany. Hraju v mnoha kostelech a poznám přitom mnoho různých lidí. Takže když potřebuju pomoc, Kopii Pražského Jezulátka nechala na kouknu se z kůru a někoho najdu. Takhle jed- vlastní náklady pořídit skupina „adoptivnoduché to vlastně je. ních rodičůÿ, kteří jsou zapojeni v projektu (S Annou Srbovou rozmlouvala a smála se Adopce na dálku Diecézní charity Plzeň a Alena Ouředníková) chtějí ji darovat bolívijskému vikariátu Beni. Sošku odveze do Bolívie v březnu vedoucí Anna Srbová se narodila 9. 6. 1941 v Plzni. V deseti le- projektu Adopce na dálku Pablo Chacón Gil tech jí zemřel otec a vyrůstala sama s mat- při své pracovní cestě do Latinské Ameriky a kou a dvěma sestrami. Mnoho let pracovala předá ji biskupovi Mons. Julio María Elías jako sekretářka ve Škodovce v závodě Loko- Montoya, O.F.M. z vikariátu Beni. Socha (alo) motivy. V Diecézní charitě Plzeň začala být bude umístěna v tamější katedrále. činná ihned po jejím založení 1. 11. 1993. Jeden čas vykonávala souběžně práci sekretářky a zároveň ředitelky Městské charity Plzeň. V r. 1997 odešla ze Škodovky do důchodu, o to aktivněji se ale začala angažovat pro práci v Charitě. V současné době působí jako zástupkyně ředitele Městské charity Plzeň, dále jako koordinátorka dobrovolnické práce, vedoucí projektů Pomoc vězňům a Osobní asistence a bez nadsázky lze říci, že málokterá akce Městské charity Plzeň se obejde bez její účasti a pomoci. 4
• Zemřel Jakub Blacký, nositel Řádu TGM, politický vězeň a mecenáš Charity V úterý 3. února 2009 zemřel náhle ve věku 93 let v Klatovech pan Jakub Blacký, nositel Řádu T. G. Masaryka II. stupně, který mu za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva udělil 28. října 2008 prezident republiky Václav Klaus. Pohřeb proběhl v sobotu 7. února v arciděkanském kostele v Domažlicích za účasti biskupa Mons. Františka Radkovského. Ostatky
Informační listy Diecézní charity Plzeň
březen 2009
zesnulého byly uloženu do hrobu na domažlic- se s ním posléze rozvedla, aby dceru ochránila před perzekucemi. Po propuštění v r. 1964 kém hřbitově. směl Jakub Blacký pracovat pouze jako dělník v zemědělství, od r. 1968 pak v družstvu Chodovia. Podruhé se oženil a se svou druhou manželkou Vlastou, také bývalou politickou vězeňkyní, prožil dlouholeté šťastné manželství. Oba se podíleli na založení domažlické pobočky K 231, proto se až do r. 1989 nevyhnuli sledování StB a byli zařazeni i na seznam osob v akci Norbert, jimž hrozila případná internace. Jakub Blacký byl hluboce věřící člověk, sám říkal, že utrpení politického vězně, šikanu a další těžkosti v životě mu pomáhala překonat pevná víra v Boha. „Tuberkulóza Jakub Blacký se narodil 10. září 1915 ani vězení mě nezlomily,ÿ říkával s oblibou. v Luženičkách na Domažlicku, vystudoval Až do konce života se zajímal o dění kolem obchodní školu. Aktivně se účastnil odboje sebe a pomáhal podle svých možností. Podproti nacistické okupaci i proti komunistic- pořil finančně i organizačně opravu kostela kému režimu. V létě 1939 byl jedním z orga- Všech svatých a arciděkanského kostela v Donizátorů slavné svatovavřinecké pouti v Do- mažlicích a několika drobných církevních pamažlicích, která se stala významnou celoná- mátek v okolí, přispěl na památník Konferodní manifestací odporu proti nacismu. Po derace politických vězňů ve Všerubech a velcelou dobu protektorátu působil v lidovec- korysý dar věnoval Charitě na výstavbu klakém hnutí. Po válce pracoval jako úředník tovského Domova pokojného stáří Naší Paní, a pro své nekompromisní postoje byl komu- kde od roku 2005 také žil a kde i zemřel. nistickým režimem několikrát zatčen a odJakub Blacký byl nositelem několika výsouzen. Záhy po únoru 1948 byl odsouzen znamných ocenění. Kromě již zmíněného k ročnímu trestu a pokutě za pomoc rodi- Řádu T. G. Masaryka mu byla udělena nám obětí komunistické perzekuce. Trest mu hejtmanem Plzeňského kraje v r. 2004 Cena byl odložen, protože u něj byla diagnostiko- za občanskou statečnost, dále byl nositelem vána tuberkulóza kostí. V téže době založil Čestné ceny za mimořádný čin nadace Via na Domažlicku ilegální Křesťansko — demo- Bonna, Oskara 2001 za občanskou statečnost kratickou stranu. V dalších letech připravo- a několika dalších. Podle vlastního vyjádření vala StB na Jakuba Blackého zinscenovaný jej nejvíce těšilo apoštolské požehnání a blaproces, v němž byl v r. 1954 odsouzen za hopřání Benedikta XVI., které dostal k 92. údajnou velezradu, za napomáhání k útěkům narozeninám. Alena Ouředníková do zahraničí, za poškozování lidově demokratického zřízení apod. „Zvláště jako zavržení- • V Rokycanech byl otevřen hodné a zvrhlé bylo v rozsudku uvedeno obvinový domov pro seniory nění, že jsem v klatovském okrese rozšiřoval mandelinku bramborovou. Jako důkaz byl po- Oblastní charita Rokycany zahájila 1. února řízen film, kde jsem byl svým vyšetřovatelem provoz Domova pro seniory sv. Pavla. Dodonucen rozhazovat po louce fazole,ÿ vzpomí- mov, který má kapacitu 12 osob, je v sounal pan Blacký v nedávném rozhovoru. Byl časné době plně obsazen. 9. května jej slavodsouzen na 18 let žaláře, v komunistických nostně požehná plzeňský biskup Mons. Frankriminálech v Plzni na Borech, na Pankráci, tišek Radkovský. (ad) Mírově a ve Valdicích strávil deset let. V té době byl ženatý a měl malou dceru, manželka 5
Informační listy Diecézní charity Plzeň
• Oblastní charita a Probační a mediační služby v Klatovech spolupracují Od podzimu 2007 se začíná datovat spolupráce OCH a Probační a mediační služby ČR v Klatovech, jejíž pracovnice k nám posílají své klienty odsouzené za nedbalostní trestné činy k výkonu trestu obecně prospěšných prací na základě rozhodnutí místně příslušného soudu. Jedná se většinou o mladé lidi, kteří se dostali do střetu se zákonem, a bylo jim umožněno pro malou společenskou nebezpečnost svého jednání trest odpracovat bezplatně a osobně ve svém volném čase ve prospěch některé z neziskových organizací nejpozději do 1 roku od jeho nařízení. Klienti PMS u nás pomáhají při zahradních pracích, údržbě budov, stěhování a dalších činnostech, které se v průběhu roku v jednotlivých zařízeních vyskytnou. Faktem je, že jediná žena, která u nás trest vykonává, je na rozdíl od mužů daleko pracovitější a přistupuje k uloženým úkolům zodpovědněji. Mám pocit, že tito lidé, až na malé výjimky, neberou v úvahu důsledky své absence při výkonu trestu v obecně prospěšných pracích , protože jinak by se asi trochu více snažili plnit si své závazky. Jejich neplněním jim totiž může být trest změněn na výkon trestu v nápravném zařízení a jsem přesvědčen o tom, že do tohoto stadia by určitě nechtěli dospět. Vyhýbání se trestu není v našich poměrech nic neznámého a úzce souvisí s nedostatkem míst ve věznicích. Proto ministerstvo spravedlnosti přistoupilo k těmto alternativním trestům a chtělo tím odlehčit našemu vězeňství. Nejsem si jist, zda obvinění neberou tuto snahu o rozšíření obecně prospěšných prací za slabost orgánů spravedlnosti. Vadí mi, že naše populace se k řadě sociálních skupin na okraji společnosti chová odtažitě a neuvědomuje si, že v dnešní době se např. každý řidič pohybuje „ jednou nohou v kriminále,ÿ protože se může stát účastníkem nehody a odtud je při rozdílné možnosti výkladu zákonů do vězení velmi blízko. Je v našich silách těmto nepříjemnostem zabránit ? Absolutně určitě ne, ale dají se minima6
březen 2009
lizovat na přijatelnou míru změnou postoje každého z nás ke svému okolí a lidem, s nimiž se setká. Především je potřebné, abychom začali s nápravou u sebe a nečekali, až se změní ostatní, protože bychom se také nemuseli dočkat. V dnešní hektické době je někdy problém vyčlenit si pro sebe chvilku času k zamyšlení nad sebou, svým dalším směřováním a jeho případné změně. Tato chvilka může být velmi důležitá nejen pro každého z nás, ale i naše okolí. Milan Hájek, OCH Klatovy
• Všechno můžeme obrátit v dar Všichni máme rádi našeho otce Mons. Antonína Hýžu a všichni jsme ho doprovázeli v myšlenkách při jeho léčení a operaci, kterou musel podstoupit. Když ho pak k nám z nemocnice přivezli, zrovna jsme vystupovali z výtahu, abychom šli na cvičení v půl desáté dopoledne, vítali jsme ho s přáním: „Ať Vám Pán pomáhá, ať se Vám tu líbí.ÿ A každého potom zajímalo, jak se tu má ty první dny. Nikdo z nás neměl odvahu jej navštívit, a vlastně doposud ji nemá. Byli jsme rádi, když přijel po čtrnácti dnech na mši svatou, a vítáme jej vždy a s dojetím posloucháme vyprávění, jak je člověku, který byl zvyklý si všechno zařídit sám, těžko, když nemůže chodit. Všechna jeho trápení jsou proniknuta vírou a přesvědčením, že nic z toho, co prožíváme, není zbytečné, a že Pán ví, proč to všechno dostáváme. Všechno můžeme obrátit v dar, který nežere ani mol, ani rez. To všechno, co Mons. Hýža ve své skromnosti říká, je obdivuhodné a nezapomenutelné. Nevím, jak poděkovat všem, i pánům farářům, kteří se tu střídají a každý den se o svého spolubratra starají po duchovní stránce. Zvláště P. Barhoň se synovsky stará, aby „otci Toníčkoviÿ nic nechybělo. Žádný na svého „Patera Toníčkaÿ nezapomíná v modlitbách a každý z nás ví, že tento „telefonÿ je nejjistější. Jistější než osobní návštěva, která pro člověka se sníženou imunitou nebývá zrovna vhodná. Proto děkujeme za každou modlitbu i za každou vzpomínku, kterou nám věnujete v kostele nebo na procházce, a prosíme, ra-
Informační listy Diecézní charity Plzeň
březen 2009
ději k nám teď v době rýmy a nachlazení nechoďte. Budeme se na vás těšit, až bude hezky venku, na sluníčku. Iva Trčková,
ale mysleli jsme i na ostatní, např. na mladou maminku 5 dětí, která měla dopoledne pohřeb, na všechny děti ve světě, které jakkoliv trpí, i na všechny, kteří nemocným slouží. Domov pokojného stráří sv. Alžběty v Plzni Proto také chceme za všechny zúčastněné poděkovat vrchní sestře charitní ošetřovatelské Městská charita Plzeň služby J. Kučerové za měření tlaku, glykéinformuje: mie i odborné konzultace a Magistrátu města • Rozdělení Tříkrálové sbírky Plzně za umožnění svozu a rozvozu bezbariérovým autobusem. 2009 podle farností Pak už čas rychle ubíhal při družné zábavě Sv. Bartoloměj . . . . . . . . . . . . . . . . 61 798,— s pohoštěním. Loučili jsme se a slibovali si, že z toho sestry salesiánky . . . . . 11 132,— když Pán Bůh dá, za rok na shledanou. Anna Srbová Koinonia Litice . . . . . . . . . . . . . . . . 22 428,— Bory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 129,— Panna Maria Růžencová . . . . . . . 99 367,50 Sv. Martin a Prokop . . . . . . . . . . . 55 904,— • Setkávání se solidaritou Plzeň–Severní předměstí . . . . . . . 30 632,— Diecézní charita Plzeň zahájí 2. března cykCelkem tedy . . . . . . . . . . . . . . . . . .308 258,50 lus měsíčních setkávání s lidmi, kteří věnují navíc za vyměněná drobná eura část svého času některému z aspektů solidav kasičkách + 402 Kč rity, ať už profesionálně či dobrovolně. Bude se jednat o „setkávání se solidariZ výtěžku se vrací do místa, kde byly prostředky vybrány, 65 % s tímto rozdělením: touÿ za účasti mladých lidí, kteří dali přednost před fantastickými prázdninami, strá60 % na komplexní péči o staré a postižené venými hledáním dobrodružství a nových občany včetně OA a tísňové péče dojmů v Andách či ztraceni v amazonském 20 % do farností na akce pro sociálně slabé pralese, vyučování angličtiny ve venkovské škole či stavění studny na vodu ve vesnici děti a mládež postižené suchem. Bude se jednat o setkání 10 % Domov sv. Zdislavy pro matky s dětmi s lidmi, kteří věnovali část svého života vyšv tísni a ochrana nenarozeného života šímu smyslu či hledání smyslu svého života 10 % na jednorázovou akutní sociální výpo- v bolesti jiných, podporujíce je svou prací a moc pro lidi v nouzi (doklady, léky apod.) znalostmi. Tato setkání se budou konat v kavárně Koledníkům a dobrovolníkům jsme poděkovali na zábavném odpoledni 10. 2. 2009, Vám, Jabloň jednou měsíčně. Zván je každý, kdo dárcům, chceme vyslovit upřímné Zaplať Pán má zájem. V následujích číslech Informačních listů zveřejníme program besed doplněných Bůh alespoň tímto způsobem. výstavami fotografií, promítáním filmů, hud• Den nemocných 7. února nou či literaturou.
POZVÁNÍ
2009 odpoledne na biskupství
První akcí z tohoto cyklu bude
PREZENTACE FOTOGRAFIÍ A byl skutečným svátkem pro cca 100 přítomTERÉNNÍ PRÁCE ných těžce nemocných včetně vozíčkářů. Mši V DEMOKRATICKÉ svatou sloužili a svátost nemocných udíleli P. REPUBLICE KONGO ⇒ L. Kazda OPraem, Mons. V. Škach a františ- Přednáší MUDr. Jan Trachta, Klinika dětské kán P. Didak. Modlili jsme se nejen za dar chirurgie FN Motol trpělivosti a zdraví pro všechny zúčastněné, 2. března od 1900 hod. 7
Informační listy Diecézní charity Plzeň
březen 2009
Kulturní kavárna Jabloň č. t. 377 462 139, abychom Vám mohli zaslat Krátká 2, Plzeň (naproti CAN) závaznou přihlášku. (asrb) Pořádá DCHP ve spolupráci s Lékaři bez hranic. (pchg) • Farní charita Aš slaví 15 let
• Čaj o páté Pobočka České alzheimerovské společnosti v Plzni pořádá 3. března od l7 hodin Čaj o páté v Domově pro seniory sv. Jiří, Mohylová 92, Plzeň–Doubravka. Jedná se o chvíle posezení pro rodinné příslušníky pečující o blízké s demencí nebo pro všechny se zájmem o tuto tématiku s MUDr. Vandou Frankovou (alp)
• Nabídka rekondičních a rehabilitačních pobytů Ve spolupráci s bezbariérovým zařízením EXODUS Třemošná organizuje Městská charita Plzeň i v letošním roce oblíbené pobyty za velmi solidní cenu. Za ubytování ve 3– 4 lůžkových pokojích a celodenní stravu zaplatí účastník — držitel průkazu ZTP nebo ZTP/P celkem 2 000,– Kč, ostatní 2 500,– Kč. V ceně je zahrnuta i doprava bezbariérovým autobusem z Plzně do Třemošné a zpět. Rehabilitaci poskytují specializovaní pracovníci nestátního zdravotnického zařízení a lze ji čerpat dvojím způsobem, buď na poukaz od pojišťovny (zdarma) anebo na doporučení lékaře jako samoplátce. Termíny, na které se můžete přihlásit, jsou 17. až 23. května a 18. až 24. října 2009 Pobyt začíná v neděli večeří a končí v sobotu obědem. Svůj zájem sdělte laskavě do konce března A. Srbové, č. t. 731 433 101 nebo na Charitní ošetřovatelskou a pečovatelskou službu
činnosti 28. 3. 2009 oslaví Farní charita Aš 15 let činnosti a 10 let provozu Domova sv. Zdislavy pro matky s dětmi v tísni. Výročí si připomeneme na jednání rady Farní charity ve čtvrtek 26. 3. 2009, Dnem otevřených dveří 27.–28. 3. 2009 a mší sv. v neděli 29. 3. 2009. (šan)
• Fotografie projektu Adopce na dálku na webu Oznamujeme, že je možné prohlédnout si na internetu fotografie, které pořídil dobrovolný pracovník DCHP Pavel Šembera při své cestě po Bolívii a Paraguayi v místech, kde má DCHP svůj projekt Adopce na dálku. Fotografie najdete na adrese http://picasaweb.google.com /adopcenadalkuplzen Není potřeba žádné heslo. Doufáme, že se Vám fotografie budou líbit. (pchg)
• Rekvalifikace v Domově sv. Zdislavy v Plzni V současnosti zahajujeme spolupráci s PhDr. Jarmilou Divišovou,PhD. — jedná se o další vzdělávání maminek na mateřské dovolené, rekvalifikační kurzy — kuchařka, kadeřnice, prodavačka a pečovatelka s možností získat osvědčení a následně lepší uplatnění na trhu práce po skončení mateřské dovolené. Dále se chceme zaměřit na problémy s výchovou dětí jako psychologický konzultant. (št)
Vydává: Diecézní charita Plzeň, Hlavanova 16, 326 00 Plzeň, 377 223 861, 377 221 540 mail:
[email protected], http://www.charita.cz. Vychází měsíčně jako příloha Zpravodaje
plzeňské diecéze, objednávky na:
[email protected] i v elektronické podobě (PDF). 8
