Bezdomovectví: Analytický rámec pro prevenci bezdomovectví, jeho omezování a ochranu

Bezdomovectví: Analytický rámec pro prevenci bezdomovectví, jeho omezování a ochranu

2008

Poděkování Děkujeme kolegům z UNHCR pracujícím v terénu, kteří se podíleli na přípravě tohoto textu a dále kolegům z Oddělení služeb mezinárodní ochrany a Úřadu pro organizační rozvoj a řízení, jejichž odborné znalosti obohatily tento text.

Redakce: Emilie Irwin, Mark Manly © 2008 Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky Všechna práva vyhrazena. Reprodukování a překlad jsou povoleny, pokud je jako zdroj uvedeno UNHCR.

Další informace a kopie jsou k dispozici u: Statelessness Unit Division of International Protection Services Case Postale 2500 1211 Geneva, Switzerland Tento dokument a další informace jsou k dispozici na internetové stránce UNHCR Refworld: http://www.unhcr.org/refworld/statelessness.html a na stránkách UNHCR: www.unhcr.org/statelessness Texty s názvem „Rámec pro analýzu nedostatků v ochraně“ a „Ochrana vnitřně vysídlených osob v důsledku konfliktu: Vyhodnocení pro činnost“ jsou k dispozici na stránkách Refworld: http://www.refworld.org Fotografie na obálce: Žena indického původu, dříve bez státní příslušnosti, sbírá čaj na Srí Lance, UNHCR, G. Amarasinghe, 2007 Fotografie: UNHCR/G. Popovic, 2007 (str. 2), UNHCR/K. McKinsey, 2006 (str. 8), UNHCR/E. Lauwers, 1999 (str. 18), UNHCR/V. Tan, 2008 (str. 24), UNHCR/G. Amarasinghe, 2007 (str. 32), Greg Constantine, 2007, (str. 38), UNHCR/G.M.B. Akash, 2006 (str. 44).

Design, grafická úprava a tisk: Multimedia Design and Production, Mezinárodní školicí středisko Mezinárodní organizace práce, Turín, Itálie

Předmluva Základní lidská práva jsou ze zákona zaručena všem mužům, ženám a dětem bez ohledu na jejich státní příslušnost. Skutečnost je ovšem taková, že miliony lidí po celém světě jsou zbaveny možnosti požívat svá základní lidská práva, jelikož je žádná země nepovažuje za své občany. Utrpení osob bez státní příslušnosti je podceňované a špatně zdokumentované a vyžaduje si mnohem důkladnější a efektivnější řešení. Jelikož osoby bez státní příslušnosti nejsou pokládány za občany žádné země, nemají přístup k právům, která ostatní občané pokládají za samozřejmá. Bezdomovectví často znamená život bez průkazu totožnosti, který propůjčuje právní subjektivitu, a bez práv s tím souvisejících, tj. přístupu k lékařské péči, vzdělání, majetkovým právům a možnosti svobodného pohybu. Dochází k tomu, že nejsou zaregistrována narození a úmrtí, takže tyto osoby jsou z právního hlediska doslova neviditelné: existují, ale právně nejsou uznány. Všeobecná deklarace lidských práv již před šedesáti lety potvrdila, že každý člověk má právo na státní příslušnost. Oblast ochrany a omezování vzniku bezdomovectví podporují i další dva mezinárodní nástroje, které byly od té doby vyhlášeny: Úmluva z roku 1954 o právním postavení osob bez státní příslušnosti a Úmluva z roku 1961 o omezování případů bezdomovectví. Tyto úmluvy nebyly dosud ratifikovány všemi smluvními stranami, což vyvolává velké obavy. Důvody tkví částečně i v nedostatečném pochopení rozsahu tohoto problému a závažnosti jeho následků, takže i v případech, kdy se těmto otázkám věnuje pozornost, nezřídka převažuje hledisko suverenity. Tato příručka by měl pomoci ve všech uvedených ohledech. Jejím záměrem je napomoci signatářským státům, UNHCR a jeho partnerským organizacím lépe pochopit příčiny bezdomovectví, jeho následky a potřebu ochrany dotčených osob. Rovněž by měla být jakýmsi stimulem pro kreativní přístup k minimalizaci rizik v určitých situacích a vytvoření strategií pro progresivní a skutečné omezování příčin vzniku bezdomovectví, jakož i naplňování potřeb osob bez státní příslušnosti a hájení jejich práv. Prevence a omezování případů bezdomovectví a ochrana osob bez státní příslušnosti sice patří výslovně do mandátu UNHCR, ale efektivní řešení vyžaduje spolupráci s jednotlivými státy, partnerskými organizacemi a osobami, které se nacházejí v největším nebezpečí. Tato příručka je dalším z řady příspěvků k tomuto kolektivnímu úsilí. Erika Feller Asistentka Vysokého komisaře – ochrana Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky

iii

Analýza nedostatků: příručka pro uživatele Tato publikace si klade za cíl napomoci při prevenci a omezování vzniku bezdomovectví a při ochraně osob bez státní příslušnosti tím, že poskytne rámec pro analýzu situací, v nichž se osoby ocitají bez státní příslušnosti, anebo jim taková situace hrozí. Rámec identifikuje příčiny bezdomovectví, překážky v získávání státního občanství a rizika, jimž čelí osoby bez státní příslušnosti, a dále upozorňuje na možnosti všech zainteresovaných stran vedoucí k minimalizaci těchto rizik. Identifikace rizik a příčin vzniku bezdomovectví a nedostatků v ochraně osob bez státní příslušnosti je prvním nezbytným krokem při stanovování priorit a tvorbě opatření, která zajistí požívání všech lidských práv včetně práva na státní příslušnost. Analýza nedostatků by měla komplexně zmapovat nedostatky v zákonech o státní příslušnosti a související praxi stejně jako nenaplněné potřeby v této oblasti. Měla by posloužit jako základ pro kolektivní vytváření krátkodobých a dlouhodobých strategií, které jednotlivým státům pomohou při prevenci a omezování vzniku bezdomovectví a zajištění práv osob bez státní příslušnosti.

Hlavní zaměření analýzy: letmý pohled na státní občanství a bezdomovectví Státní příslušnost1 je právní vztah mezi státem a jednotlivcem. Jako bezdomovectví se označuje situace, kdy příslušná osoba není žádným státem v souladu s jeho vnitrostátním právním řádem považována za jeho státního příslušníka. Tato definice popisuje určitý typ bezdomovectví charakterizovaný právní absencí státní příslušnosti, známý také jako bezdomovectví de iure2. Problém bezdomovectví je však mnohem širší a zahrnuje i osoby, které formálně mají státní příslušnost, ale přesto se ocitly v situaci podobné bezdomovectví, jelikož jejich občanství není účinné. V této souvislosti se používá pojem bezdomovectví de facto. Státní příslušnost umožňuje požívání všech lidských práv a je naprosto zásadní pro plné zapojení do života společnosti. Poskytuje osobám politická práva, možnost získat cestovní pas a využívat jej při cestování, a neomezené právo vstoupit do své země a žít v ní. Z tohoto důvodu řada mezinárodních dohod a rezolucí zdůrazňuje jeden základní princip: vzniku bezdomovectví je třeba zabránit.

1 V tomto textu jsou pojmy „státní příslušnost“ a „občanství“ používány jako synonyma. 2 Podrobnější vysvětlení problematiky obsažené v této kapitole naleznou uživatelé v dokumentu UNHCR/Meziparlamentní unie Handbook for Parliamentarians: Nationality and Statelessness (Příručka pro poslance: státní příslušnost a bezdomovectví) dostupném na internetové adrese www.unhcr.org/statelessness, resp. www.unhcr.cz/ochrana/?cid=146.

iv

Prvním krokem při řešení problému absence státní příslušnosti je identifikace osob bez státní příslušnosti, určení příčin, které vedly k jejich současné situaci, a pochopení souvislosti mezi právním, institucionálním a politickým rámcem, příčinami a možným řešením. Nejlepším způsobem řešení problematiky bezdomovectví je prevence. Za prevenci vzniku tohoto postavení nesou hlavní odpovědnost jednotlivé státy, jelikož určují, jakým způsobem lze státní příslušnost nabýt, změnit nebo pozbýt. Když stát určuje, které osoby jsou jeho státními příslušníky, musí jednat v mezích mezinárodního práva. Mezinárodní právní normy doporučují, aby státy přijaly do své právní úpravy občanství záruky bránící vzniku bezdomovectví, ať už při narození, nebo později. Mezinárodní smlouvy o lidských právech obsahují řadu záruk, ovšem nejkomplexnější soubor norem v této oblasti je upraven v Úmluvě z roku 1961 o omezování případů bezdomovectví. Tato úmluva například stanoví, že by děti měly získat státní příslušnost státu, ve kterém se narodily, pokud by se jinak staly osobami bez státní příslušnosti, že člověk se nemůže zříci své státní příslušnosti, pokud již nezískal jinou, a že nesmí být zbaven státní příslušnosti z diskriminačních důvodů. I přes vynaložené úsilí však stále dochází k tomu, že lidé nemají státní příslušnost. Často se tak stává při sukcesi států nebo při migraci. Výkonný výbor UNHCR proto zdůrazňuje, že jednotlivé státy musí přijmout opatření zaměřená na omezování počtu případů bezdomovectví, to znamená identifikovat trvalá řešení pro osoby, které se v takovém postavení již nacházejí. Omezení bezdomovectví vyžaduje v jednotlivých státech formální, právní integraci, jíž se dosahuje potvrzením či udělením státní příslušnosti, a zapojení do sociálních a ekonomických struktur. Do okamžiku získání státní příslušnosti musí mít osoby bez státní příslušnosti přístup k hospodářským, sociálním, kulturním a občanským právům. Úmluva z roku 1954 o právním postavení osob bez státní příslušnosti stanovuje rámec ochrany těchto osob, který je dále doplněn mezinárodním právem lidských práv. Problematika identifikace (či mapování) bezdomovectví je zpracována v kapitole 1 této příručky s názvem Příznivé podmínky ochrany. Prevenci a omezování vzniku bezdomovectví je věnována kapitola 2. Problematika související s ochranou osob bez státní příslušnosti je obsahem následujících čtyř kapitol: kapitola 3 se zabývá spravedlivým řízením při ochraně a dokumenty, kapitola 4 se soustřeďuje na bezpečí před násilím a vykořisťováním, kapitola 5 se věnuje základním potřebám a službám a kapitola 6 zpracovává oblast zapojení do komunity, samosprávy a soběstačnosti.

v

Základní standardy Tato příručka vychází ze specializovaných standardů týkajících se bezdomovectví a mezinárodního práva lidských práv. Jak je zmíněno výše, existují dva dokumenty OSN, které se přímo zabývají problematikou osob bez státní příslušnosti: Úmluva z roku 1954 o právním postavení osob bez státní příslušnosti, která se zaměřuje na důsledky tohoto stavu, a Úmluva z roku 1961 o omezování případů bezdomovectví, která usiluje o prevenci výskytu tohoto jevu. Stále větší počet států se stává signatářem těchto dokumentů a v praxi uznává práva a povinnosti v nich obsažené. Příručka rovněž zohledňuje všeobecné standardy mezinárodního práva lidských práv, včetně standardů regionálních. Tyto standardy lze aplikovat jak na státní občany, tak na osoby bez státní příslušnosti. Navíc obsahují řadu záruk zaměřených právě proti vzniku bezdomovectví. Příručka dále cituje podrobnou směrnici o bezdomovectví, která je součástí závěrů Výkonného výboru Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (ExCom). Odkazy na tyto standardy nejsou obsaženy přímo v textu, a tudíž doporučujeme uživatelům, aby využili přílohy, kde jsou oficiální zdroje a směrnice citovány.

Metodologie Příručka využívá metodologii otázek zaměřených na základní problémy vznikající v souvislosti s bezdomovectvím. Tyto otázky jsou formulovány tak, aby pomohly určit, do jaké míry jsou respektovány standardy mezinárodního práva související s prevencí a omezováním bezdomovectví a ochranou osob bez státní příslušnosti. Pokud praxe zaostává za mezinárodními standardy, je ochrana před bezdomovectvím nedostatečná. Kromě identifikace těchto nedostatků by měla příručka při jejich řešení rovněž osvětlit funkce národních a místních úřadů, dalších zúčastněných stran a samotných komunit bez státní příslušnosti. Jen tak může vzniknout základ pro identifikaci podpory, která je nutná pro prevenci a omezení rizik bezdomovectví.

Kdy je třeba příručka použít První krok k efektivnímu řešení problematiky bezdomovectví je zevrubné pochopení podstaty problému, který je často velice složitý a týká se velkého počtu osob. Efektivní řešení vyžaduje uplatnění standardů vymezených mezinárodním právem. Mnoho problémů má nadnárodní charakter, takže je třeba, aby se do úsilí o řešení bezdomovectví zapojilo více různých stran a aby si všechny tyto strany uvědomily nedostatky v ochraně, kterými je třeba se zabývat. K těmto stranám patří jednotlivé státy, osoby bez státní příslušnosti, organizace občanské společnosti, úřady Organizace spojených národů včetně UNHCR, UNICEF, OHCHR, UNFPA a UNDP, a další mezinárodní organizace. Tento materiál může využít kdokoli, kdo se zabývá prevencí a omezováním bezdomovectví a ochranou osob bez státní příslušnosti. vi

Zkušenosti UNHCR a jeho partnerů ukazují, že analýza nedostatků v ochraně je nejkonstruktivnější, pokud se vztahuje na proces plánování, vytváření programu a formulování strategie. Poznatky plynoucí z analýzy nedostatků by měly tvořit základ konzultací mezi všemi zúčastněnými stranami v oblasti problémů a funkcí při řešení bezdomovectví a posilování požívání práv. V UNHCR lze tento materiál využít pro zpracování hodnocení týkajících se bezdomovectví jako části plánovacího cyklu. Jeho cílem je umožnit analýzu dané problematiky a příčin vzniku bezdomovectví. Výsledky analýzy nedostatků mohou využít multifunkční týmy ve všech kancelářích UNHCR, které se zabývají potřebami osob bez státní příslušnosti a osob, jimž toto postavení hrozí, v rámci procesu Vyhodnocení celosvětových potřeb. Při spolupráci s partnery by UNHCR mělo mapovat všechny potřeby, definovat odpovědnost za jejich řešení a určit prioritní opatření pro jejich řešení. Kromě toho, že analýza nedostatků hraje hlavní roli při plánování kroků pro řešení problematiky bezdomovectví, je velmi dobře uzpůsobená i pro pravidelné hodnocení a monitorování situace v této oblasti. Přírušku lze tudíž využít také jako součást trvalého procesu posuzování, plánování, monitorování a vyhodnocování.

Jak Příručku používat Příručka není nástrojem pro získávání statistických údajů, ani náhradou za stávající mezinárodní standardy či směrnice UNHCR pro prevenci a omezování bezdomovectví a ochranu osob bez státní příslušnosti. Spíše slouží jako nástroj pro kompletaci dostupných písemných informací, jako jsou výroční zprávy, monitorovací zprávy a právní informace. Zúčastněné hodnocení Osoby bez státní příslušnosti jsou často vyloučeny z rozhodování, které se jich týká, a bývá omezena jejich účast ve všech sférách hospodářského, společenského a kulturního života. Komplexní analýza příčin a následků bezdomovectví by tudíž měla vycházet z zúčastněného hodnocení prováděného společně s těmito osobami, které určí konkrétní rizika v oblasti ochrany a zjistí možnosti těchto osob a širší komunity při hledání řešení.

vii

Cílené rozhovory se skupinami žen, mužů, chlapců a dívek bez státní příslušnosti včetně osob se zvláštními potřebami zajistí, že při hodnocení budou zohledněny jejich různé zájmy. Výsledky rovněž přispějí k identifikaci nedostatků v ochraně a nalezení jejich vhodného řešení. Pohovory s příslušnými úřady, nevládními a mezinárodními organizacemi Efektivní strategie zaměřené na prevenci a omezování bezdomovectví a zajištění všech obecně uznávaných lidských práv závisí na pozitivním zapojení místních a národních úřadů, organizací občanské společnosti stejně jako UNHCR a dalších mezinárodních organizací, např. UNICEF, OHCHR, UNFPA a UNDP. Jelikož tato přírůčka a výsledné analýzy mají ukázat názory a možnosti zúčastněných stran, jejich příspěvek je pro celkový pohled nesmírně důležitý. Jejich účast od samého počátku hodnocení pomůže posílit spolupráci, rozvinout možnosti a zabývat se nedostatky.

Prezentace analýzy Analýza nedostatků může být prezentována formou zprávy členěné na kapitoly a podkapitoly, jejichž názvy lze převzít z této příručky. Otázky obsažené v příručkce by měly sloužit jako vodítko pro hodnocení a analýzu příslušných otázek. Krátké věty, jednoduchý jazyk a stručné odstavce stejně jako maximálně 25stránkový rozsah zprávy usnadní její čtení a nejlépe poslouží jejímu účelu: zajistit, aby se stala hlavním citovaným dokumentem při stanovování priorit v oblasti nedostatků a vytváření strategií pro jejich odstranění.

Užitečné pomocné texty Příloha této příručky obsahuje tyto užitečné texty: > Odkazy na příslušné právní nástroje, standardy a směrnice, řazené dle názvů kapitol a podkapitol příručky. > Závěr Výkonného výboru (ExCom)(č. 106 (LVII) - 2006) o identifikaci, prevenci a omezování bezdomovectví a ochraně osob bez státní příslušnosti v plném znění. > Související výňatky z nástrojů na ochranu lidských práv a obecné komentáře a doporučení k úmluvám OSN o lidských právech. Další informace jsou k dispozici na internetové stránce UNHCR: www.unhcr.org/statelessness

Seznam zkratek Úmluva z roku 1951

Úmluva o právním postavení uprchlíků, 1951

Úmluva z roku 1954

Úmluva o právním postavení osob bez státní příslušnosti, 1954

Úmluva z roku 1961

Úmluva o omezování případů bezdomovectví, 1961

AIDS

syndrom získaného selhání imunity

CAT

Úmluva proti mučení, 1984

CEDAW

Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen, 1979 / Výbor pro odstranění diskriminace žen

CERD

Výbor pro odstranění rasové diskriminace

CESCR

Výbor pro hospodářská, sociální a kulturní práva

CRC

Úmluva o právech dítěte, 1989 / Výbor pro práva dítěte

ExCom

Výkonný výbor Úřadu Vysokého komisaře OSN

HIV

virus lidské imunodeficience

MVČK

Mezinárodní výbor Červeného kříže

ICCPR

Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, 1966

ICERD

Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace, 1965

ix

ICESCR

Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, 1966

NGO

nevládní organizace

SGN

sexuální a genderově podmíněné násilí

UDHR

Všeobecná deklarace lidských práv, 1948

OSN

Organizace spojených národů

UNHCR

Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky

Obsah 1. Příznivé podmínky ochrany

2

2. Prevence a omezování bezdomovectví

8

3. Spravedlivé postupy při ochraně a doklady

18

4. Bezpečí před násilím a vykořisťováním

24

5. Základní potřeby a základní služby

32

6. Zapojení do komunity, samospráva, soběstačnost

38

Přílohy Vybrané zdroje a směrnice Závěr Výkonného výboru č. 106

46 76

Výňatky z vybraných všeobecných a regionálních nástrojů lidských práv týkající se státní příslušnosti a bezdomovectví 81 Výňatky z vybraných obecných připomínek a doporučení smluvních orgánů OSN v oblasti lidských práv souvisejících se státní příslušností a bezdomovectvím 87

1

Hadzi (uprostřed v červených šortkách) a Maksum (v šedých šortkách) s kamarády. Oba chlapci nebyli při narození zapsáni do matriky a neměli žádný doklad totožnosti, ani osvědčení o státní příslušnosti. Nyní jsou díky programu právní pomoci UNHCR uznáni za státní příslušníky Srbska.

1. Příznivé podmínky ochrany

Příznivými podmínkami ochrany se rozumí situace, kdy: jsou známy příčiny a demografické údaje o bezdomovectví; právní a administrativní rámec obsahuje mechanismy pro omezování a prevenci případů bezdomovectví; práva osob bez státní příslušnosti jsou uznána ve vnitrostátním právu; funkce správních orgánů související s dohledem nad záležitostmi osob bez státní příslušnosti jsou odpovídající; problematikou ochrany se zabývají všechny zúčastněné strany společně; je podporován pozitivní přístup k osobám bez státní příslušnosti a potřeby a potenciální přínos osob bez státní příslušnosti jsou uznávány a tvoří součást národních i regionálních rozvojových strategií. 1.1 Demografický profil > Stručně popište populaci osob bez státní příslušnosti 3. Uveďte informace o: osobách bez státní příslušnosti de iure či de facto včetně osob, u nichž nebyla státní příslušnost určena nebo u nichž je určení státní příslušnosti obtížné, důvodech bezdomovectví, době trvání bezdomovectví, demografickém a sociálně-ekonomickém profilu rozčleněném podle věku, pohlaví, náboženství, politického či jiného přesvědčení, národnostního nebo sociálního původu, spojení s národnostní, náboženskou nebo jazykovou menšinou, majetku, narození aj., místu pobytu v dané zemi. > Stručně popište typ údajů či informací, které jsou v dané zemi k dispozici o populaci bez státní příslušnosti (např. sčítání lidu či údaje z matriky, oficiální zprávy, vědecký výzkum či studie organizací, jako je UNHCR, nebo nevládních organizací). > Zahrnuje sčítání lidu či jiné demografické průzkumy i osoby bez státní příslušnosti? Pokud ano, jsou údaje spolehlivé? Pokud ne, existují jiné zdroje spolehlivých údajů? Pokud ne, proč? > Je pobyt osob bez státní příslušnosti (včetně osob bez státní příslušnosti de iure i de facto a osob, u nichž je určení státní příslušnosti obtížné) v zemi jejich obvyklého pobytu zákonný? Existují rozdíly v zacházení s některými konkrétními kategoriemi osob bez státní příslušnosti? > Existují nějaké významné politické vývojové trendy, které by mohly mít v budoucnu dopad na státní občanství, případně na vznik bezdomovectví?

3 Poznámka k terminologii: s výjimkou případů, kde je uvedeno jinak, je v tomto textu pojem „osoba bez státní příslušnosti“ používán pro označení osob, které jsou bez státní příslušnosti de iure nebo de facto, včetně osob, u nichž nebyla státní příslušnost určena nebo u nichž je určení státní příslušnosti obtížné. 4


1.2 Identifikace bezdomovectví > Byly učiněny nějaké kroky pro identifikaci populace bez státní příslušnosti a populace, u níž nebylo zjištěno státní občanství? Pokud ano: Kdo identifikaci provádí? Je identifikace propojena s ostatními postupy a programy, např. se systémem registrace novorozenců či voličů, případně se sčítáním lidu a dalšími průzkumy? Jsou systematicky a individuálně identifikovány všechny osoby bez státní příslušnosti? Jsou v rámci identifikace stanovena rizika vzniku bezdomovectví? > Jak se identifikace provádí? Byl v dané zemi proveden průzkum bezdomovectví, který by stanovil velikost populace bez státní příslušnosti, příčiny bezdomovectví, problémy osob bez státní příslušnosti v oblasti ochrany, atd.? Jsou shromažďovány základní údaje včetně jména, data narození, pohlaví, rodinného stavu a dětí? Jsou pokryty příčiny bezdomovectví a sociálně-ekonomická situace? [Pozn.: sociálně-ekonomickou situací se podrobněji zabývají kapitoly 5 a 6.] Dochází mezi příslušnými národními a mezinárodními subjekty k výměně statistických údajů  a dalších souvisejících informací? > Existují překážky efektivní identifikace? 1.3 Mezinárodní a regionální nástroje > Je příslušný stát smluvní stranou Úmluvy z roku 1954 o právním postavení osob bez státní příslušnosti? Pokud ne, vysvětlete proč. Pokud ano, uveďte případné výhrady. > Je příslušný stát smluvní stranou Úmluvy z roku 1961 o omezování případů bezdomovectví? Všeobecná deklarace lidských práv, Pokud ne, vysvětlete proč. článek 15 Pokud ano, uveďte případné výhrady. 1. Každý má právo na státní příslušnost. > Je příslušný stát smluvní stranou dalších mezinárodních nebo regionálních nástrojů 2. Nikdo nesmí být svévolně zbaven své souvisejících se státním občanstvím státní příslušnosti ani práva svou státní a bezdomovectvím? příslušnost změnit. Vysvětlete případné výhrady. Byly tyto úmluvy a nástroje začleněny do vnitrostátní úpravy?

Příznivé podmínky ochrany

5

> Proběhlo jednání o přistoupení k příslušným úmluvám anebo zrušení výhrad s ohledem na problematiku bezdomovectví? Pokud ano, kdo ho provedl? Jaké jsou překážky ratifikace úmluv/ přistoupení k úmluvám? Jaké jsou překážky zrušení výhrad? 1.4 Národní právní rámec > Stručně popište základní legislativu a nejdůležitější politická prohlášení, která mají vliv na prevenci a omezování bezdomovectví a ochranu osob bez státní příslušnosti. [Pozn.: podrobnější údaje o prevenci a omezování budete vyplňovat v kapitole 2.] 1.5 Vymezení pojmu „osoba bez státní příslušnosti“ > Obsahuje vnitrostátní legislativa definici pojmu „osoba bez státní příslušnosti“? Pokud ano, popište rozdíly mezi touto definicí a tím, jak je tento pojem vymezen v článku 1 Úmluvy z roku 1954. 1.6 Národní administrativní rámec > Identifikujte instituce státní správy odpovědné za prevenci a omezování bezdomovectví a ochranu práv osob bez státní příslušnosti. Stručně popište nedostatky při výkonu této působnosti. [Pozn.: podrobnější údaje o prevenci a omezování budete vyplňovat v kapitole 2.] 1.7 Partnerství > Existuje partnerství mezi národními orgány, dárcovskými zeměmi, UNHCR, dalšími úřady OSN, nevládními organizacemi, občanskou společností a osobami bez státní příslušnosti posilující práci s osobami bez státní příslušnosti? Kdo je do něho zapojen? Jaké jsou důvody a zájmy těchto partnerství? Do jaké míry se aktivně zapojují do společného posuzování, plánování, obhajoby a vyhodnocení?

6


1.8 Vztahy mezi vládou a UNHCR > Obrací se vláda na UNHCR s žádostí o konzultaci při vytváření vnitrostátní legislativy a dalších předpisů týkajících se problematiky bezdomovectví a souvisejících administrativních postupů? 1.9 Národní a regionální rozvojová politika > Jsou osoby bez státní příslušnosti a osoby, které teprve nedávno získaly či znovu získaly státní občanství, začleněny do regionální nebo státní strategie pro omezování chudoby, případně jsou touto strategií ovlivněny? > Zahrnuje stávající rozvojová politika i komunity bez státní příslušnosti a osoby, které získaly či znovu získaly státní občanství teprve v nedávné době?

Globální strategické cíle UNHCR pro období 2007 – 2009 Cíl 2: Podporovat vlády při rozvoji a udržování režimu mezinárodní ochrany včetně jeho realizace na národní úrovni, a to především s přihlédnutím k: […] 2.3.Efektivnějšímu bezdomovectví.

řešení

problematiky

1.10 Postoj veřejnosti k osobám bez státní příslušnosti > Jak jsou osoby bez státní příslušnosti vnímány ostatními skupinami obyvatelstva? > Je s některými konkrétními skupinami osob bez státní příslušnosti nakládáno jinak z důvodu jejich pohlaví, věku, náboženství, národnosti, politického či jiného přesvědčení, národnostního či sociálního původu, spojení s etnickou, náboženskou či jazykovou menšinou, majetku, narození či jiného postavení? > Je veřejnost dobře informována o problematice bezdomovectví? > Jsou k dispozici informační programy podporující pochopení situace osob bez státní příslušnosti a napomáhající k jejich integraci (např. pro školy a sdělovací prostředky)?

Příznivé podmínky ochrany

7

Uprchlík Su Mai, dříve bez státní příslušnosti, kterému je dle jeho vlastních slov 100 let, se svou dcerou a vnučkou. Přeje si získat vietnamské občanství, aby mohl dostat pas a legálně cestovat.

8

2. Prevence a omezování bezdomovectví

Řešení problému bezdomovectví zahrnuje jednak reakci na stávající situaci a jednak prevenci vzniku nových případů. Strategie prevence a omezování případů bezdomovectví vycházejí z pochopení jejich hlavních příčin a uznání rizik, jimž čelí konkrétní jednotlivci a skupiny stejně jako širší populace. „Prevence“ zahrnuje identifikaci vnitrostátních zákonů a postupů, které mohou vést ke vzniku bezdomovectví, a zavedení konkrétních preventivních opatření proti výskytu tohoto jevu u všech generací obyvatelstva. „Omezování“ vyžaduje hledání trvalých řešení pro osoby bez státní příslušnosti, a to prostřednictvím nabývání, opětovného nabývání či potvrzení státního občanství. Patří sem i zajištění dokladů totožnosti a podpora úplného sociálního a hospodářského začlenění, díky němuž nabývá státní příslušnost plné účinnosti. 2.1 Komplexní strategie pro prevenci a omezování případů bezdomovectví > Existuje národní politika prevence a omezování případů bezdomovectví? Pokud ne, je obhajováno prosazování prevence a omezování případů bezdomovectví?  Jakou podporu potřebují úřady, aby mohly vytvářet zákony, politiku a postupy pro prevenci a omezování případů bezdomovectví? Uvažuje se o vytvoření nové vnitrostátní legislativy a pokud ano, zajišťuje tato legislativa, aby nevznikaly případy bezdomovectví? Nabízí řešení pro stávající případy? Je do úsilí o řešení problému bezdomovectví zapojen některý z těchto subjektů:   jiné země v regionu,   dárcovské země,   regionální organizace,   agentury OSN, zejména UNICEF, UNFPA, OHCHR, UNDP a UNESCO, případně jiné mezinárodní organizace? Do jaké míry je UNHCR zapojeno do aktivit zmíněných subjektů souvisejících s problematikou bezdomovectví? Prevence bezdomovectví 2.2 Získání státního občanství > Stručně popište vnitrostátní legislativu upravující nabytí státního občanství narozením. Zejména uveďte ustanovení pro získání státní příslušnosti při narození dle původu (ius sanguinis) a dle místa (ius soli).

10


> Existuje nějaké opatření pro udělování státního Úmluva z roku 1961 o omezování případů občanství: nalezencům, bezdomovectví, článek 1, odst. 1  dětem narozeným na území této země, které Státy, které jsou smluvní stranou této Úmluvy,, by byly jinak bez státní příslušnosti? udělí své občanství osobě, jež se narodila na  Je v takových případech státní občanství jejich území a v opačném případě by se stala udělováno automaticky při narození nebo osobou bez státní příslušnosti. [...] následně po předložení žádosti (případně obojí)? Pokud se uděluje teprve na základě žádosti, jaké se uplatňují podmínky: dětem narozeným v zahraničí státním příslušníkům, které by jinak byly bez státní příslušnosti? Je v takových případech státní občanství udělováno automaticky při narození nebo následně po předložení žádosti (případně obojí)? Pokud se uděluje teprve na základě žádosti, za jakých podmínek? > Vztahují se na děti narozené na lodích, v letadlech nebo jinde během přepravy ustanovení o získání státní příslušnosti podle místa narození? 2.3 Nedostatky v zákonech o státním občanství mající za následek bezdomovectví Nabytí > Mají ženy a muži stejná práva “předat“ své státní občanství dětem narozeným v dané zemi nebo mimo ni? > Mají děti narozené mimo manželství stejná práva na získání státní příslušnosti jako děti narozené v manželství? Zřeknutí se > Umožňuje vnitrostátní legislativa daného státu dobrovolně se zřeknout státního občanství? Pokud ano: Je zřeknutí se podmíněno získáním jiného občanství nebo formálním ujištěním od jiného státu, že udělí státní občanství? Co se stane, pokud je zřeknutí se státní příslušnosti umožněno na základě očekávání, že příslušná osoba získá jinou státní příslušnost, ale tato jí nakonec udělena není? Ztráta a odejmutí > Ztrácejí ženy automaticky státní příslušnost, pokud se provdají za cizího státního příslušníka? Ztrácejí ženy automaticky příslušnost státu svého manžela v případě rozvodu, úmrtí manžela nebo změny jeho státní příslušnosti?

Prevence a omezování bezdomovectví

11

Závěr Výkonného výboru č. 78, písm. b) Vyzývá smluvní státy, aby přijaly legislativu o státní příslušnosti za účelem omezování případů bezdomovectví a v souladu se základními zásadami mezinárodního práva, zejména aby zabránily svévolnému zbavování státní příslušnosti a odstranily ustanovení, která umožňují zřeknutí se státní příslušnosti bez předchozího získání jiné státní příslušnosti;

> Vede dlouhodobý pobyt v zahraničí ke ztrátě státní příslušnosti? Pokud ano:  Za jakých podmínek k ní dochází? > Vede nesplnění povinné vojenské nebo civilní služby, případně dezerce, k odejmutí státního občanství? > Umožňují zákony dané země odejmutí státní příslušnosti na základě uvedení v omyl či podvodu? Pokud ano: Existuje omezení, kdy již nelze státní příslušnost odejmout? Bere se v úvahu závažnost daného skutku uvedení v omyl či podvodu? Berou se v úvahu další okolnosti včetně vazeb na příslušnou zemi (např. délka pobytu, narození v této zemi)? > Vede odejmutí státní příslušnosti rodiči k odejmutí téže státní příslušnosti jeho dětem? Pokud ano: Existují nějaké záruky proti vzniku bezdomovectví?

> Může jednotlivec ztratit státní příslušnost nebo jí být zbaven za jiných než výše zmíněných okolností? Pokud ano:  Za jakých okolností? Je s lidmi, kteří získali státní příslušnost narozením, a s těmi, kteří ji získali jinak, nakládáno stejně? Obecné > Existují v zákonech o státním občanství jiná ustanovení, která diskriminují nebo mají diskriminační účinek či zbavují skupiny nebo jednotlivce státního občanství nebo jim je odepírají (z důvodu rasy, barvy pleti, jazyka, náboženského, politického či jiného přesvědčení, národnosti, sociálního původu, majetku, narození nebo jiného stavu)? > Existují jiné nedostatky v zákonech, které vedou nebo by mohly vést ke vzniku bezdomovectví? > Jsou ustanovení zákonů o státním občanství nebo ústavy v rozporu s jinou související legislativou, čímž dochází ke vzniku bezdomovectví? 2.4 Administrativní postupy, které mohou vést ke vzniku bezdomovectví > Existují administrativní či jiné postupy, které vedou nebo by mohly vést k bezdomovectví?

12


Existují postupy související se získáním, ztrátou, odejmutím či změnou státní příslušnosti a potvrzením či prokázáním státní příslušnosti, které: mají písemnou formu a jsou zveřejněny, se provádějí efektivně v přijatelném časovém rámci, jsou finančně dostupné a pokud ne, existuje možnost prominutí poplatků? > Je právní pomoc k dispozici osobám, které ji potřebují? > Existují diskriminační praktiky, které mohou vést ke vzniku bezdomovectví?

>

2.5 Registrace při narození > Kolik procent dětí ve věku do 5 let je podle odhadů zaregistrováno při narození? > Existují zavedené domácí postupy pro registraci při narození? > Vyžadují vnitrostátní právní úprava, aby rodiče registrovali všechny děti bezprostředně po narození? Je povinnost registrace při narození všeobecně známa? Je registrace při narození časově omezena? Pokud ano: Jaké postupy, pokud existují, platí pro registraci v pozdější době? > Je registrace při narození bezplatná? Pokud ano: Uveďte, zda se po uplynutí určitého časového období hradí nějaké poplatky.

Úmluva o právech dítěte, článek 7 1. Každé dítě je registrováno ihned po narození a má od narození právo na jméno, právo na státní příslušnost, a pokud je to možné, právo znát své rodiče a právo na jejich péči. 2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečují provádění těchto práv v souladu se svým vnitrostátním zákonodárstvím a v souladu se svými závazky vyplývajícími z mezinárodněprávních dokumentů v této oblasti se zvláštním důrazem na to, aby dítě nezůstalo bez státní příslušnosti.

> Mohou rodiče registrovat své děti při narození, pokud v zemi pobývají nezákonně nebo nemají platné doklady totožnosti? > Jsou zařízení pro registraci fyzicky dostupná celé populaci? Je registrace při narození prováděna automaticky v nemocnicích, případně porodními asistentkami, nebo prostřednictvím mobilní registrace? Pokud nejsou všechny děti narozené na daném území registrovány při narození, vyvíjí vláda anebo další subjekty úsilí, aby k registraci při narození mělo přístup více dětí? > Jaké údaje se při registraci poskytují (např. jméno, pohlaví, datum narození, místo narození, jména rodičů, státní příslušnost rodičů, adresa, jméno a podpis matrikáře)?


13

Pokud

úřady uvedou státní příslušnost dítěte v matrice, jak tuto státní příslušnost určí (např. na základě prohlášení rodičů, pasu nebo osvědčení o státním občanství rodiče)? Pokud úřady uvedou státní příslušnost rodiče v matrice, jak určí státní příslušnost rodiče (např. na základě jeho prohlášení, pasu, osvědčení o státním občanství)?

>

Je dětem vydáván rodný list? Pokud ne: Vydávají nemocnice dítěti při narození nějaký doklad? Vydávají v případě domácího porodu porodní asistentky osvědčení o narození? Existují jiné formy osvědčení o narození?

2.6 Bezdomovectví jako hlavní příčina pohybu uprchlíků

> Vede existence nebo vznik případů bezdomovectví k pohybu uprchlíků? 2.7 Prevence bezdomovectví v kontextu migrace Migranti ze zahraničí nacházející se v zemi, kde se provádí analýza > Mají národní úřady k dispozici postupy na pomoc migrantům, kteří mají problémy s určením totožnosti včetně státní příslušnosti (např. migranti, kteří nemají cestovní doklady ani jiné průkazy totožnosti)? > Snaží se národní úřady o aktivní spolupráci s ostatními zeměmi při ověřování státní příslušnosti migrantů? Migranti ze země, kde se provádí analýza, nacházející se v zahraničí > Spolupracují národní úřady s ostatními zeměmi při ověřování totožnosti osob nacházejících se v zahraničí, které by mohly být jejich státními příslušníky? Pokud ano: Existuje politika pomoci těmto osobám při výkonu jejich práv vyplývajících ze státní příslušnosti včetně práva získat cestovní pas a práva na návrat? > Je právo na návrat nebo právo na získání cestovního pasu odpíráno některým kategoriím státních příslušníků nacházejících se v zahraničí?

2.8 Prevence bezdomovectví při sukcesi států

> Došlo-li nedávno k sukcesi států,4 jaká kritéria se používají pro přiznání státní příslušnosti populaci, jíž se to týká?

4 Komise pro mezinárodní právo ve svém Návrhu článků o státní příslušnosti fyzických osob ve vztahu k sukcesi států (příloha k rezoluci Valného shromáždění OSN č. 55/153) definuje sukcesi států takto: „‘Sukcese států‘ znamená nahrazení jednoho státu druhým v odpovědnosti za mezinárodní vztahy území“.

14


Je

všem osobám, které mají náležitý vztah k státu, udělena státní příslušnost následnického státu, pokud by jinak zůstaly bez státní příslušnosti (takovým vztahem může být obvyklý pobyt, narození na území státu, právní vztah k územní jednotce původního státu či jiná kritéria)? Může si osoba ponechat státní příslušnost původního státu, pokud by jinak zůstala bez státní příslušnosti? > Pokud má dojít k sukcesi států, jsou přijímána opatření na eliminaci rizika vzniku bezdomovectví včetně úpravy zákona o státním občanství, vyjednání dohod o státní příslušnosti a registraci a dokumentaci osob, které nejsou zapsány v matrice?

2.9 Dobrovolný návrat uprchlíků Ostatní aspekty dobrovolného návratu jsou uvedeny v Rámci pro analýzu nedostatků v ochraně uprchlíků.

> Existují právní, politické či administrativní důvody či postupy, které by mohly vést k tomu, že uprchlíci ztratí svou státní příslušnost, nebo k tomu, že dětem uprchlíků nebude přiznána státní příslušnost jejich rodičů? > Potvrzují stávající tripartitní dohody mezi vládami a UNHCR státní příslušnost navrátilců a jejich dětí narozených v zahraničí? Umožňují zjednodušenou naturalizaci zahraniční manželky/manžela? > Čelí navrátilci překážkám při opětovné integraci proto, že je zpochybněna jejich státní příslušnost, nebo proto, že byli dříve bez státní příslušnosti?

> > >

Je návrat monitorován, aby mohly být problémy vyhodnoceny a řešeny? Obnoví se v místě původu práva na získání občanských dokladů? Mají k nim navrátilci v praxi přístup?

2.10 Omezování bezdomovectví Obecně Kolik osob bez státní příslušnosti získalo občanství v minulém roce? Existují zvláštní opatření pro řešení vleklých případů bezdomovectví (např. návrhy na změnu legislativy, informační kampaně o postupech, mobilní kampaně zaměřené na problematiku státního občanství)?

> >

Naturalizace > Stručně popište postupy a podmínky naturalizace osob bez státní příslušnosti.

>

Umožňuje zákon o státním občanství zjednodušenou naturalizaci osob bez státní příslušnosti?


15

>

Pokud ano, týká se zjednodušení naturalizace: zkrácení délky trvání pobytu jako podmínky naturalizace, Jsou práva pobytu udělená osobám bez státní příslušnosti uznávána při zvažování kritérií pro naturalizaci? zjednodušených postupů, nižších poplatků, zrušení požadavku jazykových či jiných znalostí, jiných kritérií (uveďte jakých)?

Jiné způsoby získání státní příslušnosti > Stručně popište veškeré další postupy a podmínky pro získání občanství v případě osob bez státní příslušnosti (např. právo volby, změna kritérií v legislativě pro udělení státní příslušnosti osobám na základě narození nebo obvyklého místa pobytu). Informace o postupech pro získání státního občanství > Jsou informace o získání (a opětovném získání) státního občanství, včetně zjednodušených postupů naturalizace, aktivně rozšiřovány? Jsou postupy související se získáním státní příslušnosti stanoveny písemnou formou? Jsou činěny kroky k informování osob bez státní příslušnosti o těchto postupech? Jsou informace rozšiřovány v médiích, která jsou dostupná osobám bez státní příslušnosti, a v jazyce těchto osob? Faktory bránící efektivním postupům pro získání státního občanství

> > > >

Jsou výše uvedené postupy zbytečně složité? Jsou zbytečně zdlouhavé? Jsou poplatky přijatelné, a pokud ne, lze je prominout? Je k dispozici právní pomoc pro ty, kdo ji potřebují?

Účinné opravné prostředky > Jsou osobám, které byly svévolně zbaveny státní příslušnosti či kterým byla státní příslušnost svévolně odepřena, k dispozici účinné opravné prostředky? Pokud ano: Pakliže země uzavřela readmisní dohody s jinými státy, je vyřešena i otázka získání či opětovného získání státní příslušnosti ze strany navrátivších se migrantů bez státní příslušnosti v případech, kdy bezdomovectví vzniklo v důsledku svévolného odepření či zbavení státní příslušnosti?

16


2.11 Omezování bezdomovectví v důsledku sukcese států > Pokud stav bezdomovectví trvá od doby sukcese států (včetně vyhlášení nezávislosti), stručně popište, jak bylo státní občanství původně definováno v zákoně a praxi. > Byla státní příslušnost nástupnického státu udělována na základě: obvyklého místa pobytu či předchozího obvyklého místa pobytu na území, které nyní tvoří součást nástupnického státu, narození na jeho území, právního vztahu k územní jednotce původního státu (např. republice federálního státu, provincii nebo státu)? > Existovaly záruky, že osoby získají státní příslušnost na základě takového vztahu, pokud by jinak zůstaly bez státní příslušnosti? Pokud ne: Mohou lidé, kteří zůstali bez státní příslušnosti, zažádat o státní příslušnost na základě takového vztahu?

2.12 Mezinárodní přesídlení osob bez státní příslušnosti

> Uvažuje se o osobách bez státní příslušnosti v programech přesídlení do jiných zemí? Pokud ano: mechanismy se používají pro určení potřeb přesídlení? subjekty identifikují příslušné případy? Jaká kritéria se pro přesídlení uplatňují? Je snadné získat potřebné cestovní doklady a víza? Pokud ne, jaké jsou překážky? Jaké

Které

2.13 Uplatnění státní příslušnosti v praxi

> Vydávají se osobní doklady totožnosti ihned po získání státní příslušnosti? > Mohou osoby, které byly dříve bez státní příslušnosti, vykonávat svá práva vyplývající ze státní příslušnosti, včetně: práva pobytu v zemi a návratu do země, práva na cestovní pas, práva volit a být volen a práva účastnit se veřejného života, práva zaměstnání ve veřejných službách, jiných práv, která jsou vyhrazena státním příslušníkům?

> Čelí osoby, které byly dříve bez státní příslušnosti, diskriminaci při výkonu hospodářských, sociálních, kulturních, občanských nebo politických práv v souvislosti se svým dřívějším bezdomovectvím? > Jsou osoby, které byly dříve bez státní příslušnosti, začleněny do národních rozvojových programů? Prevence a omezování bezdomovectví

17

Asistenční program UNHCR pomáhá při získání ukrajinského občanství krymským Tatarům, kteří byli deportováni do střední Asie během druhé světové války.

3. Spravedlivé postupy při ochraně a doklady

Přestože individuální určení bezdomovectví nemusí být vždy nejvhodnější5, jedná se často o první krok účinné reakce, neboť umožňuje příslušným státům, UNHCR a ostatním zainteresovaným stranám zajistit osobám bez státní příslušnosti ochranu. Prozkoumáním vztahů konkrétní osoby s jedním či více státy může při procesu určení právního postavení dojít ke zjištění, že daná osoba má státní příslušnost. Tyto postupy tudíž slouží i pro prevenci výskytu případů bezdomovectví. Určení právního postavení je důležité nejen u osob nacházejících se mimo zemi obvyklého pobytu. Na jedné straně sice může dojít k tomu, že osoba usilující o potvrzení státní příslušnosti v zemi obvyklého pobytu ke svému zklamání zjistí, že tuto státní příslušnost nemá, ale na druhé straně přiznání statusu osoby bez státní příslušnosti v zemi obvyklého pobytu či v zahraničí bývá často nesmírně důležité, jelikož umožňuje požívání jistých práv, např. právo pobytu. Doklady totožnosti a doklady osvědčující kupříkladu manželský stav (oddací list) představují cenný důkaz o klíčových aspektech totožnosti i důkaz pro určení státní příslušnosti. Mají rovněž významný účinek ochrany, jelikož umožňují požívání celé řady práv, např. práva svobodného pohybu a práva na vzdělání.

3.1 Postupy určování bezdomovectví > Existuje formální vnitrostátní postup pro určování, zda osoba je nebo není bez státní příslušnosti?  Pokud

ano, jedná se o: zvláštní postup pro určení bezdomovectví,  postup pro určení státní příslušnosti, např. v rámci vnitrostátního azylového řízení,  jiný postup (popište jej, prosím)? > Pokud neexistuje formální postup pro určení bezdomovectví, popište prosím všechny ostatní prostředky, jimiž se právně uznává postavení osoby bez státní příslušnosti. 

3.2 Spravedlivé a efektivní určení právního postavení

> Pokud existuje formální postup pro určení bezdomovectví, umožňuje: právní

poradenství, a kvalifikované tlumočení, písemné zdůvodnění rozhodnutí, účinné odvolání k nezávislému orgánu (s tím, že o tomto právu je osoba včas poučena)? nestranné

5 Např. v situacích, kdy má populace historické vazby k zemi pobytu, je vhodnější hledat řešení, které se bude zabývat situací všech členů skupiny.

20


 Pokud může rozhodnutí ovlivnit zákonnost pobytu, má dotčená osoba právo zůstat v zemi do doby konečného rozhodnutí v procesu určování bezdomovectví? > Existují právní mechanismy pro napadení rozhodnutí druhé instance? Pokud ano, stručně je popište. > Spočívá důkazní břemeno v rámci procesu určování na žadateli nebo na rozhodujícím orgánu? > Jaké důkazy se vyžadují pro stanovení, zda je žadatel státním občanem země, s níž má příslušné vztahy (např. přezkoumání zákonů o státním občanství, rodný list, osvědčení o státním občanství, potvrzení od diplomatického zastoupení, prohlášení svědků)? > Existují v rámci určení právního postavení nástroje pro řešení zvláštních potřeb žen, starších osob, dívek a chlapců? > Jsou rozhodnutí vydávána včas? > Má UNHCR úlohu poradce nebo pozorovatele, může do procesu zasahovat? > Je odpovědným osobám, právníkům a právním poradcům k dispozici příslušné školení? Pokud ano, kde a jak si mohou zvýšit kvalifikaci?

3.3 Pobytový status Jaká práva pobytu požívají osoby bez státní příslušnosti? jsou práva osob bez státní příslušnosti v porovnání s právy státních příslušníků a s právy ostatních osob, které nejsou státními občany daného státu? Existuje rozdíl v nakládání s určitými kategoriemi osob bez státní příslušnosti? > Mají rodinní příslušníci osoby uznané za osobu bez státní příslušnosti stejné právní postavení pokud jde o pobyt, jestliže nemají efektivní přístup ke státnímu občanství? Pokud ne, jaké z toho pro rodinné příslušníky plynou důsledky? > Za jakých okolností může být osobám bez státní příslušnosti odňato právo na pobyt? Mohou se osoby bez státní příslušnosti odvolat proti odnětí práva pobytu? > Mají osoby bez státní příslušnosti s povolením k pobytu nárok na sloučení rodiny, pokud jejich rodinní příslušníci žijí v jiných zemích? Pokud ano, platí tento režim stejně pro osoby bez státní příslušnosti, uprchlíky a ostatní osoby, které nejsou státními občany dané země, ale nacházejí se v podobné situaci?

>

Jaká

Spravedlivé postupy při ochraně a doklady

21

Závěr Výkonného výboru č. 106 písm. l) Vyzývá jednotlivé státy, aby hledaly vhodná řešení pro osoby, které nemají platné cestovní doklady či doklady totožnosti, včetně migrantů a osob, které se staly obětí obchodu s lidmi, a dále, aby v případě potřeby a je-li to možné, spolupracovaly s ostatními státy při ověřování státní příslušnosti těchto osob a přitom plně respektovaly mezinárodní lidská práva těchto osob a související zákonodárství své země.

3.4 Individuální doklady Jsou všem osobám bez státní příslušnosti (včetně žen, dětí bez doprovodu a odloučených dětí) poskytnuty individuální doklady totožnosti?  Kdo je vydává a na základě jakých postupů? Uznávají tyto doklady totožnosti všechny vládní úřady a příslušné soukromé subjekty (např. policie, bytové úřady, poskytovatelé lékařské péče, zaměstnavatelé v soukromém sektoru, banky, pronajímatelé)? > Čelí osoby bez státní příslušnosti při získávání individuálních dokladů totožnosti překážkám? Pokud ano, popište tyto překážky a možnosti jejich překonání. Jaké jsou důsledky pokud jde o uznání za osoby z hlediska zákona?

>

3.5 Občanské doklady Rodné listy jsou obsahem kapitoly 2. Vydávají se manželským párům oddací listy? Kdo je vydává a na základě jakých postupů? > Získávají osoby bez státní příslušnosti, které uzavřou sňatek se státním občanem dané země, stejná práva jako jejich manžel/manželka?  Uznávají se sňatky dle zvykového práva nebo neformální svazky? Pokud ne, má to vliv na jednotu rodiny?

>

22

> >

Vydávají se úmrtní listy, pokud ano, kdo je vydává?

>

Jaká rizika na poli ochrany vznikají v případě, že doklady nejsou k dispozici?

Čelí osoby bez státní příslušnosti překážkám při získávání občanských dokladů? Pokud ano, o jaké překážky se jedná a jak je lze překonat?


3.6 Cestovní doklady Vydávají se osobám bez státní příslušnosti de iure cestovní doklady dle článku 28 Úmluvy z roku 1954 nebo nějaké jiné cestovní doklady? Kdo tyto doklady vydává?  Uznávají tyto doklady ostatní ministerstva v zemi obvyklého pobytu a velvyslanectví jiných zemí? Mají tyto doklady bezpečnostní prvky, které brání jejich padělání? > Existují překážky či omezení při získávání těchto dokladů? Platí se za získání těchto dokladů poplatek? Jsou časově či geograficky omezeny? Lze je prodloužit či obnovit v zahraničí? > Vydávají se osobám bez státní příslušnosti de facto a osobám s neurčeným státním občanstvím? > Musí osoby bez státní příslušnosti žádat o výstupní vízum při odjezdu a vstupní vízum při návratu do země obvyklého pobytu? > Potřebují národní instituce nějakou pomoc při vydávání dokladů totožnosti či cestovních dokladů? Pokud ano, o jakou pomoc se jedná?

>

Spravedlivé postupy při ochraně a doklady

23

Skupina Kurdů z Feili hovoří o svých obavách s pracovníky UNHCR.

4. Bezpečí před násilím a vykořisťováním

Ochrana znamená mimo jiné to, že osoba nemůže být svévolně zbavena osobní svobody a je chráněna před násilným jednáním, zneužíváním a vykořisťováním. Bezpečné prostředí je takové, kde jsou k dispozici odpovídající mechanismy v oblasti vymáhání práva, kde je zaručena rovnost před zákonem a kde jsou přijímána opatření, která brání násilí a vykořisťování žen a dětí nebo na ně alespoň reagují.

4.1 Vymáhání práva

Závěr Výkonného výboru č. 90 písm. s) Důrazně odsuzuje obchod s lidmi, zejména ženami a dětmi, který představuje vážné porušení jejich lidských práv; vyjadřuje obavy, že mnohé oběti obchodu s lidmi se stávají osobami bez státní příslušnosti, neboť nemohou doložit svou totožnost či státní příslušnost; vyzývá státy ke spolupráci při určení totožnosti a státní příslušnosti obětí obchodu s lidmi za účelem odpovídajícího řešení jejich situace při plném respektováním mezinárodně uznávaných lidských práv těchto obětí.

26

> Hrozí osobám bez státní příslušnosti riziko diskriminace či zneužívání ze strany úřadů či jiných osob? > Představují pracovníci státních orgánů hrozbu pro osoby bez státní příslušnosti?  Liší se tato rizika od rizik, kterým čelí státní občané či cizí státní příslušníci?  Dochází u některých skupin k menší míře ochrany či postihu v souvislosti se zločinem (např. podle etnického původu, náboženství, věku, pohlaví, politického či jiného přesvědčení, národnostního či sociálního původu, spojení s národnostní menšinou, majetku, narození či jiného postavení)? > Jak osoby bez státní příslušnosti pohlížejí na pracovníky státních agentur?  Podstupují pracovníci státních orgánů v oblastech s vysokým počtem osob bez státní příslušnosti základní školení o lidských právech včetně práv žen a dětí?  Jak lze zlepšit možnosti v oblasti vymáhání práva? > Jsou muži, ženy, chlapci a dívky bez státní příslušnosti ve srovnání se státními občany a ostatními obyvateli ve větším nebezpečí, že se stanou obětí obchodu s lidmi, např. pro účely sexuálního zneužívání, nucené práce, otroctví či nevolnictví?


4.2 Sexuální a genderově podmíněné násilí Stávají se ženy, dívky, muži a chlapci bez státní příslušnosti obětí sexuálního a genderově podmíněného násilí (SGN)? Pokud ano: O jaké typy SGN se jedná a kdo je páchá? Kde dochází k většině případů SGN, kdo se nejčastěji stává jeho obětí? Čelí osoby bez státní příslušnosti v porovnání se zbytkem populace větším nebo jiným rizikům?

>

> >

Jaká je minimální věková hranice pro souhlas s pohlavním stykem? Uznává zákon jako trestný čin tyto případy: sexuální zneužití a vykořisťování, sexuální obtěžování, obchod s lidmi, nucená prostituce a domácí násilí (bez ohledu na pohlaví oběti), nucený sňatek, ženskou obřízku či jiné škodlivé tradiční praktiky? znásilnění,

>

Existují národní programy zaměřené na prevenci SGN a reakci na SGN, které by zajišťovaly: informovanosti a školení úředníků, humanitárních pracovníků a komunit, fyzickou bezpečnost, lékařskou pomoc, psycho-sociální pomoc, právní poradenství a přístup k justici pro osoby, které se staly obětí tohoto násilí? zvyšování

>

Je pro osoby, které se staly obětí tohoto násilí, obtížné získat potřebnou pomoc? ano, proč? Souvisejí tyto potíže s tradičními či kulturními postoji? Jsou některé skupiny zasaženy více kvůli svému etnickému původu, národnosti, politické či jiné příslušnosti? Pokud

>

Jaká dlouhodobá řešení jsou k dispozici pro osoby, které se staly obětí SGN?

> Jak lze zlepšit prevenci SGN a reakci na SGN na lokální a komunitní úrovni?

Bezpečí před násilím a vykořisťováním

27

4.3 Ochrana dětí

> Poskytuje právní a administrativní rámec stejnou ochranu chlapcům a dívkám bez státní příslušnosti jako státním občanům? Uveďte hlavní nesrovnalosti vnitrostátního právního řádu s Úmluvou o právech dítěte.

>

Postačují národní a místní mechanismy na ochranu děti k tomu, aby: monitorovaly bezpečnost a blaho chlapců a dívek bez státní příslušnosti, efektivně reagovaly na rizika a incidenty na poli ochrany dětí, poskytovaly odpovídající následnou péči a podporu dětem a rodinám, zahrnovaly pomoc dětem s mentálním či tělesným postižením?

>

Jaká je minimální věková hranice pro práci?

> Vykonávají chlapci a dívky bez státní příslušnosti práci, která je nebezpečná, zasahuje do jejich vzdělávání či jinak škodí jejich zdraví nebo vývoji? Jaká opatření jsou k dispozici pro minimalizaci a řešení těchto rizik? Jaká podpora je podle komunity potřeba pro další řešení problémů?

>

Mají dívky a chlapci bez státní příslušnosti právo na odpočinek a volný čas? Mají přístup k rekreaci a sportovním zařízením?  Jsou chlapci a dívky zapojeni do rozvoje programů, které jsou pro ně určeny?

4.4 Svoboda pohybu včetně práva na návrat Jaký zákon či předpis upravuje pohyb osob bez státní příslušnosti? Který orgán tuto oblast spravuje? > Je omezena svoboda pohybu na daném území nebo možnost volby místa pobytu? Pokud ano: O jaká omezení se jedná? Platí i pro jiné cizí státní příslušníky? Jsou nutná pro ochranu národní bezpečnosti či veřejného pořádku? > Setkávají se osoby bez státní příslušnosti s formálními či praktickými překážkami svobody pohybu či výběru místa pobytu na daném území, včetně: rizika obtěžování a diskriminace ze strany orgánů či jiných osob, rizika souvisejícího s obtížným získáváním dokumentace, rizika zajištění nebo vyhoštění?

>

28


Jaké jsou důsledky omezeného pohybu (např. přístup k zaměstnání, pozemkům, trhům)? Mají jiný dopad na ženy a muže, případně na různé věkové skupiny? > Dochází k obhajobě svobody pohybu osob bez státní příslušnosti? > Mohou se osoby bez státní příslušnosti obvykle pobývající v daném státě vrátit ze zahraničí? Jaká jsou omezení a jak se uplatňují? Bere se při řešení těchto otázek v úvahu celistvost rodiny?

>

4.5 Zajištění

> Jsou osoby bez státní příslušnosti zajišťovány na základě skutečnosti, že nemají povolení k pobytu či doklady totožnosti nebo z jiných důvodů souvisejících s jejich situací?  Pokud ano, které úřady či subjekty tak činí?  Jaké jsou nejběžnější důvody zajištění? Jsou osoby zajišťovány na delší období jen proto, že je nelze navrátit do země jejich státní příslušnosti (u osob bez státní příslušnosti de facto) nebo dřívějšího pobytu (u osob bez státní příslušnosti de iure), protože tato země je nepřijme, ani jim neposkytne cestovní pas či jinou pomoc? Kde jsou zajištěné osoby drženy (včetně mezinárodních zón na hranicích a administrativních zajišťovacích zařízení)? Existují spolehlivé údaje o počtu zajištěných a důvodech zajištění? Jsou členěny podle pohlaví a věku?  Jak a kým jsou tyto případy hlášeny?

>

Jsou zajištěné osoby bez státní příslušnosti bezodkladně: informovány o důvodu zadržení v jazyce, jemuž rozumějí, Závěr Výkonného výboru č. 106 předvedeny k soudnímu orgánu pro písm. w) přezkum? Mohou udržovat korespondenci a Vyzývá státy, aby nezajišťovaly osoby bez přijímat návštěvy? státní příslušnosti výhradně na základě Mají přístup k právníkům a bezplatné skutečnosti, že jsou bez státní příslušnosti, právní pomoci? a aby s nimi nakládaly v souladu s mezinárodním právem lidských práv; dále vyzývá státy, které jsou smluvní stranou Úmluvy z roku 1954 o právním postavení osob bez státní příslušnosti, aby plně uplatňovaly ustanovení této úmluvy;


29

> > 

> >  

Existují zákonem předepsané časové lhůty pro administrativní zajištění? Jsou zajišťovací zařízení vedena tak, aby: zajištěné osoby nebyly podrobeny mučení, krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení či trestání, ženy a děti byly zajištěny odděleně od mužů (s výjimkou rodin), byla poskytována nezbytná pomoc a služby (např. jídlo, hygienické a zdravotnické služby)? Jsou v případě dětí namísto zajištění uplatňovány jiné alternativy? Je zajištění osob bez státní příslušnosti monitorováno? Pokud ano, kým? Je umožněn přístup UNHCR, MVČK a nevládních organizací k zajištěným osobám?

4.6 Přístup k právním prostředkům nápravy > Mají osoby bez státní příslušnosti rovné postavení před zákonem? Mají ze zákona právo na stejnou ochranu bez diskriminace? > Mají v praxi přístup k efektivním právním prostředkům nápravy, jsou-li porušena jejich práva, včetně: svobodného přístupu k soudům, právní pomoci, slyšení před nestrannými a školenými odpovědnými osobami, objasnění postupů a tlumočení v jazyce, jemuž rozumějí? > Pokud tato ochrana není k dispozici, vysvětlete proč.  Jaký dopad má absence právní ochrany na osoby bez státní příslušnosti?  Existují rozdíly v tom, jaký přístup k efektivním právním prostředkům nápravy mají ženy, děti, starší osoby, národnostní či jiné skupiny?

30


4.7 Vyhoštění Jsou osoby bez státní příslušnosti, včetně osob bez řádného právního postavení, chráněny před vyhoštěním? Pokud ano:  Z jakého důvodu mohou být osoby bez státní příslušnosti vyhoštěny a jaké jsou okolnosti vyhoštění? Vycházejí příslušná rozhodnutí ze zákona? Přijímají je kompetentní úřady?  Respektují řádný proces včetně práva jednotlivce na předkládání informací o případu, práva na odvolání a práva na zastoupení právním zástupcem?

>

4.8 Důsledky ozbrojeného konfliktu

> Mají ozbrojené konflikty výrazně horší účinky na osoby bez státní příslušnosti než na ostatní občany či cizí státní příslušníky? > Čelí osoby bez státní příslušnosti riziku vysídlení? Pokud ano, přijaly příslušné úřady preventivní opatření pro minimalizaci tohoto rizika?


31

Dítě ve škole v Hill Country na Srí Lance. Statisíce Tamilů z Hill Country, dříve bez státní příslušnosti, získaly státní občanství během kampaně v roce 2003 a nyní se mnohem lépe integrují do srílanské společnosti.

5. Základní potřeby a služby

Kromě bezpečí před násilím zahrnuje ochrana i zajištění dalších základních práv. Patří k nim přístup k odpovídajícímu bydlení, čisté vodě a hygieně, dostatečnému množství potravin pro udržení dobrého zdraví, primární lékařské péči a vzdělání.

5.1 Potraviny a výživa Preambule Úmluvy z roku 1954 o právním postavení osob bez státní příslušnosti Vzhledem k tomu, že Charta Spojených národů a Všeobecná deklarace lidských práv, schválená 10. prosince 1948 Valným shromážděním OSN, potvrzuje zásadu, že všichni lidé mají užívat základní práva a svobody bez diskriminace; že Spojené národy za různých okolností projevily svou hlubokou účast s osobami bez státní příslušnosti a usilovaly zajistit osobám bez státní příslušnosti co největší možnost užívat tyto základní práva a svobody,

34

Mají osoby bez státní příslušnosti fyzický přístup k potravinám nebo prostředky na jejich opatření? Pokud ne: Jaké problémy jednotlivé komunity hlásí s ohledem na přístup k potravinám? Jaké řešení navrhují pro překonání těchto problémů? Mají osoby bez státní příslušnosti při naplňování svých potřeb v oblasti potravin a výživy stejný přístup k veřejné pomoci jako státní občané?

>

5.2 Voda a hygiena Mají osoby bez státní příslušnosti stejný přístup k pitné vodě na pití, vaření, hygienu a zdravotní služby jako státní občané? > Je nedostatek vody nebo přístup k vodě pro komunitu bez státní příslušnosti anebo hostitelskou komunitu problém? Pokud ano:  Jak se tento problém řeší?

>

Bezdomovectví: Analytický rámec pro prevenci, bezdomovectví, jeho omezování a ochranu

5.3 Obydlí Mají osoby bez státní příslušnosti přístup k bydlení, které poskytuje: fyzickou ochranu před přírodními živly a je vybaveno odpovídajícím topením, dostatečný prostor pro základní domácí činnosti, základní potřeby (kromě potravin) včetně paliva pro vaření, soukromí a umožňuje celistvost rodiny, přiměřeně vzdálený přístup k základním službám, ubytování, které zohledňuje individuální situaci (např. svobodné ženy, ženy jako hlavy rodiny, starší osoby bez partnera, prarodiče a osoby s postižením),  prostor pro rekreaci dětí?

>

> > >  

Závěr Výkonného výboru č. 106 Preambule Vyjadřuje obavy nad vážnou a svízelnou situací mnoha osob bez státní příslušnosti, do níž patří neexistence právní identity a nepožívání občanských, politických, hospodářských a kulturních práv v důsledku neumožnění přístupu ke vzdělání, omezené svobody pohybu, situací dlouhodobého zajištění, neschopnosti hledat si zaměstnání, neumožnění přístupu k vlastnictví a základní zdravotní péči,

Čelí osoby bez státní příslušnosti překážkám při zajišťování odpovídajícího bydlení? Pokud ano: Jsou tyto překážky větší než v případě státních občanů či cizích státních příslušníků? Jsou osoby bez státní příslušnosti zahrnuty do politiky a programů sociálního bydlení? Jaký podíl osob bez státní příslušnosti žije v neformálních obydlích či osadách? Jsou osoby bez státní příslušnosti nuceně vystěhovávány? Pokud ano, jedná se o nezákonné, svévolné či jinak diskriminační vystěhování?

5.4 Základní domácí a hygienické potřeby

> Mají osoby bez státní příslušnosti stejný přístup k veřejné pomoci při naplňování základních potřeb v oblasti ošacení, domácích a hygienických potřeb jako státní občané? Vede nedostatek odpovídajícího ošacení anebo osobních potřeb k rizikům v oblasti ochrany (např. obtěžování, překážky v přístupu ke vzdělání a zdravotní péči)?

Základní potřeby a základní služby

35

5.5 Zdravotní péče Mají muži, ženy, chlapci a dívky bez státní příslušnosti stejný přístup k veřejné primární léčebné a preventivní zdravotní péči jako státní občané, včetně: pohotovostní péče, psychologické péče, zdravotní péče v oblasti reprodukce a plánování rodiny, očkování, léčby chronických onemocnění, lékařské péče a léčby po znásilnění (profylaxe pohlavních chorob, podání antikoncepce do 120 hodin po znásilnění, profylaxe HIV do 72 hodin po znásilnění)? > Existují překážky v přístupu k zdravotní péči (např. nedostatečný počet poskytovatelů péče a nedostatečný počet ženského personálu, standardu neodpovídající péče, zpoplatněná péče, jazyková bariéra, požadavky na dokumentaci, diskriminace)?  Je zdravotní péče stejně dostupná ženám i mužům bez státní příslušnosti?

>

5.6 HIV / AIDS

> Mají muži, ženy, chlapci a dívky bez státní příslušnosti, kteří žijí s virem HIV či onemocněním AIDS nebo se obávají nakažení, přístup k:  dobrovolnému testování HIV / AIDS a poradenství bez jakékoli diskriminace,  službám a léčbě v rámci národního zdravotnictví (včetně antiretrovirální léčby, poskytování kondomů a instruktáže) ve stejném rozsahu jako státní občané?

5.7 Základní a střední vzdělání

> Mají dívky a chlapci bez státní příslušnosti přístup k bezplatnému základnímu vzdělání ve stejném rozsahu jako státní občané?  Je základní vzdělání povinné? > Je osobám bez státní příslušnosti dostupné a přístupné střední vzdělání v různé formě, včetně technické a odborné přípravy?  Pokud ne, proč? > Jaký podíl dětí bez státní příslušnosti ve věku od 5 do 17 let navštěvuje základní či nižší střední školy?  Jaký podíl dětí bez státní příslušnosti úspěšně absolvoval školní rok?  Jsou dívky nepřiměřeně zastoupeny mezi dětmi, které předčasně ukončily školní docházku?

36


Setkávají se děti bez státní příslušnosti s formálními nebo praktickými obtížemi při přijímání do škol a plnění školní docházky, včetně:  nedostatku vybavení, např. uniforem, ošacení, školních pomůcek, školného, rizika cestou do školy anebo rizika obtěžování a násilí ve škole ze strany personálu nebo ostatních žáků a studentů, požadavků v oblasti osobních dokladů, které chlapci a dívky bez státní příslušnosti nemohou splnit,  jazyka,  kvality výuky, počtu žáků ve třídě, anebo  nedostatku podpory komunity při vzdělávání, překonávání jazykových těžkostí? > Jaký dopad mají tyto obtíže na dívky a chlapce?

>

5.8 Vyšší vzdělání, jazyková a odborná příprava

> Mají osoby bez státní příslušnosti přístup k vyššímu vzdělání, jazykové a odborné přípravě?  Jsou

tyto možnosti stejně dostupné pro muže, ženy i mládež?

> Existuje prokazatelná potřeba jazykové přípravy osob bez státní příslušnosti, která by jim umožnila komunikaci v jazyce země jejich obvyklého pobytu?  Kdo takové kurzy nabízí?  Existují překážky v přístupu k jazykovým kurzům?

Základní potřeby a základní služby

37

Dalitští pracovníci v Nepálu. Státní občanství a získání příslušných dokladů jim umožní plnou integraci do společnosti.

6. Zapojení do komunity, samospráva, soběstačnost

Zapojení do komunity je důležitým principem ochrany, jelikož osobám bez státní příslušnosti poskytuje možnost žít tvořivý a důstojný život, posiluje jejich sociální a ekonomickou integraci a omezuje jejich celkovou zranitelnost vůči rizikům v oblasti ochrany.

6.1 Práva a povinnosti

> Mají osoby bez státní příslušnosti informace o svých právech a povinnostech ve formě a jazyce, jemuž rozumějí? Pokud ano:  Kdo a jak jim tyto informace poskytuje? Existují opatření, která zajistí, že se tyto informace dostanou k ženám, dětem a osobám odsunutým na okraj společnosti? > Účastní se komunity osob bez státní příslušnosti přípravy a rozšiřování těchto informací?

6.2 Zúčastněné hodnocení a mobilizace komunity

> Jak se osoby bez státní příslušnosti účastní plánování a řízení služeb ve své místní komunitě? Existuje

pravidelný, strukturovaný dialog s muži, ženami, chlapci a dívkami bez státní příslušnosti různého věku a původu, během něhož mohou vyjádřit své názory a navrhovat řešení? Jsou poznatky z těchto schůzek zahrnuty do procesu plánování? Pokud ano, jak? Jsou ženy a muži (včetně dospívajících dívek a chlapců) stejnou měrou zapojeni do rozhodovacího procesu? > Uznává komunita osob bez státní příslušnosti a ostatní zainteresované osoby vedoucí představitele a spolky komunity za legitimní partnery? > Mají osoby bez státní příslušnosti stejné právo vytvářet nepolitické a neziskové organizace a vstupovat do nich jako jiné osoby, které nejsou státními občany? > Umožňuje vnitrostátní legislativa osobám bez státní příslušnosti svobodně praktikovat své vlastní náboženství a kulturní tradice beze strachu z diskriminace? Mohou si budovat modlitebny anebo mají přístup k zařízením, v nichž mohou svobodně praktikovat své náboženství?

40


6.3 Soběstačnost a obživa Byly provedeny studie týkající se: sociálně-ekonomického profilu osob bez státní příslušnosti, typu pracovních příležitostí pro tyto osoby, odborné přípravy a další podpory nezbytné pro využití těchto příležitostí? > Zahrnují místní strategie v oblasti zajištění obživy i osoby bez státní příslušnosti? Zohledňují otázky věku, pohlaví a různorodosti (např. potřeby určitých skupin, jako jsou svobodné ženy, ženy jako hlavy rodiny, starší osoby bez partnera, mládež a osoby s postižením)? > Na jaké problémy upozorňují osoby bez státní příslušnosti v oblasti zapojení do strategií zaměřených na obživu/soběstačnost?  Jaká řešení těchto problémů navrhují?

>

6.4 Podnikání a samostatně výdělečná činnost Mohou osoby bez státní příslušnosti legálně podnikat a provozovat samostatnou výdělečnou činnost?  Pokud ne, proč? Jaká omezení pro ně platí? Jsou uplatňována i v případě státních občanů a cizích státních příslušníků? Jaké jsou důsledky těchto omezení? > Mají osoby bez státní příslušnosti přístup k programům na podporu drobných podnikatelů (např. granty, úvěry, služby na podporu podnikání, technickou pomoc)?  Pokud ne, proč? Pokud ano, mají ženy a muži stejné výhody? > Mají osoby bez státní příslušnosti přístup k úrodné orné půdě a k trhům?   Pokud ne, proč?

>

Závěr Výkonného výboru č. 106 písm. p) Vyzývá státy, aby s přihlédnutím k rezoluci Valného shromáždění OSN č. 60/129 z roku 2005 zvážily opatření umožňující integraci osob nacházejících se dlouhodobě v situaci bezdomovectví, a to prostřednictvím rozvojových programů v oblasti vzdělání, bydlení, zdravotní péče a výdělečné činnosti ve spolupráci s příslušnými úřady OSN;

Zapojení do komunity, samospráva, soběstačnost

41

6.5 Výdělečné zaměstnání

>

Mohou se osoby bez státní příslušnosti ucházet o výdělečné zaměstnání a být takto zaměstnány? platí nějaká omezení, o jaká omezení se jedná a jaký je důvod jejich uvalení?  Týkají se tato omezení i cizích státních příslušníků?  Existují jiné překážky, které brání osobám bez státní příslušnosti požívat právo na zaměstnání (např. pracovní povolení, občanské průkazy, průkazy o pobytu, kvóty, svoboda pohybu)? Jaké důsledky mají tato omezení pro osoby bez státní příslušnosti?  Pokud

>

6.6 Sociální zabezpečení a spravedlivé a příznivé pracovní podmínky

> Čerpají osoby bez státní příslušnosti výhody podle zákonů anebo vyhlášek o sociálním zabezpečení (např. státní dávky, jako je podpora v nezaměstnanosti, starobní a invalidní důchod) a standardů v oblasti zaměstnání (např. odměny, pracovní doba, ochrana zdraví a bezpečnost práce)?  Pokud ano, je s nimi nakládáno stejně jako se státními občany? Pokud ne, jaké to pro ně má důsledky? Je dopad na určité skupiny odlišný (např. dle věku, pohlaví či jiných kritérií)?

42


6.7 Právo vlastnit majetek Mají osoby bez státní příslušnosti právo nabývat a vlastnit movitý a nemovitý majetek? zde platí nějaká omezení, jsou stejná i pro cizí státní příslušníky?  Jaké mají tato omezení důsledky?  Jsou jimi nepoměrně zasaženy ženy, starší osoby nebo jiné skupiny? Pokud osoby bez státní příslušnosti toto právo nemají, je důvodem odpírání státní příslušnosti obava z toho, že by při nabývání majetku konkurovaly občanům anebo usilovaly o získání majetku, který nyní vlastní občané státu? > Musí osoby bez státní příslušnosti platit ze svého majetku vyšší majetkové daně a poplatky než státní občané? > Pokud je osoba zbavena státní příslušnosti, vede to ke konfiskaci či jiné ztrátě jejího majetku?  Existují v takových případech mechanismy pro navrácení majetku?

>

 Pokud

Zapojení do komunity, samospráva, soběstačnost

43

Dívka z bangladéšské populace jazykové skupiny bihári/urdu. Tento případ dlouhodobého bezdomovectví se nakonec vyřešil potvrzením bangladéšského státního občanství a zapsáním do seznamu voličů.

Přílohy

Vybrané zdroje a směrnice Jelikož se právo lidských práv neustále vyvíjí a tento seznam má pouze výběrový charakter, doporučujeme uživatelům, aby si vyhledali novější dokumenty. Na internetové adrese http://www.refworld.org je k dispozici RefWorld, databáze spravovaná UNHCR. RefWorld je velmi cenným zdrojem komplexních informací o otázkách bezdomovectví a lidských práv.

1.

Příznivé podmínky ochrany 1.1 Demografický profil Praktický průvodce systematickým využitím standardů a ukazatelů v práci UNHCR, 2006 (UNHCR)  Manuál UNHCR, 2005 (UNHCR)  Příručka UNHCR pro registraci, 2003 (UNHCR), zejména část 8.3.4  Statistické informační zprávy publikované každoročně UNHCR pro jednotlivé země dostupné na: http://www.unhcr.org 

1.2 Identifikace bezdomovectví Závěr Výkonného výboru č. 106 (LVII) – 2006, písm. b) Vyzývá UNHCR, aby společně se zainteresovanými vládami zahájilo či obnovilo úsilí v oblasti identifikace osob bez státní příslušnosti a osob s neurčenou státní příslušností pobývajících na jejich území, a to ve spolupráci s ostatními úřady OSN, zejména UNICEF a UNFPA, jakož i DPA, OHCRH a UNDP, v rámci národních programů, do kterých mohou v případě potřeby zahrnout procesy související s registrací při narození a aktualizace údajů o obyvatelstvu; Viz také:  Závěry

Výkonného výboru: Č. 74 (XLV) – 1994, písm. ee) Č. 78 (XLVI) – 1995, písm. e) Č. 99 (LV) – 2004, písm. aa) Č. 106 (LVII) – 2006, písm. b) – g)  Rezoluce Asijsko-africké právní konzultační organizace (AALCO) o „právní identitě a bezdomovectví“, odst. 4

46


1.3 Mezinárodní a regionální nástroje Mezinárodní nástroje Valné shromáždění OSN, rezoluce A/Res/61/137 Valné shromáždění, […] 4. … vyzývá státy, které tak dosud neučinily, aby zvážily přistoupení k Úmluvě o právním postavení osob bez státní příslušnosti a Úmluvě z roku 1961 o omezování případů bezdomovectví. Přistoupení k mezinárodním nástrojům viz také:  Závěry

Výkonného výboru: č. 50 (XXXIX) – 1988, písm. l) č. 65 (XLII) – 1991, písm. r) č. 68 (XLIII) – 1992, písm. y) č. 74 (XLV) – 1994, písm. ee) č. 78 (XLVI) – 1995, písm. c) č. 79 (XLVII) – 1996, písm. g) č. 81 (XLVIII) – 1997, písm. o) č. 85 (XLIX) – 1998, písm. m) č. 87 (L) – 1999, písm. s) č. 90 (LII) – 2001, písm. p) č. 99 (LV) – 2004, písm. z) č. 106 (LVII) – 2006, písm. n) a s)  Rezoluce Asijsko-africké právní bezdomovectví“, odst. 6

konzultační

organizace

o

„právní

identitě

a

Osoby bez státní příslušnosti a uprchlíci  Úmluva

o právním postavení osob bez státní příslušnosti, 1954 o omezování případů bezdomovectví, 1961  Úmluva o právním postavení uprchlíků, 1951  Protokol k úmluvě o právním postavení uprchlíků, 1967  Úmluva

Lidská práva  Všeobecná  Úmluva

deklarace lidských práv, 1948 (UDHR) o souhlasu k manželství, nejnižším věku pro uzavření manželství a registraci manželství,

1962  Úmluva o státním občanství vdaných žen, 1957  Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace, 1965 (ICERD)  Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, 1966 (ICCPR)

Přílohy

47

protokol k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech, 1966 pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, 1966 (ICESCR)  Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen, 1979 (CEDAW)  Opční protokol k Úmluvě o odstranění všech forem diskriminace žen, 1999  Úmluva o právech dítěte, 1989 (CRC)  Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte týkající se prodeje dětí, dětské prostituce a dětské pornografie, 2000  Mezinárodní úmluva o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin, 1990  Úmluva o právech osob se zdravotním postižením, 2006  Opční

 Mezinárodní

Mezinárodní humanitární právo Ženevská

úmluva o ochraně civilních osob za války (čtvrtá Ženevská úmluva), 1949 protokol k Ženevským úmluvám z 12. 8. 1949 o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů (Protokol I.), 1977 Dodatkový protokol k Ženevským úmluvám z 12. 8. 1949 o ochraně obětí ozbrojených konfliktů nemajících mezinárodní charakter, (Protokol II.), 1977 Dodatkový protokol k Ženevským úmluvám z 12. 8. 1949 o přijetí dalšího rozeznávacího znaku (Protokol III.), 2005 Dodatkový

Mezinárodní trestní právo  Římský

statut mezinárodního trestního soudu, 1998 o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zejména se ženami a dětmi, který doplňuje Úmluvu OSN o nadnárodním organizovaném zločinu (Palermský protokol z roku 2003), 2003  Protokol proti pašování přistěhovalců, po zemi, po moři a letecky, který doplňuje Úmluvu OSN o nadnárodním organizovaném zločinu (Palermský protokol z roku 2004), 2004  Protokol

48


Regionální nástroje Bezdomovectví Úmluva Rady Evropy o předcházení případům bezdomovectví ve vztahu ke vzniku nástupnických států, 2006  Evropská úmluva o státním občanství, 1997  Rada Evropy: Výbor ministrů, Doporučení R (1999) 18 výboru ministrů členským státům o zamezení a omezování případů bezdomovectví, 15. září 1999  Asijsko-africká právní konzultační organizace, Rezoluce k půldennímu zvláštnímu zasedání na téma „právní totožnost a bezdomovectví“, 8.4.2006, RES/45/SP.l. 

Lidská práva  Africká

charta lidských práv a práv národů, 1981 k Africké chartě lidských práv a práv národů o právech žen v Africe, 2003  Protokol k Africké chartě lidských práv a práv národů o zřízení afrického soudu pro lidská práva a práva národů  Africká charta o právech a blahu dítěte, 1990  Americká úmluva o lidských právech, podepsaná v San José, Kostarika, 1969  Dodatkový protokol k Americké úmluvě o lidských právech, podepsaný v San Salvadoru, 1988  Arabská charta lidských práv, 1994  Káhirská deklarace lidských práv v islámu, 1990  Úmluva o právech dítěte v islámu, 2005  Úmluva SNS o lidských právech a základních svobodách, 1995  Listina základních práv Evropské unie, 2000  Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, 1950, a protokoly k této úmluvě  Protokol

1.4 Národní právní rámec Rezoluce Valného shromáždění OSN A/Res/61/137 7. Zdůrazňuje, že prevence a omezování případů bezdomovectví je primární odpovědností států, ve spolupráci s mezinárodním společenstvím;

Přílohy

49

Rezoluce Valného shromáždění OSN A/Res/50/152 16. Vyzývá státy, aby upravily vnitrostátní legislativu s ohledem na omezování případů bezdomovectví, a to v souladu se zásadami mezinárodního práva, zejména cestou prevence svévolného zbavování státní příslušnosti a odstranění ustanovení, která umožňují zřeknutí se státní příslušnosti bez získání jiné státní příslušnosti, přičemž zároveň uznává právo států přijímat zákony upravující získávání, zřeknutí se či ztrátu státní příslušnosti. Závěr Výkonného výboru č. 106 (LVII) – 2006, písm. i) Vyzývá státy, aby zvážily přezkoumání své vnitrostátní legislativy a dalších souvisejících předpisů s ohledem na přijetí a realizaci bezpečnostních záruk, které jsou v souladu se zásadami mezinárodního práva, a předcházely tak vzniku bezdomovectví vyplývajícího ze svévolného odmítnutí udělení nebo zbavení státní příslušnosti; a žádá UNHCR, aby i nadále poskytovalo technické poradenství v tomto ohledu; Viz také:  Rezoluce

Valného shromáždění OSN: UNGA A/RES/50/152, odst. 15 – 16 UNGA A/RES/49/169, odst. 20  Závěry Výkonného výboru: č. 50 (XXXIX) – 1988, písm. l) č. 65 (XLII) – 1991, písm. r) č. 68 (XLIII) – 1992, písm. y) č. 78 (XLVI) – 1995, písm. b) č. 85 (XLIX) – 1998, písm. m) č. 99 (LV) – 2004, písm. z) č. 106 (LVII) – 2006, zejména písm. i), j), k), q) a u)  Rezoluce Asijsko-africké právní konzultační organizace o „právní identitě a bezdomovectví“, odst. 3

1.5 Vymezení pojmu „osoba bez státní příslušnosti“ Úmluva z roku 1954, článek 1 1. Pro účely této úmluvy výraz „osoba bez státní příslušnosti“ označuje osobu, kterou žádný stát podle svých právních předpisů nepovažuje za svého občana. Úmluva z roku 1961, závěrečná ustanovení Konference doporučuje, aby s osobami, které jsou bez státní příslušnosti de facto, bylo nakládáno jako s osobami bez státní příslušnosti de iure a aby jim tak bylo umožněno získat platnou státní příslušnost.

50


1.7 Partnerství Závěr Výkonného výboru č. 106 (LVII) – 2006, písm. a) Naléhavě žádá UNHCR, aby ve spolupráci s vládami, dalšími úřady OSN, mezinárodními a příslušnými regionálními a nevládními organizacemi zvýšilo své úsilí v této oblasti a vykonávalo cílenou činnost na podporu identifikace, prevence a omezování případů bezdomovectví a ochrany osob bez státní příslušnosti; Viz také:  Závěry

Výkonného výboru: č. 78 (XLVI) – 1995, písm. d) č. 79 (XLVII) – 1996, písm. n) č. 81 (XLVIII) – 1997, písm. o) č. 90 (LII) – 2001, písm. o) a q) č. 95 (LIV) – 2003, písm. v) a y) č. 99 (LV) – 2004, písm. bb) č. 102 (LVI) – 2005, písm. y) č. 106 (LVII) – 2006, písm. a), b), h), o) a v)

1.10 Postoj veřejnosti k osobám bez státní příslušnosti UDHR, článek 2

Každý má všechna práva a všechny svobody, stanovené touto deklarací, bez jakéhokoli rozdílu rasy, barvy, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo sociálního původu, majetku, rodu nebo jiného postavení. Dále nebude činěn žádný rozdíl z důvodu politického, právního nebo mezinárodního postavení země nebo území, k nimž osoba náleží, ať jde o zemi nebo území nezávislé, nebo pod poručenstvím, nesamosprávné nebo podrobené jakémukoli jinému omezení suverenity. Viz také:  ICCPR, čl. 2, 4, 20, odst. 2, čl. 26 a Obecný komentář Výboru pro lidská práva č. 15 (Postavení cizích státních příslušníků podle Paktu), 1986, odst.1–3, Obecný komentář č.18 (Nediskriminace), 1989, a č. 31 (Povaha obecné právní povinnosti států, které jsou smluvní stranou), 2004, odst.10  CEDAW, čl. 2  ICERD, čl. 2, 4 a Obecné doporučení CERD č. 30: Diskriminace osob, jež nejsou státními občany, 2004  CRC, čl. 2  Úmluva z roku 1954, preambule  Americká úmluva o lidských právech, čl. 1

Přílohy

51

2.

Prevence a omezování výskytu bezdomovectví Všeobecná deklarace lidských práv, článek 15

1) Každý má právo na státní příslušnost. 2) Nikdo nesmí být svévolně zbaven své státní příslušnosti ani práva svou státní příslušnost změnit. Úmluva z roku 1961, preambule Státy, jež jsou smluvní stranou této úmluvy… považujíce za žádoucí, aby se počet osob bez státní příslušnosti snižoval na základě mezinárodní smlouvy,

Prevence bezdomovectví

2.2 Získání občanství Úmluva o právech dítěte, článek 7 1. Každé dítě... má ... právo na státní příslušnost. 2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečují provádění těchto práv v souladu se svým vnitrostátním zákonodárstvím a v souladu se svými závazky vyplývajícími z příslušných mezinárodněprávních dokumentů v této oblasti se zvláštním důrazem na to, aby dítě nezůstalo bez státní příslušnosti. Úmluva z roku 1961 Článek 1 1. Členský stát zajistí nabytí svého občanství osobě narozené na jeho území, která by jinak byla bez státní příslušnosti… Článek 2 Nalezenec nalezený na území smluvního státu bude považován, nebude-li dokázán opak, za narozeného na tomto území rodičům, majícím občanství tohoto státu. Článek 4 1. Smluvní stát udělí své občanství osobě na území smluvního státu nenarozené, která by jinak byla bez státní příslušnosti, byl-li jeden z jejích rodičů v době, kdy se narodila, občanem tohoto státu… Africká charta práv a blaha dítěte, článek 6, odst. 3 Každé dítě má právo na státní příslušnost. Americká úmluva o lidských právech, článek 20, odst. 1, 2 1. Každá osoba má právo na státní příslušnost. 2. Každá osoba má právo na příslušnost státu, na jehož území se narodila, pokud nemá právo na jinou státní příslušnost. 52


Úmluva SNS o základních právech a svobodách, článek 24 1. Každý má právo na státní občanství. Evropská úmluva o státním občanství, článek 6, odst. 1, 2 1. Každý členský stát ve svém vnitřním právním řádu stanoví, že jeho státní příslušnost ex lege získají tyto osoby: a) děti, jejichž rodiče jsou v okamžiku narození dětí státními příslušníky daného státu s tím, že může být učiněna výjimka s ohledem na děti narozené v zahraničí. S ohledem na děti, jejichž rodičovství je stanoveno na základě uznání, soudního rozsudku či jiného postupu, každý stát může stanovit, že takové dítě získá jeho státní příslušnost na základě zákonem stanoveného postupu; b) nalezenec nalezený na jeho území, který by jinak byl bez státní příslušnosti. 2. Každý členský stát ve svém vnitřním právním řádu stanoví, že jeho státní příslušnost získají děti narozené na jeho území, které při narození nezískaly jinou státní příslušnost… Viz také:  Mezinárodní

pakt o občanských a politických právech, čl. 24, odst. 3 úmluva o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin, čl. 29  Úmluva o právech osob se zdravotním postižením, čl. 18  Úmluva z roku 1961, čl. 1-4  Americká deklarace práv a povinností člověka, čl. XIX.  Obecný komentář Výboru pro lidská práva č. 17 (čl. 24 (Práva dítěte)), 1989, odst.8  Závěr Výkonného výboru č.106 (LVII) – 2006, písm. q) a r)  Mezinárodní

2.3 Další nedostatky v právu státního občanství vedoucí ke vzniku bezdomovectví Závěr Výkonného výboru č. 106 (LVII) – 2006, písm. j) Upozorňuje, že bezdomovectví může vzniknout, jsou-li na rodiče aplikována omezení pro předávání státní příslušnosti na děti, je-li ženě odepřena možnost předat svou státní příslušnost svým dětem, zřekne-li se osoba své státní příslušnosti, aniž by měla zajištěnu státní příslušnost jinou, dojde-li k automatické ztrátě státní příslušnosti v důsledku dlouhodobého pobytu v zahraničí, je-li osoba zbavena státní příslušnosti kvůli nesplnění branné povinnosti či alternativní civilní služby, dojde-li ke ztrátě státní příslušnosti z důvodu sňatku s cizím státním příslušníkem nebo z důvodu změny státní příslušnosti manžela/manželky v manželství či je-li odepřeno udělení státní příslušnosti z diskriminačních důvodů; a žádá UNHCR, aby i nadále poskytovalo technické poradenství v tomto ohledu;

Přílohy

53

Viz také:  Úmluva

o omezení případů bezdomovectví, čl. 5-9 o odstranění všech forem diskriminace žen, čl. 9  Úmluva o státním občanství vdaných žen, čl.1-3  Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace, čl. 5, písm. d) iii)  Evropská úmluva o státním občanství, čl. 7-9  Obecný komentář Výboru pro lidská práva č. 28 (čl. 3 (Rovnost práv mužů a žen)), 2000, odst. 25  Obecný komentář Výboru pro lidská práva č. 19 (čl. 23 (Rodina)), 1990, odst. 7  Obecné doporučení Výboru pro odstranění rasové diskriminace č. 27: Diskriminace Romů, 2000, odst. 4  Rezoluce Rady pro lidská práva A/HRC/7/L.27 o lidských právech a svévolném zbavení státní příslušnosti, 25. 3. 2008  Komise OSN pro lidská práva: Rezoluce 2005/45 o lidských právech a svévolném zbavení státní příslušnosti, 19. 4. 2005  Rada Evropy: Výbor ministrů, doporučení R (1999) 18 Výboru ministrů členským státům o zamezení a omezování případů bezdomovectví  Závěry Výkonného výboru: č. 106 (LVII) – 2006, písm. i) a j) č. 78 (XLVI) – 1995, písm. b)  Úmluva

2.4 Administrativní postupy, které mohou vést ke vzniku bezdomovectví Vídeňská úmluva o smluvním právu, 1969, články 26 a 31, odst. 1 Článek 26 Každá platná smlouva zavazuje smluvní strany a musí být jimi plněna v dobré víře. Článek 31 Smlouva musí být vykládána v dobré víře, v souladu s obvyklým významem, který je dáván výrazům ve smlouvě v jejich celkové souvislosti, a rovněž s přihlédnutím k předmětu a účelu smlouvy.

54


Viz také:  Obecné doporučení Výboru pro odstranění rasové diskriminace č. 30: Diskriminace osob, jež nejsou státními občany, 2004, odst. 14-15

2.5 Registrace při narození Úmluva o právech dítěte, článek 7, odst. 1 Každé dítě je registrováno ihned po narození a má od narození právo na jméno, právo na státní příslušnost, a pokud to je možné, právo znát své rodiče a právo na jejich péči. Viz také:  Mezinárodní

pakt o občanských a politických právech, čl. 24, odst. 2 úmluva o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin, čl. 29  Úmluva o právech osob se zdravotním postižením, čl. 18, odst. 2  Africká charta práv a blaha dítěte, čl. 6, odst. 2  Úmluva o právech dítěte v islámu, čl. 7  Obecný komentář Výboru pro lidská práva č. 17 (čl. 24 (Práva dítěte)), 1989, odst. 7  Závěry Výkonného výboru: č. 85 (XLIX) – 1998, písm. m) č. 90 (LII) – 2001, písm. r) č. 95 (LIV) – 2003, písm. x) č. 106 (LVII) – 2006, písm. h)  Mezinárodní

2.6 Prevence bezdomovectví v kontextu migrace Závěr Výkonného výboru č. 96 (LIV) – 2003, písm. j) Závěr Výkonného výboru č.106 (LVII) – 2006, písm. l) a m)

2.7 a 2.10 Prevence bezdomovectví při sukcesi států a omezování bezdomovectví způsobeného sukcesí států Komise pro mezinárodní právo: Návrh článků o státní příslušnosti fyzických osob ve vztahu k sukcesi států, článek 1 Každá osoba, která má k datu sukcese států státní příslušnost původního státu, a to bez ohledu na to, jak ji získala, má právo na státní příslušnost přinejmenším jednoho z dotčených států v souladu s tímto návrhem článků.

Přílohy

55

Viz také:  Úmluva

z roku 1961, čl. 10 úmluva o státním občanství, čl. 18-20  Úmluva Rady Evropy o předcházení případům bezdomovectví ve vztahu ke vzniku nástupnických států, 2006  Valné shromáždění OSN, Státní příslušnost fyzických osob ve vztahu k sukcesi států, 16.12.2004, A/RES/59/34  Komise pro mezinárodní právo: Návrh článků o státní příslušnosti fyzických osob ve vztahu k sukcesi států s komentářem  Obecné doporučení Výboru pro odstranění rasové diskriminace (CERD) č. 30: Diskriminace osob, jež nejsou státními občany, 2004, odst. 17  Závěr Výkonného výboru č. 106 (LVII) – 2006, písm. k)  Evropská

2.8 Dobrovolný návrat uprchlíků Příručka UNHCR k dobrovolné repatriaci: mezinárodní ochrana, UNHCR, 1996 V případě, že uprchlíci ztratili státní příslušnost, země původu by se měla postarat o její obnovení a o udělení státní příslušnosti dětem narozeným mimo její území a, je-li třeba, manželkám či manželům, kteří nejsou jejími státními příslušníky. ICCPR, článek 12, odst. 4 Nikdo nesmí být svévolně zbaven práva vstupu do své vlastní země. Závěry Výkonného výboru č. 101 (LV) z roku 2004 o právně bezpečnostních otázkách, písm. l Upozorňuje na význam právní úpravy uznávání osobního stavu uprchlíků ve vnitrostátním právním řádu a změn tohoto stavu, včetně změn, k nimž došlo v důsledku narození, úmrtí, adopce, sňatku nebo rozvodu, stejně jako dokladů a osvědčení tohoto stavu vydaných příslušnými orgány v zemi azylu či jinde, a to s přihlédnutím k situaci vracejících se uprchlických žen, které nemusejí mít doklady osvědčující jejich osobní stav anebo mají obtíže při získávání dokladů vydávaných orgány země azylu; Viz také:  Statut UNHCR, čl. 8-9  Kartagenská deklarace o uprchlících, čl. II ( písm. f)-g), l), n)-p)), čl. III, odst. 12  Úmluva o specifických aspektech problému uprchlictví v Africe, čl. 5  UDHR, čl. 13, odst. 2  ICERD, čl. 5, písm. d) ii)

56


čl. 10, odst. 2 a Obecný komentář č. 6 (Zacházení s dětmi bez doprovodu a odloučenými dětmi mimo zemi jejich původu), 2005, odst. 84-88  Obecný komentář Výboru pro lidská práva č. 27 (čl. 12 (Svoboda pohybu)), 1999, odst. 19 a 20  Závěry Výkonného výboru: č. 101 (LV) – 2004 č. 69 (XLIII) – 1991 č. 65 (XLII) – 1991, písm. q) č. 56 (XL) – 1989 č. 40 (XXXVI) – 1985 č. 18 (XXX) – 1980  Program ochrany, cíl 5, bod 2: Lepší podmínky pro dobrovolnou repatriaci  Program ochrany, cíl 5, bod 3: Posílení spolupráce pro udržitelnost repatriace  Dobrovolná repatriace, všeobecné konzultace o mezinárodní ochraně, EC/GC/02/5, 25.4.2002  CRC,

2.9 Omezování případů bezdomovectví Úmluva z roku 1954, článek 32 Smluvní státy budou pokud možno co nejvíce usnadňovat asimilaci a naturalizaci osob bez státní příslušnosti. Zejména se vynasnaží urychlit řízení o naturalizaci a co nejvíce snížit poplatky za toto řízení a jeho náklady. Evropská úmluva o státním občanství, článek 6, odst. 4 Každý smluvní stát ve svém vnitrostátním právu usnadní nabývání státního občanství těmto osobám: … g) osobám bez státní příslušnosti a osobám se statusem uprchlíka oprávněně a obvykle pobývajícím na jeho území. Obecné doporučení Výboru pro odstranění rasové diskriminace č. 30: Diskriminace osob, jež nejsou státními občany, 2004, odst. 13 13. Zajistí, aby určité skupiny osob, jež nejsou státními občany, nebyly diskriminovány pokud jde o přístup k občanství a naturalizaci a aby byla věnována přiměřená pozornost možným překážkám naturalizace pro osoby s dlouhodobým nebo trvalým pobytem;

Přílohy

57

Viz také: Závěry Výkonného výboru, zejména k tématu dlouhodobé situace bezdomovectví č. 99 (LV) – 2004, písm. bb) č. 102 (LVI) – 2005, písm. y) č. 106 (LVII) – 2006, písm. n) – r), u) Obecné doporučení Výboru pro odstranění rasové diskriminace č. 30: Diskriminace osob, jež nejsou státními občany, 2004, odst. 13 a 16

2.11 Mezinárodní přesídlení osob bez státní příslušnosti Závěr Výkonného výboru č. 95 (LIV) – 2003, písm. v) Vyzývá státy, aby spolupracovaly s UNHCR při vytváření metod řešení případů bezdomovectví a zvážily možnost poskytnutí míst pro přesídlení v případech, že situaci osob bez státní příslušnosti nelze řešit v zemi jejich současného pobytu ani jiné zemi dřívějšího obvyklého pobytu, a tato situace zůstává i nadále svízelná; Viz také:  Příručka

pro přesídlení, UNHCR, 2004 komentář k CRC č. 6 (Zacházení s dětmi bez doprovodu a odloučenými dětmi mimo zemi jejich původu), 2005, odst. 92-94  Obecný

2.12 Výkon státní příslušnosti v praxi Viz ustanovení o nediskriminaci uvedená v odst. 1.10

58


3.

Spravedlivé postupy při ochraně a doklady 3.1 Postupy určení statusu bezdomovectví Závěr Výkonného výboru č. 96 (LIV) – 2003, písm. h) …vyzývá státy, aby přijaly opatření k zamezení výskytu případů bezdomovectví a opatření vedoucí k udělení řádného právního postavení osobám bez státní příslušnosti; Viz také:  Závěry

Výkonného výboru: č. 90 (LII) – 2001, písm. s) č. 106 (LVII) – 2006, písm. t)

3.2 Spravedlivé a efektivní určení právního postavení ICCPR, článek 14 Každý má úplně stejné právo, aby byl spravedlivě a veřejně vyslechnut nezávislým a nestranným soudem, který rozhoduje buď o jeho právech a povinnostech... Viz také: čl. 10 čl. 22, odst. 1 a Obecný komentář č. 6 (Zacházení s dětmi bez doprovodu a odloučenými dětmi mimo zemi jejich původu,), 2005, odst. 33-38  Americká úmluva o lidských právech, čl. 8, odst. 1  Evropská úmluva o státním občanství, čl. 10-13  Obecný komentář k ICCPR č. 32 (článek 14: Právo na rovnost před soudy a tribunály a právo na spravedlivý soudní proces), 2007, zejména odst. 9  Směrnice UNHCR k formálnímu určování nejlepšího zájmu dítěte, UNHCR, květen 2006 (předběžné vydání)  Závěr Výkonného výboru č. 106 (LVII) – 2006, písm. l)  UDHR,  CRC,

3.3 Pobytový status  Závěry

Výkonného výboru: č. 96 (LIV) – 2003, písm. h) č. 106 (LVII) – 2006, písm. t)

Přílohy

59

3.4 Individuální doklady Úmluva z roku 1954, článek 27 Smluvní státy vydají každé osobě bez státní příslušnosti na svém území, která nemá platný cestovní doklad, průkaz totožnosti. Viz také: čl. 7, 8 čl. 24, odst. 2  Rezoluce Asijsko-africké právní konzultační organizace o „právní identitě a bezdomovectví“, odst. 4  Příručka UNHCR k registraci: Postupy a standardy pro registraci, správu údajů o populaci a dokumentaci, UNHCR, 2003  Praktická příručka pro systematické užívání standardů a ukazatelů v činnosti UNHCR, UNHCR, 2006  Závěry Výkonného výboru: č. 90 (LII) – 2001, písm. r) a s) č. 95 (LIV) – 2003, písm. x) č. 106 (LVII) – 2006, písm. h), m)  CRC,

 ICCPR,

3.5 Občanské doklady CRC, článek 7, odst. 1 1. Každé dítě je registrováno ihned po narození… Viz také:  ICCPR,  Úmluva

čl. 24, odst. 2 o souhlasu k manželství, nejnižším věku pro uzavření manželství a registraci manželství,

čl. 3  Protokol k Africké chartě lidských práv a práv národů o právech žen v Africe, čl. 6  Příručka UNHCR k registraci: Postupy a standardy pro registraci, správu údajů o populaci a dokumentaci (UNHCR, 2003)  Závěry Výkonného výboru: č. 90 (LII) – 2001, písm. r) č. 95 (LIV) – 2003, písm. x)

60

Bezdomovectví: Analytický rámec pro prevenci bezdomovecrví, jeho omezování a ochranu

3.6 Cestovní doklady Úmluva z roku 1954, článek 28 Smluvní státy vydají osobám bez státní příslušnosti oprávněně se zdržujícím na jejich území cestovní doklady k vycestování mimo své území… Viz také:  Příručka UNHCR k registraci: Postupy a standardy pro registraci, správu údajů o populaci a dokumentaci (UNHCR, 2003)  Závěr Výkonného výboru č. 106 (LVII) – 2006, písm. l) a m)

Přílohy

61

4.

Bezpečí před násilím a vykořisťováním VS OSN A/RES/50/152, preambule Valné shromáždění […] se obává, že bezdomovectví, včetně neschopnosti určit státní příslušnost, může vést k vysídlení, a zdůrazňuje, že prevence a omezování případů bezdomovectví a ochrana osob bez státní příslušnosti jsou důležité pro ochranu potenciálních uprchlíků,… Obecný komentář Výboru pro lidská práva č. 15 (postavení cizích státních příslušníků podle Paktu, 1986), odst. 7 Cizí státní příslušníci mají ze zákona přirozené právo na ochranu života a nesmějí být svévolně zbaveni života. Nesmějí se stát obětí mučení, krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání, nesmějí být drženi v otroctví či nevolnictví. Cizí státní příslušníci mají plné právo na svobodu a osobní bezpečnost. Pokud jsou zákonně zbaveni své svobody, bude s nimi nakládáno lidsky a s úctou k přirozené důstojnosti jejich osoby. Cizí státní příslušníci nesmějí být uvězněni z důvodu nesplnění smluvního závazku. Mají právo na svobodu pohybu a volbu místa pobytu a mohou svobodně opustit zemi. Cizí státní příslušníci mají rovné postavení před soudy a tribunály a mají nárok na spravedlivé a veřejné slyšení u kompetentních, nezávislých a nestranných soudů zřízených podle zákona, které rozhodnou buď o jejich právech a povinnostech, nebo o jakémkoli trestním obvinění vzneseném proti nim. Cizí státní příslušníci nesmějí být vystaveni zpětnému uplatnění trestních zákonů a mají nárok na uznání před zákonem. Nesmějí být vystaveni svévolnému či nezákonnému zasahování do soukromí, rodiny, domova a korespondence. Mají právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženské vyznání a právo mít a vyjadřovat vlastní názory. Cizí státní příslušníci požívají práva na pokojné shromažďování a svobodu sdružování. Mohou uzavírat sňatek, pokud dosáhnou předepsaného věku. Jejich děti mají nárok na ochranu, kterou vyžaduje jejich právní postavení nezletilých. V případě, že cizí státní příslušníci tvoří menšinu ve smyslu článku 27, nesmějí být zbaveni práva společně s ostatními členy své skupiny udržovat vlastní kulturu, vyznávat a praktikovat své náboženství a používat svůj jazyk. Cizí státní příslušníci mají nárok na stejnou ochranu zákona. V uplatnění těchto práv nesmí docházet k žádné diskriminaci cizích státních příslušníků oproti státním občanům. Tato práva cizích státních příslušníků lze omezit pouze zákonnými prostředky stanovenými touto úmluvou. Viz také:  Závěry

Výkonného výboru č. 106 (LVII) – 2006, písm. u) Asijsko-africké právní konzultační organizace o „právní identitě a bezdomovectví“,

 Rezoluce

odst. 5

62


4.1 Vymáhání práva UDHR, článek 3 Každý má právo na život, svobodu a osobní bezpečnost. Viz také: čl. 6, 7, 9 čl. 5, písm. b)  Mezinárodní úmluva o ochraně osob před nuceným zmizením, čl. 25  Rezoluce Asijsko-africké právní konzultační organizace o „právní identitě a bezdomovectví“, odst. 4  ICCPR,

 ICERD,

4.2 Sexuální a genderově podméněné násilí Prohlášení o odstranění násilí páchaného na ženách, článek 4, písm. c) Státy by měly odsoudit násilí páchané na ženách. Této povinnosti by se neměly vyhýbat s odvoláním na zvykové, tradiční a náboženské důvody. Státy by měly všemi dostupnými prostředky bezodkladně uplatňovat politiku odstranění násilí páchaného na ženách a… c) bránit vzniku a trvání násilných skutků páchaných na ženách, tyto skutky vyšetřovat a v souladu s vnitrostátním právním řádem trestat, ať už se jich dopouští stát nebo soukromá osoba. Závěr Výkonného výboru č. 90 (LII) - 2001, písm. s) Odsuzuje obchod s lidmi, zejména se ženami a dětmi, který představuje závažné porušení jejich lidských práv; vyjadřuje obavu, že mnoho obětí obchodu s lidmi se stává osobami bez státní příslušnosti, jelikož nelze určit jejich totožnost a státní příslušnost; vyzývá státy, aby spolupracovaly při určování totožnosti a státní příslušnosti obětí obchodu s lidmi a umožnily tak řádné řešení jejich situace a respektovaly přitom mezinárodně uznávaná lidská práva těchto obětí. Viz také:  CAT

o právech žen v Africe, čl. 4, 11, odst. 3 Výkonného výboru: č. 90 (LII) – 2001, písm. s) č. 106 (LVII) – 2006, písm. l) a m) č. 107 (LVIII) – 2007, preambule  Etický kodex s vysvětlujícím komentářem, UNHCR, 2004  Protokol  Závěry

Přílohy

63

4.3 Ochrana dětí Závěr Výkonného výboru č. 90 (LII) – 2001, písm. r) Se znepokojením konstatuje, že problém bezdomovectví může mít vzhledem k zákonům o státní příslušnosti a registraci při narození obzvláště vážný dopad na ženy a děti; zdůrazňuje význam dokladů totožnosti a řádné registrace porodů a sňatků, a to zejména pro ženy; vyzývá státy, aby přijaly veškerá nezbytná opatření v tomto ohledu; Viz také:  CRC, čl. 3, 6, 11, 19, 20, 32, 34-38 a Obecný komentář č. 5 (Obecná prováděcí opatření k Úmluvě o právech dítěte), 2003, a č. 6 (Zacházení s dětmi bez doprovodu a odloučenými dětmi mimo zemi jejich původu), 2005, odst. 16, 23-24, 31-32, 39-40, 50-53  Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte týkající se prodeje dětí, dětské prostituce a dětské pornografie  Úmluva Mezinárodní organizace práce o zákazu a okamžitých opatřeních k odstranění nejhorších forem dětské práce  Zásady pro děti bez doprovodu a odloučené děti, Mezinárodní výbor červeného kříže, UNHCR, UNICEF, Mezinárodní záchranný výbor (IRC), organizace Save the Children/UK, World Vision International, 2004  Závěr Výkonného výboru č. 107 (LVIII) - 2007, preambule

4.4 Svoboda pohybu včetně práva návratu UDHR, článek 13 1. Každý má právo na svobodu pobytu a na volbu bydliště uvnitř určitého státu. 2. Každý má právo opustit kteroukoli zemi, i svou vlastní, a vrátit se do své země. Úmluva z roku 1954, článek 26 Každý smluvní stát poskytne osobám bez státní příslušnosti oprávněně se zdržujícím na jeho území právo zvolit si místo pobytu a svobodně se pohybovat na jeho území, s výhradou předpisů, kterých se za stejných okolností použije na cizince obecně. Obecný komentář Výboru pro lidská práva č. 27 (článek 12 (Svoboda pohybu)), 1999, odst. 20 Rozsah pojmu „jeho vlastní země“ je širší než „země jeho státní příslušnosti“. Není omezen na státní příslušnost ve formálním smyslu, tj. státní příslušnost získanou při narození nebo státní příslušnost

64


udělenou; zahrnuje přinejmenším všechny osoby, které nelze dle jejich zvláštních vazeb nebo prohlašovaných vztahů k dané zemi pokládat za pouhé cizí státní příslušníky. To se týká např. státních příslušníků země, kteří zde byli zbaveni státní příslušnosti v rozporu s mezinárodním právem, anebo osob, jejichž země se stala součástí jiného státního útvaru, který těmto osobám odpírá státní příslušnost. Znění článku 12, odst. 4 navíc umožňuje širší výklad, který může zahrnovat i kategorie osob s dlouhodobým pobytem, včetně osob bez státní příslušnosti, které byly svévolně zbaveny práva získat státní příslušnost země, v níž takto pobývají… Viz také:  ICCPR, čl. 12, odst. 1 a čl. 12, odst. 4 a Obecný komentář Výboru pro lidská práva č. 15 (Postavení cizích státních příslušníků podle Paktu), 1986, a č. 27 (čl. 2 (Svoboda pohybu)), 1999, články 17 a 23  ICERD, čl. 5, písm. d) i)  CEDAW, čl. 15, odst. 4  CRC, články 3, 5, 9, odst. 1 a 10  Africká charta o lidských právech a právech národů, čl. 12, odst. 1  ECHR, čl. 8  Závěr Výkonného výboru č. 106 (LVII) – 2006, preambule

4.5 Zajištění ICCPR, článek 9 1. Každý má právo na svobodu a osobní bezpečnost. Nikdo nesmí být svévolně zatčen nebo zadržen. Nikdo nesmí být zbaven svobody kromě případů, kdy se tak stane na základě zákona a ve shodě s řízením, jež je stanoveno zákonem. Viz také: čl. 9 čl. 37

 UDHR,  CRC,  CAT

čl. 10 Výkonného výboru č. 106 (LVII) – 2006, preambule, písm. w)

 ICCPR,  Závěr

4.6 Přístup k právním prostředkům nápravy UDHR, článek 8

Každý má právo, aby mu příslušné vnitrostátní soudy poskytly účinnou ochranu proti činům porušujícím základní práva, jež jsou mu přiznána ústavou nebo zákonem.

Přílohy

65

Úmluva z roku 1954, článek 16 1. Osoba bez státní příslušnosti bude mít na území všech smluvních států volný přístup k soudům. 2. Ve věcech týkajících se přístupu k soudům, včetně právní pomoci a osvobození od cautio judicatum solvi, se osobě bez státní příslušnosti dostane ve smluvním státě, ve kterém obvykle pobývá, stejného zacházení jako občanům. 3. V jiných zemích, než ve které obvykle pobývá, se ve věcech uvedených v odstavci 2 dostane osobě bez státní příslušnost stejného zacházení jako občanu země, ve které obvykle pobývá... Úmluva z roku 1961, článek 8, odst. 4 Pravomoci zbavovat občanství, kterou odstavec 2 nebo 3 tohoto článku umožňuje, bude smluvní stát využívat pouze na základě zákona, který dotyčnou osobu opravňuje, aby byla řádně slyšena soudem nebo jiným nezávislým orgánem. Viz také: čl. 6-7, 10-11 čl. 2, 13, 14, 16, 26  CEDAW, čl. 2, 15, odst. 1 a Obecné doporučení č. 21, (Rovnost v manželství a rodinných vztazích), 1994, odst. 8  ICERD, čl. 5, písm. a), čl. 6  Evropská úmluva o státním občanství, čl. 10-13  Americká úmluva o lidských právech, čl. 25  Evropská úmluva o lidských právech, čl. 13  Závěry Výkonného výboru: č. 102 (LVI) – 2005, písm. y) č. 106 (LVII) – 2006, písm. v)  UDHR,

 ICCPR,

4.7 Vyhoštění Úmluva z roku 1954, článek 31 1. Smluvní státy nevyhostí, s výjimkou důvodů národní bezpečnosti nebo veřejného pořádku, osoby bez státní příslušnosti oprávněně se zdržující na jejich území. 2. Takovou osobu bez státní příslušnosti lze vyhostit jen na základě rozhodnutí učiněného v rámci řádného právního postupu. … Viz také:  Obecný komentář Výboru pro lidská práva č. 27 (článek 12 (Svoboda pohybu)), 1999, odst. 19, 20

66


Obecný komentář Výboru pro lidská práva č. 15 (Postavení cizích státních příslušníků podle Paktu), 1986, odst. 9-10 

4.8 Důsledky ozbrojeného konfliktu CRC, články 38-39; Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte o zapojování dětí do ozbrojených konfliktů a Obecný komentář č. 6 (Zacházení s dětmi bez doprovodu a odloučenými dětmi mimo zemi jejich původu), odst. 54-60  Římský statut mezinárodního trestního soudu, 1998  Rezoluce Rady bezpečnosti č. 1612 o dětech v ozbrojených konfliktech, S/RES/1612, 26. červenec 2005 

Přílohy

67

5.

Základní potřeby a služby Závěr Výkonného výboru č. 106 (LVII) – 2006, písm. p) Vyzývá státy, aby s přihlédnutím k rezoluci Valného shromáždění OSN č. 60/129 z roku 2005 zvážily opatření umožňující integraci osob nacházejících se dlouhodobě v situaci bezdomovectví, a to prostřednictvím rozvojových programů v oblasti vzdělání, bydlení, zdravotní péče a výdělečné činnosti ve spolupráci s příslušnými úřady OSN; Obecné doporučení Výboru pro odstranění rasové diskriminace č. 30: Diskriminace osob, jež nejsou státními příslušníky Doporučuje, aby na základě těchto obecných zásad státy, které jsou signatáři Úmluvy, s ohledem na své konkrétní podmínky přijaly následující opatření […] 15.Vzaly v úvahu, že v některých případech může odmítnutí udělení státní příslušnosti pro osoby s trvalým či dlouhodobým pobytem vést ke vzniku znevýhodnění těchto osob ve vztahu k dostupnosti zaměstnání a sociálních dávek, a je v rozporu se zásadou nediskriminace zakotvenou v Úmluvě; Viz také:  Závěr

Výkonného výboru č. 106 (LVII) – 2006, písm. u) Asijsko-africké právní konzultační organizace o „právní identitě a bezdomovectví“,

 Rezoluce

odst. 5

5.1 a 5.2 Potraviny a výživa, voda a hygiena ICESCR, článek 11 Státy, smluvní strany Paktu, uznávají právo každého jednotlivce na přiměřenou životní úroveň pro něj a jeho rodinu, zahrnujíce v to dostatečnou výživu… Obecný komentář CESCR č. 12 (Právo na odpovídající stravu (článek 11)), 1999, odst. 14 Každý stát je povinen zajistit všem osobám ve své jurisdikci přístup k minimálnímu dostatečnému množství základních, výživných a bezpečných potravin, aby byla zaručena jejich svoboda od hladu. Úmluva z roku 1954, článek 23 Pokud jde o veřejnou podporu a pomoc, budou smluvní státy s osobami bez státní příslušnosti oprávněně se zdržujícími na jejich území zacházet stejně jako se svými občany. Viz také:  UDHR,

68

čl. 25

Bezdomovectví: Analytický rámec pro prevenci, bezdomovecrví, jeho omezování a ochranu

čl. 6, odst. 1; Obecný komentář č. 6 (článek 6 (Právo na život)), 1982, odst. 5  CRC, čl. 27, odst. 1, 3; Obecný komentář č. 6 (Zacházení s dětmi bez doprovodu a odloučenými dětmi mimo zemi jejich původu), 2005, odst. 44-45  ICCPR,

5.3 Obydlí ICESCR, článek 11 Státy, smluvní strany Paktu, uznávají právo každého jednotlivce na přiměřenou životní úroveň pro něj a jeho rodinu, zahrnujíce v to... byt… Obecný komentář CESCR č. 4 (Právo na odpovídající bydlení), 1991, odst. 13 Aby smluvní stát naplnil svou povinnost uvedenou v článku 11, odst. 1, musí mimo jiné prokázat, že přijal veškeré nezbytné kroky, a to buď samostatně, anebo na základě mezinárodní spolupráce, aby zjistil plný rozsah bezdomovství a neodpovídajícího bydlení ve své jurisdikci. Úmluva z roku 1954, článek 21 Pokud jde o bydlení, smluvní státy v rozsahu, v jakém je tato otázka upravena zákony nebo nařízeními nebo je předmětem kontroly veřejných orgánů, budou s osobami bez státní příslušnosti oprávněně se zdržujícími na jejich území zacházet co nejpříznivěji, rozhodně ne méně příznivě, než jak za stejných okolností zacházejí s cizinci obecně. Viz také:  Obecný komentář CESCR č. 4 (Právo na odpovídající bydlení), 1991, a č. 7 (Právo na odpovídající bydlení: Nucené vystěhování), čl. 11 (odst. 1), 1997  UDHR, čl. 25, odst. 1  CEDAW, čl. 14, odst. 2, 16, odst. 1, písm. h)  ICERD, čl. 5, písm. e) iii)  CRC, čl. 27, odst. 3 a Obecný komentář č. 6 (Zacházení s dětmi bez doprovodu a odloučenými dětmi mimo zemi jejich původu), 2005, odst. 44-45  Závěr Výkonného výboru č. 106 (LVII) – 2006, písm. p)

Přílohy

69

5.4 Základní domácí a hygienické potřeby ICESCR, článek 11 Státy, smluvní strany Paktu, uznávají právo každého jednotlivce na přiměřenou životní úroveň pro něj a jeho rodinu, zahrnujíce v to dostatečnou..., šatstvo... a na neustálé zlepšování životních podmínek. Viz také : čl. 25, odst. 1 čl. 27, odst. 1, 3 a Obecný komentář č. 6 (Zacházení s dětmi bez doprovodu a odloučenými dětmi mimo zemi jejich původu), 2005, odst. 44-45  UDHR,  CRC,

5.5 a 5.6 Zdravotní péče a HIV/AIDS ICESCR, článek 12 Státy, smluvní strany Paktu, uznávají právo každého na dosažení nejvýše dosažitelné úrovně fyzického a duševního zdraví. CESCR, Obecný komentář č. 14 (Právo na nejvyšší dosažitelnou úroveň zdraví (článek 12)), 2000, odst. 12 ...zdravotní zařízení, zboží a služby musí být dostupné všem, zejména pak nejzranitelnějším a okrajovým skupinám populace, a to jak ze zákona, tak v praxi, bez diskriminace z jakýchkoli zakázaných důvodů. Viz také: čl. 25 čl. 6, odst. 1 a Obecný komentář č. 6 (článek 6 (Právo na život)) 1982, odst. 5  CEDAW, čl. 12  ICERD, čl. 5, písm. e) iv)  CRC, články 23-24 a Obecný komentář č. 6 (Zacházení s dětmi bez doprovodu a odloučenými dětmi mimo zemi jejich původu), 2005, odst. 46-49  Úmluva z roku 1954, čl. 23 Závěr Výkonného výboru č. 106 (LVII) – 2006, preambule a písm. p)  UDHR,

 ICCPR,

5.7 Základní a střední vzdělání ICESCR, článek 13 Státy, smluvní strany Paktu, uznávají právo každého na vzdělání..

70


CESCR, Obecný komentář č. 14 (Právo na vzdělání (článek 13)), 1999, odst. 6 ...vzdělání musí být dostupné všem, zejména pak nejzranitelnějším a okrajovým skupinám populace, a to jak ze zákona, tak v praxi, bez diskriminace z jakýchkoli zakázaných důvodů. [viz odst. 31-37 o nediskriminaci] Úmluva z roku 1954, článek 22 1. Pokud jde o základní vzdělání, budou smluvní státy s osobami bez státní příslušnosti zacházet stejně jako s občany. 2. Pokud jde o jiné než základní vzdělání, zejména pokud jde o přístup ke studiu, uznávání vysvědčení, diplomů a akademických titulů ze zahraničních škol, promíjení poplatků a o udělování stipendií, budou smluvní státy s osobami bez státní příslušnosti zacházet co nejpříznivěji, rozhodně ne méně příznivě, než za stejných okolností zacházejí s cizinci obecně. Viz také: čl. 26 čl. 10  ICERD, čl. 5, písm. e) v)  CRC, čl. 28, 32 a Obecný komentář č. 6 (Zacházení s dětmi bez doprovodu a odloučenými dětmi mimo zemi jejich původu), 2005, odst. 41-43  UNHCR Vzdělání: směrnice pro práci v terénu, UNHCR, 2003  Závěr Výkonného výboru č. 106 (LVII) – 2006, preambule a písm. p)  UDHR,

 CEDAW,

5.8 Vyšší vzdělání, jazyková a odborná příprava ICESCR, článek 6, odst. 2 Opatření, jež mají být učiněna státy, smluvními stranami Paktu, k dosažení plného uskutečnění tohoto práva, budou zahrnovat programy technického a odborného zaškolení a výcviku, plány a prostředky k dosažení stálého hospodářského, sociálního a kulturního rozvoje a plné a produktivní zaměstnanosti za podmínek, zajišťujících jednotlivci základní politické a hospodářské svobody. CESCR, Obecný komentář č. 14 (Právo na vzdělání (článek 13)), 1999, odst. 52 Ve vztahu k článku 13, odst. 2, písm. b)-d), smluvní stát je povinen „učinit kroky“ (čl. 2, odst. 1) pro realizaci středního, vyššího a základního vzdělání pro všechny osoby ve své jurisdikci.

Přílohy

71

Úmluva z roku 1954, článek 22 […] 2. Pokud jde o jiné než základní vzdělání, zejména pokud jde o přístup ke studiu, uznávání vysvědčení, diplomů a akademických titulů ze zahraničních škol, promíjení poplatků a o udělování stipendií, budou smluvní státy s osobami bez státní příslušnosti zacházet co nejpříznivěji, rozhodně ne méně příznivě, než za stejných okolností zacházejí s cizinci obecně. Viz také: čl. 26 články 10, písm. a), 11, odst. 1, písm. c), 14, odst. 2, písm. d)  ICERD, čl. 5, písm. e) v)  CRC čl. 28, odst. 1, písm. b), d)  UNHCR Vzdělání: směrnice pro práci v terénu, UNHCR, 2003  Závěr Výkonného výboru č. 106 (LVII) – 2006, preambule a písm. p)  UDHR,

 CEDAW,

72


6.

Zapojení do komunity, samospráva, soběstačnost 6.2 Zúčastněné hodnocení a mobilizace komunity  Nástroj

UNHCR pro zúčastněné hodnocení, UNHCR, 2005 čl. 12, Obecný komentář č. 6 (Zacházení s dětmi bez doprovodu a odloučenými dětmi mimo zemi jejich původu), 2005, odst. 25  Posilování přístupu rozvoje komunity, rozdělení činností, EC/51/SC/CRC.6, 15. únor 2001  Praktický průvodce posílením, UNHCR, 2001  CRC,

6.3 Soběstačnost a obživa UDHR, článek 23

1) Každý má právo na práci, na svobodnou volbu zaměstnání, na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky a na ochranu proti nezaměstnanosti. 3) Každý, kdo pracuje, má nárok na spravedlivou a uspokojivou odměnu, která by zajišťovala jemu samému a jeho rodině živobytí odpovídající lidské důstojnosti... CESCR, Obecný komentář č. 14 (Právo na práci (článek 6)), 2005, odst. 12 …Trh práce musí být otevřený každému v jurisdikci smluvních států… Viz také: čl. 2, odst. 3, čl. 6 čl. 5, písm. e) i)  CEDAW, čl. 11, 14  Úmluva z roku 1954, čl. 17  Příručka o soběstačnosti, UNHCR, 2005  Závěr Výkonného výboru č. 106 (LVII) – 2006, preambule a písm. p)  ICESCR,  ICERD,

6.4 Podnikání a samostatná výdělečná činnost ICESCR, článek 6, odst. 1 Státy, smluvní strany Paktu, uznávají právo na práci, které zahrnuje právo každého na příležitost vydělávat si na živobytí svojí prací, kterou si svobodně vybere nebo přijme, a učiní příslušné kroky k ochraně tohoto práva. Úmluva z roku 1954, článek 18 Pokud jde o právo vykonávat na vlastní riziko samostatnou výdělečnou činnost v zemědělství, průmyslu, řemeslech nebo obchodu a zakládat obchodní a výrobní společnosti, budou smluvní státy zacházet s osobami bez státní příslušnosti oprávněně se zdržujícími na jejich území co nejpříznivěji, rozhodně ne méně příznivě, než jak za stejných okolností zacházejí s cizinci.

Přílohy

73

Viz také: články 11, 13-14 čl. 5, písm. e) i)  Závěr Výkonného výboru č. 106 (LVII) – 2006, preambule a písm. p)  CEDAW,  ICERD,

6.5 Výdělečné zaměstnání UDHR, článek 23 1) Každý má právo na práci, na svobodnou volbu zaměstnání, na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky a na ochranu proti nezaměstnanosti. … 3) Každý, kdo pracuje, má nárok na spravedlivou a uspokojivou odměnu, která by zajišťovala jemu samému a jeho rodině živobytí odpovídající lidské důstojnosti... Úmluva z roku 1954, článek 17 1. Pokud jde o právo vykonávat placené zaměstnání, budou smluvní státy s osobami bez státní příslušnosti oprávněně se zdržujícími na jejich území zacházet co nejpříznivěji, rozhodně ne méně příznivě, než jak za stejných okolností zacházejí s cizinci obecně. 2. Smluvní státy budou s porozuměním posuzovat možnost sbližovat práva všech osob bez státní příslušnosti, týkající se placeného zaměstnání, s právy občanů, a to zejména u těch osob bez státní příslušnosti, které vstoupily na jejich území v rámci programů náboru pracovních sil nebo přistěhovaleckých programů. Viz také:  ICESCR, čl. 2, odst. 3, čl. 6  ICERD, čl. 5, písm. e) i)  CEDAW, články 11, 14  Příručka o soběstačnosti, UNHCR, 2005  Závěr Výkonného výboru č. 106 (LVII) – 2006, preambule a písm. p)

6.6 Sociální zabezpečení a spravedlivé a příznivé pracovní podmínky UDHR, článek 23 1. Každý má právo na práci, na... spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky a na ochranu

proti nezaměstnanosti. Úmluva z roku 1954, článek 24 1. Smluvní státy budou s osobami bez státní příslušnosti oprávněně se zdržujícími na jejich území zacházet stejně jako se svými občany ve věcech, které se týkají:

74


a) ... odměňování včetně rodinných přídavků, pokud jsou součástí odměňování, pracovní doby, úpravy práce přesčas, placené dovolené, omezení domácí práce, minimální věkové hranice pro zaměstnání, učebního poměru a odborné přípravy, práce žen a mladistvých a využívání výhod plynoucích z kolektivního vyjednávání, v rozsahu, v jakém jsou tyto otázky upraveny zákony nebo nařízeními nebo spadají pod kontrolu správních orgánů; b) Sociálního zabezpečení (právní předpisy týkající se pracovních úrazů, nemocí z povolání, mateřství, nemoci, invalidity, stáří, úmrtí, nezaměstnanosti, rodinných závazků a jakékoli další nepředvídané události, na kterou se podle zákonů a nařízení vztahuje sociální zabezpečení) s těmito omezeními: […] Viz také: čl. 22 články 6-7, 9  CEDAW, čl. 11, odst. 1, písm. e)-f), čl. 14, odst. 2, písm. c)  ICERD, čl. 5, písm. e) iv)  UDHR,

 ICESCR,

6.7 Právo vlastnit majetek UDHR, článek 17 1) Každý má právo vlastnit majetek jak sám, tak spolu s jinými. Úmluva z roku 1954, článek 13 Pokud jde o nabývání movitého a nemovitého majetku a dalších práv s tím spojených a o pronájmy a jiné smlouvy týkající se movitého a nemovitého majetku, bude smluvní stát s osobou bez státní příslušnosti zacházet co nejpříznivěji, rozhodně ne méně příznivě, než jak za stejných okolností zachází s cizinci obecně. Viz také: čl. 15, odst. 1-3, čl. 16, odst. 1, písm. h) čl. 5, písm. d) v)  Závěr Výkonného výboru č. 106 (LVII) – 2006, preambule  CEDAW,  ICERD,

Přílohy

75

Závěr Výkonného výboru o identifikaci, prevenci a omezování bezdomovectví a ochraně osob bez státní příslušnosti (č. 106 (LVII) - 2006) Výkonný výbor, Vyjadřuje hlubokou obavu z přetrvávajícího problému bezdomovectví v různých regionech a vzniku nových případů bezdomovectví; Uznává právo států vytvářet zákony upravující získávání, zřeknutí se či ztrátu státní příslušnosti a bere na vědomí, že problematikou bezdomovectví se již zabývá Valné shromáždění OSN v rámci širší otázky sukcese států;6 Vyjadřuje znepokojení nad vážnou a svízelnou situací mnoha osob bez státní příslušnosti, které nemají právní totožnost a nemohou tak požívat občanská, politická, hospodářská, sociální a kulturní práva, jelikož nemají přístup ke vzdělání, mají omezenou svobodu pohybu, nacházejí se v dlouhodobém zajištění, nemohou si hledat zaměstnání, nemají přístup k vlastnictví majetku a základní zdravotní péči; Bere na vědomí, že Úmluvu z roku 1954 o právním postavení osob bez státní příslušnosti a Úmluvu z roku 1961 o omezování případů bezdomovectví ratifikovalo a k těmto úmluvám přistoupilo jen omezené množství států, konkrétně třicet dva států; Připomíná právo každé osoby na státní příslušnost a právo nebýt svévolně zbaven státní příslušnosti zakotvené ve Všeobecné deklaraci lidských práv a zmiňované v nástrojích lidských práv, jako je např. Úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Úmluva o odstranění všem forem diskriminace žen, Úmluva o právech dítěte; Připomíná, že všechny lidské bytosti se rodí svobodné a důstojné a mají nárok na práva a svobody zakotvené ve Všeobecné deklaraci lidských práv, bez jakéhokoli rozlišování;

6

76

Rezoluce 55/153 z roku 2000, Státní příslušnost fyzických osob ve vztahu k sukcesi států.


Znovu zdůrazňuje odpovědnost Úřadu Vysokého komisaře OSN, jíž mu svěřilo Valné shromáždění Organizace spojených národů, za napomáhání prevenci a omezování případů bezdomovectví a ochranu osob bez státní příslušnosti; Připomíná svůj závěr č. 78 (XLVI) o prevenci a omezování bezdomovectví a závěry č. 90 (LII), 95 (LIV), 96 (LIV), 99 (LV) a 102 (LVI) o řešení dlouhodobého bezdomovectví; a) vyzývá UNHCR, aby ve spolupráci s vládami, ostatními úřady OSN, mezinárodními a příslušnými regionálními a nevládními organizacemi zvýšilo své úsilí v této oblasti a vykonávalo cílenou činnost na podporu identifikace, prevence a omezování případů bezdomovectví a ochrany osob bez státní příslušnosti;

Identifikace bezdomovectví b) Vyzývá UNHCR, aby společně se zainteresovanými vládami zahájilo či obnovilo úsilí v oblasti identifikace osob bez státní příslušnosti a osob s neurčenou státní příslušností pobývajících na jejich území, a to ve spolupráci s ostatními úřady OSN, zejména UNICEF a UNFPA, jakož i DPA, OHCRH a UNDP, v rámci národních programů, které mohou v případě potřeby zahrnovat procesy související s registrací při narození a aktualizace údajů o obyvatelstvu; c) Vyzývá UNHCR, aby provedlo průzkum a o jeho výsledky se podělilo s příslušnými vědeckými institucemi, odborníky či vládami, a to především v regionech, kde se průzkum bezdomovectví neprovádí, a podpořilo tak lepší pochopení povahy a rozsahu tohoto problému stejně jako důvodů vedoucích ke vzniku bezdomovectví s tím, že veškeré tyto aktivity poslouží jako základ pro vytváření strategií zaměřených na řešení tohoto problému; d) Vyzývá státy, které mají k dispozici statistiku o osobách bez státní příslušnosti či osobách s neurčenou státní příslušností, aby se o ni podělily s UNHCR, a vyzývá UNHCR, aby vytvořilo formálnější, systematičtější metodologii pro získávání informací, jejich aktualizaci a sdílení; e) Vyzývá UNHCR, aby do svých dvouletých zpráv o aktivitách souvisejících s osobami bez státní příslušnosti předkládaných Výkonnému výboru zahrnulo statistické údaje od jednotlivých států a výzkum vědeckých institucí a odborníků, občanské společnosti a vlastních pracovníků v oblasti rozsahu problematiky bezdomovectví; f) Vyzývá UNHCR, aby i nadále poskytovalo technické poradenství a provozní podporu státům a prosazovalo pochopení problému bezdomovectví a podpořilo tak dialog

Přílohy

77

mezi zainteresovanými státy na globální i regionální úrovni; g) Bere na vědomí spolupráci s Meziparlamentní unií (MPU) v oblasti státní příslušnosti a bezdomovectví a Příručku pro poslance parlamentů o státní příslušnosti a bezdomovectví z roku 2005, která se užívá v národních i regionálních parlamentech pro zvýšení povědomí a budování kapacit ve státní správě a občanské společnosti;

Prevence bezdomovectví h) Vyzývá státy, aby umožnily registraci při porodu a vydání rodného listu či jiného odpovídajícího dokladu totožnosti dítěte a v případě potřeby tak činily s pomocí UNHCR, UNICEF a UNFPA; i) Vyzývá státy, aby zvážily přezkoumání své vnitrostátní legislativy a dalších souvisejících předpisů s ohledem na přijetí a realizaci bezpečnostních záruk, které jsou v souladu se zásadami mezinárodního práva zaměřeny na prevenci vzniku bezdomovectví vyplývajícího ze svévolného odepření nebo zbavení státní příslušnosti; a žádá UNHCR, aby i nadále poskytovalo technické poradenství v tomto ohledu; j) Upozorňuje, že bezdomovectví může vzniknout, jsou-li uplatněna omezení rodičů při předávání státní příslušnosti na jejich děti, je-li ženě odepřena možnost předat svou státní příslušnost svým dětem, zřekne-li se osoba své státní příslušnosti, aniž by měla zajištěnu státní příslušnost jinou, dojde-li k automatické ztrátě státní příslušnosti v důsledku dlouhodobého pobytu v zahraničí, je-li osoba zbavena státní příslušnosti kvůli nesplnění branné povinnosti či alternativní civilní služby, dojde-li ke ztrátě státní příslušnosti z důvodu sňatku s cizím státním příslušníkem nebo z důvodu změny státní příslušnosti manžela/manželky v manželství či je-li odepřeno udělení státní příslušnosti z diskriminačních důvodů; a žádá UNHCR, aby i nadále poskytovalo technické poradenství v tomto ohledu; k) Zdůrazňuje, aby v případě sukcese států dotčené státy uplatnily příslušná opatření pro prevenci vzniku bezdomovectví z tohoto důvodu a učinily kroky nezbytné k řešení takové situace; l) Vyzývá státy, aby hledaly vhodné řešení pro osoby, které nemají platné cestovní doklady či jiné doklady totožnosti, včetně migrantů a obětí obchodu s lidmi, a v případě potřeby a nutnosti vzájemně spolupracovaly při ověřování jejich státní příslušnosti při plném respektování mezinárodních lidských práv dotčených osob a příslušné vnitrostátní legislativy;

78


m) Vyzývá státy, které jsou smluvní stranou Protokolu o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi a Protokolu proti pašování migrantů, po zemi, po moři a letecky, které doplňují Úmluvu OSN o nadnárodním organizovaném zločinu, aby dodržovaly své povinnosti při ověřování státní příslušnosti osob, které se staly obětí obchodu s lidmi a obracejí se na ně v souvislosti s vydáním cestovních dokladů či dokladů totožnosti, a aby umožnily návrat takových osob; a vyzývá ostatní státy, aby poskytovaly obdobnou pomoc;

Omezování vzniku bezdomovectví n) Vyzývá státy, aby zvážily přistoupení k Úmluvě z roku 1961 o omezování případů bezdomovectví, a státy, které jsou smluvními stranami této úmluvy, aby odvolaly své výhrady; o) Vyzývá UNHCR, aby posílilo spolupráci s ostatními příslušnými úřady OSN při pomoci státům v omezování bezdomovectví, zejména v případech dlouhotrvajícího bezdomovectví; p) Vyzývá státy, aby s přihlédnutím k rezoluci Valného shromáždění OSN č. 60/129 z roku 2005 zvážily opatření umožňující integraci osob nacházejících se dlouhodobě v situaci bezdomovectví, a to prostřednictvím rozvojových programů v oblasti vzdělání, bydlení, zdravotní péče a výdělečné činnosti ve spolupráci s příslušnými úřady OSN; q) Vyzývá státy, aby s ohledem na článek 7 Úmluvy o právech dítěte zajistily právo každého dítěte na státní příslušnost, zejména v případech, kdy by se dítě jinak mohlo stát osobou bez státní příslušnosti, a dále vyzývá UNHCR, aby spolupracovalo s UNICEF a UNFPA při poskytování technické a provozní podpory v tomto ohledu; r) Vyzývá státy, aby za podpory UNHCR organizováním občanských informačních kampaní aktivně šířily informace o přístupu k státnímu občanství, včetně postupů naturalizace;

Ochrana osob bez státní příslušnosti s) Vyzývá státy, aby zvážily přistoupení k Úmluvě z roku 1954 o právním postavení osob bez státní příslušnosti, a státy, které jsou smluvními stranami této úmluvy, aby odvolaly své výhrady; t) Žádá UNHCR, aby aktivně rozšiřovalo informace a v případě potřeby školilo vládní partnery v otázce vhodných mechanismů pro identifikaci, registraci a udělování občanství osobám bez státní příslušnosti;

Přílohy

79

u) Vyzývá státy, které nejsou smluvní stranou Úmluvy z roku 1954 o právním postavení osob bez státní příslušnosti, aby s osobami bez státní příslušnosti oprávněně pobývajícími na jejich území nakládaly v souladu s mezinárodním právem lidských práv a aby zvážily možnosti naturalizace oprávněně pobývajících osob bez státní příslušnosti v souladu s vnitrostátní legislativou; v) Vyzývá UNHCR, aby na žádost dotčených států realizovalo programy přispívající k ochraně osob bez státní příslušnosti a pomoci těmto osobám, zejména tím, že osobám bez státní příslušnosti usnadní přístup k právním prostředkům pro řešení jejich situace, a aby v této souvislosti spolupracovalo s nevládními organizacemi při poskytování právního poradenství a další nezbytné pomoci; w) Vyzývá státy, aby nezajišťovaly osoby bez státní příslušnosti výhradně na základě skutečnosti, že jsou bez státní příslušnosti, a aby s nimi nakládaly v souladu s mezinárodním právem lidských práv; dále vyzývá státy, které jsou smluvní stranou Úmluvy z roku 1954 o právním postavení osob bez státní příslušnosti, aby plně uplatňovaly ustanovení této úmluvy; x) Žádá UNHCR, aby dále zkvalitňovalo školení vlastních pracovníků a pracovníků ostatních úřadů OSN v otázkách souvisejících s bezdomovectvím tak, aby bylo UNHCR schopno poskytovat technické poradenství smluvním státům při realizaci Úmluvy z roku 1954 a zajistit tak důsledné uplatňování jejích ustanovení.

80


Výňatky z vybraných všeobecných a regionálních nástrojů lidských práv týkající se státní příslušnosti a bezdomovectví Všeobecná deklarace lidských práv (10. prosinec 1948) Článek 15 1. Každý má právo na státní příslušnost. 2. Nikdo nesmí být svévolně zbaven své státní příslušnosti ani práva svou státní příslušnost změnit. Komentář [U1]: enter

Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (16. prosinec 1966) Článek 2 1. Každý stát, který je smluvní stranou Paktu, se zavazuje respektovat práva uznaná v tomto Paktu a zajistit tato práva všem jednotlivcům na svém území a podléhajícím jeho jurisdikci, bez jakéhokoli rozlišování podle rasy, barvy, pohlaví, náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo sociálního původu, majetku, rodu nebo jiného postavení. 2. Každý stát, který je smluvní stranou Paktu, se zavazuje, pokud tak již nestanoví existující zákonodárná nebo jiná opatření, že podnikne nutné kroky v souladu se svými ústavními postupy a ustanoveními tohoto Paktu k tomu, aby schválil taková zákonodárná nebo jiná opatření nutné k tomu, aby byla uplatněna práva uznaná v Paktu... Článek 3 Státy, smluvní strany Paktu, se zavazují zajistit stejná práva mužů a žen na požívání všech občanských a politických práv stanovených v tomto Paktu. Článek 24 1. Každé dítě má bez jakékoli diskriminace podle rasy, barvy, pohlaví, jazyka, náboženství, národnostního nebo sociálního původu, majetku nebo rodu právo na takovou ochranu, která mu přísluší s ohledem na jeho postavení nezletilce, ze strany jeho rodiny, společnosti a státu. 2. Každé dítě je registrováno okamžitě po narození a dostane jméno. 3. Každé dítě má právo na státní příslušnost.

Přílohy

81

Článek 26 Všichni jsou si před zákonem rovni a mají právo na stejnou ochranu zákona bez jakékoli diskriminace. Zákon zakáže jakoukoli diskriminaci a zaručí všem osobám stejnou a účinnou ochranu proti diskriminaci z jakýchkoli důvodů, např. podle rasy, barvy, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného přesvědčení nebo sociálního původu, majetku a rodu. Úmluva o právech dítěte (20. listopad 1989) Článek 7 1. Každé dítě je registrováno ihned po narození a má od narození právo na jméno, právo na státní příslušnost, a pokud to je možné, právo znát své rodiče a právo na jejich péči. 2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečují provádění těchto práv v souladu se svým vnitrostátním zákonodárstvím a v souladu se svými závazky vyplývajícími z příslušných mezinárodněprávních dokumentů v této oblasti se zvláštním důrazem na to, aby dítě nezůstalo bez státní příslušnosti. Článek 8 1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují respektovat právo dítěte na zachování jeho totožnosti, včetně státní příslušnosti, jména a rodinných svazků v souladu se zákonem a s vyloučením nezákonných zásahů. 2. Je-li dítě protizákonně částečně nebo zcela zbaveno své totožnosti, zabezpečí mu státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, potřebnou pomoc a ochranu pro její urychlené obnovení. Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen (18. prosinec 1979) Článek 9 1. Státy, smluvní strany, poskytnou ženám rovná práva s muži nabývat, měnit nebo ponechávat si svou státní příslušnost. Zejména zajistí, že ani manželství s cizincem, ani změna státní příslušnosti manžela během manželství nezmění automaticky státní příslušnost manželky, neučiní ji osobou bez státní příslušnosti a ani ji nepřinutí přijmout státní příslušnost manžela. 2. Státy, smluvní strany, poskytnou ženám stejná práva s muži pokud jde o státní příslušnost jejich dětí.

82


Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace (21. prosinec 1965)7 Článek 1 1. Výraz "rasová diskriminace" v této úmluvě znamená jakékoli rozlišování, vylučování, omezování nebo zvýhodňování založené na rase, barvě pleti, rodovém nebo národnostním nebo etnickém původu, jehož cílem nebo následkem je znemožnění nebo omezení uznání, užívání nebo uskutečňování lidských práv a základních svobod na základě rovnosti v politické, hospodářské, sociální, kulturní nebo v kterékoli jiné oblasti veřejného života. 2. Tato úmluva se netýká rozlišování, vylučování, omezování nebo zvýhodňování prováděného státem, který je stranou této úmluvy, mezi vlastními a cizími občany. 3. Žádné ustanovení této úmluvy nemůže být vykládáno tak, aby se dotýkalo jakýmkoli způsobem právních předpisů smluvních států o národnosti, státním občanství nebo naturalizaci, pokud tato ustanovení nediskriminují některou národnost. Článek 5 V souladu se základními povinnostmi vyhlášenými v článku 2 této Úmluvy se smluvní státy zavazují, že zakáží a odstraní rasovou diskriminaci ve všech jejích formách a že zaručí právo každého na rovnost před zákonem bez rozlišování podle rasy, barvy pleti, národnostního nebo etnického původu, zvláště pak při užívání těchto práv: c) politických práv, zejména práva účastnit se voleb, volit a být volen na základě všeobecného a rovného volebního práva, práva účasti ve vládě, jakož i účastnit se správy veřejných záležitostí na všech stupních, a práva vstupu za rovných podmínek do veřejných služeb, d) dalších občanských práv, zejména: (...) iii) práva na státní občanství;

7 Tato ustanovení je třeba vykládat s přihlédnutím k obecným doporučením Výboru pro odstranění rasové diskriminace, zejména Obecnému doporučení č. 30 o diskriminaci osob, jež nejsou státními občany.

Přílohy

83

Mezinárodní úmluva o právech všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin (18. prosinec 1990) Článek 29 Každé dítě migrujícího pracovníka má právo na jméno, registraci při narození a státní příslušnost. Úmluva o právech osob se zdravotním postižením (13. prosinec 2006) Článek 18 1. Státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, uznávají právo osob se zdravotním postižením na svobodu pohybu, svobodu zvolit si místo pobytu a právo na státní příslušnost, na rovnoprávném základě s ostatními, a zajistí, aby osoby se zdravotním postižením: a) měly právo nabývat a měnit státní příslušnost a nebyly zbavovány své státní příslušnosti svévolně nebo na základě zdravotního postižení; b) nebyly na základě zdravotního postižení zbavovány své způsobilosti získat, vlastnit a využívat doklady prokazující jejich státní příslušnost nebo jiné doklady totožnosti, nebo využívat příslušných úředních postupů, jako je například imigrační řízení, které by jim mohly usnadnit uplatnění práva na svobodu pohybu; c) mohly opustit kteroukoli zemi, i svou vlastní; d) nebyly zbavovány, svévolně nebo na základě zdravotního postižení, práva vstoupit do své vlastní země. 2. Děti se zdravotním postižením jsou registrovány ihned po narození a mají od narození právo na jméno, právo na státní příslušnost a, pokud je to možné, právo znát své rodiče a právo na jejich péči. Úmluva o státním občanství vdaných žen (29. leden 1957) Článek 1 Každý smluvní stát souhlasí s tím, že ani uzavření, ani zrušení manželství mezi jeho příslušníkem a cizincem, ani změna státního občanství manžela během manželství nemohou mít sami o sobě vliv na státní občanství ženy. Článek 2 Každý smluvní stát souhlasí s tím, že ani dobrovolné přijetí státního občanství jiného státu jedním z jeho příslušníků, ani zřeknutí se státního občanství jedním z jeho příslušníků nebrání manželce tohoto příslušníka v tom, aby si uchovala své státní občanství.

84


Článek 3 1. Každý smluvní stát souhlasí s tím, že cizinka provdaná za jeho státního příslušníka může, na vlastní žádost, získat státní občanství svého manžela na základě zvláštního přednostního naturalisačního postupu. Udělení tohoto státního občanství může být omezeno v zájmu státní bezpečnosti nebo veřejného pořádku. 2. Každý smluvní stát souhlasí s tím, že tuto Úmluvu nelze vykládat tak, že se dotýká jakéhokoli zákona nebo nařízení, nebo soudní praxe, která dává cizince provdané za některého z jeho příslušníků nárok získat na vlastní žádost státní občanství svého manžela.

Africká charta práv a blaha dítěte (11. červenec 1990) Článek 6: Jméno a státní příslušnost 1. Každé dítě má od narození právo na jméno. 2. Každé dítě bude zaregistrováno okamžitě po narození. 3. Každé dítě má právo na státní příslušnost. 4. Státy, které jsou smluvní stranou této Charty, zajistí, že jejich ústavní zákony uznají zásady, podle nichž dítě získává státní příslušnost státu, na jehož území se narodilo, pokud mu není udělena státní příslušnost jiného státu v souladu s jeho zákony. Úmluva o právech dítěte v islámu (červen 2005) Článek 7: Totožnost Dítě má od narození právo na jméno, registraci u příslušného úřadu, státní příslušnost a právo znát své rodiče, veškeré příbuzné a pěstounku. Státy, které jsou smluvní stranou Úmluvy, zaručí všechny prvky totožnosti dítěte, včetně jeho jména, státní příslušnosti a rodinných vazeb v souladu se svými vnitrostátními zákony, a vynaloží veškeré úsilí na vyřešení bezdomovectví u každého dítěte, které se narodilo na jejich území nebo jejich státním občanům mimo jejich území. Dítě neznámého původu nebo dítě, které je takto právně uznáno, má právo na opatrovnictví a péči bez adopce. Má právo na jméno, titul a státní příslušnost.

Přílohy

85

Americká deklarace práv a povinností člověka (2. květen 1948) Článek XIX. Každá osoba má ze zákona právo na státní příslušnost a právo tuto státní příslušnost změnit, pokud si tak přeje, na státní příslušnost jiné země, která je ochotna tuto státní příslušnost udělit. Americká úmluva o lidských právech (22. listopad 1969) Článek 1: Povinnost respektovat práva 1. Státy, jež jsou smluvní stranou této Úmluvy, se zavazují respektovat práva a svobody zde uznané a zajistit všem osobám ve své jurisdikci svobodné a plné užívání těchto práv a svobod bez jakékoli diskriminace z důvodu rasy, barvy, pohlaví, náboženského, politického či jiného přesvědčení, národnostního či sociálního původu, ekonomického postavení, rodu či sociálních podmínek. [...] Článek 20: Právo na státní příslušnost 1. Každá osoba má právo na státní příslušnost. 2. Každá osoba má právo na státní příslušnost státu, na jehož území se narodila, pokud nemá nárok na jinou státní příslušnost. 3. Nikdo nesmí být svévolně zbaven své státní příslušnosti ani práva ji změnit. Rezoluce Asijsko-africké právní konzultační organizace o „právní identitě a bezdomovectví“, (8. duben 2006) 3. Vyzývá členské státy, aby přezkoumaly vnitrostátní legislativu s ohledem na omezování a zamezování vzniku případů bezdomovectví, a to v souladu se základními zásadami mezinárodního práva; 4. Dále vyzývá členské státy, aby zvyšovaly informovanost o problému bezdomovectví a aktivně spolupracovaly při identifikaci problému bezdomovectví, zejména s ohledem na určení totožnosti žen, dětí a rodin, jež byly vysídleny, migrují anebo se staly obětí obchodu s lidmi, a vydání příslušných dokladů; 5. Vyzývá členské státy obecně a zejména členské státy, na jejichž území se nachází populace bez státní příslušnosti, aby přijaly nezbytná právní a institucionální opatření pro zlepšení svízelné situace osob bez státní příslušnosti; 6. Vyzývá členské státy, aby za účelem efektivního řešení utrpení osob bez státní příslušnosti zvážily možnost přistoupení k Úmluvě z roku 1954 o právním postavení osob bez státní příslušnosti a Úmluvě z roku 1961 o omezování případů bezdomovectví;

86


Výňatky z vybraných obecných komentářů a doporučení orgánů OSN v oblasti lidských práv souvisejících se státní příslušností a bezdomovectvím Výbor pro lidská práva Obecný komentář č. 31: Povaha obecného právního závazku smluvních států Paktu (2004) 10. Dle článku 2, odst. 1 jsou smluvní státy povinny respektovat a zajistit práva podle Paktu všem osobám na svém území a všem osobám podléhajícím jejich jurisdikci. To znamená, že smluvní stát musí respektovat a zajistit Paktem stanovená práva každé osobě, která spadá pod vliv či účinnou kontrolu tohoto státu, i když se nenachází na jeho území. Jak je uvedeno v Obecném komentáři č. 15 přijatém na 27. zasedání (1986), požívání práv vyplývajících z Paktu není omezeno na občany smluvního státu, ale musí být dostupné pro všechny osoby bez ohledu na to, zda mají či nemají státní příslušnost, např. žadatele o azyl, uprchlíky, migrující pracovníky a další osoby, které se nacházejí na území smluvního státu nebo podléhají jeho jurisdikci. Tato zásada platí i pro osoby, které spadají pod vliv či kontrolu státu mimo jeho území, a to bez ohledu na okolnosti, za nichž tento vliv či kontrola vznikly, např. síly tvořící národní kontingent smluvního státu určený pro operace na udržení či nastolení míru.

Obecný komentář č. 28: Rovná práva mužů a žen (článek 3 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech) (2000) 25. Pro naplnění svých povinností dle článku 23, odst. 4 musí smluvní státy zajistit stejná práva a povinnosti obou snoubenců při sňatku pokud jde o péči o děti, jejich morální a náboženské vzdělání, předání státní příslušnosti dětem a vlastnictví či správu majetku, jedná-li se o společný majetek nebo majetek jednoho z manželů. Smluvní státy by měly upravit vnitrostátní legislativu tak, aby byla zajištěna stejná práva vdaných žen s ohledem na vlastnictví a správu tohoto majetku. Smluvní státy by měly rovněž zajistit, že nebude docházet k diskriminaci dle pohlaví, pokud jde o získání či Přílohy

87

ztrátu státní příslušnosti z důvodu sňatku, práva pobytu a práva obou manželů zachovat si své příjmení nebo se stejnou měrou podílet na volbě nového příjmení. Rovnost v manželství předpokládá, že manžel a manželka mají v rodině stejnou odpovědnost a autoritu.

Obecný komentář č. 27: Svoboda pohybu (článek 12 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech) (1999) Právo na vstup do vlastní země (odst. 4) 19. Právo osoby vstoupit do vlastní země potvrzuje zvláštní vztah osoby k této zemi. Toto právo má různé aspekty. Zahrnuje v sobě právo zůstat ve vlastní zemi. Zahrnuje nejen právo vrátit se po opuštění vlastní země, ale poskytuje osobě i právo přijet do této země poprvé, pokud se nacházela mimo ni (např. pokud tato osoba má státní příslušnost této země). Právo návratu je nejdůležitější pro uprchlíky usilující o dobrovolnou repatriaci. Vyplývá z něho rovněž zákaz nuceného přemisťování obyvatelstva či nuceného vyhoštění do jiných zemí. 20. Znění článku 12, odst. 4 nerozlišuje státní občany a cizí státními příslušníky („nikdo“). Osoba, které toto právo náleží, tedy může být identifikována jen na základě výkladu pojmu „své vlastní země“ .8 Obsah pojmu „své vlastní země“ je širší než pojem „země jeho státní příslušnosti“. Není omezen na státní příslušnost ve formálním smyslu, státní příslušnost získanou při narození či udělenou; zahrnuje minimálně všechny osoby, které díky zvláštním vazbám či nárokům vůči dané zemi nelze pokládat za cizí státní příslušníky. To je i případ státních příslušníků země, kteří byli zbaveni své státní příslušnosti v rozporu s mezinárodním právem, a osob, jejichž země byla začleněna či převedena do jiného státního útvaru, jehož státní příslušnost jim byla odepřena. Znění článku 12, odst. 4 navíc umožňuje širší výklad, který by mohl zahrnovat i další kategorie osob s dlouhodobým pobytem, krom jiného např. osoby bez státní příslušnosti svévolně zbavené práva na státní příslušnost země pobytu. Jelikož za jistých okolností mohou vést ke vzniku úzkých či trvalých vazeb mezi osobou a zemí i jiné faktory, smluvní státy by měly do svých zpráv zahrnout i informace o právu osob s trvalým pobytem vrátit se do země pobytu. 21. Nikdo nesmí být svévolně zbaven práva vstoupit do své vlastní země. Pojem „svévolnosti“ má v tomto kontextu zdůraznit, že se týká všech aktů státu, tedy legislativních, 8

88

Viz stížnost č. 538/1993, Stewart proti Kanadě.


administrativních i soudních; zaručuje, že i zákonem upravený zásah by měl být v souladu s ustanoveními a cíli Paktu a že by měl být v každém případě přiměřený daným okolnostem. Výbor má za to, že existuje jen velmi málo okolností, za nichž je zbavení práva vstoupit do své vlastní země přiměřené. Smluvní stát nesmí svévolně bránit osobě v návratu do její vlastní země tím, že ji zbaví státní příslušnosti nebo vyhostí do třetí země.

Obecný komentář č. 19: Rodina (článek 23 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech) (1990) 7. Pokud jde o rovnost v manželství, Výbor by rád upozornil zejména na skutečnost, že při získávání či ztrátě státní příslušnosti z důvodu sňatku nesmí docházet k diskriminaci podle pohlaví. Stejně tak je třeba zaručit právo obou snoubenců ponechat si své rodné příjmení a rovnou měrou se zapojit do výběru nového příjmení.

Obecný komentář č. 17: Práva dítěte (článek 24 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech) (1989) 7. Podle článku 24, odst. 2 má každé dítě právo být zaregistrováno okamžitě po narození a dostat jméno. Dle názoru Výboru je třeba toto ustanovení vykládat v úzké souvislosti s ustanovením o právu na takovou ochranu, která mu přísluší, a mělo by sloužit pro uznání právní subjektivity dítěte. Právo na jméno je důležité zejména pro děti narozené mimo manželství. Hlavním účelem povinnosti zaregistrovat dítě okamžitě po narození je omezení rizika únosu, prodeje či obchodu s dětmi, případně jiných způsobů zacházení s dětmi, které jsou v rozporu s právy obsaženými v Paktu. Hlášení smluvních států by měla obsahovat podrobné informace o opatřeních, která zajistí okamžitou registraci dětí narozených na jejich území. 8. V kontextu ochrany dětí je třeba věnovat zvláštní pozornost právu každého dítěte na státní příslušnost zakotvenému v článku 24, odst. 3. Ačkoli účelem tohoto ustanovení je zabránit tomu, aby se dítěti dostalo menší ochrany společnosti a státu jen proto, že je bez státní příslušnosti, neznamená, že je povinností státu udělit své státní občanství každému dítěti narozenému na jeho území. Přesto se od smluvních států požaduje, aby přijaly veškerá opatření, a to jak na vnitrostátní úrovni, tak ve spolupráci s ostatními státy, aby bylo zajištěno, že každé dítě získá po narození státní příslušnost. V této souvislosti není s ohledem na získání státní příslušnosti přípustné, aby vnitrostátní legislativa diskriminovala děti Přílohy

89

narozené mimo manželství, rodičům bez státní příslušnosti anebo na základě státní příslušnosti jednoho či obou rodičů. Opatření přijatá za účelem zajištění státní příslušnosti dětí by měla být uvedena v hlášeních smluvních států.

Obecný komentář č. 15: Postavení cizích státních příslušníků podle Paktu (1986) 1. Hlášení smluvních států často neberou v úvahu, že každý smluvní stát musí zaručit práva obsažená v Paktu „všem osobám na svém území a osobám, které podléhají jeho jurisdikci“ (článek 2, odst.1). Obecně platí, že právo zakotvené v Paktu se vztahuje na každého bez ohledu na reciprocitu a státní příslušnost dotčené osoby, případně její bezdomovectví. 2. Obecným pravidlem tudíž je, že každé právo zakotvené v Paktu musí být zaručeno bez jakékoli diskriminace státních občanů a cizích státních příslušníků. Cizí státní příslušníci mají výhodu obecného požadavku nediskriminace ve vztahu k právům obsaženým v Paktu, jak je uvedeno v článku 2 Paktu. Tato záruka platí jak pro cizí státní příslušníky, tak pro státní občany. Výjimkou jsou případy, kdy jsou některá práva uznaná Paktem výslovně vyhrazena státním občanům (článek 25), zatímco ustanovení článku 13 naopak platí jen pro cizince. Nicméně zkušenosti Výboru při zkoumání hlášení ukazují, že v řadě zemí jsou cizincům odpírána práva, která by jinak měli dle Paktu požívat, anebo jsou tato práva omezena způsobem, který ne vždy ustanovení Paktu ospravedlňují. 3. Jen v omezeném počtu případů ústava zaručuje rovná práva státním občanům a cizincům. Některé ústavy, jež byly přijaty relativně nedávno, pečlivě rozlišují základní práva, která platí pro všechny, a práva zaručená jen státním občanům, a každým tímto právem se podrobně zabývají. V mnoha státech jsou však ústavy sepsány tak, že příslušná práva udělují jen státním občanům. Významnou roli při poskytnutí práv cizincům mohou hrát také další legislativa a judikatura. Výboru je známo, že v některých státech se základní práva, ač nezaručená cizím státním příslušníkům ústavou či jinou legislativou, na tyto osoby vztahují, jak to vyžaduje Pakt. V některých případech nicméně nejsou práva vyplývající z Paktu uplatňována vůči cizincům nediskriminačním způsobem. [...] 9. Mnohé zprávy poskytují nedostatečné informace o záležitostech souvisejících s článkem 13. Tento článek se týká všech postupů zaměřených na nucené opuštění země cizincem, ať už jej vnitrostátní legislativa označuje jako vyhoštění či jinak. Pokud takový postup zahrnuje i zatčení, může se na něj vztahovat i záruka Paktu související se zbavením osobní svobody (články 9 a 10). Pokud je osoba zatčena jen za účelem vyhoštění, mohou se na případ vztahovat i jiná ustanovení vnitrostátního a mezinárodního práva. Za běžných okolností musí být vyhoštěnému cizinci umožněno odjet do jakékoli země, která souhlasí, že ho přijme. 90


Práva dle článku 13 chrání jen ty cizí státní příslušníky, kteří se na území daného státu nacházejí legálně. To znamená, že při určování rozsahu této ochrany musí být zohledněna vnitrostátní legislativa upravující podmínky vstupu a pobytu, a že na osoby, jež na území vstoupily nezákonně, a cizince, kteří se zde zdržují déle, než jim bylo povoleno, se tato ochrana nevztahuje. Nicméně, pokud je zákonnost vstupu či pobytu cizince sporná, je třeba, aby veškerá rozhodnutí vedoucí k jeho vyhoštění či deportaci byla přijímána v souladu s článkem 13. Příslušné orgány smluvního státu by měly při výkonu svých pravomocí v dobré víře aplikovat a vykládat vnitrostátní právo, avšak dodržovat při tom požadavky Paktu na rovnost před zákonem (článek 26). 10. Článek 13 přímo upravuje jen postupy, a nikoli materiální důvody vyhoštění. Nicméně vzhledem k tomu, že povoluje pouze postupy vedoucí k vydání „rozhodnutí, k němuž se dospělo v souladu se zákonem“, jeho účelem zjevně je zabránit svévolnému vyhoštění. Na druhé straně, pokud dává každému cizinci nárok na rozhodnutí v jeho individuálním případě, nebylo by ustanovení článku 13 naplněno zákonem či rozhodnutím, které by vedlo ke kolektivnímu či masovému vyhoštění. Dle názoru Výboru je tento výklad podpořen dalšími ustanoveními týkajícími se práva předložit důkazy proti svému vyhoštění, práva na přezkum a práva nechat se zastoupit před příslušným orgánem či osobou tímto orgánem označenou. Cizinec musí mít k dispozici všechny prostředky pro svou obhajobu proti vyhoštění, aby jeho právo bylo účinné. Od zásad článku 13 vztahujících se na odvolání proti vyhoštění a nárok na přezkoumání případu příslušným orgánem se lze odchýlit pouze v případě, kdy to vyžadují „naléhavé důvody národní bezpečnosti“. Při aplikaci ustanovení článku 13 nesmí docházet k diskriminaci žádné skupiny cizinců.

Výbor pro odstranění všech forem diskriminace žen Obecné doporučení č. 21: Rovnost v manželství a rodinných vztazích (1994) 6. Státní příslušnost je naprosto zásadní pro zapojení do společnosti. Obecně státy udělují státní příslušnost osobám narozeným v dané zemi. Státní příslušnost lze získat i z důvodu přesídlení nebo humanitárních důvodů, jako je např. bezdomovectví. Ženy bez statusu státního příslušníka či občana jsou zbaveny práva volit či být volen do veřejného úřadu a může jim být odepřen přístup k veřejným výhodám a možnosti zvolit si místo pobytu. Dospělá žena by měla mít možnost svou státní příslušnost změnit a neměla by jí být svévolně zbavena z důvodu uzavření či rozvodu manželství nebo proto, že její manžel či otec změnil svou státní příslušnost.

Přílohy

91

Výbor pro odstranění rasové diskriminace Obecné doporučení č. 30: Diskriminace osob, jež nejsou státními občany (2004) I. Povinnosti smluvních států Úmluvy 1. Článek 1, odst. 1 Úmluvy vymezuje „rasovou diskriminaci“. Článek 1, odst. 2 vyjmenovává možnosti rozlišování mezi občany a neobčany. Článek 1, odst. 3 stanoví, že právní předpisy smluvních států týkající se příslušnosti, občanství či naturalizace nesmí diskriminovat žádnou národnost. 2. Článek 1, odst. 2 je třeba vykládat tak, aby nedocházelo k podkopání zákazu diskriminace a nelze jej interpretovat způsobem, který by umenšoval práva a svobody uznané a vyhlášené Všeobecnou deklarací lidských práv, Mezinárodním paktem o hospodářských, sociálních a kulturních právech a Mezinárodním paktem o občanských a politických právech. 3. Článek 5 Úmluvy obsahuje povinnost smluvních států zakázat a odstranit rasovou diskriminaci při užívání občanských, politických, hospodářských, sociálních a kulturních práv. Ačkoli některá z těchto práv, např. právo účastnit se voleb, volit a být volen, jsou omezena jen na státní občany, lidských práv musejí v zásadě požívat všechny osoby. Smluvní státy mají povinnost zajistit rovnost svých občanů i cizinců při požívání těchto práv v rozsahu uznaném mezinárodním právem. 4. Dle Úmluvy představuje odlišné nakládání založené na státním občanství či „imigračním statusu“ diskriminaci, pokud kritéria pro toto rozlišování, posuzovaná ve světle cílů a účelu Úmluvy, nejsou uplatněna v souladu s legitimním cílem a nejsou úměrná dosažení tohoto cíle. Rozlišování v rámci článku 1 odst. 4 Úmluvy související se zvláštními opatřeními není pokládáno za diskriminační. [...] IV. Přístup ke státnímu občanství 13. Zajistit, aby konkrétní skupiny cizinců nebyly diskriminovány ve svém přístupu ke státnímu občanství či naturalizaci a aby byla věnována odpovídající pozornost překážkám naturalizace, které případně existují pro osoby s dlouhodobým či trvalým pobytem.

92


14. Uznat, že zbavení státního občanství na základě rasy, barvy, rodu či národnostního nebo etnického původu je porušením povinnosti smluvního státu zajistit nediskriminační požívání práva na státní příslušnost. 15. Vzít v úvahu, že v některých případech může odepření státního občanství osobám s dlouhodobým nebo trvalým pobytem vést k tomu, že jsou tyto osoby znevýhodněny ve svém přístupu k zaměstnání a sociálním dávkám, což je v rozporu s antidiskriminačními ustanoveními Úmluvy. 16. Omezovat výskyt bezdomovectví, zejména mezi dětmi, např. podpořením rodičů při podání žádosti o státní občanství jménem dětí a tím, že bude oběma rodičům umožněno předat dítěti své státní občanství. 17. Uznat právní postavení občana se státní příslušností původního státu, který nyní pobývá v jurisdikci dotčeného smluvního státu.

Obecné doporučení č. 27: Diskriminace Romů (2000) 1. Opatření obecné povahy [...] 4. Zajistit, aby legislativa týkající se občanství a naturalizace nediskriminovala příslušníky romské komunity.

Přílohy

93

Komentář [U2]: delete Statele

Bezdomovectví: Analytický rámec pro prevenci bezdomovectví, jeho omezování a ochranu

Recommend Documents